Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Drahošovo pohrdání lidmi. Pravdoláskaři se vztekají, osočují, obviňují a straší. Mohou diskutovat jen s blbečky, které opijí rohlíkem. Konzervativní spisovatel promlouvá

0
0
Vlastimil Podracký
10. 2. 2018   ParlamentníListy

„Tito takzvaní pravdoláskaři nemají argumenty, mohou jen fabulovat, osočovat, strašit. Jakmile vyjdou ze své bubliny a dostanou se do diskuse se skutečně sofistikovaným protivníkem, jsou mimo, obvykle se vztekají, osočují, obviňují, dělají gesta a nakonec by nejraději zavedli totalitu a cenzuru, aby odpovídat nemuseli. Mohou diskutovat jen s blbečky, které opijí rohlíkem. Pan profesor dovede přednášet a studentíci si dělají poznámky, aby u zkoušky uspěli,“ říká konzervativní spisovatel Vlastimil Podracký.


Katolický kněz Marek Orko Vácha v apelu DVTV řekl, že voliči Miloše Zemana dali přednost lži před pravdou, Rusku před Evropou a vulgaritě před zdvořilostí. Podivoval by se i tomu, kdyby Zeman dostal byť jen jeden hlas. Když intelektuálové zůstanou zavřeni na svých katedrách, národ je dle něj vydán napospas dezinformátorům a falešným prorokům. Co si o tom myslíte?


Zeman se opravdu chová buransky, vyvolává zbytečné kauzy, zbytečně provokuje a slušnější by mohl také být. Kdybychom měli kandidáta, který by měl shodné názory jako Zeman, dělal v principu totéž jako Zeman, ale choval se důstojně, dostane ve volbách 70 procent. Drahošové mají šanci se pouze vozit na Zemanových selháních a rozmazávat každou drobnost, každé slovo. Zeman se ovšem nebojí upozornit migranty, že nejsou u nás vítáni, což je samozřejmě daleko důležitější než tisíc jeho drobných selhání.

Když vyjdou „intelektuálové“ ze svých kateder, jsou spíše směšní, protože se potácí v cizím prostředí a neví kam šlápnout. Drahoš to v posledních dvou diskusích před druhou volbou dokázal „in natura“. Navíc nemají, co by nabídli jako program. Snad si nemyslí, že přesvědčí lid, kterým mimochodem pohrdají, že má přijmout muslimy a dopadnout jako Francie s no-go zónami ve městech. Nebo že se mají prodlužovat sankce proti Rusku a prodělávat na tom. Nebo že se mají vzdát pravomocí ve prospěch Bruselu, který jim potom nadiktuje cokoliv. Shora řečené slogany jsou typické fake news.

Šéfredaktor slovenského týdeníku Týždeň Štefan Hríb v komentáři na Echo24.cz napsal, že svobodné volby rozhodly, Babiš a Zeman „budou kazit nejen Česko, ale i střední Evropu“. O vítězství Zemana mimo jiné rozhodla „plebejskost mimopražského Česka“. Mýtus o prozápadním a reformním Česku je podle něj v troskách. „Česko je – a to dlouhodobě – spíš ustrašené, sobecké a uzavřené do sebe. A je i překvapivě primitivní,“ napsal. Trojice Zeman, Babiš, Okamura je podle něj pro ČR stejnou pohromou, jakou pro SR byli Mečiar, Slota a Fico. Zemanovo vítězství se podle něj zrodilo na šíření lží a strachu…
Zeman sice může primitivní dojem budit, ale to je asi tak jediné, co by se tomuto týdeníku připsalo jako „pravděpodobné vyjádření“. Česko není ustrašené, český lid je informovaný a dobře ví, co ho ohrožuje. Totéž ví slovenský lid, maďarský lid a polský lid. Proto volí svoje představitele, které má. Ví, jak to vypadá na západě, ví, co se tam děje s muslimskými menšinami, ví, že to už není onen starý dobrý Západ. Také ví, jak tam dopadá kritik islámu, jak se musí skrývat a jakou práci má policie, aby ho chránila, což samozřejmě brzy už nepůjde, protože nebudou prostředky.

Politolog Jiří Pehe zase pro Respekt.cz řekl, že demografický vývoj hraje proti „postkomunistickému“ táboru Miloše Zemana, jehož prý volili lidé starší a zakořenění v minulosti. Za pět let dle něj půl milionu starých voličů „odejde“ a přijde půl milionu mladých. Je dle něj navíc otázka, zda Zeman odslouží celé funkční období. „Nemusí zemřít, ale už teď jevil známky velké únavy,“řekl...
Demografický vývoj hraje proti nám všem. Jestliže chybí v každé další generaci čtvrtina dětí, které se nenarodily, nutně se to časem pozná na nedostatku dělníků, zadlužování státu, obrovských nákladech na zdravotnictví a důchody nebude možno nějak zaplatit. Co bude dělat taková společnost? Drahoš to vyřeší? Když mladá generace místo svých dětí pozve migranty, bude to její rozhodnutí. Jen se to musí všechno jasně říkat, a ta mladá generace musí opravdu se reálně rozhodovat o svém osudu bez manipulací o zlém Rusku a hodných migrantech a jiných nesmyslech. Pravda o celém paradigmatu je podmínkou správného rozhodnutí. Prostě zvítězí pravda. Záleží na tom, kdo bude mít za pět let pravdu a zda se pravda bude moci říkat.

Když to shrneme, jak se díváte na to, jak se tábor takzvané pravdolásky a Drahošových příznivců během prezidentské volby choval?

Jak už jsem řekl, pravdoláskaři nemají pozitivní program. Nemají co nabídnout. Všechno to, co ve skutečnosti nabízejí, je pro český lid nepříznivé. Zastavit snahu obchodovat s Čínou a Ruskem znamená odstranit možnost prodávat hotové výrobky s vysokou přidanou hodnotou na rozvíjejících se trzích, zastavit výhodné investování, na kterém se nejvíce vydělává. Přitom naši západní sousedé s těmito zeměmi obchodují a vydělávají. Co je tedy snaha politicky obchodům zabránit? Je to služba cizím zájmům, abychom byli z těchto trhů odstraněni jako konkurent? Abychom zůstali jako vývozce levných dílů pro německý průmysl a montovnou s třetinovými platy oproti západu? Ale toto pravdoláskaři říkat nemohou. Proto měli a mají jen zápornou kampaň. Jen očerňování protivníků a strašení Ruskem.


Co podle vás rozhodlo prezidentské volby?
Zemanovy argumenty a Drahošovo nevyjasněné chování a konečné přiznání jeho nedemokratičnosti a nelidovosti jsou rozhodujícími faktory. Poslední debata na ČT to završila a jaksi shrnula do jasné situace: Zeman chce, aby lid rozhodoval v referendech, Drahoš to nechce a nedovede vysvětlit proč, což vyznívá jako pohrdání lidmi. Drahoš vyčítá Zemanovi, že ... ... ...


Objektivita ekonomiky se prosadí i přes vůli politiků

0
0
Jaroslav Ungerman
10. 2. 2018  HalóNoviny

Rozhovor Haló novin s Jaroslavem Ungermanem, makroekonomem ČMKOS
Přijmout euro, nepřijmout euro… Diskuse zastánců a odpůrců nemají konce. Jaký je váš názor?

Projekt eura je sice krásná myšlenka, ale v současné době bez hlubokých korekcí není životaschopný. Spojuje země, které jsou velmi rozdílně ekonomicky vyspělé. Rozdílně výkonné. Euro je spojuje pod jednu společnou měnu, a ony v tom okamžiku ztrácejí možnost samostatné měnové politiky. 

Svou měnovou politiku delegují na evropskou centrální banku, a to je věc, která se vždy po určité době stane jednou z brzd ekonomiky. Ze začátku to tak třeba nevypadá. Po deseti, patnácti letech najednou vidíte, že je společná měna určitým způsobem překážka. Třeba Itálie v posledních patnácti letech v podstatě neroste. Vezměte, jakým způsobem je zadluženo Španělsko. O Řecku ani nemluvím.

Všechno ukazuje, že Evropa ve své nynější podobě není homogenní měnovou oblastí, a tudíž projekt eura má celou řadu problémů a nedostatků. Zdá se mi, že pokud nepřijde určité radikální řešení, problémy se budou jen hromadit a zvětšovat. Mám pocit, že euro by bylo zajímavé jen pro ty nejvyspělejší země, ale ne pro státy, které jsou tak vzdálené jejich úrovni produktivity i životní úrovni.

Jak je na tom v této souvislosti naše republika?

Máme oproti Německu třetinové mzdy. Ani by nešlo, aby se zrychlil růst našich mezd, kdyby byla společná měna. Je to omezeno tím, že nesmí růst ani inflace, takže vy ani nemáte možnost nějak kontrolovat její růst atd. Totéž se bude týkat zemí v Pobaltí, kde vyšší inflace dnes už je. Společná měna je možná tam, kde jsou země poměrně stejně vyspělé.

Jaká je zkušenost ze Slovenska, kde jsou podmínky porovnatelné s našimi? Přesto tam euro přijali.

Jestli to bylo dobře, se ukáže až po nějakém čase. Nechci zpochybňovat možnosti slovenské ekonomiky, ale pravděpodobně těží ze své specifické situace. Do doby, než bylo přijato euro, byla ekonomikou spíše opomíjenou. Především z důvodů politických tam nešel kapitál. Když se situace stabilizovala, Slovensko vstoupilo do NATO a vytvořila se jednoznačně proevropská vláda, začal tam proudit kapitál a vytvořil dnešní ohromný automobilový průmysl. Došlo k vzestupu ekonomiky jako takové. Ale to neřeší stejný problém, jako máme my. Také jsou na třetinových mzdách. Tak uvidíme.

Problém je ještě jeden. Eurozóna a země, které v ní jsou, mají pomalejší dynamiku než země, které jsou mimo eurozónu. To je vážné. Původní představa byla, že eurozóna povede ke zrychlení ekonomického růstu, ale to se neděje. Země v eurozóně, kromě Německa, se rozvíjejí poměrně pomalu. Takže zaplaťpánbůh, že je na tom Slovensko lépe, ale nepodceňoval bych skutečnost, že zhruba desetina slovenského práceschopného obyvatelstva pracuje někde v zahraničí. Možná je jich ještě víc, nemám přesná čísla. Ale druhou největší skupinou cizinců v České republice jsou slovenští občané, kteří zde pracují. Kdyby bylo na Slovensku tak dobře, proč by pracovali u nás? Buď tam nejsou pracovní příležitosti, nebo tam není úroveň výdělků taková, jakou lidé očekávají, a proto jsou tady.

Bylo by euro v jiné situaci, pokud by nezahrnovalo velké jihoevropské země jako Španělsko, Itálii, Řecko a omezilo se na měnovou unii Německa, Francie, popř. zemí Beneluxu?

Asi ano. Třeba v Itálii žila ekonomika celou dobu z toho, že když potřebovali zvýšit výkonnost, export, tak devalvovali liru. To dnes nejde. Euro je svým způsobem krunýř. Jednotný kabát pro všechny. A to je to, o čem si myslím, že v situaci, kdy je výkonnost ekonomik tak rozdílná, nemůže být.

Může to vést třeba až k odchodu některých zemí z eurozóny?


Vznik eurozóny v té podobě, v jaké ji známe, je politický projekt. V projektu eura převážil politický aspekt nad ekonomickým, a současné potíže jsou důsledkem. Vždyť je známo, že Řecko, ať už vědomě či nevědomě, falšovalo statistiky, aby se do kritérií pro přijetí eura dostalo. Ale objektivita ekonomických procesů se prosadí i přes vůli politiků. To je jedno z velkých poučení z projektu eura.

Také u nás některé kruhy z politických a ideologických důvodů prosazují přijetí eura. I některé skupiny podnikatelů, ti mají spíše ekonomické důvody.

Podnikatelé mohou mít problém tehdy, když část nákladů mají v korunách a část inkas v eurech. Ti nemají obranu proti kurzovému pohybu eura, tomu rozumím. Ovšem dnes činí otevřenost ekonomiky směrem na západní Evropu 80 procent, 75 procent je náš export do eurozóny. Zároveň máme import z eurozóny. Nevidím problém s variabilitou kurzu u firem, které s eurozónou obchodují. Kurs se pohybuje na obou stranách, dovozu i vývozu.

Tam, kde mají náklady v korunách a inkasa v eurech, může pohyb kursu způsobovat problémy. Pokud jde o často zmiňované transakční náklady, kdy platby posílané v eurech jsou v českých bankách zatíženy poplatky, nebo konverzi měny, která je také zpoplatněna, to všechno firmy něco stojí. Stejně jako zajištění budoucího kurzu, tzv. hedging. Jsou to náklady, které se u nás odhadují na asi 30 miliard korun. Ale tato částka, to jsou zároveň příjmy českých bank. Když budeme v eurozóně, o 30 miliard, což je docela velká část jejich zisku, přijdou. Jaký je tam potom národohospodářský efekt? Skoro žádný.

Chápu, že podnikatelské veřejnosti připadá, že určitá nestabilita kurzu není výhodná. Ale nepřihlížejí k tomu, že máme volnost stanovení, tvorby kurzu. Kupodivu všichni mlčí o tom, že tři roky měli jistotu, že za euro dostanou 27 korun, když centrální banka udělala tu svou slavnou devalvaci, nazvanou kurzový závazek. To byla mimořádně velká jistota a můžeme se ptát, co z toho firmy zužitkovaly. Z hlediska podniku to byl velký dotační impuls, který mohl zvýšit jejich příjmy a především mohl jim umožnit investovat do nové techniky apod. A ptejme se, zda k tomu ve firmách skutečně došlo.

Pokud jde o národohospodářský efekt, musíme si uvědomit, že dnešní eurozóna je něco jiného než před deseti lety. V důsledku ekonomické krize se objevilo několik zajišťovacích mechanismů, které mají bránit krizím bank a chránit měnu. Pokud tam dnes chcete vstoupit, musíte se na řešení těchto krizových momentů, i toho známého řeckého dluhu, podílet. A to jsou podle některých odhadů desítky miliard korun, resp. více než 100 miliard korun, které by Česká republika musela vložit do záchranných mechanismů eurozóny. Přitom dnes ani nejsme schopni říci, že tohle je konečná cena.

Podívejme se na to z druhého konce. Jaké výhody nám přináší zachování koruny?

V této chvíli je největší výhodou, že máme možnost samostatné hospodářské politiky. I když nesporně respektujeme všechna hospodářská pravidla Evropské unie, máme možnost více zvyšovat výkonnost, než by to umožňovala společná politika, ten pomyslný deštník, kterým se přikrývá eurozóna.

Čili přijetí eura by bylo delegováním další části zbytku suverenity do Bruselu…

Můžete to tak nazvat, je to část politiky, kterou tam předáte. To je základní problém. V současné době vstupovat do instituce, která má takové problémy, kde vám automaticky vzniká závazek ručit za problémy, které vznikly, když jste tam ještě nebyl, ani jste je nemohl ovlivnit, není úplně rozumné.

Je tu ovšem ještě jeden velký problém, a to konverze. Přepočet mezi korunou a eurem. Jestli přepočteme platy 1:25, nebo 1:19 je velký rozdíl. Podle toho se také budou formovat vztahy mezi našimi a zahraničními zaměstnanci. Připomeňme si například tahanice kolem vysílání našich pracovníků do ciziny. Ve Francii, v Německu pracují ani ne za jejich minimální mzdu.

Kdyby v tuto chvíli bylo u nás euro přijato, co by to pro naše lidi znamenalo?

Především ty třetinové mzdy, které už tady jsou, ale nejsou tak »vidět«. Velký problém by to byl pro důchodce, pro lidi s pevnými příjmy. Ve vztahu ke svým vrstevníkům v eurozóně by na tom byli velmi špatně. Iluze o Evropské unii by rychle pominuly. Proto také velmi varuji před tím, abychom se do eura hrnuli. Je to problém, který si dnes neuvědomujeme, ale který existuje. Jakmile v současném kursu přepočtete tyto příjmy na eura, ukáže se, že chudoba u nás je ve vztahu k vyspělým zemím EU velká. Lidí, kterým se žije špatně, je mnohem víc, než uvádíme. Oficiálně jde o deset procent obyvatelstva, velké množství lidí je však na hranici chudoby, ale ještě nejsou pod ní.

Má vůbec smysl v Unii zůstávat?

Jiná cesta, než zůstat v Evropské unii, ale v jiné, než je ta současná, není. Evropa dnes zoufale hledá nějakou myšlenku, na jejímž základě by se rozvíjela. Vidíte absenci politických vůdců, ztrácí se hranice mezi pravicí a levicí. Není sjednocovací idea, která byla po válce jasná. Dnes jasná není, a v tom vidím základní problém. V posledních dvaceti letech tu není žádná myšlenka, která by lidi nadchla. Některé, které tu byly – viz euro – uvadají.



Rozhovor vedl Jiří NUSSBERGER

Jak porozumět neporozumitelnému redaktorovi ČT Moravcovi

0
0

Lubomír Man
10. 2. 2018

Jak známo, měl předvolební duel prezidentských kandidátů Zemana a Drahoše na ČT moderovat Václav Moravec. Ten to však odmítl, takže jej v této prestižní roli, sledované více než dvěma miliony diváků, zastoupila jeho kolegyně Světlana Witowská. Včera, to je v pátek dopoledne, se Moravce na důvod jeho odmítnutí řídit historicky nepominutelný souboj dvou adeptů českého prezidenství zeptala redaktorka Seznamu.cz Renata Kalenská.

A teď zbystřete vidy i slechy. Protože odpověď redaktora Václava Moravce byla převelice zajímavá. Zněla totiž takto:

Nechtěl jsem přilévat olej do ohně. Neumožnil jsem prezidentu Zemanovi, aby byla Česká televize součástí jeho kampaně“.
Ten olej můžeme dát stranou, protože jeho vypovídající hodnota je nulová. Ale pozor, druhá věta už stojí za pozornost. Václav Moravec říká, že neumožnil prezidentu Zemanovi, aby byla Česká televize součástí jeho kampaně.
Na první pohled jde o naprostý nesmysl. Proč by se totiž měla stát Česká televize součástíZemanovy kampaně, když celé republice i oněm dvěma prezidentským kandidátům, a především pak Miloši Zemanovi, bylo jasné, že už sama půda České televize bude pro něj územím nepřátelským? Prostorem, na kterém bude, byť s několika svými příznivci za zády, hrát proti přesile, protože i židle, mikrofony, světla se zde proti němu srotí - a hlavně – souboj bude rozhodovat redaktor Moravec, který v sobě nepochybně vzbouří všechnu svou profesionální krev, aby někdejšího důchodce poslal zpět do jeho milovaného útulku na Vysočině?
Tohle všechno dohromady se tedy, jak říká redaktor Moravec, mělo stát součástí Zemanovy kampaně??? Kampaně ofenzivní, vítězné???
Jistě. Ale jen za jediného předpokladu. A totiž toho, že redaktor Moravec si byl zcela jist tím – a to už od samého počátku, kdy se o duelech začalo mluvit - že i kdyby proti Zemanovi ze sálu České televize vyvstali najednou všichni zlí duchové, kteří se zde proti němu houfují už od jeho první prezidentské volby před pěti lety, a i kdyby se jemu samému podařilo v čas aktuálního duelu v sobě zmobilizovat všechny divy své novinářské prohnanosti, vyjde z tohoto souboje Miloš Zeman jako jasný a nepopiratelný vítěz.
A U TOHO, PROSÍM, ON, REDAKTOR VÁCLAV MORAVEC, NEPOTŘEBUJE BÝT!
„A mám-li prohrát, nechť dokáži stát u cesty a pozdravit vítěze, až půjde kolem“, říká se v jedné finské modlitbě, která psychické ustrojenosti redaktora Moravce asi mnoho neříká.
On chce a umít být jen u výher. U proher nechť je někdo jiný. Na ty on není vůbec zvědavý.
Hle, jádro člověka, kterému zpravodajství České televize svěřilo úkol být nestranným a spravedlivým rozhodcem a průvodcem politických rozhovorů.


Lubomír Man

Václav Klaus ml. a Tomio Okamura:To nejlepší co zaznělo proti EU diktátu s názvem DUBLIN 4

0
0

10.2. 2018 
Václav Klaus ml. / ODS 0:02 Tomio Okamura / SPD 5:57

Týden s prezidentem opět zahájil pětiletou cestu. Vladimír Soukup si povídá s prezidentem republiky Milošem Zemanem ,,Dle mého názoru nejhloupější český novinář, Jiří Pehe z deníku Právo text, ve kterém říkal, že za pět let pět set tisíc mých voličů zemře, takže situace bude jiná. Myslím si, že nejlépe na to reagoval Jan Keller, který řekl, nebudu se vyjadřovat k lejnu hyeny. Jiřího Pehe tím jistě velmi potěšil."

0
0
8. února 2018 TV Barrandov video
Přepis rozhovoru:
Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dnes natáčíme první premiérový díl po vítězné volbě prezidenta, vítězné pro pana Miloše Zemana.Dobrý den i Vám, pane prezidente.
Dobrý den.

A dovolte mi jako první věc Vám samozřejmě pogratulovat k úspěchu a k vítězství v prezidentské volbě.

Já za gratulaci velice děkuji, ale musím se, pane Soukupe, Vám a samozřejmě i divákům televize Barrandov velice omluvit, protože Vy jste se mnou chtěli natáčet už těsně po vítězství, a já jsem byl tak unavený, že jsem si říkal, že s únavou se nemá chodit do televize. A tak jste musel počkat, až si odpočinu, což se stalo. Nyní jsem naprosto svěží a jsem Vám k dispozici.

Pane prezidente, to je naprosto v pořádku. Vy jste si dovolil jako prezident republiky vzít celý týden dovolenou. Všiml jste si, jaké množství spekulací opět o Vašem zdravotním stavu se kvůli celému týdnu vyrojilo v médiích?

Samozřejmě, že ano. Můj přítel Jirka Ovčáček dokonce napsal, že, nevím už kdo, to se zjistí, rozesílá e-maily redakcím, podle nichž ležím v nemocnici na přístrojích a někdy mám mrtvici, někdy mám mozkovou příhodu. Právě proto si myslím, že tyhle hlouposti už by mohly skončit. Prezidentské volby jsou za námi, právě proto jsem řekl, ať lidé, kteří jsou nespokojení s jejich výsledkem, přestanou fňukat a zmlknou, ‚shut up‘, což samozřejmě také vyvolalo rozhořčené reakce. A já se ptám, k čemu takové hlouposti jsou. Nejsem v nemocnici, nemám mozkovou mrtvici a ten, kdo to rozesílá, je normální idiot.

Já jsem, v uvozovkách, celý týden dal do uvozovek jaksi, protože po tom vypětí nepochybně jste měl právo si odpočinout a týden dovolené není příliš mnoho. To koneckonců v době probíhajících jarních prázdnin i novináři si berou teď týden dovolené. Je něco, co Vás u českých médií v kontextu tohoto šílenství z posledního týdne může něco ještě překvapit?

Mě už překvapilo, pane Soukupe. Víte, kdybych měl uvádět příklady stupidity českých médií, tak tady jsme celý tento pořad a neděláme nic jiného. Tak Vám dám pouze jeden jediný případ. Už po prezidentské volbě napsal, dle mého názoru nejhloupější český novinář, Jiří Pehe z deníku Právo text, ve kterém říkal, že za pět let pět set tisíc mých voličů zemře, takže situace bude jiná. Myslím si, že nejlépe na to reagoval Jan Keller, který řekl, nebudu se vyjadřovat k lejnu hyeny. Jiřího Pehe tím jistě velmi potěšil.

To předpokládám. Tuhle tu úvahu pana Pehe jsem také četl. No, nicméně to jsou takové prognózy, já tomu říkám někdy fenestrální prognózy. Podívám se z okna, něco mě napadne, no tak to napíšu. O realitě nebo nějaké podloženosti té věci se dá s úspěchem pochybovat. Pane prezidente, ale co jste celý týden dělal, nad čím jste uvažoval?

Kdybych chtěl lhát, tak řeknu, že jsem velmi intenzivně pracoval na své inaugurační řeči anebo se připravoval na sjezd sociální demokracie. Ani jedno, ani druhé není ve skutečnosti pravda. Spal jsem, jedl jsem a četl jsem si zajímavé knihy, na které jsem předtím neměl čas. Čili dolce far niente, jak se říká, sladké nicnedělání.

No, tak předpokládám, že jste plný sil po tom odpočinku, protože je nepochybně budete potřebovat. Politická vřava je poměrně intenzivní. Vy jste zmínil inauguraci, ta se bude konat 8. března a skládat prezidentský slib budete do rukou předsedy Senátu pana Štěcha. Ale ty Vaše vztahy nejsou zrovna vřelé, pokud si dobře pamatuji.

Nejsou sice vřelé, protože Milan Štěch, což je jeho svaté právo, vyjádřil podporu mému protikandidátovi panu Drahošovi, no ale co má být? Skládání slibu je záležitost několika málo minut, a to určitě oba dva přežijeme.

Takže nepředpokládáte nějaký divoký průběh inaugurace nebo nějaké kontroverze?
To jako myslíte, že bychom se na sebe vrhli a…

To asi ne, ale aby, jestli neočekáváte nějaká ostřejší slova mezi předsedou Senátu a Vámi.

Já nemám dojem, pane Soukupe, že rituál skládání slibu předpokládá jakákoli slova, ať ostřejší nebo tupější.

Dobře, pojďme, pane prezidente, se trochu vrátit k hodnocení prezidentské kampaně. Vy jste před volbou, před samotnou volbou, říkal, že se nechcete vyjadřovat ke svým protikandidátům, což jste v podstatě vždy dodržel. Pojďme ztratit pár slov o Vašich protikandidátech a schválně si Vašeho hlavního protikandidáta Jiřího Drahoše nechávám na konec. Máte nějakou poznámku k výsledku pana Fischera, Horáčka, Hilšera nebo Topolánka?

Já nemám žádnou poznámku z toho prostého důvodu, protože respektuji volbu voličů, kteří těmto lidem dali část hlasů, a myslím si, že to pořadí je celkem logické. Zajímavý byl ten Mirek Topolánek, těch pět, ano pět procent, a to mu ještě dala Praha. Tak to bylo překvapivě málo, protože některé odhady mluvily až o patnácti procentech. Ale zase nestojí za to, abych přemýšlel, proč to tak bylo. Jestli proto, že do té soutěže naskočil pozdě, anebo proto že ho dostihla jeho minulost. Je to za námi. Game is over, jak se vždycky říká, což by mohlo platit i o panu Horáčkovi, že ano? A pokud jde o toho hlavního protikandidáta.

Tomu se pojďme chvilku věnovat, respektive hlavním argumentům té kampaně. Ty hlavní střety, pojďme pojmenovávat.

On celý problém je v tom, že tam vlastně žádné hlavní střety nebyly, bohužel. A právě proto, kdybyste mě nechal domluvit, tak bych se dostal k tomu hlavnímu a vlastně jedinému protikandidátovi ve druhém kole, tedy k panu Drahošovi.

A teď Vás možná překvapím, pane Soukupe, protože na rozdíl od některých komentátorů se panu Drahošovi vůbec nechci vysmívat. Vím, jak je těžké, když sedíte před rozbouřenou arénou, jako tomu bylo v Hudebním divadle v Karlíně, anebo v jiném prostředí, a titíž komentátoři, kdybych to prohrál já, tak by zkritizovali mě a naopak pana Drahoše by vyzdvihli do nebes. Takže já bych spíš, když dovolíte, se pokusil odpovědět na tu Vaši otázku, proč tam podle mého názoru nebyly zásadní střety. Protože já jsem od svého protikandidáta vlastně neslyšel, co chce. A slyšel jsem jedno jediné, co nechce, a sice Andreje Babiše jako premiéra. No dobře, ale to je trochu málo. A to je vše.

No, já se pokusím tedy pojmenovat tak, jak jsem viděl ty hlavní střety, ideové střety, já. Vy jste proti západnímu směřování naší země, zatímco Jiří Drahoš je prozápadní a demokratický. Tedy Jiří Drahoš je pro západní směřování naší země, Vy pro východní nebo straníte východu.

To je naprostý nesmysl, který si vymysleli novináři, a který samozřejmě pan Drahoš ochotně převzal. Já jsem na to reagoval vtípkem, že jsem pro severní směřování, tedy ke skandinávskému modelu.

Ale ani novináři nemohli vážně myslet to, že byste si přál vystoupení z Evropské unie nebo vystoupení z NATO. To bylo zřejmé. To jste nikdy neřekl a nikdy ani nenaznačil.


Jistě.

To znamená, ten argument byl trochu jiný. Já jsem tam spíše cítil určitou tendenci říci, že to zděšení novinářů nesměřuje k protizápadnímu směřování, ale k tomu, co se stalo v parlamentních volbách na podzim. K vítězství Andreje Babiše, k rozbourání dosavadního systému tradičních parlamentních stran a do určité míry obavu a strach z velkého mocenského a ekonomického konglomerátu okolo Andreje Babiše, což tedy byla firma Agrofert, což bylo teď politické hnutí a nyní i vedení vlády. To znamená, ten spor nebyl ani tak prozápadní nebo protizápadní, ale spíše spor o Andreje Babiše. Vidím to správně?


Ale vždyť Andrej Babiš naprosto jasně, a já s ním souhlasím, říká, že místo České republiky je v Evropské unii, ale že se tam máme chovat suverénně a ne pokorně jako někdy dosud. Takže myslím si, že ani on nemůže být obviňován z toho, že by nás táhnul někam na východ.

To určitě, ale já jsem myslel spíše to, že ten spor mezi Vámi a Jiřím Drahošem, ten prozápadní, protizápadní, demokratický, nedemokratický, byl spíše spor o nové politické pořádky, které nastolilo vítězství Andreje Babiše ve volbách, a snaha je nějakým způsobem vyvážit.

Tak zaprvé, když už se utkají dva kandidáti, tak mají říkat svoje názory, a ne odvolávat se na někoho jiného, v daném případě na Andreje Babiše. Zadruhé znovu opakuji, pane Soukupe, že tohle byl pseudospor a ‚shut up‘, jak už jsem jednou říkal, zmlkněte, přestaňte o tom mluvit, protože je to nesmysl, protože je to lež. Jestli někdo upřímně podporoval náš vstup do Evropské unie, tak jsem to byl já jako premiér a moje vláda připravila tento vstup do všech podrobností.

Pane prezidente, výsledek podzimních voleb nepochybně ovlivnil i průběh prezidentské kampaně. Vítězství Andreje Babiše zbouralo mnohá tabu. To, že podnikatelé by neměli chodit do politiky, protože podnikatel přece nemá zájem o nic jiného než vydělat další peníze. Konflikt zájmů, principiální konflikt zájmů tak, jak doposud byl vnímán. Podnikání je s politikou neslučitelné. Další konflikt zájmů, kdy majitel velkého agrokomplexu, a z logiky věci, zemědělství je závislé na dotacích od státu, vstupuje do politiky. To znamená, Andrej Babiš je obviňován z toho, že na jedné straně dotace rozděluje a na druhé straně je přijímá. Jeho trestní stíhání. To je celá řada tabu, která byla jeho vítězstvím ve volbách zbourána. Tento fakt, to překreslení politické mapy v podzimních volbách, měl potenciál Jiřímu Drahošovi ty volby vyhrát, a přesto se tak nestalo. Rozumíte, na co se ptám, o co se z mého pohledu v prezidentské volbě…?

Já vidím, že dneska si odpočinu, a za to Vám děkuji, pane Soukupe.

Myslíte, že mluvím příliš dlouho?

Ne, říkal jsem, že si odpočinu, nic víc, nic méně. Nicméně abych začal od začátku. Vůbec není pravda, že by podnikatelé nevstupovali do politiky. Uvědomte si, že například Tomáš Baťa byl starosta Zlína. A copak starosta není politická funkce? To je první námitka a mohl bych mluvit o Berlusconim, mohl bych koneckonců mluvit o Trumpovi jako o stavebním podnikateli a některých dalších.

Zadruhé, nevidím příliš velkou souvislost mezi výsledky parlamentních a prezidentských voleb. Určitá souvislost tam je, a spočívá v tom, že hnutí ANO mě podpořilo, a jsem tomu samozřejmě rád. Stejně tak, jako jsem rád, když mě podpořily i jiné parlamentní subjekty. Ale to je vše. Protože naše názory se mohou na některé věci lišit, a teď bude čas práce pro blaho vlasti, jak se tak hezky říká. A během této práce se některé názory vyjasní, v některých se shodneme a jinde třeba budeme mít opačné mínění.

Já rozumím, ale Jiří Drahoš vystupoval, možná byl do té pozice do určité míry manipulován nebo posouván, vystupoval tak, že spojuje demokratické síly, demokratické rozumíme ty, které nesouhlasí s vítězstvím Andreje Babiše ve volbách a považují jej za nebezpečí pro demokracii, a Vy reprezentujete síly, které toto akceptovaly. Takto jsem to viděl. Tento principiální střet tam byl, pane prezidente.

Už jsme tady citovali Jiřího Pehe, tak teď bych citoval rodáka z Rostova na Donu Alexandra Mitrofanova, který zase pro změnu napsal z hlediska volebních výsledků, že jsou tady jednak občané a jednak obyvatelé. Jinými slovy ten, kdo nesouhlasí s mými názory, je kastován a je něco nižšího, než ten, kdo s mými názory souhlasí.

No, každopádně údajně nedemokratické poměry nastolené vítězstvím Andreje Babiše ve volbách údajně, v uvozovkách, musí být změněny demokratickou formou. To znamená novými volbami, a to se mimo jiné v prezidentských volbách prostě nepodařilo a Jiří Drahoš prohrál. Tak to prostě je.

Tak teď už Vám rozumím a to už tak trochu dává logiku. Víte, já bych tady nemluvil o nějakém mocenském paktu mezi mnou a Andrejem Babišem, ale také bych rozhodně nemluvil o tom, že teď po vyhraných prezidentských volbách budu Babišovi házet klacky pod nohy. Naopak, budu se ho snažit podporovat, protože je to premiér, jehož jsem sám jmenoval, a upřímně řečeno, já nikoho jiného ve funkci premiéra nevidím.

Pane prezidente, ještě se chvilku držme té předvolební kampaně. Ono to tak i probíhalo. Ti kandidáti, bylo jich proti Vám osm, se tak dojemně spojili na všech těch možných debatách, na všemožných serverech, kteří si koupili televizní kameru a vysílali na internetu různé debaty. A mně to trochu připomínalo kočovný cirkus. Oni tak všichni společně pořád se pohybovali po různých serverech a jejich jediným, aspoň co jsem tak rozuměl, zásadním tématem byl boj proti Miloši Zemanovi. Vy jste se takových debat pochopitelně nezúčastnil. Nicméně, co tam bylo zajímavé, bylo, že pak se v podstatě všichni spojili a vyzvali své voliče, aby podpořili Jiřího Drahoše. To se ale nestalo. Zhruba půl milionu voličů je neposlechlo a tahle věc vyhrála volby. Proč?

Já bych na Vás navázal. Řekl jsem, že se nebudu posmívat panu Drahošovi, já to samozřejmě dodržím, ale řekněme si dvě konkrétní čísla. První, když se zkoumalo, kolik lidí volilo pana Drahoše kvůli Drahošovi, tak jim vyšlo padesát procent, těm výzkumníkům. A zbývajících padesát procent bylo, že volili, abych se tam nedostal já, prosím. U mě sedmdesát sedm procent si přálo, abych to vyhrál, a pouze dvacet tři procent mě volilo proto, aby tam nebyl Jiří Drahoš. Tak to je jedna skupina čísel.

A druhá, a možná více potěšující, je, podívejte se, teď vyšel průzkum, jak jsou lidi spokojeni s výsledky prezidentské volby. Třicet čtyři procent je nespokojeno, padesát pět procent je spokojeno a zbytek jsou neutrálové.

Mimo jiné těch zhruba třicet procent lidí byli ti, kteří po prvním kole volby nebyli pevně rozhodnuti, kteří ve všech průzkumech uváděli spíše Drahoš, spíše Zeman anebo vůbec nevím. To byla zhruba třetina lidí po první volbě. Upřímně, pane prezidente, po prvním kole volby to pro Vás nevypadalo nějak zvlášť nadějně. Všechny dostupné průzkumy ukazovaly, že jazýček vah se spíše kloní k Jiřímu Drahošovi, a ten zápas se evidentně mezi Vámi měl konat o tu třetinu nerozhodnutých voličů nebo voličů, kteří nejsou rozhodnuti pevně. Jaký je z Vašeho pohledu tedy vliv těch politických debat? Nestala se tam ta zásadní chyba, z pohledu Jiřího Drahoše?

No, právě. Já jsem samozřejmě rád, že mě Jiří Drahoš vyzval k televiznímu souboji. Rád jsem to přijal. Byl jsem sám překvapen tím, že dokonce čtyři televizní stanice o něco takového projevily zájem. Jiří Drahoš šel, což bylo také jeho právo, jenom do dvou, já do všech čtyř. A myslím si, i když já nevěřím průzkumům veřejného mínění, jak dobře víte, tak přesto si myslím, že ano, v podstatě všude, vzpomeňte si na často citovanou besedu Nixon - Kennedy, všude televizní debaty mají velmi rozhodující význam.

Z mého pohledu, Jiří Drahoš po prvním kole řekl, že se ujímá řízení kampaně sám, z mého pohledu, marketingového, udělal naprosto zásadní chybu, že se v tom týdnu nebo dvou, posledním týdnu, věnoval spíše přesvědčování přesvědčených, to znamená té kontaktní kampani, kde přijdou jeho příznivci, kteří by ho volili tak jako tak. A přenechal Vám debatu na televizi Nova, která měla sledovanost přes jeden a půl milionu lidí, a své argumenty jste mohl říci. O dva dny později byla stejná debata u nás, kde byla sledovanost takřka osm set tisíc lidí, a z mého pohledu zdá se, že tyhle fakty rozhodly pro ty nepřesvědčené, kteří dostali možnost Vás slyšet a Vaše argumenty zvážit a pravděpodobně tam se rozhodlo. To je můj názor.

Ano, já si myslím, že na to se dá navázat nikoli kritikou Jiřího Drahoše, které se vyhýbám, ale říci, že ti, kdo v médiích neustále popisovali, jak téměř umírám, najednou viděli normálního zdravého člověka s bolavýma nohama. Ovšem, když sedíte, tak to není vidět. Mimochodem byl jeden blbeček, který navrhoval, abychom stáli půl druhé hodiny. Samozřejmě s tichým úmyslem.

To byl Fero Fenič.

Fero Fenič, no tak vidíte. Jak říkám, blbeček. A v každém případě to je sadismus, to je hyenismus, protože ano, bolely by mě nohy a musel bych si nechat po půl hodince přinést židli. To je pravda. Ale copak televizní diskuze se vyhrávají délkou stání?

Abychom dokončili ty televizní diskuze. On počet těch nerozhodnutých samozřejmě v čase klesá. A z mého pohledu ti zásadní nerozhodnutí voliči byli ovlivněni diskuzí na Nově, na televizi Barrandov. Pak samozřejmě Prima, která se panu Drahošovi z jeho pohledu příliš nepovedla, a velmi bouřlivě komentovaná debata v České televizi. Nicméně tam v té době už těch nerozhodnutých bylo poměrně málo. Co mimo jiné říkáte na svatořečení paní Witowské, moderátorky, která po letech vystřídala pana Moravce?

Víte, já si myslím, že to svatořečení, jak tomu krásně říkáte, bylo způsobeno spíše tím, že už lidé jsou unaveni Václavem Moravcem, a tak si přáli téměř kohokoli, kdo by mohl Moravce nahradit. Ale já mám také samozřejmě jako každý chybující člověk pocit, že, i když jsem ocenil paní Witowskou, no tak byla situace, kdy mě chytila na švestkách, a nemusela, když se mě zeptala, jestli jsem byl někdy ve Skandinávii, tak místo, abych jí suverénně odpověděl, že jako premiér jsem byl ve Švédsku, v Norsku, Finsku, tak jsem pokorně říkal, že jako prezident jsem tam už nebyl. To byla moje chyba, za tu paní Witowská nemůže.

No, víte, ona média trochu žijí taky ve svém světě. Je faktem, že den před volbou těch nerozhodnutých je prostě méně než týden před volbou.


No, samozřejmě.

A ten zápas volební se vede o ty nerozhodnuté voliče a počítá se výsledek voleb. Ukázal průběh předvolební kampaně a volba samotná tendenčnost médií? A co říkáte roli České televize?

Já zase tentokrát nechci nasazovat na média obecně. Uvedl jsem Vám minimálně dva příklady. Ať vymře půl milionu českých občanů a politická mapa se promění, říká Jiří Pehe, hyena. Nebo Mitrofanov, jsou občané a jsou obyvatelé podle toho, jak kdo volí. Čili, zavádíme jakési kastovnictví, kde hodnotíme lidi podle toho, jestli naši pseudoelitu podporují anebo s ní naopak nesouhlasí. A tohle to, tohle to, pane Soukupe, dělala v podstatě všechna česká média nebo téměř všechna. Dělala to Perknerová v Deníku. Dělal to již zmíněný Pehe nebo Mitrofanov nebo Koukal v Právu. Dělal to Kamberský a Zvěřina v Lidových novinách. A nemohu zapomenout na Honzejka, na Taberyho a další novináře placené Zdeňkem Bakalou.

A role České televize, veřejnoprávního média, na které přispívají všichni, z Vašeho pohledu?

Tak vynechme teď paní Witowskou,…

Svatořečenou.

…která zase, kdyby byla příliš okatě stranící jednomu člověku, tak by si znemožnila svůj profesionální postup. Zejména, když to nevyšlo, že. No a soustřeďme se na takové ty rádoby komentátory. My už jsme tady jednou hodnotili studii Fakulty sociálních věd, která říkala, že v České televizi výrazně převažuje mentalita TOP 09, je to tak. A já si myslím, že tam převažuje dosud, a Česká televize by podle mého mínění měla místo toho, že její novináři budou dávat najevo svoje, ať už předsudky nebo pocity, měli by objektivně informovat o rozložení nálad v české společnosti, což evidentně nedělají.

Pane prezidente, za sebe můžu říct, že doufám, že to dělat nebudou, protože tu jejich tendenčnost, České televize, a teď nekomentuji to, že jsou financováni z koncesionářských poplatků, my jsme, nebo já jsem viděl již před rokem a řekl jsem si, že dáme prostor Vám a politickým proudům, které evidentně v České televizi prostor nemají, a uvidíme, jestli diváci to ocení. A diváci to ocenili. Takže já doufám, že to jejich směřování bude ještě užší, protože tím otevřeli prostor nám.
Kromě toho ten Václav Moravec v České televizi má tu smůlu, že mu tam odmítl chodit Václav Klaus, postupně jsem tam odmítl chodit i já a tuším, že tam odmítl chodit i Andrej Babiš. Takže za chvíli tam bude mít jenom druhou ligu, a to je pro takového moderátora dost velké ponížení.

Tak já jsem rád, že ta první liga chodí k nám.

Přesně tak.

Pane prezidente, Česká republika má určité specifikum, a to je to, že v podstatě všechna hlavní média jsou v Praze. A novináři bydlí v Praze. Považují se za intelektuální elitu a jsou v Praze. To uvozuje další otázku. Vidíte výsledky prezidentské volby také jako určitý střet Prahy a zbytku země tak, jak to bylo mnohými komentátory interpretováno?

Ano jistě. Ale víte, já si vzpomínám na Antonína Švehlu, což byl skvělý prvorepublikový politik. Dokonce se o něm uvažovalo jako o nástupci Masaryka, ale on bohužel předčasně zemřel. No a Švehla, který byl předseda agrární strany, měl heslo, venkov proti městu. To je něco jako třídní boj v modrém a já bych to trochu změkčil. Víte, svým způsobem ten životní styl bahna velkoměsta je něco jiného než poklidný rudimentární životní styl venkova nebo menšího či středního města.

Já tedy budu doufat, že Česká televize, za mě jako televizního manažera, že Česká televize tedy bude vysílat pro bahno velkoměsta a televize Barrandov bude vysílat pro zbytek země a pro venkov, a mně to tedy bude vyhovovat, no.

Víte, ta elita, já tomu říkám pseudoelita, o které jste mluvil, má dva charakteristické rysy. Zaprvé, že svoje názory považuje za nadřazené názorům druhým. Nikdo přece nemůže protestovat proti názorům těchto lidí, ale mohu protestovat proti této nadřazenosti. Já tomu říkám nafoukanost.

V tom je ten spor. Praha je chytrá, venkov je hloupý, nebo zbytek republiky je hloupý. Praha je bohatá, zbytek republiky je chudý.

Praha je zkažená, venkov je čistý a můžete to klidně obrátit, ale nedostaneme se nikam. Ale chci říci, že na téhle elitě, pseudoelitě, je zajímavé ještě to, že ti lidi, kteří se opravdu scházejí v těch kavárnách, se sebeutvrzují ve své nadřazenosti. Franto, Pepíku, že jsem dobrej, řekni mi, že jsem dobrej.

Dokonce tedy jsou pak občané a obyvatelé.

Ano, přesně tak.

Máte tam často bývalé neúspěšné ministry, nebudu jmenovat, ale oba víme, o koho se jedná. Občas se tam objeví i nějaký béčkový umělec, i když uznávám, že jsou tam i skuteční umělci. No ale ono přihřát se u těch béčkových umělců, na téhle společnosti, je pokušení, které vede k tomu, že ta pseudoelita takzvaně metastázuje, že se k ní přidávají i lidé, kteří se chtějí přihřát na jejím dost chátrajícím sluníčku.

Tak proto jsem se chtěl vrátit k průběhu předvolební kampaně a hovořit o demokratičnosti a nedemokratičnosti a Praze a venkovu a tak dále, protože ta kampaň skutečně do určité míry společnost rozdělovala. Do jaké míry skutečně rozdělaná byla a do jaké míry to byla předvolební taktika nebo marketingový cíl kandidátů, je otázka. Myslíte si, že společnost je tedy rozdělena v tomto směru?

Společnost je rozdělená, byla rozdělená, bude rozdělaná a notabene bude rozdělaná kolem mnoha a mnoha os zdaleka ne jenom kvůli tomu…

To znamená, to spojování je iluze?

Ale samozřejmě, a to už také někteří kandidáti po volbách, nikoli před volbami, přiznali, že spojování je iluze, že úkolem není spojovat. Podívejte se, teď nás čeká například jednání o vládě. Základní úkol má samozřejmě premiér, jehož jsem jmenoval. Ale pokud má prezident něčemu pomoci, no tak je to spojování těch, kteří jsou ochotni do té vlády jít nebo ji podpořit.

Pojďme k vládě, ale předtím mám ještě poslední otázku. Z jedné přednášky profesora Bělohradského si pamatuji to, že v historii vidíme, že příliš často nebo velmi často vítězové přebírají myšlenky poražených. Máte nějakou myšlenku Jiřího Drahoše, kterou byste chtěl převzít?

Zaprvé na tohle téma měl krásnou knihu Vladimír Páral. Jak rudí postupně zmodrají a vynoří se noví rudí. Já nechci být ironický, ale prosím, budu slušný. To přece nikoho nezavazuje, nikomu neškodí, když tohle řeknete. Já si myslím, že tu slušnost máme naplnit obsahem. O takovém Churchillovi se říkalo leccos, ale nikdo o něm neřekl, tento významný britský politik byl slušný. Pravý opak byl pravdou.

Je pravda, že slovo slušný evidentně volby nevyhraje. Ale Vy jste řekl, že chcete být, pokud si dobře pamatuji, méně arogantní a pokornější.

A pokornější, přesně tak. A taky vidíte, že v našem rozhovoru jsem pokornější. Nevysmívám se poraženému protikandidátovi, nevysmívám se dokonce ani obecně novinářům, a pokud je kritizuji, tak je vždycky kritizuji na základě jejich konkrétního citátu.

Mě jste zatím okřikl jenom jednou, což je známka toho, že skutečně…

…i tady dochází k poklesu intenzity.

Pane prezidente, pojďme tedy k sestavování vlády. Je to už více než čtvrt roku po volbách a stabilní vládu nemáme. Tedy vládu s důvěrou. Já už ve všech svých pořadech trochu tlačím politiky k vyjádření, ať máme jasnou odpověď, co se bude dít, protože vláda bez důvěry může vládnout. To nepochybně ano. Nicméně zemi dopředu posouvat nemůže, protože to bez změny zákonů dost dobře nejde. A pokud nemá tedy vyjednanou většinu, tak změny zákonů nejsou příliš pravděpodobné.


To je krátké spojení, pane Soukupe.

Není na čase tedy...

A neberte to jako okřiknutí, protože i vláda bez důvěry může ve Sněmovně prosadit některé zákony, což se ostatně již stalo, viz státní rozpočet.

Ale to je zatím jediný.

Dobře, ale ad hoc dohoda o některém zákonu může platit i u vlády bez důvěry. Kromě toho ta představa, že vláda bez důvěry nemůže zemi posunout dopředu, je založena na tom, že ta vláda se musí opírat hlavně o zákony. Ale to není pravda. Osmdesát procent exekutivních činností vlády jsou vládní nařízení a další podzákonné normy, k čemuž vláda zákony vůbec nepotřebuje.

To je sice pravda, ale pro zásadní reformy, zásadní směřování, zásadní změny ve společnosti, ekonomice ty zákony potřebuje. Já na to mám takové přirovnání. Znáte ten vtip, jak člověk letí z mrakodrapu a říká v každém patře pořád dobrý, pořád dobrý, pořád dobrý.

Ano, ano, ano.

Takhle to bude fungovat i s vládou bez důvěry. Jednou to narazí.

Asi si všichni přejeme, aby vláda tu důvěru nakonec získala. Já jsem rád, že se objevují minimálně dva, možná tři parlamentní subjekty, které zvažují, že budou tolerovat menšinovou vládu odborníků, což pokládám za velmi rozumný přístup. Ale na druhé straně v té polemice s Vámi jsem se snažil upozorňovat na to, že i vláda v demisi je svým způsobem plnohodnotná a že záleží jenom na její obratnosti, jestli si v Poslanecké sněmovně vyjedná ad hoc podporu k jednotlivým zákonům.

Nejsem si jist, jestli je to perspektivní cesta, ale budiž. Každopádně Andrej Babiš už se nechal slyšet, že v případě, že se mu teď nepovede jednání o sestavení, nebo ten druhý pokus o sestavení vlády, že uvažuje o předčasných volbách. Jak si to mám vyložit? Nesvědčí to spíše o určité neobratnosti a s prominutím neschopnosti Andreje Babiše se situací vyrovnat?

Ale já to spíš chápu jako jakýsi nátlak, který je poněkud úsměvný. Předčasné volby mohou být za dvou předpokladů. Zaprvé, že se najde sto dvacet poslanců a více, a pak Sněmovna vyhlásí předčasné volby, ale nemyslím si, že se najde sto dvacet poslanců. A druhá věc, že ty volby po neúspěšném třetím pokusu může, ale nemusí podle znění ústavy vyhlásit prezident. A já jsem jasně řekl, že je nevyhlásím.

Což si nepochybně i Andrej Babiš všiml a všimli si toho i ostatní představitelé politických stran. Každopádně já jsem spíše už směřoval k tomu, že by vůči občanům bylo fér, aby dostali jasnou informaci o tom, jak ty věci budou, jakou vládu mít budeme, jaký bude postup. Tyhle ty hry pořád, už je to příliš dlouho.

Pane Soukupe, když to zjednoduším. Představte si, nám se nelíbí, jak jste volili, tak budete volit ještě jednou a ještě jednou a ještě jednou, do úplného zblbnutí, až konečně tady bude taková volba, která nám, ne občanům, ale nám politikům bude vyhovovat. Nepřipadá Vám tohle uvažování...

No, je to absurdní, samozřejmě.

...úplně zrůdné?

Samozřejmě, Vy jste také, pane prezidente, řekl, že pokud Vás naštvu, tak Vás to vyprovokuje k lepšímu výkonu. Daří se mi to zatím?


Myšlenka předčasných voleb mě spolehlivě naštve a já jsem hrozně rád, že když jsem teď byl na Moravě, na své milované Moravě, a tam jsem dělal taková malá referenda, přejete si předčasné volby, a nic jsem nikomu nevnucoval, tak v tom hlasování, vždycky tak po tisíci lidech v každém městě, drtivá většina byla proti předčasným volbám, a já jsem tomu velice rád.

Pane prezidente, není divné to, že Andrej Babiš ani jednou neřekl, jestli já jsem takovou překážkou, tak já tedy odstoupím a uvolním pozici sebe jako předsedy vlády?

Proboha, ale proč by to dělal?

A spíš radši hovoří o předčasných volbách?

Proč by to dělal?

Provokativní otázky, říkáte, že máte rád.

Provokativní ano, ale v tomto případě by udělal hloupý krok, protože vzdávat pozici, kterou v politice dobudete, je prostě hloupé. Politika je bitva o každou kótu, o každý vrcholek, a když jste nějakou kótu dobyl, tak není důvod ji zbytečně vzdávat. Podívejte se, Babiš vytvořil politické hnutí, které jak před čtyřmi lety, tak ještě více v těchto volbách, dokázalo ovlivnit většinu nebo velkou část voličů. Pane bože, vždyť to je úspěch jako hrom. A já mu budu s typickou českou závistí říkat, tak pane Babiš, koukejte odejít, sice jste vítěz, ale ti poražení Vás nechtějí?

Pane prezidente, dnes máte večeři tady v Lánech s Andrejem Babišem.

Ano.

Budete mu promlouvat do duše, ať se klidní, a řeknete mu tedy, jaká je Vaše... Víte, těch variant je celá řada a my jsme, každý si o tom hovoří, ČSSD, SPD. Budete mu něco doporučovat?

Stejně tak, jako si přátelsky povídám s Vámi, tak si dnes večer budu přátelsky povídat s premiérem. Já nejsem takový mentorský typ, abych někomu promlouval do duše. Tohle jsem kdysi dělal u své dcery, když jí bylo jedenáct let.

Fungovalo to?

Ne. Absolutně ne. Takže od té doby, a to už je hodně dávno,…

Mám s tím stejnou zkušenost se svojí dcerou, ano.

…od té doby to nedělám, ne. A pokud jde o to, o čem budeme mluvit, on to sám i řekl, chce si povídat o zahraniční politice, nic proti tomu. A chce si povídat o povolebním uspořádání. Také nic proti tomu.

Můj názor je jednoduchý, a já si dokonce myslím, že se v tom shodujeme. Podívejte se, koaliční vláda znamená, že není možné, aby ten Babišův sen, to znamená vláda jako tým, fungoval. Protože tam máte cizí těleso. To jest právě reprezentanty koaličního partnera. Takže z hlediska tohoto snu, pokud se ho podaří uskutečnit, tak je možné, aby existovala tolerance menšinové vlády odborníků. No a ta tolerance musí být samozřejmě vykoupena nějakými podmínkami, programovými koncesemi, personálními koncesemi, to je v politice naprosto normální. Ale nebude to znamenat, že ti partneři přímo vstoupí do vlády, ale že budou, chcete-li to tak nazvat, v nižších patrech, třeba na úrovni náměstků, a tam budou tu vládu ovlivňovat.

Tak to je poměrně jasné stanovisko. Celá ta debata směřovala k otázce, jestli tedy nebudete aktivnější, jestli nezačnete aktivněji moderovat jednání o sestavení vlády?


Já si myslím...

Ale Vaše stanovisko je jasné.

...na rozdíl od Vás, že Andrej Babiš si v těch jednáních vede docela dobře. Nicméně pouze a jedině tehdy, pokud mě obě dvě strany v nějaké krizové a kritické situaci požádají o takové moderování, tak to samozřejmě jako starý dobrák neodmítnu, ale nebudu se sám nabízet. Proč bych to dělal. Já jsem splnil svůj úkol tím, že jsem jmenoval premiéra. Jmenoval jsem vládu a vytvořil jsem časový prostor pro tato jednání. To znamená, že nikdo nemusí nikam spěchat.


Předpokládám, že šéfové politických stran nás bedlivě poslouchají a Vaše slova slyší. Uvažujete o tom, že byste si pozval tedy jednotlivé předsedy politických stran ke konzultacím?


Ale to už jsem udělal. Já jsem si pozval všech…

Teď máte novou pozici.


…všech devět, respektive všech osmnáct, protože za každý parlamentní subjekt tam byli po dvou, všech devět parlamentních subjektů a jejich vedení a ptal jsem se jich na jejich představu o povolebním uspořádání. Informace, které jsem dostal, pokládám za dostačující. V této chvíli nevidím důvod k dalším konzultacím, a pokud ano, tak jedině ke konzultacím s těmi, kteří jsou ochotni a připraveni k oné toleranci menšinové vlády.

Ale bylo zřejmé, že všichni na politické scéně čekali na výsledek prezidentské volby. Nebude se měnit tedy na Vašem postoji nic? To, co říkali před prezidentskou volbou, nemusí být to samé, co budou říkat teď.
Já nevidím důvod, proč bych svoje postoje měl měnit kvůli prezidentské volbě. To, že jsem díky bohu a voličům vyhrál, znamená, že mohu uskutečnit svůj plán, to znamená dát Andreji Babišovi dostatek času k vyjednávání.

Samozřejmě, Vy svoje stanovisko neměníte, ale oni pravděpodobně jej měnit jsou připraveni, ale tak to uvidíme. Pojďme k poslednímu tématu, a to je nadcházející sjezd ČSSD v příštím týdnu. Postup ČSSD se ukazuje jako v podstatě klíčový. Pokud budeme brát vážně slova Andreje Babiše, že s SPD vládnout nechce a s komunisty také ne, nebo je připraven případně se nechat tolerovat od komunistů, tak nějak jsem tomu rozuměl. Ale přímou nebo nepřímou podporu SPD vyloučil. To znamená váha a význam hlasu ČSSD zcela logicky, pokud si to spočítám, stoupá. Máte nějakou preferenci, jak by sjezd měl dopadnout? Protože budete jeho hostem.

Budu jeho hostem. Děkuji Milanu Chovancovi jako úřadujícímu předsedovi za pozvání. Rád tam přijedu po dlouhé době a řeknu svůj názor, který nebudu nikomu vnucovat. Bylo by asi dobré, aby ten názor nejdříve slyšeli delegáti, ale můžeme si potom o mých dojmech z tohoto sjezdu popovídat, protože ta strana, pane Soukupe, je ne jenom na dně, ale ta strana je vnitřně rozpolcená. A já bych to dokumentoval jedním konkrétním příkladem. Já poděkuji všem třem kandidátům na předsedu, že mně vyjádřili podporu v prezidentské volbě. Ale současně budu se zájmem konstatovat, že bývalý předseda Sobotka, současný předseda Senátu Štěch a další vyzvali k volbě Jiřího Drahoše. Mimochodem byli to i tři hejtmani, pardubický, hradecký a plzeňský, kteří dokonce skládali z písmenek název Drahoš. To bylo moc hezké, moc se jim to povedlo. A taky pražská organizace sociální demokracie, aby toho nebylo málo.

Takže Váš seznam zrádců z prezidentské volby před patnácti lety se prodlužuje?


A já bych to teď, teď bych to nenazýval zrádci, protože něco jiného byl rok 2003, po kterém byla sociální demokracie bohužel vnímaná jako podrazácká strana, a uškodilo jí to. A něco jiného je situace teď, kdy prezidentská volba dopadla tak, jak dopadla.

Pane prezidente, a máte s tou stranou ČSSD nějaké vyšší úmysly, nebo jen jedete podpořit svého vybraného kandidáta?

Ne. Slibuji Vám, a to mohu říci už před sjezdem, že neukážu prstem na žádného z kandidátů, ať už na předsedu nebo případně na místopředsedu, protože to by bylo zaprvé monarchistické gesto. Zde můj nástupce. A zadruhé, já už kolik, deset, možná skoro jedenáct let, nejsem členem sociální demokracie. Poté, co mě jednou naštval Jiří Paroubek, a já jsem se rozhodl ze sociální demokracie vystoupit.

Vy jste řekl, že ta strana je rozpolcená, rozdělená. No ono to za poslední roky vypadalo tak, že předseda Sobotka ji chtěl stmelovat, stmelovat, stmelovat tak a zbavoval se přitom svých názorových oponentů tak, že ji stmelil tak, že výsledkem je tedy opravdu v podstatě personální rozklad, dá se říci. Je velmi rozhádaná, rozdělená.

Já bych to dokonce doplnil. Podobně jako existovala ta Vámi jmenovaná zrada v roce 2003, no tak prestiži sociální demokracie určitě neprospělo to, že bývalý předseda Sobotka likvidoval všechny své vnitrostranické oponenty. Například Jiřího Zimolu, kde ten nemohl ani kandidovat z posledního místa kandidátky, což si myslím, že byl tak trochu podraz.

Ono novinovými titulky v posledním týdnu běželo to, že cílem sjezdu ČSSD má být tedy politický restart. Jak má vypadat z Vašeho pohledu, a to znamená, jaká je Vaše rada, jak by měl vypadat politický restart a začátek? Tedy restart znamená nový začátek, začátek cesty zpátky na výsluní.

Přezout pneumatiky, vyměnit motor. Mám pokračovat dál? Taky tlumiče by chtěly ne restart, ale výměnu.

Možná dveře jsou trochu prorezlé.

Ale chtěl bych poznamenat, že přístrojová deska by mohla zůstat stejná.

Pane prezidente, děkuji Vám za první povolební rozhovor. Více času už nemáme.


Vidíte, skončili jsme bonmotem, takže zůstáváme oba dva v dobré náladě, a já se velice těším na dalších pět let našich debat.

Nápodobně, pane prezidente, a věřím, že budou stejně živé, jako byla dnešní debata.

Určitě ano.

A přeji Vám hodně štěstí do těch příštích pěti let.

Já Vám také.

Vážené a vážení, po vyhlášení výsledku volby hlavy státu a dlouho po odchodu p. M.Zemana z prostoru hotelu TOP došlo k politováníhodné události, o níž jste jistě již slyšeli.

0
0
Petr Žantovský
10.2. 2018
Novináři ze Seznam TV se snažili dostat do soukromých prostor, kam neměli přístup, právě ve chvíli, kdy tam jeden z hostů, pan M.Rokytka, měl zdravotní potíže. Novináři nejen že nezavolali záchranku, ale ještě ve snaze ulovit bulvární snímky překročili meze nejen soukromého prostoru, ale především profesionální etiky. Z místnosti pak byli vykázáni několika jinými návštěvníky, kteří se pokoušeli podat první pomoc kolegovi v nouzi.
Jeden z těch, kdo vykázal novináře ze salonku, byl pan ing. Karel Slezák, taktéž novinář, člen Syndikátu novinářů. Tato organizace nejen že nezasáhla proti neetickému jednání bulvárních reportérů v okamžiku zdravotního ohrožení člověka, ale vzápětí "potrestala" ing.Slezáka vyloučením ze svých řad. Tato série nešťastných událostí vyústila v náhlé úmrtí pana ing. Karla Slezáka.

V těchto hodinách spontánně vzniklo prohlášení provázené kolektivní kondolencí pozůstalým po ing. Karlu Slezákovi. Vyjadřuje se zde - jednoduše řečeno - pohoršení nad tím, že slušnost, morálku a elementární humanitu v naší společnosti vystřídal mediální a politicko-mocenský zákon džungle.

Dovoluji si Vám přeposlat text onoho prohlášení.- Pokud s ním souhlasíte a chcete připojit svůj podpis, lze tak učinit prostou souhlasnou odpovědí na email pzantovsky@seznam.cz v podobě: jméno, příjmení, povolání.

Kondolenční listina pak bude předána pozůstalým ing. Karla Slezáka a prohlášení svobodným médiím.

Děkuji za pozornost, kterou této věci věnujete, a věřím, že se přece jen naše společnost vzpamatuje, ačkoli to jistě nebude snadné ani rychlé.

S pozdravem

Petr Žantovský

Zde je ono prohlášení:

Prohlášení českých novinářů a dalších občanů k úmrtí ing. Karla Slezáka


V Praze 8.2.2018

My, níže podepsaní, vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině zesnulého kolegy novináře ing. Karla Slezáka. Jeho jednání při událostech v hotelu TOP 27. 1. 2018 chápeme jako snahu pomoci jinému kolegovi ve zdravotním ohrožení, což patří k elementárním etickým parametrům nejen výkonu novinářské profese, ale obecně lidského chování a jednání. Fakt, že se někteří jiní novináři snažili z celé události vytěžit jen bulvární zpravodajství bez ohledu na humanitární kontext, naopak považujeme za nemravný a porušující všechny novinářské kodexy a pravidla. To, že pana ing. Karla Slezáka za jeho snahu pomoci kolegovi vyloučil ze svých řad Syndikát novinářů, je zcela nepochopitelné a tuto organizaci naprosto zahanbující. Nemůžeme nikoho vinit z toho, že pan ing. Karel Slezák již není mezi námi, ale uvedené okolnosti svědčí o tom, že v naší společnosti nepanuje shoda, mravnost a humanita, ale jen zápas o vliv a moc za každou cenu. To je smutný výsledek bezmála třiceti let vývoje demokracie v naší zemi.

Čest památce ing. Karla Slezáka!

Krátce k mému postoji vůči Pražákům, aneb není Pražák jako Pražák

0
0
Adam Mikulášek
10.2. 2018   Rukojmí
Nejsem „pragofob“, naopak, ač Moravák a „brněnská náplava“, do Prahy jezdím rád. Jen mám blíž k oněm chudším Pražákům, většinou žijících na různých sídlištích v okrajových částech Prahy (dřívějším jazykem „périférie…“)než k těm pražským „lepšolidem“, či, chcete-li, elitářům, kteří mají nadprůměrný plat a na zbytek republiky, včetně oné pražské „périférie“, se dívají velmi z patra, někdy až s pohrdáním.
O to více soucítím s pražskými seniory, jimž důchod často nestačí na zaplacení předraženého nájemného v pražských bytech. Také pro nás, invalidní důchodce, je velkým problémem, tedy pro ty pražské…, sehnat cenově dostupný byt blízko nějaké, byť dále od centra, stanice metra či tramvaje, takže často bydlí někde na oné „periferii“, třeba Strašnice… či Záběhlice…, odkud trvá cesta do centra Prahy často více jak hodinu!

Takže…, není Pražák jako Pražák, a stejně to platí i pro nás, Brňáky i obyvatele menších měst a obcí. I tam se najdou ti i ti, jen v různém poměru.

Hudební epilog


Výborná píseň Voskovce a Werricha o poměrech v předválečné Praze. Není třeba opakovat, se kterou z oněch tří skupin Pražanů nejvíce sympatizuji.

Budoucnost sociální demokracie?

0
0

Ivan David
10. 2. 2018
Politická strana stejně jako každý jiný organismus či stroj má své zdroje a energetické výdaje, svoje nemoci, parazity, otravy…, časem je třeba vyměnit opotřebované orgány. Perspektiva dalšího života závisí na vzájemném poměru faktorů podporujících vitalitu a patologie. Jak je na tom ČSSD? Špatně. Jaké má zdroje? K hlavním zdrojům strany patří pro veřejnost zajímavé projekty, imponující osobnosti a ekonomické zdroje. ČSSD žádné pro veřejnost zajímavé projekty nemá. Nabízí jen to, čeho už bylo dosaženo, a co navíc nemusí být veřejností pozitivně hodnoceno.


Vedle toho nabízí mlhu podle hesla „slibem neurazíš“ či „za optimismus ti nikdo hlavu neutrhne“. Nic lepšího nevznikne, protože ČSSD na to nemá lidi. Chybějí nejen „tažní“ ale dokonce i „chovní“. Jiří Paroubek to nevytrhne, sebevědomí a odhodlání nestačí, rozklad postoupil příliš daleko.

Pokud si Jiří Paroubek stanovil cíl státi se prezidentem, pak potřebuje významnou politickou organizaci, za níž by se mohl zviditelňovat. Aby se mohl ve straně uplatnit, musel by zlikvidovat ty, kteří ho kdysi pomáhali odstranit. K tomu nebude mít šanci. Každý, kdo by projevil Jiřímu Paroubkovi v ČSSD podporu, bude včas identifikován a potlačen.

K dokreslení situace zmíním vlastní zážitek z doby před deseti lety. Byl jsem přítomen jednání úzkého vedení strany, které se jako prioritní otázkou (!) zabývalo tím, k jaké funkci dopomoci Jiřímu Paroubkovi, který krátce před tím z vedení strany odstoupil. Funkce, o které JP projevil zájem se zdály vedení příliš vysoké s nebezpečím, že by v nich znovu vyrostl. Dohadovali se o funkcích, které by mu pustili. Problém byl v tom, že o takové neměl zájem JP.

Vedení strany totiž ovládli lidé malého formátu řízení strachem o vlastní kariéru a neschopní dohlédnout důsledků vlastního konání a hlavně nekonání, lidé, na které je spolehnutí, že nic nevymyslí. Kde se tato kategorie bere, to je dávno známo. Jsou to myši ze sekretariátu, „spolehliví“ lidé hlasující podle dodaného návodu. Vždy, když postoupí o etáž výše, vytáhnou s sebou svoje věrné sluhy („klienty“) také o etáž výše. Ti pak hlasují, aby o etáž výše postoupili. Domluveným hlasováním a pomocí intrik vyřadí myslící konkurenci a postupně obsadí i místa v nejvyšších etážích organizace. Ovládnou ji a tím ji zničí, protože organizace nežije z vnitřních intrik, ale z chytrého konání navenek. Toho tito lidé nejsou schopni, a hlavně, vůbec je to nezajímá. Schůze neřeší situaci, ale kariéry.

Pamatuji si, jak na sjezd ČSSD v Ostravě dorazil prezident Miloš Zeman. Již před jeho příchodem panovala vzrušená atmosféra. Vstoupil prezident a všichni (!) freneticky aplaudovali vstoje. Po odchodu prezidenta probíhaly volby do nejvyšších orgánů strany. Když ani v druhém kole nebyla zvolena ani Marie Benešová, kdosi v řadě za mnou zvolal radostně: „Konečně jsme se zbavili všech Zemanových lidí!“ Z odborného zájmu jsem si prohlédl jeho veřejnosti neznámou tvář. Byl to typický do vyšší funkce vyzdvižený zvedač ruky – prázdná hlava. Ano, to už mohly prázdné hlavy vládnout úplně samy. Karel Poláček nechal promluvit postavu svého románu hrdou na svůj společenský úspěch: „Na vojně jsem dobře chápal, a tak jsem postupoval…“

Do strany držící moc proudili jiní myslitelé. Kšeftmani a zprostředkovatelé velkých kšeftů. Dost inteligentní na jednoduchou aritmetiku, prostí překážejících morálních zábran. To byli ti, kteří určovali zvedačům ruky, kdo má být zvolen. Tito šíbři okresního, krajského či celostátního formátu pak obsazovali sami rozhodující funkce, na méně významné posílali své věrné. Aféry na sebe nenechaly dlouho čekat. Kostlivců jsou plné skříně.

Veřejnost stále ještě ze zvyku volila ČSSD a její méně bystří funkcionáři věřili, že to tak bude napořád. Nikdo přece nepřinášel nic nového. Věřilo se, že „programy nikdo nečte“ a že voličům stačí před volbami trochu nasypat do žlabu. K tomu je však třeba být v koalici. Věřili, že Babiš je slabší koaliční partner, nevěřili, že je zničí i bez programu, jen s najatou agenturou na oblbování lidí a s dost plnou pokladnou. Blbí funkcionáři najali ještě blbější poradce a před volbami začali útočit na Babiše.

V pozadí je úzkost z rostoucího zadlužení a gigantických závazků. Po pouhých deseti letech nemá ČSSD ani osobnosti, ani program, ani peníze, zato má hejno přisátých parazitů připravených poprat se o zbytky, má špatnou pověst, vůbec žádné použitelné představy o řešení nahromaděných problémů a k tomu dluhy. A do toho probíhá vášnivý spor, kdo by byl pro ČSSD nejlepším předsedou… Zřejmě někdo s velkým koštětem, ale právě takového nebudou mít zvedači ruky v instrukcích.

Weigl zasahuje do přestřelky: Snaha jistých kruhů prezentovat tábor v Letech jako „český koncentrák“. A kdo odmítá, toho je třeba ukřičet, skandalizovat, potrestat!

0
0
Jiří Weigel
10.2.2018 Právo, ParlamentíListy a NeviditelnýPes

Bývalý kancléř prezidenta Václava Klause Jiří Weigl se ve svém textu, jejž zveřejnilo Právo a následně servery NeviditelnýPes.cz a ParlamentíListy, zamýšlí nad spory a skandály kolem existence a fungování tábora v Letech u Písku. Podle něj mají všechny kontroverze jednu společnou příčinu.

Jiří Weigl: „Český“ koncentrák

Opakující se kontroverze, spory a skandály kolem existence a fungování tábora v Letech u Písku za druhé světové války mají jednu společnou příčinu. Tou je snaha jistých politických a mediálních kruhů prezentovat tento tábor jako „český“ koncentrák, obdobu německých koncentračních a vyhlazovacích táborů, s tím, že zatímco Němci se příkladně k odpovědnosti za holocaust přiznali a důslednou převýchovou se snaží sami sebe změnit, Češi si svou vinu za genocidu vlastních spoluobčanů přiznat nechtějí a někteří opakovaně takovouto interpretaci éry okupace odmítají a zpochybňují. Ty je pak třeba ukřičet, skandalizovat, případně potrestat.

Dezinterpretaci historie o „českém“ koncentráku, která je založena na tom, že dozorci v táboře byli Češi a že podléhali protektorátní správě, je třeba zásadně odmítnout. Hlasatelé české kolektivní viny za holocaust se tváří, jako kdyby nebylo německé okupace, jako kdyby nebyl Heydrich, Lidice, Terezín, Pražské povstání a Osvobození, jako kdyby genocida „podřadných“ etnik nebyla oficiální politikou hitlerovského Německa, které v naší okupované zemi teroristicky vládlo. Stejně tak nebyly Osvětim, Majdanek a Treblinka „polské“ koncentrační tábory, jak dnes často mnozí ve světě říkají proto, že ležely na polském území. Nebyly polské, židovské, ukrajinské či lotyšské ani proto, že mezi katy, vrahy a sadistickými dozorci byli i příslušníci těchto národů. Byly to vyhlazovací tábory německé.

Snahy o konstruování „českých“ a „polských“ koncentračních táborů jsou nepřijatelným a zavrženíhodným pokusem o symetrizaci viny za válku a holocaust, o její rozmazání rozšířením i na oběti nacistické okupace a slouží zneužíváním této vykonstruované a vnucené kolektivní viny celých národů k pochybným a zavrženíhodným cílům v současnosti. Falešná představa, že za holocaust odpovídáme tak nějak všichni, že nejen Němci, ale všechny národy se provinily, má za cíl zdiskreditovat jejich národní historii, zničit hrdost současných generací na vlastní minulost, tradice a kulturu, erodovat lásku k vlasti a vlastnímu národu. A tam, kde to nejde s holocaustem, sugeruje se všem věčná vina za kolonialismus, otrokářství a rasismus. Tyto viny jsou neodčinitelné, trvalé a nelze o nich diskutovat. Tak velí politická korektnost. Nezbytná je převýchova a překonání nacionalismu masovou migrací. Tak jako v Německu.

Snahám o rozmazávání a symetrizaci viny za vyvražďování celých etnik nacistickým Německem je třeba se rozhodně postavit. Polsko přijalo v těchto dnech zákon, který připisování odpovědnosti za genocidu Židů Polákům trestá vězením. U nás symetrizace viny nevadí ani ministru spravedlnosti (!!!!), podle něhož nemáme „poměřovat…, která tragédie byla tragičtější“.

Většina lidí ale stále má zdravý rozum a historickou paměť. A ve volbách to umí dát najevo. Ministrům a médiím navzdory.

Jiří Weigl, publikováno v deníku Právo dne 8. února 2018.

Svět ruskýma očima 440

0
0

zajoch
11.2.2018  Outsidermadie

Americká špionáž kolem Krymu a Kavkazu * Němcům doporučují jejich ekologové břidlicový plyn z USA, který se těží neekologicky a navíc není rentabilní pro dovoz * Konflikt v Sýrii spěje ke konci, avšak připravuje se nový v Afghánistánu


USS Donald Cook proplouvá Bosporem

O vojenské aktivitě USA v Černém moři

4. února 2018

Návštěvy lodí NATO v Černém moři se staly častějšími. Rovněž tak lety amerických letadel kolem Krymu. Jen v lednu připluly tři lodě – raketový torpédoborec USA Carney, hydrografická průzkumná loď Enterprise a britský raketový torpédoborec Duncan. V současnosti provádějí ve vodách Černého moře akce námořní kontroly torpédoborec Duncan, rumunský Král Ferdinand a turecký Gaziantep, příslušející do stálé námořní skupiny NATO SNMG2. Zároveň tam operuje stálá vojenská námořní protiminová skupina NATO SNMCMG-2, sestávající z britské lodi Enterprise, turecké minolovky Akai a rumunské minolovky Lupu Dinescu.

Od roku 2014 do Černého moře nejednou vpluly všechny čtyři americké torpédoborce osazené PRO Aegis (Porter, Carney, Donald Cook a Ross).

Plány USA radikálně zvýšit svoji moc v regionu omezuje Montreauxská konvence, podle které nesmějí vojenská plavidla států mimo region pobývat v Černém moři déle než 21 dnů a celková tonáž nesmí překročit 30 tisíc tun. Jenže USA konvenci nepodepsaly a již se na to odvolávají. Poukazoval na to velitel šesté flotily USA a připustil, že USA mohou prodloužit setrvání svých lodí v Černém moři až na čtyři měsíce.

Nad Černým mořem se také zvýšila frekvence přeletů amerických špionážních letadel a dronů, v lednu bylo podél černomořského pobřeží Ruska přes deset takových mnohahodinových přeletů.

Uvedené americké akce v bezprostřední blízkosti Krymu a Kavkazu nutí Rusko reagovat, čímž dochází k incidentům ve vzduchu. Dne 29. ledna zachytila ruská stíhačka na vzdálenost několika metrů americké letadlo radioelektronické špionáže velkého akčního dosahu EP-3E Aries II. Pentagon se i navzdory nebezpečí nehodlá svých nebezpečných letů podél vzdušných hranic Ruska vzdát.

Převzato z Fondsk.ru

* * * 
 
 
 

Němečtí ekologové – lobbisté amerického břidlicového plynu?

Dmitrij Sedov
2. února 2018


Ministr zahraničí USA napadl při své lednové návštěvě ve Varšavě účast Německa v projektu Severní proud-2. Prý podkopává obecnou bezpečnost a energetickou stabilitu Evropy. Plynovod je prý na dně Baltu škodlivý pro energetické zajištění Evropy a Rusku poskytuje nástroj pro politický nátlak. Polské vedení takový postoj podporuje a všemožně se snaží projekt zablokovat, avšak neočekávaně se k tomu připojili i němečtí ekologové.

Německé organizace ochrany přírody NABU a WWF Deutschland vyzvaly německou veřejnost, aby znemožnila realizaci Severního proudu-2 a zorganizovaly v tomto smyslu petice adresované vedoucím hlavních politických stran – CDU, SPD a CSU. Odborníky udivuje zdůvodnění akce – argumenty ochrany přírody byly vymyšlené, ale hlavním důvodem bylo – nebezpečí pro evropskou ideu. Prý Severní proud-2 vrazí klín do evropské jednoty a izoluje Německo od jeho sousedů.

Němečtí ekologové se přeměnili na atlantisty. Časopis „Stránky k úvaze“ napsal:
„Veřejnosti předložili cosi jedovatého, co ve smyslu ekologie vyvolává údiv, protože alternativou k ekologicky čistému ruskému plynu doporučují dovoz z pohledu těžby zcela pochybného břidlicového plynu z USA. Loni v listopadu uzavřelo Polsko s USA dlouholetou smlouvu na dodávky zkapalněného břidlicového plynu do terminálu ve Svinoústí. ‘Odpřisáhlo’ tuto nepoctivou akci a nyní má podporu dvou německých ekologických organizací.“

USA usilují o omezení dovozu ruského plynu do Evropy. Amerika se potřebuje zbavit nadbytku břidlicového plynu. Nákup plynu z amerických hořlavých břidlic by pro Evropu byl bláznovstvím, jak z ekonomického, tak ekologického hlediska. K bloku odpůrců Severního proudu-2 se připravují připojit Dánsko a Švédsko, rovněž pod tlakem USA. Podle časopisu „Stránky k úvaze“ je zde za kulisami kontrakt na získání 27 stíhaček F-35 Dánskem. USA částečně využívají prodej svých zbraní k politickému nátlaku.

Jak se píše v německém časopisu, loni po uvalení amerického energetického balíku sankcí ostře vystoupili Merkelová s Gabrielim proti Washingtonu, ale nyní zabrzdili. V německo-amerických vztazích probíhá cosi nepochopitelného. Ačkoliv je možné, že německá vláda nechce mávat rudým hadříkem před býkem a stejně si bude dělat po svém. To by potvrzovalo povolení Horního úřadu Stralsundu (SRN) na výstavbu 55 km dlouhého úseku plynovodu podle zákona o energetickém průmyslu. Německo potřebuje záruku bezpečných dodávek plynu před nečekanými manévry takových sousedů, jako je Polsko, Ukrajina a Bělorusko. Čili prohlášení NABU a WWF Deutschland stojí proti zájmům německého státu.

Avšak kde se vzaly kroky ekologických organizací? NABU vylíčila ekologické nebezpečí Severního proudu-2 ve zvláštním dokumentu, ale kde se vzala formulace o podkopávání Evropy? Němcům se doporučuje břidlicový plyn z USA, který se těží neekologicky a navíc není rentabilní pro dovoz. Zkapalňuje se s vysokými energetickými ztrátami, do Evropy se draze přepravuje ve speciálních tankerech a znovu se převádí do plynného skupenství. Teprve potom přichází ke spotřebitelům. Dalo by se předpokládat, že plavba 300 metrů dlouhých plavidel, naplněných gigantickým množstvím metanu, překonání úzkých a mělkých průlivů Kattegat a Belt a ještě úděs z prohloubení plavebního koridoru na 14 metrů před Svinoústím ekology rozpálí do běla.

Redaktor časopisu píše, že role lobbistů amerických břidlicových společností, kterou němečtí ekologové přijali, je v historii německého hnutí na ochranu přírody tragická a sám z NABU odejde. Autor článku dochází k závěru:
„Technologie frackování, podporovaná Bushem jr., se bouřlivě rozvíjela a nyní mají břidlicového plynu v USA velký nadbytek. Pokud dostává tento plyn konečný americký spotřebitel v ceně 88 USD za tisíc kubíků, jeho cena pro německé spotřebitele naroste na 350 EUR za tentýž objem. Jestliže se americké korporace potřebují zbavit přebytků, neštítí se ničeho. V tom je skryté vysvětlení nečekané loajality německých ekologů k Američanům.“

Jenže nadbytek břidlicového plynu, který byl v letech 2016 až 2017, se vytratil s příchodem mimořádně studené zimy v sezóně 2017/2018, kdy rostly ceny za plyn při vytápění domácností. Nyní má Amerika deficit plynu a ten pokrývá dovozy zkapalněného plynu ruského.

Evropané nemohou počítat s americkým zkapalněným plynem. Pokud bude Severní proud-2 uzavřený podobně jako Jižní proud, nebude to pro Evropu příjemné. Samozřejmě může zkapalněný plyn dodávat Katar, ovšem je to plyn drahý a může tomu také zabránit válečná a politická situace na Blízkém východu. Potom se bude muset německá vláda vrátit k projektu Severní proud-2 a zbytečné ztráty prostředků i času oželet. Co potom budou němečtí ekologové hlásat?

Převzato z Fondsk.ru

* * * 

Američtí vojáci v Afghánistánu

Ostudný neúspěch USA: Afghánistán je na pokraji výbuchu, Rusko dělá nečekaný krok

Nikita Mendkovič
8. února 2018


Konflikt v Sýrii spěje ke konci, avšak připravuje se nový v Afghánistánu. Zejména sem se přesouvají bojovníci IS k pokračování války.

Válečná krize


Američtí vojáci předložili Kongresu USA zprávu o situaci, kterak pokračuje kontrola území Afghánistánu. Podle toho kontroloval Kábul se svými západními spojenci v roce 2015 72 % správních krajů a bojovníci asi 7 %. V srpnu 2017 to bylo již jen 57 %, proti 13 %.

Kontrolu získali bojovníci Talibánu a IS nad mnohými venkovskými oblastmi, často u hranic Turkmenistánu a Tádžikistánu. Rovněž se rozrostla oblast, v níž v různých proporcích vládnou jak vládní složky, tak militanti. V roce 2017 se jednalo o 30 % území Afghánistánu s počtem obyvatel 8,1 milionu. Podle Američanů žije ještě asi 3,7 milionu obyvatel v oblasti trvale kontrolované militanty. Ti si tam ustanovují vlastní zákony, vlastní stínové orgány správy, povolávají bojovníky a dokonce vybírají daně.

Po odvelení většiny amerických vojsk z Afghánistánu v roce 2014 začali bojovníci častěji napadat okresní a krajská centra. V letech 2015 až 2016 Talibové dvakrát zabrali třetí největší město v zemi, Kundúz, hlavní město provincie stejného názvu na severovýchodě. V roce 2015 musela vláda dlouho bojovat i za pomoci dělostřelectva a letectva. Na okresní centra bojovníci útočí celkem pravidelně, pětkrát až desetkrát za rok. Město Gorak v Kandaháru na jihu země drželi bojovníci skoro rok, od listopadu 2016 do října 2017.

S finanční podporou NATO má Afghánistán ohromný počet lidí v silových složkách – přes 350 tisíc registrovaných, ale ti přesto nestačí udržet dohled na situaci.

Během roku 2017 musel Kábul podstatně snížit počet strážnic a složek policie na venkově a mnohé oblasti a vedlejší cesty se dostaly pod dohled Talibánu a IS. V západní a jihozápadní části země vytvářejí bojovníci vlastní síť strážnic a dokonce jakousi obdobu „dopravní policie“ a místním řidičům kamionů rozdávají mimořádně telefony. Na západě země kontrolují přes 20 % místních škol.

Moc v mnoha oblastech se ztrácí z rukou vlády, policie a armáda často nejsou schopny zajistit svá předmostí mimo velká města, bojovníci je pravidelně napadají a obránci po velkých ztrátách kapitulují.

Militanti vytvořili speciální útočné tak zvané „rudé oddíly“ pro rychlé ovládnutí zabraných objektů. Ty jsou lépe vyzbrojené, mají zařízení pro noční vidění, často vlastní ukořistěné americké obrněnce. Cvičí je teroristé, kteří přišli ze Sýrie a Iráku. Příprava afghánských militantů se velmi zlepšila. V dubnu napadla malá skupina afghánskou vojenskou základnu na severu země v době páteční modlitby. Podle různých zdrojů padlo 140 až 256 vojáků. V říjnu v podobné situaci v Mayvandu na jihu země zabili bojovníci 43 vojáků a získali velké množství kořisti, zbraní a vybavení. Ztráty afghánských vládních sil a militantů se vyrovnávají. Dříve byli 1 : 2 až 1 : 3, nyní jsou 1 : 1. Armáda a policie přišly o 7 až 9 tisíc lidí, bojovníci o 7,5 až 10 tisíc.

Afghánská pravidelná armáda stále více ustupuje militantům. Situaci částečně stabilizuje přesun asi 14 tisíc vojáků NATO do země. Pokud by to takto pokračovalo, bude k záchraně situace potřeba přesunout do země 100 až 120 tisíc mužů.
 
 
Obnovení IS

Nebezpečí od IS soustavně roste. V zemi je jeho příslušníků odhadem mezi třemi až deseti tisíci. K posílení došlo po osvobození některých oblastí Sýrie a Iráku, kdy se do země přesouvali „specialisté“, kteří v oddílech bojovníků začali velet a vytvořili „novou armádu kalifátu“. IS má nyní v Afghánistánu nejméně tři tábory pro výcvik. V každém souboru se cvičí až 100 dobrovolníků. Afghánský IS byl zpočátku jen radikálnější součástí Talibánu, v němž byli především Afghánci a Pákistánci. V letech 2016 až 2017 přijížděli bojovníci ze Sýrie, Iráku a rodáci z arabských států, zemí SNS a dokonce z EU. Jsou vzdělanější než průměrní Afghánci, kteří jsou často negramotní, obzvláště ti starší. Navíc mají z bojů na Blízkém východě lepší vojenskou přípravu.

Již dnes jsou příslušníci IS hlavním nebezpečím pro západní koalici. Jejich základnou je provincie Nangarhar na jihovýchodě země, nejnebezpečnější oblast v Afghánistánu. Americká armáda je chtěla zlikvidovat bombardováním, poprvé zde v bojových podmínkách použila bombu GBU-43 (proslulá 'Matka všech bomb'), ale žádné úspěchy se nedostavily. Úroveň militantů z Aleppa a Mosulu se může stát kritickou. Mohou být rovnocenní afghánské armádě i s její podporou letectvem USA. Mohou déle držet zabraná území a lépe využívat ukořistěné zbraně. Nakonec může afghánský konflikt přejít od partyzánské války k ozbrojené srážce a IS může opět usilovat o svůj kvazistát. 

Mírový proces


Za 16 let nedokázaly afghánská armáda a vojska NATO zajistit dohled nad zemí a zničit rostoucí ozbrojené skupiny, naopak jsou v poslední době vidět stále horší výsledky.

Americký Foreign Affairs označil situaci jako slepou uličku a doporučil jediné řešení – jednat s částí ozbrojené opozice , která je jednání schopná. Jenže USA mají problém – o řešení afghánské otázky jedná Moskva. V roce 2016 startovala jednání za účasti zemí regionu, spolu s Afghánistánem, Čínou, Indií, Pákistánem a Íránem. Moskva vychází z toho, že problém nemá vojenské řešení a je třeba se dát cestou jednání. Afghánský Talibán je vysoce bojeschopný zásluhou pomoci z Islamábádu.

Na Kábul má velký vliv Indie, strategický soupeř Pákistánu, což by mohlo pomoci udělat z Afghánistánu „neutrální území“ a vyloučit podporu militantů od nejbližších sousedů. Nakonec by to umožnilo Talibán zastavit, lépe řečeno s jeho nacionalistickou, nikoliv džihádistickou složkou jednat a možná i sestavit koaliční vládu.

Účastníci „moskevského formátu“ se sešli již dvakrát, ale proces uvázl, kvůli tvrdému postoji Kábulu a Dillí, prý pro nepřijatelnost jednání s ozbrojenou opozicí. Americká média v regionu zahájila kampaň proti Moskvě a obvinila ji z podpory Talibů. Je možné, že postoj Kábulu byl ovlivněn nátlakem z Washingtonu. Jenže prudké zhoršení situace v roce 2017, posílení pozic IS a nebezpečí opakování „iráckého scénáře“ donutily regionální hráče vrátit se k myšlence dialogu.

V roce 2017 se při jednání v Oslo povedlo Rusku domluvit se se zástupci Afghánistánu, USA a EU na spuštění dialogu. Rychle se objevila zpráva, že Kábul předal Moskvě „jízdní řád“ mírového procesu, který má Moskva stvrdit v únoru.

Pokud dojde k jednání v průběhu roku 2018, je naděje na vytvoření aliance legálních politických elit Afghánistánu a té části Talibánu, která nežádá expanzi ven pod praporem džihádu. Takové společné síly by byly za podpory všech zemí regionu schopny likvidovat IS a další radikální skupiny. Jinak zůstane v Afghánistánu velké riziko vojensko-politické krize a zatažení do konfliktu sousedních států, včetně Ruska a Číny.

Převzato z Rusvesna.su 

Volný pohled na politickou scénu z galerie pro méně majetné

0
0

Josef Mrázek
11. 2. 2018
Zrovna se vrátil premiér Babiš z Lán, a tak se nabízí podotknout, že strategie vůči EU a NATO, na které se s prezidentem shodli, by se dala přijmout, kdyby se také řeklo, co bude, když selže. Je jistě nutné zaujmout pevný postoj a říci každé té instituci, co nemůže být akceptováno. Je to v případě EU vzdání se suverenity v zásadních otázkách, jako je migrace, měna a národní hospodářství a vnucování nesmyslných požadavků. V případě NATO to je nucení k účasti na provokacích proti Rusku a akcích, které nejsou obranou našeho státu ani EU. Chybí odpověď, co bude, když naše námitky budou odmítnuty. Mělo by se počítat s tím, že budeme vyloučeni, nebo odejdeme.


I z galerie je vidět, že premiér Babiš je zatím jediný, kdo je schopen něco vyjednat, ale musela by skončit kampaň proti němu vedená. Voliči ho volili s vědomím, že bude premiérem a snaha mu to znemožnit směřuje proti zájmům státu. Jestli někomu připadalo, že stavba Hnízda dostala dotaci neprávem, měl devět let času k tomu, aby to zpochybnil. Teď nelze ANO nutit, aby postavilo jiného Babiše, a nutit voliče, aby akceptovali někoho, koho nevolili. Všichni vědí, že ANO jiného Babiše nemá a je zcela správné radovat se, že Babiš je aspoň takový, jaký je, a uplatnit presumpci neviny. Kdyby to nestačilo, musí být nové volby.

Ne, že by s oběma pány, prezidentem a předsedou vlády, nebyly problémy. Když se sešli v Lánech, měli si promluvit o tom, proč nemají moc šťastnou ruku při výběru pracovníků. Také u Babiše je takových hned několik. Třeba ministr zahraničí nebo zdravotnictví a další.

Drzost Chovance, s kterou se vecpal do záběrů právě zvoleného Zemana, je nebetyčná a jestli sjezd ČSSD ho nevyžene spolu s celým vedením strany, tak Babiš čeká na sjezd ČSSD zbytečně, a voliči, kteří kdysi od ČSSD něco očekávali, ji budou muset odepsat zcela.

Po zásluze vypadli ze hry Zelení, ale bohužel prošli TOP 09 a Starostové, zasloužilí škodiči, a bohužel i lidovci. Ti by mohli být příjemnným doplňkem každé koalice, ale místo toho dovedou prosadit v každé koalici to špatné, co by bez nich nebylo spácháno. Jejich voliči mají vlast tady, ale vedení strany kdesi ve Vatikánu, New Yorku a v Německu.

Výsledek ODS byl dosažen vzdor nestravitelnosti jejího vedení a pochybné minulosti, protože Václav Klaus mladší díky svým schopnostem a píli zviditelnil svůj převážně racionální způsob uvažování. To však zatím nemá na jednání celé strany zásadnější vliv. Podobného výsledku dosáhli i Piráti, ale z jiných důvodů. Méně informovaní voliči si je jako nováčky idealizolvali a to při chybách známějších konkurentů Pirátům vyneslo hlasy. Jejich chování po volbách muselo dost jejich voličů zklamat, zde byla deziluze asi ze všech stran největší. Voliči nepočítali s tím, že také Piráti mají svou vlast někde v zahraničí.

Okamurova SPD, jako jediná výrazně vlastenecká strana, musela po volbách svou radikální rétoriku zmírnit, aby mohla úspěšněji jednat s ANO, vítězem voleb.

Nejracionálněji k povolební situaci přistoupilo KSČM. Nebrání se jednání o žádné formě podpory vznikající vlády, protože se našly i body programové shody. Tato strana v sobě soustřeďuje mnoho z toho, co vadilo na struktuře rigidních stran a je smutné, že se i tak jeví bližší zájmům státu a občanů, než modernizované, ale na lžích a falši založené, jiné strany.

Volby nejvíce ovlivnilo ohrožení Čechů, Moravanů a Slezanů a jejich státu. Voliči mohli očekávat zastání od SPD, a přáli si, aby přišlo i od ANO, i když Babiš stále používá Stropnického, což je velmi varovné.

Pokus zbavit se Zemana nevyšel, záminky k útoku na Okamuru jsou zjevně nepodložené a tak zbývá vyřídit útok na Babiše. Prohlásit, že může jít o „politickou objednávku“, může každý, protože to je nevyvratitelné. Ostatně všechno tomu nasvědčuje. A presumpci viny požadují právě ti, kteří by se chtěli vlády zmocnit, aniž by měli odpovídající volební výsledek, přiměřené schopnosti a charakter.

Neuvěřitelná arogance EU vůči Srbsku

0
0
Jiří Jaroš Nickelli
11. 2. 2018   ČeskéNárodníListy a Kosovoonline.cz

Hospodářské noviny 7.II.2018 uvedly zprávu "EU přijme jen připravené země. A bude to trvat". Zde citují příkazy Evropské komise pro přijetí kandidátů Balkánu do společenství EU. Komise EU předpokládá vstup Srbska a Černého Hory do EU v horizontu roku 2025. A co za to žádá Evropská unie?


Pod rouškou požadavků "vyřešení korupce, organizovaného zločinu, nebo fungování právního státu" (!) komise unie požaduje toto: "Vstup do EU je mnohem více než jen technický proces. Je to generační volba založená na sdílení základních hodnot, které si musí každá země aktivněji osvojit, ať už jde o její zahraniční politiku,nebo o to, co se děti učí ve škole" (!!). Sancta Simplicitas! To ani Parteigenosse Goebbels hned nepožadoval ani po Protektorátu. Ten alespoň tvrdil "Lépe bude, když pro Čechy budou psát čeští novináři. Češi by nám nevěřili".

Takže EU bude diktovat malému Srbsku (a Makedonii, Bosně, Černé Hoře a dalším kandidátům), jakou budou mít zahraniční politiku - anebo dokonce i to, jaké dějiny se budou učit srbské děti ve svých školách! To už ani není protektorát, to je rovnou generální guvernement III. reichu jako vyšitý. Na druhé straně, žádný div od unie. Eurokomise Srbsku vytýká jeho vstřícný postoj vůči Ruské federaci. V Unii se totiž nikdy nic nenaučili a na nic nezapomněli. Nezapomněli především na dlouhou historii rusko-srbských a rusko-černohorských politických vztahů, které daleko překračují hrizont I. světové války. Eurounie se nikdy nevypořádala s přirozenými geopolitickými zájmy Ruska na Balkáně počínaje Rumunskem a Bulharskem a konče Makedonií a Srbskem a pochopitelně i Černou Horou.

Přátelství srbských a černohorských panovníků s Ruskem drželo při životě tyto země proti neustálému tlaku Rakousko-Uherska nejméně dvě století. Za I. světové války se vše zúročilo vznikem nezávislého království SHS, a poté od r.1929 Jugoslávie. Zato Rumunsko a Bulharsko podlehlo tlaku německého vlivu, což se později katastrofálně projevilo za II. světové války.

Srbsko bylo za I. i za II. světové války spojencem nejen Ruska, ale především Západu. Za I. světové války to byla zejména Francie, za II.světové války pak Velká Británie, zpočátku podporující obě osvobozenecké armády - Michailovičovu i Titovu. Později pak po kolísání Michailoviče ve vztahu k okupantům, se podpora Britů soustředila na Titovu armádu, což vyvolávalo velkou nelibost generalissima Stalina. A bylo kořenem pozdější jugoslávské roztržky s SSSR,, ...kterou částečně zahladil až Chruščovův příchod do Bělehradu a jeho pokání u Josipa Broze Tita.

A jak by se dnes srbské děti měly učit národní dějepis podle unijních direktiv? Že Srbsko bylo proruská kolonie, že ve válkách bojovalo na nesprávných stranách, že bylo protialbánským totalitárním státem a že pod zlosynem Miloševičem hubilo nebohé Albánce? Ty Albánce, kteří téměř vždy stáli na straně okupantů, ať to byli jednou Turci, podruhé Rakušané, potřetí Němci, počtvrté Italové? A že barbarské bombardování Srbska (kdy bomby dopadaly dokonce i v Černé Hoře) bylo "spravedlivou humanitární obranou demokracie"??

Není divu, že dnes věčně ponižované a deklasované Srbsko, které muselo vydávat své obránce do Haagu jako zločince, a kterému se kladou podmínky pro vstup do Unie, jakoby poraženému státu II.světové války - a snad ještě horší - brání takovému politickému diktátu, doslova mnichovskému vyděračství. Je otázka, do jaké míry Srbsku pomůže čelit těmto tlakům Ruská federace - a zdali za takových poměrů má vůbec vstup do Unie pro Srbsko nějakou podstatnou cenu. To ukáže budoucnost. Ta zatím žádné světlé zítřky neukazuje. A to pro celý Balkán - nejen pro Srbsko.



Dr.Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno
Autor je příbuzný srbské rodiny, etnograf, studující historii jižních Slovanů cca 40 let

NATO posiluje velitelskou strukturu: opět je "na vině" Rusko

0
0

11. 2. 2018         zdroj
Poprvé od začátku politiky uvolnění NATO opět rozšiřuje svou velící a organizační strukturu. Dvě nová sídla budou umístěna na obou stranách Atlantiku. V reakci na "agresivní politiku Ruska" NATO zesiluje kurz na modernizaci a rozšíření svých velitelských struktur. Ne jedno, ale dvě nová ústředí plánuje NATO otevřít v nejbližší době, to vše v reakci na "agresivní politiku Ruska", píše německý list Die Welt. Předpokládá se, že nová velící střediska budou zodpovědná za provádění rychlé přepravy vojáků a zbraní.


S odvoláním se na tajnou zprávu NATO německý list uvádí, že vojenští představitelé Severoatlantické aliance vyjádřují pochybnosti o tom, zda budou spojenci schopni adekvátně a rychle reagovat na případný neočekávaný útok Ruska. Tento scénář posuzují především východní členské státy organizace.

V průběhu politiky uvolnění byla uskutečněna významná snížení organizační struktury NATO: po skončení "studené války" se stav zaměstnanců organizace snížil z 22 000 osob na 6 800 a ze tří desítek štábů, nacházejících se v různých částech světa, zůstalo jen 7.

Nyní NATO opět směřuje k rozšíření. Vedení organizace již nepovažuje stávající strukturu za dostatečnou k zajištění bezpečnosti evropských spojenců.

Připomeňme si, že dříve americký generál Joseph Dunford prohlásil, že zesílené a modernizující svůj vojenský potenciál, včetně jaderného, Rusko je největší hrozbou v Evropě. Za účelem omezení svého východního souseda již NATO rozmístilo několik tisíc vojáků v Pobaltí a Polsku.

"Potřebujeme velitelskou strukturu, která může zabezpečit potřebná vojska na potřebném místě s potřebným vybavením ve správný čas", zdůraznil generální tajemník Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg.

Generální tajemník také uvedl, že i soukromý sektor EU musí podporovat spojenecké snahy o upevnění velitelské struktury. Podle norského politika musí civilní infrastruktura - silnice, železnice a letiště - vyhovovat vojenským požadavkům.

Jak dříve IA Regnum informovala, první nové velitelství NATO bude umístěno na základně Bundeswehru v Severním Porýní-Vestfálsku v Německu. Druhé nové velitelství bude podle německé tiskové agentury DPA umístěno v USA. To umožní zajistit leteckou a námořní přepravu mezi Severní Amerikou a Evropou přes Atlantský oceán.

Podle informací, získaných z interních zdrojů NATO, dokonce nehledě na kladný postoj Německa k politice posilování velitelských struktur, USA nezmírní své požadavky k zemi, aby bylo dosaženo minimálního limitu výdajů na obranu v rozsahu 2% HDP.

V letošním roce Německo vydá na obranu pouhých 1,24% HDP, v minulém roce tyto náklady činily 1,22% HDP. Proto i přes neustálé zvyšování rozpočtu na obranu je nepravděpodobné, že by Německo dosáhlo alespoň 1,3% do roku 2021. Experti to připisují skutečnosti, že základní hodnota HDP Německa také roste.

Další kandidáti na umístění nového velitelství NATO nejsou zatím zvažováni. Oficiální rozhodnutí má být oznámeno na zasedání ministrů obrany NATO již příští týden.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Ministerstvo obrany Ukrajiny žádá Pentagon o sdílení informací o Jižním vojenském okruhu

0
0

Igor Korotčenko
11. 2. 2018      zdroj
Ve Washingtonu se uskutečnila jednání mezi ministrem obrany USA Jamesem Mattisem a ministrem obrany Ukrajiny Stěpanem Poltorakem. Šéf Pentagonu poukázal na "odvahu Kyjeva vůči ruské agresi". Poltorak Mattise požádal, aby bylo maximálně urychleno zahájení dodávek amerických zbraní na Ukrajinu, včetně raketových protitankových systémů Javelin, a aby byla poskytnuta pomoc při jejich praktickém osvojení v Ozbrojených silách Ukrajiny.



Ministr obrany USA zase důrazně doporučil, aby byl co nejrychleji přijat zákon "O národní bezpečnosti Ukrajiny", který má určit hlavní směry ukrajinských reforem v oblasti obrany a bezpečnosti a který má vytvořit nezbytné podmínky pro vstup země do NATO.

Stěpan Poltorak a náčelník Hlavní správy rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny Vasilij Burba se také setkali s náčelníkem Výzvědné správy Ministerstva obrany USA (Defense Intelligence Agency, DIA) generálporučíkem Robertem Ashley. Byl projednáván formát a množství zpravodajských údajů o Rusku (Jižní vojenský okruh, Černomořská flotila), které může DIA poskytnout ukrajinské straně.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Dotyková generace?

0
0

Zdeněk Hrabica
11. 2. 2018
Někdy stačí málo slov a jindy stačí jedna výmluvná fotografie.
Tleskám řádkům básníka, spisovatele Jaroslava Čejky. Pojmenoval je : „Husákovým dětem“.
Klaním se fotografii Emila Fafka, fotografa z rodu nejryzejšího. Nazval ji: „Na I.sjezdu SSM (27. 9. 1972)“.

Jaroslav Čejka zrovna včera, 10.2. 2018, v Novém slově mj. napsal:
Co nám to vyrostlo z Husákových dětí?
Zdá se, že všechno, co třicet let už letí.
Dravá a pružná generace,
která se nemá k čemu vracet.
Foto Emil Fafek

Ukrajina - vzorový právní stát

0
0


Anatolij Šarij
11.2.2018 Facebook autora
Navazuji na to, co jsem vám už říkal dopoledne (9.2.2018), bývalý poslanec Šepelev byl zbit spolupracovníky soudních a vyšetřovacích orgánů, přitom ho bili několik dní. Nemyslel jsem si, že by to chtěli ukázat veřejnosti. Myslel jsem si, že se budou stydět. Nestydí se. Také má zlomenou čelist. Právní stát.

Další foto:



Šepelev ještě coby poslanec Verchovnej Rady Ukrajiny


Pozn.red.NR:

Ukrajinská média píší, že kauza Alexandra Šepeleva, bývalého poslance strany "Otčina" (Batkivščina) Julie Timošenkové je komplikovaný. Když byl 7.2. zadržen příslušníky vojenské prokuratury, byl tvrdě zbit, což bylo patrné i na jeho obličeji během soudního zasedání 9.2.2018 - viz foto. Před tím byl, jak uvedl v interview pro stanici "Země" (Strana), několik dní držen "ve sklepě" a pokoušeli se z něj vymlátit potřebná svědectví.

Před tím bývalý poslanec Šepelev obvinil šéfa Bezpečnostní rady státu Alexandera Turchinova. Je také známo, že prý může mít významné kompromitující materiály na Julii Tymošenkovou.


Interview A. Šepeleva zpoza mříží:



„Dezinformace jsou pro někoho velký problém, pro někoho je to velký byznys. Největší problém je z mého pohledu manipulace se strachem. Ta může probíhat mnohým způsobem a ty dezinformace jsou jednou z dost závažných součástí, ale není to to gró, kterého bych se bál nejvíc.“

0
0
Jan Schneider
11.2. 2018   Rukojmí
Vážné varování  pro Babiše a jeho vládu: Nedávejte se do kupy s pochybnými aktivisty.
O neziskových organizacích a médiích, které se snaží rozkrývat dezinformace nebo fake news, hovořil bezpečnostní analytik  v pořadu Horké téma serveru ParlamentníListy.cz.

Následně se věnoval výrokům neúspěšného prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše, jenž tvrdil, že volby by mohly být ovlivněny zpravodajskými rozvědkami. „Ty volby byly poznamenány dezinformací, touto páně Drahošovou dezinformací,“ podotkl Schneider. „Nebyly poznamenány tak, aby to ty volby rozhodlo. Nebo možná ano, ale negativně. Tato informace nepomohla nikomu vyhrát, ale pomohla někomu prohrát,“ míní Schneider s tím, že lidé vytušili, že Drahoš si otevíral zadní dvířka pro vysvětlení svého neúspěchu.

Psali jsme:
Šíří o mě dezinformace, rozčílil se Jiří Drahoš. Třeba že za mnou stojí nějaký pan Soros
Budu prezidentem, věří Jiří Drahoš. A žádná ruská dezinformace, žádné "druhé lithium" s tím prý nic neudělá
Drahoš líčil Soukupovi, jaké hrůzy tu provádějí dezinformační servery. A pak na něj ostře nastoupil kvůli vtipu na Jindřicha Šídla
Drahoš zveřejnil seznam dezinformačních webů. Až nápadně se shoduje s tím od aktivisty Jandy

Moderátor Panenka pak poukázal na různé dezinformační e-maily, které kolovaly ohledně Jiřího Drahoše, mnohem vážnější se pak i podle ministra vnitra Lubomíra Metnara ukázala zpráva, jež vyzývala Zemanovy voliče, aby nechodili k volbám v prvním kole, neboť prý má automaticky zaručený postup do druhého kola. „Tato věc měla ovlivnit chování lidí při volbách, což je nepřípustné. Ty věci se skutečně nedají porovnat,“ sdělil Schneider k celému problému.

Když se pak Schneider vrátil k Drahošovým slovům ohledně ovlivňování voleb ze strany zahraničních zpravodajských služeb, podotkl, že Drahoš vypadal jako panák, který říká naučené věci. „Naprosto nepochopitelně, a to už byl opravdu vlastní gól, to zopakoval ještě jednou, čímž myslím, že se dost ztrapnil. A hlavně – on furt sázel na to jako ta přesnost a dokazatelnost, a tady vlastně vystoupil jako takový ten nejpokleslejší příznivec konspiračních teorií,“ řekl Schneider. A jak rozvědka cizího státu může ovlivnit volby? „Oblíbená cesta je přes neziskové organizace,“ sdělil. „Ty organizace tady vyvíjejí určitý tlak,“ dodal.


„Rusko je v defenzivě. Je to vidět z pohybu NATO, které se za těch 25 let hnulo 1000 kilometrů směrem na východ. Je zajímavé, že Američané budují základny kolem zemí, které jsou jejich věřiteli. Takže ten pohyb jde tímto směrem. Rusové mají podobné zájmy ve střední Evropě, jako mají Američané na Kubě a v Mexiku. Nechtějí dopustit, aby se proti nim vyvíjely některé aktivity v těchto zemích. Snaží se čelit některým aktivitám, ofenzivě, která jde na východ,“ podotkl pak Schneider k dalšímu tématu.

Své pak bezpečnostní analytik řekl také k dezinformačnímu centru vzniklému u ministerstva vnitra a rovněž k lobbistickému spolku Evropské hodnoty. „Je potřeba říct, že Evropské hodnoty jsou právě jedním z takových subjektů, velice podezřelých, protože před několika lety vykázaly ve svém financování částku, kterou jim ten dotyčný subjekt neposlal. Jsem zvědav, jestli se na to dostanou příslušné úřady. Tato organizace je velmi podivně financována,“ poznamenal Schneider.

Když se jej pak moderátor Panenka zeptal, zda mají pravdu ti, kteří tvrdí, že lidé mají svůj rozum a nejsou potřeba například neziskové organizace pro boj s dezinformacemi a fake news, Schneider odvětil, že by to vskutku nechal na lidech. „Rozhodně bych neposkytoval čtenost těm institucím, které se tím zabývají. Těm to poskytuje velký byznys. Staré techniky nazvaly novým jménem. Ty věci, jimiž definují hybridní válku, jsou známy 2500 let,“ podotkl rovněž bezpečnostní analytik. „Velice bych varoval státní správu, aby se s těmito subjekty dávala do kupy. Vím, že se tlačí k panu premiérovi. Pan ministr vnitra by mohl udělat ten vnitroresortní škrt, aby se státní správa očistila,“ sdělil Schneider.

Dezinformace o zdravotním stavu prezidenta vyhodnotil Schneider jako dezinformace s potenciálem destabilizovat společnost. „Měl by se tím především zabývat ten dezinformační odbor na vnitru. A jestliže to neudělá, měl by být rozprášen. Je to navíc velmi neetické,“ poukázal Schneider.

Závěrem se Schneider vyjádřil k novinářům, kteří vytvářejí nejrůznější seznamy médií, jež bychom neměli číst. „Vypracování seznamů je skutečně rys autoritářského systému, který směřuje k totalitě a ne k demokracii. Všichni ti novináři, kteří vypracovávají seznamy, to je opravdu hnůj a to je důvod, proč pan prezident Zeman nemá ten novinářský stav ve velké vážnosti,“ zakončil Schneider.

Vzdušná řež nad Blízkým východem. Zde jsou podrobnosti sestřelu F-16I

0
0

- geo -
11. 2. 2018  Eurasia24
Datum 10. února 2018 se zapíše do dějin nekonečného blízkovýchodního konfliktu. Odehrály se zřejmě nejtvrdší střety se zapojením vzdušných sil a protivzdušné obrany Izraele a Sýrie od roku 1982. Syřané dokázali raketou sovětské výroby prokazatelně sestřelit jeden z nejmodernějších izraelských bojových letounů.


Okolo čtvrté hodiny ráno v sobotu 10. února bezpilotní prostředek Saeghe íránských revolučních gard pronikl do „vzdušného prostoru Izraele“, kde prováděl průzkumný let nad Golanskými výšinami. Řízen byl ze syrského území, vzápětí jej však detekoval izraelský radar včasného varování.

Zajímavostí je, že se jednalo o stroj, který má představovat kopii stále utajovaného amerického stealth dronu RQ-170 Sentinel, který Íránci získali v roce 2011, když nad ním získali kontrolu a dokázali ho bezpečně „posadit“ na vlastním území. Saeghe se od originálu odlišuje mj. použitím vrtulového motoru na rozdíl od proudového, tvarově je ale s originálem téměř shodný.

K likvidaci pomalu letícího, poměrně malého stroje s nevelkou radarovou odraznou plochou byl nestandardně vybrán bitevní vrtulník AH-64D. Posádka helikoptéry íránský dron sestřelila s použitím střely AGM-114K Hellfire.

V šest hodin ráno vzlétly k „odvetě“ z izraelského území tři úderné letouny F-16I Sufa, které zaútočily na domnělé (podle některých zdrojů šlo o maketu) řídící stanoviště obsluhy íránského dronu. Íránci měli nasazení dronu koordinovat se syrskou protivzdušnou obranou (PVO), která očekávala odvetný úder a plánovala sestřelit přinejmenším jeden izraelský stroj.

„Léčka“ byla přichystána tak, že řídící stanoviště dronu bylo umístěno v lokalitě syrské letecké základny T4. Jakmile se v dosahu objevila útočící formace izraelských letadel, syrská PVO spustila palbu současně z několika protivzdušných komplexů (S-125, S-200, Pantsir-S1 a pravděpodobně 2K12 Kub).

Přinejmenším dvě rakety sovětského komplexu S-200 zasáhly jeden z letounů F-16I, podle izraelské verze se tak stalo již ve vzdušném prostoru Izraele. Dvoumístná posádka se katapultovala, oba její členové skončili v nemocnici, přičemž pilot s vážnými zraněními v důsledku opuštění letounu v malé výšce. Trosky letounu dopadly vedle komunikace v Galilei na severu Izraele.

Okolo desáté hodiny téhož dne pak izraelské letectvo provedlo mohutný úder na stanoviště syrské protivzdušné obrany, během kterého zničilo několik odpalovacích zařízení. Podle syrských zdrojů byl palbou PVO zasažen a vážně poškozen izraelský stroj F-15I Ra'am.

Sestřel F-16I je první přiznanou ztrátou bojového letadla Izraele v důsledku palby protivníkovy PVO od 20. listopadu 1983, kdy palestinští bojovníci zasáhli nad Libanonem IAI Kfir C.2. Sestřel svého letounu syrskými silami Izraelci přiznali naposledy 24. července 1982, kdy střela komplexu 2K12 Kub zasáhla nad libanonským údolím Bikáa průzkumný letoun RF-4E Phantom II.

Geo, Eurasia24.cz


Lid versus Kontejner: Drahošova družina už myslí na odvetu.

0
0
Petr Hájek,komentář
Všímá si nového aspektu kavárenského výkladu Drahošovy prohry a přináší pohled sociologa Petra Hampla na nový fenomén řetězových e-mailů jako významného prvku sebeobrany proti mediální totalitě...
Úplně nová zbraň proti Kavárně. Co přinesly "řetězové" e-maily? Sedí senioři v regionech u počítačů? Zákaz přijde, hledejme už teď nové cesty

Jiří Drahoš se zjevně z porážky v prezidentské volbě ještě nevzpamatoval. Aktuálně tvrdí, že chce nejen kandidovat do senátu, ale má v hlavě „větší projekt“ (nikoli ale založení politické strany). Rovněž prý zvažuje kandidaturu i v příštích prezidentských volbách. Zvláště, kdyby se prý konaly dříve než za pět let – což je pouze další z nepřímých útoků na domnělé špatné zdraví Miloše Zemana.

Jde o součást zvláště odporné „reflexe“ Kavárny a jejích „kyselých hroznů“. Asi jako když Jiří Pehe tvrdí, že stačí počkat pět roků, než půl miliónu Zemanových voličů zemře. Kupodivu nikdo už nepřipomíná, že když Václav Havel po dlouhé měsíce skutečně balancoval mezi životem a smrtí (a prezidentskou funkci vůbec nevykonával), na opačné straně politického spektra se takové nechutné úvahy nevedly. Ale to už je součást „etické výbavy“ Kavárny: mravnost, jen pokud slouží jejím zájmům.

Odveta se chystá


Podstatné je však něco jiného. Je nepochybné, že bruselská Pátá kolona, jejímž zosobněním se stal totálně „falešný a prázdný“ Drahoš coby „plastový kontejner na protizemanovské hlasy“, již nyní chystá odvetu. A pokouší se analyzovat příčiny opětovného pádu. Nechme nyní stranou všemožná moudra z ČT a spojených mediálních klonů od Bakaly a dalších. Jsou naštěstí zcela mimo, jako obvykle.

Zajímavé je snad jediné: soudruzi si naléhavě uvědomili roli internetu – na který původně nejvíce spoléhali – a ono se to jaksi obrátilo proti nim. Jiří Drahoš je přesvědčen, že velmi významné ovlivnění voleb představovala negativní e-mailová kampaň zaměřená hlavně na seniory z regionů. Stupňovala se podle něj na podzim a vyvrcholila ve druhém kole.


"To bylo něco, co si myslím, že se výrazně podepsalo na výsledky voleb," tvrdí. Je přesvědčen, že prý některé dehonestující dokumenty byly profesionálně připraveny. Zvažoval i podání trestního oznámení, v době kampaně by to ale podle něj žádný efekt nepřineslo. Televizní debaty, kterých se na rozdíl od Zemana zúčastnil jen dvou (a v obou totálně vybouchl navzdory naslouchátku), podle něj zásadní vliv neměly a nedomnívá se, že měl přijmout nabídku účasti ve všech duelech. "Mnohem větší vliv přičítám té naprosto podpásové a špinavé internetové kampani," tvrdí.

Čtěte ZDE: Týden poté: Kdo dělí národ na "áčko" a "béčko", seje vítr. Evropské hodnoty lídrů Kavárny - udavači a smrt. Zbytek má být převychován. Německo jako vzor svobody slova? Nedejme se! Všichni jsme MY. Obrození číslo 2

Je sice trochu komické, když se domnívá, že to „ovlivnilo hlavně seniory z regionů“ – protože ti ve své velké většině internet vůbec nepoužívají. Ale že tentokrát poprvé internetové prostředí do voleb zasáhlo na opačné straně, než jej dosud používala Kavárna (červené karty a podobně) k útokům na prezidenta Zemana, je nepochybné. Velmi zajímavě se tomuto novému fenoménu věnuje sociolog Petr Hampl.

Petr Hampl: Řetězové e-maily - nástroj obnovy demokratické diskuse
Nedávno proběhlá prezidentská volba ukázala o české společnosti mnohé. Potvrdila také, že se etablovalo nové médium a že toto médium má nezanedbatelnou politickou sílu. Pravděpodobně větší než některé tradiční noviny.

Petr Hampl, sociolog

Jak to tak bývá, je toto médium v první fázi svého života dokonale svobodné (cenzura zpravidla nastupuje se zpožděním). Jedna ze stran tvrdí, že mělo hrát ve volbách zásadní roli, druhá strana to nerozporuje, ale ve skutečnosti sílu nového média nikdo nezná přesně. Což je dobře.

Kvalita a kvantita

Ano, jedná se o tzv. řetězové e-maily. Médium funguje tak, že řadový občan vytvoří zprávu, zpravidla sestavenou z útržků článků a komentářů z různých portálů, doplněnou o vlastní názory a postřehy. Tuto zprávu pošle na několik desítek e-mailových adres. Další lidé zprávu otevřou, přečtou a případně rozešlou zase svým známým. Neexistuje žádná centrální autorita, která by mohla ovlivnit, co se bude šířit a co se bude zobrazovat. Obsah je neustále řízen samotnými čtenáři, kteří posuzují:
jestli je zpráva dost zajímavá,
jestli odpovídá jejich životní zkušenosti.

Pokud někdo bombarduje své okolí balastem, další lidé přestanou jeho zprávy číst a přeposílat. A naopak, člověk se může stát v okruhu svých známých „lokální mediální celebritou,“ protože od něj přichází velmi zajímavé zprávy. Zkrátka, přeposílatel vždy ručí svou reputací. To je obrovský rozdíl proti „velkým médiím“, kde jsou často zásadní politická sdělení publikována pod anonymní značkou.

Médium „řetězových e-mailů“ nevzniklo primárně jako politické. Na začátku lidé sdíleli erotické obrázky, životní moudra či videa roztomilých zvířátek. Že takto vytvořené prostředí začalo být využíváno i pro politické informace je dalším potvrzením toho, že právě ty skupiny voličů, které jsou podle elitářských novinářů méněcenné, se aktivně zajímají o politickou situaci a mají potřebu srovnávat informace z různých zdrojů. V některých ohledech jsou tedy vyspělejší než profesionální analytici veřejnoprávních médií.
Pohroma pro loutkovodiče

O tom, kolik voličů bylo těmito zprávami významně ovlivněno, se můžeme jen dohadovat. Možná „jen“ desetitisíce, možná to šlo k milionu. Při těsnosti volebního výsledku to nejspíš byl jeden z rozhodujících faktorů. Tady je dobré připomenout, že když člověk dostane informaci od osobního známého, bere ji vážněji než z anonymních médií.

V každém případě jsou řetězové e-maily pohromou pro marketingové analytiky, experty a manažery kampaní. Ti se ocitají v situaci, kdy nemohou ovlivnit, co se šíří. Řetězové e-maily zatím nemůžete zakázat, možnost ovlivnění inzercí je omezená, možnost manipulace minimální a dokonce je ani nevidíte! Přestává tak být dokonce jasné, kdo je „myšlenkovým leaderem.“ V mnoha případech to nemusí být komentátoři preferovaní velkými mediálními domy, ale zdánlivě nenápadní autoři hojně citovaní v řetězových e-mailech.

Ostrakizování tak může vést k opačným důsledkům, než cenzoři původně zamýšleli. Komentátor se stane předmětem útoků, je postupně vytlačen z velkých médií, ztrácí ohledy, radikalizuje se a jeho myšlenky ovlivní přes řetězové e-maily více voličů než předtím. To je zcela ve shodě s tím, čeho si už před lety všimnul teoretik konfliktů Ralf Dahrendorf: Zakrývání konfliktu vede k radikalizaci.

Čtěte ZDE: Totalita v Česku: Éra Sobotkova kanibalismu. Kdy došlo k revoluci? Dýcháme jen díky setrvačnosti z 90. let. Mluvíte pravdu? Jste nenávistní! Zlomyslné dodržování zákonů se trestá. Tak pravil Člověk v tísni

Nemůžeme si ale dělat iluze o tom, že řetězové e-maily uniknou obvyklému životnímu cyklu média. Na začátku nabízí o svobodné prostředí, díky tomu roste, pak vzbudí pozornost, pak začne být cenzurováno a podrobováno dalším formám „řízení obsahu“ a na konci je pád do bezvýznamnosti.

Poslankyně TOP09 Helena Landgšádová už vystoupila s návrhem na cenzurování soukromých e-mailů. Je to požadavek nemravný, ale nikoliv nerealizovatelný. Provozovatelé velkých e-mailových služeb (Google, Seznam a další) mají nástroje pro automatickou kontrolu obsahu e-mailů. Je dobře myslitelné, že zprávy obsahující např. slovo „Drahoš“ nebo „imigrace“ by byly automaticky odmazávány. Je také myslitelné, že na rozesílání řetězových e-mailů budou extenzivním způsobem aplikována pravidla nového Evropského nařízení o ochraně osobních údajů. Že by se současná generace politiků a intelektuálů postavila proti prolamování listovního tajemství pod záminkou „ochrany demokracie přes ruským vlivem,“ s tím nemůžeme počítat ani okrajově. Naopak je dobře představitelné trestní stíhání odesílatelů.
Všeho do času

Mimochodem, přes pár měsíci proběhla v České republice soutěž mladých programátorů zaměřená na nástroje pro automatizované odhalování „hoaxů“. Sponzorem byl Open Society Fund Georga Sorose.

Pochopitelně, i v řetězových e-mailech se dají najít nepravdivé informace, a často dokonce různé bizarní spiklenecké teorie. To je ale v první řadě důsledkem situace, kdy velká média už několik let systematicky lžou a cenzurují pravdivé informace. Taková tendence existovala odjakživa, ale až v souvislosti s migrační krizí a islámským terorismem to dosáhlo tak absurdních rozměrů, že dokonce i podprůměrně vzdělaný a podprůměrně inteligentní divák dokáže snadno rozpoznat, že veřejnoprávní média šíří nepravdy. Logicky se tedy vynořují hypotézy o různých spiknutích.

Správnou odpovědí na šíření fám je poskytování úplných, přehledných a pravdivých informací, nikoliv cenzura.

Řetězové e-maily budou dříve či později potlačeny. Ale zkušenost z dosavadních dějin nám dává jistotu, že si lidé mezitím najdou jiný nástroj necenzurované komunikace.

Putinomika. Proč Rusko hospodářsky nezkrachovalo? Přerozdělování klíčem...

0
0
11.2. 2018  argument!   VSa
Přečetli jsme: Pohled na Putinovu hospodářskou politiku od roku 2014 ukazuje, že udržela stabilní hospodářství navzdory dvěma šokům: propadu cen ropy a západním sankcím. Proč?
O relativním úspěchu ruského ekonomického řízení či „putinomics“ (putinomiku) napsal na stránkách časopisu Foreign Affairs docent Fletcher School of Law and Diplomacy Chris Miller.
Jak Miller uvádí, v západních médiích bylo možné se v roce 2014 dočíst nejrůznější katastrofické scénáře ohledně budoucnosti ruské ekonomiky kvůli její závislosti na příjmech z ropy. Následné západní sankce pak měly zkázu dokonat. Jenže nestalo se a nevypadá to tak.

Proč? Rusko má dnes stabilizovanou ekonomiku, inflaci na historickém minimu, rozpočet je skoro vyrovnaný a Putin směřuje ke znovuzvolení v březnu 2018. Jeho podpora je kolem 80 %. Rusko přežilo dvojí šok: propad cen ropy a západní sankce díky trojí ekonomické strategii, míní Miller.

Zaprvé, politika se zaměřila na makroekonomická stabilitu, především na nízkou inflaci. Zadruhé, garance nízké nezaměstnanosti a stabilních penzí předešla lidové nespokojenosti, i když na účet vyšších platů a celkového růstu. Zatřetí, tam, kde se nestřetávalo s politickými cíli, dostal soukromý sektor svobodu. Tato strategie udržela ruskou ekonomiku stabilní, i když tak země nezbohatne.

Má Putin nějakou hospodářskou politiku?
Obecně se soudí, že jeho pozice u moci spočívá na příjmech z ropy. Ruská ekonomika je známá víc korupcí než efektivitou. Ale Kreml mohl přijmout jinou, a ne tak dobrou politiku, která by Putinovi zkomplikovala pozici. Když se stal Putin v roce 1999 premiérem a potom prezidentem, Rusko bylo v následující situaci: země se středním příjmem, kde příjmy z ropy tvořily velkou část jeho HDP; země vedená bývalým důstojníkem KGB, který využil bezpečnostní složky k posílení své moci a využil svoje možnosti k tomu, aby donutil velký byznys a oligarchy hrát podle jeho pravidel.

Podle Millera by tento popis seděl na chavezovskou Venezuelu, která je stále závislá na ropných příjmech, stále v ní vládne autokratický režim a stále nedokáže vybudovat ekonomiky stojící na pravidlech, a ne na politickém biči. Rozdíl je v tom, že Venezuela během ropného boomu hodně utrácela a nyní je v hluboké krizi.

V roce 1999 na tom bylo Rusko hůř než Venezuela a problémy, které nyní Venezuela má, byly ruským příběhem 20. století – nedostatek zboží k nim patřil. Miller tak říká, že dnes je tomu jinak, protože Putin má jinou strategii.

Přerozdělování klíčem


Dovednost Kremlu v tom, jak dokáže přerozdělovat zdroje, vysvětluje, proč je ruská elita u moci už skoro dvě dekády. Rusko během ropného boomu na začátku 21 století ušetřilo stovky miliard dolarů v rezervních fondech. Na horší časy. Pokud by byla kremelská hospodářská politika tak špatná a stála jen na zlodějnách, chybách a ropných příjmech, jak se často líčí, Putin a další by dnes nebyli z moci, myslí si Miller. A už vůbec by Rusko nevedlo války v zahraničí.

Cílem Kremlu nebylo zvýšit HDP nebo příjmy domácností. Místo toho se zaměřil na tři kroky: makroekonomickou stabilitu, stabilitu pracovního trhu a omezenou kontrolu státu nad strategicky významnými sektory. A to funguje.

V první oblasti ekonomické stability je Rusko výjimečná kleptokracie, která má výborná hodnocení od MMF za ekonomické řízení. Jak to? Od počátku Putin a jeho lidé kladli důraz na splacení dluhů, nízký deficit a nízkou inflaci. Rusko má dnes menší dluh než většina západních demokracii.

Putin od roku 2014 zavedl program tvrdých škrtů, udržel tak deficit na 1 %, a málokdo si na škrty stěžoval.

Dalším krokem byla garance práce a penzí za cenu platů a výkonu ekonomiky. Kreml, který se poučil z doby Jelcina, upřednostnil nyní menší mzdy, ale nízkou nezaměstnanost. V Rusku padly mzdy asi o 10 %, ale nezaměstnanost se zvedla jen o 1 %. Kreml prostě vyslal podnikatelům jasný vzkaz: nižší mzdy jsou tolerovány, zavírání fabrik ne.


Není to efektivní politika z hlediska hospodářství, ale jako prevence protestních nálad ve společnosti funguje. Rusové neprotestují proti nižším mzdám, ale proti zavírání fabrik a ztrátě míst. Podobně funguje i sociální politika a penze. Škrty penzí budily v Rusku protesty, takže Kreml raději seškrtal výdaje na zdravotnictví a vzdělání. Což bude mít střednědobé dopady.

Na třetím místě je potom pravidlo, že soukromé firmy mohou operovat volně, pokud nenarušují politickou strategii Kremlu. Významná role oligarchů, kteří ovládají státem vlastněné firmy spočívá podle Millera v tom, že podporují Kreml v jeho politice vůči obyvatelstvu: drží nezaměstnanost na nízké úrovni, krotí média a marginalizují politickou opozici. Největší význam mají energetické firmy, menší například producenti oceli a žádná role nepřipadá například firmám v oblasti služeb jako jsou supermarkety.
Jaké šance má ruský soukromý sektor na zlepšení výkonu ekonomiky a na posílení ruského hospodářského růstu? Nějaký určitě, ale ne moc velký. Podle kremelské logiky je totiž, uzavírá Miller, růst dobrý, ale udržet se u moci lepší.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live