9. 3. 2018
Mohu pochopit rozhořčení lidí k věci, pokud mají skutečně důvod se nad obsahem pohoršovat. V případě kauzy pana Ondráčka však nějaké rozumné, relevantní a filozofické důvody zrovna nevidím. A historické důvody, kterými oponenti prezentují jako období utrpění národa, aniž by však sami byli nějak režimem poškozeni nebo měli vlastní zkušenosti (jak by asi také mohli, když se tak úspěšně angažovali v socialistické kultuře, že?), se bouří ani ne tak z nějakého osobního ideologického přesvědčení jako spíše z principu falešné loajality k odkazu Václava Havla, který sice z velké části proklamovaných změn zůstal nenaplněn, o to více je jako modla-idol vzýván jeho pohrobky k uctívání. Jim se hodí vše, co může posloužit k dehonestaci současné politiky, byť se v ní angažují, a na ní se podílejí i jejich souputníci z řad ODS, TOP 09 nebo KDU-ČSL. To jenom svědčí o jejich pokrytectví a licoměrnosti.
Ovšem to není nic nového pod sluncem, na tyto manýry jsme si už vlastně zvykli. Pravda, není to nic, co by naší hektické době a naší společnosti zrovna prospívalo, ale máme-li už tu demokracii, o kterou se pravdoláskaři a pražská kavárna tolik bojí je na místě, když dáme průchod i takovým demonstrativním projevům názoru, jakými se dnešní odpůrci a nespokojenci projevují. Přesto si myslím, že se jedná o známé: „Mnoho povyku pro nic“. Ne snad, že by se vůbec nic nedělo, ale ve světle těchto naprosto bezvýznamných událostí (sic), k nemalé radosti či spokojenosti jistých kruhů ustupují do pozadí události, které by nás měly mnohem více zajímat a hlavně znepokojovat.
Jakkoli poslední kauza se jmenováním a díky zfanatizovaným projevům odporu následným odstoupením Z. Ondráčka z postu šéfa stálé komise PS Parlamentu ČR pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) v těchto dnech hraje prim, dějí se v poslední době věci, které jsou záměrně překrývány a přehlušovány jinými, zcela nedůležitými a méně podstatnými událostmi. Ve věci pana Ondráčka se ozývají protestní hlasy, jako že jeho zvolení je odstrašujícím pokračováním trendu poslední doby, kdy jsou extremistické názory zcela legitimizovány jako nová společenská norma. Tomuto trendu je prý potřeba se včas postavit, než bude pozdě! To jsou názory a obavy jedné strany, která však naprosto blahosklonně a bez zájmu přehlíží daleko závažnější, chtělo by se říct faux pas, ale jde o naprosto nezodpovědné, vědomé jednání, které daleko více ohrožuje naši společnost a stát, než případné (ne)šéfování pana Ondráčka.
Ano, jde o naprosto bezprecedentní jednání představitelů KDU-ČSL pánů Bělobrádka a Hermana, kteří svévolně a vědomě zneužívají, resp. ve vládní funkci zneužívali své postavení a bez pověření vládou (přesněji se Sobotkovým mlčenlivým souhlasem) absolvovali několik, vládou oficiálně neplánovaných a neschválených setkání s představiteli německého Landsmanšaftu, účastnili se jejich sjezdu, kde si ve velmi přátelských sekvencích vzájemně notovali a připíjeli ke zdaru v úspěšném navazování přátelských, ne-li už dokonce krajanských vztahů a slibných výhledů do budoucna. Jednání lidoveckých představitelů je důkazem, jak se prozápadní, reakční pánbíčkářská partaj svévolně angažuje v kontraproduktivní politice, která je v rozporu se zásadní politikou státu vůči sudetoněmeckým požadavkům a nárokům, kterých i přes jistou snahu se jich zříct, jsou i nadále v popředí politiky německého SL. Jinými slovy, stále a znovu uplatňují své nároky a požadavky na vrácení „ukradené země“, ukradeného majetku, případně finanční vyrovnání za jim zcizeným majetek.
Naprosto nepřijatelné, vlastizrádné a trestuhodné jednání zaprodaných lidoveckých politiků, ale také drzé a nehorázné požadavky Sudetoněmeckého landsmanšaftu však zdivočelou pražskou kavárnu a oprsklé pravdoláskaře nechávají zcela v klidu. Žádné protesty, demonstrace, žádné veřejné projevy odsouzení proradného jednání, žádné požadavky na odstoupení nebylo slyšet či vidět od ochránců „privátní“ demokracie. Kde byli všichni ti udatní ochránci demokracie a státnosti pánové Hrušínský, Mádl, Bartoška, Nový, Vydra, Svěrák, Hřebejk, hradní koloběžka Štěpánová, Hrzánová, Fišerová, Kubišová, Kolářová, Gaislerová, a řada dalších uvědomělých vlastenců, když se páni Bělobrádek a Herman vyvalovali v křeslech vedle pana Posselta, usmívali se nad zdarem jednání, které má či by mělo podpořit stále platnou deklaraci z r. 1949, která byla, resp. stále je výchozím programovým dokumentem Sudetoněmeckého Landsmanšaftu (nikdy nezrušeným), ve kterém mj. stojí:
„Naším nezadatelným požadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku 1937. Jde o nastolení udržitelného poměru mezi Německem a našimi západoslovanskými sousedy. Předpokladem pro to by také byla připravenost Čechů vrátit vyhnaným Němcům jejich vlast. Všechny tyto úkoly mohou být řešeny pouze v rámci federalizovaného uspořádání Evropy.“
Tady je názorná ukázka, jak se naši intelektuální demokrati, havloidi či havlisté pokrytecky staví k principům demokracie. To, že v tomto případě nějaký člověk, který před skoro 30 roky, jako osmnáctiletý příslušník bezpečnostních složek státu na někoho údajně zvedl obušek a je považován za mlátičku demokraticky smýšlejících lidí jim vadí mnohem více, než aktuální (jistě ne poslední) proradné, vlastizrádné, trestuhodné jednání lidoveckých potentátů, kteří se paktují s Landsmanšaftem a zrazují nejen vlast, ale i svůj (opravdu svůj?) národ, lid. Ze strany profláknuté pražské kavárny a jejich havloidních protagonistů je to stejně bezcharakterní, jako smyšlené a ničím nepodložené omílání o znovuzrození komunistického vzedmutí a v případě zvolení pana Ondráčka z toho plynoucí pro demokracii vážné nebezpečí, ale také evidentní útok na Tomia Okamuru který, podle šéfa poslanců TOP 09 Kalouska, svým názorem a postojem v otázce tábora v Letech podporuje nebezpečný extremismus a nesnášenlivost.
Možná to bude nepříliš kultivované, ale vezmu-li v potaz, jak se mnozí představitelé pražské kavárny, pravdoláskaři a havloidi vzhledem k jejich intelektu a vzdělání kultivovaně vyjadřují, nebude od věci se vyjádřit stejně: „Pražské kavárno, běžte se svými demagogickými a havloidealistickými řečmi do prdele! Vám totiž vůbec nejde o demokracii jako takovou, ale demokracii svou, privátní, která by především vyhovovala vám na úkor občanské lůzy, která volí vámi tolik nenáviděného Zemana, podporuje Babiše a Okamuru, prosazuje občanské referendum, vystoupení z EU a NATO, což je vám, profláknutým demokratům, naprosto proti mysli!“ Nebo se mýlím?
Ilustračné foto 
