Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Senátorka E.Syková:,,Občané potřebují řešení,nikoliv exhibici" Drahoš vyhlásil kandidaturu na senátora v Praze 4...

0
0
20.3. 2018   Rukojmí
„Poměřovat teď síly a šance s ním, který se o politiku a o občanské problémy na Praze 4 nikdy nezajímal, bych považovala za přezírání svých voličů, jejichž část se nachází v lidsky takřka bezvýchodné situaci. Na Praze 4 jsou pacienti, kteří potřebují moderní dostupnou léčbu, založenou na nejnovějších vědeckých poznatcích, děti které potřebují dobré státní školy a školky, důchodci, kteří potřebují pečovatelské domy a valorizaci důchodů atd. To jsou témata, k nimž jsem přispěla.
Jiří Drahoš vyhlásil kandidaturu a založení spolku. A co se nestalo... Hned má problém. Vlastně dva

 Hledá nyní podporu demokratických politických stran. Zároveň se svými spolupracovníky založil spolek Společně pro Česko. S jeho pomocí plánuje nabízet řešení důležitých témat. Spolek podle něj bude apolitický, nebyznysový a otevřený pro lidi, kteří v něm budou chtít pracovat. Drahoš to dnes řekl na tiskové konferenci.

Voliče bude chtít oslovit v Praze 4, kde podle svých slov dlouho žil. Kandidovat chce jako nezávislý kandidát s co nejširší podporou politických stran. Jedná proto třeba s lidovci, Starosty a nezávislými, Piráty, Stranou zelených a TOP 09. „Jednat budeme i s dalšími,“ dodal. Jeho slova přinesla ČTK.

Spolek Společně pro Česko Drahoš založil se šéfem své prezidentské kampaně Jakubem Kleindienstem a dalším členem volebního týmu Alešem Novákem. Zapojí se do něj také třeba Karolína Brennerová nebo politolog Martin Mejstřík. V příštích dnech ho chtějí zaregistrovat. Drahoš očekává na základě reakcí, že se do spolku přihlásí „obrovské množství lidí“.
Cílem spolku by mělo být hledání řešení důležitých společenských témat a prosazování těchto řešení napříč politickým spektrem. Vytvářet bude expertní skupiny, které se budou jednotlivým tématům věnovat. Výsledkem by měly být třeba návrhy novel zákonů a další legislativní opatření. Významnou součástí činnosti spolku mají být veřejné akce a diskuze.

Bude chtít regionální osobnosti a bude chtít řešit regionální problémy


Za témata spolku Drahoš označil třeba problém exekucí, kvality a efektivity vzdělávání nebo zapojení mladých lidí do veřejného života. Objevovat také bude chtít regionální osobnosti a bude chtít řešit regionální problémy. Drahoš plánuje ve spolku spolupracovat s lidmi, kteří mu radili během prezidentské kampaně. Spolek bude sídlit na pražském Smíchově.

O financování kampaně i činnosti spolku bude nyní jednat se sponzory. Řekl, že je v kontaktu s řadou podporovatelů, kteří mu přispěli na financování prezidentské volby a kteří mají zájem ve spolupráci pokračovat. Jací sponzoři by ho mohli podpořit, Drahoš sdělit nechtěl.

Drahoš opět odmítl, že by založil politickou stranu. Je jich podle něj v současné době dostatek. Kandidaturu do Senátu vnímá jako možnost prosazovat aktivity zakládaného spolku.
Se soupeřkou to nebude mít snadné. Nepomáhá ani vtipálek z internetu

Proti Drahošovi stane stávající senátorka Eva Syková, která je připravena svůj mandát obhajovat a dál pro lidi pracovat. Občané podle jejího názoru potřebují dobrou zdravotní péči a děti potřebují dobré státní školy, zkrátka potřebují řešit své skutečné problémy, v čemž jim senátorka chce podat pomocnou ruku. A ne jen předvádět nějakou exhibici.

„Poměřovat teď síly a šance s ním, který se o politiku a o občanské problémy na Praze 4 nikdy nezajímal, bych považovala za přezírání svých voličů, jejichž část se nachází v lidsky takřka bezvýchodné situaci. Na Praze 4 jsou pacienti, kteří potřebují moderní dostupnou léčbu, založenou na nejnovějších vědeckých poznatcích, děti které potřebují dobré státní školy a školky, důchodci, kteří potřebují pečovatelské domy a valorizaci důchodů atd. To jsou témata, k nimž jsem přispěla. Občané potřebují řešení, nikoli exhibici,“ napsala Syková jednomu ze čtenářů serveru PL.cz.

Sluší se připomenout, že Syková a Drahoš se střetli v roce 2009 při volbě předsedy Akademie věd, kdy Drahoš zvítězil. V květnu 2016 Drahoš jako předseda Akademie věd Sykovou odvolal z funkce ředitelky Ústavu experimentální medicíny AV ČR kvůli kauze kolem léčby kmenovými buňkami. Podle médií ústav bral od některých pacientů během klinických studií peníze, přitom účast v nich má být ze zákona bezplatná.

Není bez zajímavosti, že krátce po Drahošově oznámení, že hodlá kandidovat do Senátu a plánuje založit apolitické uskupení Společně pro Česko, kdosi tohoto názvu využil a na sociální síti Facebook založil profil s tímto názvem. Ať už to byl kdokoliv, rozhodně se nesnaží Drahošovi pomáhat. Vykresluje zde totiž Drahoše jako zastánce Evropské unie, kterému údajně leží na srdci spíše blaho muslimů než Čechů. Jako by znovu ožila prezidentská kampaň, kde byl Drahoš svými odpůrci také označován za ochránce islámu.



Člen NATO Turecko oznamuje: "Až dobijeme Afrin, už ho nevydáme!"

0
0
Jaroslav Loudil
20. 3. 2018
Turecko je jako člen NATO náš nejbližší vojenskopolitický spojenec. Těžko budou tvrdit opak i naši prolhaní Havlisté, když i oni tvrdí , že NATO je - "báječná brzda ruské rozpínavosti" . Asi se ovšem dá jen těžko brzdit, když by někdo druhý naopak - "přidával plyn". Takže naši - " soudruzi ve zbrani z NATO Turci" - okupují vojensky od června 1974 !! severní část ostrova Kypr, kde použitým vojenským násilím vytvořili nikým neuznanou Severokyperskou tureckou republiku". Je pozoruhodné, že Turci vlastně okupují část území Evropské unie, do které chtějí (snad??) sami vstoupit. 



To jim ovšem nestačí a tak v uplynulých týdnech turecká armáda opět vyrazila v plné síle za své hranice, tentokráte do Sýrie a v neděli obsadila město Afrín s přilehlým územím. Turecký prezident oznámil, že toto válkou zabrané území už nikdy nevydají. Přitom Turecko nedostalo k této -"záborové válečné akci"- mandát ani od svých spojenců z NATO, ani od OSN ani nebylo pozváno legální syrskou vládou. Je to tedy sprostá okupace v provedení - "A la Hitler".


Státy NATO začínají nějak páchnout, jak olomoucké syrečky! Víme všichni, že ryba smrdí od hlavy, tedy tento zápach se dnes šíří z Bruselu! Vojáci země NATO Turecka okupují protiprávně území dvou států, Kypru a Sýrie. Je zajmavé, že to patrně vůbec ale vůbec nevadí takovým demokratům a lidumilům, jaké známe v podání paní Langšádlové, Němcové (ODS), Farského,

Kalouska,Schwarzenberka a dalších - "politických géniů současnosti". Jen připomínám, že při této invazi turecké armády do Sýrie zatím zemřelo na 250 civilistů a kolem 200 000 civilistů z oblasti ve strachu uprchlo. Pro srovnání, při ruském záboru Krymu 2014 nezemřel nikdo. Naopak, ruskou armádu tam vítali jako osvoboditele.

Turci /NATO/ vraždí, Rusové pomáhají, ale přesto máme v Čechách plivat na Rusy? Prosím redaktoři veřejnoprávních médií, seberte se! Připomínáte totiž celému našemu národu některé tragikomické postavy ze Švejka. A to samé platí i pro politiky našich - "zaprděných ministran" - KDU,TOP a Starostů. Tito : "Samozvaní hlídací psi demokracie", jak se sami hrdě nazývají (Kalouskovština), by každopádně potřebovali bílou slepeckou hůl! Rusko sledují rovnou pod mikroskopem, ale co se děje u nás doma v NATO, tak to nevidí ani s Husákovými brýlemi o 16 dioptriích?? Pak ovšem zbývá tyto trapné figury jenom politovat !

https://zpravy.idnes.cz/afrin-ypg-kurdove-milice-turecko-armada-valka-faa-/zahranicni.aspx?c=A180319_111755_zahranicni_vekr

https://cs.wikipedia.org/wiki/Severn%C3%AD_Kypr

Západ dělal, co mohl, ale nepodařilo se. Nejenže se nepodařilo, ale podařil se pravý opak. Snaha o destabilizaci ruské společnosti, sankce, sílící politický, ekonomický i vojenský tlak a všechny pokusy zpochybnit legitimitu voleb zvedly Rusy z gaučů a přivedly je volebním urnám.

0
0
Napsal/přeložil: Geo
20.3. 2018   Eurasia24
Západ už na to zkrátka nestačí. Nepomůžou ani inscenované vraždy, ani protlačování „mladých charismatických prozápadních demokratů“, kteří mezi tím beznadějně zestárli a ztratili na svém kouzlu i liberálním lesku. PR projekt a miláček Západu Navalnyj tak po letech trapných pokusů mnohem víc než „plastového“ Macrona připomíná žalostně zbědovanou Merkelovou. Ve své úloze, totiž kampani za bojkot voleb, dopadl nejhůř ze všech.

Všichni sedmilháři světa mohou sebevíc naříkat, ale je to tak: Vladimir Vladimirovič Putin byl znovu zvolen prezidentem Ruské federace. Dostal tak silný mandát, že jakékoliv zpochybňování jeho důvěry, promítnuté v podílu získaných hlasů, teď vypadá ještě mnohem trapněji než kdykoliv v minulosti.

„Dílo zkázy“ dokončila hysterie žlučovité britské čarodějnice, jejíž odporný ryk probudil ze zimního spánku i ty nejvíce apolitické medvědy.

Skoro tři čtvrtiny voličů šly k volbám a tři čtvrtiny z nich daly hlas Vladimiru Putinovi. Učinili tak i po jeho osmnácti letech v nejvyšších postech federace.

Impozantní výsledek, naprosto nepředstavitelný v případě jakéhokoliv západního politika, vypovídá nejen o tom, že Vladimir Putin zůstává pevným majákem důvěryhodnosti a zdravého rozumu v moři licoměrnosti, lži, zášti a iracionality.

Totální nezdar a selhání mnohaleté grandiózní operace, řízené a prováděné těmi nejlepšími mozky Západu, placenými z neomezených nakradených zdrojů, je definitivním potvrzením intelektuálního úpadku nahnilého severoatlantického jádra kapitalismu. Možná by to dopadlo trošku jinak, kdyby si najali víc Číňanů, Korejců nebo koneckonců i Rusů, ale projekt politické likvidace lídra supervelmoci je něco jiného než projekt vývoje raketového motoru.

Západ už na to zkrátka nestačí. Nepomůžou ani inscenované vraždy, ani protlačování „mladých charismatických prozápadních demokratů“, kteří mezi tím beznadějně zestárli a ztratili na svém kouzlu i liberálním lesku. PR projekt a miláček Západu Navalnyj tak po letech trapných pokusů mnohem víc než „plastového“ Macrona připomíná žalostně zbědovanou Merkelovou. Ve své úloze, totiž kampani za bojkot voleb, dopadl nejhůř ze všech.

Západním „elitám“ se tak pomalu hroutí domeček z karet. Rusko nesmí být konkurencí, politickou, ekonomickou, vojenskou, kulturní ani žádnou jinou. Naopak, musí být poslušným slouhou, co mu teta Příroda nadělila slušné bohatství a strýc Sovětský svaz zanechal hromadu vzdělaných dětí.

Jenže ani v příštích šesti letech Rusko nebude nosit přiožralou tvář Borise Nikolajeviče nebo někoho podobného, ale důstojnou podobu člověka, který své lidi nezrazuje.

Proč je to pro Západ velký problém? Čas běží, dluh roste a velkovýroba nemyslících konzumentů (nejcennějším zdrojem kapitalismu je totiž debil) se začíná obracet proti samotným investorům: algoritmizovaná omezenost se v nejnovější generaci projevuje nejen v neschopnosti řešit úlohy všeho druhu, ale také v absenci loajality a smyslu pro odpovědnost. To může znamenat, a ostatně už znamená, erozi základních struktur západní společnosti – a pak nezbývá, než víc a víc válčit, krást a loupit.

Nebýt výrazného vítězství Vladimira Putina, Rusku by postupně hrozila tatáž eroze. Jenže ruští voliči tentokrát odmítli liberalismus západního pojetí tak silně, že se to nutně musí odrazit v rekonstrukci neoblíbené vlády Medveděvových tržních fundamentalistů.

Podíl zastánců liberálních konceptů se v Rusku za nemnoho let dramaticky zmenšil, o čemž svědčí mimo jiné tři prostá fakta: 1. již zmíněné fiasko kampaně za delegitimizaci voleb, 2. nicotný zisk nejsilnějšího z liberálních kandidátů (Xenija Sobčaková a její zisk 1,67 procenta) a 3. celkový propad podpory liberálních kandidátů ve srovnání s rokem 2012, kdy tehdy jen sám Michail Prochorov získal bezmála osm procent hlasů voličů.

Bezprecedentně silný mandát dostal Vladimir Putin v nejvyšší čas. Navzdory úspěchům ve vojenské oblasti a přes schopnost jakžtakž přežít západní sankce ruské hospodářství není v „akceschopném“ stavu. Liberální vlády (ano, včetně Putinovy v jeho funkci premiéra) dělaly v minulém čtvrtstoletí vše pro to, aby zachovaly strukturu ekonomiky z 90. let, tak výhodnou pro západní „investory“ a domácí „privatizátory“, a tak nevýhodnou pro obyčejné Rusy a jejich perspektivy.

Více a více se rozevírají sociální nůžky, kdy každoročně roste počet miliardářů, ale zvyšuje se i počet lidí pod hranicí chudoby. Po pár letech mírného optimismu se populační křivka Ruska znovu dostala do záporných hodnot. A „ekonomové“ znovu tlačí na posunutí věku odchodu do důchodu, což je v postsovětském Rusku extra citlivá otázka.

Vladimir Putin to velmi dobře vnímá a nejednou v poslední době naznačil, že sociální oblast bude jeho velké téma. Zpracovaných koncepcí sociálněekonomického rozvoje má v šuplíku několik a je zatím neznámou, zda se skutečně vydá cestou opuštění bezmezné tržní džungle. Zcela jistě ale neignoruje úspěch Číny, která – na cestě k „socialistické společnosti středního dostatku“ – už v dohledné době promění sci-fi v realitu: dožene Rusko ve výši hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele.

Poslední a nejtěžší úkol Vladimira Putina

Nalezení správného východiska bude základním předpokladem úspěchu Vladimir Putina v nadcházejícím funkčním období. A týká se to i vnější politiky.

V ní totiž Rusko bude muset hledat nápravu toho, co Vladimir Putin označil za „největší ‚geopolitickou' katastrofu 20. století“, totiž rozpad Sovětského svazu. Rusko nikdy nebude mít klid na vlastní rozvoj, pokud bude nuceno řešit důsledky rozpadu SSSR. Ty jsou jeho největšími slabinami a země musí vynakládat ohromné úsilí, aby bránila Západu možnosti kdykoliv do nich zabořit ostruhy.

Nikdy nebude obnoveno přátelství mezi Rusy a Ukrajinci, nikdy nebude uspokojivě vyřešen problém Donbasu, Podněstří, Abcházie, Náhorního Karabachu, Ferganské kotliny a dlouhé řady dalších citlivých míst, dokud budou jakékoliv návrhy na řešení těchto problémů vznikat podle etnického nebo národnostního klíče. Dvojnásob to platí o „dominanci Ruska“, jíž západní tajné služby už na sklonku existence SSSR našlehávaly mezi ruskými nacionalisty, aby ji pak využily ke zrození imperiálního strašáka a zamořily celý postsovětský prostor toxickou rusofobií.

Vladimir Putin má před sebou „poslední a nejtěžší úkol“. Nejde o nic menšího, než že musí navrhnout a prosadit ideu, která zahladí sociální propasti nejen v ruské společnosti, ale bude natolik spravedlivá, že se stane přitažlivou pro většinu obyvatelstva napříč postsovětským prostorem.

Zatímco pro Západ a zejména pro Spojené státy je taková nadnárodní struktura založená na sociální spravedlnosti a mírovém soužití národů noční můrou, pro lidi v Rusku, na Ukrajině, Bělorusku, Moldavsku, kavkazských a středoasijských republikách je otázkou v podstatě existenční.

Po dílčím úspěchu Eurasijské hospodářské unie musejí přijít úspěchy další, mnohem větší, a to nejen v integraci ekonomické, ale i politické. Jedině tehdy bude ona struktura funkční. Z jednoho průzkumu vzešlo, že 84 procent Ukrajinců by řízení své země s důvěrou svěřilo člověku, jako je Vladimir Putin. Není důvod si myslet, že podobné nálady nejsou i v jiných postsovětských republikách.

Vladimir Putin teď má všechno, co potřebuje: důvěru, mimořádné silný mandát, vnitřní i vnější spojence, relativní klid na práci i čas. Příležitost udělat svět lepším už využil nejednou.

Geo, Eurasia24.cz

Jiří Drahoš čeká obrovský úspěch svého spolku "Společně pro Česko"

0
0
Jiří Baťa
20. 3. 2018
Jak informují internetová media, neúspěšný kandidát na post prezidenta Jiří Drahoš zakládá, s několika svými přáteli, spolek „Společně pro Česko“. Podle jeho vyjádření to bude spolek otevřený, apolitický. Sebevědomě prohlásil, že očekává, že se do spolku přihlásí „obrovské množství lidí“. Důvodů, proč se rozhodl(i) spolek založit je hned několik, nicméně není od věci ty hlavní důvody zmínit. Především se pan Drahoš zmiňuje o občanské veřejnosti o které říká, že lidé chtějí být aktivní, nechtějí být pasivní ve smyslu jít jednou za pět let odvolit a nic ví. 



Pan Drahoš mluví o něčem co si myslí, ale ve skutečnosti o tom ví velice málo, jestli vůbec. Říkat, že lidé chtějí být aktivní je natolik absurdní, že je s podivem, že o tom neúspěšný kandidát (nebo právě proto?) mluví. Pravda totiž je, že lidem vůbec nikdo nebrání být aktivní, celou řadu let byli vyzývání k iniciativnímu a aktivnímu přístupu k řešení celé řadě společenských problémů, ale jak je vidět, většina lidí je víc pohodlná, než ochotná aktivitu vyjádřit. A to navzdory tomu, že „remcají“, jsou nespokojení, že mají výhrady k tomu či onomu, ale jakkoli se jim aktivita nabízela (a stále nabízí) jaksi se nehodlají do aktivit zapojit. Pan Drahoš velmi pozitivně ocenil aktivitu a přístup mladých lidí, zřejmě studenty a žáky základních a středních škol nevyjímaje, jaký „pozitivní“ postoj zaujímají k současným společenským a politickým (těm rozumí nejlépe) problémům. Je tedy otázka, o čem pan Drahoš vlastně mluví: Nabízí domněnka, že jde ryze o populistické, falešné gesto, kterým jakoby chtěl vyjádřit ochotu a podporu být lidem, včetně mládeže, v jejich (případném) zájmu být aktivními, nápomocen.

Pan Drahoš zmínil, že nikdy nepočítal s tím, že by zakládal politickou stranu. Říká, že v tuto chvíli jich dost, problémem je jejich spolupráce a koordinace činnosti. Zmínka o nezakládání politické strany je poněkud problematická, protože v době předvolební kampaně pana Drahoše několikrát z jeho volebního štábu zazněla úvaha založit novou politickou stranu. Snad jen díky negativní odezvě či reakci na tento záměr, od svého úmyslu odstoupil. Dnes ovšem říká, že to nikdy neměl v úmyslu.

Ani jeho další řeč není nijak co do reality přesvědčivá. Prý jej trápí skutečnost, že po poslední prezidentské volbě občané cítí, že jsou mezi městy a venkovem vykopávány příkopy . Tento názor je do značné míry demagogický. Mluvit o příkopech jako přímý důsledek posledních prezidentských voleb je neskutečná hloupost, ne-li drzost. Není pochyb o tom, že společnost je svým způsobem rozdělena, avšak ne v důsledku prezidentských voleb, ale v důsledku dříve vyeskalovaných třídních rozdílů, vyvolaných pražskou kavárnou, pravdoláskaři a uměle vygenerovanou elitou, která se dost výrazně diferencovala od té části občanů, kteří v parlamentních volbách volili hnutí ANO, SPD a jejichž představitelé dnes se stavují vládu, resp., že v prezidentských volbách volili M. Zemana, proto kterému mají výrazné (neopodstatněné) výhrady. Pan Drahoš to ale vidí jinak. Tvrdí, že sice respektuje vítězství M. Zemana, ale nesouhlasí či má výhrady k jeho politické činnosti. Odtud jeho názor, že společnost je od prezidentských voleb rozdělena.

Za další velký problém považuje skutečnost, že 850 tisíc lidí je v exekuci. K tomu řekl, že nesouhlasí s názorem prezidenta M. Zemana který prý prohlásil, že si za tuto situaci mohou lidé sami. Drahošův postoj k názoru M. Zemana je problematický však v tom, že za exekuce si zřejmě nemohou lidé, jak tvrdí M. Zeman, ale zřejmě někdo jiný. Je sice pravda, že některé exekuce byly způsobeny zlotřilostí věřitelů, případně samotných exekutorů, nicméně většina dluhů, do kterých se občané dostali, byly způsobeny jejich vlastním přičiněním. Jiná věc je exekuční realita jako taková, neboť ve srovnání se stejnými finančními nástroji a opatřeními ve světě, je český exekuční systém natolik zvlčilý až zločinecký, že nemá ve světě obdobu.

Pokud by se snad panu Drahošovi a spol. podařilo eliminovat zaběhnuté exekuční zvyklosti (byť již byly nedávno částečně upraveny a zmírněny), bylo by nejspíš možné považovat to za jeho první osobní úspěch a počin pro společnost. Nicméně, tímto postojem pan Drahoš opět nepřímo útočí na prezidenta Zemana, když dává veřejně najevo své výhrady proti názorům M. Zemana, čímž jenom zvětšuje příkop, který sám cíleně vykopává mezi sebou a prezidentem.

Ke spolku Společně pro Česko se vyjádřil, že by to bude spolek otevřený, apolitický. Cílem spolku podle něj nebude jen dokola o věcech diskutovat, ale přicházet také s praktickými řešeními. Také zde se nabízí značná nereálnost, resp. nepravdivost jeho slov když říká, že nechtějí o věcech jen diskutovat, ale také je řešit. Sice tvrdí, že spolek bude apolitický, ale jedním dechem dodává, že se bude snažit hovořit s řadou politiků, protože má řadu kontaktů v politické sféře, získaných v době své bohaté prezidentské kampaně. Tak toto je „apolitičnost“ přímo ukázková.

Farizejské je také jeho prohlášení, že jeho ambicí je kandidatura do horní komory parlamentu je jako nezávislý kandidát s průřezovou podporou napříč spektrem. Také zmínil, že očekává ( v rámci existence, resp. činnosti spolku Společně pro Česko) podporu a spolupráci s demokratickými stranami, mezi které řadí především ODS, TOP 09, KDU-ČSL a Piráty. Tím jen zase potvrzuje své nečisté a nečestné ůmysly, když předpokládá spolupráci a podporu za „apolitičnost“ tohoto pochybného spolku.

Jako senátorský kandidát by chtěl kandidovat za pražskou část Prahy 4, ke které prý má osobní vztah a vazby. Reaguje tak prý na přání občanů, aby se dál angažoval ve veřejném životě, neboť jeho postoje jsou jim blízké a on by prý mohl mnohé věci a problémy (možná s velkou dávkou štěstí) ovlivnit. Nebude to mít asi lejké, protože soupřkou mu bude jeho bývalá (jím vyhozená) spolupracovnice, profesorka Syková.

Nu což, pan Drahoš podlehl kouzlu popularity, slávy, obdivu a toku peněz, kterých se mu dostalo v době jeho prezidentské kampaně. Uvěřil tak lidem, kteří mu s velkou dávkou falešných sympatií projevili náklonnost a přízeň, neboť se pro ně stal tím správným člověkem (bílým koněm), který by jednak hájil jejich zájmy, ale také prosazoval jejich požadavky způsobem něco za něco. Pan Drahoš tuto nabídku pojal svérázně, obrazně řečeno místo prstu uchopil zrovna celou ruku. Šance se mají využívat, ne je přehlížet, nebo jimi dokonce opovrhovat. Toho si byl, resp. je pan Drahoš vědom, protože to by mu manželka nikdy neodpustila, kdyby ji odřeknutím měl připravit o slávu a peníze! Ale to už je jeho problém a naše zbytečná starost!

Profesor Krejčí: Rusové by byli blázni, kdyby zabili Skripala. A my prostě věříme spojencům jako při bombardování Jugoslávie. Jsou zde věci o Putinových volbách, které se u nás neví

0
0
Prof. O. Krejčí

ROZHOVOR s profesorek Oskarem Krejčím
21.3.2018 ParlamentníListy
„Nesmí se slepě věřit! Partnerství není o tom, že když se někdo rozhodne skočit z 20. patra, tak ho budeme slepě následovat,“ rozčílil se profesor Oskar Krejčí. Politolog považuje situaci vzniklou kolem útoku na dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru za „inkviziční diplomacii“. 
 
„Aby někdo věděl pár dní po spáchání zločinu, že o tom rozhodl Putin? A to ví odkud? Neuvěřitelné,“ říká Krejčí. Těžko lze podle něj odhadovat, jaké bude mít zhoršení vztahů dopady: „Koncovku nevidím. Faktem je, že by dominantní mediálně mělo být jednání Donalda Trumpa s Kim Čong-unem, což by mohlo tento skandál částečně zastínit.“

Britská premiérka označila jako vysoce pravděpodobné, že za otrávením dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery nese odpovědnost Rusko, je jen otázka, zda se jednalo o přímou akci ruského státu, nebo o ztrátu nad kontrolou zásob nervového plynu. Jako argument se používá to, že šlo o nervově paralytický jed vyráběný v Rusku, ale zaznívají informace, že Novičok byl dostupný i jinde. Je tedy důvod, proč Theresa Mayová rychle a jednoznačně obvinila Rusko z otrávení agenta, že prostě ví více a tyto informace nemůže nebo nechce zveřejnit?


Thereza Mayová vystoupila v poslanecké sněmovně způsobem, který se dá označit: Čím hlasitěji budu křičet, tím méně argumentů budu potřebovat. Já nevím, jestli jste viděla její vystoupení. To byla hrůza, inkviziční přístup k diplomacii. Od začátku bylo vše velmi cíleně udělané jako provokace. Nemůžete v žádném případě předběhnout hodnocení vyšetřovatelů, politik má počkat na výsledky vyšetřování, a jestliže to neudělá, vkládá do toho své zájmy. Vyšetřování ani řádně nezačalo. Koloniální přístup, kdy přes média vyzve Rusko, aby se vyjádřilo k tomu, jak se látka dostala z Ruska? Neuvěřitelné. Existují zaběhnuté metody, jak se tyhle věci mají dělat, úmluva o zákazu chemických zbraní… Měli by formálně požádat a Rusko by se mělo účastnit vyšetřování.

Chemická látka, o které se hovoří, nebyla vyráběna v Rusku, když tak v Sovětském svazu. Rusko zlikvidovalo chemické zbraně a likvidace se jako inspektoři v chemických fabrikách a skladech účastnili i Američané. Co se odtud dalo odnést? To nikdo neví. Bylo to v jelcinovských časech. Mimochodem, když někdo řekne, je to ta a ta chemická látka, mají vzorek na porovnání? Celé je to nesmysl od začátku. Udělat takovou akci v předvečer ruských voleb a před mistrovstvím světa ve fotbale, na kterém Rusku tak záleží? To by si nikdo v Moskvě nedovolil. Takový blázen nikdo není. Nejsou vidět fotografie zraněných, Rusové nejsou k vyšetřování připuštěni. Skripalova dcera je ruská občanka, velvyslanectví by na to mělo mít právo. Nic se nedodržuje, nic neplatí. Do toho řekne Theresa Mayová, že je vysoce pravděpodobné, že za tím stojí Rusko. Jak vzniká vysoká pravděpodobnost? Na základě let organizované protiruské propagandy. To je podstata. Ne fakta, ale propaganda. Jestliže politici věří vlastní propagandě, jsou odsouzení k zániku.

Přístup a vystupování Britů v té věci je naprosto jednoznačné. Podporu vyjádřily i další státy…


Jak reagoval druhý den Trump? Když tomu věří Britové, je to pravda. Co je to za přístup?

To je cílená kampaň, která má zkomplikovat vztahy v Evropě. A proč to dělají Britové? Chtějí odtrhnout pozornost od vnitřních problémů, nebo udělat službu velkému bratrovi za oceánem, jinak to nemá logiku. Když se podíváte na výroky britského ministra obrany a zahraničí, to je soutěž v rusofobii. Říct někomu, ať kouká do 24 hodin vysvětlit, jak se látka dostala z Moskvy? Na co si Británie hraje? Takhle se s jadernou mocností nemluví. Od začátku to bylo provokativní, i samotný tón vyjádření byl od začátku provokativní, cíleně na roztržku. I kdyby to někdo z Ruska udělal, takhle se v diplomacii nesmíme chovat, aby se neprohloubila konfrontace. Nejdřív se vše musí vyšetřit.

Novičok vyrobili v osmdesátých letech v Sovětském svazu, šlo o tajný program. Britský ministr Johnson i generální tajemník NATO považují útok v Salisbury za další moment ve vzorci bezohledného ruského chování z posledních let. Rusové mohou mít řadu důvodů, provokace ze strany Ruska, byl to ruský agent, který měl vyzradit identitu stovek dalších ruských agentů, zrádce. Informace, které měl, se jim nehodily, chtěli se ho zbavit…

Nééé. Podle všeho, je to starý pán, který už nemá žádné kontakty. Je to bývalý důstojník GRU, který se nechal zaplatit Brity, stal se britským špionem, byl odsouzený a vyměněný. Z hlediska zpravodajsko-politického je jeho význam nulový. Jistě, existuje možnost, že někdo z těch, koho vyzradil, se ho rozhodl potrestat. Ale, kde by přišel k Novičoku?

O tom, zda má NATO důkazy, že Rusko stojí za atentátem na bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala, diskutoval v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Českého rozhlasu český velvyslanec při NATO Jiří Šedivý. Zároveň také hovořil o tom, zda Česko odsuzuje útok stejně ostře jako Francie, Německo či USA. „Aliance nemá hmatatelné důkazy, nicméně my věříme spojenci, to znamená Británii…“

Ano, to je ono. Rozumím. Opakuje slova Trumpa. Nemůžete v takových věcech věřit. Vždyť se bavíme o bezpečnosti nás všech. Britové nic nedokázali. Stačí se podívat na Corbynův projev, kterým odpovídal Therese Mayové. Tam zazněly jasně položené otázky: Proč jste nepustili Rusy ke zkoumání? Politik, ale ani vědec nesmí dělat závěry takového rázu bez věcné analýzy s chladnou hlavou. Aby někdo věděl pár dní po spáchání zločinu, že o tom rozhodl Putin? A to ví odkud? Neuvěřitelné. To je tak směšné, že tomu ani česká propaganda nevěří.

Tak já tu citaci dokončím, pan velvyslanec při NATO Šedivý pokračoval: „...jehož laboratoř identifikovala látku jako nervový plyn, který byl vyráběn v Rusku. Dalším důležitým momentem je, že Británie nyní potvrdila, že předá vzorky k nezávislé analýze a je připravena sdílet se spojenci technické detaily“. Nepřesvědčí vás ani velvyslanec při NATO?

Jaké se používají názvy: je to ruský špion. Nikdy to nebyl ruský špion, byl to důstojník ruské zpravodajské služby, a pak britský špion. Theresa Mayová řekla: vysoce pravděpodobné, ale na tuhle formulaci se během pár dnů zapomnělo a další důkazy mezi tím žádné nepřibyly. Co si o tom má člověk myslet? 
 
celý text rozhovoru najdete zde

Le Figaro: Francouzští intelektuálové se postavili proti muslimům!

0
0
21. 3. 2018   PrvníZprávy
Sto francouzských intelektuálů zveřejnilo na stránkách Le Figaro otevřený dopis s žádostí o zastavení šíření „islamistického separatismu" ve Francii.
Podle autorů přiznání privilegií islámu jako menšinového náboženství, odporuje zásadám spravedlivého státu a opět činí společnost ohroženou náboženskými válkami.

Le Figaro opublikovalo otevřený dopis kolektivu francouzských intelektuálů proti „islamistickému separatismu" ve Francii. Sto lidí podepsalo dopis, mezi nimi i spisovatelé, učitelé, filmaři, novináři, filozofové, veřejní i státní činitelé.

Autoři dopisu vyjadřují znepokojení nad „podobou růstu islámu" ve Francii. Sjednocuje je, jak uvedli, „pocit, že nejen svoboda myšlení, ale svoboda obecně je ohrožena".

„Nový islamistický totalitarismus se snaží dobývat území jakýmikoliv prostředky a současně předstírá, že je obětí nesnášenlivosti,"
uvedli autoři dopisu. Například odborová organizace učitelů s názvem SUD Éducation 93 před několika týdny představila návrh vzdělávacího kurzu s názvem „Státní rasismus", na který nebyli připuštěni „bílí"studenti. A podobné příklady v posledních dnech nejsou v žádném případě vzácností, tvrdí tým. „Tak jsme se dozvěděli, že nejlepším způsobem, jak porazit rasismus, je rozdělit rasy," ironicky poukázali francouzští intelektuálové.

Podle autorů je ve Francii lze stále častěji slyšet výzvy, že je třeba islámu, menšinovému náboženství, určit zvláštní místo, „tak, aby přestal být ponižován“, stejně jako tvrzení, že hidžáb chrání ženy před muži, a do jisté míry ji pomohl „osamostatnit se“.

„Všechna tato tvrzení spojuje myšlenka, že jediným způsobem, jak ochránit „utlačované"... je oddělit je od ostatních a dát jim privilegia," zdůraznili autoři dopisu.Přirovnali tuto vizi politiky s apartheidem a zabývají se otázkou: co s těmi, kteří chtějí být muslimem a nechtějí být izolováni od společnosti, stejně jako s těmi, kteří si nezaslouží výsady, ale považují se za „dominantní“.

Řadu let se francouzský stát zakládal na nerozlišování osobních charakteristik, které by mohly vyvolat konflikt. A je to sekulární stát, který chrání menšinové náboženství,uvedli v dopisu. „Tím, že se napadne, se zase staneme oběťmi náboženských válek,"varovali autoři.

Když všichni žijí uvnitř své komunity, své kasty, a v nepřátelství vůči ostatním, kdy každého soudí pouze vlastní, je to v rozporu s duchem Republiky,“ poukázali francouzští intelektuálové. Základem republiky je zřeknutí se privilegovaných práv pro určité kategorie občanů a jeden zákon pro všechny, tedy jednoduše „spravedlnost".

„Islamismus chce existovat odděleně, protože odmítá jiné, včetně muslimů, kteří nesdílejí jeho hodnoty ... islamismus se cítí ponížen, když nedominuje druhým,“ tvrdí autoři.

„Chceme žít v plnohodnotném světě, kde žádné z náboženství nediktuje zákony,"uzavřeli svůj apel francouzští intelektuálové.



Zdroj:lefigaro.fr


Související článek:

Dánsko zrušilo poplatky médiím veřejnoprávním a kdy to bude u nás?Koncem února se občané Švýcarska rozhodli v referendu proti zrušení poplatku za veřejnoprávní vysílání.

0
0

21.3. 2018   První zprávy
Dánsko ruší vysílací poplatky a v budoucnu bude financováno veřejnoprávní vysílání prostřednictvím daní. Rozpočet Dánské rozhlasové společnosti (DR) by měl být snížen o jednu pětinu.
Pokud jde o financování veřejnoprávního vysílání tak se v Dánsku nebude zavádět žádná nová daň.
„Nakonec všichni Dánové ušetří peníze díky novému způsobu financování veřejnoprávních médií,“ řekl Kristian Jensen, dánský ministr financí.

Dánsko není jedinou zemí, kde se diskutuje o financování veřejnoprávního vysílání. Koncem února se občané Švýcarska rozhodli v referendu proti zrušení poplatku za veřejnoprávní vysílání.

Švýcaři měli jedinečnou příležitost, jak dát červenou kartu současným veřejnoprávním médiím a naopak získat tak čestnou a dobrou žurnalistiku, ale oni nechtěli. Chtějí ročně platit nadále 451.10 franků (390 euro) povinných poplatků za jednostranné, nepravdivé a neúplné informace z veřejnoprávního rozhlasu a televize (SRG SSR). Budiž, dostanou, co si zaslouží, proamerickou, prounijní a pronatovskou propagandu a antiruské a antišvýcarské lži!

Německý vysílací poplatek, který je určen od roku 2013 bez ohledu na počet přístrojů pro každou domácnost, je opakovaně kritizován.

Předseda společnosti ARD Ulrich Wilhelm však považuje za nezbytné, aby v Německu došlo k navýšení vysílacího příspěvku. "Nabídka založená na hodnotách při zachování kvality nemůže být zachována po mnoho let bez úpravy ceny,"řekl novinářům Ulrich Wilhelm. Pokud by příspěvek na vysílání zůstal na úrovni 17,50 EUR měsíčně, ARD, ZDF a Deutschlandradio by musely "hlouběji omezit své programy".

Na Slovensku byly vysílací poplatky zrušeny a státní příspěvek je závislý na velikosti slovenského HDP.

U nás se také vedou diskuse o zrušení poplatků veřejnoprávním médiím. Jejich zastánci tvrdí, že zrušením poplatků dojde de facto k zestátnění televize a diváci budou připraveni o hodnotné pořady a vyvážené zpravodajství veřejnoprávní televize. Naopak odpůrci poplatků nechtějí platit za něco co si neobjednali a už vůbec ne za jednostranné zpravodajství. A co poslední televizní ředitel? Ten je opatrný a tvrdí, že poplatky není potřeba zvyšovat...

USA redukují svojí přítomnost v Turecku: stažení ze Sýrie nejlepší cestou jak se dostat ze šlamastyky

0
0
Peter Korzun
21.3. 2018  Zvědavec
USA redukují svojí přítomnost v Turecku: stažení ze Sýrie nejlepší cestou jak se dostat ze šlamastyky
Americká armáda výrazně snížila své operace z turecké letecké základny İncirlik. Předpokládá se další redukce těchto operací v návaznosti na to, jak se bude eskalovat napětí mezi dvěma spojenci v rámci NATO. Poté, co ze základny byly odveleny bojové letouny, zůstávají zde pouze letouny na doplňování paliva.


  Některé zprávy hovoří o tom, že Warthogs z A-10 byly přemístěny do Afghánistánu. Počet amerického personálu na základně a jejich rodinných příslušníků byl snížen. Američtí činitelé si stěžují, že Turecko činí obstrukce při provádění leteckých operací. Zároveň je třeba poznamenat, že hlasy vyzývající k vykázání americké armády z Incirliku, zaznívaly v Turecku již předtím.

Ankara vidí základnu jako páku, s jejíž pomocí může vyvíjet tlak na Washington. Pokud by se odsud nedaly provádět vojenské operace, nastala by pro velení americké armády těžká doba. A možná už opravdu nastala.

Článek v The Wall Street Journal o tom, že USA se chystají opustit Incirlik, se objevil hned po jednání dvoustranných pracovních skupin, které se sešly 8.-9. března ve Washingtonu ve snaze zastavit zhoršování vzájemných vztahů. O výsledcích těchto rozhovorů nejsou prakticky žádné zprávy, ale pokud by se mělo jednat o úspěch, určitě už bychom o tom byli informováni. Washington byl naprosto zmatený, když turecké jednotky zahájily operaci s cílem ovládnout Afrin. A vypadá to, že v situaci tápe Washington i nadále.

Spolu s tím existují mezi stranami také téměř nepřekonatelné rozpory v nazírání na Sýrii. Turecko stále trvá na tom, že musí nastolit svou kontrolu nad syrským městem Manbidž, kde žije převážně kurdské obyvatelstvo, a nutí tak Washington, aby si vybral mezi Ankarou a Kurdy. Patrolování kolem města provádí americká armáda a pokud se turecké jednotky přesunou, hrozí skutečný střet. Ministerstvo zahraničí USA v kusých informacích o jednáních pracovních skupin Minbadž vůbec nezmínilo. Jistě by rádo zmínilo dosažení jakéhokoli pokroku, ale tomuto tématu se zcela vyhnulo. Je očividné, že vzájemné vztahy jsou maximálně vyostřené.

Sýrie není jediným sporným bodem US-tureckého partnerství. 12. března oznámil v televizi poradce prezidenta Putina pro vojenskou spolupráci Vladimír Kožin, že Rusko začne počátkem roku 2020 Turecku dodávat raketový systém protivzdušné obrany S-400. NATO nad touto dohodou vyjádřilo znepokojení, protože S-400 není kompatibilní se zbrojní architekturou NATO. Američtí činitelé nedávno varovali Ankaru před možnými důsledky, včetně sankcí, pokud by k nákupu systému došlo.

Rozpory mezi Tureckem a NATO dnes skutečně mají značně ostrý charakter. Přinejmenším 19 členů aliance se s úspěchem vynasnažilo, aby se Ankara nestala městem, které bude hostit summit NATO v roce 2018. V říjnu loňského roku bylo oznámeno, že se summit uskuteční v Bruselu ve dnech 11. - 12. července. Loni také německá armáda opustila Incirlik, když napětí v německo-tureckých vztazích začalo hrozit otevřeným konfliktem. Nově zformovaná německá vládní koalice hodlá zmrazit jednání o přistoupení Turecka k EU pod záminkou porušování lidských práv. V roce 2017 prezident Erdogan prohlásil, že v počínání vlád Německa a Nizozemska vidí „pozůstatky nacismu” a „fašisty”, když tyto vlády před parlamentními volbami v Turecku odmítly u sebe povolit shromáždění stoupenců Erdogana. Turecko dokonce vzneslo podezření, že země NATO ukrývají elementy plánující útok na Turecko.

Někteří turečtí analytici píší o tom, že aliance ponechala Ankaru na holičkách v boji proti terorismu. Turecký vůdce 11. března ostře kritizoval, že spojenci nepodpořili jeho ofenzívu v Afrinu. Ankara je předvídatelná. Prosazuje svůj vlastní program, čímž se dostává do rozporu se svými závazky vůči NATO. V současnosti je Turecko od tohoto bloku fakticky z poloviny izolováno.

Nyní když se turecké síly přibližují k Afrinu, opouštějí kurdští vojáci působící v Alianci syrských demokratických sil (SDF), kterou podporují USA, své pozice v jiných lokalitách, aby bránili Afrin proti turecké ofenzívě. Některé operace SDF proto musely být zastaveny. Poté co tito bojovníci odejdou, nezbude dost vojáků na to, aby mohli udržet nedávno osvobozené území ve východní části země. Celá americká politika vůči Sýrii se ocitne v troskách. Amerika zároveň utrpí porážku, když přijde o důležitého spojence NATO, kterým je Turecko. Takže Washington má svázané ruce. Na vyřešení tohoto problému bude zapotřebí hodně vynalézavosti.

Turecko tak trochu vždy bylo jakousi černou ovcí. Turecká invaze na Kypr v roce 1974 způsobila v alianci rozkol a podnítila Řecko, aby až do roku 1980 vyčlenilo své síly z řídící struktury bloku. Odklon Turecka od NATO a Západu je dnes docela zjevný. V některých otázkách je manželství z rozumu možné, ale Turecko rozhodně není skutečným spojencem USA, NATO nebo EU. Bude si hledat svou vlastní cestu, zatímco Západ bude muset volit mezi menším a větším zlem.

Pokud bude pokračovat americké vojenské angažmá v Sýrii, Američané budou potřebovat Kurdy. Riskují ale, že ztratí Turecko. Opuštění SDF s cílem zabránit možnému střetu s Ankarou by poškodilo důvěryhodnost USA v regionu. SDF už jde svojí vlastní cestou, protože její bojovníci právě směřují k Afrinu. Příkazy amerických velitelů se nehodlají řídit.

Spojené státy dnes v Sýrii nemají, o koho by se mohly opřít. Byla by vhodné, když by své aktivity koordinovaly s Ruskem, která má přátelské vztahy se všemi místními aktéry. Washington však tento přístup jednoznačně odmítl.

Možnosti k manévrování na syrské scéně dnes mají Spojené státy velice omezené. V této zemi ve skutečnosti nemají žádný skutečný zájem. Ztrátou Incirliku také výrazně oslabily svoje vojenské kapacity v regionu. Mělo by to pro ně být zlověstným varováním, že mohou přijít ještě daleko vážnější dopady. To nejlepší, co by Spojené státy mohly udělat, je, aby se ze Sýrie nadobro stáhly. Když už je Islámský stát poražen, přestává to být americká válka. Pokud zde zůstanou, nezískají nic a riskují, že hodně ztratí.
 US Military Cuts Presence in Turkey: Leaving Syria Is Best Way out of Predicament vyšel 16. března 2018 na Strategic Culture Foundation

Babiš a vysoká cena ČEZu

0
0
Erik Best
21. 03. 2018 fv
„Jak mám vědět, co se panu Babišovi honí hlavou?” odpověděla pražská primátorka Adriana Krnáčová na otázku deníku E15, jestli má podporu Andreje Babiše pro svůj záměr pokračovat ve funkci. Stejná odpověď by se hodila i na otázky ohledně ČEZu. Co přesně se Babišovi honí hlavou, když na akci Hospodářské komory ČR říká, že je pro něj nepřijatelné, aby ČEZ během rozdělení přišel o strategické věci jako obchod a distribuce?



 Když říká, že nás čeká “vážná debata,” myslí tím “debatu” nebo “boj”? Odprodávání aktiv ČEZu už v průběhu času pomohlo zbohatnout lidem jako jsou Martin Roman, Petr Kellner, Daniel Křetínský a Vladimír Johanes, abychom jmenovali několik hlavních hráčů. Zároveň vyrostly desítky “dětí ČEZu” v médiích, politice, byznysu i akademické sféře. Rozdělení aktiv ČEZu může být jednou z nejdůležitějších nevyřešených otázek při sestavování nové koaliční vlády. Naznačuje Babiš, že je ČEZ zakázané ovoce, anebo že je o něm naopak ochoten jednat? Jak máme vědět, co se mu honí hlavou?

Kam s ním?

0
0
Tomáš Pecina
21. 3. 2018   Paragraphos
Doba, jež bývá – hrubě nespravedlivě – nazývána temným středověkem, měla, pokud se trestní politiky státu týče, jasnou a nezpochybnitelnou logiku, vedenou fundamentální a praxí prověřenou právní zásadou mladý viselec na stáří nekrade. Popravy byly relativně levné, pobyty ve vazbě krátké a spravedlnost vzorně efektivní a odstrašující. Novověk přinesl humanismus, moderní penologii a s ní myšlenku, že zločince je možné napravit již na tomto a nikoli až na onom světě. Výsledek je, tak jako u většiny novot, tristní, zato růst nákladů enormní.


Věznění zločinců je neefektivní a nákladnou kratochvílí, vyhlídka na to, že se z nich po propuštění stanou vzorní občané a daňoví poplatníci a nikoli ještě větší ničemové než na počátku inkarcerace, mírně řečeno nevalná, a každý stát by se proto svých vězňů nejraději zbavil. Totéž platí i o Jihoafrické republice, které k vlastní nelibosti nezbývá než věznit nejslavnějšího žijícího českého gangstera Radovana Krejčíře. Proto, když selhal Krejčířův pokus o útěk z tamního kriminálu, zavládlo v oné zemi rozčarování; to však nyní vystřídala opatrná naděje, an vězeň prohlásil, že by se chtěl nechat vydat do České republiky, a soud tomuto procesu dal nyní zelenou.

Pokud se plán realisuje, hrozí, že odsouzený svůj slib splní a po převozu procesně použitelným způsobem vyjmenuje osoby, kterým v době své aktivní podnikatelské dráhy platil za beztrestnost. Nejhorší variantou by bylo, že by na všechno existovaly i důkazy, a pokud je tomu opravdu tak, pak, troufáme si tvrdit, by mythy opředený Mrázkův archiv byl oproti archivu Krejčířovu než příslovečným jahodovým puddingem.

Ale netřeba zoufat, milí orgáni činní v trestném řízení: naděje v podobných případech umírá poslední. Umělecky to už před desítkami let vyjádřili klasikové trestněprávního genru, kteří ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, věrně popsali nejen roli soudního znalce, ale geniálně ztvárnili i nadcházející události v kause Krejčíř.

Kvaziruské paradoxy

0
0
21.3.2018  Tribun
Obraz Ruska v západních médiích je asi takovýto: Démonická říše zla vedená monstrózním supermanem, která má tak dlouhé a šikovné prsty, že určuje výsledky voleb ve všech západních státech, se zvláštní zálibou ve zpackaných spektakulárních atentátech.


Rusko je nepochybně zemí paradoxů a absurdit, ale tyhle absurdní paradoxy budou mnohem spíše dílem Západu samého, než ruské reality.

Tak třeba ty volby (a nechme teď stranou, že Rusko je prohlašováno za vítěze každých voleb, ve který zaboduje i někdo jiný, než atlantická liberální pravice): Rusko údajně ovlivňuje volby na Západě ve svůj prospěch. Ne, že se snaží – to ostatně dělají všichni, viz všechny ty nadace na podporu a rozvoj demokracie, které provozuje Západ – ale údajně skutečně ovlivňuje. Pokud je to pravda, jak to jde dohromady s intenzivní a ostrou protiruskou politikou Západu? Napadají mě jenom tři možná vysvětlení:

  1. Rusko ovlivňuje volby proti svým zájmům.
  2. Tvrzení o ovlivňování voleb je křivé obvinění.
  3. Na Západě (tedy v demokraciích sic!) nemají volby na státní politiku žádný vliv.

Nejméně znepokojivé je to vysvětlení, které je zároveň nejméně pravděpodobné, tedy první. Zbývající dvě jsou naopak velmi znepokojivá, ale nikoliv kvůli Rusku, které v nich hraje pouze pasivní roli vnějších nepřítele.

Nebo teď ta otrava zrádce/hrdiny (tyhle dvě kategorie jsou v případě přeběhlých špiónů vždy nerozlučně spjaty a určeny tím, odkud kam dotyčný přeběhl a kdo o něm zrovna mluví) Skripala: co si budeme nalhávat, Rusko by něčeho takového, jako je něčí likvidace, bylo zcela jistě schopno; není ostatně jediný důvod, proč by zrovna Rusko mělo být v tomto směru výjimkou. Kardinální otázka v tomto případě ovšem zní: proč teď a proč právě takto? Tedy před ruskými volbami a způsobem, který je spíš spektakulární, než efektivní? Pokud to skutečně spáchalo Rusko, co tím získalo? Proč by někdo, koho je údajně třeba se bát pro jeho rafinovanost, podnikal akci ve stylu podívejte se, mám svaly, ale rozum žádný a jsem nahý? Jenže kdo se ptá, je zrádce a ruský agent, takže otázky se nepřipouštějí a už vůbec se na ně neodpovídá.

Západní propaganda dnes straší Ruskem způsobem, jakým se běžně straší před zahájením agresivní války (stačí si vzpomenout, co psaly noviny v roce 1914 nebo 2013). Problém je ale v tom, že to Rusko, kterým straší, nedává žádný smysl. Aby to zakryla, je protiruská propaganda stále hlasitější, intenzivnější a agresivnější. A protože blamáž si žádná propaganda nemůže dovolit, bude se stále stupňovat, klidně až k té válce, kterou si zblblé a vystrašené davy „demokraticky“ vynutí.

Otázka nezní, kam to všechno povede, protože to víme až moc dobře. Otázka zní, co lze udělat, aby se ten rozjetý vehikl strachu a nenávisti zastavil dřív, než narazí a všechny nás rozmačká? Ještě před pár lety by možná stačilo víc přemýšlet, ale na to už je velice pravděpodobně pozdě, teď už existuje jediná šance: nevěřit a neposlouchat. Zradit. Tak jako vražda na tyranovi není vraždou, tak ani zrada na nebezpečném šílenci není zradou. To je ten největší kvaziruský paradox –máme-li přežít, musíme z chiméry ruského vlivu udělat vliv reálný a skutečně oslabit naše vlastní elity a instituce.


- - -

Květinové poděkování "demokratce" M. Němcové.

0
0
Lubomír Man
21. 3. 2018
Nic víc a nic míň se nestalo. V úterý dopoledne předala před poslaneckou zhruba stovka lidí poslankyni Miroslavě Němcové květy za to, že svým odchodem z Vladislavského sálu zaprovokovala proti inaugurujícímu prezidentu Miloši Zemanovi – a to v okamžiku, kdy kritizoval jednostranné zaměření České televize ve prospěch jediné strany i masivní loupež Bakalova impéria, spáchané na českém státě a všech jeho občanech. Na závěr tohoto dojemného setkání s kurážnou poslankyní zaskandovali přítomní z plných plic: „My se nedáme, Němcová na Hrad“.


Ta slova musela být pro Němcovou hudbou sfér. Vždyť už jednou byla tak blizoučko nikoli zrovna postu prezidenta, ale úřadu premiérky vlády ČR, a to v červnu 2013 po pádu premiéra Nečase, kdy ji na post premiérky narhovala ODS. Všechno však tehdy zkazil onen starý mizera Zeman, když na post premiéra vlády úřednické jmenoval Jiřího Rusnoka, a nikoliv ji na post premérky vlády řádné. Dobrá, tehdy tedy nezaslouženě ostrouhala, ale teď ti lidé na Malostranském náměstí vyjadřují svou vůli a přání, aby se stala dokonce prezidentkou státu, a s tím voláním se jí vrací stará dobrá víra, že přece snad jen nedoslouží jako pouhá česká poslankyně, ale že vystoupí výš, tak, jak to jejím schopnostem a jejímu charizmatu odpovídá – a pak udělá v této zemi konečně pořádek.

S nikým se nebude mazlit, Bakalu povolá ze Švýcarska zpět domů, aby své dílo – hlavně pak v médiích v havířských bytech - dokončil, a ona sama v České televizi ještě přitvrdí. A pokud si pár blbečků společně s prezidentem stěžují na to, že 90 procent jejího vysílání slouží a plně vyhovuje jen pěti procentům posluchačů, že to tak není správné, že správné by prý bylo aby 90 procent jejího vysílání sloužilo a plně vyhovovalo 90 procentům posluchačů, ještě snad udržitelné by prý bylo, aby 90 procent jejího vysílání sloužilo a plně vyhovovalo dejme tomu 50 či 60 procentům lidí, ale že prý současný stav, kdy 90 procentní náplně vysílání ČT přijímá s povděkem pouhých pět procent posluchačstva je naprosto neudržitelný, pak ona jim jako prezidentka ukáže, že je možné a prospěšné, aby ne 90 procent náplně vysílání ČT, ale plných 100 náplně vysílání ČT vyhovovalo z počátku třeba i jen jedinému procentu posluchačů, ale aby se důkladnou politickou prácí a odřezáním lidí od možnosti získávat informace odjinud než z českých oficiálních médií a České televize, dosáhlo stavu, kdy ono jedno procento vyskočí po jistém čase na procent pět, pak na deset - a nakonec celých 100 procent českých lidí bude konečně vychováno tak, aby bylo s vysíláním české televize a i s referováním všech českých médií spokojeno na procent 100.

Vše čeho je tedy třeba je tvrdost, nikoli tedy slabošské pátrání co by si lidé asi tak přáli, ale dát jim to, co vedení země pro ně považuje za potřebné a nutné. A bude-li se takto důsledně jednat a pokračovat a média toto hnutí plně podpoří, objeví se před našima očima znovu onen neuvěřitelný zázrak, kdy i peklo se bude lidem jevit jako ráj na zemi.

Většina Američanů se domnívá, že země je ovládána nevolenou skupinou!

0
0
- kou -
21. 3. 2018 MonmouthUniversity a PrvníZprávy
Tři čtvrtiny (74%) Američanů se domnívají, že v USA existuje „nevolená skupina vládních nebo vojenských představitelů", která tuto zemi řídí.
Naprosto šokující vizitku americké demokracii poskytly výsledky průzkumu, který provedlo centrum Monmouth University Polling Institute.


Podle výsledků studie se většina domnívá, že taková skupina existuje nebo „s největší pravděpodobností existuje" a tajně řídí národní politiku.

„Obvykle očekáváme, že názory na fungování vlády se budou měnit v závislosti na tom, která strana je u moci. Ale demokraté i republikáni mají zlověstný pocit, že "hluboký stát" („Deep State“) nezvolených činitelů tahá za páky moci,"řekl výkumník Patrick Murray.

Osm z deseti Američanů věří, že americká vláda v současné době sleduje nebo špehuje aktivity amerických občanů. Jen málo Američanů (18%) říká, že státní sledování nebo špehování občanů USA je zpravidla oprávněné.

Je přitom pozoruhodné, že více než polovina amerických občanů (63%) uvedla, že není obeznámena s termínem „hluboký stát“ nebo tajné skupiny, která je označována jako „šedí kardinálové“.

Průzkum byl proveden ve dnech 2. - 5. března 2018 za účasti 803 lidí. Statistická chyba je 3,5%.


Ach ta nezodpovědná lůza

0
0
Jiří Jírovec
21. 3. 2018

Pregnantně to řekl 20.3. 2018 poslanec Pavel Blažek (bývalý ministr spravedlnosti za ODS), když ve Sněmovně kritizoval návrh na insolvenčního zákona. Je to vtipný, sečtělý člověk a tak ve svém příspěvku rozvinul výrok feldkuráta Katze: "To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují peníze". Poté vystřelil myšlenku těžkého kalibru. Těch dlužníků je asi 800000 a když slovo dlužník nahradíme slovem volič, víme kde jsme. Stačí té lůze naznačit, že nemusí dluhy platit a máme hlasy doma.

Blažek se následně dopustil těžké urážky zaměstnavatelského stavu, protože tvrdil, že lůza, která již teď nechce platit, se nechává zaměstnávat načerno. Kdo jsou ti zaměstnavatelé, kteří "kradnů", protože neplatí za takové pracovníky pojištění?

Vraťme se ale k lůze, která odporným způsobem zneužívá laskavost podnikatelů (v obchodu s chudobou). Ti jsou ochotni "utrhnout si od vlastní huby", aby pomohli těm, kteří se tak nějak dostali do finančních obtíží.

Třeba současný slovenský president: Roku 1990 odešel do Spojených států, odkud se po roce a půl vrátil zpět na Slovensko.

"Z Ameriky jsem si přinesl nesmírnou chuť podnikat. Našel jsem odvahu nebát se jít „do toho“ i přesto, že to nemusí vyjít", říká o sobě.

Uchytil se v riskantním odvětví půjčování peněz. Podle Wikipedie tak vydělal stovky miliónů korun. Pak se prý stal filantropem.

U mikrofonu se střídají poslanci. Jen ojediněle se ozve, že společnost sklízí ovoce lichvy, nebo chcete-li obchodu s chudobou. Řekla to poslankyně Valachová.

Hrůza, volá většina ostatních, ty socky si napůjčovaly tisíce, přečkaly by sedm let v předstírané chudobě a pak, oddluženy, by si užívaly na úkor státu, obcí a nebo ubohých věřitelů.

Ten zákon prý může bude inspirovat další a další neplatiče.

V reálném světě to je jinak. Pro bohaté existuje pravidlo, že na úrovni 100 miliónů je jedno, jestli je máte nebo dlužíte. Když je dlužíte, je to proto, že se chybička vloudila. To se může stát každému bohatému.

Myslí si někdo, že když (podle medií) dostal bývalý tenista Boris Becker do dluhů, že jeho dům oblepují exekutoři nálepkami "zabaveno". Jistěže nikoli.

Na opačné straně majetkového spektra platí pravidlo, že na chudý lid musí být přísnost.

Z vlastní zkušenosti mohu uvést příklad: Ontarijská nemocnice mi poslala dopis, že můj dluh předá exekutorovi (tedy prodá nějaké Collecting Agency, jak zní anglický termín).

Šlo o 5 (slovy pět) dolarů, které můj nezletilý syn nezaplatil za pilulku proti bolesti, kterou dostal na pohotovosti. Samotný poplatek byl protizákonný. Byl zaveden, aby si nemocnice trochu vylepšila rozpočet.

Velké banky jsou s půjčováním peněz tak opatrné, že se stávají náhončími nejchudších do spárů lichvářů.

S dobře placeným zaměstnáním na dobu neurčitou, jste pro banku vhodný klient. Jako takový získáte přístup k relativně levným penězům. V současné době se roční úrokové míry kontokorentu (line-of-credit), půjček a úvěrových karet pohybují mezi 8, 10-14 a 20-28 procenty. Ta čísla jsou konečná. 8% ročně je 8 dolarů ročně z každé stovky. Žádné matoucí RPSN k tomu.

Chudáka velké banky vypoklonkují a pokud si potřebuje půjčit, musí k lichvářům.

V Kanadě je ohromný kšeft s "payday loans", tedy s půjčkami, které nabízejí bezbolestné překrytí období než dojde další výplata od zaměstnavatele.

The Financial Consumer Agency of Canada uvádí příklad (2017), že půjčka $300 na dva týdny stojí u lichváře $63, kdežto u banky by stála přes line-of-credit nebo úvěrovou kartu 6 a 7,50 dolarů.

Svět půjček a dluhů je založen na znalosti obecného stavu společnosti. Lichváři (a půjčovatelé peněz nic jiného nejsou) předstírají, že půjčka vlastně nic neznamená, je snadno dosažitelná a pak klidně další, další a další. Říká se tomu vytloukání klínu klínem. 

V souvislosti s insolvenčním zákonem někteří poslanci varovali před tím, že socky, které neplatí nájem a třeba odvoz odpadků, mohou inspirovat ty chudé, aby to nedělali, protože žít zadarmo je nesnesitelně lehké.

Opravdu? Kde je země tam za tím mořem piva? Země, kde tulák líný:

"Nespí, nezívá, tiše si zpívá a nezná žádné strachy, zpívá o kraji, kde ti vše dají a kde nemusíš mít prachy. […] stromy jsou plný cigaret a stohy s koupelnama, ó tam nesněží, čas neběží, bouře nebouří, mlha neleží, tam za tím mořem piva."

Máme vyžírky třeba v Praze. Cožpak media nepsala o ředitelce státního ústavu, která dostala "podnikový" byt za 960 korun měsíčně sakumprásk se vším. S placením poplatků jistě nemají potíž ani policisté, zástupci a soudci, kteří dostávají od Magistrátu byt za 70-80 korun/m2 za měsíc.

To se jim hoduje, když jim Magistrát přilepšuje! To se ale Blažkové ve Sněmovně neodváží zmínit. Mají nabitou peněženku na zadku a ve stejném místě zájem o chudé.

O Putinovi, volbách a křišťálovém koštěti svobody…

0
0
Margarita Simoňjan
Margarita Simoňjan
21. 3.2018 Outsidermedia
Margarita Simoňjan – šéfredaktorka TV a informační agentury Russia Today:
"Západ vůbec musí být dnes v šoku. Ani ne tak z Putinových 76%, jako z toho, že ve volbách v Rusku konzervativně-patriotické, komunistické a nacionalistické ideje podpořilo 95 %voličů, zatímco liberálním myšlenkám zbylo vražedných procent pět
A můžete za to vy, moji západní přátelé. To vy jste v nás spustili režim 'Rusové se nevzdávají'.

Ve Velké Británii navrhují zákaz vysílání RT. K odebrání licence vyzval šéf zahraničního výboru…

Už dávno jsem vám říkala, abyste si našli normální poradce pro Rusko, abyste vyhnali ty darmožrouty. Svými krátkozrakými sankcemi, bezcitným vyloučením našich sportovců (včetně invalidů), svými skripaly a demonstrativním kašláním na základní liberální hodnoty jako presumpce neviny (přičemž to u vás falešně sousedí s násilným vnucením ultraliberálech myšlenek ve vašich vlastních zemích), svými záchvaty masové hysterie, které u zdravého člověka vyvolávají jen osvobozující povzdech, že přece jen žije v Rusku, a ne v Hollywoodu, s jeho povolebním bordelem (ať v USA, Německu, nebo brexit-zóně), svojí štvanicí na RT, které nemůžete odpustit, že využila vaší svobody slova a ukázala celému světu, že této svobody – jak se ukazuje – využívat nelze, že tato svoboda nebyla vymyšlena ve prospěch, ale na ozdobu, jako jakési křišťálové koště (zdaleka se třpytí, ale k vyčištění vašich koníren se vůbec nehodí). Všemi těmito nespravedlnostmi a krutostmi, inkvizitorskou licoměrností a lhaním jste nás donutili, abychom si vás přestali vážit. Vás s vašimi „so cold“ hodnotami.

Už dál nechceme žít jako vy. Zhruba padesát let jsme – potají i veřejně – chtěli žít jako vy, ale dál už nechceme.

Už si vás nevážíme, stejně jako všech, které u nás podporujete. Stejně tak těch, kteří u nás podporují vás. Tu máte oněch hledaných 5 %.

A můžete si za to sami. Západní politici a analytici, pisálkové a vyzvědači:

Náš lid je schopen prominout mnohé. Ale neodpouštíme aroganci – mimochodem, stejně jako každý normální národ.

Jediné impérium, které ještě mezi vámi zůstalo, by se mělo poučit z historie svých spojenců – bývalých impérii. O tom, jak svá impéria prošustrovali. Výhradně díky své aroganci.

White man’s burden, my ass.

Ale to jediné impérium mezi vámi historii nectí, přednášejí ji tam mizerně, a končí to tak, jak to vždycky v takových případech končívá.

A zatím jste nás stmelili kolem vašeho nepřítele. Jakmile jste ho označili za nepřítele – hned jste nás stmelili.

Dřív byl prostě naším prezidentem a bylo ho možné vyměnit. Teď je ale naším vůdcem – a my ho vyměnit nedovolíme. A toto jste udělali vlastnoručně.

To vy jste u nás postavili patriotismus proti liberalismu. Přestože se, obecně vzato, vzájemně vylučovat nemají. To vy jste zařídili, že jsme v tomto falešném dilematu volili patriotismus.

A mnozí z nás byli skutečně liberály. Například já…

Tak nás teď míjejte – co jiného. Teď je to nadlouho.



Převzato z RT.com
Překlad: st.hroch 180320

Jiří Paroubek: Ještě jednou ke svobodě českých médií

0
0
Jiří Paroubek
21.3.2018 VašeVěc
Před pár dny jsem napsal články (Je svoboda slova i pro prezidenta? a Jedna zbytečná stávka), kde jsem se zastal Miloše Zemana i premiéra Babiše. Vyjádřil jsem názor, že nejsou důvody, tedy vážné důvody, pro to, aby se řešily výroky prezidenta a postup při sestavování vlády na ulici.

Nechci se dostat, pokud jde o média, která jsou schopná z bílého udělat černé a opačně, do stejné polohy jako v listopadu 1989 komunistický aparátčík Štěpán, když se nechal strhnout a před dělníky z ČKD řekl, že o politice nemohou rozhodovat nezletilé děti. Ve hře tehdy ale byly emoce a tak zdrcující většina národa přivítala, že tento nabubřelý aparátčík udělal tak ohromnou komunikační chybu (protože děti přece všichni milujeme) a odsoudil se k úplnému politickému sebezničení. Nikdo kvůli němu neplakal.

Ale upřímně, protest části středoškolské a vysokoškolské mládeže z minulého týdne byl poněkud přes čáru toho, co považuji za spontánní protest. Dvanáctiletá holčička tepající v záběrech televize z předem připraveného textu zlořády ve státě, který jen tak mimochodem zažívá velkou prosperitu hospodářství a také zvyšující se míru důvěry veřejnosti v demokracii, což si myslí aktuálně tři pětiny obyvatel republiky.

Upozornil jsem ve svém článku jen na to, že svoboda redaktorů Hospodářských novin a redaktorů v celém vydavatelství Economia, je determinována vlastnictvím tohoto vydavatelství zkrachovalým uhlobaronem Zdeňkem Bakalou. Kdyby Z. Bakala, kterého prezident ve svém inauguračním projevu jmenoval, nebyl majitelem vydavatelství Economia, neměl bych v Hospodářské noviny tak velkou nedůvěru jakou mám nyní. Většina novinářů v HN je profesionální, byť jasně pravicové orientace. Sestavení čistě pravicového redakčního ansámblu zcela jistě nebylo bez vlivu Z. Bakaly.

A pokud jde o svobodu slova, chtěl bych vědět, jak by HN zareagovaly, když bych jim poslal ke zveřejnění svou analýzu týkající se privatizace menšinového podílu v OKD v roce 2004. Anebo analýzu týkající se prodeje téměř 44 000 bytů OKD přes veřejný příslib Z. Bakaly jinému soukromému investorovi. Anebo kdybych napsal článek na téma: Benefity Z. Bakaly v OKD v době jeho působení v této firmě … Asi bych rychle zjistil, že to s tou svobodou slova u Bakalů není tak skvělé.

Chtěl jsem jenom ve svých článcích upozornit na to, že svoboda redaktorů HN je limitována jejich vztahem k zaměstnavateli. A Z. Bakala je velmi problematický zaměstnavatel. Má své zájmy a já pevně věřím, že vyšetřovací komise sněmovny k privatizaci OKD, vzniklá z iniciativy Pirátů a hnutí ANO, udělá všechno pro to, aby viníci této zjevné rošťárny byli nejen demaskováni (my už je všichni známe), ale aby byli vydáni světské spravedlnosti, alespoň tam kde to půjde. A mohlo by to jít u R. Pokorného, osobního poradce tehdejšího ministra financí a nedávného premiéra Sobotky a mělo by to jít možná také u Z. Bakaly a jeho společníka.

Věřím, že si poslanci ve vyšetřovací komisi dobře poradí. Skandální je poslední věta článku v tzv. Svobodném fóru: „Pokud chce Jiří Paroubek podsouvat lidem jiný názor, ukazuje, že stojí za prezidentem a patrně sdílí i jeho neakceptovatelný postoj k novinářům“. No, ono je to trochu jinak. Prezidenta jsem podpořil před volbami a také jsem jej volil. To ale neznamená, že bych nekriticky přijímal vše, co prezident dělá. Prezident sám musí zvážit, zda nemá jiné možnosti než ukazovat na jednostrannost přístupu některých médií právě v inauguračním projevu.

Nemyslím si, že to bylo úplně vhodné a já osobně bych to v žádném případě neudělal. Jiná věc je, zda je vhodné, aby se studenti zastávali médií z vydavatelství, které je vlastněno naprosto zprofanovaným oligarchou, kterému se podle rozhodnutí soudu může beztrestně říkat gauner. Oligarchou, který spolu se společníkem vydělal v OKD, respektive vyvedl z OKD pro své potřeby a potřeby svého společníka, 100 – 120 mld. Kč. Tyto peníze pak investoval vesměs v zahraničí a ještě republiku v zahraničních médiích stačil pomluvit, že zde neinvestuje proto, že je to tady celé zkorumpované.

Připomeňme v této souvislosti, že Bakala byl před 20 lety nulou, která si přivezla, z Ameriky kde žil, možná několik tisíc dolarů. Dnes je majitelem rozsáhlého impéria v hodnotě desítek miliard korun. A z OKD se tento dobrý muž stačil evakuovat ještě předtím, než na něj začaly dopadat ztráty plynoucí z postupné likvidace těžby. Ztráty, jak se zdá, si tedy Bakala na rozdíl od zisků nechce privatizovat. Myslím, že tuto drobnou nuanci, tedy o vlastnictví HN Bakalou, nikdo z těch, kteří mluvili na shromážděních proti Zemanovi a Babišovi, nebo z těch, kteří hecovali studenty k účasti ve stávce, nemluvil. Proč také?

Takže máme svobodu, ale v té svobodě někteří z nás jsme si rovnější. Nechci mluvit za prezidenta, ale alespoň já to takhle cítím. Možná, že i prezident.


- - -

Lavrov opustí post ministra zahraničních věcí

0
0
21. 3. 2018     zdroj
Hlava ministerstva zahraničí RF Sergej Lavrov opustí post ministra zahraničních věcí a nebude členem nové vlády, informuje RTVI s odkazem na řadu zdrojů blízkých ministerstvu zahraničí. Podle informací zdrojů listu Lavrov již vyjadřoval své přání opustit post, který zastává od roku 2004. Jako důvod uváděl únavu. Putin však požádal, aby diplomat pracoval až do prezidentských voleb.


"Skutečnost, že chtěl odejít již dříve, není žádným tajemstvím", upřesnil jeden z pracovníků rezortu a dodal, že v současné době všichni na ministerstvu zahraničí čekají oznámení sestavy nové vlády.

V rozhovoru pro RTVI oficiální představitelka ministerstva zahraničí RF Marie Zacharová řekla, že plány Lavrova nezná.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Prezident Kiska nemieni splniť podmienky, Fico sa vracia do funkcie premiéra

0
0
Vlado Novák
21. 3. 2018
Fico podmienil svoje odstúpenie požiadavkou, ktorú prezident de facto nerealizuje. Čo tým prezident sleduje? Tieto Kiskove manévre sú cieľavedomým a plánovaným podvodom. Analogicky: za konkrétnych podmienok je uzavretá zmluva; keď druhá strana manévruje, je na mieste zmluvu zrušiť.


Podobne: Keď obchod zaplatí dodávku tovaru, a on je pokazený, prebieha reklamačný proces. Podvodník musí peniaze vrátiť.

Prezident podmienky neplní, teda dohoda medzi ním a premiérom je neplatná. Šlo o podvod! Premiér má plné právo znovu zaujať svoje miesto ako premiér a viackrát dohody s takýmto prezidentom podvodníkom nerobiť!

Zbyněk Fiala: Klíčem případu CEFC je Rosněft

0
0

Zbyněk Fiala
21. 3. 2018    VašeVěc
Praha se těžko orientuje v kotrmelcích spolupráce s čínskými partnery, ale důležitější je ruská větev působení CEFC, a na té Číně opravdu záleží.




Z Číny se vrátilo nesourodé české poselstvo, částečně z Hradu, částečně z podhradí, aby potvrdilo, že situace je zoufalá, ale nikoliv vážná. Šéf šanghajské společnosti CEFC, který byl zatím hlavní osobou pro čínské investice v Česku a poradcem prezidenta Miloše Zemana, opravdu není na svobodě. Ale firma je na tom líp než její šéf. Jie Ťien-ming prý odstoupí z vedení a úplně odejde. Zbytek může dopadnout celkem dobře. Firmy s posíleným kapitálem se ujme někdo jiný a bude se věnovat vážnějším věcem.

Motorem nadějí je fakt, že se hledá řešení pro pokračování strategické čínsko-ruské spolupráce v oblasti zásobování ropou, které měl stvrdit čínský nákup podílu v Rosněftu. O tomto obchodu CEFC se před časem dohodl čínský prezident s ruským za návštěvy v Moskvě. Souběh okolností zároveň nabízí spekulaci, že bude příležitost znovu tento obchod doladit na nejvyšší úrovni.

Aktivita čínské společnosti CEFC byla rozvíjena ve dvou směrech. Tím prvním bylo vytvoření finančního nástupiště pro investice v Evropě, pro které byla vybrána Praha a banka J&T. Z tohoto plánu zatím sešlo, nákup dalších 40 procent akcií, kterým se měl zvýšit podíl CEFC v této bance na polovinu, byl nyní čínským partnerem zrušen, protože by se stejně nestihl do 31. března, jak bylo stanoveno ve smlouvě.

Ale otevřená je druhá větev, kterou je rozvíjení čínské strategické spolupráce s Ruskem. Představoval ji plánovaný nákup 14,16 procenta ruského ropného gigantu Rosněft za 9,1 miliardy dolarů (skoro 200 miliard korun). S penězi je samozřejmě problém, bez vnějšího financování to není možné. V tisku se teď objevily informace o tom, že peníze by mohla poskytnout čínská státní finanční skupina Citic Group, plně vlastněná čínským ministerstvem financí, která by za to fakticky převzala CEFC.

Jenže situace se komplikuje. Financial Times upozorňují, že Igor Sečin, šéf Rosněftu a přítel Putina, je na seznamu osob, které postihují americké sankce proti Rusku. Citic Group proto váhá s obchodem, který by ji dostal do konfliktu s Američany. Tím, kdo nabízí akcie ruské ropné společnosti, se kterou je spojeno zhruba 40 procent ruské těžby ropy, je především globální společnost Glencor, kontrolující 150 těžebních a metalurgických podniků, ropných zdrojů a zemědělských producentů. Mimochodem, Glencor Agriculture působí i v Česku. Glencor kupoval podíl v Rosněftu za peníze z italské banky Intesa, a ta už počítá s tím, že po obchodu s CEFC dostane svých 5,2 miliardy dolarů zpět.

Také Rosněft by rád věděl, na čem je a vyslal delegaci do Šanghaje, aby zjistila důsledky zadržení šéfa CEFC. Řešení prostřednictvím vstupu čínského státního partnera do CEFC může mít více podob. Zmíněný Citic podle FT uvažuje, že by byl jen pasivním investorem, který posílí bilanci skupiny, ale nebude přímo jednat s ruským protějškem. Aktivní role by se mohl ujmout největší a nejstarší čínský správce aktiv China Huarong, který má i konsolidační divizi. Ta už prý vstoupila do té části spletité struktury CEFC, která je určena pro koupi podílu v Rosněftu.

Čína počítá s rychlým rozvojem zahraničního obchodu s Ruskem, který se má zvýšit ze stávajících 80 miliard dolarů ročně na 100 miliard dolarů ročně, a velký podíl v tom má mít právě ropa a její rostoucí ceny. O plánu informoval čínský předseda vlády Li Kche-čchiang na plenárním zasedání čínského parlamentu, kde byl potvrzen do funkce na další funkční období. Také ruský prezident si váží strategického partnerství Ruska s Čínou a krátce po svém znovuzvolení řekl, že tyto vztahy jsou na bezprecedentní úrovni.

Jak ruský, tak čínský prezident teď byli zvoleni pár dní po sobě a dá se předpokládat snaha potvrdit vynikající vztahy i pro další období. Příležitostí k setkání, kde by se pak dal probrat i Rosněft a CEFC, může být víc, ale některé jsou docela naléhavé.

Především je tu příležitost společně zasáhnout do řešení situace na Korejském poloostrově, kde už jsou domluveny přímé rozhovory severokorejského vůdce Kim Čong-una s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem, a potom i s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Problém má strategický rozměr, takže nepřekvapí, že čínský i ruský prezident už nabídli spolupráci. Co překvapilo, to byla zpráva o telefonátu Donalda Trumpa do Moskvy, kdy k blahopřání k úspěšné volbě Vladimíra Putina přidal i neurčitou nabídku společného jednání na téma odzbrojení.

Může to být reakce na informace o nových ruských zbraních (pak by na Washington zapůsobila stejná taktika, kterou předtím praktikoval Pchjongjang). Pokud však bereme vážně severokorejský záměr odzbrojovat a likvidovat jaderné zbraně za bezpečnostní garance pro svou zemi i režim, odzbrojování bude muset zasáhnout dál než na Korejský poloostrov. Trump, který konečně nabírá sebevědomí skutečného prezidenta, nikoliv jen cíle bezpočtu vyšetřování a bezohledného vnitropolitického nátlaku, to může vnímat jako historickou příležitost.

Historické kyvadlo se tak zdá být za úvratí nejvyššího napětí na pokraji války a chystá se zhoupnout do příznivějších časů. Ani britské skřípění už to nejspíš neovlivní. Za těchto okolností by nemusel dopadnout špatně ani případ CEFC a českého pokusu hrát aktivní roli v evropských vztazích s Čínou, byť dalšímu vývoji můžeme jen přihlížet. Když se vyřeší Rosněft, je vyřešeno všechno. Vymění se šéf a jede se dál.



- - - 

Vyrobte si "novičok"

0
0
22. 3. 2018
Jak nás upozornil jeden z našich čtenářů (který neuvedl, smíme-li uvést jeho jméno), ve veřejném zdroji, časopise Chemické listy je uvedeno, jak si Novičok vyrobit. A to v roce 2011. Smůla je, že žádný z Novičoků nebyl v UK prokázán a podle proklamovaných příznaků to mohl být jakýkoli organofosfát. Nepochybuju, že po celém světě je jich dost a dost. A když ho nemám, tak si nějaký snadno "uvařím". Informaci nalznete v tomto článku ZDE, strana 330.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live