České otázky k referendu

March 11, 2018, 2:23 pm

≫ Next: Po shlédnutí Českých lvů na veřejnoprávní ČT musím konstatovat, že ani feudál neměl takovou moc, jako nikým nevolení mluvčí umělecké fronty.

≪ Previous: Vzhůru na Václavák do útoku proti pravdě

$

0

0

Lenka Procházková
11. 3. 2018    (příspěvěk na semináři „Kdo se bojí referenda?“ který se konal 8. března 2018)
K oblíbeným výrokům našich politiků patří úsloví: občané jsou zmateni, anebo občané stále nechápou – načež následuje příklad naší nechápavosti toho či onoho problému, který naopak politici chápou velice dobře, protože jsou profesionálové. Být profesionálním politikem vyžaduje schopnost orientovat se v současném stavu naší země i ve stavu světa. Takový rozhled se od amatérů, čili běžných občanů, očekává jen po dobu voleb, ale v mezidobí je zřejmé, že stejní občané rozhled ztrácejí a tudíž nejsou schopni utvořit si správný názor například na přínos tzv. Dublinu IV pro naši zemi. Nebylo tomu tak vždy. V době, kdy Parlament přijímal ústavní zákon o speciálním referendu na přistoupení České republiky do EU, se naši politici nebáli nechápavých občanů a s důvěrou na ně přenesli tíhu odpovědnosti za budoucí směřování republiky.

Jejich víra v kladný výsledek referenda se vyplatila. Součet hlasů pro přesáhl 77 procent. Celková účast byla více než 55% oprávněných voličů. Byl to plebiscit nejen o naší víře v nadějné vyhlídky, ale svým způsobem to bylo i referendum o schopnosti Čechů, Moravanů a Slezanů odpustit některým evropským státům jejich staré zrady a uvěřit, že sjednocená Evropa už nikdy žádné nové nepřipustí a bude s menšími státy jednat jako s rovnocennými partnery.

Tato dobrá víra občanů z roku 2004 dnes působí jako ztracená iluze. V historii naší země je to zatím poslední ztracená iluze v řadě předchozích. Většina politiků, všechna mainstremová média a mnohé neziskové organizace se na oné iluzi ještě pořád přiživují a tím i jí zdánlivě prodlužují životnost. Mnozí občané však skutečně nechápou, proč by právě na této ztracené iluzi měli dál ulpívat, když jiné, dřívější ztracené iluze jsou dnes hodny všeobecného opovržení. Další skupiny občanů se domnívají, že EU je i v tomto stádiu ještě reformovatelná a mají dokonce návrhy, jak na to. Jejich podněty však sítem naší zastupitelské demokracie zatím propadají.

Všichni známe populární článek 2. naší ústavy, kde v odstavci 1. stojí, že lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím parlamentu, exekutivy a soudů. Kdybych uměla kreslit, načrtla bych teď obrázek, na kterém lid, zobrazený jako zdroj peněz, financuje tyto tři složky moci a další ústavou nejmenované mocné, jako např. veřejnoprávní média, neziskové organizace, církve a podobně.

Nechci však karikaturou urážet ducha ústavy, o kterém se tak často a s úctou mluví. I já uznávám jeho prozíravost, s níž vdechl do odstavce 2. v témže článku ústavy doplněk ve znění, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. A tím se vracím k institutu obecného referenda.

Asi víte, že Slovenská ústava tento doplněk či pojistku parlamentní demokracie obsahuje od samotného vzniku SR. O vypsání referenda tam vždy hlasuje NR buď na základě poslaneckého návrhu nebo na základě petice s nejméně 350 tisíci podpisů. Referendum pak vyhlašuje prezident. Podmínkou úspěšného a závazného výsledku referenda je alespoň padesáti procentní účast všech oprávněných voličů a současně splněný požadavek že na odpovědi ANO nebo NE se při hlasování shodne nadpoloviční většina zúčastněných. Z témat referenda jsou vyloučeny lidskoprávní a daňové otázky, nikoliv však mezinárodní smlouvy.

Od roku 1994 do současnosti se na Slovensku konalo osm celostátních referend. Sedm z nich skončilo neúspěšně, neboť účast nedosáhla na nutných 50 % oprávněných voličů, většinou se pohybovala jen kolem 20 procent. Jediným zatím úspěšným referendem bylo to květnové z roku 2003, kdy občané Slovenska hlasovali o vstupu republiky do EU. Usnesení o vyhlášení onoho referenda tehdy přijaly svorně všechny parlamentní strany, což mělo přesvědčit občany o důležitosti hlasování. Celostátní referendum o přístupu do EU bylo vypsáno na dva volební dny. To se v historii slovenských referend stalo jen dvakrát. Přestože kampaň o výhodách vstupu byla velmi masivní a kromě politiků a veřejně známých osobností ji podpořili i faráři při svých kázáních, po uzavření volebních místností v prvním dnu byla účast voličů dramaticky nízká. Po večerním jednání zástupců parlamentních stran dostala média a zastupitelé měst a obcí příkaz, aby vyburcovali laxní občany k účasti. Jen díky tomuto všeobecnému apelu v hodině dvanácté přesáhla účast v referendu 52 %. Pouze na 8 procentech z odevzdaných platných lístků bylo zaškrtnuto NE.

Ještě se vrátím k těm neúspěšným celkem sedmi slovenským referendům. Analytici usuzují, že i když otázky dávaly občanům možnost podílet se na směřování země (např. hlasovat už v roce 1997 o vstupu do NATO), nebo rozhodnout (o rok později) o zákazu privatizace strategických státních podniků, případně omezit poslaneckou imunitu, byl skutečný motiv vyhlášených referend jiný. Mnohdy šlo o mobilizaci voličů některé politické strany v souvislosti s parlamentními volbami, nebo o propagaci nového politického subjektu či o účelové využití celostátního referenda k předčasným volbám. Avšak ani referendum v roce 2015, které úspěšnou petiční akcí prosadila křesťansky zaměřená Aliance pro rodinu, nevzbudilo občanskou odezvu a účast dosáhla jen 21,5 %. Počet hlasů na peticích pokud šlo o referenda iniciovaná „zdola“ nicméně vždy přesáhl oněch nutných 350 tisíc a v některých případech byl téměř dvojnásobný. Z těchto praktických poznatků analytici vyvozují, že slovenský ústavní zákon o referendu by bylo vhodné pozměnit, snížit povinnou hranici 50 % a zajistit, aby institut obecného referenda nemohl být zneužíván jako nástroj politického boje mezi opozicí a vládní stranou či vládní koalicí.

Připojím své laické mínění o neúspěchu většiny slovenských referend. Myslím si totiž, že málokterý člověk si váží svých pravomocí, pokud jsou mu milostivě uděleny „shora“ tedy bez jeho snahy. Nejsem si jista, jak by s takovým darem dokázali zacházet čeští občané, kdyby jej měli k užívání už čtvrt století. Ovšem fakt, že ústavní zákon o obecném referendum dodnes nebyl v naší republice přijat, má negativní důsledky.

Občané se cítí být ošizeni o právo, které jim ústava přiznala. Tím se z dlouhodobého a vždy nedotaženého prosazení obecného referenda do naší legislativy stal nástroj vnitropolitického boje. A co na to duch ústavy? Nejsme členové spiritistického kroužku, abychom tohoto ducha mohli vyvolat a položit mu otázky, a tak nezbývá, než je klást našim legislativcům, kteří vždy hlasují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Otázky:
1. Jste schopni zabránit přijímání mezinárodních smluv, či jejich doplňků, které omezí suverenitu našeho státu?

2. Souhlasíte s tím, aby si EK přidělovala stále větší pravomoce vůči členským státům EU?
3. Jste schopni uhájit sekulární normy našeho státu?

Těch otázek pro naše zákonodárce by mohlo být mnohem víc, například o účelu armády ČR a podobně. Ale z časových důvodů jsem se omezila na tyto. Domnívám se, že upřímnější část našich politických reprezentantů by si na ně podle svého nejlepšího svědomí a vědomí odpověděla slůvkem NE.

Kapitulace národních politiků bez souhlasu občanů je v historii naší státnosti opakovaným jevem. Pocity pokoření a prožité bezmoci se přenášejí z generace na generaci. Jak se této zátěže zbavit? Na tuto tradiční českou otázku odpověděl předvídavý duch ústavy právě odstavcem 2. v druhém článku ústavy, když zaštítil slabou pozici reprezentantů nevelkého státu vozovou hradbou kolektivního rozhodnutí jeho občanů.

Politikům, kteří vehementně odmítají začlenit otázky o mezinárodních smlouvách do zákona o obecném referendu a vymlouvají se na to, že občané nemají dost informací, aby mohli kompetentně rozhodovat o tak závažných tématech, bych ráda dala ještě jednu otázku. Zní takto:

Pokládáte za správné, že česká veřejnost není pravdivě informovaná o reálných hrozbách vůči demokratickému zřízení a suverenitě našeho státu?

Část dotázaných politiků by namítla, že otázka je zavádějící, neboť veřejnost je denně pravdivě informována o tom, že reálnou hrozbou pro zachování našeho suverénního a demokratického státu je Rusko.

Menšina těch, kteří nás reprezentují, by připustila, že existují aktuálnější hrozby. Ale pouze jedinci z množiny našich politiků mají odvahu tyto hrozby pojmenovat. Zřejmě jen naprostou shodou náhod jsou to stejní jedinci, kteří dlouhodobě prosazují institut obecného referenda.

Zatímco kvalifikace politiků pro zastupování zájmů občanů se neustále snižuje, kvalita občanů stoupá.

A tak, zatímco návrh zákona o obecném referendu teprve získává matné obrysy, se už šíří občanské návrhy na jeho plné znění, a jdou mnohem dál, než si duch ústavy dokázal před pětadvaceti lety představit. Proto nevnímám situaci jako bezvýchodnou.

Bude nás to však stát ještě hodně energie a dřiny, než se nám za podpory osvícenějších politiků podaří referendum, zakotvené v suchém doku ústavy, odkotvit a použít jako záchranný člun. Pokud to ale vzdáme, rozhodne o české otázce jiný suverén než český lid. A jeho odpovědí bude diktát.

---

Po shlédnutí Českých lvů na veřejnoprávní ČT musím konstatovat, že ani feudál neměl takovou moc, jako nikým nevolení mluvčí umělecké fronty.

March 11, 2018, 2:56 pm

≫ Next: Rusko je jako nástroj globální moci neperspektivní, obyvatelstvo nepoužitelné

≪ Previous: České otázky k referendu

$

0

0

Tomas Trojan

11.3. 2018  Rukojmí

Co je demokratického na nikým nevolené instituci? Vůbec nic
Jestli ještě někdy uslyším, že ČT je poslední pilíř demokracie, že s ČT stojí a padají naše demokratické hodnoty, tak se vážně prohlásím za krále země České. Ne že bych to myslel vážně, to jen obrazně, abych vyvážil tu idiotskou představu o České televizi, jako pilíři naší demokracie.
Česká televize je všechno možné, jenom ne proboha nějaký piliř demokracie.

Jestli tu máme nějakou nikým nevolenou instituci, povinně placenou z koncesionářských poplatků, není to nic jiného než feudální přežitek. Umělci, kteří nemají žádný mandát vzešlý z demokratických voleb si uzurpují právo skrz veřejnoprávní média, mluvit nám do našich životů a kázat, koho máme nebo nemáme volit.

Umělci zabili nezávislost České televize

Všichni jsme to viděli doslova v přímém přenosu, jak si někteří lidé představují nezávislost veřejnoprávních médií. Má snad taková pokladní ze supermarketu možnost hlásat v přímém přenosu ČT, co si myslí o žblebtech našich veřejnoprávních umělců? Ne a těžko někdy bude.

Veřejnoprávní umělci, nejen že si v ČT mohou říkat co chtějí a kdy chtějí bez jakéhokoliv mandátu, oni jsou z peněz této veřejnoprávní instituce dokonce placeni. A do toho všeho začnou tihle chytráci kvákat něco o pilíři demokracie? Jediné o co těmhle lidem jde, jsou naše peníze na jejich drahé životy.

Mám takový pocit, že ještě dva takové přenosy a z České televize zůstane jenom kanál pro děti. Tam už snad politiku nikdo tahat nebude.

Teď si dám ještě Otázky Václava Moravce a jestli to přežiju, tak i panáka :-)))

Rusko je jako nástroj globální moci neperspektivní, obyvatelstvo nepoužitelné

March 11, 2018, 6:00 pm

≫ Next: Jde se na to: Komedianti si zahráli Výstřel z Aurory. Za všechny prachy. Ohřívač jim k tomu hrál tuš. Soros se zastal Protiproudu! Střihneme si televizní krizičku 2? Nebo snad rovnou zvací dopis Mutti M?

≪ Previous: Po shlédnutí Českých lvů na veřejnoprávní ČT musím konstatovat, že ani feudál neměl takovou moc, jako nikým nevolení mluvčí umělecké fronty.

$

0

0

12. 3. 2018 (video 5 minut)

Jde se na to: Komedianti si zahráli Výstřel z Aurory. Za všechny prachy. Ohřívač jim k tomu hrál tuš. Soros se zastal Protiproudu! Střihneme si televizní krizičku 2? Nebo snad rovnou zvací dopis Mutti M?

March 11, 2018, 11:33 pm

≫ Next: Z české televize je žumpa, místo kultury vysílá politickou agitku

≪ Previous: Rusko je jako nástroj globální moci neperspektivní, obyvatelstvo nepoužitelné

$

0

0

Petr Hájek
12. 3. 2018  ProtiProud
Petr Hájeks obdivem sleduje hrdinný boj "umělecké fronty" za ohrožený penězovod a žasne, že se konečně někdo zajímá o potlačování svobody slova a stupňující se útoky na nezávislá média

Konečně! Chtělo by se s úžasem vzkřiknout. Vždyť jedna z nejbojovnějších divizí Kavárny (takzvaná umělecká fronta, jak si pěkně říká) vystoupila na obranu svobody slova a nezávislosti médií! Tedy překvapivě ta část, která je tak či onak napojena na penězovody z našich daní, které jim skrze miliardový průtokový Ohřívač České televize proudí do kapes.

Učinili tak v přímém přenosu téže instituce, když si navzájem předávali ceny (a peníze) za filmy tak skvělé, že na ně nikdo nechodí. To ale vůbec nevadí, neboť jsou dopředu zaplaceny Ohřívačem, který jimi pak zaplácne nějaký ten plonkový čas na obrazovce. Takového je tam ostatně většina, proto jich potřebuje hodně. A stamilióny tečou...

Generální má recht

Je to od komediantů – pánů a dam – fakt velká občanská odvaha. Nejenže je za to může mlátička-Ondráček sebrat, ale přímo riskují konflikt s naším mocným západním sousedem. Tamní paní kancléřka si totiž nedávno vzpomněla na krásné dny svého mládí v NDR. To ovšem byla ještě soudružka profesorka. A rozhodla se po bolševicku zatočit s každým, kdo chce vyjadřovat názory lišící se od „stranické linie“ vedení sjednocené Čtvrté říše. Nezávislé weby jsou cenzurovány, sem tam někdo už dostal flastr od soudu. Liberální demokracie jako řemen prostě.

Tomuhle že by se naše „umělecké elity“ postavily? Nešiřme strach a paniku! Svoboda slova a mediální nezávislost patří pochopitelně jen těm, na koho ukáží. Tedy především Ohřívači, neboť je prý ohrožen. Čím a kým? Prý prezidentem republiky, který si dovolil jejich obscénní stroj na peníze kritizovat. S weby a médii (například soukromou televizí Barrandov), jež s ním souhlasí, naopak zatočí jako s třídou. Tak to alespoň „naznačil“ soudruh generální z Kavčích hor. Má recht. Klid na odpovědnou přípravu pražského Majdanu nebudou nějaké „samozvané“ živly narušovat.

Zaostáváme!

„Ve středu 14. března mezi 19. až 21. hodinou má na Václavském náměstí v Praze proběhnout demonstrace na podporu České televize. Svolavatelé akce se rozhodli právě touto formou reagovat na Zemanův útok proti některým médiím. Ve svém inauguračním projevu se kriticky vyjádřil také o České televizi. Nit suchou ovšem nenechával především na médiích z vydavatelství Economia Zdeňka Bakaly.

„Útok znovuzvoleného prezidenta Miloše Zemana na média a svobodu slova v naší zemi, jehož se dopustil ve svém inauguračním projevu, znovu potvrdil dlouhodobý nebezpečný nenávistný útok na novináře, kteří poskytují veřejnosti nezávislé a pluralitní pohledy na naši politiku a společnost. Zdá se, že prezident a jeho spojenci chtějí určovat, co je pravda a co lež a nesnesou kritický názor,“ píší na sociální síti facebook svolavatelé demonstrace. Akce nese název „Zemane – ČT nedáme! Demonstrace za zachování svobody slova a médií."

Demonstraci svolává skupina, která zdůrazňuje, že není napojena na žádnou politickou stranu. Má však za to, že vzhledem k tomu, co se nedávno přihodilo na Slovensku, kde byl zastřelen novinář Ján Kuciak, je třeba bránit svobodu médií, a to i těch veřejnoprávních.“ Tolik informace z mainstreamu – a tomu jak známo musíme věřit, nechceme-li přes... ústa.

Faktem je, že za Slovenskem ostudně zaostáváme. Tam je Majdan v plném proudu. Co bylo příčinou vraždy novináře, je už podle tamního prezidenta nezajímavé. Splnil roli rozbušky, takže i kdyby mělo jít o vraždu ze žárlivosti, je to fuk. Vláda musí padnout, protože zbavit se jí prostřednictvím voleb se ukazuje jako nemožné. Pan prezident Kiska o tom ví své. Vždyť se o tom nedávno v New Yorku radil – bez přítomnosti diplomatů (a najednou to nevadí) – s expertem nad jiné, lidumilem Georgesem Sorosem. A hle: v Bratislavě jsou zničehonic hotely nacpané „zahraničními návštěvníky“, že místečko nedostat.

Což takhle dát si... televizní krizičku?

V Praze je zatím v hotelech poloprázdno. Proti Bratislavě jsme zjevně turisticky nezajímavá oblast. Máme to také mnohem těžší. Na Slovensku byly volby před dvěma roky, u nás před pár týdny respektive měsíci. To se přece jen v zahraničních televizích hůř hraje. A také nemáme žádnou příhodnou mrtvolu, student Šmíd už je asi v důchodu. Jenže naši komedianti jsou vynalézaví.

Režisér Jan Svěrák v Rudolfinu označil Zemanovu inaugurační kritiku České televize za „největší útok na její nezávislost od roku 2000“. A již rovnou přečetl text „Pět vět na obranu ČT“. Pokud si již nevzpomínáte, tak necelý rok před 11. zářím se u nás strhla půvabná bolševická taškařice zvaná „Televizní krize“. Originální způsob jímž si zaměstnanci-odboráři bez jediné koruny privatizovali Molocha z Kavčích hor. Od té doby jim patří, takže řeči o nejasném „veřejnoprávním“ vlastnictví jsou zhola liché.

Přidali se i další stateční. Třeba dokumentaristka Olga Sommerová vyzvala občany, aby hájili svobodnou ČT. Režisér Marek Najbrt (převzal Českého lva příznačně za nejlepší dramatický televizní seriál) v děkovné řeči vyzval hosty v hledišti i diváky u obrazovek, aby nevolili Miloše Zemana. Umělec byl zjevně tak zahloubán do svého mistrovského díla, že si ani nepovšiml, že volby už jsou za námi. A v žádných dalších už prezident kandidovat nemíní. A přece se točí!

Mnozí, jako herečka Tatiana Pauhofová (předávala cenu pro nejlepší herečku ve vedlejší roli), měli na šatech placku All for Jan (Všichni za Janem). Nemínili tím ovšem výzvu následovat mladého Svěráka, ale trochu nejasně onoho mladíka, jenž byl se svou milenkou za dosud nevyjasněných okolností zastřelen. To jsou ty taje překladu. Pokud by se někdo snad divil, jak se od rozdělení státu slovenština změnila, není to tak. Pouze organizátoři slovenského Majdanu příkladně mysleli na diváky u západních televizí, kteří slovenštinu zatím příliš neznají. Stejně ohleduplní byli i výrobci mnoha transparentů. U nás to ostatně známe z doby amerických ambasádních „rudých karet“ proti prezidentu Zemanovi. Angličtina for all!

Jde se na to!

Tento výrok se z neznámých důvodů připisuje Masarykovi z doby těsně před převratem. No a vidíte, letos to už je rovných sto roků, co si jeho vůdcovství v sametovce proti Vídni připomínáme. Inspirovalo to mluvčí České televize Karolínu Blinkovou. (Je to stejně úchvatné, že papaláš generální má mluvčí jako premiér či prezident. Umíte si někdo představit mluvčího Novy, Primy či Barrandova? Co by asi „mluvili“, když denně dvacet čtyři hodin mluví z obrazovek?) „Absolutně odmítáme jakékoli útoky na novináře a nezávislost médií, a to zvlášť po aktuálních událostech na Slovensku,“ pravila. To jako aby nebylo pochyb, odkud má přeskočit jiskra.

Není. Ale je to u nás přece jen o chlup komičtější, nejen pro to, že organizátorům zatím schází ona nezbytná mrtvola či něco podobného. Připomeňme si proto znovu důvod, pro který organizátoři „nenapojení na žádnou politickou stranu“ svolávají demonstraci na Václavské náměstí: Nedá jim spát „dlouhodobý nebezpečný nenávistný útok na novináře, kteří poskytují veřejnosti nezávislé a pluralitní pohledy na naši politiku a společnost.“ Jako šéfredaktor Protiproudu jim chci poděkovat, že se nás konečně zastal i někdo od Sorose. Třeba pustí i nějaký chlup, když dosud žijeme jen z dobrovolných příspěvků čtenářů (Pán Bůh jim to zaplať!).

Komplikovanější je to ovšem s jejich dalším tvrzením: „..Zdá se, že prezident a jeho spojenci chtějí určovat, co je pravda a co lež a nesnesou kritický názor.“ Se střelbou do vlastních řad opatrně, soudruzi! Tohle by se vám mohlo vymstít. Co kdyby se ve středu vloudil mezi vás diverzant s transparentem, kde by místo slova prezident napsal Kavárna? A kdyby to pak zabrala nějaká televize... Jenže aby to mělo pro skutečného adresáta význam, muselo by tam být místo Kavárna „Deep State“. Ale to už byste si snad všimli. Česky možná ještě někteří umíte.

Tak hodně štěstí! Třeba se vám ty chatrné zbytky demokracie konečně podaří zbourat. A když to tentokrát zase nevyjde, nezoufejte. Určitě se najde alespoň devětadevadesát komediantů, kteří se v nouzi nejvyšší jako obvykle obrátí na Čtvrtou říši s žádostí o bratrskou pomoc. A to by v tom byl čert...

- - -

Z české televize je žumpa, místo kultury vysílá politickou agitku

March 12, 2018, 12:08 am

≫ Next: Střela Kinžal úspěšně otestována

≪ Previous: Jde se na to: Komedianti si zahráli Výstřel z Aurory. Za všechny prachy. Ohřívač jim k tomu hrál tuš. Soros se zastal Protiproudu! Střihneme si televizní krizičku 2? Nebo snad rovnou zvací dopis Mutti M?

$

0

0

Jan Pravda
12. 3. 2018  PHP-FusionCzech

Český lev 2018. V kinech se loni ze šesti vyznamenaných filmových děl prosadily pouze dva až tři. A když má publikum konečně šanci zjistit něco víc také o zbylých titulech, místo toho dostane politické školení. Plamenné politické výzvy, místo oslavy filmu. Křečovitý antizeman. Anticharta 2018. Sjezdu angažovaných filmařů chyběla už jen busta Kalouska.

Česká televize má problém. Svou orwellovskou desetiminutovku nenávisti, rozuměj antizeman, přenesla do Českého lva. Umělci z nějakého důvodu nabyli dojmu, že jsou hlasem národa, vycházející ze své vlastní a mezi sebou navzájem odsouhlasené neomylnosti. Tak nějak si nevšimli, že národ si myslí něco jiného a svůj názor důrazně projevil v tajných demokratických volbách.

Trocha statistiky. Na 25. ročníku Lvů soutěžilo 51 filmů. V koprodukci s veřejnoprávní obrazovkou jich vzniklo 29, čímž ČT plní svou povinnost ze zákona. Většina filmů je pro diváky velká neznámá. Přesněji, nedá se na ně dívat.

Z čísel vyplývá, že umělci nehájí svobodu České televize, ale vlastní koryta. Z koprodukčních 29 filmů diváků propadlo 26. Přehlídka plýtvání. Rozpočet jednoho filmu je v desítkách miliónů, Ať mi nikdo z dotyčných tvůrců netvrdí, že v natáčení propadáků v koprodukci ČT nemají své místo vztahy já na bráchu, brácha na mě. Jinak by Česká televize měla každou druhou sobotu či neděli v osm večer vlastní nový film.

Konečný verdikt? Z české televize se stala zapáchající, nikým nekontrolovaná žumpa. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zadala za 327 000 korun výzkum, který měl posoudit zásady objektivity veřejnoprávních médií. Ani televize, ani rozhlas dle závěrů tohoto dokumentu nedávaly všem subjektům stejný prostor, trvale podle něj znevýhodňovaly všechny neparlamentní strany, a naopak stranily TOP 09, podrobnosti např. ZDE. Podle redakce svou nečinností Rada posvětila neobjektivitu veřejnoprávních médií.

Díky absenci kontroly ze strany Rady se pak nesmíme divit, že ve zpravodajství a publicistice a sportovních přenosech i filmových koprodukcích nelze přehlédnout rozhazování peněz koncesionářů. Jen si všimněte, kolik reportérů, kameramanů, techniků (a soukromých firem) vysílá český fotbal, hokej či zprávy. Nebo kolik "nevysílatelných" filmů v hlavním čase ČT natočí v koprodukci. Pokud vydělíte velikost ročního rozpočtu ČT (7 miliard) počtem dní v roce, zjistíte, že ČT na den vysílání potřebuje přibližně 19 miliónů korun.

Přitom ve zprávách nejsou borci z ČT schopni odvysílat ani pravdu o platech v Lidlu. Stačilo se jít zeptat do prvního Lidlu mimo Prahu. Nástupní plat pokladní určitě není 28 tisíc, jak nám tvrdili odborníci z kavek z obrazovek i z webu. Samotnou kapitolou je vysílání Moravcovy věže. Pronájem exkluzivních prostor, přenosový vůz. Výsledek je nezajímavý, připomíná studio s klíčováním pozadí.

P.S.: Na ČT se nedívám od dob majdanu na Ukrajině. Koprodukční filmy nedává v hlavním vysílacím čase (proč asi) a zprávy jsou jednoznačné dezinformační. Zanedlouho odhlásím televizi. Díky přechodu na nový standard vysílání DVB-T2 mi přestane fungovat.

 - - -

Střela Kinžal úspěšně otestována

March 12, 2018, 12:37 am

≫ Next: Fakta, stopy a úvahy kolem skoku Jana Masaryka do prázdna

≪ Previous: Z české televize je žumpa, místo kultury vysílá politickou agitku

$

0

0

Jaroslav Loudil
12. 3. 2018
Rusko oznámilo úspěšné otestování střely Kinžal , dolet 2000 km, rychlost 10 Mach. Dobrá zpráva ! Jiná cesta skutečně neexistuje. Pokud NATO přijímá do svých řad další  a další země  a postupuje na Východ k hranicím Ruska, jde o nutnou obranu před zničením ruského státu . USA s NATO musí vědet , že  v případě jejich útoku na Rusko u nich nepřežije nikdo, skutečně nikdo i kdyby byl zalezlý 100 metrů pod zemí. Jen tak se  v Evropě můžeme těšit z míru ještě dlouhou dobu.

P.S. Jsem pro multipolární svět, pro svobodnou soutěž různých politických modelů a systémů. U nás se Rusku neustále nasazuje psí hlava a nenávist , kterou ke všemu ruskému u nás šíří veřejnoprávní televize, kterou si ze svých kapes sami platíme, už připomíná nacistickou nenávist k Židům ve třicátých letech. Protiruská hysterie vyvolávaná českou televizí může dle mého  v budoucnu přerůst až  v napadání ruských turistů různými  "bojůvkami"  a v bojkot ruských firem působících na našem území.  Ale to už známe  z časů Třetí říše  ,třeba heslo : "Nekupujte u Židů".  No  a  jen podstrčí místo Židů Rusy a "bude vymalováno". Tak to zřejmě u nás vidí řada politiků i protagonistů veřejnoprávních médií.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/putinova-idealni-zbran-rusko-uspesne-otestovalo-novou-nadzvukovou-raketu-43595

https://www.youtube.com/watch?v=aINjjaFDVLU

Fakta, stopy a úvahy kolem skoku Jana Masaryka do prázdna

March 12, 2018, 2:11 am

≫ Next: USA se snaží záměrně prodlužovat krveprolití v Sýrii

≪ Previous: Střela Kinžal úspěšně otestována

$

0

0

Jiří Řezník
12.3.2018 VašeVěc 
V devět ráno (tedy v osm hodin západoevropského času) rádio 10. března 1948, tedy přesně před 70. lety, začalo hrát vážnou hudbu a bylo oznámeno, že Jan Masaryk zemřel.

Kdo byl Jan Masaryk

Podle amíckého historika Igora Lukeše Jan Masaryk byl chronickým zbabělec (Československo nad propastí: selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945-1948, s. 260), ale v tom případě by nestálo za to někomu ho vraždit, ani by nedokázal ten dotyčný spáchat sebevraždu. Za chronického zbabělce bývá považován jeho kolega ve vládě Josef Plojhar (1902-1981) a ten vše přežil ve zdraví.

Této charakteristice odporuje, že

• jde o československého ministra zahraničí, který se veřejně podílel na prosazení založení Státu Izrael a tajně na organizaci a financování dodávek zbraní[1], a to jak sám, tak i prostřednictvím Z. Tomana, šéfa československé rozvědky při ministerstvu vnitra[2];

• počátkem února 1947 dostali Josef David, národně socialistický předseda parlamentu, a Jan Masaryk pozvání k návštěvě Izraele na položení základního kamene školy v kibucu Kfar Masaryk, na níž přispělo Československo ze státního rozpočtu v roce 1948 částkou 3,5 mil. korun. Částka 70 000 dolarů byla zaslána do Izraele v listopadu 1948;

• podle spisovatele pana Jana Beneše Pan profesor Krajina prohlašoval, že biologická fakulta ve Vancouveru v britské Kolumbii, kte­rou vybudoval a úspěšné vedl (po Krajinovi se dnes jmenuje přírodní rezervace Krajina land, větší Čech), byla vybudována z daru dřevařské firmy Koerner. Tento dar pak, že odpovídal částce 6.000.000 dolarů, které tam Jan Masa­ryk nechal dne 19. února 1948 poukázat z londýnského konta čs. velvyslanectvi. Fakulta vznikla, když se odboj a válka, se kterou se počítalo, nekonaly. Vzpomeňme, že téhož dne se do Prahy dostavil Valerian Zorin – kontrolovat dodávky sovětské pšenice. Komunisté ho samozřejmě po­třebovali mít živého, a ve vládě, jako stafáž své legality, tohle se používá jako důvod dotvrzující jejich neúčast na záhadných okolnostech „sebevraždy". Jenže to samozřejmě byli komunisté českoslovenští, pouhá místní agentura. Pokud jejich nadřízení v Moskvě zjistili, že Jan Masaryk se hodlá živý raději vyskytovat mimo Československo, a logicky by na­stoupil na místo tradičního i ostudného boje o stát mimo tento stát, chtěli ho mrtvého. Pokud se Jan Masaryk na tento uděl připravoval, a poukaz nemalé finanční částky mimo kompetenci čs. úřadů tomu nasvědčuje, zajisté tak činil ve spojení s britskou tajnou službou, ke které měl z doby války nejblíže. S onou službou, kde tehdy dosud významné postavení zastával Kim Philby a čtyři další ničemové ve službách Moskvy.[3]

• tak zvaná zpráva „Vyšetřování příčin smrti Jana Masaryka“ charakterizuje Masaryka jako člověka odolného a nebojácného.[4]

Co víme[5]

• 10. března 1948 v 9. hodin ráno vysílal československý rozhlas zprávu, že tělo identifikované jako tělo Jana Masaryka bylo nalezeno pod okny Černínského paláce[6]; 

• Britský diplomat Sir Bruce H.B. Lockhart ten sukničkář a nezdárný britský špion, se ve své vzpomínkové knize o Janu Masarykovi, publikované v r. 1951, rozhořčuje nad tím, že „komunisté šli tak dokonce tak daleko, že v rychlosti vytvořili novou verzi Pohádky o šťastném Honzovi, v které Jan, když se přesvědčil o podlosti svých západních přátel, našel světlo pravdy a v této radostné době pro jeho lid neodešel ani na Západ, ani na Východ, ale do země, z níž není návratu“[7].

• V Praze tehdy dlel Alexandr Korotkov, šéf sovětské atomové špionáže (Rudá kapela); 

• Podplukovník Kohout, který měl být příslušníkem NKVD, si přinesl 10. března do své pracovny těžítko, které bylo identifikováno jako vlastnictví Jana Masaryka a telefonoval si s Fierlingerem, že pérák doskákal. 

• Zatímco podle přítelkyně Jana Masaryka Marcií Daventportové měřil živý Jan Masaryk 186 cm, tak na pitevním stole podle protokolu o pitvě Doktora honoris causa Jana Masaryka, sepsaného profesorem Hájkem, ležela na stole v Ústavu soudního lékařství mrtvola o délce 178 centimetrů, přičemž nikdy nikdo tento údaj nezpochybnil ani MUDr. Tesař i obzvlášť dr. Sum, jeden z osobních tajemníků Jana Masaryka; 

• Zatímco měl živý Jan Masaryk dostávat injekce (zřejmě obstřiky) na bolavé rameno téměř každý den podle svědků i snad podle osobního lékaře, tak podle pitevního protokolu, tak výslovně pode závěrečného posudku Ústavu soudního lékařství z podzimu 1948 nebyly na zaznamenány na mrtvole žádné stopy po injekcích;

Co dále víme

• Osobní lékař dr. Klinger ve své svědecké výpovědi mluvil o konkrétních lécích, které měl užívat Jan Masaryk, avšak při chemické analýze obsahu žaludku nalezeny poněkud odlišné zbytky léků; kromě toho při prohlídce Masarykovy koupelny byly nalezeny jodové pilulky, tehdy užívané při léčbě vysokého krevního tlaku. 

• Popis stavu srdce uváděného dr. Klingerem a liší od popisu stavu srdce zjištěného v pitevní zprávě;

•  V pitevní zprávě chybí jakékoliv popisy stavu zubů, podle nichž by bylo možné mrtvolu identifikovat. Stejně tak se ztratily jakékoliv identifikační stopy, které by mohly vést k objasnění totožnosti mrtvoly (otisky prstů, analýza zbytků cígaret);

Co ještě víme

Proběhlo několik zfušovaných policejních vyšetřování této události (1948, 1968 atd.), vyšlo mnoho článků, ba i blogů a několik knih, které dospěly buď k závěru, že šlo o sebevraždu, nebo o nešťastnou náhodu, nebo o vraždu za účasti několika komand, které zhruba lze identifikovat na základě nepřímých svědeckých výpovědí jako komando vedené Alexandrem Korotkovem, komando vedené majorem Schramem a komando vedené jeho rivalem partyzánem Vávrou-Staříkem. Major Schramm má přitom alibi na devět hodin ráno, kdy dlel v Panenských Břežanech (22 km od Černína). I když kdejaké komando mělo hledat na místě činu ve služebním bytě Jana Masaryka dokumenty a tamtéž byl shledán nezvyklý nepořádek, tak uspořádání knih v osobní knihovničce v ložnici bylo po zmizení Jana Masaryka stejné jako za jeho života;

Co ještě bylo zaznamenáno

• Při prověřování vyšetřování v r. 1948 se zjistilo, že a) zatímco MUDr. Teplý psal ve své ohledací zprávě o podélných šrámech na břichu, tak prof. Hájek v pitevní zprávě o čerstvých krvácejících kolmých odércích na břichu; b) zatímco podle nadstrážmistra Jiříčka tělo vypadlo v 6 hodin ráno, tak podle pitevní zprávy došlo k této události daleko dříve.

• Policejní výjezdovka, zajišťující stopy a ohledání těla, vedená komisařem Goernerem měla jisté problémy s identifikací totožností mrtvoly, ba i s určením místa i výšky jejího pádu. Policejní mechanoskop Vichr ve své výpovědi v r. 1968 uvedl, že šlo buď o tělo Jana Masaryka, nebo jiného československého občana, přítel policejního lékaře dr. Teplého vypověděl v téže době o tom, že se mu dr. Teplý svěřil, že tělo mohlo vypadnout zcela jinde z daleko menší výšky.

• Pan profesor Straus ve svém znaleckém posudku vyloučil, že by tělo při svém sebevražedném pokusu mohlo dopadnout tam, kde dopadlo, přičemž ale vycházel z poněkud neprověřených předpokladů, že Jan Masaryk měřil 178 centimetrů a vážil 80 kilogramů a předpokládal, že pan ministr stál na řimse obrácen k oknu. Případně ještě učinil několik kroků stranou. Podle původních rekonstrukcí skoku do prázdna, které byly učiněny na základě obhlídky místa činů (mechanoskop Vichr, komisař Goerner a další) Masaryk vypadl přímo z okna koupelny, protože na nutně silně zaprášené řimse si nevšimli, že by tam byly nějaké otisky jeho bosých nohou.

Co kromě toho bylo zaznamenáno

• 10. 3. 1968 se při pokládání smutečního věnce k hrobům TGM a JM svěřila herečka a snad i přítelkyně Olga Scheinpflugová režiséru Jiřímu Krejčíkovi, že jí Jan Masaryk 10. března 1948 ráno volal, i když dle pitevního protokolu měl už být dávno mrtev. 

• v r. 2002 poskytl ČT své svědectví bývalý voják hradní stráže Brtník, podle něhož Zorin s Clementisem, z nichž jeden se velmi podobal dle dochovaných foto výše uvedenému Korotkovi a druhý z nich Belkinovi. vynášeli v 11 hodin večer z auta vyvráceného Jana Masaryka k vratům Černinského paláce, které jim otevřel Jan Bydžovský[8], lze-li takto interpretovat jeho výpověď do policejního protokolu po jeho zatčení v r.1950, přičemž dle zprávy policejního vyšetřovatele Ilji Pravdy (asi na základě svědectví domovníka Topinky) na počátku milénia dlel v tu dobu živý Jan Masaryk ve svém služebním bytě v Černínu. 

• Dopis Jana Masaryka J.V. Stalinovi, i když je datován 9. března 1948, tak vidění problémů v dopise zmiňovaných ukazuje na jeho sepsání odpoledne 10. března 1948 v bytě Marcii Davenportové. Současně témata, která jsou v dopise zmiňována a jak jsou rozebírány, nevedou a nemohou vést k jinému závěru, než že ho psal sám Jan Masaryk. Téměř zcela určitě lze vyloučit, že by ho mohla psát jiná osoba, například jeho sestra Alice Masaryková, nebo jeho osobní tajemník Viktor Fischl. [9]

• Na webu kibucu Masaryk v Izraeli bylo svého času zavěšeno foto pěti osob, z nichž jedna se kapánek podobá Janu Masarykovi, další z nich zleva doprava Steinhardovi, Geminderovi, Slánskému a Clementisovi, přičemž poslední tři se významně podíleli na organizaci dodávek československých zbraní do Izraele na počátku 50. let. Dále bylo publikováno svědectví místního usedlíka, zaznamenáno českým novinářem, že tamtéž v 50. letech měl žít synovec Tomáše Garrigua Masaryka, který ale podle genealogie žádného synovce mít neměl ani mít nemohl.

Jediným řešením výše uvedených rozporů je zavedení předpokladu dvojníka, ať fyzického či virtuálního.

Kdo byl ten dvojník?

Možnosti, že Jan Masaryk opravdu zesnul 29. února 1948, aby byl poněkud urychleně pohřben alespoň editorem webových stránek The Life Picture Collection 1. března 1948[10] odporuje informace, která se objevila ve skice publikována v článku Symbol Izraele je v krizi v Ekonomu z 15.8. 2011.[11]

Podle této reportáže z místa činu nějaký pan Fischer z kibucu Kfar Masaryk tvrdil autorovi článku, že Masarykovo jméno se nám potom připomnělo i v 50. letech, kdy tu nedaleko byl sládkem v pivovaru nějaký Masarykův synovec, avšak podle současného stavu genealogického výzkumu rodiny Masarykových měl sice Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937) čtyři sourozence Martina Masaryka (1852-1873), Jana Masaryka (narozen 1951- zemřel 1951), Františku Masarykovou (narozena i zemřela v tomtéž roce 1858) a Ludvíka Karla Masaryka (1854-1912). Ten poslední měl jedinou dceru Ludmilu (Lipovou), která byla neteří TGM, toliko tedy jednonásobného strýčka. Vzhledem k současnému stavu historického výzkumu (manipulace s údajnou mrtvolou, foto na webu kibucu Kfar Masaryk[12]) se tedy nutně mohlo a muselo jednat nikoliv o synovce, ale o syna Tomáše Garrigue Masaryka, tedy Jana Garrigua Masaryka (narozeného 1886, zemřelého někdy po r. 1973 v Izraeli).

Kdy a kde zemřel dvojník[13]?

To lze vyčíst z ohledacího protokolu, z pitevní zprávy, závěrečného posudku a svědeckých výpovědí[14].

Současný výskyt znaků, které svědčí o rozdílné době smrti

1) chybějící zmínce o slinivce břišní[15],

2) při prvním pádu došlo k roztržení srdce, přetržení srdečníce, trhliny jater a sleziny,

3) při druhém pádu rozmrazující mrtvoly z druhého patra na zadním nádvoří ke zlomení žeber, zlomení páteře a roztříštění pánve,

4) pro rozmrazení proběhlo zakrvácení dutiny hrudní a břišní,

Zatímco pitevní zpráva hovoří při pádu z výše hlavou dolů o roztržení srdce v levé komoře, kde přitéká okysličená krev, tak Závěrečný posudek hovoří o roztržení srdce v pravé komoře, do níž protéká neokysličená krev, tedy o pádu z výše na nohy.

Proč bylo zvoleno toto řešení urychleného a improvizovaného odchodu Jana Masaryka z politického života, bezprostředně časově následujícího po zatčení generála Bartíka?[16] Od Masaryka se lze dostat přímo ke Steinhardovi díky fotu pěti mužů, zavěšenému na webu kfar Masaryk. Odtud pak k pašování plutonia. Stačí ale zbraně pro Izrael a oněch 6 milionů dolarů pro Krajinu. Jiné důkazy přináší tzv. Dopis Stalinovi.

Závěr

V roce 1949 sdělí již odvolaný a bývalý amícký velvyslanec Laurence Steinahardt své snad dobré známé Marcii Daventportové, později autorce pamětí, v níž vzpomíná také na Jana Masaryka: Lze seřadit všechna fakta tak, aby odpovídala jak sebevraždě, tak vraždě, a můžete z toho pokaždé udělat jasný případ. V roce 2018 v knize Vladimíra Lišky "Jan Masaryk. Tajemství života a smrti" se tvrdí totéž. Proč se však autor zdráhá navrhnout provedení exhumace hrobu Jana Masaryka, protože jedině takto by šlo získat případně nové poznatky, není tak úplně zřetelné. V podstatě hovoří o vynucené sebevraždě[17], ale sám je v tom případě nucen ignorovat mnohá fakta.

Není přitom pravdou, že lze seřadit všechna fakta tak, aby odpovídala jak sebevraždě, tak vraždě. Obě tyto linie zkorodovaly. Zastánci sebevraždy se odvolávají nejčastěji na pitevní zprávu, sestavenou profesorem Hájkem. Samotný pitevní protokol však obsahuje především dvě díry: a) chybí v něm popis stavu slinivky břišní, čehož si všimli už podle Plačka už sovětští lékaři; b) popis zranění srdce odpovídá dopadu na hlavu.

Stejně tak se pokouší na pitevní zprávu a policejní náčrtek místa činu navázat forenzní analýza pádu těla prof. Strause. Ta ale naprosto ignoruje ten fakt, že na silně zaprášené římse pod oknem koupelny nebylo možné nalézt žádné stopy po šlápotách. Tento fakt současně nutil první vyšetřovatele (komisaře Borkovce, Goernera a mechanoskopa Vichra) k některým velmi obtížně představitelným představám o pádu těla, kdy dotyčný měl sedět na okně s obličejem obráceným k místnosti a začít padat dolů.

Stejně tak nelze seřadit všechna fakta tak, aby odpovídala vraždě. Zastánci teorie vraždy zcela ignorují například svědectví Olgysebevraždě*** Scheinpflugové, že měla ráno 10. března 1948 hovořit telefonicky s Janem Masarykem. A nebo opakované svědectví strážmistra Jiříčka, že tělo se ocitlo na nádvoří až kolem šesté hodině ranní, což je v rozporu s určením doby smrti v pitevní zprávě, i když podle svědectví vojáka hradní stráže Brtníka měl být vyvrácený Masaryk přinesen do budovy kolem 11 hodiny večerní.

---

[1]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/trochu-jinak-o-jednom-vyroci-trochu-jinak-o-viteznem-unoru-1948-1 ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/trochu-jinak-o-jednom-vyroci-trochu-jinak-o-viteznem-unoru-1948-2 ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/trochu-jinak-o-jednom-vyroci-trochu-jinak-o-viteznem-unoru-1948-3

[2]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/ctvrty-musketyr-leta-pane-ctyricateho-osmeho-1 ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/ctvrty-musketyr-leta-pane-ctyricateho-osmeho-2; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/ctvrty-musketyr-leta-pane-ctyricateho-osmeho-3 ;

[3]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jak-jan-masaryk-investoval-do-rozvoje-drevarskeho-prumyslu-v-kanade ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jan-masaryk-pristup-vaclavy-jandeckove-ii

[4] Ani v tzv. Dopise Stalinovi sám sebe nevidí Jan Masaryk sám sebe jako neurotické tintítko: Nejsem téhož ražení, jako byl Clemenceau, a nikdy by mne ani nenapadlo, že bych mohl spáchat z politických důvodů sebevraždu. … Dnes jsem se však rozhodl .. není to důsledek nějaké přechodné neurastenické krise.

[5] V tamto materiálu jsou fakta řazena podle snižující se míry jistoty vědění.

[6] Pana Schwarzenberga při jeho nástupu do funkce ministra zahraničních věcí se svěřil časopisu Instinkt , jak to přesně všechno bylo: Tam (???) byl i byt vašeho předchůdce Jana Masaryka - už jste se byl podívat v koupelně, odkud údajně vyskočil, aby spáchal sebevraždu? Tam jsem se byl podívat hned na začátku roku 1990 a od té doby je mi jasné, že to nemohla být sebevražda. Jan Masaryk byl korpulentní člověk a já si nedovedu představit, jak by vylezl na to okýnko, když by to bylo mnohem pohodlnější hned za rohem z velikých oken, která vedou na stejné nádvoří. Ta sebevražda je prostě nesmysl. Zatrnulo vám, když jste do té koupelny vstoupil? Samozřejmě! Vždyť já si tu událost pamatuju. To vám muselo být tak deset let? No - deset mi bylo. Bydleli jsme ve Voršilské ulici v Praze, měl jsem zrovna chřipku jako teď, tudíž jsem nebyl ve škole, v devět ráno (tedy v osm hodin západoevropského času – pozn. J.Ř) jsem poslouchal zprávy a slyším, jak hrají Blaník nebo Vyšehrad - vážnou muziku, od té doby, když to slyším v rádiu, hned dávám bacha. A za chvíli oznámili, že Jan Masaryk zemřel. Viz též http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/kdy-opravdu-napsal-jan-masaryk-svuj-mozna-posledni-dopis-jv-stalinovi-i

[7]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/milostny-zivot-trojuhelnik-jana-masaryka-aneb-nepritelkyne-pana-ministra-aneb-za-vsim-hledej-z ; Tento odkaz je vhodné doplnit o citaci z deníku Jana Zabrany, co se doslechl na českém vysílání BBC: Jedna věc mě však zarazila. Lockhart dnes mluvil o sebevraždě! Jana Masaryka. Amerika nedávno o zavraždění.  Nejsou-li stoprocentní zprávy, nechť se raději mlčí či mluví stejně. Na venkovské lidi, kteří zahraničnímu rozhlasu zbožně naslouchají, to musí působit dojmem, že si pánové nevidí do úst. To tedy je vada. (https://neidemprowscomplul.wordpress.com/2017/03/18/18-march-2017-1710/

[8]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jan-masaryk-pristup-vaclavy-jandeckove-i ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jan-masaryk-pristup-vaclavy-jandeckove-iii

[9]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/kdy-opravdu-napsal-jan-masaryk-svuj-mozna-posledni-dopis-jv-stalinovi-i ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/posledni-dopis-j-masaryka-stalinovi-ii ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/kdy-opravdu-napsal-jan-masaryk-svuj-mozna-posledni-dopis-jv-stalinovi-i ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/posledni-dopis-j-masaryka-stalinovi-v ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/posledni-dopis-j-masaryka-stalinovi-vi ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/posledni-dopis-j-masaryka-stalinovi-vii ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/posledni-dopis-j-masaryka-stalinovi-viii ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/posledni-dopis-j-masaryka-stalinovi-ix

[10]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/kdy-opravdu-byl-pohrben-jan-masaryk

[11]https://ekonom.ihned.cz/c1-52474100-symbol-izraele-je-v-krizi

[12]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/spolecne-foto-steinnardta-gemindera-slanskeho-clementise-masaryka-na-webu-kibucu-kefar-masaryk

[13]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/dvojnik-jana-masaryka-nalezen-v-olomouci  ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/prubezna-zprava-o-stavu-patrani-po-dvojnikovi-j-masaryka

[14]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/kauza-jan-masaryk-aneb-strucna-rekonstrukce-udalosti-pro-ty-jimz-se-nechce-moc-cist ;

[15]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jan-masaryk-zide-aneb-kolik-lidi-se-podarilo-propasovat-teddymu-z-tabora-miru-socialismu

[16]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/posledni-dopis-j-masaryka-stalinovi-vii

[17] Petr Zídek je v komentáři k výše uvedenému výroku schopen zase napsat: „Ať tak či onak, smrt byla pro Jana Masaryka vysvobozením. (https://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-jana-masaryka-vysvobodila-az-smrt-ale-jak-to-s-ni-bylo-11m-/lide.aspx?c=A150924_214311_lide_ELE )

USA se snaží záměrně prodlužovat krveprolití v Sýrii

March 12, 2018, 2:26 am

≫ Next: Dopis sester trapistek ze Sýrie

≪ Previous: Fakta, stopy a úvahy kolem skoku Jana Masaryka do prázdna

$

0

0

Tony Cartalucci
12.3.2018 InformationClearinhHouse, překlad Zvědavec
Na základě analytické zprávy z roku 2012 vychází nepochybně najevo, že USA se domáhají toho, aby syrská vláda „vykrvácela“, a s ní i syrský lid. Dnes je to tak, že západní zájmové skupiny svádí vinu za důsledky americké zvrácené zahraniční politiky v Sýrii na samotné oběti, proti nimž je tato politika zaměřená.

Od začátku syrského konfliktu Spojené státy předložily světu tvrdé ultimátum, že vláda v Damašku bude sesazena a nahrazena vládou, řízenou ozbrojenými militanty, které USA připravily ještě před vypuknutím konfliktu, a vyzbrojovaly a financovaly je po dobu sedmi let.

Požadavky USA na změnu režimu v Sýrii se netýkaly výlučně tohoto současného konfliktu. Sýrie patřila za amerického prezidenta George W. Bushe do „osy zla“ - což bylo oznámeno po útoku 11. září 2001 - ačkoli Sýrie nesehrála žádnou roli v těchto útocích a ve skutečnosti byla jedním z hlavních národů, které vedly válku proti Al-Káidě a mnoha jejím přičleněným organizacím (včetně jejího předchůdce Muslimského bratrstva), a to již od 80. let - v době, kdy samotné USA vyzbrojovaly a financovaly členy teroristické organizace v Afghánistánu.

USA úmyslně podněcují konflikt v Sýrii

Ta území v Sýrii, která má nyní vláda pod kontrolou, zažívají mír a bezpečí, a to poprvé od roku 2011, kdy vypukl konflikt. Týká se to i Aleppa, největšího města v Sýrii, které napadly na začátku roku 2012 militantní skupiny, spojované s Al-Káidou, které vstoupily do Sýrie z Turecka, členské země NATO.

V Aleppu jsou nyní tanky nahrazovány vozidly, patřícími stavebním firmám. Po letech teroristické okupace bylo Aleppo konečně osvobozeno, a nyní zde probíhá celková rekonstrukce. Mír a bezpečí byly v Aleppu obnoveny nikoli díky iniciativě, kterou vedla OSN nebo západní státy, jako USA, Velká Británie či jiný člen NATO, ale díky vojenským operacím, na nichž se společně podílely Sýrie, Rusko a Írán. Operace byly provedeny přímo navzdory požadavkům Západu, aby teroristické enklávy zůstaly nedotčeny.

Vzhledem k tomu, že syrská vláda je stále schopna nabídnout syrskému lidu bezpečnost - oproti oblastem, které stále pustoší militanti, podporovaní Západem - drtivá většina vysídlených Syřanů žije na území, které má pod kontrolou stát.

To ostatně uvádí i zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) z roku 2017, nazvaná: „UNHCR zjistil, že vysídlení obyvatelé se ve velkém vrací zpět během pokračujícího konfliktu v Sýrii“ (zvýraznění textu přidáno):

Agentury poskytující pomoc odhadují, že během prvních šesti měsíců letošního roku se do Sýrie vrátilo do svých domovů přes 440 000 vysídlených osob. Současně UNHCR monitoroval, že se dosud v roce 2017 vrátilo přes 31 000 syrských uprchlíků ze sousedních zemí. Od roku 2015 se do Sýrie spontánně vrátilo 260 000 uprchlíků, a to především z Turecka do severní Sýrie.

Hlavní faktory, které ovlivňují rozhodování uprchlíků ohledně dobrovolného návratu do Aleppa, Hamá, Homsu, Damašku a jiných guvernorátů, v prvé řadě souvisí s pátráním po rodinných příslušnících, kontrolou majetku a v některých případech s reálným nebo jen pocitově vnímaným zlepšením bezpečnostních podmínek v některých částech země.

Je třeba poznamenat, že Aleppo, Hamá, Homs a Damašek spadají pod kontrolu současné syrské vlády. O regionech, které stále okupují teroristé - zejména Idlib v severní Sýrii - se ve zprávě nemluví.

Je jasné, že pokud by agenda Spojených států v Sýrii byla humanitární, pomohla by syrské vládě v jejím úsilí zlepšit bezpečnostní podmínky v celé zemi. Místo toho se USA aktivně snaží podkopat takové úsilí - úmyslně vytvářejí a udržují podmínky, které ohrožují bezpečnost a neustále způsobují lidské utrpení.

Mapa současného konfliktu v Sýrii odhaluje, že násilí pokračuje pouze v oblastech, v nichž se angažuje Západ a jeho regionální partneři. To se týká i Turecka (člen NATO), které pokračuje v invazi a ničení severosyrské krajiny, především v Afrínu, o čemž se zpráva OSN nezmiňuje. To se také týká Ameriky a jejího pokračujícího, nevítaného okupování východní Sýrie.

Zatímco Spojené státy tvrdí, že účelem okupování východní Sýrie je „porazit“ samozvaný „Islámský stát“ (ISIS), americká Obranná zpravodajská agentura (DIA) odhalila v uniklé interní zprávě z roku 2012, že vytvoření organizace ISIS si výhradně přály USA a jejich spojenci, neboť šlo o prostředek k izolaci syrské vlády.

V interní zprávě z roku 2012 (PDF) se konkrétně uvádí:

Pokud se situace vymkne kontrole, existuje možnost založit vyhlášené či nevyhlášené saláfistické knížectví ve východní Sýrii (Hasaka a Der Zor), a to je přesně to, co podpůrné opoziční síly chtějí, aby izolovaly syrský režim, který je považován za strategickou hloubku šíitské expanze (Irák a Írán).

Interní zpráva Obranné zpravodajské agentury (DIA) také vysvětluje, kdo představuje tyto „podpůrné síly“:

Západ, země v Perském zálivu a Turecko podporují opozici; zatímco Rusko, Čína a Írán podporují režim.

S tím, že ISIS je nyní z větší části v Sýrii a Iráku poražen, USA vysvětlují všemožnými způsoby, proč zůstávají v Sýrii nelegálně, a proč dokonce svou vojenskou přítomnost ještě posilují. Například tvrdí, že musí „poskytnout bariéru proti íránskému vlivu“, jak uvedl Guardian. Takové záminky jsou rozporuplné, vždyť íránský vliv hrál v prvé řadě ústřední roli v přání Ameriky vytvořit ISIS, a ISIS byl poražen syrsko-rusko-íránskou koalicí.

Východní Ghúta, která se nachází východně od Damašku, zůstává nadále ohniskem trvalého násilí, a to pouze kvůli snahám USA zabránit Sýrii, aby území osvobodila od teroristů a obnovila stejný pořádek, jaký panuje ve zbývající části Damašku. Pozorovatelé syrského konfliktu vyvozují shodné paralely mezi americkou propagandou, zaměřenou na zabránění osvobození Aleppa v roce 2016, a současnými snahami o prodloužení násilí ve východní Ghútě.

Politika USA v Sýrii: Nechat zemi vykrvácet

Vyvodíme-li závěr, že cílem politiky Washingtonu v Sýrii je záměrně prodlužovat lidské utrpení tak dlouho, dokud to bude možné, nejde jen o otázku povrchního posuzování současných kroků - tato politika USA je uvedena v analytických pracích za několik posledních let.

Již v roce 2012, kdy zjevně nevyšla rychlá výměna režimu, kterou USA podporovaly, a začal rozvleklý konflikt, prominentní americká politická skupina expertů (Brookingsův institut) publikovala analytickou zprávu, nazvanou „Záchrana Sýrie: Posouzení možností pro změnu režimu“.

Ve zprávě se uvádí (zvýraznění textu přidáno):

Spojené státy stále ještě mohou vyzbrojit opozici, i když je jasné, že pravděpodobně sama nebude mít nikdy dostatečně velkou moc, aby vypudila Asadovy kontakty. Washington by se pro toto řešení mohl rozhodnout jednoduše ve víře, že přinejmenším poskytne utlačovanému lidu určitou schopnost odolat svým utlačovatelům, což je lepší, než nedělat vůbec nic, dokonce i když bude mít poskytnutá podpora malou šanci na to, aby se porážka změnila ve vítězství.

Popřípadě by Spojené státy mohly počítat s tím, že by stálo za námahu přitlačit Asadův režim a nechat ho vykrvácet, udržovat regionálního protivníka oslabeného, a zároveň se tak vyhnout nákladům za přímou intervenci.

Nejenže tato analýza otevřeně připouští, že intervence USA v Sýrii nemá nic společného s humanitárními zájmy, ale spíše s „udržováním regionálního protivníka oslabeného“, ale výslovně doporučuje prodloužit podmínky, za nichž se humanitární krize rozšíří, a to co nejdéle to bude možné.

Záměrná podpora „opozice“, která nemá šanci svrhnout syrskou vládu, se rovná úmyslnému a zlomyslnému prodlužování smrtelného konfliktu a všech hrůz, které jej doprovázejí. Zpráva, kterou vypracoval Brookingsův institut, výslovně naznačuje, že USA „nechají vykrvácet“ vládu Sýrie, přičemž jsou si experti plně vědomi lidského utrpení, které „vykrvácení“ bezpochyby způsobí.

S touto špatně skrytou skutečností, která podchycuje skutečné záměry USA v Sýrii, pokračující americká šaráda v síních OSN - kdy USA vystupují jako zastánce lidské důstojnosti ohledně katastrofy, kterou samy záměrně a promyšleně vytvořily - odhaluje jak zvláštní zájmy USA, tak i „mezinárodní uspořádání“, jemuž předsedají jako nefalšovaný a bezkonkurenčně ničemný stát.

V podstatě političtí představitelé USA hodlají držet svět jako rukojmí, neboť hrozí neustálým krveprolitím, dokud nebudou jejich politické požadavky splněny - v případě Sýrie je to odstranění syrské vlády a její nahrazení vhodnými americkými zástupci. Tohle je přeci terorismus - terorismus, který by neměl být překvapením vzhledem k dominantní úloze USA při financování teroristických organizací, které v současné době ničí Sýrii.

Zatímco se Spojené státy snaží izolovat a podkopat narůstající počet národů, které se postavily stále zvrácenější povaze americké hegemonie, je povinností zbytku světa izolovat a podkopávat zvláštní zájmové skupiny, které řídí americkou hegemonii. Představa, že je současné „mezinárodní uspořádání“ založeno na právním státě, postrádá důvěryhodnost, když Washington může otevřeně vytvořit humanitární katastrofu, jako je tomu v Sýrii, držet svět jako rukojmí, pokud jeho požadavky nebudou splněny, a přitom se stavět do role zastánce zákonů a lidských hodnot, které bezostyšně v tomto procesu porušuje.


US Seeks to Intentionally Prolong Syrian Bloodshed vyšel 5. března 2018 na ICH. Překlad v ceně 569 Kč Zvědavec.

---

Dopis sester trapistek ze Sýrie

March 12, 2018, 3:52 am

≫ Next: Demokracionála

≪ Previous: USA se snaží záměrně prodlužovat krveprolití v Sýrii

$

0

0

Sestry trapistky v Sýrii
12.3.2018 
Osvoboď nás, Pane, od války. A osvoboď nás od zlého tisku. A to s veškerou úctou k novinářům, kteří se skutečně snaží pochopit situaci a také svět pravdivě informují. A ti se jistě nebudou zlobit kvůli tomu, co Vám píšeme.
 

Kdy utichnou zbraně? A kdy zmlkne stranická žurnalistika? My, kdo v Sýrii žijeme, jsme opravdu unaveni, znechuceni z tohoto obecného pobouření, které se pozvedá jako hůl proti těm, kdo brání svůj život a svou zemi. Vícekrát jsme v těchto měsících jely do Damašku; jely jsme tam poté, co bomby povstalců způsobily masakr v jedné škole, byly jsme tam také před pár dny, den poté, co tam dopadlo 90 raket vystřelených z Ghúty na vládní část města. Slyšely jsme příběhy dětí, strach z opuštění domova a z cesty do školy, děs z toho, že budou zase muset vidět své spolužáky po výbuchu, nebo že vybuchnou samy. Děti, které nemohou v noci spát strachem, že raketa přiletí na jejich střechu. Strach, slzy, krev, smrt. Nejsou také tyto děti hodny naší pozornosti?

Proč veřejné mínění ani nemrklo, proč se nikdo nerozhořčil? Proč se neozvaly humanitární apely nebo jiné akce kvůli těmto nevinným? A proč se západní veřejné mínění zvedá jen a pouze tehdy, když intervenuje syrská vláda? Ta si získala vděčnost syrských občanů, kteří se cítí být chráněni před tolika hrůzami, které jsme samy viděly nebo nám je vyprávěli jiní. Proč se nikdo rozhněvá nad krutostí války?

Samozřejmě, když bombarduje syrská armáda, také jsou postiženy ženy, děti, civilisté, jsou zranění nebo mrtví. A my se za tyto vojáky modlíme, nejen za civilisty. Modlíme se také za džihádisty, protože každý člověk, který se rozhodne pro zlo, je ztracený syn, je skrytým tajemstvím v božím srdci. A právě bohu je třeba nechat soud. Tomu, jenž nechce smrt hříšníka, ale chce, aby se obrátil a žil.

Ale to neznamená, že se věci nemají nazývat jejich pravými jmény. A není možné zaměňovat útočníka s obráncem. V Damašku, právě z oblasti východní Ghúty začaly útoky na civilisty žijící v části kontrolované vládou, a ne naopak. A je třeba připomínat, že právě v Ghútě byli civilisté, kteří nepodporovali džihádisty, uvězněni do železných klecí: muži, ženy byli umístěni ven a byli používaní jako lidské štíty. A právě Ghúta je dnes část Damašku, kde civilisté utíkají do vládní části během času a koridorů dohodnutého příměří. A tito lidé umírají pod palbou teroristických ostřelovačů. Proč je Západ tak slepý? Jak je možné, že ti, kdo informují, dokonce i v církevní oblasti, jsou tak jednostranní?

Válka je špatná, to jistě! Nechoďte to vyprávět Syřanům, kteří před sedmi lety viděli, jak se k nim dostala do jejich vlasti. Ale nelze se pohoršovat pro brutalitu války a mlčet o tom, kdo válku chtěl a chce ještě dnes. O cizích vládách, které zaplavily Sýrii v posledních letech stále smrtonosnějšími zbraněmi a mají zde své tajné služby. Nemluvě o žoldácích, které sousední země nechávají úmyslně vstupovat do Sýrie. Je třeba připomenout Západu, že mnozí z nich se později stali členy Islámského státu.

Mlčí se o cizích vládách, které na této válce vydělávaly a vydělávají. Stačí se podívat, u koho skončily nejdůležitější syrská ropná pole. Ale to je jen detail, ve hře je něco mnohem důležitějšího. Válka je zlá. Ale ještě jsme nedospěli k cíli, kdy budou vlk s beránkem pobývat pospolu. Věřícím je třeba připomenout, že církev neodsuzuje legitimní obranu. Třebaže si církev určitě nepřeje použití zbraní a válku, víra neodsuzuje ty, kdo brání svou vlast, svou rodinu nebo svůj život. Můžete si zvolit nenásilí, že pro ně i zemřete. Ale je to osobní volba, která dává v sázku jen vlastní život toho, kdo si je vybral, jistě to nelze chtít po celém národě, po celém lidu.

Žádný člověk, který má minimum pravdivé lidskosti, si nemůže přát válku. Ale říkat dnes Sýrii a syrské vládě, že nemá bránit svůj národ, to je proti vší spravedlnosti. Jedná se často jen o způsob, jak usnadnit úlohu těm, kteří chtějí zemi drancovat, masakrovat její lid. Jako se to dělo během těchto dlouhých let, kdy dohodnutá příměří sloužila převážně k tomu, aby se znovu vyzbrojili povstalci. A humanitární koridory často sloužily k tomu, aby se do válečných zón propašovaly nové zbraně a noví žoldáci. A jak můžeme zapomenout na to, k jakým zvěrstvům došlo v posledních letech v oblastech kontrolovaných džihádisty? Násilnosti, hromadné popravy, znásilnění… Tyto hrozné příběhy nám vyprávěli ti, kterým se podařilo uprchnout.

Ghuta - děti držené "povstalci" v kleci jako živé štíty mají odradit vládní jednotky od útoku

V těchto týdnech jsme četly dosti neuvěřitelný článek: Množství slov, které mělo sdělit na konci jediné tvrzení, tj. že všechny východní církve jsou jen služky moci. Prý z prospěchářství. A pak ta vskutku krásná věta na efektní závěr, prý jako projev úcty biskupů a křesťanů “syrskému tyranovi”. Je to způsob, jak shodit ze stolu jakýkoliv apel syrské církve, pokud ukazuje druhou stranu mince, o které se nemluví.

Když odhlédneme od každé zbytečné obrany a polemiky, překládáme jednoduchou argumentaci vycházející z následující úvahy. Kristus zná srdce člověka, a tudíž ví, že dobro a zlo přebývají vedle sebe v každém z nás. A tento Kristus chce, aby jeho učedníci byli kvasem v těstě. Mají být přítomností, jež kousek po kousku, zevnitř, pozitivně proměňuje dává situaci a směřuje ji k pravdě a dobru. Podporuje realitu tam, kde je to třeba, a mění ji tam, kde má být změněna. Odvážně, bez dvojakosti, ale zevnitř. Ježíš nevyslyšel syny hromu, když chtěli svolat oheň z nebe jako trest na bezbožníky.

Samozřejmě, že je korupce v syrské politice, stejně jako ve všech zemích světa. A samozřejmě je hřích v církvi, stejně jako ve všech církvích, jak si tolikrát posteskl současný papež. Ale apelujeme na zdravý rozum všech, i nevěřících. Jaká je reálná alternativa, kterou chce Západ pro Sýrii? To má být Islámský stát a šaría? A to se má stát ve jménu svobody a demokracie syrského lidu? Nenechte se vysmát. Nebo lépe, nenechte nás plakat.

Ale pokud si myslíte, že v žádném případě není nikdy dovoleno dělat kompromisy s teroristy, pak v rámci důslednosti připomínáme alespoň jeden malý příklad. Pak byste nemohli bez kompromisů s Vašimi vládami nemohli vyrábět laciný benzín, protože většina firem kupovala naftu za nízkou cenu od ISIS (tzv. Islámského státu), a to prostřednictvím Turecka. Pokud jedete pár kilometrů autem, děláte to také díky smrti někoho, komu byla tato nafta ukradena. A spotřebováváte naftu, jež měla vytápět dům některého dítěte v Sýrii.

Pokud opravdu chcete přinášet demokracii do světa, ujistěte se, že jste svobodní od tyranií na Západě, a starejte se o vlastní upřímnost, než se budete zasazovat o svobodu jiných. V neposlední řadě je třeba zmínit fakt, který by měl u vás vzbudit alespoň nějaké pochybnosti. Když nějaký křesťan nebo muslim odsoudí zvěrstva způsobená džihádistickými skupinami, přejde se to mlčením a v médiích je o tom zmínka jen vzácně a jen okrajově. Ale ten, kdo kritizuje syrskou vládu, ten se dostane na první strany velkých médií. Vzpomene si snad někdo na nějaký rozhovor nebo na nějaký vstup syrského biskupa v některých významných novinách Západu? Člověk může samozřejmě nesouhlasit, ale pravdivá informace předpokládá pohledy z více stran.

Ostatně ten, kdo mluví o zaujaté úctě syrské církve k prezidentu Asadovi jako o obhajobě krátkozrakých zájmů křesťanů, dokazuje, že nezná Sýrii, neboť v této zemi křesťané a muslimové spolu žijí v míru. Ale válka bohužel v mnoha částech zranila jejich soužití. Ale v oblastech zajištěných syrskou armádou, na rozdíl od oblastí, které kontrolují tzv. „jiné síly“, spolu stále žijeme v míru. Nažíváme spolu s hlubokými ranami, které je potřeba zacelit, dnes bohužel i s velkou námahou odpouštět. Ale pořád žijeme pospolu. A dobro je dobro pro všechny. Svědectvím o tom je množství charitativních děl, sociální pomoci a rozvoje, které dělají křesťané a muslimové společně. Samozřejmě, to vše ví nejlépe ten, kdo tady žije, i když uprostřed mnoha rozporů. Ale ne ten, kdo sedí u psacího stolu a žije s mnoha stereotypy protikladů mezi křesťany a muslimy.

Osvoboď nás, Pane, od války. A osvoboď nás od zlého tisku. A to s veškerou úctou k novinářům, kteří se skutečně snaží pochopit situaci a také svět pravdivě informují. A ti se jistě nebudou zlobit kvůli tomu, co Vám píšeme.

Sestry trapistky v Sýrii

Zdroj a foto: Vatikánský rozhlas. Přeložil Petr Beneš a upravila redakce.
Dodatek redakce E-republiky: Pro dokreslení toho, o čem je řeč, se podívejte na náš článek z roku 2013 nazvaný Fakta o Sýrii XIV. aneb Smrt v přímém přenosu.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 250 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

• Kdo zabíjel sarinem? Obama má problémy s vysvětlením
• V Sýrii po studené válce začala nová Kubánská krize
• Úklidová četa českých humanistů
• Oficiální zpráva USA o plynovém útoku v Damašku
• Lhaní o hladomoru v syrském městě Madája
• Studená sprcha pro izraelskou propagandu
• Politické a náboženské násilí v Bahrajnu
• Mlčení za peníze: Jak saúdské ministerstvo zahraničí ovládá arabská masmédia
• Fakta o Sýrii (VI.)
• Syrští povstalci zavraždili známého herce

Demokracionála

March 12, 2018, 4:00 am

≫ Next: Vítězný únor v této zemi nehrozí, ale Vítězný Nový listopad bohužel ano.

≪ Previous: Dopis sester trapistek ze Sýrie

$

0

0

Štěpán Forgáč
9. 3. 2018
Již povstaň, lide, světa prostý,
již povstaň a zbav se svých běd!
Ukonči „elit“ útlak sprostý,
do rukou uchop moci svět!
Ten kdo sotva světlo světa spatří,
ať svobodu má u nohou!
Ať celý život se s ní bratří,
ať k vládě všech ho povedou!

Ref. :

:Ať jen občan světu vládne,
od východu ke slunci západu!
Ať svět celý slastně sténá
pod diktátem občanů:
Ať pevně vlády žezlo třímá,
ať zemi svoji řídí lid!
Potřeby svoje nejlíp vnímá,
on vládu zaslouží si mít.
V jeho vládě budem klidně spávat,
v bezpečí, v míru, v lásce žít.
houf dětí mít, s nimi si hrávat,
své lidství šířit, velebit.

Ref. Ať jen Občan …

Ať všichni samozvaní vládci
poznají lidu majestát!
Poznají, že jsou na něj krátcí,
A že se ho měli bát.
Ať jen zkusí nepřátelé různí
občanu - vládci ublížit,
polnice naše ihned zazní,
my za sebe budem se bít!

Ref. Ať jen Občan …

Vítězný únor v této zemi nehrozí, ale Vítězný Nový listopad bohužel ano.

March 12, 2018, 12:38 pm

≫ Next: Největší slovenský deník je napojen na organizační strukturu americké neziskovky, kterou spolufinancuje George Soros a v jejíž radě sedí ředitel největšího vydavatelství na Slovensku. Už je jasné, proč SME a TREND oznámily, že už nebudou otiskovat další ožehavé výroky Roberta Fica o vlivu maďarsko-amerického finančního mogula na destabilizaci Slovenska!

≪ Previous: Demokracionála

$

0

0

Jiří Vyvadil
12. 3. 2018
V této zemi je na jedné straně jediná strana, která je schopna pragmaticky a navíc i nebývale „prolidově“ vládnout v podobě důchodových i sociálních změn ve prospěch těch nejohroženějších, ale zároveň bude vystavována stále většímu nepřátelskému tlaku České televize i médií a rostoucí agresivitě opozičních sil, které Zdeněk Ondráček naprosto příznačně označil za politickou žumpu. A ona to není jen politická žumpa, ale i kulturní či mediální. Připočtěme k tomu vnější tlaky, kdy není nic nelogického v tom, že se v současném napětí v Polsku, Maďarsku, na Slovensku i u nás vidí rukopis největšího sponzora barevných násilných převratů od roku 1989 miliardáře Sorose, který nebude uspokojen, dokud Putin nebude svržen, Evropa nebude centralizovaná pod jednotným vedením Merkelové a Macrona a tvořena mixem migrantů a zmenšujícím se počtem evropských domorodců.

Soros má tuhý kořínek a nikdy nespí. Dokud bude moci, bude svět převracet dle svých šílených představ. A nepodceňujme ho. Jen u nás kolik má podchyceno příslušníků politických, mediálních či kulturních elit

Tak jako v USA poražení clintonovci s pomocí lživých a manipulativních médií útočí brutálně na Trumpa nejen tehdy, kdy si to zaslouží, ale i tehdy, kdy evidentně – jako například v ekonomice – se mu daří, tak u nás antibabišovci a antizemanovci budou stupňovat pouliční aktivity až na hranu možného převratu.

Jestliže rozumný člověk musí Babišovu vládu pochválit za zmíněné sociální trendy jeho politiky, nelze popřít jeden jeho problém. Sám neví, zda s někým vládnout a neumí ani odlišit mezi ODS či SPD a KSČM. Pouze urychlené ustavení vlády by situaci mohlo zčásti zklidnit, ale toho není schopen, i když by mohl.

Problém je ovšem i v tom, že Babiš neví, na koho má dát, zda na část pravicových a havlistických funkcionářů typu Vokřála, Stropnického či Pelikána, kteří ho tlačí ke spolupráci s pravicí, která Babiše ovšem v žádném případě nevezme.

Ještě vážnější problém ovšem je, že tyto rady by zbavili Babiše zřejmě části jeho voličů, kteří až ze 60 % tvoří bývalí voliči ČSSD, KSČM a dnes i zčásti SPD. Spolupráce s ODS by vzala Babišovi určitě až 10% hlasů. Babiš má štěstí v tom, že ODS sice nenabízí absolutně žádný smysluplný program, který by ji umožňoval současné vládnutí, ale „politologicky“ správně chápe, že jedině trvalá mantra boje proti němu jí může dát v příštích volbách cca 10-13% hlasů, aniž cokoliv užitečného prosadí. Na víc samozřejmě dle současných aktivit nemá.

Předčasné volby by měly několik výhod. Především by se současná protizemanovská a protibabišovská aktivita havlistických mas přetavila v aktivity volební. Zkušenost totiž ukazuje, naposledy z prezidentské volby, že ani plná náměstí a společná národní fronta politické, kulturní a mediální žumpy by neměla za následek, že by Babiš mohl prohrát. Naopak : Je zjevné, že by odpadly nejhorší výhonky žumpismu, STAN a TOP 09 a věřme, že i KDU-ČSL. A i kdyby by mírně narostly výsledky Pirátů, coby anarchisticko – liberální levice a již zmíněné pravicově ideologické ODS, výsledek by byl zřejmější a vláda ANO by možná dokonce mohla být bez jakéhokoliv dalšího partnera.

Bohužel zde zatím chybí politická strana, která by promítala pragmatické vidění sociálně ekonomické, které jistě Babiš má i do zahraniční politiky, kde nic naplat, by se Andrej Babiš měl mnoho učit od sousedního Rakouska s jeho skvělým kancléřem Sebastiánem Kurzem, který má v úmyslu spojit Rusko s Evropou slovy není míru bez Ruska, silně omezit současné struktury EU, jejíž některé části otevřeně pokládá za kontraproduktivní a samozřejmě omezit míru migrace až na nulu.

Budiž, možná jednoho dne vznikne. Teď to zatím není na pořadu dne

Dnes je na pořadu dne, že Sorosovsko – havlističtí aktivisté (čti „žumpovníci“)chtějí získat milión podpisů pro výzvu na odstoupení Babiše. Ten počet se zdá nereálný, ale boj proti Zemanovi a Babišovi se stal módou. A protože žumpovníci jinou variantu, jak svou tenzi vybít, nelze jejich aktivity úplně podceňovat.

Minulé volby do Poslanecké sněmovny sice byly dobré, ale zase ne tak natolik, aby nevznikl pat.

Je třeba zvolit novou reprezentaci, zbavit se politických parazitů typu STAN, TOP 09 a KDU-ČSL, znovu rozhodnout zda vydat, či raději nevydat Babiše k trestnímu stíhání.

Vítězný únor v této zemi nehrozí, ale Vítězný Nový listopad možná ano.

Je třeba jednat.

Největší slovenský deník je napojen na organizační strukturu americké neziskovky, kterou spolufinancuje George Soros a v jejíž radě sedí ředitel největšího vydavatelství na Slovensku. Už je jasné, proč SME a TREND oznámily, že už nebudou otiskovat další ožehavé výroky Roberta Fica o vlivu maďarsko-amerického finančního mogula na destabilizaci Slovenska!

March 12, 2018, 1:12 pm

≫ Next: Kdo z nás tušil, jak je Delaware pokrokové: Děti od pěti let si budou moci měnít pohlaví a rasu bez vědomí rodičů

≪ Previous: Vítězný únor v této zemi nehrozí, ale Vítězný Nový listopad bohužel ano.

$

0

0

- VK -

12. 3. 2018  AENews

Redakce Aeronetu ve spolupráci se Svobodným vysílačem CS přináší čtenářům v České republice a zejména na Slovensku v tomto článku zásadní informace o systému organizačního propojení největšího mediálního vydavatelství v zemi pod Tatrami na americkou neziskovkou v New Yorku, která byla v Ruské federaci zařazena na seznam nežádoucích organizací. Přinášíme informace, které odhalují mohutné prorůstání vlivu amerického finančníka maďarského původu George Sorose nejen do neziskového, ale už i do mediálního sektoru na Slovensku.

Tyto informace, se kterými vás seznámíme, jsou pouze špičkou ledovce událostí, které byly odstartovány na Slovensku s cílem provedení řízeného státního převratu a resetu slovenské zahraniční politiky a nastartování procesů “polandizace” v zemi, kdy zahraniční politika nové vlády bude mít za úkol koordinovat své kroky v souladu s americkými zájmy v Evropě a méně v souladu se zájmy Evropské unie. Všechny procesy, které byly na Slovensku nastartovány brutální dvojitou vraždou ve Veľkej Mači, mají za úkol změnit nejen vládu, ale především její zahraniční orientaci. Na Slovensku byla spuštěna barevná revoluce a souvislosti, které vidíme ze získaných informací, pouze odhalují děsivá chapadla mohutné mocenské chobotnice, která mají svůj původ za oceánem v USA.

Největší slovenský deník zahájil cenzuru Roberta Fica, ředitel vydavatelství je v představenstvu americké neziskovky spolu s ředitelem Sórošovy nadace.

Hlavním mediálním organizátorem státního převratu na Slovensku a mohutného útoku proti vládě Slovenské republiky a proti demokraticky zvolenému premiérovi Robertu Ficovi je největší slovenský deník SME. Za tímto deníkem stojí vydavatelství Petit Press, kterému šéfuje Alexej Fulmek. Majoritním akcionářem ve vydavatelství je Prvá slovenská investičná skupina a.s., menšinovým akcionářem je potom Penta. To jsou všeobecně známé informace. Jenže Alexej Fulmek, generální ředitel vydavatelství Petit Press, je ovšem také jedním z ředitelů a členem představenstva Media Development Investment Fund (MDIF), což je podivná nezisková organizace [1] registrovaná ve Spojených státech amerických jako non-profit organizace. Tato americká neziskovka byla v roce 2016 označena Ruskou federací za nežádoucí organizaci v zemi [2]. Podle ruského Úřadu Generálního prokurátora jde o organizaci, která provádí rozkladnou činnost a diverzní operace na území Ruské federace proti ruské vládě. A nyní, jak se ukazuje, dokonce i proti vládě slovenské republiky. A tady začíná jít do tuhého. 

Generální ředitel vydavatele největšího slovenského deníku sedí v New Yorku v neziskovce s pravou rukou George Sorose. A někdo se potom diví, proč SME nechce publikovat výroky Roberta Fica o Sorosovi?

Spolu a Alexejem Fulmekem je totiž v představenstvu MDIF [3] také jistý a nám velmi dobře známý Houston Spencer [4], ředitel strategických operací Open Society Foundations George Sorose, takže je jasné, proč Rusko označilo MDIF za nežádoucí organizaci v Rusku. Spencer je v hierarchii Sorosovy neziskovky jedním z hlavních organizátorů mediálních strategií Open Society Foundations a je Sorosovou pravou ruku v oblasti investic. Mnoho občanů na Slovensku si právem položí otázku, jak je vůbec možné, že majitel a šéf největšího vydavatelství v zemi sedí jako člen ředitelského výboru v americké neziskovce v New Yorku spolu s lidmi, kteří pracují pro lobbistické nátlakové organizace jako je OSF, které prosazují změny režimů v různých zemích světa. 

Alexej Fulmek, generální ředitel Petit Press a člen představenstva ředitelů americké neziskovky Media Development Investment Fund.

MDIF má dvě sídla, centrála je v New Yorku na adrese 37 West 20th Street, Suite 801, New York, NY 10011, USA. Druhé sídlo MDIF je v Praze na adrese Salvátorska 10, 110 00 Praha 1 [5]. Jak vyplývá z obchodního rejstříku, pražská adresa reprezentuje dceřinku americké matky. Jednatelkou pražské pobočky je Marie Němcová, sídlo Praha – Bubeneč, Verdunská ul., PSČ 160 00. Marie Němcová je jednatelkou nejen české divize MDIF, ale byla i jednatelkou předchozí subjektivity MDIF v ČR před přejmenováním, konkrétně organizační složky americké společnosti v ČR, Media Development Loan Fund, inc.

Jak název napovídá, jednalo se o nadaci, která poskytovala půjčky. A právě na jednu takovou půjčku dojde v tomto článku ještě řeč. Adresa sídla této americké neziskové organizace byla jiná, 45 West 21st Street, New York, NY 10010 [6]. Marie Němcová je kromě toho zároveň členkou správní rady Open Society Fund Praha, Verdunská 724/25, Bubeneč, Praha 6. Chápete už propojení této chobotnice? A tato Marie Němcová kromě jiného koordinovala mezinárodní rozvojové projekty pro americkou federální neziskovku USAID, pro Nizozemské ministerstvo zahraničních věcí a pro Evropskou unii. Znovu se potvrzuje, že Praha je centrem operací amerických neziskovek, odkud potom řídí své operace v celé Evropě.

Americká neziskovka nalévá peníze do mediálních projektů v zemích celého svět s cílem prosazování amerických zájmů, a to i pomocí revolucí a převratů z ulice, pokud je potřeba. V Rusku ji proto už označili za nežádoucí

Jenže to není zdaleka všechno. Media Development Investment Fund je svým založením nezisková investiční společnost, což je specialita anglosaského práva, kdy neziskový sektor může podle amerických zákonů provozovat investiční činnost pro subjekty 3. stran v zahraničí bez jakéhokoliv kapitálového zdanění výnosů ve třetích zemích. Proto na oficiálním webu MDIF najdete i seznam investorů [7], kteří do této “neziskovky” nalévají peníze. Kromě Alexeje Fulmeka jako fyzické osoby najdeme zcela logicky v seznamu investorů i Open Society Foundations George Sorose. Za pozornost stojí i společnost Geosor Corp [8], což je firma založená v New Yorku v roce 1990 se sídlem 888 7th Avenue, Floor 33, New York, NY 10106 a jediným majitelem a společníkem v této firmě je George Soros, od jehož jména a příjmení je název firmy odvozen.

Takže George Soros investuje do MDIF ze dvou zdrojů, z Open Society a ze zdrojů Geosoru. A co vlastně tato americká investiční neziskovka MDIF dělá? Nalévá peníze do projektů tzv. médií v desítkách zemí celého světa, kde sledují američtí neokonzervativci své zájmy a potřebují ovlivnit procesy a veřejné mínění v zemích ve prospěch zájmů systému Pax Americana. Proto tyto neziskové organizace jako je MDIF se aktivizují pokaždé tam, kde jde o zachování nebo posílení zájmů americké zahraniční politiky. A k čemu došlo na Slovensku?

Když slovenský premiér Robert Fico otevřeně odkryl na tiskové konferenci [9] karty a ukázal prstem na George Sorose, lidé napojení na jeho neziskovky a investiční organizace okamžitě vystartovali na ochranu finančního mogula a přistoupili k bezprecedentnímu rozhodnutí, které vzbudilo pozornost i v médiích v Ruské federaci. Nejprve časopis TREND a vzápětí po něm i deník SME oznámily, že od této chvíle již nebudou informovat a publikovat jakékoliv zmínky a projevy premiéra Slovenské republiky, pokud se v nich bude nacházet jméno “George Soros” [10].

Oba dva deníky se tak veřejně přiznaly, že budou provádět autocenzuru výroků premiéra Slovenska na 1. stupni opdorového gradientu (ignorace), aby se k občanům a předplatitelům obou tiskovin nedostaly prý “závadové” informace. O stupních odporového gradientu v procesech řízení se více dočtete uprostřed v článku zde. Toto rozhodnutí přišlo pochopitelně od majitelů TRENDu (News and Media Holding, a.s.) a SME (Petit Press), protože mediální profilace a finanční dotace vedou ke strukturálním fondům neziskových investiček, za kterými stojí finance nejen George Sorose, ale především americké státní moci, která je finančně napojená na organizační složky domu Rockefeller a domu Rothschild. 

Propojení největšího deníku, Toma Nicholsona, Gorily a 28-letého novináře, který to odskákal svým životem za někoho jiného? Tohle dole na obrázku je skutečná Gorila!

Rozkaz zněl jasně, Ficovy zmínky o Sorosovi už nesmí více projít! Tragédie vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové má i jeden velice podivný rozměr, po kterém naše redakce usilovně pátrá. Je to úloha novináře kanadského původu Toma Nicholsona, který přinesl kauzu údajné východoslovenské mafie Jánu Kuciakovi na stůl a dva týdny před jeho vraždou ze Slovenska zmizel. Tom Nicholson je autorem slavné knihy Gorila o prorůstání korupce na Slovensku do nejvyšších struktur státu, ale předmluvu [11] k jeho knize nenapsal nikdo jiný, než právě dnešní šéf Petit Press a vydavatel SME, Alexej Fulmek. Existuje minimálně důvodné podezření, že mladičký Ján Kuciak byl někým delší dobu připravován do role budoucí oběti, protože celé 3 roky, kdy pracoval pro Aktuality.sk (Ringier Axel Springer), tak dostával na stůl ty nejvýbušnější kauzy, ale nikoliv z pozice novináře, který by je sbíral v terénu, ale pouze z pozice analytika, který informace a tipy na stole obdržel od jiných zdrojů, informace vyhodnotil a svým jménem o nich napsal a publikoval je.

Opravdu je velmi zvláštní, když Tom Nicholson nasbíral informace o údajné mafii na východním Slovensku, ale sám o tom nic nepublikoval, nasbírané informace totiž položil na stůl 28-letému klukovi, aby informace publikoval on pod svým jménem. Náhlý odjezd Toma Nicholsona ze Slovenska dva týdny před Kuciakovo vraždou by potom mohl vysvětlovat určitý obrat v událostech, nad kterými Tom Nicholson už neměl kontrolu. Není totiž normální, aby velké kauzy a tzv. sólo-kapry dávali novináři někomu jenom tak na stůl, aby je dotyčný publikoval pod svým jménem.

To je za prvé nesmysl, to žádný novinář nikdy neudělá a za druhé takový postup smrdí, protože se dá interpretovat i tak, že někdo nechce informace pustit ven pod svým jménem, ale raději pod jménem nějakého redakčního analytika, jako byl právě Ján Kuciak. Jestliže ředitel největšího vydavatelství na Slovensku napíše Tomu Nicholsonovi do jeho knihy předmluvu, potom vznikají otázky, jaké existuje propojení mezi Tomem Nicholsonem, největším deníkem na Slovensku a Georgem Sorosem, jehož ředitel Open Society pro strategické plánování sedí v téže americké neziskovce v New Yorku s ředitelem vydavatelství největších novin na Slovensku.

SME si půjčilo peníze na stavbu vlastní tiskárny. Půjčku poskytl Media Development Investment Fund, kapitál George Sorose

Alexej Fulmek byl válečný novinář, který spolu s Karolem Ježíkem v lednu 1993 založili deník SME. Alexej Fulmek byl nejprve zástupcem šéfredaktora, potom předsedou představenstva a nakonec byl generálním ředitelem Petit Press, kde je až dosud. V roce 1995 si SME postavilo vlastní tiskárnu a vzalo si úvěr od… zkuste hádat. Od společnosti Media Development Loan Fund, viz. pražská pobočka MDIF. A jsme doma. Chápete už, jak fungují háčky a udice? A tento Alexej Fulmek je od ledna 2013 členem této Media Development Loan Fund, která se mezičasem přejmenovala na Media Development Investment Fund. Tato společnost vznikla v roce 1995 a sama o sobě na svých stránkách prohlašuje, že je neziskovou organizací, která pomáhá financovat opoziční média. A úvodní financování pro start této společnosti Media Development Investment Fund, která poskytla několik úvěrů deníku SME, poskytl kdo jiný než George Soros.

Alexej Fulmek z Petit Pressu a prostřednictvím něj i deník SME má tak zajištěné krytí pro své aktivity, protože zmíněný Alexej Fulmek se účastní mnoha aktivit nadace Otevřené společnosti na Slovensku, tedy opět v dikci George Sorose. A když si uvědomíme, že Petit Press má dnes pod sebou více jak 30 regionálních periodik, prostřednictvím kterých ovlivňuje veřejné mínění, je to obrovská chobotnice. Beata Balogová, šéfredaktorka SME, se rovněž účastnila pochodu v pátek 2. března 2018.

Kdo organizoval demonstrace v pátek 2. března v Bratislavě? Lidé napojení na SME, Petit Press vydavatelství a Open Society. Státní převrat koordinovaný mainstreamem a nevládkami!

V pátek 2. března 2018 se konal pochod k úřadu vlády a organizátoři tohoto pochodu byli manželé Peter Nagy a Katarína Nagy Pazmány. Peter Nagy je projektovým manažerem nakladatelství Petit press, tedy lidé z vydavatelství deníku SME. Jaká náhoda. Peter Nagy i Katarína Nagy Pazmány se holedbali tím, že při organizaci nespolupracovali s žádnými politickými stranami. Jenomže lidé z okruhu SME a lidé z okruhu nakladatelství Petit Press mají a měli vždy velmi blízko k pravicovým politickým platformám, např. při oslavě 25. výročí založení deníku SME v lednu 2018 se vyfotili redaktoři SME společně s Andrejem Kiskou.

Andrej Kiska, prezident SR, si podává ruku s šéfredaktorkou SME Beátou Balogovou. Prezident přijal pozvání na oslavy 25. výročí založení SME.

Andrej Kiska navíc navštěvuje večírky spřízněných redakcí zejména Týždeň, Deník N adeník SME, navíc Mikuláš Dzurinda i Ivan Mikloš se nechali slyšet, že deník SME vždy stál na jejich straně barikády. Ivan Mikloš byl tvůrcem těch nejdrastičtějších neoliberálních reforem Dzurindovo vlády. Dále se pochodu v pátek 2. března 2018 zúčastnil Lukáš Fila, šéfredaktor Deníku N, stejně jako Marek Chorvatovič, vedoucí editor Deníku N, který opakovaně vystupuje v českých médiích s komentáři o Slovensku. Známe spojku George Sorose na Slovensku, novináře Ondreje Starinského z Deníku N, který od roku 2005 pracoval v Sorosově nadaci Otevřené společnosti na Slovensku, nejprve jako koordinátor soutěže Novinářská cena, potom jako manažer mediálního programu. Krátce figuroval také v nadaci Petit Academy.

Organizátoři údajně nezávislých protestů v Bratislavě nejsou vůbec nezávislí. Všichni, do jednoho, pracují pro mainstreamová periodika a pro neziskový sektor napojený na Open Society George Sorose!

Zajímavé také je, že Open Society Fund Bratislava označuje jako ideálního komika současnosti Jána Gorduliče, který podporuje protesty před bytem Roberta Fica v rezidenčním komplexu Bonaparte v Bratislavě. Dále protesty spolupořádá Beata Balogová, šéfredaktorka SME, Martin Milan Šimečka, publicista z Deníku N, Arpád Soltész z Noviny.sk, Christophe Deloire, tajemník mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic, chtějí protestům vtisknout mezinárodní publicitu, nebo herečka Petra Polnišová, ale i Táňa Pauhofová, které se podílely na kampani Ivety Radičové, tvrdé stoupenkyně organizací George Sorose na Slovensku. Herečka Petra Polnišová je vidět v každé reklamě, zejména na banky, mobilních operátorů, prostě tam, kde tečou velké peníze.

Andrej Kiska na oslavách 25. výročí SME, vpravo Alexej Fulmek, generální ředitel Petit Press, vydavatele SME.

Dále vyjádřila podporu této demonstraci v pátek 2. března 2018 Tereza Nvotová, ta řeší celou dobu pouze Mečiarismus, patří k té generaci, která je pokračovatelem adorující neoliberální politické kruhy a směřování. Dále Ján Orlovský, ředitel nadace otevřené společnosti, tedy George Sorose, potom také Michal Hvorecký a další. Vidíme mohutnou sérii článků vydavatelství News and Media Holding a.s., pod které spadá např. deník Trend, které začaly útočit na Roberta Fica, když odhalil v neděli 4. března 2018 propojení Andreje Kisky s Georgem Sorosem, resp. jeho setkání 20. září 2017 v New Yorku.

Co se odehrálo vloni v září v New Yorku? Utajená Kiskova schůzka s Georgem Sorosem nebyla zase až tak utajená, minimálně ne pro Roberta Fica. Tehdy ale netušil, že mu neziskovky a Soros začnou o půl roku později jít po krku

Andrej Kiska se s Georgem Sorosem sešel na 5. Avenue v New Yorku, a to 20. září 2017 na schůzce konané od 10:00 do 11:00 podle harmonogramu, a spolu s ním George Sorose navštívili podpředseda vlády za SMER, Ing. Peter Pelegrini, státní tajemník ministerstva zahraničních věcí a zástupce Miroslava Lajčáka, Ivan Korčok, mluvčí a poradce expremiérky Ivety Radičové Rado Baťo, ředitel zahraničního odboru kanceláře prezidenta Andreje Kisky Vít Koziak a vedoucí odboru regionální politiky kanceláře prezidenta Andreje Kisky, šestadvacetiletá Vladimíra Ledecká. Tu jsme třeba mohli vidět s luxusní kabelkou od Chanelu za 5.000,- Eur během služební cesty v Gruzii. To je tzv. Kiskova zlatá mládež, kterou si s sebou přivedl od roku 2014 do úřadu kanceláře prezidenta.

Andrej Kiska a Vladimíra Ledecká.

Průvodce v New Yorku jim dělal ředitel odboru protokolu prezidentské kanceláře Andreje Kisky Tomáš Ferko, obchodní poradce slovenského velvyslance v USA Miroslava Ivana Peter Petian, ale také prezidentský fotograf Marián Garaj. Sám ministr zahraničí Slovenska Miroslav Lajčák se spolu s Andrejem Kiskou setkali s Georgem Sorosem už v roce 2016. Navíc, sám George Soros podle uniklých e-mailů z Wikileaks, v roce 2011 doporučil Hillary Clintonové jako vhodného vyjednávače v Albánii právě Miroslava Lajčáka ze Smeru.

A právě Miroslav Lajčák povede zasedání OSN v New Yorku od října 2018, kde se má odsouhlasit dokument Globální dopad migrace (Global impact of migration), ve kterém jsou stavěni ekonomičtí uprchlíci na stejnou úroveň jako uprchlíci před válkou. Jenomže proč Fico vytáhl Sorosovu kartu až teď, kdy mu hrozí pád vlády, když o této schůzce věděl už v září 2017, kdy tam s Andrejem Kiskou odjel i Miroslav Lajčák ze Smeru, stejně jako jeho státní tajemník Ivan Korčok za Smer, i podpředseda vlády za Smer Peter Pelegrini? Navíc speciál, kterým všichni do USA odletěli, patřil ministerstvu vnitra Roberta Kaliňáka za SMER. Kromě toho, SMER vůbec nepodpořil zákon na omezení vlivu neziskovek financovaných ze zahraničí, ale najednou Robert Fico zjišťuje, že mu ty samé neziskovky jdou po krku.

Největší noviny v zemi si hrají na ochránce třeskuté pravdy, rozhodli se cenzurovat premiéra vlastní země, pokud začne občanům předkládat informace o vlivu Sorosovy chobotnice na slovenská média

Co si mají občané Slovenské republiky myslet o tom, když největší deník v zemi veřejně oznámí, že bude cenzurovat výroky premiéra, pokud budou obsahovat jakékoliv zmínky o Georgi Sorosovi? Vždyť to je do nebe volající autocenzura! A deník SME to může klidně tisíckrát omlouvat dobrými úmysly o veřejné blaho, ale to není úkolem médií. Tedy, není to úkolem poctivých médií, abych byl přesný. Média mají informovat o tom, co se stalo a kdo co řekl a mají analyzovat, pokud dělají publicistiku a investigace. Média nemají utvářet lepší společnost, lepší svět, lepší zítřky, proboha! To není totiž práce pro média, to je práce pro propagandu. A je smutné, že slovenský mainstream už dávno rezignoval na zpravodajství, protože to, co z něho každý den vytéká jako zapáchající hnis, to nemá se zpravodajstvím naprosto nic společného. To je čirá propaganda a umlčování kohokoliv, kdo má jiný názor, i kdyby to měl být třeba i premiér.

Jenže naše investigace nekončí u šéfa a ředitele vydavatele SME, zvláštní stopy vedou i k vládnoucí straně SMER. Robert Fico má uvnitř vlastní strany lidi, na které se nedávno zaměřilo operační křídlo Open Society Foundations George Sorose s cílem získat je pro spolupráci v Evropském parlamentu. V listopadu minulého roku přinesla redakce Aeronetu výbušný dokument [12], který unikl z emailových serverů společnosti Open Society Foundations v Londýně. Jedná se o dokument popisující rozkladnou činnost OSF při získávání vybraných poslanců Europarlamentu ke spolupráci na cílech, které George Soros plánuje realizovat a prosadit v Evropské unii.

Na seznamu jsou tři politici z vládního SMERu Roberta Fica, jsou to Monika Flašíková-Beňová, Monika Smolková a Boris Zala. Open Society Foundations je uvedla ve svém utajovaném materiálu jako osoby, které by bylo dobré získat pro spolupráci na projektech OSF v Evropské unii. Tento uniklý dokument je důkazem o rozkladné činnosti Sorosovy nadace proti bezpečnosti a integritě poslanců Evropského parlamentu a konkrétně proti morální integritě lidí z Ficova vládního SMERu. Kauzu přešla slovenská média mlčením, ignorací, tzn. na 1. stupni odporového gradientu, nikdo tudíž situaci neřešil. 

Rukopis barevné revoluce je vidět v těchto hodinách ve všech slovenských médiích. Nedovolte cizí moci provést na Slovensku státní převrat s pomocí mainstreamového tisku!

V tomto investigativním článku mají naši čtenáři reálné důkazy a faktografické údaje o propojení slovenského mainstreamu s organizacemi George Sorose, nejsou to žádné konspirace, ale tvrdá novinářská fakta, která se nebojíme publikovat. Slovenská mainstreamová média zažívají krizi a stejný odliv čtenářů, který postihuje mainstreamová média i v ČR. Lidé začínají vnímat, že mainstream už přestává plnit roli zpravodajství, které informuje o tom, co se stalo a kdo co řekl, ale stává se postupně propagandistickým strojem na budování jiného obrazu světa, světlých a lepších (rozuměj podle jejich představ) zítřků. Slovenský občan se dozví, že největší deník v zemi nebude informovat o tom, co řekl premiér na adresu někoho jiného. To je naprostý rozvrat novinařiny na Slovensku. A občan se podívá na náš článek a uvědomí si, že ředitel vydavatelství tohoto největšího deníku sedí jako ředitel v představenstvu americké neziskovky v New Yorku, do které investičně pumpuje peníze Open Society Foundations George Sorose a dokonce od této neziskovky si Petit Press půjčil peníze na stavbu vlastní tiskárny. Slovensko snese fšecko?

I’m reaching for your country… George Soros

Slovenský občan se podívá na hrob Jána Kuciaka a jeho snoubenky a cítí smutek. A potom se podívá na náš článek a zjistí, že pan Kuciak nebyl novinář v terénu, ale jenom analytik, který publikoval pod svým jménem kauzy, které mu na stůl často nosili jiní lidé. Lidé jako Tom Nicholson, který dva týdny před jeho vraždou narychlo odjel ze Slovenska. Ten samý Tom Nicholson, jemuž do jeho knihy Gorila napsal předmluvu šéf vydavatelství SME, který sedí v jedné neziskovce v USA spolu s ředitelem strategického plánování Sorosovy Open Society Foundations. Novinařina není o budování lepších zítřků, to je úkolem lidu, národa a politiků! Běda národu, ve kterém se novináři stávají revolucionáři! Novinařina je o přinášení informací, souvislostí, spojení a kontaktů, bez ohledu na to, jestli se tím buduje lepší svět, anebo se tím jenom odhaluje nepřehledné prostředí, kde média plní úlohu propagandistických nástrojů pod kontrolou ředitelů, kteří sedí v představenstvech různých neziskovek a fondů kdesi za mořem. Nenechávejte si tyto informace pro sebe a sdílejte prosím tento článek na soicálních sítích, v emailech a v diskusích na internetu, ať se lidé dozví, jak je to doopravdy s vlivem George Sorose na slovenská média.

Nejen o dramatickém vývoji situace na Slovensku budeme hovořit dnes (vyšlo 9.3.2018) v mém pravidelném pořadu na Svobodném vysílači CS od 19:00 hodin. Probereme aktuální vývoj na Slovensku, probereme autocenzuru slovenského tisku, který oznámil, že nebude psát o výrocích Roberta Fica, pokud půjde o výroky na adresu George Sorose, probereme demonstrace v ČR proti Andreji Babišovi a Zdeňku Ondráčkovi a dostaneme se i na otázky a odpovědi v rámci telefonických dotazů. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

Záznam pořadu

-VK-

Šéfredaktor AE News

(upraveno redakcí NR)

Kdo z nás tušil, jak je Delaware pokrokové: Děti od pěti let si budou moci měnít pohlaví a rasu bez vědomí rodičů

March 12, 2018, 1:14 pm

≫ Next: Tři scénáře pro Roberta Fica

≪ Previous: Největší slovenský deník je napojen na organizační strukturu americké neziskovky, kterou spolufinancuje George Soros a v jejíž radě sedí ředitel největšího vydavatelství na Slovensku. Už je jasné, proč SME a TREND oznámily, že už nebudou otiskovat další ožehavé výroky Roberta Fica o vlivu maďarsko-amerického finančního mogula na destabilizaci Slovenska!

$

0

0

12. 3. 2018     HlavnéSprávy
V americkom štáte Delaware školáci od piatich rokov budú môcť informovať o svojom želaní zmeniť svoje pohlavie a rasu, bez toho aby o tom museli vedieť ich rodičia. Právo žiakov bude obhajovať škola. K zavedeniu takéhoto pravidla sa vyjadril predstaviteľ Delawarského fondu rovnoprávnosti Mark Purpura.

Americký štát Delaware prijme pravidlo, podľa ktorého sa dieťa od piatich rokov môže vyjadriť k zmene svojho pohlavia alebo rasy. Informovať o tomto rozhodnutí svojich rodičov nemusí. Pravidlo 225 prinúti všetky školy štátu, aby dali každému dieťaťu možnosť si zvoliť záchod, šatňu, športový tím a dokonca aj meno bez súvislosti s biologickým pohlavím. Môžu si tiež vyberať rasu. Ak to škola žiakom umožní, rodičia sa nič nedozvedia.

Mark Purpura: “Pravidlo dovoľuje deťom si vyberať vlastné pohlavie a rasu pre školské vedenie. Podľa tohto pravidla sa škola môže vopred obrátiť na rodičov kvôli súhlasu. Než sa na nich škola obráti, musí rozhodnúť, čo bude lepšie pre zdravie, bezpečnosť a blahobyt dieťaťa. […] Je to jednoduché: niektorí rodičia nie sú schopní podporovať svoje dieťa. Bezpečnosť a blahobyt dieťaťa môžu byť ohrozené, ak sa do toho zapoja rodičia. […] Dieťa má právo na dôstojnosť a úctu v škole. Deti si nemusia vyberať medzi dôstojnosťou a úctou – a nebezpečenstvom doma. Nemusí byť ohrozované fyzickým násilím, duševným utrpením alebo ešte niečí m horším. ”

Tři scénáře pro Roberta Fica

March 12, 2018, 10:30 am

≫ Next: Nejhorší noční můra Kapsche

≪ Previous: Kdo z nás tušil, jak je Delaware pokrokové: Děti od pěti let si budou moci měnít pohlaví a rasu bez vědomí rodičů

$

0

0

Michal Brand
12. 3. 2018
Situace na Slovensku už naprosto jednoznačně ukazuje na pečlivě a dávno připravený plán na další barevnou revoluci. S největší pravděpodobností opět se starým známým financiérem převratů – Georgem Sorosem v zákulisí. V popředí pak především neziskové organizace, placené z velké části právě Sorosem, samozřejmě za aktivní účasti slovenské kavárny. Tam lze zařadit rektory „nepolitických“ vysokých škol, kteří dají studentům i zaměstnancům volno, aby mohli jít demonstrovat za slovenský Majdan. 


Média, která prohlásí, že v rámci „slušnosti“ („chceme slušné Slovensko“ přeci zní slogan slovenského Majdanu) nebudou publikovat zcela slušná (jen trochu „nekorektní“) vyjádření premiéra země. Jako například když premiér prohlásí, že do slovenské politiky zasahují některé subjekty ze zahraničí, jmenovitě pan Soros. Ten Soros, který financoval a organizoval přes své „neziskové“ organizace celou řadu státních převratů, tak cudně zvaných „barevná revoluce“.

Jaké scénáře dalších kroků a dalšího vývoje se nabízí Robertu Ficovi?

1. Scénář „ponížím se, pokořím, zaprodám Slovensko a oni mě nechají“ a „The Powers That be“, síly v zákulisí ho na čas nechají

Robert Fico zatím jde po této cestě. Domnívá se zřejmě, že když obětuje ministra vnitra, že se síly v pozadí uklidní a jemu samotnému že bude dovoleno zůstat ve funkci. Že ho nechají ve funkci a on sám bere jako daň, že pak on sám bude muset přijmout Dublin IV, dovézt na Slovensko desetitisíce a statisíce migrantů a prodat celou vlast Slovenského národa cizím migrantům ze zcela nekompatibilních civilizací a kultur.

Myslím, že je minimální šance, že by barevní revolucionáři a jejich šéfové ponechali Roberta Fica ve funkci – ať udělá cokoli, ať slíbí cokoli, zlikvidují ho dříve nebo později. Možná až měsíc po Dublinu IV. A pak to ještě svedou na něj – všechno. Následné no-go zóny, znásilnění a jinou kriminalitu ze strany „kulturních obohacovačů“, terorismus ve slovenských městech atd., to všechno pak ještě s vedou na něj.

Dlouhodobě v tomto scénáři bude Robert Fico zlikvidován, odstraněn z politiky a následně možná jako odstrašující varovný případ kriminalizován pod jakoukoli záminkou.

2. Scénář „ponížím se, pokořím, zaprodám Slovensko a oni mě nechají“ a „The Powers That be“, síly v zákulisí ho nechají jen odstranit jakoukoli vlastní oporu v politické mocenské struktuře a pak ho stejně zlikvidují

Tento scénář je v podstatě druhou fází předchozího scénáře. Pokud bude Robert Fico pokračovat v politice ústupků, skončí jako každá oběť šikany.

Cílem a hlavním důvodem pro právě probíhající barevnou revoluci na Slovensku není korupce. I když bude Ficova vláda nahrazena jakoukoli jinou, ať už pod vedením kterýchkoli politických sil (jiných stran, přeběhlíků a zrádců ze SMER-SD), tato příští vláda bude násobně zkorumpovanější než současná vláda Ficova. Ukrajinský příklad nám dává cennou lekci. Nová vláda bude „pro-evropská“, že jí z bruselské .......e budou čouhat jen špičky bot. Nová vláda přijme Dublin IV - zaprodá Slovensko, jeho budoucnost a dokonce ohrozí i samotnou existenci Slovenského národa. Jako odměnu si vezme mnohem, mnohem více ukradeného majetku a peněz z veřejných zdrojů než kterákoli předchozí mocenská garnitura. EU za odměnu za rozbití V4 a za pomoc s islamizací Evropy pošle mnohem více dotací nové vládě, ale stejně jako na Ukrajině, kde veškeré fondy z EU mizí v kapsách nových mocipánů, tak i v tomto případě veškeré takové zdroje zmizí v kapsách nové „slušné“ vlády. Tento scénář se opakuje ve všech „barevných revolucích“ a převratech – Ukrajina, Libye, Irák, Afghánistán... Každá nová vláda dosazená k prosazení cizích zájmů krade více než vláda předchozí; cítí na to „právo“ jako odměnu za nahrazení předchozí, cizím zájmům nepohodlné vlády.

Scénář orbánovský, nebo thatcherovský, chcete-li

Ústupky nejsou v dané situaci scénáře „barevné revoluce“ k ničemu. Ukázal to příklad Iráku, Libye a nejnověji i Ukrajiny.

Naproti tomu ukazuje historie čerstvá i vzdálenější, že přesně opačný postup než politika ústupků je cestou k ovládnutí pole a jedinou šancí na vítězství té strany, která je původním scénářem určena k nevyhnutelné a drtivé porážce.

Konkrétní příklady z historie? „Sarajevský atentát“ čili snaha havlistické skupiny převzít ODS a vyřadit Václava Klause je typický příklad. Pokud by V. Klaus sáhl k ústupkům, k „účinné lítosti“, byl by havlisty bezpochyby zcela zlikvidován a vyřazen z politiky. Margaret Thatcherová vyhrála proti stávkové vlně tím, že neustoupila, nenabízela výpalné, ale stála na tvrdých a jasných pozicích. Orbán v Maďarsku (zatím) vítězí, protože neustupuje tlaku bruselských islamizátorů Evropy.

Naproti tomu Janukovyč na Ukrajině ustupoval a ustupoval, až musel uprchnout, aby nebyl s velkou pravděpodobností upálen jako těch 50 lidí v Oděse. Slabá vláda v době spacákové privatizace ČT do rukou havlistů a multikulti fanatiků ustupovala a ustupovala, až došlo k paradoxu par excellence – ČT dnes patří skupině havlistů a multikulturalistů a občané České republiky jen platí jejich účty ze své kapsy.

Ústupky nevedou k uklidnění situace, ale vždy jen ke stupňování požadavků ze strany barevných revolucionářů. (Vzpomínáte, že na Ukrajině byla uzavřena DOHODA písemně stvrzená zástupci Francie a Německa, podle které měl Janukovyč zůstat ve funkci až do voleb? Ani písemná dohoda s „garancí“ Francie a Německa neplatila a nezachránila Janukovyče. Tím nechci říci, že Robert Fico je jako Janukovyč. Hovořím výhradně o mechanismu barevných revolucí, který má stejné zákonitosti - ať jde o barevnou revoluci proti Kaddáfímu, Assadovi, Ficovi, Janukovyčovi nebo proti svatému Františku z Assisi. Principy a zákonitosti vývoje barevné revoluce, její „pravidla hry“ jsou vždy stejná.)

Jediná šance pro Roberta Fica je tvrdě stát na své pozici. Vražda novináře Kuciaka a jeho snoubenky musí být a bude řádně vyšetřena. Slovenskými orgány činnými v trestním řízení. Na demonstrace a vyjádření vlastního názoru má každý právo, i dnešní barevní revolucionáři. Ale demonstrace 50 000 lidí prostě a jednoduše není v demokracii ani důvodem ani legitimním hlasem pro demisi premiéra vlády, který vyhrál demokratické volby.

Nebo může Robert Fico podat demisi ihned a potopit sám sebe i všechny své kolegy ze SMER-SD (z nichž se zachrání přeběhnutím odhadem cca patnáctina, víc ne). Za sebe se pak může Robert Fico jen modlit, jak exemplární příklad potrestání pro něj bude zvolen organizátory slovenské „farebné“. A Slováci se mohou těšit na kurzy integrace do islámské no-go zóny, kdysi známé pod názvem Slovensko.

Říká se, že když člověka pronásleduje rozzuřený býk, má odhodit nějakou část oděvu, býk se na ni zaměří a člověku to poskytne čas navíc.

Ale tady, Roberte Fico, tady tě nepronásleduje rozzuřený nemyslící neřízený býk. Tady tě pronásleduje zabiják, zabiják dav, který přesně ví, kdo je jeho naplánovanou a objednanou obětí. To co je v běhu je dobře připravený a skutečnými profesionály na převraty řízený plán „likvidace Roberta Fica aneb Majdan po slovenski“. Snažit se o obranu proti tomuto plánu pokusem obětovat ministra nebo kohokoli jiného na odlákání pozornosti a uklidnění barevných revolucionářů stejně naivní, jako si myslet, že nájemného vraha odvede od úkolu odhozená peněženka oběti.

Nejhorší noční můra Kapsche

March 12, 2018, 1:49 pm

≫ Next: Pod extrovním mundůrem nahá hanba

≪ Previous: Tři scénáře pro Roberta Fica

$

0

0

Erik Best
12. 3. 2018      EB
Kapsch a jeho agresivní tým právníků a odborníků na PR udělal vše pro to, aby nabídky v tendru na výběr mýtného nebyly podány a následně otevřeny. Stěžoval si u ČSSD nakloněného Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, získal podporu obchodních a politických skupin a zažaloval Final Word za pomluvu. Nezafungovalo to. Nabídky byly ve čtvrtek otevřeny a nejhorší noční můra Kapsche se naplnila. 


Nejenže firma považovala za nezbytné snížit cenu o 44 % oproti letům 2007-2016, a o 24 % oproti období 2017-2019, k tomu všemu ještě konkurenční satelitní operátor nabídl o 20 % nižší cenu. Podle jednoho zdroje Czech Toll (PPF) požadoval 10,79 miliard Kč pro období 2020-2029, následovaný Kapschem (13,50 miliard Kč) a maďarským NÚSZ (14,05 miliard Kč). Němci (CYO) zaostali s nabídkou 48,90 miliard Kč. Kapsch teď bude muset s pomocí svého agresivního týmu právníků a odborníků na PR odrážet obvinění, že 12 let účtoval českým daňovým poplatníkům předražené částky.

---

Pod extrovním mundůrem nahá hanba

March 12, 2018, 2:05 pm

≫ Next: Vážený Zdeňku Svěráku, nejlepší spisovateli a principále český,

≪ Previous: Nejhorší noční můra Kapsche

$

0

0

Martin Koller
12. 3. 2018
Je zvláštní, jak různý může být pohled na jednoho člověka. Generál Pavel dostal v USA další z mnoha metálů. Kdyby si je všechny navěsil na uniformu, vypadal by jako sovětský maršál, veterán druhé světové války. Přitom vždy jen sloužil cizím zájmům. Nejen já, ale rovněž značná část, pravděpodobně většina českých poctivých a vlasteneckých vojáků vnímá generála Pavla jako člověka nečestného a zaprodaného. Proč tak poklesl, nikdo neví. Kde je vlastně pravda? Tento předlistopadový nomenklaturní soudruh dostal dlouhodobou propagandistickou podporu za svoje údajné hrdinské činy na Balkáně, které naší zemi nic dobrého nepřinesly. Musíme se logicky ptát, proč? Výsledky práce takových hrdinů dnes vidíme v praxi z hlediska Bosny, Kosova, narkomafie a islámského terorismu a ohrožení Evropy afroislámskou invazí.

Ti, kteří ho znají blíž a rozhodli se mu nepodlézat, jsou toho názoru, že se jedná o generála s rozhledem a myšlením nanejvýš na úrovni velitele praporu. Takových je ostatně v české armádě hodně a obvykle se to pojí s nevalnou morálkou i v jiných oblastech. Generál Pavel na základě svojí omezenosti, nebo díky nějaké důrazné vnější stimulaci, zapomněl, že zásadní vlastností a povinností každého důstojníka je zodpovědnost, která začíná u jeho nejbližších podřízených a končí u země, které složil přísahu.
 

Výjimečné postavení důstojníka, který může rozhodovat o životě a smrti na bojišti dostal od Československé, později České republiky, potažmo jejích obyvatel, které je povinen chránit a bránit. Místo toho provádí prolhanou mediální propagandu, která má zatáhnout náš národ do cizí války s Ruskem. Pavel neskládal veřejně přísahu NATO, EU, ani americkému prezidentovi. Připomněl bych báseň Viktory Dyka „Země mluví.“ Končí větami: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!“ A takový je obvyklý osud nepotřebných slouhů. Je logické, že panstvo musí slouhovství odměňovat, tu korytem, tu blýskavým metálem, aby se u slouhy potlačil pocit viny a hanby. Ale žádná pozlacená lokajská livrej s hvězdičkami, cetkami, či šmuky nikomu nevrátí čest. Pod císařovými novými šaty, metály a neholenou vizáží křičí nahá hanba. Nezakryje ji ani namyšlené žvanění v protinárodní České televizi.

Důstojník, který provádí v cizím zájmu lživou a nebezpečnou propagandu a zapomíná na svoji vlast, její tradice a spoluobčany, především ztrácí čest. Při propagandistickém žvanění o ruské agresi na Krymu zapomíná, že náš prezident Masaryk obsadil v letech 1918-1919 Slovensko, aby zachránil bratrské Slováky před brutálním maďarským národnostním útlakem. Zapomíná, že Československá republika vznikla dlouhodobým bojem svých občanů proti Rakousku a Maďarsku. Češi nechtěli žít v Rakousku, Slováci v Maďarsku a Rusové na Ukrajině. V čem je rozdíl, zvláště když Ukrajina získala statut republiky na základě ideje práva národů na sebeurčení od Sovětského svazu? Sama ovšem druhým takové právo nepřiznává a propagandisté typu Pavla lež, zlo a útlak na Ukrajině, v Kosovu, Bosně, Sýrii, Kurdistánu, či Libyii beze studu podporují.

Řeči Pavla o zlepšením vztahu s Ruskem nelze brát vážně. Osobně bych mu nevěřil ani pozdrav na ulici. Především nemá vlastní názor, pouze papouškuje, co mu nařídí ti, kteří ho platí a vyznamenávají. Od člověka, který je považován za bezectého žoldáka a slouhu cizáckých zájmů, je takový návrh doslova urážlivou provokací. Ostatně proč by mělo Rusko důvěřovat NATO, USA, EU a člověku jako je Pavel? To je stejné, jako poslat Himmlera s Goebelsem na mírovou misi do Izraele.

Rusko projevilo od konce osmdesátých let svatou trpělivost s americkým a západoevropským arogantním hulvátstvím a podrazáctvím. Dne 31. ledna 1990 uvedl německý ministr zahraničních věcí Genscher na Evangelické akademii v Turzingu, že k rozšíření NATO směrem na východ, tj. blíže hranicím Sovětského svazu nedojde. Dne 9. února 1990 prohlásil americký ministr zahraničních věcí James Baker v Kateřinském sále v Kremlu, že NATO nerozšíří svoji sféru vlivu ani o centimetr dále na východ.

Tyto sliby byly dány poté, co prezident Gorbačov umožnil sjednocení Německa bez toho, že by vystoupilo z NATO a stalo se neutrálním státem. A takovým by dnes mělo Rusko věřit, poté co dlouhodobě organizují hospodářské sankce za to, že prezident Putin ochránil obyvatele Krymu před genocidou a pomohl občanům Donbasu, kteří spáchali podle NATO a EU zločin tím, že nechtějí být občany druhé kategorie rozkradené, zkorumpované a zfašizované Ukrajiny. K tomu nepodložená tvrzení, že Rusko sestřelilo jihokorejský dopravní letoun, nebo že chce obsadit Pobaltské republiky. Co by tím získalo? Co by získalo vyvoláním války s NATO a EU? To nám válečný štváč Pavel, ani jeho páni dodnes neřekli, přestože na Rusko a jeho prezidenta kydají hnůj plnými vidlemi už několik let.

Nadávky, urážky a pomluvy bez argumentů, stejně jako místní slouhové cizáckých zájmů, útočící na tým Zeman-Babiš. Ani si nevšimli, že sami pěkně zasmrádli. Z politiky USA, NATO a jejich evropské služky v Německu - Merkelové - se už dávno vytratily realismus a diplomacie a nahradilo je primitivní násilí. Důvodem je i fakt, že mezi západoevropskými a americkými politiky se nenajde ani jedna osobnost. Tvrdé odpovědi a síle oni naštěstí rozumí, k tomu není třeba myslet, a proto začínají couvat. Zničení, kolonizace, okradení a zotročení Ruska se odkládá, protože prezident Putin se nezalekl a předvedl nové zbraně i schopnost pomáhat svým spojencům. A teď za ním posílají jakéhosi ometálovaného lokaje z Česka. Jak ubohé! A jak ilustrativní!

- - -

Vážený Zdeňku Svěráku, nejlepší spisovateli a principále český,

March 12, 2018, 3:08 pm

≫ Next: Živí a mrtví

≪ Previous: Pod extrovním mundůrem nahá hanba

$

0

0

dnes nepíšu od radosti, ale abych zahnal chmury. A nechce se mi do obvyklých hrátek s češtinou. Spojuje nás, že máme syny kolem padesátky. Pozdě na to, abychom jim dali pár facek i kdyby si je zasloužili. Ubránili by se, to si přiznejme. Po vystoupení Vašeho Jana na Lvech jsem kdesi narazil na výrok "zavrhuji Cimrmana". Míněno ať jdou Svěráci do prdele. Je mi to líto, protože jste oba dohromady přispěli české kultuře podobně jako V+W. Teď do toho ale Jan hodil vidle, protože z jeho výzvy čouhá faleš jako sláma z bot.

Kde byl Váš syn, když ČT napadla prostřednictvím jakéhosi Rosiho neobyčejně hrubě Petra Žantovského. To je taky novinář, pokud to nevíte. Jenže ne ten "váš".

Víte, Zdeňku, bojovat za svobodu televize, ve které se dokola točí lidé z Bakalova impéria, je směšné.

Proč umělci nebojují proti nehoráznému překrucování historie, které dělá ÚSTR? Vy stejně jako já víme, že to všechno bylo trochu nebo úplně jinak.

Když protestuji, přečte to několik stovek nebo tisícovek lidí. Vy k tomu mlčíte, přestože Vaše publikum je stotisícové ne-li miliónové.

Proč umělce nechává chladnými bída a chudoba? To je přece základní problém, před kterým naše země stojí.

Přestal jsem podporovat Vaše Paraple. Mám teď jiné použití pro svoje peníze. Až to bude možné, k Vašemu projektu se vrátím. Naše kontakty, jichž si považuji, vznikly právě z obdivu k tomu, co jste udělali pro Jana Kašpara a následně pro mnoho dalších. Nerad bych je zahodil.

Život tam dole je bohužel pod rozlišovací schopností umělců. Hérečky vystrčí kozy, aby měl bulvár o čem psát, herci se omotýlkují a rozdělí si mezi sebou ceny, "jak to tak chodí". To je z Cimrmana. Vždy k tomu na jevišti dodáváte "jak to tak tenkrát chodilo".

Píšu Vám jako člověku, o kterém si myslím, že přece jenom ještě neztratil schopnost naslouchat. Nevím, jestli si uvědomujete, jak šíleně je česká společnost rozdělena. A to až hluboko do rodin. Co, když se Vás syn Jan vzdá, protože jste pomáhal budovat ten komunistický "hnus a destrukci", jak tomu říká jistý Farský?

To, co se teď děje, není kvůli Zemanovi a jeho občasným vulgaritám. Je to přímý důkaz existence blbosti, která, jak říkával Werich, je nevyplelitelná.

Jsem nýmand, který nemusí nikoho zajímat. Mám určité životní zkušenosti, ale kdykoli něco řeknu narážím na orvellovské blekotání ovcí "dvě nohy dobré, čtyři nohy lepší".

Vzpomínáte si, jak končí Zvířecí farma? Prasata se emancipovala, chodí po dvou nohách, spí v postelích a druží se s farmáři, bývalými nepřáteli. A předávají jim zkušenosti: "Naše zvířata pracují daleko víc než vaše a za míň jídla", říkají.

Zvířata se zvenku dívají na žranici a najednou jim ten chumel prasat a lidí začne splývat a nemohou rozeznat, kdo je kdo.

Víte, ono je vlastně úplně jedno, jestli jsem teď něco napsal, jestli jsem dopis odeslal a jestli jste napsané četl. Neumenší to můj strach z toho, co se děje.

Z Královských Vinohrad Vás zdraví

Jiří Jírovec

Živí a mrtví

March 12, 2018, 4:08 pm

≫ Next: Ministerstvo zahraničí USA vyhlásilo v Rusku sezónu verbování "navalných"

≪ Previous: Vážený Zdeňku Svěráku, nejlepší spisovateli a principále český,

$

0

0

Karel Sýs
13. 3. 2018
Pražské vysoké školy prý plánují demonstraci na 15. března. S jídlem roste chuť. Slovensko rozvrátily dvě oběti, proč by mělo Česko zůstat pozadu? Státního převratu se zachtělo.
A datum – nemohli vymyslet příznačněji.
Ale kde je mrtvola? 



Záminku pro „Křišťálovou noc“ z 9. na 10. listopad 1938, obří pogrom na německé Židy, poskytl nacistům židovský mladík Herschel Grünspan, když dva dny předtím smrtelně postřelil legačního radu německého vyslanectví v Paříži Ernsta von Ratha (neplést s českým Rathem). Zatímco Rath zemřel, osud atentátníka zůstal dodnes nejasný. Že by mord na objednávku?

Němci hodlali obsazení Čech zdůvodnit atentátem na vlastního vyslance v Praze Ernsta Eisenlohra. Dodnes se neví, proč si zachránil kůži. Hitler ve své zpupnosti už zřejmě další záminku nepotřeboval. Bohatě stačilo utrpení ubohých soukmenovců, denně mučených českou soldateskou.

Záminka pro útok na Polsko byla vymyšlena kreativněji. 31. srpna 1938 komando SS jakoby zaútočilo na vysílačku v Gliwicích/Gleiwitz, tenkrát na německém území. K mikrofonu se vrhl polsky hovořící Němec Karl Hornack a ohlásil obsazení vysílače polským oddílem.

Na místo přivlekli injekcí omámeného Franciszka Honioka, Němce zatčeného gestapem za podporování Poláků. Navlékli ho do polské uniformy a rozstříleli coby oběť urputného boje.

Kolem ještě pohodili mrtvoly vězňů z Dachau rovněž v polských stejnokrojích.

Operace pod falešnou vlajkou – dnes tolik oblíbená false flag operation– jako vyšitá! A umožnila v pohodě začít druhou světovou válku.

Akce dostala krycí jméno „Grossmutter gestorben“– babička zemřela. A pak že esesáci postrádali smysl pro humor!

Aby mohly USA vtrhnout do Iráku a spol., musela 2. září 2001 padnout newyorská dvojčata. Zemřelo 2996 lidí, ale vyplatilo se.

17. listopadu 1989 položili strůjci státního převratu na dlažbu Národní třídy Ludvíka Zifčáka alias Milana Růžičku vulgo Martina Šmída. Na rozdíl od výše uvedených kolegů vyvázl životem, prý proto, že nepoužil v kapse zastrčenou letenku do Moskvy, kde by byl zřejmě coby nepohodlný svědek uložen do ústraní.

„Mrtvý student“ zázračně ožil, popotahování se však nevyhnul. Havel za ním do věznice vyslal ministra vnitra Richarda Sachra, aby ho varoval, ať drží zobák, jinak „skončí jako štvanec“. A že když nepromluví, dostane od ministra sachrdort.

A to už jsme zpátky v Česku. A znovu se ptám: Kde je mrtvola? Bude?

KAREL SÝS

Ministerstvo zahraničí USA vyhlásilo v Rusku sezónu verbování "navalných"

March 12, 2018, 4:30 pm

≫ Next: V listopadu 1989 byl Ondráček mladý a zpitomělý. Dnes proti němu protestují znovu mladí a zpitomělí s vymytou hlavou.“ Rozhovor s režisérem, který zvedne některé ze židlí

≪ Previous: Živí a mrtví

$

0

0

13. 3. 2018         zdroj
Zatímco všechna světová média intenzivně diskutovala o tvrdém vojenském poselství ruského prezidenta Vladimíra Putina a aktivitě naší země na mezinárodní scéně, na portálu státních grantů americké vlády se objevil kouzelný tendr, kde se anglicky černé na bílém nabízí místním nevládním organizacím, aby poskytly vládě USA služby ke spuštění programů "Mládežnického lídrovství" v Rusku, zaměřených na "studium amerického systému vzdělávání občanské společnosti, rozvoje osobnostního lídrovství, respektu k toleranci a rozmanitosti a také účasti v dění místních komunit".


Celkem je na tříletý program přiděleno 3,78 milionu dolarů, z nichž na Rusko bude vydáno 1,08 milionu. Kromě naší země budou podle šablon USA a pod vnímavým vedením jejich dospělých přednášejících tvarovat mladé vůdčí osobnosti z občanů z Alžírska, Iráku a Filipín. Volba států pro "kulturní a vzdělávací výměnu" vůbec nepřekvapuje - všechny se nějakým způsobem vzdalují americkému politickému vlivu. Alžírsko se stále více sbližuje s Čínou a Ruskem a nakupuje naše zbraně, nová generace Iráčanů se vynadívala na plody americké "demokracie" po svržení Saddáma Husajna a je zaměřena na sousední nezávislý Írán, no a prezident Filipín Duterte je známý netolerantními výroky ohledně americké hegemonie a boje proti obchodníkům s drogami, které ne bez důvodu podezírají ze spolupráce s americkými zpravodajskými službami.

Vraťme se k obsahu tendru ministerstva zahraničí USA. Zde je jeho obecný popis: "Americké vládní a soukromé nevládní organizace, které splňují podmínky, mohou předkládat návrhy, v jejichž rámci budou organizovány čtyřtýdenní pobyty účastníků programu v USA, je kladen důraz na taková témata, jako jsou občanská výchova, rozvoj lídrovství, respektování různorodosti, aktivní činnost na místní úrovni s cílem podpořit servisní projekty v místech, v nichž žijí účastníci. Program pro každou zemi, s výjimkou Ruska, také předpokládá účast 3-5 dospělých pedagogů, kteří se zúčastní komunikace spolu s mladými účastníky. Také američtí studenti, vybraní prostřednictvím tendru, se zúčastní výměnných programů na území Alžírska a Iráku".

Zajímavější podrobnosti státního kontraktu, vypracovaného na 24 stranách, najdeme níže. Je v něm také uvedeno, že americké velvyslanectví a jeho kmenoví pracovníci patří k povinné součásti výběrového řízení - všechny dotazníky potenciálních účastníků musí být zkontrolovány a schváleny americkým velvyslanectvím. Žít budou vybraní mladí lídři v amerických rodinách, během měsíčního pobytu v USA se budou účastnit různých panelových diskusí, navštíví střední a vysoké školy, vyslechnou jakési přednášky a on-line kurzy. Přičemž povinnou podmínkou pro účast v programu je "aktivní občanská činnost" v místě trvalého bydliště studentů s "využitím získaných dovedností". Na rozdíl od jiných zemí program, který je zaměřený na Rusko, zahrnuje širší věkové rozmezí - až 20 let, což ukazuje, že pro ministerstvo zahraničí USA je důležité podchycení co možná nejširšího mládežnického prostředí v naší zemi. Doplňkovými kritérii, která američtí vládní úředníci vznášejí k naší mládeži, jsou: "kvality vůdce, zájem o službu společnosti, intenzivní dovednosti učit se a sociálně se přizpůsobovat, otevřenost a flexibilita (univerzálnost) názorů. Aby se dobrali nejen k elitě, mají být účastníci vybíráni mezi chudými, nikoliv vyššími vrstvami mladých lidí, včetně studentů vysokých škol".

Je zřejmé, že otevřenost a pružnost v názorech je potřebná, aby pozvaní do USA neměli pevné osobní přesvědčení, pak bude možné z nich v procesu přeformátování vytvarovat cokoliv. A tvarování bude vycházet z těchto úkolů:

"Umožnit vládě USA zvýšit porozumění mezi americkými lidmi a národy jiných zemí, posílit vztahy s ostatními národy demonstrováním vzdělávacích a kulturních zájmů, vývoje a úspěchů USA a dalších zemí;

1) nadchnout účastníky pro aktivní činnost v jejich komunitách a institucích po návratu domů,
2) zformovat vzájemné porozumění, toleranci a respekt mezi různými kulturami a hodnotami,
3) podnítit zlepšování vztahů mezi různými etnickými, rasovými, náboženskými a národnostními skupinami".

Hlavní témata studia ruské mládeže: občanská společnost, kořeny demokracie, svrchovanost práva, boj proti tyranii (zastrašováním), stanovení cílů a realizace projektů. Jak vidíme, zcela obecné formulace, za nimiž lze dokonale utajit politické motivy. A samozřejmě, samostatným bodem je předepsán "respekt k různorodosti a odlišným názorům": naši mládež budou učit i toleranci v souvislosti s genderovou orientací člověka (jinými slovy k homosexuálům) a jejich "sociálním začleňováním". Tento pojem zahrnuje v USA nejen osoby se zdravotním postižením, ale i devianty.

Když to shrneme, ministerstvo zahraničí USA otevřeně organizuje výběrové řízení: "Dobrý den, hledáme navalné!". Mimochodem, právě v takovém programu kdysi samotný Alexej Navalný absolvoval školení na prestižní americké Yaleově univerzitě - svého času byl poslán ke studiu vývojáři programu Bilance Ruska. Úkolem tohoto programu bylo cílené vyškolení v USA řídících pracovníků "nového typu", z nichž mnozí se následně stali vůdci barevných revolucí ve svých zemích. Tato informace nebyla všeobecně známa, dokud nebyla zveřejněna ve veřejném zdroji hacknutá korespondence pracovníků amerických fondů USRF a CSIS.

Ve skutečnosti za téměř každým třetím "předním opozičníkem" v Rusku se táhne americká stopa. Například Pavel Čikov, který uspořádal sypání si popela na hlavu a hysterii ohledně "strašné budoucnosti netolerantního Ruska", který je vůdcem mezinárodní skupiny na ochranu lidských práv Agora, členem rady prezidenta RF pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv a pracovníkem Otevřeného Ruska Chodorkovského, absolvoval školení na Univerzitě Severní Dakoty (USA) v rámci programu Public Administration.

A velký rozsah práce amerických verbířů, představitelů tzv. "měkké síly" v geopolitice, se nezastavuje ani na chvilku. Jak nedávno oznámil portál Life, propagandistické struktury Rady pro vysílání v otázkách USA (BBG - Broadcasting Board of Governors), které byly nedávno v Rusku zahrnuty do seznamu medií-zahraničních agentů, dostávají každým rokem navýšené prostředky z rozpočtu USA. Tak pouze v roce 2016 BBG, která řídí činnost Radia Svoboda, Hlasu Ameriky a televizního kanálu Současnost, vydala na programy v Rusku 21,7 milionu dolarů (nebo více než 1 miliardu rublů), což odpovídá 40% všech výdajů BBG v oblasti Eurasie. Částky vynaložené na provoz ruského segmentu Radia Svoboda (4,3 milionu dolarů v roce 2016) a projektu Současnost (4,8 milionu dolarů) byly také podstatně navýšeny. Kromě bezprostřední práce s řadou ruských médiálních projektů a zajišťováním obsahu ve vlastních mediích se americké úřady snaží mít přímý vliv na ruský vzdělávací systém a na mládež celkově.

Prostřednictvím specializovaného Úřadu pro kulturní a vzdělávací programy ministerstva zahraničí USA bylo také oznámeno zahájení programu návštěv mezinárodních lídrů (IVLP) na rok 2018, v jehož rámci budou "lídři" vybraní americkými velvyslanectvími v oblasti politiky, obchodu a médií, získávat praxi, samozřejmě, v Americe. Neskrývá se, že program je zaměřen na realizaci cílů USA v oblasti zahraniční politiky a má financováním cest a profesní seberealizace vůdců z jiných zemí posílit jejich "pozitivní postoj k politice Spojených států". Od potenciálních účastníků bude vyžadováno prokázání vysokého vnitřního potenciálu v oblasti politiky, médií, podnikání a občanské společnosti.

A to je jen malý zlomek čerstvého, otevřeného působení Ministerstva zahraničních věcí USA v Rusku a dalších zemích. O tom, jak fungují utajení pojídači grantů, kteří pronikli do zákonodárných, výkonných orgánů a dokonce i do struktur ruské občanské společnosti a Občanské komory, nemluvě už o tzv. "sociálně orientovaných nevládních organizacích", a také do různých veřejných rad na ministerstvech a v rezortech, RIA Kaťuša informuje stále.

Smysl této práce se nijak zvlášť neskrývá - vychovávání vlastních ideových agentů vlivu bylo pro USA vždy jednou z hlavních priorit zahraniční politiky. Vlastně se tím zabývalo už Britské imperium, které si jasně osvojilo: aby se podrobila cizí země, je nezbytné v ní zavést své společenské zřízení, zvítězit v informační válce, získat sympatie dospívající generace. Tam, kde celá budoucí elita žije hodnotami dobyvatele, nejsou potřebné rakety a armády - kompradoři sami vydají zemi a dokonce se budou radovat, že byli připojeni k "civilizaci". Což občas dokazují i naše politické elity - až po vládní úředníky a hlavy státních korporací.

Co se týká současného kurzu Ministerstva zahraničních věcí USA, ten jasně ukazuje, že současná ruská "nesystémové opozice" utrpěla naprosté fiasko, nerealizovala velké naděje, které do ní vkládal zámořský šéf. Jak jsme již psali, Navalný ztroskotal - nyní pro nás budou připravovat další, kteří budou odpovídat "vysokým standardům" tolerance, škodlivosti a sexuální orientace, které nastavil Hollywood. Rusko má však také co ukázat i čemu naučit Američany, takže je dávno na čase odpovídat na tuto podvratnou činnost adekvátní "měkkou silou".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

V listopadu 1989 byl Ondráček mladý a zpitomělý. Dnes proti němu protestují znovu mladí a zpitomělí s vymytou hlavou.“ Rozhovor s režisérem, který zvedne některé ze židlí

March 12, 2018, 5:12 pm

≫ Next: Socdem SRN na sestupu

≪ Previous: Ministerstvo zahraničí USA vyhlásilo v Rusku sezónu verbování "navalných"

$

0

0

ROZHOVOR
13. 3. 2018 ParlamentníListy

(snad nám PL nedají pokutu za přetištění jejich rozhovoru s jedním z našich editorů)
„Pamatuji se na Palachův týden v roce 1989, kdy tihle hoši s dlouhými bílými pendreky honili lidi po Praze a v očích měli běsy. Jeden takový nám vtrhl i do kamerárny Československé televize ve Vladislavově ulici, kde jsme v temné komoře schovávali asi osm demonstrantů, kteří se k nám ukryli před policajty. Jeden z těch policajtů úplně nepříčetný vrazil do dveří a jako zdrogovaný hledal demonstranty. Kameraman Pavel Vondra neztratil duchapřítomnost a začal na policistu řvát, jako řvávají oficíři na vojně...“ sděluje své zážitky s předlistopadovou dobou v souvislosti s „Ondráčkovým pendrekem“ režisér Václav Dvořák. Nemyslí si ale, že by Ondráček v komisi pro kontrolu GIBS nemohl být. „Kdo jiný by na ně měl dohlížet, než nezkorumpovaný profesionál, který má přehled a nikdo ho neopije rohlíkem?“ táže se.

Českem zmítaly ohlasy na zvolení poslance Zdeňka Ondráčka předsedou sněmovní komise pro kontrolu GIBS. Ten se ale v úterý postu vzdal. Vadí vám Ondráčkova minulost? O čem svědčí jak Ondráčkovo zvolení, tak veřejná kritika a demonstrace, které na něj reagovaly? Lze se ztotožnit s výroky, že Ondráčkovo zvolení je pošpinění památky obětí totalitního režimu? Padly totiž výroky, že: „Jmenovat chlapa, který mlátil demonstranty a ani se za to nestydí, šéfem komise na kontrolu policistů – to je výsměch celému listopadu 89, celé revoluci, kterou jsme tenkrát s čistým srdcem dělali.“ Jde o přiměřené vyjádření?

Pan Zdeněk Ondráček ve svých devatenácti letech, v době své vojenské základní služby, byl příslušníkem tzv. Pohotovostního pluku SNB, který rozháněl demonstrace v Praze. Pamatuji se na Palachův týden v roce 1989, kdy tihle hoši s dlouhými bílými pendreky honili lidi po Praze a v očích měli běsy. Jeden takový nám vtrhl i do kamerárny Československé televize ve Vladislavově ulici, kde jsme v temné komoře schovávali asi osm demonstrantů, kteří se k nám uchýlili a ukryli před policajty. Jeden z těch policajtů úplně uřícený a nepříčetný vrazil do dveří, které vedly přímo z ulice, v ruce měl dlouhý bílý pendrek a bílou helmu na hlavě a jako zdrogovaný hledal demonstranty. Zatímco jsme byli všichni zaražení, myslím, že byl tehdy s námi i mladý asistentík a dnes velká hvězda fotoreportáží Jan Šibík, kameraman Pavel Vondra neztratil duchapřítomnost a začal na policistu řvát, jestli ví, kde je a co tu dělá. Řval jako řvávají oficíři na vojně, a takto tomu policistovi nařídil, aby okamžitě vypadl. Možná to tehdy byl právě mladý Zdeněk Ondráček osobně. To řvaní na policistu zabralo, z nadrilovaného zvyku poslechl hlas autority a zmizel. Za půl hodiny demonstranti uznali, že je vzduch čistý a kamerárnu opustili a my se štábem odjeli točit něco do Otrokovic do gumárny. To byl leden 89. V listopadu toho roku se příslušníci Pohotovostního pluku veřejně omlouvali za ta pendreková extempore na ohromné demonstraci Občanského fóra na Letné. Sklidili potlesk a volání „Odpuštěno!“

Co si pamatuji, tehdy všichni, kteří začínali u Veřejné bezpečnosti, museli projít výcvikem v Pohotovostním pluku. To bylo něco podobného jako přijímač na vojně. O Ondráčkovi jsem slyšel, že poté působil v policii jako takový ombudsman a že měl důvěru a přirozenou autoritu. Jako šéf dohlížecího orgánu nad GIBS by byl Ondráček určitě velmi užitečný. Nezapomeňme, kdo a proč GIBS založil a k čemu měli Langrovi „giboni“ sloužit. To, že v GIBSu není všechno v pořádku, cítím intuitivně a kdo jiný by na ně měl dohlížet, než nezkorumpovaný profesionál, který má přehled a nikdo ho neopije rohlíkem. Bohužel se tak nestane.

Nechápu, proč po tolika letech je dospělému o třicet let staršímu člověku vyčítán jeho mladický prohřešek? Tehdy byl mladý a zpitomělý s vymytou hlavou, jako ten, co nám vtrhnul do kamerárny. A dnes proti němu demonstrují opět mladí a znovu zpitomělí s vymytou hlavou. Každá generace si asi musí projít vlastními chybami a z předchozích generací se nijak nepoučí. Ohební kantoři a aktivistická média jim to prohlédnutí zatím neumožňují.

Na Slovensku byl zavražděn investigativní novinář Ján Kuciak, který pracoval pro zpravodajský portál Aktuality.sk. Zemřela i jeho partnerka. Oba byli zastřeleni. Slovenská policie poté uvedla, že jejich smrt souvisí s novinářskou prací Kuciaka. Novinář Ondřej Kundra na sociální síti poznamenává, že takto to dopadá, když někdo v legraci hovoří o zabíjení novinářů. „Chytnout za hlavu by se měli všichni ti, kteří novinářům vyhrožují. V Česku k jejich likvidaci nabádá například prezident Zeman, a není v tom rozhodně sám,“ psal na twitteru. Měl by Miloš Zeman a další změnit přístup k novinářům?


Tady bych s vámi nesouhlasil. Chybu hned na začátku vyšetřování udělal slovenský policejní prezident Gašpar, když zdůraznil vyšetřovací verzi o napojení vraha/ů na organizovaný zločin. Na tiskovce měl co dělat, aby se z té šlamastiky dostal. Takže slovenská policie tuto verzi vede jako jednu z několika možných, ale jak jsem zaznamenal, už ne jako hlavní.

Já osobně nesouhlasím s Kundrou, ten si jen ohřívá polívčičku české kavárenské sedliny, která klidně hrubě útočí na prezidenta, fandí exhibicionistům ze Ztohoven při vyvěšování rudých trenek a hanobení symbolů republiky a myslí si, že novináři jsou beztrestní a že mohou úplně všechno. Vždyť oba prezidenti – Klaus i Zeman – častovali nevybíravými slovy novináře vždy, když prokazovali své diletantství, hloupost, nevzdělanost a přihlouplý aktivismus.

Ale ještě k té slovenské vraždě: Podle informací, které hovoří o situaci na místě činu, šlo pravděpodobně o vraždu amatérskou, spáchanou osobou, kterou oba zavraždění dobře znali a které oba zavraždění důvěřovali. Zatímco zavražděná Martina Kušnírová hovořila s vrahem v přízemí, zavražděný Ján Kuciak si odskočil do sklepa, kde se zdržel. Ona byla střelena zblízka do hlavy (poprava), on byl střelen do nohy a následně do hrudi, což ukazuje na sekundární oběť. Na místě byla nalezena rozsypaná nevystřílená munice. Policejní ředitel Gašpar začal mluvit o nájemné vraždě související s prací zavražděného novináře. Nemohl předpokládat, že se toho chytnou hysterici a manipulátoři. To ostatní je už jen smutné divadlo opozice, která podobně jako v Čechách není schopna vyhrát v demokratických volbách a tak zkouší „majdanit“.

Jenže tato vražda odstartovala na Slovensku vládní krizi. Vláda slovenského premiéra Roberta Fica bude totiž v parlamentu čelit pokusu o vyslovení nedůvěry. Návrh podává opozice, jak oznámil Igor Matovič z hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO). Prezident Andrej Kiska uvedl, že chce obměnu vlády anebo předčasné volby. To ale premiér Fico odmítá. Jak toto může skončit?

Na Slovensku probíhá pokus o změnu výsledků voleb nedemokratickou cestou. Kiska chce dnes, asi inspirován únorem 1948, změnit mocenské poměry na Slovensku mimo režim voleb. Ale Fico i ministr vnitra Kaliňák jsou z nepoddajné matérie a Kiska neuspěje. Dnešní slovenská vláda za některé své postoje, např. kvůli ilegálním migrantům, které nechce na svém území, vadí mnohým politikům v Bruselu. Dnešní Slovensko překáží v realizaci sociálního inženýrství, podobně jako Poláci či Maďaři. Naopak Kiska se může pro Brusel a Washington přetrhnout. Tak schválně, kdo to ustojí? Já sázím na Fica!

Šafr je mj. známý jako novinář nevalného rozumu a extremistických názorů. Pomatenec. Touhu po spravedlivé společnosti, která je v české společnosti hluboce zakořeněná už od středověku, obléká do zločineckého roucha. On by určitě napsal, že i daně jsou krádež, kdyby mu to páníček, co ho pase, poručil. Z jeho strany jde o hrubé překroucení historie a českého ideového světa. Ta kreatura je schopna i o Masarykovi v den jeho narozenin napsat, že byl vůdcem loupežníků. Reagovat na lidi Šafrova typu nemá cenu, je to klesání na jejich úroveň, čvachtání v bahně.

Prezident Zeman v pořadu Týden s prezidentem opět kritizoval Českou televizi. Do debaty o kvalitě vysílání se pustil i v souvislosti se způsobem informování komentátorů České televize o zlaté jízdě Ester Ledecké v super-G. Je přijatelné, že se takto prezident k veřejnoprávnímu médiu vyjadřuje?
Ano, je. Zeman je jedním z mála kritických hlasů, které zaznívají i v prostoru českého mainstreamu. Rozbíjí informační monopol Havlových sirotků. Česká televize si nezaslouží jen kritizovat, ta by zasloužila především zásadní systémovou změnu. Mně stačí její aktivistické zvaní na různé protizemanovské a protibabišovské akce a demonstrace. Vždyť už jen tenhle aktivismus odporuje její vnitřní Chartě. A to, že na obrazovce ČT stále straší Kalousek, je také příznačné. Přátelé kultu Václava Havla nám před lety ukradli veřejnoprávní televizi. To musíme napravit a myslím, že bude prubířským kamenem vznikající vlády a nového složení Parlamentu, jestli s tím něco kloudného udělají. Pohár trpělivosti už dávno přetekl.

Kritika se poslední dobou nevyhýbá ani Českému rozhlasu. Co podle vás způsobuje, že nálada vůči veřejnoprávním médiím houstne? Opět tady použiju přirovnání od Pavla Šafra, který v této souvislosti poznamenává, že „lůza se třese na likvidaci České televize“. Hrozí likvidace veřejnoprávního média a je namístě slovo lůza?

Český rozhlas je na tom podobně jako televize. Je třeba změna. Od toho jsou vysílací rady. Snad budou převoleny a nastane zlepšení. O sociopatech Šafrova typu a podobně nemocných lidech se nechci bavit.

Generální ředitel TV Barrandov Jaromír Soukup ve svém pořadu „Kauzy Jaromíra Soukupa“ zaútočil (již dvakrát) na hospodaření veřejnoprávní České televize. V České televizi přitom na Soukupovy výroky reagovali už během pořadu. Soukup třeba konstatoval, že ČT provozuje pět kanálů, ale má tolik peněz, že by mohla provozovat kanálů mnohem více. Veřejnoprávní televize se bránila tvrzením, že má sice „jen“ pět kanálů, ale současně vyrábí dvakrát více pořadů než všechny ostatní komerční televize dohromady. Soukup také tvrdil, že zatímco bývalý generální ředitel ČT Jiří Janeček do Fondu televizních poplatků odložil pro budoucí spotřebu 5,5 miliardy korun, tak nynější vedení tyto peníze používá na vyrovnávání hospodaření ČT, které je už několik roků po sobě nulové. To ale televize také vyvracela. „Za Jiřího Janečka se zdvojnásobil televizní poplatek. Až do roku 2011 měl také příjmy z reklamy. Přitom vysílal na méně kanálech a vyráběl o téměř čtvrtinu méně pořadů,“ napsala ČT. Dá se v něčem se Soukupem souhlasit?

Hospodaření České televize nepodléhá žádné veřejné kontrole, nemůže ji kontrolovat ani Nejvyšší kontrolní úřad a přitom televizní poplatky jsou jen jinou formou povinných daní. I tohle je třeba změnit. Soukup možná použil nepřesné argumenty, ale ani odpověď televize není odpovídající. Je to jakýsi výčet statistiky, ale nic to neříká o kvalitě pořadů. A ta je podle mne nízká, svou setrvale nízkou úrovní ukazuje na nepotismus, který asi v některých redakcích vládne. Nejvíc mne ale pobuřují výkony televizních spindoktorů typu Moravce, Fridrichové, Wollnera, Kubala, potažmo Mrzeny, Šámala... ti si udělali z naší veřejnoprávní televize svůj soukromý chlívek.

Rýsuje se pravděpodobná varianta vlády: hnutí ANO s ČSSD a s podporou KSČM. Strany diskutují průniky svých programů – jedním z výsledků teď jsou církevní restituce. Sněmovna totiž předlohu KSČM na zdanění peněžité náhrady církevním restitucím v prvním čtení schválila, a to navzdory odporu ODS, KDU-ČSL a TOP 09, kteří tvrdí, že by se danila náhrada za ukradený majetek a že návrh je protiústavní. Co na to říkáte? Pokud vím, tak jste zdanění restitucí v minulosti velmi podporoval...

Já jsem především byl proti tomu cokoliv církvi dávat. Minimálně od doby císaře Josefa II. ten „církevní“ majetek nebyl její, ale byl veřejný, církev ho jen spravovala a užívala, a to pod dohledem státu. Kdo říká něco jiného, vědomě lže. Já osobně bych zavedl na ten dar církvím sektorovou daň ve výši 100 procent, ale myslím, že Sněmovna bude k církvi vstřícnější.

Kancléřka Angela Merkelová nedávno účastníkům neformálního summitu EU připomněla, že některé státy z rozpočtu EU čerpají víc, než do něj přispívají, aby podpořily svůj hospodářský rozvoj. Přitom nechtějí uprchlíky. EU ale budou kvůli brexitu chybět peníze a kancléřka tak přichází s návrhem, že by mělo být nové přerozdělování finančních příspěvků jednotlivým státům EU podmíněno přijetím uprchlíků, kterému se zejména Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika stále brání. Jak na to reagovat?

Na vydírání paní kancléřky se nedá reagovat jinak, než tvrdě odmítnout a zkusí-li to znovu jinak, opět tvrdě odmítnout. Její sociální inženýrství je zločin páchaný na národech Evropy, především na jejím vlastním německém národu. My se k tomu zločinu přece nemůžeme přidávat, nemůžeme ho páchat sami na sobě! A když zarazí dotace, no tak co? Jak říkal Palacký: Byli jsme před dotacemi, budeme i po nich. Hlavně neustoupit, nedat se! A jak jinak nás chtějí trestat? Vyloučit z EU? Hahaha.

V Itálii zvítězily strany, které neskrývají odpor proti Evropské unii a proti migraci do Evropy. Otřese se „Brusel“? Bude nutné zcela přehodnotit nejen politiku migrace, nebo bude EU dále stabilní? Třeba i proto, že Merkelová bude v Německu dále pokračovat. Budou „antisystémové“, „populistické“ a „extremistické“ strany v Evropě posilovat, nebo slábnout?

„Antisystémová“ znamená, že jde o stranu, která nechce pokračovat v dosud převládajícím společenském marasmu, „populistický“ je každý politik, který myslí na své voliče, na lidi a ne na bruselské či washingtonské drbání za ouškem. „Extremista“ je každý, kdo se dnešní evropské věrchušce a jejím idiociím postaví. Kéž by i u nás tyhle směry posílily. Byla by to jen zdravá a potřebná změna.

Politické strany se dohadují o tom, jak má vypadat obecné referendum v praxi. V souvislosti s tím se také debatuje, zda by měli Češi rozhodovat i o případném vystoupení ČR z EU. „Pokud Česko podlehne blouznivcům prosazujícím czexit, bude to ekonomická a civilizační katastrofa,“ říká k tomu komentátor Petr Honzejk. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý předpokládá po czexitu krach firem, propouštění, a to možná i na desetiletí. Už samotný začátek debaty na toto téma podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara vyděsil japonské investory, kterým musel údajně vysvětlovat aktuální politickou situaci. Nebylo by lepší tuto debatu raději zastavit?

Je pravda, že v případě našeho odchodu z EU se evropští papaláši, alespoň jak je zatím sleduji, budou určitě mstít. Takže chceme-li czexit, musíme ho dobře promyslet a dobře připravit. Budeme mít proti sobě nebezpečného, bezohledného a mstivého protivníka a navíc pátou kolonu uvnitř. Budeme muset připravit celý vějíř navazujících zákonů, který by případným firmám, které budou chtít od nás utéct a vyházet lidi na ulici, onen odchod pěkně osladil a lidem zaručil pokračování v práci. V tu chvíli musíme mít silný stát, s kterým žádný nadnárodní koncern nemůže orat, a to je opak liberalismu. Nezapomeňme, že na světě jsou velké nenasycené trhy, na které jsme díky svému členství v EU tak trochu zapomněli. O tom, jak odejít z EU, napsal docela zajímavou knížku bývalý europoslanec Mach. Jestli chtějí sociální experimentátoři typu Merkelové pokračovat ve své politice a ve vydírání, pak rychle z EU!

Jste režisérem a vím, že vás zajímají fakta o dění ve světě. Připravujete v tomto smyslu nějaký zajímavý dokument? Můžete přiblížit, oč jde?

Po Uloupeném Kosovu jsem začal natáčet dokument o událostech okolo bosenské Srebrenice. Je to další z vylhaných mýtů, které do nás propaganda NATO a EU horem dolem pravidelně cpe. Bohužel jsem musel pro nedostatek prostředků (a úmrtí jednoho z hlavních spolupracovníků - pozn.red.NR) projekt  na nějakou dobu přerušit. Ale zdá se, že se ledy hnuly a tak mi držte palce, abych sehnal dost peněz na dokončení filmu. Myslím, že je potřeba lidem ukázat, co se ve skutečnosti tehdy na území Bosny dělo. Vždyť to byly roky, kdy se do Evropy vrátil džihád.

- - -