Nová republika

Yekta Uzunoglu
12. 3. 2018
Socani museli jít na dlouhou chvíli do zálohy.
Socani v SRN po válce skutečně společně s DGB (německé odborové hnutí) dokázali stavět největší sociální organizace vůbec ze všech sociálnědemokratických stran na světě. SPD a DGB byly propojeny jako siamská dvojčata. Naštěstí jsem poznal jak Willy Brandta, ale také legendárního šéfa DBG Heinze Oskara Vettera, kterého jsem dokonce získal za čestného předsedu svého Kurdského institutu v SRN. DGB založila svoji gigantickou stavební společnost, která stavěla v poválečném zničeném Německu byty pro pracující . Tato společnost se zapsala do novodobých německých dějin a jmenovala se Neue Heimat, Nový domov.

DGB založila po válce i svou vlastní banku Bank für Gemeinwirtschaft (Banka společného hospodaření) a její miliony a miliony členů včetně členů SPD měli svoje účty u této banky. Jen připomínám, že členové DBG nebyli jen dělnici, ale těž úřednici a učitelé, prostě byli ze všech profesí, kde fungovalo odborové hnutí, což bylo ve všech profesích tenkrát v Západním Německu.

Pak měli / mají Arbeiterwohlfahrt, organizaci pečující o sociálně slabší osoby se 140.000 zaměstnanci jakožto jednoho z největších zaměstnavatelů v SRN vůbec!

Ještě s partajní nadací Friedrich-Ebert-Stiftung s pobočkami v desítkách zemí světa a s řadou dalších přidružených institucí spravovali Socani s DGB na začátku 80. tých let desítky miliard německých marek.

A přesto od roku 1982 do 1998, to jest po 16 let, museli zůstat ve stáji jako záložní kůň a za tu dobu pokaždé přišli o kousek svého já. Nejdřív zbankrotovala největší německá stavební firma Neue Heimat, stavitel výhodných bytů pro pracující, pak jejich Banka BfG atd.

K volbám v roce 1998 se šlo za zvláštních světových a vnitrostátních okolností. V Rusku už byl Putin a snažil se zemi stabilizovat a SRN jako země a jejíž kapitál viděl větší šanci ve východním trhu v SPD a v Gerhardu Schröderovi, který byl spíše žákem a obdivovatelem Helmuta Schmidta, než snílka Willy Brandta. A Zelení? Ti přece přišli třeba s obnovitelnými zdroji, s ideou, kterou uchopila německý kapitál a která byla téměř 100 % závislá na exportu fosilních zdrojů a na jádru, na uranu, který též museli draze nakupovat. Německý kapitál uchopil ideu a bleskově uvedl do života nejen ve SRN, ale v celé EU, aby na tom mohl vydělávat. Není žádným tajemstvím, že společnost tak tradiční, jako je třeba SIEMENS, je dnes jedním z gigantů větrných elektráren na světě a to díky zeleným. Německé firmy jen v evropské unii díky zeleným kde se prosadil „projekt obnovitelných zdrojů“ vydělávaly sumy které přesahují naši představivost.

Tak jsme potřebovali socany, ale i Zelené s revoltujícím vůdcem, který ještě v 60. tých letech kopal do na zemi ležícího policisty. Se Schrödrem se lépe s Ruskem řešila otázka plynovodu a řada dalších gigantických obchodů, nežli s nějakým politikem z řad konzervativců a se Zelenými se lépe v Evropě prosadily produkty obnovitelných zdrojů než s nějakým politikem z Bavorska!

Tak jsme měli ve SRN po dobu 8 let Socansko-Zelenou vládu! Poprvé a naposledy. Naposledy, jelikož kapitál pro svoje produkty v oblasti obnovitelných zdrojů už Zelené nepotřebuje a socany potřebuje jen ještě na nějakou dobu jako menší koaliční partaj bez zubů !

Fotografie : S legendárním H.O.Vetter a poslancem SPD v Bundestagu Klausem Thüsingem v roce 1986 v Kurdském Institutu který jsem založil v Bonnu

Jiří Jírovec
13. 3. 2018

Život plyne lehce bez infekce, na churavý zub jsou plomby. Nad churavá města pošlem letce a místo desinfekce bomby. V+W Vy nevíte, co je středověk

Není dávno tomu, kdy za jedním presidentem přišli rádcové a řekli mu, že má v revíru škodnou. Ženštinu jakousi, která do nepřátelské říše donáší. Lid je oprávněně pohoršen a poprava je v zájmu jeho přání žádoucí. "Podepiš", říkají, "ať je od té zrádkyně pokoj". I stalo se, jak podepsáno. Kat nebyl příliš zručný a poprava se táhla. Pravda se možná nechtěla jen tak lehce rozloučit se světem a vyletět oknem. Zmíněnému presidentovi psaly různé světové osobnosti, aby se smiloval. Jenže na hněv lidu byli orodovníci krátcí.

Byla to doba, kdy zlovolný nepřítel vykukoval za každým rohem a krčil se za sebemenším keříkem. Kdo jde s nimi, jde proti nám, bylo heslo doby.

Čas plynul. O několik státních pohřbů, presidentů a vlád dál začala jedna malá země churavět. Její vůdce zapomněl, že existují hranice, za které nesmí jít.

Ve vzduchu se začala rojit letadla a po zemi přispěchala na pomoc armáda. Našli se politici, kteří jednali podle úsloví "Staré-li zašlo, novému žijme", takže nakonec vznikla vláda, agresorovi milejší. Nějaké životy na to padly, ale co, geopolitickým zájmům bylo učiněno zadost a mír zůstal zachován.

Můžete hádat kdo byla ta ženština, kdo byl president s krví na svých prackách a o které malé zemi je řeč.
Horáková nebo Rosenbergová, Gottwald či Eisenhower, Československo 68 nebo Panama 89. Zmýlit se nemůžete. Bokem si můžete vsadit, která z těch žen byla nevinnější.

Úplně na okraj: Rosenbergové museli dát několik šoků navíc. Po letech se ukázalo, že byla manželkou Rosenberga, ale, že byla odsouzena za čin, který nespáchala. Byla falešně obviněna příbuzným, který tím zachránil vlastní ženu.

Vraťme se k Ondráčkovi. Babiš, možná intuitivně, smetl rázně problém se stolu. Kdyby to nebyl udělal, byl by Ondráček pořád využíván opozicí.

Komunisti to měli ocenit, ale je možné, že jim není rady ani pomoci. Babiš vás zradil, přisazuje si opozice a nepochybně s radostí sleduje, jak ochotně se nenáviděné kurvy blíží ke zkáze. To je ta rozehraná hra na šachovnici.

Kořist se zdá chrtům na dosah slinících tlam. V euforii předskakují události. Mluví o vládě v demisi, přestože Babiš žádnou nepodal. Kde jsou novináři, kteří přece mají svobodu, aby politiky opravili. No, asi by nesměli být od Bakaly, jiné vysvětlení není. Demise nebo nedůvěra, kdo by se takovou prkotinou zabýval.

To, že si Zdeněk Ondráček zachoval hrdost mu je ke cti. I současní policisté přísahají, že budou plnit rozkazy. Kázeň si vynutí každá moc. Nelze přece připustit, aby byl na každém stromě na Karláku jeden policajt bez discipliny. Toho se obával sám Švejk.

Jiří Jírovec
13. 3. 2018

I největší oponenti Zemana uznávají, že je politický šachista, který vidí o několik tahů dopředu. Nu, president pronesl u Soukupa naprostou blbost. Prý stačilo, aby se Ondráček omluvil a bylo to. Pane presidente, hazardujete se svou pověstí. Protože býváte spojován s vulgární mluvou, použiji dále tři výrazy, které jsou v české společnosti běžné. Ale hovno, pane presidente, Ondráček byl jen bargain chip, tedy páka k hlavnímu cíli, jímž je zlikvidovat Babiše. Koalici všehoschopných nešlo o to, aby se Ondráček omluvil. Cožpak některý z fialových poslanců kdy řekl, koukni Ondráček, omluv se a máš náš hlas. Za těch 30 let jsi dokázal, že jsi na policii odborník, byl jsi po roce 90 prověřen, tak co. Pamatuj na rodinu, dostaneš o několik tisícovek víc. To je přece dobrý honorář za pár slov.

Ti poslanci ale dělali pravý opak. Drželi Ondráčka blízko u ohně, aby se smažil.

Mlátička, která tloukla děti, kurva komunistická. Kdyby se omluvil, řekli by, že je kurva komunistická a dodali že je skandální, že komunisti mohou vůbec ve Sněmovně být, protože to jsou kurvy proradné, kterým není možné věřit.

Alternativně by řekli: Dobře, Ondráček se pochlapil, ale komunisti jsou kurvy proradné, kterým není možné věřit. Těm se takové předsednictví výboru nesmí svěřit. To by byla urážka nevinných mlácených dětí.

Vzpomeňme na Martu Semelovou když byla u moderátora Klepetka v Hydeparku. Měla mluvit o programu KSČM, ale moderátor neustále stáčel hovor na Horákovou. Asi měl zadání od editora, jak má pořad vyznít.

Komunisti jsou kurvy, protože Horákovou zabili a neomluvili se. Pokud se omluvili, tak nedostatečně, připaloval moderátor Semelovou u ohně. Když se ohradila, že je v Hydeparku sama za sebe, přisunul Klepetko pánvičku ještě blíže. Na obrazovce se zamihotal potřebný obraz:

Semelová je kurva, protože (jistě falešně) připustila, že poprava Horáková byla chyba, ale řekla, že se přiznala. I kdyby se omluvila, byla by kurva proradná, protože je od komunistů.

Ivo Strejček

ROZHOVOR s Ivo Strejčkem
13.3.2018 ParlamentníListy
„Prezident Kiska předvedl, že je zřejmě obratnějším politickým hráčem, než bychom čekali. Aktivně využil prvotního, médii vyšponovaného šoku slovenské veřejnosti a vtiskl mu obsah, který si sám přál rozehrát. Neobratná policejní prohlášení zručně zobecnil a vraždu, řekl bych, docela bezohledně využil k tomu, aby slovenské veřejnosti vnutil představu, že Slovensko ničí jakási mafiánská politika a musí se s tím něco urychleně dělat,“ říká bývalý europoslanec a člen správní rady Institutu Václava Klause Ivo Strejček, který před pár dny vystoupil z ODS.

Na Slovensku byl zavražděn investigativní novinář Ján Kuciak, který pracoval pro zpravodajský portál Aktuality.sk. Zemřela i jeho partnerka. Oba byli zastřeleni. Že jejich smrt souvisí s novinářskou prací Kuciaka, už potvrdila policie...

Smrt dvou mladých lidí je strašná zpráva, kriminální čin, který musí být pečlivě vyšetřen a veřejnosti přesvědčivě vysvětlen. Do té doby rozhodně nemá smysl vynášet jakékoliv soudy. O motivech vraždy prozatím nic nevíme. Považuji za chybu slovenského policejního prezidenta, když vzápětí po onom hrůzném činu médiím oznámil, že vražda nějak souvisí s novinářskou prací jedné z obětí, přestože z následujících dnů víme, že tamní policie sleduje několik vyšetřovacích verzí. Není se pak čemu divit, že vynášení předčasných soudů a zbytečná ukvapenost vyústí v mediální a politickou hysterii.

Co říkáte tomu, jak celou událost na Slovensku uchopila opozice včetně prezidenta Kisky?

Prezident Kiska předvedl, že je zřejmě obratnějším politickým hráčem, než bychom čekali. Aktivně využil prvotního, médii vyšponovaného šoku slovenské veřejnosti a vtiskl mu obsah, který si sám přál rozehrát. Neobratná policejní prohlášení zručně zobecnil a vraždu, řekl bych, docela bezohledně využil k tomu, aby slovenské veřejnosti vnutil představu, že Slovensko ničí jakási mafiánská politika a musí se s tím něco urychleně dělat. A stále mějme na paměti, že to vše v časové posloupnosti, ve které není vyšetřeno vůbec nic. Z toho usuzuji, že prezidentu Kiskovi a opozici jde dnes o mnohem víc než o objasnění smutného osudu dvou mladých lidí. A poslední vývoj na Slovensku tomu i nasvědčuje. Kiska s politickou opozicí rozehráli souboj o získání politické moci.

Robert Fico řekl, že „... to, co se stalo po vraždě novináře a jeho přítelkyně, naznačuje, že je zde pokus v tomto státě o totální destabilizaci“, a zmínil, že se Kiska setkával soukromě s Georgem Sorosem…

Já považuji za zajímavé Ficovo naznačení, že „prezidentův projev nebyl napsán na Slovensku“. Tím zřejmě mohl naznačit linku na Sorose, nechvalně známého „mecenáše politických převratů“, ale lze za touto Ficovou větou hledat i jiné zdroje, kterým politický chaos na Slovensku může vyhovovat.

Pokud se totiž společnost dostatečně vystraší malováním bubáků o tom, že v dané zemi je ohrožena „západní demokracie“, smíří se snadněji se vším, co jí ona „báječná západní demokracie“ do země importuje.

Já klidně připouštím i to, že skrze zvenčí iniciovaný chaos může být otupen odpor k přijímání tisíců migrantů jen proto, abychom náhodou nevypadli z „rodiny vyspělých demokracií“. Podaří-li se politicky destabilizovat některé členy V4 – v Maďarsku to nebude a v Polsku se to opakovaně nedaří – bude rozbit nadějný formát, který zájmům Německa a Francie dlouhodobě nevyhovuje.

Českem zmítaly ohlasy na zvolení poslance Zdeňka Ondráčka předsedou sněmovní komise pro kontrolu GIBS. Lze se ztotožnit s výroky, že Ondráčkovo zvolení je pošpiněním památky obětí totalitního režimu? Padly nicméně také výroky, že demonstrace kolem Ondráčka byly pokusem vyvolat „Majdan“…

Především si myslím, že bylo zcela zbytečné, aby ne k odvolávání – ale ke zvolení – poslance Ondráčka vůbec došlo. Kdyby opozice manévrovala trochu jinak, kdyby se obratněji – a třeba i velmi tvrdě – pustila do vyjednávání s vítězem voleb Babišem, třeba by k něčemu podobnému ani nemuselo dojít. Situace ve Sněmovně se tak zasekla, že Babišovi nikdo jiný než komunisté a SPD nezbývají, a tak on s touto realitou pracuje. Nemusí se nám to nijak líbit, ale je to tak.

Kdyby opozice skutečně a vážně chtěla zabránit přístupu komunistů k podílu na výkonu moci, tak si měla počínat jinak. Nepočíná. Dokonce si myslím, že to byl záměr a nepřítomnost některých poslanců ve Sněmovně byla cílená. Odhaduji, že ke zvolení poslance Ondráčka mělo dojít, aby se mohla strhnout náležitá mela nad hrozbou jakéhosi komunistického převratu. Počínání opozice, která jako by neměla žádný politický program kromě moralistních postojů, považuji za nákrok k „majdanizaci“ českých politických i společenských nálad.

A co odvolávání Tomia Okamury z postu místopředsedy Sněmovny? Není to součást podobného příběhu?

Ano, je to podobný příběh. Babiš hledá hlasy na podporu své vlády, a nikdo jiný než SPD a komunisté mu nezbývají. Opozice se sice průběžně zlobí, že jí nic moc z jejích návrhů Sněmovnou neprochází, ale realisticky řečeno, proč by mělo... Představa, že já do vás budu průběžně jenom kopat a vy mi za to půjdete na ruku, je přece naivní. Pan Okamura odvolán nebyl, opozice se klidně může zlobit a obviňovat za to kdekoho, ale možná by se měla především zamyslet sama nad sebou. A opakovaně zdůrazňuji, to všechno ani v náznaku neznamená, že by se s Babišem mělo jednat servilně a poníženě.

Vidíte v možné spolupráci ANO, KSČM a SPD vytvoření koalice, která by mohla zaujmout proti Bruselu a Dublinu odmítavý postoj?
To si nejsem jistý. Pokud by takové politické společenství vzniklo, pak zdaleka nejsilnějším uskupením v něm by bylo Babišovo ANO. A o tom já si vůbec nemyslím, že je nějak programově „antibruselské“ nebo „antiimigrační“. Babišovi prostě oportunně stačí opakovat stále stejné jednoduché protibruselské věty v prostředí, kde už v Čechách takové věty skoro nikdo relevantní neříká. On se na nich pouze konjunkturálně veze. A jestli mu navíc někde v Bruselu naznačí nebo už naznačili, že je tam problém Čapího hnízda moc netrápí za předpokladu, že si to „uhraje“ tady doma, tak jim Babiš půjde na ruku úplně. A bude to mít ještě jednodušší, protože česká politická opozice je slabá.

V Itálii zvítězily strany, které neskrývají odpor proti Evropské unii a proti migraci do Evropy. Jde o předěl ve vývoji EU? Otřese se „Brusel“? Bude nutné zcela přehodnotit nejen politiku migrace, nebo bude EU dále stabilní? Třeba i proto, že Merkelová bude v Německu dále pokračovat. Budou „antisystémové“, „populistické“ a „extremistické“ strany v Evropě posilovat, nebo slábnout?

Moje poslední iluze o tom, že by občané a jejich vůle mohli v EU něco změnit, definitivně vzaly za své v době zmasakrování výsledků referend ve Francii a Irsku, když si euroelity stejně prosadily svou. Od té doby sice stále uvnitř posiluje hlas odporu proti bruselské „věrchušce“, Britové z EU odcházejí, v Itálii – zakládající zemi! – vítězí zcela protibruselský hlas, a stejně si myslím, že se vůbec nic nezmění.

(celý text rozhovoru najdete ZDE)

13.3.2018 ExpresCz
Pohár trapnosti přetekl na ceremoniálu Český lev. O oceňování českého filmu tentokrát vůbec nešlo, hlavním bodem pro jednotlivé aktéry na pódiu bylo předhánět se v tom, kdo to více nandá prezidentu Miloši Zemanovi, nepohodlným kritikům České televize i průměrnému českému voliči, který přece nic nechápe.

Po „svátku demokracie“ v podobě srocení se na náměstích ve vybraných českých městech si kulturní fronta nenechala ujít další příležitost, jak zaútočit na stávajícího prezidenta, výsledky svobodných voleb i inteligenci českých voličů. Umělci využili přímého přenosu na veřejnoprávní televizi a s náležitou pompou vytroubili divákům, co si myslí o stávající politické situaci v zemi.

Svěrák zahájil „obranu útokem“, Najbrt se ztrapnil

Hned na úvod se „vyznamenal“ režisér Jan Svěrák, který vystoupil před zahájením přímého přenosu z předávání Českých lvů a označil kritiku České televize, kterou v inauguračním projevu pronesl prezident Miloš Zeman, za největší útok na její nezávislost za posledních dvacet let. Zároveň přečetl text nazvaný Pět vět na obranu České televize. Jen těžko omluvitelný faul. Pokud by kterákoli politická síla nebo zájmová skupina v ČR chtěly mediálně protlačit text nějaké vlastní petice, rozhodně by k tomu nemohly tak snadno využít kteroukoli z televizí.

Jan Svěrák před zahájením přímého přenosu z Rudolfina přečetl text na obranu ČT.

Vyloženě směšný byl potom výrok režiséra Marka Najbrta, který téměř dva měsíce po svobodné prezidentské volbě vyzval: Nevolte Zemana. Vzkaz a jeho smysl možná nakonec nepochopil ani on sám. Na ostudě nic neubere ani pozdější vysvětlení, že šlo o performanci s odkazem na scénář jeho filmu.

Večer, jenž měl být přehlídkou a oslavou českého filmu, nezvládla ani moderátorka Adela Vinczeová, která jen sekundovala přehlídce politických proklamací a trapnosti. Kdyby na pódiu chyběla, asi by si toho ani nikdo nevšiml. Snad kromě několika perliček, ve kterých se z Čechů snažila dělat blbce. Hlavně že několik hodin před přenosem průvodkyně slavnostního večera slibovala, že politiku na Lvech řešit nechce a nebude.

Zeman možná přestřelil, ale pořád šlo jen o kritiku

Zemanův inaugurační projev lze jistě hodnotit negativně. Možná byla jeho kritika České televize řečena v nevhodnou chvíli a možná byla i příliš příkrá. Ale byla to pořád jenom kritika. Nutno podotknout, že kritiku jako útok vnímali vždy především komunisté. A kulturní fronta, historicky vzato, jako opora několika totalitních režimů nemůže mít čisté svědomí. Brát Zemanovu ostřejší kritiku médií jako útok s přímými následky je tedy poněkud přitažené za vlasy.

Je poněkud absurdní sugerovat veřejnosti, že Zeman může mít přímý vliv na případný „rozvrat“ v České televizi. Poslanci nejsou malé děti a je jenom na nich, jak ve vztahu k budoucnosti a hlavně hospodaření ČT rozhodnou. O dalším osudu České televize se tedy bude rozhodovat jinde než na Hradě v Zemanově nebo Ovčáčkově kanceláři.

Moderátorka Adela Vinczeová (za svobodna Banášová) působila prkenně a chvílemi ztrácela kontrolu nad tím, co se děje na pódiu.

Český lev dostal nálož, vyváženost zůstala „za dveřmi“

Zástupci kulturní fronty měli celý večer plná ústa demokracie, nezávislosti a svobody. V České televizi vše údajně funguje a šlape dobře. Nikdo z nich nezmínil producentské aktivity ČT, díky nimž má ansámbl režisérů, herců a dabérů pohádkové příjmy, a jsou tedy na zaběhnutém sytému v podstatě závislí. Nemají proto Českou televizi bránit spíš ti, kdo ji platí, než ti, kteří z jejího rozpočtu peníze získávají?

Český lev dostal pořádnou nálož. Ačkoli se vysílal na veřejnoprávní televizi, byl notně nevyvážený a agresivní. Trapné expozé na ČT ukázalo, že ve společnosti se skutečně rozpoutala „studená občanská válka“. Souboj zástupců nikým nevolené a nikomu neodpovědné „pseudoelity“ a normálních zastánců liberální demokracie, kteří v několika proběhlých volbách vyjádřili svůj názor.

Přikrmovaná nespokojenost bude mít v příštích dnech pokračování, kde jinde než na náměstích.

- - -

Pavel Letko
13. 3. 2018 E-republika
Republiku si předsedou vlády, prezidentem, ani většinou poslanců v Poslanecké sněmovně rozhodně rozvracet nedáme. Naše demokracie totiž nestojí na obvyklých pilířích moci – tradičně na moci zákonodárné, výkonné a soudní, ale stojí i na moci mediální.

Podle ředitele a majitele TV Barrandov Jaromíra Soukupa je vhodné si na hospodaření veřejnoprávní České televize pořádně posvítit. Honoráře a další výdajové položky jsou vedením České televize utajovány, jako by šlo o přísně střežená státní tajemství výše výdajů na sofistikované zbrojní systémy. Jaromír Soukup ve svých pořadech mnohokrát zdůraznil, že mu nejde o omezení ani zrušení České televize, ale především o její hospodaření. To ovšem naši umělci, nemluvě o vedení České televize, považují za přímý útok na demokracii, svobodu a další výdobytky naší drahé kapitalistické vlasti. Když se navíc přidal s pochybnostmi pan prezident Zeman, je prý čas nejen psát petice, ale i vydat se do ulic. Zeman totiž při inauguračním projevu pronesl na adresu České televize tato slova:

Je to například i kritika veřejnoprávní České televize. Rád bych vám připomněl nedávnou studii Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která uvádí, že zpravodajství naší veřejnoprávní, vyvážené, objektivní České televize bylo v minulosti výrazně ovlivněno její příchylností ke straně, která se jmenuje TOP 09. Budu předpokládat, že vzhledem k nedávným volebním výsledkům této strany se Česká televize napříště stane poněkud vyváženější.

Takže to je zákeřný útok, republiku si předsedou vlády, prezidentem, ani většinou poslanců v Poslanecké sněmovně rozhodně rozvracet nedáme. Naše demokracie totiž nestojí na obvyklých pilířích moci – tradičně na moci zákonodárné, výkonné a soudní, ale stojí i na moci mediální. A nebojím se říci, že především na této moci mediální, neboť ta je zárukou kvality, dobré vůle, fištrónu, talentu a dalších nezbytných předpokladů pro vedení národa, a i proto si tedy tvůrci mediálního prostoru zaslouží nejen nezávislé nadstandardní a státem zaručené příjmy, ale v rámci nezávislosti i utajení jejich výše. Závist, tato strašná lidská vlastnost neumělců a nebojím se říci neumětelů, by nám tento náš mediálně demokratický pilíř zákeřně narušovala. Přitom je tolik jiných a vhodnějších terčů než jsou pracovníci, manažeři a spolupracovníci České televize. Třeba žebráci v Praze. Vyžebrají tolik peněz, že by trumfli i pradlenky z Motola ze seriálu Saši Uhlové s 66,-Kč na hodinu, a ještě si mohou dojít zdarma na polévku.

Vyzývám proto naše čtenáře ať se přidají k demonstracím za udržení příjmových podmínek našich mediálních manažerů, herců a dalších přátel české demokracie. Pravda a láska našich umělců je v ohrožení! Již vzhůru psavci této země! Dejte se na pochod! Zdeněk Bakala vám pošle mávátka a morální podporu svého mediálního impéria.

P.S.: Osobně bych navrhoval čistší a klidnější řešení. Jak říkal Jan Hus:

Vlci se perou o kost. Seber jim ji, a přestanou.

Zrušme Českou televizi a opřeme svou demokracii o jiné hodnoty než o čučení na televizi a očekávání sestoupení „Pravdy“ s hůry Kavčích hor dolů na ubohou českou zem.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Skripal s dcerou Julií

Finian Cunnigham
13.3.2018 ICH, překlad Zvědavec

Britové jsou dobře známi svým talentem pro dramatizování, pokud jde o špionážní příběhy z dob studené války a o záhadné vraždy. Vzpomeňme třeba Iana Fleminga, Johna Le Carré či Agathu Christie. Ovšem epizoda s otrávením bývalého ruského špiona na lavičce veřejného parku v malebném anglickém městečku, která byla zveřejněna tento týden, obsahuje až podezřele mnoho dramatických rysů.

Vynořují se spekulace, že ruský emigrant, který žil v Británii od roku 2010, mohl být otráven smrtící nervovou látkou. V současnosti se nachází v nemocnici údajně v kritickém stavu.

Sotva pár hodin poté, co byl šestašedesátiletý Sergej Skripal spěšně přepraven do nemocnice v Salisbury společně se svou dospělou dcerou, vypustili britští politici a média příběh o tom, že se pár stal obětí vražedného spiknutí zosnovaného Kremlem.

Britská premiérka Theresa Mayová svolala do Downing Street poradu špiček národně-bezpečnostních resortů a její ministr zahraničí Boris Johnson v úterý oznámil parlamentu, že na Rusko budou muset být uvaleny další sankce, „když“ se potvrdí, že Moskva stojí za tímto travičským incidentem.

Johnsonovo použití slova slůvka „když“ se zdá být irelevantní, protože jedním dechem vyslovil nedvojsmyslné narážky očerňující Rusko. „Nevíme, co se přesně odehrálo v Salisbury, ale pokud je to tak zlé, jak to vypadá, jedná se o další zločin v sérii zločinů, které můžeme připsat Rusku,“ spěšně odrecitoval Johnson s hraným znepokojením své insinuace na adresu Moskvu.

Moskva odmítla tyto divoce šířené spekulace jako „nepodložené“ obviňování s cílem šířit protiruské nálady v britské veřejnosti.

Britské sdělovací prostředky hned vzápětí začaly citovat bezpečnostní zdroje, podle kterých britské protiteroristické síly: „usilovně hledají síť vysoce specializovaných zabijáků podezřelých z provedení útoku otravně nervovou látkou“. Domnělí zabijáci byli vylíčeni jako těšící se podpoře na „úrovni státu“ s tím, že měli přístup ke „specializované laboratoři“.

Spekuluje se, že Sergej Skripal a jeho třiatřicetiletá dcera Julia byli vystaveni smrtící nervově paralytické látce známé jako VX, když se v neděli odpoledne procházeli v Salisbury, které se zvolili za místo svého pobytu.

Skripal žije již osm let v Británii, kam se uchýlil po propuštění, k němuž došlo v rámci výměny špiónů. Jako bývalý plukovník vojenské zpravodajské služby GRU byl v roce 2006 odsouzen v Rusku za vlastizradu, když bylo prokázáno, že pracoval pro britskou zpravodajskou službu MI6. Po čtyřech letech, která strávil v ruském vězení, byl tento odhalený špión předán Británii v rámci výměny evokující doby studené války.

Britská média nyní neomaleně spekulují, že vraždu Skripala nařídil Kreml, aby se pomstil za jeho dřívější zradu.

K dovršení těchto insinuací se využívá srovnání s případem jiného ruského tajného agenta Alexandra Litviněnka. Ten zemřel v londýnské nemocnici v roce 2006 s podezřením na otravu radioaktivním poloniem. I tehdy se britské sdělovací prostředky a politici silně angažovali, aby chabé důkazy přetavili v průkazné propojení Kremlu se smrtí Litviněnka.

Stejně jako v případě Skripala Moskva tehdy prohlásila, že nemá s Litviněnkovou smrtí nic společného. Pochybné polooficiální vyšetřování v Británii v lednu 2016 vyústilo v závěr, že existují „silné nepřímé důkazy o odpovědnosti ruského státu“ za smrt Litviněnka. Britské šetření žádné důkazy nepředložilo.

Z druhé strany ale existují přesvědčivé důkazy, že Litviněnko mohl být otráven nehodou v důsledku svých vlastních pochybných kontaktů a aktivit s organizovaným zločinem a pašováním polonia.

Každopádně už prosté srovnávání případu Sergeje Skripala s případem Alexandra Litviněnka prokazuje cynismus britských úřadů a jejich snahu využít ho k protiruské propagandě.

Velmi důležité je nepochybně i to, že se koncem tohoto měsíce budou v Rusku konat prezidentské volby. Existuje nějaký lepší způsob, jak nakydat špínu na očekávané volební vítězství stávajícího prezidenta Vladimira Putina, než obvinit Kreml z atentátu proti bývalému ruskému špionovi na britské půdě?

Zamyslete se nad tím. Z pozice Ruska by načasování podobného spiknutí právě na tuto dobu bylo přímo absurdní. Proč by měl být bývalý ruský agent, který téměř desetiletí žije v Anglii tiše a nerušeně, pomstěn agenty Kremlu právě v předvečer ruských prezidentských voleb? To nedává smysl.

Osvědčená otázka všech detektivů „komu ku prospěchu“ poukazuje mnohem spíše na pochybné zapojení britského státu. Rychlá a příslušně směrovaná reakce médií a politiků na pravděpodobnou otravu Skripala silně nasvědčuje tomu, že máme co do činění s organizovanou propagandistickou akcí.

Už po několik týdnů britské úřady a jejich věrná média hromují o ruských kybernetických útocích a o podobných sabotážních akcích, které mají ohrožovat britské civilisty. Britský ministr obrany Gavin Williamson přišel s vyšinutými výroky, že „tisíce a tisíce“ Britů mohou zemřít následkem činnosti ruských agentů, kteří údajně plánují útoky na britskou infrastrukturu, například na energetiku či na komunikace.

Tímto narativem krmí britská média své vystrašené občany: podívejte, jak se naši vyšetřovatelé-odborníci musí mít při vyšetřování na pozoru před zákeřnými ruskými zlotřilci!

Máme co do činění s extrémní nezodpovědností britských úřadů a médií přerůstající v hysterii.

Neúnavná rusofobie se hodí jen, pokud bude britská veřejnost ochotna reagovat ještě na další protiruské kroky. Přesně tomu nasvědčují protiruské insinuace z minulého týdne v souvislosti s tzv. otrávením Sergeje Skripala.

Ve skutečnosti a vzhledem k existenci tradičně protiruské agendy britských úřadů mají právě ony daleko větší zájem na smrti Skripala než Kreml.

Když se nyní pídíme po tom, kdo je vinen, přichází do úvahy další důležitý aspekt: pokud byla proti bývalému ruskému špionovi skutečně použita látka VX, pachatelé mohli mít vhodný zdroj doslova při ruce.

Britská přísně tajná laboratoř na výrobu chemických zbraní v Porton Down leží pouhých šest kilometrů od místa v Salisbury, kde se stal minulou neděli Skripal a jeho dcera obětí útoku. Porton Down je přesně ta laboratoř, kde byl VX v padesátých letech minulého století poprvé syntetizován. I nadále VX zůstává jednou z nejnebezpečnějších chemických zbraní vůbec. A je stejně britský jako odpolední čaj.

Takže máme důvod a také prostředek. Ale k čemu je logika, když hra má název rusofobie?

Who Gains From Poisoning a Russian Exile in Britain? bvyšel 9. března 2018 na ICH. Překlad v ceně 395 Kč Zvědavec.

- kou -

13. 3. 2018 RIA, překlad PrvníZprávy

„Máme spolehlivé informace o přípravě militantů zinscenované použití jakoby vládními silami chemických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu. K tomu byly do několika oblastí Východní Ghuty dovezeny ženy, děti a starší lidé, kteří mají reprezentovat chemické oběti incidentu,“ řekl generál.

USA mají v úmyslu použít provokaci militantů ve Východní Ghutě jako důvod k útoku na vládní čtvrti Damašku, řekl novinářům šéf ruského generálního štábu Valerij Gerasimov.

Podle něj jsou již činní aktivisté „Bílých helem“ a filmové štáby se zařízením pro satelitní video vysílání.

„Je to potvrzeno objevem laboratoře na výrobu chemických zbraní v osvobozené od teroristů obci Aftriss,“ uvedl Gerasimov.

Podle ruského generála, po této provokaci plánují Spojené státy obvinit Damašeku z použití chemických zbraní a předložit „důkazy“ masových civilních obětí způsobených syrskou vládou „za podpory ruského vedení“.

V odezvě Washington „plánuje nanést raketový a bombový útok na vládní čtvrti v Damašku,“ poukázal Gerasimov.

Náčelník štábu uvedl, že v Damašku jsou nyní ruští vojenští poradci a zástupci Centra pro usmíření válčících stran a vojenská policie.

Důsledky možného útoku USA na syrské vládní síly budou ty nejtěžší,řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na tiskové konferenci.

V pondělí na zasedání Rady bezpečnosti OSN vyslankyně USA Haleyová uvedla, že Washington je připraven na nové akce v Sýrii, „pokud je to nutné". Připomněla, že po chemickém útoku v Sýrii Chan Šajchnu 4. dubna 2017 USA bombardovaly leteckou základnu Šajrat, z níž, podle prohlášení Washingtonu, syrští vojáci uskutečnili chemický útok, a kdy Rada bezpečnosti OSN „nemohla jednat.“

Lavrov řekl, že po zprávách o použití sarinu v Chan Šajchunu v dubnu 2017 mu zavolal americký ministr zahraničí Rex Tillerson a požádal o pomoc k přístupu na scénu odborníků. „Dohodli jsme se s Damaškem, že takový přístup bude poskytnut, když jsme poslali tuto informaci do Washingtonu, řekli:„Děkujeme, již to není nutné“, a pak zaútočili na letiště,“řekl Lavrov.

„Jedná se o informace, které jsme opakovaně donesli našim americkým partnerům jak přímo, tak prostřednictvím médií, a které jsou obecně ignorovány. Proto v případě, že dojde k dalšímu úderu tohoto druhu, budou následky nejvážnější. Paní Haleyová musí pochopit, že to je jedna věc nezodpovědně využívat mikrofon v Radě bezpečnosti OSN, a druhá - kdy vojáci – jak ruští, tak američtí - mají komunikačních kanály a v těchto kanálech bylo velmi jasně řečeno, co je možné a co se nesmí. A americká koalice to velmi dobře zná,“řekl Lavrov novinářům.

Rusko v případě ohrožení života ruských vojáků v Sýrii uplatní odvetu, varoval pak na briefingu Valerij Gerasimov náčelník generálního štábu ruských ozbrojených sil.

„V případě ohrožení života příslušníků ozbrojených sil Ruské federace uplatníme odvetná opatření dopad jak na rakety, tak i jejich nositele, kteří je použijí. Opatření na další normalizaci situace okolo syrského hlavního města pokračují,“ dodal Gerasimov.

Související článek:
Rusko obvinilo USA: Vytvářejí novou armádu ze zbytků militantů v Sýrii!

Lubomír Man
13. 3. 2018
Důvod je jednoduchý. Nejsou na hlavu padlí. Sergej Skripal, jak známo, předával při svém pobytu v Anglii britské MI6 tajné informace o ruských špionech, a Moskva ho za to v roce 2004 odsoudila na 13 let do vězení. Ale po šesti letech, to je v roce 2010, dostal Skripal milost a Moskva ho vyměnila za ruské špiony uvězněné v USA. Skripal se tedy ocitl znovu v Anglii – a to, co snad ještě lidem z MI6 dosud nedopověděl, měl možnost dopovědět jim nyní.

V tu chvíli byl Skripal pro Rusy odbytá záležitost, která se už nedala ani vylepšit a ani zkazit, nic víc Britům už Skripal prozradit nemohl, takže tomuto agentovi, jak napsal bývalý pracovník ruských zvláštních služeb Ljubimov v Kosomolské pravdě, přestali Rusové věnovat jakoukoli pozornost. „Byl poslán na Západ v rámci výměny. To znamená, že je pro nás naprosto nezajímavý“.

Předpokládat tedy, že Rusové (na čele s Putinem samozřejmě), se v této pro ně de facto už uzavřené situaci jednoho krásného dne roztřásli hněvem, přísahali Skripalovi pomstu a poslali do Anglie emisary s vražedným nervovým plynem, kterým pak tito v obchodním středisku v Salisbury obstříkli prostor, ve kterém se Skripal s dcerou pohybovali, je historka tak absurdní, že jí mohla uvěřit jedině britská premiérka Mayová a americký zahraniční ministr Tillerson. Ti už totiž o vině Ruska mluví jako o téměř hotové věci, a premérka Mayová dala v posledních hodinách Rusku dokonce cosi jako ultimatum: „Pokud Moskva nevysvětlí, jak se dostala nervová látka do Británie, bude to britská vláda považovat za užití síly na jejím území.“

„Je to cirkusové představení v britském parlamentu“ řekla mluvčí ruské diplomacie Zacharovová. “Politická informační kampaň, založená na provokaci.“

Doplňme, že po předpokládaném plynovém útoku na otce a dceru Skripalových v obchodním středisku, vyšli ti ještě v pořádku ven na vzduch, procházeli se blízkým parkem, ale v jednu chvíli se jim udělalo nevolno, posadili se na lavičku – a po pár minutách už na nosítkách směřovali do nemocnice v Salisbury, kde se ve vážném stavu, otec ve stavu vážnějším než jeho 33 letá dcera, nalézají doposud.

Položme si nyní tuto základní otázku: jsou ruští politici tak tupí, že by si nedokázali spočítat, že když budou jednat tak, jak je jim Mayovou a Tillersonem připisováno, půjde celá západní politika a celý západní mediální svět následně tou nejprimitivnější a pro ně též nejvýhodnější cestou a předloží lidstvu celou aféru takto co nejpřehledněji: SKRIPAL ZRADIL A RUSOVÉ SE MU ZA TO POMSTILI TÍM, ŽE HO OTRÁVILI.

Jistě, takováto historka o ukojení zrady vraždou zrádce by obstála v akčním filmu o gangsterech v Chicagu, ale co pohledává ve světě nejvyšší mezinárodní politiky, v níž se co nejúzkostlivěji dbá na to neudělat jediný chybný krok, protože světová veřejnost právě tohle co nejbedlivěji sleduje a hodnotí? A potřísnit si ruce vraždou se přece logicky rovná sebevraždě.

Takže bráno z tohoto hlediska a při uplatnění logiky i při zodpovězení otázky Cui bono, můžeme vinu Ruska na Skripalově otrávení s dobrým svědomím vyloučit.

Ale pozor! Položme si znovu otázku Cui bono a posuďme, komu tedy Skripalovo otrávení skutečně slouží? A vraťme se v té souvislosti zpět k Mayové a Tillersonovi, kteří naplněni vírou, že lidé na Západě jsou svými médií už natolik zpitomělí a tudíž neschopní položit si ani jednu ze shora uvedených otázek, si zcela samozřejmě dovolují obviňovat z pokusu zabít Skripala Rusy a mezi řádky spojovat tento zločin přímo s prezidentem Putinem.

Proč? Protože nejen poněkud nejasný obraz Ruska, ale i obraz konkrétního živého člověka, který na čele toho Ruska stojí, je dobré a výhodné před tváří světa pošpinit.

Takže ještě jednou se zeptejme Cui bono - a odpověď k nám přijde sama.

(A že mě tak napadá cosi mimo shora uvedený velký prostor. Uplatňuje se Cui bono v míře dostatečné na Slovensku? A když ano, kampak ukazuje? Komu ony vraždy dvou lidí v současné chvíli slouží? Vy nevíte?)

- - -

Staněk
13. 3. 2018
Bude u nás v dohledné době zabit Moravec (rukou Hradu) nebo Štětináč (rukou Kremlu)?
Jako prolog poučení od K.H.Borovského.
Vídeňská vysoká škola vládnutí: „Uzda se povoluje jen proto, aby se v případě potřeby mohla ještě pevněji přitáhnout!“
Slovenská předehra rozvrácení protiimigrantské „grupírovky“ V 4 v EU:

1. Mladý „nadějný“ novinář, pracující na záhadně nabytých podkladech o machinacích s dotacemi, je nalezen s průstřelem srdce mrtev i se svou do čela střelenou 27letou přítelkyní archeoložkou . Ta pro změnu pracovala ze neznámé (neziskové) peníze v archeologickém výzkumu v Jižní Americe. Na místě zůstaly všechny rozpracované materiály o machinacích s dotacemi. Do domku vnikl vrah nepochybně bez násilí (na heslo?) a vystřelil nečekaně a jen dvakrát, a přesně. Tak to činí profesionální námezní vrazi.

2. Druhý den „všichni novináři včetně prezidenta odněkud věděli“, že za vraždou je určitě vláda. Žádali tedy nejen „řádné“ vyšetření, ale i její odstoupení! Hlavně ministra vnitra. Média také ihned naznačovala, že vrah nebude určitě dopaden. (Že by už byl v letadle na cestě do Jižní Ameriky?)

3. Třetí den byly organizovány na Slovensku i v zahraničí tryzny a nosily se pohotově vyrobené placky na kabátě. Tím byl zahájen boj za svobodu slova „demokratických“ novinářů a za odstoupení vlády, neschopné zajistit bezpečnost novinářů. A za nastolení té správné vlády, směřující do „tvrdého jádra Evropy“. (Tvrdost jádra EU se měří počtem islámských imigrantů, no go zón a vlivem neziskových organizací.) Tento boj zahájil na Slovensku sám jeho prezident! Aby ne, když jeho zvolení podpořily neziskové organizace.

Zdá se, že tím se boj proti imigraci islámských přistěhovalců vzdorující V 4 spustil

Naplno. V nejslabším odhadnutém místě, na Slovensku. Nyní je na řadě odehrávání této parodie na demokracii u nás v Česku. Zde je ale situace pro pučisty složitější. Na Hrad se nepodařilo neziskovým organizacím prosadit toho správného „národ s kavárnou scelujícího“ prezidenta! Navíc „demokratické strany“ díky svým vůdcům a absenci jakýchkoliv idejí kromě „hrabošství“ pohořely ve volbách. Ještě že je v parlamentě alespoň ta za trávu koupitelná strana marihuany!

V posledních dnech jsme tedy viděli na náměstích rozehrát ouverturu „studentů“ k boji za „udržení současné objektivity“ ČT a médií. Vůči „demokratickým“, ne fašistickým a populistickým stranám ovšem. Tuto frašku zhodnotí jednou historie a naši potomci se za ní budou stydět, jako za 50tá léta. Záminkou k „demonstracím“ za demokracii bylo zvolení „pendrekáře“ Ondráčka do čela parlamentní komise. Pak jeho volitelé následně rozvinuli tiskovou kampaň a celostátní boj proti své volbě. Vlastně byl rozvinut boj restituentů, rektorů a „studentů“ proti nelidským policejním zásahům. (Nevím, že by byl Ondráček také v Barceloně?) Anebo si „neziskové organizace“ u nás nacvičovaly spojení na nějaké připravované události, které by měly následovat?

Že by to byl také atentát na nějakého „svobodomyslného“ novináře? Média přece stále píší, že u nás je také ohrožena svoboda slova. Že tu Putinovi agenti a fašisti, zejména na internetu, brání přičleňování Česka do tvrdého jádra EU. A tím „rozpoutání nevídaného blahobytu občanů“ . Otázka kterých? Těch do práce chodících sotva. Určití lidé u moci u nás i EU by měli vzít včas na vědomí, že žijeme v oblasti, kde události dalekosáhlého dopadu dávají do pohybu „mrtví arcivévodové Ferdinandi a mrtví studenti Martinové Šmídové! Vždy ovšem po „správném“ vysvětlení jejich smrti médii.

Silou médií a „svalů“, jak si někteří za „oponu dějů reality“ nevidoucí“, to v Česku ani v EU nebude. Žijeme v zemi a oblasti, kde se z jistých důvodů následky po „záhadných“ smrtích začaly odehrávat jinak, než si jejich autoři představovali. Považuji za užitečné mírně naznačit, proč. I u nás, jako v okolních zemích, žije sice masa lidí, kteří myslí způsobem „hlavně když nám chutná“. Přesněji řečeno, tito konzumenti jsou sočástí lidu z „údolí tupých hlav“. Nyní se dokonce i u nás rozmnožili i „studenti“ z téže oblasti. Ti zatím myslí ve stylu : „hlavně když něco studujeme a někdo to platí“! (A nedomýšlí, jak dlouho?)

Naproti tomu hlavní masa ještě žijících lidí zažila v posledních sto létech mnohé a podivné zásadní změny režimů a stylu vládnutí. A je zvyklá poslouchat a neslyšet, je „rezistentní“ na prázdné fráze a lži propagandy! Ta má pomalu a jistě plné zuby vládnoucí garnitury u nás i v EU. Od ní vychází jasný požadavek k vládnoucím : předložte jasnou a realistickou vizi Evropy! Nebo jděte od moci a uvolněte místo schopnějším! Zatím místo takové vize nastrkujete všem evropským národům za koncepci kalifát!!! Evropští vládcové prohlédněte: všechny velké duchovní a společenské krize se nejprve vyjevily v Česku. A vy si dovolujete opět přicházet k Čechům s „výhodnou“ nabídkou prodeje. Dříve odpustků neboli „vstupků do nebe“, nyní „vstupků“ islámských rozvratníků do země? A myslíte si, že vám to u myslícího jádra národa projde?

V. Livanov

13. 3. 2018, Petr Ďoubalík, video, překlad - titulky

Co měl na mysli Vasilij Borisovič Livanov (nar. 1935 v Moskvě, SSSR), herec, režisér, scénárista, spisovatel, národní umělec RSFSR), když 26.1. 2017, po převzetí vyznamenání z rukou Vladimira Putina, řekl: "To ať tě ani nenapadne!" (Даже не думай!)? Odpověď skrývá video, které zachycuje tento nečekaný okamžik.

Volba prezidenta RF je za rohem (18.3.), proto hysterie západního světa vrcholí. Chystají se "chemické" provokace v Sýrii, USA vyhrožují úderem po syrské armádě, ve které jsou rozmístěni i vojenští poradci z RF, v Británii odhodili zbytky slušnosti, zavrhli presumpci neviny a bez sebemenších důkazů označují RF za pachatele útoku bojovou otravnou látkou na exšpiona Skripala (a média už se činí a ukazují rovnou na Putina).

Z nového dokumentárního filmu "Putin", který za pouhý den shlédlo na internetu přes 4 miliony zájemců, si seznamovské Novinky do titulku vybraly, jak jinak, příběh o tom, jak "se Putin přiznal, že nařídil sestřelit civilní letadlo", přičemž z článku čtenář nezjistí, jak to doopravdy bylo a jak to dopadlo...
Držme si tedy palce, aby se do neděle nic ošklivého nestalo.

- - -

překlad a titulky: Ďouba NR

Zbyněk Fiala
13. 3. 2018 VašeVěc
Nesnadno vládnout v Americe. Ministr zahraničních věcí Rex Tilerson byl vyměněn, jak se dozvěděl z Trumpova tweetu, a ani neví proč. Zdrojem přesunů je CIA. Její šéf Mike Pompeo přebírá zamini a na jeho místo postoupí Gina Haspelová, první žena v čele této největší světové zpravodajské agentury.

S Koreu bude jednat nový tým. Překvapivé rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa, že chce jednat se severokorejským Kim Čong-unem, přinutilo ministra zahraničních věcí Rexe Tillersona, aby zkrátil svoji africkou cest a spěchal zjistit, oč se tu jedná. Ve Washingtonu si však ani nestačil vybalit, když se dozvěděl, že už ministrem není. Trump mu poděkoval, ve zlém to není, jen to bude dělat někdo jiný. Tillerson se tedy vrací do důchodu, ale jeho štít zůstal čistý, během jeho působení nevznikla žádná nová válka s přímou účastí USA.

Novým ministrem zahraničí se stane dosavadní šéf CIA Mike Pompeo. Tím uvolní místo své náměstkyni Gině Haspelové, první ženě v historii, která usedne do tohoto ředitelského křesla. Trump to zdůvodňuje vyladěním týmu pro nadcházející závažná mezinárodní vyjednávání s Koreou a s obchodními partnery USA.

Jsou to dost nečekané změny, ale nelze se divit, Trump se rozhoduje se rychle. Předmětem obchodních jednání, která teď vyvolávají nervozitu, budou hlavně důsledky zavedení ochranných cel na dovoz oceli (25 procent) a hliníku (10 procent), která Trump vyhlásil bez přípravy po setkání s 15 vedoucími zástupci průmyslu. Původně mělo jít o okrajovou schůzku a byla svolána ministrem obchodu Wilburem Rossem natolik nenápadně, že o ní nevěděl ani šéf prezidentova úřadu Kelly.

Také souhlas s jednáním se severokorejským vůdcem vyslovil Trump bezprostředně poté, co mu byla tato nabídka jihokorejským poslem tlumočena. Přitom ještě v únoru nejvyšší velitelé amerických ozbrojených sil nacvičovali na Havaji útok na Koreu, naštěstí jen na mapách štábního cvičení.

Trumpova rychlá rozhodnutí přitom mají dalekosáhlý dopad. Spuštění protekcionistických cel může vyústit do obchodní války s vlastními spojenci v Japonsku nebo EU. A vyjednání mírové smlouvy se Severní Koreou ovlivni postavení amerických sil v pacifickém regionu.

Ale stejně dobře lze říci, že šlo spíše o pomalá a opožděná rozhodnutí. Trump je dlouhodobě přesvědčen o užitečnosti celní nebo daňové ochrany domácího průmyslu, ale dlouho váhal s jejím použitím. Zatím útočil jen na její překážky v podobě mezinárodních obchodních smluv. Pokus přes daňovou reformu mu moc nevyšel. Rozhoupal se až teď. A také s Koreou nechal zajít vývoj příliš daleko, přitom byl přesvědčen, že má schopnost vyjednat hlavní konflikty – na Dálném a Blízkém východě – lépe než jiný, protože má zkušenosti obchodníka.

Ale ponechme teď politiku stranou, jde o lidi. Také v Trumpově okolí není o překvapení nouze. Z třech nejbližších spolupracovníků, které si přivedl do Bílého domu, brzy nezbude nikdo. Bývalý předseda Národního výboru Republikánské strany Reince Priebus, kterého jmenoval vedoucím své kanceláře, padl už o prázdninách, následován krátce poté hlavním stratégem Steve Bannonem. A nyní byl vyloučen z ranních zpravodajských hlášení také jeho zeť Jared Kushner, protože neprošel bezpečnostní prověrkou. Další zásah přímo na komoru dostala Trumpova mluvčí, za jediný rok už čtvrtá oběť na tomto místě. Opozice nad těmito skalpy jásá, zejména nad odchodem Bannona, ale ten tu byl od toho, aby svými nacionalistickými žvásty uklidnil radikální část elektorátu a Trump byl od tohoto tlaku oproštěn.

Rex Tillerson je podobně jako Trump obchodní manažer. Pro Trumpa měl cenu také v tom, že jako někdejší CEO ExxonMobile vyjednal společný podnik s Rosneftem a měl tedy přístup k ruskému prezidentovi. Jenže bezprostředně po volbách se ukázalo, že tohle je spíše politická slabina, protože Trumpův zájem o urovnání vztahů s Ruskem začal být hlavním terčem útoků na novou administrativu. Místo vládnutí se tak musí Trump věnovat každodennímu úsilí jak odkopnout stále divočejší požadavky zvláštního vyšetřovatele Muellera v jeho touze odhalit zrádné ujednání s ruskou vládou, kterým byly zmanipulovány prezidentské volby ve prospěch Trumpa.

Písek do soukolí tohoto vyšetřování nasypal sněmovní výbor pro kontrolu zpravodajských služeb, který se vydal samostatně po jedné větvi případu a nyní vydal prohlášení, že svoje vyšetřování ukončí, protože nic z toho, co Trumpovi vyčítají, se nestalo. Jistě, nějací hakeři tu byli, možná i z podnětu ruské vlády se nabourali do amerických systémů a pokoušeli se rozdmychávat nesváry a možná i ovlivnit volby – ale nikoliv ve prospěch Trumpa.

Toto tvrzení má jedinou slabinu, myslí si to jen republikánská většina výboru, zatímco demokratická menšina si myslí pravý opak. Nicméně útok na Trumpa zjevně ztrácí na síle a Tillerson, potřísněný ruskou zkušeností, je možná zátěž, kterou je právě teď vhodné odhodit. Motivace ze stejného směru může figurovat i v převodu šéfa CIA na ministerstvo zahraničních věcí. Jde možná o to, aby se klíčoví lidé zpravodajských služeb intenzivně zaměstnali něčím úplně jiným.

Komické je, že nad personálními zmatky a neustálými hrozbami odvolání prezidenta se klene duha rostoucí ekonomiky a snižování nezaměstnanosti. Samozřejmě, že z těch čísel nevyčteme, kdo z toho má největší prospěch, ale jde o údaje, podle kterých se prezidenti obvykle posuzují. Tak se v tom někdo zkuste vyznat.

- - -

Jaroslav Tichý
13. 3. 2018
V souvislosti se sílícím voláním voličů po odchodu z EU, která se mění prakticky den ze dne k horšímu - a to jak z hlediska svých pravidel tak i své podoby - sílí zároveň strašení našich občanů ze strany veřejných propagandistických prostředků a různých „odborníků“ ohledně údajných obrovských negativních dopadů případného Czexitu na naši zem a její obyvatele. Protože jde o zavádějící a záměrně zkreslená tvrzení, pojďme si k celé záležitosti říci více. Hlavním argumentem používaným proti případnému Czexitu je údajná ztráta až poloviny pracovních míst v průmyslu orientovaném převážně na dodávky do EU.

Nejprve si připomeňme několik skutečností:

1/ stávající ekonomika v ČR má nevhodnou strukturu, je zaměřena z velké části na produkci bez přidané hodnoty, na subdodávky do Německa a dalších zemí EU (např. Francie) a na montovny.

Především je třeba připomenout, že průmyslová výroba u nás je orientována silně jednostranně na výrobku zejména osobních aut a subdodávek pro ně. Jako taková je tedy v okamžiku problémů v oblasti automobilového průmyslu značně zranitelná.

Krom toho, máme-li zvýšit přidanou hodnotu našich výrobků, musíme se od této praxe oprostit a začít budovat novou vlastní ekonomiku s vlastními produkty s vyšší přidanou hodnotou, skončit s praxí montoven atd., což umožní vyšší inkasa z jejich prodeje a tím i vyšší příjmy našich občanů v oblasti mezd, platů ale i důchodů.

Je třeba vrátit se k pestřejší struktuře našeho výrobního sektoru, a to s přihlédnutím k perspektivě, nikoliv k minulosti.

2/ výroba či montáž realizovaná v ČR je prodávána z Německa a z dalších zemí EU do třetích zemí, přičemž prakticky celý zisk z prodeje této produkce zůstává v Německu a v dalších zemích EU.

Máme-li zvýšit inkasa z prodeje (exportu) našich výrobků, je nezbytné, abychom si tyto výrobky prodávali opět sami a přímo do zahraničí (nikoliv tedy např. do Číny či Ruska apod. prostřednictvím Německa, kde zůstává pak prakticky i veškerý zisk z jejich prodeje, zatímco my jsme nadšeni z toho, že dodáváme do Německa).

3/ podle statistik 80 – 90 % exportu průmyslové produkce od nás směřuje do EU (ze-jména do Německa).

Není to nic, čím je možné se chlubit, ukazuje to jen na míru naší prakticky absolutní závislosti jako kolonie na metropoli (Německo). Závislost afrických kolonií na metropolích je až 100 % (pokud bychom chtěli kromě nízké úrovně mezd soutěžit s nimi i v této kategorii, tak máme ještě co dohánět).

4/ naši zem a její obyvatele v převažující většině živí (byť vesměs špatně) práce, nikoliv kapitál, ČR není (na rozdíl od V. Británie) mezinárodním finančním centrem.

Zahraniční investoři tedy ČR rozhodně neopustí, a to ani po našem příp. odchodu z EU, a to minimálně z těchto důvodů:

a/ podobný „krmelec Evropy“, kterým jsme se stali, zahraniční investoři jinde jen tak nenajdou (velmi levná pracovní síla, státní podpora zahraničním investorům, daňové úlevy pro ně, slabé či neexistující domácí odbory v dané továrně atd.)

b/ jsme dopravně velmi vhodně umístěni, stále ještě platí, že u nás existuje kvalifikovaná pracovní síla, která je z hlediska výše mezd na úrovni cca 1/3 oproti srovnatelné německé;

c/ továrna není banka či finanční instituce, její stěhování do jiné země je složitější a v takovém případě vlastník ztratí výhody uvedené v bodech a/-b/.

5/ po Czexitu by se ČR stala členem seskupení EFTA (ESVO), které:

· zajišťuje pro své členy volný pohyb zboží, služeb, osob i kapitálu (stejně jako EU);

· má s EU uzavřené smlouvy o spolupráci (s možností dodávat bezcelně do zemí EU) avšak

· nevyžaduje žádné odvody podobné těm, které platíme do EU, a nevyplácí z nich zpětně ani dotace (snižuje tak korupční prostředí v členských zemích).

Případné problémy, jež by v souvislosti s Czexitem mohly vzniknout z důvodu „schválností“ na straně Bruselu, si příslušní zahraniční investoři (majitelé výrobních podniků v ČR) nepochybně vyřeší se svými vládami v jejich vlastním zájmu. Dotace našim zemědělcům či financování výstavby naší infrastruktury jsme schopni vypořádat z peněz ušetřených v souvislosti s Czexitem a se zamezením odlivu zisku ve stamiliardách do zahraničí.

6/ krom toho existují u nás podniky zejména v oblasti služeb, které na bázi nízkých investic do jejich pořízení produkují zahraničním investorům vysoký až nadměrný zisk, často ještě nezdaněný (banky, vodárny, obchodní řetězce apod.).

Jde tedy o sektory, v nichž je třeba zjednat nápravu, přičemž ta se bude zřejmě lišit podle jednotlivých oblastí, někdy i podle jednotlivých případů.

Zatímco v oblasti vodáren začínají probíhat revize smluv mezi obcemi a zahraničními investory s cílem získat opětovnou kontrolu ze strany měst a obcí a přibrzdit někdy až nesmyslné setrvalé navyšování cen vody, v případě bank a obchodních řetězců půjde především o vytvoření konkurenčního prostředí u nás pro tyto subjekty v majetku zahraničních investorů.

V této souvislosti je zapotřebí řešit situaci zavedením strukturovaného zdanění podle výše zisku a zejména pak sektorových daní, které jsou běžné i v dalších zemích EU.

Ing Jaroslav Tichý působí v Alianci národních sil

Jaroslav Loudil
13. 3. 2018
nová šéfka americké CIA paní Haspelová navržená do funkce prezidentem Trumpem, řídila v Thajsku tajnou mučírnu podezřelých lidí, kde se používaly metody výslechu běžné na GESTAPU, u sovětské KGB a naší STB v padesátých letech. Dále se účastnila takových bestialit, jako je tzv.: "Norimberský trychtýř", kdy je spoutanému vězni násilím vpravována voda v neomezeném množství do těla trubkou, mučení lidí elektrickým proudem ,simulované ukládání do rakví apod.

P.S. Zdá se, že v USA budou mít novým šéfem CIA osobu, která si v ničem nezadá s dozorci SS z nechvalně proslulých lágrů, jako byla Osvětim, Buchenwald či Treblinka. Tam se vězni také mučili přímo na - "běžícím pásu". V tom se paní Haspelová nepochybně výborně vyzná! Jistě tedy také prokáže schopnost: "Nakopnout liberální demokracii 21 století k novým požehnaným metám". Tajné mučírny fašisty Augusta Pinocheta 1973-90, kterými prošlo přes 30 000 Chilanů = nikdy nekončící vzrušující inspirace budoucí šéfky CIA. Prezident G.W. Bush tuto - "Novodobou Gestapačku" - vyznamenal "Medailí za vynikající práci". Mně osobně se ovšem z takovéto "práce" pořádně zvedá žaludek.

Mučení lidí jako dobře placené povolání ve státní službě, myslel jsem si, že to skončilo středověkem. A nyní teprve vidím, středověk pokračuje v USA! No, nic divného! Otrokářského systému se také zbavili až nějakých 800 let po nás !

https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/466082-nova-sefka-cia-ma-pestrou-spionazni-minulost-neni-ji-cizi-ani-muceni-zajatcu.html?sznhp%3Drss

Mojmír Grygar
13. 3. 2018
Od první veřejné volby prezidenta státu, kdy se střetl Miloš Zeman s Karlem Schwarzenbergem (nebudu se zabývat srovnáváním majetku ani vzdělání venkovského „zemana“ s „knížetem“ staleté dynastie), uhnízdil se u nás jeden neblahý jev – nesmiřitelný rozpor drásající veřejné mínění a poškozující i osobní vztahy blízkých lidí. Za této situace můžeš být jen pro nebo proti, žádná třetí možnost neexistuje.

Mnozí účastníci sporu nejsou přístupni žádnému racionálnímu argumentu, jejich rozlišovací škála se dělí na kult a cejch, na podkuřování a nadávky. (Kdo nemá přístup k internetu, nemohl si užít zvláštní ukázku pochlebování, kdy byl Karel Schwarzenberg nedávno formou happeningu korunován za českého krále; stalo se tak na půdě Knihovny Václava Havla štědře podporované Zdeňkem Bakalou.) Ani druhá volba prezidenta tento nebezpečný stav, který můžeme nazvat dreyfusiádou po česku, nezměnila. Spíš naopak – naděje na demokratickou diskusi, z které může vyrůst přijatelný kompromis, se vzdaluje do nedohledna. Chtít po prezidentu Zemanovi, který je sám předmětem nevybíraných útoků, aby sjednocoval rozvášněné odpůrce, znamená žádat po něm, aby prokázal zavilým nepřátelům (Miloš mi prdel! Miloše do koše!) andělskou shovívavost a velkorysost. To by snad bylo možné za předpokladu, že by se jeho odpůrci začali k němu chovat slušně, přestali ho zahrnovat nadávkami (psanými, mluvenými, kreslenými, filmovanými, modelovanými, inscenovanými), a byli přístupni rozumnému dialogu. Bohužel opak je pravdou.

Na nedávné manifestaci na Václavském náměstí jsme viděli podivný emblém: červené trenýrky pověšené na šibenici: tomu se říká – chytrému napověz. (Ale pointou tohoto vzkazu se raději nebudeme zabývat.) Povolební situace nepřinesla uklidnění – média, včetně televize placené vxšxexmxi jejími uživateli (tedy také dvěma miliony osmi sty Zemanových přívrženců), pokračují v nenávistné štvanici. Noviny placené oligarchou Zdeňkem Bakalou, kterého Miloš Zeman dlouhodobě označuje za parazitního přivlastňovatele národního majetku, mají své důvody, aby válečnou sekyru proti prezidentovi nezakopaly. Zpronevěřily by se svému pánu i principu tržního hospodářství – zaměstnanci slouží zaměstnavateli, ale ne vždy přitom jde jen o peníze. Miliardářovy noviny a média přispívají do jeho pokladny zřejmě zanedbatelnou částkou, ale přinášejí mu jednu cennou službu: napadají nejen prezidenta a další politiky a novináře (a není jich málo!), kteří Bakalu považují za gaunera a nepřestávají přinášet argumenty svědčící proti němu. Kdo slyšel bohatě dokumentovaný výklad Jaromíra Soukupa v televizi Barrandov věnovaný způsobu, jak Bakala získal od státu OKD a jak se podniku zbavil, když už přestal být „zlatým dolem“, nemohl být neotřesen. Jak je možné, že při tomto mamutím tunelování ministrovali lidé pověření hájením státního a veřejného zájmu? Kdo připustil, že se tolik kozlů mohlo stát zahradníky? A proč se zřejmé podvody kryly firemním tajemstvím? Proč do tohoto procesu zasahovali lidé, kteří k tomu neměli žádné oprávnění?

Když jsem viděl, jak několik hostů Zemanovy inaugurační slavnosti začalo na protest opouštět Vladislavský sál (Němcová, Kalousek, Schwarzenberg, Pospíšil, Feri a další), důvody jejich gesta byly ihned zřejmé. Vždyť Bakala již v roce 2010 přispěl třem politickým stranám – ODS, TOP 09, VV – na jejich předvolební kampaň částkou bezmála 30 milionů. Karlu Schwarzenbergu ještě nadto na jeho neúspěšnou prezidentskou kampaň připlatil 2,5 milionu korun. Nedivte se proto, prosím, že dámy a pánové z jmenovaných stran nemohli snést, aby prezident ve svém projevu jejich mecenáše a dobrodince nazval pravým jménem. Že se manifestačně přihlásili k Bakalovi a k České televizi se dá pochopit, ale jejich tvrzení, že odešli na protest proti útokům na svobodou slova, je směšné a trapné. Domnívají-li se, že svoboda projevu v Bakalových médiích a v české veřejné televizi je ohrožena, nemusí se bát. Nikomu se zatím nepodařilo zpochybnit ochrannou ruku mocných, kteří bdí, aby dobře placení novináři a hlasatelé hájili jejich zájmy. Svědčí o tom také událost, která vzbudila u mnoha lidí, a nejen u ateistů, údiv a pobouření: 5. května 2013 církev uspořádala ve Svatovítské katedrále Te Deum na počest úspěšného a prospěšného působení České televize. Protože to bylo krátce po prosazení "restitučního" zákona, bylo každému jasné, kdo koho a proč chválí. Slavnostní mší se jen veřejně potvrdilo, co diváci mohli v uplynulých letech dobře pozorovat: televize vynaložila mnoho úsilí, aby pomohla prosadit církevní "restituce", které vedle masivního výprodeje českého průmyslu a přírodních zdrojů patří k nejúspěšnějším akcím polistopadové obnovy kapitalismu u nás. S tak hrubým porušením nestrannosti veřejné instituce placené vxšxexmxi posluchači televize, nejen katolickou menšinou, se hned jen tak nesetkáš. Skutečně je na místě se ptát: kdo tu porušuje právo svobody slova? Cui prodest? Kdo má z toho prospěch?

- - -

14. 3. 2018 Tribun a Outsidermedia
Zpráva z tisku: „Zvukař Jaroslav Hensl, který během listopadového mítinku při návštěvě prezidenta Miloše Zemana v Lipníku nad Bečvou pouštěl Modlitbu pro Martu, se nedopustil přestupku. Rozhodla o tom přestupková komise, která případ odložila.“Špatně, všechno špatně. Ta zpráva je špatně – stejně jako všechny podobné ....

Ta zpráva je špatně – stejně jako všechny podobné – protože neustále omílá že šlo o Modlitbu pro Marku od Kubišové, jako kdyby byl dotyčný zvukař pohnán před přestupkovou komisi za to, že pouštěl právě Modlitbu pro Martu a kdyby pouštěl, co já vím, Kabát nebo zvuk cirkulárky, nikdo by ho za přestupek nestíhal. Jenže on byl přece stíhán za narušování předvolebního shromáždění, ne za pouštění nějaké konkrétní skladby. A každý takový by měl být stíhán, i kdyby v podobné situaci pouštěl hymnu.

To se ale nestane, protože jak přestupková komise právě rozhodla, předmětný skutek není přestupkem. A protože Modlitba pro Martu není ze zákona nijak privilegovaná (což není ostatně ani ta hymna) a toto rozhodnutí je tudíž třeba chápat jako precedent, nezbývá než uzavřít s tím, že narušování politických shromáždění těch, se kterými nesouhlasím, je v České republice zákonem chráněno (sic!).

Pro definitivní závěr ale budeme muset počkat až do té doby, než někdo na mítinku TOP09, na Českých lvech nebo na pietním shromáždění u příležitosti výročí vstupu do NATO pustí Internacionálu. Pak se teprve ukáže, jestli se platí stejný metr na všechny a jestli rozhodnutí úřadu v Lipníku bylo motivováno právním názorem, nebo politickým aktivismem.

Stanův komentář (Outsidermedia): Je to pořád dokola. V Listopadu 89 jsme demonstrovali proti třídní justici, máme ji tady zpět jen s opačným znaménkem; a proti komunistické cenzuře, máme ji zpět v korporátní a neoliberální verzi. Až má z toho člověk dojem, že dnešním „demokratům“ na minulém režimu nevadila nespravedlnost a cenzura jako taková, ale v podstatě jen to, že obojí nemohli uplatňovat oni sami…

Květa Pohlhammer Lauterbachová
14.3.2018 E-republika

Rakovinou onemocní ročně stále víc lidí, stačí se podívat na statistiku, do které patřím nyní i já. Není to děs? A systém požírá a vyžaduje stále více peněz. Financializace zdravotnictví je pohromou. To má pan doktor Erben naprostou pravdu.

Vážení a milí, moji čtenáři a čtenářky E-republiky!

Jistě jste zaznamenali, že jsem v polovině loňského roku zmizela ze stránek našeho webu a i z očí veřejnosti. Dostaneme-li se člověk na křižovatku, kdy jde o život, musí jít všechno stranou. Možná to bylo z pocitu vzteku a beznaděje, která se mne zmocňovala pokaždé, když se mi zdálo, že tolik zla, které se šíří světem, nelze snad ani unést. Možná že jsem nevěnovala dost času psychohygieně, která by mi navrátila víc radosti ze života poté, co vážně onemocněla má jediná dcera a i má jediná, desetiletá vnučka.

A najednou tu byla také: Přišla jsem na řadu i já. Rakovinu neodhalil žádný mamograf, nýbrž já sama a já sama jsem si také řekla, že se nestanu další obětí školní medicíny. Bylo to období hledání a velkého poučení. Myslím, že by bylo možná škoda, abych si nechala své zkušenosti jenom pro sebe. A i kdybych mohla napomoci díky své osobní zkušenosti a nabytým poznatkům jenom jedné jediné postižené ženě nebo muži, mělo by publikování mé osobní historie smysl. Tak se o to postupně pokusím. Myslím si, že zejména my ženy bychom si měly předávat to, co fungovalo mezi ženami minulých pokolení. Je to v zájmu zdraví a prosperity našich rodin, našich mužů a dětí, které musíme bránit. Protože dnes JDE O ŽIVOT. Ne že ne.

Takže jsem ve stadiu, kdy přemýšlím, kudy dál. O finančním systému jsem toho napsala tolik, že už nemá smysl pokračovat. Víme, kudy ven, nejsou však síly, které by tuto revoluci byly schopné provést a ukončit nadvládu těch, kteří se zmocnili podvodem tisku peněz a nehodlají se tohoto práva vzdát. A díky nim trpí 90% lidstva a s ním i příroda. Je to však historie pouhých nějakých 200 let, hlavně však posledních 100 let od vzniku Fedu a celosvětového propojení centrálního bankovního systému. A co je to 200 let v lidských dějinách! Snad to nám dává ještě jakousi naději.

Dívám se na oblohu. Jeden jediný slunečný den po dlouhé době. A najednou začínají létat tryskáče a křižují oblohu a zanechávají stopy, které nemizí jako dříve někdy před rokem 2001. Malují na nebi čáry a mřížky, které se přeskupují do nepřirozených obláčků. Obsahují chemikálie, které spadnou po čase na zem, jsou to prý ale konspirační teorie. Oficiálně se tomu už ale říká „cloud seeding“- zasévání oblaků. Když už tuto činnost nelze utajit, tak přichází“ vědecké teorie“ o nutnosti modifikace počasí a boji proti oteplování planety touto cestou, jako například díla z pera harvardského profesora Davida Keithe „A Case for Climate Engineering“. Udělejte si obrázek z jeho přednášky zde. Jsou tam české titulky.

Portály, o kterých je potřeba vědět
http://www.nogeoingegneria.com/news-eng/lost-in-the-fog-climate-manipulation-is-all-too-real/
http://www.geoengineeringwatch.org/category/legal-action/, http://www.nogeoingegneria.com/.

Bylo by fajn, kdyby se někdo ze čtenářů přihlásil a chtěl se věnovat tomuto tématu. Na Stranu Zelených se rozhodně spoléhat nemůžeme. Mezitím se z práškování oblohy stal miliardový byznys stejně jako v případě farmaceutického průmyslu. Také zde je věda nasazena v zájmu našeho zdraví. Ale jaksi nejsme zdravější a neumíráme přes veškeré pokroky vědy méně.

Rakovinou onemocní ročně stále víc lidí, stačí se podívat na statistiku, do které patřím nyní i já. Není to děs? A systém požírá a vyžaduje stále více peněz. Financializace zdravotnictví je pohromou. To má pan doktor Erben naprostou pravdu.
Tak mi držte palce.

Květa Pohlhammer Lauterbachová

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Sid
14. 3. 2018 Outsidermedia

V letošním roce si připomeneme šedesáté výročí vzniku amerického analytického materiálu „Náhled na válku, kterou jsme si nepřáli“ (Preview of the War We Do Not Want), který vznikl v létě 1951 péčí vydavatele kdysi velmi slavného týdeníku Collier´s Weekly.

Novinářská tradice týdeníku byla veliká. V roce 1906 na jeho stránkách Jack London popisoval Sanfranciské zemětřesení a destrukci města, téhož roku se v něm Upton Sinclair ptá: „Je chicagské maso nezávadné?“, což okamžitě přinutilo stát vydat hygienickou normu na kontrolu masa „Meat Inspection Act“. Triáda novinářského vlivu roku 1906 končí materiálem „Death´s Laboratory“, Laboratoř smrti, v níž E. W. Kembl pranýřuje volný prodej „zaručeně pravých patentovaných léčiv“… a nám na mysli vytane mastičkář a otec padouchů z filmu Limonádový Joe. Tehdejší Amerika byla Amerikou prodeje opia s laudánem pro děti třeba v „Babys Soothing Syrup“ nebo léku „Mug Wump“, zázračně působícího na všechny venerické choroby. Po studii v Collier´s je ovšem v roce 1906 vydán „Pure Food and Drug Act“ (Zákon o čistotě potravin a léků).

Vliv týdeníku, do něhož Ernest Hemingway píše o španělské občanské válce a přispívají takoví autoři jako Sinclair Lewis, Kurt Vonnegut i politik Winston Churchill, není tedy zanedbatelný. Tak je třeba vidět i sdružení 34 autorů, kteří napsali 130stránkovou studii, jež byla vydána za obvykle trojnásobnou cenu, 15 centů, v nákladu téměř 4 mil. kusů. Byla určena armádě, ale i jako vzkaz na Východ, protože tehdy – stejně jako dnes – se běžný Američan zajímal jistě především sám o sebe, méně o svět a Rusko.

Tato POLITICKÁ FIKCE vyšla pod názvem OPERATION EGGNOG(Operace vaječný koňak). Zápletkou 3. světové války je Jugoslávie. V květnu 1952 NKVD neúspěšně spáchá atentát na prezidenta, maršála Josipa Broze-Tita. Jugoslávci likvidují agenty Kominformy. Na podporu těchto lidí vstupuje do Jugoslávie Rudá armáda s rumunskými a bulharskými vojsky. Rok 1952 pokračuje postupem Rusů do západní Evropy, na což reaguje NATO (založeno v roce 1949), i OSN, která svěří vedení operací Američanům.

Po počátečních úspěších SSSR (Rusové bombardují atomovými bombami Londýn, americké základny a americká města, obsazují Aljašku) Američané vyklízejí Koreu a Japonsko, a z B-36 atomovými bombami zasypávají Rusko, včetně středu Moskvy. Josif Vissarionovič Stalin záhadně mizí a ruští generálové přecházejí do amerického zajetí, jako první generálporučík letectva Vasilij Stalin (syn). Průběžně prováděné výsadky emigrantů ze Západu mění atmosféru ruské společnosti. V táborech nucených prací vznikají bouře, které Američané podpoří, a vzniká „Autonomní vězeňská republika“.

Na Ural míří 10 000 amerických parašutistů (přežije tisíc), kteří likvidují sklady jaderných zbraní. V roce 1955 podepisuje nový vůdce SSSR, Lavrentij Berija, kapitulaci. Začíná nová éra života společnosti (tentokrát z pera Arthura Koestlera). Spisovatelé Šolochov a Erenburg se učí psát romány o lásce od svých amerických vzorů, z novin zmizí články o práci, jsou nahrazeny příběhy ze života hollywoodských hvězd. Každý občan dostane jednoduché tranzistorové rádio s jedinou stanicí, Hlasem Ameriky. Děti ve školkách se účastní s nadšením řady loterií, jejichž vítězové jsou rozmístěni na výchovu v amerických rodinách, kde si osvojují základy dalšího demokratického chování.

Protože zahynulo deset milionů ruských vojáků, nahrazují je američtí vojáci (americká okupační správa sídlí v Moskvě jako Dočasná okupační správa OSN, tedy United Nations Temporary Occupation Command) a žení se s krásnými mladými Ruskami. Ženy se především zajímají o poslední americkou módu. Průmysl privatizují americké firmy. Bývalý SSSR, který ovšem již nemá Ukrajinu, ani Pobaltí, šťastně vstupuje do roku 1960, kterým fikce končí.

Skutečně, fikce z 27. 10. 1951, postavená na známé Trumanově doktríně, mohla – vydáním rok a půl před smrtí J. V. Stalina – mnohé ovlivnit. (Nechme stranou zatýkání v Berijově okolí a zavraždění(?) samotného JVS v březnu 1953 i víceméně „divokou“ popravu Beriji). Stalin byl Američany vnímám nikoli jako útočník a despota (cožpak mu F. D. Roosevelt neodpustil útok na Finsko a „vstup“ do Polska?), nýbrž jako odpůrce nového „papírového zlata“, dolaru (Bretton-Wood). „Sovětská vláda musí změnit svůj přístup“, píše se v úvodu studie. „Pokud se tak nestane, nepochybně nadejde den, kdy tato vláda zmizí z povrchu Země. Pokud se sovětští vládcové nezmění, musí být srozuměni s tím, že svobodný svět bude bojovat. A zvítězí.“

Je na čtenáři, aby sám posoudil, nakolik operace Egnogg byla, nebo mohla být předlohou budoucích amerických postupů v dalších letech. Myslím, že kontury této fikce bychom našli v každé americké „demokratické“ akci, v každé „oranžové“, „karafiátové“,“jasmínové“ revoluci, v níž Američané „pomáhají“, ovšem především sami sobě. Oslabit (hospodářsky), rozdělit (územně), podmanit. Věru věčná dějinná triáda stojící dnes i před Tripolisem.

Prameny:

www.time.com/time/magazine/article/0,9171,821809,00.html
www.conelrad.com/books/print.php?id=321_0_1_0
Collier’s Weekly, 128, No 17, 27 October 1951.

14. 3. 2018 Šifra
Na Slovensku je v plném proudu státní převrat. Nové souvislosti v případu zavražděného Jána Kuciaka. Jak události souvisí s britsko-kanadským občanem Tomem Nicholsonem a svobodnými zednáři? A proč Nicholson před vraždou utekl ze země? Na takzvanou italskou stopu v případu vraždy slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně navedl britsko-kanadský občan Tom Nicholson. Média se teto verze chytla stejně jako ulice, která je najednou plná sloganů o mafii v politice.

Ministr vnitra a muž číslo dvě vládní strany Smer Robert Kaliňák pro uklidnění situace odstoupil, opozici to ale nestačí. Chce vyměnit vládu a podepisuje návrh na mimořádnou schůzi parlamentu s vyjádřením nedůvěry premiéru Robertu Ficovi. Převrat na Slovensku nabírá na obrátkách. Kdo za ním ale stojí?

Kromě italské stopy se objevila i „feťácká“ a justiční stopa, a dokonce i stopa sorosovská, když slovenský premiér chtěl vědět, o čem s miliardářem Georgem Sorosem minulý rok soukromě hovořil slovensky prezident Andrej Kiska a když maďarský premiér Viktor Orbán řekl, že události na Slovensku nesou Sorosův rukopis. Tahle stopa by se ale vzhledem k faktům prezentovaným níže mohla klidně jmenovat i zednářská.

Už minulý týden členové opoziční strany Sloboda a solidarita (SaS) začali podepisovat návrh na mimořádné zasedání parlamentu kvůli vyjádření nedůvěry premiérovi Ficovi. A kdo ho podepsal jako první? Místopředsedkyně parlamentu Lucie Ďuriš Nicholsonová. Její (ex?)manžel, novinář Tom Nicholson, který před lety vytroubil spis Gorila, jenž vedl k protestům v ulicích, totiž pořádně nemůže. Je v Kanadě, kam se vydal těsně před vraždou investigativního kolegy Jána Kuciaka.

Jaký byl ale důvod jeho náhlého odletu po 25 letech strávených na Slovensku? Prý má toho všeho dost, nikam to nevede, a navíc přesně po 33 letech potkal dávnou lásku. Číslo 33 si zapamatujte.

Když se prý naposledy viděli, jemu bylo 17 a jí 16 (17 + 16 je opět 33). Jak je známo, 33 je oblíbené číslo a poznávací znamení svobodných zednářů. Nejrozšířenější skotský systém iniciace má totiž 33 stupňů.Ján Kuciak (na snímku s též zavražděnou partnerkou Martinou Kušnírovou) kolem sebe neměl asi úplně dobré kamarády. Svědčí o tom i jeho tričko. Foto FB

Bývalý zástupce šéfredaktora deníku KDH Slovenský denník, publicista Anton Selecký, před několika dny zveřejnil video, kde popsal své někdejší zkušenosti se zasahováním cizích zpravodajských služeb, konkrétně britské MI6 do politického dění na Slovensku. K Tomu Nicholsonovi, který se narodil v anglickém Suffolku a má pořád i britské občanství, přitom poznamenal, že přišel se spisem Gorila v kufříku a pak i s nedokončeným článkem zavražděného novináře Kuciaka. No a odešel, zrovna když jeho obrovské investigativní úsilí někam vede? To je ale smůla, že? Na Slovensko se ale Tom Nicholson zřejmě jen tak nevrátí, pravděpodobně by jej totiž vyslýchali.

Na zajímavou souvislost upozornil politicky nekorektní blog Pokolra Velük s článkem Smrť sa volá Tom Nicholson? Autor připomíná, s kým mluvil prominentní právník Ernest Valko pár hodin před svým zavražděním. Článkem v deníku Sme dokládá, že možná poslední člověk, se kterým mluvil Valko před svou vraždou, byl právě Tom Nicholson. Nicholson v rozhovoru pro Sme přiznává, že spolu s Valkem mluvili telefonicky v den Valkovy vraždy, přičemž Nicholson právníka doučoval angličtinu a hovořili spolu o různých kauzách. To je náhoda, že?

Mimochodem deník Sme je napojený na neziskové organizace George Sorose, konkrétně v osobě generálního ředitele vydavatelství Petit Press Alexeje Fulmeka, jenž sedí v představenstvu Sorosovy americké neziskovky Media Development Investment Fund (MDIF), jež do deníku Sme též „investovala“. Tato organizace byla mimochodem v roce 2016 označena Ruskou federací za nežádoucí organizaci v zemi, neboť provádí rozkladnou činnost a diverzní operace na území cizího státu.

Rozhovor s Nicholsonem dělal jeho kamarád Marek Vagovič, tehdy redaktor deníku Sme. Kdo dodával Kuciakovi materiály o italské mafii? Kdo s ním byl v kontaktu krátce před jeho smrtí? Ano, Tom Nicholson. Naposledy byl Nicholson ve spojení s Kuciakem v týden vraždy, kdy si vyměnili informace o údajné krádeži eurofondů. „Týká se to přítomnosti pravděpodobně italské mafie na východním Slovensku. Šlo o podezření, že kradou eurofondy a posílají je zpět do Itálie,“ uvedl Nicholson v rozhovoru pro Denník N. Mentorem Kuciaka v redakci aktuality.sk byl shodou okolností Marek Vagovič.Ján Kuciak a americký velvyslanec Adam Sterling. Foto archiv JK
„Otesánkové“ v politice a mediích

Poslanec Martin Poliačik, který přešel ze strany Sloboda a Solidarita (SaS) do Progresívneho Slovenska, na sociální síti a na diskusích a tiskových konferencích je až posedlý Lucií Nicholsonovou, které jde ve všem na ruku. V letech 2003 až 2006 byl ředitelem Slovenské debatní asociace, kterou navštěvují také organizátoři protivládních „studentských“ protestů Karolína Farská a Robert Straka. Slovenská debatní asociace je „nezávislé apolitické“ občanské sdružení, vznikla 17. listopadu 1999, navázala na debatní program Nadace otevřené společnosti George Sorose fungující od roku 1994, působí na území celého Slovenska prostřednictvím 35 středoškolských a 2 vysokoškolských debatních klubů, sdružuje více než 400 studentů středních a vysokých škol, pedagogů, trenérů a rozhodců a je jedním ze zakládajících členů Mezinárodní debatní vzdělávací asociace (IDEA).

Poliačik kromě toho navštívil veřejnou přednášku o svobodném zednářství v Bratislavě na podzim 2016. Když se v létě 2017 jeho tehdy ještě kolegyně ze strany SaS Nicholsonová vyjádřila na sociální síti, že se jí nelíbila kniha, kterou napsal přední mainstreamový publicista Michal Havran, uražený Havran se nevybíravě obul do jejího (středoškolského) vzdělání. Na pomoc přišel Nicholsonové právě Poliačik, Havrana oslovil slangovým výrazem bratm (zde asi „brat murár“) a doporučil mu „otesávat svůj hrubý kámen“. Na svých sociálních profilech byl Poliačik několikrát konfrontovaný v souvislosti s jeho členstvím v zednářské lóži, do které by vzhledem ke kontextu mohl patřit i Havran, víckrát řečnící o Novém Jeruzalému.

Poliačik nikdy pokud známo členství v lóži nepotvrdil ani nepopřel, a to se přitom již přiznal i ke konzumaci heroinu. Tento politický aktivista byl už okukovat i na demonstraci v Praze, Havran zase v Košicích. Poliačik se dokonce v pondělí nerozpakoval sdíletčlánek Denníku N s názvem Převrat je nevyhnutelný. Mimochodem, z uniklého dokumentu vyplývá, že Sorosova kontaktní osoba na Slovensku je člen redakční rady Denníku N Ondrej Starinský. Denník N ostatně vznikl oddělením od sorovského deníku Sme. Šifra již informovala o tom, kterak se jeho přední tvář, novinář Martin M. Šimečka, jenž působil i jako šéfredaktor českého týdeníku Respekt, veřejně chlubí, že George Soros je jeho přítel a že bez jeho peněz by se na Slovensku nepodařilo porazit Vladimíra Mečiara.

Není to přitom tak dlouho, kdy vyšlo najevo, že ve Velké Británii svobodni zednáři korumpují policii, a dokonce i celý Scotland Yard. Zednáři však také zasahuji do vrcholné politiky. Nejčerstvější příklad takového zasahovaní je, ač je to ironické, právě z Itálie, která dává svobodné zednáře na černou listinu poté, co policejní vyšetřování odhalilo, že politici dostávali od zednářů příkazy k ovlivňování vládní politiky. Tihle otesánkové mají hlad po moci a vlivu, lóže tedy mohou být pro řádné fungovaní státu bezpečnostním rizikem.

Podle nového italského zákona budou politici nuceni veřejně deklarovat, zda jsou svobodnými zednáři. Nedodržení tohoto pravidla by mohlo vést k vězení. K návrhu zákona došlo poté, co policie provedla razie na čtyři největší řády svobodných zednářů v Itálii a objevila 193 s gangy spjatých zednářů mezi tajným členstvem těchto řádů na Sicílii a v Kalábrii na jihu Itálie.

Tato zjištění byla publikována v únoru komisí italského parlamentu, která se domnívá, že gangsteři využili tajných schůzí lóží, aby vedli své podnikání v součinnosti s politiky a podnikateli. Zákony navržené touto komisí by zakázali pracovníkům magistrátů vstupovat ke svobodným zednářům a nutily by činitele ve veřejných funkcích sdělovat, zda jsou jejich členy. Předsedkyně komise Rosy Bindiová doufá, že zednáře přinutí sestavit řádný seznam členstva, protože asi čtvrtina jmen, která na seznamech našli, byla jen iniciály nebo kódy.

Dagmar Vernarská
14. 3. 2018 VašeVěc
Každý, kto má rád svoju vlasť, má názor a predstavu ako by to malo vyzerať v spoločnosti a v riadení štátu, čiže v politike.

Vždy budú existovať skupiny, ktoré aj v časoch pokojných a blahobytných, budú nespokojné. Ku skupine permanentne nespokojných patria napríklad - novinári. Potrebujú drámu a napätie v spoločnosti aby boli sledovaní a čítaní. Sú ako vyhladované supy bažiace po koristi - kvôli úspechu, kvôli prežitiu v konkurencii. Ak budeme vychádzať z tejto základnej premisy, tak nepokoje sú "živou vodou " pre médiá. A naopak : médiá rozbúria pokojné vody za účelom vytvorenia drámy a napätia, potrebné na písanie článkov, či vysielanie v TV. Niekto tomu hovorí investigatívna novinárčina, niekto bulvár, niekto žumpa, niekto sloboda slova,... Mnohí diváci a čitatelia si nevšimli, že novinári si prisvojili absolútnu moc nad slobodou slova, nad pravdou a spravodlivosťou. Prisvojili si moc sudcu, policajta i kata. Cenzúra naberá na sile a obrátkach aj na internete. Túto moc sme im dali my - zákonmi, sledovaním televízie, počúvaním rozhlasu, kupovaním novín a časopisov. Tragédiou spoločnosti je to, že dôverujeme médiám viac, než je to pre zdravý vývoj spoločnosti užitočné. Preberáme celé vety a myšlienky bez toho, aby sme sa nad nimi zamysleli a overili ich. Z uvedeného pre mňa vyplýva, že za nepokojmi na Slovensku sú aj média spolu s ich abonentmi, poslucháčmi a divákmi.

Prečo je tomu tak práve na Slovensku?

Hlavná príčina je vo vzájomnej averzii MÉDIÁ contra Róbert Fico. Od prvých dní v politike sa R. Fico " nepáčil " médiám mimochodom, medzi novinármi prevládajú novinárky). Je priveľmi ostrý v prejave, intonácia reči a farba hlasu je menej ľubozvučná, než by sa žiadalo. Ak k tomu sa pripočíta 26 rokov v parlamente a vrcholnej politike, tak vzájomná averzia oboch pólov vzťahu dosiahla dnes vrchol. Keďže médiá dennodenne kŕmia obecenstvo svojou nevraživosťou voči nemu, verejnosť si tento pocit a vety osvojila ako svoje vlastné. Samozrejme, tá časť verejnosti, ktorá podlieha ľahko a rýchlo vplyvu médií.

Ćasť spoločnosti, ktorá pri voľbách, pri hodnotení práce vlády sa neriadi len emóciami, alebo sympatiami, hodnotí Róberta Fica komplexne : má silné sociálne cítenie, silný zmysel pre potreby všetkých ľudí bez rozdielu, navrhol a prijal množstvo sociálnych zákonov, ktoré zohľadňujú potreby študentov, dôchodcov, rodín s deťmi ... - napríklad : vlaky zadarmo pre študentov a dôchodcov a hendikepovaných ( o čom teraz uvažuje Česká i Nemecká republika ), pomoc pracujúcim rodičom pri poplatkoch za jasle, zvýšenie dôchodkov o viac ako inflácia, zvýšenie rodičovského a opatrovateľského, zvýšenie príplatkov za prácu v noci, víkend a sviatky....atď. Kto chcel, mohol počuť pravicu, ktorá by nič z toho ľuďom nedala.

Ak zhrnieme obe kvality R. Fica - kladnú i zápornú - na jednu mincu, t. j. menej sympatický, ale s dobrými úmyslami a činmi pre obyvateľstvo Slovenska - tak médiá mohli pribrzdiť, uznať aj kvality, preniesť sa ponad negatívny dojem, komunikovať zdržanlivejšie a nie agresívne ( lebo agresia vyvoláva agresiu ), neklásť infantilné otázky, či používať sarkazmus - vzťah oboch strán by bol slušnejší, príjemnejší a hlavne pozitívny pre Slovensko.

Dnes má premiér oprávnene pocit krivdy. Ľudia dobro berú ako samozrejmosť, kým na zlo nechcú zabudnúť, ani odpustiť - napriek tomu, že Desatoro ich k tomu nabáda, napriek tomu, že sme krajina plná kresťanov.

Kto je Don Quijote de la Mancha na Slovensku?

Každý, kto " bojuje " s takými, ako je George Soros. Je to podobný boj, ako boj s drogami: kým budú odberatelia, budú aj pestovatelia. Je to boj s veternými mlynmi. Niektorí miliardári platia výrobu zbraní, niektorí výskum vesmíru, niektorí vojny a vojnové konflikty, niektorí farebné revolúcie, niektorí rôzne nadácie a mimovládky..... Kým budú platiť, budú mať aj sluhov pre všetko, čo si len zmyslia. Od pradávna sa dalo za peniaze kúpiť všetko - aj svedomie. Dnes to platí tisícnásobne viac.

Takže, áno, aj nadácie a mimovládky sú za nepokojmi na Slovensku.

Ako riešiť súčasnú situáciu?

Je to otázka pre povolaných, teda pre vládu. Vláda Slovenska by mala prijať riešenie také, ktoré by mohla mať pod kontrolou - nie námestia, nie médiá, nie Soros, nie rôzne think tanky... Jediné riešenie sú predčasné voľby o 3 mesiace. Mala by dať návrh v parlamente a predpokladám, že ústavná väčšina sa nájde.

Smer - SD by sa nemal brániť tomuto riešeniu, pretože je najvyšší čas, aby šiel do opozície si oddýchnuť. Dal ľuďom všetko, čo mohol, aj tak nie sú vďační. A vyhrať predčasné voľby Smeru neodporúčam - všetko by pokračovalo, čo sa deje dnes. Je treba vedieť, kedy odísť. Už pred dvoma rokmi bolo neskoro, alebo bol vtedy najvyšší čas.

S ľahkým a vrelým srdcom želám Slovensku pravicovú vládu na čele s R. Sulíkom, Matovičom, Kollárom a Hlinou... a so mnou určite aj médiá. Kto chce kam, pomôžme mu tam.

RNDr. Dagmar Vernarská