Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Ministerstvo obrany RF: Americké obvinění z "bombardování" Východní Guty se objevila po úspěších syrské armády

0
0

5. 3. 2018       zdroj
Obvinění ze strany Západu z údajného bombardování zdravotnických zařízení ve Východní Gutě následovala poté, co se syrská vládní vojska postavila na odpor proamerickým skupinám. Je to uvedeno v prohlášení Ministerstva obrany Ruska, které je k dispozici RT.


"Je s podivem, že po celé měsíce masivních útoků teroristů nebylo učiněno ani jedno odsuzující prohlášení z Washingtonu nebo od evropských partnerů USA. Ministerstvo obrany RF uvedlo, že sotva se ale syrské úřady postavily na odpor proamerickým skupinám, následovala tradiční falešná obviňování z "bombardování zdravotnických zařízení" Východní Guty a kontrolovanými propagandistickými úřady vymyšlené zvěsti o údajném používání "chemických zbraní".

Ministerstvo obrany RF také zdůraznilo, že Washington nepodniká nic v rámci rezoluce OSN ke zkrocení jím kontrolovaných zločineckých skupin ve Východní Gutě.

Dříve ruské ministerstvo obrany sdělilo,že ustanovení rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Sýrii neplní zejména Spojené státy.

V předvečer vyzval Bílý dům syrské úřady, Rusko a Írán k dodržování rezoluce 2401 Rady bezpečnosti OSN.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová


Ghúta je nejdůležitější bitva pro Sýrii a Rusko. Co bude dál?

0
0

Elijah J. Magnier 
6.3.2018 E-republika
Jedna věc je jistá: jednostranná dominantní vláda USA na Blízkém Východě skončila, a to bez ohledu na výsledek války v Sýrii.

Východní Ghúta představuje válečný mezník a hlavní strategický boj pro Moskvu a Damašek. Existuje mnoho důvodů, proč zde tato aliance musí zvítězit a proč musí převzít tuto oblast od džihádistů a povstalců. 
 
Toto nasazení vůle vzbuzuje přesně opačnou reakci na druhé straně válečného tábora, který vedou Spojené státy a jejich spojenci bojující za udržení současné okupace Ghúty teroristy. Je to boj mezi dvěma tábory. První skupina je odhodlána znovu získat kontrolu nad Ghútou a směřuje k ukončení války v Sýrii. Druhý tábor je stejně odhodlaný udržet válku v chodu.
Poznámka redakce E-republiky: Pro vysvětlení článku viz naši sérii “Fakta o Sýrii” psanou od roku 2013. Video je natočeno v Dúmě (obvod Damašek) nedaleko Ghúty v roce 2015 při vládní ofenzívě, kterou tehdy Asad prohrál. Teroristická skupina Jaíš al-Islam drží v klecích alavitské obyvatele Dúmy jako lidské štíty. Tato skupina je podporovaná Katarem a Saúdskou Arábií, zbraně jim přes prostředníky dodávají mimo jiné USA, Izrael a EU.

 
Vyjmenujme hlavní důvody ofenzívy.

1. Ghúta byla a stále je považována za jednu z hlavních oblastí pro ochranu Damašku proti jakýmkoli leteckým útokům, hlavně ze strany Izraele. Systém syrské protivzdušné obrany udržoval několik protiletadlových raketových základen v Ghútě po celá desetiletí jako kruhovou strategickou obranu kolem syrského hlavního města. Na začátku války syrská armáda demontovala radarový obranný systém v Ghútě těsně před tím, než tato oblast padla do rukou rebelů a džihádistů. Armádě se nepodařilo odvést všechny rakety, některé byly zničeny okupanty a ostatní byly použity pro sestřelení syrských stíhaček. Po dobytí Ghúty zde syrská armáda nasadí pokročilý PVO systém. Tím přidá další důležitý obranný prvek pro Damašek proti útoku stíhaček nebo raket dlouhého doletu při porušení vzdušného prostoru Sýrie.




2. Východní Ghúta je nejnebezpečnější bod v okolí hlavního města Damašku. Nyní džihádisté a povstalci bombardují hlavní město každý den desítkami raket a střel. Jakékoliv prezidentské a parlamentní volby by byly nemožné, pokud by trvala tato nepřetržitá hrozba proti civilnímu obyvatelstvu. V zásadě platí, že pokud hlavní město Damašek nebude bezpečné, pak jsou zásadně ochromeny všechny politické návrhy Moskvy a dalších pro ukončení syrské války.

3. Ukončení války v Ghútě znamená skoncovat s přítomností al-Kájdy (Jabhat al-Nusra neboli Hay’at-tahrír al-Sham) a Ahrar al-Sham (skupina kombinující salafistické džihádistické odpadlíky a Muslimské bratrstvo) kolem Damašku. To znamená, že džihádisté budou nuceni uprchnout z Ghúty do Idlíbu, jakmile pochopí, že boj prohráli. Útěk teroristů umožní vytvořit tlak na výměnu obyvatel v obležených městech Fua a Kfarya v severním Idlíbu, kteří zde žijí v obklíčení teroristů už 3 roky. Podobná výměna proběhla v prosinci 2016, kdy džihádistům a civilistům byl nabídnut volný průchod z Aleppa výměnou za obyvatele z oblasti Fua a Kfarya. Při odchodu humanitárním koridorem byly v autobusech sebevražedným útokem zabity desítky lidí v tomto konvoji odcházejícím z Aleppa. Atentát provedla skupina Jund al-Aqsa blízká Islámskému státu (ISIS), který bojuje po boku al-Kájdy v severní Sýrii.
Alávitské ženy zavřené v kleci jako živý štít, za který se schovávají teroristé ve Východní Ghútě

4. Konec bitvy v Ghútě uvolní desítky tisíc syrských vojáků. Ti půjdou na jih země do Dáráje a budou osvobozovat pohraniční oblasti s Izraelem. Jeden z hlavní cílů SAA bude asi dobytí skupiny zvané “Khaled Bin Al Waleed” v oblasti Jarmúku u hranic s Izraelem. Tato teroristická skupina se skládá z frakcí dříve spojených s ISIS (což znamená identické metody boje a ideologie) a jsou opakovaně chváleni skrze oficiální média ISIS, což je kanál A’maq a Al-Battar. Izrael podporuje nejméně sedm syrských skupin v oblasti Golanských výšin zbraněmi, vybavením a financemi a poskytuje jim výzvědné informaci a bezpilotní letadla. Nedávno SAA dobyla oblasti Beit Jinn a dostala se velmi blízko Golanských výšin a Izraelem okupovaných území. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu několikrát požádal Rusko, aby byla SAA alespoň 60 kilometrů od “jeho” hranice a nárazníkového pásma vytvořeného pomocí teroristických skupin. Prezident Vladimír Putin odmítl reagovat na Netanjahův požadavek. Rusko považuje Golany v souladu s rezolucí OSN za okupované území, které patří Sýrii. Rusko ale nechce přímo zasahovat do arabsko-izraelského konfliktu.

Protože SAA se stala silnější a schopnější než kdy jindy, tak má na to, aby po dobytí Ghúty prorazila jižní frontu a nárazníkovou zónu u Golan. Tento očekávaný krok asi vyvolá hněv Izraele a jeho spojence USA. Ti se budou snažit zastavit tento proces, pokud to jen bude možné. Proto se snaží podporovat teroristy v Ghúte skrze “slepé oko” humanitárních programů OSN a rekrutují pro tuto operaci podporu západních mainstreamových médií. Západ jde dokonce tak daleko, že v Ghútě podporuje teroristické organizace jako al-Kájdu. Přítomnost al-Kájdy ve skutečnosti představuje relativně slabý argument pro USA (a pro Rusko silný) k osvobození Ghúty. Před vojenskou kampaní proti východnímu Damašku měla al-Kájda podle odhadů v této oblasti 1500 až 2000 bojovníků. Počet bojovníků z jiných organizací byl v této oblasti v rozmezí 8000 až 10 000 bojovníků. Al-Kájda prostřednictvím mediálního triku snížila počet teroristů na téměř 10 % skutečné velikosti v Ghútě, protože je přesunula do jiných jednotek. Nyní tvrdí, že má v Ghútě asi 200 bojovníků. Ale rezoluce OSN č 2401 výslovně vylučuje al-Kájdu (Jabhat al-Nusra nebo Seno’at Tahrir al-Sham) a dalších džihádistických organizací z uzavřeného příměří. 

"Khaled Bin Al Waleed” na hranicích Sýrie s Izraelem

V Ghútě existují různé organizace, jako je “Armáda Islámu” v Dúmě, která se drží salafistické a džihádistické ideologie. Dále k nim patří Al-Kájda pod nálepkou “Faylaq al-Rahman” a “Fajr al-Umma” a menší skupiny jako “Ahrar Sham”. Tyto jednotky jsou rozloženy na území mezi Dúmou, Harastou, Džobarem a městy Saqba, Zamalek a Muhammadíja. Skupina “Fajr al-Umma” je spojenec al-Kájdy a sdílí s ní velení, zbraně a džihádisty. A přitom je Západem zařazena do skupiny tzv. “Svobodné Syrské Armády” (Free Syrian Army). Ale všechny tyto skupiny oznámily, že od roku 2013 vytvořily alianci s Jabhat al-Nusra. Ale dnes jsou vztahy mezi al-Káidou a dalšími syrské skupiny na severu Sýrie mnohem komplikovanější než v prvních letech války.

V oblasti Ghúty žilo v roce 2011 více než 2,5 milionů lidí. Nedávné odhady naznačují, že tam je dnes asi 200.000 až 300.000 obyvatel. Z tohoto důvodu Rusko oznámilo otevření humanitárního koridoru pro odchod civilistů přes přechod al-Wafedeen. Tam jsou ruské sledovací jednotky, autobusy, 46 nákladních automobilů čekajících na příchod lidí z Ghúty, je tam jídlo a léky. Syrský Červený půlměsíc čeká civilisty, kterým se podaří utéci z oblasti kontrolované džihádisty. Ale ti brání civilistům opustit území. Proto teroristé ohlásili zákaz vycházení během oněch pěti hodin přidělených pro civilní evakuace. Tím drží civilisty v území jako živé štíty a vytvářejí tlak na Rusko a Sýrii, kteří trvají na návratu Ghúty pod kontrolu centrální vlády v Damašku.

Syrská armáda zde bojuje sama bez spojenců. Vzhledem k oživení SAA a silné bojové morálce byla schopna dobýt významnou část Ghúty v posledních dnech (téměř 40 %). SAA je přesvědčena, že k osvobození celé oblasti dojde brzy. Ofenzíva SAA se chystá rozdělit Ghútu na dvě části (viz mapa) a plánuje evakuaci teroristů do Idlíbu výměnou za vysvobození obyvatel měst Fua a Kfarya. Jednání snad začne v nejbližších dnech.

Bitva o Ghútu, jak jsem napsal, je opravdu válka mezi Ruskem a Spojenými Státy kvůli vlivu a vládě a nad Blízkým východem. Rusko chce ukončit válku, aby prokázalo svou schopnost přinést mír a nejen vést válku. A Spojené státy dělají všechno možné, aby zničily mírové plány prezidenta Putina. USA potřebují Sýrii jako konfrontační vojenské území pro studenou válku mezi oběma velmocemi.

Jedna věc je jistá - jednostranná dominantní vláda USA na Blízkém Východě skončila, a to bez ohledu na výsledek války v Sýrii.
 
 


Překlad z arabštiny do angličtiny byl publikován zde. Přeložila redakce. Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Všehoschopný Tvrdík: Jak génius průměrnosti zmařil čínské investice a zostudil prezidenta Zemana. Kdo je tajemný zatčený pan Jie? Jak se stát bez peněz boháčem? Klam, cynismus a dezinformace. Máme ještě šanci?

0
0
6. 3. 2018 ProtiProud
Všehoschopný Tvrdík: Jak génius průměrnosti zmařil čínské investice a zostudil prezidenta Zemana. Kdo je tajemný zatčený pan Jie? Jak se stát bez peněz boháčem? Klam, cynismus a dezinformace. Máme ještě šanci?

Miloš F. Princ přináší zásadní informace o pozadí jednoho z největších skandálů, který právě rychle bobtná, aniž mu vlastně kdokoli v naší zemi - ať z hlouposti, či záměrného šíření dezinformací - alespoň trochu rozumí.

Plán to byl odvážný, cynický a ve své jednoduchosti geniální: Vytvořit z obyčejného kuliho, prostého Číňana dělnického původu, mediální hvězdu. A na základě této mediální iluze vytáhnout peníze z českých i zahraničních bank. Velkolepá iluzionistická show vyžaduje velké jeviště, urozené dobrovolníky z obecenstva, fackovacího klauna Augusta, pozlátko, mohutnou mediální kampaň a sbor užitečných idiotů nadržených na sliby velkého balíku.

Cíl: peníze. Pohádkové peníze. A muž v pozadí této divoké hry, manažer srovnatelný historicky snad jen s legendárním plukovníkem Parkerem či impresáriem Barnumem, Jaroslav Tvrdík zvaný též Luftjarda nebo také Jarda Milijarda. Člověk s geniálním talentem přivést do krachu cokoliv, co kdy realizoval – a přesto odejít s kapsami plnými peněz. Pan Tvrdík toto ovládá mistrovsky.

Bylo to promyšleno do všech detailů. Obluzením prezidenta Zemana sliby obrovských investic z Číny, údajnými velkolepými konexemi v Číně (na úrovni dělnictva a rolnictva, k čemuž přispěl i pohlavár ČSSD Jan Birke, další spoluhráč této hry, svými skvělými známostmi z čínských bufetů a tržnic, plných negramotných přistěhovalců z čínských vesnic), konexemi k Sobotkovi, Mládkovi, Zaorálkovi a dalším hvězdám zkrachovalé ČSSD získal podstatné hráče pro svou velkolepou show. Skvělými známostmi v médiích získal pro show jeviště.

Jaroslav Tvrdík je tak mistrný eskamotér, že jemu, člověku bez jakékoliv kvalifikace, byla socialistickou vládou a prezidentem svěřena realizace vysoce sofistikované iniciativy „Nové hedvábné stezky“ či organizování prvního leteckého spojení s Čínou, které bylo dávno před ním domluveno a které ovšem kdysi jako šéf ČSA (které také přivedl ke krachu) osobně zamítl. Ale šikovný eskamotér spoléhá na to, že lidé si nepamatují ani co bylo včera, natož co bylo před 10 a více lety.

Záhadný pan Jie


V mnohém to celé připomíná legendární film “Milionová bankovka” a ukazuje přesně virtualitu našeho peněžního systému. Bezcenné akcie pomocí mediální iluze vyletí nahoru. A nyní se legendární Tvrdíkovy miliJardy jako mávnutím kouzelného proutku opět změní v bezcenný papír.

Celá tato operace, hra na důvěru srovnatelná s pyramidovou hrou, vyžadovala to, co vyžadují všechny velkolepé podvody: vytvořit iluzi.

Kolem zakladatele CEFC Jie Ťien-minga bylo třeba stvořit legendu a to se zcela podařilo. Kdo je Jie Ťien-ming? Naše média, různí “sinologové” a “odborníci” na Čínu, prý zasvěcení komentátoři, pouze spekulují ale ve skutečnosti nevědí nic. A svými neodbornými dohady jen pomáhali Tvrdíkovi stvořit legendu jménem Jie Ťien-ming a domnělé “jedné z největších privátních investičních společností Číny” – CEFC.

Tři stěžejní otázky dnešních čínských médií ta mainstreamová česká absolutně ignorují:
  • KDE se vzaly peníze CEFC a Jie Ťien-ming?
  • Má vůbec nějaké peníze?
  • Jak je možné, že se tato virtuální firma dostala do prestižního seznamu 500 největších privátních korporací Číny a dokonce na 7. místo!? (tato otázka je vzhledem ke státnímu monopolu čínských médií nejtřaskavější a bude mít nepochybně v Číně pokračování).

Základní otázky


O Jie Ťien-mingovi psala čínská média jako o nejtajemnějším boháči. Tak tajemném, že nikdo neví, kolik má vlastně peněz – a především jestli vůbec nějaké peníze má. Poměrně nezvyklé, ne? Čínští bankéři přitom samozřejmě velmi dobře vědí, že z Čínského rozpočtu a bank nedostala CEFC nic. CEFC také nikdy nezveřejnila své hospodaření.

Takže bankéři nevidí žádné peníze, CEFC mlčí, zatímco Jie Ťien-ming s Tvrdíkem rozšiřují tajemné zvěsti o velkolepém bohatství. Jenže kde to bohatství je? Nikdo neví a ani čínská média netuší. A Jie Ťien-minga přijímají mocní západního světa. Jak se firma dostala do mediálního žebříčku 500 nejbohatších firem Číny bude nyní bezpochyby předmětem vyšetřování, a jak tam zvykem, bude vyvozena osobní odpovědnost konkrétních osob. A že toto Číňané umějí, na to můžeme vzít jed.

Z Číny nedostal Jie Ťien-ming nikdy nic, to je snad po jeho zatčení (které CEFC ovšem „opatrně“ popírá) už jasné všem. Na čínském internetu jsou o tomto zakladateli CEFC pouze tyto informace: Centrum společnosti je v České republice. Jie Ťien-ming je poradce českého prezidenta Zemana, se kterým má nadstandartní vztahy. Jie Ťien-ming je skoroporadce OSN a člen Rockefellerova Římského klubu.

Suma sumárum, v Číně je tedy nula, jeho impérium je zahraniční. Ostatně sám ani není občan ČLR ale Hong Kongu. Situaci navíc komplikuje, že v rozporu s mediální iluzí na území České republiky vlastně CEFC nefiguruje v žádných obchodech. Vše zastřešuje jakási hongkongská firma SHANGHAI HUAXIN GROUP (HONGKONG) LIMITED, což je společnost s akciemi na doručitele a sídlem na veřejné adrese v Hong Kongu. Jinými slovy nikdo neví, kdo je jejím vlastníkem. Obchodní rejstřík mluví jasně.

Pravda je tedy prostá: Tajemný miliardář Jie Ťien-ming je v podstatě mediální produkt Jaroslava Tvrdíka. A to, o čem spekulují čeští “odborníci na Čínu“ jsou jedním slovem jsou totální hlouposti, které pomáhaly k radosti pana Tvrdíka vytvářet prestiž jeho mediálního produktu “miliardáře” Jie Ťien-minga.
K některým spekulacím českých médií

Jie Ťien-ming působil v Asociaci pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC), která bývá považována za veřejnou tvář čínské vojenské rozvědky. A proto je prý agentem čínské vojenské rozvědky. Pravda je, že toto si ovšem pan Jie Ťien-ming vymyslel a napsal na web, aby zvýšil svoji prestiž. Poté, co se v tom přece jen začala vrtat česká média a CAIFC popřela, že by s tímto pánem měla cokoliv společného, to zase z webu potichu stáhl. Následně vydal prostřednictvím Sobotkova a Bakalova právníka Pokorného PRAVDIVÉ prohlášení, že nikdy v CAIFC nepůsobil. Navíc CAIFC není žádná „tvář čínské rozvědky“ ale, nechť se čínští přátelé nezlobí, „trafika“ pro vysloužilé vojenské papaláše. A pan Jie Ťien-ming není rozhodně vysloužilý vojenský papaláš, ba ani vojín.

Samozřejmě: kdyby byl skutečně agentem, tak by nebyl slavnou mediální tváří A nikdy by nepotřeboval, aby jej prezident Zeman při oficiální návštěvě představoval prezidentu Číny. A hlavně – nikdy by nebyl takto potupně zatčen s následnou mediální kampaní v oficiálních vládních médiích. Žil by nenápadně a v případě pádu do nemilosti by i nenápadně zmizel. Suma sumárum, ti co takové hlouposti rozšiřují (např. na serverech https://hlidacipes.org, https://sinopsis.cz) nejsou žádní odborníci na Čínu nebo sinologové ale hlupáci či šiřitelé „fake news“. A nebylo by překvapením, kdyby brzy začali bránit bývalého třídního nepřítele, dnes již ubohého Jie Ťien-minga před zvůlí zlých čínských komunistů ve jménu lidských práv, jak se na mystifikační servery sponzorované Sorosem a spol. sluší a patří. Každopádně Jie bezpochyby není čínský agent. To bychom měli o čínských službách velmi nízké mínění.


Čisté mystifikace


Jie Ťien-ming je prý potomkem třetí generace rodiny generála Jie Jian-jinga (jednoho z „osmi nesmrtelných“ čínského komunistického panteonu), a proto je údajně spojen s čínskou armádou. Kdyby ti všichni sinologové a experti, kteří tuto hloupost u nás šíří, měli alespoň elementární znalosti o Číně, věděli by, že už z principu je nemožné, aby druhá a třetí generace nějaké rodiny měla podobné jméno jako patriarcha. Jie Jian-jing a Jie Ťien-ming, to zní dobře jen nezasvěcenému Evropanovi. Číňanovi je jasné, že tato dvě jména spolu dle čínské tradice jasně kolidují. Mohli by to být bratři, nikdy však následující generace.

Pro ty, kteří ještě pochybují: v rodině generála Jie Jian-jinga není žádný vnuk jménem Jie Ťien-ming. Generál Jie Jing-jing má pouze vnuka Jie Xinfu (?) a vnučku Jie Mingzi (?). A skutečný odborník na Čínu ví, že právě jména generálů Jie Feie a Jie Ťien-minga používají často podvodníci z provincií Fujian a Guangdong, aby zvýšili svoji prestiž, protože i pro prostého Číňana je dost těžké zjistit třetí generaci těchto elitních rodin. Jen pro doplnění: slavný generál Jie Fei, měl pouze jednoho vnuka Jie Haixinga (?). Takže spekulace o „slavném původu“ pana Jie Ťien-minga jsou tímto vyvráceny s konečnou platností.

Oblíbenec Pekingu a prezidenta Si?


Jisté je pouze to, že Jie Ťien-ming je členem Rockfellerova Římského klubu. Byl do něj přijat osobně Ernstem Ulrichem von Weizsäckerem (https://www.clubofrome.org/member/ye-jianming). Již toto samo jej diskvalifikuje z jakéhokoliv vztahu s prezidentem Si. V souvislosti s tím nutně napadne, proč vlastně “kavárenští” rádobysinologové, sorosovci ze synopsis.cz, tolik útočí na prezidentova poradce, když je to vlastně jejich člověk? Prestižní člen elitního klubu, jehož významným členem byl rovněž posvátný Václav Havel!

Je přímo komické, jak největší nepřátelé prezidenta Zemana a dobrých česko-čínských vztahů (ve jménu „lidských práv“, tedy přeloženo z newspeaku, lepších americko-britsko-EU-čínských kšeftů, jak je u našich milých kolaborantů obvyklé) dělali kouzelníku Tvrdíkovi užitečné idioty a stupidními spekulacemi o vládním pozadí CEFC pomáhali upevňovat Tvrdíkem stvořenou iluzi.

 

Virtuální zázrak


Ale co mnohem horší: Konstrukce pana Tvrdíka (za účelem vytažení pohádkového úvěru ze slovenské J&T Banky) vyžadovala ukázat světu, že Jie Ťien-ming je Si Ťin-pchingův člověk. Pro tuto iluzi obětoval pan Tvrdík mezinárodní prestiž prezidenta Zemana, česko-čínské vztahy a skutečné nikoli virtuální čínské investice do České republiky. Byl to totiž oklamaný Miloš Zeman, který na tlak Tvrdíka uvedl v Pekingu uvedl Jie Ťien-minga k čínskému prezidentovi. Smyslem bylo, aby fotografie Jie Ťien-minga a čínského prezidenta obletěla svět – a zázračně zvedla dosud bezcenné akcie společnosti CEFC, „gigantu“ na hliněných nohou.

Že se naši „zasvěcení komentátoři nezamysleli alespoň nad tím, proč by „oblíbenec prezidenta Si Ťin-pchinga“ potřeboval českého prezidenta, aby mu u prezidenta Si zařídil audienci? Že nepochopili, že právě tato fotografie vytvořila z nuly onu pověstnou “miliónovou bankovku”?

Nutno říci, že prezidentu Zemanovi zdatně sekundovali premiér Sobotka, ministr zahraničí Zaorálek, ministr průmyslu Mládek a později i jeho nástupce Havlíček, za udatného přispění Sobotkova právníka Pokorného neustále cpali oficiální čínské straně, (zejména NDRC -National Development and Reform Commision PRC ) firmu CEFC a soukromý občanský spolek pana Tvrdíka, Birkeho a CEFC zvaný vznešeně “Česko-čínská smíšená obchodní komora“ jako oficiálního partnera CEFC, což způsobilo roční ignoraci České republiky ze strany NDRC.

K tomu se připojila i velvyslankyně ČLR v České republice paní Chuo Jü-čen a později v tom pokračovala i její nástupkyně paní Ma Kche-čching. Všichni podporovali Tvrdíka a jeho virtuálního koně Jie Ťien-minga, dokud iluze trvala.
se
Obrovské přispění a podporu k celé této akci dal také velký Tvrdíkův přítel, bývalý velvyslanec v Číně Libor Sečka, který z ambasády v Pekingu vytvořil monopolní servisní a lobbistickou filiálku Jaroslava Tvrdíka a CEFC, kterou je dodnes. Jejich problém byl ale v tom, že Jie Ťien-ming a CEFC měli od začátku stopku přímo od prezidenta Si – a proto se velvyslanec Sečka neustále divil, že všude v Číně naráží na zavřené dveře. Zda byl údiv tohoto Tvrdíkova se muže upřímný, nebo hraný, můžeme jen hádat. Diplomatické přehmaty tohoto předního diplomata by ostatně vydaly na samostatný článek.


Boty proti „lásce“

Čínská strana dlouho ctila “zachování tváře” prezidenta Zemana, coby ve své zemi pronásledovaného “přítele Číny”. Dokonce odložila zatčení Jie Ťien-minga až po zvolení Miloše Zemana na druhé funkční období. Pohár ovšem přetekl už při návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice. Dle interních informací z čínského ministerstva zahraničí čínská strana si nótou vyžádala nepřítomnost Tvrdíka a Jie Ťien-minga a CEFC na oficiálních prezidentských jednáních.

Kde tato nóta skončila a zda se vůbec dostala k prezidentovi, lze jen spekulovat. Celý řetěz odpovědných osob od čínského ministerstva zahraničí po premiéra Sobotku byli Tvrdíkovi lidé. Pravdou je, že první co prezident Si, (který si jistě dal dobře zjistit, co je pan Jie Ťien-ming zač, hned potom, co mu jej prse ezident Zeman přivedl do “Zakázaného města”) uviděl po vystoupení z letadla na Ruzyňském letišti byl Jie Ťien-ming a Jaroslav Tvrdík, což jej, mírně řečeno „poněkud rozladilo".

Zatímco lidskoprávní komedianti v čele s Kalouskem, Bursíkem a Hermannem mávali tibetskými vlajkami, což je čínskému prezidentovi jako běžný kolorit na západě akorát k smíchu, jejich skutečný nepřítel, kvůli němuž své divadlo provozovali, Miloš Zeman, jim poskytl nečekanou službu, když opět, i přes odpor čínské strany nacpal čínskému prezidentovi nežádoucího Jie Ťien-minga. To, ve spojení se symbolickým a z hlediska čínské etikety šíleným diplomatickým lapsem (předáním daru prezidentovi Si v podobě zánovních bot od Bati), bylo příčinou zrušení večerních akcí a předčasnému odletu prezidenta Si do USA.

Pro vysvětlení: Zeman dostal od Si Ťin-pchinga symbolicky drahé starožitné křeslo, což symbolickou řečí znamená, aby “vydržel na svém křesle deset tisíc let” a dostal za to na oplátku boty, které v Číně symbolizují přání, aby obdarovaný už “odešel” (nejlépe na hřbitov, neboť boty jako dárek Číňanovi se dávají jen do rakve a je to urážka největšího kalibru). Lze jen konstatovat, že poradci, kteří toto šílené faux pas prezidentu Zemanovi poradili, jsou buď naprostí idioti, nebo byla urážka čínského prezidenta úmyslem. Nebose se na Hradě zkrátka nenašel nikdo, kdo by prezidentovi řekl, že boty jsou pro Číňana „krajně nevhodný dárek“.

Na Zemanovi jim však vůbec nezáleželo. Cynicky vyměnili „akci CEFC“ za reálné čínské investice do ČR. Všechny ty „urážky“ byly sdělením prezidentu Číny (který měl plné letadlo skutečných investorů) – a znělo jasně: „nepotřebujeme vaše investory, máme tady už Jie Ťien-minga a CEFC, tak si vezměte boty a odleťte!“ Stručně řečeno: Nebýt Tvrdíka a CEFC, už by Čína u nás čile investovala jako jinde v Evropě a USA a kromě všeho dalšího i prezidentův sen o kanálu Labe-Odra-Visla by se již realizoval.

Za to by všichni Kalousci, Hermanové, Němcové a další upřímní obránci svobody a lidských práv (kdekoliv jinde než v České republice) neměli oklamanému prezidentu Zemanovi lát, nýbrž mu vděčně gratulovat! Tak krásně zničit čínské investice do ČR by se jim nepovedlo, ani kdyby se tou tibetskou vlajkou umávali a s Dalajlámou denně obcovali.

Nutno ovšem poctivě říci, že to rozhodně není vina prezidenta Zemana. To mu měli vysvětlit poradci pro Čínu, velvyslanec ČR v Číně, ale i čínská velvyslankyně v České republice mohla alespoň naznačit. Všichni mlčeli. Jestli je něco chybou prezidenta Zemana, tak je to jeho proslulá „slepá skvrna“ v personální politice (o níž sám mluví a píše). Na tyto věci má mít sbor odborných poradců, kvalifikovaných expertů na čínské vztahy. Základním měřítkem pro tak citlivou oblast mezinárodních vztahů by měly být odborné znalosti, nikoliv to, jak mu umí kdo pochlebovat. Lidé jako Birke nebo Tvrdík, bez základní kvalifikace, s nulovými znalostmi prostředí, ba dokonce i bez základní znalosti cizích jazyků mu asi těžko něco smysluplného poradí. Jedno trefné české přísloví říká, že z nevábného hnědého „čehosi“ bič neupleteme. Na pana Tvrdíka a jeho druhy to platí dvojnásob.

Pohádkově nemajetní boháči


Kdo je tedy Jie Ťien-ming a proč se toto všechno stalo? Pravda je prostá: Jie Ťien-ming je potomek třetí generace dělnické rodiny z provincie Fu-ťien, městečka Jian'ou. Jeho otec měl vzdělání celého jednoho roku dřevařského učiliště. Co je ovšem neoddiskutovatelné, že tzn. Fu-ťienská mafie, patří ve světě k té nejspodnější spodině čínských mafií. A odtamtud pravděpodobně pocházejí první peněžní prostředky tohoto někdejšího dělníka dřevařských závodů, který se dostal přičiněním pana Tvrdíka až na sídlo českých králů, jako poradce prezidenta Zemana.

Bystřejší novináři si už položili základní otázku: proč údajně tak silný a bohatý čínský investor potřebuje půjčku od J&T Banky – shodou okolností ve výši čínských „investic“? A v tom je jádro pudla. Odpověď je nasnadě a napadne každého, kdo si uchoval zdravý rozum: protože CEFC žádné peníze nemá! Protože to není investor ale mediální iluze. Iluze vytvořena za jediným zištným a bezohledným účelem.

To, že tato iluze téměř zničila česko-čínské vztahy, že současně bohužel znemožnila prezidenta Zemana na mezinárodním fóru a zesměšnila celou Českou republiku, padá zcela na hlavu pana Tvrdíka a jeho spojenců. Toto lidé si díky svému vlivu a ovládnutím Sobotkovy vlády, prezidenta a české ambasády v Pekingu monopolizovali vztahy s Čínou, a tak již celou dekádu nepřipustili žádné jiné reálné a úspěšné obchodní vztahy.

Pokud se jejich falešné impérium nyní hroutí, je to navzdory všem katastrofám s tím pravděpodobně spojeným, přece jen jistá naděje. Čína má k naší zemi historicky „dobrý sentiment“ zdaleka neodpovídající velikosti a významu České republiky. Poté, co prezident Václav Klaus za velkých politických nákladů odvážně znovu rozrazil brány Pekingu „zabetonované“ Václavem Havlem a prezident Miloš Zeman v jeho práci stejně odvážně pokračuje, pořád máme šanci. Bude to však možné jen se skutečnými kvalifikovanými odborníky. Bez Tvrdíků je konečně možné začít budovat normální zdravé obchodní vztahy s touto brzy již první světovou hospodářskou velmocí.

Tak, jak je to běžné ve všech ostatních vyspělých zemích, ku prospěchu české ekonomiky a všech občanů České republiky.

- - -

Obvinění Ruska: nebezpečí pro mír a demokracii

0
0
Christopher Black
Christopher Black
6.3.2018  GlobalResearch, překlad Zvědavec
Obvinění proti Rusům, které zveřejnilo americké ministerstvo spravedlnosti 16. února, týkající se „podvedení vlády Spojených států“, a vlna „sankcí“, kterými USA pohrozily nebo uložily ruské vládě a jednotlivcům během několika posledních týdnů, odráží nacistickou propagandu a ideologickou přípravu německého lidu v období před operací Barbarossa - německou invazí do SSSR v červnu 1941.


Stejné techniky jsou aplikovány na americkou populaci za účelem vytvoření psychologické struktury války a destrukce. Civilní obyvatelstvo je vyzbrojováno xenofobními a nacionalistickými abstrakcemi, které vytvářejí podporu pro násilné činy, válku a potlačení demokracie. Je to nebezpečí pro světový mír a demokracii na Západě, které mohou odstranit pouze kolektivní akce.

Celá protiruská propagandistická kampaň - probíhající několik posledních let - spočívá v dlouhodobých stereotypech, ukládaných do myslí Američanů během sovětského období, které jsou nyní zesilovány a rozšiřovány, aby umocnily strach a nenávist vůči Rusku a jeho lidu. Hitler byl velmi úspěšný v mobilizaci německého národa z důvodu války, a vytvoření nepřátel formou očerňování, hanobení a dezinformací proti Rusům a Židům. Byl vytvořen mýtický svět, který neměl žádný vztah k objektivní realitě. Nacisté používali tyto metody k vytvoření iluze stále přítomného teroru, aby upevnili kontrolu nad lidmi, kteří byli zoufalí kvůli svým životním podmínkám a chudobě, a vytvořili tak jejich přizpůsobivost, kterou potřebovali pro zavedení diktatury.

Stejný proces se rozvíjí v USA. Ruská „slovanská hrozba“, kterou používali nacisté, byla nahrazena ruským „ohrožením demokracie“. Stejně jako byl Sovětský svaz vylíčen nacisty jako nelidský stát, ovládaný zločinci, Rusko je nyní vylíčeno americkou vládnoucí třídou a zpravodajskými službami jako zlý stát, ovládaný zločinci.

Je zajímavé si povšimnout, že propagandistické obvinění ze strany USA používá rok 2014 jako výchozí bod pro začátek údajné ruské kampaně, zacílené na podkopání demokracie v Americe, neboť ve stejném roce Spojené státy podpořily neonacistický převrat proti legálně zvolené vládě Ukrajiny. Tento převrat vedl ke katastrofě, Ukrajina nyní zažívá kolaps, protože hned poté, co došlo k převratu, výhrůžky proti Rusům a ruské kultuře na Ukrajině způsobily, že lidé z východní Ukrajiny se buď připojili k Ruské federaci, jako tomu bylo na Krymu, nebo založili samozvané republiky v oblasti Donbas, aby čelili neonacistickým frakcím, které se v Kyjevě ujaly moci. Převrat byl částečně úspěšný v tom, že se podařilo přemístit síly NATO až k ruským hranicím, ale zároveň byl neúspěšný, neboť se nepodařilo převzít kontrolu nad celou Ukrajinou, jelikož reakce obyvatel východní Ukrajiny jim znemožnila vlastnit průmyslové a těžební zdroje na Donbasu a odepřela jim důležitou námořní základnu v Sevastopolu.

To, že jde o propagandistickou kampaň, je doloženo odpovídajícími obviněními z ruského „ohrožení demokracie“ v Británii a Evropě. Nová obvinění se týkají lídra britské Labouristické strany Jeremy Corbyna, který měl údajně v minulosti vazby na sovětské a české komunistické agenty; nejnovějším z celé řady obvinění je, že Corbyn je loutkou Putina. To, že komunisté už v Rusku nejsou u moci, není podstatné. Důležité je, že je v rámci těchto obvinění spojován s Rusy a tématem neustálé hrozby v masmédiích (že země NATO a „demokracie“ jsou ohroženy ruskou podvratnou činností). Cíl je dvojí - především znovu obnovit myšlenku, že Rusové jsou „jiní“, jsou nepřítel, s kterým je třeba se vypořádat, a za druhé zdiskreditovat politické strany a potlačit lidová hnutí, která si vytýčila za cíl společenskou a ekonomickou spravedlnost.

Potlačování populistických nebo levicových politických stran, potlačení nesouhlasu a poskytnutí obětních beránků veřejnosti ze strany NATO v rámci stále zoufalejších životních podmínek v kapitalismu, které jsou připisovány nespokojenosti veřejnosti s ruským „zaséváním svárů“ - jak se uvádí v americkém obvinění - jsou všechno důležité cíle v této kampani. Ale mezi větší ambice Spojených států a jejich spojenců patří eliminace Ruska coby nezávislého a suverénního národa a jeho roztříštění na tisíce kusů. Jakákoli opozice vůči tomuto cíli je nyní v USA kriminalizována jako podpora ruského „spiknutí proti demokracii“.

Pokračující teatrální inscenování vyšetřování ruské podvratné činnosti v Kongresu USA, každodenní zprávy o tomto tématu v médiích, útrapy Rusů i na sportovním poli a zákaz účasti na zimních olympijských hrách, jsou předehrou pro rozsáhlejší akce. Lze očekávat, že občané USA budou zatýkáni na základě falešných obvinění, aby způsobili nárazové vlny mezi obyvatelstvem. Obvinění je pečlivě sestaveno tak, aby pro to připravilo půdu - s použitím fráze „Obvinění se vědomě spikli jeden s druhým, i s osobami známými i neznámými velké porotě“. Kdo jsou „známé“ osoby, bude zajímavé zjistit, protože pokud jsou známé, proč by neměly být jmenovány.

Ale neznámou osobou může být kdokoliv, absolutně kdokoliv. Televizní společnost CNN zveřejnila 21. února video s názvem „Kdo jsou občané, najatí ruskými trolly“, pojednávající o jednom z jejich „novinářů“, který si políčil na jednu ženu na Floridě, paní Goldfarbovou. Tato žena byla poté sledována, neboť byla údajně důvěřivou obětí, kterou Rusové ošálili, a obviněna z toho, že jednala ve prospěch Rusů. Její prosby, aby ji reportér ze CNN nechal na pokoji, že nikdy nepomáhala žádným Rusům, a že je stejný patriot, jako on, vedly k tomu, že jí muž vrazil mikrofon těsně před obličej a křivě ji obvinil. Agrese reportérů ze CNN nemá daleko k agresivním policistům, vyslýchajícím a zatýkajícím občany. Paní Goldfarbová to udělala správně, když muže odpálila slovy „to jsou všechno kecy“ - hrdinský čin v těchto dnech. Avšak její jméno je nyní veřejně známé a ona je považována za spoluspiklence. Ve skutečnosti může být každý, kdo kritizuje stav národa, označen za spoluspiklence. Takže pod rouškou lži, že chrání „demokracii“, americká vládnoucí třída, která má pod kontrolou vládní mechanismus, ničí to málo, co z demokracie v této zemi zbylo, a to výhradně ve svůj prospěch.

Jak v mém románu říká Agius, americký agent, který chystá v Kanadě nějakou lumpárnu: „Během přelíčení a na svých únavných přednáškách mluvíte o demokracii a pravdě. Mluvíte o spravedlnosti. Nic takového neexistuje. Existuje jen krize. Můžete ji vidět všude kolem sebe. V krizi musíte mít řád. Lidem se vypráví mýty. To jim dělá dobře, mají pak ze sebe dobrý pocit. To se líbí jejich egu. A vy jim chcete vzít jejich mýtus a říct jim, že není žádný bůh. Nechtějí to slyšet, Eigere.“ Tohle je případ ohromné spousty lidí ve Spojených státech i v jiných zemích NATO. Je příliš málo lidí, jako je paní Goldfarbová.

Ale problémem této ženy, a mnoha dalších, je to, že ze všeho obviňují Hillary Clintonovou nebo Trumpa, nebo kohokoli jiného, o kom jim bylo namluveno, že má moc, namísto celého socio-ekonomického a politického systému, v němž jsou pohřbeni. Ve skutečnosti v USA panuje široce rozšířená představa, že ruské podvracení americké demokracie je spiknutím Clintonové a Demokratické strany, neboť prohráli ve volbách, a prezidentem se stal Trump. Může na tom být kus pravdy. Domnívám se však, že tato kampaň byla naplánována již dávno, a že by se uskutečnila i tehdy, kdyby vyhrála Clintonová. Padla by stejná obvinění ohledně snah Rusů podkopat Clintonovou i americkou demokracii, jen s odlišnými detaily, stejně jako tomu bylo v Británii, přestože vládla Konzervativní strana. Z hlediska jejich cíle nezáleželo na tom, kdo vyhrál. Cíl byl stejný v obou případech - vykreslit Rusko jako zlého ničitele americké demokracie, který ohrožuje USA. Podmínky ve Spojených státech si vyžadují obětního beránka, pokud má být vše takto udržováno. Neustálé masové střelby, dokonce i ve školách (po celých Spojených státech), jsou bubliny, které vycházejí z vařícího kotle, plného hněvu a zoufalství.

Pokud jsou pravdivé zprávy o tom, že americké bomby mají na svědomí úmrtí desítek Rusů v Sýrii, potom již válka začala. Začíná se oživovat akce proti obětnímu beránku, ale nikdo o tom oficiálně nechce mluvit. Ten útok byl provokace, stejně jako několik dalších nepřátelských akcí. Neexistuje žádný jiný důvod, proč to Američané udělali, kromě toho, že šlo o provokaci. Reakce, tedy důsledek, teprve přijde. Avšak akce se shodují s nepřátelskou rétorikou, takže můžeme očekávat další provokace v Sýrii, na Ukrajině, v Pobaltí a v Asii, protože Američané nasazují a používají ozbrojené síly v synchronizaci s domácí a mezinárodní propagandou.

V předchozím článku jsem hovořil o tom, že Sověti se snažili na půdě OSN prosadit, aby válečná propaganda byla válečný zločin, ale USA tento pokus zmařily. To se neustále opakuje, protože to, na co se díváme ve Spojených státech, je úmyslná kampaň, která využívá válečnou propagandu, aby vyvolala nepřátelství vůči nějakému národu a ospravedlnila tak válku.

„Sovětský návrh na definici agrese, předložený Valnému shromáždění v roce 1957, definoval válečnou propagandu jako ideologickou agresi. V jejich návrhu se uvádělo, že stát se dopustí ideologické agrese, když podporuje válečnou propagandu, podporuje propagandu pro využití atomových nebo jiných zbraní hromadného ničení, a stimuluje nacisticko-fašistické názory, rasovou nebo národní nadřazenost, nenávist a opovržení vůči ostatním národům‘“.

Žádná americká vláda se nikdy neřídila mezinárodním právem, pokud to nesloužilo jejím zájmům, takže pokud budeme tvrdit, že tohle je zákon, a oni jsou zloč„Sovětský návrh na definici agrese, předložený Valnému shromáždění v roce 1957, definoval válečnou propagandu jako ideologickou agresi. V jejich návrhu se uvádělo, že stát se dopustí ideologické agrese, když ‚podporuje válečnou propagandu, podporuje propagandu pro využití atomových nebo jiných zbraní hromadného ničení, a stimuluje nacisticko-fašistické názory, rasovou nebo národní nadřazenost, nenávist a opovržení vůči ostatním národům‘“.inci, můžeme mít pocit, že jsme něco udělali, ale nic se tím nezmění; označením pouze identifikujeme; ano, je to užitečné, ale co pak? Toť otázka - být třídně uvědomělý nebo ne, jednat kolektivně nebo nejednat vůbec? Tato válka je vedena nejen proti Rusku jako státu nebo národu, nejen proti ruskému lidu, ale proti všem lidem na světě, kteří se tomu mohou bránit pouze silou své práce a společným úsilím. Jen tak lze odolávat moci kapitalistů, kteří nás chtějí ovládat a vykořisťovat. Takže se spojte a jednejte! Co můžeme ztratit? Všechno.


The Russia Indictment: A Danger to Peace and Democracy vyšel 25 února 2018 na Global research. Překlad v ceně 617 Kč Zvědavec.

Jan Schneider: Jeden Majdan stačil!

0
0
Jan Schneider
6.3.2018 PrvníZprávy
Dlouholetý kriminalista, nyní komunistický poslanec Zdeněk Ondráček byl demokraticky zvolen do čela parlamentní komise na kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz 
Ondráčkovým neúspěšným protikandidátem byl člen Pirátské strany Mikuláš Ferjenčík, který jako protiváhu dlouholetých Ondráčkových praktických zkušeností policisty nabídl své studium ve Velké Británii, péčí Open Society Fund, své nedokončené studium Základů humanitní vzdělanosti na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy (od zahájení svého studia roku 2011 dosáhl titulu bakalář) a argument nad jiné pádný, spočívající na předpokladu, že díky volebním výsledkům by tato funkce měla připadnout pirátům. Holt, jak říkal major Terazky, „odbornost vždy rozhodujúca“!

Ondráčkovou neúspěšnou protikandidátkou byla Zuzana Majerová Zahradníková, členka ODS, jejíž kádrová výhoda oproti Ondráčkovi spočívala v tom, že již ve svých 17 letech podepsala petici „Několik vět“ a v listopadu 1989 organizovala stávku studentů. Nedostudovala dějiny výtvarného umění a po dlouholetém pobytu v Kanadě se věnuje výuce angličtiny. Ona i Ferjenčík jsou však poslanci poprvé, a oproti Ondráčkovi nemají žádné předchozí zkušenosti ani s parlamentní, ani s bezpečnostní problematikou.

Tvrdým procitnutím do tušené nové reality je záhadné „fakebookové“ vyjádření Andreje Babiše. Prý by rád Ondráčka vyzval, ať se omluví, nebo ať na tuto funkci rezignuje. Když by to Babiš udělal rád, tak proč to Babiš neudělá? Ale když prý nikdo nenavrhne odvolání Ondráčka, udělá to prý sám.

Za co a komu se tedy omlouvali v listopadu 1989 příslušníci pohotovostního pluku na Letné? To byla kolektivní omluva, tedy i za Ondráčka. Všichni přítomní na Letenské pláni ji aklamací přijali. Nebo je omluva bez individuálního odpustku neúčinná? Proboha, za co by se měl Ondráček omlouvat? Snad za to, že mu je líto, že v lednu 1989 nepotkal na Václaváku Andreje Babiše?

Proč se neomluvil Miroslav Kalousek, který Ondráčka urazil tak, že to seznal i mandátový a imunitní výbor sněmovny a omluvu mu nařídil? Kalousek by se ostatně v logice věci měl omlouvat i za své členství v Lidové straně, pilíři Národní fronty v režimu, který sami poslanci uzákonili jako zločinný! Je však pravda, že není sám, kdo má máslo na hlavě, a že oproti Jaromíru Štětinovi, prokázaném agentovi StB a udavači, je Kalousek docela tuctový případ.

Ostatně, proč by se Ondráček omlouval, když ani po tomto ponížení by ho ostatní poslanci nevolili, jak se sami vyjádřili? Co to je za tyátr?

Bídná je intelektuální a politická zakrnělost těch, kteří okřikují Ondráčka. Není známo, že by Masarykova první republika vyžadovala spektakulární omluvy po c. a k. četnících, z nichž vytvořila vlastní bezpečnostní sbor! A ti nesporně za předchozího režimu vykonávali řádně své povinnosti!

Vtírá se otázka, co je toto vlastně za přístup – koho charakterizuje to bezohledné kádrování, které nezná míru ani promlčení? Nu ano, správně, je to typická charakterová vada přeběhlíků, především bývalých „komunistů“, kteří ve skutečnosti asi nikdy ničemu nevěřili, pouze oportunně převlékali a převlékají kabáty a agresivní kádrování druhých mají vyzkoušené jako účinnou obranu útokem. To jsou ti, kteří dělají každý režim nesnesitelným. Ti, kteří nepotřebují páteř, když mají hroší kůži.

Jim podobní nyní zkouší zažehnout nějaký majdan na Slovensku, když chtějí tragickou událost zneužít k útoku na vládu a tak zmařit výsledky demokratických voleb a pootočit chod dějin. Slovenská vláda byla osočena několik hodin po objevení zastřelených a okamžitě vyzvána k demisi, aniž by kdo z těch turbo-aktivistů chtěl vyčkat na výsledek vyšetřování (časový horizont neomylně připomíná rychlost, s jakou byly uvaleny sankce na Rusko, aniž by bylo dodnes vyšetřeno, kdo malajsijský boeing sestřelil – zřetelně jde o identický modus operandi).

A ti naši turbo-aktivisti (jejichž ultrasenzitivnost na cizí chyby před téměř třiceti lety nutně připomíná princeznu na hrášku, nejde-li přímo o diagnózu) chtějí opět dostat lidi na Národní, kde by se zase mohla objevit nějaká další příležitost, jak eskalovat společenské napětí.

To už je ale i záležitost našich zpravodajských a bezpečnostních orgánů, aby si všímaly, kdo zvyšuje napětí a cílí do oblasti, kde stále ještě (zdánlivě) demokratické akce začínají mít za cíl změnu demokratických poměrů v naší zemi! končí komentář Jan Schneider.


- - -




Jan Schneider: Slovo do pranice

Milion proti Babišovi. Kotrba zhodnotil vazby Babiše na StB

0
0

Alena Novotná
6. 3. 2018 Sputnik
Najde se milion odpůrců Andreje Babiše? Liberální aktivisté chtějí zezdola přimět premiéra k odchodu z politiky.Jdou po něm, jdou. Občanští aktivisté se chtějí zbavit Andreje Babiše a přinutit ho, aby opustil českou politiku. Založili petici, která má ukázat, jak silný je odpor proti Babišovi. Nehledě na to, že zcela čistě vyhrál volby a jeho hnutí je podle sociologických průzkumů trvale nejsilnějším politickým uskupením v republice.


Kampaň Milion chvilek pro demokracii si dala za úkol shromáždit milion podpisů za Babišovu rezignaci. Sběr podpisů začal symbolicky 25. února — v den sedmdesátého výročí komunistického převratu v Československu. Aktivisté vyčítají Babišovi nejen trestní stíhání, ale právě také jeho působení u StB.

Známý politický a mediální analytik Štěpán Kotrba pro Sputnik zhodnotil novou antibabišovskou kampaň.

Ve dnech, kdy si připomínáme 70. výročí komunistického převratu, se objevila iniciativa na rezignaci Andreje Babiše. Je prý nevhodné, aby byl premiérem naší země trestně stíhaný člověk vedený jako agent StB. Co si o tom myslíte?

Účelové vyjednávací taktiky týkající se Andreje Babiše nemají s 25. únorem 1948 nic společného. Ani odvolání šéfa GIBS (pozn. útvaru pro prověřování činnosti policie), i když iniciačním důvodem událostí od 13. do 25. února 1948 bylo odvolání několika vysokých důstojníků Sboru národní bezpečnosti ministrem vnitra Noskem.

Ze stíhání Babiše je zřetelně vidět politický zájem bývalého předsedy vlády Sobotky, jeho ministra vnitra Chovance — ani jeden nevynikal intelektem — a doznívající předvolební kampaň ČSSD. Až si ČSSD s novým vedením ujasní, co je a co vlastně chce, uklidní se.

A k tomu agentovi StB — víte, mně je třicet let po „sametovém" převratu úplně jedno, jestli byl někdo agentem nebo ne, nebo dokonce jestli byl kmenovým důstojníkem rozvědky bývalého režimu. Ochranou ekonomických zájmů státu v zahraničí se v každé zemi někdo zabývá. Za jakéhokoliv režimu. A je to logické, dostávají-li jednotlivci obrovskou moc rozhodovat kdesi v cizině o nákupech a cenách za celý stát, musí tomu odpovídat i úroveň ochrany a kontroly jejich činnosti.

Víte, za svůj život jsem potkal mezi těmito lidmi závistivé, hamižné svině i vysoce motivované profesionály. Takže nikdy nesoudím předem. Babiše stále považuji za v podstatě apolitického, konzervativního profesionála. Prostě — stará škola. A myslete si o mně co chcete.

Iniciátoři petice chtějí shromáždit 1 milion podpisů za sto dní. Vy byste takovou petici podepsal?

V žádném případě. Nikdy nepodepisuji žádné politické petice. Učinil jsem pouze jednu výjimku — to když stovka ultralevicových aktivistů tvářící se jako katolíci účelově špinila kardinála Duku. Měl jsem potřebu se ho, byť konzervativní socialista a ateista, zastat. Z čistě lidského pohledu.

Tohle není ten případ. Tohle je jednoznačně politická petice. A já jako demokrat ctím výsledky svobodné a demokratické volby občanů. Nikdo dnes nemá k sestavení vlády větší mandát než Andrej Babiš.

Myslíte, že lidi v naší republice opravdu pálí, že premiérem je estébák?

Vidíte, a teď už na zjednodušující a účelově špinící hodnocení předsedy vlády naskakujete i vy. Jak zajíc na mrkev. Kdo je „estébák"? Tajnej, kterej honil Václava Havla s pendrekem v ruce po Malé straně? A nebo diplomat, který hlídal jiné diplomaty kdesi v severním Maroku v Tangeru, aby neokrádali socialistický stát? Případně profesor fyziky, který sledoval pokroky v britském jaderném výzkumu kdesi na univerzitě Londýně?

Jakmile začnete používat nějaký termín, musíte si uvědomit, jak je používán a vnímán ve společnosti. Kdo mu dal jaký význam. A zda opravdu ten význam chcete akceptovat nebo ne.

Mně osobně by vadil ten „estébák" s pendrekem. To byly vymyté mozky. Nevadí mi ale ani teritoriální zástupce zahraničního obchodu Československa v severní Africe, ani profesor londýnské univerzity. Odvážných, chytrých lidí se samostatným úsudkem nebojících se zodpovědnosti jsem si vždy vážil.

Bude mít podle vašeho názoru petice úspěch? Najde se milion signatářů a Babiš to v politice zabalí?

Petice je poslední pokus těch, kteří prohráli parlamentní i prezidentskou volbu, o zúročení získaných hlasů. Dle mě marný pokus. Zeman a Babiš spolu s hejnem politických trpaslíků neschopných se domluvit na čemkoliv, jsou pro některé české oligarchy a jejich finanční a ekonomická impéria noční můra. Oni vědí, že teď jsou na řadě oni jako zdroj nakrmení státního rozpočtu.

Aby bylo na levicový program vlády ANO — na důchody, školství a zdravotnictví, bude třeba někde získat mimořádné příjmy v řádech stovky miliard. Zkasírování politických protivníků, kteří financovali tu plejádu kandidátů proti ANO i Miloši Zemanovi, je nejbližší úkol předsedy vlády, jeho šéfa policie a ministra financí. A když jde miliardářům o miliardy, jde jim nejen o hrdost, ale některým i o život. Takže se budou bránit všemi prostředky. Všemi.

Zneužití hlupáků, naivků a morálních hysteriků v petici je první krok. Následovat může i nějaký pražský „majdan".


Související články:

Zbyněk Fiala: Volby v Itálii - Vítězné Hnutí 5 hvězd nejsou populisté, ale levičáci, a mají šanci sestavit vládu.

0
0
Zbyněk Fiala
6.3.2018 VašeVěc
V Itálii je po volbách, a zase nic nevíme. Formálně sice máme vítěze, je jím středopravá koalice složená především z euroskeptické Ligy (dříve Liga severu) a strany Vzhůru Itálie (založené Silvio Berlusconim, 81 let, který však nesmí kandidovat). I s dalšími dvěma menšími stranami získala dohromady 37,3 procenta hlasů. Jenže z toho se nedá přímo dopočítat počet mandátů, protože nový volební systém zavádí i většinové prvky, kde první na čáře v jednotlivých obvodech získává mandát přímo. Experti usuzují, že k získání většiny tak může stačit už 40 – 45 procent hlasů.


Volby však zasáhly i do mocenské struktury této koalice. Liga porazila formaci Berlusconiho, alespoň na hlasy (má téměř 18 procent, zatímco Vzhůru Itálie jen 14). To změnilo poměr sil, Liga měla být slabším partnerem. Její předseda Matteo Salvini se proto chce ujmout iniciativy, ale tím se celá koalice přesouvá jinam, než kam ji situoval stařičký vůdce Vzhůru Itálie, tedy do ostře euroskeptického tábora.

Špatně dopadla i vládnoucí Demokratická strana (přejmenovaných sociálních demokratů). Dokonce hůř, než se čekalo. Získala necelých 19 procent hlasů, jen nepatrně víc než Liga. Demokraty vybrabčilo zleva Hnutí 5 hvězd, individuální vítěz voleb s téměř 33 procenty hlasů. A vybrabčilo je systematicky, Demokraté přišli nejen o voliče, ale i o značnou část programu. Pokud jde o voliče, Hvězdy zaznamenaly přírůstek hlasů, který je přesně stejný jako ztráta Demokratické strany (stěhovalo se 6,5 procenta hlasů).

Hned se začalo spekulovat, že v Itálii už nesoupeří tři tábory, ale jen dva. Kdyby hnutí M5S, které založil komik Beppe Grillo, přetáhlo i většinu poslanců Demokratů (bez skupiny kolem premiéra Renziho), může sestavit levou vládu. A dokonce snadněji než pravice. Hvězdičky M5S sice před volbami prohlašovaly, že se s nikým spojovat nebudou, ale ono se toho před volbami hodně řekne, než život po volbách ukáže, že to nejde.

Nový šéf Hvězd, mladý Luigi di Maio (32), už se s vyhlídkou koaličního vyjednávání netají. Říká, že je připraven jednat se všemi politickými silami a cítí odpovědnost dát Itálii vládu. Začal vlevo u odštěpeneckých socialistů Svobodní a rovní, kteří však prolezli jen s odřenýma ušima (3 procenta hlasů). Ale i drobky jsou dobré, když jich je víc.

Ale také Matteo Salvini, předseda Ligy, prohlašuje, že má „právo i povinnost vládnout“ a chce mluvit se všemi stranami, byť prý nechce velkokoaliční „minestrone“, řekněme italskou obdobu bramboračky. Salvini tvrdí, že kouká jen vpravo, ale předtím jeho ekonomický náměstek Claudio Borghi nadhodil představu spojení s 5 hvězdami. To by znamenalo totální odchod tradičních stran od válu.

Mimochodem, podle francouzského listu Nouvel Observateur (L´Obs) mají k sobě Hvězdy a Liga blíže, než by se zdálo. Nejde jen o euroskeptismus, ve kterém se však liší intenzitou. Nelíbí se jim příval uprchlíků. Jsou stoupenci ochranářské hospodářské politiky, jakou zavádí v USA Donald Trump. Odmítají odsouvání věku odchodu do důchodu a další rozvolnění pracovního práva, které prosadil Renzi. A mají zájem o normalizaci vztahů s Ruskem.

Ostřílení novinářští borci ve Financial Times okamžitě rozjeli spekulace, jaké koaliční možnosti se tedy nabízejí. S nálepkou „populistická aliance“ vidí seskupení složené z M5S, Ligy a malé strany Italští bratři (něco přes 4 procenta). Hvězdám se však může spojenectví s Ligou zajídat kvůli příliš agresivnímu euroskepticismu. Samo M5S před volbami opustilo požadavek okamžitého odchodu z eurozóny.

Nabízí se tedy sestava M5S s neméně levičáckými Svodnými a rovnými, která by se neobešla bez hlasů Demokratické strany. Předseda Matteo Renzi byl proti, ale stal se první obětí volebního masakru a odstoupil. Uvidíme, jak se k tomu postaví nové vedení.

Prvním, koho prezident republiky pověří jednání, však může být Salvini, který je v čele vítězné koalice. Teoreticky by se mohl obrátit na Demokraty on, aby mu doplnili hlasy. Avšak jeho poznámka o pravolevé „minestrone“ naznačuje, že by do této bramboračky nerad. Nebo tím myslel ještě horší variantu, kdyby mělo dojít na „vládu národní jednoty“, ve které by byli všichni? Podle FT by mohlo jí o „prezidentskou vládu“, která prý v Itálii vzniká v situacích, kdy se strany nemohou dohodnout.

Zatím je však hlavní zprávou italských voleb skutečnost, že vítěznou individuální stranou je M5S s rekordním podílem hlasů, v jejímž čele je mladík Luigi di Malo. Co o něm víme? Podívejme se do L´Obs, který má na takovou práci lidi:

Pochází z Neapole a jeho kariéra ve velké politice začala už roku 2013, kdy se stal místopředsedou sněmovny. To mu bylo teprve 26. Je to slušňák vedle rozevlátého Grilla, pečlivě ostříhaný, v bílé košili a kravatě. Má dynamické vystupování, rád mluví s novináři, ale má také časté kontakty s prezidentem republiky a snaží se hájit roli strany na vzestupu. Strany, která se přesouvá z antisystémového šuplete do tábora standardních politických institucí. Moc toho nenastudoval, formálně trochu ekonomie, trochu práva, spíše samouk s přirozenou inteligencí.

Vedle něj se pohybuje už dlouhá léta „carevna“ Silvia (skutečně jí tak říkají), nyní šéfka stranické komunikace, která mluví 8 jazyky. Říká se, že když Luigi vystupuje z tribuny, carevna ho zasypává esemeskami, a on pak oslňuje zajímavými obraty nebo přesnými čísly. „Nádherný pár,“ říká se prý o nich obdivně. Ale Luigi skvěle doplňuje i svého ideového vůdce Grilla, komika i hrubiána, jak to přijde. Politika, který opovrhuje novináři tak, že by je nejraději „polykal zaživa, aby je mohl s potěšením vyblít“. Ve formálním politickém prostředí tedy zaznívá jiný hlas M5S.





Luigi Di Maio a Silvia Virgulti - milenci a zároveň nejužší političtí spolupracovníci v hnutí M5S

Teď bude mít Di Maio těžší úkol, bude muset krotit velké počty poslanců „disidentského“ křídla strany, kteří se spokojují s protesty, na rozdíl od „institucionálního“ křídla, které usiluje o reálné výsledky. Když vyhrajou křiklouni, naše výhra se vypaří, varuje mladý šéf. Ale má tu ještě další problém, na municipální úrovni M5S selhalo, přinejmenším v případě starostky Říma Virginie Raggi. Ani v Turině to nebylo o moc lepší. Strana se musí změnit.
Poslanec za Hnutí M5S Roberto Fico

Hlavním soupeřem Luigiho je Roberto Fico. Z Neapole, co jste čekali? Je poslanec, 42 let, hlavní představitel levého křídla hnutí. Vede parlamentní komisi pro kontrolu veřejnoprávní televize RAI a je prý velice zběhlý v parlamentní práci. Není euroskeptik. Také v mnohém dalším má názory zcela opačné než šéf. Mohl by ohrozit vedení strany, jak svojí popularitou, tak svými schopnostmi, soudí Marcellle Padovani v L´Obs.

- - -

V Donbase začalo platiť nové prímerie

0
0
6.3.2018 HlavnéSprávy
Na východe Ukrajiny vstúpilo v pondelok do platnosti nové prímerie medzi separatistami a vládnymi jednotkami. Prímerie koordinujú účastníci trilaterálnej kontaktnej skupiny pre urovnanie konfliktu v Donbase, informovala agentúra TASS.


Predstaviteľ Ruska v kontaktnej skupine Boris Gryzlov uviedol, že strany konfliktu sa počas nedávnych rokovaní zaviazali k “úplnému dodržiavaniu komplexného, stabilného a časovo neohraničeného prímeria”.

Okrem toho účastníci rokovaní zdôraznili dôležitosť vykonávania príkazov na zastavenie paľby a bezpodmienečného uplatňovania disciplinárnych opatrení voči porušovateľom prímeria.

“Bola zdôraznená požiadavka, aby strany konfliktu nevykonávali ofenzívy ani prieskumné operácie. Bol zmienený zákaz streľby v obciach i zákaz rozmiestňovania a používania ťažkých zbraní v obciach a ich blízkosti,” povedal Gryzlov.

Ide v poradí o 18. pokus ukončiť boje pozdĺž kontaktnej línie od začiatku konfliktu v Donbase. Zatiaľ najúspešnejším bolo prímerie v roku 2016. Streľba nebola vtedy hlásená celých šesť týždňov. Tzv. žatevné, školské a novoročné prímeria z roku 2017, ktoré mali byť časovo neobmedzené, nemali významný úspech, dodal TASS.

























Article 2

0
0

Ruské ministerstvo zahraničních věcí uvedlo, v čem spočívá cíl amerických sankcí

© Sputnik/ Natalia Seliverstova
6.3.2018 Sputnik 
Americké sankce proti RF mají za cíl destabilizaci situace v Rusku, prohlásil náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov v komentáři k poslednímu rozšíření protiruských sankcí, které byly přijaty ve Washingtonu. 

„Ve skutečnosti mají za cíl (zákon CAATSA) nejen zásah do našich vnitřních záležitostí, ale také hlubokou destabilizaci situace v zemi. Za tímto účelem, o kterém se oficiálně mluví zejména ve vysvětlivkách tohoto zákona, využívají Američané příslušné nevládní a nekomerční organizace…," prohlásil Rjabkov na zasedání prozatímní komise Rady federace pro ochranu státní suverenity a odvrácení zásahu do vnitřních záležitostí RF.

Prezident USA Donald Trump podepsal 2. srpna 2017 zákon o odporu protivníků Ameriky prostřednictvím sankcí (CAATSA) proti Rusku, Íránu a KLDR. Na podzim 2017 zveřejnila americká vláda seznam osob a organizací z obranné a výzvědné sféry RF, za „významné" transakce s kterými mohou být vyhlášeny sankce. Zákon vstoupil v platnost 29. ledna 2018. MZV USA oznámilo, že jde o zadržující faktor pro podniky a fyzické osoby, kteří by chtěli uzavřít obchod se společnostmi z Ruska, a že již způsobil miliardové ztráty ruskému obrannému sektoru.

- - -

V Rusku se naučili padákem vysazovat z nebe těžkou techniku

0
0

6. 3. 2018       zdroj
Padákové systémy pro přistávání těžké techniky s lidmi se objevily v ruské armádě. V tomto okamžiku je nikdo jiný na světě nemá. V rozhovoru s novinami Krasnaja zvezda to sdělil zástupce velitele vzdušných výsadkových vojsk pro letecký výcvik, generálporučík Vladimír Kočetkov.


"K dnešnímu dni je vzdušná výsadková technika, která je k dispozici, plně v souladu se současnými požadavky na použití výsadku. A pokud analogické padákové systémy pro vysazování vojáků a nákladu v armádách v zahraničí existují, pak padákové systémy pro vysazování těžké techniky nemá nikdo kromě nás", vysvětlil.

Podle vyjádření Kočetkova se vývojové práce na systémech završují. Absolvovaly testy a do výzbroje příjdou v roce 2018.

Poznamenal, že paralelně jsou vyvíjeny nákladní padáky pro shazování na zem nákladů do 4 tun na požadované místo s vysokou přesností a padákové systémy pro přistání nákladů o váze 1,5 tuny z vojenských dopravních letadel, jako je Il-76.

Generálporučík rovněž dodal, že se v tomto roce plánuje zahájení vytváření padáků pro vysazování vojáků s plnou výzbrojí a vybavením.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Rukojmí - 2: Pragmatická demokracie a Kurdové jako rukojmí

0
0
Yekta Uzunoglu
6. 3. 2018
Dne 18.09.2005 se měly konat v SRN federální volby. Schröder, jako kandidát do funkce kancléře v dalším období, se bál prohry a potřeboval hlasy Turků žijících v SRN majících dvojité občanství. V Německu u města Frankfurt již desítky let vycházejí turecké deníky pro Turky v Evropě a majitelem těchto deníků byl a je kontroverzní Aydin Doğan. Tak se náš pragmatický socan sešel s Aydin Doğanem a následně? Čím podmínil Aydin Doğan Schrödrovo podporu se svými stranami novin? Obsah rozhovoru nemáme, ale víme jen to, že následně německá vláda pod Gerhardem Schrödrem zakázala některé kurdské noviny, organizace či sdružení, které byly založené dle německých zákonů.


Ale ani ten turecký obchod, jak z istanbulského bazaru odehrávající se v největší země evropské civilizace, to jest s představitelem Německa, nepomohlo a Schröder ve volbách prohrál a jako (racionálně uvažující člověk) "pragmatik" zamířil směrem do Moskvy, kde je údajně aktivní jako ekonomický poradce Putina (i politicky?) a dle jistých informací působí ve vedení Gazpromu! Německé soudy hned poté zrušily zákaz kurdských novin a sdružení působících na území SRN!

V Evropě, která je vnímána a prezentována jako Alma Mater demokracie, kdykoliv, když je nějaký Kurd obviněn, zadržen a zatčen nebo nějaká kurdská organizace či sdružení jsou zakázány, tak se stalo pravidlem, že za zavřenými dveřmi se obchoduje na úkor útrap, mučení, trýznění Kurdů.

Když stoupl počet německých rukojmí v rukou Erdoganova Turecka, tak se opět obrátili na starého majstra, kouzelníka Schrödra v obchodu se rukojmími. Starý (lišák) kouzelník odletěl říjnu 2017 k sultánovi, aby se před ním sklonil a požádal o jeho obchodní požehnání při propuštění německých zajatců. A Schröder opět nezklamal a dle všeho vykoupil všechna rukojmí mimo německého novináře Denize Yücela a měl jedno poselství na adresu svého státu: smiřte se s Moskvou a Ankarou! Kde zůstala demokracie? Lidská práva? Tisíce dalších kurdských a tureckých rukojmí v žalářích Erdogana? Pragmatik: neotravujte se s těmi kravinami prosím a smiřte se s Erdoganem!!?


Tak, jak je vidět, Sigmar Gabriel poslouchal poslušně rady svého majstra, oba se přece znali již desítky let a oba pocházeli z Niedersachsen, kde oba byli předsedové zemské vlády Niedersachsen, když Sigmar Gabriel jako poslušně poslouchající žák Schrödera následně převzal funkci předsedy vlády Niedersachsen. Ale pozor! Tady nemluvíme jen tak o nějaké spolkové zemi, ale o Dolním Sasku, kde má své sídlo VW! Kde největší akciový balík vlastní právě zemská vláda! Vztah Sigmara Gabriela k VW je dosti rozsáhlé téma pro tento článek, ale ví se jedno, že když vypukla aféra Peter Hartz z VW, kdy dokonce Peter Hartz pořídil pro VW luxusní vilu, kde nabízeli vzácným nejnáročnějším hostům ty nejvýkonnější prostitutky splňující vše, co vidí a cítí nejen v jejich očích..... Soudem zjištěný účet prostitutek je oproti běžným prostitutkám dosti vysoký. Zda k těm vzácným hostům patřili i Arabové z Kataru, kteří v současné době jsou třetími největšími vlastníky VW nevíme, radši o tom ani nebudeme  přemýšlet.... Nelze Gabrielovi upřít, že měl neuvěřitelnou školu života v níž byl provázen nadmíru schopnými učiteli nejen v osobě Schrödra, ale i v své bývalé manželky Turkyně...

V době, kdy každá druhá věta ministra zahraničí Turecka a jeho sultána  na adresu německých nejvyšších ústavních činitelů byla co nejurážlivější a nejponižujícnější, pohostil ve svém domě, ve svém městě Goslar (5.01.2018), kde servíroval Sigmar Gabriel tereckému ministru zahraničí Mevlüt Çavuşoglu vlastnoručně čaj.... a to pár týdnů předtím se jeho manželka se ze zoufalství a ze strachu obracela na media, že je ohrožena, a že je jí vyhrožováno Turky. To je přece v reálném, pragmatickém a civilizovaném světě politiky je nepodstatný detail určený k rychlému zapomenutí... Ale asi tato žena na štěstí měla důstojnost, že nesloužila Mevlüt Çavuşoglu jako hostitelka a ten úkol v domácnosti nechala na pána domu, který na to měl žaludek ... O tom všem víme jen díky tomu, že někdo z toho rodinného domu v tom malém městě vyfotil a pustil do světa, jak Sigmar Gabriel po orientálním způsobu obsluhuje Mevlüt Cavusoglu čajem a , že by to byla jeho vlastní manželka? Nevíme, ale ptám, se kdo jiný by měl takovou odvahu a chuť se pomstít, a kdo se mohl v soukromém domě tak volné pohybovat?

Paní Ursula von der Leyen, konzervativní politička a ministryně obrany opět z Nidersachsen, jejíž otec byl též kdysi předseda vlády této spolkové země z CDU, po své poslední návštěvě v iráckém Kurdistánu chtěla, aby spolková vláda pokračovala ve své podpoře Kurdů. Ale socani po těchto přátelských návštěvách a ve stínu veřejných nadávek ze strany Erdoganovců zuřili a prosadili "úpravu"či zkrácení podpory! Nebrali ohled ani na to, že pocházejí ze stejného kraje jako paní Ursula von der Leyen , že se znají po generace a že její otec Erst Albrecht byl též předseda vlády této země! Soucit s Kurdy bojujícími s téměř holýma rukama proti IS - zrůdám radši v tom soukolí ignorujme, ale alespoň úcta k dámě, úcta ke krajance, úcta k jejímu otci obětujícímu se pro tento kraj a zemi, kde vyrůstal Sigmar Gabriel?! Na rozdíl od otce konzervativní paní Ursula von der Leyen, otec Sigmara Gabriela zůstal do smrti věrným Hitlerovi! Že by genetika převýšila a ovlivnila strukturu osobnosti víc jak sociálně - pedagogický vliv na vývoj jedince? Nevím, nejsem genetik!

5.2.2018 Erdogan měl navštívit jeho eminenci papeže Františka ve Vatikánu a tak se ubytoval v hotelu a kdo tam za ním až do Říma jako ke sultánovi ve večerních hodinách přiletěl? Sigmar Gabriel a co všechno nabízel v tom obchodu v duchu islamistického tržiště v křesťanském Vatikánu, to nevíme, jen víme, že německého novináře Denize Yücela drženého jako rukojmí v Turecku, o kterém po jeho zatčení Erdogan prohlásil: " Pokud já tady budu, on neuvidí světlo" patrně odkoupil a tak o jedenáct dní později, to jest 16.02.2018 mohl Sigmar Gabriel německému národu jako velký osvoboditel sdělit, že jako MZ SRN vysvobodilo novináře Deniza Yücela a tak se zapsal do dějin jako obratný osvoboditel rukojmí, tak jako jeho majstr Schröder, když vyměnil vraha kurdského vůdce za německého obchodníka! Oprávněně se táži, na čí úkor byl ten kšeft s Erdoganem uzavřen! Toto se děje v demokratické - právní Evropě, která měla vizí stát se příkladem a vzorem pro celý svět jako ten nejlidštější, spravedlivější společenský, státní řád zavázaný k té nejvyšší lidské etice ....

Fotografie : Hostitel S.Gabriel a MZV Erdogana Çavuşoğlu

Máme to ale kliku, že „pražskou kavárnu“ ovládají „hysterky“!

0
0
Adam Mikulášek
6.3. 2018   Rukojmí
A chytří eurohujeři, uvědomující si, že pokrytectvím a „divadelními fraškami“ naše občany neoblbnou, třeba Drahošův sponzor, podnikatel Václav Dejčmar…, jsou drženi v pozadí.
Dejčmarové jsou si plně vědomi toho, co já už opakuji minimálně dva a půl roku – bez sebereflexe to, děvčata a chlapci z „kavárny“, nevyhrajete. Uvědomují si, že problém není v symbolech, jako je hysterčení kolem volby pana Ondráčka nebo kolem vyjadřování ohledně tábora v Letech u Písku. Dobře vědí, že skutečný problém je v prohnilosti upadajícího, tzv. „liberálně demokratického“, establishmentu.
Miliardář, který podpořil Drahoše, odsoudil včerejší demonstrace: Toto v kavárně způsobí rozkol

A já k tomu dodám toto:


Možná pan Ondráček těžce pochybil v roce 1989, když mu bylo 19 let. Ovšem pak to bohatě napravil svou prací v protikorupčním útvaru a jeho veřejným odhalením špinavých policejních praktik po jeho odchodu od policie v roce 2010.

Ale podstatné je něco jiného: „demokrati“ kritizují Ondráčka za jeho mladické pochybení, ale už nekritizují sami sebe za neschopnost zatočit se zlořády v policii a s justiční mafií, nemluvě o neschopnosti vypracovat a uvést do praxe justiční reformu, jež by urychlila naše soudnictví, jedno z nejpomalejších v Evropské unii, kterou se tak zaklínají! Hysterčí kvůli výrokům některých politiků ohledně romského tábora v Letech, ale nebyli schopni se až dosud plně vypořádat s exekuční mafií, jen přihlížejí, jak čím dál víc našich občanů upadá do chudoby a dluhové pasti, leč důležitější je pro ně utrpení těch, kteří již nežijí, a nelze jim tudíž pomoci ani shromážděním všeho bohatství této planety, než utrpení živých, jimž by skutečně mohli účinně pomoci, kdyby jim opravdu šlo o lidi, nikoli o koryta, politikaření a intriky!

Vyčítají Ondráčkovi a mnoha Komunistům, že se dostatečně neomluvili za zločiny minulého režimu (1948-1989), ale copak se někdo z politiků polistopadových dokázal omluvit za zlořády režimu současného??? Omluvil se snad někdo za „divokou“ privatizaci? Za „zhasnutí světel“? Za neschopnost vyjednat pro nás důstojné podmínky ohledně členství v Evropské unii, aby nemuselo být zničeno naše cukrovarnictví či většina chovů prasat? Abychom si udrželi potravinovou soběstačnost? Omluvil se snad někdo za politiku naší konkurenceschopnosti, založené jen a pouze na levné, až otrocky levné pracovní síle, přičemž investice do vědy a výzkumu či podpora rozvoje možností práce s tzv. vyšší přidanou hodnotou Byly zanedbány ve prospěch montoven???

Omluvil se snad někdo za tunely všeho druhu, od Blanky přes OKD až po předražené dálnice či různá ta letadýlka či transportéry??? Omluvil se snad někdo za zaplevelování naší legislativy spoustou výjimek, buzerací, zákazů a dalších nesmyslů, jež činí naše zákony pro mnoho lidí nepřehlednými? Jež nahrávají těm velkým, majícím peníze na zaplacení různých poradců na všechno možné, od daňové po dotační džungli…, na úkor malých živnostníků, kteří tolika financemi nedisponují?

Ani omylem, nikdo z tzv. „tradičních“ politiků se lidu této země neomluvil! Tito lidé umějí jen házet vinu na druhé, za vše můžou Putin, Babiš, Okamura, Ondráček…, už jen čekám, kdy přijdou s tím, že za všechny ty zlořády současnosti může třeba létající špagetové monstrum nebo mimozemšťani…, ale oni sami nikdy nemohou za nic, vždy všechno mysleli dobře, jen holt měli smůlu…, zkrátka… oni nic, oni muzikanti!

Ale, když se to vezme kolem a kolem, je to paradoxně jen dobře. Protože právě jejich uražená ješitnost, pýcha, povýšenost, nabubřelost, komediantská teatrálnost a neschopnost se občanům této země za cokoli omluvit, tak právě tyto negativa zajistí, že tihle lidé jsou již pro většinu našeho národa definitivně odepsaní a že nebudou moci již dlouho ve svých podrazech, lžích a zlodějnách pokračovat.

Kdyby se eurohujerské agendy naopak ujali lidé inteligentní jako pan Dejčmar, tedy nikoli moudří, ale mnohem chytřejší…, kteří by pochopili, že divadelními fraškami typu antibabiš nebo Týden neklidu lidi neoblbnou, že by se napřed museli omluvit, značnou část „profláklých“ politiků obětovat, a pak teprve by se jim snad mohlo podařit někoho přesvědčit, že právě oni jsou „lepší“ než ti „totalitáři“ a „Putinovi agenti“, kteří mají v současné sněmovně většinu…, tedy kdyby se těmto inteligentnějším manipulátorům povedlo ovládnout „pražskou kavárnu“, mohl by se jim ten návrat Česka do „bruselskoněmecké náruče“ skutečně podařit.

Takže…, jen více Kalousků, Štěpánových, Vášáryových a spol., a naopak méně Václavů Dejčmarů a dalších, kteří jsou schopni nás do toho „tvrdého jádra“ přivést na základě skutečně inteligentní a profesionální demagogie, jež by mohla značnou část lidí opravdu zmást a třeba i přesvědčit, že právě ono přimknutí se k „tvrdému jádru EU“ je pro naši zemi onou jedinou a nejlepší cestou, jež „nemá alternativu“.



Též doporučuji něco pro odlehčení…


Slabikář do postmoderní doby – určeno jen pro silné nátury!



A teď něco skutečně vážného!!!

Eurokomise žádá do hodiny mazat nepohodlné příspěvky z Facebooku a dalších sociálních sítí, píší na Idnesu!

Poslanec Zdeněk Ondráček odstoupil z funkce šéfa komise pro GIBS. Co to ukazuje a co je za tím???

0
0
Oldřich Rambousek
6.3. 2018  Rukojmí
Tedy vážení-jestli tyto události občan nepochopí, tak jsme na tom už hodně špatně. To, že v naší zemi demokracie neexistuje je veřejné tajemství. To, že na tom nejsme vůbec lépe než Slovensko s propojením politické sféry se sférou zločineckou a kriminální je taktéž jasné a je to v první řadě na pravé straně politického spektra. Vrchol všeho a popření elementární slušnosti je však přístup pravice ke zcela legitimní a demokratické volbě poslance Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS a její nerespektování.
Pravice v čele se špínou jakou je ODS, TOP, Starosty a ulhanými lidovci spustili doslova mediální lynč poslance Ondráčka, který vyústil téměř ve skutečný lynč, protože poslanci Ondráčkovi bylo vyhrožováno i způsobem, že pana poslance vynesou zadním východem ze sněmovny. Ano tak to je. Musím smutně konstatovat, že pravice se bojí a její strach je takový, že je ochotna se snížit ke všemu.

Dost možná i k vraždě člověka jako se tomu stalo na Slovensku. Pravice se jala dokonce organizovat veřejné protesty proti panu Ondráčkovi, který se však nedopustil ničeho protizákonného na rozdíl od politických es naší vznešené pravice. Ta národ okrádá a veřejně mu lže. viz: církevní restituce, pachtování se se sudetoněmeckým landsmanšaftem a panem Posseltem-tedy pohrobky nacistů, privatizace atd. Ony nestačí kauzy Nečas, Bakala, Kožený a další???? To stálo občany stovky miliard z jejich peněz.

To, co se stalo je ostudou naší země, ostudou nás všech!!! Právě nyní by se měl Český národ vzepřít a říci DOST!!!! Právě nyní je správný čas vyjít do ulic a začít bojovat za pravdu a také za sebe a naši budoucnost.

Tento text, který jsem napsal není v žádném případě podporou KSČM!!!! Je to text, který má podpořit pro mě slušného kluka kterého znám již několik let a vážím si ho. Kluka, který v životě neudělal nic špatného a vždy pracoval pro republiku a to prosím bez toho, aby převlékal kabáty jako např Kalousek, Štětina, Schwarzenberg, Pospíšil a další. Vždy zůstal věren tomu svému a ze své cesty neuhnul. To vše říkám i přes to, že ne vždy mohu souhlasit ve věcech politických s jeho otcem a bratrem.

Pravice má nyní plnou hubu demokracie, ale z jejich úst nepadá nic jiného, než smrdutá lejna. Je špiněním demokracie, když si o ní dovolí hovořit lidé jako Stanjura, Kalousek, Bělobrádek, Fiala, Udženija, Gazdík a jiní vyčůránci, kteří ani nevědí, co demokracie obnáší. A jestli je ukázkou pravicové demokracie to, že je poslanci vyhrožováno veřejným lynčem, organizováním protestů proti jeho osobě, vyhrožováním jeho rodině a dětem-to hovoří samo za sebe.

Závěrem ještě tolik. Je vidět, že pan Babiš chce hodně vládnout a o nic jiného mu nejde. Pro svůj byznys obětuje kohokoliv a je mu lhostejné i to, že člověk prošel zcela legitimním způsobem zvolení. Pane Babiši-projevil jste se jako zbabělec a prospěchář-ubohý kupčík.

Tak, co-vyjdem do ulic??? V pátek na 14 hodinu v Praze a zablokovat všechny páteřní tahy i se železnicí? Ať pomatení Pražáci pocítí, že s venkovem se orat nebude. Už máme dost té Pražské špíny.

Zavře se za tradiční politickou levicí (ale i pravicí) voda?

0
0

Václav Klaus, Jiří Weigl
6.3.2018 Literáky
Nedávné volební debakly dlouhá desetiletí známých a mocných levicových stran napříč Evropou (Nizozemsko, Francie, Německo, Česká republika) opět rozvířily diskuse na téma údajné zastaralosti tradiční demokratické levice s jejím důrazem na sociální otázky a na pevnou stranickou strukturu, když současný svět – podle dnes dominantních novolevičáků – přece už dávno patří aktivismu, tématům genderismu, idejím extrémně pojaté rovnosti a antidiskriminace, excesivním právům a ochraně menšin, případně agresivnímu environmentalismu (a klimatickému alarmismu).


Tento údajný posun se obvykle vysvětluje změnami v sociální struktuře západní společnosti, změnami v charakteru zaměstnanosti, narůstající atomizací postmoderní společnosti, bouřlivým rozvojem nových „internetových" médií, atd. Moudří (a zejména za moudré se považující) politologové a sociologové nás přesvědčují, že budoucnost patří politickému aktivismu a nejrůznějším ad hoc hnutím. Že éra politické levice, jak ji Západ dlouhá léta znal, nenávratně minula, že už jsme úplně jinde. Nevěříme tomu. Říkáme to jako lidé, kteří mají k levici daleko a kteří nemají důvod ji hájit, ale i jako lidé, kteří jsou si dobře vědomi toho, že to – s téměř stejnou argumentací – platí i pro pravici. Teď ale u nás proběhl sjezd ČSSD, a proto více mluvíme o levici.

S módním politologickým výkladem změn politické reality na rozdíl od nás nadšeně souhlasí neúspěšná vedení tradičních levicových stran. Zcela očekávaně. Tato argumentace popisuje a vysvětluje – z jejich hlediska milosrdně – jejich politický debakl jako výsledek působení nepříznivých, objektivně a mimo jejich kontrolu působících sil, takže je de facto zbavuje viny a pocitu prohry.

Málokdo si dává práci, aby pečlivě analyzoval bídu ideového zázemí politických programů dnešních chřadnoucích levicových stran, a aby vyjádřil posuny, ke kterým v nich v posledních letech došlo. Pokud bychom neopakovali pouhá módní (a líbivá) politologická klišé a zabývali se skutečným fungováním politické levice napříč Evropou, zjistili bychom, že to nepřišlo zvenku. Samy levicové strany mýty o zániku tradičních levicových témat, o změně sociální struktury, o genderové politice, feminismu, a environmentalismu jako perspektivních směrech budoucnosti vytvářely, přejímaly a aplikovaly více než horlivě.

Zjistili bychom, že na stejný lep pseudoodborníkům a vševědoucím analytikům skočily i strany na pravici politického spektra. Elity tradiční pravice a levice se v poslední době předháněly v manifestování svého progresivismu při teatrálním přebírání zelených témat, boje se změnou klimatu, s korupcí, s diskriminací, s ambicemi na stejné zastoupení mužů a žen ve všem možném i nemožném, atd. Vypukla otevřená soutěž, kdo výš zvedne prapor feminismu a kdo bude s větší vervou prosazovat popletené genderové teorie. Multikulturalismus a podpora masové migrace jsou už dávno společným postojem tradiční pravice i levice v celé západní Evropě, stejně jako je politická korektnost společnou metodou politické komunikace.

Co však evropská politická levice v dobách své nedávné dominance zcela pustila ze zřetele, byly zájmy jejích tradičních voličů – pracujících, zaměstnanců, lidí, živících se svou vlastní prací. Pro na odiv stavěný progresivismus, pro okázalé konstruování práv dalších a dalších menšin opustily tyto strany zájmy a problémy většiny. Pro potlesk intelektuálních a mediálních elit ignorovaly, že mimo jejich zorné pole stále žijí milióny obyčejných lidí, rodin s dětmi, seniorů, venkovanů, zkrátka jejich spoluobčanů, kteří očekávali a očekávají, že se tyto strany budou i nadále zabývat jejich problémy a zájmy a že je budou prosazovat.

Podobně zjistili i pravicoví voliči, že je pro jejich stranické funkcionáře před prosazováním svobody a ochrany občana před zvůlí státu přednější pokrokářská exhibice za nejrůznější práva nejbizarnějších sexuálních menšin či zavádění dalších a dalších regulací v údajném boji proti změně klimatu.

Fiasko tradičních stran na pravici a levici nezpůsobily sekulární posuny ve struktuře a charakteru jejich elektorátu. Tyto strany svůj elektorát vědomě opustily a místo hájení zájmů svých tradičních voličů se jejich představitelé začali věnovat módním politickým trendům a tématům. To vedlo k ideovému vyprázdnění, povrchnosti a nečitelnosti těchto stran. Rozlišitelnost pravice a levice zmizela, volby v této poloze ztratily pro voliče smysl. Politické spektrum se změnilo v nerozlišitelný pokrokářský kartel, prosazující politiku cizí stále větší části veřejnosti.

Kdo dokázal zvednout tradiční sociální témata, kdo se začal zajímat o potřeby běžných lidí, kdo vytáhl paty z kosmopolitních měst, ten ve volbách namyšlené politické analytiky a komentátory překvapil nečekaně úspěšným volebním výsledkem. To platí v celé Evropě nalevo i napravo. A konec konců platilo to i v našich nedávných prezidentských volbách.

Samozvaní levicoví a pravicoví elitáři by se spíše než rozdáváním nálepek populismu, sváděním debaklů jedněch a úspěchů druhých na tzv. fake news a ruské hackery nebo propagováním nové verze cenzury měli zamyslet nad tím, že témata a politiky, které s takovou namyšlenou suverenitou všem vnucují jako jedině možné, většina veřejnosti stále silněji odmítá. Pro tyto politiky by mělo platit, že to, co je v Evropě vnucováno jako jediná přípustná „liberální demokracie", je smrtícím koktejlem názorů a postojů pokrokářských aktivistů, které se skutečnou tradiční politickou levicí a jejími ideály nemají nic společného.

Podobným sebezpytováním by měla projít i pravice. Měla by najít sílu vrátit se ke konzervativním ideálům a k obhajobě svobody. Zmetek, který je nám vnucován pod klamavým názvem „liberální demokracie", která není ani liberální, ani demokracií, je totiž jejich společným nepřítelem.


Václav Klaus je bývalým prezidentem ČR.
Jiří Weigl je bývalým kancléřem prezidenta Václava Klause.

Nedovoľme, aby sa George Soros smial ako posledný

0
0
Ján Čarnogurský
Ján Čarnogurský
6.3.2018 HlavnéSprávy


Slovensko-ruská spoločnosť so znepokojením pozoruje súčasné dianie na Slovensku, najmä pokusy opozičných a iných skupín zneužiť tragickú udalosť vraždy novinára a jeho priateľky na destabilizáciu ústavného poriadku.


Vražda Jána Kuciaka a jeho priateľky bol zločin, ktorý si zasluhuje najprísnejšie potrestanie páchateľa-ov aj objednávateľov vraždy. K odhaleniu páchateľov nevedie cesta odstránením súčasného vedenia ministerstva vnútra a polície, ale naopak, posilnením ministerstva vnútra a polície. K odhaleniu páchateľov nás privedie kriminalistika a naopak, odvedie na scestie politika.

Opozícia a ďalšie skupiny chcú potlačiť kriminalistiku a nastoliť chaotickú politiku. Igor Matovič má byť zárukou, že vyšetrovanie vraždy sa povedie odborne?

Osobitnú pozornosť vyvoláva v nás správa, že v týchto dňoch prišiel na Slovensko odborník Georga Sorosa na farebné revolúcie – čítaj: na protiústavné zvrhávanie vlád a parlamentov!

Jeho príchod stavia aj vraždu Jána Kuciaka do nového svetla. Keď pred štyrmi rokmi Majdan na Ukrajine ochaboval, zrazu sa objavili snajperi a postrieľali asi stovku demonštrantov a policajtov – berkutovcov. V prvých dňoch a týždňoch tie isté médiá, ktoré aj u nás chcú zneužiť vraždu Jána Kuciaka na destabilizáciu vlády, obviňovali zo streľby exprezidenta Janukoviča. Dnes vieme, práve zo západných zdrojov, že snajperov si objednali vtedajší demonštranti proti Janukovičovi a dnešní ústavní činitelia kyjevskej Ukrajiny.

Potreboval niekto vraždu Jána Kuciaka, aby vyhnal neinformovaných ľudí do ulíc proti vláde, ktorá niektorým kruhom na Západe nevyhovuje? Veď inak vražda Jána Kuciaka nedáva zmysel.

Obraciame sa na slovenských vlastencov, aby sa nedali zneužiť. Treba tlačiť na ministra vnútra Róberta Kaliňáka a na prezidenta policajného zboru Tibora Gašpara, aby viedli vyšetrovanie vraždy novinára a jeho priateľky s absolútne najvyššou intenzitou a čas od času informovali verejnosť, nakoľko to priebeh vyšetrovania umožní.

Prichádza do úvahy aj vytvorenie paralelného vyšetrovacieho výboru opozície a demonštrantov, ktorý nech taktiež vedie vyšetrovanie a nech taktiež čas od času zverejní výsledky.

Nedovoľme, aby sa George Sosors smial ako posledný.



V mene Správnej rady Slovensko-ruskej spoločnosti JUDr. Ján Čarnogurský

Miroslav Polreich: Střední východ a Izrael v perspektivě

0
0
Miroslav Polreich
6.3.2018 VašeVěc

Svět se nám v poslední době podstatně mění. Jeho dění dostává globální charakter a přesto stále jsme nuceni sledovat válečné operace na Středním východě. Po rozpadu bipolárních nepřátelských ideologických podmínek, které předně aktivizovaly spor mezi Izraelem a sousedními státy jako jisté válčiště, kde byly zřetelné zájmy jednotlivých soupeřících velmocí, můžeme tento stav nadále vyloučit. 


Spory v oblasti Blízkého a středního východu již nejsou průsečíkem mocenských zájmů, ale postupně dostávají lokální charakter. Objevila se však nová nebezpečenství jiného a mnohem závažnějšího charakteru. Ty nám, sxcelosvětovým zájmem, nedávají jinou možnost než při jejich omezování a likvidaci účinně spolupracovat, dokonce v mezinárodně politickém rozměru. Poprvé se tak dostáváme v naší historické době do nutného období respektu a spolupráce v globálním měřítku. Nelze však opomenout, že existují zájmy, které tyto objektivní podmínky popírají a pracují aktivně proti nim (neocons).

Tento stav není dosud zcela zřejmý, ale je zákonitou podstatou současného světa. Probíhající střety, doufejme před ukončením, v Sýrii i okolních oblastech, jsou závažné události, které vyvolaly i masivní migraci a zpětně tím ohrozily i samotnou Evropu, jsou sice problémem, ale nemají charakter existenčního ohrožení v globálním rozsahu.

K jasnějšímu pochopení uvedu níže závažné konkrétní důvody. Předně je třeba si uvědomit jednu novou skutečnost, která stále hraje jistou roli v oblasti, ale je nutné, aby odezněla.

Izrael

Izrael byl vždy středem zájmu již od vého založení. Nikdy však nestál zcela samostatně. Ve svých počátcích, když pomineme boj i teroristickými akcemi proti mandátní državě Anglii, následnou válku s Palestinou je zde nutno zmínit i účinnou podporu SSSR i Československa (po roce 48) dodávkami zbraní a výcvikem pilotů.

Při hledání širší základny pro svůj vliv Sovětský svaz přesunul svoji podporu na stranu Arabů, předně Egypta a Libye. Izrael byl nucen navázat úzkou spolupráci s Anglií a Francii, která ho dovedla k agresivnímu útoku na Egypt v době Suezské krize v roce 1956. Po diplomatické intervenci USA k ukončení této války, byla navázána užší spolupráce s USA, S vědomím jisté podmíněnosti a snad se dá uvést, že trvá, ve velmi omezené míře dosud. Je třeba zmínit i Šestidenní válku v roce 1967, zahájenou sice Izraelem, ale charakterizovanou zcela oprávněně jako obrannou, neboť přípravy Egypta a Sýrie k napadaní Izraele byly zcela evidentní. Válka Jom Kippurská v roce 1973 je důležitá vzhledem k přiznané možnosti použití jaderné zbraně Izraelem.

Rozpadem bipolárního světa skončil i důvod pro soupeření velmocí, před kterými nastoupily globální a tím i velmi závažné problémy ovšem jiného charakteru, vyžadující nutnou spolupráci dříve soupeřících velmocí. Výsledkem byla ve své historii poprvé existence Izraele jako státu bez jakékoliv mocenské závislosti a samozřejmě také ztrátě obecného zájmu o jeho problémy, včetně těch existenčních. Vlastní založení Izraele, stejně tak jako jeho dosavadní podpora byla vždy výslednicí protichůdných zájmů velmocí. Uděl nezávislosti není jednoduchý, ale není jiné cesty, než aby si to Izrael uvědomil a jednal odpovědně dle své vlastní vůle a zájmu a rozhodně ne formou udržování napětí Bohužel tato tendence dosud převládá.. Uspořádání svých vztahů se sousedy bude muset být bez přímého vnějšího vlivu. Nu ne tak docela, protože lze předpokládat nutné příznivé mezinárodně politické prostředí, globálně, ale i v oblasti. To dle současné situace není nijak snadné, ale je to nevyhnutelné. Doufejme, že vstupem vojenské přítomnosti Ruské federace do oblasti dojde ke stabilizaci na základě nutné spolupráce s USA, ale i jiných faktorů

Tato základní změna situace není tak snadno k pochopení a to hlavně pro izraelskou administrativu, která si zvykla operovat v podmínkách napětí. Je dobře, že její pokusy o narušení (snaha o společný útok společný útok s USA na jaderná zařízení v Iránu, případně vlastní izraelskou „humanitární“ akci se stejným cílem), byly jednoznačně odmítnuty samotnými Spojenými státy.

Funkce pro život v napětí je nutná pro snadnější ovládání společnosti. Je těžko žít bez nepřítele, pak není důvod a možnost použít násilných i jednostranných mediálních prostředků k manipulaci lidí. Dále vede ke sjednocení a sounáležitosti, pokud jsme ohroženi. Zvykli jsme si na domněnku, že Izrael je dokonce jedinou demokratickou zemí v oblasti. To nejenom budí sympatie, ale navádí i ke spolupráci a pomoci. Situace v případě Izraele není tak jednoduchá soustřeďuje a zintensivňuje se na něj kritika pro porušování právě demokratických zásad a lidských práv.

Izrael je obviňován z uplatňování politiky apartheidu ve vztahu k vlastním občanům arabského původu. Tato problematika se stává jednou z nosných otázek současnosti při jednání OSN, kde se situace přirovnává dokonce k dřívějšímu režimu v Jihoafrické republice a uvažuje se o protiizraelských sankcích. Izrael by naopak měl využít současného bezpečnostního prostředí, kdy „velká“ válka je vyloučena k úpravě vnitřního uspořádání v oblasti politické i právní. Dosud tomu tak není.

Poslední vývoj v Izraeli a v oblasti dává prostor k vytvoření podmínek vedoucích k dohodě i geografickému urovnání s Palestinci. Doznívá vyhrocená doba válečných operací což nabádá k vzájemnému jednání. Mezinárodní společenství vytvořilo příznivé podmínky.

Je tu však i česká stopa, která se ráda definuje tím, že Izrael je náš strategický partner. Nic proti tomu, naopak je to dobrá myšlenka, pokud ta spolupráce povede k řešení problémů. Právě tato naše pozice nám nejenom umožňuje, ale přímo dává k disposici mediátorskou roli. Pracujeme v tom směru? Prozatím ne, Institut CEVRO pořádá celé seriály přednášek pod vedením Izraelců, (ne arabského původu) které v tom směru nevyznívají a i náš prezident, svůj vliv, který v této oblasti je značný nevyužívá. Je to náš velký dluh či snad neporozumění zahraničně politických daností v této době.

Vstup Ruské federace do oblasti

Nebyla to samostatná akce, ale nutná reakce na tragický vývoj útoků jakési vládní „opozice“ za podpory USA a Francie v oblasti téměř před osmi lety, Statisíce mrtvých a miliony migrantů v Evropě. Nebyla jiná cesta, než podpořit legální vládu Sýrie. Nehledejte tak omezení, či vyloučení vlivu jiných, Proč také, akce, která vede ke stabilizaci by měla nalézt podporu u všech zúčastněných. Musíme si zvyknout, že uklidnění či stabilizace v ohnisku nepokojů je v zájmu všech. Proč? Na to je dnes snadná odpověď i když k nepochopení mediálního prostředí, ale i akademické komunitě a bohužel i odpovědných vládních činitelů, z nichž někteří hledají tendence k obnovení bipolárního světa.

Před mezinárodním společenstvím v této obecně přelomové době jsou jiné a závažnější problémy vyžadující kooperativní spolupráci k jejich řešení.

Univerzální nebezpečí v globálních podmínkách

Dřívější přístup v době bipolárního světa do devadesátých let vedl k velmi značně zjednodušenému chápání při používání tradičních mocenských atributů, že kde je moc, tam je i pravda. „Might is Right“. Sama moc však v současném stádiu změnila své historické místo. Návrat k minulosti je nereálný a také nemožný. Hra na Východ a Západ je jenom zástupnou formou neocons i když může být velmi nebezpečnou. Přeshraniční střety s označením „válka“ již patří minulosti a to i se svojí komplexní vojenskou výbavou. Která se stala šrotem. Bohužel nejsou vyloučeny lokální střety z důvodů místních zájmů i uvnitř státních uskupení.

Vzpomeňme ilustrativně na devadesátá léta a nastupující spolupráci, kdy vzhledem k podstatné pozitivní změně v bezpečnostním prostředí po politických změnách a nastupující spolupráci docházelo k bezprecedenčnímu odzbrojování a k rozvoji spolupráce rozhodujících mocností na širokém základě v rámci přímých jednání USA a RF (SALT I a II, Smlouva o nešíření a likvidací zbraní hromadného ničení, START, ale i přímo dohody projednané v OBSE dokonce za předsednictví ČSR. Byla zde víra, nová vize a naděje a přesto zvítězilo, doufejme dočasně, nové období podezírání a nedůvěry, fobie a přiznejme si i přímého nepřátelství. Známe pozadí tohoto vývoje – působení neocons se sníženou úrovní inteligence a humanitární odpovědnosti. Dochází tak k odklonu od hlavních zásad Charty OSN, OBSE ale i podstaty cílů NATO, které je třeba obrátit z hlavy na nohy dle jeho vlastních ustanovení. V současné době nepřevládá tendence k nápravě tohoto stavu ve světě, ale ani ve využití našeho vlastního prostoru k uvědomění si zahraničně politických cílů, které by vedly ke stabilizaci.

Dnes před námi stojí nové bezpečnostní priority a všichni je dobře známe. Víme také, že jsou zcela zákonitě shodné pro USA a Ruskou federaci. Uveďme příkladně nešíření zbraní hromadného ničení, boj proti terorizmu, organizovanému zločinu, drogám, násilné migraci, problémům životního prostředí, zdravotním ohrožení a řadu dalších, které mohou zasáhnout i existenci naší civilizace.

Na druhé straně je zde nutná podmínka operativní spolupráce v zájmu společného vědeckého výzkumu, ale i třeba prohloubení další práce při dobývání vesmíru, ke zdůraznění neomezeného rozsahu společného zájmu.

Závěr

Je nepochybné, že tyto úkoly není schopna řešit ani jedna z existujících mocností samostatně. Je tím zdůrazněna vzájemná závislost a to bezpečnostní či dokonce existenční.

Jsou to holá skutečná fakta ne nesnadno k pochopení ale přes řadu „think tanků“ v tomto směru téměř nikdo nepracuje a mediální atmosféra se raději přiživuje vytvářením nepřátelství, které nachází svůj výraz dokonce v rusofobii. S uvědoměním si společných a nevyhnutelných zájmů obou mocností, je zřejmé, že jakákoliv rusofobie se rovná zároveň antiamerikanismu.

S uvědoměním si výše uvedených faktorů nutné závislosti rozhoduje nyní ne síla jednotlivé mocnosti, ale s l a b o s t, která má univerzální charakter a stává se rozhodujícím motivem síly, která nás nutí k řešení nových nebezpečenství za podmínek důvěry a spolupráce.

Pohrobci Václava Havla, nechte té komedie a přiznejte, o co vám vlastně jde. O další barevnou revoluci majdanovského typu?

0
0

Josef Provazník
6.3.2018  Eportál
V listopadu 1989 bylo Zdeňku Ondráčkovi 20 let a 4 měsíce. To stačil v tak mladém věku vážně napáchat více škod než celá řada dlouholetých členů KSČ, kteří dostávají takový prostor ve veřejnoprávních médiích a jsou považováni za morální autority? 

 


Namátkou jmenuji Jiřína Šiklovou, která byla členkou KSČ od roku 1956 až do roku 1968.
Dále někdejší premiér Petr Pithart, který byl členem KSČ mezi lety 1960 až 1968.
Pak tady máme předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, který byl členem KSČ mezi lety 1966 až 1969.

I kdyby v tom listopadu někoho Ondráček praštil pendrekem...je to vážně horší provinění, než být 12 let členem KSČ v 50. a 60. letech? Nehájím Ondráčka ani komunisty, ale podivuji se nad dvojím metrem, který někteří praktikují.

Vše nasvědčuje tomu, že o Ondráčka tady vlastně vůbec nejde. Kdyby se poslanci středo-pravicových stran zúčastnili hlasování, Ondráček by rozhodně neprošel. Tak proti komu a za koho vlastně včera protestovali ti dobří lidé na Václavském náměstí, kteří vzývali Václava Havla?

Komunistickou stranu jsme nepostavili mimo zákon právě kvůli vašemu guru. Tak teď neplačte. Babiš coby bývalý STBák byl zvolen v rámci demokratických voleb. Stejně tak byl demokraticky zvolen Ondráček předsedou komise GIBS. Co k tomu víc dodávat?

Raději tyhle dva výše zmíněné pány, než nějakého zaručeného "slušňáka", který bude figurovat na výplatní pásce dobrotivého dědouška George Sorose. Ostatně, stačí se podívat na Slovensko. Prezidentem je tam jeden supr extra slušňák, který se měl právě se Sorosem sejít.

Co spolu asi řešili? Kauza Ondráček a kauza zavražděného novináře Kuciaka mají jedno společné. Oba dva případy provází neuvěřitelná hysterie a pokrytectví. A v neposlední řadě také snaha některých nátlakových nepolitických, ale i politických uskupení, zneužít vše pro svůj prospěch.

- - - 


USA zahájily extra přípravu na "majdan 2018" v Moskvě

0
0
6. 3. 2018            zdroj
O vměšování se USA do voleb v různých částech světa se psalo i mluvilo dost. A těžko může být někdo překvapen tím, že americké orgány pod rouškou hysterie ohledně toho, že "Rusko nám zvolilo prezidenta", aktivně nadále finančně přiživují ruskou nesystémovou opozici a platí za tak toužebně očekávaný "ruský majdan". Na rozdíl od "mluvících hlav" na Kapitolském vršku, zástupci ruského parlamentu nepředvádějí divadýlko a nechystají se k honu na čarodějnice, ale klidně upozorňují na nevyčerpatelný zdroj podpory pouličních protestů a na jejich podněcovatele, kteří se aktivně zabývají propagandou bojkotu voleb ruského prezidenta.


Nyní země očekává zveřejnění zprávy komise Rady federace pro boj proti zahraničnímu vměšování se do ruských záležitostí, v níž se hovoří o zvýšení objemu peněžních prostředků jdoucích ze zahraničí na financování všeho výše uvedeného.

"V době dokončení textu této zprávy (únor 2018), tedy v době, kdy byly prezidentské volby v RF v plném proudu, obdržela komise z důvěryhodných zdrojů informace o zvýšení dovozu hotových peněz zvenčí pro přiživení těch, kteří jsou obvykle nazýváni nesystémovou opozicí, včetně ruských příznivců taktiky "bojkotu voleb", která je propagována prostřednictvím zahraničních propagandistických nástrojů", poznamenává dokument.

A děje se to téměř ve všech subjektech Federace - od  Dálného východu po Kaliningrad.

Přičemž, jak komise uvádí, samotné vměšování začalo mít "skrytou povahu" a jeho programy jsou používány s obezřetností, "s ohledem na vysokou úroveň ochrany národní svrchovanosti v této fázi ruského rozvoje", jakož i s pochopením toho, že ke všem druhům "agentů vlivu" se občané Ruska chovají krajně negativně.

"Zahraniční podvratné programy jsou často formovány na základě principu mozaiky tak, že téměř každý jednotlivý článek může vypadat jako událost náhodná, spontánní, který nemá žádné vnější řídící centrum a který zdánlivě není v rozporu se zákonem. Ohledně vměšování se do domácích voleb nejde například o hrubé falšování volebních lístků a další dokumentace zvenku. Je zaměřeno především na vnější motivaci nebo demotivaci legitimních účastníků volebního procesu nelegálními metodami", zdůrazňuje se ve zprávě.

Jak Rada federace uvádí, byla změněna taktika zasahování do volebního procesu. Nyní zahraniční centra formulují politickou objednávku, vládní, mezivládní organizace, zpravodajské služby a kvazimezinárodní organizace propracovávají cesty její realizace, poté se realizuje jeden ze scénářů, přizpůsobený (podle názoru jejich autorů) ruským podmínkám.

Nutnost bezprostředního náboru dnes není, stejně jako není nutný stálý kontakt verbíře a "agenta vlivu". Nyní se všechno dělá jinak: analytici ze zahraničí a domácí poradci, mezi nimiž je nemálo těch, kteří již opustili Rusko, určují vhodné kandidáty mezi těmi ruskými občany, kteří co nejpřesněji vyhovují úkolu určenému scénáristy, a "dále jej nebo ji všemi dostupnými prostředky vedou k cíli, vytčenému zvenčí".

Vybraný objekt si vůbec nemusí být vědom toho, že je řízen zvenčí, někdy stačí, aby se v pravou chvíli přilákal k tomuto objektu zvýšený zájem zahraničních médií nebo "nezávislé" blogosféry. V případě, že objekt začne mít rozpory s ruskou legislativou, pak se okamžitě připojují nejrůznější struktury na ochranu lidských práv, rozhoduje se ve prospěch daného objektu na úrovni mezinárodních soudů nebo parlamentů těch či oněch zemí.

To znamená, že takové otevřené a bezostyšné vměšování se do voleb, jako tomu bylo v roce 1996, kdy kampaň za znovuzvolení Borise Jelcina téměř otevřeně vedli tři američtí političtí poradci, kteří nejednou získávali bezprostřední pomoc z Clintonovy administrativy, již nemůže být a nebude. Proto jdou "američtí partneři" jinou, ale pro sebe neméně známou cestou.

Je pochopitelné, že to je pouze jedna stránka působení, zaměřeného na vměšování se do ruských prezidentských voleb. To hlavní nás ještě čeká. Jakmile bude ukončeno sčítání hlasů, zazní s největší pravděpodobností na druhé straně oceánu oficiální hlasy, jež budou tvrdit, že volby v Rusku jsou nelegitimní. A přípravují se na toto tvrzení již nyní.

To, mimochodem, dnes také sdělil předseda komise Rady federace pro ochranu suverenity Ruské federace Andrej Klimov.

"USA prostřednictvím svých orgánů státní propagandy vnucují názor, že v případě, že účast v prezidentských volbách v Rusku bude podle údajů naší ÚVK vyšší než 45%, bude to díky připsání, přidání a překroucení skutečnosti, že, prý, bez určitých aktérů účast vyšší než 45% být nemůže. To se nyní vtlouká do hlav nejen ruských občanů, ale také v zahraničí", řekl Klimov agentuře Interfax.

Již nyní se na propagandu a vštěpování do myslí této myšlenky prostřednictvím globálních médií vydávají stovky tisíc dolarů za den, řekl. "Ne náhodou se pro tyto volby zákonem USA PL 115-44 z 2. srpna 2017 navýšily v rozpočtu prostředky pro účely zdržování Ruska o dalších 250 milionů dolarů", poznamenal.

Přičemž USA "si velmi dobře uvědomují, pro koho je ruský lid a jaké je politické rozložení". Ale Washington si již připravuje své psychologické nastavení k dalšímu politickému cyklu, k příštím volbám, zdůraznil Klimov.

Podle dostupných informací by se mohl "na jedné z globálních anglosaských televizních a rozhlasových společností objevit pseudodokumentární film o boji Putina proti politickým soupeřům", řekl Klimov.

Podle jeho názoru vnucováním světové a ruské veřejnosti pochybností o legitimitě ruských prezidentských voleb hodlá Washington nastolit otázku o delegitimizaci celého ruského politického systému jako celku, pak se pokusit dosáhnout předčasných voleb, když už ty rychle provedené jsou "nesprávné".

Mnozí lidé na Západě jsou však připraveni na Putinovo vítězství v nadcházejících volbách. A střízlivé hlavy již nezajímá toto, ale co Putin ve svém čtvrtém období podnikne. Podle vyjádření expertů řady listů se Kreml bude zabývat přípravou "nové generace elity" a řešením sociálních problémů.

Zejména o tom na konci loňského roku psal list Global Times a konstatoval, že Rusko má řadu vnitřních problémů - od hrozby "rozkolu ve společnosti" po růst napětí mezi jednotlivými třídami, etnickými skupinami a dokonce i kulturními komunitami.



S největší pravděpodobností opozice nezabrání Putinovi ve znovuzvolení, ale bude organizovat řadu akcí před volbami i po nich, aby vyvinula na Kreml tlak, soudí analytik listu.Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Před 168 lety se narodil T.G.Masaryk, první prezident ČSR

0
0
Tomáš Garrigue Masaryk
- rp -
7.3.2018  PrvníZprávy

7. března 1850 se narodil náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, pedagog, státník, a filozof. 








T.G.Masaryk byl poslancem rakouské říšské rady a univerzitním profesorem. Po skončení světové války se 14.listopadu 1918 stal prvním prezidentem Československa.

T.G.Masaryk 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a dále pobýval na zámku v Lánech. Jeho poslední veřejné vystoupení bylo 4. července 1937 za Zborovských oslav na zcela zaplněném velkém Masarykově státním stadionu na Strahově.

Masarykova osoba bývá spojována většinou pouze s obdobím první republiky, ačkoli značnou část svého díla vytvořil již před ní, zvláště pokud jde o filozofickou realizaci jeho díla knižně, literární časopiseckou činnost a vynikající aktivitu v jeho třech poslaneckých obdobích ve vídeňské říšské radě.

Masaryk byl označen za „Prezidenta Osvoboditele“ (oficiální titul zákonem č. 232/1935 Sb. z. a n., z 21. prosince 1935). Ještě za jeho života a prezidentování, k jeho osmdesátým narozeninám 7.3.1930, se národní shromáždění usneslo na zákoně „Masaryk se zasloužil o stát“ (Lex Masaryk).

Když T. G. Masaryk 14. září 1937 po zánětu plic zemřel, zemřel pro jeho obdivovatele symbol morální velikosti a velké autority. O tom, jak byl Masaryk svými současníky vnímán, svědčí i to, že se všeobecně říkalo: „dokud bude žít Masaryk, Hitler (též údajný někdejší dobrovolný Masarykův posluchač na Vídeňské univerzitě) nezačne válku“.

T. G. Masaryk byl sedmnáctkrát navržen na Nobelovu cenu míru.



Související:
Masarykovi se nepodařila prosadit rozluku církve a státu

Minirozhovor s mladým anonymním politologem: Ať si, kdo chce, co chce, říká, ČT24 zvala veřejnost na demonstrace

0
0

- ps -
7.3.2018 PrvníZpárvy

"Ať si, kdo chce, co chce, říká, ČT24 zvala veřejnost na demonstrace pro odvolání poslance Ondráčka z vedení komise pro kontrolu GIPS a z kterých se vyklubala i demonstrace proti premiérovi v demisi Andrejovi Babišovi," tvrdí student politologie.

To je vážné obvinění. Podle čeho tak soudíte?

"Když se ráno díváte na program ČT24 a každou čtvrthodinu slyšíte, že se budou na jedenácti místech konat demonstrace pro odvolání komunistického poslance, které organizují náhodní dobrovolníci pomocí facebooku, tak to není nic jiného než pozvánka na tyto demonstrace,"říká dál student politologie, který si nepřeje být jmenovaný, aby jej profesoři politologie nepovažovali za kolegu.

Ale vždyť to Česká televize dělá u všech událostí. Třeba zvala na setkání Pražanů s úspěšnou olympioničkou Ester Ledeckou?

"To je sice pravda, ale to není politická akce. To byla akce Magistrátu Prahy a pro veřejnost bez jakéhokoliv politického zaměření, ale v případě demonstrací zvala jen ty voliče, kteří mají protestovat proti voličům jiných stran.A to není všechno."

Co vás ještě popudilo?

"Že se těm demonstracím věnovala pozornost v dalších zpravodajských relacích. Téměř všude byl štáb, který v přímých vstupech informoval, že se někde stovky a na některých místech snad i tisící lidí přišlo vyslovit pro nějaký názor, který byl pořád omíláný. Navíc se k tomu přidali stálí kritici Andreje Babiše, kteří protestovali, že je trestně stíhaný a že jej považují zase podle zpráv především České televize za agenta estébáka před rokem 1990."

Stejně si myslím, že až na tu čtvrthodinovou opakovanost zpráv a délkou neobvyklých přenosů a počtem míst odkud se vysílaly vstupy, asi Česká televize plnila úlohu zpravodajství? Proč to popíráte?
"Trochu divné nebyly jen reportáže z míst demonstrací, ale třeba nedávno i reportáž z návštěvy premiéra na Zlínsku. Díváte se na obrázky, kde jde Babiš a vedle stojící člověk křičí na něj: Ať žije soudruh Bureš! Vsadil bych se, že to byl v ten den ojedinělý výkřik. Určitě by se našlo mnohem více obrázků, jak Babiše lidi vítají a usmívají se na něj. To je stejné jako záběry na dvě červené karty v rukou osob, které přišly na setkání s prezidentem Zemanem, které nikdy nezapomene natočit Česká televize. Jako na zavolanou."

Říkáte jako na zavolanou? Kdo a komu volal?

"???"
 
 
- - -



Viewing all 19126 articles
Browse latest View live