Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

„Pozitivní“ výsledek liberální demokracie po 29 letech!

0
0
Jiří Baťa
25. 3. 2018
Velkou částí veřejnosti, tedy především tu rozumnou, vyspělou a střídmě uvažující, obrazně řečeno „vytočilo“ krátké video se třemi dvanáctiletými dívenkami, velmi až živelně protestujícími na podiu na náměstí (zřejmě na Praze 7), které se obávají toho, že nás zpět Babiš se Zemanem „vrhnou do komunismu“, ale také protesty proti osobě prezidenta Zemana, proti Babišovi, Okamurovi a nějaké to další dětské bla,bla,bla, které sice v podstatě nic neříkalo, zato bylo pronášeno se zápalem, s nefalšovaným dětským nadšením. 



Zda si dívenky byly vědomy, co říkají, zda vědí co je komunismus, ze kterého mají obavy, že nás tam Babiš se Zemanem prý chtějí znovu uvrhnout, a který de facto vůbec nikde na světě (tedy ani v SSSR) neexistoval, o tom můžeme zdárně a vážně pochybovat.

Děti mluví o komunismu, ale neví co to znamená, ostatně pan poslanec Čižinský toho také z „dob komunismu“ asi mnoho znát nebude. Mnoho toho dívenky nebudou vědět ani o demokracii, i když se o ní mluví víc než o chlebu. To ale nebylo nikterak na překážku tomu, aby dívenky na něčí popud vystoupily na pódium, přednesly před občany několik předem připravených, nadiktovaných plamenných slov či vět, kterým zúčastnění občané mysli poněkud chabé, s nadšením tleskali, jakoby dívenky zrovna zvítězily v matematické olympiádě, což by jim slušelo mnohem víc, než trapné, kýmsi naaranžované vystoupení.

Mezi občany mysli pochablé je nutno započítat bohužel i člověka-politika, který hájí lidovecké barvy v Poslanecké sněmovně PČR a sice pana starostu Prahy 7 Jana Čižinského, otce tří dcer, který se k účasti vystoupení zmíněných dívenek vyjádřil možno říct pedofilně pragmaticky. Vyjádřil totiž názor, že je přesvědčen o tom, že je na místě a správné poslouchat projevy i dvanáctiletých dětí, neboť obecně dnes mají snadný přístup k informacím a jejich názory jsou důležité a je dobré je poslouchat. Pochopitelně že názory čerpají ze svého okolí, z informací, které mají k dispozici, ale určitě by prý nebyl dalek definování nějakého věku, kdy jeho názor je cennější než jindy. Řekl, že ty kritiky prý nechápe. Podle něj názor dítěte je názor dítěte a je k němu třeba přistupovat se stejnou úctou jako k názoru dospělého. Otázka však je, zda dítě (a pan starosta neříká v jakém věku), může relevantně a věrohodně ohodnotit nějakou situaci např. v městské části, ve které žije, jak říká pan Čižinský. Na situaci ve vedlejším pražském obvodě by však už asi dítě názor mít nemělo, že?

Připusťmě, že dítě ve věku deset a více let, navíc s mimořádným intelektem, by nějaké relevantní poznatky k životě v místě kde žije mohlo mít. Vyjadřovat se však k věcem, kterým nerozumí ani každý dospělý občan, tedy k politice nebo k osobnostem veřejného a politického života, to je nesmysl. Ve své podstatě jde o nepřípustný ideologický nátlak (nezodpovědné) dospělé osoby nebo někoho z okolí dítěte na to, aby se bohužel nikoli na základě svých vědomostních znalostí, vyjádřilo k politickému a společenskému dění.

Pan starosta a poslanec za KDU-ČSL je ještě relativně mladý člověk,který jak poznamenává, v roce 1989 mu bylo 11 let. To znamená, že je ideální prototyp mladého člověka, odchovaného v podmínkách Havlovy liberální demokracie, navíc zařazený do problematického, kleropolitického lidoveckého proudu KDU-ČSL, v jehož řadách se prezentují lidé stejného, pro širokou ateistickou veřejnost ne vždy přijatelného, pokud ne zrovna nebezpečného, politického smýšlení a jednání. Zde lze poukázat např. na účast pana předsedy a místopředsedy KDU-ČSL na sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu, kauzy s dalajlámou a strýcem Bradym prostřednictvím pana Hermana, problematický výkup vepřína v Letech a celou řadu dalších, problematických aktivit.

Pan poslanec Čižinský je, jak už zmíněno, představitelem mladého politika, který coby člen KDU-ČSL (snad) zastupuje křesťansky orientované voliče. Avšak názory, které má na účast nezletilých dětí na veřejném, resp. na politickém životě, je do značné míry v rozporu s křesťanskou ideologií, školní a mravní výchovou dětí. Jenže časy se zřejmě mění, pan poslanec vyzrál v člověka, který vidí svět jinak, tak nějak ve stylu ideologie jejich strany: křesťansko-demokraticky. Proto také jako starosta Prahy 7 navrhl a zastupitelstvo přijalo změnu jednacího řádu v tom směru, že v jednání zastupitelstva mohou vystupovat i děti. Za tím účelem ani neurčili žádný limit, protože proč by nemohlo promluvit na zastupitelstvu třeba šestileté dítě, které si chce na něco stěžovat nebo něco požaduje.

No popravdě řečeno, je to otázka, na kterou sám pan starosta neodpověděl, ale už jen ta myšlenka, dát šestiletému dítěti možnost , aby si stěžovalo nebo něco požadovalo a zastupitelstvo by to mělo projednávat, jen naprosto mimo mísu. Obávám se, že chudí duchem či ducha mdlého byli nejen občané, přítomni na zmíněné demonstraci, kde veřejně vystoupily dvanáctileté dívenky, ale stejných rozumových předpokladů a kvalit dosahují i členové zastupitelstva Prahy 7. Umožnit veřejné angažmá dětem sotva školou povinným, zabývat se jejich roztomilými žvatlaninami je totiž stejné, jako dát možnost duchům a kostlivcům, kteří se na jednání zastupitelstva eventuálně zjeví a přednesou na zastupitelstvo své stížnosti a požadavky, i když by aktivita těchto médií byla rozhodně užitečnější, než poslouchat žvatlání šestiletých dětí, možná i mladších, protože místní zastupitelé „schválně“ neurčili žádný limit pro věk dítěte. Jak bohulibé, jak úchylné, neřku-li přímo pedofilní. Takové děti poslouchat na jednání zastupitelstva jistě mnohým přivolá příjemnou rozkoš! Ano, až tam dospěla převýchova člověka v duchu Havlovy demokratické psychoideologie o Pravdě a lásce! Fujtajbl!

(Zdroj: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Projevy-dvanactiletych-deti-o-Babisovi-a-Zemanovi-jsou-v-poradku-Stezovat-si-muze-klidne-sestilete-dite-rika-prazsky-starosta-528821)

Novičok - britský "blbičok"

0
0
Vladimir Jermakov
25. 3. 2018, Petr Ďoubalík, video - titulky

 O půlnoci jsem pověsil první pasáž z brífinku Vladimira Jermakova v MZ RF (21. 3. 2018). Tam reaguje na zástupce Británie. Nedalo mi to, přivstal jsem si a udělal titulky i k druhému videu, kde reaguje na amerického "svazáka", diplomata, který vzorně vystoupil a poslušně vyjádřil solidaritu s nebohými britskými "blbičoky". Překladem "duračok" = "blbičok" nás obohatil jeden z kreativních komentujících čtenářů, viz včerejší příspěvek. Děkujeme. Pro kauzu "Salisbury" je jistě výstižnější než "hlupáček". 



Jen se bavte, plantážníci, na britský účet! 
Jako bonus a psychologickou rozcvičku přidávám nejprve další porci hlášek, které lidé vypouštějí na ruskojazyčném internetu.
Sám si myslím, že je nevhodné žertovat, když základem události je tragédie lidí. Nikdo však nežertuje na účet poškozených, ale na účet těch, kdo rozehráli to absurdní divadlo s osočováním Ruska. Jinými slovy, komu to vadí, ať dál nečte.

Hej, Rusové, přiznejte se, že jste otrávili Skripala, jinak ještě někoho otrávíme.

-Sherlocku, kde se pořád bere ta londýnská mlha? 
-To je jednoduché, Watsone: Rusové tráví své zrádce.

-Oficiálně prohlašujeme, že Rusko nemá prsty v násilné smrti Borise Johnsona!
-Tak, ale vždyť on ještě neumřel.
-Děláme to raději dřív, než to na nás zítra hodí!

"Jsem nováček v této práci"řekla Theresa May a vypustila "šeptuna" (pšouk), když zrovna ukazovala směrem na Rusko. Tak se objevil plyn "novičok".

Ptají se starého veterána britské rozvědky:
-Věříte, že na Skripala útočilo KGB?
-A on je mrtev?
-Ne.
-Tak nevěřím.

-Budeme vykopávat všechny kriminální mrtvoly Rusů a hledat tam "novičok"?
-Jednoznačně, Watsone.
-Ale jestli člověka zařízli nožem, proč by ještě použili plyn?
-Ruská duše je záhadná, Watsone.

-Borisi (Johnsone), vy myslíte, že plyn přivezli z Ruska?
-Ano, samozřejmě, Thereso!
-Proč?
-Když mě svrbí pravé ucho, znamená to, že to tak je!

-Sherlocku, co myslíte, kdo byl vrah v případě v Salisbury?
-Myslím, že Theresa May!
-A pročpak?
-To je jednoduché, Watsone, vědět, v případu s několika obětmi, koho především chtěl zabít, může jedině vrah!

Soudě podle všeho, dalšího špióna v Londýně utlučou balalajkou.

-Haló, mohu mluvit s Theresou?
-Ona teď spí.
-Jestli se probudí, vyřiďte jí, prosím, že volal Vladimir.
-Co znamená: "jestli se probudí?!"

-Sherlocku, slyšel jste novou verzi, že se Skripal otrávil plynem, který se dostal do auta skrze větráčky? 
-Ne, Watsone. Pravděpodobnější je, že došlo k otravě vlastním plynem kvůli nefunkčním větráčkům v autě.

May a Johnson jedou výtahem:
-K čertu s těmi Rusy!
-Co se zas stalo?
-Oni už i tady kazí náš vzduch!
-A já myslel, že to vy...

Maně se mi vybavil vousatý česko-slovenský vtip:

Na taneční zábavě tancuje český mladík s krásným slovenským děvčetem a snaží se dívce vyjádřit své pocity, pochválit její krásu:
-Slečno, vy jste slunce, vy jste květ.., slečno, vy jste perla!
-Ja neperla, to len čižmy zavrzali (zavŕzgali)!

Aktualizace: velká část brífinku je v textové podobě zde

překlad a titulky: Ďouba NR


Celý brífink viz předchozí článek

Nový mezník britské diplomatické sprostoty mají na svědomí tito dva géniové, naši úhlavní spojenci a vzory:
Boris Johnson

Theresa May

Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro MF Dnes:,,Chtěl bych konstatovat, že dokud budu prezidentem, nikdy nepřipustím Majdan, barevnou revoluci."

0
0
25.3. 2018   Hrad.cz
Nemám připravenou žádnou úřednickou vládu. V takovém případě bych doporučil Andreji Babišovi podle bonmotu Jana Wericha, když tu není ta, kterou mám rád, mám rád tu, která tu je, aby uzavřel onu dohodu na 115 hlasech ve Sněmovně.



Váš poradce a šéf skupiny CEFC Ye Jianming je v Číně vyšetřován. Víte přesně, kvůli čemu?
Nevím, kvůli čemu. Je to záležitost čínských institucí, nikoli moje. Vůbec se nechci vměšovat do čínských vnitřních záležitostí. Byl jsem informován, že tento muž opustil vedení CEFC, a důvod, proč jsem poslal do Číny své tři emisary, se týkal toho, aby zjistili, zda CEFC bude i nadále vlajkovou lodí čínských investic v České republice. Dostalo se mi ujištění, že ano. Ale co více, CEFC Europe bude posíleno čtyřiceti devíti procenty minoritního podílu státní firmou CITIC Group, což je jedna z nejvýraznějších firem na světě. A já doufám, že to pomůže čínské expanzi. Mimochodem, jste slávisti?

Ne.

Já také ne. Ale v každém případě je Slavia krásný příklad, jak fotbalový klub, který byl dole, se díky čínským investicím dostal až na mistra ligy. Moje přání je dosáhnout toho, aby došlo k dalším Slaviím v české ekonomice.

Nicméně zrovna Slavia nepředstavuje typ investic, které mají Číňané rádi. Raději investují do síťových odvětví, energetiky, telekomunikací. Nepromění se vstupem společnosti CITIC do CEFC způsob, jakým budou o investicích uvažovat?

Myslím, že především je třeba dokončit rozpracované investice, z nichž nejdůležitější je vstup CEFC Europe do J&T. Tam měla deset procent, aspiruje na padesát. Díky problémům, kvůli kterým jsem poslal do Číny své emisary, se to všechno opozdilo. Ale teď mohu doufat, že ten proces bude pokračovat. Mluvil jsem o tom s guvernérem Jiřím Rusnokem. Česká národní banka naprosto logicky požádala o doplnění údajů, pokud jde o vlastnickou strukturu CEFC. Ta s tím souhlasila. A doufám, že když se nyní vyřešily tyto problémy, tak CEFC podá novou žádost a záleží jen na J&T, zda k dohodě dojde, nebo ne.

Kdy jste se poprvé dozvěděl o problémech šéfa CEFC?


Je to tak zhruba měsíc zpátky plus minus. Byl jsem tím trochu překvapen, protože prezident Xi Jinping byl přítomen dohodě o kapitálovém vstupu CEFC do ruské Rosněfti. Tato skutečnost mě rozhodně nevedla k obavám. Nicméně prezident Xi vede boj proti korupci, je klidně možné, i když u mě platí v zahraničí i doma presumpce neviny, že tam k něčemu došlo. Ale chtěl bych upozornit, že, jak jsme si ověřili v Šanghaji, druhý muž CEFC normálně pracuje a normálně tuto firmu řídí.

Tresty v Číně jsou velice tvrdé. Pokud je prokázáno, že někdo okradl stát anebo se zúčastnil korupce, hrozí mu i trest smrti. Jste připraven na to, že by Vašeho poradce mohli v Číně popravit?


Tak já myslím, že nemáte přehánět. Vyčkejme výsledků vyšetřování. Jenom z mediálních zdrojů jsem slyšel cosi o tom, že šlo o korupční aktivity v Africe, nikoli tedy v České republice. A protože se nechci vměšovat do čínských vnitřních záležitostí, počkám, jak toto vyšetřování dopadne.

Bude mít tato věc dopad na pověst čínských investorů v Česku?


Naprosto ne. Když si vzpomenete, jak jsem ve svém inauguračním projevu mluvil o Zdeňku Bakalovi, tak zjistíte, že každý z potenciálních investorů může být - ať už právem, nebo neprávem, v Bakalově případu právem - napaden z tunelování nebo z neetického jednání. To je bohužel součást ekonomiky a já jsem vděčný každému politikovi, který proti těmto jevům bojuje.

Myslíte, že si čínská státní společnost CITIC ponechá Jaroslava Tvrdíka ve funkci svého reprezentanta v Česku?


To se zeptejte jich, proboha. Proč zrovna já bych o tom měl rozhodovat?

Mohl byste o tom mít nějaké informace, když jste poslal Vratislava Mynáře, Martina Nejedlého a Jaroslava Tvrdíka do Číny, ne?

Neposlal jsem je tam kvůli tomu, aby nominovali prezidenta této společnosti, ale kvůli tomu, aby zjistili, zda má tato společnost nadále zájem investovat v České republice. Pokud máte pocit, že bych se měl stát prezidentem této společnosti, děkuji Vám za nabídku, ale já jsem úplně spokojen s funkcí, kterou zastávám.

Kdo cestu Vašich vyslanců do Číny platil?

To je tak stupidní otázka, že byste se měl stydět. Tuto otázku klade také nějaký poslanec ze zahraničního výboru, který podniká řadu zahraničních cest. Samozřejmě, že šlo o služební cestu. Samozřejmě, že byla hrazena z rozpočtu mé kanceláře. Samozřejmě, že byla uskutečněna na můj příkaz, což byl mimochodem asi druhý nebo třetí příkaz za pět let, který jsem dal, pokud jde o služební cesty. Mám pocit, že ta trojice udělala velký kus práce. Samozřejmě jí to ale nikdo neuzná, naopak.

Znamená to, že prezidentská kancelář platila cestu i šéfovi CEFC Europe Jaroslavu Tvrdíkovi? To byl na tuto cestu najatý do služeb státu, přestože se problémy týkají hlavně jeho společnosti?

Upřímně řečeno, vůbec nevím. Vím, že jsme to zcela určitě platili kancléři Mynářovi. A pokud jde o ty zbývající dva, nemám tušení. Pokládám tuto otázku za poněkud povrchní. Je to, jako když se zachrání továrna, která hořela, ale hasičovi uhoří uniforma. No a Vy byste se chtěl bavit o nákladech na tu uniformu.

Pojďme k tuzemské politice. Nedávno jste řekl, že jste z počínání Andreje Babiše při sestavování vlády "nepatrně nervózní". Od té doby Babiš několikrát změnil strategii a mluvil o několika variantách. Jaký je aktuální stav Vaší nervozity?

Dlouhodobě jsem vyjádřil přání - nikoli příkaz, ale přání - aby vznikla vláda na půdorysu ANO, ČSSD a komunistů. Jak dobře víte, tento půdorys se skutečně rýsuje. Budu rád, když se k němu připojí i strana SPD. Ostatně i Andrej Babiš řekl, že to u této strany vidí jako takzvaná zadní vrátka. Ale to už je věc druhá, protože i kombinace ANO, ČSSD a komunistů by měla 108 hlasů. Ovšem za předpokladu, že zejména sociální demokraté a jejich poslanci budou opravdu pro tuto vládu hlasovat.

Právě. Řada z nich naznačuje, že by mohla být proti. Například bývalý předseda Bohuslav Sobotka. Dokáže si vedoucí tandem ČSSD Jan Hamáček s Jiřím Zimolou situaci srovnat?

Pokládám za neobyčejnou drzost, jestliže člověk, který ČSSD dovedl k sedmi procentům, dnes rozdává knížecí rady. To zaprvé. Zadruhé bych chtěl věřit, že ona dvojice vedoucích představitelů sociální demokracie bude natolik silná, aby toto dokázala.

Jak si podle Vás Hamáček se Zimolou zatím počínají?


Já jsem se s nimi na jejich žádost sešel. Měl jsem z tohoto setkání velmi pozitivní dojem. Samozřejmě vycházím z toho, že jednání o vládě vede premiér, jeho partnery jsou tito lidé a prezident má pro toto jednání vytvořit dostatečný časový prostor, což jsem také udělal.

Babišovi jste dal čas do začátku prázdnin. Sjezd ČSSD je na začátku dubna, Hamáček se Zimolou slíbili vnitrostranické referendum o účasti ve vládě. Podle nálady řadových socialistů to nebude nic jasného, také se může stát, že účast v kabinetu zamítnou. Pak by měl šéf ANO docela málo času a do konce prázdnin by to nemusel stihnout, ne? Jaké byste pak viděl řešení?

Zaprvé jsem nedal žádný limit, vyjádřil jsem subjektivní pocit, že si myslím, že by se toto vše dalo zvládnout do konce června. To není limit, jen subjektivní pocit. Nic víc, nic méně. No, nechci samozřejmě vycházet z analogií, ale tzv. GroKo neboli Grosse Koalition v Německu je inspirací i pro nás. Víte, že tam to v referendu u SPD dopadlo 66 procent pro. Přičemž tzv. mladí sociální demokraté byli ostře proti. U nás jsou dnes Mladí sociální demokraté, pokud vím, také ostře proti. Ale chtěl bych věřit, že převládne zdravý rozum, a nikoli pubertální exhibice. A že nakonec v referendu ČSSD tuto dohodu akceptuje.

Sám jste před chvílí zmínil SPD Tomia Okamury. Ta se ovšem nyní dostala úplně mimo hru. Pokládáte to ze strany Andreje Babiše za chybu?

Především jsem zaznamenal prohlášení pana Okamury, že nebude podporovat Babišovu vládu, pokud bude založena na spolupráci se sociální demokracií. Ale i když jsem až dosud vůči SPD udělal několik gest, tak musím říci, že mě to v poslední době přestává bavit. Víte proč? Protože tato strana hlasovala pro návrh hnutí STAN, aby kancléř prezidenta republiky musel mít nejvyšší prověrku, to znamená prověrku na přísně tajné. Takhle se nechová strana, které jsem poskytl svoje, byť omezené, sympatie. Pan Okamura se tedy nemůže divit, že do doby, než toto stanovisko změní, tyto mé sympatie už nebudou.

Premiér Babiš také v poslední době několikrát zmínil možnost předčasných voleb. Vy jste je opakovaně ostře odmítl. Co však v případě, že dají sociální demokraté Babišovi v referendu opravdu košem?

Když ty hlasy Andrej Babiš mít nebude, tak klidně počkáme dál. Jestli se třeba nerozhodne pro tu kombinaci, která je takříkajíc záložní a obsahuje 115 hlasů ve Sněmovně. Jasně jsem řekl, že předčasné volby nevypíšu, protože bych to ani ne rok po řádných volbách pokládal za urážku voličů a jejich inteligence. Samozřejmě že Sněmovna má možnost si vynutit předčasné volby tím, že o tom rozhodne alespoň 120 a více hlasy. Ale nepředpokládám, že by se to stalo. Mimo jiné proto, že pětiprocentní trpaslíci nebudou riskovat, že zmizí z politické scény.

Zajímalo nás spíš, zda byste v případě, že by ČSSD v referendu vstup do vlády odmítla a Babiš se nedokázal dohodnout s okamurovci, proti nimž je i řada politiků ANO, vůbec připustil třetí pokus šéfa Sněmovny Radka Vondráčka. Babiše jste totiž premiérem nejmenoval a klidně byste ve druhém pokusu ještě mohl jmenovat někoho úplně jiného. I řada vlivných sociálních demokratů vykládá, že máte v záloze připravenou úřednickou vládu.

Nemám připravenou žádnou úřednickou vládu. V takovém případě bych doporučil Andreji Babišovi podle bonmotu Jana Wericha, když tu není ta, kterou mám rád, mám rád tu, která tu je, aby uzavřel onu dohodu na 115 hlasech ve Sněmovně.

Nepokládáte dosavadní působení Babišovy menšinové vlády za poněkud rozpačité?

Myslím si, že vláda funguje normálním způsobem a nevidím v jejím počínání nic nenormálního.

Hodně se probírají třeba její personální zásahy. Jak vnímáte například urputnou snahu Andreje Babiše odvolat šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů Michala Murína?

Tak zaprvé je to v kompetenci vlády, respektive jejího předsedy. Zadruhé jsem zaregistroval, že se proti panu Murínovi výrazně postavil i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. A já nevidím důvod, proč by vláda neměla odvolat pana Murína, pokud k tomu má dostatečné důvody.

Ty, které uvádí Babiš, za dostatečné pokládáte?

Tak především je za dostatečné uvádí Pavel Zeman. A myslím si, že to jsou důvody, nad kterými minimálně stojí za to přemýšlet.

Bezprostředně po svém zvolení jste tvrdil, že chcete být pokornější a méně arogantní. Od té doby se několik Vašich projevů hemžilo tu "blbci"či "chudáčky", jindy jste svým příznivcům vzkázal, že "budoucnost je na pět let naše". To přece za projevy větší pokory a menší arogance považovat nelze, ne?

Rád Vám odpovím, protože jsem si připravoval dvě varianty inauguračního projevu. Ta první byla se jmény, druhá beze jmen. A protože jsem se rozhodl, že budu pokornější, tak až na pana Bakalu jsem uvedl pokornější variantu beze jmen. Ale Vám na závěr našeho rozhovoru ta jména mohu říct. Takže Honzejk nebo Tabery jsou placeni Zdeňkem Bakalou a podle mého názoru si každý, kdo bere peníze od Zdeňka Bakaly, zaslouží opovržení. Zadruhé, Mitrofanov, který rozděluje lidi na občany a obyvatele, si rovněž zasluhuje opovržení. A měl by si uvědomit, že rodák z Rostova na Donu by neměl příliš zasahovat do českých politických struktur. A zatřetí, jestliže má Jiří Pehe pocit, že zemře půl milionu mých voličů a situace bude jiná, tak je to tak trošku hyenismus. Líbil se mi výrok Jana Kellera, který řekl, že nebude komentovat lejno hyeny. Úplně na závěr Vám řeknu ještě jednu věc. To Pche, jak říkal Miroslav Šimek, tak to Pche napsalo další článek, kde vyjadřuje názor, že demonstrace by ještě mohly změnit politickou strukturu České republiky oproti výsledkům demokratických voleb. Ať už prezidentských, nebo parlamentních. Chtěl bych konstatovat, že dokud budu prezidentem, nikdy nepřipustím Majdan, barevnou revoluci. Ať demonstranti v ulicích vyjadřují jakékoli názory, vždy se budu řídit větou, kterou Klementu Gottwaldovi řekl, ale bohužel nedotáhnul do konce Edvard Beneš. Nikdy nepřipustím, aby o osudu republiky rozhodovala ulice.

Ironicky řečeno, tím jste tu svoji "větší pokoru a méně arogance" právě podtrhl...

Byl jsem pokornějším právě proto, že jsem ve svém inauguračním projevu tato jména neuvedl.

Přesto Vás za něj velice strhal i institut jednoho z Vašich obvyklých největších zastánců, jakým je Váš předchůdce Václav Klaus. Čím jste si to vysvětloval?

Třeba má rád Zdeňka Bakalu, to je první varianta. Druhou variantou je, že má rád česká média. Protože v mém inauguračním projevu zazněly dva útoky. Útok na Bakalu a útok na česká média včetně České televize. A Václav Klaus má svaté právo milovat Zdeňka Bakalu a svaté právo milovat ať už Českou televizi, nebo jiná česká média.

Když už jsme u České televize, je kolem ní teď obrovský povyk. Co podle Vás bude výsledkem této vřavy?

V mém inauguračním projevu je o ČT jedna jediná věta. Ta říká, že existuje studie Fakulty sociálních věd UK, podle níž ČT ve své publicistice protežovala TOP 09. Tečka. Jestliže tato jediná věta vyvolala pochodové cvičení topkařů Vladislavským sálem, je to jejich problém. Mě spíš zajímá to, že dochází při demonstracích ke zneužívání mladých lidí, z nichž řada si ani tuto jedinou větu nepřečetla. Typickým příkladem je dvanáctiletá holčička, která vyzývala ke svržení Babiše, Zemana a Okamury. To pokládám za obludné zneužívání dětí. Stejně jako pokládám za obludné, že podle Blesku tam, kde jakýsi režisér měsíc po prezidentských volbách vyzýval, aby mě lidi nevolili, se po schodech váleli opilí účastníci naší umělecké obce. Zatímco ve Španělském sále jsem seděl s jinými členy umělecké obce, vypili jsme skleničku vína, dobře jsme si popovídali a šli spát. To je asi ten rozdíl mezi hysteriky pražské kavárny a normálním chodem prezidentské kanceláře.

Zůstaňme u ČT a Vašeho tvrzení, že není objektivní. Co by se podle Vás mělo v ČT změnit?

Navrhl jsem, ale samozřejmě to nemám právo sám uskutečnit, aby podle minulého příkladu byla dvakrát zamítnuta zpráva o hospodaření ČT. Podle platných zákonů pak dochází k personálním změnám. Záleží ale nikoli na mně, nýbrž na politicích, kteří k tomu mají vztah, aby rozhodli, jaké vedení ČT si vlastně přejí.

Vidíte ve Sněmovně vůli dostatečného počtu politiků, aby se ta změna odehrála?

Myslím si, že ano.

Angažujete se v tom nějak?

Já se v tom nijak neangažuji, pouze jsem upozornil, že už jednou byla dvakrát zamítnuta zpráva o hospodaření ČT a následovala personální změna. To je vše.

Jak hodnotíte události na Slovensku, kde podala demisi vláda Roberta Fica? Prezident Andrej Kiska ale odmítl jmenovat kabinet Petera Pellegriniho navržený dosavadní koalicí. Postupuje podle Vás Kiska správně?

Tak vláda v demisi vykonává svoji funkci po celou dobu, než je jmenována vláda nová. To je ostatně i u nás, to není nic nového. Vláda v demisi je podle ústavy vládou plnohodnotnou. Takže nechť tato vláda vládne a nechť se diskutuje o tom, kdo má a kdo nemá být jejím členem. Já bych pokládal za nešťastné, kdybych se jakkoli vměšoval do slovenských vnitřních záležitostí. Ale teď pojedu na Slovensko do Tater, předpokládám, že se tam setkám se slovenskými politiky a zeptám se jich, o co jde.

V tuhle chvíli si netroufáte říct, o co na Slovensku jde?

Mohu se domnívat, že jde o pokus o další barevnou revoluci. Ale to je zatím jenom moje domněnka, a rád si tuto domněnku ověřím právě těmito rozhovory.

Nedávno zemřel Váš dlouholetý přítel a spolupracovník Miroslav Šlouf, s nímž jste se po svém prvním zvolení prezidentem rozešel. S jakými pocity jste se s ním loučil?

Poslal jsem tam kytičku. Teď si myslím, že není dobré připomínat i to, co bylo zlé. Všichni, kdo se o to zajímají, tak vědí, že můj důvod pro náš rozchod byla jeho komunikace s Františkem Mrázkem, šéfem podsvětí. Nicméně to jsem zapomněl, udělal jsem za tím tlustou čáru. A budu rád vzpomínat na naše společné cesty v autobusu Zemák. On to sice byl původně návrh Saši Kwasniewského, který Mirek Šlouf okopíroval, ale to nevadí. Okopíroval to skvěle a fungovalo to. Říká se, že člověk má z minulosti vždycky vzpomínat na to dobré a zapomenout na to špatné.

Miloš Zeman, prezident republiky, MF Dnes, 22. března 2018

Psychiatr Ivan David odpovídá Zemanovým kritikům: Odvaha se bránit není mstivost. Opozice hraje své divadlo Soukromé sdělovací prostředky mají na vychýlení od objektivity právo, veřejnoprávní vychýlené být nesmějí – a přece jsou!

0
0
Ivan David 
25.3. 2018     PL, rozhovor
„Určitě se za zavřenými dveřmi vyjednává o velkých projektech. Ještě není úplně dokradeno... Sociální demokracie už nepředstavuje žádné myšlenky nebo hodnoty. Ti, kteří jsou u vesla a nakládají se sociální demokracií, jako by byla jejich, určitě budou chtít zobchodovat ke svému prospěchu její zbytkovou tržní cenu. Zdaleka nejde o ministerské platy,“ hodnotí někdejší sociální demokrat, ministr zdravotnictví Ivan David vyjednávání Andreje Babiše o vládě. Nejen ale o ČSSD, i o jiných věcech David v rozhovoru mluví poměrně tvrdě.
"To, čeho se musíme bát, je poslední světová válka, a dokud Rusko odrazuje možného útočníka, válka snad nehrozí. Své bohatství si dnes může uchovat jen velmoc, kolonie o ně přicházejí."
Někdo tvrdí, že Andrej Babiš chce předčasné volby a vyjednávání jen předstírá. Může to tak být? Andrej Babiš o své vládě opět prioritně vyjednává s ČSSD. Jenže sociální demokracie si řekla o pět resortů, které jí evidentně ANO nedá, a pak je ve hře vnitrostranické referendum ČSSD. Dosáhne ČSSD toho, co si umanula?

Nakolik prioritně jedná Babiš s ČSSD, to si opravdu nejsem jist. Rozhodně nejde hlavně o počty a sílu resortů. Určitě se za zavřenými dveřmi vyjednává o velkých projektech. Ještě není úplně dokradeno. Domnívám se, že prezident Zeman opravdu nové volby hodně nechce. Sociální demokracie už nepředstavuje žádné myšlenky nebo hodnoty. Ti, kteří jsou u vesla a nakládají se sociální demokracií, jako by byla jejich, určitě budou chtít zobchodovat ke svému prospěchu její zbytkovou tržní cenu. Zdaleka nejde jen o ministerské platy.

Je Jan Hamáček tím, kdo se dokáže Babišovi při vyjednávání postavit jako rovnocenný partner? Jak se vám jako někdejšímu sociálnímu demokratovi zpovzdálí a z nadhledu posuzuje fakt, že si právě Hamáčka zvolila ČSSD do svého čela? Dokáže právě on stranu vzkřísit, postavit na nohy?


Jan Hamáček za sebou nemá dost hlasů. Dobře si pamatuji, jak fungovala ČSSD před Zemanem, tehdy také sedmiprocentní. Takže Hamáček rovnocenným partnerem být nemůže a nemůže ani účinně vydírat, protože hlasy ČSSD k podpoře vlády nestačí. Pamatuji se na dobu, kdy byl Hamáček vnímán jako velká naděje, když byl zvolen místopředsedou ve Středočeském kraji. Jenže on je z té generace, která uvažuje hlavně a skoro výhradně v intencích: „Co z toho můžu mít já?“ Není to žádný myslitel nebo organizační génius, je to typ sluhy sluhů. Těžko může imponovat voličům.

A jak vnímáte zásahy Andreje Babiše do Generální inspekce bezpečnostních sborů, tedy snahu o odvolání Michala Murína?

Myslím, že v tomto případě Andrej Babiš zaútočil bez náležité přípravy. Chce mít na klíčových místech své lidi – zaměstnance.

Tomio Okamura čelí dalším problémům s financováním svého hnutí poté, co novináři Sabina Slonková a Jiří Kubík odhalili určitá podezření. Jsou podle vás podezření z toho, že politika Okamury je jen byznys, oprávněná? A co útoky na Okamurovu osobu, ať už jde o jeho sporné výroky o táboře v Letech, kdy v rozhovoru pro DVTV mimo jiné uvedl, že tábor většinou nikdo nehlídal a lidé v něm se mohli volně pohybovat? Jeho vyjádřeními se dokonce zabývali poslanci na mimořádné schůzi... Nejde tady o hon na čarodějnice, anebo by si Okamura kvůli svému „nevhodnému chování“ zasloužil trest sesazení z postu místopředsedy Sněmovny?

Nevím, jestli Slonková s Kubíkem odhalili nějaká fakta, nebo opravdu jako obvykle vyrobili vykonstruovaná podezření. Není přece neznámé, čí chleba jedí. Když něco vyjde na Seznamu, je třeba předpokládat velmi manipulativní práci s fakty a politickou objednávku. Tábor v Letech se postupně vyvíjel v době všeobecného útlaku a strachu. Žádné tvrzení o něm neplatí na celé období jeho existence. Divím se Okamurovi, že se nechal vyprovokovat k jakémukoli komentování tohoto tábora. Těžko se vyhrává, když se nahrává soupeřům před vlastní brankou. Jsem dalek toho, abych účelová jednání ve Sněmovně vnímal jako spravedlivý či nespravedlivý „trest“. V tomto případě ze sebe „čarodějnici“ udělal Okamura sám.

Miloš Zeman složil začátkem března prezidentský slib. V inauguračním projevu ale kritizoval Zdeňka Bakalu a média patřící do jeho vydavatelství a také Českou televizi, na což někteří politici zejména z TOP 09 a ODS reagovali tak, že opustili Vladislavský sál. Premiér Andrej Babiš posléze řekl, že čekal jiný projev, a bývalý prezident Václav Klaus uvedl, že Zeman nechal průchod své mstivosti. Jako psychiatr byste zkritizoval ty, co odešli ze sálu, anebo spíše Zemanův projev?

Miloš Zeman zcela záměrně a promyšleně útočil a „potrefené husy“ se ozvaly. Akce i reakce měly oslovit jednu či druhou stranu konfliktu. Miloš Zeman měl nejen pravdu, ale také odvahu ji říci. Andrej Babiš nepotřebuje ani pravdu, ani odvahu. Na rozdíl od prezidenta je zaměřen na rozmnožování svého kapitálu. Kdyby pronášel projev on, vypadal by určitě jinak. Otloukánek se prezidentem stát nemůže, ano, můžeme snahu nenechat si nic líbit nazvat mstivostí. Necháte-li útok bez protiútoku, pobízíte k dalším útokům. Odvetou pobízíte také, ale dáváte najevo, že to nebude zadarmo. Žádnou duševní poruchu jsem v jednání aktérů nerozpoznal, ani závažnou poruchu osobnosti. Jako občan konstatuji, že jsem volil kandidáta na prezidenta, který má odvahu se bránit, a doufám stejně jako jeho ostatní voliči, že bude bránit i je. Představitelé stran si hrají své divadlo, a jestli se baví na vlastní účet, to uvidíme.

Babiš, Okamura, komunista Zdeněk Ondráček a koneckonců i prezident Miloš Zeman. Proti těm všem nedávno lidé demonstrovali na náměstích, do nichž se zapojili i studenti. Je symbolické, že se opět zapojují do protestů studenti? Mnozí dokonce tvrdí, že mladá generace byla k tomu zneužita a že často vůbec neví, oč v protestech jde... Koneckonců to potvrzovalo mj. to, že mladí zaměňovali jméno Ondráček a Vondráček...

Řeknete-li, že demonstrovali lidé, máte pravdu, protože jich bylo víc než jeden. Ano, studenti byli zapojeni. Na to, že většina protestujících pořádně neví, proti čemu protestuje, můžete vzít jed. Lidé si rádi zaprotestují, když je to potěší, a očekávají od svých protestů pozitivní odezvu. Jeden významný umělec mi řekl, že se mu jeho matka také pochlubila, že byla proti těm darebákům protestovat, a on jí řekl: „Ty jsi šla protestovat, protože žiješ sama, nudíš se a máš malý důchod, o žádné darebáky nejde.“

V protestech se ale lidé kupodivu zastávali i České televize, kterou nejenže často kritizuje prezident Zeman, ale pouští se do ní i generální ředitel TV Barrandov Jaromír Soukup (do ČT se obouvá hlavně kvůli jejímu hospodaření). Zeman ale protest proti televizi komentoval takto: „Víte, za co ti chudáčci demonstrovali? Za svobodu televize ne, ale za Kalouskovu televizi,“ řekl prezident, podle něhož má zpravodajství a publicistiku vychýlenou ve prospěch TOP 09. Má pravdu?

Denně se na ČT dívají a pokládají ji za člena domácnosti a politika je buď vůbec nezajímá, nebo nemají takový přehled, aby dospěli k pochybnostem o tom, co pochybné je. Čemu bychom se podivovali? Pak z výčtu motivů protestujících zbývají případy příznivců TOP 09 a podobných perverzních uskupení. Jaromír Soukup se ve svém projektu orientuje na málo využitou cílovou skupinu myslících diváků. Analýzy sledovanosti a pokrytí cílových skupin se provádějí a jsou dosti důkladné. Soukromé sdělovací prostředky mají na vychýlení od objektivity právo, veřejnoprávní vychýlené být nesmějí – a přece jsou.

Na Slovensku to nyní kolem vlády neuvěřitelně vřelo. Napřed rezignoval slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák, poté premiér Robert Fico. Slovenský prezident Andrej Kiska jmenoval právě dnes novou vládu v čele s dosavadním vicepremiérem Peterem Pellegrinim. Zavládne už na Slovensku klid? Jen připomínám, že pád vlády vlastně odstartovala vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky a poté mnoho lidí v Bratislavě demonstrovalo proti vládě. Bylo to snad řízené? Co se na Slovensku vlastně děje?

Klid na Slovensku hned tak nazavládne, v každém případě zůstane mnoho nespokojených a neuspokojených, kteří minuli svoji skutečnou nebo domnělou příležitost. Zbývá vyřešit, kdo odstartoval vraždu začínajícího novináře a jeho snoubenky. Smrt mladých vždy vzbudí větší emoce. Demonstrace byly řízené určitě. Jen tak náhodou se desetitisíce lidí v mrazu nesejdou.

Vladimir Putin obhájil prezidentský post v Rusku drtivým způsobem. Dokonce i Petra Procházková nebo Luboš Palata, které nikdo nemůže podezírat z přízně k Rusku, píší o tom, že svým způsobem Rusové mají Putina rádi i proto, že pod jeho vedením jde z Ruska strach. Lze chápat situaci tak, že on je někdo, koho Rusové potřebují, a máme se s tím smířit? A co tvrzení, že se máme Ruska bát?

Ať už zvolení Vladimira Putina vítáme nebo ne, smířit se s jeho vítězstvím musí každý. Po Jelcinovi ostatně nebylo tak těžké být oblíbený. Premiér Černomyrdin kdysi řekl (foneticky): „My chatěli lučše, no udalos kak vsjegda.“ Přeloženo: „Snažili jsme se o zlepšení, ale dopadlo to jako obvykle.“ Putin se také snažil o zlepšení, ale dopadlo to pro Rusy lépe, než kdo čekal. Rusko odstrašovat musí jako každý, komu je co ukrást. To, čeho se musíme bát, je poslední světová válka, a dokud Rusko odrazuje možného útočníka, válka snad nehrozí. Své bohatství si dnes může uchovat jen velmoc, kolonie o ně přicházejí.

V minulých letech tolik napjaté vztahy mezi Ruskem a Západem dostávají další vážné trhliny. Velká Británie i další klíčové země Evropské unie obviňují Rusko, že stojí za útokem na bývalého ruského špiona Sergeje Skripala a jeho dceru v anglickém Salisbury, který zásadním způsobem zhoršil vztahy mezi oběma zeměmi. Mayová prosadila v britském parlamentu vyhoštění 23 ruských diplomatů a další sankce. V reakci na vyjádření ruské diplomacie, že smrtící jed mohl pocházet i z Česka, navrhuje bývalý poslanec Ivan Gabal vyhostit ruské diplomaty z Česka. Podobný názor zastávají i další. Měli bychom takto odpovědět? A nebyla situace kolem jedu novičok uměle vyvolanou aférou? Komu má sloužit?

Hledá se záminka k protiakcím, když nikdo nevystřelil na arcivévodu, hodí se jiná záminka, když není po ruce, oni ji dokážou vyrobit. Kdo by čekal, že budou tak trapní a použijí tak slaboduché obvinění, že inteligentním přisluhovačům je stydno se k němu hlásit. Pokud jste zmiňovala moji profesi, tak Ivan Gabal zajímavým případem je. Pokud se chtějí zesměšňovat, tak ať štěkají jako malý pes za velkým plotem...

Zo Sýrie prišla ďalšia dobrá správa, sýrske jednotky oslobodili Harastu

0
0
25.3.2018 HlavnéSprávy
Zo Sýrie prišla ďalšia dobrá správa, ktorú publikoval portál RusVesna. Sýrske vládne sily už pred niekoľkými dňami zlikvidovali celistvý kotol vo východnej Ghute a rozdelili ho na štyri časti (jedna z oblastí je už vyriešená). 
 
 
Včera sýrske vládne sily dobyli ďalší kotol, oslobodili mesto Harasta vo východnej Ghute, ktoré predstavovalo jednu z najväčších strategických základní proamerických teroristov. Takže ďalšia časť z obkľúčených enkláv teroristov sa už ocitla vo vládnych rukách, ostáva už oslobodiť len dve oblasti. 
 


Teroristi z Ahrar as Sham odmietli poslúchnuť Američanov a pred istou smrťou dali prednosť odsunu na autobusoch smerom do Idlibu. Podobný úspešný postup odsunu teroristov Sýrčania a Rusi praktizovali už v Aleppe. V Idlibe sa tak sústreďujú všetky zvyšky protiasadovských bánd, ktoré sa v oblasti nachádzajú v nezávideniahodnom postavení. Financií je primálo, členov bánd priveľa, čo vedie k rastu napätia medzi teroristickými zoskupeniami a takisto aj k ozbrojeným konfliktom. Čím viac teroristov sa vo vzájomných hádkach v Idlibe zlikviduje, tým lepšie pre Sýriu. Harastu opustilo niekoľko stoviek proamerických teroristov aj s rodinnými príslušníkmi.

Takže ešte vládne vojská musia vyčistiť oblasť Zamalka, Džobar a Arbin, podľa viacerých informácii teroristi už rokujú aj v týchto oblastiach so sýrskymi vyjednávačmi o odsune do Idlibu. Problematickým sa ukazuje byť mesto Duma, kde sa opevnilo najtvrdšie jadro protiasadovských proamerických teroristov, podľa viacerých indícii v Dume sa môžu nachádzať aj príslušníci amerických špeciálnych jednotiek. 
 
 
 

Vládne vojská už oslobodili dolinu Ain Tarma, v ktorej sa nachádza množstvo fariem, ktoré v minulosti zásobovali Damask potravinami. Oblasť už zbavujú mín sýrski ženisti a obyvatelia oslobodených oblastí sa konečne tešia z mieru a faktu, že už nie sú rukojemníkmi proamerických teroristov.

Video

USA v pátek unikly další platební neschopnosti

0
0
Jaroslav Loudil
25. 3. 2018
USA díky Kongresu v pátek 23.března unikly už třetí platební neschopnosti v tomto roce. Kongres totiž schválil výdaje státního rozpočtu na období do 30.září 2018 a Trump to následně podepsal. Vždy se musím pořádně smát, až se za břicho popadám, když je v této - "nejmocnější zemi světa"?? uzavřena pro turisty známá Socha svobody z důvodu platební neschopnosti USA. Turisté pak koukají - "jak vyorané myši" , když musí lézt kolem sochy jako nějací zahradní slimáci či pořádně frustrovaní hladoví psi.



Sochu si fotí mobily jen zvenčí a lamentují , nad těmi - "podělanými truhlíky" - ve Washingtonu, kteří zase a znovu -"Smrdí grejcarem !" a upadají do dalších a dalších platebních neschopností.

P.S. USA se - "začínají motat v bludném kruhu". Trump mění své nejbližší spolupracovníky jako nějaké špinavé prádlo, tedy pod heslem : "Každý týden jeden do koše !" Kdo pro něj není dostatečně servilní patolízal, který 100 % baští jeho většinou nesmyslné názory, tak letí ! S takovýmto přístupem se jistě USA dostanou daleko ! Věci vypadají tak, že bude nutné se připravit na ten den ,kdy bude nutné USA : "Zasadit ránu z milosti, aby se dál netrápily vlastní nemohoucností". Jde o určitou formu politické a státní - "Euthanázie", kdy je pacientovi ve vhodnou chvíli a na vhodném místě: "Naloženo tak, že už se nesebere". Není samozřejmě myšlena přímo válka, stačí některé - "jemnější nástroje", jako třeba kombinace prodeje státních dluhopisů USA v držení Číny za 1 bilion Dolarů spolu s oznámením vystoupení druhého největšího státu NATO Turecka (v počtu obyvatel) z organizace NATO ,které bude oznámeno rovnou v Moskvě po vydařeném chutném společném obědě státníků Putina a Erdogana. Nebo je možný i nějaký - "další balíček opatření" , který může být vytažen přesně v momentě již nyní s jistotou očekávaného dalšího zhoucení akciového trhu v USA a pádu tamní ekonomiky do recese. Jsou lidé ,kteří takovémuto postupu procítěně říkají : "Dorazte psa, který spadl do vody". Vyčkejme dnů příštích ! Jak známo ,osmičky v letopočtu dělají v našch dějinách někdy přímo zázraky a já jsem i pro letošek optimista. Optimismem myslím to, že se Washingtonu bude řádně lepit smůla na paty a podlamovat kolena. Při pohledu na tamního "vůdce" v Bílém domě si myslím, že tomu ani jinak být nemůže.

https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/svet/trump-zvazuje-vetovani-schvaleneho-rozpoctu-kvuli-stavbe-zdi_472828.html

https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/katalanskeho-expremiera-puigdemonta-zadrzeli-v-nemecku_473045.html

Rusko rozmísťuje křídlaté rakety ve všech strategických směrech!

0
0

25. 3. 2018  PrvníZprávy
V Rusku byly na každém strategickém směru umístěny skupiny nosičů řízených křídlatých raket s dalekým dosahem, jak vzdušné, námořní i pozemní.  


Zvýšení kapacity vysoce přesných zbraní, který byl předložen ruským prezidentem Vladimirem Putinem Federálnímu shromáždění, umožní převést převážnou část strategického odstrašování z jaderné sféry na nejadernou, oznámil náčelník generálního štábu ruských ozbrojených sil armádní generál Valerij Gerasimov.

Zkušenosti nedávných místních válek, zejména operací v Sýrii, daly nový impuls ke zlepšení komplexního systému zničení nepřítele, řekl na vojensko-praktické konferenci na Vojenské akademii generálního štábu. Pro zvýšení účinnosti  k zničení
komplexní protiraketové obrany nepřítele je zvláštní pozornost věnována vývoji přesných zbraní. Vytvoření skupiny nosičů střel s dlouhým doletem ve strategických směrech, jsou tyto zbraně schopny, podle jeho slov, provádět zadržování v strategicky důležitých oblastech, uvedl ruský deník "Vesti".

Aby se zajistila účinnost a kontinuita dopadu na nepřátele, vznikají průzkumně-úderné, průzkumně-palebné obrysy, uvedl Gerasimov. Integrace průzkumných a informačních systémů se systémy zbraňových druhů a bojových zbraní probíhá. Rovněž se vytváří automatický průzkumný a útočný systém.

Výsledkem je, že čas od průzkumu k zničení cíle by měl být, podle Gerasimova, 2-2,5krát kratší. V tomto případě se přesnost úderu zvýší 1,5-2 krát, uvedl deník.




Související článek:
Putin Západu: Nejednali jste, neposlouchali nás, nyní poslouchejte!

Svět ruskýma očima 446

0
0
Zajoch
25. 3. 2018 Outsidermedia
Méně kvalitní a nezdravé potraviny jsou dost dobré pro východní země EU *** Veškeré bohatství Spojeného království stojí na kostech milionů lidí pokořených národů v početných britských koloniích *** Že by si Nazarbajev koledoval o majdan? *** Mezinárodní komunikační unie přiznala příslušnost Krymu k RF

O potravinovém rasismu Evropské unie

Jelena Pustovojtova
19. března 2018


EU odsouvá nekvalitní potraviny na východ.


Podle bruselských byrokratů jsou občané 28 států EU bez výjimky krmeni potravinami vysoké kvality, které se kontrolují od farem až po prodejní pulty. Komplexní politika potravinové bezpečnosti (Food Safety Policy) „zajišťuje v EU efektivní kontrolní systém a hodnotí jak odpovídají standardům kvality a bezpečnosti jídla, zdraví, složení, výživy zvířat a zdraví rostlin v EU i v zemích do EU vyvážejících.“ Evropská komise potravinové bezpečnosti sděluje, že na tuto činnost padne z rozpočtu EU do roku 2020 1,89 miliard EUR. Jenomže tím se zakrývají skutečnosti, že občané EU nemají k dispozici vždy normální potraviny. Například docela komická záležitost s glyfosátem, herbicidem s kancerogenním účinkem, který Světová zdravotnická organizace (WHO) označila za škodlivý lidskému zdraví. Evropská komise, která přísně kontroluje kvalitu potravin, navrhla jeho zákaz – ale za 10 let. Evropský parlament tento termín zkrátil – do roku 2022.

Britský Guardian uvedl, že dvě třetiny masokombinátů v Anglii, Walesu a Severním Irsku, které kontrolovala Food Standard Agency (FSA) – 890 kontrolovaných – porušily pravidla bezpečnosti při výrobě. V posledních třech letech porušili řezníci každý týden průměrně šestnáctkrát bezpečnostní předpisy. Porušovali základní hygienu, nelikvidovali bakteriální infekci, nedodržovali teplotní režim a celkovou hygienu. Nejhůře na tom byl masokombinát Russell Hume, u nějž se skandál opakoval.

Podle náměstka generálního sekretáře Evropské asociace inspektorů potravin a masa (EWFC) Spellmana obvinila společnost Russell Hume FSA ze snahy způsobit jí krach.

Ještě silnější dojem dělá dřívější utajené rozdělení EU Bruselem na území naše a ne příliš naše. Východní Evropa to nazvala „potravinovým rasismem“ Bruselu, jemuž pomáhá společný trh – přesouvá potraviny nízké kvality na východ. Maďarská služba kontroly bezpečnosti potravinářských produktů (NEBIH) se jako první chopila možnosti srovnat kvalitu potravin ve svých obchodech a obchodech Západní Evropy. Jeden a ten samý výrobek byl na Západě mnohem kvalitnější než na Východě.

V posledním půl roce zaznamenali rozdíly lidé v ČR, na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku, v Bulharsku a Rumunsku. Živočišné tuky tam byly nahrazovány rostlinnými a místo přírodního cukru se používala zdraví škodlivá sladidla. Například do nápoje Sprite se v ČR dávají umělá sladidla, fruktóza a glukózový sirup, přičemž v Německu jen přírodní sacharóza. Süddeutsche Zeitung se domnívá, že Slováci, Češi, Maďaři a Poláci jsou si vědomi takové diskriminace. Jednotlivé země se již proti tomu ohrazují a celá Visegrádská čtyřka je připravena domáhat se dodržování jednotných standardů kvality potravin v celé EU. Podporují ji Bulhaři a Rumuni.

Evropští výrobci celkově nahrazují přírodní přísady do potravin levnými analogy. Když se státy ve věci „potravinového rasismu“ obrátily na Brusel, bylo jim oznámeno, že spotřebitelé znají složení potravin z etiket a když se jim nelíbí, nemusejí je kupovat. Co říci na to, že třeba v Polsku je prací prášek „posílený“ křídou?

Francouzská společnost Lactalis vyrábí dětskou výživu. Dvanáct milionů jejích výrobků exportovaných do osmdesátí tří zemí bylo kontaminováno salmonelou. Deutsche Welle píše, že ze závodu společnosti ve městě Craon na západě Francie budou odebrány všechny produkty, nejen dětská mléčná výživa a přípravky pro snídani vyrobené po 15. únoru 2017. Lactalis je světová jednička v produkci sýrů a mléčných potravin. Prodává se ve 149 zemích, v Rusku jako Lactalis Vostok.

Euronews metodicky zahlcuje informační pole „uklidňujícími pilulkami“ typu rozhovoru s B. Urlem, výkonným ředitelem Agentury pro bezpečnost potravin: „Myslím, že můžeme evropským spotřebitelům sdělit dobré zprávy. Mohou být zcela ujištěni, že spotřební výrobky a potraviny jsou kvalitní. Bezpečnosti potravin se věnují státní orgány, výrobci potravin a evropské instituce.“

Odpověď na tento žert o „zdravém jídle“ je od agentury Euronews: „V Belgii byl zavřen největší masozávod ve městě Verviers a jeho výrobky staženy z prodeje. Prověrka zjistila v hovězím mletém mase a býčích oháňkách společnosti Veviba mleté kosti, určené pro krmení zvířat a zakázané pro lidskou výživu.“

Alespoň, že býčí oháňky neposlali do salámu pro Poláky a Bulhary.

Převzato z Fondsk.ru


* * *

 

Stařena Británie odhazuje masku slušnosti

Sergej Maržeckij
19. března 2018


Představa o dnešní Británii: Takový slušný evropský stát s upjatou aristokracií a milou stařenkou královnou. Pro ruské liberály je britský parlament hodný napodobování.

Dnes mnozí zapomínají, že veškeré bohatství Spojeného království stojí na kostech milionů lidí pokořených národů v početných britských koloniích. Ke všemu nikoliv USA s jejich Afghánistánem, ale Velká Británie je fakticky prvním státem, který oficiálně, s pomocí svého válečného námořnictva, zastřešoval obchod s drogami ve dvou opiových válkách.

Británie je konstituční monarchií a nemá psanou ústavu. Politický život je Převzato z Utro.rumnohdy určován precedenty a staletými tradicemi. Jaké jsou?

Za panování Alžběty I. se objevila koncepce Britského impéria, která přiznávala právo na dobytí kolonií a celosvětové vládnutí. Britové usilovali po celá století o koloniální říši, nad níž slunce nezapadá. Britská Východoindická společnost zprostředkovala olupování bohatých zemí Jihovýchodní Asie, úspěšně rozvrátila Bengálsko, vyvraždila bezpočet místních lidí a ty, kteří zůstali, byli donuceni pěstovat surovinu pro opium.

Mazaní angličtí podnikatelé prodávali v bohaté Číně, která má velký domácí trh, opium za stříbro. Británie tak zničila životy milionů Číňanů, které navykla užívat opium.

Čínské snahy vzdorovat anglickému obchodu s drogami měly za následek anglickou námořní agresi, v níž Čína neobstála. Důsledkem byla v roce 1842 podepsaná Nankingská dohoda, podle níž musel Peking zaplatit Británii ohromné kontribuce a předat Hongkong a řadu důležitých přístavů k užívání. Po podpisu se několikanásobně zvýšil obchod s drogami.

Po první opiové válce se Britové spolu s Francouzi a Turky pustili do Krymské války proti Ruské říši. Za I. světové války byla Británie spojencem v TrojdohPřevzato z Utro.ruodě (Ententé). Za občanské války „spojenecky“ okupovala část Ruska.

Za II. světové války se jakožto formální spojenec usilovně snažila přesunout na Sovětský svaz co největší síly hitlerovského Německa. V současnosti je Londýn centrem všech protiruských emigrantů z Ruské federace.

Po vítězství v I. opiové válce se Britové snažili dosáhnout ještě další zisky a v roce 1856 vyprovokovaly II. opiovou válku, tentokrát v ní bojovali spolu s Francií. Porazili Qingskou armádu, dostali velké kontribuce, nové trhy odbytu a právo využívat Číňany jako otroky ve svých koloniích.

Tak na takovém základě je postavena upjatá velikost současné Velké Británie. Potom se není co divit, že ve státě s takovou historií jsou možné podivné provokace s použitím nervového plynu proti Rusku.

Stojí zato zabývat se primitivním výrazivem hulváta, jehož slovník používá britský ministr obrany? Stojí zato ruskému velvyslanci Jakovlevovi trudit sePřevzato z Utro.ru nad tím, že mu ministr zahraničí demonstrativně odmítl podat ruku?

Stařena Británie odhazuje masku slušnosti a světu ukazuje svoji skutečnou tvář.


Převzato z Rusvesna.su

 

* * *




Neruský svět: Kazachstán mění „velkého bratra“

Ajdyn Mechtijev
21. března 2018

Kazachstán se postupně distancuje od Ruska. Jeho ministr zahraničí odmítl žádost Sergeje Lavrova, aby zrušil bezvízový režim pro USA. Ještě před tím nařídil Nazarbajev, aby se v Kazachstánu přešlo z azbuky na latinku. Od nynějška mají kazašští úředníci zakázáno veřejně používat ruštinu.

Takovým zvratům předem nic nenasvědčovalo. Přišlo to po skončení konference Ruska, Turecka a Íránu v Astaně. Jsou to tři země, které garantují příměří v Sýrii. Při setkání s novináři zaskočila jedna otázka ruského ministra. Byl dotázán na postoj k bezvízovému režimu mezi Kazachstánem a USA. Ten byl dohodnut při lednové Nazarbajevově návštěvě ve Washingtonu. Lavrov žádal delikátně po Astaně, aby tento režim zrušila. Upozornil, že otevření hranic Američanům bylo potřeba nejdříve projednat s vedením EAES, jehož státy mezi sebou mají bezvízový styk.
 
Jak se Nazarbajev stal přítelem Ameriky

Z čeho má Moskva obavy? Jestliže američtí špioni přijdou bez víza do Kazachstánu, mohou využít bezvízový styk mezi ním a RF a nepozorovaně proniknout na území Ruska. Taková věc se pochopitelně dotýká národní bezpečnosti.

Astana žádost Lavrova ignorovala a druhý den dal ministr zahraničí Kazachstánu ve speciálním prohlášení svému ruskému protějšku ostrou odpověď: zavedení bezvízového režimu pro občany zahraničí je právem každého svrchovaného státu. Takové prohlášení musel pochopitelně předem schválit Nazarbajev, jakožto hlava státu.
 
Kazachstán: průlom do budoucnosti
A další znepokojující moment pro Moskvu: Astana i přes své členství v CSTO pokračuje ve vojenské spolupráci s Washingtonem. Kazašští důstojníci Převzato z Utro.rutechnických vojsk dleli v USA, kde navštívili dvě výcviková centra pro přípravu technických specialistů Pentagonu. Jednalo se o odminování a likvidaci výbušných předmětů při účasti specialistů Pentagonu.

Proč Nazarbajev poslal své důstojníky do amerických center a ne do ruských?
 
Kazachstán se sbližuje s Pentagonem: bude vybudována základna námořnictva USA na Kaspiku?
Z ruského světa Kazachstán odchází také svým přechodem z azbuky na latinku. Kazašská abeceda je společná s tureckou, takže republika plynule přejde do kulturního prostotu Turecka. Moskva sice oficiálně neprojevila znepokojení, ale nebezpečí příklonu k panturkismu u Kazachstánu existuje.
 
Kazachstán přechází na latinku: k čemu je to potřeba a jak to skončí?

Nazarbajev nařídil a promluvil o tom při setkání s ministrem informací a komunikace, že vláda a parlament musí od nynějška vystupovat výhradně s používáním státního jazyka, tedy kazašského. Doplnil v však: „Nemělo by v této věci zároveň být odebíráno právo občanům. Musí jim být poskytnuta možnost simultánního překladu.“

Ukázalo se, že nejen etničtí Rusové, ale i samotní Kazaši neznají dostatečně rodný jazyk. Jejich ministr spravedlnosti Beketajev je absolventem londýnské ekonomické školy, zná anglicky, ale na kazaštinu si musel obstarat učitele.

Vyjmenované Nazarbajevovy kroky kladou otázku: zůstane Astana v nejbližších letech u své tradiční politiky mnoha směrů, nebo se začne posouvat k turkickému světu a USA, které se stále aktivněji snaží zadrápnout ve Střední Asii?

Převzato z Pravda.ru


 

* * *

Důležitá část života obyvatel Krymu

Jevgenij Dněprovskij
13. března 2018

Převzato z Utro.ru
Příslušnost Krymu k Rusku přiznala Mezinárodní komunikační unie, nejdůležitější struktura, která se zabývá celosvětovou regulací otázek spojů na úrovni OSN. V oficiálních dokumentech byly Krym a Sevastopol označeny jako plnohodnotné území části připojené k RF. Stalo se to v roce 2017. K dnešnímu dni má poloostrov připojení k pevninskému Rusku podvodními kabely, Krymčané mají ruská telefonní čísla a internetový provoz na Krym přichází z RF.

Ministr spojů a masové komunikace RF Nikiforov k tomu říká: „Nejsou žádné rozdíly. Je to potvrzeno dokumenty organizace OSN. To je velice důležité a je to základ pro pokračování systematického rozvoje spojů na Krymu.“

Úřad posoudí možnost virtuálního přenosu krymských IP adres do jiného regionu, aby se obešly sankce uvalené na poloostrov. Nehledě na to, že veškerý internet má republika z Ruska, považuje celý svět IP adresy na Krymu za ukrajinské a na ty se také vztahují sankce Západu.

Z pevninské části Ruska jsou na poloostrov tažena dvě optická komunikační vlákna (FOCL) o celkové kapacitě 12 terabajtů. První linka (kapacita 8 TB) leží na dně Kerčského průlivu a byla uvedena do provozu v dubnu 2014. Druhá linka je rezervní a byla zprovozněna začátkem července 2017. Kapacitu má 4 TB. Ukrajinská linka byla demontována. Na ruský telefonní kód přešel Krym v květnu 2015.

Převzato z Utro.ru

- - -

Paranoická vize reality jako politický program Západu

0
0
Václav Umlauf
25. 3. 2018 E-republika
Prožíváme terminální fázi Západu v jeho iracionalitě a popírání reality, což odpovídá psychologickému stavu příbuzných ve vztahu k umírajícímu rodinnému příslušníkovi. Západ nyní prochází prvním stadiem terminálních stavů bez rozumu, které jsou následující: popírání, zlost, vyjednávání, deprese a přijetí reality.



Napsal jsem článek Hrozivé mlčení západních prodejných médií na Putinův projev v ruské Dumě. Poté jsem byl kritizovaný za to, že jsem nezveřejnil reakce západních médií na Putinův projev. Takže bych rád vysvětlil, jak a proč západní média mlčí. Začněme tímto článkem z velmi oficiálních US-korporátek - časopisu Foreign Policy. Citujme z oficiálního média západní politiky, která je řízena z Washingtonu.


Jeffrey Lewis:
Skutečná geneze nové generace bizarních jaderných zbraní v Rusku nespočívá v nejnovější konfrontaci ohledně jaderných zbraní, ale v rozhodnutí vlády George W. Bushe v roce 2001 odstoupit od smlouvy proti balistickým raketám a dvoustranného selhání Bushovy a Obamovy administrativy, jež odmítly smysluplně spolupracovat s Rusy ohledně jejich obav kvůli americké protiraketové obraně. Putin řekl ve svém projevu toto: “Během všech těchto let od jednostranného odstoupení Spojených států od smlouvy ABM,” vysvětlil Putin, “intenzivně pracujeme na pokročilém vybavení a zbraních, což nám umožnilo udělat průlom při vývoji nových modelů strategických zbraní. Tyto technologické objevy jsou nyní tady. Je smutné, že nedošlo k diplomatickému průlomu, který jsme požadovali.”

A nyní k termínu bizarre nuclear weapons, který je skutečně bizarní a ukazuje v plné nahotě současnou iracionalitu Západu vůči Rusku. Západ prohrál další kolo ve zbrojení, které sám vyvolal svou nadutostí a hloupostí. Podívejte se na tento Sakerův článek Newly Revealed Russian Weapons Systems: Political Implications, který ukazuje, co se stalo zavedením nových zbraní typu hypersonických raket Kindžál. Nechávám bokem ostatní čtyři nové zbraně, o kterých mluvil Putin. Ty asi ještě nejsou ve výzbroji, ale Kindžál už ano. Hypersonická raketa exceluje nad střelou Zirkon, která šla do výzbroje před dvěma lety. Rychlost Kindžálu je Mach 10, účinná obrana proti této manévrující raketě neexistuje, její dolet je 2000 km a je vypouštěna z nejrychlejší stíhačky světa Mig-31BM, která se navíc modernizuje. Takže americké lodě od Perského zálivu až po Středomoří jsou k smíchu a stejně tak Tichomořské loďstvo, které se musí vzdálit mimo dolet těchto migů s raketami ze základny Centralnaja Uglovaja (Vladivostok) minimálně na vzdálenost tři tisíce kilometrů, to jest až na ostrov Diego García uprostřed Indického oceánu. Takže letadlové lodi jsou k ničemu, protože jejich letadla už nikam nedoletí. Spolek válečných veteránů zvaný NATO může vypouštět pouze balistické střely, což znamená Třetí světovou válku. Nebo křídlaté rakety Tomahawk, které Rusové bez problémů sestřelili a radiolokačně zmátli v Sýrii loni při útoku na syrské letiště. Výsledkem je krach americké imperiální doktríny letadlových lodí, které od 2. světové války vedly beztrestně jednu prohranou válku za druhou, od Vietnamu až po Irák a Afghánistán.

Známý komentátor Saker napsal v citovaném článku, že Západ je zbabělý, lže a chová se naprosto iracionálně. S tím nelze než souhlasit, což ukazuje vývoj v Sýrii a hysterie ohledně neexistující kauzy Skripala. Tak se podívejme na finální stav myšlení Západu, kterému odpovídá stav médií. Obojí je možné analyzovat podle modelu Kübler-Ross, což dělá Saker. Prožíváme terminální fázi Západu v jeho iracionalitě a popírání reality, což odpovídá psychologickému stavu příbuzných ve vztahu k umírajícímu rodinnému příslušníkovi. Západ nyní prochází prvním stadiem terminálních stavů bez rozumu, které jsou následující: popírání, zlost, vyjednávání, deprese a přijetí reality. Tak se podívejme na první stádium.



Vraťme se na začátek článku. Ty “bizarní zbraně” Rusů přece neexistují, je to Putinův trik. Takže popírání reality běží na plné obrátky v dezinformačním modu business as usual. Jenže už to začíná být křeč. I náš hlavní herec z bývalé obrany a nynějšího zamini dobře ví, že ruská raketa Kindžál a možná i Avantgard brzo vletí do Sýrie, kde se testují nové zbraně. Takže od popírání reality jsme přešli ke druhému stádiu západní iracionality a totální pitomosti, což je vztek Západu jako samolibého pitomce na Rusy. Jak nám to mohli udělat, po všech těch neoliberálních zlodějnách, kterými jsme jim zničili stát? Připomeňme, že všechny prozápadní liberální strany a hnutí dohromady dostaly v Rusku při nedávných volbách dohromady méně než 5 %. Takže ve druhé fázi nevyhnutelného konce přišel iracionální vztek Západu, viz Sakerův obrázek.



To se právě děje, viz vyhoštění ruských diplomatů z EU a možná i z USA po neexistující aféře se Skripalem. Ale západní iracionalitě se meze nekladou a armáda mediálních poskoků udělá, co je třeba. Jenže to je všechno k smíchu v situaci, kdy Západ ztrácí polovinu planety s Čínou a zeměmi BRICS a k tomu i příslušné surovinové zdroje a intelektuální kapacity. Takže po druhém iracionálním kroku bude následovat třetí krok. To je paranoidní vyjednávání z pozice politického psychopata. Tuto konečnou rozumu ukazují poslední Trumpova jmenování mučitelky Giny Haspelové do čela CIA, Johna Boltona jako Reaganova válečného pohrobka za poradce v otázkách bezpečnosti a jmenování Mikea Pompea, který potřebuje s Boltonem válku s Íránem, šéfem CIA. Tato parta představuje pro vyjednávání s Rusy naprosto ideální paranoický tým, viz Sakerův další obrázek.




Bylo by to opravdu k smíchu, kdyby to nebylo spíše k pláči. Západní strategie je určena k nezdaru z úplně jednoduchého důvodu, protože je psychopatická. Západní strategii řídí vzdušné zámky jednoho procenta, které ale hloupé není. Jedno procento ví, že Rusové válku nechtějí, protože to není v jejich zájmu. A Západ nemůže nejbližších 5-10 let válku s Ruskem vyhrát, protože ji právě prohrál jak v konvenčních, tak v jaderných zbraních. A o míru Západ s Putinem jednat nebude, protože potřebuje zbrojit, aby se jedno promile legálně napakovalo z našich daní. A proč se má jedno promile napakovat na studené válce? Protože jsme v režimu korporátního fašismu, který zbrojením sleduje následující cíle:
  • Pohádkový zisk z našich daní pro elitu jednoho promile napojenou na prodejnou státní byrokracii typu deep state. Inovace jaderné triády nemá žádný limit na výdaje a žádný strop. Nikdo neví, kolik nové zbraně budou stát. A mohou stát úplně cokoliv.
  • Programy letadel F-35 a lodí Littoral combat ship stály po biliónu dolarů. Letadla efektivně nelétají a lodě efektivně neplují, protože ani jedna ze zbraní není bojeschopná v normálních bojových podmínkách.
  • Takže zbrojařské firmy využily předešlých 10 let k tomu, aby se napakovaly na čistých podvodech. Korporátky v žoldu jednoho procenta věděly, že po rozpadu SSSR jsou Rusové neškodní. Dnes se ukazuje, kdo lhal a kradl doopravdy. Rusové to nebyli, jak je vidět z Putinova projevu.
  • Hysterie kolem “fake news” a “ruského nebezpečí” legálně zavře tzv. “nepřátelské weby”. Tím jedno procento ničí demokracii a zavede nedemokratický režim korporátního fašismu.
  • Až tento korporátně-fašistický režim bude fungovat, tak budeme dále vesele zbrojit a nastolíme loutkové režimy typu majdanu a barevných revolucí. Zbytek protestujících pošleme do koncentračních a převýchovných táborů, protože se spolčili s našimi úhlavními nepřáteli. A to se nesmí a je to trestné, že ano.

Popírání reality je ve skutečnosti zcela racionální krok k budování režimu korporátního fašismu. A nastolení tohoto systému moci je naprosto a jednoznačně v zájmu pouze jednoho procenta, či dokonce jednoho promile Západu. Proto západní média a vlády mlčí k Putinovu projevu a začaly iracionální mediální akce oznamující další stádium studené války a lokálních válek typu Sýrie. A tak se podívejme na poslední obrázek, který ve zkratce ukazuje postoj zblblé střední třídy.




Přejme vyparáděné Červené Karkulce hezkou cestu. Už Havlíček dobře věděl, že opičení po vyšší vrstvě má fatální následky: Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohy zláme.



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

 

Související články:

Novičok z ČR? Kdo útočil na Skripala? Telička má opět jasno!

0
0
Jiří Baťa
25. 3. 2018
Člověk se nestačí divit, jak prostí a jednoduší jsou naši politici. Přesněji, jak jednoduše, bezmyšlenkovitě, nekvalifikovaně a nezodpovědně jsou schopni se vyjádřit k otázce, která má značný mezinárodní rozměr. To vše jen proto, že je k tomu zavazuje nejen falešná loajalita, ale také jejich pokřivený charakter. Ano, jde o atentát na ruského dvojagenta Skripala a jeho dceru údajným bojovným plynem, který se odehrál v Salisbury ve V. Británii.


     Při sledování našeho ministra zahraničí Stropnického v ČT, který se vyjádřil k „lživému nařčení“ Ruska o tom, že plyn Novičok by mohl a zde je důležité zdůraznit ono „by mohl“,  pocházet mj. také z Česka bylo zřejmé, že ministr jen trapně solidárně vyjadřuje podporu šikaně a trapné obvinění britské premiérky Mayové, že původcem atentátu na Skripala a jeho dceru je Rusko. Aniž by znal skutečnosti a fakta o tom, zda se zmíněný bojový plyn Novičok, alias A-234 mohl nacházet na území ČR, resp. ČSFR, Stropnický prohlásí, že je to nevídaná lež a neomluvitelné obvinění ze strany Ruska. Ani náhodou mu nedošlo, že by nebylo od věci si ověřit, jak se věci stran Novičoku u nás ve skutečnosti mají.
     Totéž lze konstatovat o panu europoslanci P. Teličkovi, který v pořadu OVM zcela jednoznačně a sebevědomě prohlásil, že není pochyb o tom, že má britská premiérka pravdu když říká, že atentát na Skripala mají na svědomí Rusové, protože zatímco jim se prý nedá věřit, paní Mayové se věřit dá (resp. může, pokud ne zrovna „musí“). Takže přemoudřelý pan Telička nepřipouští, že bojový plyn by se mohl nacházet v Česku případně v ČSFR. On, ani ministr Stropnický nezmínili či nepřipustili, že vyšetřování je ve fázi, která nemůže  odpovědně a průkazně stanovit typ plynu, jeho původ a návazně na případného pachatele atentátu. Jen také přítomný velvyslanec v USA pan Hynek Kmoníček upozornil na situaci, kdy je v tomto případě neobjasněna celá řada věcí a doporučil  být  v unáhlených závěrech značně opatrný.
    Bohužel ani v OVM přítomný generál v záloze Šedivý jednoznačně nepotvrdil, resp. vyvrátil možnost existence tohoto plynu v armádě. Potvrdil, že je více států, které se těmito druhy CHZ/BCHL ( tzn. chemických zbraní/bojových chemických
látek) zabývaly, např. Švédsko USA mezi nimi i ČR ale i Anglie, avšak podle něho byly všechny naše zásoby CHZ/ BCHL pod mezinárodním dozorem zlikvidovány. Zatím co on je přesvědčen, že naše CHZ/ BCHL byly u nás všechny zlikvidovány, o naprosté likvidaci CHZ a BCHL v Rusku však vyslovil značnou pochybnost. Nicméně připustil či potvrdil, že BCHL v  naší armádě existovaly.
     Důkazy, že tento typ BCHL tedy Novičoku, alias A-234 u nás fakticky existoval nebo se sním pracovalo, svědčí tyto oficiální, volně přístupné fakta a skutečnosti:

Chem. Listy 105, 323333 (2011) Referát 323
POTENCIÁLNÍ BOJOVÉ CHEMICKÉ LÁTKY
autoři: Emil Halámek a Zbyněk Kobliha
Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení, Univerzita obrany, Víta Nejedlého, 682 03 Vyškov
emil.halamek@unob.cz., zbynek.kobliha@unob.cz Došlo 20.7.09,
přepracováno 30.9.10, přijato 2.11.10.

Výňatky:
12. Čtvrtá generace CHZ, binární NPL se zvýšenou toxicitou a těkavostí, 70.90. léta
      V první polovině 70. let padlo v SSSR rozhodnutí začlenit v rámci projektu FOLIANT do existujícího chemického arsenálu všechny ve výzkumu dosažené vý- sledky a inovovat tak CHZ ještě před očekávaným přijetím mezinárodní úmluvy o zákazu a likvidaci CHZ. Podstatou projektu FOLIANT, kromě jiného, se stalo ověření nových jednosložkových nebo binárních NPL se zvýšenou toxicitou a těkavostí.. Jako prekurzorů pro poslední stupeň syntézy měly být využity sloučeniny využívané jako běžné meziprodukty v chemickém průmyslu. Skupina těchto prekurzorů byla označována krycím názvem NOVIČOK. Přestože značná část poznatků o syntéze a vlastnostech fosforylovaných a fosfonylovaných oximů, amidátů a příbuzných sloučenin se skrývá v jen částečně dostupné, přesto nepochybně objemné, převážně ruské chemické literatuře 60. až 70. let (cit.1117), první určité informace byly získány až po ukončení projektu FOLIANT (po roce 1992), od přeběhlých osob.

 Schéma 8. Chem. Listy   str. 105, 323333 (2011)
13. Sloučeniny projektu FOLIANT/NOVIČOK Odborná literatura s vazbou na americké armádní zdroje19, uvádí sloučeniny typu fosforylovaných oximů vznikající kondenzací na základě Allenovy reakce20 jako novičoky, včetně některých analogů21 látek A 230, 232 a 234 (Schéma 8).
 Podle V. Mirzajanova22,23, zasvěceného defektora z oboru sovětských CHZ jsou předmětnými sloučeninami projektu FOLIANT/NOVIČOK (Schéma 9): methyl-{N-[1-(diethylamino)ethyliden]amido} fosfonofluoridát, N-[1-(diethylamino)ethyliden]amido-O-methyl-fosforofluoridát a N-[1-(diethylamino)ethyliden]amido-O-ethyl-fosforofluoridát. Jako ověřená receptura pro přípravu binární CHM obsahující látku A 232, N-[1-(diethylamino)ethyliden] amido-O-methyl-fosforofluoridát, byla schválena reakce prekurzoru methyl-fluorfosforokyanidátu a reakce acetonitrilu s diethylaminem23 (Schéma 10). Hlavní předností látky A 232, při srovnání s R 33, je její podstatně vyšší těkavost.   V rámci projektu byla paralelně řešena i dvousložková syntéza látky R 33. Jako základní prekurzor, kromě potřebného 2-(diethylamino)ethan-1-thiolu, byl zvolen novičokům analogický isobutyl-methylfosfonokyanidát (Schéma 11). Podle neautorizovaných zdrojů mají BCHL na bázi novičoků dosahovat nejméně toxicity VX (A 230) a další z nich (A 232, A 234) mají mít toxicitu až 58krát vyšší. Pokud budou tyto informace potvrzeny, pak dosavadní parametr (limit detekce) technických prostředků chemické- ho průzkumu již nevyhovuje. To se týká i moderních armád. Výjimkou jsou pouze prostředky založené na biochemické cholinesterasové reakci, protože její citlivost koreluje s inhibičním účinkem a tím    i toxicitou NPL. V důsledku dlouhodobé orientace na výzkum biochemické cholinesterasové reakce má ČR dostatek prostředků chemického průzkumu         a kontroly založených na této reakci24 stejně jako toxikologických poznatků potřebných pro účinnou profylaxi25. Indicií potvrzující výše uvedené skutečnosti  je fakt, že některé ruské firmy obchodující s prostředky protichemické ochrany, nabízejí již prostředky na určení NPL s limitem detekce řádově 108 mg l1 vzduchu, nikoli 5107 mg l1 jak tomu bylo ještě v nedávné minulosti. Na druhé straně nelze přehlédnout skutečnost, že i přes velké úsilí na celém světě se nepodařilo za půlstoletí nalézt novou letální BCHL v kapalném skupenství, která by byla řádově účinnější než látka VX. Vše nasvědčuje tomu, že na současné úrovni vědy bylo, v rámci zmíněných omezujících podmínek, dosaženo hranice letální toxicity kapalných nízkomolekulárních syntetických látek.

     Z výše uvedených faktů vyplývá,  že všichni, kteří loajálně jako stádo oslů kývají se souhlasem na věrolomné tvrzení paní britské premiérky Mayové na obvinění Ruska jako pachatele atentátu na Skripala a jeho dceru, výše uvedená volně dostupná fakta potvrzují skutečnost, že na našem území, v gesci armády se tyto CHZ, resp. BCHL skutečně nacházely.  Tyto skutečnosti také dokazují, jak celkem snadno je možné si ověřit či získat informace o existenci BCHL typu Novičok na našem území do r. 1991. Současně limi lze jednoznačně vyvrátit velmi neseriozní tvrzení ministra Stropnického o nevídaná lež a neomluvitelné obvinění či „lživém nařčení“ Ruska, že se tento druh bojové látky „mohl“ také nacházet i u nás, což ministr Stropnický dosud kategoricky vylučuje. Svědčí to nejen o tom, že pan ministr funguje jen na baterky, navíc na baterky totálně vybité.
      Přesto by nebylo od věci uvést vše na pravou míru prohlášením s odkazem na  zjištěná fakta a diplomaticky se Ruské federaci omluvit za křivé obvinění a z údajného „lživého nařčení“ a také se vzdát úmyslu na vyhoštění několika ruských diplomatů, který měl být jako výraz loajality s 20 dalším zeměmi EU na podporu opatření Velké Británie.  Jak ale známe naše politiky a samotného pana ministra Stropnického, který je schopen zapřít svůj nos mezi očima, takový přístup od nich lze sotva očekávat. Znamená to, že loajální vztahy mezi námi a členskými zeměmi EU mají přednost. Ostatně není čemu se divit, od Ruska totiž žádné privilegia či jiné pozornosti nemohou očekávat, tak proč se angažovat, že? A že lžou a pomlouvají? Nebuďme malicherní, takových „vlasteneckých“ případů bylo a ještě bude!

Jiří  B a ť a, 25. března 2018

(Za použití materiálů:
POTENCIÁLNÍ BOJOVÉ CHEMICKÉ LÁTKY,
EMIL HALÁMEK a ZBYNĚK KOBLIHA
Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení,
Univerzita obrany, Víta Nejedlého, 682 03 Vyškov
emil.halamek@unob.cz., zbynek.kobliha@unob.cz)

Plynový útok: jak jsou propojeny "záležitost Skripalja" a "Severní proud 2"

0
0
Rostislav Iščenko
25. 3. 2018       zdroj
Rostislav Iščenko o otravě v Salisbury, reakci Bruselu na případ Skripalja a Evropanech úchylkářích. Evropská unie, která se zabývala "záležitostí Skripalja", vyjádřila svou solidaritu s Velkou Británií, ale vyhnula se materializaci slovní podpory.


Na úrovni Hondurasu

V zásadě znamená celý "balíček společných akcí EU" odvolání vyslance Evropské unie z Ruska ke konzultacím. Plány jednotlivých zemí na vyhoštění ruských diplomatů, vyslovené po zasedání v Bruselu, jsou přijímány na národní úrovni a vyjadřují podporu konkrétní vlády, nikoliv EU jako celku. Kdyby tomu bylo jinak, každá země EU by povinně odvolala dohodnutý počet ruských diplomatů.

Vyhoštění pracovníků velvyslanectví, snižování stavu diplomatických misí, zmrazování nebo omezování kontaktů na nejvyšší úrovni jsou čistě diplomatické kroky. Mohou být dobře naservírovány v informační sféře, udělat radost pocitu národní samolibosti ("Jak jsme je dostali!"), ale vážné problémy státu, proti němuž jsou nasměrovány, nečiní. Přesněji, pokud USA odmítnou mluvit s Hondurasem, pak Honduras bude mít vážné problémy, ale pokud Honduras odmítne s USA promluvit, USA si toho ani nevšimnou.

Tak vida, důstojní Evropané se v zásadě vyhnuli jakýmkoliv opatřením proti Rusku. Merkelová ústně podpořila přítelkyni Mayovou, ale hned po Trumpovi prohlásila, že čeká na důkaz ruské viny předtím, než učiní konkrétní rozhodnutí. A možnost uložení vážných sankcí na úrovni EU však vedoucí představitelé Evropské unie operativně zablokovali ještě před zasedáním ministrů zahraničí.

Proto byl také Boris Johnson nucen říci, že Británie netrvá na sankcích. Je lepší předstírat, že to nebylo příliš žádoucí, než na tom trvat, ale být kategoricky odmítnut. No a vyhoštění diplomatů, což hrozí uspořádat někteří evropští Hondurasané (pokud se odváží), pocítí pouze oni sami. A všimnou si toho právě v okamžiku, kdy bude nutné se na něčem s Ruskem urychleně domlouvat, ale na velvyslanectví nebude kvůli vyhoštění "profilový odborník".

Opět je všechno o plynu

Jsem si jist, že jediné rozumné vysvětlení pro provokaci se Skripaljem, která zjevně neměla čas, aby sehrála úlohu v ruských volbách, je pokus o zmaření výstavby Severního proudu 2. Otrava - obvinění - jednota - sankce - proud, zhruba takto měly být naplánovány události v Londýně. Ale Skripal utrpěl zbytečně. EU dosud nezačala vytvářet společnou pozici, když zkušená Merkelová, která chápe, kam vane britský vítr, učinila několik prohlášení za sebou, jejichž obecný význam spočíval v tom, že Severní proud je obchod, velmi dobrý obchod a, protože to je jenom obchod a není na něm nic politického, Německo se nikdy nevzdá tak skvělého obchodu , ať se stane v Evropě a jejím okolí cokoliv.

Vlastní síly k přitlačení na Berlín Londýn neměl, USA v osobě Trumpa samy zaujaly nejednoznačnou pozici a požadovali od "džentlmenů" důkazy. A pozice EU se nemůže příliš lišit od pozice Německa, protože Německo to přece je EU, která může existovat bez jakékoli země, ale právě bez SRN ne.

Ve skutečnosti dostali Britové na summitu Evropské unie možnost, aby si zachovali tvář nebo, jak se u nich říká, "zavřeli hubu a odešli". Francie (pokud se rozhodne) a hraniční státy, které není třeba litovat, budou šťastně simulovat "velkou diplomatickou válku" s Ruskem. Z Londýna za to dostanou nějaké podpory nebo menší preference. Od Ruska - do nosu, aby se jim pro příště protivilo strkat nos do her pro dospělé. Tisk si ještě nějaký čas s tématem pohraje a poté na ně úspěšně zapomene (bez ohledu na to, zda Skripal přežije). Budou zapomenuta i "výhružná" prohlášení EU.

Britové budou moci za půl roku předstírat, že se nic nestalo, jen se unáhlili, a začnou tiše vztahy s Ruskem obnovovat. Tím spíš, že do té doby může mít královna klidně jinou vládu - Mayová má za sebou příliš mnoho trapasů.

Albion bez lesku

Pokud se britská vláda rozhodne postupovat jinou cestou, bude muset vynaložit mimořádná úsilí na to, aby získala potřebný verdikt expertů OPCW (verdikt, který však Rusko přímo neobviní, ale přinejmenším nejednoznačný). Na základě tohoto verdiktu bude muset Londýn ještě protlačit rozhodnutí britských soudů, což není také snadné. A teprve pak se pokusí znovu tlačit na své evropské spojence, aby přitvrdili své pozice. Zabere to čas, bude to vyžadovat značné prostředky a nemusí se nutně dosáhnout požadovaného výsledku.

Zatím Londýn váhá. Ještě několik týdnů váhání a téma opustí informační prostor, verze boje definitivně ztratí naléhavost a nezbude než se jen tiše odplazit.

Celkově zatím "případ Skripalja" ukazuje, že britský předpoklad toho, že po opuštění EU bude Londýn dokonce účinněji ovlivňovat její politiku, aniž by byl vázán konkrétními ekonomickými a humanitárními závazky, utrpěl fiasko. EU se úspěšně politicky distancuje od Londýna, ekonomicky odírá Británii podmínkami pro vystoupení z Unie, podobně jako nedávna odírala Východoevropany podmínkami pro vstup. A USA přestaly být pro Londýn spolehlivou oporou.

"Brilantní izolaci" 19. století se Spojenému království nepodařilo opakovat. Izolace jako by je, ale s brilancí se to nějak nestalo.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Noví kandidáti Demokratické strany jsou více než z poloviny bývalí zpravodajci

0
0
Aleš Macháček 
26. 3. 2018  E-republika
Podle senzační nové zprávy World Socialist Web Site, na níž ve svém tvítu odkázal zakladatel WikiLeaks Julien Assange, usilují o nominaci na kandidátku Demokratické strany pro volby do Sněmovny reprezentantů bývalí zpravodajci a vojáci ze CIA, Pentagonu, Národní bezpečnostní rady a ministerstva zahraničí.



V roce 2018 se ve Spojených státech budou konat volby do dolní komory Kongresu, v nichž se Demokratická strana chystá převzít většinu. Mají ji k tomu pomoci i bývalí zpravodajci, kterých je na kandidátkách více než polovina. Pokud by se to stalo, bude to bezprecedentní příval zpravodajců do řad amerických legislativců.

Jedním z kandidátů je Abigail Spanbergerová usilující o nominaci na kandidátku Demokratické strany v Richmondu. Svou minulostí se netají:

Po téměř deseti letech služby u CIA jsem se rozhodla kandidovat do Kongresu 7. volební obvod ve státě Virginia, abych bojovala za rovné příležitosti a bezpečnost. Sloužila jsem v orgánech vymáhajících právo. Jako příslušnice CIA i jako dobrovolný pracovník v naší komunitě jsem pochopila, jak důležité je naslouchati.

Dalším příkladem je Elissa Slotkinová, bývalá agentka CIA, která pracovala jako ředitelka pro Irák v Národní bezpečnostní radě za prezidenta Obamy. Později pracovala v Pentagonu jako první náměstkyně ministra obrany pro mezinárodní bezpečnost a v náplni práce měla vojenské drony, “domácí bezpečnost” a kybernetické zbraně. Volební výbor Demokratické strany ji zařadil na jedno z nejvyšších míst na žebříčku kandidátů.

Ve sněmovně mají zatím nad Demokraty převahu Republikáni v poměru 238:193. K jejímu ovládnutí potřebují obsadit 218 křesel, tedy získat navíc minimálně 25 mandátů. Průzkumy říkají, že by k tomu mohlo po 6. listopadu, kdy se konají volby, dojít. V tom případě by americký vojensko-zpravodajský komplex vyslal do Kongresu více než polovinu nových poslanců za Demokratickou stranu a stal se tak jazýčkem na vahách v jeho dolní komoře.

Zpravodajci (57) svým počtem převyšují státní a komunální úředníky (45), právníky (35), manažery firem, podnikatele a boháče (30) i ostatní profesionály (19) mezi uchazeči o volební nominaci za Demokratickou stranu. Kandidáti ze zpravodajských a vojenských kruhů jsou nepřiměřeně zvýhodňováni a povzbuzováni k tomu, aby kandidovali ve “frontových” volebních obvodech.

Volební výbor Demokratické strany označil 102 křesel, o které budou přednostně usilovat. Seznam zahrnuje 22 mandátů, o něž už nebudou usilovat jejich současní držitelé a 80 mandátů, kde by mohli být současní republikánští poslanci poraženi. Demokratičtí kandidáti mají téměř neomezený přísun financí, takže mohou v tomto směru překonat každého potenciálního soupeře. Podle zpráv Federální volební komise měli demokratičtí kandidáti v oněch 102 obvodech už na konci loňského každý na kontě nejméně 100 tisíc USD.

Toto vše znovu oživuje úvahy o “státu ve státě” (deep state), formě spiknutí, které zahrnuje koordinované úsilí státních zaměstnanců ovlivňujících politiku země nezávisle na demokraticky zvoleném vedení či dokonce proti němu. Přestože se definice “deep state” liší, jeho popularita velmi vzrostla po presidentských volbách v roce 2016. Po Trumpově inauguraci ji velmi často používají komentátoři, kteří tvrdí, že se “deep state” zahrnující CIA, FBI, Baracka Obamu a Hillary Clintonovou snaží delegitimizovat presidenta Trumpa a zmařit jeho politické úsilí.


Zdroje:
Free West Media
World Socialist Web Site

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
Související články:

Ľuboš Blaha: Čo v skutočnosti dosiahla ulica?

0
0

Ľuboš Blaha
Ľuboš Blaha
26.3.2018 NovéSlovo
Zahoďme na chvíľu všetky sentimenty a resentimenty a skúsme marcové krízové udalosti na Slovensku analyzovať čisto z hľadiska politiky. Dospejeme k záverom, ktoré sa slovenským liberálom nebudú páčiť.

 


Kto druhému jamu kope...

Pri všetkej úcte k emóciám, z racionálneho hľadiska bola „vzbura liberálov“, ktorú sme zažili v posledných týždňoch na Slovensku mimoriadne nebezpečným projektom. Nie pre Smer či sociálnu demokraciu. Nebezpečným pre samých aktérov demonštrácií. Vykopali si jamu, do ktorej môžu čoskoro popadať práve oni sami ako liberáli.

Médiá, opozícia, prezident, vysokoškoláci a bratislavskí aktivisti z liberálnych kaviarní – tí všetci v posledných mesiacoch mobilizovali masy, vyvolávali davovú psychózu, spochybňovali parlamentnú väčšinu a inštitúcie demokratického štátu. Jasné, z estetického hľadiska to muselo byť krásne, romantické, povznášajúce. Pesničky, pochody, transparenty, sviečky. A tak. Proste atmoška. No z hľadiska praktického a racionálneho ide o kolosálne fiasko. Vysvetlím prečo.


Budete tlieskať aj uliciam plným extrémistov?

V prvom rade, spochybnenie liberálnej demokracie, ku ktorému došlo, je do budúcnosti najhoršou správou práve pre liberálnych demokratov. Niekto tu totiž vyšliapal chodníček extrémistom.

To, ako sa dnes bratislavskí liberáli vytešujú z „ulice“, je síce rozkošné, ale pri prvom vytriezvení pochopia, že sa im v prvom rade podarilo oslabiť parlamentné piliere, ktoré chránili systém pred nahnevaným lynčom ulice. Pochopia to už onedlho, keď liberálnych vysokoškolských študentov, ktorým tlieskali liberálne médiá, vystriedajú v uliciach iní mladí ľudia, ktorí sa nebúria proti ľavicovej vláde, ale proti migrácii, multikulturalizmu a liberálnym hodnotám. Budú liberálne médiá tlieskať aj potom?

Pri prvej najbližšej migračnej kríze možno očakávať ulice plné nahnevaných ľudí, vrátane mnohých mladých, ktorí dnes podľa prieskumov čoraz viac dôverujú krajnej pravici a zo všetkého najradšej by zatočili s bratislavskou kaviarňou. A teraz sa cítia byť vyhecovaní novým romantickým významom, aký má „ulica“ na Slovensku. Cítia sa v práve. Cítia, že prišla ich chvíľa. Na toto čakali.


Liberálnej demokracii sa vysmiali liberáli – čo čakať od náckov?


Liberálna demokracia extrémistov drží na uzde. Nerozhoduje totiž ulica, ale parlament. Politika má jasné pravidlá, ktoré stanovuje ústava a tie sa neporušujú. Toto všetko sme krajnej pravici hovorili doteraz, ale čo im chcete hovoriť po marci 2018: však to boli práve liberáli, kto ako prví využili „ulicu“ na pád vlády a boli to opäť liberáli (prezident Kiska), ktorí neváhali zneužiť svoje právomoci a oslabiť liberálnu demokraciu nevymenovaním vlády, ktorá sa v parlamente opierala o väčšinu. Prečo by, preboha, mali hrať podľa pravidiel liberálnej demokracie tí, ktorí ju nenávidia, ak podľa jej pravidiel nedokáže hrať ani sami liberálni demokrati. Prečo by mali rešpektovať liberálnu demokraciu náckovia, ak ju nerešpektujú liberálni inťoši?

Počas marcovej politickej krízy sa pošliapalo všetko, na čom stojí parlamentná demokracia a nie, neboli to extrémisti, ktorí poslali parlamentný systém do čerta – teda aspoň nie pravicoví či ľavicoví extrémisti. Boli to liberáli. Tí, ktorí by mali chrániť systém parlamentnej demokracie a liberálne hodnoty ako prví. Som strašne zvedavý, čím sa budú pri najbližších masových protestoch proti liberálnej demokracii oháňať? Hádam len nie tým, aká super je parlamentná demokracia a ústava. Aj ten najposlednejší nácek im pripomenie, čo stvárali v marci 2018.


Stredné triedy v uliciach, robotníci doma

„Vzbura liberálov“ sa ťažko chápe aj z triedneho hľadiska. V uliciach Bratislavy sa zišli najmä mestskí liberáli, ktorí by chceli, aby na Slovensku vládla akási odnož dzurindovskej SDKÚ – neoliberálna, prozápadná, proeurópska. Z hľadiska triedneho zloženia ide najmä o mestské stredné triedy, podnikateľov, úradníkov z nadnárodných koncernov či študentov, žurnalistov a umelcov. Aby to pôsobilo masovo, svoje voličské „ultras“ do ulíc poslali aj opozičné strany SaS, OĽaNO a Sme rodina –tieto pravicové strany a hnutia zmobilizovali zhruba tých istých ľudí, s ktorými robili protesty proti Ficovi a Kaliňákovi aj minulé leto v tých pamätných chvíľach, keď „revolucionár“ Matovič rozdával masám hot-dogy a organizoval hudobné koncerty. Tak ako vtedy, aj teraz ostali doma voliči ľavice – robotníci, seniori, ľudia z vidieka. Pracujúci ľudia ďalej dôverujú vláde – v marci išlo o šou pravice.

Organizačný prvok marcových protestov zabezpečovali čiastočne mimovládne organizácie napojené na liberálne granty či už z USA alebo EÚ, čiastočne médiá prepojené na slovenské a nemecké finančné skupiny a čiastočne opozičné strany, ktoré sa však z taktických dôvodov príliš nevystrkovali, aby protesty pôsobili akože apoliticky. „Užitočných idiotov“ robili figúrky zo stredných škôl a divadiel. Tí to akože nezávisle viedli a úplnou náhodu sa ocitli u prezidenta Kisku a ešte úplnejšou náhodou deň na to protesty odvolali, keď Kiska usúdil, že už mu na nič nie sú. Náhody sa dejú, tomu všetci rozumieme...


Nestabilná aliancia: liberáli verzus konzervatívci

Podstatná je teraz ale iná vec: pri protestoch išlo vo všeobecnosti o veľmi nestabilnú alianciu tzv. bratislavskej liberálnej kaviarne a opozičných aktivistov. Absurdné na tom celom je to, že záujmy oboch týchto zložiek sú z mocenského hľadiska absolútne protikladné: bratislavská kaviareň tvorí asi 50 000 ľudí na Slovensku, sú to ľudia, ktorí sú veľmi hluční v médiách, ale voličsky nie sú podstatní. Zrejme by najradšej volili neoliberálov typu Beblavý či Štefunko alebo proste nejakého nového Mikloša. Politické preferencie takýchto politikov sa motajú okolo dvoch percent, čo len dokladá politickú bezradnosť kaviarne. V Bratislave prekvitajú sebavedomím, ale ich svet sa končí na výpadovke zo Zlatých pieskov. Bratislava je liberálna, Slovensko je konzervatívne či socialistické. Šach, mat.

Na aliancii liberálov (Kiska) a konzervatívcov (opozícia) proti socialistom (Fico) je zaujímavé to, aká je plná paradoxov: liberáli (Kiska a bratislavská kaviareň) nechceli vybojovať moc pre konzervatívcov a krajnú pravicu (opozícia), preto sa nehrnuli do predčasných volieb; opozícia zasa nechcela darovať Kiskovi úradnícky kabinet, čo bol jediný spôsob, ako sa liberáli (prezident a jeho poradcovia, resp. poradcovia a ich prezident) mohli dostať k moci.


Pravica dosiahla len oslabenie parlamentnej demokracie

Na ulici to vyzeralo super – spievanie hymny, fešné plagátiky, silná emócia. Ale to boli len kulisy pre politikov pravice, ktorí zneužívali študentov či aktivistov na svoje mocenské ciele. Keď neváhali na boj o moc zneužiť vraždu, zneužiť desaťtisíce svojich voličov, nebola žiadna morálna prekážka. Napriek obrovskej vôli po moci však opoziční politici išli do vopred prehraného boja: v pozadí tejto mocenskej hry bolo od prvého momentu jasné, že liberáli a konzervatívci na Slovensku nedokážu spolupracovať na spoločnej politickej stratégii, zatiaľ čo socialisti, či už toho európskeho alebo vlasteneckého razenia, to dokážu.

Stará známa pesnička: ulica musela prehrať, lebo bola politicky rozčesnutá tak, ako je rozčesnutá celá slovenská pravica už niekoľko desaťročí. Liberáli pohŕdajú konzervatívcami a konzervatívci pohŕdajú liberálmi. Spoločný nepriateľ ich vie spojiť iba dočasne – vždy sa nakoniec rozdelia.

Politicky teda opozícia nedosiahla nič podstatné. Jediné, čo teda „vzbura liberálov“, na ktorej z účelových dôvodov participovala aj parlamentná opozícia (konzervatívna a krajná pravica), vybojovala, je to, že vytvorila precedens, ako do budúcnosti oslabovať liberálnu demokraciu a parlamentný systém. O zvyšok sa už postarajú extrémisti sami. Ostáva len dúfať, že to nebudú tí pravicoví...




Bomby na Prahu 25. března 1945

0
0
Přemysl Votava
26. 3. 2018 VašeVěc
Proč, do té doby továrny nerušeně vyrábějící válečnou produkci, se staly cílem náletů? V případě Prahy se tak stalo čtyřicet pět dní před koncem druhé světové války v Evropě! Americké nálety na sklonku války vyvolávají stále otazníky. Německo se hroutilo, Rudá armáda osvobozovala Československo, přesto Praha 25.března byla terčem jejich náletů. Škodovka v Plzni dokonce 25.dubna 1945!
Dnes, v době zostřené ideologické války, se tyto události nerady připomínají.


25. března 1945
uskutečnili Američané, po únorovém náletu s tisícovkou mrtvých, další letecký nálet na Prahu. Ničivá smršť bomb a výbušnin zanechala nejen trosky domů, továren, znamenala ale i obrovské ztráty na lidských životech, bohužel mnoho mrtvých i těžce raněných. Nejvíce byly postiženy Vysočany a jejich dnešní libeňská část, Kbely, Satalice. Postiženy byly rovněž Čakovice, Letňany, Střížkov a Vinoř. Výsledek bombardování v několika vlnách trvající přes hodinu byl hrozný. Byly zničeny hodnoty veliké ceny. Obětí na lidských životech bylo podle matrik celkem 369 a 416 osob bylo zraněno a léčeno. Nejsou uvedena drobná zranění. Zabití z oblasti Vysočan byli z jednotlivých zasažených objektů sváženi do kostela Krista Krále ve Vysočanech a zranění byli většinou léčeni v nemocnici na Bulovce.

Hmotné škody dosáhly jedné a tři čtvrti miliardy korun v tehdejší měně. Sto budov bylo srovnáno se zemí, dalších šedesát téměř zničeno a 1200 poškozeno. Vysočanský průmysl ztratil šedesát objektů, mezi nimi továrny takového významu, jako byly Českomoravské strojírny s oddělením automobilky Praga, kde škody činily 920 milionů korun.

Náletu na Vysočanskou oblast se zúčastnilo 300 letounů a jen na libeňskou část ČKD bylo svrženo 108 těžkých tříštivých bomb ve váze 500 kg.
Následující požár mechanických dílen, plechárny a jiných dílen dílo zkázy dokonal. Nejhůře na tom byla Pragovka. V době, kdy už konstruktéři a dělníci připravovali mírovou výrobu nákladních vozů RN a osobních Praga-Lady, byly tyto velké naděje zklamány; devadesát procent výrobních objektů bylo zničeno, z 1676 obráběcích strojů zachráněno pouze 957. Zničeny byly i byty dělníků. V Českomoravských strojírnách bylo zničeno 171 500 m² podlahové plochy dílen a 28 700 m² podlahové plochy kanceláří. Z dobové literatury čteme, že z nejznámějších továren byly poškozeny tyto průmyslové podniky:
Českomoravské strojírny, 
Kolbenka,
hlavní sklady firmy Meinl.
Mostárna a továrna na stroje bratří Prášilů,
Tip-Top továrna na obuv,
nádražní budova Libeň-horní,
Siwa - továrna na jemné kůže,
libeňský lihovar,
Grodecký a Polák - továrna na kovové zboží,
A. Novotný - továrna na celuloidové zboží,
Hewe - elektronická továrna,
Ossa - chemická továrna,
Vysočanská mlékárna,
F. Odkolek - parní mlýny,
Dr. Ing. F. Otto - chemická továrna,
Fistag - továrna na barvy,
Tebas - továrna na průmyslové laky,
Strnad a Vaníček - továrna na nábytek,
M. Gerstl - továrna na nábytek,
H. Jirát - továrna na překližky,
St. Staffen - továrna barevných kříd,
K. Novotný - továrna na stroje a slévárna,
M. Wilhelm - továrna na drátěné ploty,
Hejduk a Faix - továrna čerpadel,
Vojnarova parní prádelna,
Servotechna - továrna na nástroje,
Medice - továrna na lučebniny a léčiva,
F. Židlický - lučební továrna,
Marconi - továrna rozhlasových přístrojů,
O. Vitáček - továrna na žitnou kávu,
Spalovací stanice města Prahy, 
Vacuum Oil Comp. – skladiště minerálních olejů aj.

Při požáru v Českomoravských strojírnách shořely všechny podklady ve výrobní kanceláři i většina těch podkladů v dílnách, kartotéky materiálu i přípravků, veškerá evidence rozpracovaných zakázek.

V oblasti obcí obklopujících letiště Kbely, Letňany a Čakovice se denně množily letecké nálety. Zaměstnanci i občané museli i osmkrát utíkat do krytů. Na tuto oblast byly shazovány v 17 vlnách zápalné a tříštivé bomby o váze 1-5 kg, svázané ve věncích po šesti kusech.Na oblast Kbel a okolí bylo shozeno asi 42 000 bomb. Věcné škody byly značné, více než tři čtvrtiny domů byly poškozeny.

(čerpáno z informací webových stránek MČ Praha 9)

USA se přiblížily k „nejnebezpečnějšímu okamžiku v historii"!

0
0
Richard Haas
- kou -
26. 3. 2018 PrvníZprávy
Bývalý vysoký americký diplomat, jeden z teoretiků americké zahraniční politiky Richard Haas, uvedl, že USA v současné době prožívají „nejnebezpečnější okamžik" ve své moderní historii. 


 

„Donald Trump je nyní připraven bojovat na třech frontách: politické proti (zvláštnímu prokurátorovi) Bobu Muellerovi, ekonomické proti Číně/ dalším obchodním partnerům, stejně jako reálnou proti Íránu a / nebo Severní Koreji. To je nejnebezpečnější moment v moderní americké historii - a do značné míry to jsme my, kdo to způsobil, a ne některé události," napsal Haas na svém Twitteru.

Dříve Haas ve svém článku „Kam jít. Restrukturalizace americké zahraniční politiky“, zveřejněné loni v červenecovém-srpnovém vydání časopisu Foreign Affairs, uvedl, že v současné době Washington potřebuje společnou strategii, příznivou pro USA a jejích spojence. Slogan „Amerika na prvním místě" je špatný, protože, co je dobré, každá země se začne stavět sama sebe na první místo, a pak se nebude starat o americké zájmy, jen o své vlastní, zdůraznil Haas.

Ve světě jako celek by USA měly znovu získat úlohu zodpovědného akcionáře a nebýt izolovány od problémů. Neopouštět programy mezinárodní pomoci nebo boj o klima. Nepředvídatelnost zahraniční politiky je dobrá jako taktika, ne jako strategie. Mezinárodní pořádek, který se objevil po druhé světové válce, lze opravit, ale neměl by být zcela dezorganizován. A nelze zapomínat, kolik výhod tento řád přinesl právě Spojeným státům, dodal exdiplomat.

Richard Haas působil jako předseda Rady pro zahraniční vztahy od roku 2003, předtím byl ředitelem plánování politiky na ministerstvu zahraničí, a poradcem ministra zahraničí Colina Powella.


- - -


Související článek:

Když mým srbským příbuzným padaly na hlavy bomby

0
0
Jugoslávie - jaro 1999

Jiří Jaroš Nickelli
26.3.2018 ČeskéNárodníListy
Něco jiného je dozvídat se o válce, která se vás osobně netýká - a něco jiného je vědět, že vašim blízkým padají na hlavy bomby. Právě toto mne potkalo ve strašném roce 1999. 



V roce, kdy Česká republika naplnila svou politiku první hanbou od Mnichova. V roce, kdy vláda slovanské země svolila k přeletu bombardérů ničících druhou slovanskou zemi. Poté, co byla vražena do NATO jako špunt do lahve. Bez souhlasu lidu, který prý je suverénem moci ve státě...Do onoho NATO, které političtí dobrodruzi Česka neustále obhajují.

Když začalo bombardování, volal mi mobilem můj synovec z Bělehradu. Slyšel jsem přelétat nad naším domkem bombardéry jižním směrem. Synovec řekl, počkej 10 minut a uslyšíš, jak nám bomby padají na hlavy. Krve by se ve mně nedořezal. A skutečně za asi 12 minut jsem slyšel tlumené výbuchy. Synovec do toho křičel, dnes nás to minulo.

Pak nás čekaly noci bezesného spánku celé tři měsíce. Potom jsem díky starostovi obce mohl do Jugoslavie odjet. Dostal jsem jako příbuzný vstupní víza od svazové republiky Jugoslavie. Navštívili jsem tam mimo jiné i ministerstvo dopravy a viděli fotografie bombardování i z míst, kam jsme se nedostali. A přitom jsme projeli skoro celé Srbsko až na kosovské hranice. Co jsem v poničené Jugoslávii viděl, jsem sepsal v samizdatové knížečce Bělehradské lekce. Nakladatelé u nás se ji báli vydat. V Srbsku dodané výtisky vyvolaly nadšení, protože můj synovec je četl nahlas v srbštině přátelům.

Rozbombardovaný srbský Aleksinac - žádné vojenské cíle, teror proti civilistům

Co nakonec? Do té doby jsem uznával Ameriku jako spojence ve II. světové válce. Jako přítelkyni srbského národa, jehož partyzáni a vojáci bojovali proti hitlerovcům i chorvatským spojencům Hitlera - ustašovcům. A teď - najednou byla ze Srbska nepřátelská země? Najednou byla její města, obce, mosty, železnice, fabriky, přístavy na Dunaji, silnice a cesty bombardovány nelítostně, jakoby šlo o nějakou fašistickou zemi? Tu zemi, která nikoho nenapadla? Tu zemi, o které byly sprostě vymyšleny zprávy, že napadá nějaké Albánce? Později se ukázalo, že to všechno byly výmysly - ale to už bylo pozdě. Už byly zničeny továrny i mosty, železnice i cesty, obce i památky, televizní vysílače i televizní studia. Nikdy nezapomenu na ruku ženy, redaktorky televize v Bělehradě, vytrčené z trosek srbské televize. Nikdy nezapomenu na fotografie zabitých mladíků na mostu v Novém Sadu - ve městě slavisty Šafaříka, otce slovanského národopisu. Nikdy nezapomenu na rozbombardované ministerstvo kultury v Bělehradě zničené výbuchem kazetové bomby. Co by asi říkal pan exministr Herman, kdyby mu někdo na jeho ministerstvo házel bomby? A právě on tak resolutně obhajoval výroky presidenta Havla o humanitárním bombardování. Jeho hanba obhajitele "humanitárních bomb" mu zůstane navěky přišita, dokud neučiní pokání.

Co je na bombardování humanitárního? Ať je to v Jugoslavii, v Sýrii nebo Vietnamu či kdekoli jinde. Lze lišit toto - země agresora může snad dostat odplatu. Německo rozpoutalo válku - Německo dostalo odplatu. Ale Jugoslávie nebyla nikdy žádný agresor. Jakou odplatu měl dostat pravoslavný klášter v Rakovici zasažený tlakovou vlnou výbuchu bomb dopadlých na traktorový závod, kde se nikdy žádné vojenské věci nevyráběly? Agresorem bylo NATO a poprvé od II.světové války tam létali i Němci. Hanba dějin padá na všechny, kdož toto bombardování organizovali, veleli mu a páchali je. Ti všichni měli sedět v Haagu, ne nějaký president Miloševič, který tam zahynul, aniž mu něco prokázali. Ale to už je na jiný příběh.

A tak si myslím - všichni naši politici, kteří to tenkrát dopustili, by o každém výročí bombardování Jugoslávie měli dostat pořádný výprask, a ti, kteří tak milují muslimy, by měli dostat po muslimsku baštonádu - výprask na holé nohy. Aspoň toto by symbolicky smylo část hanby, která stále padá na naši zem, za to, že se zachovala neřádsky k bratrské zemi slovanské. A zločinci NATO by měli být postaveni za nepromlčitelný zločin před haagský tribunál. Na začátku jsem pravil, že je něco jiného, když se vás válka osobně nedotýká, a nebo osobně dotýká pro ohrožené blízké. Na konec to zpřesním. Nás se týká každá válka, kterou zaviní agresor. Každá válka, která ničí nevinné země, která ničí nevinné lidi. Emir Kusturica natočil film o sporu Chorvata a Srba na fotbale. Rvou se a soudce se ptá: Jak to bylo? Srb odpověděl: Fašista začal. Poučení: každý, kdo začne válku, je agresor.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno
Autor je příbuzný srbské rodiny v Bělehradě a v Černé Hoře

Demonstranti v USA i v Evropě měli transparenty s hesly: „Chraňte děti, ne zbraně“ či „My jsme změna“, Někteří z nich v naději zvedali své dlaně s nápisem: „Nestřílejte“… a Trump si v klídku hrál golf na Floridě…

0
0
Břetislav Olšer
26.3. 2018   Rukojmí
Po více než půl století od amerického masakru ve Vietnamu se o březnovém víkendu 2018 znovu stejně jako tenkrát masově protestovalo, opět proti americkým vražedným zbraním... Všichni měli na mysli jediné; demonstrovaly za zpřísnění kontroly prodeje zbraní. Chtěli jen přesvědčit zákonodárce, aby přijali tvrdší zbraňové zákony v reakci na únorový masakr na floridské škole… Vůbec nejvíce protestujících se sešlo v centru Washingtonu, kde téměř zaplnili více než kilometr dlouhou Pensylvánskou třídu mezi Kapitolem a Bílým domem
Mluvčí na demonstraci byli studenti, kteří 15. února 2018 přežili vražedný útok automatickou střelnou zbraní v Parklands na Floridě, kteří se stali novou silou požadující reformu vlastnictví zbraní v USA, a mladé oběti násilí páchaného střelnými zbraněmi z celé Ameriky.



„Lidé chtějí zákaz prodeje útočných zbraní, lidé chtějí zákaz velkokapacitních zásobníků. Lidé chtějí přísnější prověrky lidí kupujících zbraně. Buď stůjte na naší straně, nebo se mějte na pozoru. Voliči přicházejí,“ vzkázal z pódia politikům za aplausu davu sedmnáctiletý Cameron Kasky, který krátce po floridském masakru proslul ostrou televizní konfrontací s republikánským senátorem Markem Rubiem.

Jak jinak jednat s parťákem prezidenta Trumpa…? Na jeho adresu putovala i slova: „Je slyšet, jak se lidé, kteří jsou u moci, třesou,“ řekl shromážděným další z parklandských studentů David Hogg, který vyzval lidi, aby v listopadu do Kongresu zvolili nové zákonodárce, pokud ti současní odmítnou změny zákonů. Opět a znovu řeší USA druhý dodatek ústavy o možnosti držet zbraně…

O patrně nejemotivnější vystoupení se postarala jiná parklandská studentka Emma Gonzalesová, která přečetla jména obětí a pak několik minut mlčky v slzách stála u řečnického pultíku před ztichlým davem. Nakonec vysvětlila, že právě uplynulo šest minut a dvacet sekund, po které střelec na její škole zabíjel.

Přestože se ještě Amíci nevzpamatovali z další tragédie, kdy v polovině letošního února vyloučený student postřílel v areálu střední školy ve městě Parkland na Floridě 17 lidí, a už americká policie opět zasahuje, tentokrát na univerzitě v michiganském městě Mount Pleasant. V sobotu 2. března 2018 tam totiž zatkla devatenáctiletého Jamese Erica Davise, studenta druhého ročníku, když na koleji zastřelil své rodiče.


Tvrdohlavost většiny zákonodárců je přímo nestoudná; pod vlivem mocné lobby majitelů zbraní staví k těmto opatřením vytrvale odmítavě – na prvním místě je druhý dodatek Ústavy Spojených států mimo jiné říká: „Dobře organizovaná milice je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu. Právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno...”

(A přes to zkrátka nejede vlak... Nejvíce zbraní na světě za uplynulý rok totiž prodaly americké zbrojařské firmy Boeing za 28 050 milionů USD, Northrop Grumman za 27 590 milionů USD a Lockheed Martin za 26 460 milionů USD…)

Několik desítek protestujících s Trumpovým inauguračním sloganem „Vraťme Americe její velikost“ na tričku, se shromáždilo poblíž washingtonské demonstrace, aby dalo najevo podporu volnému prodeji zbraní. „Zbraně nezabíjejí lidi. Lidé zabíjejí lidi,“ řekl agentuře Reuters šestnáctiletý Connor Humprey, podle něhož by měli být kvůli lepší bezpečnosti na školách vyzbrojeni učitelé. Střelba na školách v USA…

Statisíce lidí se sešly v New Yorku, v Los Angeles, Chicagu, Bostonu či Houstonu. Více než 10 tisíc lidí dorazilo podle organizátorů i na shromáždění v samotném Parklandu, kde bylo v davu mnoho příbuzných obětí střídajících se v emotivních proslovech.

Podpořit americké studentské hnutí se rozhodli i lidé ve Francii, Německu či Británii. Poblíž Eiffelovy věže se shromáždila asi stovka lidí, desítky jich přišly v Londýně či Kodani, skupina lidí se shromáždila i v Madridu.

A v USA právě proto nyní řeší poněkud ošidné dilema: Dobrý pistolník, dobrý učitel? Na pořadu dne navíc nejsou dvě zákeřné vraždy za posledních několik let v Bratislavě, nýbrž zbraně v amerických školách po nedávném masakru 59 lidí v Las Vegas.

Ten den byl totiž 273. hromadnou střelbou v USA za posledních 275 dnů… Jakou vražednou střelbou dnes mohou ve srovnání s USA argumentovat Georgem Sorosem zmanipulovaní Slováci…?


Nepokoj proti válce ve Vietnamu začaly také ve Švédsku. Bylo 21. února 1968, kdy se Olof Palme ve Stockholmu, tehdy jako ministr školství, zapojil spolu se severovietnamským velvyslancem v Moskvě Nguyenem Tho Chanem do protestní akce proti americké účasti ve vietnamské válce. Palme a Nguyen Tho Chan zde vystupovali jako řečníci. Výsledkem toho bylo, že Spojené státy odvolaly svého velvyslance ve Švédsku a Palme byl za svou účast na protestní akci opozicí ostře kritizován.

Na mezinárodní scéně byl Palme znám především díky tvrdé kritice Spojených států během války ve Vietnamu. Poté 23. prosince 1972, tehdy již jako předseda vlády, měl Palme proslov v rádiu SR (Sveriges Radio), kde srovnával pokračující bombardování Hanoje např. s masakrem v Katyni, v Lidicích či s vyhlazování Židů a jiných skupin v Treblince.


Místo na chodníku na rohu ulic Tunnelgatan a Sveavägen, kde padl smrtící výstřel, co zabil Olofa Palmeho... Snímek Břetislav OIšer

Vláda USA nazvala toto srovnání „hrubou urážkou” a znovu byly přerušeny diplomatické vztahy se Švédskem – na jeden rok. Když šel pak Palme se svoji ženou Lisbet z kina, byl 28. února 1986 na ulici Sveavägen ve Stockholmu zblízka zasažen kulkou, 1. března 1986 byla konstatována jeho smrt. Vrah ani jeho zbraň nebyly dodnes objeveny... http://www.rukojmi.cz/clanky/1198-doplatil-palme-na-to-ze-verejne-protestoval-proti-zbrojarum-i-americke-ucasti-ve-vietnamske-valce

A pak se demonstrovalo v roce 1968 ve Francii. Vše začalo nenápadně; Univerzita Nanterre v Paříži vyloučila kvůli organizované stávce pařížských studentů proti válce ve Vietnamu několik anarchistů. Ti vzápětí svolali protestní demonstraci. Příjezd osmdesáti policistů rozlítil mnoho studentů, jež nechali výuky a přidali se k bitce. Pokračující policejní represe a zatčení více než pěti set lidí vyvolaly další hněv, jenž skončil mnohahodinovou pouliční bitvou, během níž policie obušky a slzným plynem útočila i na náhodné kolemjdoucí.

Protesty po celé Francii pak vyvrcholily 13. května 1968 milionovým shromážděním v ulicích Paříže. Tváří v tvář takovému masivnímu protestu se policie rozhodla opustit latinskou čtvrť a studenti obsadili Sorbonnu. O den později uzamkli dělníci ze Sua-Aviation management v jejich kancelářích a obsadili továrnu.

Továrny Cleon-Renault, Lockhead-Beauvais a Mucel-Orleans je následovaly druhý den. Tu noc bylo také obsazeno pařížské Národní divadlo, které se stalo stálým shromážděním pro masové debaty a emotivní diskuze.

V této době odjel president de Gaulle do Rumunska. Když se vrátil, byla Francie ve stávce. Stávkovalo 7 milionů lidí. Tanečnice ve Folies Bergere si na protest zakryla svá ňadra... Jako další byla obsazena největší francouzská továrna Renault-Billancourt a 17. května byla v rukou dělníků již stovka pařížských továren. Brzy jich bylo už přes sto dvacet a 20. května se pak stávka stala generální a účastnilo se jí šest milionů lidí.

Byl podniknut útok na oceláře ve Flinsu, po kterém následovala čtyřdenní bitva. Na jejím konci zůstal jeden mrtvý dělník. V tom zasáhl de Gaulle. Rozpustil národní shromáždění a vypsal nové volby. V nich zvítězili gaullisté. První co udělala nová vláda, byl zákaz levicových organizací a vyasfaltování všech bulvárů a chodníků - byly odstraněny kostky – to pro případ nových nepokojů.

Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá; podle agentury AP šlo včera o spontánní a jeden z největších amerických protestů od dob války ve Vietnamu. Rád bych nyní připomenul jednu z nejbestiálnějších akcí US Army, která se navíc uskutečnila o vánočních svátcích, když při bombardování Hanoje počátkem 70. let nechal prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války.

Nixon také nařídil bombardování tajných komunistických základen na území v té době neutrálního Laosu a Kambodže, na něž na jaře 1970 zaútočily americké a jihovietnamské jednotky. Tato akce sklidila ve Spojených státech obrovskou vlnu kritiky. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. Mezi 18. a 29. prosincem 1972 upravili Američané pro tzv. vánoční bombardování nejprve čtyřicet dva letounů B-52D v úpravě Big Belly, tj. velké břicho.


Za dvanáct dnů operace Linebacker II. se uskutečnilo 729 vzletů letounů B-52 verzí D a G, během nichž bylo svrženo více než patnáct tisíc tun bomb na města Hanoj, Haiphong a řadu dalších cílů v Severním Vietnamu. Američané přiznali ztrátu patnácti B-52, dalších pět strojů bylo těžce poškozeno, stejný počet letounů byl poškozen lehce, pětadvacet členů jejich posádek zahynulo.

Novináři označili válku za taktiku doby kamenné a Nixona za nepříčetného tyrana. Kobercové nálety a 12 milionů tun bomb, mezi nimi i ty tříštivé, zakázané Ženevskou konvencí, napalm a život jihovietnamských obyvatel se přestěhoval do podzemních tunelů s nemocnicemi i operačními sály.

Proti vládě USA a Nixonovi demonstrovali v USA statisíce lidí. Největší protivládní odpor organizovali studenti, odpovědí vlády USA bylo uzavření stovky vysokých škol v USA. V této bouřlivé atmosféře byla na 4. května 1970 zorganizovaná studentská demonstrace na státní univerzitě v Kentu ve státě Ohio. V areálu univerzity se na akademické půdě sešlo v ten den asi tři tisíce protestujících studentů. Šlo v ten den o pokojný studentský protest, proti němuž však byla vyslána Národní garda.

Sedmdesát jejích příslušníků zaútočilo v poledne na studentskou demonstraci se zbraněmi s nasazenými bajonety a slzným plynem. Pár studentů posbíralo kanystry se slzným plynem a hodili je zpět k postavení Národní gardy.

Výsledkem byla salva kolem osmdesáti výstřelů proti těmto neozbrojeným mladíkům a dívkám. Touto palbou Národní gardy na akademické půdě byli zabiti čtyři studenti a devět jich střely, většinou do zad, vážně zranily. Po tomto masakru byla Kentská univerzita na šest týdnů uzavřena.

Až mohutná stotisícová protiválečná a protivládní demonstrace ve Washigtonu donutila prezidenta Nixona alespoň pozvat několik kentských studentů do Bílého domu a vyjádřit jim politování nad touto tragédií. Omluva od člověka, který musel být brzy poté odvolán z funkce prezidenta pro svůj podvod při odposlechu v sídle demokratů, byla čirým pokrytectvím.

Při jejím výročí bylo v roce 1990 rozhodnuto postavit na místě střelby v areálu univerzity památník k této události. Nyní je památník zrealizován pouze z deseti procent a nebudou na něm ani uvedena jména zastřelených…

Všichni přitom byli studenti kentské Univerzity. Zároveň však Nixon zakázal kdykoliv jakékoliv demonstrace na půdě všech amerických škol… https://audiklub.cz/forum/tema/183201-strelba-do-studentu-v-usa-zifcak-by-tise-zavidel-hluboke-zkusenosti-demokracia

Inu, marně měly v neděli 25. března 2018 miliony demonstrantů v městech v USA i Evropě v rukách transparenty s hesly jako „Chraňte děti, ne zbraně“ či „My jsme změna“. Někteří z nich zvedali dlaně, na nichž měli nápis „Nestřílejte“ a 45. šéf Bílého domu Donald Trump si přitom klidně hrál golf na Floridě; přestože zrovna tam si nedávno v gay klubu v Orlandu střelba vyžádala 50 mrtvých včetně útočníka a 53 zraněných…

Nebohá justice

0
0
Zdeněk Jemelík
26. 3. 2018       ZdenekJemelik
Veřejnost nezřídka projevuje nespokojenost se stavem justice (včetně státního zastupitelství). Část nářků je skutečně oprávněná. Důvodů neutěšeného stavu je více. Za hlavní považuji dlouhodobou bezkoncepčnost jejího řízení, ke které přispívá krátká životnost ministrů spravedlnosti. Ti se střídají jako apoštolové na orloji a každý z nich chce dělat vše jinak a lépe než jeho předchůdce. Výdobytky usilování předchůdce někdy zničí. Když pak přijde čas jeho odchodu, obvykle odchází od nedokončeného díla.


Z tohoto hlediska by bylo pokrokem ustavení soudcovské samosprávy, jež by byla nezávislá na zmatcích v politickém životě země. Různí vlivní činitelé ale jejímu ustavení nepřejí s odůvodněním, že by hrozilo prohloubení beztak již nepříjemně pociťovaného zapouzdření justice.

Ty námitky mají své opodstatnění. Soudci i státní zástupci dnes uplatňují zvykové právo beztrestně krátit práva stran řízení a skutečně je využívají, domnívajíce se, že jsou „lidem vyvoleným“, stojícím nad ostatními vrstvami obyvatelstva, které někteří vnímají jako verbež či lidský hnůj. Sami sobě a svým kolegům přiznávají právo na automatické promíjení všelikých hříchů. Když soudce odsoudí obžalovaného bez důkazů k vysokému trestu a odvolací soud zruší rozsudek právě pro nedostatek důkazů, bere se to jako projev odlišného právního názoru a žádného kárného žalobce nenapadne, že by takového soudce měl pohnat před kárný senát, aby jej svlékl z taláru. Soudci i státní zástupci nepřetržitě bojují za nezávislost, ač nejsou schopni vysvětlit, v čem se projevuje nedostatek jejich nezávislosti. Zásadně nemluví o tom, že jsou službou státu občanům, z jejichž daní jsou živi, a měli by proto ke své službě přistupovat s pokorou.

Protiváhou zřízení soudcovské samosprávy by proto mělo být vybudování nezávislé mimoresortní služby, která by vykonávala nezávislý dohled nad justicí včetně státního zastupitelství a stíhala by poklesky soudců a státních zástupců.

Hnutí ANO jako nejsilnější parlamentní strana nese zvlášť vysokou odpovědnost jak za různá klopýtání justice, tak za škody, jež jimi působí občanům – svým obětem. Zdá se mi, že s resortem zachází hůře než zasluhuje, hůře než kterákoli strana, jež jej dříve obhospodařovala.

Do předchozího volebního období nastoupilo ANO s náročným programem změn, jejichž uskutečnění by justici posunulo podstatně blíže ke světlým zítřkům. Do čela resortu postavilo vzdělanou odbornici v oboru trestního práva a penologie, prof.Helenu Válkovou, která měla na tvorbě volebního programu klíčový podíl. Neposkytlo jí mediální podporu, když ji od nástupu do funkce houfně napadali různí presstituti včetně redaktorů novin, vlastněných Andrejem Babišem. Když se dostala do sporů s náměstky, které jí Hnutí přivedlo, a kteří si mysleli, že paní ministryně bude štítem, za nímž budou dělat, co se jim zlíbí, vedení strany ji nepodpořilo a přimělo ji k odchodu.

Její nástupce Robert Pelikán se necítil „jejím“ programem budování resortu vázán. Uplatnil své vlastní priority. Nechci tvrdit, že nebylo na místě se jimi zabývat, a připouštím, že i tak se udělal velký kus práce. Ale nebyly to stěžejní body původního volebního programu a hnutí vlastně v tomto případě jej v tichosti opustilo. Kupodivu nikdo nekřičel, že podvádí své voliče. Šéfové resortu se mohou střídat, ale koncepce má být dlouhodobě neměnná.

Vedle toho by ministr měl mít možnost pracovat nejméně dvě funkční období na zhmotnění koncepce resortu své strany, s kterou se ztotožňuje. Heleně Válkové stranické vedení „ustřihlo křídla“ dříve, než stačila vzlétnout. Robert Pelikán šel svou vlastní cestou, ale v tuto chvíli mu asi hrozí, že se jejímu konci ani nepřiblíží, natož že by jej dosáhl. Jeho křeslo údajně patří k těm, jež jsou předmětem kupčení při jednání o sestavení koaliční vlády. Můžeme se tedy těšit, že brzy nastoupí nový ministr, který nenapraví nic z toho, co se Robertu Pelikánovi nepovedlo, nedokončí nic z toho, co již dokončit nestihl, zato vnese do řízení resortu jiné, dosud neznámé zmatky. Určitě přinese také něco nového, lepšího, ale není jisté, že výsledná bilance výměny ministra bude kladná. Není lepší cesty k zachování smutného čelního místa v žebříčku evropských států co do vysokého počtu vězněných osob, než ta, která vede přes používání resortu spravedlnosti pro politický kuhhandel.

Putin umožnil Erdoganovi zřídit v Afrinu Islámský emirát a vykročil tím na cestu k prohře v celé syrské válce

0
0
Jana Maříková
26. 3. 2018
V Evropě řešíme smrt bývalého rukého špióna a vyhošťování ruských diplomatů. Mezitím Erdogan v dobytém Afrínu provádí genocidu Kurdů a území se chystá přeměnit na islámský emirát. Koalicím ruského letectva a Syrské arabské armády a amerického letectva a kurdských milicí YPG a YPJ se loni podařilo ze Sýrie vyhnat Islámský stát (IS). Od minulé středy vrtulníky US Air Force evakuují důstoníky džihádistické milice An-Nursa z oblasti Ghúta, kterou s podporou ruských letadel dobývají syrská vládní vojska. Od něděle řadové džihádisty evakuuje pozemním konvojem na sever ruská vojenská policie. Turecká armáda, která džihádisty vyzbrojila a vybavila pro ně zřizuje v Afrínu ubytování a do provincie jako kolonisty posílá další tisíce vetránů IS. Afrínští Kurdové se zřejmě stali obětí dohody velmocí o rozdělení sfér vlivu v Sýrii. "Výměny" Ghúty za Afrín. Tato dohoda ale může vést k ruské prohře celé války.


V jedné ze svých detektivních povídek s otcem Brownem, o jedné bitvě slavného generála a smrti mladého důstojníka, použil Gilbert Keith Chesterton otázku či rčení: "Jak schováš jednu mrtvolu? Do hromady jiných mrtvol!" Bitva byla kvůli tomu, aby se zakryla vražda důstojníka, který generálovi přišel na cosi velmi nekalého. Situace posledních dnů a týdnů mě nutí, abych toto rčení obrátila: "Jak schováš stovky a tisíce mrtvol? Pod jednu, o které budeš mlít, psát a spřádat teorie o tom, kdo ji má na svědomí."

V severosyrském Afrínu a už brzy nejen tam se dějí věci, které, mírně řečeno, odporují mezinárodnímu právu. Turecko tam s požehnáním všech mocností vede válku proti severosyrské Rojavě. Regionu, kde si Kurdové za cenu vlastní krve vybudovali samosprávnou konfederaci, s náboženskou svobodou a rovností mužů a žen. Když to nazveme pravdivě - Turecko provádí genocidu, naprosto legálně, pod záštitou NATO a s tichým souhlasem Ruska.

Média většinou mlčí, a když už otevřou pusu, tak lžou. O tom, jak agrese začala, když přejala tureckou propagandu o střelách, vypálených z Afrínu. Lžou o počtu mrtvých, o tom, kdo je tu terorista. Dnes už je většina kantonu Afrín dobyta Turky a Erdogan právě vyhlásil, že se vydá dál. A jak Rusové, tak i Američané mu zřejmě přenechají území, obydlená Kurdy a Jezídy.

Tereza Spencerová na FB napsala, že "Rusové prý vyklidí kurdský Tál Rifáat na severu Sýrie a přenechají ho Turkům... Totéž Ankara, která už ovládla Afrín, teď očekává od Američanů v Manbídži. Z jižního cípu Východní Ghúty prý za včerejšek vyšlo na 5000 džihádistů, eskortu zajistila ruská vojenská policie…".

Erdoganův islámský emirát
Totéž potvrzují další zdoje přímo z místa. Německý publicista Kerem Schamberger, který je přímo v Rojavě, v rozhovoru pro magazín Ajour potvrdil, že Turci zřizují v dobytém Afrinu kolonii pro veterány ISIL , kteří u Erodagana našli azyl. V řadách turecké armády se agrese proti Afrínu účastnilo několik tisíc džihádistů. Na okupované území se podařilo proniknout i reportérovi tureckého původu Fehimu Tastekinovi, který na místě podle znaků na uniformách identifikoval příslušníky celkem 19 různých islamistických formací, jež před tím válčily v různých koutech Sýrie a Iráku. Mezi jinými i Brigádu sultána Murada, která je na seznamu teroristický organizací OSN a jež je složena z Turkmenských islamistů. Na řadu z nich byl v Rusku vydán mezinárodní zatykač jako na teroristy účastnící se útoků na civilisty na Kavkaze. Na místě viděl i příslušníky tzv. Ujgurské brigády, což je teroristická organizace usilující o odtržení a islamizaci západních oblastí Číny. Obě organizace jsou řazeny do celosvětové teroristické sítě Al-Káida. Před přesunem do Sýrie působily po boku Talibanu v Afghánistánu. Během afrínské agrese působily v řadách útočící turecké armády pod velením zvláštních jednotek Šedí vlci. Jde o tureckou obdobu nacistických Waffen SS. Její příslušníky lze charakterizovat jako extrémní nacionalisty, jejichž zájmem je přednostně zabíjení Kurdů. Podobně jako bylo cílem SS vraždění Židů. Vojenské oddíly Šedých vlků byly podobně jako Waffen SS vytvořeny z bývalých z příslušníků turecké tajné politické police a zvláštních policejních sil. Šedí vlci v 80. letech operovali jako zpravodajská služba a mafiánská organizace i v západní Evropě. Ve Francii jsou zakázaní jako teroristická organizace.

Syrská arabská armáda (SAA), které velí prezident Bašár Asad, minulý týden s podporou ruského letectva prolomila třicetikilometrový klín do islamisty ovládaného sektoru v Ghútě. Síly džihádistů tak byly rozděleny do dvou oddělených a obklíčených oblastí. Nejvyší velení džihádistké milice An-Nusra však minulý týden s pomocí USA začalo vyklízet pozice. Podle německého reportéra Horsta Frohlicha z deníku Voltaire Netzwerk jejich evakuaci od středy 21. března 2018 provádí i vojenské vrtulníky amerického letectva. Frohlichovi se podařilo dostat až do těsné blízkosti vesnic Jissi a Calo, do nichž se stáhli nejvyšší veliteské kádry Nusry, a v nichž opakovaně přistály americké vrtulníky. V jednom případě se mu dokonce podařilo vyfotit evakuaci džihádistů. Německý deník Voltaire Netzwerk přinesl informaci, že americké letectvo přesouvá zachráněné džihádistické šarže do Iráku. Řada militantů bojujících u Ghúty původně pochází z irácké odnože teroristické organizace Daesh. Irák je však zřejmě jen přestupní stanicí.

Cílem je podle všeho Afrin, kde probíhá dokonalé etnické čištění, aby se udělalo místo. Včetně ničení památek, které jsou jiné než muslimské.

Špivavá dohoda velmocí

Člověku se to nechce věřit, zdravý rozum se brání, že tak hnusný obchod mohl proběhnout ve světě, honosícím se tradicemi humanismu, v tzv. západním světě - a ve spolupráci s Ruskem. Proto radši věříme tomu, že probíhá stará dobrá studená válka, projevující se vyhošťováním diplomatů a svalnatými řečmi na obou stranách. Na to jsme si zvykli a náš mozek je uzpůsoben tak, aby nás chránil před hrůzami, na které zvyklí nejsme.

Genocida

Mezitím jsou stovky tisíc lidí na útěku, a ti, kdo neutekli, jsou vyháněni - i staří lidé. Islamisté, kteří se vevalili do Afrínu po boku turecké armády, uspořádali hon zejména na Jezídy, které považují za nevěřící.

Elke Dangeleit píše na webu Telepolis o tom, jak probíhá likvidace Jezídů - "Ukažte nám domy Jezídů!" To se dožadují islamisté, kteří se stěhují do vesnic po vyhnaných obyvatelích. Tyto domy jsou okamžitě vyrabovány a zapáleny, lidé, kteří zůstali, hlavně staří, jsou ponižováni, svatyně ničeny a posvátné sgtromy znesvěcovány. Afrín, kde spolu žili Kurdové, Jezídové, křesťanští Asyřané i Arabové, se mění v další hnusný chalífát. Dangeleit cituje lékařku Melav Bari, členku Společnosti jezídských akademiků, která hovoří o tom, že mizejí lidé a ženy jsou unášeny. Když Jezídové trpěli pod nadvládou IS a jejich ženy byly sexuálně zotročovány, náramně jsme to odsuzovali. Teď už jejich osudy a životy nikoho nezajímají.

Putinova hrubka

Kerem Schamberger ve svém článku zveřejněném rovněž v Ajouru upozorňuje na to, že zřejmě došlo k dohodě velmocí o rozdělení sfér vlivu. O výměně Ghúty za Afrín. Podává svědectví o tom, jak se v kritický okamžik války afrinští Kurdové a Syrská arabská armáda dohodli na společném postupu. Jednotkám SAA se podle něj podařilo probojovat až na vzdálenost pohých 20 km od Afrín City. Jeli Kurdům na pomoc s tím, co opravud potřebovali – s protivzdušnými raketami. Jejich použití však Rusové syřanům neumožnili. Nedali jim elektromnické klíče k odpálení raket na turecká letadla.

Turkům se Afrin podařilo dobýt proto, že Kurdové neměli vzdušné krytí. Původně je podle dohody afrínské samosprávy s ruskou armádou zajišťovalo ruské letectvo. K tomu účelu mělo na místě zřízeno i leteckou základnu. Rusové ji však vyklidili den před tureckým útokem. Stažením leteckého štítu umožnili Erdoganovi Afin dobýt. To se podle Schambergera ukázalo především ve dnech, kdy Rusové na několik dní obnovili blokádu vzdušného prostoru. Turecký postup se zastavil. Na několika místech byli Turci a džihádisté dokonce zatlačeni zpět. Pak se však ruská letadla opět stáhla a nebe opanovaly turecké bombardéry. Postupně přeměnily na pole sutin Jindires, které chránilo přístup k Afrin City i metropili kantonu. Po 2 měsících neustálého bambardování Kurdům nezbylo nic jiného než civilisty evakuovat a jednotky YPG a YPJ stáhnout do hor.

Erdogan je však stejný jako Hitler, kterého ostatně obdivuje, a ani se tím netají. Když se mu uhne na jedno místě, tak chce další. Nyní tlačí na USA aby mu vydaly v plen i Kurdy v Rojavě. On chce prostě Kurdy kompletně vyhubit. Stějně jako Hitler Židy. Už připravuje i ofenzivu do severoiráckých oblastí obývných Kurdy. Když Putin rozhodl o vydání Afrinu Turkům, tak podle mého udělal stejnou chybu, jako když Franice a Británie zradili Československo v roce 1938 v Mnichově a donutily nás přenechat nacistům pohraničí.

Proč je tahle válka

Celá syrská válka se totiž vede kvůli tomu, aby Turecko mohlo přes severní Sýrii natáhnout ropovod a plynovod z Kataru a Saudská arábie. Stažením na jih a výměnou Ghúty za Afrin možná Rusové získají chvíli klidu v zázemí kolem Damašku. Ovšem riskují tím prohru v celé válce. Pokud se Erdoganovi podaří zřídit Islámský emirát v Afrinu, a pokud mu USA přenechají k dobytí i Rojavu, tak po 7 letech Erdogan získá to co chtěl. To kvůli čemu vyzbrojil a vybavil džihádisty z ISIL a dalších teroristických skupin, které vyslal do Sýrie. Jde o území, kterým má vést ten prokletý ropovod a plynovod.

Jeho vybudování by znamenalo porážku Ruska. Nejen v Sýrii. Putinovi se podařilo pozvednout ruskou armádu z popela díky příjmů z vysokých cen ropy a plynu. S EU vede neustálé tahanice o jižní větev zásobovaní Evropy plynem a ropou z Ruska. Jižní státy jako Řecko, Bulharsko a Itálie by ty roury z Ruska chtěly, ale EU se jim v tom snaží bránit.

USA a Turecko se ruský plyn a ropu z evropského trhu snaží aspoň z části vytlačit dovozem z oblasti Perskézo zálivu. Ta se nyní děje tankery, které jsou drahé. Proto začala válka v Sýrii. Aby na jejím území mohly být postaveny roury z Kataru a SA. Asad s návrhem nesouhlasil a proto začala občanská válka. Nyní Turkům v realizaci záměru s rourami od Arabů stojí v cestě Kurdové. Jestli je Rusové obětují v zájmu udržení základen na jihu, tak možná vyhrají jednu bitvu, ale prohrají celou válku. Jakou cenu má udržení Asada u moci za cenu toho, že Turci a džihádisté získají sever Sýrie? Dobytí Rojavy Turky a realizace záměru s ropoveodem a plynovodem by pro Rusům přineslo prohru celé další 2. studené války. Přivedením arabské ropy a plynu do Evropy přes Turecko by se snížily růské příjmy z vývozu obou surovin. Tím i peníze na nové zbrojení. Takto uý jednou SSSR prohrál první studenou válku.

Zatýkání studentů v Turecku

Ještě si neodpustím poznámku k našemu chrabrému studentstvu - na Bosporské univerzitě v Istanbulu proběhla v neděli razie - na kolejích i v domovech studentů, kteří vyjadřovali odpor proti Erdoganovu válečnému štvaní. V sobotu je zmínil v projevu a v neděli policie konala. Ačkoli jsem to rozeslala okamžitě, nevšimla jsem si zatím žádné spontánní studentské solidarity - proč taky, když v tom není Zeman. Psaly o tom kromě mých zdrojů i turecké noviny, ozdrojováno je to dostatečně.

Ve čtvrtek se koná na Náměstí republiky demonstrace s názvem : "Prolomit ticho kolem Afrínu!" Všichni jsou zváni - ale ČT to asi nedá, tak naši studenti nedorazí.....ráda se budu mýlit. Protože jestli něco nesnáším víc než zabíjení a zbabělost, tak je to pokrytectví. Nějaký nevtipný politik, jméno není důležité, přirovnal studenty ze stávek za demokracii či co to bylo, ke studentům z roku 1938 (opravdu si spletl rok). Chce se mi zvolat - "Hic Rhodus, hic salta, milí studenti! Tady se bojuje o akademické svobody, v Istanbulu, ne na dvorcích našich škol!"

Příliš mnoho demokracie: Německo je pro zrušení principu jednomyslnosti v EU

0
0
26. 3. 2018     zdroj
Ministerstvo zahraničí Německa podpořilo návrh předsedy Evropské komise Jean-Clauda Junckera o zrušení zásady jednomyslnosti při hlasování Evropské unie o problémech zahraniční politiky. Zásada jednomyslnosti umožňuje snadné dosažení svých cílů těm, kteří chtějí zvenčí rozštěpit EU", uvedl státní ministr na ministerstvu zahraničních věcí Německa Michael Roth. Informoval o tom list Deutsche Welle.


Pro toto rozhodnutí se vyslovil také expert pro otázky zahraniční politiky konzervativní frakce CDU/CSU v Bundestagu Jürgen Hardt. "Možnost rozhodování většinou by byla účelným doplňkem arzenálu evropské zahraniční politiky, zvýšilo by to schopnost Evropské unie jednat", poznamenal.

Mezitím evropský komisař pro politiku sousedství a jednání o rozšiřování Johannes Khan uvedl, že, možná, v budoucnu nebudou všechna rozhodnutí, týkající se přistoupení nových zemí k Evropské unii, přijímána na základě zásady jednomyslnosti. Přičemž jde o technická řešení v procesu jednání mezi EU a kandidátskými zeměmi, ale bezprostřední rozhodnutí o přijetí nových členů "jsou natolik zásadní, že by měla být přijímána jako dříve jednomyslně", vysvětlil. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru Junker vyzval ke zrušení principu jednomyslnosti při rozhodování o zahraniční politice. Podle jeho vyjádření tato zásada brání možnostem Evropské unie podílet se na řešení důležitých problémů mezinárodní politiky.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live