Reaktivní plamenomet Solncepjok už ničí teroristy v Sýrii. Video ukazuje, co umí

October 17, 2015, 8:53 am

≫ Next: Stoltenberg verí a my dúfame

≪ Previous: New York Times: Putinovo syrské defilé

$

0

0

přeložil geo
17.10.2015 Eurasia24

Je tomu jen pár dní, kdy Eurasia24.cz informovala o dodávce ruského reaktivního plamenometu TOS-1A Solncepjok armádě Syrské arabské republiky. Podle nejnovějších informací a zveřejněného videa už tento zbraňový systém pracuje na syrském bojišti.

Bojové vozidlo komplexu TOS-1A Solncepjok využívá podvozku tanku T-72 a představuje v podstatě vícenásobné odpalovací plamenometné zařízení pro přímou palebnou podporu mechanizovaných jednotek. Z čtyřiadvaceti raketnic se odpalují rakety se zápalnou nebo termobarickou bojovou částí, která má obrovský ničivý účinek.

Častěji je užívána termobarická verze, jejíž použití je zachyceno na videu ze Sýrie. Bojová část rakety zajistí po dopadu na cíl explozivní rozptýlení směsi kapalného propylnitrátu a hořčíkového prášku. Tato směs vytvoří oblak, který následně exploduje díky detonaci druhé části bojové hlavice. To vše se děje velmi rychle, ve zlomcích sekundy.

Na videu ze Sýrie je dobře patrná nejen obrovská ničivá síla tohoto systému, ale také rozsah území, které je schopna pokrýt vypálená salva:

Foto: YouTube.com

---

Stoltenberg verí a my dúfame

October 17, 2015, 9:29 am

≫ Next: Sebevražda Německa a východoevropské žáby

≪ Previous: Reaktivní plamenomet Solncepjok už ničí teroristy v Sýrii. Video ukazuje, co umí

$

0

0

17. 10. 2015    Hlavne správy
Generálny tajomník NATO Jens Stoltenberg, dáva zelenú vybudovaniu nových malých veliteľstiev na území Slovenska a Maďarska. Argumentuje tým, že aliancia reaguje na neistoty, spôsobené ruskými vojenskými aktivitami. Ministri obrany majú podľa neho pristúpiť na strategické plány NATO, ktoré zahŕňajú tri kroky: 1. Schváliť koncepciu zdokonalenia síl rýchlej reakcie NATO. 2. Dať zelenú dvom novým integračným tímom. 3. Zamyslieť sa nad dlhodobou adaptáciou aliancie.
.
Na margo toho podáva nasledujúce stanovisko: „Očakávam, že ministri dajú zelenú vytvoreniu dvoch nových integračných tímov. Ide o malé veliteľstvá, ktoré budú hrať veľkú úlohu. Pomôže to posilniť obranu našich spojencov v strednej a východnej Európe.“
.
Jeho vyjadrenia sú však v rozpore s postojmi Róberta Fica, ktorý odmieta akékoľvek vojenské zriadenie na našom území. Ministerstvo obrany však zaujalo miernejší postoj. Minister Glváč uvádza: „V tomto prípade pôjde o tím plánovačov, nie o vytvorenie bojovej jednotky alebo základne, ako je to niekedy nepresne interpretované. Prítomnosť integračného tímu všeobecne uľahčí prípadné prijatie posíl zo strany NATO pre danú členskú krajinu. V čase mieru by podporoval plánovacie aktivity.“
.
Jens Stoltenberg poslednú dobu nešetrí ruských partnerov kritikou. Svojimi vyjadreniami obviňuje Rusko z narušenia vzdušného priestoru Turecka, či neustále pripomína ruský podiel na Ukrajine, spojený s anexiou Krymu.
.
V záujme Slovenska dúfame, že návrh, ktorý nás začleňuje a identifikuje do aktivít proti Rusku neprejde. Dúfame v to, že Slovensko si tak aj naďalej zachová svoju neutralitu, a rozumnou cestou prispeje k poklesu Rusko-amerického konfliktu, keďže Severoatlantická aliancia, či chceme alebo nie, podlieha záujmom Washingtonu.

Sebevražda Německa a východoevropské žáby

October 17, 2015, 9:31 am

≫ Next: ČT má novou techniku manipulace, Petr Žantovský vám o ní řekne více. Odpornost týdne ale spáchal pomstychtivý Zemanův exporadce

≪ Previous: Stoltenberg verí a my dúfame

$

0

0

Jaroslav Bašta  

17. 10. 2015  První zprávy
Přiznám se, že k napsání dnešního komentáře mě inspirovaly dvě knihy
První vyšla již před deseti lety, jmenuje se „Poslední dny Evropy...“ a napsal ji Walter Laqueur. Druhá je o pět let mladší, jejím autorem je Thilo Sarrazin, významný německý ekonom, politik a bývalý vysoký státní úředník. Název jeho nejznámějšího díla je: „Německo páchá sebevraždu“.

 Obě analytické práce se věnují negativním důsledkům muslimské imigrace pro budoucnost Evropy a Německa zvláště. Své závěry mají autoři podloženy statistickými daty, která dokreslují jejich hluboký pesimismus patrný z názvů obou knih.

Srovnávají různé vlny přistěhovalectví, se kterými se západní Evropa během posledních sedmdesáti let setkala (z východu a jihu kontinentu, z Indie, Číny a jihovýchodní Asie) s imigrací z muslimských zemí (z Pakistánu, Afganistánu, Turecka, Blízkého východu, severní Afriky) a oba svorně konstatují, že integrace muslimů do evropské společnosti se v žádném státě Evropské unie nepodařila. Místo multikulturní Evropy se zvolna rodí Evropa ghett, ve které bude původní obyvatelstvo systematicky znevýhodňováno a potlačováno.

Bašta: Bašta: Volnost, rovnost, bratrství a migranti

Muslimové si přinášejí do nové vlasti své náboženství, kulturu, společenské uspořádání, své jazyky, předsudky a stará nepřátelství a odmítají se čehokoli z toho vzdát. Proto nejsou úspěšní ani společensky ani ekonomicky. Tuto frustraci řeší ještě hlubším příklonem ke své víře, takže duchovním i organizačním centrem každého ghetta je mešita a její imám. Důsledkem pak jsou jevy, které lze dobře podchytit statisticky – míra nezaměstnanosti, zločinnosti, drogové závislosti a závislosti na sociálních dávkách. Zvláště odstrašující je Laqueurův údaj o Dánsku před deseti lety: ač muslimové tvořili jen 5% obyvatel, konzumovali 40% sociálních výdajů.

Existuje ještě jedna výrazná charakteristika těchto společností u našich německých sousedů – všudypřítomné násilí, počínaje přísně patriarchální rodinou s krutě trestajícími otci, pokračuje gangy mladistvých na ulicích s permanentní válkou mezi Turky, Kurdy, Araby, Albánci a všemi společně proti Němcům ve snaze si vynutit respekt. V tomto ohledu je třeba zmínit mimořádně ohavné chování vůči ženám a homosexuálům.

Protože v důsledku ideologie multikulturalismu a politické korektnosti se stát ve vztahu k imigrantům v podstatě vzdal svého monopolu na násilí, vznikly tzv. no go zones se všemi důsledky, které z toho pro postižená města plynou. Myslím si, že každý, kdo například nechápe pohnutky stoupenců hnutí PEGIDA („vždyť žádné muslimy neznají...“), by si měl přečíst knihu Thila Sarrazina. Holt východoevropské žáby už vědí, že ta voda je vařicí, takže do ní odmítají skočit.

Současné počínání německé kancléřky a evropských elit vůbec lze jen těžko logicky vysvětlit. Masivní příliv nových migrantů ze společenství, které se ve vztahu k původním obyvatelům ukázalo jako nejvíce problematické, může situaci vyhrotit až k násilným projevům. Ostatně více než dvě stovky vypálených ubytoven pro běžence představuje výmluvné svědectví o poměrech v Německu. Odmítání přijmout realitu a dívat se na všechny imigranty jako na jednolitou masu a nevidět, jak se mezi sebou vzájemně již mnoho set let nenávidí, přináší (a v budoucnu ještě přinese) množství násilných konfliktů, které se snadno mohou zvrhnout v občanskou válku v evropských ulicích. Ta byla v historii průvodním jevem každého stěhování národů. Proč by to dnešní mělo být výjimkou?

Pokud jde o Českou republiku, obávám se, že pouhá hrozba nuceného přijímání imigrantů (vnucené kvóty) povede ke změně politické mapy našeho státu. Politici poslušní diktátu Evropské komise asi budou muset po příštích volbách emigrovat do Bruselu. Tak hluboký rozpor mezi občany a politickou elitou totiž byl v Čechách naposledy za Protektorátu, končí svůj komentář Jaroslav Bašta.

První zprávy , Jiří Kouda

ČT má novou techniku manipulace, Petr Žantovský vám o ní řekne více. Odpornost týdne ale spáchal pomstychtivý Zemanův exporadce

October 17, 2015, 9:49 am

≫ Next: Recept krajana z Kanady, jak se bránit islámu. Církvím se ale asi moc líbit nebude

≪ Previous: Sebevražda Německa a východoevropské žáby

$

0

0

17. 10. 2015   Parlamantní listy

Na novou techniku manipulace ve vysílání České televize upozorňuje Petr Žantovský, který rovněž poukazuje na šlendrián, který se ve veřejnoprávním médiu rozmohl. Ale v hitparádě nejodpornějších mediálních výstupů uplynulého týdne by na první místo zařadil článek v Lidových novinách od Zdeňka Šarapatky, který si ne příliš vtipným a ne příliš inteligentním způsobem vyřizuje účty s prezidentem Milošem Zemanem, který ho před lety ještě coby premiér vyrazil z Úřadu vlády.
Při ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích rozdělil Petr Žantovský svou pozornost mezi elektronická i tištěná média. Z dříve uvedených ho znovu „nezklamala“ Česká televize a dokládá to hned na několika příkladech. „Ve středečních Událostech, komentářích glosoval pan Dolanský velkou veřejnou debatu demokratických kandidátů na prezidenta Spojených států a řekl doslova: ‚Byla to show. Čeká nás za dva roky také taková podobná? Nebo to bude takové to české, jako obvykle?‘, což ilustroval záběr na jeden z duelů Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Taková věta od veřejnoprávního redaktora ho pochopitelně zaujala. „Nejsem si totiž jistý, jestli se mají politické debaty posuzovat podle toho, do jaké míry jsou nebo nejsou show. Ale při této příležitosti mi chyběla jakákoli – nebyla tam vůbec žádná – analýza amerických poměrů, jakým způsobem tam volba probíhá, proč jsou diskuse demokratických kandidátů, proč jsou diskuse republikánských kandidátů, co jsou to primárky, co jsou to sbory volitelů, nic takového nezaznělo, nic, jen nula. A ta informační nula je i pozastavení se pana Dolanského nad tím, že tam je to show a u nás je show málo,“ poznamenává mediální odborník.
 

 

Ve veřejnoprávní televizi se dostali k nové technice manipulace

Ve stejném pořadu pod taktovkou moderátora Davida Borka ho rovněž zaujala jedna z debat. „Byla to úžasná rozprava mezi dvěma novináři, což byli Jana Klímová z Respektu a Václav Dolejší z Hospodářských novin. Záměrně neříkám, na jaké téma, protože to není vůbec podstatné. Jde o to, že ti dva pracují právě v těchto listech, tedy oba pracují v podniku Zdeňka Bakaly. Tak se ptám, jestli je polemikou v České televizi, když proti sobě posadí dva novináře ze dvou titulů stejného vlastníka, notabene takto vyhraněného vlastníka a takto vyhraněných novin,“ podivuje se Petr Žantovský.

„Z toho mám pocit, že už se ve veřejnoprávní televizi dostali k nové technice manipulace, a uvažuji, že ji zařadím do svých učebnic o manipulaci, protože to jsem ještě neviděl, to se mi moc líbilo. Pan Borek řekne: ‚A nemůže to být takto?‘ A oba aktéři řeknou: ‚Ne, nemůže‘. A to je opravdu nová technika manipulace, kdy si novinář, v tomto případě moderátor České televize, jakoby zachovává pozici toho vyvažujícího a k tomu si pozve autority, které mu shodně řeknou ‚ne, nemůže‘. Tak to je také docela pěkná manipulace,“ konstatuje mediální analytik.
 

Literní chyby a zkomolená jména nejsou nic jiného než šlendrián

Česká televize se rovněž vyznačuje tím, že se příliš nezatěžuje nějakou přesností nebo dokonce precizností. „Například ve čtvrtečním vysílání jsme byli ve zpravodajství provázeni v řádu několika minut v dolní části obrazovky označujícím danou tematiku podtitulkem ‚upchlíci‘, což je úplně běžná věc. V pondělí zase ve večerních zprávách ve 23 hodin nám moderátorka na úvod sdělila, že Czech Press Photo vyhrál jakýsi Jan Záhorský. Ale já si myslím, že ten fotograf se jmenuje Zátorský, nikoli Záhorský. Redaktorka se jmenovala Peroutková, což je samozřejmě nomen omen a nemá to žádnou souvislost s panem prezidentem,“ zmiňuje Petr Žantovský známou kauzu.

Neškodilo by proto, kdyby se moderátorka Jana Peroutková zamyslela nejen nad jménem, které nosí, ale trochu i nad tím, co znamená odpovědnost a veřejnoprávní postavení novináře. „A nad tím, že si veřejnoprávní televize nemůže dovolovat ‚upchlíky´‘ani chyby ve jménech jako ona u vítěze Czech Press Photo. To prostě nejde, je veřejnoprávní a my si ji platíme. Těch literních chyb v podtitulcích jsou miliony, já jsem teď zmínil ‚upchlíky‘, ale je to v podstatě obden běžná věc, z čehož usuzuji, že editoři České televize buď neexistují, spí, nebo je jim to jedno. Každopádně výsledku takové práce se vždy říkalo takovým hezkým slovem ‚šlendrián‘. Takže tohle je šlendrián České televize,“ hodnotí mediální odborník.
 

 

Na stránkách Lidových novin dal o sobě vědět člověk se zvláštním šrámem

Z tištěných médií ho zaujalo čtvrteční vydání Lidových novin, konkrétně článek „Země, kde se tleská východním móresům“. „Byl to moc ‚pěkný‘ článek od Zdeňka Šarapatky, publicisty a člena Rady ČT, jak se tam prezentuje. Kdo by si náhodou nepamatoval, Zdeněk Šarapatka byl ten slovutný muž, který se angažoval velice významně v kauze Olovo. Mám pocit, že to byl dokonce on, kdo celou záležitost pomohl rozpoutat. Z pozice člena poradního sboru tehdejšího premiéra Miloše Zemana vynášel informace z Úřadu vlády a sehrál tam takovou ne příliš důstojnou roli,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

To tehdy znamenalo i Šarapatkův konec v roli poradce předsedy vlády. „Byl tehdejším premiérem vyražen, a proto mě trošku překvapilo, že člověka s takovým zvláštním šrámem zvolili do Rady České televize. Říkal jsem si ale: ‚Nebudeš to komentovat, také jsi tam kandidoval, nezvolili tě, tak by to mohlo být interpretováno jako závist, zaujatost, podjatost či tak něco‘. Tak jsem to nekomentoval. Ale když teď čtu článek od pana Šarapatky, který se prezentuje, že je publicista, ačkoli pokud vím, je vystudovaným pedagogem, svého času také působil na známé Univerzitě Jana Amose Komenského, ale tady ze sebe udělal publicistu. Inu, asi každý, kdo publikuje, je publicista, ale to nechme stranou,“ doporučuje mediální analytik.
 

 

Ne příliš vtipné a ne příliš inteligentní vyřizování účtů

Důležitější je soustředit se na obsah textu. „Článek se týká z devětadevadesáti procent Miloše Zemana a pan Šarapatka si s ním tady normálně a jednoduše vyřizuje staré účty. A musím říci, že ne příliš vtipně a ne příliš inteligentně. Ten článek vypovídá spíš o autorovi než o něčem jiném. Každopádně mě udivuje, že člen Rady České televize, tedy člověk, který je ve své funkci placen z našich nepřímých daní, má za správné v celostátním deníku okopávat prezidenta a zesměšňovat, ironizovat a prohlašovat věci, které nejsou příliš pěkné,“ přiznává Petr Žantovský.

Neví, jestli tohle je přesně to, za co si radního České televize platíme, aby se choval k hlavě našeho státu tímto způsobem. „Já si myslím, že by měl jako veřejnoprávní zaměstnanec zklidnit nervy, hormony a uvědomit si, že to, že je zaměstnancem veřejnosti, ho také k čemusi zavazuje. A to cosi by měla být jakási kinderstube, i když vím, že dobré vychování se v Čechách moc nenosí. Každopádně tenhle článek bych, pokud by byla hitparáda nejodpornějších věcí týdne, nepochybně zařadil na první místo,“ konstatuje mediální odborník.
 

Sebemrskačský trend zavedl do našeho veřejného diskurzu Václav Havel
A u čtvrtečních Lidových novin ještě zůstává textem, který nese titulek „V Česku vadí Rom, gay, muslim i buddhista“, což je docela drobný článek na stránce domácího zpravodajství. „A tenhle sloupec se zabývá tím, že podle Úřadu Evropské komise pro zkoumání veřejného mínění je v Česku největší netolerance vůči minoritám v celé Evropské unii. Navozuje mi to takovou tu Václavem Havlem kdysi velice silně proponovanou tendenci k sebemrskačství, kdy máme radost, když se nám něco nepovede, máme radost, když ‚země nevzkvétá‘, když se dopustíme nějaké chyby, když můžeme o někom jiném říci, že je lepší než my v tom či onom směru,“ říká Petr Žantovský.

Tímto sebemrskačským trendem, který zavedl do našeho veřejného diskurzu právě bývalý prezident, se čeští novináři i mnozí politici velice silně řídí. „Dokonce jsou celé skupiny politiků, které jsou nepochybně motivovány někým či něčím, jež nám vysvětlují, že jsme špatní v tom či onom pohledu. Připomenu třeba tu partu kolem Bohumila Doležala, Petra Pitharta, Cyrila Svobody a dalších lidí, kteří nám neustále vysvětlovali, že my, jež si myslíme, že Benešovy dekrety byly dílem historického okamžiku, jsme špatní, protože naopak bychom měli všechno vracet sudetským Němcům za příkoří páchaná na nich námi,“ podotýká mediální analytik.
 

Článek o průzkumu je pointován údajnou českou xenofobií a netolerancí

Stejně jako zmíněné skupiny lidí neustále hovoří o tom, že my jsme ti špatní, tak nás z toho viní i uvedený článek. „Dokonce že jsme ti nejhorší. Popisuje tam různé aspekty toho údajného průzkumu, o němž se ale nedozvíme v podstatě vůbec nic. Jak k tomu Evropská komise dospěla, jak velký byl vzorek dotazovaných, v jaké skupině obyvatel dotazování proběhlo, zda vůbec nějaké proběhlo nebo jestli to někdo vymyslel od stolu v Bruselu. To už se nedozvíme, ale to je normální věc v českých médiích, že se nedozvídáme podstatná fakta,“ myslí si Petr Žantovský.

Zato se dozvídáme, kolik lidí by nebylo spokojeno, kdyby pracovalo s Romem na jednom pracovišti. „Nebo kolik lidí by nebylo rádo, kdyby bydlelo v jednom domě vedle romské rodiny a tak dále. Samozřejmě to celé směřuje a je pointováno naší údajnou xenofobií a netolerancí vůči migrantům. To byl také nepochybně ten podstatný důvod, proč takový článek vznikl a proč to bude nepochybně součástí další kampaně na tohle téma. Mně to přijde velmi odporné a ponižující. Neustále tematizujeme nějaké mediální obsahy tím, zda jsme nebo nejsme rasističtí, jestli máme nebo nemáme rádi tu či onu minoritu. A neustále se mrskáme tím, že tu minoritu rádi nemáme,“ upozorňuje mediální odborník.
 

 

Skrytý rasismus spočívá v neustálém zkoumání postojů k jinakosti
V té souvislosti si vybavil jeden vtip z totalitní minulosti, někdy z osmdesátých let, který je velice příznačný pro to, kdo vlastně je a kdo není rasista. „Na jakémsi mezinárodním festivalu symfonických orchestrů se sejdou dva symfonické orchestry, jeden ze Spojených států a jeden ze Sovětského svazu. A baví se spolu jejich dirigenti, přičemž ten sovětský říká: ‚Představ si, kolego, jak já jsem dobrý a statečný. Víš, u nás to je pořád těžké, ale u mě v symfonickém orchestru, je šedesát procent Židů, představ si to. A jak u tebe?‘ Ten Američan se na něj podívá a říká: ‚Víš, já ani nevím‘,“ reprodukuje Petr Žantovský.

Tak v tom je podle něj právě skrytý rasismus. „V tom, že my neustále zkoumáme náš postoj k romským sousedům, spolupracovníkům a ke kdekomu, v tom, že si neustále připomínáme tu jinakost, neustále se od ní odrážíme, neustále o ní mluvíme, neustále z ní děláme jakýsi mýtus. Ale ta jinakost je přirozená a je přirozené nacházet k ní nějaké individuální postoje. A kdybychom opustili tuhle tendenci k sebemrskačství, tak by možná nebylo vůbec o čem mluvit v jakékoli souvislosti s xenofobií nebo s rasismem české populace,“ tvrdí mediální analytik.
 

 

Průlomový rozsudek je součástí širšího tažení proti svobodě slova na internetu

Závěrem komentuje skutečnost, že Vrchní soud v Praze potvrdil verdikt soudu prvního stupně, který odsoudil vydavatele ParlamentníchListů.cz, společnost OUR MEDIA, k zaplacení odškodného 150 tisíc korun Jaroslavu Suchému za to, že neodstranila rasistickou diskusi pod třemi články. „Já jsem k tomu poskytl poměrně široké vyjádření v lednu, když byl vynesen první verdikt, vůči němuž se vydavatelství odvolávalo. A jenom chci říci, že přesně všechno to, co jsem tehdy řekl, platí. Soudit vydavatele za obsahy diskusí lze tehdy, když jsou ty obsahy v rozporu se zákonem a dlouhodobě nejsou odstraněny po upozornění, ale pokud jsem informován, tak toto není ten případ,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Podle jeho názoru tendence, k nimž vedou různé debaty v mainstreamových médiích, že by se měly diskuse na internetu buď zakázat, redigovat nebo regulovat, vedou zase jenom k zákazu, k regulaci a k omezení svobody slova. „A půvab internetu, což si asi stále uvědomuje málo lidí z těch, kteří o tom mluví, je právě v tom, že je neregulovaný. A když se někdo vyjádří nelichotivě o panu Suchém pod článkem, je to také trošku zpráva o tom, kdo se vyjadřuje nelichotivě, a o způsobu, jakým tak činí. Myslím si, že tady došlo k jakémusi průlomovému rozsudku, který jednoznačně omezuje svobodu slova, a nevidím ho jako nějaký náhodný fenomén, ale vidím ho jako součást širšího tažení proti svobodě slova na internetu,“ dodává mediální odborník.


Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský


Na ParlamentníchListech psali:

• "Debata" podle ČT: Tomáš Halík dlouze vykládal, jak je Rusko kriminální stát, a proti němu raději ani nikoho nepozvali. To je tedy vyváženost, žasne Petr Žantovský
• Skoro to vypadá, jak kdyby tam ty šibenice nasadily migrační neziskovky. Petr Žantovský nad hysterií kolem věšení vlastizrádců připomíná požár Říšského sněmu
• Propaganda v ČT. Petr Žantovský užasl, kdo všechno tam může "nezávisle" hovořit o Rusku
• Kdopak nám to chodí do televize vychvalovat imigranty? Petr Žantovský si proklepl několik zvlášť aktivních neziskovek a nestačil se divit
• Co si to moderátor ČT dovoluje? Ze Zemana udělal blba! Zuří zkušený novinář Žantovský. A všímá si i vystoupení Polčáka
• Propaganda ještě horší, než byla za studené války. Petr Žantovský opět po týdnu koriguje úlety českých novinářů
• Takto vypadá dokonale připravený mediální lynč. Petr Žantovský rozebírá odvolání Chládka a z několika přehlédnutých detailů tuší velkou špinavost
• "To je tak křišťálově čisté, že o tom netřeba diskutovat." Zkušený novinář otřesen slovy, která padla v ČT k antipropagandistickému plánu EU
• Moc je na hliněných nohou, režim v koncích. Petr Žantovský vidí čím dál více paralel s obdobím těsně před rokem 1989
• Zkušený novinář v údivu z dění kolem Schapira: USA nás mají za satelitní stát. Vzpomeňte, co kdysi vzkázal Čechům Chirac
• Zkušený novinář se zhrozil: Porušení novinářské etiky Václavem Moravcem. ČT by se měla distancovat!
• Sejdou se dva pánové a navzájem si přikyvují. Petr Žantovský žasne, čemu se dnes na ČT říká debata. Ovšem vrcholné číslo týdne předvedl Jaromír Štětina...
• Mezinárodní izolace Ruska, syrská opozice jsou liberálové... Analytik Žantovský zdrcen výroky odborníků v ČT. A přidává domněnku o exdiplomatovi Kolářovi
• Trenky nad Hradem nebyly recese, ale součást velké plánované akce proti Zemanovi. Petr Žantovský odhaluje podobnosti s dalšími akcemi
• Ploty prodražují imigrantům cestu, právo šaría není problém... Petr Žantovský se zhrozil nad slovy Šimona Pánka a specialistky na migraci v ČT
• Petr Žantovský pochválil Českou televizi, skutečně. Jenže pak promluvil redaktor Kubal o Sýrii a vše bylo zpět ve starých kolejích
• Zkušený novinář Žantovský odhaluje cenzuru: Nezveřejněný rozhovor o Havlovi, nátlak na Neffa v ČT i zákaz Depardieua na Ukrajině
• Toto nepřehlédněte. Zkušený novinář Žantovský objevil tři klíčové texty k uprchlíkům i propagandě mezi USA a Ruskem
• Anticharta českých akademiků. Petr Žantovský rozebral, co se dělo kolem "protixenofobní" petice. Zvláště ČT se prý opět vyznamenala
• Zkušený novinář Žantovský nechápe: Dvacet "kamarádů" vítalo s transparenty v Bělé uprchlíky a pro ČT to byla událost
• K čemu vlastně tu Českou televizi máme? Petr Žantovský se vážně zamýšlí, zda by její úkoly nezvládly lépe soukromé televize
• Žantovský v ráži: Vzpoura uprchlíků v Bělé dokazuje jediné. A pane Sobotko, kolik jste přispěl na zraněného strojvůdce?

Recept krajana z Kanady, jak se bránit islámu. Církvím se ale asi moc líbit nebude

October 17, 2015, 11:19 am

≫ Next: Putin o Sýrii - rozhovor z 28.9.2015- ještě než to začalo

≪ Previous: ČT má novou techniku manipulace, Petr Žantovský vám o ní řekne více. Odpornost týdne ale spáchal pomstychtivý Zemanův exporadce

$

0

0

17. 10. 2015        ParlamentníListy
V Česku se v rámci vítězství nad totalitou dere k moci ještě totalitnější katolická církev. Desatero však bylo novelizováno. Je-li hrozbou islám, tedy mocenský prostředek stejných povídkářů, jaké zná křesťanská historie, zbývá jediná možnost, potlačit vliv jakéhokoli náboženství v naší společnosti. To radí biolog a Čechokanaďan Jiří Jírovec. Dlouze se navíc rozepisuje o privatizaci Boha církví.
 

"Čeští politici se v boji proti přistěhovalcům odvolávají na naše židovsko-křesťanské kořeny a jejich možné ohrožení jiným náboženstvím. Ve svatém nadšení nemluví o tom, kolik násilí vyrostlo z těchto kořenů v minulosti. Jsou-li ale ty kořeny skutečně živé, pak je pravděpodobné, že z nich zlo vypučí do nových hrůz. Zase ve jménu nějakého boha," začíná ve své stati "Jak se vypořádat s islámem", kterou napsal pro ParlamentníListy.cz krajan z Kanady a přírodovědec Jiří Jírovec a pokračuje o novelizaci desatera, privatizaci Boha a nejvyšší tuzemské mravní autoritě.

Kněží riskli, že se Bůh nenasere

"Performer Milan Kohout nedávno otevřel téma přechodu kořenů do lidských genů. Nabízí se otázka, jak dlouhá doba je potřebná k tomu, aby víra anebo její opak, tedy atheismus, přešly člověku do žil. Mohou geny způsobit, že se třeba desatero tak zabydlí, že člověk přestane smilnit, zabíjet, toužit po otrokyních, ženách a majetcích druhých," pokládá si řečnickou otázku.

Desatero, tedy zákon boží, bylo, jak píše dál Jírovec, v roce 787 novelizováno. Patrně díky tlaku tehdejší lobby strádajících umělců bylo zcela vypuštěno původně druhé přikázání: "Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy."

"Kněží tehdy zjevně riskli, že se na ně bůh kvůli svému zpodobňování nenasere a nebude trestat 'vinu otců' na synech i na třetí a na čtvrté generaci a samozřejmě ani na nich samotných. Připlácli bohu 'lidskou tvář' a odnětím možnosti trestat ho zbavili odpovědnosti za činy jeho zástupců na zemi. Tedy za všechny loupeže, znásilnění a zabíjení ve svatých a jiných válkách. Kristus byl vypodobněn jako svalnatý chlapík, po němž hodila okem kdejaká Magdaléna. To pak vedlo k pomluvám o jeho sexuálním životě a případném otcovství. Církev si zprivatizovala boha, leč prostý lid musel dál věřit, že 'co bůh řídí, dobře řídí' a že nedostatek víry a poslušnosti vede do pekel. Úsloví 'aby tě pánbůh nepotrestal' lze považovat za součást strachu, jehož prostřednictvím moc ovládá plebs. Navíc existuje věčný kazisvět tedy ďábel. A jeho oficiální vymítači," pokračuje Jírovec a přikládá srovnání božího desatera a jeho prý zmršené podoby z roku 787. To je zde: http://www.desetprikazani.cz/zneni-desatera-bozich-prikazani-a-jeho-lidska-varianta/

Kléru manipulace s desaterem prošla

"Trestat třetí nebo čtvrtou generaci synů je nesmysl, protože za rodiče nikdo nemůže. Nebo snad to je přiznání, že se zločinnost dědí z otce na syna? Že by zase hříšné geny? Trestání několika generací lze považovat za fintu, podobně jako trik s dědičným hříchem, jehož odstranění křtem automaticky přičleňovalo děti k církvi. Tedy něco na způsob třídního původu," polemizuje.

Kléru tehdy manipulace s desaterem, jak vysvětluje Jírovec, prošla. Bůh se viditelně nebránil tomu, že mu bylo odňato původní, desaterem explicitně vyjádřené, právo trestat, a smířil se i s dalšími změnami, například s tím, že původně třetí přikázání bylo svévolně změněno na druhé a rovněž pozměněno. Původní text totiž zněl: "Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo." Přešel i to, že původní desáté přikázání bylo rozděleno na dvě, aby nevzniklo "devatero".

"Bůh zjevně rezignoval a přestal brát svoje dílo vážně. Možná měl srandu z toho, jak si na něj kněžíci troufají. Horší je, že se bůh přestal starat o zločiny, které byly jeho jménem páchány. Dokonce neztrestal ani zneužití svého jména ve sloganech typu "Gott Mit Uns" na přezkách opasků německých vojáků anebo "In God We Trust" na amerických penězích," dodává s tím, že pokud jde o kořeny, i samotný Hitlerův režim měl svoje křesťanské. Tedy bez oné židovské složky. Ta měla být doslova vygumována. Více se dočtete zde: http://www.nobeliefs.com/Hitler1.htm

Totalitnější katolická církev

Jednotlivá náboženství na sebe nevraží podle Jírovce jen zdánlivě. Jejich společným nepřítelem je pouze atheismus. Zvláštní stav je v Česku, kde se v rámci vítězství nad totalitou dere k moci ještě totalitnější katolická církev. Počet českých atheistů je těžké odhadnout, protože vedle asi osmdesáti procent těch, kteří nejsou spojeni s žádnou církví, existují věřící tak "pro jistotu". Neboli, jak praví ve svém deníku Jára Cimrman: "Jsem zapřísáhlým atheistou, až se bojím, že mě pánbůh potrestá."

"Vznikla móda křižování se a vztyčování ukazováků k nebi, aby po nich milost stvořitele sjela jako po hromosvodu. Nebo, když se zadaří, stoupal opačným směrem dík za prokázanou pomoc v boji s těmi bastardy na druhé straně. Je to stejně stupidní, jako žehnání tunelům, lékařským přístrojům a zbraním. Největším nebezpečím pro moc, která se opírá o církve, je, bohužel hypotetická, možnost, že si lidé uvědomí, jak by mohlo být na světě krásně bez těch šílených náboženských hodnot, ať již jakékoli provenience. Ostatně naše nejvyšší mravní autorita svým vlastním životem dokázala, že to jde. Hlavně, když jsou peníze na cigára a alkohol a kamarád herec, s nímž se dá chodit za děvkama. Na nějakém desateru pak nezáleží," rozebírá dál.

Poslední dobou se mluví o střetu civilizací. "Islám prý jednou zničí naši civilizaci, jak ji dnes známe. Dalo by se namítnout, že se předcházející společenské systémy zhroutily vahou přeceňování vlastních sil a vnitřními boji o moc. Je-li hrozbou islám, tedy mocenský prostředek stejných povídkářů, jaké zná naše křesťanská historie, pak zbývá jediná možnost, totiž potlačit vliv jakéhokoli náboženství v naší společnosti," radí přírodovědec z Kanady Jiří Jírovec a namítá: "Musí dojít k absolutní odluce všech církví od státu. To znamená znemožnit manipulaci lidí prostřednictvím pohádek, byť byly vymyšleny před drahnou dobou. Současně je třeba definovat příslušnými zákony svobodu náboženského vyznání jako právo jednotlivce, ale ne jako právo instituce."

Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Jírovec

Putin o Sýrii - rozhovor z 28.9.2015- ještě než to začalo

October 17, 2015, 1:22 pm

≫ Next: Exkluzivně: Anheuser-Busch InBev přinese do procesu výroby nejen plzeňského piva geneticky modifikované suroviny, jakmile dojde k podpisu smlouvy TTIP mezi EU a USA!

≪ Previous: Recept krajana z Kanady, jak se bránit islámu. Církvím se ale asi moc líbit nebude

$

0

0

17.10.2015   YouTube

překlad Irena Aneri

Exkluzivně: Anheuser-Busch InBev přinese do procesu výroby nejen plzeňského piva geneticky modifikované suroviny, jakmile dojde k podpisu smlouvy TTIP mezi EU a USA!

October 17, 2015, 1:44 pm

≫ Next: Ponížení je úplné: Bojovníci ISIS si holí brady a prchají z obklíčení uzavíraného Rusy a Íránci

≪ Previous: Putin o Sýrii - rozhovor z 28.9.2015- ještě než to začalo

$

0

0

- VK -
17.10.2005  AENews
 
Exkluzivně: Anheuser-Busch InBev přinese do procesu výroby nejen plzeňského piva geneticky modifikované suroviny, jakmile dojde k podpisu smlouvy TTIP mezi EU a USA!

Redakce AE News obdržela včera večer exkluzivní informace ze zákulisí plzeňského Prazdroje, které osvětlují celý proces a důvod převzetí koncernu SABMiller, který byl mj. i vlastníkem Prazdroje, ze strany americké a světové pivovarnické jedničky Anheuser-Busch InBev [1]. Transakce v přepočtu za přibližně 2.5 bilionu korun je investicí, na které se nepodílí Anheuser-Busch tak úplně sám. Jde totiž podle zákulisních informací o tzv. joint-venture investment, ve kterém sice Anheuser-Busch figuruje jako oficiální investor, ovšem finance na celou transakci pomáhá, jako tichý společník, spolufinancovat známá americká biotechnologická společnost Monsanto, která je největším dodavatelem geneticky modifikovaných obilnin na světě, především ječmene a rýže pro výrobce piv v USA a v Kanadě. Pokud je to pravda, je to signál, že podpis smlouvy TTIP je na spadnutí!

Informace nám byla poskytnuta pod podmínkou anonymity, takže jsme požádali pro ověření americkou společnost Anheuser-Busch InBev o oficiální stanovisko a vyjádření, zda-li společnost plánuje výhledově ve svých právě získaných evropských pivovarech používat geneticky modifikované suroviny pro výrobu piva stejně, jako je už více než 20 let používá v USA a v Kanadě a zda-li je biotechnologická společnost Monsanto opravdu tichým společníkem v celé finanční transakci. Na vyjádření čekáme, protože jde o zásadní informaci, která může mít dopad na celý pivovarnický sektor v ČR.

V této chvíli jsou geneticky modifikované plodiny, potraviny a krmivo povoleny v USA a v Kanadě, kde jsou běžně používány pro výrobu např. amerických a kanadských piv. Na území Evropské Unie jsou GMO potraviny a krmiva živočišného původu zakázány, je však povoleno použití GMO plodin, které jsou ale přísně regulovány a podléhají velmi složitým schvalovacím procesům evropských orgánů. To ovšem mění smlouva Transatlantického partnerství (TTIP), což je plán na vytvoření zóny volného obchodu. Smlouva je vyjednávána tajně, stejně jako její pacifická obdoba TPP, která již byla před několika dny podepsána a přitom ještě další 4 roky má zůstat v tajnosti. Jenže server Wikileaks text finální smlouvy TPP získal už před několika dny [2][3].
 

Tajné obchodní smlouvy, GMO a NWO ruku v ruce

TPP nastiňuje omezení občanských práv ve věci přístupu ke zdravotní péči, ve věci práva na ochranu soukromí, omezení práva na přístup k informacím a především omezení svobody projevu. V dokumentu se uvádí, že svoboda projevu nesmí porušit zájmy držitele práv vyplývající z titulu ochrany autorských, patentových, intelektuálních a licenčních práv. V překladu do lidské řeči to znamená, že když lék nebo potravina X způsobuje rakovinu a tento produkt je licencován, patentován, registrován nebo jinak intelektuálně chráněn, nesmí osoba, která informací o negativním účinku disponuje, o této informaci mluvit, a to ani před soudem! Smlouva TPP je totiž nadřazena zákonům jednotlivých členských zemí.

Evropská unie v rámci vyjednávání o TTIP přistoupila před několika týdny, podle zatím neověřených informací, na kompromis se zástupci USA ohledně geneticky modifikovaných potravin a jejich dovozu do EU, kdy Brusel ponechá povolení nebo zakázání dovozu čistě na jednotlivých členských zemích a schvalovací proces tak již nebude na orgánech EU. Obrovská transakce Anheuseru-Busch tak zřejmě čekala na tento kompromis a firma si je celkem jistá, že její lobbisté v jednotlivých zemích GMO potraviny a především plodiny pro pivovarnický sektor prosadí.

Nejvíce lobují za podpis TTIP zemědělské a potravinářské firmy, viz. v Česku pan Babiš…

Je už nade vše jasné, proč jsou smlouvy jako TPP a TTIP utajovány a proč ještě 4 roky poté, co vstoupí smlouvy v platnost, se musí texty smluv utajovat. Je to logické. Protože když se 4 roky budou prodávat americké GMO potraviny na trhu a nikdo na ně neumře, ani se neosype kopřivkou, lidé si zvyknou a proti GMO klesne po 4 letech odpor. Geneticky modifikované plodiny mají na svědomí v rámci koncepce NWO různé civilizační choroby, masivní nárůst hyperaktivity dětí, syndromu AHD/ADD, Aspergerova syndromu, mentálních poruch, glykemické poruchy, diabetes, Alzheimerovy choroby (která v USA láme světové rekordy) a v neposlední řadě různých typů rakoviny, zejména tumorů.
 

GMO: Zmutované rostliny, které zabíjí škůdce rychle, lidi pomalu…

Geneticky modifikované potraviny fungují na principu biotechnologické manipulace s genetickými řetězci rostlin, kdy do struktur rostlinných buněk jsou implantovány řetězce pesticidů a herbicidů, takže rostlina sama zabíjí jednak škůdce, housenky, mšice, ale také okolní plevel, protože do půdy okolo sebe vypouští rostlina herbicidy. Výnosy z takových plodin jsou potom doslova zázračné, dosahují až 100% výnosů z osetých ploch. U běžných plodin bez GMO je výnos silně volatilní, když jsou dlouhá období dešťů nebo sucha, výnosy klesají o desítky procent, protože rostliny jsou kvůli počasí oslabené a škůdci napadají rostliny v závislosti podle počasí, plevel roste rychleji atd.

Zákeřnost GMO rostlin spočívá v tom, že řetězce pesticidů a herbicidů z rostlin zůstávají v potravinovém řetězci trvale, doma je sníte spolu s chlebem vyrobeným z GMO pšenice, doma je vypijete s pivem vyrobeným z GMO sladu a chmele. Část pesticidů z potravin se postupně ukládá v těle a přenáší se na potomky. Monsanto zdůrazňuje, že množství pesticidů, které se dostane do potravin, je zanedbatelné. V dlouhodobém horizontu je ale jasné, že toto nemůže dobře skončit. Obrovská penetrace diabetu a Alzheimerovy choroby v USA není náhodná a je dávána do souvislosti s nadměrnými objemy pesticidů a herbicidů v americkém zemědělství. Implantování těchto látek do rostlin je ale úplně nové riziko, které se přenáší do genetické mapy rostlin.

 

Ruská federace plošně zakázala GMO plodiny. Zde ukázka vlivu GMO obilí na pokusnou laboratorní krysu, u které se rozvinuly tumory…

Cena je klíčová. Levnější potraviny, neochota lidí platit za maso v párku, slevové akce a fronty na zlevněné čokolády z Polska, které mají s čokoládou společný jen nápis na obalu. GMO cukrová řepa, kukuřice, rýže, veškeré obilí, hořčice, rajčata a z nich vyrobené americké kečupy Heinz, dětské jablečné přesnídávky z GMO jablek, kompoty. Vyšší výnosy z plodin a z oseté plochy pomáhají snižovat cenu koncového zboží. Ale ta nízká cena je vykoupena zdravím člověka a jeho dětí. Obrovské vymírání včelstev v USA v 90. letech bylo dáváno do přímé souvislosti s GMO, kdy včely opylují rostliny a přinesou si v nektaru pesticidy až do úlu, které celé včelstvo zahubí. Monsanto tento vedlejší efekt vyřešilo genetickým odstraněním květenství rostliny, kdy rostlina, která kvete, se nedokáže rozmnožovat, netvoří pyl a včely se tak nemohou nakazit pesticidy obsaženými v pylu.
 

Zmrzačené rostliny, které se neumějí rozmnožovat

Toto opatření má zajímavý vedlejší důsledek, kdy GMO rostliny se v důsledku tohoto opatření nedokáží rozmnožovat, semena obilnin nevzklíčí, takže zemědělec musí každý rok nakupovat u Monsanta nová osiva, tzv. 1. generaci, protože druhá generace (osivo z vyrostlého obilí) nevzklíčí, rozmnožování je u GMO rostlin geneticky „vypnuto“.

Čtyřleté utajovací období bude jistě využito i k intenzivnímu lobbingu za plošné povolení GMO v rámci celé vyspěle civilizace, protože GMO rostliny zaručí dostatek potravin pro neustále rostoucí populaci na planetě zemi. Bez GMO by dnes nebylo možné pěstovat obilí v takových oblastech, jako je Indie s obrovskou vzdušnou vlhkostí, kde obilniny bez GMO chytají plíseň a hnijí, nebo v extrémně suchých oblastech v Číně. Koncepce GMO potravin je tak součástí realizace NWO na přežití populace planety i za předpokladu, že její počet bude stále stoupat. A v rámci tzv. Globálního chudnutí bude potřeba poskytnout pracovní síle chléb a také hry. GMO potraviny jsou tak poznávacím znamením NWO v každé společnosti.

 

Jak je vidět, je zcela zbytečné se ptát, jestli Američané přinesou do výroby plzeňského piva rýži, protože o to vůbec nejde. Celá mamutí transakce je o legalizaci GMO v Evropě, protože Anheuser-Busch je natolik silný hráč, že bude mít sílu toto skrze lobbistické cesty prosadit v tajných vyjednáváních s jednotlivými vládami v EU. Stejně jako Lisabonská smlouva, tak i smlouva TTIP přenese část národní suverenity na nadnárodní úroveň, kdy nebude v určité chvíli možné GMO zakázat, protože zkrátka nebude jiné cesty. Příliš mnoho hladových lidí v EU, příliš mnoho uprchlíků, příliš nízké mzdy v jednotlivých zemích (s výjimkou Německa), aby si lidé mohli nakoupit kvalitní a drahé bio-potraviny, to všechno povede postupně k povolení GMO v EU.

[VIDEO] Dokumentární film o společnosti Monsanto

Součástí TTIP by měl být i zákaz označování GMO potravin na obalech. Výrobce by tak nesměl být nucen orgány EU, aby na obal výrobku uváděl, že jde o geneticky modifikovanou potravinu. V USA teď probíhá boj o uzákonění povinného označování výrobků, že jde o GMO potraviny. Více než 20 let, kdy jsou v USA používány GMO obilniny, nebylo nikde povinností označovat výrobky o tom, že jsou vyrobeny z geneticky modifikovaných ingrediencí. Může tak dojít k paradoxu, kdy na zboží v USA bude muset být informace o GMO uvedena, zatímco na tom samém zboží na exportu do EU nikoliv. Uvidíme, jak tohle nakonec dopadne.

Jakmile získáme odezvu od Anheuser-Busch, uvedeme zde reakci a doplňující informace.

-VK-
Šéfredaktor AE News

Ponížení je úplné: Bojovníci ISIS si holí brady a prchají z obklíčení uzavíraného Rusy a Íránci

October 17, 2015, 1:49 pm

≫ Next: Oskar Krejčí: Vyber si svého teroristu

≪ Previous: Exkluzivně: Anheuser-Busch InBev přinese do procesu výroby nejen plzeňského piva geneticky modifikované suroviny, jakmile dojde k podpisu smlouvy TTIP mezi EU a USA!

$

0

0

17. 10. 2015  AC24

Problém s těmi divoce posbíranými skupinami militantů, kteří projevují zálibu v extrémních násilnostech, je ten, že když nenaráží na pořádný odpor, tak si mohou urvat úspěchy alarmujícím tempem. Samozřejmě, že existuje spousta (možná věrohodných) teorií naznačujících, že něco z toho, co vidíte na videích vydaných ISIS, je jen show, a my jsme nevyvinuli hodnotící úsilí ohledně toho, do jaké míry je brutalita těchto skupin skutečná a do jaké jen hraná, ale jedna věc je jasná: bez ohledu na to, koho financujete, cvičíte anebo podporujete, jsou to stejně nakonec bojovníci na Středním východě v poli mávající ISIS vlajkou a páchající v jejím jméně ukrutnosti.

Tohle funguje dobře, pokud jde o destabilizaci křehkých států, které už sužují sektářské rozkoly v té míře, že si od bezmocného občanstva urvou ohromné rozlohy území.

Ale tím, že se budete ohánět mečem, nemůžete zastrašit moderní bojové tryskáče ani, když jste na scéně středovýchodních militantů nováčky, nemůže zastrašit veterány, co v tom jsou už třicet let tím, že pár lidičkám uříznete hlavu, kvůli čemuž, když jste ISIS, tak je pro vás kombinace Ruského letectva a pozemních vojsk Hizballáhu naprosto děsivá.

Jak už jsme dnes dokumentovali, vojska Hizballáhu a Íránu postupují na Aleppo a Moskva tuto ofenzivu podporuje z oblohy, což znamená, že ten slepenec protirežimních sil, který téměř kontroloval největší syrské město (a my říkáme „téměř“, protože ve válce není nic jistého), bude nejspíš během týdnů, pokud ne rovnou dnů, vykořeněn, což v podstatě poslouží jako obnova Assadova režimu v Sýrii.

Poté Ruský medvěd a Qasem Soleimani upřou zraky k Východu země až do té míry, že pro ISIS hra skončí.

Ale pro bojovníky al-Nusra a Islamistického státu ještě zjevně není všechno ztraceno, protože pokud věříte ruským médiím (a my neříkáme, že byste měli), tak si teď sunnitští extremisté holí brady a prchají, aby si zachránili život. Zde to je od Sputniku:


Jak před tím už uvedlo ruské ministerstvo obrany, tak stovky bojovníků ISIL prchají ze Sýrie do Turecka a šíří se zprávy, že se přitom zbavují brad.

.2/ Více džihádistických brad oholených na útěku z #Aleppa, když se chtějí pro-holit do #Turecka, toto je přes @leithfadel pic.twitter.com/xOmMkhH8oY — Hala Jaber (@HalaJaber) October 12, 2015 

Teď jsou to zjevně jen obrázky vousů na zemi i s žiletkami, takže to lze interpretovat jakkoliv, třeba i jako skoro definitivní důkaz o naprostém ústupu ISIS, ale zkuste se do té situace na chvilku vžít. Jste sunnitský extremista a vaši regionální a Západní patroni vás právě opustili. Jste teď obléhání Ruským letectvem. Pokud přežijte nálety, tak se brzy utkáte s nejzuřivějšími a nejzkušenějšími šíitskými milicemi na planetě, a když se vám to povede nějak přežít, tak se budete muset utkat se Silami Quds (viz „jak střelit ďábla do zad“?).

Co byste dělali?

* * *

Jsme blízko analogie tohoto perfektního videoklipu. US jsou ta modrá košile, ISIS jsou v červeném, v hvězdičkové kombinéze, no … a Rusko je ten medvěd.

USA k ISIS: „Ne, teď nemůžeš utéct, teprve jsme začali. Musíš těm lidem předvést to show, chlape“ …

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com

---

Oskar Krejčí: Vyber si svého teroristu

October 18, 2015, 3:09 am

≫ Next: Velitel Al-Káidy zabit při náletu v Sýrii

≪ Previous: Ponížení je úplné: Bojovníci ISIS si holí brady a prchají z obklíčení uzavíraného Rusy a Íránci

$

0

0

Oskar Krejčí

18. 10. 2015   První zprávy
Dělení na dobré a zlé bojovníky lze až příliš často přeložit „dobří, či zlí teroristé“. Každý si může vybrat... Vymezení pojmů, kdo je v Sýrii „terorista“ a kdo „umírněná opozice“.....
PZ: Stále se objevují obvinění Ruska, že při vojenských akcích v Sýrii nebombarduje teroristy, ale umírněnou opozici. Domníváte se, že je toto obvinění oprávněné?

Nikdo v Praze nemůže se stoprocentní jistotu říci, kam padají jednotlivé bomby či rakety. Takové jsou hrůzy válek. Vaše otázka ale skrývá jiný důležitý problém: kdo je v Sýrii „terorista“ a kdo „umírněná opozice“? Vymezení obou těchto pojmů bývá velmi účelové.

Politické elity všech odstínů barev slovo „terorista“ milují. Je totiž velmi negativně citově zabarvené a u většiny lidí boj proti němu opravňuje užití násilí. Dokonce vede k toleranci porušování lidských práv, poněvadž nad těmito právy je podle mnoha komentátorů bezpečnost. Proto můžeme vidět, že u některých politiků volání po dodržování lidských práv jde ruku v ruce s ospravedlňováním například americké věznice na Guantánamo.

PZ: Někomu se může zdát, že přeháníte. Každý přece ví, kdo je terorista.

Každý má pocit, že to ví. Ale podstatné je něco jiného: neexistuje mezinárodně uznávaná definice terorismu. Dokonce ani mezinárodního či globálního terorismu. Už od roku 1996 je v rámci OSN připravována Komplexní konvence o mezinárodním terorismu, která by měla kriminalizovat jak terorismus, tak i jeho financování a podporu, zamezit teroristům přístup k penězům, zbraním a bezpečným úkrytům. Snaha nalézt uznávanou právní definici tu tedy je, ale její hledání uvízlo na mrtvém bodě.

PZ: Tak jak to říkáte, zní idea této Konvence rozumně. Proč tedy tato mezinárodní smlouva nebyla dosud schválena?

Definice terorismu, kterou Konvence navrhuje, je výsledkem kompromisu. Řečeno jinak, je obecná. Odsuzuje každého, kdo způsobí smrt nebo vážné zranění nějaké osoby, vážně poškodí veřejný či soukromý majetek či zapříčiní velké ekonomické škody. V této rovině vlastně odsuzuje téměř každé fyzické násilí. Tedy i tu válku, která je mezinárodním právem respektována, tedy obranu, nebo boje vedené na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Navíc, a v tom je další problém, mezinárodní právo respektuje použití ozbrojené síly národněosvobozeneckým hnutím. Řečeno jinak, můžete používat násilí ve jménu národního osvobození, nikoliv však proti vykořisťování či politickému útlaku, který nespadá pod cíle národního osvobození.

PZ: Existují ale dílčí a regionální dohody o boji proti terorismu…

To máte pravdu. Dílčí normy se podařilo mezinárodnímu společenství přijmout. Týkají se například leteckého pirátství, zločinů proti mezinárodně chráněným osobám, včetně diplomatického personálu, braní rukojmí, bombových útoků a nukleárního terorismu.

Kouzelným příkladem regionálních norem je Strategie EU pro boj s terorismem, kterou v listopadu 2005 schválili ministři spravedlnosti států Evropské unie. Ta v rámci boje proti terorismu rozebírá úkoly týkající se prevence, ochrany, stíhání a reakce. A teď to přijde: definici terorismu se prostě vyhýbá.

Své vlastní antiteroristické strategie mají také jiné mezinárodní organizace, jako je Šanghajská organizace spolupráce, APEC či NATO. Ale i některé státy. Pozoruhodná je definice, kterou používá americká FBI. Ta s odvoláním na trestní zákoník USA začíná definici jak vnitrostátního, tak i mezinárodního terorismu tézí, že terorismus zahrnuje „násilné činy nebo činy nebezpečné lidskému životu, které porušují federální nebo státní zákon“. Podle takovéhoto pojetí by byl teroristou i George Washington a spolu s ním všichni bojovníci americké revoluce.

PZ: A Vy máte nějakou vlastní definici terorismu?

Upřednostňována by měla být úzká definice terorismu, která se co nejméně nepřekrývá s definicí války. Terorismus je především politicky zacílené užívání násilí proti civilnímu obyvatelstvu, které není přímým účastníkem politického sporu. Je to útok na cíl v zastoupení: nikoliv na vojáky, nikoliv na zpravodajské služby a jejich agenty, ale na nezaangažované lidi. I takto se ovšem do definice terorismu vejde aktivita státu, například teror francouzské revoluce či plošné bombardování Tokia za druhé světové války.

Ze statistik je zřejmé, že terorismus jako nástroj politického boje je dnes nejčastěji užíván náboženskými fundamentalisty. Bývaly ale doby, kdy to byla technika boje především revolucionářů usilujících o změnu sociálního řádu či zastánců národního osvobození – mimochodem, poslední organizace, která se hrdě hlásila k tomu, že je teroristická, byla skupina Lechi bojující za vytvoření státu Izrael. V ní působil i pozdější izraelský premiér Jicchak Šamir. Za nejdéle působící teroristickou organizaci je někdy pokládán rasistický Kukluxklan, který vznikl po občanské válce v USA v šedesátých letech 19. století. Analytickým problémem jsou proměny velikosti teroristických organizací. V sedmdesátých letech minulého století, kdy teroristické techniky užívali především anarchisté například z německé Frakce Rudé Armády a separatisté třeba z balistické organizace ETA, měly jejich organizace zřídka víc než 50 členů. Dnes jsou ve Spojených státech za teoretické organizace označovány například palestinský Hamás a libanonský Hizballáh, což jsou masové politické a sociální organizace, které mají ozbrojené křídlo. Například podle každoročních zpráv Ministerstva zahraničí USA o terorismu ve světě mají neznámé množství členů, tisíce sympatizantů a podporovatelů – plus stovky teroristických operativců.

PZ: S takovým chápáním terorismu má jistě problém spousta lidí. Proč jsou podle vás směšovány politické a teroristické organizace?

Uvedu aktuální příklad. Strana kurdských pracujících (PKK) je v poslední zprávě Ministerstva zahraničí USA o terorismu ve světě označená jako marxisticko-leninská separatistická organizace, která má čtyři až pět tisíc členů a operuje v Turecku, Iráku, Sýrii a Evropě. Protože je ve Spojených státech na tomto seznamu teroristických organizací – a samozřejmě v uctivé vzdálenosti za USA je na obdobném seznamu i v Evropské unii –, nikoho nezajímá, že její tábory jsou bombardovány tureckým letectvem, přestože PKK vyzvala Ankaru k příměří a společnému boji proti tzv. Islámskému státu. Na druhé straně se v takové souvislosti často připomíná, že Kosovskou osvobozeneckou armádu (UCK) byste v oficiálních amerických seznamech teroristů marně hledali, přestože obvinění z masakrů, užívání dětských vojáků či z obchodu s lidskými orgány ze strany UCK by přinejmenším zasloužily řádně vyšetřit.

V případě UCK se prostě označení „terorismus“ nehodí, protože chlapci přece bojovali za „dobrou věc“. Právě tak jako ti, kdo dnes bojují v řadách takzvané umírněné opozice v Sýrii. Přestože se jejich aktivita do užívaných definic terorismu pohodlně vejde. A tady je zakopaný pes: terorismus jako strategie i metoda boje bývá užíván politickými organizacemi téměř všech ideologických směrů. Dělení na dobré a zlé bojovníky lze až příliš často přeložit „dobří, či zlí teroristé“. Každý si může vybrat. A to se také na mezinárodní úrovni děje – proto je tak obtížné shodnout se na definici terorismu.

Rusko obvinilo USA z rozkvětu terorismu a Islámského státu!

PZ: Jaký je současný stav při používání terorismu? Roste, či klesá počet teroristických útoků?

Statistických přehledů týkajících se terorismu je celá řada, ne každý je ale ideologicky neutrální. Připomenu ten, který vydává Institut pro ekonomiku a mír (IEP) s centrálou v australském Sydney. Podle tohoto přehledu bylo v období 2000 až 2013 spácháno přibližně 125 tisíc teroristických útoků. IEP uvádí, že v tomto období stoupl počet teroristických činů na pětinásobek. Přitom 82 % z celkového počtu připadlo na pět států: Irák, Afghánistán, Pákistán, Nigerii a Sýrii. Znovu se tak vracíme do pásu nestability na Blízkém východě a k velice chybné strategii Západu v takzvané válce proti terorismu.

PZ: Nigerie není na Blízkém východě. Proč tam?

Nigerie je ukázkový příklad neúspěšné prevence terorismu. V této zemi operuje skupina nazývaná Boko Haram. Tento název se překládá Západní učení je rouhání, ovšem oficiální pojmenování zní Lidé oddaní propagaci Prorokova učení a džihádu. Boko Haram operuje na severu Nigerie a Kamerunu, na severovýchodě Nigeru a v oblasti Čadského jezera. Vznikla v roce 2002, ale výrazné oživení jí přinesl útok NATO na Libyi, který měl za následek prosakování zbraní a nenávisti směrem na jih. Poslední zpráva Ministerstva zahraničí USA uvádí, že Boko Haram má několik tisíc členů a jen za loňský rok má na svědomí smrt téměř pěti tisíc lidí. Je napojena na další teroristické organizace typu Al Kaida či bojovníky tzv. Islámského státu.

PZ: A v čem spočívá ono selhání prevence?

Nigerie je až schematickou ukázkou sociálních příčin terorismu. Se svými více než 180 miliony obyvatel je nejlidnatějším státem Afriky. Je také zemí s jednou z největších porodností na světě. Zároveň je to stát, kde podle údajů Světové banky počet lidí žijících za méně než 1,25 dolaru na den převýšil 99 milionů, přičemž tam množství takto chudých lidí roste…

PZ: Zdá se mi, že chcete dodat nějaké „jenže“. Nemýlím se?

Nemýlíte. Podle nejnovějších údajů OPEC byla v rámci této organizace Nigerie na šestém místě mezi exportéry ropy – vyváží více než Venezuela. Loni exportovala ropu za téměř 77 miliard dolarů. Jak se může takto bohatá země propadávat do chudoby a do zoufalství, což je živná půda pro terorismus? Své by o tom jistě mohla říci britsko-nizozemská společnost Royal Dutch Shell. Ta je na ropném trhu Nigerie největším hráčem už od konce padesátých let 20. století. Na příkladu Nigerie a společnosti Shell Evropská unie názorně ukazuje, jak nedůsledně chápe zápas s terorismem. Boj proti terorismu by rozhodně neměl být zaměňován s ochranou zisků oligarchů.

Velitel Al-Káidy zabit při náletu v Sýrii

October 18, 2015, 3:21 am

≫ Next: Ruske letectvo zlikvidovalo 4 velitelská stanoviště a 32 polních táborů IS v Sýrii... Cohen se obává rozpoutání opravdové války mezi USA a Ruskem.

≪ Previous: Oskar Krejčí: Vyber si svého teroristu

$

0

0

18.10. 2015  Eurodeník
V sobotu byl zabit nejvyšší velitel Al-Káidy a spolu s ním dva další bojovníci při náletech v Sýrii. Zatím však není jasné, zda nálety podnikla koalice vedená Spojenými státy nebo ruská letecká jednotka. Teroristický vůdce byl zabit na severu Sýrie Syrská observatoř pro lidská práva oznámila, že byl zabit muž jménem Abdul Mohsen Abdallah Ibrahim al-Charek, v Saúdské Arábii známý jako Sanafi al-Nasr. Stalo se tak poblíž severního syrského města Dana.



 Al-Charekh byl členem tajné buňky Al-Káidy Džihádističtí aktivisté na sociálních médiích říkají, že al-Charekh byl zabit jednotkami USA. Al-Charekh,údajný vůdce operací Al-Káidy v Sýrii, byl jedním z šesti mužů, na něž Rada bezpečnosti OSN uvalila minulý rok sankce. Teroristický vůdce byl na 49. příčce na seznamu 85 nejhledanějších bojovníků ze strany Saúdské Arábie. Tento seznam, který byl vydaný v roce 2009, zahrnuje 83 Saúdů a dva Jemence. Spojené státy zabily oficiálního vůdce Al-Káidy Muhsina al-Fadhliho při náletu už před třemi měsíci. Některé arabské tiskové zprávy naznačují, že al-Charekh byl členem skupiny Khorasan, tajné buňky Al-Káidy. Skupina byla podle všeho poslána z Pákistánu do Sýrie, aby prováděla útoky proti západním představitelům. Autor: ElS Zdroj: Yahoo News/AP

Zdroj: http://eurodenik.cz/zpravy/velitel-alkaidy-zabit-pri-naletu-v-syrii

Ruske letectvo zlikvidovalo 4 velitelská stanoviště a 32 polních táborů IS v Sýrii... Cohen se obává rozpoutání opravdové války mezi USA a Ruskem.

October 18, 2015, 3:59 am

≫ Next: Operácia v Sýrii: 670 letov, masové dezertérstvo a čudné neidentifikované bombardovanie polí

≪ Previous: Velitel Al-Káidy zabit při náletu v Sýrii

$

0

0

18. 10. 2015 Sputník
Ruske letectvo zlikvidovalo 4 velitelská stanoviště a 32 polních táborů IS v Sýrii
Americký politolog, profesor Princetonské univerzity Stephen Cohen je toho názoru, že pozice některých amerických politických činitelů může rozpoutat opravdovou válku mezi USA a Ruskem.
„Americké výzvy k zavedení bezletového pásma nad Sýrií, anebo výzvy sestřelovat ruská bojová letadla, a také poskytování „umírněné" syrské opozici protiletadlových raketových komplexů mohou způsobit zprostředkovanou válku (proxy war) mezi RF a USA, a možná i opravdovou vojenskou konfrontaci mezi oběma zeměmi", řekl Cohen v pořadu Johna Batchelora.

MO RF: USA odmítají slovo „spolupráce“, kdy pracují s RF v Sýrii

Expert rovněž podotýká, že prezident Ruska Vladimir Putin jedná v Sýrii v souladu s vlastními slovy, a hájí bezpečnost své země a celého světa.

„Ruský prezident Vladimir Putin dělá to, o čem hovořil— snaží se zastavit vážnou hrozbu ze strany teroristů z Islámského státu. Podle názoru Moskvy je IS hrozbou národní bezpečnosti Ruska, a také celého světa včetně Spojených států", řekl politolog.
Kandidát na prezidenta USA za Republikánskou stranu a guvernér státu New Jersey Chris Christie v interview pro americký televizní kanál MSNBS prohlásil, že „nejprve by zřídil bezletové pásmo" nad Sýrií, a v případě, když se tam dostane ruské letadlo, by bylo třeba podle Christieho názoru je sestřelit. Předtím podpořil myšlenku bezletového pásma jiný republikánský kandidát Marco Rubio. Podle jeho slov, kdyby porušilo Rusko hranice pásma, „mělo by problémy".

Operácia v Sýrii: 670 letov, masové dezertérstvo a čudné neidentifikované bombardovanie polí

October 18, 2015, 4:40 am

≫ Next: Rozcestník v Hrádku nad Nisou

≪ Previous: Ruske letectvo zlikvidovalo 4 velitelská stanoviště a 32 polních táborů IS v Sýrii... Cohen se obává rozpoutání opravdové války mezi USA a Ruskem.

$

0

0

18. 10. 23015   Hlavné správy

Od začiatku vzdušnej operácie vzdušných a kozmických síl RF v Sýrii bolo vykonaných takmer 670 bojových letov, z toho 115 v noci. Za účelom zásahu najdôležitejších objektov IS boli nasadené rakety s plochou dráhou letu Kaliber, cituje piatkové vyhlásenie náčelníka Hlavnej operatívnej správy Generálneho štábu Ozbrojených síl RF generálplukovníka Andreja Kartapolova ruský Sputnik.
“Za posledný týždeň (v Sýrii) sa situácia dosť značne zmenila. Súvisí to predovšetkým s výsledkami úderov ruskej leteckej skupiny na objekty teroristickej organizácie ISIL”, povedal Kartapolov.
“Podľa odhadu Generálneho štábu Ozbrojených síl RF sa v dôsledku leteckých úderov podarilo podstatne narušiť systém zásobovania a riadenia teroristických oddielov,” zdôraznil Kartapolov.
V priebehu uplynulého týždňa bolo uskutočnených 394 bojových letov, v dôsledku čoho bolo zničených 46 riadiacich stanovíšť a spojovacích uzlov, 6 závodov a dielní na výrobu výbušnín, 22 rôznych skladísk paliva a majetku a 272 miest sústredenia bojovníkov, opevnených bodov a poľných táborov.

Demoralizovaní ozbrojenci IS masovo dezertujú pod údermi Leteckých a kozmických síl RF

Podľa údajov Generálneho štábu RF, medzi bojovníkmi IS v Sýrii rastie nespokojnosť s poľnými veliteľmi, dezertérstvo sa z jednotlivých prípadov stáva masovým.

“Väčšina banditských útvarov je demoralizovaná. Medzi bojovníkmi rastie nespokojnosť s poľnými veliteľmi, dochádza k prípadom neposlušnosti.Dezertérstvo mení svoju povahu z jednotlivých prípadov na masové,” povedal Kartapolov na brífingu pre vojenských atašé a novinárov.

Bojovníci extrémistického hnutia IS utiekli z bojiska v Bajdží na severe irackejprovincie Saladdina, oznámilo vydanie Iraqi News s odvolaním sa na zdroj, ktorýnechcel uviesť svoje meno.

Podľa informácií zdroja, 14 zbehnuvších bojovníkov bolo popravených na rozkazpredákov zoskupenia. Dodal tiež, že sami predáci “žijú v strachu, a väčšina znich utiekla do provincie Ninive“.

Oficiálny hovorca Ministerstva obrany RF generálmajor Igor Konašenkov už skôr vyhlásil, že bojovníci IS ustupujú pod údermi ruského letectva a sýrskejarmády.

Rusko zasadzuje v Sýrii údery len na objekty teroristov

“Na základe výzvedných údajov a informácií z bagdadského centra bola vyrobená mapa s podrobne označenými oblasťami, dobytými Isil”, oznámil Kartapolov.

Podľa jeho slov, sa Rusko neraz obrátilo cez rôzne kanály, vojenské a diplomatické, so žiadosťou o poskytnutie konkrétnych údajov o miestach dislokácie oddielov teroristických organizácií.

“Keď sme nedostali súradnice ISIL, obrátili sme sa na našich partnerov so žiadosťou o poskytnutie údajov o oblastiach s umiernenou opozíciou. Bohužiaľ, sme dodnes nedostali jasnú odpoveď na žiadnu z našich otázok,” zdôraznil náčelník správy.

Bojovníci IS sa zriekli vytvorenia veľkých skladísk zbraní

Výzvedné údaje ukazujú, že bojovníci IS sa zriekli praxe vytvárania veľkých skladísk zbraní, munície a paliva v Sýrii.

“Bojovníci rozptyľujú svoje sily, pokúšajú sa ukryť v ťažko prístupnom horskom a lesnatom teréne, a tiež v osadách,” povedal Kartapolov zahraničným vojenským pridelencom a novinárom.

“V dôsledku úderov ruského letectva bola porušená infraštruktúra bojovníkov v provinciách Idlib, Aleppo, Homs a v severných okresoch Latakia,” podotkol Kartapolov.

Čudné bombardovanie na sýrsko-jordánskej hranici

“Ďalší zaujímavý fakt. Na sýrsko-jordánskej hranici, neďaleko mesta Herbet-Gezala sme objavili trosky hospodárskych stavieb zničeného v dôsledku bombardovania,” povedal generál Kartapolov.
Podľa jeho slov, “ruská lietadlá tam nikdy nasadené neboli, rovnako ako, podľa našich informácií, sýrske letectvo”.“Na tomto území nikdy nepôsobili teroristi ISIL, viac než to, od roku 2013 je táto oblasť pod kontrolou Sýrskej slobodnej armády,” vysvetlil Kartapolov.

 Ukázal prítomným fotografie oblasti so stopami po bombardovaní. “Na týchto snímkach vidíte, že okolo týchto záhradníckych domčekov nie sú žiadne stopy po vojenskej činnosti, nie sú tu zákopy, nie sú tu stopy po vojenskej technike, rovnako ako sa tu nenachádza samotná táto technika. Sú to obyčajné záhrady a polia so stavbami na poľnohospodárske náradie,” povedal generál.

“Načo bolo dobré ich ničiť? Vzniká dojem, že nejakí letci cvičili alebo zasadzovali údery, aby hlásili veleniu splnenie bojovej úlohy,” uzavrel Kartapolov.

Jednotný front boja s IS neexistuje: bojujú proti nemu vládne vojská Sýrie a Iraku, medzinárodnej koalície v čele s USA, a tiež Kurdi a libanonské a irackéšiitské dobrovoľnícke milície.

Pritom koalície v čele s USA zasadzuje od septembra 2014 údery po pozíciách IS v Sýrii bez rozhodnutia BR OSN a nekoordinuje svoje akcie so sýrskymi úradmi. Od 30. septembra začalo Rusko na žiadosť prezidenta Assadomzasadzovať bodové letecké údery po objektoch Islamského štátu v Sýrii zapoužitia bojových lietadiel Su-25 a frontových bombardérov Su-24M a Su-34, ktoré chránia zo vzduchu stíhačky Su-30SM.

Rozcestník v Hrádku nad Nisou

October 18, 2015, 7:27 am

≫ Next: (Ne)umění „demokratické“ manipulace

≪ Previous: Operácia v Sýrii: 670 letov, masové dezertérstvo a čudné neidentifikované bombardovanie polí

$

0

0

17. 10. 2015

(Ne)umění „demokratické“ manipulace

October 18, 2015, 7:46 am

≫ Next: P.C. Roberts: Svět jedné supervelmoci skončil

≪ Previous: Rozcestník v Hrádku nad Nisou

$

0

0

Petr Schnur
18. 10. 2015          Literární noviny (redakci NR zasláno autorem)
Nedávno uveřejnila masmédia v SRN výsledky údajného prvního průzkumu mezi syrskými běženci na německé půdě, který měl ukázat, před kým tito lidé vlastně utíkají. Vzhledem ke zkušenostem, které zdejší občané s průzkumy veřejného mínění a anketami podobného druhu v posledních letech udělali, mohlo jen málokoho překvapit, že drtivá většina (přes 80%) prý neprchá před IS, ale „před Asadem“.

Ponechme v této souvislosti stranou kvalitu i kvantitu imigrační tsunami i její sociálně­politické důsledky pro Evropu a zaměřme se výhradně na autory průzkumu a způsob jeho provedení. Abychom pochopili, jak snadno lze v reálně existující demokracii beztrestně manipulovat, neuškodí vrhnout na celou akci poněkud detailnější pohled.

Od 24. září do 2. října se 17 syrských exulantů­/aktivistů postavilo před pět uprchlických útulků, kde se od 889 jejich obyvatel, údajně Syřanů, dozvěděli důvod jejich exodu. Média sice uvedla, že tuto anketu sice nelze považovat za zcela reprezentativní, nicméně prý dokáže „zprostředkovat dojem (sic!) o pozadí uprchlické krize“. Jistě by bylo zajímavé vědět, jak takový rozhovor probíhal, jak zněly položené otázky. Samozřejmě si lze představit, že mnozí z dotázaných tušili, s kým mají tu čest a jaká odpověď je vzhledem k dané situaci a politické konstelaci ta „správná“.

Ale zanechme spekulací a obraťme pozornost k faktům. Vzhledem k tomu, že se v samotné Sýrii nachází na 4 miliony uprchlíků na území kontrolovaném syrskou armádou a že již na jaře roku 2013 byla mediálně zcela opomenuta oficiální zpráva Tiskového úřadu Spolkového sněmu o cca. 100 tisících syrských křesťanech prchajících před islamistickými oddíly, není pozornost věnovaná „dojmu“ z výše uvedené ankety bez zajímavosti.

Především je nutná zásadní poznámka. Nejpozději od „humanitární intervence“ v Kosovu pracují tzv. vůdčí média formující veřejné mínění (Leitmedien) takřka výhradně s „dojmy“ a „předpoklady“, které z jejich repertoáru jaksi vytěsnily fakta a empirii. Zmíněná akce je pouze dalším příkladem hloubky úpadku tzv. svobodných médií a celkově politické kultury Berlínské republiky.

Průzkum mezi syrskými imigranty provedli (citát:) „demokratičtí aktivisté“ organizace zvané Adopt a Revolution, kterým ve funkci poradce asistovalo Vědecké centrum pro sociální výzkum Berlín (Wissenschaftszentrum Berlin für Sozialforschung / WZB). Jeho nositeli jsou spolkový stát (75%) a Spolková země Berlín (25%), jeho aktuální prezidentkou je Jutta Allmendingerová, kromě jiného od roku 2011 členka představenstva High Lever Economic Expert Group „Innovation for Growth (I4G)“ Evropské komise. V roce 2013 se usadila v kuratoriu Nadace německého průmyslu (Stiftung der Deutschen Wirtschaft / SDW). Vzhledem k dosavadnímu postoji EUropy a Německa samotného k syrské krizi a „arabskému jaru“ jako takovému (v Bahrajnu šlo o stabilizaci výbušné situace, v Sýrii o brutální potlačení demokratické opozice) nebudí tento propletenec vazeb mezi vědou, průmyslem a klíčovou institucí EU zrovna dojem nepředpojatého pohledu na věc. Co se nadačního propojení politických a hospodářských zájmů týče, nelze nezmínit tzv. konferenci o budoucnosti Sýrie po Asadovi, kterou (evidentně poněkud ukvapeně) v roce 2012 za účasti syrských opozičníků uspořádala největší a nejvlivnější myšlenková fabrika SRN Nadace věda a politika (Stiftung Wissenschaft und Politik / SWP) – ve spolupráci s americkým strategickým think­tankem

United States Institut of Peace (USIP). SWP je hlásná trouba globálního neoliberalismu v Německu s úzkými vazbami na vládní instituce. Tolik k tzv. nevládním organizacím. Podíváme­li se na Adopt a Revolution (AaR) samotnou, pochopíme v plné míře politický význam zprostředkovaného „dojmu“ na spolkového občana. AaR již na začátku „syrského jara“ vstoupila na aktivistickou scénu jako organizace „na podporu občanské opozice v Sýrii, demokracie a pokojné změny“. Krátce nato zorganizovala tzv. petici za mír, kterou tehdy podpořili někteří němečtí politici, umělci a vědci. Již koncem roku 2012 ovšem mnozí z nich svoji podporu a podpis odvolali poté, co přední představitel AaR Farhad Ahma vyzval k co nejrychlejším dodávkám účinných zbraní „rebelům“.

Momentálně je kolem aktivistických sociologů z Adobt a Revolution ticho. Ale kdo ví, kdy a v jaké souvislosti nám je mediální giganti opět zviditelní.

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

P.C. Roberts: Svět jedné supervelmoci skončil

October 18, 2015, 8:08 am

≫ Next: Jediné relativní pozitivum vraždění teroristů Islámského státu - sjednotili úhlavní nepřátele Izraele...

≪ Previous: (Ne)umění „demokratické“ manipulace

$

0

0

18. 10. 2015    zdroj
V jednom z předešlých článků jsem napsal, že projev prezidenta Putina na Valném shromáždění OSN 28. září změnil rovnováhu sil ve světě. Předtím zastrašoval tento svět washingtonský tyran. Odpor proti němu měl vždy za následek trest. Na Střední východ a Afriku se uvalovaly hospodářské sankce, obracející dříve prosperující státy v mizérii. Ve Francii a dalších vazalských státech vedl pouhý nesouhlas s politikou, jíž Washington uplatňoval vůči jiným zemím, k mnohamiliardovým konfiskacím bankovního jmění.

Všechny země se tváří v tvář arogantní a jediné supervelmoci cítily bezmocné, zvlášť když tato supervelmoc – čas od času – odpovídala na porušování subordinace šťavnatými hrozbami. Jako např. tou, adresovanou Pakistánu náměstkem ministra zahraničí Richardem Armitragem: „Zbombardujeme vás zpátky do doby kamenné.“

Prezident Putin udělal tomu všemu konec. V přítomnosti zbytnělé arogance hegemona se postavil před Svět a vzal na sebe riziko, jakého se nikdo předtím neodvážil. Odsoudil washingtonské hrozby suverenitě a tedy i svobodě národů i zemí a prohlásil, že Rusko už takovýto stav věcí ve světě nemůže dále snášet.

Dva dny poté vstoupilo Rusko do probíhající války v Sýrii a začalo likvidovat Washingtonem financovaný a vyzbrojovaný Islamský stát. Řízené střely, odpálené z Kaspického moře, zasáhly vybrané cíle Islamského státu s milimetrovou přesností, a daly tak americkým vazalům z Evropské unie na vědomí, že dovolí-li Washingtonu uvrhnout Evropu do konfliktu s Ruskem, americký obranný raketový systém ABM je v žádném případě neochrání.

Washington odpověděl na ruskou akci jako vždy lží. Ty ruské řízené střely prý zasáhliy Irán. A celý svět se té lži zasmál.

Putinovu deklaraci multipolarity podpořil i prezident Číny když prohlásil, že na vytváření budoucnosti se musejí podílet všechny země, a ne tedy jen následovat zemi jedinou.

Jediná vedoucí mocnost přestala 28. září existovat.
Jde o změnu nesmírného významu. Ovlivní totiž chování všech vlád. A dokonce i ty nejzbabělejší státy, jejichž vůdci byli koupeni a jsou za zradu dobře placeni, se pohnou k uplatňování nezávislejší zahraniční politiky.

Nebezpečí ze strany pomatených amerických neokonzervativců tím ovšem nepominulo. Znám mnohé z nich. Propadli šílené ideologii. Nehumánní zvrácenost řídila zahraniční politiku každé z amerických vlád – a to od druhého Clintonova prezidentského období. Ti lidé jsou nebezpečím pro všechem pozemský život. Jsou schopni i ochotni zorganizovat útok pod falešnou vlajkou, která vžene USA a Rusko do války.

Jsou stejně tak schopni zosnovat Putinovo zavraždění. Šílený senátor John McCain, kterého idiotští Arizoňané opakovaně vracejí ve volbách do senátu, veřejně volal po Putinově smrti. A není sám. Dřívější úředník CIA H.E. Myrer vyzval k Putinově odstanění „kulkou, která se mu zavrtá do týlu lebky“.

Věřím tomu, že neokonzervativci se ve spolupráci se svými čečenskými přáteli k zavraždění Putina vážně připravují. Na rozdíl od Obamy se Putin často objevuje na otevřených setkáních s občany. Míň by v tomto případně mohlo být víc.

Vybral a přeložil Lubomír Man

---

Jediné relativní pozitivum vraždění teroristů Islámského státu - sjednotili úhlavní nepřátele Izraele...

October 18, 2015, 8:51 am

≫ Next: Darovací smlouvy mezi Českou republikou-Ministerstvem obrany a vládou Spojených států amerických o vojenském materiálu v účetní hodnotě 16 354 062,40 Kč!

≪ Previous: P.C. Roberts: Svět jedné supervelmoci skončil

$

0

0

18. 10. 2015   Rukojmí

Před 42 lety čelil jako 29letý podplukovník Avigdor Kahalani útokům armády, kterou proti Izraeli vyslal syrský prezident Háfiz Asad během jomkippurské války. Teď chce Kahalani setrvání u moci Bašára Asada, syna tohoto někdejšího syrského mocnáře...„Preferoval bych silnou Sýrii, abych měl jasného protivníka, který buď bude, nebo nebude bojovat,“ vyjádřil Avigdor Kahalani svůj postoj během pražské autogramiády svých memoárů z jomkippurské války, po níž byl povýšen na generála.
Svět konečně uvažuje pragmaticky, tedy svět zatím bez USA a NATO.

 Zpoza oceánu mají Spojené státy tradičně značný tisícikilometrový odstup od válek v Evropě a na Středním východu. Proto jsou nyní da facto paradoxně na straně Islámského státu, resp. proti Rusům, Číně a Íránu nyní též proti Izraeli, byť s ním byly jen naoko, když v rámci pokryteckého sjednávání izraelsko-palestinského míru nutily židovský stát propouštět z jeho vězení muslimy s krví Židů na svých rukách. Dnes moudrá část planety pochopila, že nad jejich mezistátními žabomyšími spory momentálně převažuje terorismus IS, který se vymyká všem morálním hodnotám. Stejný názor má též izraelský generál Avigdor Kahalani. Únos stíhačky Mig - 21

Za šestidenní války v roce 1967 velel tankové rotě, která jako první prolomila egyptskou obranu na severu Sinajského poloostrova. Byl vážně zraněn, strávil téměř rok v nemocnici. Přes odpor lékařů se vrátil k armádě. Za jomkippurské války v roce 1973, v níž se Izrael ocitl na pokraji porážky, působil jako velitel tankového praporu v hodnosti podplukovníka na Golanských výšinách, kde udržel své pozice proti masivní syrské přesile a nakonec přešel se svými jednotkami do protiútoku. Obdržel nejvyšší izraelské vojenské vyznamenání, medaili Za hrdinství. Později velel celé 7. tankové brigádě, byl povýšen na generála. V 90. letech byl poslancem Knesetu a ministrem bezpečnosti ve vládě Benjamina Netanjahua.


Bezpečnostní izraelská zeď na hranici s Pásmem Gazy je jen směšná kuriozita mezi dnešními zdmi a ploty po celém světě proti běžencům... Snímek Břetislav Olšer

Změna nepřátelské pozice v pragmaticky reálný stav nastala při přiznání, že teroristé Islámského státu jsou již nadosah Golanským výšinám. Proto egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí je po útoku IS na Sinajském poloostrově, při němž zahynulo na sto jeho vojáků a policistů, odhodlán zavelet k protiútoku. K ofenzívě míní přizvat také Izrael, s nímž kdysi bojoval právě na Sinaji ve zmiňované šestidenní a jomkipurské válce.Doufala Evropa před 37 lety, že Egypt vymaže Izrael z mapy…?

A Izrael nebude proti. Jeho premiér Benjamin Netanjahu už naznačil, že je ochoten se na eliminaci teroristů v regionu podílet. "Terorismus IS nám klepe na dveře. Islámský stát už nepůsobí jen na Golanských výšinách, ale také v egyptském Rafáhu. Jinými slovy - na našich hranicích. Proto budeme s Egyptem a dalšími státy na Blízkém východě společně čelit extrémnímu islámskému teroru,"řekl Netanjahu listu The Jeruzalem Post. Otázkou zůstává, jak se v případě rozsáhlého a otevřeného konfliktu zachovají kmeny beduínů, kteří tvoří většinu obyvatel sinajského trojúhelníku mezi městy Šajch Zuvajd, Aríš a Rafáh. Izraelský špion Cohen v Damašku…

Pokud by se - z egyptské společnosti vyčlenění - beduíni přiklonili k islamistům, znamenalo by to pro Egypťany, potažmo egyptsko-izraelskou koalici, vážnou komplikaci. Některé beduínské kmeny už avizovaly, že se postaví na stranu egyptské vlády. Jiné však Káhiře stále zazlívají nucené vysídlení asi dvou tisíc rodin z egyptského území přiléhajícího k Pásmu Gazy, jež Káhira beduínům nijak nekompenzovala. Zároveň dodal, že by mělo být zájmem celého světa, aby v současné situaci Bašár Asad zůstal u moci, což je oficiálně deklarovaným cílem Ruska. Spojené státy však trvají na tom, že autokratický vládce Sýrie součástí řešení být nemůže.


Na Golanech... Snímek Břetislav Olšer

Ruské zapojení do války v Sýrii vnímá Kahalani pragmaticky. „Jen letadly problém nevyřešíte. Můžete bombardovat, jednou to schytá nepřítel, další ráno někdo jiný, ale Putinovi bych poradil, aby poslal pozemní jednotky a vyhrál. To umí,“ poznamenal Kahalani s tím, že ruské jednotky v Sýrii jsou z jeho pohledu přijatelnější než íránské. Izrael vnímá teheránský režim jako své bytostné ohrožení kvůli íránskému jadernému programu. Írán ho sice deklaruje jako mírový, Izraelci těm prohlášením ale nedůvěřují a - stejně jako Kahalani v Praze - i oficiálně připomínají opakované výroky íránských činitelů o zničení Izraele. Za aktuálně největší problém Izraele ale Kahalani nepokládá ani tak Írán, jako terorismus.http://ntv.livejournal.com/414928.html

„Bojím se ale toho, že se teroristické skupiny zmocní jaderných zbraní a vnesou do Evropy to, že jednoho dne někam dorazí a řekne ‚dáváme vám deset hodin, abyste nám dali, co chceme‘,“ dodal Kahalani. Oficiální pozice Izraele vůči syrskému konfliktu je neutrální. S režimem v Damašku neuzavřel Izrael nikdy mírovou smlouvu, od jomkippurské války panuje mezi oběma zeměmi formálně příměří. Nicméně generál Kahalani není jediný, kdo v Izraeli hovoří o tom, že setrvání Asada je tou lepší variantou.

The Times v květnu 2013 s odvoláním na nejmenovaný zdroj z izraelské bezpečnostní komunity uvedly, že Izrael preferuje setrvání Asada u moci. „Raději ďábel, kterého známe, než démoni, které si můžeme pouze představovat, pokud se Sýrie propadne do chaosu a extremisté z celého arabského světa tam získají pevnou základnu,“ citoval list. Jedním z klíčových faktorů, který ovlivňuje izraelský pohled, je otázka, zda se v syrském chaosu nepodaří radikálnímu šíitskému hnutí Hizballáh - Asadovu spojenci a nesmiřitelnému protivníku Izraele - získat výzbroj, která by v budoucnu mohla ztížit vojenské akce Izraele proti Hizballáhu, počítaného Izraelem a řadou dalších zemí mezi teroristické organizace (EU tak označuje „vojenské křídlo“ Hizballáhu).

Je to zázrak, či jen Blízký východ naučila nouze, jako kdysi českého vězně Dalibora housti, aneb rozpínavost teroristů Islámského státu způsobí, že se na Blízkém východu pragmaticky spojí úhlavní nepřátelé - Izrael, Egypt a Hamás? “Katolíci a křižáci hlásají nenávist k islámu a nasadili bratry prasat a opic do Palestiny za účelem oslabení islámu, jak to dělali kdysi v Cařihradě. Jejich území se stane předsunutou výspou islámských dobyvatelů, odkud se pak rozšíří do celé Evropy. Pak se obrátíme k Severní a Jižní Americe a nakonec do východní Evropy…“ řekl prorocky před pěti lety přední duchovní Hamásu Junis al-Astal.


Foto: Reuters

Byl jsem koncem roku 2012 ubytován v The Jeruzalem Tower Hotel, který je poblíž Starého města s Chrámovou horou s mešitou al Aksa, Západní zdí a Božím hrobem, tedy s nedotknutelnými posvátnými místy tří monoteistických náboženství – judaismu, křesťanství a islámu, když na Jeruzalém dopadly během šabatu vůbec poprvé dvě rakety. Šlo zřejmě o podomácku vyrobenou raketu “M-75″ nebo o střelu Fadžr-5. Zasáhly část Guš Ecionu, předměstí Mevaseret Zion, které je oblastí „nelegálních“ židovských osad. Ty leží už na palestinském Západním břehu Jordánu, který získali Izraelci v šestidenní válce v roce 1967. Jeruzalém považuje židovský stát za své nedělitelné hlavní město. Poprvé v životě jsem zažil zvuk sirény ohlašující raketový útok. Obranný systém Železná kupole (Iron Dome, Kipat Barzei) však zlikvidoval nejméně 2 rakety mířící na Tel Aviv, k jejichž odpálení se v prohlášení přiznali teroristé Hamásu; jedna se však zaryla do silnice na okraji města…

Účinnost této "kopule", která má však symbol židovské kipy či jarmulky, je zázračná. Proto ji chtějí od Izraele odkoupit kdysi úhlavní nepřátelé Židů - státy Perského zálivu - Saúdská Arábie, Omán, Katar, Emiráty a Bahrajn. Je to přece Katar, který podporoval gazanský Hamás, jehož na 1200 raket právě Železná kopule lehce likvidovala. Státy Perského zálivu by za tento ochranný deštník Iron Dome zaplatily řádově stovky miliard dolarů. Zájem je rovněž o izraelský tzv. Davidův prak, jenž Izraele zatím vyvíjí, ale už symbolika Davida a Goliáše hovoří za vše...


Dnes je ovšem situace diametrálně odlišná. Hamás bojuje s Islámským státem o vládu nad Pásmem Gazy. Jak píší světová média, dychtivá naděje, že začátek konce teroru Islámského států, přišel 1. červenec 2015, když sice kolem sedmdesáti ozbrojenců IS zaútočilo ve stejnou chvíli na pět kontrolních stanovišť egyptské armády na Sinaji. Nejméně sto lidí zahynulo při explozích náloží a útocích na severu Sinajského poloostrova. Středeční koordinovaný úder byl podle agentury Reuters dosud největší akcí extremistů v egyptské moderní historii. Egyptská armáda odpoledne v odvetě bombardovala pozice radikálů na severu poloostrova, zabito bylo nejméně 100 ozbrojenců a o život přišlo 17 vojáků. Radikálové se podle agentury AFP vzdali až po osmi hodinách.


K akci se přihlásila skupina Ansar Bajt al-Makdis, která podporuje organizaci Islámský stát (IS). Ve svém prohlášení tvrdí, že desítky islamistů napadly 15 vojenských postů a použiti byli i tři sebevražední atentátníci. Lidé ze skupiny Ansar Bajt al-Makdis zaútočili jižně od města Šajch Zuvajd, které leží poblíž hranice s Pásmem Gazy. Údajně se jim podařilo několik vojáků zajmout a ukořistit také zbraně a obrněná auta. Dvě ze stanovišť byla zcela zničena. Útočníci přijeli s minomety, raketomety a puškami. Armáda na místo povolala vojenský vrtulník, který zničil některá z ukořistěných aut, v nichž útočníci odjížděli; zvažuje se, že k ofenzívě přizve Egypt izraelskou armádu, píše server izraelského deníku Haarec. Podle prvních indicií Izrael nebude proti. Jeho premiér Benjamin Netanjahu už naznačil, že je ochoten se na eliminaci teroristů v regionu podílet.


Snímky z odpočinku izraelské armády na Golanských výšinách… Snímky Břetislav Olšer

Už před více než deseti roky tehdejší premiéři Česka na střídačku Mirek Topolánek i Jan Fischer a další politici byli pro izraelské členství v EU. Zato exministryně obrany Vlasta Parkanová (KDU-ČSL), jako každá pěvecká hvězda, co si hrála na vojačku, Miloše Zemana označila za jestřába a jeho nápad přijmout židovský stát do NATO odmítla jako těžko realizovatelný. Tak mně napadá, proč tedy může být členem Aliance islámské Turecko, které útočí na území Iráku proti Kurdům, kde ničí vesnice jediného národa na světě, který má přes 30 milionů obyvatel, ale ne svůj vlastní stát, byť jim byl už mnohokrát slibovaný.


Speciální jednotka Golani patří přes půl století v Izraeli k těm nejlepším… Jerusalem Post

Mezitím avšak bojovníci Islámského státu na severu Sinaje spáchali několik koordinovaných útoků. Šlo o nekrvavější úder teroristů v egyptské moderní historii. “Útoky znamenají posun boje s teroristickými buňkami v plnohodnotnou válku. Bojovat se bude na několika frontách, podobně jako s Islámským státem bojuje Irák. Válka začíná jak uvnitř velkých měst, jako je Káhira, Fajjúm, Aríš či Rafáh, tak na otevřeném bitevním poli. Je to stejné jako válka s vnějším nepřítelem, s tím rozdílem, že Egypťany čeká boj s občany vlastní země,” píše komentátor deníku Haarec Zvi Bar’el.


Boje na Sinaji…

Egyptská armáda je nepoměrně lépe vycvičena i vyzbrojena. Islámský stát se navíc na Sinaji nemůže v takové míře spoléhat na podporu z okolních států. Izraelská armáda je pak uznávána jako jedna z nejlépe vycvičených a vyzbrojených na světě. Naskýtá se však problém; jak se v případě rozsáhlého a otevřeného konfliktu zachovají kmeny beduínů, kteří tvoří většinu obyvatel sinajského trojúhelníku mezi městy Šajch Zuvajd, Aríš a Rafáh. Pokud by se - z egyptské společnosti vyčlenění - beduíni přiklonili k islamistům, znamenalo by to pro Egypťany, potažmo egyptsko-izraelskou koalici, vážnou komplikaci. Některé beduínské kmeny ale ohlásily, že se postaví na stranu egyptské vlády.


Příprava Izraelců k odchodu na frontu… Snímek Břetislav Olšer

V Pásmu Gazy se tak po šedesáti šesti letech odehrávají události, které mohou mít zásadní důsledky pro celý Blízký východ. Není to jen fáma, ale fatální fakt, že tam začal otevřeně operovat Islámský stát a do nelítostného boje s ním se pustil palestinský Hamás, jenž Pásmo Gazy ovládá. Zatím. Už koncem dubna se zdálo, že gazanští teroristé porušili letos poprvé příměří s Izraelem a odpálili na něj raketu, dokonce Grad, která doletí dál než běžněji používaný Kásam, takže dopadla až u Ašdodu. Izrael jako vždy reagoval leteckou odvetou na cíle Hamásu, který je podle něj jako vládce Pásma Gazy za dodržování klidu zbraní odpovědný. Následně však přiletěla druhá raketa a k té se přihlásil Islámský stát.

Izraelské zpravodajské služby však potvrzují, že Islámský stát v Pásmu Gazy skutečně operuje a nejde jen o několik fundamentalistů. Prozatím je jeho hlavním nepřítelem Hamás, jejž džihádisté považují za příliš mírný vůči Izraeli. Ten není jediný, koho tento vývoj znepokojuje - vyvolává i obavy Egypta, který proti džihádistům už urputně bojuje na Sinaji, ale především je znepokojen Hamás.


Izraelské dívky směřující do Eilatu, si vybraly během povinného vojančení v trvání 22 měsíců službu ve zbrani… Snímek Břetislav Olšer


Pro boj s IS vznikají nové elitní brigády - Meglan k ničení obrněné techniky nepřítele, Egoz vede partyzánský a záškodnický boj, Duvnedan zase mluví arabsky pro infiltraci do řad teroristů IS… foto: Jerusalem Post

Hrozbu Islámského státu v Gaze je třeba brát velmi vážně, přestože jeho stoupenců zatím zřejmě není mnoho, zatímco Hamás disponuje až 35 000 ozbrojenců. Hamás měl se salafisty problém už v roce 2009, kdy skupina s názvem Džund Ansár Alláh v Gaze vyhlásila islámský emirát. Hamás ji během jediného dne brutálně rozdrtil a další tvrdý zásah provedl v roce 2012. Jeho odpůrců i kritiků však v Gaze přibývá a roste i jejich sebevědomí a troufalost. Podle izraelských zpravodajských služeb se dokonce chystají prohlásit Pásmo Gazy za provincii islámského chalífátu.
Jak ukazuje rostoucí počet raket, nepochybně představují vážné nebezpečí i pro Izrael. Islámský stát má své bojovníky také na Sinajském poloostrově, kteří Izraeli koncem května pohrozili útoky na přístav Ejlat. Vyostření situace může Hamás paradoxně přimět, aby se v boji proti islamistům spojil se stále méně mu nakloněným Egyptem či dokonce s úhlavním nepřítelem Izraelem - ovšem tajně, neboť oficiální spolupráce by mu poškodila pověst. A také by měl Izrael uvažovat, zda nezruší své prohlášení o hnutí Hamás jako o teroristické organizaci. to vše bude ale i nadále problém; asi stočlenná skupina palestinských muslimův totiž včera ve městě Nábulus na Západním břehu Jordánu podpálila hrobku biblického patriarchy Josefa. Hamás vyhlásil den hněvu a vyzval Palestince k protestním akcím. Ty se mají konat ve městech na Západním břehu Jordánu a také v Pásmu Gazy, u hranice s Izraelem. Třetí intifáda, ne však vzpoura kamení, ale nožů...

To jsou mi věci; že by způsob na další oddálení palestinsko-izraelských mírových rozhovorů, které by ale mohly znamenat, že Hamás prohraje s Islámským státem…? A pořád dokola... V Pásmu Gaza se totiž pořád asi měří úroveň školního zařízení ne podle toho, jak vzdělaní z ní odejdou její žáci, ale kolik portrétů “hrdinů” visí na chodbách těchto škol, kolik zdejších “házečů kamení” (intifáda – vzpoura kamením) se nechalo za svatou věc islámu při sebevražedné explozi zabít. A kdo z nich při atentátu zabije víc nenáviděných Izraelců, ten bude oslavovanější. Jako chlapec Muhammed. Ve škole pak děti zpívají: “Slyšíte svist kamenů? Je to hlas hněvu. Drobné dlaně nesou kameny, dávající vyzvání útočníkům. Je tam i mučedník Muhammed, všichni ho vidí, otec ho chrání, matka vidí jeho smrt. Jeho krev vyzývá ke svaté válce. Dáme krev i života za Jeruzalém…”


Hlídání míru na nábřeží Tel Avivu... Snímek Břetislav Olšer

Jak z této polízanice ven? Dokázat si odpovědět na dvě zásadní otázky: Kde jsou muslimové nešťastní: Nejsou šťastní v Pásmu Gazy, nejsou šťastní v Egyptě, nejsou šťastní v Libyi, nejsou šťastní v Maroku, nejsou šťastní v Íránu, nejsou šťastní v Iráku, nejsou šťastní v Jemenu, nejsou šťastní v Afghánistánu, nejsou šťastní v Pákistánu, nejsou šťastní v Sýrii, nejsou šťastní v Libanonu, nejsou šťastní v Jordánsku, nejsou šťastní v Bahrajnu...

Tak potom kde jsou šťastní? Šťastní jsou v Austrálii, šťastní jsou v Anglii, šťastní jsou ve Francii, šťastní jsou v Itálii, šťastní jsou v Německu, šťastní jsou ve Švédsku, šťastní jsou v USA, šťastní jsou v Norsku, šťastní jsou Kanadě, šťastní jsou v Dánsku, šťastní jsou v Nizozemsku... Prostě jsou šťastní v každé zemi, která není muslimská.

A koho z toho viní? Paradoxně neviní islám, ani svoji zemi, neviní ani sami sebe; viní země, v nichž jsou šťastní. A aby toho nebylo málo, snaží se tyto země změnit, aby byly jako země, odkud sami přišli a v nichž nebyli šťastní... A evropské perspektivě v rámci současného největšího stěhování národů po 2. sv. válce třikrát Nazdar...Nazdáááár... Doktor Chocholoušek by zajásal...

A koho z toho viní? Paradoxně neviní islám, ani svoj zemi, neviní ani sami sebe; viní země, v nichž jsou štastní. A aby toho nebylo málo, snaží se tyto země změnit, aby byly jako země, odkud sami přišli a v nichž nebyli šťastní... A evropské perspektivě v rámci současného největšího stěhování národů po 2. sv. válce třikrát Nazdar...Nazdáááár... Doktor Chocholoušek by zajásal...



Inu, svět se mění, ale napřed musel dostat za vyučenou, aby pochopil, že masové vyvražďování národů teroristy Islámského státu a jejich ničení nezměrných hodnot tisícileté lidské kultury, je tak děsivá věc, pro jejíž zničení je třeba zapomenout na relativně směšné rozmíšky pro banality, jakými jsou ropa, zlato a světovláda nenasytných oligarchů...

Darovací smlouvy mezi Českou republikou-Ministerstvem obrany a vládou Spojených států amerických o vojenském materiálu v účetní hodnotě 16 354 062,40 Kč!

October 18, 2015, 9:36 am

≫ Next: Česká vláda vzkazuje občanům: Když referendum, tak buď nezávazné, anebo žádné, protože to neumožňuje zákon

≪ Previous: Jediné relativní pozitivum vraždění teroristů Islámského státu - sjednotili úhlavní nepřátele Izraele...

$

0

0

18. 10. 2015
Dokument má všechny obvyklé náležitosti.
Vláda
souhlasí s darováním vojenského materiálu vládě Spojených států amerických za účelem podpory iráckých ozbrojených a bezpečnostních sil v boji proti ozbrojencům tzv. Islámského státu v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že specifikace tohoto vojenského materiálu a základní podmínky darování jsou uvedeny v příloze tohoto usnesení;

USNESENÍ

VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

ze dne 22. července 2015 č. 581

k návrhu na darování vojenského materiálu vládě Spojených států amerických
za účelem podpory iráckých ozbrojených a bezpečnostních sil
v boji proti ozbrojencům tzv. Islámského státu

Vláda
souhlasí s darováním vojenského materiálu vládě Spojených států amerických za účelem podpory iráckých ozbrojených a bezpečnostních sil v boji proti ozbrojencům tzv. Islámského státu v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že specifikace tohoto vojenského materiálu a základní podmínky darování jsou uvedeny v příloze tohoto usnesení;


ukládá ministrům obrany a zahraničních věcí, aby zabezpečili předání daru podle bodu I tohoto usnesení.

Provedou:
ministři obrany,
zahraničních věcí

Příloha
usnesení vlády
ze dne 22. července 2015 č. 581

Předmět daru:

1. 10 031 840 ks nábojů vz. 43 ráže 7,62 mm (označení Armády České republiky: NB 7,62-43, kmenové číslo materiálu: 0019999010808),

2. 5000 ks ručních granátů F1 (označení Armády České republiky: GRANÁT RUČNÍ RG-F1, kmenové číslo materiálu: 0019999017708).

Celková účetní hodnota daru činí 16 354 062,40 Kč.

Základní podmínky darování:

Darování bude provedeno na základě Darovací smlouvy mezi Českou republikou-Ministerstvem obrany a vládou Spojených států amerických (příp. jiným orgánem Spojených států amerických, který je podle práva Spojených států amerických oprávněn v této věci jednat), která se bude řídit právem České republiky.


Vláda Spojených států amerických se v Darovací smlouvě zaváže, že
zařídí převzetí materiálu v místě předání a toto převzetí písemně potvrdí,


využije materiál na podporu iráckých ozbrojených a bezpečnostních sil a nepřevede jej jiné třetí straně bez předchozího písemného souhlasu České republiky-Ministerstva obrany,


zajistí dodržení veškerých formalit týkajících se darování materiálu požadovaných právem Spojených států amerických.


Přeprava darovaného vojenského materiálu z místa uložení do určeného místa na území České republiky, odkud bude tento materiál vyvezen, bude zajištěna Ministerstvem obrany České republiky. Přeprava darovaného vojenského materiálu z určeného místa na území České republiky bude zajištěna způsobem, který nebude vyžadovat vynaložení prostředků ze státního rozpočtu České republiky.


Darování vojenského materiálu bude provedeno do 30. června 2016.

Samopal vzor 58[1] (dále jen Sa vz. 58) je československásamočinnápuška určená k ničení živé síly a lehce obrněných cílů. Pracuje na principu odebírání plynů z hlavně a může střílet jednotlivými ranami, dávkou nebo plně automaticky. Používá puškový náboj středního výkonu 7,62 × 39 mm vz. 43, zásobník je konstruován na třicet nábojů. Je ve výzbroji Armády České republiky,Slovenské armády a policejního sboru. Terminologicky nesprávně se vzoru 58 říká samopal, přičemž podle současné terminologiejde o útočnou pušku. Samopaly používají pistolové střelivo.

Smlouva o obchodu se zbraněmi

19.05.2009 / 11:30

Připrava celosvětově závazné smlouvy o obchodu se zbraněmi - Arms Trade Treaty


Projekt celosvětově platné právně závazné smlouvy, která by regulovala obchod s konvenčními zbraněmi lze datovat přibližně do roku 2003, kdy koalice nevládních organizací zahájila kampaň s názvem Arms Trade Treaty. Cílem této kampaně bylo nastartovat diskusi na mezinárodních fórech a přesvědčit vlády co největšího počtu zemí o nezbytnosti takovéhoto nástroje pro kontrolu mezinárodního obchodu vojenským materiálem. Hlavními principy, které by tato právně závazná mezinárodní smlouva měla zahrnovat, jsou tyto: zodpovědnost jednotlivých zemí; omezení transferů zbraní v případech, kdy by mohly být zneužity k porušování mezinárodního práva a podpoře organizovaného zločinu a korupce, způsobit ohrožení regionální bezpečnosti, stability a udržitelného rozvoje nebo porušení mezinárodních, regionálních nebo národních závazků; transparentnost; komplexnost kontroly.

Dle názoru České republiky by Arms Trade Treaty (ATT) měla právně závazným způsobem upravovat obchod s veškerými konvenčními zbraněmi a příslušnou municí. Aby se smlouva stala základem pro důvěryhodný funkční systém kontroly zbraní, měla by dle názoru ČR upravovat veškeré typy mezinárodních transakcí jako import, export, re-export, transit a překládku (tj. transfery), ale i zprostředkování. Přijetím mezinárodně závazného právního nástroje bude možné zajistit, že se z ATT stane silný nástroj zaručující legalitu a transparentnost mezinárodního obchodu se zbraněmi.

Česká republika podporuje tuto iniciativu a snaží se napomáhat jejímu prosazování na bilaterální i multilaterální úrovni. V říjnu roku 2005 se na zasedání Rady pro všeobecné záležitosti v Lucembursku k myšlence ATT přihlásila i Evropská unie jako celek.
zdroj Ne základnám

Česká vláda vzkazuje občanům: Když referendum, tak buď nezávazné, anebo žádné, protože to neumožňuje zákon

October 18, 2015, 10:09 am

≫ Next: V České republice byli Alexandrovci nazváni vojáky hybridní války

≪ Previous: Darovací smlouvy mezi Českou republikou-Ministerstvem obrany a vládou Spojených států amerických o vojenském materiálu v účetní hodnotě 16 354 062,40 Kč!

$

0

0

18. 10. 2015 Wertyz Report
Česká vláda v pondělí schválila návrh Zákona o celostátním referendu. Občané České republiky tak budou mít konečně možnost něco zvrátit, ale jen na oko. Jak se totiž ukázalo, návrh ministra pro lidská práva a rovné příležitosti Jiřího Diennstibera je výsměch demokracii. Posbírat 250 tisíc podpisů během šesti měsíců nebude vůbec snadné a Dienstbier navíc sám prohlásil, že nepůjde např. vypsat referendum o vystoupení z Evropské unie. 

Jinými slovy, takový zákon je absolutně k ničemu a vládnoucí kruhy nám tímto sdělují: Pokud referendum, tak buď nezávazné, anebo žádné, protože to neumožní zákon. Český stát tímto postrádá jakýkoliv význam, protože zvolení představitelí rozhodují o něčem, co si občané nepřejí, a ještě jim zakazuje se tomu postavit v referendu.

Návrh zákona upravuje sice obsahuje dvě varianty, vládou byla schválena ta druhá. První varianta zakazovala hlasování jen o základních právech a svobodách a státním rozpočtu a ve věcech znamenajících zásah do právní úpravy nebo správy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění. Druhá varianta, která byla schválena vládou, zakazuje:

1) V referendu lze rozhodovat o věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu s výjimkou rozhodování o

a) základních právech a svobodách,

b) státním rozpočtu a ve věcech znamenajících zásah do právní úpravy nebo správy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění,

c) změně podstatných náležitostí demokratického právního státu,

d) porušení závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva,

e) ustanovování jednotlivých osob do funkcí a o jejich odvolávání z funkcí,

f) individuálních právech a povinnostech

2) Referendem nelze schvalovat právní předpisy

K čemu tedy takový zákon je, když ministr Dienstbier prohlašuje, že nepůjde hlasovat o vystoupení z EU? To znamená, že nepůjde hlasovat také o vystoupení z NATO nebo jakékoliv jiné mezinárodní organizace, žádný politik nepůjde občany odvolat, nepůjdou přehlasovat závazky plynoucí z mezinárodních smluv a nepůjde udělat referendum o klíčových společenských otázkách jako je např. adopce dětí homoseuxálními páry, což má Dienstbier také v plánu, nebo přijímání uprchlíků apod. Zákon také nezmiňuje, co jsou „podstatné náležitosti demokratického státu.“ To už si asi každý bude muset domyslet, protože jde o velice široký pojem.

Návrh tohoto zákona nám také ukazuje, jak moc naši vládci nesnáší referenda. Koncem května sklidil výsměch ministr financí Andrej Babiš, když prohlásil, že by mělo o přijetí eura v České republice proběhnout „nezávazné referendum jen tak pro ověření.“ Takové referendum by bylo absolutně zbytečně a stát by za něj vyhodil oknem stovky milionů korun.

Pokud už budete mít to štěstí a během šesti měsíců posbíráte 250 tisíc podpisů, tak nemáte vyhráno, protože vláda musí zjistit,, zda byly splněny všechny podmínky. Návrh uvádí: „Vláda se do 90 dnů ode dne podání návrhu na konání referenda usnese, zda jsou splněny podmínky pro podání návrhu na konání referenda...“ Pokud vláda návrh schválí, pošle ho Ústavnímu soudu, který určí, zda je v souladu s Ústavou a tímto zákonem: „Jsou-li splněny podmínky pro podání návrhu na konání referenda podle čl. 4, vláda do 90 dnů ode dne podání návrhu na konání referenda může podat Ústavnímu soudu návrh, aby posoudil, zda je návrh na konání referenda v souladu s tímto ústavním zákonem a zákonem podle čl. 11.“

Jinými slovy, takový zákon je absolutně k ničemu a vládnoucí kruhy nám tímto sdělují: Pokud referendum, tak buď nezávazné, anebo žádné, protože to neumožní zákon. Český stát tímto postrádá jakýkoliv význam, protože zvolení představitelí rozhodují o něčem, co si občané nepřejí, a ještě jim zakazuje se tomu postavit v referendu.

zdroj:
WertyzReport byl založen v roce 2011 během války NATO v Libyi.

V České republice byli Alexandrovci nazváni vojáky hybridní války

October 18, 2015, 11:31 am

≫ Next: Jsme levicoví rusofilové?

≪ Previous: Česká vláda vzkazuje občanům: Když referendum, tak buď nezávazné, anebo žádné, protože to neumožňuje zákon

$

0

0

18. 10. 2015    zdroj
Část obyvatel České republiky přijala tradiční každoroční turné Akademického souboru písní a tanců Ruské armády jako provokaci a srovnala koncertní turné s vojenskou operací. Samotný tvůrčí kolektiv byl charakterizován jako prapor "hybridní války", jehož členové jsou především vojáci, ne hudebníci.


Koncertní turné Akademického souboru písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova vyvolalo protesty části českého obyvatelstva, píše Radio Praha.

Soubor Ruské armády přijíždí každý rok na turné po České republice a plní sály, ale v letošním roce se společnost rozštěpila na příznivce a odpůrce hudebního kolektivu, informuje rádio.

Někteří se domnívají, že hudbu bychom si neměli plést s politikou, jiní nevidí v souboru hudebníky, ale především vojáky.

Podle jednoho z iniciátorů skupin proti vystoupení Rusů, Tomáše Pešinského, když jsou proti Rusku sankce, v České republice nemá co dělat soubor, který je součástí Ruské armády.

"Dnes to jsou jednoznačně vojáci, žádní hudebníci. Samozřejmě že jejich vystoupení je vlastní určitý profesionální, kulturní, zábavní rozměr, ale naprosto to neodpovídá naší době", řekl.

Podle něj je koncert "Alexandrovců" provokace.

"Možná, že při jiné situaci ve světě a v Evropě bychom je brali jako hudebníky. Ale teď jsou pro nás praporem "hybridní války" a jejich turné je pro nás jako vojenská operace,"řekl Pešinský s tím, že diváci, kteří přišli na jejich koncert, jsou kolaboranti, kteří tleskají "nepřátelské armádě".

Pro mnoho Čechů však zůstávají být Alexandrovci umělci a nejsou spojeni s ruskou politikou.

"Jejich umění mě poskytuje velkou radost. Líbí se mi způsob, jakým zpívají. ... Je to umění. Je to velké umění", říká občanka České republiky, Klaudie Ajbenová, která každoročně koncerty "Alexandrovců" navštěvuje.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jsme levicoví rusofilové?

October 18, 2015, 1:05 pm

≫ Next: Rusko zničilo většinu těžkých zbraní ISIS, USA obratem dodaly nové

≪ Previous: V České republice byli Alexandrovci nazváni vojáky hybridní války

$

0

0

Pavel Letko 
18.10.2015 E-republika
 
Jestli mě někdo trápí, tak je to početná skupina těch, co by druhým poradila, nejraději však přímo nařídila, co mají nosit na sobě a čemu smí nebo nesmí věřit.

Někteří škarohlídi poukazují na levicové a proruské zaměření našeho serveru. A mají pravdu. Ač občas připomenu, že jsem nikdy nebyl a nejsem komunistou, nemohu zapřít sympatie k vidění světa navzájem rovných lidí. Pohledy tzv. elit jsou mi čím dál protivnější. To neznamená, že bych popíral, že se někteří lidé rodí silnější, schopnější či chytřejší než jiní lidé, ale snažím se na všechny dívat s respektem jako na bytosti, které přišly nahé na svět a nahé z něj také odejdou. Vycházím z toho, že jsme si v podstatě rovni, protože jsme si rovni v nejpodstatnějších záležitostech života. Dnes je někdo boháč, vypíná se svým bohatstvím, umem a chytrostí, a zítra jej štípne komár nebo kousne miniaturní klíště a je po něm. Lidé by se tedy podle mě měli respektovat a neposmívat se navzájem proto, že jsou příliš nebo málo oblečeni. Někteří jsou zahalení od hlavy až k patě, jiní chodí po světě prakticky nazí. Ani jedni mě nijak netrápí. Jestli mě někdo trápí, tak je to početná skupina těch, co by druhým poradila, nejraději však přímo nařídila, co mají nosit na sobě a čemu smí nebo nesmí věřit. Toto zblbnutí dorazilo až do parlamentů Evropy, kde řeší veledůležité problémy dneška, zda ženy smí nebo nesmí nosit šátek. Na to naváže zákaz používání symbolu kříže, půlměsíce a Davidovy hvězdy. Lidé prostě blbnou na kvadrát a někteří jsou za to ještě královsky placeni.
Zpět k levicovosti…

Vidění lidí jako rovných ve svých právech je typické pro levici. Levice sází na masy, pravice na elity. Z takové definice vysvítá, že v Čechách prakticky žádnou levici nemáme. Doby, kdy občané riskovali návštěvou „Žižkaperku“ svou existenci jsou dávno pryč. Představitelé tzv. levice představují všechno jiné než zástupce „proletářů,“ tedy pracujících. Proletáři se rozpojili a nahradilo je spojení elit, do kterých se cpou všichni, ať už vidí svět oranžově nebo modře. Jedinou velmi mírnou levicovou stranou mírného pokroku v mezích zákona představuje u nás KSČM. Ta nás však nezachrání, protože zbývající strany jsou zjevnými podvodnými podniky. KSČM tak jen doplňuje takovou hru, kdy námi zvolení zástupci předstírají, že jim jde o pravdu, a my ostatní předstíráme, že jim věříme. Proto označení našeho serveru za levicový by bylo hrubou chybou. Nefandíme totiž ani levicovým ani pravicovým řešením, nevyznáváme žádná politická pravolevá dogmata, hledáme řešení fungující, pravdivá a spravedlivá. Nestojíme o diktaturu proletariátu, ale o vládu humanity. Řečeno se Lvem Tolstým, jde prostě o to, „aby každý člověk mohl prožít lidský život“.
A k „rusofilství…

Ano, někdy to vypadá, i díky přejatým zprávám z ruského prostředí, že fandíme Rusku. A je možné, že tomu tak skutečně je. Proč? Pro ruský nacionalismus? Pro spojení křesťanského pravoslaví se státní mocí? Pro obdiv k Putinovi? Nikoliv. Představitelé Ruska prostě méně lžou než představitelé USA. Přinejmenším nelžou tak nestydatě. Rusko také nestálo ani za zlomkem násilných akcí, které mají na svědomí Spojené státy a jejich spojenci včetně České republiky. Rusko v devadesátých letech v podstatě 10 let „věřilo“ Západu a do značné míry rezignovalo na hájení svých zájmů. Ruské elitv v podstatě uvěřili budování světa založeného na autoritě mezinárodního společenství, ať už co se týče vazeb ekonomických, právních či vojenských. Když však nejen v Rusku uviděli výsledky vyklizeného mocenského pole, zaplakali, ale ne nadlouho, a zvedli znovu prapor „ruských národních zájmů“. Myšlenka mezinárodní autority nad velmocemi je mrtvá, a to rozhodně ne kvůli Rusku a už vůbec ne kvůli Putinovi. Rozvrat mezinárodního práva a autority mezinárodních institucí totiž započal rozvrácenou Jugoslávií přes Irák, Afghánistán, Libyi až po Ukrajinu s nezapomenutelným přiznáním zkušené emisarky USA „fuck EU“ Nulandové. Projekt unipolárního světa s jedním mocenským centrem ve Washingtonu či New Yorku se prostě neosvědčil, protože Spojené státy zacházejí s mocí jako každý jiný stát. Naplňuje se stará známá poučka, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Jak vidíme, neplatí to jen o jednotlivcích, ale také o celých státech.


Související články:

• Návštěva z minulosti
• Odkud jsme, kdo jsme, kam jdeme
• Demonstrace ke Dni vítězství: Zabraňme válce!
• Levice, pravice, fašouni a my...
• Česká levice: Hledání třetí cesty?
• Zdravotní reformy v postkomunistických zemích: privátní zisk, zničený občan, vytunelovaná res publica
• Reakce na článek
• Divoký západ Agelu a spol. v současné právní úpravě zdravotnictví
• 17. listopad: Co se stalo, přihodilo...
• Návštěva z minulosti