Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Africký migrant dostal chuť na 13-ročné dievča. Situácia sa však zamotala

0
0
21.10. 2015   Hlavné správy
Nadržaný mladík sa dopustil dvoch hlúpych chýb naraz
Afričan nachádzajúci sa v Taliansku sa pred niekoľkými dňami rozhodol “užiť si” trocha núteného sexu s 13-ročným dievčaťom. Bohužiaľ pre neho, neuvedomil si svoju chybu. Informáciu zverejnil portál Top Right News.Incident sa odohral na Sicílii v Taliansku. Muž zo západoafrickej krajiny Senegal sa zrejme snažil uspokojiť svoju neutíchajúcu túžbu s mladým dievčaťom, ktoré podľa zverejnených informácii aktuálne stálo na zástavke.

Dievča sa bránilo a Senegalčana sa snažilo odtlačiť. To ho však nahnevalo. Následne schmatol dievča prudko za ruku a snažil sa ho odtiahnuť. Celý incident sa však vyvinul k ďalšiemu problému. Strýko dievčaťa sa nachádzal v podniku na druhej strane ulice.

Svedkovia uviedli, že príbuzný dievčaťa mu prišiel na pomoc s ešte ďalším mužom. Bez jediného slova začali Senegalčana udierať do tváre. Ležiacemu v bolestiach na zemi mu uštedrili aj kopanec do slabín. Po príučke strýko odviedol dievča do podniku, kde sa ho pokúšali upokojiť.

Následne prišlo ďalšie prekvapenie. Moslim si zavolal na pomoc políciu. Asi si neuvedomil, že nie len bitka, ale aj pokus o znásilnenie je trestný čin. Zraneného Senegalčana zatkli a vzali do nemocnice. Zároveň tiež došlo k zatknutiu strýka brániaceho svoju neter pred znásilnením.

Po štyroch hodinách bol strýko dievčaťa po obvinení z úmyselného ublíženia na zdraví prepustený na slobodu. Moslim však zostal vo väzbe aj naďalej.

Novinár Robert Rich výstižne vystihol súčasnú situáciu súvisiacu s vlnou migrantov. Títo ľudia prichádzajú do západných krajín za lepším životom, avšak keď sú už tu, dávajú najavo úplné pohŕdanie našim spôsobom života ako aj našimi zákonmi. Avšak, ak im niekto ublíži, rýchlo zdvihnú telefón a volajú políciu v nádeji, že im príde v čo najkratšom čase na pomoc .

Ička nelízli…

0
0
- vlk -
21.10.2015 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

je myslím nanejvýš potřebné se vrátit k velkému zatýkání minulý týden. A to hned z několika dobrých důvodů:

- jednak víme daleko více než dříve

- je zřejmé, že Langer v tom / zatím / nejede a nebyl hlavním a nejspíš ani vedlejším cílem minimálně první zatýkací vlny

- je navýsost zajímavé sledovat reakce politické i laické scény na na akci v čase a jak přicházejí nové informace

- ten cíl představovaly vysoké policejní šajby

- je třeba vzít pod drobnohled dění v sociální demokracii a nejen to

- musím tak nějak vyvodit z prvního článku důsledky sám pro sebe.

Opravdu, dnes, po týdnu od spektakulární akce, víme daleko více. Už je naprosto zřejmé, proč akce nesla krycí jméno Vidkun. Protože byla cílena do vyšších a vysokých pater policejního sboru, jehož významní činitelé zřejmě mohou jít pěkně velký příděl pověstného másla na lebce pod služební placatkou. Zopakujme fakta – dva jsou ve vazbě, rezignoval šéf republikové kriminálky, odešel náměstek útvaru protikorupční policie a na Novinkách. cz proběhla informace, že namočený je i šéf GIPSu – Bílek. Viz

http://www.novinky.cz/krimi/383828-v-siti-odposlechu-zrejme-uvizl-i-sam-sef-inspekce-bilek.html

Někteří, včetně mého velkého oblíbence Jana Schneidera, přesto pořád mají kauzu za případ okresního, nanejvýš krajského formátu. Dovolím si nesouhlasit. ne pokud sedí ve vyšetřovačce náměstek krajského policejního ředitele a jeho další podřízený, ne když rezignuje šéfkriminalista státu, když dobrovolně, v souvislosti s touhle kauzou se vzdá své pozice náměstek protikorupčního útvaru.. Ne , když je v odposleších chycen i ředitel GIPS, tedy útvaru, který před čase muž podezřelé okolnosti kolem jednoho z obviněných už šetřil a tak nějak nechal běžet dál. Ne když s těmi, co uvízli, konzultoval model reorganizace GIPS, který údajně měl být přetvořen do zvláštní struktury, kde by o jeho chodu a hlavně výstupech, rozhodovalo jen pár vybraných osob. Tohle není žádná krajská a už vůbec ne okresní úroveň, ale rozhodně zásadní celorepublikový problém. Uvedené funkce jsou natolik exponované, že nutně determinují pověst i činnost policie v celé republice. A tvrdě limitují důvěru veřejnosti v policii.

Že jde o velkou aféru, je zřejmé z rozsahu instalovaných odposlechů. Jednak v kancelářích hlavních aktérů, jednak ve veřejných prostorech, kde se scházeli nejčastěji. o záznamech elektronické komunikace nemluvě! Že by někdo něco takového riskl, když hrozilo značné riziko prozrazení, kdyby k tomu neměl hodně dobrý důvod jej podstoupit?

Ano ,v první chvíli to byla pro všechny – akce Langer. Zejména, když byl policejní eskortou odveden a je dále ve vyšetřovačce jeho obchodní a dlouholetý partner Kyselý. Osobně si dnes, s patřičným odstupem, myslím, že Langer byl na počátku zadržen zejména ze dvou důvodů:

1- protože v hlavní lince případu zřejmě jede Kyselý a jsou proti němu důkazy a policie prostě zkusila Langera, jestli z něj něco nevypadne nebo jestli u něj při domovní prohlídce něco nenajde. Ať už proti Kyselému nebo proti Langerovi samotnému

2- soudím, že zadržení Langera bylo jasným varováním všem jeho tzv. „skokanům“, které kdysi zaintegroval do nejrůznějších složek policejních sborů a kteří tam jsou dodnes, aby se drželi na distanc a nepokoušeli se do šetření zasahovat nebo že na ně také dojde. Že Langer má nyní dost starostí sám se sebou a že od něj žádná pomoc ani krytí nepřijde. Tento vzkaz je, mimo jiné, jasně adresován také Bílkovi! Který byl, od samého počátku působení v čele GIPS označován za Langerova protegee. Stejně jako GIPS za Langerovo/ODSácké dítě.

Jen si vzpomeňte, co provázelo vznik tohoto útvaru. Musíte se vrátit do ledna 2011, kdy si dvojka Bárta – John s Klausovou pomocí vymohla rezignaci tehdejšího policejního prezidenta Martinů a jeho nahrazení Lessym.Proti nesmiřitelnému odporu Kalousekpartaje , ale hlavně ODS! Ta tehdy s tímhle krokem souhlasila jedině pod podmínkou, že z ministerstva vnitra bude vyčleněna, mimo jeho dosah, policejní inspekce. A aby to bylo stravitelné pro veřejnost, prodali to tehdy tak, že se policejní inspekce sloučila s vojenskou inspekcí a inspekcí při ministerstvu spravedlnosti. A vznikla tedy Generální inspekce ozbrojených sborů… A jejím šéfem byl ustanoven Bílek…. Dnes, stejně jako tehdy je každému trochu soudnému člověku jasné, proč že na tom modří tak umanutě trvali…. Ostatně – vzpomenul jsem Lessyho. On byl první, koho si Bílek a spol. vychutnali. když podpořil vyšetřovatele v kauze CASA/Parkanová. Jan Schneider o tom říká, že tehdy nepostupovala jako vyšetřující orgán,ale jako inkvizice. Což se nakonec potvrdilo pravomocným rozhodnutím soudu ohledně odvolání Lessyho z funkce policejního prezidenta.

K tomuhle se, minimálně nepřímo, vrací akce Vidkun.

Ne Vidkun není akce Ičko! No vlastně být ani nemůže, protože soud řekl, jak jsem napsal posledně, že Mrázkův Ičko nemůže být Langer. A když to řekl, tak to tak je. Ačkoli z Krakatice vyplývá, že Mrázek se o Ičkovi zmiňoval v souvislosti s privatizací tehdy české největší stavební firmy v zemi -IPS Praha, kterou chtěli získat pražský realitní magnát Sekyra /dnes hlavní donátor lidovců/ a také… ano obchodní a dlouholetý Langerův přítel Kyselý. Takže Ičko není Langer. Jakkoli dnes všichni píší, že v případu Vidkun je obžalován stejný Kyselý a že kvůli tomu policie šetřila Langera… Mám z toho zamotanou šišku, ale téma opustím, protože se v tom nevyznám. Nechám to koňovi a české justici. Oba mají větší hlavu než já. Ičko prostě není Langer. Tečka. I když to akce Langer ještě kdykoli v budoucnu být velmi snadno může. Jak se dozvíte třeba zde:

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Co-maji-Slachta-s-Istvanem-na-Langera-Z-odposlechu-pry-zaznelo-ze-mu-policiste-lustrovali-poslance-Novotneho-i-dalsi-lidi-404311

A tady už je to rozvedeno do detailu

http://www.novinky.cz/domaci/383952-vyber-penize-jde-po-tobe-policie-varovali-pry-politika-obvineni-v-kauze-vidkun.html

Takže Langer fakt může mít zaděláno na problém.

Daleko zajímavější je pro mne sledovat proměnu komentů české veřejnosti a zejména politiků, k celé události.

Začnu těmi politiky. Předpokládal jsem hysterickou reakci ODS. Dostavila se okamžitě. Opět jsme byli svědky veřejné modré paranoi ve velkém – viz třeba za všechny tohle:

http://domaci.eurozpravy.cz/politika/134140-psychopat-istvan-hodte-na-nej-sit-reakce-na-zadrzeni-langera-jsou-hodne-ostre/

Jakmile byl Langer na svobodě, jako by někdo mávl čarovným proutkem – hysterie utichla a je teď komunikován stejnými jen a pouze olomoucký hejtman. Už ani slovo nebo písmeno o psychopatovi Ištvánovi a šílenci Šlachtovi. už, zdá se, dělají svou práci dobře. Mimořádně zajímavý obrat, hodný mojí pozornosti a zaznamenání. Žádná policejně prokurátorská zvůle….

Ale jak vyplývá z odkazů výše, které nově popisují Langerovu úlohu v případu, pak je další kolo modré hysterie přede dveřmi.


Postoj Babiše, Kalouska lidovců a komunistů nijak nepřekvapil . Je ve smyslu – podívejte se na ně, jak kradou! S podtitulem – to my ne, my jsme poctiví!

Minmochodem – do , pro mne mimořádně zajímavé pozice se dostali komunisté. Na Olomoucku tvoří vládní koalici se soc dem. Rozbořil odmítl rezignovat , má , v kontradikci, s rozhodnutím republikových oranžových orgánů, podporu krajské organizace a požádá v krajském zastupitelstvu o vyjádření důvěry. Ale záleží mu jen na hlasech soc dem a KSČM, s kterými tvoří onu vládní většinu. Takže jsem moc moc zvědav na hlasování červených prodavačů deště! Jejich postoj rozhodne o jeho budoucnosti! A komunardi při tom budou rozhodovat o tom, jestli bude dál funkční současná vláda, které jsou spoluúčastni nebo jestli jsou ochotni se svých ouřadů vzdáti! Moc se těším! Detaily viz:

http://www.novinky.cz/domaci/383864-rozboril-staci-mi-jen-duvera-cssd-a-kscm.html

Zkrátka klasické -----hic Rhodus hic salta!-----

V diskusi pod prvním článkem jsem byl napaden, že měřím dvojím metrem. Ačkoli nebylo neopomenuto uvedení to zatčení olomouckého hejtmana! Přišlo mi to podivné. Ale kdo si chce hůl najít, tak ji najde. Ale než budu komentovat tohle. tak se zastavím u reakce ČSSD. Přiznám se, že ta, kterou předvedlo vrcholné gremium, tedy požadavek, aby hejtman Rozbořil okamžitě rezignoval na funkci, mne potěšila. Ano, jiný postoj není možný! A stejně tak mne velmi potěšilo, že nikdo ze soc dem nezkusil to, co předváděla ODS a vůbec NečasKalouskové, když došlo na ně při Šlachtově/Ištvánově zátahu- že by slovo špitli o policejně a prokurátorské zvůli!

Studenou sprchou naopak nebylo odmítnutí tohoto požadavku Rozbořilem s tím, že když to udělá, vlastně potvrdí vinu a i kdyby byl později očištěn, už to z něj nikdo nesmyje! V tomto jeho osobním názoru samozřejmě uplatňuje osobní logiku, kterou nelze odbýt mávnutím ruky. Nedávno jsem na Kose vydal článek exposlance Kořistky, který by mohl, v tomto směru, mnohé vyprávět.

Zklamáním pro mne byl postoj olomoucké krajské organizace soc dem. která hejtmana podržela. Budu nyní abstrahovat od všech jiných motivů, které ji mohli k tomuto verdiktu dovést a soustředím se jen na na dva absolutně férové, tedy že jejich krajský výbor rozhodoval jen mezi variantou

-stačí dosavadní důkazy k nevratnému poškození jednoho důležitého člena?

-je větší ztrátou než způsobení újmy jedinci porážka v příštích krajských volbách?

Znovu opakuji, vybral jsem z celého spektra možných motivů jen tyhle dva, protože jako jediné jsou stoprocentně férové.

A zopakuji svůj názor, že jsem verdiktem olomouckých soc dem zklamán. I kdyby byli vedeni jen a pouze ušlechtilou snahou nepoškodit nevratně dobré jméno člověka. Oni nerozhodovali jako čestný soud, ale jako politické gremium. A tím, že se za hejtmana postavili, tak prostě odsoudili soc dem k příští velké prohře ve svém regionu. Tedy nejméně. Většina lidí si totiž bude myslet – už zase kryjí chyceného na švestkách! Stejně jako to bylo například v kauze lánského puče – viz hlasování jihočeské a brněnské krajské organizace! A olomoučtí to ještě korunovali tím, že Rozbořil klidně může vést krajskou kandidátku. Za určitých podmínek….

Pro mne naprosto politicky zešíleli. A ponesou důsledky. Oranžoví zcela jasně ztratí jednu ze svých dosavadních bašt. Rozbořil, který říká, že se ničeho nedopustil, jen že byl v nesprávný čas na nesprávném místě, má smůlu, jakkoli jeho obvinění musí být nejméně o dva řády lehčí než zbylých tří. Je vyšetřován na svobodě a prokurátor se ani nepokusil o uvalení vazby.

Zkrátka -vstoupil do politiky. Dobrovolně a protože chtěl. A z té politiky dlouhodobě profitoval. Dokud měl čisté jméno. Dnes ho čisté, pro veřejnost, nemá, mít nebude a svým postojem ničí šance své strany. Tedy těch, co ho , možná jen zatím, mají. A těch , kteří jeho straně věřili. Viz například včerejší screenshot z ankety na Parlamentních listech:


I když plně rozumím jeho argumentaci a je mi jasné, že zavedením presumpce viny jako axiomu, klidně můžeme dosáhnout stavu, že kdokoli , kdo získá kontrolu nad policií nějakou moc, může takto účelově vyřazovat ze hry těžké figury politických soupeřů. Že lze takto snadno pošpinit úplně kohokoli. Naprosto tuto možnost, v současném Česku nepodceňuji! Nicméně- zatím ji nesdílím. Na rozdíl od již zmíněného Jana Schneidera. Který to vidí přesně opačně a s dobrou argumentací. Více zde:

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Jsou-zde-zavazne-otazky-kterych-si-nevsimame-upozornuje-zkuseny-Jan-Schneider-na-kauzu-ktera-se-otrela-o-Ivana-Langera-Vse-pry-muze-byt-jinak-404119

Zajímavý je i postoj veřejnosti. Ta promodralá se nechala vidět na Langerově faceboku. očekávaně. S tímhle nemá smysl ztrácet čas. Byl jsem ale mimořádně zvědavý na to jestli se nějak podstatně někde projeví ti, co obhajují a obhajovali Ratha za každou cenu! Bylo jich dost i na Kose. A to byl hlavní důvod, proč jsem minule otevřel diskusi! Chtěl jsem vědět, jestli v případě olomouckého hejtmana bude aspoň někdo z nich argumentovat stejně jako u Ratha…Nenašel se nikdo. Naopak mi bylo vyčítáno, že šanuji oranžové….

Přitom jeho kauza byla šetřena přibližně stejně , stejnými útvary, s nasazením stejných prostředků. Tedy hlavně prostorových odposlechů. Jen proti Rozbořilovi je daleko méně důkazů. Jen asi dva odposlechy. Žádná krabice se „sedmičkou“, žádné opakované konzultace s dalšími podezřelými, žádné prachy pod podlahou, žádné…, žádné.. žádné…

A přesto nikdo z plamenných Rathových obhájců v téhle kauze ani nemukl ohledně Rozbořila..Proč? Ale mně je vyčítán dvojí metr… Stejnými lidmi. Podivné! Podivné!
Ale abych neukazoval jen na druhé! Musím se vrátit k prvnímu článku Kosy na toto téma z před týdne.Stojím si za ním do posledního písmene. Tedy až na jednu výjimku. A tou je titulek. Tady jsem si, dobrovolně, vyloupl nejlibovější kousek, co nabízel a v titulku ho rozmázl. A to byla chyba.

Mohl bych se schovat za to, že to udělali stejně tak /skoro/ všichni ostatní. Že bylo málo informací a že tahle byla jedna z mála ověřených a nejvíce táhla a vůbec, že Kosa není sdělovací prostředek, nýbrž osobní blog. Což všechno je nesporná pravda. Ale neudělám to. Ten titulek byla prostě chyba a pouťově laciná věc. Vyčítám si ho. A příště si dám hodně velký pozor. Příliš jsem se soustředil na osobní antipatii k Langerovi.

Zacharova: Západní média si nenašla chvilku, aby si prověřila údaje o údajně padlých Rusech v Sýrii

0
0

21. 10. 2015 zdroj
Od samotného začátku nebylo možné spoléhat se na objektivitu západních médií při informování o akcích RF v Sýrii, řekla mluvčí rezortu zahraniční diplomacie. Západní média si nenašla chvilku, aby v předvečer kontaktovala ministerstvo zahraničí RF a prověřila si informace o ruských občanech, kteří údajně zahynuli v Sýrii. Prohlásila to oficiální tisková mluvčí ministerstva zahraničí RF Marija Zacharova u "kulatého stolu" o situaci v SAR.


Od samotného začátku nebylo možné spoléhat se na objektivitu západních médií při informování o akcích RF v Sýrii, řekla. Ale to, s čím jsme se konkrétně střetli v souvislosti se začátkem vojenské fáze podpory Sýrie v jejím boji proti terorismu, předčilo dokonce veškeré ukrajinské zkušenosti o tom, co se týká mediální kampaně, informační agrese ze strany západních kolegů."

Poznamenala také, že tvrzení, že ruská akce v Sýrii je nezákonná, nejsou podložena žádnými fakty a jsou neodůvodněná.

V úterý Ministerstvo obrany RF vyvrátilo smrt ruských vojáků v Sýrii."V souvislosti se zprávami v zahraničních médiích, které se týkají údajného úmrtí ruských vojáků v Sýrii, prohlašujeme: nejsou žádné ztráty mezi příslušníky Ozbrojených sil RF v Sýrii"…

Již dříve velvyslanectví Ruska v Damašku dementovalo zprávy o tom,že v Sýrii byli údajně zabiti tři ruští vojáci. "Žádnou informaci o údajné "smrti tří Rusů" nebo "tří ruských vojáků" v Sýrii, což oznámila agentura Reuters, nemáme. To vše se podobá další v pořadí informační "kachně", zdůraznilo TASSu diplomatické zastoupení. Tím spíš, že zdrojem těchto údajů bylo Londýnské středisko pro lidská práva, které se zase odkazuje na nějaké "vlastní zdroje".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Obama odmítá v Sýrii „spolupráci“ s Putinem. Válka Washingtonu proti terorismu je výmysl, počet zničených cílů ISIS nula…

0
0
Stephen Lendman
21.10. 2015   Zvědavec
Tak zvaná válka Washingtonu proti ISIS je naprostým výmyslem. Ruská je skutečná. Její účinnost je důvodem, proč Obama nebude spolupracovat s Putinem – ačkoliv oba vůdci tvrdí, že mají stejný cíl.
Za více než rok každodenního bombardování Sýrie chvástavé ozbrojené síly Ameriky zničily nula cílů ISIS, a ani u jiných teroristických skupin tomu nebylo jinak.Paul Craig Roberts konstatuje, že zločinná agenda Washingtonu „nemá obdoby kdekoliv ve světě nebo v kdykoliv v historii“. Šílená touha Washingtonu po světovládě nás může zabít všechny.

V pátek ruský generální štáb uvedl, že jeho letadla zničila od 30. září 465 cílů ISIS, kdy je zasáhla s naprostou přesností. Šéf hlavního operačního direktoriátu generál-plukovník Andrej Kartapolov řekl:


„Většina ozbrojených formací je demoralizována. Roste nespokojenost s polními veliteli a jsou důkazy o neposlušnosti. Dezerce se stává hromadným jevem.

Výzvědné informace ukazují, že asi 100 teroristů přechází denně ze Sýrie do Turecka. Opouští frontové linie přes uprchlické trasy, aby si zachránili život.

Kartapolov řekl, že ruská „letadla provádí útoky proti infrastruktuře bojůvek na základě údajů poskytnutých prostřednictvím několika výzvědných kanálů, jakož i informací dodaných informačním střediskem v Bagdádu. Útočíme pouze na cíle mezinárodně uznávaných teroristických skupin.“

Washington útočí na syrskou infrastrukturu, ne na ISIS nebo jiné teroristické skupiny, a podvodně tvrdí něco jiného, čímž vědomě podvádí americkou veřejnost.

„Je proti našim principům radit našim kolegům, na které cíle útočit,“ řekl Kartapolov. „Nicméně 11. října byly koaličními letadly v blízkosti Tell-Ala zničeny elektrárna a elektrická rozvodna.“

Americká a spojenecká letadla „záměrně ničí civilní infrastrukturu v obytných centrech, čímž je činí nevhodnými k obývání. Kvůli tomu civilisté z těchto měst utíkají a přispívají k proudu uprchlíků mířících do Evropy.:

Washington se odmítá dělit o údaje o ISIS a místech výskytu dalších teroristických skupin. „Takže jsme přistoupili k vytvoření komplexní mapy oblastí ovládaných ISIL, na základě našich výzvědných informací a údajů poskytnutých informačním střediskem v Bagdádu“, vysvětlil Kartapolov.

V Pekingu na 6. Xiangshanském bezpečnostním fóru ruský náměstek ministra obrany Anatolij Antonov zmínil to, co opakovaně zdůrazňuje Putin.

Rusko se snaží o vztahy spolupráce se všemi zeměmi. Washington to odmítá, obzvláště koordinování snah zemí u syrských operací.

„Neustále jsme v kontaktu se syrskou armádou,“ vysvětlil Antonov. „Všechny naše útoky jsou chirurgické a provedené přesně, a výhradně proti cílům infrastruktury Islámského státu. Nezasáhli jsme žádná jiná vojenská nebo civilní zařízení, nemluvě o obytných částech a mešitách, na rozdíl od toho, co tvrdila některá západní média.“

„Nemůžeme zavírat oči nad faktem, že jednotlivé země (zejména Amerika, Británie, Francie a Izrael) pomáhají teroristickým skupinám, kde počítají s dosažením vlastních sobeckých cílů“ – zatímco obojace tvrdí opak.

Oprávněná ruská kampaň vyvedla Washington z míry, je ve zběsilém povyku, jeho regionální říšská strategie dostala tvrdou ránu a jeho a jím dodané proti-assadovské eskadry smrti dostávají na frak.

Syrské pozemní a letecké síly zabily od zahájení velké ofenzivy, která začala dnes brzy ráno, stovky ozbrojenců ISIS a dalších teroristů – v rámci vytrvalé snahy opětovně získat ztracená území, osvobodit jednu vesnici po druhé a zvrátit minulé neúspěchy, a americké figurky mají značné ztráty.

Není divu, že Washington odmítá s Ruskem spolupracovat. Putinova oprávněná mise znamená, že středovýchodní agenda Washingtonu již není bez odporu – dokonce je to možná i předehra soupeření v širším měřítku.

Temná strana Ameriky odráží čisté zlo, je největší hrozbou lidstvu všech dob, kdy jeho přežití visí doslova na vlásku.

Paul Craig Roberts konstatuje, že zločinná agenda Washingtonu „nemá obdoby kdekoliv ve světě nebo v kdykoliv v historii“. Šílená touha Washingtonu po světovládě nás může zabít všechny.

Český překlad Závěrečné zprávy z vyšetřování katastrofy MH 17 – II.

0
0

vybral, přeložil a okomentoval JF
21. 10. 2015  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com


pokračujeme v našem seriálu překladů podstatných informací a shrnutí ze Závěrečné zprávy o vyšetřování sestřelu MH 17


 

ObsahMH17112

Obsah2Obsah3Obsah4Obsah5Obsah6
2.12. Informace o troskách a místech dopadu:

Závěry – místo dopadu trosek:
– bylo určeno 6 míst dopadu trosek na ploše asi 50 kilometrů čtverečních. Tato místa se nacházejí západně a jihozápadně od vesnice Hrabove
– rozptyl trosek na tak velké ploše ukazuje na rozpad letounu ve vzduchu
– Místo č.1 leží severně od vesnice Petropavlivka, 8.8 km západně od Hrabove. Místo č.3 leží v jižním rohu vesnice Rozsypne, 7 km jihozápadně od Hrabove.
– části trosek, pocházející ze sekcí 41 a 43 letounu, byly nalezeny na Místech č.1, č.2 a č.3. Horní část trupu sekce 41 byla nalezena převážně na Místě č.1. Části trupu, pocházející ze sekce 43, byly nalezeny převážně v Místě č.2. Trup kolem kabiny posádky byl převážně na Místě č.3.
– Místo č.4, ležící 2 km na jih až jihozápad od Hrabove, sousedí s Místem č.5, ležícím 750m jižně od Hrabove. Místo č.6 bylo určeno v jihozápadním cípu Hrabove.
– střední a zadní část letounu byla rozptýlena v Místech č.4, č.5 a č.6. Místo č.4 obsahovalo většinou části vraku, pocházející ze sekcí 44, 46 a 47. Byly zde nalezeny také oba konce křídel a oba stabilizátory. Na místě č.5 byly nalezeny části sekce 48 včetně vertikálního stabilizátoru. Toto místo bylo zčásti spálené ohněm. Obě křídla s motory byly nalezeny v Místě č.6. Části letounu v tomto místě byly poškozeny nebo zničeny ohněm.
– v přídi letounu bylo nalezeno několik set otvorů a škrábanců. Více než dvanáct otvorů a škrábanců bylo nalezeno také na vstupním prstenci levého motoru a na konci levého křídla.
– byl nalezen značný počet úlomků, které nebyly částí trosek ale měly zjevně souvislost s katastrofou. Ukázalo se, že tyto úlomky pocházejí z rakety země-vzduch serie 9M38.
– některé části trosek, které byly identifikovány na místě pádu bezprostředně po katastrofě, nebyly později během zajišťování trosek nalezeny.

2.13.2. Pitva posádky:
– kapitán a první důstojník směny A a stevard utrpěli mnohočetné smrtelné zranění rychle letícími kovovými úlomky.

2.13.3. Zkoumání na přítomnost drog:
– v těle prvního důstojníka směny A, který byl v okamžiku katastrofy za řízením, nebyly nalezeny žádné stopy po drogách, lécích nebo jedech. Stopy etranolu v játrech a svalových vláknech vznikly post mortem.
– vzhledem k posmrtným změnám nebyla k disposici žádná krev, kterou by mohlo být možno zkoumat toxikologickou analýzou.

2.13.4. Zkoumání zranění ostatních členů posádky a cestujících:
– většina cestujících v kabině utrpěla mnohočetná zranění, spojená s rozpadem letounu za letu a s nárazem na zem.

2.13.5. Oheň:
 – během letu nebyl zaznamenán žádný oheň. Ten vznikl až jako důsledek dopadu na zem, ve dvou místech dopadu.

2.15. Otázky přežití:
– těla obětí a jejich části byly vyzvednuty místně příslušnou Státní záchrannou službou, s výpomocí místních hasičských sboru, místních záchranářů i místních obyvatel.

2.16.1. Forenzní vyšetřování:
– z trosek letounu a z těl posádky a cestujících bylo vyzvednuto přes 500 úlomků. Mnohé z nich byly identifikovány jako osobní předměty, úlomky letounu nebo částice pochazející ze země v místě dopadu. V mnohých z nich byly kovové úlomky, u kterých bylo podezření, že se jedná o rychle letící částice nebo jejich zlomky. Z této druhé skupiny bylo vybráno 72 úlomků podobného tvaru, velikostí a hmotnosti pro další zkoumání.
– 43 z těchto úlomků bylo z nelegované oceli 4 z nich, ačkoli byly silně deformované, měly zvláštní tvary: krychlový a motýlkovitý.
– na 20 ze 43 úlomků z nelegované oceli byla zjištěna tenká vrstva ztuhlého hliníku a skla. Tyto úlomky byly nalezeny v tělech posádky a v její kabině. Žádné úlomky z nelegované oceli nebyly nalezeny v tělech cestujících.
– rozbor tenkých vrstev skla na úlomcích se shodoval s materiálem skla kabiny. Totéž platí i pro konstrukční materiál letounu.
– deformace a obroušení úlomků byly způsobeny vysokou rychlostí průniku do letounu. Následné třecí teplo způsobilo vytvoření tenkých vrstev skla a hliníku. Tyto fragmenty byly proto vyhodnoceny jako objekty s vysokou kinetickou energií.
– některé z vyzvednutých částí trosek a jedna z nalezených částí rakety vykazovala stopy výbušnin.
– vzorky nátěru, sebrané ze zbytků rakety, nalezených v troskách, se shodují se vzorky nátěrů na cizích objektech vyzvednutých z trosek.

2.18.2. Nouzový kyslíkový systém:
– nouzové kyslíkové masky jsou posádkou dosažitelné kdykoli ručně. Během letu se uvolní automaticky, pokud tlak v kabině klesne na ekvivalent výšky 13.500 stop.
– proud kyslíku se aktivuje tahem za hadici masky, který odstraní uzavírací kolík
– bylo nalezeno okolo 50 aktivovaných kyslíkových systémů. Jeden neaktivovaný byl nalezen v prostoru odpočinku posádky
– záznamník letových dat indikoval v okamžiku katastrofy tlak v kabině, odpovídající výšce 4800 stop.
– na záznamníku nejsou žádná data týkající se aktivace kyslíkových systémů. Záznamník QAR, který tato data obsahuje, nebyl nalezen.
– jeden cestující byl nalezen s nasazenou kyslíkovou maskou. Analýza jeho DNA nebyla možná.

2.18.3. Vnější zdroje poškození:
– možnost zásahu letounu meteoritem byla vypočtena na 1 případ za 59 až 77 tisíc let.
– na Ukrajině nebyl v době katastrofy zaznamenán žádný „ultrahluk“ – meteoritický roj (ultra-noise)
– nebyl zjištěn žádný kosmický úlomek, který by svým pádem mohl poškodit letoun.

Poznámky:

– 2.12. Nenalezené trosky: měl někdo zájem, aby se nenašly nebo aby se naopak našly?Proč nebylo vyzvednutí trosek včasné a hlavně úplné?

– 2.13.2. Při podrobné pitvě byl omylem pitván kapitán směny B místo kapitána směny A. Ten byl později ohledán jen se zaměřením na kovové úlomky, které byly z jeho těla vyňaty.

Vlkovy poznámky:

2.12. Rozsev trosek na ploše 50 km2…

Kdybych měl dobrou angličtinu, hodně bych nyní sháněl na internetu Závěrečnou zprávu o tragedii na Lockerbie! Abych ověřil, na jaké ploše byly rozesety trosky tohoto letu. Protože došlo v výbuchu na palubě. U MH 17 mám docela problém s tím širokým rozsevem! Pokud Almazu ukázal. že raketa mohla dokonale zabít posádku. Nicméně nemohla způsobit totální destrukci kabiny. A to tak, že se podstatná část dílů kabiny nenašla. Nemohla ani sama způsobit nějakou trochu podstatnější další destrukci konstrukce letadla! Tedy kromě vyražených okének v pilotní kabině. Ze Zprávě se uvádí, že na palubě nebyl zaznamenán ohen. K tomu došlo až na zemi. A ve Zprávě není nic o nějakém výbuchu paliva. Pak musíme položit otázka, jak to, že máme co do činění s roztrháním letadla na spoustu částí. Které muselo nastat v důsledku neřízeného pádu? A to dokonce s velkoprostorovým rozsevem trosek. Kladu si tuto otázku jako laik a uznávám, že dynamické síly při pádu z 10-ti km musí být obrovské. Nicméně mi to přijde hodně divné. Vzhledem k záběrům z jiných leteckých katastrof…

2.16.1. Celkem vybrali 72 úlomků. které mají za fragmenty vystřelené hlavicí rakety. Zajímavé je, že výslovně uvádí, že z tohoto počtu 43 bylo z nelegované ocli. Což znamená, že zbylých 29 kusů byl z jiného materiálu!! Pro mne docela podivnost. Nicméně připouštím možnost, že konstruktér skutečně dává do zásahové části fragmenty z různého materiálu, aby zvýšil devastační účinky. V tom případě je problém, že se Zpráva věnuje jen a pouze popisu, kde se našly a co způsobily ty nelegované fragmenty.

Podobný logický problém mám s tvrzením, že nalezené části rakety a NĚKTERE díly z letounu nesou stopy výbušniny! U rakety mi to přijde naprosto logické, opak by byl podivný. Ale u dílů letadla? Když všechny jeho části NEJBLIŽE explozi nebyly nalezeny??? Nechápu a nerozumím.

Kreativní Obvodní soud pro Prahu 1

0
0
Pavel Letko
21.10.2015 E-republika

Naše soudy se nenechají zviklat veřejným míněním a veselé hochy ze skupiny s opravdu vtipným názvem „Ztohoven“ osvobodí. Jen tak dál, fašismus klepe i na naše české dveře, užívejme švandu, brzy nás totiž smích přejde.


Pozoruhodný přístup Obvodního soudu pro Prahu 1 mě opravdu zaujal. Aktivista Petr Vrabec dostal půl roku vězení s roční podmínkou za to, že v červenci při happeningu před Poslaneckou sněmovnou nasprejoval na chodník smývatelnou barvou siluetu těla. Chtěl upozornit na asociální zákony, které mohou v důsledku vést k sebevraždám. V konkrétním případě šlo o sebevraha z Ostravska, jemuž nepřišel příspěvek na bydlení. Mluvčí Obvodního státního zastupitelství v Praze Jan Lelek k tomu uvedl.

Většinou na každého sprejera se podává návrh na potrestání, protože poškození cizí věci postříkání barvou je trestný čin bez ohledu na způsobení škody, takže z hlediska formálního pojetí trestného činu se vždy jedná o naplnění skutkové podstaty poškození cizí věci.

Přitom stejný sprej používají silničáři, geodeti, policisté při dopravních nehodách a ostatní aktivisté siluetu ještě v den incidentu z chodníku smyli. Mluvčí Obvodního soudu Prahy 1 Cihlářová k tomu řekla.
Výši trestu mohla ovlivnit skutečnost, že si aktivista k činu vybral chráněné území. Chodník a vozovka se nacházejí v oblasti památkové rezervace.
V této souvislosti je pozoruhodný výrok stejného soudu ve věci odcizení prezidentské standarty a vyvěšení červených trenýrek na Pražském hradě. Podle soudkyně Šárky Šantorové trestný čin spáchán nebyl, resp. není jasné, kdo způsobil škodu. Upozorňuji, že ona soudkyně to myslela vážně, a s velkou pravděpodobností hraničící s jistotou ani nepatří ke členům umělecké skupiny Ztohoven.

Některá zdůvodnění soudů už postrádají humor a jejich kreativita je na bídné úrovni. Všichni vidíme, že republika je rozkradená a že před soudem si zcela jistě nejsme rovni. Na jedné straně záměr ve veřejném zájmu upozornit na dopady asociálních protilidových zákonů bez jakékoliv hmotné či jiné škody, na druhé straně ukradený oficiální státní symbol České republiky, standarta prezidenta České republiky.


Soudí soudy podle toho, jak se soudce vyspí?

Podle soudu jsou ovšem vozovka a chodník před Poslaneckou sněmovnou zřejmě památkově chráněným územím, zatímco Pražský hrad chráněný není. To dá rozum. Zejména dokud tam sedí přímo zvolený prezident Miloš Zeman. Kdyby tam seděl Bush (na návštěvě), už by milí recesisté „ztohoven“ byli konečně spokojení, a po smrti.

Vzhledem k těmto událostem je s podivem, že útočné pušky a další techniku za 1,2 miliardy, více ZDE nenakupuje ostraha Pražského hradu, ale Ministerstvo obrany. Na druhé straně uznávám, že z uprchlíků, kteří se topí v moři nebo dusí v chladírenských vozech, jde opravdu strach. Jde jim totiž o život, zatímco našim recesistům šlo jen o srandu. Proto je třeba uvítat nejen nákup 2 600 pušek a tisíců zaměřovačů, ale i granátometů, protože ty se v boji proti uprchlickým rodinám v nepřehledném terénu našich hranic mohou velmi dobře hodit. To jsou vyloženě dobře investované prostředky daňových poplatníků.

Ještě že máme tak moudrou vládu, která pohotově a odvážně jedná. Některé věci se vlečou, nejde urychlit příslušné procesy, ale když jde do tuhého, vláda působí jako blesk z čistého nebe. Prásk. A jsme po zuby ozbrojeni. To koukáte, islamisti, co? A to ještě nevíte, že pro našeho udatného ministra obrany Stropnického nakoupíme pancéřovanou limuzínu a doprovodné auto za 14 milionů, zdroj ZDE. A to se vyplatí.  


Pilíře demokracie

Z toho všeho je vidět, že přinejmenším dva pilíře naší demokracie, moc výkonná a soudní, pracují vskutku bezvadně. Nefungují jako nějaký bezmyšlenkovitý stroj, ale svobodně a kreativně rozdělují podmínečné tresty za čmárání po facebookové zdi (Kesudis) nebo na chodník (Vrabec). Když se dobrá věc podaří, pánové podmínku promění a půjdou si do uprázdněného vězení po amnestii prezidenta Klause na nějaký ten pátek nebo rok sednout. Naváží tak na vězněného tykadlového vandala Romana Smetanu. Někdo přece sedět musí. Na druhou stranu se nenechají naše soudy zviklat veřejným míněním a veselé hochy ze skupiny s opravdu vtipným názvem „Ztohoven“ osvobodí. Jen tak dál, fašismus klepe i na naše české dveře. Užívejme švandu, brzy nás totiž smích přejde.
 - - -


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!

V Sýrii bylo zorganizováno 100 tisíc dobrovolníků, řekl velitel Revolučních gard

0
0


21. 10. 2015  WertyzReport

Velitel íránských Islámských revolučních gard (IRGC) generálmajor Mohammad Ali Jafari řekl, že v Sýrii bylo připraveno 100 tisíc lidí na boj proti teroristům, tyto dobrovolníky pomohl zmobilizovat zabitý velitel IRGC brigádní generál Hossein Hamedani.

„Brigádní generál Hemdani hrál důležitou roli v přesvědčení syrských činitelů, a to včetně prezidenta Bashara Asada, že je pro záchranu Sýrie důležité zorganizovat lidi,“ řekl Jaafari. „Dnes máme organizaci 100 tisíců Syřanů a brigádní generál Hemdani hrál v této věci efektivní roli,“ dodal. Hamedani byl zabit 9. října v severní Sýrii.

Íránský ministr obrany brigádní generál Hossein Dehgan dříve řekl, že íránští vojenští experti a poradci provádějí přípravné akce, které povedou ke kompletnímu zničení teroristů v Sýrii. Zdroj: Iran Front Page

Foto: Iran Front Pag

Také je nám, v české kotlině,třeba takového Nabucca!!!

0
0
21.10. 2015
Síla Nabucca nejdříve čti text:

Přátelé milí,

existuje několik druhů protestů. Jeden z nich vám chci ukázat výňatkem z opery G. Verdiho Nabucco - sbor zotročených Židů odvlečených po prohrané válce do Babylonu asi 590 před našim letopočtem.

Opera se hrála v Římě letos při příležitosti 150 výročí moderní Itálie za přítomnosti Berlusconiho a starosty Říma. Už před začátkem opery byl dlouhý potlesk (Italové, jak víte, milují Verdiho a jeho opery většinou znají nazpaměť a slavné árie zpívají).

Opera proběhla normálně až k uvedenému sboru, jehož první slova v překladu jsou: "Oh má země, tak krásná a ztracená". V hledišti bylo zvláštní napětí, které cítil dirigent i účinkující. Když skončil sbor otroků, byl obrovský aplaus.

Dirigent slyšel výkřiky: "Opakovat!" A rozruch neustával. V Itálii není zvykem opakovat části v průběhu opery, ale nakonec, když se rozruch utišil, obrátil se dirigent na Berlusconiho a řekl: Mluví dirigent Riccardo Muti - "Jsem Ital. Cestuji po celém světě a teď se stydím za to, co se děje v mé zemi a proto (k obecenstvu) přijímám Vaši prosbu k opakování! Nejen pro vlastenecký obsah, ale při dirigování slov "Oh má krásná ztracená země"myslím na to, že když budeme takto pokračovat v přijímání islámu, zničíme kulturu, která tvoří historický základ Itálie. V tom případě bude naše země opravdu ztracena. " Potom řekl: "Já, Muti, jsem mlčel po léta. Nyní bych chtěl dát této písni skutečný význam. Jsme doma v Římě, v divadle se skvělým sborem a nádherným doprovodným orchestrem. Navrhuji Vám, abyste se připojili a budeme zpívat všichni spolu." Potom zahájil opakování písně sboru, obrátil se k publiku a dirigoval jejich zpěv. Lidé byli vidět jen tmavě, protože osvětlené bylo jen jeviště, ale jak publikum, tak všichni na jevišti, zpívali ve stoje. Když sbor skončil, bylo vidět, jak si ženy zpívající ve sboru utíraly slzy.

Také je nám, v české kotlině, třeba takového Nabucca !!!

Jimmy Carter z vlastní iniciativy předal Putinovi americké mapy objektů ISIL: "Teď to bude moje chyba, ne Putinova"

0
0

21. 10. 2015     zdroj a původní zdroj
Třicátýdevátý prezident USA Jimmy Carter vyslyšel prosby svého nynějšího ruského kolegy k Washingtonu, aby přišel k rozumu (Vladimír Putin žádal americké partnery, aby konečně začali spolupracovat v boji proti teroristům v Sýrii, a nestěžovali si na úspěchy ruského letectva). Po pracovnících ruského velvyslanectví předal do Moskvy mapy s vyznačeným umístěním objektů ISIL (teroristická skupina v Rusku zakázaná).


Odkud má exprezident USA tajné údaje, které Moskva dosud nemohla z partnerů "vyrazit", a zda jsou jím poskytnuté informace spolehlivé, to není zatím jasné. O samotné skutečnosti návštěvy Cartera na ruském velvyslanectví informoval článek vea Washington Free Beacon. Osobně o tom řekl také Carter během svého vystoupení v Georgii, které odvysílal televizní kanál NBC.

Carter vysvětlil, že rozhodnutí o předání mapy Rusku u něj vzniklo proto, že Putina zná už dlouho; a jak se zdá, důvěřuje mu. Z vyjádření bývalého prezidenta vyplývá, že to byla zcela jeho iniciativa:

Poslal jsem Putinovi dopis, ve kterém jsem mu nabídl získat kopie našich map pro zasazení přesnějších úderů na území Sýrie. Druhý den mně telefonovali z velvyslanectví.

Dopis byl odeslán na osobní e-mailovou adresu ruského prezidenta, řekl Carter. Podle něj mu adresu dal samotný Putin letos na jaře, kdy se setkali se světovými lídry, aby diskutovali syrské a ukrajinské problémy.

Nyní, zažertoval Carter , "pokud Rusko nebude bombardovat ty, které má, je to moje chyba, ne Putinova."

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Jak jsou poškozováni důchodci

0
0

Josef Mrázek
22.10.2015

Češi, Moravané, Slováci i Slezané doplatili po roce 1989 na to, že si dali většinově vnutit představu, že pravicovost je něco lepšího a neuměli zvážit, že sociální ohleduplnost a spravedlnost vlastně chceme zlepšit a ne odbourat a že chceme jednat racionálněji než předtím a že nesmíme mlčet, když privatizátoři kradou náš majetek. 

A většina z nás se dala zmanipulovat a stejné lumpy volila znova a znova. Výsledek je ten, že střední vrstvy společnosti jsou na tom hůře, než by mohly být a sociálně slabší vrstvy, jako důchodci a matky malých dětí, jsou na tom špatně. Přitom dodnes je znám termín Husákovy děti. To byla výrazná populační vlna vyvolaná jen trochu lepšími podmínkami pro rodiny s dětmi. Teď se místo toho uvažuje o náboru Afričanek. A také prý dovezeme řemeslníky, protože jsme zdevastovali učňovské školství a výchovu mládeže. Ale vraťme se k důchodcům, je pozoruhodné, jak hloupě se také s jejich problémy zachází.

Poctivá a racionální důchodová reforma je jednoduchá věc

Při nadbytku pracovních sil, vyvolaném rostoucí produktivitou výroby i části služeb, nebude, a vlastně ani teď by nebylo problémem uspokojit potřeby aktivní i neprodukující části společnosti tak, aby se udržoval příjemný sociální smír. Pochopitelně, když nebudeme vymýšlet nelogické nesmysly a uznáme, že naším úkolem je produkovat dost toho, co je ke spokojenému životu všech občanů potřeba, a rozdělovat to spravedlivě mezi aktivní a neprodukující občany. Neobejde se to bez dohledu a organizační účasti státu. Dá se to zařídit nejlépe tak, že se z průběžného výdělku aktivních občanů odebéře taková část, aby výsledkem byla přiměřená spokojenost všech členů společnosti. Podle zkušeností dobře fungujících států je k tomu potřebné, aby průměrný důchod činil asi 50% průměrné čisté mzdy a aby k tomu patřilo plnohodnotné státem placené zdravotní pojištění.

Skutečná výše odvodu do důchodového a sociálního systému by se měnila podle aktuálního poměru složek obyvatelstva a sledovala by také vývoj mezd a platů. Takové hlouposti, jako valorizace důchodů, by nebyly potřebné. Zatím jen sváděly ke škrcení důchodů, i když méně jasným způsobem, než u některých divochů dříve pozorované vyhánění starších občanů na vysoké stromy a třesení s nimi. Kdo spadl na připravená kopí, nemusel být živen. Ale tak daleko ještě nejsme. Zatím je tu naděje, že stát dohlédne, aby se co do druhu a množství produkovalo, co je potřeba, a aby ti, co pracují, a spolu s nimi i neprodukující, dostávali tolik peněz, aby si tu produkci mohli koupit.

Jednoduché zásady uvedené v prvních odstavcích je snadné a velmi prospěšné vtělit do zákona, ale je k tomu potřeba mít racionálně jednající parlament dbalý zájmů občanů. Dosáhlo by se rozumného poměru mezi příjmy aktivních pracovníků a tím, co budou dostávat jako důchodci. Neřeší to výši reálných příjmů obou těchto kategorií občanů. I naše pokažená ekonomika by unesla o polovinu větší mzdy a také důchody. Napsal jsem mzdy, protože všech platů se to netýká, některé jsou i nepřiměřeně vysoké. Tím jsme se zabývali a dále budeme zabývat jinde.

Jak jsou důchody, i bez toho nízké, vykrádány ve prospěch zahraničí

Většina důchodů je tak nízká, že stačí jen k pokrytí základních životních potřeb v podmínkách, ve kterých důchodci žijí. Každé patrné, nebo skryté zvýšení životních nákladů posouvá důchodce ke stavu chudoby. Uvedu příklad trestuhodně špatné správy státu, která důchodcům, a nejen jim, bere, a co bylo sebráno, mizí v zahraničí. Základní národohospodářská chyba byla a je výrazná orientace na vývoz za současné katastrofální měnové politiky, což znamenalo zbytečnou ztrátu skoro úplné soběstačnosti a její nahrazení dovozem při kursu násobně horším, než kurs stejné kupní síly. V tomto režimu je vyváženo asi 80% národní produkce zboží a služeb za cenu, která umožňuje dovézt násobně menší hodnotu zpět. Koruna byla zprvu podhodnocena na pouhou třetinu a během dvaceti let se pomalu zotavovala a když dosáhla vzdor různým podrazům dvou třetin přirozené hodnoty, zasáhla Česká národní banka a znehodnotila ji o 10 % proti euru a na tomto kursu ji dalšími intervencemi udržuje již dva roky a chce v tom pokračovat. Znehodnocení koruny se dále prohlubuje tím, že hodnota eura, na které je teď vázána, klesá a také je zabráněno přirozenému zhodnocování koruny, které by probíhalo v důsledku jejího dlouhodobého podhodnocení.

Vedení ČNB má tu drzost tvrdit, že tento penězovod do zahraničí je příčinou růstu naší ekonomiky. Ve skutečnosti byla zahraničním odběratelům poskytnuta bezdůvodná sleva 10%, na což reagovali tím, že zvýšili odběr o asi 4%. Za takto zvýšený vývoz dostáváme asi 94% toho, co jsme dostávali před intervencí. Takže produkujeme opravdu více, což se vydává za růst ekonomiky, ale dostáváme za to ještě méně, než předtím. Slibovaná inflace u zboží, které se vyváží, nenastala a ani důchody se nezvýšily. Zato ceny v řetězcích, kde důchodci nakupují, upravili jejich zahraniční majitelé podle kursu znehodnocené koruny. Vezmeme-li stát jako celek, je jasné, že hodnota darovaná ČNB do zahraničí, musí někde chybět. O to menší reálnou hodnotu dostanou naši aktivní pracovníci a důchodci. Komu tedy slouží banka, která má zavádějící název „národní“?

Podívejme se také na tu druhou složku sociálního zajištění důchodců, zdravotní péči. Také tam stát umožnil zahraničním firmám, aby vysáváním důchodců zvýšily své zisky.

Podle ČTK statistici odhadli, že zrušením poplatků za hospitalizaci důchodci vloni ušetřili v průměru asi 75 Kč měsíčně a v předchozím roce díky zrušení jiných zdravotnických poplatků dalších 160 Kč měsíčně. Zdálo by se, že se jim vrátila ta výše důchodu, která jim byla zavedením poplatků vlastně snížena. Bohužel, není to pravda. Individuální platby důchodců za zdravotní péči byly v roce 2014 v průměru o 40 Kč měsíčně vyšší, než v roce 2013, a to znamená, že spoluúčast důchodců na zdravotní péči placená individuálně a bez solidarity byla v průměru o 275 Kč měsíčně vyšší, než před zavedením poplatků, a to by měla být podle Ústavy ČR nulová. Příčinou je, především, vyřazení volně prodejných léků z hrazení pojišťovnou a nedosažitelnost dostatečného stomatologického ošetření, které by bylo hrazeno pojišťovnou.

U léků došlo k očekávanému zdražování, protože volně prodejné léky nejen že často nejsou levné, ale jejich ceny nepodléhají regulaci. Krátce po vyřazení z úhrad zdražily o 20% a dále se to zhoršuje. Stomatologie je již dlouho hanbou veřejného zdravotního pojištění a na zubech sociálně slabších občanů je to vidět. Úhrada za běžné plomby placená pojišťovnou je nižší, než by měla být a zubaři je proto čím dále, tím méně, dělají a mnozí ani nemají smlouvu s pojišťovnami. Velká většina stomatologických prací není hrazena vůbec. Pacienti na to doplácejí vícenásobně, protože ceny nehrazených prací si zubaři stanovují libovolně a vysoko. V důsledku nehrazení péče a vysokých cen zůstávají mnozí důchodci bez potřebného ošetření a bez zubů.

Uvedené skutečnosti způsobují, že reálné důchody zůstávají nepřirozeně nízké nejen proto, že republika byla vykradena a zisky z toho, co zůstalo, odcházejí do zahraničí, ale také proto, že výše uvedené chyby snížily hodnotu důchodů o dalších asi 15%. Vláda tento špatný stav neřeší, protože je tvořena lidmi, kteří to řešit neumí, nebo nechtějí, nebo platí obojí.

Český překlad Závěrečné zprávy z vyšetřování katastrofy MH 17 – III (doplněno o video z rekonstrukce)

0
0
vybral, přeložil a okomentoval JF
22.10.2015 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com 
 

Pokračujeme v našem seriálu překladů podstatných informací a shrnutí ze Závěrečné zprávy o vyšetřování sestřelu MH 17



Obsah
Obsah1MH17211

Obsah3Obsah4Obsah5Obsah6




3. Analýza

3.2.1. Kvalifikace posádky:
– posádka měla všechna potřebná oprávnění a zdravotní osvědčení

3.2.2. Letuschopnost letounu:
– vyšetřovací komise nenalezla žádné známky toho, že by při odletu ze Schipholu nebyl letoun v letuschopném stavu. Nebyly známy žádné technické závady, které by mohly ohrozit bezpečnost letu.

3.3. Let do okamžiku přerušení:
– předletová příprava proběhla podle předepsaných pravidel a procedur

– hmota a centráž letounu byla v předepsaných mezích

– neexistovala žádná omezení vzdušného prostoru, která by měla vliv na letovou linii

3.3.2. Provedení letu:
– rozhodnutí posádky nevyhovět požadavku orgánů řízení letového provozu o zvýšení letové hladiny z FL330 na FL350 bylo shledáno jako normální.

3.3.2.2. Horizontální profil letu:
– s výjimkou odchylky, požadované posádkou k vyhnutí se špatnému počasí, letoun letěl po plánované trase, v letové cestě L980 napříč Ukrajinou. Největší odchylka od středu letové cesty byla 6.5 NM, což je pokládáno za normální.

3.3.2.3. Letová data:
– Záznamník letových dat obsahoval data letu MH17. Při analýze dat letu dne 17.7.2014 nebylo zaznamenáno žádné varování týkající se letounu nebo motorů.

– Data ukazují, že až do okamžiku 13:20:03 bylo vše normální.

3.3.2.4. Posádka:
– Posádka řídila letoun správně

– Neexistuje žádný důkaz, že by posádka neřídila letoun správně nebo že by schopnosti prvního důstojníka byly ovlivněny alkoholem, drogami nebo léky.

3.4. Okamžik přerušení letu:
– Záznam hlasů v kabině končí náhle. Krátký vrchol v posledních 20 ms je vysoce energetická zvuková vlna. Triangulace signálu ukazuje, že zvuk přišel zvenčí, z pozice nad levou stranou letounu a zepředu dozadu.

– Zvuk, zapsaný v posledních 20 ms záznamu hlasů v kabině, nebylo možno zjistit ve formě dat o zrychlení na záznamu letových dat.

3.4.2. Data sledovacího radaru:
– nezpracovaná data UkSATSE a video GKOVD ukazuje MH v přímém letu v hladině FL330 až do 13:20:03

– na obou radarech byly zjištěny prodloužené stopy (coasting track) v čase 13:20:03 a později

– na radaru GKOVD jsou v čase 13:20:47 až 13:21:08 a 13:21:18 až 13:25:57 vidět cíle, které lze považovat za padající části letounu

– poskytnuté radarové informace ukazují, že jediné letouny poblíž MH17 byly tři civilní letouny. Není žádný důkaz o jiném letovém provozu v blízkosti MH17.

3.4.3. Určení událostí okolo 13:20:03

– oba záznamníky ukončily záznam v čase 13:20:03 kvůli přerušení napájení elektrickým proudem.

– pevný vysílač ELT byl aktivován podélnou decelerací 2.0 až 2.6 G. Jeho signál byl poprvé zachycen mezi 13:20:35 až 13:20:36. Z logiky systému plyne, že byl aktivován mezi 13:20:05 a 13:20:06 


3.5.1. Vnější příčiny:
– přerušení letu nebylo způsobeno vnější příčinou jako je zásah bleskem, meteoritem a podobně.

3.5.2. Vnitřní příčiny:
– tvar 2.3 ms trvající zvukové vlny neodpovídá tvaru zvukových vln spojených se strukturálními poruchami nebo s explosivní dekompresí, jaké byly zjištěny při jiných dřívějších katastrofách.

– přerušení letu nenastalo následkem výbuchu palivové nádrže

– přerušení letu nenastalo rozpadem točivých částí motoru

– přerušení letu nebylo způsobeno výbuchem uvnitř letounu

– na palubě letounu nebyl náklad označený jako nebezpečný a nebyly nalezeny žádné stopy ohně, způsobeného nebezpečným nákladem

– přerušení letu nebylo způsobeno ohněm na palubě

3.5.3. Poškození zvnějšku:
– poškození přídě letounu a kabiny posádky ukazuje, že došlo k mnohonásobnému průniku vysoce energetických objektů do letounu

– trasování poškození ukazuje na ohnisko vlevo nahoře před letounem

– trosky letounu vykazují přes 350 zásahů vysoce energetickými objekty zvnějšku letounu. Známky zásahů jsou koncentrovány v pásu kolem levé strany trupu počínajícím poblíž oken 2 a 3 kabiny posádky. Směrem dozadu koncentrace klesá a končí před dveřmi 1L. V místě největší koncentrace je kolem 250 známek zásahu na metr čtvereční.

– kolem kabiny byly nalezeny známky výbuchu ve formě trhlin a očazení. Některé přední panely trupu jsou prohnuté v důsledku výbuchu. 

Vlkovy poznámky:

3.3.2.2. Horizontální profil letu:

Takže máme vysvětlení změny trasy letu – na žádost posádky! Tím pokládám spekulace vedené tímto směrem za uzavřené! A vysvětluje to i snímek čtyř letadel v oblasti, kde jedno letící na druhé straně koridoru , oproti třem na stejné straně jako MH 17 si to jasně namířilo přes oblast bouřky.

3.4.3. Určení událostí okolo 13:20:03

Mate mne to náhlé ukončení provozu záznamu černých skříněk!!! Kvůli přerušení napájení! Nevím o jejich konstrukci nic, ale ony nemají autonomní baterie? Když údajně mají vydávat radiový signál po určitou dobu, aby byly snáze v podobných případech nalezeny – viz pátrání po MH 370. Kde se, kromě jiného pátralo daleko přes limit těchto baterií, ačkoli následně se přišlo na to, že právě tyto baterie byly prošlé! Viz:

http://zpravy.idnes.cz/rok-od-zmizeni-letu-mh370-0se-/zahranicni.aspx?c=A150308_083306_zahranicni_zt

Nějak se mi nechce věřit, že by nebyl možný provoz zapisovačů nějaký čas po vypadnutí standardního napájení ze sítě letadla. A i tohle mi přijde docela podivné. Obvody jsou minimálně zdvojeny, možná ztrojeny a ony najednou vypadnou. Po něčem, co funguje jako výstřel z brokovnice? Při výbuchu na palubě bych tomu rozuměl. Ale při zásahu BUKem?


3.5.3. Poškození zvnějšku:

Takže něco přes 350 průstřelů??!!! Když Iljušin po ruské rekonstrukci je jako řešeto? Co je špatně?

A ještě se musím vrátit k včerejší části. Mezi mnou a JF probíhá soukromá velmi intenzivní diskuse nad zprávou. Včera jsem konstatoval, že se mi rozsev trosek letadla na území o 50 qkm zdá dosti velký a že by mne zajímalo srovnání s Lockerbie. JF to našel jeho výstup je následující:

Dle expertiz bylo použito k detonaci něco mezi 340 až 450 gramů Semtexu (https://cs.wikipedia.org/wiki/Semtex). Trosky letadla byly rozptýleny na území celkem 845 kilometrů čtverečních, k čemuž přispěl vítr o rychlosti 190 km/h.

Přední část letadla se od trupu oddělila během pouhých tří sekund od výbuchu.

Takže z mého hlediska tato pochybnost definitivně padá!!!

Dolpněno o video (v ruštině) shrnující ruské rekonstrukce výbuchu. Výsledek - šlo o raketu BUK staršího typu, která již delší dobu není používána ruskou armádou ale je stále ve výzbroji ukrajinské armády a dále určení místa odpalu rakety, které v té době bylo v držení ukrajinské armády.

Branislav Fábry: TTIP ako forma neokolonializmu?

0
0

ttip
Branislav Fábry
22.10.2015   Nové slovo a Vaše věc
Začiatkom októbra 2015 bola uzavretá ekonomická dohoda o Transpacifickom partnerstve (TPP) medzi viacerými štátmi Ameriky, Ázie a Oceánie. Ide o model vzťahov, ktorý sa dosť podobá na návrh Transatlantického partnerstva pre obchod a investície medzi USA a EÚ (TTIP). 






Spolu s ďalšími dohodami ako CETA alebo TISA možno tento systém pripravovaných zmlúv považovať za pokus o najzásadnejší zásah do práv štátov v 21. storočí. Mnohé z princípov navrhovaných v týchto dohodách sa síce už stali súčasťou vzťahov niektorých štátov s investormi už dávnejšie, avšak napriek tomu ide o tému, ktorá by mala byť otvorená na širšiu diskusiu.

Mýty o voľnom obchode

Jedným z najznámejších mýtov, ktorý sa objavuje pri skúmaní dejín ekonómami, je tvrdenie o fungovaní princípov voľného obchodu vo Veľkej Británii 19. storočia. Tento mýtus formulovali viacerí autori vrátane známeho liberálneho autora L. V. Misesa. Mnohí obhajcovia predstavy o liberalizme V. Británie v prvej polovici 19. storočia poukazovali na boj o tzv. obilné zákony, kde sa skutočne objavoval odpor voči protekcionizmu. V skutočnosti však aj v tomto období určoval charakter ekonomiky jeden z najznámejších monopolov ľudskej histórie.

Tento monopol sa týkal obchodu s Indiou, kde od spojenia tzv. londýnskej a tzv. anglickej Východindickej spoločnosti (1708) určovalo vývoj v krajine dominantné postavenie jednej obchodnej spoločnosti. Tento monopol trval hlboko do 19. storočia a až do roku 1858 mal podnik dominantné postavenie na indickom subkontinente, čo robilo akúkoľvek trhovú súťaž iluzórnou. Pri indickom povstaní „sipáhiov“ 1857 – 1858 sa však obchodná spoločnosť dostala do úpadku a jej záväzky prebral na seba britský štát.

India bola hlavným obchodným partnerom V. Británie niekoľko stáročí a tento obchod bol prísne monopolizovaný, hoci vtedajšia Veľká Británia intenzívne hlásala voľný obchod. Dokonca aj mnohí Briti uverili, že žijú v podmienkach trhovej súťaže, i keď hlavný zdroj bohatstva britskej koloniálnej ríše zostal vyhradený nemnohým monopolistom. V trochu podobnej situácii sa ocitáme aj dnes. Aj v súčasnosti sa propagandisticky velebia princípy slobodnej súťaže na trhu, v skutočnosti sa však skoro všade objavujú rôzne formy koncentrácie a obmedzovania trhových princípov. Koncentráciu a konanie v zhode cítiť v každom odvetví, od software až po energetiku.

Podobne ako v 19. storočí vo Veľkej Británii militantnú trhovú rétoriku podporujú práve tie obrovské obchodné spoločnosti, ktoré zo svojej dominancie profitujú. Tieto obrovské spoločnosti pritom kontrolujú aj politické strany podobne ako Východoindická spoločnosť kontrolovala britských politikov. A tak ako bola v minulosti V. Británia oporou veľkých obchodných spoločností pri ich „investíciách“ v zahraničí, najmä v Indii a Číne, dnes sú oporou veľkých „investičných“ skupín USA. Jedným z hlavných objektov ich záujmu je Európa a, paradoxne, aj mnohé európske spoločnosti sú lojálnejšie voči USA než voči Európe. Vzniká dokonca otázka, či sa vzťah medzi USA a EÚ v súčasnosti sa dá porovnať so vzťahom medzi V. Britániou a Indiou v 19. storočí.

Ako ovládnuť bohaté krajiny

Niekto by asi namietal, že štáty EÚ sú hospodársky vyspelé, a preto nemôže ísť o „koloniálny“ vzťah. Keď sa však pozrieme na Indiu 18. storočia, tak tiež vidíme, že išlo o veľmi bohatú krajinu. Po väčšinu novoveku bola síce hlavným centrom svetovej ekonomiky Čína, ktorá produkovala viac ako štvrtinu svetového HDP, druhým najvýznamnejším centrom svetovej ekonomiky však bola India, tvoriaca tiež asi štvrtinu svetového HDP: http://visualizingeconomics.com/blog/2008/01/20/share-of-world-gdp .
Až na treťom mieste sa ocitala oblasť približne zodpovedajúca dnešnej EÚ, ktorá však mala s ostatnými dvoma ekonomickými centrami trvalý obchodný schodok. Indické a čínske tovary ako hodvábny a bavlnený textil, porcelán, čaj, atď. nedokázala Európa vyvažovať vlastnou produkciou, ich dovoz kompenzovala najmä drahými kovmi z Nového sveta. Možno tiež konštatovať, že pred nástupom veľkých európskych obchodných spoločností do ázijského obchodu nebola životná úroveň Indov a Číňanov horšia než životná úroveň Európanov.

Európske obchodné spoločnosti prichádzali do Indie a Číny pôvodne za obchodom a kým existovala silná moc mogulskej alebo čchingskej monarchie, tieto spoločnosti nepredstavovali pre štátne celky zásadné riziko. Obchodné spoločnosti začali prudko mocnieť v období, keď nastalo oslabovanie silnej centrálnej moci v týchto krajinách. Najmä britská Východoindická spoločnosť začala využívať daný stav a uzavierala zmluvy so štátmi, kde privatizovala najlukratívnejšie oblasti v štáte. Jej dvoma najväčšími príjmami bolo „sprivatizované“ vyberania daní a „voľný obchod“ s narkotikami.

Bengálsky hladomor roku 1770

V Indii Východoindická spoločnosť privatizovala niektoré funkcie tamojších štátov, najmä vyberanie pozemkovej dane „zamindárí“. Vo svojej podstate sa vyberanie tejto pozemkovej dane ani za Britov príliš nelíšilo od obdobia Mogulov, Briti však používali techniky, zvyšujúce „efektivitu“ vyberania daní. Zaujímavý je v tejto súvislosti príklad Bengálska, ktoré bolo v 18. storočí jednou z najrozvinutejších oblastí sveta s obrovskou textilnou produkciou. Východoindická spoločnosť tam získala po roku 1757 právo vyberať dane. Sama tieto dane nevyberala, ale keďže bola zriadená za účelom zisku, doterajší systém pozemkových daní trochu „zefektívnila“.

Východoindická spoločnosť prenajímala dane niektorým bohatým Indom, ktorý následne odvádzali časť vybratej sumy spoločnosti. Aby sa však zvýšili výnosy, tak sa niekedy uskutočňovali i dražby výberu daní. Pri nich Východoindická spoločnosť prenajímala výber daní tomu, kto ponúkol najvyššiu sumu. Často súťažitelia v dražbe ponúkali nereálne vysoké čiastky, ktoré potom nemilosrdne vymáhali od miestnych producentov. Keďže však akcionári spoločnosti žiadali vysoké percentá dividend, bolo ťažké tento trend zastaviť. Samozrejme, podobné rabovanie zdrojov a výrobných síl viedlo ku katastrofe, zbedačení roľníci opúšťali svoje polia, tkáči svoje dielne.

Katastrofálne dôsledky tejto politiky sa prejavili, keď sa objavila neúroda roku 1769. Výsledkom bol strašný hladomor v roku 1770, ktorý čiastočne pokračoval i v nasledujúcich rokoch. Z tridsať miliónov obyvateľov Bengálska vtedy zahynul každý tretí, celkovo asi desať miliónov ľudí: http://www.cambridgeforecast.org/MIDDLEEAST/BENGAL.html . Podobný hladomor v Bengálsku predtým nepoznali a z toho úderu sa krajina už nikdy úplne nespamätala. Aj dnes patria Bangladéš i indické Bengálsko medzi najchudobnejšie oblasti sveta. Obchodná spoločnosť, ktorá hľadala iba rýchly zisk, dokázala zdevastovať jednu z najbohatších oblastí sveta za pár rokov. Hladomory, ktoré v Bengálsku spôsobila Východoindická spoločnosť, patrili k najhorším v histórii ľudstva.

Úpadok indického hospodárstva

Práve v prípade Indie sa ukázalo, čo to znamená, keď štát nedokáže dostať pod kontrolu obchodnú spoločnosť, podnikajúcu na jeho území. Aj iné oblasti Indie, ktoré spravovala „ekonomicky racionálna“ Východoindická spoločnosť, dopadli veľmi zle. V období nadvlády tejto spoločnosti privatizácii úloh štátu India neustále znižovala svoj podiel na svetovom HDP. Okolo roku 1700 produkovala asi štvrtinu svetového HDP (viac ako Európa), avšak do roku 1820, keď Východoindická spoločnosť získala do svojej moci skoro celý subkontinent, klesol tento podiel sotva na polovicu a úpadok ďalej pokračoval. Keď Briti odchádzali z Indie v polovici 20. storočia, bol indický podiel na svetovom HDP už iba 4 %.

Pri zdôvodňovaní tohto úpadku neobstojí ani výhovorka o priemyselnej revolúcii v Európe, pretože práve britská Východoindická spoločnosť, ktorá Indiu ekonomicky kontrolovala, mala skvelý prístup ku všetkým technickým inováciám v Británii. Lenže predstava, že obchodná spoločnosť bude lepšie vládnuť a že bude lepšie usilovať o ekonomický rozvoj, sa ukázala ako nepodložená.

Podobne ako dnešné veľké ekonomické subjekty aj Východoindická spoločnosť až do roku 1858 formálne uznávala suverenitu štátov indických kniežat, najmä Veľkého mogula, hoci za nich fakticky vládla. Avšak napriek tomu, že spoločnosť zo zdrojov v Indii získavala obrovské príjmy, nebola schopná presadiť sa bez podpory ozbrojenej armády, a preto potrebovala silného vojenského spojenca. Z uvedených dôvodov úzko spolupracovala s britskou vládou, ktorá jej pomáhala v prípadoch vojenskej konfrontácie.

„Ekonomická racionalita“ Východoindickej spoločnosti viedla nakoniec k jej zániku. Spoločnosť v záujme svojich akcionárov neustále znižovala náklady a tým si znepriatelila aj vlastných zamestnancov. Jej vlastné vojenské jednotky tzv. sipahíovia sa neustále sťažovali na znižovanie odmien, stratu privilégií (napr. bezplatná pošta), a preto v roku 1857 povstali. Spoločnosť pri tomto obrovskom povstaní rýchlo skrachovala a len koloniálny zásah V. Británie zachránil investorov pred úplným úpadkom. Trochu to pripomína situáciu dnešných veľkých hospodárskych subjektov, ktoré sa opierajú o vojenskú a politickú moc USA pri svojich sporoch s inými štátmi.

Obchod s narkotikami

Ako som spomínal, druhým najdôležitejším príjmom Východoindickej spoločnosti, na ktorom akcionári veľmi bohatli, bol obchod s narkotikami. Tento výrazne zasahoval najmä Čínu. V Číne boli európske tovary len ťažko predajné hlboko do 19. storočia a tak bolo potrebné nakupovať čínsky čaj a hodváb za striebro. Striebro však bolo veľmi obmedzeným statkom a tak sa britskí obchodníci skúsili vyvažovať bilanciu predajom ópia.

Práve obchodníci spojení s Východoindickou spoločnosťou sa v Číne presadzovali predajom indického ópia. Toho sa po dodaní do Kantonu ujímali miestni obchodníci, ktorí ju ďalej rozširovali medzi Číňanmi, často maloletými. Obchod s ópiom bol síce zakázaný, ale čínske úrady s ním nie vždy bojovali efektívne. Z importovaného ópia sa časom stal veľmi závažný spoločenský problém. Preto Čína pristúpila k prísnym regulatórnym zásahom, v roku 1839 zostrila kontroly a nechala v čínskom meste Kanton zhabať 20 000 dební ópia patriacich britským obchodníkom.

Slovami investorov 21. storočia tak boli porušené „legitímne očakávania investorov“ na výnos z investície. Investori v mene ochrany slobodného obchodu preto iniciovali tzv. ópiové vojny medzi V. Britániou a Čínou. Po prehratej 1. ópiovej vojne musela Čína „investorov“ odškodniť za „vyvlastnenie“ a umožniť im „voľný obchod“.

Nekontrolovaný predaj ópia smerujúci hlavne k mládeži, otrávil v 19. storočí nielen mnoho ľudí, ale aj vzťahy v celej čínskej spoločnosti. Išlo zrejme o najväčšiu epidémiu narkotík v ľudskej histórii s desiatkami miliónov obetí a tá tiež výrazne prispela k hospodárskej katastrofe Číny v 19. a 20. storočí. V roku 1820 produkovala Čína 30 % svetového HDP, v roku 1900 už iba asi 10 % a v roku 1950 ledva päť: http://visualizingeconomics.com/blog/2008/01/20/share-of-world-gdp .

Práve v Číne boli použité mnohé z metód, ktoré hrozia i pri Transatlantickom partnerstve o obchode a investíciách (TTIP). Pri obchode s narkotikami sa síce nikto otvorene neodváži odvolávať na „voľný obchod“, ale i tak hrozí, že prostredníctvom „voľného obchodu“ v rámci TTIP sa do obehu dostanú rôzne „jedy“.

ISDS - nástroj vykorisťovania "investormi"

Podobne ako v polokoloniálnej Číne sa dnes pre „investorov“ vytvára obdoba práva exteritoriality, keď zahraničné subjekty majú byť prostredníctvom arbitrážnych tribunálov nadradené nad jurisdikciu štátu, kde podnikajú. Pri arbitrážach môžu investori žalovať štát a žiadať od neho odškodnenie, ak ten prijal právnu úpravu, ktorú investori považujú napr. za tzv. nepriame vyvlastnenie.

Celý systém riešenia sporov medzi štátom a investorom, zvaný Investor – State Dispute Settlement (ISDS), je jedným z najsilnejších prejavov neokolonializmu. Po národno-oslobodzovacích vojnách v polovici 20. storočia stratili západné štáty priamu kontrolu nad väčšinou rozvojových štátov. Západné hospodárske subjekty sa však neprestali zaujímať o hospodársku nadvládu nad Afrikou, Áziou či Južnou Amerikou a preto sa usilovali chrániť svoju moc nepriamo.

Túto nadvládu pomáhali udržovať medzinárodné organizácie. Išlo najmä o Svetovú banku, ktorá sa v roku 1964 pokúsila presadiť predstavu o spôsobe riešenia konfliktov medzi investormi a štátmi v rámci vlastnej inštitúcie. Priamo vo Washingtone, v jednej z budov Svetovej banky, tak vzniklo International Centre for Settlement of Investment Disputes (ICSID). Neskôr podobné centrá vznikli aj v rámci iných systémov ochrany investícií, napr. v Haagu.
Mnoho rozvojových krajín už v roku 1964 hlasovalo vo Svetovej banke proti vytvoreniu podobného systému ochrany investícií, avšak v rámci danej inštitúcie boli hlasovacie práva rozdelené vždy tak, aby dominovali bohaté štáty. Preto ani masívny nesúhlas chudobných štátov nepomohol zabrániť vytvoreniu systému ISDS v tejto inštitúcií.

Svetová banka teda už dávnejšie vytvorila systém súdov pre vzťahy s chudobnejšími krajinami, ktorý mal slúžiť pre lepšie vykorisťovanie „investormi“. Uvedený model sa však začal masívne presadzovať až po zániku Sovietskeho zväzu, keď zanikla aj ideologická alternatíva. V 21. storočí sa celý systém ISDS prudko rozšíril a dnes existujú stovky zmlúv, kde sa objavujú klauzuly o „ochrane investícií“.

Arbitrážne súdy ako forma podnikania?

Vykrádanie štátnych rozpočtov „investormi“ je dnes formou výnosného podnikania. Ako celý systém ISDS funguje, som popísal inde: TTIP – neznalosť práva neospravedlňuje?. Zjednodušene povedané, rozhodovanie prináleží panelu troch sudcov: jedného nominuje investor, jedného štát a treťom sa obe strany dohodnú.

Tento model so sebou prináša otvorene korupčný a klientelistický systém rozhodovania. Očakáva sa, že každá strana bude mať „svojho“ sudcu a tak v podstate rozhodne ten tretí. Dá sa predpokladať, že „investor“ ho dokáže lepšie „motivovať“. Paradoxom na tomto systéme je, že i keby sa objavili podozrenia z korupcie „sudcov“, neexistuje odvolací mechanizmus na modifikáciu výrokov skorumpovaných sudcov. Tie podozrenia sú pritom imanentnou súčasťou celého procesu, keďže arbitrážne súdy rozhodujú neverejne.

Pri týchto „sudcoch“ neexistuje žiadna nezávislosť, hoci rozhodujú o miliardových sumách. Naopak, je jasné, komu ktorý sudca „patrí“. Tiež je paradoxom, že sudcom arbitrážneho súdu môže byť i osoba, ktorá by sa nemohla stať sudcom ani na najzastrčenejšom okresnom súde SR. Mnohokrát ide o ľudí, pri ktorých nemožno pochybovať o rozpore záujmov – sú to osoby, rôzne spojené s finančným kapitálom.

Podľa niektorých názorov nezávislosť sudcov by mohla garantovať ich finančná nezávislosť. Arbitrážni sudcovia dostávajú tisíce dolárov na deň (spory trvajú dlho) a sú im hradené aj ostatné náklady, čiže ide o skutočne výnosnú činnosť. Mnohí právnici majú eminentný záujem stať sa sudcami v systéme ISDS, lebo tak môžu rýchlo a rozprávkovo zbohatnúť. Keď si človek predstaví, čo všetko musia zniesť sudcovia národných štátov za oveľa nižšie príjmy...

Vykorisťovanie prostredníctvom systému ISDS však vyvoláva čoraz väčšie pohoršenie, najmä v Latinskej Amerike, kde rabovanie štátnych rozpočtov prostredníctvom „investorských žalôb“ bolo jedným z dôvodov príklonu obyvateľstva k ľavicovým hnutiam. Medzi najväčších odporcov takýchto dohôd patrí Brazília a tiež tzv. bolívaristické štáty. Vymaniť sa z uvedeného systému však nie je jednoduché. O čosi podobné sa pokúsila počas vlády prezidenta E. Moralesa Bolívia, ale mnohí „investori“ žiadali, aby ich odškodnila za ich „legitímne očakávania“ na základe zrušených zmlúv.

V Južnej Amerike sa v rámci systému ISDS objavili veľmi absurdné žaloby o odškodnení cigaretových koncernov za protifajčiarsku legislatívu štátov (napr. Phillip Morris v. Uruguaj). Najväčšou absurditou systému ISDS však asi bude spor Veolia v. Egypt, kde investor podal na egyptskú vládu žalobu kvôli zvýšeniu minimálnej mzdy: http://mondediplo.com/2014/06/12ttip . Išlo o zvýšenie minimálnej mesačnej mzdy na 700 egyptských libier (asi 77 eur)...

Hrozba TTIP pre občanov EÚ

V prípade rokovaní o TTIP mnohí poukazovali na to, že systém ISDS je prefíkaný spôsob ako umožniť „investorom“ vymaniť sa z jurisdikcie štátov EÚ. Možno povedať, že voľný obchod už dnes existuje v širokom meradle, v niektorých oblastiach je však limitovaný obmedzeniami na ochranu práv a slobôd iných. A práve pri rokovaniach o TTIP sa objavuje riziko ďalšieho odstraňovania práv slabších členov spoločnosti.

Princípy ISDS predstavujú pri TTIP asi najväčšie riziko: nedajú sa totiž aplikovať voči celej spoločnosti, pretože v takom prípade by štáty rýchlo skrachovali. Keby občania žiadali odškodnenie od štátu za svoje nenaplnené „legitímne očakávania“, mohli by vzniesť požiadavku, že štát nebude zvyšovať DPH. Ak mal niekto príjem 500 eur, tak legitímne očakával, že si zaň bude môcť kúpiť určité množstvo potravín. Keď by však štát zvýšil DPH, tak by si občan mohol kúpiť menej potravín a jeho „legitímne očakávania“ na určité množstvo potravín by naplnené neboli. Mal by preto žiadať od štátu odškodnenie za zvýšenú DPH?

Žiaľ, podobné privilégium žalovať štát je umožnené iba „investorom“. Keby prišiel na nejaký súd s podobnou požiadavkou občan, tak by ho vysmiali. Pochopiteľne, keby chcel štát podobne odškodňovať všetkých, dostal by sa do vážnych problémov. Občan je voči investorovi zjavne diskriminovaný. Quod licet Iovi, non licet boovi...

Systém ISDS sa stal pri rokovaniach o TTIP takým veľkým problémom, že niektorí politici, napr. nemecký vicekancelárS. Gabriel, prišli počas roku 2015 s pokusmi zmeniť aspoň formu súdneho rozhodovania pri sporoch štátov s investormi. Miesto problematického panelu troch komerčných právnikov chce vytvoriť akýsi „verejný súd“, pri ktorom sa zaručí nezávislosť arbitráže. Tretinu sudcov by mala nominovať EÚ, tretinu USA a tretina by sa menovala konsenzom.

Žiaľ, hlavné nedostatky celého systému ISDS by zostali zachované i pri tomto systéme. Ide najmä o jednostrannosť celého systému ochrany investícií: kreujú sa práva investorov a povinnosti štátov, vzniká možnosť investora žalovať štát okrem národných a európskych súdov i na arbitrážnom súde, ale nie naopak, pretrváva právna neistota pri rozhodovaní a objavuje sa mnoho ďalších nedostatkov.

Napriek pokusom o zmiernenie najvypuklejších absurdností preto treba povedať: rokovania o TTIP už natoľko diskreditovali návrh tejto dohody, že žiadne kozmetické zmeny jej legitimizácii nepomôžu. Je potrebné, aby politici a korporácie začali viesť celospoločenskú diskusiu s otvoreným koncom o celom politickom systéme EÚ. Žiaľ, existujú pochybnosti, či čosi také je ešte v silách súčasnej Európy ... 



Ruské hi-tech v Sýrii mění světový poměr sil, píšeThierry Meyssan

0
0



Thierry Meyssan
22. 10. 2015  Střípky ze světa


Exkurze systémy, z nichž se tají dech
„Vojenská intervence Moskvy v Sýrii není jen zvratem, šířícím paniku v řadách sil džihádu. Současné potence ruské armády demonstruje v reálné válce i celému okolnímu světu,“ konstatuje francouzský publicista Thierry Meyssan.Česky se uvedl už titulem Velký podvod – žádné letadlo na Pentagon nespadlo (2002). Bushovu říkanku o 11. září strhla jako domek z karet. Teď je zasvěceným, průvodcem jiným šokem. Ruská „demonstrace síly v Sýrii“ – píše - „překlápí strategický poměr sil ve světě“. „Spojené státy právě, nehledě na bezkonkurenční vojenský rozpočet, přicházejí o svou vojenskou převahu.“


Pentagon neví, kudy kam. Jedni tu mají za to, že Putinovo syrské defilé radno co možná zlehčit (a „hledat na něm hlavně mouchy“). Druhým už dochází, že na „konvenčním bojišti už Spojené státy převahu nemají“ – pokud by „jí chtěly dosáhnout znovu, potrvá to dlouhé roky“.

Pro blazeovanou nadutost, panující tu už čtvrt století, je to ledová sprcha. Ruské armádě se jako „druhořadé“ pošklebovali i ministři obrany a zahraničí Robert Gates a Condoleeza Riceová ještě v roce 2008, kdy Moskva ztrestala gruzínskou agresi s USA za zády proti Jižní Osetii.

Teď se jim honí makovicí jiné hlavolamy: „Jak to, že ta samá Ruská federace dokázala svůj obranný průmysl přebudovat a zkonstruovat i vyrobit hi-tech zbraně?“ Čím to, že „tak vážná věc Pentagonu unikla a nechal se předběhnout?“ „Nasadilo už Rusko v Sýrii všechny své nové zbraně, nebo má i jiná překvapení stále v záloze?“

„Zmatek ve Washingtonu nabyl rozměrů, kdy Bílý dům odvolal i oficiální návštěvu premiéra Dmitrije Medvěděva a delegace šéfa ruského generálního štábu.“ A to pár dní „po shodné návštěvě ruské vojenské delegace v Turecku. Pokud jde o operace v Sýrii, má toho Pentagon k projednání pramálo proto, že je co do tamní situace mimo mísu.“ A tak se „vzteklí ´liberální jestřábi´ a neokonzervativci dožadují zvýšení vojenského rozpočtu“. Dokázali už „zablokovat i stahování vojsk z Afghánistánu“.

Půvabně „bizarní podívaná“ je na „atlantické komentátory“. Po letech dostihů pohrdlivé přezíravosti teď lomí rukama nad „hrozbou ruského imperialismu“. Jen „zpomalenou politickou adaptací“ na novou situaci není ani rétorika amerických politických a vojenských špiček. „Pentagon jednoduše neví, která bije. Ranila ho hluchota a slepota.“

Prvé varování přišlo už loni 12. dubna. Když se ruský vojenský pilot kochal přelety nad palubou amerického torpédoborce USS Donald Cook (vybaveného nejen raketami Tomahawk, ale i víceúčelovým protiletadlovým systémem poslední generace typu Aegis). Už to signalizovalo,. že „ruské letectvo disponuje zbraní, umožňující vyřadit z provozu všechny radary, řídící obvody a systémy přenosu informací“.

Moskva jednu z jejich centrál instalovala severně od Latákije. A už promenádou nad palubou špičkového torpédoborce dala najevo, že je s to vyřadit „vypnout oči i uši“ druhé strany na ploše o průměru 300 kilometrů. V daném případě to postihlo i základnu NATO v tureckém Incilriku. „Poněvadž k tomu došlo za písečné bouře nebývalého rozsahu, Pentagon měl zprvu za to, že poruchy aparatur způsobila ta, pak ovšem zjistil, že byla vyřazena z provozu rušičkou. Kompletně.“

„Základem moderní konvenční války je ´C4i´- jak zní zkratka ze slov ´velení´, ´kontrola´, ´komunikace´, ´počítač´ a ´špionáž´ v angličtině („´Command´, ´Control´, ´Communication´, ´Computer´ and ´Intelligence´“). Satelity, letouny, drony, plavidla i ponorky, tanky a dnes dokonce i sami vojáci, to vše dnes vzájemně propojuje systém permanentní komunikace.“ Právě s ním stojí i padá „rekognoskace a velení, rozhodující o efektivním řízení boje“. A „právě celý tento systém – nervová soustava NATO – je momentálně vyřazena z provozu v Sýrii i části Turecka“.

A to mj. díky „několika komplexům Krasucha-4“, „rušičkám SAP-18/SPS-171 (ty měl i letoun, korzující nad USS Donald Cook)“ a „vrtulníkům, vybaveným systémem Ryčag-AV“. Doplňuje je „špionážní plavidlo Prijazovyje (vedené v kódovém označení NATO jako Project 864 Vishnya Class)“. Rusko se přitom „zřejmě dohodlo, že komunikaci Izraele – chráněnce Spojených států – ponechá nedotčenou“. A v „jižní Sýrii tak svůj systém nerozmístí“.

Rázem je k mání i klíč k pochopení toho, proč si „ruské letouny mnohokrát užily výsady průniku do tureckého vzdušného prostoru. Cílem nebylo změřit reakční čas tureckého vojenského letectva, nýbrž ověřit efektivnost vlastních rušiček na daném teritoriu.“ A „z jedné vody zmapovat i to, jak je to v Turecku s dislokací sil džihádu“.

Právě ruská intervence, zasahující na žádost legální syrské vlády, je i přehlídkou „high-tech střel s plochou drahou letu“. Rakety typu 3M-Kaliber-NK – „ekvivalent amerických RGM/UGM -109E Tomahawk“ – byly odpáleny z kaspické hladinové flotily. K 11 cílům, jichž dosáhly a zničily je, je dělilo na 1.500 kilometrů. „Vzdušným prostorem Iráku a Íránu pronikly, v závislosti na konfiguraci terénu, ve výšce 50 až 100 metrů.“ Místy to braly „pouhé čtyři kilometry od dronů Spojených států“. Cíl neminula jediná. V„porovnání s americkými raketami, které ho, v závislosti na konkrétním typu, míjí v 5 až 10 procentech případů“.

Specifické zadání měla i zvolená trasa. Vedla záměrně územím, jehož „oči a uši“ Moskva z provozu nevyřadila – „aby se NATO předvedly v plné parádě“. Ta „salva přitom názorně ukázala i to, že ´protiraketový deštník´, budovaný Pentagonem kolem Ruska, polyká neskutečné sumy úplně zbůhdarma“. A právě svou trasou zesměšnila i jeho „oficiální poslání“ – tedy „štítu proti íránským odpalovacím zařízením“.

Rakety „Kaliber“ lze „odpalovat i z ponorek, rozmístěných kdekoli v oceánu.“ Jsou „s to nést i jaderné hlavice“. To bere vítr z plachet i věřícím v „časovou prodlevu“, díky níž by se jaderný útok vyhnul zdrcující odvetě. Dojít až na „jadernou výměnu, Ruská federace by byla zničena Spojenými státy – a totéž i v obráceném gardu“. Jít „jen“ o konvenční střet, tahá však za kratší konec Washington.

Zhodnotit „situaci na syrském bojišti je jen v silách Ruska a Syřanů samých. Všechny vojenské informace z jiných zdrojů, včetně sil džihádu, reálný základ postrádají.“ Protože „úplný přehled už má jen Rusko a Sýrie.“ „Moskva a Damašek z té výhody profitují programově, a své operace proto drží v tajnosti.“

Ze zdrojů, které dostupné jsou, se dá však vyvodit, že „zlikvidováno už bylo minimálně 5.000 džihádistů, včetně několika velitelů Ahrar el-Sham, al-Kájdy i Islámského emirátu“. I to, že „přinejmenším 10.000 žoldáků prchlo do Turecka, Iráku a Jordánska“. „Syrská arabská armáda a Hizballáh dobývají cílová území zpátky, aniž by s tím čekaly na slíbené íránské posily.“

Ruské „vzdušné údery by měly skončit do pravoslavných vánoc. Teprve pak lze dát odpověď na otázku, zda Rusko rozdělanou práci dovede do konce i vůči silám džihádu, které našly azyl v Turecku, Iráku a Jordánsku. Pokud ne, Sýrie sice zachráněna bude, problém však zůstane nevyřešen i nadále. Muslimské bratrstvo po pomstě prahnout nepřestane.“ A „na to, že Spojené státy ho s gustem využijí i jinde, se dá vzít jed“.

Labužník sdělení, s jakým Meyssan přichází, ocení i pár ilustrací přímo od pramene. Najde je jako další přiložené originály.

Světový terorismus? Expert tepe Západ a varuje před katastrofou

0
0
22.10.2015   Eurozprávy
"Stanovisko 'je to zkurvysyn, ale je to náš zkurvysyn' se do politického folklóru dostalo dávno. Ať již to byl americký prezident Franklin D. Roosevelt, kdo to prohlásil o bývalém nikaragujském vůdci Anastasiu Somozovi, či se tato slova vztahovala k bývalému diktátorovi Dominikánské republiky Rafaelu Trujillovi, jak se domnívají jiní, myšlenka zůstává stejná: dané stanovisko jasně demonstruje dobře známý fenomén dvojích standardů v politice," poukazuje ruský historik Pjotr Romanov. V komentáři pro server Moscow Times zkritizoval účelovou podporu terorismu ze strany světových mocností.


Při útoku na univerzitu v Keni zahynulo přinejmenším 15 lidí.
 
Neexistují dobří teroristé
"Vždy tomu tak bylo, je a obávám se, že v dohledné budoucnosti bude. Pochopitelně, nejen Spojené státy mají množství svých 'zkurvysynů'. Sovětský svaz, Británie, Čína, Francie, Německo a další, ti všichni čas od času poskytují svou podporu četným darebným národním vůdcům, aby dosáhly čistě dočasných politických cílů," konstatuje historik.

"Fungovalo to koncem 80. let a začátkem 90. let v Peru - vzpomeňme na válku vedenou maoistickou teroristickou organizací Světlá stezka. Dobře si pamatuji jaké hrůzy tito oblíbenci Pekingu páchali: vyhazovali do vzduchu vše možné, používali mačety k usekávání rukou svých obětí, vyráběli žlutou tekutinu páchnoucí po exkrementech, kterou namísto vody pouštěli do vodních potrubí a občas, jako vtípek, tato potrubí napojili na běžný vodovod," připomíná komentář.

"Ve skutečnosti mnoho tehdejších maoistických agitátorů vedlo spokojené životy jako političtí uprchlíci v Holandsku, kde aktivně pracovali na přesvědčování Evropanů o svých demokratických a civilizovaných způsobech - v kontrastu k tomu, jak se chovali vůči peruánským úřadům. Peruánské úřady svého času nebyly příliš skvělé, ale maoisté v zemi byli mnohem horší. Evropané to však nechápali a mnoho z nich se pohoršovalo nad vojenským vybavením, které Sovětský svaz poskytovat peruánské armádě k boji s touto teroristickou skupinou," pokračuje Romanov.
Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Jen málo lidí si pamatuje tu barbarskou válku: dnes řádí jiní 'zkurvysynové' v jiných lokalitách. Mimochodem, oni teroristé často začínají jako 'naši zkurvysynové' a vymknou se nám z kontroly. Bumerang se často otočí zpět a zasáhne hlavu toho, kdo ho hodil - to je stát, který tajně financoval, vyzbrojoval a cvičil ony teroristy, když sledoval své krátkodobé politické zájmy. A přesto jak Západ, tak Východ si nikdy neuvědomí, že neexistuje nic jako dobří či špatní teroristé a je jedno, za jaké slogany se schovávají či jakým způsobem ospravedlňují své akce. Jednoduše neexistuje nic jako dobrý či umírněný terorista," deklaruje historik.

"Východní a západní mocnosti se dokonce nedokážou shodnout na jednotném seznamu mezinárodních teroristických organizací. Jedna strana souhlasí s Hamasem, druhá ne. Jedna strana nevidí problém v Hizballáhu, zatímco druhá jednoznačně ano. A přitom je jasné, že obě skupiny používají ve svém boji teroristické metody. Ve skutečnosti se svět neshodne ani na společné definici slova terorismus. V důsledku toho každý ho stát interpretuje tak, aby co nejlépe sedělo jeho zájmům v příslušném momentě," kritizuje Romanov.

Bumerang se často otáčí

"Když Západ vážně hovoří o umírněné opozici v Sýrii, nedokážu pochopit, koho tím myslí, pakliže každá skupina v tamním konfliktu pobíhá s automatickými zbraněmi, vyhazuje věci do vzduchu a zabíjí ostatní. V mém chápání slovo umírněný znamená výhradně politické metody boje. Americká letadla však jednoduše shazují další zbraně a munici na bojiště pro každého, kdo je potřebuje. A v těchto dnech v Sýrii potřebuje zbraně každý. Takzvaná syrská umírněná opozice je aktuálně oblíbeným 'zkurvysynem' Washingtonu a z politických důvodů nikdo ve Washingtonu nemyslí na to, jakou bestií se jednoho dne toto malé štěňátko stane," nebere si servítky publicista.

"Mimochodem, bývalý poradce pro národní bezpečnost USA Zbigniew Brzezinski také přikládal jen malou váhu výslednému rozhodnutí poskytnou americkou pomoc Al-Káidě. Tato podpora se později vrátila jako smrtící bumerang: americké ambasády v Keni a Tanzanii vyhozené do vzduchu v srpnu 1998 a nakonec i zničení Dvojčat v New Yorku 11. září 2001. Svého času však Washington věřil, že ozbrojenci z Al-Káidy jsou dobří hoši; byli to naši zkurvysynové," připomíná Romanov.

"Postoj Moskvy k poslední vlně terorismu v Izraeli je rovněž lehce divný, mírně řečeno. Ačkoliv Palestinci nepochybně vznášejí vůči izraelskému vedení některé legitimní požadavky, neospravedlňuje to noži se ohánějící Palestince, kteří nedávno zaútočili na sedmdesátiletou židovskou ženu na autobusové zastávce v Jeruzalémě. A ruská státem ovládaná televize přesto klidně vysílá projev palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse, ve kterém obhajuje tyto 'hrdiny' a ve skutečnosti podněcuje palestinský lid k dalšímu násilí," nabílí se historikovi.

"Moskva však nadále mlčí, stejně jako Washington. Oba hrají hru velké politiky. Problémem je, že tato velká politika vždy vyžaduje velké oběti od malých lidí. Nepamatuju si, kdo to původně řekl, ale je to pravda. A jelikož mám ty malé lidi rád, nikdy jsem neměl rád politiky," uzavírá komentář.

Čtyřicet šest (46) let. Je to málo nebo hodně? Aneb: jak to bylo dál?

0
0

Jiří Baťa
22. 10. 2015
Než vysvětlím význam otázky v titulku článku musím předeslat, že tu dobu 46 let mi vnukl syn s otázkou, zda lze vůbec věřit tomu, že Američané (Armstrong, Collins a Aldrin na kosmické lodi Apollo 11 jako první pozemšťané) skutečně přistáli na Měsíci. Tím se vlastně dostávám i k meritu významu nadpisu.


Mám-li být upřímný, vzhledem k mnoha jiným osobním či rodinným starostem, stejně jako řadou domácích, ale i zahraničních událostí, mi tato zcela jistě mimořádně zajímavá událost již delší dobu nepřišla ani na mysl, natož abych o ní nějak přemýšlel. Ovšem synova mimoděk utrousená poznámka a otázka, jestli 46 let od prvního přistání člověka na Měsíci z hlediska technického pokroku je málo nebo hodně mne donutila , abych nad touto otázkou poněkud zapřemýšlel. Dovolím si trochu laické filosofie z hlediska celosvětového technického pokroku.

Předně připomenu, že k této významné události došlo, resp. mělo dojít 20. července 1969, když americká kosmická loď Apollo 11 s posádkou kosmonautů Armstrong, Aldrin a Collins dosáhla Měsíce a na jeho povrch vystoupili kosmonauti Armstrong a Aldrin (Collins čekal ve velitelském v modulu). Tolik základní fakta. Nyní fakta z jiného soudku.

Nelze pochybovat, že technický pokrok v oblasti vesmírného výzkumu v šedesátých letech minulého století, byl jak na straně USA, tak tehdejšího SSSR cca na stejně vysoké úrovni. Jinak by totiž ani jedna strana nemohla dosáhnout takových významných úspěchů v dobývání kosmu. Zvážíme-li, že toho bylo dosaženo jenom nějakých cca 24 let, resp. ještě mnohem dříve, protože první člověk (Gagarin) se dostal do vesmíru a obletěl zeměkouli již v r. 1961 od ukončení II. SV, pak lze konstatovat, že technický pokrok, vzhledem k dosaženým kosmickým úspěchům, byl zejména v SSSR, obdivuhodný. Dnes je to tedy 46 let od doby, kdy na Měsíc údajně vstoupila lidská, pozemská noha.

A nyní otázka z písničky Waldy Matušky „jak to bylo dál“? Mám tím na mysli další vývoj a postup v technickém rozvoji, neboť jak jsem již zmínil, píše se rok 2015 a od přistání prvního člověka na měsíci uběhlo dlouhých 46 let, tedy téměř půl století. Jestliže za cca 24 let po těžké, vyčerpávající válce bylo dosažena v technice pokroku, který umožnil letět až na Měsíc, jak to, že za dalších téměř 50 let se už nic podobného neopakovalo? Ani ze strany USA, ani SSSR, později Ruska? U Ruska je to s ohledem na vnitrostátní změny režimu a mezinárodní vztahy, které proběhly za posledních 25 let celkem pochopitelné, ale u vždy a ve všem nej..., nej..., nej... Američanů je to dost zarážející. Lze pochopit, že jisté ekonomické důvody by mohly přibrzdit či zpomalit vývoj technického pokroku ve smyslu meziplanetárních letů. Je otázka, zda to má své své důvody v ekonomice, protože USA se nikdy nepoddalo veřejně přiznat, že má (ne malé) finanční problémy. Avšak skutečnost, že USA neustále vedou nějaké finančně náročné válečné aktivity, že neustále investují do zbrojení ( byť se jim prodejem zbraní investice vracejí), je dost nepravděpodobné, že by se na výzkum, vývoj a technický pokrok v oblasti meziplanetárních letů nedostávaly finance.

Není pochyb o tom, že by se proces v oblasti dobývání kosmu v USA (už ze strategického hlediska vojenského a imperiálního zájmu) zcela zastavil. Nicméně existují jisté velmi vážné a seriózní pochybnosti, zda výše zmíněný čin, tj. přistání a vystoupení člověka na Měsíci je vůbec věrohodné. V médiích se vyskytla řada zpochybnění, doložených technickými, vědeckými či jinými faktografickými důkazy, které přistání a výstup na povrch Měsíce vážně znevěrohodňují. Fakt, že Američané po celých 46 let nedosáhli nejen stejný, ale s odstupem doby by se dal očekávat mnohem náročnější, efektivnější a sofistikovanější úspěch, než „pouhé“ přistání a vystoupení člověka na povrch měsíce. Ostatně že americká věda ve své kosmické činnosti pokračuje svědčí řada jiných kosmických úspěchů různých sond, vyslaných na Mars či na jiné tělesa ve vesmíru a jejich dosažených průzkumných výsledků. O to více je zarážející, že se USA po celých 46 let nepodařilo (?) v kosmickém létání s lidskou posádkou dostat dál než na již zmíněný Měsíc.

Ve světle těchto skutečností, pochybnosti o pravdivosti přistání na Měsíci umocňují i velmi relevantní, technicky a vědecky prokázané a doložené pochybnosti pádu budov dvojčat WTC po „teroristickém útoku Al-Kaidy“ v r. 2001. Americká administrativa do dnešních dnů trvá na svých původních „výsledcích“ (?) šetření, že to byl „teroristický“ akt, v jehož důsledku došlo k pádu budov a smrti téměř tří tisíc nevinných Američanů (včetně cizinců). Ostatně je otázka, čemu všemu lze Američanům, přesněji řečeno vládě USA a zvláště samotnému prezidentovi Obamovi (ne)věřit, když jejich politika je stavěna na bázi lživých, smyšlených a militantně imperiálních záměrů, o čemž nás USA a Obama přesvědčují dnes a denně.

Na úspěchy vědeckého pokroku v oblasti průzkumu kosmického prostoru včetně letů do vesmíru, jsou nepřehlédnutelné také nepřehlédnutelné úspěchy a výsledky vědy a techniky v oblasti hi-tech a IT systému. Ty jsou kromě jiných nadčasových možností, schopny jak dokazovat, tak i úspěšně mystifikovat, paralyzovat výsledky čehokoliv a jakékoliv lidské nebo technické činnosti, takže není vůbec vyloučeno, že i přistání na Měsíci je dílem, či spíše úspěchem této technologie, která je schopna prokázat a zhmotnit i vesmírné nekonečno. Prezentovat přistání Američanů na Měsíci by pak pro ně byla naprosto jednoduchá technická záležitost, potažmo velká hra s lidskou důvěřivostí, které lidstvo snadno uvěřilo. Vždyť toho dosáhli ti nejlepší z nejlepších – Američané!

Pokud nejsou v těchto úvahách zahrnuty ruské ambice, pak je to proto, že Rusové nemají důvod dokazovat, pokud k tomu nejsou vyzváni nebo vyprovokováni, že jsou „nejlepší“ na světě. Kromě toho mají „dost“ svých starostí po změně svazového, politického, ekonomického a národo-hospodářského režimu a po přechodu režimu SSSR na režim Ruské federace. O úspěšném „mírumilovném a přátelském“ americkém atakování Ruska cestou Ukrajiny a upevňování pozic NATO kolem hranic RF, následné opatření ve formě sankcí EU na nátlak USA dopady na RF není třeba na ekonomickou situaci RF zvlášť upozorňovat. Jó Američané, to jsou přece machři! Tedy až na to, že … (viz výše).

Asad neočekávaně v Moskvě navštívil Putina !

0
0
22. 10. 2015  New World Order Opposition

Eskapády kancléřky Merkelové pokračují a je otázka, jak dlouho ji Němci budou trpět. Ještě větší otázka je, co ještě než skončí starému kontinentu vyvede. V neděli slíbila Turkům rychlá víza a další. Já se ptám, jak to, že za nás mluví stále jenom ona? Je snad EU protektorátem Německa a Merkelové? 


Jsem Čech a jsem na to hrdý. Jsem hrdý i na svou republiku a myslím si, že na to mám právo a chci, aby tato republika zůstala pro moje děti a další generace a to taková, jaká je. S našimi pravidly života, s našimi tradicemi a obyčeji, s našimi historickými kořeny, které jsou české a hluboké. Velmi mě mrzí názor Evropy, že naše zemně je xenofobní, neřkuli nepřátelská ke stávající situaci migrantů. Jsem zklamaný z toho, co se děje a chci, aby se to změnilo.

Proto mně dovolte zamyslet se nad stávající situací , jejími důsledky ale hlavně příčinami. Česká republika se řadí k východoevropským zemím, které se brání nekontrolovanému přílivu uprchlíků. Je to možná i dané historicky, kdy jsme si prošli totalitním režimem se všemi důsledky a proto se snažíme poučit z vlastních chyb, kdy nám někdo něco vnucoval. Já nejsem a nikdy nebudu proti pomoci lidem, kteří to potřebují, ale to nelze zaměňovat s povinností . Souhlasím s tím, že je zapotřebí těmto lidem pomoct, ale musí to být pomoc smysluplná a přínosná pro všechny strany.

Vzpomeňme si na minulý režim a jak jsme slýchávali, že na západě „ nám budou létat pečení holubi do pusy“. A všichni lidé, kteří se rozhodli z nejen politických důvodů pro emigraci rychle zjistili, že to není pravda! Promiňte mi toto přirovnání, ale myslím si , že se historie opakuje! Určitě není náhodou, že podobné pohádky ve svých zemích poslouchají i stávající utečenci, kteří se po tisících každý den valí do Evropy. Až tváří v tvář realitě pochopí, že to je trochu jinak, pak nastane velký problém, přijde bod zlomu a nastane výbuch. Tedy sociální výbuch.

Musí bohužel nastat a je neodvratný a jeho pravděpodobnost je přímo úměrná totální neschopnosti evropských politiků vzniklou situaci řešit. Již od jara deklarují, že je zapotřebí silná ochrana vnějších hranic. Je už říjen a nepostoupili dopředu ani o milimetr a snad prý teprve na konci roku má být návrh k diskusi. Už ji vidím – další měsíce jalového žvanění a výsledek? Možná až dva miliony uprchlíků.

Podívejme se, co říká evropská legislativa a porovnejme ji s aplikací v praxi. Mluvím o azylu, který je určen vždy pro individuální posouzení jednotlivého žadatele a to z důvodů politických, náboženských a dalších podobných. Nikdy nebyl určen dle i ženevských konvencích k hromadnému účelu, nýbrž jako dočasné útočiště pro válečné uprchlík! Ano, my jako mimo válečná zóna (i když nejsme sousedící stát) bychom měli těmto válkou postiženým lidem pomoci. Nikoliv ale ekonomickým migrantům.

Poskytnou jim dočasné útočiště včetně všech mírových výhod ale po ukončení konfliktu jim pomoci vrátit se do svých domovů, protože tam je bude jejich ekonomika potřebovat! Ale pozor – pomoct na základě našeho rozhodnutí, nikoliv diktátu EU, který prosadila právě Merkelová, aby se zbavila osobní zodpovědnosti za svoji fatální chybu. Mám na mysli její hloupé a s nikým nekonzultované pozvání pro všechny uprchlíky ze Sýrie. Je zřejmé, že nás někdo záměrně mystifikuje , dokonce si dovolím říct, že nezákonně vysvětluje pojem azyl. A ten někdo není nikdo jiný, než stávající evropští lídři v čele s kancléřskou Angelou Merklovou.

Za tohoto stavu, a říkám to opakovaně, je třeba ponechat unii svému osudu, respektive jejím politickým neumětelům a starat se o svou zemi a bránit ji. No a ta obrana začíná samozřejmě na našich hranicích. Žádný nekontrolovatelný pohyb utečenců, migrantů, ekonomických zlatokopů, ale jasná pravidla pro všechny. A těmi je jasná registrace migrantů na kontaktních místech, dodržování našich pravidel, rychlé řízení a odchod.

Nejsem rasista a vím co říkám. Znám ze svých dřívějších cest do Bruselu tamější ghetta. Vlastní zákony, nechuť pracovat, trestná činnost, nepořádek, rychlé rozmnožování. Ani stopy po jakékoliv asimilaci, naopak.

Co Putin dojednal s Asadem, se měničům režimů líbit nebude. Na Ukrajině je to mnohem horší, než se zdá,píše Tereza Spencerová

0
0
22. 10. 2015   Parlamentní listy
Je jisté, že bez Ruska se krize v Sýrii nevyřeší. A mluvit o konci Asada není na místě. Nicméně chápu, že západní politici si musí uchovat tvář, komentuje poslední výroky kolem Sýrie novinářka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. Ve svém pravidelném shrnutí týdenních událostí obrací též pozornost k výrokům polského ministra, který varuje před stavem Ukrajiny. A upozorňuje též na další věc, o které se začíná mluvit v Polsku.

Máme zde novou zábavu. Dohady, zda Rusové prodlužují či neprodlužují válku v Sýrii. Zda bojují proti teroristům, nebo umírněné opozici, jak jste žertovala, ,,umírněným kanibalům“. Zda Asadovy útoky na Aleppo i jinde způsobí další uprchlickou vlnu či ne. Mezitím slyšíme, že dle USA i Turecka může Asad, který navštívil Moskvu, ještě chvíli vládnout. Takže... Co s tím vším, jak to rozsoudit? K jakému řešení se blížíme? K dohodě velmocí, nebo ke koupi křišťálové koule, protože bez dohody velmocí nám nic jiného nezbude, jak tvrdí Cyril Svoboda?

Zkusím to vzít popořadě. O prodloužení války, pokud jsem si všimla, informovala americká agentura Bloomberg s odvoláním na „nejmenované zdroje“ v Kremlu. Oficiální ruští politici až dosud mluvili o třech čtyřech měsících náletů, byť připouštěli, že ve finále budou mít rozhodující slovo generálové, a to podle potřeb na bojišti. Zkrátka, netuším, do jaké míry má Bloomberg pravdu, nebo jen vypouští dalšího mediálního strašáka, aby obyčejné Rusy vylekal, že je jejich „zbožňovaný“ Vladimir zatahuje do nekonečné války.

To s tou „umírněnou opozicí“ je už fakt na nějakou diagnózu. Putin přece už v New Yorku jasně řekl, že cílem je zlikvidovat všechny „teroristy“, což je jeho pojem pro kohokoli, kdo válčí proti Asadovi, ale západní politici a mainstreamová média dělají, že ho neslyšeli a už přes měsíc si stěžují, že nám likviduje i naše džihádistické loutky. Na vině bude nejspíš nedostatek konstruktivních nápadů, co bychom jinak – kromě brblání – mohli dělat.

Co se týče uprchlíků z provincie Aleppo, jsem trochu na rozpacích. Nejdřív s tím přišla BBC, která s odvoláním na jakéhosi „humanitárníka“ mluvila o 75 tisících lidech, které ruské nálety měly vyhnat ze svých domovů, druhý den pak další zdroj – tentokrát ono „one man šou, které si říká Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR) a sídlí v patře nad secondhandem v britském Coventry – mluvil o 35 tisících a katarská Al-Džazíra si pak kupodivu nepřisadila, ale mluvila jen o „tisících“. Jinými slovy, netuším, kolik lidí ruské nálety vyhnaly – a určitě takoví existují – ale navýšení uprchlické vlny do Evropy bych se kvůli tomu nebála.

Asad „smí zůstat“. Další diagnóza. Turecko říká, že Asad může zůstat půl roku, Francie, stejně jako Saúdové, požaduje jeho okamžitý pád, Německo by s tím tolik nespěchalo a USA najednou už taky ne. Mám to všechno jen za bizarní hru na prázdná slova bez většího významu – všechny výše zmíněné země se tváří, jako že když Asad odejde, tak Daeš, Al-Káida a další „naši“ i „nenaši“ teroristé půjdou do sebe, na povel si navléknou pásy s výbušninami a odejdou se odpálit někam daleko do pouště, protože už svého cíle přece dosáhli, nemají pro co dál žít. Samozřejmě uznávám právo všech politiků uchovat si tvář a tvářit se zásadově/zásaditě, ale v době, kdy už ani nemají hlavní slovo při určování dalšího vývoje v Sýrii, jejich bazírování na Asadově osobě coby klíčovém momentu všeho, považuji hlavně za důkaz prohry. Politické, vojenské i morální.

A ano, Bašár Asad se „zničehonic“ zjevil v Moskvě, aby „poděkoval“ za ruskou vojenskou pomoc, ale zcela jistě byla řeč spíše o variantách, co bude dál. V pondělí by mělo Rusko o Sýrii jednat s USA, Tureckem a Saúdy, ale Putin – na rozdíl od Západu – už celou věc konzultoval také s Egyptem a Jordánskem. Chci říct, že v tom vidím hlavní rozdíl v politice Ruska a Západu – západní politici vypadají, že se jednou ráno probudí s rozhodnutím, že třeba Asad musí padnout, a pokud ne, bude válka, a k tomu nám pod nátlakem pomohou země regionu. Rusko s regionem jedná dopředu, mnohem „rovněji“ a vytváří si koalice, nebo klaky, chcete-li, na principu vzájemné výhodnosti. V Moskvě totiž vědí, že právě takového přístupu si Blízký východ cení a bude si to dlouho pamatovat, zatímco pro Západ je to pořád jen postkoloniální oblast, kde si můžeme dělat, co se nám zlíbí. Navíc Asadův přílet do Moskvy jasně dává najevo, že bez Ruska už žádné řešení syrské krize možné nebude. Nevím, co Putin s Asadem v Moskvě dojednali, ale mám pocit, že se to „měničům režimů“ líbit nebude, protože Kreml vzápětí telefonicky informoval Turky a jejich premiér Ahmet Davutoglu okamžitě poněkud vztekle reagoval, že měl „Asad radši v Moskvě už zůstat“.

O dalším vývoji si netroufám spekulovat, nicméně mám za to, že pan Svoboda má obecně pravdu. K nějaké dohodě jednou bude muset dojít, ale nejsem si jistá, do jaké míry bude parametry té dohody určovat Západ.

Byl uveřejněn průzkum, podle kterého se většina uprchlíků ze Sýrie bojí nikoliv Daeše, ale Asada. A dokud bude v Sýrii vládnout Asad, nevrátí se tam. Jsou opět zmiňovány Asadovy barelové bomby a represivní policejní metody. Oproti tomu česká média přinesla svědectví z Damašku, podle kterého lidé utečou, až se zhroutí syrská měna. Prozatím, s prominutím, po nocích chlastají a čekají, co bude. Vy jste zvažovala, že do Damašku pojedete na dovolenou. Stále to zvažujete?

Ano jistě, takový průzkum se konal. Můj kamarád a spolupracovník Literárek Petr Schnur nicméně onehdy připomněl, že průzkum uspořádala organizace zvaná Adopt a Revolution, jíž ve funkci poradce asistovalo Vědecké centrum pro sociální výzkum Berlín, které ze tří čtvrtin patří spolkovému státu a zbytek platí Spolková země Berlín, jeho aktuální prezidentkou je Jutta Allmendingerová, kromě jiného od roku 2011 členka představenstva High Level Economic Policy Expert Group „Innovation for Growth (I4G)“ Evropské komise. V roce 2013 se usadila v kuratoriu Nadace německého průmyslu. Ocituji Petra Schnura: „Vzhledem k dosavadnímu postoji EUropy a Německa samotného k syrské krizi a „arabskému jaru“ jako takovému (v Bahrajnu šlo o stabilizaci výbušné situace, v Sýrii o brutální potlačení demokratické opozice) nebudí tento propletenec vazeb mezi vědou, průmyslem a klíčovou institucí EU zrovna dojem nepředpojatého pohledu na věc. Co se nadačního propojení politických a hospodářských zájmů týče, nelze nezmínit tzv. konferenci o budoucnosti Sýrie po Asadovi, kterou (evidentně poněkud ukvapeně) v roce 2012 za účasti syrských opozičníků uspořádala největší a nejvlivnější myšlenková fabrika SRN Nadace věda a politika (SWP) – ve spolupráci s americkým strategickým think-tankem United States Institute of Peace (USIP). SWP je hlásná trouba globálního neoliberalismu v Německu s úzkými vazbami na vládní instituce. Tolik k tzv. nevládním organizacím. Podíváme-li se na Adopt a Revolution (AaR) samotnou, pochopíme v plné míře politický význam zprostředkovaného „dojmu“ na spolkového občana. AaR již na začátku „syrského jara“ vstoupila na aktivistickou scénu jako organizace „na podporu občanské opozice v Sýrii, demokracie a pokojné změny“. Krátce nato zorganizovala tzv. petici za mír, kterou tehdy podpořili někteří němečtí politici, umělci a vědci. Již koncem roku 2012 ovšem mnozí z nich svoji podporu a podpis odvolali poté, co přední představitel AaR Farhad Ahmad vyzval k co nejrychlejším dodávkám účinných zbraní „rebelům“. Tož, samozřejmě si lze představit, že mnozí z dotázaných tušili, s kým mají tu čest a jaká odpověď je vzhledem k dané situaci a politické konstelaci ta „správná“.

Co se týče barelových bomb, podotknu jen, že jako první jimi začali zabíjet Američané ve Vietnamu; používají je i Saúdové v Jemenu, takže argumentovat jen Sýrií je slabé. A co se týče „policejních metod“, tak dokud bude Západ hájit středověkou a wahhábistickou Saúdskou Arábii, nemá smysl se o tom bavit. Blízký východ nikdy nežil v „rukavičkách“, ale dělat zrovna ze sekulárního Asada největšího tamního zloducha je trapné a pokrytecké.

Ano, dovolenou v Damašku, v Latákii, Hamá, Homsu – tím myslím opravdu cestu do Sýrie bez povinnosti každý den něco psát; a místo toho se snažit pozorovat, aspoň trochu pochopit a přitom si dávat dobrou kávu a nargilé – zvažuju stále. Jen mi aktuálně chybí peníze… (To není výzva k veřejné sbírce!)

Petr Markvart, který léta v Sýrii působil a zdejší situaci i nadále pozoruje, tvrdí, že za tamními boji je nutno hledat ambice jednotlivých regionálních hráčů na stavbu produktovodů To jste v minulosti naznačila i vy. Do jaké míry je to stále pravda a čím lze tyto „zákulisní“ vlivy aktualizovat?

Pan Markvart je jedním z mála lidí u nás, které má smysl v souvislosti se Sýrií poslouchat. Vy se ale ptáte na jím zmíněné produktovody – mám za to, že je to problém natolik „upozaděný“ válkou v Iráku a v Sýrii, že pochybuji, zda má smysl se jím teď zabývat. A co bude za rok dva pět, tak to se uvidí.

Vedle Sýrie nám tu stále „zbývá“ k řešení Ukrajina. Referovala jste, že premiér Jaceňuk nemusí truchlit nad de facto neexistujícími preferencemi své strany, protože jeho osobní majetek roste. Zároveň se dle vašeho tvrzení již dlouhodobě potvrzuje fakt, že separatisté jeví větší vůli k dohodě s Kyjevem než obráceně.

Čeho bychom si měli všímat na Ukrajině?
 Je zábavné poslouchat názory různých zdejších „politologů“, podle nichž vojenským vstupem do Sýrie chce Rusko odpoutat pozornost od jakéhosi neúspěchu na Ukrajině. Je to vlastně stejný blábolivý mustr jako s těmi „umírněnými“ v Sýrii. Tak dlouho jsme v rámci ukrajinské krize tvrdili, že Putin chce Donbas – a potažmo celou Evropu, samozřejmě – že jsme zcela přehlíželi opakované ujišťování Kremlu o opaku. No a dnes je už zcela jisté, že Krym je sice fuč, ale Donbas, který jsme – my Západ – pomáhali „rozmydlit“, je dál součástí Ukrajiny, protože vlastně o ničem jiném nikdy, ani v rámci minských dohod, nebyla ve skutečnosti řeč. Zkrátka, ne, pozornost od Ukrajiny neodvádí Rusko, ale přijde to náramně vhod nám, neboť kleptokratická politická „elita“, která se k moci dostala pučem zvaným Majdan, už dosáhla svého vrcholu marnosti.

O tom, že premiér Jaceňuk oslavil první „vydělanou“ miliardu dolarů, jsem nedávno slyšela od jednoho českého obchodníka s vazbami na západní Ukrajinu. Nyní už o tom píší i ukrajinská média. Bude se ale Západ chlubit tím, že pučem – po oranžové revoluci už druhým – přivedl k moci zase jen další kleptokraty? A když se včera prezident Porošenko chlubil tím, že Ukrajina je jediný stát, který dal „Rusům do zubů“, tak se vše mění v trapnou frašku.

Přitom máte pravdu v tom, že Kreml má své „doněcké“ zmáknuté – na prosté „doporučení“ odsouvají volby a přestávají s dalšími „kapricy“ a postupují podle minských dohod, aby jim nikdo – kromě zaťatých propagandistů – nemohl nic vyčítat. Pokud nepropukne další válka – ale kdo by do ní šel? – tak jsme šachovou partii o Ukrajinu prohráli. Neustále jsme chtěli vrátit Donbas do Ukrajiny, ale jakmile se tak stane, skončí veškeré plány o začlenění Ukrajiny do NATO nebo EU, protože Donbas bude ve skutečnosti „ruský“ a bude hlasovat v ruském zájmu. Sám Porošenko teď přiznal, že vstup do NATO se odkládá o desítky let. Nevím, který koumes ve Washingtonu (a do Bruselu posléze posláno k „nahlédnutí“) kdysi Majdan plánoval, ale ve výsledku tu máme zbídačenou Ukrajinu mimo NATO, ovládanou bezuzdnou oligarchií, bez Krymu. Trapný výsledek, tím spíše od sil, které se tváří, že chtějí nadále ovládat planetu.

Řada čtenářů se dožaduje bližšího vysvětlení vašeho výroku z minulého týdne, že nás čeká migrační vlna z Ukrajiny. Ptají se: Kdy, kolik, proč, jak tomu lze zabránit a co s tím budeme dělat...?

Eurostat nově uvádí, že právě Ukrajinci loni dostali nejvíce oficiálních povolení k pobytu v EU, přičemž je řeč o 302 800 lidech. Podotýkám, že je to oficiální statistika, protože nedávné odhady ukrajinských úřadů mluví o tom, že ve Španělsku je 700 tisíc Ukrajinců, v Polsku 400 tisíc… A zrovna včera polský vicepremiér a ministr hospodářství Janusz Piechocinski konstatoval, že „rozpad společensko-ekonomického prostoru“ Ukrajiny do Polska přivede nejméně půl milionu dalších uprchlíků. Prý je situace na Ukrajině „mnohem horší, než se nám zdá“ a její důsledky mohou být pro Polsko „jednou z nejvážnějších hrozeb“.

Co s tím? Další stovky tisíc ukrajinských občanů podle všeho zamíří do Maďarska, na Slovensko, mnozí dojdou k nám. Už teď je ale jasné, že v pohybu jsou miliony Ukrajinců.

Jak se tomu bránit? Zeptejte se – zbytečně – svého poslance! Vždyť Západ chtěl na Ukrajině přece „jen budovat demokracii, bojovat proti korupci, postavit hráz vlivu Ruska…“ a ono se nám to všechno vrací jako bumerang. A to ani nemluvím o tom, že evropští daňoví poplatníci platí ze svého Rusku za plyn pro Ukrajinu a budou nejspíše muset zaplatit i obnovu Donbasu, který ukrajinská armáda rozstřílela v rámci očividného válečného zločinu – mimo jiné také ze zbraní dodaných Západem. Zkrátka, sklidíme zase jednou výsledky politiky našich „elit“, stejně jako v případě vlny uprchlíků ze třetího světa.

Mimochodem, ve vztazích mezi Polskem a Ukrajinou se objevuje nový potenciálně výbušný prvek. Od letošního dubna se totiž dávají dohromady potomci Poláků, kteří byli vyhnáni ze Lvova a dalších původně polských regionů, které byly paktem Ribbentrop-Molotov přičleněny k tehdejšímu Sovětskému svazu. A tito lidé nyní začínají předkládat restituční nároky, prý jich už šest set je připraveno k soudu, dalších asi 1200 se dokončuje. Netuším, jak vše skončí, ale ukrajinský stát je slabý a heslo „Lvov bude zase náš“ se stává běžnou součástí polského diskursu.

Skoro bychom si mohli otevřít podrubriku s názvem „zapomenutá bojiště“. A rovnou bychom mohli nominovat Jemen a Afghánistán. Nuže, co zapomenutá bojiště tento týden?

Je důležité si uvědomit, že tato bojiště jsou mediálně „zapomenutá“ hlavně proto, že se na nich Západu a jeho klientům nedaří. Po neuvěřitelné blamáži se zničením nemocnice Lékařů bez hranic v afghánském Kunduzu americká generalita vymýšlí už dva týdny různé důvody, proč že se to všechno stalo a kdo za to může. Už jsem napočítala sedm verzí. Trapné? Jistě. Ale uvědomme si, že vše je určeno pro západního čtenáře/diváka/voliče – lidé v Afghánistánu i v patnáctém roce americké okupace znají skutečnou realitu. Takže zatímco Západ pro svou veřejnost bombami „vyváží“ do Afghánistánu demokracii, mnozí Afghánci nás budou mít za obyčejné destruktivní barbary. To je zase jen Ukrajina nebo Sýrie v bleděmodrém. Mimochodem, aktuálně Tálibán v Afghánistánu ovládá nejvíce území od Bushova vpádu v roce 2001, takže to asi „děláme dobře“. Tedy z hlediska amerických zbrojařských koncernů, které mají zisk zaručený „do nevidím“. A je hezké, že Američanům s pokračující okupací bude nadále pomáhat i Česká republika, jejíž vlády vědí, kde je naše místo.

Co se týče Jemenu, situace je lehce jiná. Superbohatá Saúdská Arábie po půl roce kobercového bombardování Jemenu a tamních rebelů najednou poručila jemenské exilové vládě (u Saúdů v exilu) jednat o příměří. Bylo by to na dlouhé vysvětlování důvodů, ale v praxi to znamená další prohru „našich“ – ani s logistickou, špionážní a zbrojní podporou USA nedokázali porazit „zaťaté“ Jemence, jeden z nejchudších národů na světě. A co víc, místo vítězství sledují, jak se jim jemenští Húthiové volně pohybují na saúdském území a obsazují tu vojenské základny, tu vesnice, pak města…

Značný rozruch způsobila zpráva o, mírně řečeno, neefektivitě úderů amerických bezpilotních letounů v poslední době. Když vyhodnotíte historii používání tzv. dronů, naplňují proklamovaný cíl omezení civilních obětí oproti metodám klasické pozemní invaze? Jak bude dle vás jednou dějinami posuzováno užívání dronů od počátku tisíciletí až doteď?

Máte na mysli tzv. Drone Papers, balík dokumentů Pentagonu, které osvědčeným médiím předal jakýsi zatím neznámý nástupce Edwarda Snowdena. Ano, je to bizarní čtení, tedy pro všechny, kdo mají ještě nějaké iluze o „válce proti teroru“ nebo o západní demokracii obecně.

Třeba z analýzy pouhých pěti měsíců amerických náletů v roce 2013 vyplývá, že „bezmála 9 z 10 lidí, kteří při náletech zemřeli, nebyli americkými terči“, tedy že 90 procent obětí bezpilotníků jsou civilisté. Šílené je, že při výběru „cílů“ se třeba v Afghánistánu za „ozbrojence“ automaticky považují všichni vysocí muži, neboť se předpokládá, že čahouni mezi místními musejí být „Arabové“ nebo „zahraniční bojovníci“. V jednom případě tak americká armáda zaměřila a zabila obzvláště vysokého muže, než se ukázalo, že byl tak vysoký, protože kolem něj byly samé děti. Všichni byli zabiti. V Afghánistánu jsou přitom všechny takové oběti automaticky označeny za „nepřítele zabitého v boji“, a to až do doby, než je případně prokázán opak. O to se ale nikdo moc nesnaží. Zkrátka, vraždíme lidi po desítkách a stovkách a tisících, aniž bychom vůbec tušili, o koho jde. To na žádné hezké místo v budoucích učebnicích dějepisu nevypadá.

Na závěr tradiční otázka: Co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?

Zajímavé bude zcela určitě přelévání moci na Ukrajině při místních volbách; vývoj v Turecku, protože před volbami, naplánovanými na 1. listopadu, není vítěz zřejmý a hrozí, že se stát může propadnout do naprostého chaosu; jednání o Sýrii…

Místo válečných dluhopisů přijdou dluhopisy uprchlické

0
0
Květa Pohlhammer Lauterbachová 
22.10.2015  E-republika

Viceprezident Světové banky Hafez Ghanem hledá spásu na kapitálových trzích, které vidí jako řešení krize Blízkého Východu a Severní Afriky. Banksteři předvedli neuvěřitelné chucpe přípravou vydání tzv. "uprchlických dluhopisů".


Politikové pilně přemýšlejí pod osvícením banksterů, jak pomoci finančním trhům zastavit agónii. Pochopitelně z našich kapes, jak jinak. Do konce listopadu letošního roku je k vidění v Lineckém muzeu výstava k 70. výročí ukončení II. světové války. Mimo jiné zajímavé exponáty jsou k vidění i válečné dluhopisy, kterými si Hitler zajišťoval zdroje pro financování 2. světové války. Ty vystavené si kupovali ovšem Němci samotní.

Viceprezident Světové banky Hafez Ghanem hledá spásu na kapitálových trzích, které vidí jako řešení krize Blízkého Východu a Severní Afriky. Světová banka požaduje, aby Turecko, Libanon a Jordánsko začaly vydávat tzv. „uprchlické dluhopisy“ a opatřily si touto cestou finanční prostředky na udržování uprchlických táborů a byly schopny se postarat o běžence. Země, které mají rating AAA, to je aktuálně například Německo, by měly mezinárodním žralokům ručit za tyto dluhopisy vydané jinými státy a garantovat, že úroky plynoucí z těchto dluhopisů, v případě neschopnosti splácet, zaplatí daňoví poplatníci zemí, které tyto dluhopisy garantovaly.

V podstatě jde o 9 zemí (USA, Velkou Británii, Německo, Kanadu, Holandsko, Norsko, Švédsko, Kuvajt, Japonsko) a EU jako celek, které doporučuje Světová banka jako ručitele. Takže jsme doma a víme, jaký azylový byznys se nám tu rozjíždí a na jakou cestu k odstranění chudoby definovanou v podobě oněch 16 globálních cílů OSN a jeho institucí se globální elity vydávají.

Kdo však profituje vždycky, a to z neskutečné bídy a zoufalství jimi samotnými způsobenými, to jsou mezinárodní finanční investoři!

Aby bylo jasné, odkud vítr fouká, uveřejňujeme zcela veřejně dostupné rady světového spekulanta číslo 1 George Sorose, jehož fond je mimo jiné rovněž donátorem nevládních organizací, působících na pomoc uprchlíkům a pro integraci. Pro jednu z nich pracuje i paní Roubalová-Kostlánová, se kterou vedl můj kolega rozhovor v minulém čísle (Věra Roubalová Kostlánová: Pro uprchlíky je každá vstřícnost velice cenná).

Podívejme se, co radí George Soros globálním elitám. Evropská unie musí přijmout odpovědnost za vytvoření společné azylové politiky, která je nutná s ohledem na transformaci dosud rovnoměrné vlny přistěhovalců v nezvladatelný problém a skutečnou politickou krizi. Každý stát je podle Sorose sobecky koncentrován na své vlastní zájmy a často jedná proti zájmu jiných států. To vyvolává paniku mezi žadateli o azyl, veřejností a autoritami odpovědnými za udržování zákonnosti a veřejného pořádku. Největšími oběťmi jsou pak azylanti. EU podle něj potřebuje jasný plán odpovědnosti, který umožní efektivní zvládnutí proudů žadatelů o azyl tak, aby se azylanti dostali bezpečně na místo řádným koridorem v rozsahu volné kapacity, kterou je Evropa schopna absorbovat. Tento plánu musí být ale rozšířen na vnější stranu hranice s Evropou. Samozřejmě bude lepší soustřeďovat utečence blíže jejich současné pozici.

Přednost mají Syřané. Ale ani na jiné žadatele o azyl a migranty se nesmí zapomenout. Podobně jako evropský plán přijímání uprchlíků musí existovat i globální odezva pod autoritou OSN a jejich členských států. To rozloží důsledky syrské krize do velkého počtu zemí a umožní vytvoření „globálních standardů“ pro zacházení s uprchlíky a imigranty. A zde navrhuje George Soros 6 bodů, jak postupovat, celý plán najdete zde.
 

1. EU musí v dohledné budoucnosti přijmout minimálně 1 milion žadatelů o azyl ročně

A aby to bylo možné, musí být provedeno férové rozdělení žadatelů o azyl na principu, o kterém rozhodla „kvalifikovaná většina“ na summitu EU 23. září 2015. Adekvátní financování je kritickým bodem. EU by měla poskytnout 1500 eur na financování každého azylanta měsíčně po dobu 1 roku v celkové době dvou let na náklady bydlení, zdravotní péče a vzdělávání. Fondy, které je potřeba navýšit, lze zajistit vydáním speciálních dlouhodobých dluhopisů s garancí zemí s ratingem AAA, což bude mít dodatečné přínosy pro evropskou ekonomiku a ospravedlní fiskální stimuly. (PS: Bude to znamenat i zvýšení daní a postupné vyvlastňování střadatelů?) Je také stejně důležité dovolit azylantům jednotlivým státům vyjádřit jejich preference, využít nejméně možného vydírání. Umístit azylanty pokud možno tam, kam si přejí je „sine qua non“ úspěchu.
 

2. EU musí vést globální úsilí jako prostředník pro Libanon, Jordánsko a Turecko

EU musí podpořit integraci 4 milionů uprchlíků, kteří jsou již v těchto zemích. Roční náklady činí nejméně 5 000 euro na 1 uprchlíka. Na jeho vzdělávání a uspokojování základních potřeb – celkem 20 miliard eur. Aktuálně schválená podpora Turecku - původně 1 miliarda eur - byla navýšena na 3 miliardy eur. Kromě toho musí Evropská unie začít budovat speciální ekonomické zóny se zvláštním statusem ochrany v regionech Severní Afriky včetně Tuniska a Maroka, aby tyto země zatraktivnila pro mezinárodní investory a vytvořila se zde pracovní místa jak pro místní obyvatele, tak pro uprchlíky. Navíc bude EU potřebovat 8 až 10 miliard euro na ochranu svých hranic. Všechny tyto prostředky na podporu azylantů lze získat vydáváním „uprchlických dluhopisů“.
 

3. EU musí nastartovat vybudování Evropské azylové a imigrační agentury a bezpečnostních složek EU na ochranu vnějších hranic

Aktuální „patch work“ 28 států EU podle Sorose nefunguje. Je drahý, neefektivní a nekonzistentní pro všechny, kteří žádají o azyl. Tato nová agentury bude vypracovávat jednotlivé procedury závazné pro všechny země, bude stanovovat benefity za jejich dodržování a etabluje společná pravidla pro zaměstnávání uprchlíků a jejich podnikání a zajistí účinné navracení těch, kteří na azyl nemají nárok.
 

4. Pro azylanty startující do Evropy z Řecka nebo Itálie musí být vytvořeny bezpečné kanály migrace
Podle Sorose se musí dostat do zemí destinace tak, aby nemuseli riskovat cestu přes Středozemní moře. To bude vyžadovat vyjednávání se sousedními zeměmi na hranici EU, které nejsou jejími členy v kooperaci s OSN a její agenturou pro uprchlíky, Turecko je prioritou.
 

5. Operační a finanční management

Ten vytvoří EU k nastolení globálních standardů pro zacházení s žadateli o azyl a migranty.
 

6. Mobilizace privátního sektor a nevládních organizací

Tyto dvě složky musí EU mobilizovat, aby zvládlo absorpci a integraci více jak milionu azylantů ročně.

Jak je vidět, plán dle páně Barnetta a spol. se začíná naplňovat. George Soros ještě není pouze starcem nad hrobem, který řekl své poslední slovo. To je po přečtení jeho rad celkem jasné. Finanční trhy jsou na pokraji kolapsu. Nyní se rýsuje další šance, jak agónii systému prodloužit. Ve Švýcarsku začíná vyvlastňování úspor už i malých střadatelů ve formě negativního úroku. Také zesiluje tlak na odstranění hotovostních peněz, kde je vlajkovou lodí Švédsko a Dánsko.

V Německu se otevřeně hovoří o konfiskaci volných privátních kapacit. A nyní přichází Světová banka s návrhem emise uprchlických a imigrantských dluhopisů, ze kterých budou profitovat aktéři finančních trhů. Znamená to, že bylo zahájeno velké celosvětové přerozdělení vkladů s využitím institucí OSN, Světové banky, MMF a dalších?

Zdroj zde a zde.




Foto: Hafez Ghanem - Daily Star
 

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!


Související články:

Letka vzdušných imigrantov

0
0
napsal Ježko
22. 10. 2015  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Intoleranciu ku kultúrnym ignorantom hodnotia pravdoláskari negatívne. Výrazne negatívne cudzími slovami silného kalibru, ako napr. xenofóbia. Manipulujú náš mozog presstitúti. Niekedy je problém z tej ich zgrumáže poloprávd a klamstiev dostať čosi stráviteľné pre zdravý sedliacky rozum. Preto nezapínam TV už cca 1,5 roka, ale ladím http://www.slobodnyvysielac.sk a iné alternatívne web-stránky, kde selektujem, triedim, hodnotím sedliackym rozumom. Pre podobne zmýšľajúce spriaznené duše ponúkam teraz trochu oddychového čítania.

S inváziou migrantov som mal veľký problém. Vyriešil som ho zadnou ľavou nohou od stoličky. Snažil som sa s nimi dohodnúť po dobrom, milo, humánne. Dcéra im sypala na parapet omrvinky chleba, tešila sa z ich prítomnosti na balkóne. Ja nie, asi som šmrncnutý xenofóbiou. Hovoril som im že pšpšpš… Figu to pomohlo, nerozumejú slovensky, ani anglicky. Budované holubie hniezdo, ak sa ten bordel dá hniezdom nazvať, som likvidoval ešte v štádiu príprav. Neskôr som bol hnusný i k ich potomstvu. Čerstvo znesené vajce do kvetináča som spláchol v záchode. Vyslúžil som si za to od manželky a dcéry neskutočné pohŕdanie. Stal som sa vrahom krásneho holubieho mláďatka, bezbranného, v tom čase ešte len zavretého v škrupinke. Keby sme mali rodinné noviny, bol by som tam roznesený v mnohých článkoch, od kultúrnej rubriky, cez stĺpčeky o ochrane životného prostredia a možno i v kuchárskej sekcii by si ma „redaktorky“ boli podali ako nekultúrneho zloducha.

Rehabilitácia prišla asi tak za dva týždne, keď manželka čerstvo opraté prádlo znovu „ktrútila v pračke“, pretože bolo poosierané. Áno, nejdem hľadať nejaké ušľachtilé slovenské výrazy na tú spúšť. Prádlo bolo osraté hovnami holubov. Žiadny jemnocit tu nie je na mieste.

Zbytočne ma pravdoláskari, moralisti, politici a prestitúti v masmédiách budú presviedčať kultivovaným prejavom, že naša pseudodemokracia je demokracia, že krádež, podvod nie je nič zlé, ale podnikateľský úspech, že nemorálne jednanie je morálne, že svinstvo nie je svinstvo, že obyčajné hovno na akurát opratej košeli je len prejav inej kultúry. Inej ako je tá naša rokmi užívaná, pestovaná, šľachtená. Treba konečne začať veci pomenovávať priamo, slovami zodpovedajúcimi ich povahe.

Holuby nám zabrali celý balkón a vnucovali svoju kultúru a náboženstvo osierania všetkého. Balkónové dvere otvorené nemoholi byť. Liezli do kuchyne, všade. Teda okrem chladničky. Chlad sa im asi nepáči. Zato do pečeného bravčového na stole sa pustili z chuťou. Divné náboženstvo. Všetky potraviny z ich dosahu museli byť trezorované v chladničke. Rajčiny na balkóne vtedy ešte len kvitli. Nežrali ich, iba vyhrabávali z kvetináčov.

Kúpil som drahý spej na ich odpudenie. Obchod to bol dobrý iba jednostranne. Pre toho, kto mi túto zbytočnosť predal. On zarobil, ale holuby si naďalej bačovali na balkóne akoby ani netušili, že ten sprej má byť pre nich fuj. Budili ma zo svojej mešity na šnúre na sušenie prádla o štvrtej, piatej nad ránom hlasitým „Cukrú, cukrúúúú, Hrkúúú, hrkúúú.“ Asi sa im páčilo, že ich dobre mienené „spevy“ sa z desiateho poschodia krásne šíria betónovou džungľou panelákového sidliska. Moje argumenty „Pšpšpš…, pšpšpš“ sa im nepáčili, nezdali sa im dostatočne múdre na zamyslenie. Odleteli na susedov parapet, a keď som sa pokúšal opäť zaspať, spustili „Cukrú, cukrúúúú“ znovu u mňa na balkóne, resp. Hrkú, hrkú… podľa krajiny pôvodu a génu predkov.

Pohár trpezlivosti pretiekol. Zobudil sa vo mne lovecký pud. Spomenul som si na vojenský výcvik v minulosti, prijal taktiku a strategické plány na ochranu hraníc vlasti, mojej rodiny, teda parapetu na balkóne. Ozbrojil som sa nohou zo starej stoličky, balkón som zaminoval pascičkami na myši. Nad ránom som držal strážnu službu v strážnom objekte kuchyne maskovaný za záclonou, odhodlaný brániť si svoju vlasť, rodinu, majetok, kultúru aj prejavmi násilia a intolerancie. Občas sa stalo, že niektorí hulvát stúpil na myšiu pascičku a schytal výprask do nožičky, ale čo skutočne pomohlo bol až priamy zásah letiaceho holuba, možno ich generála, vodcu, alebo roztlieskavača do krídla. Zjavne taký hnev v kultúrne sa tváriacom Európanovi nečakal. Preletel horko ťažko na susedov parapet s jedným krídlom ovisnutým. Vtedy pravdepodobne dal povel ostatným na ústup. Holuby začali ignorovať náš balkón a z ďaleka sa mu vyhýbajú. Možno mám medzi nimi povesť xenofóba, antihumanistu, nepriateľa zvierat a bohvie akou ešte hanlivou nálepkou ma ich hovorcovia olepja.

Foto: flash-screen

Legrain varuje: Evropská unie se rozpadá alarmujícím tempem!

0
0

Legrain varuje: Evropská unie se rozpadá alarmujícím tempem!


 

22. 10. 2015  První zprávy
  Se zdrcující kritikou současných evropských lídrů vystoupil ekonom Philippe Legrain, hostující profesor na Evropském institutu London School of Economics.

Evropští lídři jsou slabí, rozdělení a očividně neschopní předložit přesvědčivý obraz o budoucích výhodách, kterou by mohla přinést evropská integrace, tvrdí britský ekonom Philippe Legrain.

Evropská unie se začala rozpadat nebezpečným tempem, uvedl varovně Philippe Legrain na stránkách Project Syndikate a jeho slova zní jako údery kladivem.

Krize v eurozóně vedla k roztříštěnosti finančních toků, odlišnosti ekonomik různých zemí a snížení politické podpory institucím EU, jakož i odpor jedněch Evropanů proti druhým Evropanům, konstatoval.

„Nyní vlády začaly budovat bariéry a obnovují hraniční kontroly - migrační krize vede k narušení svobody pohybu a k brzdám obchodu. Přičemž tím, jak se Evropská unie rozleptává, se zvyšuje riziko, že Británie bude hlasovat za vystoupit z Evropské unie," varuje Legrain.

Podle britského ekonoma, v EU absentují „čtyři složky" potřebné k další integraci: korektní a a jednotné pochopení problémů, dohoda na dalších krocích, „přání převést do společného fondu  více své suverenity", a političtí vůdci, kteří by se mohli stát motorem změny.

V otázce rozdělení finančního břemene Evropské unie je to beznadějné, uvedl Legrain. Místo toho, aby se jednalo o spravedlivém rozdělení nákladů, vlády se snaží minimalizovat své závazky a svalovat je na druhé. Bankovní krize, podle ekonoma, mohla být vyřešena, ale proměnila se do mnohem vážnější ekonomické a politické krize mezi věřiteli a dlužníky v rámci EU.

Část problému spočívá v omezenosti politiků, s rozhodovacími pravomocemi. Vedoucí představitelé EU jsou příliš úzce zaměřeni na minimalizaci krátkodobé finanční a politické náklady, než aby  uvažovali  strategicky o širších, dlouhodobých následcích. Restrukturalizace řeckého dluhu v roce 2010 by sice byly finanční ranou francouzským a německým bankám (a vládám, které za nimi stojí), ale umožnilo by to výrazně snížit škody způsobené rychlým růstem nákladů na probíhající krizi.

Například Německo odmítá uznat, že její hospodářská politika ve stylu „žebráci mými sousedy" (je to odraz obrovského přebytku běžného účtu) je příčinou krize eurozóny, a hlavní překážkou k  jejímu překonání. Místo toho vybízí ostatní následovat jeho příkladu, zaměňovat své úzké zájmy věřitele za zájmy celého systému, poukazuje bez servítků Legrain.

Mezitím, poznamenává Legrain, je EU stále více vnímána jako zdroj ekonomické krize, politických nepokojů a nechtěných přistěhovalců, a tím se zvyšuje riziko, že Britové odhlasují výstoupení z EU v referendu, které se bude konat do konce roku 2017. Podle průzkumů, je veřejné mínění rozděleno na dvě poloviny, takže výsledek referenda je nepředvídatelný, uzavírá ekonom. Ale už dnes je Británie mimo schengenský prostor a další požadavky (Camerona) na volnější vztahy s EU mohou vést k jejímu vystoupení a celou integraci EU „postavit na hlavu“.

(kou, prvnizpravy.cz, project-syndicate.org, foto: arch. -Philippe Legrain, britský ekonom)
 
 
Související:
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live