Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Hlas z druhého břehu: ODS, vzpamatuj se! - rozbor poliitky ODS od voliče ODS. Poučné i pro nás ostatní.

0
0
Tomáš Břicháček
Tomáš Břicháček
14. 3. 2018 blog autora
Už se na to nedá dívat. Program anti- (Babiš + Zeman + „populisté“ + „extrémisté“) je vrchol politického autismu. Přestaňte vést minulé války a bojovat s virtuálními přízraky. Zaměřte se na aktuální a skutečné hrozby.

Trpělivost nás pravicových voličů, kteří dlouhodobě dáváme hlas ODS jako „(nej)menšímu zlu“, je obdivuhodná. Zkousli jsme během let už leccos, kolikrát jsme se zaklínali, že už nikdy víc, a přece jsme nakonec vždycky znovu zatnuli zuby a hodili jim to tam. Sám jsem tento přístup obhajoval před říjnovými volbami a říkal jsem: Těžko u volební urny, lehčeji v následujícím volebním období.

S odstupem několika měsíců musím přiznat, že mám pochybnost, zda jsem tentokrát nejmenší zlo rozpoznal správně. Jestli mi po volbách kvůli někomu na politické scéně bylo těžko, byla to totiž hlavně ODS. To, co předvádí, je čiré zoufalství. Fixace na program anti- (Babiš + Zeman + „populisté“ + „extrémisté“) a s tím související založení Demokratického klubu, zahájení spolupráce s portálem Forum 24, podpora Drahoše v prezidentské volbě, teatrální výstupy kolem 70. výročí „Vítězného února“ nebo štvanice na komunistu Ondráčka – to vše ukazuje na to, že občanští demokraté ztrácejí zdravý rozum a ideové vnímání politiky.

ODS mimo hrací plochu a časoprostor


I.Zásadním problémem ODS je, že uvízla v minulosti. Tato výtka by se mohla zdát poněkud zvláštní a nepatřičná, směřuje-li od konzervativce vůči konzervativní straně. Konzervativci přece už ze své nejvlastnější povahy žijí v úzkém a trvalém sepětí s dějinami. Snaží se zachovat věky prověřené hodnoty a vzorce chování a předávat je dál, inspirují se z moudrosti předků, uctívají historické osobnosti, chrání kulturní dědictví apod.

Bohužel, ODS představuje zahleděnost do minulosti ve špatném smyslu. Jako by zamrzla v určitém dějinném úseku – v době komunistického režimu a studené války– s tehdy narýsovaným ideovým střetem a s tehdejšími hrozbami a nepřáteli. Tímto prizmatem se dívá na dnešní svět a zarputile odmítá pochopit, že doba už je někde jinde a že karty jsou rozdány úplně jinak. Historii si bere jako bič na politické soupeře, jako zdroj laciných a hlavně chybných paralel, jako pohodlné bitevní pole pro získání puncu „pravice“. Odtud všechen ten halasný antikomunismus, volání „Patříme na Západ, ne na Východ!“, vzývání transatlantické vazby a NATO, démonizace Ruska a Číny.

Historismus v politice je jalový přístup. Kopnout si do Gottwalda nebo do Brežněva dnes vyžaduje asi tolik odvahy jako vymezit se proti Čingischánovi a je to politicky přibližně stejně aktuální. (Mimochodem kdyby se vývoj po roce 1918 ubíral šťastnějšími cestami bez tragické zkušenosti s nacisty a komunisty, Fialovo vedení by teď asi každého 8. listopadu u mohyly na Bílé hoře plamenně tepalo dobu temna a varovalo před habsburským revanšismem.) Co je horší, tento způsob uvažování zkresluje vnímání aktuální situace a snižuje rozlišovací schopnost, pokud jde o identifikaci „frontové linie“[1] nynějšího konfliktu.

II.Občanští demokraté dál pokračují ve své nostalgické jízdě na zrezivělé dráze Západ – Východ, na které byl regulérní provoz ukončen před dobrými třiceti lety. Nestačili si dost dobře všimnout (nebo se tváří, že si nevšimli), že ideový střet se přesunul na jiný koridor, na osu Západ – anti-Západ. Nepřeorientovali se z dávno vyhaslé studené války, na horkou válku kulturní.

Kulturní válka se nevede na bitevních polích, nestřílí se v ní, ani se neharaší zbraněmi. Probíhá vcelku pokojně v parlamentech, v soudních síních, na úřadech, v médiích, na univerzitách, v unijních institucích. Přesto v ní nejde o nic méně než o osud celé západní civilizace. Nepřáteli už nejsou staří komunisté a jejich třídní boj, ale progresivní levice (či chcete-li neomarxisté, kulturní marxisté, progresivisté, levicoví pokrokáři, nová levice, moderní levice) a její sociálně-inženýrské ambice radikálně změnit svět.*/ Dílčími složkami neomarxistické ideologie jsou zejména genderový feminismus, agenda sexuálních menšin (LGBTIQ...), multikulturalismus, globalismus, kosmopolitismus, environmentalismus a NGO-ismus. Nástroji prosazování jsou mimo jiné politická korektnost, antidiskriminační legislativa, lidskoprávní fanatismus, specializované orgány provádějící „hon na čarodějnice“ či juvenilní justice. K naplnění svojí představy dobra a spravedlnosti neomarxisté potřebují zničit křesťanskou morálku, rodinu, pohlaví, autoritu, řád, národy i státy a vůbec základní pojem o tom, co je a co není normální. Jde o nebezpečnou destruktivní ideologii, která ohrožuje Evropu jako civilizační okruh a vytváří cestu k antiutopické společnosti.

Neomarxisté neusilují o nic méně, než zničit to, co je pro konzervativce nejpodstatnější, a proto jsou naši přirození úhlavní nepřátelé. Logickým úkolem konzervativní pravice 21. století je bránit civilizaci před těmito silami rozvratu. V pozitivním modu můžeme hovořit o obhajobě normálního světa, národního státu a svobody. S ohledem na šíři fronty, na které se kulturní válka vede, a na intenzitu probíhajícího útoku, je třeba postavit tento boj do středu programu a napřít právě zde maximum úsilí. Jde o hotový program, k němuž není třeba mnoho dodávat. Stačí jej otevřeně formulovat, být jeho upřímnými nositeli a důsledně jej prosazovat. Kultivovaná pravicová strana, která dokáže zvednout prapor tradičního Západu proti dekadentnímu anti-Západu, nebude živořit u dna jako „nejmenší zlo“, ale bude mít šanci stát se reálnou politickou silou. Když je něco podobného možné v Polsku a v Maďarsku, proč ne u nás?

III.V programu ODS najdeme již dnes řadu pozitivních prvků, které s obhajobou normality, národního státu a svobody souvisejí. Problémem je, že nejsou patřičně akcentovány a že jsou zastiňovány horlivým vyzdvihováním různých všedních a náhražkových témat typu EET, omezování byrokracie, komunikace s úřady po internetu, elektronické dálniční známky apod. Ne že by takové položky nemohly být do programu zařazeny. Je ale třeba zasadit je do určitého kontextu (např. obhajoba svobody), prezentovat je jako dílčí nebo doplňkové a v každém případě propagovat je méně zvučně než klíčové hodnotové otázky.

IV. Ideová vyhraněnost a čitelnost strany (a zvláště jejího vedení) je také zamlžována jevem, který bychom mohli označit jako vzrůstající sklon k mudrlantství, planému moralizování, omílání banalit a „statečné“ obhajobě samozřejmostí. Pojednání na téma demokracie, demokratická diskuse, právní stát, únor 1948, listopad 1989, špatnost komunistického režimu, lidská práva, důležitost dodržování spojeneckých závazků apod. patří spíše na akademickou půdu než do každodenní politiky. Působí to nepříjemným, sterilním dojmem jakéhosi vyprázdněného salónního pravičáctví.

V. Velkou slabinou dnešní ODS je její neschopnost identifikovat a odstupňovat politické nepřátele. Zde můžeme hovořit o (až mimořádné) trumberovitosti. Právě odtud vzešel pomýlený program anti- (Babiš + Zeman + „populisté“ + „extrémisté“), který je středobodem nynější politické linie strany.


Vedle komunistů si občanští demokraté zařadili do svojí „Osy zla“ ANO 2011, SPD a prezidenta Zemana. K nepřátelům minulým tak přidali falešné přízraky. Tito soupeři jsou paradoxně v zásadních hodnotových otázkách konzervativní pravici méně vzdálené, než subjekty, s nimiž je proti nim ODS ochotna spolupracovat. Považme, že do Demokratického klubu byli původně přizváni i Piráti a ČSSD, tedy strany, které mají u nás k neomarxismu nejblíže. ODS tedy zjevně neposuzuje blízkost / vzdálenost politických spoluhráčů podle programového průniku. Vychází snad spíše z malicherných moralistních hledisek, povýšenosti nad lidovostí či ze strachu ze silnějších a dynamičtějších soupeřů. V každém případě je tento přístup zásadní chybou.

Babiš se svým marketingovým hnutím není nepřítelem ideovým, leda prospěchářem. V kulturní válce nestojí zřetelně na žádné straně a spíše tíhne ke zdravému rozumu. Ve svém programově nevyhraněném eintopfu má sice i různé progresivistické ptáčky, ti však neudávají celkový směr. Prospěcháři a jejich morální poklesky nejsou ničím pěkným, ale systém se kvůli nim nezboří. Pořád jsou lepší než ti, kteří chtějí morálku a systém odstranit a vytvořit „nový svět“ podle svých zvrácených představ. Babišové přicházejí a odcházejí, zatímco nebezpeční fanatičtí ideologové zůstávají.

Okamurově SPD můžeme vyčítat různé programové výstřelky kolem přímé demokracie, a stejně tak poněkud nekultivovanou, hulvátskou a chaotickou formu a styl. V kulturní válce však nepochybně stojí na správné straně a dokonce jí rozumí lépe než dnešní ODS. Obě strany by v řadě otázek mohly najít společnou řeč. (Mimochodem lidé nebudou volit živelné strany tohoto druhu, pokud bude zřetelným hlasem na ose Západ – anti-Západ ODS.)

Zcela zbytečná a kontraproduktivní je konfrontační linie vůči prezidentu Zemanovi. Jeho levicové názory v oblasti ekonomiky ani jeho politický styl samozřejmě konzervativci lahodit nemůžou. Pokud jde ovšem o zásadní hodnotové otázky, je jednoznačně na straně starého Západu. Můžeme si rovněž vážit jeho sebevědomého a nekonformního vystupování v zahraniční politice (vůči Bruselu s migrací, vůči drzému Schapirovi, podpora Trumpa a Hoffera, realistický pohled na Rusko a Čínu), jeho schopnosti pojmenovat věci pravými jmény, a to až s brutální politickou nekorektností (viz např. islám, migrace, Pussy Riot), a toho, že si zachovává svůj zdravý selský rozum. Volba z dvojice Zeman – Drahoš byla jasná.


VI. Samostatnou kapitolou ideového chřadnutí strany je tendence ke sbližování s táborem „pravdy a lásky“. Už delší dobu se hovoří o tom, že strana za současného vedení „zhavlovatěla“ a že se snaží v tomto malém, ale vlivném segmentu společnosti získávat body. Ukázkou toho je založení Demokratického klubu s poslanci TOP 09, KDU-ČSL a STAN i podpora Drahoše v prezidentských volbách. Nejkřiklavějším počinem je pak navázání spolupráce s radikálním, bulvárním portálem Forum 24 (dříve Svobodné fórum), který soustavně vede neomalenou, agresivní kampaň proti Babišovi a Zemanovi (vlastně není o ničem jiném), a který nechvalně proslul sérií dehonestujících článků o Evě Michalákové a její rodině. Think-tank Pravý břeh blízký vedení ODS (Petr Fiala je předsedou jeho správní rady) nyní vydává své články přímo na tomto portálu. Je to skoro totéž jako spolupracovat s Respektem.

Přibližování havlistům je krajně nežádoucí. Neznám žádnou jinou významnou sféru české společnosti, v jejíchž řadách by se koncentrovalo tolik nadutosti, elitářství, pokrytectví, pozérství, žlučovité nenávisti, křiklounství, neúcty k vlastnímu národu, nekritické zahleděnosti na západ od našich hranic či neomalenosti vůči politickým protivníkům. Pravdoláska politicky většinově tíhne k levicovým progresivistům, tj. k úhlavnímu nepříteli. Ústupky vůči nim by nutně vedly k vyprazdňování pravicového programu – katastrofální ukázkou toho jsou britští konzervativci nebo německá CDU.

VII. Konečně, zdá se, že občanští demokraté se už pohodlně zabydleli v pozici druhořadé politické síly vegetující někde kolem 10 % a každý dvouciferný volební výsledek považují za slušný výkon. Mají pocit, že všechno dělají správně, že mají „slušného lídra“ a „dobrý program“ a že je jen otázkou času, kdy to voliči pochopí a přestanou slyšet na mámení „populistů“. Jsou připraveni čekat hodně dlouho a z každé desetiny procenta navíc v preferencích se radují. Z této celkové spokojenosti začíná vyrůstat i malý kult osobnosti kolem Petra Fialy, který rozvíjejí hlavně Fialovi přátelé a spolupracovníci z okruhu Pravého břehu.

Podtrženo a sečteno: ODS je dnes ideově dezorientovaná strana, která se ocitla mimo politický časoprostor v jakémsi ideovém autu. Bojuje se stíny minulosti a s falešnými strašáky, není schopná rozeznat skutečná nebezpečí a pojmenovat skutečné nepřátele, věnuje se náhražkovým tématům, uzavírá zvláštní spojenectví se subjekty programově vzdálenějšími proti subjektům programově bližším, vede žabomyší půtky ve Sněmovně, filosofuje o vysokých tématech a při tom všem má ze sebe dobrý pocit.

Pět klíčových změn pro restart


Současný stav ODS je bezútěšný, ne však nezvratný. Nadále jsem přesvědčen o možnosti obnovy strany jako dominantní pravicové síly, která by byla schopná pohnout se směřováním státu. Na dohled zatím není žádný jiný subjekt způsobilý ujmout se této tolik potřebné role. Věřím, že ke znovuzrození by mohlo přispět pět konkrétních změn ve stranické linii. Občanským demokratům proto radím následující:

1) Zaměřte se na podstatné: na obhajobu normálního světa, národního státu a svobody. Napřete všechny síly na boj proti levicovým pokrokářům (neomarxistům), kteří jsou v dnešním ideovém střetu (kulturní válce) úhlavními nepřáteli nejen pravice, ale celé naší civilizace. Buďte hrází proti všem chapadlům a odnožím této ideologie – proti genderu, multikulturalismu, prosazování agendy sexuálních menšin, politické korektnosti, environmentalismu aj. Chraňte rodinu, pohlaví, autoritu, řád, křesťanské hodnoty a tradice, zdravý rozum a vůbec elementární lidskost. Braňte nezávislost republiky a naši národní identitu a kulturu před evropským centralismem, globalismem a kosmopolitismem. Hajte osobní sféru člověka před nepřiměřenými zásahy veřejné moci. Pokud chcete vzývat Západ, zkuste nejdřív přispět k tomu, aby se znovu stal kvalitní značkou. Uvědomte si, že jeho základním protikladem a ohrožením není nikdo vně, ale síly rozvratu v jeho nitru. Vedlejší aktuální témata (omezování byrokracie, EET, „přátelská veřejná správa a digitální společnost“ apod.) mohou mít v programu své místo, ale neměla by být akcentována před zásadními hodnotovými otázkami.

2) Neveďte minulé války a nebojujte s virtuálními přízraky. Komunisty, nacisty, Huny, Mongoly a další dávné nepřátele a škůdce naší země přenechte dějepiscům. Nepohlížejte na svět neaktuální optikou Západ versus Východ a nesnažte se oživovat studenou válku. Nedémonizujte běžné politické soupeře, kteří v zásadním ideovém střetu dneška nestojí na druhé straně. Přestaňte vykreslovat jako vrchol zla Babiše, prezidenta Zemana, „populisty“ a „extrémisty“ a vést proti nim halasný odboj. Zamyslete se raději nad názorovými průniky a možnou pragmatickou spoluprací při obhajobě toho nejpodstatnějšího proti aktuálním a skutečným nepřátelům.

3) Přestaňte s planým moralizováním a vehementní obhajobou toho, na co nikdo neútočí. Nerozumujte tolik o demokracii, právním státě, Masarykovi, listopadu 1989, slušnosti nebo o přináležitosti k Západu. Vybředněte z bahna samozřejmých pravd a banalit. Jinak budete dál působit bezbarvě, sterilně, prázdně, školometsky a vytvářet dojem, jako by vám skutečná politická témata unikala.

4) Nepaktujte se s pravdoláskou a nesnažte se vtírat do její přízně. Nic dobrého z toho vzejít nemůže. Možná v těchto kalných vodách ulovíte několik hlasů, ale mnohem víc voličů odradíte. „Kavárna“ politicky tíhne k pokrokářské levici, tj. k úhlavnímu nepříteli. Programové ústupky vůči progresivistům vedou k myšlenkové kastraci pravice. Ukončete nedůstojnou spolupráci s Forem 24 a příště si dávejte lepší pozor, jakými kanály komunikujete s veřejností. Nepřebírejte pravdoláskařské manýry, jako je elitářská nafoukanost, urážlivé nálepkování politických soupeřů, štvavé kampaně nebo organizování pouličních kraválů.

5) Nebuďte tolik spokojení sami se sebou a pořádně zaberte. Volební výsledek 11,32 % je pro stranu, která aspiruje na to být hlavní silou na pravici, hodně hubený. Neopájejte se pocitem výjimečnosti, osvícenosti a nepostradatelnosti, netvařte se jako ti jediní praví demokraté, pravičáci a dědici listopadu ’89. Zatím jste jenom malá, slabá opoziční strana, která sice káže hluboké pravdy a poštěkává na úspěšnější soupeře, ale žádný skutečný politický vliv nemá. Přestaňte budovat mikrokult osobnosti kolem profesora Fialy, který je jedním z projevů uvelebení se ve stagnaci pár centimetrů nade dnem. Pokud se chcete někdy vrátit zpátky ke kormidlu státu, je potřeba si otevřeně přiznat, že jste na tom bledě, uvědomit si chyby a hlavně začít intenzivně pracovat na nápravě.


[1] Srov. Fiala P., Balaštík M.: Profesor na frontové linii, Host 2017


*/ ...neomarxisté??? -  a co Merkelová a její blok CDU/CSU?  To je také levice či neomerxismus? Nebo Macron ve Francii či Junker v Bruselu. To jsou také levičáci? Ani omylem. Sociální inženýrství není ani znakem ani vynálezem levice. Svádět vše toto na levici je výsledkem nedostatečné analýzy (- pozn.red. NR - vd)

Mají za úkol prokousnout Ficovi hrdlo, protože není sluníčkář a odmítá imigranty. Soros je zlo, které končí krveprolitím. Okamura, Klaus ml. či Keller promlouvají k dění na Slovensku

0
0
ANKETA 

14.3.2018 ParlamentníListy
Jak informovala ČTK, maďarský premiér Viktor Orbán řekl, že v současném dění na Slovensku spatřuje rukopis George Sorose a jeho organizací, které podle něj útočí na vlády zemí, jež se migraci brání – včetně Maďarska, Česka a Slovenska. Soros podle něj chce přeměnit Evropu v kontinent migrantů.



„Říše“ amerického miliardáře maďarského původu George Sorose podle Orbána usiluje o to, aby z Evropy učinila kontinent migrantů, a útočí na všechny, „kteří se jí v jejích snahách snaží zabránit; nejen na Maďarsko, ale i na Česko a Slovensko“.
Orbán spatřuje v současném dění na Slovensku „rukopis Sorose a jeho organizací“ a nepochybuje, že „Sorosova síť nevynechá jedinou příležitost, aby svrhla vládu, která je proti imigraci“.
Na vyhrocování slovenské vládní krize se dnes už aktivně podílejí lidé jak z Bruselu, tak lidé napojení například na Sorose
ParlamentníListy.cz se dotázaly politiků, co si o tom myslí. Ti politici, kteří odpověděli, velmi často souhlasí s názorem Viktora Orbána a varují, aby k Majdanu nedošlo i u nás. Motivem k převratu má být prý odpor visegrádských zemí k masové imigraci nařízené z Bruselu.


„Tento názor maďarského prezidenta jsme zaznamenali. Není žádným tajemstvím, že George Soros – a jím zřizovaná síť neziskovek a spřízněných médií – není spokojen s výsledky voleb a s vládami v zemích V4 a v Rakousku,“ odpověděl na dotaz ParlamentníchListů.cz mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček.

Premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš na dotaz nereagoval.

„Na vyhrocování slovenské vládní krize se dnes už aktivně podílejí lidé jak z Bruselu, tak lidé napojení například na Sorose – tím prvním je například prezident Kiska, který měl vloni v New Yorku jednání se Sorosem, a to solitérní bez zástupců ambasády a ministerstva zahraničí. Je jasné, že tam tedy neprojednával nic, co by měla vědět slovenská vláda. A na Slovensku se dnes hraje o hodně – o rozvrat Visegrádské skupiny, která je jediným blokem v EU, který Bruselu oponuje, a nejen v otázce přijímání imigrantů,“ řekl ParlamentnímListům.cz místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda SPD Tomio Okamura.

„Ten rukopis v tom nevidí zdaleka jen Viktor Orbán. Silám, k nimž ta stopa vede, nejde jen o povolnost zemí V4 k reexportu migrační vlny, vyvolané politikou západních metropolí, kterým říká Evropská unie ‚pane‘. Cílem je decimovat vznikající vozovou hradbu proti jejich arogantní zvůli ve všech oblastech. Ve válkách, pustošících Střední východ i sever Afriky, je víc ‚privátních armád‘ než těch v erárních mundúrech. Také politický útok na legálně zvolené vlády se vede hlavně ‚hybridními‘ strukturami, naoko ‚nevládními‘, ba ‚dobročinnými‘. Viktor Orgán má určitě i šťavnaté doličné předměty. Neměl by si je nechávat pro sebe, ale nabídnout světové veřejnosti,“ uvedl místopředseda KSČM Josef Skála. Předseda komunistů Vojtěch Filip na dotaz nereagoval.

„Orbán má pravdu,“ reagoval stručně poslanec ODS Václav Klaus ml.
„To, co rozehrál na Slovensku prezident Kiska, má rukopis mimoústavního puče, jehož důsledky budou pro Slovensko tragické. Toto by nikdy nemohl Kiska spustit, kdyby za sebou neměl mocnou zahraniční politickou podporu. V opačném případě by dříve či později skončil před soudem. Z toho mně vychází, že Viktor Orbán a nakonec i Robert Fico míří přesně – souhlasím s nimi,“ uvedl předseda SPO Jan Veleba.

Na Slovensku mají korupci. Až padne Fico, budou mít korupci plus migranty „Myslím si, že na Slovensku mají korupci. Až padne Fico, budou mít korupci plus migranty,“ zhodnotil situaci lakonicky europoslanec Jan Keller.

„To nevím, zda Soros tlačí ČR někam… Jsem proti nelegální migraci, a když pomáhat, tak tam, odkud prchají,“ míní poslanec ANO Milan Brázdil.

„Já na Slovensku pozoruji hlavně rukopis Ficova Smeru, jejichž působení bylo značně destrukční, takže je jasné, že nyní hledají jasné terče, namísto aby řešili problémy, které způsobili,“ míní poslanec Pirátů František Kopřiva.

„Kalousek a Soros mohou za všechno,“ smál se europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský. „Jinak osobně vždy bych méně říkal a více v podobných situacích mlčel. Mohu mít názor na Sorose jakýkoli, ale nedával bych mu psí hlavu za vše. On novináře Kuciaka určitě nezavraždil,“ dodal Zdechovský.


„Opravdu to vypadá, jak říká Viktor Orbán. A je to pro celou Evropu obrovsky nebezpečné. George Soros přes své neziskové organizace vytváří a vnucuje evropským státům politiku multikulturalismu, čemuž se musíme bránit. Proto také naše hnutí SPD již nějakou dobu prosazuje zákaz financování neziskových organizací s politickým a ideologickým programem, které jsou dnes úzce propojeny na činnost státní správy z prostředků státního rozpočtu. U neziskovek řízených a financovaných ze zahraničí je potřeba zajistit transparentnost v jejich počínání. Činnost těchto politických neziskovek považuji za zásadní ohrožení,“ upozorňuje místopředseda poslaneckého klubu SPD Radek Rozvoral.

„Pan Soros má svou vizi světa a dostatek peněz k jejímu prosazování. Činí tak již dlouho prostřednictvím svých příznivců a následovníků, kteří spojili svůj profesní život s organizacemi závislými na jeho financích. Tomu nelze zabránit. Fenoménem pana Sorose je, že tak činí se soukromým kapitálem na rozdíl od tvarování společnosti a názorů prostřednictvím peněz daňových poplatníků. Nikdo si dnes nedělá iluzi, že tak nečiní všechny státy, které si nárokují velmocenskou pozici. Sorosovým fenoménem ale je činnost prostřednictvím občanské společnosti a otázkou pro filozofy je, jak dalece je myšlenka občanské společnosti společná s myšlenkou společnosti stavěné na demokratických principech zastupitelské demokracie. Zde spatřuji největší a možná i ústavní rozpor a nedivil bych se budoucím reakcím spatřujícím v jeho činnosti ohrožení současných společenských principů. Ať Soros jasně řekne, že současná demokracie globálního kapitálu je v koncích, a můžeme se začít bavit, co dále. My komunisté v tom máme totiž dávno jasno!“ uvedl místopředseda KSČM Leo Luzar.

Podobné dění můžeme vidět také u nás u takzvaného Demokratického bloku

„Ztotožňuji se s názorem pana Orbána, protože na demonstraci, která byla původně vedena proti zavraždění dvou lidí, se najednou objevily transparenty proti vládě premiéra Fica, který se neztotožňuje s proimigrační politikou EU, a lidé byli de facto vmanipulováni do protivládní demonstrace. Když se podíváme na politické dění, vidíme, že EU hrozí rozpad a neziskové organizace financované Sorosem dělají, co se dá, aby tomu zabránily, a rozkol V4 by EU potřebovala. Podobné dění můžeme vidět také u nás u takzvaného Demokratického bloku, který hledá sebemenší záminku k vyvolání nepokojů a snaží se zvrátit demokratické volby počínaje prezidentskými až po volby v Poslanecké sněmovně, a tím se snaží destabilizovat Poslaneckou sněmovnu a vyjednávání o vládě. Tím popírají veškerou demokracii, které mají jen plnou pusu,“ podotkla poslankyně SPD Karla Maříková.

„Není bohužel dosud znám důvod vraždy pana Kuciaka a jeho snoubenky, který by dokonce ani nemusel souviset s jeho novinářskou profesí. To, co se rozpoutalo pak na Slovensku proti vládě, je opravdu zvláštní, takže bych i věřil tomu, že v pozadí může stát miliardář Soros,“ říká senátor ČSSD Vladimír Plaček.

„Po vítězství euroskeptických stran v Itálii je zde pro Brusel reálné nebezpečí, že státy V4 společně s Rakouskem a Itálií dají dohromady dostatečný počet hlasů, aby zablokovaly nekompetentní, byť ambiciózní návrhy Bruselu. Připadá mi proto možné, že celý ten lynč a davové akce na Slovensku, kdy pachatel vraždy je předem znám a mediálně odsouzen ještě předtím, než policie celý případ vyšetří anebo než bude alespoň s dostatečnou důvěryhodností znám motiv, je organizován. Zrovna tak chystané protesty v ČR ‚za záchranu ČT‘, kterou nikdo neohrožuje, mi přijdou svým modem operandi slovenskému vývoji podobné. My v SPD požadujeme, aby politické neziskové organizace nebyly placeny ze státního rozpočtu (k tomu si přece platíme stát). Rovněž požadujeme, aby tyto neziskovky jasně deklarovaly příjem financí ze zahraničí (i nepřímý, přes tuzemské fondy financované ze zahraničí). Role pana Sorose v tomto procesu je mi neznámá, ale přijde mi, že je to vývoj, který jsme již několikrát viděli například na Ukrajině nebo v Jugoslávii. Možná by stálo za to připomenout, že před 100 lety skončila první světová válka, která začala dvojitou vraždou a skončila 20 miliony mrtvých. To by si všichni aktivisté současných Majdanů měli uvědomit. Važme si míru, ať o něj nepřijdeme,“ upozorňuje poslanec SPD Jiří Kobza.

Další Majdan pod jakoukoli záminkou čekejme u nás...


„Také z dění na Slovensku nemám radost. Nicméně názor premiéra Orbána, který vidí aktivitu pana Sorose doslova za ‚každý rohem‘, nesdílím. Obdobné hony na jednotlivce jsou vždy průvodním jevem utužování režimu v dané zemi. Takovým příkladem může být i Turecko a jeho pronásledování duchovního Gülena. Myslím si, že místo hledání vnitřních nepřátel bychom se naopak měli snažit najít společnou řeč. Už příběh o Svatoplukovi a jeho prutech nás učí, že lépe se podrobují rozdělené společnosti. A právě v rozdělování společnosti vidím větší riziko pro naši současnost než v názorech jednotlivců typu Sorose, kteří se jen snaží změnit společenské postoje k obrazu svému. Jestliže chceme zabránit roztříštění, a tím i oslabení společnosti, snažme se nalézt společné národní postoje, respektujme vítěze i méně úspěšné z voleb a nestavme si ve společnosti názorové barikády, ze kterých jen křičíme, a přitom neposloucháme. Různé konspirační teorie a hony na vnitřní nepřátele nechme v totalitní minulosti,“ domnívá se poslanec ODS Karel Krejza.

„Nerada bych se pouštěla do spekulací, nedisponuji relevantním i materiály, které by objasnily celkové působení pana Sorose. To, že se snaží prostřednictvím peněz působit na politický vývoj a směřování v několika zemích, je asi zřejmé. Ostatně ty organizace, které dotuje, to ani nepopírají a lze lehce dohledat účel jejich činnosti,“ míní poslankyně SPD Lucie Šafránková.

„Mám stejné vidění jako pan premiér Orbán. Soros je zlo, které končí násilím a krveprolitím. Divím se, že náš premiér Babiš toto zlo veřejně nepojmenuje a nezaúkoluje naše tajné služby, aby mu k tomu zajistily dostatek důkazů. Zde platí, že kdo zlu nečelí, sám jej páchá. V konečném důsledku může jeho nečinnost svrhnout i jeho samého. Doporučil bych proto panu premiérovi vyhodit několik PR poradců, kteří mu tak ‚moudře‘ radí, a najmout si poradce na bezpečnost. Bude se mu to určitě hodit,“ říká poslanec KSČM Zdeněk Ondráček.

„Jde bezesporu o takzvaný model Reichstag, který po nacistech úspěšně praktikují USA a jejich neziskovky po celé planetě – to znamená umělé vytváření provokací, kdy často obětují vlastní lidi. Například oblíbená byla vražda či únos politika v Latinské Americe a následně z toho obvinili vládu. V Sýrii byly sarinové útoky na protivládní demonstranty a v Kyjevě opět střelba do protivládních demonstrantů. Dnes už víme, že za vším jsou ti, kdo si přejí krizi a likvidaci legitimní vlády. Nejde o konspirace, například sarin do Sýrie prošel z Iráku přes Turecko s vědomím CIA. Podobný osud čeká nejen Slovensko, ale i nás. Brusel a sorosovci nikdy nepřipustí rostoucí sílu protibruselské a protisluníčkářské opozice a její vládu, takže další Majdan pod jakoukoli záminkou čekejme u nás. Máme tu protivníky, kteří se neštítí vraždit vlastní lidi ve jménu svého dobra,“ varuje poslanec SPD Jiří Kohoutek.
 

V textu, který najdete celý ZDE dále vyslovují své názory: poslanec SPD Lubomír Volný, senátor ODS Jaroslav Zeman, senátor KSČM Václav Homolka, poslanec SPD Radovan Vích, poslanec KSČM Jiří Valenta, poslanec SPD Pavel Jelínek, senátor ODS Jiří Burian, poslankyně SPD Ivana Nevludová. ...
 

Nebezpečí, že se Budapešť příchodem migrantů změní na špinavé a nebezpečné město

Přijímání migrantů by podle Orbána Maďarsko finančně zruinovalo. „Buď peníze utratíme na rozvoj, nebo na vybudování útočiště pro migranty,“ řekl předseda vládní strany Fidesz, která je favoritem parlamentních voleb vypsaných na 8. dubna.

Maďarsko by podle Orbána finančně nezvládlo příchod deseti tisíc migrantů, které podle něj plánuje do země poslat Evropská unie. Upozornil na finanční problémy, které masová migrace přinesla bohatším zemím, jako jsou Rakousko a Německo. Peníze z maďarské státní pokladny je podle Orbána potřeba vynakládat „na Maďary, maďarskou mládež, důchodce a maďarské obce než na migranty z jiných zemí“.

On a jeho strana Fidesz jsou podle maďarského premiéra zárukou, že země nebude zaplavena migranty „a nezmění se, jako se změnila řada západoevropských měst“.

Před nebezpečím, že se Budapešť příchodem migrantů změní na špinavé a nebezpečné město, varoval ve videu zveřejněném na Facebooku také šéf úřadu premiéra János Lázár. Jako odstrašující příklad přitom použil Vídeň, což na rakouské politické scéně vyvolalo ostrou kritiku.

Orbán dlouhodobě obviňuje miliardáře Sorose z podpory masové imigrace do Evropy. V pátek dokonce uvedl, že jeho „rukopis“ vidí i za současnou napjatou situací na Slovensku. Podle něj vývoj v zemi po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové souvisí se snahou Sorose svrhnout středoevropské vlády, které nesouhlasí s imigrací do svých zemí.


- - -

(Celý text ankety najdete zde)

Rusi vystríhajú Američanov – ak udriete v Sýrii, potopíme vám lode

0
0
Valerij Gerasimov
14. 3. 2018     HlavnéSrpávy
Portál topcor reaguje na hystériu Nikki Haleyovej, ktorá v OSN prehlásila, že Američania zaútočia leteckými údermi v Sýrii aj bez povolenia Bezpečnostnej rady OSN. Na snímke Valerij Gerasimov

Odpoveď Rusov na výpady Nikki Haleyovej je pomerne tvrdá. Američania nemajú právo robiť z medzinárodného práva zdrap papiera. V Damasku a vo východnej Ghute sa nachádzajú aj ruskí občania a vojaci. Rusko nepripustí, aby Američania ohrozovali životy ich obyvateľov. Veliteľ ruského generálneho štábu Valerij Gerasimov otvorene Američanov vystríhal, keď doslovne povedal: “V prípade ohrozenia našich vojakov ozbrojené sily RF prijmú odvetné opatrenia a zničia nielen rakety, ktoré Američania na ciele vystrelia, ale aj nosiče, z ktorých tieto rakety vyletia”. (Tomahawky, ktoré predstavujú najrozšírenejšie z amerických rakiet, vystreľujú Američania zo svojich bojových lodí, takže sa cieľom ruských rakiet stanú americké lode)

Odpálení tomahawku z amerického torpédoborce

Podľa informácii z ruského generálneho štábu je provokácia s použitím chemických zbraní vo východnej Gute veľmi reálna. Podľa Gerasimova už proamerickí teroristi sústredili skupinu starcov, žien a detí, ktorí majú hrať obete chemického útoku. Vo východnej Ghute sa už organizujú Biele prilby. Včera takisto vyšla najavo informácia, že v meste Aftriss vládne sily objavili laboratórium, ktoré bolo donedávna pod kontrolou proamerických teroristov, pričom v tomto laboratóriu sa nachádzali látky potrebné na výrobu jednoduchých bojových otravných látok.

V Damasku sa nachádzajú ruskí občania, ruskí vojaci a takisto ruskí mierotvorci. V prípade nezákonného amerického útoku, pretože Američania nezískali na tento útok mandát OSN bude Rusko vnímať útok ako ohrozenie života svojich obyvateľov a zasiahne zo všetkou rozhodnosťou, aby toto nebezpečenstvo eliminovalo. Gerasimov uviedol, že v rámci odvety, použijú Rusi aj svoje rakety Sarmat.

Na adresu hystericky vystupujúcej Haleyovej ruský minister zahraničných vecí Sergej Lavrov doslovne uviedol: “Pani Haleyová by si mala uvedomiť že je jedno používať nezodpovedne mikrofón v Bezpečnostne rade a druhé – keď ruskí a americkí vojaci majú funkčné kanály a po týchto kanáloch sa informujú čo sa môže urobiť a čo nie. Američania o tom dobre vedia”.

Ruský bezpečnostný predstaviteľ Alexander Šerin navrhuje “aby sa za bezpilotnú zónu označil všetok sýrsky vzdušný priestor a aby Rusi zostrelili všetko čo sa bude nezákonne v sýrskom vzdušnom priestore nachádzať.” Na adresu Nikky Haleyovej sa vyjadril aj ruský poslanec Jevgenij Serebrennikov, ktorí označil slová Haleyovej za “americké agresívne výpady a klamstvá, na ktoré si však už Rusko zvyklo. Pravda je na ruskej strane”. Dmitrij Sablin uviedol, že západní partneri by už konečne mali pochopiť, že jednopolárny svet sa skončil a že Američania by sa mali sústrediť na boj so svetovým terorizmom a nie útočiť proti suverénnym štátom.


- - -


Weber: Látku novičok mohli vyrobiť aj mimo územia Ruska

0
0
14.3.2018 HlavnéSprávy
Britský odborník na chemické zbrane Andrew Weber tvrdí, že nervovoparalytická látka novičok, ktorá bola podľa britských úradov použitá pri pokuse o likvidáciu bývalého agenta ruskej vojenskej rozviedky Sergeja Skripaľa, mohla byť vyrobená za hranicami Ruska, ak “vzorec” látky svojho času unikol zo sovietskych laboratórií.


Weber pre britský denník The Telegraph uviedol, že v tejto veci existujú dva scenáre: buď ide o operáciu ruského vedenia s cieľom zabiť bývalého agenta GRU, ktorého považujú za zradcu; alebo príslušné laboratórium nad touto látkou stratilo kontrolu. Existuje totiž obava, že chemické vzorce sa stali verejne dostupnými a že niektoré krajiny sa rozhodli zaobstarať si takéto látky.

Látka novičok patrí do štvrtej generácie série nervovoparalytických látok. K tretej generácii sa radí látka VX, ktorá bola použitá vlani vo februári v Malajzii pri útoku na brata severokórejského lídra Kim Čong-nama. Weber poznamenal, že doteraz nikdy nebolo zaznamenané použitie látky štvrtej generácie.

Britský expert poznamenal, že novičok sa v sovietskych laboratóriách pôvodne vyvíjal tak, aby obišiel nielen systém ochrany NATO, ale aby jeho výroba nespadala ani pod Dohovor o zákaze chemických zbraní. Dôležitý je aj fakt, že novičok sa v spomínanom dohovore neuvádza v zozname zakázaných bojových látok, dodal Weber.

Agentúra Interfax medzičasom citovala prezidenta medzinárodnej asociácie veteránov protiteroristickej jednotky Alfa, Sergeja Gončarova, podľa ktorého ruské tajné služby už pred niekoľkými desaťročiami prestali s praxou likvidácie “prebehlíkov” a “už vôbec” neútočia na ľudí pomocou nervovoparalytických látok.

Dekontaminace policejního auta zasahující hlídky v případu Skripal 


Podľa Gončarova sa s touto praxou skončilo v období po smrti sovietskeho diktátora Josifa Stalina a novodobých dejinách “o tom (skoncovaní s praxou likvidácie prebehnutých agentov) možno hovoriť s istotou”.

Chemik Vil Mirzajanov, ktorý sa považuje za jedného z hlavných vývojárov novička, žije podľa ruských médií v americkom štáte New Jersey.

Chemik Vil Mirzajanov,  jeden z otců bojové nervově paralytické látky označované jako 'novičok'.

V roku 1992 zverejnil v denníku Moskovskije novosti článok, v ktorom kritizoval ruský vojensko-priemyselný komplex a obviňoval vedenie krajiny z porušenia medzinárodného dohovoru o zákaze vývoja a výroby chemických zbraní. Mirzajanova následne opakovane niekoľkokrát zadržali pre podozrenie z prezradenia štátneho tajomstva a prepustili na slobodu, ale naďalej sledovali. V roku 1996 Mirzajanov so súhlasom ruských úradov emigroval do USA, kde pôsobí na Rutgersovej univerzite v štáte New Jersey.


Splacení dluhu jako škoda způsobenou dlužníkovi...?

0
0
Zdeněk Jemelík
14. 3. 2018     ZdenekJemelik
Od posledního pokračování hlavního líčení ze dne 29.ledna 2018 v trestní věci proti manželům Novotným & spol. u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, před senátem předsedy Radomíra Koudely, šel život dál jinak než podle rozvrhu jednání, stanoveného předsedou senátu. Obž. Jarmila Novotná patrně přežila vynucené zkrácení léčby (viz díl IX) bez viditelné újmy na zdraví, ale pro změnu onemocněl její manžel, obž. Jaroslav Novotný. Podobně jako před ním jeho manželka, i on tím překážel chvályhodnému záměru předsedy senátu ukončit proces co nejrychleji. Podobně jako v případě její nemoci, i teď sáhl pan soudce po telefonu a pohovořil s ošetřujícím lékařem. Nevím, co si pánové povídali, nicméně lékař poslal místopředsedovi soudu, pověřenému řízením pobočky, stížnost na pana soudce. 



V řízení jde o velké peníze mocného podnikatele v herním byznysu, jenž je zaměstnavatelem místopředsedovy manželky. Ať pan místopředseda rozhodne o stížnosti jakkoli, budou jí dotčení lidé vnímat jeho rozhodnutí pod zorným úhlem jeho zprostředkovaného propojení s panem poškozeným.

Situaci dále vyhrotily dospělé děti obžalovaných, které podaly návrh na zahájení kárného řízení s panem předsedou Radomírem Koudelou a nespokojily se jen s oslovením předsedy Krajského soudu v Brně. Dá se předjímat, že ostatní oslovení kární žalobci postoupí horkou bramboru do rukou laskavého předsedy Krajského soudu v Brně Milana Bořka. Platný zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů umožňuje stěžovateli, aby si vybral kteréhokoli z kárných žalobců, ale neukládá zvoleným kárným žalobcům, aby doručený kárný návrh projednali. Protože stavovská solidarita je základním prvkem myšlení snad všech kárných žalobců, i neuvěřitelné ničemnosti díky tomu zůstávají beztrestné, a proto se stále opakují.

Ctím zásadu, že nemocný patří do postele, nikoli do soudní síně. Proto si jako laik myslím, že zdraví obžalovaných mělo mít přednost před úsilím o rychlé skončení procesu. Nicméně jak zásahy pana soudce tak i lékařova stížnost mě překvapily, protože jinak se Radomír Koudela k účastníkům řízení chová přívětivě a udržuje v soudní síni pohodovou atmosféru, zcela nepřiměřenou hrozícím vysokým trestům. Během dlouholetého vysedávání v soudních síních jsem poznal vydařené jedince, kterým by hospitace v jeho soudní síni prospěla. Viděli by zde, že soudit lze i bez ponižování a stresování stran řízení, samozřejmě jen do té chvíle, než jinak slušný soudce vybočí z obvyklých kolejí.

Soud se tentokrát zabýval čtením některých dosud neprojednaných listinných důkazů a konečnou inventurou nevyřízených návrhů obhajoby na doplnění dokazování. Senát nakonec rozhodl o zastavení dokazování, což předseda senátu odůvodnil tak, že soud nemá povinnost projednat všechny navržené důkazy, má-li jich dost, aby mohl bez jakýchkoli pochybností věc posoudit. Jako laik soudím, že odmítnutím požadavku obhajoby na opakovaný výslech poškozeného Pavla Buráně se připravil soud o výhodu až luxusní úrovně shromážděných důkazů, ale stejně jich má dost. Neměl-li jich na začátku řízení tolik, aby se rozhodl vrátit věc žalobci k došetření, v současnosti nouzí rozhodně netrpí.

Došlo tedy na závěrečné řeči. Má-li čtenář dobře rozumět tomu, co budu vyprávět dál, měl by být obeznámen s informacemi o vyšetřovaném skutkovém ději. V kostce jde o to, že poškozeného Pavla Buráně měla při cestě domů na silnici zastavit trojice falešných policistů, nejspíš Ukrajinců, kteří jej dopravili do domu obžalovaných Novotných. Tam ho únosci pod hrozbou pistolí a injekční stříkačkou přinutili, aby podepsal připravené listiny, jimiž přijal likvidační závazky. Kdo by chtěl vědět více, nechť laskavě nahlédne do výchozího článku seriálu na mém bloggu.

Nejvýznamnější byly závěrečné řeči žalobce Petra Matouška a hlavního obhájce obžalovaných Novotných Filipa Opatřila. Oba si uvědomovali a oba o tom mluvili, že motivaci k zaranžování žalovaného skutkového děje by mohli mít jak obž. Jaroslav Novotný, tak pošk. Pavel Buráň. Jaroslav Novotný by mohl usilovat, aby přiměl pana poškozeného k splacení obrovského dluhu, naproti tomu Pavel Buráň by se zbavil nepříjemného věřitele. Obhájce správně upozornil, že výchozí dluh nezpochybňuje ani pan poškozený, takže jeho mandant by nedosáhl ničeho navíc násilným vymáháním čehosi, co by nakonec stejně dostal cestou občanskoprávního řízení. Od rozdílnosti možné motivace obou soupeřů lze odvodit dvě verze příběhu: jinou podle žalobce, jinou podle obhajoby, skutek se stal nebo nestal.

Jako obvykle jako první promluvil žalobce. Upřímně řečeno, byl jsem stručností jeho argumentace překvapen. Přestože jde o velmi složitý skutkový děj a obhajoba v průběhu jednání důkazy obžaloby nemilosrdně napadala, nepouštěl se do podrobností. Klíčovým argumentem pro něj byla úvaha, že listiny, které obžalovaní Novotní předestřeli poškozenému k podpisu, obsahovaly ujednání, jež byla pro něj tak nevýhodná, že by na ně nemohl přistoupit, kdyby nebyl vystaven násilí. Jinak všechna svědectví a důkazy, jež předložila strana žalující, jsou podle jeho tvrzení bezchybné a prokazují to, co žalobce očekává. Nicméně překvapil návrhem, aby soud zprostil obžaloby „únosce“ Matěje Janečku, protože jej usvědčuje pouze poznání pošk. Pavlem Buráněm, což je osamělý důkaz.

Fascinuje mě názor, že splacení dluhu je škodou, způsobenou dlužníkovi.

Na tomto místě si dovolím vsuvku, za kterou mě nepochválí ani žalobce, ani obhájci. Podle výpovědi Pavla Buráně v domě Novotných se k trojici zakuklených únosců přidal čtvrtý, který se choval, jako by byl vůči nim nadřazený. Policie měla potíže identifikovat trojici ze silnice a dosud nedokázala vysvětlit, jak se dostala k oněm dvěma Slovákům a jednomu Rusovi s povolením k trvalému pobytu na Slovensku, které předestřela místo původně hledaných Ukrajinců, ale o toho čtvrtého se nikdo nezajímal a jeho existence není vůbec doložena ani vyvrácena, o totožnosti nemluvě. Narušuje to konstrukci obžaloby.

Návrh žalobce na zproštění „únosce“ Matěje Janečky je dalším narušením konstrukce obžaloby a jak se čtenáři dočtou níže, tímto to neskončilo. Nebude-li se soud držet povinnosti pracovat jen s ověřenými skutečnostmi, možná mu zůstane ze čtveřice zakuklenců aspoň a pouze Rus Artur Žilin. Ten se ale měl v kritický den zotavovat doma z utrpěného otřesu mozku.

Přestože si žalobce jistě uvědomil, že oslabil sílu argumentů obžaloby, zakončil svou řeč navržením trestů: 6 let odnětí svobody a peněžitý trest 5 milionů Kč pro manžele Novotné, 5 let odnětí svobody pro zbylé „únosce“.

Naproti tomu Filip Opatřil, hlavní obhájce manželů Novotných, mluvil dlouho a podrobně. Upozornil především na to, že výroková věta obžaloby neodpovídá nárokům trestního řádu, neboť obsahuje pouze obecná obvinění, která nejsou doložena bližším popisem. Tak např. obž. Jaroslav Novotný měl najmout „únosce“, ale toto tvrzení není podloženo žádným důkazem a „únosci“ trvají na tom, že jej poprvé v životě viděli až u soudu. Nebo obž. Jarmila Novotná měla plánovat tuto akci, ale neuvádí se kdy, jakým způsobem a s kým to měla dělat.

Dále Filip Opatřil nenechal v důkazním aparátu obžaloby kámen na kameni. Napadl nezákonnost důkazních opatření: nařízení odposlechů telekomunikačních prostředků, rekognic, provedení důkazu pachovou stopou i quasivyšetřovacího pokusu, provedeného pod řízením zmocněncem poškozeného. Rozebral nesrovnalosti ve výpovědích svědků, kteří měli vidět přepadení pana poškozeného na silnici, a věnoval pozornost rozporům ve výpovědích pošk. Pavla Buráně. Poukázal na pochybnosti znalců o drobných zraněních na těle poškozeného jako o stopách špatného nakládání „únosců“ s ním. Zdůraznil, že „zakuklence“ kromě něj nikdo neviděl a svědkyně, která seděla v autě před domem, viděla pana poškozeného přijet a vstoupit do domu svobodně a bez doprovodu. Připomněl zásadní nedostatky v postupu vyšetřujících orgánů a zřejmě nestandardní vztahy mezi panem poškozeným a policisty.

Upozornil, že vyhovění obžalobě je možné pouze popřením věrohodnosti nejen obžalovaných, ale všech svědků obhajoby. Posléze připomněl soudci zásadu „in dubio pro reo“.

Z dalších výpovědí mě zaujala závěrečná řeč zmocněnce poškozeného, bývalého vojenského prokurátora Petra Dítě. V průběhu celého řízení bylo na jeho výkonu vidět, že je „ze staré školy“, důkladně vycvičený k výkonu profese. Aktivitou zastiňoval žalobce Petra Matouška (tím nechci říci, že žalobce něco zanedbal). Vehementně usiloval o usvědčení obžalovaných, ač vyjadřování k otázkám viny a trestu mu nepříslušelo. Postaral se o provední quasivyšetřovacího pokusu, který měl dokumentovat nakládání s panem poškozeným při přepadení. Sloužil Pavlu Buráňovi s maximálním nasazením. K závěrečné řeči přistoupil vědom si omezení svého území, na které ho ostatně předběžně upozornil předseda senátu. Omezil se proto na zdůvodňování nároků svého mandanta na odškodnění za nemajetkovou újmu. Neodpustil si přesto aspoň poznámku, adresovanou předsedovi senátu, že jej „svrbí jazyk, ale…atd“. Písemné vyhotovení své řeči podal předsedovi senátu s úlisným úsměvem a vysvětlením, že při ústním vystoupení se držel omezení, ale v písemném vyhotovení šel dále. Předseda senátu přijal elaborát s širokým chápavým úsměvem. Jako laik soudím, že pan soudce přijetím této písemnosti popřel svou nestrannost a porušil zákon. Trestní řízení soudní je ze zásady veřejné a ústní. Písemné vyhotovení závěrečné řeči pana exprokurátora zřejmě obsahuje vyjádření k otázkám viny a trestu, k němuž nebyl oprávněn, ale jeho text nebyl pronesen ústně a nebyla s ním seznámena obhajoba.

Zlatým hřebem programu, jenž by nepřekvapil jako součást pořadu Možná přijde kouzelník, ale zde zapůsobil jako rána z děla, byla závěrečná řeč „únosce“ Roberta Sádeckého, kterého kromě poznání Pavlem Buráněm usvědčuje pachová stopa, zanechaná na umytém sedadle auta v místě, na kterém po něm měl sedět pan poškozený. Pan obžalovaný se věnoval vývoji jeho usvědčování Pavlem Buráněm, který jej označil za nejaktivnějšího z „únosců“ a obvinil ho, že jej škrtil ocelovým drátem s úchyty. Popsal jej jako štíhlého muže (souhlasí), vysokého přibližně 180 cm (skutečnost je 172 cm), šlachovitého. Poznatek o šlachovitosti vysvětlil tím, že viděl jeho holé ruce. V tomto bodě pan obžalovaný povstal, vyhrnul si dlouhé rukávy na obou rukou až po ramena: jeho ruce pokrývá po celé ploše husté tetování, které by Pavel Buráň nemohl přehlédnout, ani by na ně nezapomněl.

Toto „kouzelnické číslo“ odlehčilo atmosféru v soudní síni, která byla přece jen stísněnější než obvykle, neboť na obžalované působilo vědomí, že se neodvratně přiblížil rozsudek.

Soud vyhlásí rozsudek v pátek 29. března 2018 v 10:00 za neúčasti většiny obžalovaných. Rozsudkem se nám dostane poučení, jakou váhu má zásada „in dubio pro reo“.

Shromáždění, na které Česká televize a Český rozhlas nesvolává

Který komunista je morálnější? Zdeněk Ondráček, nebo generál Petr Pavel?

0
0
Jaromír Petřík 
14. 3. 2018      JaromirPetrik
Uběhlo několik dní od události, kdy dav na Václaváku donutil komunistu Zdeňka Ondráčka k odstoupení z jeho funkce. Naproti tomu bývalý komunista generál Petr Pavel za jásotu našich médií obdržel nejvyšší vojenské vyznamenání USA. Nepíši tento článek proto, aby vynášel rozsudky nad kterýmkoliv z nich. Závěr, zda je morálnější současný komunista Zdeněk Ondráček, nebo bývalý komunista generál Petr Pavel, nechť si čtenáři vyvodí sami, idnes.cz/general-petr-pavel-oceneni-usalidovky.cz/americke-vyznamenani-pro-generala-pavla


Cituji z uvedeného článku:

„Český generál převzal Řád Záslužná legie (Legion of Merit), nejvyšší americké ocenění, které je možné udělit cizincům. Šéf amerického sboru náčelníků štábů Joseph Dunford mu jej udělil za působení na vedoucí pozici ve struktuře NATO.“

Z životopisu generála Petra Pavla – cituji z Wikipedie: Po absolvování Vojenského gymnázia Jana Žižky z Trocnova v Opavě pokračoval studiem na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově, kterou ukončil v roce 1983. Následně se v letech 1988–1991 vzdělával na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně a poté také na studijních pobytech ve štábní škole v Camberley, na Královské akademii obranných studií a na King's College London, kde prošel výukou mezinárodních vztahů.

Český spisovatel Pavel Kosatík uvedl, že Pavel byl v 80. letech členem Komunistické strany Československa. On sám to v rozhovoru v časopise Respekt potvrdil a vysvětlil svoje pohnutky ke vstupu do strany: http://www.rozhlas.cz/dvojka/jaktovidi/_zprava/pavel-kosatik-mame-pravo-vedet-o-novem-muzi-v-nato-co-nejvice--1399582

Faktem je, že Wikipedie neuvádí žádné údaje o generálovi Petru Pavlovi z doby jeho působení jako vojáka Varšavské smlouvy před rokem 1989. Jistý fakt je ten, že po rozpadu VS Petr Pavel přeběhl do vojsk NATO, tedy k nepříteli VS.

Co říká Wikipedie o Zdeňkovi Ondráčkovi?
Zdeněk Ondráček je český politik a bývalý policista, od října 2013 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, od roku 2012 zastupitel Královéhradeckého kraje, od roku 2010 zastupitel města Trutnova a člen KSČM. Po ukončení náhradní vojenské služby byl 09/1988 přijat do služebního poměru příslušníka Sboru národní bezpečnosti a zařazen na dobu 19 měsíců do pohotovostního útvaru, kde absolvoval praporčickou školu SNB a tím získal základní bezpečnostní vzdělání. V této době také vstoupil do KSČ (08/1989). Během těchto svých začátků, kdy vykonával službu u pohotovostního útvaru VB, zasahoval v lednu1989 proti demonstrantům na akci tzv. Palachova týdne a jako mladý ideový agitátor čety byl vybrán, aby se k zásahu před televizí vyjádřil. Na základě dalšího služebního postupu si doplnil na gymnáziu v Trutnově (1990) úplné středoškolské vzdělání zakončené maturitou. Po povýšení do funkce vyšetřovatele si musel Zdeněk Ondráček doplnit vzdělání na „Důstojnické škole Ministerstva vnitra ČR” v Jihlavě, kterou absolvoval od 03/1993 do 07/1993.

Po zřízení Policie ČR působil nadále u policie jako vyšetřovatel Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, vedl mimo jiné vyšetřování kauzy Opencardči záležitosti týkající se prezidenta NKÚFrantiška Dohnala. Do roku 2015 měl prověrku Národního bezpečnostního úřadu pro stupeň utajení přísně tajné. Na základě zákona č. 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků Policie České republiky absolvoval během své služby další rozšiřování nebo zvýšení vzdělání, takže v současné době má tituly: JUDr., PhDr., Zdeněk Ondráček, Ph.D.

Tolik základní fakta o Petru Pavlovi a Zdeňkovi Ondráčkovi.

Teď poněkud odbočím.

Čím se může pochlubit NATO a její členské státy?
„Humanitárním bombardováním“ Srbska, „bezletovou zónou“ v Libyi, vojenským napadením Iráku, statisíci mrtvými, miliony uprchlíků, zcela rozvrácenými a zničenými zeměmi. A též vznikem Islámského státu, který by těžko vznikl bez totální destrukce Iráku a podpoře islámských radikálů v Sýrii. Velmi zajímavé totiž je, jak nebývale se rozrostl a posílil Islámský stát po údajném zahájení války proti IS ze strany USA. Ke skutečnému zvratu a porážce Islámského státu došlo až po vstupu ruských vojsk do války.

Takže, organizace NATO, v jejímž nejvyším velení je náš generál Petr Pavel zavinila uvedené tragédie v rozporu s mezinárodním právem, navíc popřela svoje tvrzení, že je obrannou aliancí a bohužel potvrdila, že ve světě už od doby kamenné platí právo silnějšího.

Zdeněk Ondráček, který byl řadovým příslušníkem Pohotovostního pluku SNB a jak sám přiznal, spáchal (zlo)čin, že udeřil nějakou ženu obuškem za to, že mu dala facku a plivla na něj.

Ano, kvůli takovému (zlo)činu zmanipulovaný dav protestuje v ulicích a volá nejen po odvolání Zdeňka Ondráčka, ale hlavně po pádu prezidenta Zemana a premiéra Babiše. O tom, jak se provádějí politické převraty podle zadání, napsal výborný článek bývalý ministr zdravotnictví Ivan David. Na tento článek mi cenzura bohužel nedovolí dát odkaz.

Že se tyto demonstrace pořádají na něčí zadání je fakt, kterému odpovídají jasné indicie například na Slovensku, že jde pouze o svržení Fica a jeho Smeru. Prezident Kiska je naopak velice „in“ a přitom stojí v čele nátlaku na odstoupení Fica. Zneužívá tak situace, která vznikla po vraždě novináře a jeho přítelkyně. V ČR se sice pořádají demonstrace proti Ondráčkovi, ale zmanipulovaný dav na Václaváku volá po pádu prezidenta Zemana a Andreje Babiše.

Teď tak uvažuji, spíše jen sám pro sebe, kdyby v ČR, nebo na Slovensku při demonstracích vznikla situace, že by na dohlížejícího policistu někdo plivl, nebo mu dal facku a policista jej uhodil obuškem, zda by ten samý dav pořádal demonstrace za potrestání tohoto policisty. A proč vlastně ten samý dav nikdy neprostestoval proti vojenským agresím zemí NATO, jehož vrchním zástupcem je bývalý komunista generál Petr Pavel.

Bude Zvolenský konat pokání?

0
0
14. 3. 2018
Vážený pane arcibiskupe,
zneužil jste smrt a pohřeb k očernění a vyzval k svržení vlády. Byl jste upozorněn, že jde o sakrání oběť revolučních technologií – majdánu. Vy jste ale naopak národ vyzval k účasti na demonstracích za svržení zákonné vlády. Tato vláda ale hájí národ před sebezničením, které přináší islamizace (migrační kvóty, Dublin IV.) a Istanbulská smlouva s genderem.
Čiňte alespoň nyní pokání, omluvte se a vyzvěte národ i masmédia k ukončení sebevražedných manifestací. Pak čestně odstupte z úřadu.
+ Eliáš, Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu, + Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr, Biskupové sekretáři

Už zase vstávají „noví bojovníci“ aneb Zoufalé výzvy k Blanickým rytířům o záchranu čeho vlastně?

0
0
Stanislav A. Hošek
14. 3. 2018
Již dávno jsou mi k smíchu každoroční ceremonie, při nichž si umělci, popumělci či rádoby umělci rozdávají všemožné ceny a jiná ocenění. Je pro můj způsob myšlení přirozené, že se o všechny ty Slavíky, Anděly, či Lvy vůbec nezajímám. Proto na politický spektákl při nedávném rozdávání Českých lvů reaguji poněkud opožděně. Nemám nic proti tomu, když kdokoliv veřejně prezentuje svůj názor. Vadí mi ale, a to velice silně, když kdokoliv zneužije nějakou veřejnou akci k aktivitě, která s ní očividně nesouvisí. Takže si myslím, že filmoví tvůrci při rozdávání svých „lvů“ se mají radovat z toho, že každoročně si mohou přidělit dvacet cen, což je určitě daleko víc, než se u nás natočí celovečerních filmů uměleckého žánru.


Údajná obrana ČT

Jestliže si letos ke svému krmáši přidali politickou vložku, tak v mých očích vyčůraně zneužili možnosti, kterou jim poskytuje veřejnoprávní médium jménem ČT. Pokud by zmíněná instituce byla opravdu veřejnoprávní, pak by si v ní musely různé profesní spolky, jakými jsou i zmínění filmoví umělci, pořad o svém „mejdanu“ pořádně zaplatit. Silně totiž pochybuji, že zmíněný spektákl zajímá většinu české veřejnosti, nebo že by všichni ti „lvi“ někomu jinému byli ku prospěchu.

Jak jsem řekl, nemám nic proti tomu, že někdo veřejně prezentuje svůj názor. Jenže každý, kdo řekne A, musí sdělit veřejnosti i B. Proto tvrdím, že všichni, kdo na jmenované seanci podepsali „Svěrákovu“ petici, musí se stejnou publikační razancí veřejnosti sdělit také její druhou stránku. Jsou povinováni veřejnosti sdělit, kolik za dobu, řekněme alespoň působení současného ředitele ČT, inkasovali z této instituce peněz jako fyzické osoby a kolik jako tvůrci nějakého, „projektu“, jak se dneska vzletně označují vysavače na veřejné peníze. Teprve pak jsem ochoten a jistě i mnoho dalších plátců koncesionářských poplatků zvážit, že ti věční petenti to tentokrát skutečně, a „zcela opravdu skutečně“, jak kdysi zpíval Werich, myslí s tou obranou ČT občansky nezištně. Totéž by samozřejmě mělo být požadováno od každého, kdo se ve veřejném prostoru bude nastavovat hruď za věc ČT.

To píši jako člověk, který od přelomu tisíciletí, čti „spacákové rebelie“, sleduje na ČT pouze sem tam pořady o přírodě. Výjimečně, když si jsem jist, že v nich nebudou politické invektivy, se odhodlám sednout před obrazovku i k nějakému zeměpisnému pořadu. Ovšem výlučně pouze ze zahraniční tvorby, nejlépe francouzské. Ve srovnání s poplatkem za přístup k internetu tvrdím, že na veřejnoprávní médium tím pádem přispívám nejméně stokrát víc, než na net. A to už vůbec nehovořím o tom, že od listopadu 1989 jsem už nikdy neposlouchal žádnou rozhlasovou stanici, nadtož Český rozhlas, na jehož provoz je mi rovněž strhávána daň. Popisuji tuto osobní situaci proto a jenom proto, že se v této pozici považuji spíše za příslušníka většiny veřejnosti, než za výjimku.

Pokud se uskuteční různé akce na podporu ČT, považuji je již předem za aktivizaci oněch bojovníků nového tisíciletí, kterým nejde o nic jiného, než o udržení si dosavadních privilegií na čerpání peněz z molochu, který má větší rozpočet, než některá ministerstva. Při tom hospodaření každého ministerstva podléhá kontrole nejvyšší státní instituce – NKÚ, ale ČT nikoliv.

Na úplný závěr této části textu jenom zdůrazňuji, že nepovažuji nejméně od zmíněné rebelie ČT za veřejnoprávní instituci, ale pouze za instituci neustále okupovanou vítězi onoho protilidového puče.

Demonstrace za obranu čeho vlastně?

Zdá se mi, že „osmičková pověra“ o dějinách naší republiky inspiruje mnohé k prapodivným politickým aktivitám. Někomu připadají jako volání po novém listopadu, jiným připomínají majdanizaci politiky. Já současné, údajné lidové demonstrace, považuji za zmanipulované chování politicky neznalých a dokonce často lidsky nezralých, čili mládeže, což už dávno bylo klasifikováno jako jeden z rysů fašismu.

Demonstrace, dokonce výstražné stávky a jiné prapodivnosti současnosti se konají pod korouhvemi ústavnosti, demokracie a dalších „velikých hodnot dneška“ jako je pravda, spravedlnost a všechny ty okázalé výmysly, prohlašované za tím významnější, čím jsou hůře kodifikovatelné.

Nejvíc mne zaujalo volání studentů po ochraně demokracie a ústavnosti. Musím se přiznat, že mne spíše rozesmálo, než zaujalo. Organizátoři stávky na 15. března 2018 si nějak neuvědomují, že naše Ústava je pohrobkem monarchismu a politického stavu konce devatenáctého a začátku dvacátého století, takže potřebuje spíše zásadní změnu pro podmínky jedenadvacátého století, než poněkud nekompetentní obranu. Samozřejmě že rovněž vůbec neví, protože ani nemohou, že Ústava ČR demokratickou není ani svým obsahem ani svým vznikem. Obsahem jde o konstituci státu liberálně demokratického, což se skutečnou moderní demokracií má jen málo společného.

Ústava ČR byla občanům nově vzniklého státu navíc nadekretována, protože o ní rozhodovala část parlamentu původního státu, která k takovému aktu nebyla volbami zmocněna. Zatím touto jedinou větou tvrdím, že Ústava ČR není demokratickým procesem vytvořena a tedy už svým vznikem není demokratickou.

Ještě problematičtější je jakési dovolávání se spravedlnosti ve vztahu k ústavním činitelům. Považuji za naprostý nesmysl požadavek, aby pro ústavní činitele, ba i pro všechny politiky a dokonce i pro úředníky, platil princip presumpce viny. Což je už víc jak vyděračský nesmyl. Dneska, kdy může kdokoliv kohokoliv nejen veřejně obvinit, ale i sprostě ostouzet, je vyloučené aby se odstupovalo od principu presumpce neviny. Naopak, prosazuji záměr, aby se velmi účinně zpřísnilo trestání veřejného ostouzení bez důkazů a ještě více veřejného obviňování neprovedeného podáním k orgánům činným v trestním řízení.

Často se říká, že generálové se připravují na minulé války. Nejméně od vzniku jaderné bomby už to pro vojáky určitě neplatí. Vědecké myšlení, ba dokonce řízení armádních procesů je nepopiratelné. O to víc, alespoň tak se mi to jeví, platí ale ten teorém o politicích, alespoň některých našich. Moc se mi proto líbí myšlenka doktora Zdeňka Zbořila, že by naši politici už konečně měli zvítězit nad Sovětským svazem. Neustálé zneužívání minulosti k všemožným tyjátrům vůči „komančům“ už totiž začíná na veřejnost působit spíše opačně. Všem těm, kdo tak okatě vyznávají svého evangelistu Havla, si dovolím připomenout, že to byl právě on, kdo se do funkce nejvyššího ústavního činitele dostal podáním ruky Čalfovi. Byl to ovšem čin sobeckých ambicí a nikoliv pragmatismus vyzrálého politika.

Na závěr této části textu už jenom poznámka o zaníceném boji za pravdu. Dějiny mne už dávno poučily, že každé prosazování pravdy skončilo násilím a mnohdy stálo víc životů, než „život bez velkých pravd“.

Závěrem

Lituji, že na závěr neřeknu nic nového, ale přesto cítím, že je nutné stále opakovat a opakovat staré osvědčené zkušenosti. Mezi ně patří názor, že mladí lidé už od dětství by měli rodinou i školou být vychováváni ke kritickému myšlení. Troufám si proto tvrdit, že místo veřejných manifestací a dokonce výstražných stávek, by se měli mladí především učit, aby nakonec příliš pozdě nezjistili, že se nechali zlákat k výzvám o záchranu země za pomoci „Blanickými rytířů“, bohužel placených z poněkud vzdálenějších míst než z Louňovic pod Blaníkem.

Všichni občané by si pak měli stále prověřovat, proč asi ten či onen člověk, či instituce vyvíjí svou aktivitu, aby až příliš pozdě neujistili, že těm, kdo na to mají, se opět povedlo zvrátit výsledky jediného aktu všeho lidu, čili parlamentních, či jiných všelidových voleb.

Herci a politika

0
0
Jaroslav Loudil
14. 3. 2018
Dobrý den paní Sommerová,
chci se krátce zastavit u sílících pokusů herců ovlivňovat politiku v ČR. Viz. poslední antizemanovské a antibabišovské výpady. Pan Zeman dostal ve zcela demokratických volbách hlas 52 % obyvatel ČR ,tedy většiny. Vy herci stojíte tedy na jiné straně barikády, jak většina našeho národa. Tito voliči již znali názor pana Zemana na vysílání ČT před volbami a dle počtu odevzdaných hlasů s ním v tomto kritickém náhledu souhlasí. Já také.

Jak je vůbec možné, že si jako herci osobujete právo zasahovat do politiky ?? V čem jste vlastně tak výjimeční ? V ničem, režisér nebo herec ,to je úplně stejné jako traktorista, popelář, účetní nebo prodavač. Nic lepšího nejste, i když se možná považujete za nějakou národní -"elitu". Kdejaký zubař nebo účetní je chytřejší, jak vy všichni herci a režiséři dohromady. A alespoň se zubaři nemontují do politiky.

Není vám - " samozvaným ochráncům liberální demokracie v Evropě" - divný vývoj posledních let ? Nevede vás to snad k hlubokému zamyšlení ?? Co tím vývojem myslím ? Brexit, zvolení podnikatele Trumpa v USA, vývoj v Polsku a Maďarsku k "nelibrální" demokracii, bouře v Katalánsku, Turecko = stát NATO, jde vlastní diktátorskou cestou, výborné výsledky Le Penové ve Francii, Wilderse v Holandsku a Alternativy pro Německo v Německu, u nás vítězství podnikatele Babiše a Zemana, a nyní naposledy v Itálii zvítězil antisystémový komik Beppe Grillo se 32 % hlasů. Proboha, to jste všichni herci tak tupí, natrvdlí a slepí !!?? Tohle všechno přeci nikdy nemohl dokázat zařídit - "Zlý Putin !!" jak tvrdí naše Česká televize !

Tady jde o vážnou sytémovou chybu v chování liberální demokracie a jejich vůdců ! Občané Evropy i USA získali v časech světové globalizace jasný pocit, že : "Elity hrají mezi sebou o nich, bez nich". Z globalizace bohatnou jen elity, které ji organizují . Elity jsou dnes tak rozežrané, že jim tuk stéká po pupcích až do kalhot a knoflíky na bachoru hlučně odskakují pod stůl , když už je nejde bez velké námahy ani rozepnout ! A vy ,čeští herci stojíte nyní plně na straně těchto elit. Odtrhli jste se od myšlení lidu, národa, obyčejných lidí. Těch je naštěstí většina, vás jen pár . Jste vlastně dnes v pozici - "komunistických papalášů" - před rokem 1989. I oni byli zcela odtrženi od reality a pořád si jen blekotali pod vousy ty svoje - " věčné pravdy". Ale skutečný svět už byl o hodně dál. "Zamrzli jste v časech pana Havla, paní Sommerová ! Jeho lavičky jsou dnes však už řádně proseděné, rezavé a oprýskané. Prostě se nad ním už navždy - "zavřela voda", i nad tím jeho podělaným směšným servilním postojem k USA či jeho "humanitárním bombardováním civilistů americkými bombardéry". Havel se k USA choval tak, jako Husák k SSSR. Žádný rozdíl. Tím se stal pro většinu Čechů navždy směšnou figurou.

Paní Sommerová, lžete ! Česká televize není nezávislá, jak tvrdíte ! I slepý musí vidět, že ve svém vysílání stojí na straně toho, čemu se dnes říká : "Sluníčkáři, Havlisté, Pražská kavárna". A my ,tedy ti, co dali svůj hlas Zemanovi = většina národa, posíláme ČT svých 135 Kč měsíčně za skutečně vyvážené zpravodajství ,nikoli lži ve prospěch nějaké Pražské kavárny /nejblíže jsou jí naše - " trapné pidistrany TOP-09, KDU, Starostové".

Paní Sommerová, nejste schopni sebereflexe ani kritického uvažování. Nemůžete tak nikdy nalézt skutečnou příčinu dnešního nedobrého stavu ve společnosti v demokratických státech. Na rozdíl od takových myšlenkových kapacit, jako je třeba pan Robejšek , Václav Bělohradský či Jan Keller. Nestojíme proto o vaše další nesmyslné žvanění v televizi či rádiu. Ztráta času pro všechny. Paní Magda Vašáryová bývala kdysi vynikajcí herečka, dnes se dala do politiky a stalo se z ní prvotřídní směšné jelito. Jarda Jágr je vynikající hokejista, klobouk dolů !! Je výtečný ve svém oboru ! Proboha ho prosím ať ho ve stáří ani nenapadne jít do politiky, případně politiku komentovat. Udělal by totiž ze sebe jenom šaška, jako jste ze sebe udělali nyní vy herci.

P.S. Dobrých českých herců a režisérů si vážím. Když však začnou poučovat celý český národ, co má dělat, jak má myslet a jak se má chovat, tak táhněte k čertu ! Tohle vám nepřísluší, tohle nemáte - "v popisu práce."

s pozdravem

Loudil

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zvrhl-se-cesky-lev-v-politickou-agitku-ocenena-olga-sommerova-o-svem-projevu-a-boji-za-nezavislou-ct-43613

Pozn. red. I.D. Volby neznamenají nic, petice osobností je důležitá - ZDE

Třetí světová válka se přibližuje

0
0
P.C. Roberts
14. 3. 2018    PaulCraigRoberts
V nukleární válce by vedlejší (kolaterální) škodou byl život lidstva – Fidel Castro
Ve snaze dokázat Američanům dobrou vůli, nechali jim Rusové v Sýrii jeden plácek, který nyní Washington využívá ke znovurozpoutání války. Nešťastné rozhodnutí Rusů válku v Sýrii nedokončit, přineslo ten výsledek, že námezdní vojáci z řad cizinců, označování presstitukami za „bojovníky svobody“, se v jedné enklávě Sýrie udrželi. Nu a aby Washington zas udržel syrskou válku v chodu, hledá nyní cesty, jak těmto svým žoldnéřům pomoci. A Trumpův režim ji našel. V tvrzení, že Sýrie používá v boji chemické zbraně.


Není to nic nového. Tutéž lež uváděl jako motiv pro rozpoutání války proti Sýrii už Obama, a nehledě na fakt, že ji Rusko tehdy přesvědčivě vyvrátilo, máme zde dnes tvrzení o syrských chemických zbraních znovu.

Jestliže mi paměť dosud slouží, poslali Rusové své chemické zbraně USA pro jejich potřebu destrukčních prací. Vůbec nepochybuji o tom, že Washington tyto chemické zbraně ještě vlastní – a s falešným označením jejich syrského původu je využije pro svůj další útok pod falešnou vlajkou. A to prostě tak, že z jejich použití obviní Asada. Řečeno jinak: Washington vytvoří „situaci“, vinu za ni vrhne na Asada a Putina, a buď s požehnáním Kongresu, anebo třeba i bez něj, zahájí proti Sýrii inervenci, označenou jako pomoc „bojovníkům svobody“.

J. Mattis, ministr obrany USA, bez ohledu na skutečnost, že Sýrie chemické zbraně nevyrábí, a ani je nemá a ani je pro své vyčisťovací operace proti žoldákům nepotřebuje, prohlásil, že syrská armáda používá plynný chlor „proti svým vlastním lidem“.

I tahle lež zde už za Obamy byla a Mattis ji nyní rozšířil o pověst, že syrská armáda zasahuje plynným chlorem též nemocnice, i když přímé důazy o tom prý v ruce ještě nemá. A přidal obvinění Ruska z toho, že se syrského zabíjení civilistů spoluúčastní. Docela jako by na chvíli zapomněl, že tohle je obor, ve kterém USA nemají soupeře.

Stephen Lendman píše, že ředitel CIA (nyní už americký ministr obrany po čerstvě propuštěném Tillersonovi – pozn. red.), naznačil, že americký útok proti syrské armádě je už jen otázkou času, protože – jak vysvětlil – nehodlá už prezident Trump útoky s použitím plynu dále tolerovat.

Samozřejmě, použití plynu v Sýrii je bajka, pokud jím ovšem Washington nezásobil své žoldáky.

Ale fakta nejsou pro Washington důležitá. Důležité pro něj jsou však žádosti Izraele, aby už konečně zlikvidoval Sýrii a Irán a tím též smetl z povrchu země hnutí Hizballáh, které mu dosud brání zmocnit se jižního Libanonu a jeho bohatých vodních zdrojů.

Nepochybně má Washington na mušce i další cíle. Ropné společnosti USA např. chtějí mít v Sýrii pod palcem umístění ropovodů i plynovodů, jsou zde šílení neokonzervativci se svou ideou světové hegemonie, je zde vojenskobezpečnostní komplex, vyžadující mít pro zdůvodnění svého masivního rozpočtu své nepřátele a konflikty, ale přece jen izraelské dychtění rozšířit své hranice až k vodním zdrojům je to nejpodstatnější, co udržuje středovýchodní konflikt v pohybu.

Uvědomuje si Rusko všechny tyto skutečnosti? Anebo je v něm stále přítomna naděje, že přece jen získá přízeň Západu a jeho součástí se nakonec i stane?

Je-li tomu tak, směřuje svět k nukleární válce.

Pokaždé, co Rusko nedokončí svou práci, jako např. v Sýrii či na Ukrajině, nedočká se od Washingtonu přívětivější tváře, ale pocítí jen jeho zvýšený tlak na další svůj prospěch v konfliktu, který sám Washington inicioval. A tento tlak nepovolí, dokud nebude ve své spanilé jízdě zastaven. Což je ovšem cosi, co se Rusko nezdá ochotno učinit, čehož důsledkem je pokračující pohyb světa k Matrixu.

Všimli si už Rusové, že doslova každý v Trumpově režimu Rusku hrozí? Mattis, Tillerson, Nikki Haleyová, všichni vládní mluvčí, anglická premiérka, anglický ministr zahraničí - ale Rusové stále hovoří o svých západních partnerech a o tom, jak moc o spolupráci se Západem stojí.

Neexistuje jediná možnost, jak by Britanie mohla přežít nukleární válku, ale britská premérka si dovolí dávat Rusku v záležitosti špióna Skripala své ultimatum.

Celý Západ je, jak píše Chossudovsky, duševně nemocný, a západní politici a presstitutky ženou svět do zániku: https://www.globalresearch.ca/fake-news-and-world-war-iii/5631417

A vojenskobezpečnostní komplex tlak ruky, ve které svírá Trumpův režim, dál zesiluje. Ministr zahraničí Tillerson byl zbaven úřadu a nahradil jej ředitel CIA Pompeo. A úřad CIA převzala Gina Haspelová, ta, která dohlížela na tajné mučení vězňů, jehož se CIA dopouštěla v Thajsku.

Překlad: Lubomír Man

Jestřáb proti Rusku: proč bude nový ministr zahraničí USA horší než Albrightová

0
0
14. 3. 2018     zdroj
Donald Trump odvolal Rexe Tillersona z funkce ministra zahraničí USA. Zdroje v Bílém domě tvrdí, že Trump Tillersona žádal, aby odešel již v pátek. Z tohoto důvodu byl diplomat nucen zkrátit cestu po Africe a vrátit se do Washingtonu. Nyní jeho místo obsadí ředitel CIA Mike Pompeo. A jeho zase nahradí Jeana Haspelová. Stane se první ženou v čele americké tajné služby. Malek Dudakov vysvětluje, co tyto přesuny znamenají.


Slovní potyčky Trumpa a Tillersona

Na rozdíl od předchozích odvolání v Bílém domě, k nimž docházelo neočekávaně a jež vedla k vleklým jednáním o náhradě, tentokrát Trump okamžitě oznámil kandidaturu na post ministra zahraničí.

Ve svém oficiálním prohlášení, zveřejněném v listu The Washington Post, Trump blahopřál Marku Pompeovi ke jmenování do nové funkce a poděkoval Tillersonovi za jeho práci.

Díky práci Rexe Tillersona se naší zemi podařilo dosáhnout mnohého v zahraniční politice za posledních 14 měsíců, poznamenal Trump.

Pompeo zase oznámil, že je plně připraven "představovat zájmy Ameriky a zabezpečit zemi před jakýmkoli vnějším ohrožením".

Již poměrně dlouhou dobu se v tisku objevovaly zprávy o tom, že mezi Trumpem a Tillersonem se vytvářejí poměrně konfliktní vztahy. Tillerson nebyl nikdy profesionálním diplomatem. Většinu své kariéry působil jako manažer v ropné společnosti ExxonMobil. Mezi ostatními členy Trumpova kabinetu byl však Tillerson vždy považován za jednu z nejvyváženějších a nejumírněnějších postav.

Tillerson při práci upřednostňoval tradičnější metody diplomacie a neschvaloval ostré výpady Trumpa vůči vedoucím představitelům ostatních zemí v Twitteru nebo návrhy na použití ozbrojených sil. Byl proti odesílání dalších armádních jednotek do Afghánistánu. Bývalý ministr zahraničí považoval za chybu navyšování americké vojenské přítomnosti na Korejském poloostrově a navrhoval návrat k jednacímu stolu s vedením KLDR. Tillerson také neschvaloval jednostranné vystoupení USA z íránské jaderné dohody a doufal, že se Americe podaří vyřešit problém vývoje jaderných zbraní v Íránu diplomatickou cestou.

Novináři nejednou oznamovali, jak četné spory Trumpa a Tillersona na vlně emocí přecházely za rámec etiky. Celkem známá historka se odehrála začátkem podzimu roku 2017, kdy Tillerson, pokud máme věřit zdrojům v prezidentské administrativě, nazval Trumpa "pitomcem" pro jeho postoj k Afghánistánu v rozhovoru s viceprezidentem Mikeem Pencem. Tillerson se později Trumpovi omluvil, avšak veřejně nepřiznal, že tuto urážku použil.

Ve stejné době Trump neváhal veřejně zpochybňovat užitečnost práce svého ministra. Když se například v říjnu Tillerson pochlubil novinářům tím, že se mu podařilo zajistit přímý mimořádný kanál komunikace s vedením KLDR, Trump nazval na Twittru tuto činnost "marnou ztrátou času".

Avšak i přes všechny tyto rozpory nic nenasvědčovalo tomu, že Tillerson bude odvolán právě nyní. Bývalý minist zahraničí byl aktivně zapojen do diplomatického procesu s KLDR, který právě teď začal dávat první výsledky. Severokorejský vůdce Kim Čong-un navrhl uspořádání setkání s Trumpem a Bílý dům s tím předběžně souhlasil. Zdálo by se, že nyní je velmi špatná doba na změnu vedení ministerstva zahraničí.

Jestřáb Pompeo

Nová hlava ministerstva zahraničí USA Mike Pompeo je téměř úplný protiklad Tillersona. Na rozdíl od umírněné "holubice" v podobě Tillersona je Pompeo klasický neokonzervativní jestřáb. V minulosti sloužil 5 roků v americké armádě. Rok hlídkoval u Berlínské zdi, akorát krátce před jejím pádem. Účastnil se vojenské operace Pouštní bouře v zálivu, brzy poté opustil armádu a dostal se na právnickou fakultu Harvardu.

Později založil několik společností v oblasti vývoje technologií pro komerční a vojenské letectvo a také pro těžbu břidlicové ropy a plynu. Zde se seznámil s bratry Kochovými, majiteli mnohamiliardového podnikání v oblasti petrochemie, štědrými sponzory politiků Republikánské strany. V roce 2010 se Pompeo poprvé rozhodl k účasti ve volbách ve svém rodném 4. okresu Kansasu, kde se mu s pomocí darů Kochových podařilo celkem snadno zdolat své soupeře, když získal 59% hlasů. V Kongresu se Pompeo zanedlouho dostal do vedení dvou vlivných výborů - v oblasti rozvědky a energetiky. Svou prací v Kongresu Pompeo upoutal pozornost tehdejšího šéfa Republikánského národního výboru Reince Priebuse, který také Trumpovi navrhl jeho kandidaturu na post hlavy CIA. 23.ledna 2017 byl Pompeo schválen Senátem do této funkce.

Pompeo se vyznačuje důslednými sociálně-konzervativními názory, dlouhou dobu se řadil ke konzervativnímu Hnutí čajových dýchánků, aktivního v americké politice do roku 2015. Ale na rozdíl od mnoha svých kolegů v Hnutí čajových dýchánků (Tea Party) Pompeo zastával v zahraniční politice jasné neokonzervativní přesvědčení. Aktivně kritizoval Obamovu administrativu za přijetí íránské jaderné dohody a požadoval zachování všech sankcí proti Íránu.

Pompeo vystupuje za zachování programů na sledování vlád, prováděných CIA a NSA. Považuje Edwarda Snowdena, který odhalil podrobnosti o těchto programech, "za zrádce Ameriky, zasluhujícího si popravu", neuznává Obamovo rozhodnutí o postupném uzavření věznice Guantanamo a považuje za chybu zřeknutí se "mučení vodou" teroristů a také uzavření tajných věznic CIA v Evropě, kde se tato opatření aktivně používala během prezidentství George Bushe mladšího.

Pompeo rovněž navrhuje, aby byla KLDR nejen přinucena zbavit se jaderných zbraní, ale aby byla v Severní Koreji také provedena operace na změnu moci a zničení současného komunistického režimu.

Ženská tvář CIA

Mimochodem, "nástupkyně" Pompea na postu hlavy CIA - Gina Haspelová - svého času vedla právě jednu z tajných věznic CIA s názvem Kočičí oko v Thajsku. Někteří z podezřelých z terorismu, kteří tam byli drženi, byli podrobováni velmi krutým metodám výslechu - byli mučeni vodou 80-100 krát za měsíc, hlasitá hudba je připravovala o spánek, byli neustále biti a mrzačeni.

Pod tlakem mezinárodních organizací pro lidská práva byl Bush mladší v roce 2005 nucen zavřít tuto věznici a Haspelová byla přeložena do Centra boje proti terorismu v Langley. Později se ukázalo, že na její příkaz bylo zničeno několik důležitých záznamů z vězeňských cel, na nichž bylo zaznamenáno mučení vězňů. To však neznemožnilo Haspelové pracovat v její nové funkci až do roku 2013 a dokonce i získat řadu státních vyznamenání z rukou prezidenta Bushe. V únoru 2017 byla jmenována odbornou asistentkou nového ředitelem CIA Pompea.

Horší než Albrighthová

Za rok působení ve funkci vedoucího CIA se má Pompeo sotva čím pochlubit. Provedl několik veřejných akcí - například jménem Trumpovy administrativy se setkal s vedením Turecka a Saúdské Arábie a diskutoval s nimi o situaci v Sýrii a válce s DAEŠ (organizace je v Rusku zakázána). Celkově lze však stěží hovořit o nějakých významných úspěších. Snad s výjimkou jednoho: za rok práce v Bílém domě si Pompeo zajistil plnou důvěru Trumpa.

Je známo, že od jara loňského roku začal Pompeo Trumpovi poskytovat každodenní zprávy o stavu národní bezpečnosti Ameriky a zahraniční politiky. Trump trávil mnohem více času při komunikaci s Pompeem než s Tillersonem. Tomu napomohla okolnost, že Pompeo je svými názory blíž k Trumpovi, než bývalý ministr. Je to stejný "jestřáb" v otázce Íránu nebo KLDR, jako prezident. Rovněž nepovažuje používání mučení proti teroristům za něco hanebného. Vidí radikální islamistický terorismu jako hlavní hrozbu pro americkou bezpečnost, stejně jako Trump.

Jsou však mezi nimi i určité rozpory. Pompeo má například velmi negativní postoj k Rusku a ruskému vedení. Považuje pokusy Ruska o "obnovení jeho geopolitického vlivu ve světě" za významnou hrozbu pro Ameriku. Pompeo je přesvědčen, že "ruští hackeři" se pokoušeli ovlivnit prezidentské volby v USA v roce 2016.

Stejně jako Trump však Pompeo nesoudí, že tyto pokusy byly úspěšné a že ovlivnily "byť jediný hlas". Je ale znepokojen tím, že "ruští hackeři" se pokusí proniknout na servr volebních komisí při dílčích volbách v USA v listopadu tohoto roku. Pokud se do Tillersona, který často pobýval v Moskvě, svého času ještě vkládaly naděje, že by mohl posílit proces zlepšování vztahů mezi Ruskem a USA, pak od Pompea nic takové rozhodně nelze očekávat.

V případě jeho úspěšného schválení v Senátu se Pompeo stane "nejjestřábovějším" ministrem zahraničí USA od dob Madeleine Albrightové a Colina Powella. Celkově není pro ministra zahraničí vůbec přirozené být "jestřábem". Vždyť je v čele rezortu, zabývajícím se diplomatickou činností americké vlády. Není to rezort, do jehož působnosti by patřilo rozhodování o zahájení ozbrojených konfliktů nebo vysílání vojsk. Ba co víc, pro ministra zahraničí jako hlavního amerického diplomata je právě přirozené být "holubicí" ve prospěch mírového řešení mezinárodních otázek. Když si připomeneme historii, pak za posledních dvou ministrů zahraničí USA, kteří byli "jestřáby", Amerika zahájila řadu konfliktů.

Za Albrightové, známé jejím výrokem "nač má Amerika tak mocnou armádu, když ji nevyužíváme", byla válka v Jugoslávii. Za Powella proběhla invaze do Iráku a vojenská okupace Afghánistánu. Je vysoká pravděpodobnost toho, že se nyní podobná historie bude opět opakovat. Při absenci "holubičích" poradců, kteří by Trumpa brzdili, může Bílý dům klidně nějakou vojenskou intervenci obstarat.

Vstup vojsk do Sýrie nebo válka s KLDR

Nabízejí se dvě hlavní možnosti: buď vstup vojsk do Sýrie, například pod záminkou "ochrany civilistů" v provincii Východní Guta, o níž se nyní hodně v amerických médiích píše, nebo zahájení vojenského konfliktu s KLDR. Druhá možnost se zdá být trochu méně pravděpodobná vzhledem k tomu, že v posledních týdnech je vidět uvolňování vztahů mezi Severní a Jižní Koreou.

Ale ani tady nikdo nezrušil možnost pro "řinčení zbraněmi", například v předvečer jednání Trumpa a Kim Čong-una, pokud se, samozřejmě, budou konat, aby byl vyvinut další tlak na delegaci KLDR. Ale Sýrie je pravděpodobnější kandidát na další vojenskou eskalaci ze strany USA. Pokud Tillerson několikrát ústně sliboval, že ministerstvo zahraničí USA nemá v úmyslu usilovat o odchod vlády Bašára Asada od moci, pak Pompeo už tak patrně "liberálničit" nebude. Ten téměř jistě podpoří brzký proces na změnu syrského režimu.

Samozřejmě otevřená zůstává otázka, jak se to stane - vstupem pravidelné americké armády do Sýrie, nebo jen vysláním oddílů zvláštních jednotek, nebo zvýšením podpory skupin "opozice". Už teď je ale jasné, že očekávat brzký mír v Sýrii po porážce DAEŠ určitě nemůžeme.

Páté pravidlo aritmetiky

0
0
Viktor Stěpanovič Docenko
15.3.2018 Zvědavec

Úroveň matematického vzdělání, dokonce i ve vyspělých zemích, je alarmující. Akademik Vladimir Igorevič Arnold například uvažuje, že školní vzdělání ve Francii, Anglii a Americe prostě umírá v důsledku neuvážených reforem prováděných ve druhé polovině 20, století (viz. "Путешествие в хаосе", "Наука и жизнь"č. 12/2000). Schopnost používat kalkulačky přivedla k neschopnosti analyticky a logicky myslet, chápat podstatu fyzikálních a matematických úkolů (viz. "Ошибочная точность", "Наука и жизнь"č. 3/2002). Doktor fyzikálních a matematických věd Viktor Stěpanovič Docenko vypráví o své zkušenosti z výuky na univerzitě v Paříži a o souvisejících úvahách.


Historici se stále dohadují: jak se mohlo stát, že takoví moudří a vzdělaní starověcí Egypťané tak rychle zapomněli, jak postavit nádherné pyramidy? Všechno nastalo doslova během několika generací (na přelomu 4. a 5. dynastie kolem 26. století př.n.l.). Ve skutečnosti to byla úžasná historická katastrofa: po staletí studovali a studovali, kousek po kousku zdokonalovali dovednosti, jedno pokolení předávalo nahromaděné znalosti a zkušenosti dalšímu, potom postavili tři velké pyramidy (Chufevovu, Chefrenovu a Menkaurovu) a náhle vše zapomněli, ztratili návyky a dovednosti a přestali chápat základní věci. Zvlášť překvapivé je to, že se to stalo jako by z ničeho nic, bez válek a invazí barbarů. Všechno, co bylo postaveno později, vypadá již jen jako žalostná napodobenina velkých pyramid a dnes není ničím jiným, než hromadou trosek.

Teď už vím, jak něco takového může nastat: jde o to, že již pátý rok vyučuji fyziky a matematiku na univerzitě v Paříži (Univerzita Pierre a Marie Curieových, známá jako ‚Paris VI‘, nebo ‚Jussieu‘). Musím říci, že Paříž není poslední místo na světě, pokud jde o vzdělání, a moje univerzita není nejhorší z pařížských. Rusko vždy trochu zaostává za Západem a když uvážím, jak energicky a hlavně na co nás ministerstvo školství (autor má na mysli ruské – pozn. překladatele) reformuje, mohu nyní v Paříži sledovat, naši blízkou budoucnost. Ihned upozorňuji: nepředjímám roli ‚proroka budoucnosti‘, a proto se budu snažit vyhýbat zobecnění. Stále nemohu srovnávat běžnou úroveň francouzského vzdělávání (o kterém mám nejasné představy) s běžnou úrovní současného ruského vzdělání (o němž už nevím nic). A upřímně řečeno, vůbec nevím, co to je ta ‚běžná úroveň vzdělání‘. Budu mluvit jen o mé osobní zkušenosti – abych tak řekl, ‚zpívám, co vidím‘.

Začnu krátkým popisem. Již dlouhou dobu je ve Francii zavedena ‚státní maturita‘ (poznámka překladatele: v Rusku dnes ‚Единый государственный экзамен‘ – ЕГЭ), jen se jmenuje BAC (od slova ‚baccalauréat‘), ale to na jádru věci nic nemění. Důvod zavedení francouzské BAC byl přibližně stejný, jako v Rusku: postavit všechny studenty do stejných podmínek, aby se vzdělávání zbavilo korupce, aby se srovnaly požadavky na absolventy a tak dále. Stručně řečeno, aby všechno bylo čestné a spravedlivé. Je zde určitý rozdíl: BAC má několik specializací. Je vědecká varianta, zvyšující váhu zkoušek z matematiky a fyziky; humanitní, upřednostňující jazyky a filozofii; nebo ekonomická atd. Absolvent BAC má právo se bez přijímacích zkoušek zapsat na univerzitě svého profilu (ale pouze v místě bydliště) a učit se něm zdarma (když nepočítáme ‚komisní poplatek‘ tři sta eur na začátku každého akademického roku). A pokud student doloží, že příjmy jeho rodiny jsou pod určitou úrovní, může získat stipendium (zcela bez ohledu na svůj prospěch).

Student, který absolvoval BAC s určitým prospěchem (nad 15 z 20), má právo se zapsat do přípravného oddělení jedné z takzvaných Grande École (nejznámější z nich je École Normale Superieure) – což jsou něco jako elitní vysoké školy a pro vstup do nich je nutné absolvovat vstupní kurzy a přijímací zkoušky. Dále během studia jak v Grande École, tak i na univerzitě, v zimním i letním semestru nestává probírka. Pokud student nedosáhne určitý počet bodů, je vyloučen (nebo v některých případech propadá). Probírka je tvrdá, v prvním semestru na mojí univerzitě končí 40% studentů a v dalším ještě 30%, atd. Ve výsledku koncem druhého ročníku studia zůstává sotva jedna čtvrtina těch, kteří začali studovat (ve skutečnosti to jsou dvouleté přijímací zkoušky). Probírka pokračuje i dále, byť ne tak intenzivně a nakonec tuto výuku korunují dva nebo tři roky, tzv DEA, která s určitými úpravami odpovídá ruské aspirantuře, zakončované stejně jako u nás disertací a vědeckou hodností. Samozřejmě, že do této úrovně se dostanou jen ti nejlepší. A na závěr tohoto nudného úvodu, něco málo o mě: Jsem doktor fyzikálních a matematických věd, profesor, zabývající se teoretickou fyzikou na univerzitě ‚Paris VI‘. Vyučuji matematiku a obecnou fyziku prvoročáky a ještě jako ‚kontrastní sprchu‘, přednáším jistý teoretický kurz (nebudu vysvětlovat jaký) a vedu semináře pro aspiranty posledního ročníku École Normale Superieure (t. j. pro ty nejlepší).

Jak můžete vidět, vzdělávací soustava je koncipována vůbec ne špatně, vše je uspořádáno docela rozumné, a dokonce má na to všechno i peníze (Francouzi sice pořád naříkají, že peněz na vzdělání je bolestný nedostatek, ale to jen proto, že nevědí, co to znamená opravdový nedostatek). Ale přesto mohu oznámit těm, co dosud nevědí, že ‚chtěli to, co nejlepší a dopadlo to jako obvykle‘ (okřídlený ruský vtip připisovaný bývalému předsedovi vlády V. S. Černomyrdinovi – poznámka překladatele) se týká nejen Ruska. Francouzské vzdělání (a mám podezření, že nejen francouzské) je toho živým příkladem.

V důsledku zvláštností mých aktivit, budu nucen se ve svém dalším vyprávění příležitostně odkazovat na odborníky z oblasti vyšší matematiky. Mám na mysli ty, kteří znají všechna čtyři pravidla aritmetiky, a také umějí skládat zlomky a obecně znají násobilku. Části textu pro jejichž pochopení jsou takové specifické znalosti zapotřebí, budou zvýrazněny kurzívou.

Tak třeba v tomto akademickém roce jsem zjistil, že mezi padesáti mými studenty prvního ročníku (mám dvě skupiny), osm lidí se domnívá, že tři šestiny (3/6) se rovnají jedné třetině (1/3). Zdůrazňuji, že se jedná o mladé lidi, kteří právě absolvovali ‚vědecký BAC‘, tedy zkoušku se zdůrazněnou matematikou a fyzikou. Všichni odborníci, jimž jsem to řekl, a kteří nemají zkušenost s výukou na pařížských univerzitách, to nebyli schopni pochopit. Když se snaží pochopit, jak se to mohlo stát, dělají běžnou chybu vlastní všem odborníkům: snaží se v tom najít logiku, hledal (chybné) matematické uvažování, které by mohlo vést k takovému výsledku. Ve skutečnosti je všechno mnohem jednodušší: jim to tak řekli ve škole a oni, jako pečliví studenti (a na univerzitě jsou jen pečliví studenti!), si to zapamatovali. To je všechno. Já jsem je v následujícím cvičení (věnovanému derivaci funkcí) přeškolil; udělal jsem malý úkrok stranou a řekl, že 3/6 je 1/2 a ne 1/3, jak se domnívají někteří z přítomných. Reakce byla: ‚Opravdu? Dobře…‘. Kdybych jim řekl, že to je rovno 1/10, reakce by byla přesně stejná.

V předchozích dvou akademických letech deset až patnáct procent z mých studentů systematicky projevovalo další, poněkud ‚nestandardní‘ matematický poznatek: předpokládali, že jakékoliv číslo umocněné na -1 je rovno nule. Přitom to nebyla náhodná fantazie, ale dobře osvojená znalost, protože se projevovala opakovaně (i po mých námitkách) a vyskytovala se v obou případech: pokud našli něco na -1, potom to okamžitě zaměňovali za nulu, a naopak, pokud bylo nutno něco vynulovat, umocnili to na -1. Závěr je stejný: naučili je to tak.

Co, nešťastné francouzské děti nemohou doopravdy naučit, jsou zlomky. Vůbec zlomky (skládání, násobení a zejména dělení) jsou trvalým bolehlavem mých studentů. Ze svojí pětileté výukové zkušenosti mohu říci, že slušně pracovat se zlomky neumí více, než desetina mých prvoročáků. Je třeba říci, že aritmetická operace dělení je snad nejobtížnějším tématem moderního francouzského středního školství. Popřemýšlejte o tom, jak vysvětlit dítěti, co je to dělení: nakonec budete dělit šest jablek mezi tři chlapce? Nějak to není ono. Abych mohl říci, jak se vyučuje dělení ve francouzské škole, musím se znovu obrátit na odborníky. Možná ne všichni, ale někteří z vás si ještě pamatují ‚předpřipravené‘ dělení. Takže ve francouzské škole se operace dělení vyučuje podle formálního algoritmu, které ze dvou čísel (dělenec a dělitel) pomocí přísně definovaných matematických manipulací získá třetí číslo (podíl). Samozřejmě, že osvojit si tuto hrůzu je možné teprve po spočítání řady příkladů a tyto příklady spočívají v tomto: nešťastní žáci dostávají šarády v podobě již hotového příkladu, v němž jsou některé číslice vynechány – a oni je mají najít. Přirozeně, že po tom všem, ať to probíhá jakkoliv, budete v případě 3/6 souhlasit s čímkoliv.

Samozřejmě, kromě výše uvedených ‚systematických nestandardních znalostí‘ (které se naučili ve škole), existuje mnoho čistě osobních, náhodných fantazií. Některé z nich jsou zcela směšné. Například jeden mladík jaksi navrhl přenést číslo ze jmenovatele do čitatele se změnou znaménka. Jiná studentka, když spočítala kosinus úhlu mezi dvěma vektory roven 8, učinila závěr, že samotný úhel je 360 ​​stupňů vynásobený osmi, a tak dále. Mám celou sbírku podobných příkladů, ale o nich teď řeč nebude. Konec konců, to že mladí lidé jsou stále schopni fantazírovat, není až tak špatné. Přemýšlet je ve škola již odnaučili (a koho ještě ne, zcela jistě odnaučí na univerzitě), tak ať zatím alespoň nějak projevují živost umu (dokud oni, živost a um stále existují).

Dosti dlouho jsem nemohl pochopit, jak všichni tito mladí lidé s podobnou úrovní znalostí mohli udělat BAC, jehož zadání je sestavené na docela slušné úrovni a jehož řešení (jak jsem se domníval) je možné pouze na základě přiměřeně dobrých znalostí. Teď už znám odpověď na tuto otázku. Příčinou je to, že prakticky všechna zadání v BACu lze řešit pomocí dobré kalkulačky – tyto moderní kalkulačky jsou dnes velmi dobře vybavené: vykonají libovolné algebraické operace, najdou její derivaci i nakreslí průběh funkce. Přitom je použití kalkulaček při této zkoušce povoleno. A co víc, rychle a ve správném pořadí mačkat tlačítka se současní mladí lidé naučí velmi dobře. Jedna bída – i chybička se vloudí, ve spěchu stiskneš nesprávný čudlík, a pak dostaneš nesmysl. Přitom nesmysl to je z mého staromódního pohledu, zatímco z jejich pohledu jde jen o chybu, co se dá dělat, to se stává. Například jeden z mých studentů cosi špatně stiskl a dostal poloměr planety Země rovný 10 milimetrů. A, bohužel, ve škole ho nenaučili (nebo si to prostě nezapamatoval), jaký je rozměr naší planety, a proto ho těch 10 mm nedostalo do rozpaků. A teprve když jsem mu řekl, že jeho odpověď je nesprávná, začal hledat chybu. Přesněji, on pouze začal znovu mačkat tlačítka, ale tentokrát pečlivěji a v důsledku toho na druhý pokus dostal správnou odpověď. Byl to pilný student, ale byl naprosto ‚neorientovaný‘ co se týče poloměru Země: 10 mm nebo 6.400 kilometrů – kolik řeknou, tolik to bude. Jen si nemyslete, že tento problém lze vyřešit tím, že zakážete kalkulačky: v takovém případě BAC prostě nikdo neudělá, děti si po škole budou muset místo studia na univerzitách hledat práci, a zároveň bez práce zůstane celá armáda univerzitních profesorů – a nastane strašlivý společenský výbuch. Takže není dobré sahat na kalkulačky, zejména proto, že ve většině případů žáci mačkají tlačítka správně.

Nyní o tom, jak se ve skutečnosti vyučuje matematika a fyzika na univerzitě. Pokud jde o matematiku, tak pod tímto předmětem se v zimním semestru studijní tři témata: trigonometrie (sinus, cosinus, atd ...), derivace funkcí a pár integrálů standardních funkcí – zkrátka všechno to, co by studenty měli znát, aby udělali BAC. Ale je obvyklé, že na univerzitě se to učí znovu, aby se to konečně naučili ‚pořádně‘.

Pokud jde o trigonometrii, to její studium se zaměřuje na zapamatování si tabulky hodnot sinu, kosinu a tangenty standardních úhlů 0, 30, 45, 60 a 90 stupňů a také několika standardních vztahů mezi těmito funkcemi. Pilní studenti, kterých ve skutečnosti není až tak málo, to vše znají i tak. Ale je v tom háček, každý rok zadávám svým studentům stejnou otázku: kdo může vysvětlit, proč se sinus 30 stupňů rovná 1/2? Učím již pět let a každý rok mám asi padesát studentů; tak z těch dvou set padesáti mých studentů za celou tu dobu mi tuto otázku neodpověděl jediný člověk. Navíc, podle jejich názoru, je samotná otázka nesmyslná: to, čemu jsou všechny ty siny a cosiny rovny (ostatně stejně, jako všechny ostatní znalosti, které do nich cpou ve škole, a teď to pokračuje na univerzitě), jsou prostě jakousi skutečnosti, kterou si musí zapamatovat. A každý rok, jako ten poslední zpozdilec, se snažím změnit jejich přesvědčení a snažím se jim vysvětlit, co odkud pochází, jaký to má vztah ke světu, v němž žijeme, snažím se vysvětlovat tak, aby to bylo zajímavé - a oni se na mě dívají jako na blbečka a trpělivě čekají, až se konečně uklidím a řeknu jim, co se vlastně musí naučit nazpaměť. Za svůj velký úspěch považuji to, když se na konci semestru jeden nebo dva lidé ze skupiny jednou nebo dvakrát zeptají ‚proč?‘. Ale dosáhnout toho se mi podaří ne každý rok…

Nyní o derivaci funkce. Milí odborníci, nebojte se: žádná Cauchyho věta, žádné ‚nechť je zadané epsilon větší než nula …‘ tady nebude. Když jsem začal pracovat na univerzitě, nějaký čas jsem navštěvoval výuku mých kolegů - abych pochopil, jak to chodí. A tak jsem zjistil, že ve skutečnosti je vše mnohem, mnohem jednodušší, než jak jsme se to učili. Rychle se podělím o svůj objev: derivace funkce je taková ta čára, která je umístěna v pravém horním rohu symbolu funkce. Opravdu si nedělám legraci – přesně tak je to učí. Ne, samozřejmě, že to není zdaleka všechno: potřebujete se naučit soubor pravidel, co se stane, když čáru umístíte na derivaci funkce atd.; naučit se tabulku, popisující, co tato čára provede se standardními elementárními funkcemi, a také si zapamatovat, že pokud je výsledek těchto magických operací kladný, pak funkce roste a pokud je záporný, funkce klesá. To je vše. Integrování je přesně stejný příběh: integrál to je takový svislý klikyhák umístěný před funkcí, potom následují pravidla pro práci s tímto klikyhákem a samostatné prohlášení: Výsledkem integrace je plocha pod křivkou (a proč vlastně potřebují tuto plochu?…).

S výukou fyziky to je podobné, jen povídat o tom je smutné – není na tom nic směšného. Proto velmi stručně (jen pro úplnost): fyzika v prvním semestru na Univerzitě Pierra a Marie Curieových začíná lineární optikou (přitom se studenti na současně probíhajících cvičeních z nějakého důvodu učí pracovat s osciloskopem), potom dvě cvičení za sebou se biflují nazpaměť obrovskou tabulku rozměrů fyzikálních veličin (tj vyjádření jednotek v kilogramech sekundách a metrech, například gravitační konstanty, atd; jen podotknu, že nemají ponětí o tom, co je to gravitační konstanta), pak mají mechaniku (interakce koulí, rovnováha sil, atd.) a nakonec zimní semestr z nějakého důvodu završuje hydrodynamika. Proč právě takový výběr – nemám tušení, možná toto patří mezi to nemnohé, co zná hlavní koordinátor (a přednášející) naší sekce. Proč právě v tomto pořadí? Ale vůbec, jaký má význam, v jakém pořadí se to všechno nabiflují …

Chudáci Marie a Pierre Curieovi … Na onom světě se těžko někde studem schovají.

Pokusím se předložit vzdálenou analogii všech těchto nesmyslů v humanitních vědách. Představte si, že program univerzitního předmětu nazvaného ‚Ruská literatura‘ se skládá z následujících částí: 1. Dílo A. P. Čechova; 2. Jazyková analýza prací ruských a sovětských spisovatelů 19. a 20. století; 3. ‚Slovo o pluku Igorově‘; 4. Dílo A. Platonova. A to je vše …

Co se týká aspirantů École Normale Superieure (tedy ty ‚super-nejlepší‘), u nich je situace zcela odlišná. Tyto děti prošli takovou probírkou, že se mezi nimi nesetkáte ani s fantasty, ani s lajdáky. Kromě toho se zlomky je to u nich vše v pořádku, i algebru znají výborně, stejně jako mnoho dalšího, co mají v tomto věku znát. Jsou velmi cílevědomí, pracovití a výkonní a s jejich dizertacemi bude vše, to jsem si jist, v dokonalém pořádku. Jedna bída je v tom, že myslet vůbec neumějí. Provést zadané, učitelem jasně zadané manipulace – prosím, něco, se naučit, zapamatovat si – kolik si jen přejete. Ale přemýšlet – v žádném případě. Tato funkce jejich těla, bohužel, zcela atrofovala. No, a teoretickou fyziku oni vůbec neznají. Samozřejmě, že oni znají spoustu nejrůznějších věcí, ale je to jen strakatá, naprosto chaotická mozaika složená z řady drobných znalostí, které mohou úspěšně použít pouze v případě, že se jim předloží otázky, odpovídající již popsaným pravidlům této mozaiky. Například, pokud se takovému aspirantu předloží otázka, potom odpověď se musí zakládat buď na ‚znalosti A‘, nebo ‚znalosti B‘ anebo ‚znalosti C‘, protože pokud to není ani A, ani B, ani C, tak zůstane, jak solný sloup, protože ‚toto se nestává‘. Ačkoli, samozřejmě, i aspiranti École Normale Superieure mají docela směšné díry ve znalostech – ale za to ty nešťastné děti vůbec nemohou – měli takové učitele. Například, každý rok zjišťuji, že nikdo z mých studentů (aspirantů posledního ročníku École Normale Superieure!) není schopen použít Gaussův integrál a vůbec nemá tušení, co to je. To je jako by člověk psal disertační práci o významu přírody v poezii pozdního Puškina a přitom netušil, co to jsou synonyma. Ale z těchto aspirantů budou výborní vykonavatelé, jako ti ‚roboti vykonavatelé‘ z dávného filmu ‚Moskva – Cassiopeia‘ … A proto raději učím prváky na univerzitě: tam přece jenom existuje alespoň malá naděje někoho něco naučit …

Je mi těch dětí tak líto! Jen si to představte: z roku na rok, od raného dětství se biflují, biflují a biflují všechny ty nesmysly … Ale je jasné, že je nemožné se to všechno naučit. I ti nejlepší studenti budou mít mezery. V praxi to někdy vypadá divoce (alespoň pro mě). Představte si: pilný student umí derivovat, integrovat (tj zapamatoval si všechna pravidla týkající se ‚čárky‘ a ‚svislého klikyháku‘), ale zlomky nezvládá. Nebo, řekněme, sčítat umí, ale odečítat – vůbec – nenaučil se to včas! Současně může znát celou násobilku, ale čemu se rovná 6 krát 7 – ne (možná prostě jen v ten den, kdy to učitel ve škole říkal, byl nemocen). Nyní jste, doufám, pochopili, že ve skutečnosti 3/6 mohou být rovné nejen 1/3, ale obecně čemukoliv. Pokud chcete, je možné to nazvat ‚pátým pravidlem aritmetiky‘: kolik řeknu, tolik to i bude!

Nevím, jak dlouho tato vzdělávací ‚apokalypsa‘ probíhá, možná deset let, možná o něco méně, ale že do škol již přišli pedagogové ‚nové generace‘ – absolventi takovýchto univerzit – to je jisté, vidím to na svých studentech. Co se týče mých kolegů – současných univerzitních profesorů … Ne, s jejich aritmetikou je to u nich vše v pořádku a vůbec, v jistém smyslu to jsou všechno poměrně gramotní lidé – stárnoucí vymírající generace. Ale na druhé straně, pokud je ve vzdělávání takový všeobecný bordel, volky-nevolky, ale blbnou všichni – nejen studenti, ale i učitelé, zdá se, že je nějaký nevyhnutelný přírodní zákon. Rozvrat rozvrací …

V tomto školním roce byl v písemce jeden z příkladů takovýto (myslím, že ruští sedmáci, nebo osmáci by ho zvládli):

‚Balón letí jedním směrem rychlostí 20 km/h po dobu 1 hodiny a 45 minut. Poté se směr pohybu změní o stanovený úhel (60°) a balón poletí se stejnou rychlostí ještě další hodinu a 45 minut. Stanovte vzdálenost místa startu k místu přistání.‘

Před písemkou po dobu dvou týdnů mezi vysokoškolskými učiteli proběhla bouřlivá diskuze, jestli to není pro naše studenty příliš obtížné. Nakonec jsme se rozhodli risknout a dali to do písemky, ale s podmínkou, že ti, kteří to vyřeší, dostanou body navrch. Potom na pomoc vyučujícím, kteří budou prověřovat tyto písemky, autor příkladu poskytl jeho řešení. Řešení zabíralo půl stránky a bylo chybné. Když jsem si toho všiml a začal protestovat, kolegové mě okamžitě uklidnili velmi jednoduchým argumentem: ‚Proč jsi nervózní, stejně tento příklad nikdo nevyřeší…‘ A měli pravdu. Z půl druha stovky studentů, kteří psali písemku, ho zvládli pouze dva studenti (a to byli Číňané). Z mých padesáti žáků se asi polovina ani nepokoušela jej vyřešit, a ti, kteří se pokusili, došli k výsledkům mezi 104 metry a 108 500 kilometry. Když jsem vracel písemku studentce, která spočítala 108 500 kilometrů, snažil jsem se odvolat k jejímu zdravému rozumu: vždyť to by znamenalo dva a půl krát obletět zeměkouli! Ale ona mi důstojně odpověděla: ‚Ano, já už vím, že je to špatné řešení.‘ Tak si to stojí …

Čtenář je pravděpodobně již unavený v očekávání odpovědi na dávno uzrálou otázku: ‚Jak je to možné?‘ Vždyť Francie je vysoce rozvinutá kulturní země, plná rozumných a vzdělaných lidí. Jr to jedná z vůdčích zemí v oblasti teoretické fyziky, matematiky, i špičkových technologií, země, kde podle ruského pojetí je ‚vše v pořádku‘. A vůbec, kam se poděla vynikající francouzská matematická škola ‚Bourbaki‘? A vůbec, co s tím má společného ‚státní maturita‘?

Co se týče ‚bourbakistů‘ je odpověď jednoduchá. Tato škola nikam nezmizela, existuje i nadále, ale začala se podobat ‚černé díře‘: Lidi (dokonce talentované!) do sebe ‚nasává‘, ale co se děje uvnitř, ti, co jsou venku již nevědí. Proměnilo se to na cosi na způsob hry ‚hrách na stěnu házet‘ Hermana Hesse. A tak silná matematická tradice ‚bourbakistů‘ ve francouzské společnosti zaostala. Právě proto nešťastné děti trápí šarádami typu dělení pomocí sloupečků. Nebo například, když měl řešit rovnici 5x + 3 = 0, jeden z mých studentů počmáral celou stránku úvahami o struktuře a četnosti množin řešení rovnic tohoto typu, ale samotnou rovnici vyřešit nedokázal. Je dobře známo, co zbude, když učení, víru nebo vědu opustí duch a zůstane jedině formální rituál: marasmus.

Co se týče ‚jak se to mohlo stát?!‘, vidíte, že mohlo, dokonce velmi snadno! I když se domnívám, že jenom dočasně. Za prvé, musíme mít na paměti, že celá tato katastrofa ve vzdělávání začala ne až tak dávno, a když se mluví o chytrých a vzdělaných lidech, je to ve skutečnosti velmi úzká vrstva společnosti (na níž však ve skutečnosti vše stojí), tvořená staršími (a vymírajícími) ‚dinosaury‘. A příchozí v této vrstvě již nejsou (přesněji jsou to Číňané a ještě Rusové). Za druhé existuje i zcela jiný názor na to, co se děje. Tento velmi cynický pohled na soudobou společnost mi jednou vysvětlil můj kolega na univerzitě (velký francouzský vlastenec, původem Polák, který studoval několik let v Moskvě, dobře rusky mluví a je velký znalec ruské literatury). Je to velmi rozumný člověk, také učí a dokonale vidí, co se děje, ale nevěří, že to je nějaká katastrofa, ale naopak, vše je správné, všechno se vyvíjí tak, jak má. Jde o to, že soudobá rozvinutá společnost potřebuje pouze dobré vykonavatele. Tvůrčí a myslící lidé jsou samozřejmě také potřební, ale doslova zapotřebí je jich jen pár. Proto celá vzdělávací soustava musí být nastavena na výběr, výchovu a zácvik dobrých vykonavatelů a učit mladé lidi přemýšlet je zcela nepotřebné: v soudobé společnosti to jen poškodí jejich budoucí profesní perspektivu, bez ohledu na to, jaká by mohla být. Co se týče tvůrčích osobností, není se třeba o ně bát: ten, kdo je opravdu talentovaný, nějak nějakým způsobem prorazí. V tomto smyslu s velkou pravděpodobností je zcela nezajímavé, jaké předměty je tu na univerzitě učíme, přinejmenším v úvodních semestrech. Namísto fyziky a matematiky by bylo docela dobře možné přimět je biflovat například latinu (jenomže takové odborníky teď nenajdeme). Stejně v budoucí profesní činnosti nebudou potřebovat žádné znalosti fyziky, ani matematiky. Ve škole a univerzitě je jednoduše důležitý výběr a výcvik na poslušnost, pracovitost a výkonnost, to je vše. A pro ty, kteří vyletí z tohoto systému, pro ty, kteří jdou do ‚odpadu‘, existují košťata pro zametání ulic, pokladny v supermarketech, montážní linky, a tak dále. Vy tam v Sovětském svazu jste svého času vyrobili milióny ‚přemýšlejících‘ inženýrů – a co? Část svých běžných pracovních povinností oni obvykle neznali a raději přemýšleli o osudu světa, o smyslu života, o Dostojevském … Přitom budete souhlasit, že sami tito, abych tak řekl ‚myslící a vzdělaní inženýři se jeden jako druhý cítili nešťastní: nenaplněné sny o velkých dílech, neuplatněné talenty, světové ponížení atd. A zde máme životní požadavky a potřeby, jak osobní tak i pracovní, jasně algoritmizované a každý je šťastný a spokojený …

Myslím, že je to jasné a není nutné to dále rozvádět. To vše je již popsáno a znovu napsáno v nesčetných utopiích a antiutopiích. Mě osobně je takový pohled na rozvinutou soudobou společnost krajně nesympatický, ale to neznamená, že je chybný. Mám dojem, že v takovém systému se žádný talent neprosadí (prostě jen proto, že je nebude mít kdo učit), a potom lidé, nebo spíš ‚roboti-vykonavatelé‘ velmi rychle zapomenou, jak vybudovat ‚Velké pyramidy‘. Ale možná se mýlím …

Nyní je doufám jasné, jaký význam má ‚státní maturita‘? Když lidé místo toho, aby sami přemýšleli a učili přemýšlet své děti, se snaží ve svém důsledku vše degradovat na algoritmy a tupé testy, nastává všeobecné hloupnutí. Mimochodem, co je prvotní a co je druhotné, nevím: je možné, že všechny ty státní maturity, (ЕГЭ, BAC) a další testy nejsou ničím jiným, než následkem (a nikoliv příčinou) všeobecného, tak říkajíc ‚radikálního zjednodušení myšlení‘ v rozvinuté společnosti. Za mého mládí se zkoušky ve stylu státní maturity prováděly pouze na vojenské katedře, což bylo ospravedlnitelné a pochopitelné: ‚příkaz náčelníka je zákonem pro podřízeného‘ a basta, myslet u toho bylo nežádoucí. Zdá se, že teď se tento styl výuky stává všeobecným. Podle mě by bylo lepší ponechat korupci, než mít křišťálově čistou společnost vykonavatelů robotů-idiotů. Ačkoliv mám silné podezření, že Rusku v tomto smyslu nic zvláštního nehrozí. U nás často uvíznou a umírají nejen dobré snahy, ale naštěstí i kreténizmus.

No, a jestli podobná ‚algoritmizace‘ života je ve skutečnosti směrem dalšího vývoje lidstva (konec konců, jestli je to efektivní, tak proč ne?), potom mě nezbývá, než mu popřát šťastnou cestu. Hodně štěstí, děti, dál pokračujte bez mě, zůstávám …

Alexandr Eiffel vybudoval mnoho mostů, viaduktů a dalších ocelových konstrukcí, zabýval se otázkami aerodynamiky. Světovou slávu mu přinesla otevřená věž, která se stala symbolem Paříže. Bude Francie moci dát světu stejně široce vzdělané a talentované lidi, jako byl Eiffel?




Ostankinská televizní věž, postavená v roce 1960 podle projektu držitele Leninovy ceny Nikolaje Vasiljeviče Nikitina, je jedním z nejmodernějších děl světa. Vyznačuje se elegancí konstrukčních řešení a vysokou spolehlivostí konstrukce. Budou se moci po stávajících ruských reformách vzdělání a vědy objevit inženýři, schopní překonat tvůrce tohoto díla?



Пятое правило арифметики vyšel na Наука и жизнь. Překlad čtenář - děkuji.

Pomohou USA obchodní bariéry?

0
0
Jaroslav Loudil
15. 3. 2018
prezident Trump podepsal výnos o zavedení 25 % dovozního cla na ocel a 10 % cla na hliník. Současně nařídil, aby byly připraveny cla na dovoz zboží z Číny v hodnotě 60 miliard Dolarů. USA mají totiž značný problém. Roku 2017 dosáhl jejich deficit zahraničního obchodu se zbožím obří sumy - 811 miliard Dolarů. I když USA díky  prudce rostoucí domácí těžbě ropy i plynu frakováním rychle snižují import těchto komodit, tak jejich deficit obchodu přesto narůstá. 


Mnozí přitom čekali opak , tedy, že -"samozásobení vlastní ropou" - USA v zahraničním obchodě pomůže. Nikoli, nepomohlo. Problém amerických deficitů má totiž mnohem hlubší kořeny. USA mají deficit zahraničního obchodu se  zbožím od roku 1976 nepřetržitě, tedy už 42 let ! USA měly roku 2017 obchodní deficit s 99 státy světa. To musí udivit i naprostého laika, který si musí položit tuto otázku : "Jak to, že nejvyspělejší  a největší ekonomika světa má  obří deficit s půlkou světa ?" Jak to, že údajně skvělé, technicky vyspělé  a báječné zboží : "Made in USA" - nedokáže prorazit ve světě ? Jak to, že 80 milionů Němců dokáže ročně vyexportovat tolik zboží, kolik 330 milionů Američanů ? Dle mého soudu je odpověď tato :"USA zneužívají výsadního postavení Dolaru ve světě. Je to přežitek a relikt minulosti. Stručně řečeno - USA si dnes žijí nad poměry. Jejich udávané národní bohatství je z větší části jen fikce. Nedělejme si o USA žádné iluze. Zastaralá pozemní dopravní infrastruktura, ekologie na huntě, mizerné zdravotnictví pro chudé, národnostní třenice, obrovité rozdíly mezi nejbohatšími  a nejchudšími, pokrytectví na každém kroku, nerespektování mezinárodního práva, kdo nemá majetek, tak je jen - "vzduch" ,...atd. atd.

P.S. Pomůžou USA v obchodě cla na dovážené zboží ?? Nikoli, nepomůžou, ale uškodí ! Počítám ,že Evropa, Japonsko a Čína zavedou na zboží USA stejná a nebo pokud možno ještě vyšší cla. A export drahého zboží z USA  klesne. Deficit obchodu se ještě navýší. A to je pravý opak toho, co Trump dnes zamýšlí. Sahat dnes po zavádění cel je výrazem čirého zoufalství  v USA. Co takhle oslabit hodnotu jednoho Dolaru  z dnešních 1,20 za Euro na  1,60 nebo 1,80 ?? To je lepší recept jak cla. Ovšem po této devalvaci by měla Čína rázem větší nominální HDP jak USA  a stala by se ze dne na den největší ekonomikou světa. Stejně k tomu jednou dojde, tak na co čekat. Nač to odkládat, když by to dnes pomohlo US exportu ? Takže Amíci za oceánem, rozum do hrsti, dokud pro vás není pozdě !!

https://www.novinky.cz/ekonomika/466179-ekonomove-se-shoduji-cla-americanum-nepomohou.html

Czexit je jediná možnost, jak přestat být krmelcem Evropy! 2. část

0
0
Jaroslav Tichý
15. 3. 2018
V souvislosti se sílícím voláním našich voličů po odchodu z EU, která se mění prakticky den ze dne k horšímu, a to jak z hlediska svých pravidel tak i své podoby, sílí současně strašení našich občanů ze strany našich veřejných propagandistických prostředků a různých „odborníků“ ohledně obrovských negativních dopadů příp. Czexitu na naši zem a na její obyvatele. Protože jde o zavádějící a záměrně zkreslená tvrzení, pojďme si k celé záležitosti říci více.


Hlavním argumentem používaným proti případnému Czexitu je údajná ztráta až poloviny pracovních míst v průmyslu orientovaném převážně na dodávky do EU. Nejprve si připomeňme několik skutečností:

1. část je ZDE http://www.novarepublika.cz/2018/03/czexit-je-jedina-moznost-jak-prestat.html


Efekty shora popsaných strukturálních, vlastnických a dalších změn v ekonomice ČR jsou následující:

· přinášejí naší zemi a drtivé většině jejích obyvatel průběžně ztráty (průběžný odliv zisku a úroků od nás na úrovni několika set miliard Kč, dále kurzové ztráty z titulu záměrně podseknuté koruny, kdy samotný rozdíl mezi směnným kurzem Kč a paritou kupní síly nám ročně vytváří ztrátu přes 1 bilion korun, ceny dodávek od našich subdodavatelů často vynuceně na úrovni nákladů atd.);

· naše zapojení do mezinárodní ekonomické spolupráce se změnilo zásadně k horšímu. Přestali jsme být jako ČR v převažujícím objemu obchodním partnerem pro jiné země. Fungujeme nyní vesměs jen jako pouhá posluha jiným evropským zemím, které mají silnější pozici v EU;

· nemáme již vlastní banky, ani kapitál (což se jeví být velkým problémem nejen z hlediska možnosti podpory činnosti zbytků vlastní české ekonomiky, nýbrž i nastupující průmyslové revoluce 4.0 a s tím související nutnosti modernizovat naši výrobu a služby);

· odešli jsme nuceně od výroby vlastních finálních výrobků s vyšší přidanou hodnotou (a od jejich samostatného exportu do zahraničí) k pouhé výrobě komponentů a k činnosti v montovnách. Tedy k nízké či téměř nulové přidané hodnotě, přešli jsme totiž často na pouhou práci ve mzdě;

· naše mzdy, platy a důchody jsou hluboce podhodnoceny oproti srovnatelným zemím Evropy, a to i po jejich nedávných dílčích navýšeních. (Jejich stav přitom souvisí s problémy uvedenými v předchozím bodě). To se logicky projevuje i návazném nedostatku peněz na zdravotnictví a důchody našich občanů;

· ceny výrobků (vesměs dovážených a často nekvalitních) a služeb jsou přitom na úrovni těch západních, často ještě i vyšší;

· naše potravinová soběstačnost cíleně klesla z více než 100 % stavu v r. 1989, kdy jsme ještě zemědělské přebytky vyváželi na současných cca 45 %, přičemž tento sestupný trend dále pokračuje. Tím se záměrně zvyšuje naše potravinová závislost na zahraničí a současně i klesá možnost krajinotvorby u nás (viz dotace na neosetá pole apod.);

· ztráta kontroly nad vlastními nerostnými zdroji a přírodním bohatstvím;

· došlo k likvidaci pracovních příležitostí v příhraničních krajích, nastává odliv občanů z těchto lokalit do velkých aglomerací v našem vnitrozemí, kde pak chybějí bytové kapacity. O chybějícím seniorském bydlení (obecně) již ani nemluvě.

A v tomto neblahém výčtu by bylo možné dále pokračovat.

Uvedené změny v ekonomice způsobily kdy se teprve postupně dostáváme z hlediska HDP na dřívější úroveň, aniž bychom si sami přiznali, že okolní svět se v mezidobí značně změnil a ekonomicky pokročil. Okolní státy tedy nedoháníme, jak nám bylo slibováno po r. 1989. Právě naopak.

Tyto skutečnosti vyvolaly i změnu klasifikace naší země v mezinárodních srovnáních, a to z kategorie středně rozvinutého průmyslového státu (ještě v r. 1989) do kategorie rozvojové země, do níž jsme byli zařazeni renomovanou americkou bankou Goldman Sachs na jaře 2017. To vše v důsledku aplikace washingtonského konsensu, vstupu ČR do EU a vesměs nevhodných lidí ve vedení našeho státu (až na výjimky) prakticky v průběhu celého polistopadového období.

Přestali jsme sledovat české národní zájmy (které se nám jako ANS podařilo „oprášit“ teprve v souvislosti s loňskými říjnovými volbami), místo jsme automaticky přebírali sebevětší nesmysly z Bruselu.

Nikoliv náhodou jsou proto v našich mainstreamových propagandistických prostředcích neustále omílány výsledky v oblasti tvorby HDP, což je v našich podmínkách zajímavý ukazatel zejména pro zahraniční investory (či spíše spekulanty) ohledně parametrů „krmelce pro ně“ v ČR. Nikoliv však jako informace z hlediska zvyšování životní úrovně pro naše občany.

Redaktoři a různí „odborníci“ přitom omdlévají nadšením nad zprávami o růstu HDP u nás o desetiny procenta, přičemž je nechává ale zcela klidnými, že cca 8 % HDP je následně každým rokem nevratně vyváděno od nás do zahraničí. A nejen to (viz rozdíly mezi směnným kurzem koruny a mezi paritou kupní síly koruny atd.).

O HNP (HRUBÉM NÁRODNÍM PRODUKTU), který ukazuje, kolik peněz z práce našich občanů zůstane k užití v ČR, se cudně mlčí. (ten je logicky o část vyvezeného HDP - HRUBÉHO DOMÁCÍHO PRODUKTU - menší, jeho přírůstek může být jen z dividend z podnikání českých subjektů v zahraničí, pokud je ovšem neponechávají v zahraničí). Tyto případě jsou ale spíše marginálního charakteru.

Oproti tomu např. Německo (podle dostupných zpráv) mělo v r. 2016 o 18 % vyšší HNP než HDP. Tedy vyšší příjmy, než byl souhrn vyrobeného zboží a služeb za uvedený rok v Němec-ku. Toto „přilepšení“ jim přichází právě z kolonií, jako je ČR a další. (A. Merkelová z těchto zdrojů pak uplácela vlastní voliče, aby zamhouřili obě oči nad její imigrační politikou. A po jistou dobu jí to dokonce vycházelo).

A namísto toho, abychom se všichni bez rozdílu snažili tento stav urychleně změnit a postavit se opět ekonomicky i politicky na nohy, najdou se u nás tací jedinci, kteří si v této pozici ČR ještě libují a vydávají ji za bůhví jaký výdobytek a současně možnost naší změny k lepšímu za bůhví jakou ztrátu…. Nejspíše proto, že je samotné fakticky se zhoršující životní podmínky rostoucího počtu našich obyvatel netlačí, neboť jsou sami placeni z jiných zdrojů a za činnost, která není závislá na výsledcích ekonomiky v tomto státě.

(Exekuce vedené na více než 900 tis. našich občanů, jakož i 200 tis. našich občanů/bezdomovců jsou snad čísla více než varovná).

POZNÁMKA:

HNP - Hrubý národní produkt (GNP - Gross National Product) vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvořenou výrobními faktory ve vlastnictví subjektů národní ekonomiky za dané období. Tento ukazatel je počítán na národním principu a započítávají se sem i produkty vyrobené v zahraničí výrobními faktory daného státu (např. americké investice v Jižní Americe a jejich produkce se započítají do HNP USA - naopak se sem nezapočítají produkty vyrobené zahraničními firmami na území USA).

HDP - Hrubý domácí produkt (GDP - Gross Domestic Product) vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvořenou výrobními faktory umístěnými v domácí ekonomice bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Tento ukazatel je počítán na územním principu a je používán především v Evropě.

Ing. Jaroslav Tichý je aktivní v Alianci národních sil 


Přežije lidstvo šílenství Washingtonu?

0
0
Paul Craig Roberts
15. 3. 2018
Stephen Lendman souhlasí s mým názorem, že vražední kriminálníci ve Washingtonu ženou lidstvo do záhuby. A v důsledku tzv. řízených vysvětlení, která jediná se ke sluchu lidí v západních zemích dostávají, si jejich většina stále zvyšující se nebezpečí neuvědomuje. Na adresu Ruska a Sýrie padlo v posledních málo dnech tolik extrémních a vážných hrozeb, že se už zdá, že Rusové toho mají tak akorát dost. Ruský ministr zahraničí informoval britskou premiérku, že „vedoucí nukleární mocnosti se nepodává čtyřiadvacetihodinové ultimatum“. A pokračoval pak s tím, že tzv. „otrávení Skripala“ je „kolosální mezinárodní provokací“ a „ dalším pochybným pokusem britských úřadů diskreditovat Rusko“.


Mocné Rusko upozornilo impotentní Britanii na toto: „Jakákoli hrozba použít trestná opatření proti Rusku se setká s odpovědí. Toto by si Britanie měla uvědomit.“

Pokud jde o washingtonskou hrozbu napadnout syrské armádní síly, řekl ministr Lavrov toto: „Jestliže se tento úder uskuteční, budou důsledky velmi vážné.“

Zdá se, že věc stojí nyní tak, že Washington, znepokojen svou nižší vojenskou kapacitou – je-li srovnána s ruskou – se rozhodl zaútočit dřív, než budou nové ruské zbraně rozmístěny do všech postavení. Takže skutečným smyslem jeho hrozeb, založených na falešných obviněních, je připravit lidi na Západě na válku.

V průběhu 25 let, které jsem strávil ve Washingtonu, zde ještě přežívala inteligence a mravnost. Ale dnes zde už není ani to, ani ono – a tak s důvěrou můžeme očekávat to nejhorší.

Překlad: Lubomír Man

Republiku si rozvracet nedáme!

0
0
Jaroslav Loudil
15. 3. 2018
žáci 240 českých škol, včetně gymnázií a několika divadel dnes v poledne opět nastoupí - "do první linie" - boje za demokracii. Rychle ukončí výpočet trojčlenky, schovají preparované brouky do kabinetu, dopíšou pod lavicí dopis své milované ze sousední třídy , případně ještě s chutí narychlo spolykají pořádnou svačinku od maminky a pak už hajdy na náměstí , "dělat politiku". Tihle často šestnáctiletí puberťáci budou s krví podlitýma očima a celí brunátní spravedlivým vztekem, hrozit svými pěstičkami kamsi směrem k Pražskému Hradu a Strakově Akademii.


Neboť vězte, že právě tam mají sedět zločinci Babiš se Zemanem, jejichž jediným posláním je prý restaurovat v ČR totalitní režim, který tu skončil roku 1989. Dále prý mají : "Demontovat naši ústavu, posmívat se národu, kout pikle se zahraničními agenty různých diktátorů a vůbec - "zničit tento náš krásný svět". Není toho zrovna málo, co mají Zeman s Babišem na svědomí a tak tihle žáčkové s laskavou podporou svých pedagogů a různých neziskovek financovaných ze zahraničí panem Sorosem, budou hulákat až do ochraptění tato hesla :"Republiku si rozvracet nedáme !! Babiše do koše ! Nevolte Zemana ! Kalousek, Němcová, Farský, Schwarzenberk a Benda na Hrad ! Celé toto zinscenované divadlo budou filmovat poskoci České televize, kterých tam bude možná více jak samotných demonstrantů. Večer o tom pak bude ČT žvanit ve zprávách celou hodinu, jako o hlavní události celého roku u nás. Titulek na ČT , který to bude uvádět je tento : "Národ povstal".

Po skončení demonstrace pak cestou zpět do školy uloví pubertální školáci do svého mobilu ještě několik Pokémonů, pošlou rychlou SMS rodičům, že : "Demonstrace byla hustá, silnice naštěstí neklouzaly, zahraniční ozbrojení agenti se bohužel neobjevili, anglicky hovořící pánové v kvádrech z US velvyslanectví nám tam rozdávali nějaké červené karty proti Zemanovi a v nastalém davu se mi podařilo sáhnout na zadek té hezké blondýně ze sousední třídy. Ale neboj se mami, na demonstraci jsem se pořádně teple oblékl, jak si mi říkla už ráno, takže jsem měl ty silné spodky a bundu až pod zadek, když bylo -"skoro na nule".

P.S. Rád bych upozornil - "vážené demonstranty", že demokracii tady nerozvrací Zeman s Babišem , ale jenom oni sami ! Pana Zemana totiž zná náš národ 5 let z prvního funkčního období velice dobře ,včetně jeho názorů na novináře, veřejnoprávní média, na protiruské sankce, na Čínu a Rusko ,na výklad ústavy. Přesto dostal v demokratické volbě nejvíce hlasů. Vážení demonstranti , zaspali jste dobu ! Měli jste jít v lednu k volbám ! Teď se u nás pokoušíte jenom o nedemokratický Majdan , tedy o změnu výsledku demoratické volby řvaním hesel na ulici. A právě to je ve svém důsledku ona - "Demontáž demokracie". Vy trváte na změně proti vůli většiny národa.

http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/studenti-budou-v-poledne-stavkovat-na-obranu-ustavnich-hodnot/1597585

Británie odmítla poskytnout Rusku vzorky látky v „případu Skripal"!

0
0
- kou -
15. 3. 2018  RIANovosti, česky PrvníZprávy
Spojené království není povinno poskytnout vzorky ruských látek v případě otravy bývalého důstojníka GRU Sergeje Skripala, prohlásil zástupce UK Jonathan Allen v OSN během zasedání Rady bezpečnosti.


Stálý zástupce Ruska při OSN Vasily Nebenzia řekl, že Rusko je připraveno vyšetřit incident s otravě bývalého důstojníka GRU Sergej Skripal a vyzývá Spojené království, aby poskytla vzorky látky uvedené britského vyšetřování.

Britský zástupce odvětil, že úmluva neobsahuje „žádné požadavky, která by vyžadovaly, aby Spojené království sdílelo vzorky, které se objevují při vyšetřování trestných činů“.

Spojené království vyzvalo odborníky z OPCW, aby provedly analýzu vyšetřování země o incidentu s bývalým důstojníkem GRU Sergejem Skripalem a jeho dcerou v Salisbury, řekl Allen.

Rusko v OSN překvapilo, že je Haleyová „zkušeným chemikem"!

Její znalosti v této oblasti připomněl ruský zástupce během setkání Rady bezpečnosti OSN o incidentu v Salisbury.

Mimořádné jednání RB OSN se konalo ve středu z podnětu Velké Británie. Během setkání Nikky Haleyová řekla, že Spojené státy stojí při Spojeném království „v otázce chemického útoku v Salisbury“ a věří, že se Rusko dopustilo útoku za použití chemických zbraní. Nebenzia na schůzce citoval stanovisko profesionálních chemiků, že Spojené království samo může mít chemický vzorec nervově paralytické látky „novyčok“, který byl údajně použit k otrávení exdůstojníka GRU Sergeje Skripala.
„Jestli pro sovětského prokurátora Vyšinského bylo přiznání královnou důkazů, nyní se, podle slov ministra zahraničí Lavrova, podezření se stává královnou důkazů.
„Žijeme ve zvláštní době. Jsme svědky úžasné události. Procesu nahrazení presumpce neviny presumpcí viny. A tento princip trestního práva je přenesen do mezinárodních vztahů. V současné době, velvyslankyně Haleyová jako zkušený chemik, odborník v oboru chemie, mluvila o ruských zločinech. My už dlouho víme, že vy, abyste určili pachatele, nepotřebujete žádné vyšetřování," citovala Nebenziu RIA Novosti.

Poukázal na to, že v dopise premiérky Theresy Mayové, v němž informovala generálního tajemníka OSN o incidentu v Salisbury, použila formulaci, že britská vláda „považuje za velmi pravděpodobné“, že odpovědnost za útok nese Ruská federace.

„Dokonce i v tom jste překonala svého loajálního spojence,"řekl Nebenzia obraceje se na Haleyovou.

A přirovnal tento přístup k činnosti nechvalně známého sovětského prokurátora Andreje Vyšinského z dob zinscenovaných stalinských procesů (kde se mimo jiné uplatňoval princip, že obhajoba je součástí obžaloby - pozn. red.).

„Jestli pro sovětského prokurátora Vyšinského bylo přiznání královnou důkazů, nyní se, podle slov ministra zahraničí Lavrova, podezření se stává královnou důkazů. Už se v Radě nepožaduje prozkoumání ampulí s neznámou bílou látkou - stačí napsat dopis obsahující nehorázné obvinění proti suverénní zemi. To samé vidíme ohledně Sýrie, a nyní se snaží mezi porušující úmluvy zapsat Rusko,“ uvedl rozčíleně ruský zástupce.




Související články:

Přežije lidstvo šílenství Washingtonu?

0
0

P.C.Roberts
15. 3. 2018 blog autora
Stephen Lendman souhlasí s mým názorem, že vražední kriminálníci ve Washingtonu ženou lidstvo do záhuby. A v důsledku tzv. řízených vysvětlení, která jediná se ke sluchu lidí v západních zemích dostávají, si jejich většina stále zvyšující se nebezpečí neuvědomuje.



Na adresu Ruska a Sýrie padlo v posledních málo dnech tolik extrémních a vážných hrozeb, že se už zdá, že Rusové toho mají tak akorát dost. Ruský ministr zahraničí informoval britskou premiérku, že „vedoucí nukleární mocnosti se nepodává 24 hodinové ultimatum“. A pokračoval pak s tím, že tzv. „otrávení Skripala“ je „kolosální mezinárodní provokací“ a „ dalším pochybným pokusem britských úřadů diskreditovat Rusko“.

Mocné Rusko upozornilo impotentní Británii na toto: „Jakákoli hrozba použít trestná opatření proti Rusku se setká s odpovědí. Toto by si Británie měla uvědomit.“

Pokud jde o washingtonskou hrozbu napadnout syrské armádní síly, řekl ministr Lavrov toto: „Jestliže se tento úder uskuteční, budou důsledky velmi vážné.“

Zdá se, že věc stojí nyní tak, že Washington, znepokojen svou nižší vojenskou kapacitou – je-li srovnána s ruskou – se rozhodl zaútočit dřív, než budou nové ruské zbraně rozmístěny do všech postavení. Takže skutečným smyslem jeho hrozeb, založených na falešných obviněních, je připravit lidi na Západě na válku.

V průběhu 25 let, které jsem strávil ve Washingtonu, zde ještě přežívala inteligence a mravnost. Ale dnes zde už není ani to, ani ono – a tak s důvěrou můžeme očekávat to nejhorší.


Překlad: Lubomír Man

„Pojď, vole, uleješ se z fyziky“ – aneb největší studentské demonstrace od Listopadu 1989

0
0


Michal Rusek
15.3.2018  Literárky
Tak především: Je to docela velká odvaha, mluvit jménem všeho studentstva, nemyslíte?
Výjimečně si dovolím anonymně zveřejnit soukromou poštu, nicméně vím, že se jedná o gymnázium v Brně:



►Mé dítě přišlo ze školy s tím, že jediné relevantní informace, které dostalo, byly od učitelky předmětu kolidujícího s termínem čtvrteční akce. Ta uvedla, že kdo bude chtít, může se akce zúčastnit a absenci bude mít omluvenu, ač je na hodinu naplánována písemka. Většina třídy pak řešila, jestli jít raději na písemku, nebo jít šaškovat ven.
Takže vysloveně „povinně“ jako manipulace ze strany školy zde zřejmě nezaznělo. Nicméně otázka je, jestli vůbec je nějaký rozdíl, zda to byla manipulace dětí ze strany školy, nebo manipulace dětí ze strany starších studentů. V konečném důsledku je to přece jedno. Děti jsou manipulovány…

Jsou to opravdu doslova děti, vždyť studenti nižšího gymnázia teprve od 12 let věku celou akci vnímají v drtivé většině právě jako žebrání u lidí o podpisy a organizované šaškování před školou, protože starší studenti to tak odhlasovali na Studentském parlamentu.

Až chorobně agilním starším studentům tak organizátoři této akce dali do rukou zbraň v podobě zdání vlastní důležitosti v duchu výkřiku: „Světe uhni, teď přicházím já!“ Dost možná jsme byli v jejich věku stejní, nicméně podobné záškodnicky našeptané egoonanie tehdy rozhodně neprobíhaly v době vyučování a s posvěcením škol.

Nezávisle na tomto jsem se pak také dozvěděla od matky, která má dítě na jiné škole, že tam probíhal „nábor“ duší ze strany starších studentů slovy „Pojď, vole, uleješ se z fyziky…“.

To celé je strašně špatně.

Škola mého dítěte je jinak úžasná, opravdu se mi ulevilo, že za tím „povinně“ nestojí příkaz shůry. Nicméně ani toto nemůže přebít ten patos a úchylnost velkých demonstrací „mládeže“, které mají dokazovat, jak si už i děti a mladí uvědomují neutěšený stav naší politiky, přičemž ovšem z velké části stojí na vratkých základech „ulití se ze školy“.

Hlav do zveřejněných statistik ale bude dost…◄

 * * *

To, čeho budeme velmi pravděpodobně tento čtvrtek 15. března 2018 v poledne svědky, nelze interpretovat jako potřebný zájem mladých lidí o politiku. Spíše jde o pravý opak. Je to ukázka, jak snadno lze i děti začít zneužívat politicky. Na koni bude ten, kdo ulici, nebo studenty, ovládne.

Všimněme si, že nejde v žádném případě o spontánní studentské akce, ale o akce centrálně organizované profesionálními managery z Prahy. Jde o specifickou politickou akci, která má vytvořit zdání, že jde o široký „lidový“ nesouhlas studentů s aktuální politikou. Už dnes můžeme tušit, že po skončení akce se uvede, že proti vládě Andreje Babiše protestovalo v celé zemi (například) 200 tisíc studentů a následně nastoupí „Evropské hodnoty“ s jejich kontakty do ciziny, takže brzy se občané v EU, třeba Němci, dozvědí, že v „…České republice byly největší studentské nepokoje od Listopadu 1989“. – Na toto si opravdu počkejme. Ale komu se tento pohled na ČR nyní hodí? A komu ve světě se hodí negativní pohled na chaotické Slovensko?

Nevěřím, že organizátorům akce jde prioritně o naši ústavu, to je pouze záminka, která dobře a vysoce eticky vypadá. Nevěřím organizátorovi akce, panu Luboši Louženskému, když na mém FB prohlásil, že vlastně ani neví, které strany jím organizovanou akci studentů podporují (viz ukázka facebooková diskuse níže). Tak naivní kdokoliv, kdo takto profesionálně organizuje podobně velkou akci, být nemůže. Je evidentní, že to budou stejní lidé, kteří přišli před týdnem na náměstí, tehdy pod záminkou, že jde o pendrek Ondráčka z doby před 29 lety. Hesla však byla aktuální: proti Zemanovi, proti Babišovi.

 



Takže nejde jen o vysokoškoláky, ale i o střední školy, gymnázia, kde jsou děti již od 12 let. Podobný politický zájem měl kdysi Hitler se svými Hitlerjugend, ale též i bolševik, který „podchytil“ a organizoval děti skrze Jiskry, Pionýr a později dospívající mládež v Socialistickém svazu mládeže známějším pod zkratkou SSM.

Střední školy by neměly být jakkoliv politizovány. Ředitelé SŠ, ale ani rektoři VŠ, by neměli chápat veřejné (ze státních prostředků placené) školy, které řídí, jako nástroj jakékoliv politické akce dle svého soukromého politického přesvědčení. To je absolutně nevhodný aktivismus!


Školy musí zůstat apolitické.

A dále: Pokud organizátoři akce neznají jméno Bakala a jím způsobenou škodu občanům České republiky, nemohou si dát jako logo celé akce metr, kterým údajně měří všem stejně. Nebo snad netuší, že v kauze GAUNERA BAKALY jde nejméně o 20 mld. korun? Přičemž existuje i údaj, že Bakala z OKD postupně vytuneloval až přes 100 mld. korun? Opravdu neví, že i soud potvrdil, že slovo gauner není v jeho případě pomluva: Zaorálek nazval Bakalu gaunerem. Odvolací soud rozhodl, že se nemusí omluvit? Proč studentům nevadí, jak velkou část českých médií tento gauner Bakala ovládá? To má být stejný metr?

Pokud logo akce STEJNÝ METR PRO VŠECHNY není přímá vědomá lež, tak už zbývá jen jediný možný výklad: Musí jít o velmi smutnou neznalost moderní historie naší země, tedy reálií, kterých jsme od Listopadu 1989 v ČSFR a ČR, my starší, postupně svědky.

 
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live