Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Zoufalci...Prezident M. Zeman jim rozkopl jejich intrikánskou bábovičku (po kolikáté již?).

0
0
Ladislav Petráš
28.3. 2018   Rukojmí
Jak je vidět, politiků, kteří umí jen politikařit a vést různé zákulisní hry a pletichy máme dost. Kdo nám však chybí, jsou osobnosti. Osobnosti angažované v politice. Pokud budeme mít na politické scéně jen politiky a politické strany, které handlují něco za něco (viz současné rozhovory mezi ANO a ČSSD), tak se z tohoto politického marasmu nedostaneme.

Říká se, že pes je nejvěrnější přítel člověka. Je zajímavé, že se to neříká o politicích. Bylo by přece krásné, kdyby se jako lidová moudrost z pokolení na pokolení předávalo, že politik je nejlepším přítelem svého občana. Toho se zřejmě hned tak nedočkáme. Asi to má své příčiny. Ale to rčení o psech mohu z vlastní zkušenosti potvrdit.Tento přátelský vztah má však, tak jako ostatně vše, své základní podmínky. Jednou z nich je to, že člověk nesmí násilím lámat charakter svého psa. Pes má totiž svůj charakter. Dalo by se dokonce říct, že má svou čest. Pokud budete respektovat tyto vlastnosti svého psa, buďte si jisti, že pes bude respektovat vás. Vzájemný respekt je předpokladem pro vzájemnou důvěru. Proč to funguje mezi psem a člověkem a nefunguje to mezi lidmi navzájem, to nevím.
Ostatně vývoj politické situace v naší kotlině dosvědčuje tuto vzájemnou nedůvěru mezi politikem a jeho voličem. Nejprve však chci uvést několik obecnějších souvislostí. Jde o to, abychom viděli to dění na našem politickém „dvorku“ v širších souvislostech. My nejsme pupkem světové politiky, ale v závislosti na našich politicích jsme v určitém patře této politiky. Buď můžeme být rovnocenným partnerem, suverénním (ale zároveň mnohdy, právě pro svůj suverénní názor ignorovaným) činitelem, nebo pouze vykonavatelem přání (rozkazu) někoho jiného. Vždy bude záležet na tom, jaké máme politiky. Vždy bude záležet na tom, jaké to jsou osobnosti a jak respektují zájmy občanů, kteří je pověřili řízením svého státu, svých osudů. Vždy bude záležet na tom, jestli mají svůj charakter (a jaký) a svoji čest.
V posledních dnech se všechna masmédia na celém světě zahltila zprávami o pokusu likvidace dvojitého agenta Skripala. Nebudu se rozepisovat o této kauze podrobně. Je dostatek informací ve všech médiích. Ale pozor! Ve většině jsou to informace jednostranné (alespoň v těch oficiálních). Nebudu tady agitovat pro jedny, nebo druhé názory. Jen chci, aby tyto názory z jedné i druhé stany byly posuzovány selským rozumem a ne hloupě přebírány bez přemýšlení. Nejsme přece hlupáci, i když řada námi zvolených politiků a řada takzvaných novinářů nás za hlupáky zřejmě považuje.
Osobně mohu konstatovat, že mně velmi překvapila reakce některých našich politiků na jednoduchou zprávu. Prezident M. Zeman požádal jednu naši zpravodajskou službu (BIS) o to, aby prověřila, zda se na našem území nevyvíjela, neskladovala látka označovaná jako „Novičok“, se kterou (údajně) byl podniknut útok na bývalého dvojího agenta Skripala a jeho dceru, kteří se nacházeli na území V. Británie. Na této žádosti není nic neobvyklého. Selský rozum říká, že pokud mě někdo požádá o pomoc proti někomu druhému a nedá mně dostatek podkladů pro mé rozhodnutí, musím si informace obstarat sám. Důležité je to zejména tehdy, když se jedná o bezpečnost státu, jako v tomto případu. Jinak můžu být za užitečného idiota, zneužit pro udělání špinavé práce za někoho jiného. Stávám se jednoduše a prostě děvečkou pro vyklízení chlívu někoho jiného. Co by měl takový postup společného s politikou suverénního státu?
A světe div se! Informace o státnickém a odpovědném rozhodnutí prezidenta republiky vyvolala šílenství. Tato informace vzbudila u našich některých politiků zděšení, které vyústilo až k obvinění prezidenta republiky z vlastizrady.
Ponechme na chvilku stranou rozbouřené emoce některých našich rádoby politiků a zůstaňme alespoň na chvíli u zdravého selského rozumu. Pokud se každý z nás potřebuje v nějaké situaci rozhodnout, vždy musí mít k dispozici alespoň základní informace ke svému rozhodnutí. Podstatně závažnější jsou rozhodnutí prezidenta a vlády v otázkách, které se týkají naší bezpečnosti a budoucnosti. Po této krátké odbočce se vraťme k meritu věci.
V. Británie požádala EU a NATO o podporu ve sporu s RF o autorství teroristického činu s použitím chemické látky „Novičok“.  Nedodala však žádné hodnověrné informace, že autorem tohoto útoku je právě RF. Naopak, odmítání spolupráce s RF při vyšetřování tohoto činu, okamžité a ukvapené závěry a ultimáta ze strany V. Británie vůči RF vyvolávají dojem o účelovém napadání Ruska zrovna tak jak jsme toho byli svědky při sestřelení civilního letadla letu MH17 nad Ukrajinou. Tam také, ještě než sestřelené letadlo dopadlo na zem, viník byl jasný. Západním zemím byl znám okamžitě. Oficiální představitelé západních zemí označili za viníka RF, i když do současné doby nejsou známé výsledky vyšetřování. Marně RF předkládala své informace vyšetřovací komisy, marně se chtěla do vyšetřování zapojit. Nedostala povolení! Holandská vláda, která vyšetřovala tuto tragédii, uvalila na výsledky vyšetřování embargo. Proč asi?
Obdoba nastala i po útoku na agenta Skripala a jeho dceru. Zde je prohlášení RF:
„Vyjadřujeme razantní protest v souvislosti s přijatým rozhodnutím řady členských zemí EU a NATO o vyhoštění ruských diplomatů. Považujeme tento krok za nepřátelský a neodpovídající úkolům a zájmům o zjištění příčin a hledání viníků incidentu, k němuž došlo 4. března 2018 v Salisbury. Provokativní gesto pověstné solidarity s Londýnem těch zemí, které se podvolily úřadům Velké Británie v tak zvané „záležitosti Skripalů“, aniž by se namáhaly vyznat se v okolnostech tohoto skutku, je pokračováním konfrontační linie zaměřené na eskalaci situace,“ tvrdí ruská strana.
„Jde o pokus o vraždu ruských občanů na území Velké Británie. Ruská strana, nehledě na naše opakované výzvy k Londýnu, nemá žádnou informaci v této záležitosti. Nemají objektivní a vyčerpávající údaje ani spojenci Velké Británie, kteří se slepě řídí zásadou euroatlantické jednoty na úkor zdravého rozumu, norem civilizovaného mezistátního dialogu a zásad mezinárodního práva. Je samozřejmé, že uvedený nepřátelský krok této skupiny zemí nezmizí beze stopy a my na něj budeme reagovat,“ varuje Rusko skrze svou ambasádu v Praze.
Na základě této nepodložené žádosti o podporu V. Británie ve sporu s RF byla v řadě zemí EU i mimo ni přijata opatření k vyhoštění akreditovaných diplomatů. Z 28 členských zemí to byla polovina (ke dni 26. 3. 2018), celkově k tomuto dni se rozhodly vyhostit ruské diplomaty následující země: V. Británie 23, Norsko 1, Švédsko 1, Finsko 1, Dánsko 2, Estonsko 1, Litva 3, Lotyšsko 1, SRN 4, Polsko 4, ČR 3, Francie 4, Španělsko 2, Itálie 2, Chorvatsko 1, Rumunsko 1, Ukrajina 13, Austrálie 2 a USA 60.
Takové masové vyhoštění diplomatů je, jak ukazuje historie, jedním z posledních kroků k válce. Pokud totiž není s kým komunikovat na úrovni diplomacie o vzájemných problémech, zůstává jen jedno řešení. Tím je válka. Jak se má tedy zachovat odpovědný politik? Má brát jako fakt nepodložené zprávy (vzpomeňme jen na naší nedávnou historickou zkušenost, která předcházela Mnichovské zradě našich spojenců Francie a V. Británie)? Nebo si má nechat prověřit situaci? Prezident M. Zeman se zachoval jako státník a ne jako politik, který vědomě strká hlavu do cizího chomoutu.
A jaká byla odezva našich rádoby politiků? Náš velvyslanec v USA Kmoníček papouškuje slova premiérky V. B. T. Mayové, že Rusko je „… s největší pravděpodobností autorem…“ tohoto činu a je nutné být solidární s V. Británií. Poslankyně za ODS M. Němcová dokonce prohlásila: „Jsem přesvědčená, že prezident se té velezrady dopustil. Svými slovy nahrává Rusku, nikoli jistotě ČR.“ Čím se prezident dopustil velezrady? Prostě tím, že chce mít jistotu, že případná otravná látka nebyla v minulosti skladovaná na našem území a že v současnosti ji nemáme k dispozici? Tím, že chtěl mít jistotu, že ČR nemůže být označována za potenciálního spolupachatele?
O podání ústavní žaloby na prezidenta uvažují i poslanci za hnutí Starostové a nezávislí. „Rusko vede hybridní válku se Západem, jehož jsme součástí. Součástí té války je i dezinformační rovina. Tady se prezident Zeman jasně připojil k šíření dezinformačních zpráv,“ prohlásil poslanec Farský (STAN). Panu Farskému se podařil vskutku krkolomný kousek. Obezřetnost prezidenta, aby měl jistotu v tom, že se nebudou šířit poplašné a falešné zprávy o roli ČR v tomto incidentu, prohlašuje za šíření dezinformačních zpráv. Zřejmě se panu Farskému udělalo trochu nevolno. V letním období bych to považoval za následek dlouhého pobytu na sluníčku, ale nyní? Snad jen byl delší dobu v blízkosti pana Kalouska a dýchal ten známý odér, který okolo sebe šíří.
Samozřejmě politici za TOP 09 nezůstali stranou a ústy svého předsedy J. Pospíšila se připojují k této iniciativě. „Míra zrádcovské servility prezidenta ČR vůči cizí mocnosti překročila všechny meze. Vláda ČR by měla uložit BIS zpracovat analýzu, jak velkým bezpečnostním rizikem je ruská rezidentura na Pražském hradě. A na základě té zprávy konat,“ žádal dokonce M. Kalousek. Toto prohlášení pana Kalouska je opsaný ekvilibristický trik od pana Farského (STAN). Opět staví na hlavu skutečnost. Ale M. Kalouskovi se už nedivím a o příčinách jeho závěrů nepochybuji.
Obdobně prezidenta republiky napadají další takzvaní „demokraté“. Například novinář J. Tuna napsal: „Zeman evidentně slouží a pracuje pro jinou zemi. Proti zemi, které je hlavou státu. Prezident, který se aktivně snaží najít důkazy ve prospěch jiné mocnosti a cizího činitele proti své vlastní zemi, jejíž vláda jednoznačně obvinění této mocnosti odmítla, je velezrádce. Agent mocnosti, která s největší pravděpodobností zaútočila nervovou látkou na naše území, protože území EU je naším společným územím,“ napsal tento novinář na sociální síti Facebook. Nejsem si jist, zda J. Tuna zaznamenal, že M. Zeman je prezidentem ČR a že svým zadáním pro BIS chce chránit ČR před blamáží (případně falešnou solidaritou, což je vlastně to samé). Pro jakou zemi tedy pracuje M. Zeman? A pro jakou zemi pracuje J. Tuna?
Můj selský rozum říká, že kdo nechce být za hlupáka a užitečného idiota v cizích službách, má si informace prověřovat a teprve poté přijímat adekvátní rozhodnutí. To učinil náš prezident. Za to ho někteří naši rádoby politici, novináři a další váleční štváči chtějí žalovat za vlastizradu! Podle mého názoru je to nejvyšší vrchol zoufalství těchto lidí, kterým se permanentně nedaří oblbovat národ, což mimo jiné ukázaly i výsledky posledních parlamentních voleb. Nedaří se jim slouhovsky se vtírat do přízně cizím (byť i možná spřáteleným) mocnostem.
Marně si kladu otázku: Kam až hodlají tito lidé zajít? Neuvědomují si snad závažnost situace v kontextu širší mezinárodní situace, která žene svět do války? Jaká je jejich odpovědnost vůči svým voličům a občanům této země? Co je to za lidi s takovou nenávistí a s pohrdáním k občanům? Jsou to jen zoufalci, kterým prezident M. Zeman rozkopl jejich intrikánskou bábovičku (po kolikáté již?).
Jak je vidět, politiků, kteří umí jen politikařit a vést různé zákulisní hry a pletichy máme dost. Kdo nám však chybí, jsou osobnosti. Osobnosti angažované v politice. Pokud budeme mít na politické scéně jen politiky a politické strany, které handlují něco za něco (viz současné rozhovory mezi ANO a ČSSD), tak se z tohoto politického marasmu nedostaneme.
My však máme osobnosti. Vzpomínám například na Ing. A. Vitáskovou. Jako šéfka Energetického regulačního úřadu ustála souboj s mafií. Jak s tou energetickou, tak s tou justiční. Sama se pustila do tohoto nerovného boje a vyhrála. I když byla prvoinstančním soudem odsouzena na 8,5 roku vězení, nevzdala svůj boj. S přesvědčením o své nevině a s čistým svědomím čelila obrovskému tlaku a ustála ho. Neohnula hřbet a zachovala si svoji čest. To jsou vlastnosti osobnosti. Tu si dovedu představit v politice.
A takových je jistě víc. Jen je hledat a dát jim příležitost. Přesvědčit je o tom, že oni mají naši důvěru a ne ti pleticháři, kteří se v poslaneckých lavicích drží 20 let i více a kromě zloby, nenávisti a vlastního prospěchu, pro občany a vlast neudělali nic. Přitom mnozí z nich ani nepoznali život mimo tyto poslanecké lavice.  Je jen na nás, občanech, koho si vybereme do svého čela. Musí tady platit heslo Důvěra za důvěru. A důvěra je předpokladem pro přátelství. Tak, jak je to u toho hesla: pes je nejlepší přítel člověka.

Západ vyhlásil Rusku totální válku. To Adolf Hitler také…

0
0
Jiří Vyvadil
28. 3. 2018
Zas tak často nepoužívám bombastické nadpisy a původně jsem měl v úmyslu použít spíše nadhledovou a možná i ironickou formu. Ovšem rozhodující nakonec pro mne bylo, jak na událost s otravou Skripaka a jeho dcery mohou nahlížet samotní Rusové. A zde mně vodíkem bylo vystoupení mluvčí ruského zamini Marie Zacharovové na ruském 1. televizním kanálu, která včetně grafických pomůcek velmi vážně a velmi emotivně popisovala vypovězení ruských diplomatů jako totální válku. 



Nuže, čteme– li reakce v západním, ale i našem tisku, posloucháme – li vítězoslavný ryk premiérky Mayové, ale i našeho Babiše, vše je pojímáno jako rozhodující střetnutí Západu s Ruskem coby obnovenou Říší zla. A vše je rovněž chápáno jako významné vítězství už dlouho frustrovaného Západu.

Jen na okraj konstatuji, že nikdy nevěřím Velké Británii, která nás naprosto ostudně a neomluvitelně vydala kdysi na pospas Adfolfu Hitlerovi a jejíž militaristická politika opřená o zcela vylhaná tvrzení o existenci zbraní hromadného ničení v Iráku nás spolu s hlavním tahounem tohoto novodobého tažení vedeného USA vehnala do války v Iráku s miliónem mrtvých, vznikem Islámského státu a dalšími milióny migrantů. Tatáž Velká Británie spolu s Francií a následně s vynucenou účastí USA nás vehnala do války v Libyi, jejíž rozvrat se jen prohlubuje a přes jejíž území k nám rovněž putuji další statisíce migratů a konečně tatáž Velká Británie (ale i Francie) podporovala a podporuje džihádistické teroristické síly v Sýrii proti legitimní Asadově vládě.

Samozřejmě, že vždy šlo o jednání, které neposvětila Rada bezpečnosti.
Dále konstatuji, že jen politický psychopat by mohl nalézt důvod na straně Ruska pro otravu v zásadě zjevně bezvýznamného a nepotřebného bývalého rozvědčíka Skripala, jehož bezvýznamnost vyplývá už z faktu, že pro špionáž ve prospěch Velké Británie mu byl uložen až trapný trest 13 let, v situaci kdy se jindy ukládá doživotí a v USA možná i trest smrti a následně dokonce vyměněn do Velké Británie za jiné pro Rusko důležitější vězněné osoby.

Bereme – li v úvahu, že jsou různé teorie a jednu z nich mimoděk naznačil potencionální budoucí britský premiér Jeremy Corbyn v parlamentní debatě, když upozornil na provázanost části ruských oligarchů dlících v Británii na konzervativce Terezy Mayové. Ten rozhodně například na rozdíl od našeho Babiše nevěřil, že je vina Rusů prokázána a chtěl důkazy. Za to byl málem na místě lynčován.
Ale jinak tento střet musel přijít, jen mohl mít nejrůznější podobu.

Západ s Východem prohrává svůj boj, s Čínou v ekonomické rovině, což se zčásti děje s jeho souhlasem, ovšem s geopolitickým nástupem Ruska kategoricky nesouhlasí.
A logicky…

Kyjevský státní převrat organizovaný a financovaný Západem, zvaný euromajdan měl totiž Rusko zatlačit ještě dál na Východ a učinit z něho zkolabovaný a vysmívaný útvar dokazující pravdivost téze roku 1990, že historie skončila a celosvětovým vítězem se stává Západ.

Výsledek známe. Za čtyři roky od majdanu přes tvrdé sankce, se Rusko z hlediska geopolitiky znovu vrátilo do postavení supervelmoce, kdy jsou oblasti zejména v politickém podbřišku Evropy, tj. na Blízkém východě, kdy bez Ruska nic není rozhodnuto. A není rozhodnuto ani jinde. Skončila doba, kdyby Británie, Francie, ale i USA mohly tak jako v posledních 30 letech bez rizika zahájit války a svrhávat režimy.

Vyhoštění ruských diplomatů a tak silná podpora mnohých a nikoliv ovšem všech zemí EU a dalších zemí řadících se tzv. k Západu je mediálně nepochybně snad nejsilnější signál od roku 1945, ovšem fakticky je to brnkačka.

To, že Rusko samozřejmě recipročně vyhostí diplomaty dotčených zemí je v podstatě jen organizačním opatřením. Hold si jedni budou balit kufry na cestě domů a jiní na cestě do Ruska.
Potud je označení totální válka vlastně přehnané.

Co ovšem není přehnané je vztah obnovené totální nedůvěry mezi Západem a Ruskem a její návrat do atmosféry po kyjevském majdanu.

Ale zřejmě i zde hloubka problému není tak velká.

Čas totiž hraje pro Rusko a nikoliv pro Západ, zejména Evropskou unii.

Evropskou unii čekají zřejmě drastické časy v jednom ohledu. Jestli se například Andrej Babiš domníval, že sebe i nás zachránil před možným většinovým hlasováním o Dublinu 4, tak je na velkém omylu. Nyní sehrál pouze roli užitečného idiota. To, že s ním mluví premiérka May, která už za půl roku premiérkou nemusí být a je vlastně už mimo EU, je směšné.

Do EU zadul ledový vítr ne z Ruska, ale z Německa a Francie. Odhodlání Německa a nového fanatického ministra zahraničních věcí Heiko Maase, prosazovat sankce proti zemím, které budou odmítat migranty, stejně jako prosazování většinového rozhodnutí u mnohých otázek, které už teď silně zaznívalo ze zemí Beneluxu, bude prosazeno téměř s jistotou. Navíc tento problém bude zřejmě umocněn tím, že během Babišovy vlády tj. do čtyř let skutečně může přijít mnohamiliónová vlna běženců se subsahalské Afriky. Že je nám laskaví sousedé z Německa přepošlou, nikdo nepochybuje. A kromě vystoupení z EU, neznám jiný prostředek, jak tomu zabránit.
A vlastně je…

Bude to možná opět nakonec Rusko, které na úpěnlivou žádost například Itálie bude muset udělat v Libyi, kterou Západ naprosto rozvrátil, pořádek jako v Sýrii, aby se stabilizovali síly bránící masovému importu migrantů.

Výsledek totální války Západu proti Rusku bude zřejmě jediný. Rusko zcela určitě zmobilizuje své síly a posílí. Stále více bez něho na světě zásadní věci nebudou moci nastat. Naopak Evropa si bude muset kousnout do hořkého jablka poznání, že bez Ruska je sice ekonomicky bohatá, ale z hlediska geopolitiky je pouhým účetním od zeleného stolu.

A navíc. Tak jako už teď, přes mohutnou ideologickou masáž 12 – 14 zemí EU nevyhostilo ruské diplomaty (O jaké jednotě EU se to vlastně hovořilo?), sílící role Ruska přitáhne další země, které po vzoru Rakouska si budou uvědomovat, že bez Ruska Evropa není Evropou…

Západ v pomyslném slova smyslu se svou totální válkou dopadne jako Hitler. Ale protože je to válka slov a gest, věřme, že prohraje poznáním svých omezených geopolitických mezí. Fyzicky to bolet nemusí.

Blaha: "Kiska musí skončit!"

USA žijí na dluh

0
0
Jaroslav Loudil
28. 3. 2018
hospodaření vlády USA  za únor 2018 skončilo parádním schodkem 215 miliard Dolarů. Vláda počítá za celý rok se schodkem 873 mld .USD, řada jiných ekonomů počítá rovnou s jedním Bilionem Dolarů. To je velmi podivné. USA hlásí historicky nejnižší nezaměstnanost , ekonomika jede prý - "skoro na nejvyšší obrátky". Přitom "Dluhoví baroni" - za oceánem navyšují schodky a dluhy jako na běžícím pásu. Hrubý státní dluh USA je nyní 21,05 bilionu Dolarů = 106 %  HDP.  


Všichni obyvatelé USA žijí už jen na dluh ,jejich blahobyt je jenom fiktivní . Používají denně : auta, domy , televizory, zahradní sekačky , ...atd. které jim nepatří, ještě je nemají splaceny. Hrubý státní dluh Ruska je - 12 %  HDP , Číny - 20 % HDP,  USA - 106 %. U nás v ČR se podařilo v období čtyř let 2013-17 snížit objem státního dluhu o 60 mld. Kč  a  jeho velikost v poměru k HDP klesla ze 41 % na 32 % HDP !! USA jsou odstrašujícím příkladem bezmezné rozežranosti

P.S. Je jisté, že nové světová hospodářská krize, která je už za dveřmi, opět vypukne nejdříve v USA a odtud se pak bude šířit do celého světa ,stejně jako dvě poslední krize ,  a to krize technologická 2000, a krize hypoteční 2008. USA prostě opět nakazí celý  zbytek světa  jejich - "domácí prašivnou".

http://www.telegraphherald.com/ap/washington/article_9727fe9a-6821-5c35-985e-a269110f752d.html

http://www.usdebtclock.org/

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_dluh_%C4%8Ceska

Naše národní zájmy v jistém nástinu

0
0
Patrick Ungermann
28. 3. 2018
Vybudovat si, spravovat a udržovat Český stát: Na přímou otázku: Proč potřebujeme mít v euroregionu Česko Český stát, mám přesnou, i když lakonickou odpověď: Protože jsme tak zvyklí. Copak jsme už dávno neuzráli k české státnosti? Takzvaná Čechova družina, ve výsledku podle odhadu historiků snad na 30 000 Slovanů, jí otevřela prostor. Pak přišla doba Sámova kmenového svazu. 



To nás částečně týrali Avaři. Dnes jsou potomci Avarů malý lid v horách Kavkazu. Tehdy nosili na sto tisíc mečů války a zimy vyspávali v našich srubech. Také zapřahali slovanské ženy do vozů, bili je a páchali na nich i jiné násilí. Chce se říct, že se nechali ovládat démonem, ale my jsme se bránili a svazovali se se záchranou v Sámově knížecím spolku. Tady je možné stopovat první přípravu na Český stát.

Druhá příprava se odehrála na Moravě. Zamysleme se nad tím, jestli byl růst Moravy duchovně zralý už od začátku. Kníže Mojmír přece napadl Pribinovo Nitransko. Prožitek Krista si spletl s náboženstvím a náboženství s politikou. Rostislav, který představoval vrcholového politika té doby, nechal z Byzantské říše (ze světové velmoci) přivést dva věrozvěsty. Bratři Konstantin a Metoděj nechali na Moravě vyrůst duchovní sídlo i jeho písmo. Pokora, odvaha a chvála Páně zazněly ve slovanské liturgii. Rostislav ale zůstal politikem, podléhal módě a vůbec se příkladně nepostavil za své hosty ve sporu s franckými latinskými mnichy, kteří často rovněž představovali mocenskou politiku.

Jenže tradice Prokopovy slovanské i Kosmovy latinské cesty, tradice železa i peněz, tradice vzestupu moci i jejího pádu, tradice moudrých i odpudivých hlav státu, to byla napotřetí a už načisto česká státnost se čtyřmi sty lety vlády Přemyslovců. Politicky vykonala tato státnost pohyb od vlády nejstarších knížat po štafetu moci v úzkém dynastickém kruhu (k prvorozenému synovi).

Otec, který byl cizinec, ale navázal na přemyslovskou krev synem, který byl otcem naší vlasti, tak známe dobu lucemburských králů. I bezradný král Václav patří mezi ně. Václavova bratra Zikmunda náš étos nikdy nepřijal. Od Jiřího z Poděbrad, přes oba Jagellonce až po Rudolfa II., to byly časy potvrzení naší státnosti v novější době.

Pobělohorští Habsburci, původně vyhnaní ze Švýcarska a přes Rakousko došlí až k nám, naši státnost v několika úderech popírali: Jednak rekatolizací, pak (za Marie Terezie) administrativním úkonem zrušení České dvorské kanceláře, a i tou germanizací. Germanizace, zvýhodňování jedněch na úkor druhých prostřednictvím jazyka, shazovala strašlivé plody ještě ve 30. a 40. letech 20. století. Přitom právě jazyk má vysvětlovat, čili přivádět světlo. Máme se jazykem domlouvat, ne na sebe útočit! Nazíráno prizmatem budování státu, dala právě centralistická opatření habsburských vlád z Vídně opodstatnění Kramářovu státnímu právu a Masarykovu právu na revoluci.

Od dětství věřím, že státnost se dávno stala naší běžnou potřebou, a proto má cenu pro ni pracovat. Věřím, že dnes si ji zasloužíme už bez krve a mučedníků tak, jako se bez krve a mučedníků napijeme vody a najíme chleba. Víme, že mnozí pradědové pro Československý stát vykonali obrovskou nadosobní práci zejména v letech první světové války. Dědové v té práci většinou pokračovali, když šli proti okupantům bojovat do Polska, do Francie, k Jihoslovanům, do Velké Británie a s Prvním československým armádním sborem na Duklu. Mnozí otcové, kteří netušili, kdy jim skončí služba v Pomocných technických praporech, vstoupili do třetího odboje. Udělali to tiše, tajně, bez potlesku. A zase byla v sázce jejich existence. Cítím, že je teď řada na nás, abychom se činili ve prospěch vlasti.



Mezinárodní vztahy a naše zahraniční politika: Z hlediska mírového soužití řekněme, že národní a státní svrchovanost patří k bezpečnostní politice. Vždyť jsme to my (národ), kdo má na vymezeném území (stát) na bezpečnostních zárukách pracovat. Rozumný jednotlivec ví, že má-li se mezi lidmi cítit bezpečně, nesmí jedněm nadržovat a do druhých se bezdůvodně obouvat. To by měl vědět i každý vyzrálý národ, který se prostřednictvím svého státního života nějak chová k sousedním zemím. Mít čestné a přátelské vztahy se sousedy, s místními mocnostmi a s velmocemi v celém světě, to je úkol naší budoucí státnosti. To celé za předpokladu, že tyto země opětují čest ctí a přátelství přátelstvím. Zkusme přijmout, že nejlepší je stavět své národní zájmy na předsevzetí: Neubližujme druhým, ani sobě. Nešiřme útok, nebuďme nástupištěm k útoku. Slaďme vládu svých věcí s logikou lásky a pokoje v širším, vesmírném světě. Mysleme nezištně a oddělíme zrno od plev. Tady bude pověstnou rolníkovou lopatou a sítem neumlčené svědomí a historická paměť, která svědomí zalévá nezměrnou silou. Naplnění snah žít v pokoji vidím v praktické politice v činu plánovitě usilovat o vojenskou i politickou neutralitu na geopolitické mapě Evropy. Uvažte, kdyby země Vyšegradské čtyřky a ještě země balkánských států plus pobaltské republiky chtěly a mohly získat status neutrálních držav. To by se středem Evropy od severu k jihu táhlo pásmo nenárokovatelných zemí. Ne Československo jako most mezi východem a západem – mosty se rády obsazují. Ale pás ve zlaté nebo bílé barvě, který udrží protivníky v izolaci. Jistě, oni se zřejmě poperou jinde na světě, ale my už nebudeme muset sklízet plody trapnosti. Žít a být pilířem neútočení, je ohromný skutek. Závisí na odvaze, diplomatické obratnosti i na velmi akceschopném neutrálním vojsku. Silné, úderné neutrální vojsko je korpus se strategickou výhodou: Nevyváží válku, nevyváží nepřátelství. Plně se věnuje nácviku obrany a ochrany vlasti. Je doma a je na očích. Má čas a prostor k zásahům v každodenním životě, při pohromách třeba. To už nebude skupina žoldnéřů, početně a platově vždycky omezená. To bude armáda, které si můžeme vážit!

Jistě nám neuniklo, že v současnosti se na našich vztazích k Ruské federaci, k Srbsku a k Republice srbské, ale i k Číně, Vietnamu, k Venezuele, ke Korejské lidově demokratické republice, ke Kubě a k Íránu podepisuje prozápadní orientace. Mezi lety 1945 a 1989 omezovala naše vztahy k západním zemím orientace provýchodní. Za časů Protektorátu Čechy a Morava u nás trpěla zahraniční politika, dá-li se vůbec o zahraniční politice hovořit, oprášenou německou koncepcí Mittleeuropa. Myslím, že za první republiky a kratince po listopadu 1989 vypadala naše zahraniční politika nejpestřeji. Prvorepublikové vztahy s Ruskem nabourával pracně dotvářený postoj k bolševickému Sovětskému svazu. A vztahy k Francii, k Velké Británii i ke Spojeným státům americkým poznamenávala naše vděčnost Dohodovým mocnostem za vítězství nad Ústředními mocnostmi.

Vždycky je možné tvrdit, že naše vztahy k ostatním pozemšťanům a k jejich strukturám byly, jsou a budou něčím poznamenané. Poznamenané bývají hlavně řetězcem akcí a reakcí. Abychom se od prvoplánového řetězce, trochu oprostili, je zapotřebí na sebe vzít náročnou myšlenkovou a citovou operaci a snažit se odčinit i odpustit. Dospělí, čili zralí lidé by ovšem měli vědět, že svět není černobílý, a ani světové dění nebývá černobílé. Nelze popravdě tvrdit, že jedna země je stoprocentně dobrá, zatímco druhá je naprostý zloun. To se prostě nepodobá skutečnostem.

Často se hledá jistý národní zájem a jistý výraz mezinárodních vztahů tam, kde je konkrétní chování situačně výhodné. Dnes je výhodné být s těmihle… Zítra to může být opačně… Jestli budeme upřednostňovat politiku situačních výhod, nikdy se nám nepodaří stanovit si národní zájmy na padesát, sto, pět set let dopředu. Bez dlouhodobých národních zájmů není dlouhodobý národní život. Pokud budeme dělat takovou zahraniční politiku, která by vždycky někomu pochlebovala a něco za to chtěla, všichni v nás uvidí úskočné zbabělce a ve skutečnosti neobdržíme ani jednoho přítele.





Připravit se na skutečný hospodářský růst: Prvorepubikový předseda vlády a předseda Národní demokracie Karel Kramář hodlal nade vše stavět blaho národa. Ukazoval, že národ má své státní právo, a že národní život i jeho stát kvete tam, kde prohrálo elitářství liberalistické i socialistické, poněvadž zvítězila demokracie – spoluvláda všech složek národa. Na adresu liberalismu Kramář upozorňuje na rozevírající se nůžky mezi nadměrným bohatstvím a nadměrnou chudobou. Sděluje poznatek, že liberalismus ani nevede k maximu výroby. Stran socialismu upozorňuje, že elitářství spojené s vládou dělnictva lidi i jejich zemi zprůměruje, a tím právě přestane být rozvíjející. Hnací hospodářskou silou má podle Kramáře být svobodné podnikání. Nikoli dohodnutá pravidla pěti, šesti nadnárodních gigantů. To přirozeně žádné svobodné podnikání není. Podnikání by nás mělo bavit ve škále od jedné dílničky, od jednoho hokynářství, až po výrobní a obchodní sítě. Mít silnou střední vrstvu, to je to, oč tu běží. Nemít jen platovou střední třídu v podobě přeplácených úsekových vedoucích. Ale mít podnikatelskou střední třídu, početný soubor podnikavých hlav i rukou. A jen s takovým zázemím se může podařit další Kramářův požadavek: Vyvážet své zboží na světové trhy. Nebýt přitažlivě lacinou montovnou pro cizí podniky, ale mít své vlastní podniky a moci jejich výrobu za dobré ceny vyvézt.

Uvádí se, že dnes máme statisíce hektarů zemědělské půdy ležet ladem. Ale jablka dovážíme z Itálie, rajčata ze Španělska nebo z Nizozemí (kde také musí růst ve sklenících) a brambory k nám cestují občas až z Egypta. V jistém slova smyslu je to nelogické a dost to škodí. Což takhle pěstovat pro domácí spotřebu, pracovat na větším výměru půdy, mít na to víc pracovníků a méně nezaměstnaných? Jenže, budou naše zboží odebírat zrovna ty zahraniční obchodní řetězce? Myslím, že takové řetězce mají snahu odebírat hlavně to, co samy zaplatí nejméně (nejlevnější nemusí být nejzdravější), a pak zboží od nasmlouvaných dodavatelů ze svých domovských zemí. Projděte se Billou nebo Lidlem a uděláte si dost výmluvný obrázek o tom, co se jí a pije v Německu. Obchody, které u nás neprodávají hlavně u nás vyrobené zboží, se moc nepodílejí na našem dlouhodobém hospodářském růstu. Takové řetězce dost pracují pro své domovské země a málo pro nás. Naopak, požadavkem na láci zboží (litr mléka za 1Kč, nedávno to bylo jen 60 haléřů!) tyto obchody brzdí naše dodavatelsko-odběratelské vztahy. Dovozu ze západu je už dnes tolik, že se u nás omezila průmyslová výroba, nebo vymizela celá průmyslová odvětví.

A teď vzpomínka na Ladislava Karla Feirabenda. To byl právník, který se za první republiky stal také ministrem zemědělství (z pověření odstupujícího prezidenta Edvarda Beneše), jenže hlavně byl burzovním radou a nakonec prezidentem Pražské plodinové burzy, a jako výborný agrárník věděl, že státní kontrola všeho, co se dováží, a státem omezený dovoz pomůže, aby kvetla výroba u nás (samozásobitelů). Kooperativa, co nebyla tehdy jen pojišťovnou, hlídala, aby nedošlo k vykořisťování zemědělců tak, že je někdo bude tlačit k nizoučké prodejní ceně. Od Feirabenda nedostávali příkazy nízké prodejní ceny zemědělci, ale příkazy vyšší kupní ceny dostali překupníci a obchodníci s plodinami.

Země, která je skutečně zemí, leží ve svých hranicích a může sáhnout po ochranných opatřeních. Po omezení (v případě potřeby navýšení) pracovní síly ze zahraničí, po clech a proclívání, aby se prostor pro domácí výrobu rychle zvětšil a aby u nás nehrozila vyšší nezaměstnanost. Je možné vyslovit námitku, že omezením dovozu zchudne výběr na jídelníčku. Nemyslím. Trhy s místními specialitami i nápadité kuchařky z minulých staletí ukazují, na kolik možných způsobů je možné upravit a prodat výrobky z místních plodin. A nikdo nechce omezovat dovoz nedostatkového zboží. Ano, kokosové ořechy, manga, batáty a pomela mohou být dražší než jablka, brambory a hrušky. Nakonec jde o tropické nebo subtropické plody s většími náklady na pohonné hmoty při přepravě. Tož, ať to stojí peníze.

Cestou k velkým městům, k Brnu, k Plzni, ku Praze zarazí člověka se zemědělským i ekologickým citem ohromné skladovací haly popsané logy cizích společností. A znovu: Proč bychom si měli myslet, že zahraniční sklady neupřednostní zahraniční zboží? A zvažte další věc: Ty sklady nevyrostly v poušti, ale na dříve úrodných polnostech. Stále není zakázané budovat je na zemědělské půdě. Za posledních patnáct let jsme tímto způsobem přišli o pětinu orné plochy. Během deseti let se zabetonuje rozloha jednoho okresu. Podle údajů Českého statistického úřadu v průměru ubývá dvacet pět hektarů zemědělské půdy denně! Ano, je to nudná statistika s cennými údaji. V součtu kilometry a kilometry čtvereční ploch skladovacích hal posílají dešťovou vodu jedině do kanalizace a z ní do řek a řekou do moří. To ruší vnitrozemský koloběh vody, odvodňuje to naši krajinu. Takhle odvodňuje naši krajinu už sama skutečnost, že je to krajina hustě zastavěná. Nemyslíte, že další obrovské plýtvání krajinou a rušení koloběhu vody představují sta a sta kilometrů dálnic. Do práce jezdím po hlavní silnici, ale padesát metrů od ní roste uprostřed pole dálnice.

Každý čas má své projekty, ale měly by být rozumné i citlivé a čistotné. Představme si, že konkurzní řízení, které do nich obsadí hlavně tuzemské podniky, už tím u nás pomůže zaměstnanosti proti nezaměstnanosti. A kdo má víc peněz, může víc utrácet. Tomu odborně říkáme oživení ekonomiky, viďte. Novodobý vznik a rozvoj Českého státu bych rád viděl i v obrodě železniční dopravy. Takzvaná modrá armáda může být neuvěřitelně hybnou silou. Ale ne tak, abychom vymýšleli další slevy pro cestující, na kterých České dráhy ještě neprodělají. Ať jezdí po druhé koleji vedle té první zboží ve vagónech. Kamiony nás nebudou v takové míře dusit tolika spalinami, nezničí tak rychle tolik silnic a dálnic, nenaruší tak moc statiku domů v průjezdových oblastech. A slovní úloha: kolik pohonných hmot ušetříme při třiceti vagónech místo patnácti kamionů, se stane normálním početním příkladem. Nemusím zdůrazňovat, že když naprší nebo nasněží mezi pražce, žádnou vodu nám kanalizace neodvede.

Od dětství mám rád slogan, jehož jste se dřív mohli dosyta nabažit: Buduj vlast, posílíš mír! Nemyslím si, že socialistický nebo liberalistický internacionalismus má za cíl budovat jednotlivé vlasti, a snad i proto nevede k posilování míru. Proto vnímavým čtenářům předkládám hledisko vlastenecké.

Zbyněk Fiala: Chcete za ně umírat?

0
0
Zbyněk Fiala
28.3.2018 VašeVěc
Další vlna protiruského prsení je možná signálem, že EU nepodnikne víc než nějaké to stěhování diplomatů, což je určitě nadějnější postup než válka. Na cestě jsou důležitější problémy, jako je finále Brexitu a proměny Unie.


Británie má v jistém smyslu štěstí, že zprávy o novičoku, ve kterých to skřípe, zastínily informaci o přijetí společné linie členských zemí Evropské unie ke zbytku vyjednávání o Brexitu. Je to zdrcují sdělení pro vládu Theresy Mayové, že selhaly všechny její pokusy o vyzobávání rozinek ze soužití s opouVašeVěcštěným společenstvím. EU přistupuje ke své strohé nabídce formou „ber, nebo nech být“ a „dokud není dohodnuto všechno, není dohodnuto nic“.

V detailu pak Evropská rada sděluje Británii, že nečlenové EU se nejen nepodílejí na vzniku jejích politik, ale nemají přístup ani k jejím programům a agenturám, tedy ani k zakázkám při budování systému Galileo. A dokonce ani k jeho zvláštním šifrovaným službám, které mají zajistit nezávislost členských vlád na americkém systému GPS. Solidarita EU s Británií proti Rusku je tak něco, co nenaznačuje charakter příštích vztahů Spojeného království (pokud toto království vůbec zůstane spojené) s evropskými partnery.

S tím bude mít premiérka Mayová problém. Britský parlament si vymohl, že chce mít poslední slovo. Vláda tedy musí v parlamentu o Brexitu soustavně jednat, protože případný konflikt může vést k jejímu pádu. Předčasné volby mohou přijít kdykoliv. Z tohoto hlediska je lepší, když se mezi voliči mluví o něčem jiném, než o propastných rozdílech mezi představami a výsledky.

Diplomatický jazyk je vlídnost sama, takže v dokumentech z poslední Evropské rady nikde není napsáno, že Británie utře a musí upustit od představy výjimečnosti, před kterou se každý skloní. Evropská rada naopak Británii starostlivě sděluje, že by ráda udržovala co nejtěsnější partnerství se Spojeným královstvím, aby pokrylo obchodní a hospodářskou spolupráci stejně jako boj proti terorismu a mezinárodnímu zločinu nebo oblast bezpečnosti, obrany a zahraniční politiky. Avšak…

„Evropská rada však musí vzít na vědomí i opakované vyjednávací pozice Spojeného království, které hloubku příštího partnerství omezují. Být mimo celní unii a jednotný trh nevyhnutelně znamená obtíže v obchodu. Rozdíly v clech a vnitřních předpisech, stejně jako to, že už tu nebudou společné instituce a sdílený právní systém, si vyžádají ověřování a kontrolu (…).“

Evropská rada tak připomíná, že po Brexitu někde musí vést tvrdá hranice mezi EU a Británií. A to je Achillova pata celého Brexitu, protože je to spojené s rizikem, že pokud bude tato hranice vedena mezi Severním Irskem (až bude nečlenem EU) a Irskou republikou (členem EU), bude zle. Bude-li zrušen současný volný režim na prakticky neexistujících hraničních přechodech podle „dohody z Velkého pátku“, může to přinést i obnovu nepřátelství, které této dohodě předcházelo.

Když se volný režim podle „dohody z Velkého pátku“ zachová, musí vzniknout hranice mezi Severním Irskem a zbytkem Britských ostrovů, což by království fakticky rozpojilo. To podle Mayové „žádný britský premiér nemůže přijmout“. Hrozí tak velice tvrdý střet, kdy na jedné straně nechce ustoupit premiérka a na druhé straně obyvatelstvo ostrova, jehož jedna malá politická strana DUP vládě zachraňuje křehkou většinu. Nedivme se, budou-li teď všechny reakce britské vlády křečovité a přehnané.

Vynořuje se tu velké téma důvěry, něco, co bylo dosud dost podceňované. Kdyby EU ustupovala britským návrhům vedeným ve stylu chytré horákyně, „ani oblečená, ani nahá“, narušila by důvěru v budoucnost společného projektu. Dala by prostor představám, že na úprku se dá jen vydělat. Samozřejmě, že EU musí zároveň dokázat, že si je vědoma svých slabin a hodlá s tím něco udělat. A ta selhání nejsou jen ve fungování společné měny, ale také ve sbližování úrovně členských zemí, v konvergenci. Ta je u některých skupin členů veškerá žádná.

Tématu důvěry a konvergence se nyní věnovala nesmírně zajímavá výroční zpráva evropské skupiny ekonomických poradců EEAG, tedy sedmi šéfů významných evropských ústavů ekonomického výzkumu, servisovaná mnichovským ifo. Tým vědců každoročně vede někdo jiný, letos to byl profesor Giussepe Bertoli z Univerzity v Turíně. Ale Praha dostala příležitost vyslechnout prezentaci zprávy v podání profesora Clemense Fuesta, šéfa mnichovského ifo a „nejvlivnějšího evropského ekonoma“, jak jej označil list Frankfurter Allgemeine Zeitung. Setkání hostil ekonomický institut CERGE-EI, společné pracoviště Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu Akademie věd České republiky.

Zpráva je volně ke stažení na https://www.cesifo-group.de/DocDL/EEAG-2018.pdf .

Nejprve si všimněme některých pasáží z kapitoly o důvěře. Na straně 44 najdeme výsledky dvou výzkumů Eurobarometru, ve kterých se zjišťoval posun důvěry obyvatelstva v EU mezi lety 2011 a 2007, tedy před krizí a po krizi. Vyplývá z něj překvapivé zjištění, že pouze Britové věří EU méně než Němci. Češi věří EU mnohem víc, přestože v posledních letech jejich důvěra poklesla. Pokles důvěry v EU je však základním prvkem současné situace v unii. Největší pokles byl pochopitelně v Řecku.

„Tím se komplikuje situace pro reformy v EU,“ soudí prof. Fuest. „Je těžké někoho přesvědčit, aby předal část pravomocí Bruselu, když EU nevěří.“

Slabé je to také s identifikací občanů s EU (strana 43). Dostali otázku - s kým se ztotožňují? Kam patří? Cítí se být občanem jen svého města, širšího regionu, vlasti, nebo Evropy?

Lokální patriotismus je dramaticky nejsilnější, a nejvíc v Norsku, kde součet hlavní příslušnosti k místu a regionu činí 73 procent. K Norsku jako státu se primárně hlásí 14 procent a k Evropě pouhé 1 procento dotázaných. To i v té Británii je víc ryzích Evropanů (2 procenta).

Britové se hodně ztotožňují s vlastí (32), ale méně než Irsko (37). Patří k těm, kdo se nejméně ztotožňuje pouze se svým městem nebo obcí (40). Němci mají na tomto nejnižším horizontu úplně nejméně z celého výběru (39), ale za to cítí silnou regionální sounáležitost (33). Za ryzí Evropany se považuje jen 6 procent Němců, ale to je vlastně hodně, protože i v té nejevropštější Francii či Belgii je to jen 7 procent.

Jak národy věří aspoň sobě? Vlastní populaci věří nejméně Italové a Poláci, nejvýš ze dvou třetin, což může být odvrácenou stránkou jejich obchodního ducha. Největší atmosféra důvěry je v Rakousku, ale tyto údaje jsou starší, jsou převzaty z publikace z roku 2010. Češi byli mezi Řeky, Francouzi a Němci někde nad 80 procenty. Jak je vidět, vztahy mezi lidmi chodí po jiných stezkách než statistiky a velké zprávy.

A teď záludná otázka – nakolik věří víc Češi Čechům a Němci Němcům než těm druhým? Tady představují jeden extrém Kypřani a Slováci. Důvěra Kypřanů k cizincům nedosahuje ani polovinu důvěry k vlastním obyvatelům a Slováci jsou se svou opatrností právě na té polovině. Česko je přesně na opačném konci, u nás mají ti druzí 80 procent důvěry, kterou máme ke svým spoluobčanům. Blízko, jen o dva schůdky výše, jsou i Němci.

V EU však převažuje nedůvěra a zpráva věnuje celou jednu kapitolu jejím zdrojům. Vidí je především v rozporu mezi velkými sliby a realitou. Ačkoliv EU slibovala postupné vyrovnávání úrovní členských zemí, bylo jen velmi malé (mezi novými členy a průměrem) nebo vůbec žádné (mezi Severem a Jihem). „U 15 starších členů EU nebyla od roku 1995 žádná konverze,“ konstatuje prof. Fuest. „V jižní Evropě konverze úplně selhala.“

Drtivá většina konvergence, podle profesora „95 procent“, se však odehrává na úrovni národních států. Ony rozhodují, zda nějaké sbližování bude. Myšlenka už dále rozváděna nebyla, ale sám bych doplnil, že je to do značné míry závislé i na zdravém podílu globálního a lokálního. Globalizace si vynucuje závody ke dnu, nejnižší mzdy, nejbezohlednější sociální zákonodárství, drancování zdrojů a snahu nevidět škody na prostředí. Evropské fondy to nenapraví, spíš je někdo ukradne. Zdravě může růst jen ekonomika, ve které je větší účast místní veřejnosti a větší podíl ekonomické demokracie.

Určitou nápovědu k příčinám rozšiřujících se nůžek nerovnosti najdeme i v úvodní makroekonomické části zprávy. Vidíme narůstání rozdílů v hospodářském výkonu jednotlivých zemí právě v období, kdy se naopak zmenšují a sbližují schodky rozpočtu. Takže ochránci rozpočtu mají radost, ale obyvatelstvo trpí a hledá, jak z toho ven.

Zpráva zvažuje, jak přistoupit k této pestrosti úrovní a zájmů při zvažování budoucnosti EU. Je vhodné vícerychlostní uspořádání? Máme přejít do jakési klubové struktury, kde se každý hlásí jen tam, kde ho to zajímá? Něco z toho už tu je. Česko je v Schengenu, ale nemá euro, Slovensko má obojí, Bulharsko nemá nic.

„Každý není ve všem. To je realita,“ říká prof. Fuest. EU by s tím měla více počítat i do budoucnosti a nabídnout flexibilitu. Například některé země chtějí zavést daň z finančních transakcí, jiné ne. Totéž lze říci o migraci, rozvojové pomoci, možná i některých stránkách vnitřního trhu. Je to něco jiného, než když řekneme, že každý se bude pohybovat stejnou rychlostí.

Jenže zpráva popisuje i slabiny takových klubů, kde přece také budou vznikat rozpory mezi jednotlivými členy. Za lepší volbu proto považuje jednotnou EU zaměřenou na širší okruh realizovatelných velkých cílů. Pak může každá země najít něco, co je pro ni výhodné, a kompenzovat si tím případné nevýhody. Přednost má tedy jednota v diverzitě. Větší roli má také sehrát vzájemné učení od druhých, spillover, přesah, „nákaza“. S tím souhlasím, jistě by pomohlo, kdyby se Česko častěji podívalo i k západním a jižním sousedům.

Po prezentaci zprávy zbyl i čas na širší debatu. Zajímavá otázka se týkala evropského rozpočtu po Brexitu.

„V koaliční dohodě německé vlády je věta: Chceme platit víc,“ informuje prof. Fuest, „ale každá vláda má povinnost zacházet hospodárně s penězi daňových poplatníků. A to je problém. Řekne se, že Británie odchází, vznikne díra zvící deseti miliard. Napřed se ale podívejme, na co se ty peníze vynakládají, a jestli je to rozumné. Odpověď je, že to rozumné není. Stačí uvést příklad z Německa, kde se vynaložilo deset milionů na renovaci plaveckého bazénu v jednom z nejbohatších měst. Proč to má platit zrovna EU? Nelze dávat peníze na projekty, ve kterých nenajdete stopu evropského rozměru.

První tedy musí být zamyšlení, jak ty peníze utrácíme. A druhá je otázka, jestli chceme něco budovat společně. Migrace, ochrana hranic, rozvojová pomoc, to jsou oblasti, ve kterých společná evropská akce vytváří hodnotu. Musíme tvořit hodnotu, musíme myslet intencích subsidiarity. Musíme dělat věci, ve kterých jsme efektivnější než na národní úrovni. Tahle debata je naprosto nezbytná.

Můžeme říci, dobře, přesměrujeme některé fondy na nové věci, a teprve když se dohodneme, že to uděláme společně, ať už v „klubu“, nebo z unijního rozpočtu, mluvme o tom, kdo to zaplatí. Až pak si sedněme ke stolu a domlouvejme se, jak zajistit peníze. Ale když dnes Německo řekne, my chceme platit víc, jiné země mohou říci, fajn, tak my tedy můžeme platit míň. Takhle to zatím vidí Nizozemsko nebo Rakousko,“ připomíná prof. Fuest.

Další z otázek byla o evropské obraně.

„Souvisí to s budoucností NATO, nakolik je spolehlivé,“ odpovídá prof. Fuest. „Současná situace v obraně mne dost zneklidňuje. Nejsem expert na obranu, ale mluví se o tom. Třeba jestli je obrana pobaltských zemí před Ruskem důvěryhodná. Nevím, co si o tom myslíte vy, ale kdyby nastala agrese proti baltským republikám, kdo bude ochoten umírat, aby to odvrátil? Nejsem si jist. Obrana je důvěryhodná, pokud dokážete agresora přesvědčit, že jste ochotni umřít za odražení agrese. Myslím, si, že Evropané se teď ocitli ve velice křehké situaci. Máte tu Američany a jejich nejasnou politiku. Je to velice křehké.“

Je tu skutečná ochota umírat za to, co mohou být pouhé politické výstřelky? To je podle mne velice přesná otázka, kterou nevyřeší zbrojní rozpočet. Možná i ta důvěra a sbližování je dostupnější a levnější metodou pro zmírňování konfliktů. Pro začátek by možná pomohlo zeptat se lidí, co tomu říkají.

Kim Čong-un tajně navštívil Čínu a získal podporu pro svůj kurz

0
0
28. 3. 2018            zdroj
Vůdce Severní Koreje Kim Čong-un uskutečnil od 25. do 28. března neoficiální návštěvu Číny, první cestu do zahraničí od svého nástupu k moci. Během setkání s prezidentem Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingem byl ujištěn o věčném přátelství mezi oběma zeměmi, informovala agentura Xinhua. Během rozhovorů mezi oběma vůdci Si Ťin-pching uvedl, že přátelství mezi státy je strategickou a jedinou správnou volbou a žádné vnější faktory to nesmí změnit.


Současně čínský vůdce prohlásil, že Korejský poloostrov prošel v uplynulém roce významnými pozitivními změnami a že ČLR oceňuje úsilí, které pro ně vyvinula KLDR.

Kim Čong-un ujistil, že je připraven k dialogu s Jižní Koreou a USA a že důsledně obhajuje denuklearizaci poloostrova. Nicméně poznamenal, že ta je možná jen v případě důsledného úsilí Washingtonu a Soulu k dosažení míru. Přičemž Pchjongjang počítá s podporou Pekingu při vedení dialogu.

Kim Čong-un pozval Si Ťin-pchinga na návštěvu Severní Koreje a pozvání bylo přijato.

Návštěva severokorejského vůdce a jeho manželky byla tajná. Oficiální potvrzení bylo poskytnuto teprve poté, co vládní obrněný vlak opustil Peking.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Špioni opět kolem nás

0
0
Přemysl Votava
28. 3. 2018   VašeVěc
S protiruskou kartou se nyní dobře hraje. Po protiruských sankcích přichází špioni. S honem na špiony přichází i strach. Začínáme zase mluvit šeptem. Každý jiný názor, je skandalizován. Jsme známkováni. Na pódiích zní předem naučené role. Objevují se „jestřábi“, vyzývající k dalšímu protiruskému tažení. Vrací se studená válka. Válečná rétorika se stupňuje. Atomová hrozba je zlehčována, …

Každý neúspěch, či prohra, je zaviněn ruským zásahem. Před nedávnem si na ruské zasahování postěžoval také akademik Jiří Drahoš, prý mu chtěli ukrást vítězství v prezidentských volbách. Nakonec prohrál. Údajně pod ruským vlivem jsou ruce voličů nejen u nás, ale i po celém světě.

Nic nového, …. před 100lety také rakouští policisté honili ruské špiony i velezrádce. Však i ten nešťastný voják Švejk, s těmi ruskými špiony si užil své. Pro nadšené prorakouské výkřiky, byl policii hned podezřelý. Putoval na komisařství, posléze do vězení, jeho upřímné přiznání k atentátu na následníka trůnu, jej dostalo do blázince, jeho trápení nemělo konce, v nemocnici byl odhalen jako simulant, nakonec se dostal až před válečný soud, jako ruský špion. Byl „ztracenej“, … jen díky osudu nebyl za převlek do ruské uniformy, oběšen.

Špioni u nás řádili i v minulosti, oni jsou co svět světem stojí. V padesátých let minulého století to byli špioni američtí, britští, izraelští, jugoslávští … Byli všude kolem nás, v každé vesnici, v každém městě, stačilo jen ukázat prstem…. Tehdy se také bubnovalo, z podií zněly naučené fráze. Popravy nebraly konce, vězení byla plná špionů a jejich pomocníků. Válečná hysterie se stupňovala, zuřila studená válka. Stačila jen malá „rozbuška“ a mohl být zmáčknut červený knoflík.

Kousek od světové války bylo i 1.května 1960. Americké špionážní letadlo Lockheed U -2 pilotované pracovníkem CIC Gary Powersem, cíleně proniklo hluboko nad území Sovětského svazu. Letadlo bylo sestřeleno poblíž Sverdlovska. Politici USA se k tomuto výzvědnému letu nehlásili, nebylo to poprvé. Doufali, že pilot zahynul, k jejich zklamání se ale tak nestalo. G. Powers se představil světu a přiznal se ke americké špionáži. Byl odsouzen na 10let. Za dva roky byl propuštěn, v USA byl i vyznamenán. Připomínám tuto historii těm dnešním jestřábům a mravokárcům.

Dnes se zase bubnuje k nenávisti, vyvolává se nový duch války. Válka se zabydluje v nás. Obrazovky místo o míru, mluví o nenávisti. Máváme mírovou ratolestí a přitom jsou ničeny kvetoucí země, Irák, Libye, Sýrie,… Miliony uprchlíků se valí do Evropy.
 

- - -


 

Už zase hoří Reichstag

0
0
Michal Brand
28. 3. 2018
Před 15 lety byl celý svět ujišťován, že Irák vlastní Zbraně hromadného ničení, kterými Saddám Hussein může během dvou hodin vyvraždit miliony Evropanů, pokud proti Iráku nebude podniknuta preventivní „humanitárně-bombardovací a demokratizační“, zločinná agresivní válka. Tehdejší ministryně zahraničí USA, Condoleeza Rice, před propagandistickým show v OSN slibovala „nezvratné důkazy“. Pak ministr obrany USA, Collin Powel, přinesl do OSN několik fotografií něčeho, co mohlo být klidně fotografií stavby tenisových kurtů v L.A.. Dále přinesl NAKRESLENÉ obrázky nákladních aut, o kterých prohlásil, že to jsou strašlivé irácké mobilní laboratoře, kde Irák vyrábí tisíce tun zbraní hromadného ničení. 



Také Collin přinesl – v rámci úmyslného a vědomého lhaní – ampulku se solí, o které prohlásil, že tak vypadá antrax, který by mohl zabít až milion nebohých Evropanů, pokud nedojde k okamžitému útoku proti suverénnímu a pro vlastní obyvatele i přes sankce poměrně dobře fungujícímu státu Irák (velice dobře fungujícímu pro vlastní obyvatele na poměry jeho kultury a civilizace; navíc - srovnejte s životem po „humanitárně-bombardovací demokratizaci“ – život se po americké agresi proměnil v naprosté peklo pro 99% obyvatel Iráku, v peklo, které trvá 15 let!).

O několik let později se Collin Powel, zřejmě pod tíhou vlastního svědomí pokusil ze všeho vylhat a ukonejšit vlastní svědomí tvrzením, že ho CIA obelhala. Pokud ho CIA obelhala obrázky nakreslenými v Microsoft Paint, tak ministrem obrany USA byl mentálně retardovanýkretén (to nemyslím jako nadávku, ale jako diagnozu), který musí být zbaven svéprávnosti a u kterého je div, že dokáže říci delší než jednoslovnou větu. Ale tak to samozřejmě nebylo. Collin Powell vědomě v OSN lhal a teď, možná pod tíhou vlastního svědomí a zodpovědnosti za statisíce mrtvých Iráčanů, se snaží ze všeho vyvinit a obelhat vlastní svědomí.

Dnes tu máme kauzu Skripal. Skripal prý byl otráven nervovým jedem Novičok, jistojistě z Ruska, jistojistě na přímý rozkaz Putina. Těsně před ruskými volbami, aby Putin zajistil poškození vlastního image před volbami. Nebo tak nějak to jistojistě bylo. Prý. Určitě. Asi. „Nic jiného není logické“.

Skripal prý byl otráven možná v restauraci, kde „jako zázrakem“ nikdo jiný otráven nebyl. Nebo možná byl otráven v autě, kde se ale žádné stopy Novičoku nenašly (kromě kliky u dveří auta, prý) nebo je britská vláda zatajuje. Nicméně přiotráven prý nebyl žádný policista, který prohlížel auto. Vlastně byl přiotráven policista, který prohlížel Skripalův byt. Vlastně bylo přiotráveno několik desítek lidí, nicméně nikdo z nich není nikde jmenován, žádné informace o jejich stavu, kde byli ošetřeni, nic. „Několik desítek lidí přiotráveno“ a už se na nic neptejte. Dokonce nejsou ani žádné fotografie Skripala z nemocnice.

Podle další verze byl Skripal otráven, když se svou dcerou doma vybalili zavazadla, kam jí někdo podstrčil Novičok – zřejmě v Rusku, na letišti. Na britském letišti to být nemohlo, to by britské premiérce nepřišlo logické. Tomu má „nasvědčovat“ další prohlášení britské premiérky, že prý Rusko zkoumalo již deset let, jak přepravovat chemické zbraně (aby je jako mohli podstrčit Skripalově dceři do zavazadel). No, nejsem expert na chemické zbraně, ale není základní „výhodou“ binárních chemických zbraní, že vznikají spojením poměrně neškodných a snadno přepravitelných složek až na místě a v okamžiku užití? Takže další propagandistická lež britské premiérky na ohlupování vlastních voličů – a na další posun veřejného mínění k akceptování startu jaderného holokaustu.

Ale již od začátku ví i americká velvyslankyně v OSN, že jistojistě Skripala otrávili Rusové. Někdo byl u toho a viděl pachatele? Dokonce i EU ví ihned a bez jakéhokoli vyšetřování, že za útok je odpovědné Rusko.

Skripal a jeho dcera tedy prý byli zasažení nervovým jedem u Skripala doma, jedem, který je až pětkrát smrtelnější než proslulý americký VX, jedem, který během 30 sekund až dvou minut zcela paralyzuje oběť a naprosto spolehlivě zabíjí během několika málo minut. Nicméně poté se Skripal a jeho dcera oblékli, sedli do auta, dojeli z domu několik kilometrů autem do restaurace, najedli se, sedli si na lavičku a tam teprve se jim udělalo nevolno. Nejméně dvě nebo tři hodiny po údajném zasažení údajným Novičokem v bytě Skripala. Nejméně 2 až 3 hodiny po údajném zasažení jedem, který paralyzuje během 30 sekund až 2 minut. A navíc i bez podání antidot jsou i po 23 dnech naživu. A antidota jim přeci být podána nemohla, protože když je našli, tak nikdo – kromě pachatele – nemohl vědět, čím byli otráveni. A vzorek krve jim byl odebrán až po 18 dnech, takže celou tu dobu nikdo – kromě pachatele – nemohl vědět, čím byli otráveni.

Několik fakt

Novičok se vyráběl a skladoval v Uzbekistánu. Ihned po pádu SSSR vláda Uzbekistánu pozvala armádu USA, aby převzala, dekontaminovala a demontovala výrobní a skladovací kapacity Novičoku. Bezpochyby si armáda USA odnesla informace o výrobní technologii, složení, možná i samotné zařízení přímo z Uzbekistánu.

Jen několik mil od místa nálezu Skripala a jeho dcery je britská facilita na výzkum biologických a chemických zbraní u Porton Down. Každá vojenská laboratoř na světě, která chce být něco platná, MUSÍ MÍT VZORKY chemických látek. Těch chemických látek, které mohou být potenciálně kýmkoli použity ve válce nebo v teroristickém útoku. A jakákoli vojenská chemická laboratoř musí být schopna vyrábět vzorky takových látek – pro testy, jak která látka funguje a projevuje se (preventivní výzkum), i pro zjištění, jaká látka byla případně použita. Na základě čeho jiného než srovnání se vzorky, by laboratoř zjistila, o jakou chemickou otravnou látku se jedná? Olíznutím?

Nervový jed Novičok si může vyrobit každý, kdo je alespoň magistr v oboru organické chemie – jak přiznal rektor hradecké univerzity a specialista na chemické zbraně. Předpokládám, že i přes inkluzívní multikulturní vzdělávání stále ještě mají i západní země několik chemiků, kteří něco málo tuší o organické chemii.

Vzorec Novičoku byl zveřejněn před mnoha lety v knize dostupné na Amazonu. Vzorcem, technologií výroby a vlastnostmi Novičoku se zabývá dokonce i česká studie (část 13 „Sloučeniny projektu FOLIANT/NOVIČOK“) z doby post-komunistické – i tato studie je veřejně dostupná (zatím; vždyť víte, jak některé informace čas od času najednou zmizí z webu).

Rusko také oprávněně upozornilo na fakt, že celá řada zemí musí být schopná Novičok produkovat (alespoň v laboratorním množství, které plně postačuje k také otravě, jako v případě Skripala) a že tedy látka, kterou byl otráven Skripal, MOHLA pocházet i z jiné země– Česká republika, Británie, Švédsko i další. V reakci na to Babiš i Stropnický se Šlachtovou prohlásili, že Rusko lže a obviňuje bez jakýchkoli důkazů (v dané kauze je to ze strany státu NATO, obviňujícího Rusko bez jakýchkoli důkazů jen na základě pocitů a dojmů, jako mluvit o provaze v domě oběšencově), protože naši chemici, nejlepší v NATO, nikdy v životě žádnou chemickou otravnou látku nebyli schopni v laboratoři vyrobit ani prozkoumat. Je jen otázkou, na základě čeho čeští chemici dělají výzkum chemických otravných látek, když nemají žádné vzorky ba ani laboratoře na výrobu vzorků.

Rusko dále požádalo, aby mu byly předány vzorky látky, kterou byl údajně otráven Skripal. Přesně v souladu s Úmluvou o chemických zbraních (znění zde) a s dalšími pravidly Organizace pro zákaz chemických zbraní, které jsou Rusko i Británie členy. Tato žádost byla zamítnuta britskou vládou. Proč? Nicméně Rusku bylo předloženo ultimátum, aby se vyjádřilo (zřejmě omluvilo, přiznalo a spáchalo sebevraždu jako jedinou možnou účinnou lítost, která by psychotiky v britské vládě uspokojila). Británie tak vědomě porušila ustanovení smlouvy o omezení chemických zbraní, která v takovémto případě ukládá POVINNOST umožnit odebrat vzorky na místě i „vyšetřované zemi“. Ještě jednou zopakuji - Velká Británie vědomě a úmyslně porušuje Úmluvu o chemických zbraních. Proč?

22. března, 18 dní po údajném otrávení Skripala a jeho dcery, rozhoduje britský soud, že Skripalovi je konečně možné odebrat vzorky krve i bez jeho souhlasu, který nemůže dát, protože je v bezvědomí. Takže 18 dní je Skripal v bezvědomí, lékaři ho 18 dní léčí a celou tu dobu vůbec NEVĚDÍ, CO SE SKRIPALOVI STALO, PROTOŽE MU JEŠTĚ NEMOHLI ODEBRAT VZORKY KRVE??? COŽE?!?!?!?!?

Čekala Británie tak dlouho - celých 18 dní! - s odběrem vzorků krve, aby došlo k samovolným chemickým procesům, kdy budou zničeny průkazné stopy ukazující případně na jiné než ruské autorství nervového jedu, který údajně otrávil Skripala?

Britská předsedkyně vlády je nicméně přesvědčena, že za útokem stojí Rusko, protože ji nic jiného nenapadá. Zřejmě nikdy neslyšela o požáru Reichstagu, zámince k španělsko-americké válce, o vysílači v Gleiwitz, o podstrčené vysílačce v Lidicích, o Amerikou vymyšleném útoku Vietnamu na loď US námořnictva v Tonkinském zálivu jako zámince pro zahájení války USA proti Vietnamu s následnými miliony mrtvých. Zřejmě nikdy neslyšela o „iráckých zbraních hromadného ničení“.

Britský ministr hysterie, Boris Johnson, ví, že útok nařídil Putin. Možná nám časem hysterický Boris nakreslí obrázek Putina, jak míchá Novičok, čímž dodá nezvratný důkaz a přímo „smokin‘ gun“. Baghdad Bob, bagdádský Bob, ministr vlády Saddáma Husseina byl směšný. Psychotic Boris by byl směšný, kdyby nešlo o jeho spoluúčast na snaze o rozpoutání jaderné války.

Bývalá knihovnice a údajná zlodějka rohlíků, je přesvědčena, že když prezident Zeman požaduje zjištění fakt, jde o vlastizradu. A knihovnice jen lituje, že nemůže v rámci stanného práva za pomoci úderných oddílů „KalousekJugend“ (učitelé jim na to jistě dají volno ze školy) nechat prezidenta Zemana ihned zatknout a popravit – za to, že si dovoluje požadovat fakta o okolnostech Požáru Reichstagu č.2.

Rusko si zřejmě uvědomuje blízkost jaderného útoku NATO. Prezident Putin před několika dny pronesl projev, ve kterém dlouze hovořil o nových zbraních, kterými Rusko disponuje. To nebylo vychloubání ani vyhrožování, jak tvrdí naše hloupá propaganda. To bylo upozornění „neútočte na nás, dokážeme se bránit“. Jako když pes vrčí a ukazuje zuby – je to varování „budu se bránit, když mne napadneš“; pes, který chce útočit, zuby neukazuje, ale útočí. Snaha zabránit jaderné válce z hlouposti a arogance velení NATO a Washingtonu.

Brzy možná budeme mít v Evropě jadernou válku - „preventivní“, jako prý byla válka v Iráku, aby Irák nemohl zaútočit neexistujícími zbraněmi hromadného ničení. A pak se tomu Bush smál a mohl se potrhat smíchy, že v Iráku žádné zbraně hromadného ničení nejsou – jen kvůli této lži zemřelo více než milion nevinných v Iráku a desítky milionů lidí dalších lidí zaplatily za tuto lež zničenými životy. „Vtip“ nad statisíci mrtvých, „smějte se, hahaha“.

Brzy možná budeme mít takovou válku přímo v Evropě. „Humanitárně bombardovací“ jadernou válku s desítkami milionů mrtvých. Asi časem uslyšíme od kavárny termín „humanitární holokaust“. Někdo z mocenské nomenklatury pak bude nad desítkami milionů mrtvých Evropanů vtipkovat, že ten „Novičok jistojistě z Ruska“ možná byl jen zkažený sendvič, „hahaha, smějte se“.

Myslíte, že si dělám legraci z vážných věcí? Dělám. Protože mne obchází hrůza z toho, kam zcela očividně mocenská nomenklaturní elita směřuje události – k jaderné válce v Evropě. Pod jakoukoli záminkou, pod jakýmkoli sebehloupějším obviněním.

Vy se snad neděsíte jaderné války v Evropě - očividně plánované, připravované a intenzivně propagované jaderné války proti Rusku? Vy se neděsíte jaderné války, která zabije desítky nebo stovky milionů Evropanů jako „collateral damage“, vedlejší ztráty v plánu washingtonské, bruselské a londýnské nomenklatury?

Vy se neděsíte, že každý okamžik, může být poslední, kdy ještě vidíte svoje děti nebo vnoučata naživu a zdravé?

Vy se neděsíte, že pod vylhanou záminkou chystají některé „naše“ západní mocenské kruhy zločin, pro který – i přes prožité hrůzy druhé světové války a holokaustu - lidský jazyk nemá ani jméno?

Napište svému poslanci, napište svému senátorovi, napište vládě, napište ministrům, napište svým europoslancům, napište ministryni obrany, napište ministrovi zahraničí, napište panu Babišovi, předsedovi vlády v demisi, napište svému prezidentovi.

Kontaktujte politické strany – ANO, ODS, KDU-ČSL, SPD, Piráty, ČSSD, KSČM i neparlamentní strany.

Nenechme se zatáhnout jako ovce do války, kde my a naše děti budeme „vedlejší ztráta“, nenechme pasivně dojít situaci do jaderné války z vyfabrikovaných a podvodných záminek prolhaných mocenských elit.

Nebo se každý den ráno rozlučte se svými dětmi, jako kdybyste je viděli naposled.

Protože některý, nepříliš vzdálený den to naposledy opravdu bude.

Ropa bez dolarů...

0
0
Jaroslav Loudil
28. 3. 2018
Ropa se zatím stále ještě prodává za Dolary. Patrně to už ale nebude dlouho trvat. Čína se totiž loni stala největším dovozcem ropy na světě, když s přehledem porazila USA. Dovezla asi 400 milionů tun, s meziročním nárůstem dovozu 10 %. A jako světová jednička si může také diktovat podmínky. Právě včera Čína spustila obchodování s - "futures"-  nákupů ropy ve své národní měně Juanech, nikoli už Dolarech. Když to kdysi ohlásil Saddám Husajn, tak byl ihned napaden žoldáky  USA, to samé se stalo v Lybii Kaddáfímu. 



No, na Čínu si USA netroufnou, už po pár dnech a bylo by vymalováno  !  Čína se nyní musí pokusit přesvědčit své kamarády  v BRICS , Indie, Brazílie,JAR   a své další spojence Pakistán a spol. ,aby se také na Dolar vykašlali a ropu  dováželi jen za svou národní měnu. Podařilo by se tak podrazit Dolaru kolena   a USA by přišly o svou  nezaslouženou výhodu silné měny.

P.S. Jak to dnes zatím !! funguje ve světě s nákupy ropy ? Příklad : Japonsko chce dovézt  pár milionů tun ropy z Kuvajtu. Na devizovém trhu musí nejprve poptávat americké Dolary a vyměnit  za ně své Jeny. Když má nakoupených dost Dolarů ,tak jimi teprve zaplatí Kuvajtu dodanou ropu. Samozřejmě tato "metoda nákupů" dělá z Dolaru silnou měnu, neboť každý dovozce ropy na světě dnes a denně na devizovém trhu musí shánět Dolary. Je to  ponižující metoda , která páchne  i proti větru !  A také díky ní drží dnes Dolar jakž takž svou hodnotu. Je třeba s tím skončit . Čína s Ruskem můžou pomoci.

https://www.kurzy.cz/zpravy/450191-cina-spustila-obchodovani-ropnych-futures-ve-sve-mene/e-cina-prinuti-saudskou-arabii-obchodovat-ropu-v-cinskych-juanech-61124/

Přiměřené vraždění podle generála Pavla

Orwell opět zde: Diktatura uvnitř a permanentní válka navenek!

0
0
Petr Schnur
Petr Schnur
29. 3. 2018     PrvníZprávy
V další, tentokrát „ruské“ chemické kauze v anglickém Salisbury, měli britští „experti“ Theresa May, Boris Johnson a Gavin Williamson jasno již několik hodin po atentátu.



Podobně jako v případě syrských „červených linií“ bez ohledu na fakta, okolnosti i zdravý rozum byl Asad sice bez důkazů, zato ´s velkou pravděpodobností' odhalen coby viník, tak i nyní v Anglii: byl to Putin. Nic naplat, že k novičoku resp. k jeho složení měli přístup i jiné státy, píše pro Prvnizpravy.cz historik Petr Schnur.

Tak například článek v New York Times z roku 1999 uvádí, že se tento bojový prostředek v době existence SSSR nevyráběl v Rusku, ale v Uzbekistánu, v roce 1992 bylo příslušné vývojové středisko demontováno za pomoci a asistence Američanů. A není pochyb o tom, že existují i jiné země, které tuto substanci vlastní nebo jsou schopny „vyrobit“. Ponechme v tomto okamžiku stranou i zdravý rozum, který u každého soudného člověka musel okamžitě vyvolat alarm.

I v tomto případě, stejně jako v syrských kauzách, by akce Rusku jen uškodila. Vladimír Putin jistě není tak hloupý, aby týden před volbami nechal spáchat spektakulární atentát na bývalého špióna, navíc chemickou substancí s nálepkou Made in USSR. Pokud by tomu tak bylo, existovali by pouze dva důvody. Za prvé: Skripal by znamenal pro Rusko velké nebezpečí, což lze vzhledem k jeho situaci více méně vyloučit. Za druhé: Vladimír Putin by chtěl před prezidentskými volbami vyvolat agresivní reakci Západu proti Rusku a tím pojistit své vítězství. I tento argument ve své logice selhává, neboť již před volbami bylo jasné, kdo bude za prezidenta RF zvolen. Politická a vojenská agresivita NATO od majdanského puče na Ukrajině byla již dostatečným důvodem k posílení jeho pozice.

Ponechme pro tento okamžik transatlantické triviality stranou a soustřeďme pozornost na právní stránku postupu západních vlád.

Základním kamenem právního státu je presumpce / předpoklad neviny. Jednoduše vyjádřeno: žalobce má povinnost vinu obžalovanému dokázat. Pokud se tak nestane, platí za nevinného. Tento princip najdeme kodifikovaný ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN z roku 1948 (čl. 11, odst. 1), o něm se zmiňuje i tzv. Zelená kniha Evropské komise z roku 2006, která varuje před jeho narůstajícím porušováním. Jeho kodifikaci najdeme rovněž v Mezinárodní smlouvě o občanských a politických právech (čl. 14, odst. 2), členské země Rady Evropy se mu upsaly v čl. 6, odst. 2.

Evropské právo zná rovněž princip předpokladu viny, které ale může platit pouze ve výjimečných případech, přičemž musí být zachován tzv. fair trial, právo na férový proces. Navíc mezinárodní smlouvy zcela jasně vykazují presumpci neviny jako nosný pilíř právního státu.

Nyní posuďme, jak s právním státem koresponduje postupu atlantických stratégů.

Britská vláda obratem označila Rusko za atentátníka a ultimativně požadovala, aby do 24 hodin dokázalo svoji nevinu. Londýn nejen že nepřinesl žádné konkrétní důkazy, ale navíc neumožnil Rusům přístup k vyšetřování. Nabízí se tedy otázka, jakým způsobem by měl obviněný nevinu dokázat?

Závěrem můžeme konstatovat následující. Britská vláda a její „spojenci“, koalice ochotných včetně českých nohsledů opustily půdu právního státu. I kdybychom připustili v tomto výjimečném případě přednost předpokladu viny, nebyl dodržený princip práva na patřičnou obhajobu a tedy na férový proces.

Kauza Skripal není výjimkou, demontáž právního státu v atlantickém společenství pokračuje zvýšeným tempem – pod vlivem totalizující EU i na domácí půdě. Pokud národní parlamenty a ústavy neparalyzuje Brusel, činí tak domácí vlády. Otevření hranic kancléřkou Merkelovou více než milionu imigrantů bez kontroly a identifikace se konalo protiústavně a mimo parlament. Příkladů by bylo nesčetně, v domácí i zahraniční politice – v Británii, Německu i jinde. Mezinárodní právo bylo Západem pohřbeno útokem na Jugoslávii v roce 1999, na Ukrajině a v Sýrii tančí atlantici na jeho hrobě.

V Orwellově románu „1984“ najdeme dva elementy destrukce svobodné společnosti, které se vzájemně doplňují: diktatura uvnitř a permanentní válka navenek. Vedle nekonečného „boje proti terorismu“, který Západ sám vyvolal, reaktivovalo NATO opět starého nepřítele na východě, kterého již od začátku 90. let systematicky obkličuje. Orwellův Velký bratr rovněž vede válku proti Eurásii. Podobnost čistě náhodná? Je na čase probudit se z letargie, apeluje Petr Schnur.



Související článek:


Rakousko potvrzuje, že žádné důkazy proti Rusku neexistují!!

0
0
Karin Kneisslová, rakouská ministryně zahraničí
- kou -
29. 3. 2018 PrvníZprávy
Řada zemí EU vyhošťuje ruské diplomaty nebo o tom přemýšlí, ale Rakousko se pevně rozhodlo zdržet se takového kroku, i když zůstane v menšině nebo samo, napsaly rakouské noviny Die Presse.


 
Kancléř Kurz a ministryně zahraničí Kneisslová věří, že je nutné vyjasnit všechny okolnosti incidentu v Salisbury, ale Rakousko by v každém případě mělo sloužit jako most mezi Ruskem a Západem a pomáhat udržovat dialog.

Maďarsko, Polsko, Česká republika - tři země „Visegrádské čtyřky“ vyhostily ruské diplomaty v solidaritě se Spojeným královstvím v incidentu s útokem na bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala, napsal rakouský deník Die Presse. Slovensko, které je také součástí tohoto svazku zemí, jedná opatrněji kvůli obtížné vnitřní politické krizi.

Většina zemí EU buď vyhostila nejméně jednoho ruského diplomata, nebo tak učiní, a jen několik se zdržuje s tímto opatření, a někteří dávají přednost čekat trochu déle. Nicméně, Rakousko se drží tvrdého názoru na tuto problematiku a nechce vyhostit ruské diplomaty - „i kdyby nakonec byla jedinou zemí v EU, která zaujímá takové stanovisko,“ zdůraznilo vydání.

Na podporu tohoto rozhodnutí rakouské vlády vyzvala ministryně zahraničních věcí Karin Kneisslová k úplnému vyjasnění okolností incidentu v Salisbury. V tomto případě, i když se ukáže, že za to, co se stalo v Británii může Rusko, je nepravděpodobné, že se postoj Rakouska změní, řekla šéfka rakouského ministerstva zahraničí s tím, že je třeba zdůraznit, že se jedná o čistě hypotetickou situaci. Za stávajících okolností je v každém případě nutné zachovat všechny otevřené kanály. Právě v tak těžkých časech, je třeba být „prostředníkem" a udržovat dialog, řekla ministryně Kneisslová s odkazem na neutralitu Rakouska.

Vedoucí rakouského ministerstva zahraničí trvá na tom, že je třeba objasnit všechny okolnosti, protože stále neexistují důkazy o zapojení Ruska do incidentu v Salisbury. Ve Vídni očekávají výsledky odborného vyšetřování případu otravy bývalého ruského špióna Sergeje Skripala a jeho dcery (proboha, tak podle čeho se tedy státy EU vlastně rozhodly trestat Rusko, když "stále neexistují důkazy" o jeho zapojení do otravy Skripala? Co jim tedy vlastně Theresa Mayová předložila? - pozn. red.PZ)

Navíc, stejně jako rakouský kancléř Sebastian Kurtz, Karin Kneisslová poznamenala, že Rakousko by mělo vykonávat funkci „překlenovacího mostu". Rozhodnutí tří zemí „Visegrádské čtyřky" o podpoře trestních opatření proti Rusku by podle jejího názoru mělo být zváženo s aspektem jejich členství v NATO.

Jak zdůraznil Die Presse, rakouská ministryně zahraničí podepsala společné prohlášení ministrů zahraničních věcí EU, ale Vídeň nyní nevyhostí ruské diplomaty. Podle Kneisslové jsou to zcela jiné věci. Rakousko je samozřejmě solidární vůči Velké Británii - ale je to záležitost každé jednotlivé země, jak reagovat v rámci dvoustranných vztahů. Vyhnání čtyř diplomatů z Německa a Francie Kneisslová považuje spíše za mírné opatření, než za vážnou ránu.

V pondělí večer kancléř a ministryně zahraničí Kurz a Kneisslová ve společném prohlášení uvedli: „Podporujeme rozhodnutí EU stáhnout svého velvyslance z Moskvy, ale nebudeme tak jednat na národní úrovni.“

Jak bylo uvedeno v článku, jednou z menšiny zemí, která se rozhodla nevyhostit ruské diplomaty, bylo Slovinsko. Podle šéfa slovinského ministerstva zahraničí je stále ještě příliš brzy na to, aby bylo možné podniknout kroky, protože nebylo provedeno žádné šetření (i tento postoj vyvolává otazníky nad předčasností trestní kampaně proti Moskvě - pozn. red.) Slovinsko podporuje postoj Rady EU, pokud jde o potřebu stanovit, co se opravdu stalo v Salisbury. Slovinská vláda tuto otázku projedná ve čtvrtek.

Nedávno 16 evropských zemí (z 28!), kromě Británie, vyhostilo více než 60 ruských diplomatů, připomněla publikace. K tomu se připojila také Austrálie, Spojené státy, Kanada, Albánie, Makedonie, Norsko a Ukrajina. Odborníci se nicméně domnívají, že Rakousko nezůstane samo ve svém postoji, zdůraznil Die Presse.



Související články:

Otevřený dopis Miroslavě Němcové

0
0
Jiří Baťa
29. 3. 2018
Paní poslankyně Němcová,
chápu, že zřejmě nerada čtete Vám odeslané emaily, resp. články na netu, které se Vás týkají a ani Vás nezajímá, co si o Vás většina občanů myslí. Jste asi přesvědčena, že lidé, kteří Vám přišli „vyseknout“ uznání a předat několik pugétů za Váš hrdinný „úprk“ z inaugurace prezidenta Vám zřejmě stačí k tomu, abyste nabyla přesvědčení, že za Vámi stojí celé Česko. Mýlíte se paní Němcová, mýlíte se strašně a velice, ale nehodlám Vás z Vašeho omylu vyvádět. Jednak nemám zájem a také protože si myslím, že jste dost stará na to, abyste mohla posoudit společenskou realitu. Pokud ne, je to Vaše chyba, ale to už je Váš problém.

 
     Jste, pokud jde o politiku, velmi popudlivá ješitná, licoměrná a navíc, což je z toho všeho nejhorší, jste naivní a hloupá ženská. Abyste to lépe pochopila, připomenu Vám Vaše poslední proti řečená slova, vyslovená  na tiskové konferenci kde jste prohlásila, že Zeman se svým postojem k údajnému výskytu otravného plynu Novičok na území ČR dopustil velezrady. Tím jste měla na mysli skutečnost, že pochybujete, zda může Zeman úkolovat Bezpečnostní informační službu (BIS) bez souhlasu vlády. K tomu jste navíc sebevědomě prohlásila, žejste přesvědčená, že prezident se té velezrady dopustil a že těmito slovy nahrává Rusku, nikoli jistotě ČR a uvažujete o podání žaloby na prezidenta Zemana z podezření o spáchání trestného velezrady. K tomu si dovolím poznamenat,   že jeho rozhodnutí je naprosto správné, neboť je existence bojového plynu A 234, dnes prezentovaný jako Novičok na území ČSSR, resp. ČSFR  je prokazatelně potvrzen. Mj. Jiné, abych zchladil vaši rozpálenou hlavu, Ruská federace vydala jasné prohlášení,že Česko v žádném případě nepodezírá z jakékoli účasti na případu Skripal! Stačí?

     O podání ústavní žaloby na prezidenta pro velezradu mluví, jak poznamenáváte,  také lidé ze STANu, který jim delší dobu padá na hlavu. K tomu jste jedním dechem poznamenala,  že však nevíte , zda bude případná žaloba relevantní, neboť prý v politické rovině máte jasno (to Vy máte vždy, stejně jako T. Mayová), v trestně-právní se však obáváte, že podstata věci nebude taková, aby mohlo být řízení zahájeno. No to je gól do vlastní branky, paní Němcová, nemyslíte? Chcete podat trestní oznámení o kterém nejste přesvědčena, že by mohlo být uznáno jako relevantní.  A víte, že máte     v tomto případě zcela ojedinělou pravdu? Pokud nevíte proč, tak odpověď je prostá: prezident se totiž  žádné vlastizrady nedopustil.Asi s tím nebudete souhlasit, ale Vy      a Vaši kolegové jste už tak zaslepeni nenávistí k panu prezidentu Zemanovi, že jste schopni na něj podat žalobu pro vraždu či zabití jenom proto, že rozplácl na stole mouchu, která jej delší dobu otravovala.

    Paní Němcová, Vy si pro tu zášť a zoufalou nenávist k prezidentu Zemanovi svými (nejen) slovními reakcemi často nevidíte tzv. do úst, Vaše reakce na činy prezidenta Zemana Vás vedou ke zkratkovitému jednání (viz odchod z inaugurace), neřku-li přímo k nepříčetnostem, zde např. úvaha o velezradě prezidenta. Zásadně Vám chybí nutná sebekontrola, sebeovládání, jste popudlivá až protivná, stále se vymezuje všemu, co jde od prezidenta, byť je to dobré, nebo špatné, i když z Vašeho pohledu toho dobrého, co činí prezident Zeman není moc, zda-li vůbec něco, není-liž pravda?

     Když už je řeč o Vašich nezáviděníhodných vlastnostech, není od věci také zmínit, že máte, kromě jiného, přehnaně vysoké mínění o sobě samé. Z toho také pramení Vaše suverénní jednání, rozhodování, vyjadřování, názory a hodnocení. Musím Vás však upozornit, že se velmi, opravdu velmi přeceňujete, což ve svém důsledku znamená, že se před veřejností ztrapňujete. To Vaše velké, ale prázdné gesto, učiněné prohlášením, že „Jsem přesvědčená, že prezident se té velezrady dopustil“ je nejen totální úlet, ale také trestuhodná pomluva, která jako trestný čin, paní Němcová, má relativně velkou šanci uspět  u soudu, neboť podle § 184 – Pomluva je:

(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin uvedený v odstavci 1)tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Co Vy na to?
     To jen pro upřesnění a na rozdíl od Vaší bláznivého názoru, potažmo pomluvy, že prezident Zeman se dopustil velezrady. Apropó, paní Němcová, doporučuji Vám si dobře prostudovat Trestní zákoník,  § 309, Vlastizrada, kde se uvádí, že velezrady se dopustí

(1) Občan České republiky, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312) nebo sabotáže (§ 314), bude potrestán odnětím svobody na patnáct až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečným trestem.
(2) Příprava je trestná.

        Paní Němcová, myslíte si, resp. jste přesvědčena, že prezident Miloš Zeman je  prokazatelně ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem a že tak naplňuje podstatu některé z popisované činnosti, kterými by naplňoval literu zákona o spáchání tr. činu vlastizrady? Zřejmě ne, protože to následně zpochybňujete, ale potom nechápu, pročta silná slova, proč to Vaše velkohubé, sebejisté  prohlášení, že jste přesvědčena, že se prezident velezrady dopustil? Nezlobte se, ale jste fakt  k smíchu, paní Němcová, což  zase jen potvrzuje, že si nevidíte do své nevymáchané hu.. pardon, úst!

     Paní Němcová, potlačte svou ješitnost, přehnanou domýšlivost a pýchu, protože pokud nechcete být dále středem trapného posměchu a terčem oprávněného opovržení, odejděte do ústraní, kde nebudete na očích a sluchu občanů. Jen tak si můžete zachovat jakýs takýs zbytek cti, který Vám jako ne zrovna úspěšné pravicové političce ještě zbývá.
      To Vám neradí, ale dobromyslně doporučuje Jiří Baťa.

Izolace Putina a Zemana

0
0
Erik Best
29. 3. 2018      EB
Předseda Sněmovny reprezentantů Paul Ryan v pondělí v Praze vydal prohlášení, ve kterém vítá rozhodnutí Trumpovy administrativy o vyhoštění ruských diplomatů a říká, že „Spojené státy musí i nadále vést mezinárodní úsilí směřující k izolaci Ruska, aby Rusové pochopili, že jejich chování nebude tolerováno.“ Miloš Zeman je při připisování viny za útok nervovým plynem mnohem opatrnější než americké ministerstvo zahraničí.


To tvrdí, že „Rusko použilo nervový plyn vojenského původu při pokusu o vraždu britského občana a jeho dcery v Salisbury.“ Ryan se během své krátké návštěvy Prahy se Zemanem nesejde. To vyvolává dojem, ať už jsou skutečné důvody jakékoli, že se Ryan Zemanovi cíleně vyhýbá, aby ho dostal do izolace kvůli jeho přílišné podpoře Putina. Zeman je ale i tak prezidentem spojence v rámci NATO. Jeho izolací by Spojené státy mohly ohrozit vlastní obchodní zájmy (jedním z hlavních Ryanových úkolů při návštěvě Prahy je propagace helikoptér Bell). Navíc to pomáhá příštímu kandidátovi na prezidenta zemanovského střihu. Zeman sice nakonec odejde, jeho 2,85 milionu voličů ale nikam nezmizí.

Odmítám žit i umřít v rabské zemi – vždyť i Rakousko se té zvůli vzepřelo

0
0
Lubomír Man
29. 3. 2018
„Učím se shýbat nízko vaz a líbat důtky svého kata“, může si dnes naše republika deklamovat verše Svatopluka Čecha z jeho Písní otroka, protože se otrokem z vůle našich představitelů, pánů Babiše a Stropnického, skutečně stala. Právě v těchto dnech vyhošťuje totiž na pokyn malíčku britské premiérky Mayové tři ruské diplomaty. A za jakýže to zločin? 



Za ten, že se kdosi pokusil otrávit někdejšího ruského agenta Skripala, který v devadesátých letech minulého století zradil svou vlast Britanii, šest let si za tento svůj přečin odseděl v ruském vězení, a pak, v rámci výměny agentů mezi Britanií a Ruskem v r. 2010, našel nový domov v jihoanglickém městě Salisbury. V jehož parku, na lavičce, byl v dopoledních hodinách 4. března nalezen společně se svou dcerou v bezvědomí. A to údajně po útoku nervovým plynem.

To stačilo britské premiérce Mayové, aby z útoku Na Skripala a jeho dceru podle mustru Švejkova výroku: „Zabili jste nám arcivédu, takže vám dáme do držky“, obvinila Rusko. Třebaže první a zásadní kriminalistická zásada Cui bono, čili komu to prospívá, účast Ruska na aféře naprosto vylučuje, protože Rusko poškozuje, ale na Západ jako osnovatele aféry ukazuje oběma ukazováčky, protože tomu aféra naopak prospívá. Docela jako by byla provedena na jeho objednávku.

Ale cui bono sem, cui bono tam, na tapetě musí zůstat Rusko, a to nejenže bez motivu, ale též bez důkazů, a to dokonce bez důkazů tří.

1) Nebyl dosud předložen jediný důkaz, že Skripal byl skutečně otráven nervovým plynem.

2) I kdyby otráven nervovým plynem byl, nebyl předložen jediný důkaz o tom, že se jedná o plyn ruský.

3) Nebyl předložen jediný důkaz, že za pokusem otrávit Skripala stojí Rusko či dokonce Putin, jak se vyjádřil ne zcela duševně zdravý britský ministr zahraničí.

Takže bez důkazů a jen tak od boku obvinila vláda premérky Mayové z pokusu otrávit Skripala Rusko a vypověděla z Britanie 21 ruských diplomatů. Nu a protože takovýto trest za čin, pro který nemělo Rusko srozumitelnou pohnutku a Britanie zas důkaz ruské viny, se zdál premiérce neúměrně mírný, rozpoutala (samozřejmě s Washingtonem jako hybatelem v pozadí), fantastickou světovou kampaň za vyhazovy ruských diplomatů ze západních zemí. 33 zemí světa bylo britskou vládou vyzváno, aby se k britské vyhošťovací akci připojily a vyhazovaly ze svých území, co se třeba Rusku i jen podobá či co se tak nějak po rusku jen tak mele. A navíc byl na 22. března svoláno do Bruselu zláštní zasedání premiérů a prezidentů států EU s tím, aby zde jednotně i poslušně vyslovili názor, že za útok nervovou látkou v Salisbury je podle všeho odpovědné Rusko, a následně nahlásili premiérce, kolik ruských diplomatů se tedy chystají ze svých zemí vystrnadit.

Akce však neproběhla tak hladce, jak se čekalo. Ne samozřejmě z naší strany, premér naší vlády v demisi Babiš ukázněně zařadil naši republiku do zdravého jádra EU, které se na nic neptá, neremcá, a činí to, co je třeba, ale neprojevily kupodivu stejnou kázeň země všechny. A našly se mezi i nimi i takové, které se vymlouvaly v tom smyslu, že jim k odsouzení Ruska chybí důkaz o jeho vině, ale samozřejmě, hned jak se ten důkaz najde, přestanou se ošívat a okamžitě se pak k vyhazovu ruských diplomatů připojí.

Takto neotrocky a přitom i inteligentně – protože dobře věděly, že podobný důkaz se nikdy nemůže najít – se zachovaly tyto hrdé a nerabské země: Rakousko, Belgie, Bulharsko, Řecko, Maďarsko, Irsko, Lucembursko, Malta, Portugalsko, Slovensko a Slovinsko.

Jméno naší země tedy v tomto seznamu chybí, protože nám Čechům nebylo třeba se po nějakém důkazu o vině Ruska pídit, my jsme se plně a ukázněně spolehli na kolektivní rozum a úsudek Anglosasů, Francouzů a Němců, kteří jistě dobře vědí, co činí, tak jako to věděli a byli chytří – zatímco my hloupí – i v roce 1938, kdy nás v Mnichově prodali za Hitlerův slib míru, a tím přiložili sirku k požáru Druhé světové války, jež zahubila 72 milionů lidí.a 12 milionů sovětských vojáků muselo padnout, aby nás Čechy vyvlekli ze stejné oprátky, která předtím zardousila téměř všechnu evropskou židovskou populaci.

A tady, na tomto místě, se srovnání jednání představitelů Rakouska a naší země na rokovaní EU v Bruselu neubráníte. Rakušané by se bez vítězství Rusů nad Hitlerem stali panským národem – zatímco my bychom bez téhož vyletěli komínem v Osvětimi. Ale oni v Bruselu prosbu Mayové o vyhoštění Rusů ze země odmítli, ale my, kteří bychom zde dnes bez Rusů nebyli, jsme jejich vyhoštění s bohorovným klidem přijali.

Existuje ještě nějaký křiklavější příklad lidské perfidity.

Narodil jsem se do Masarykovy samostatné svobodné republiky a konec mého života probíhá v republice nesvépravné, která se s ochotou zapojuje do spolku západních zemí, jež vytrvalými provokacemi Ruska přibližuje novou válku, tentokrát nukleární. A my v tom vesele a bezstarostně jedeme s ostatními, i my tlučeme do válečných bubnů, i my vypravujeme naše vojáky k ruské hranici, jako bychom zcela ztratili historickou paměť a snad i rozum.

A já na tomto místě prohlašuji, že nechci mít s tímto šíleným předválečným tancem nic společného. Odmítám, aby moje země byla zemí vazalskou a činila tak vazaly i ze všech nás, jejich občanů.

Zvedněme se ze země, na které ležíme jako otroci, a povstaňme k životu národa svobodného a svépravného.

Protože žít jinak za žití nestojí.

Zbyněk Fiala: Školní píle s pilníky

0
0
Zbyněk Fiala
29. 3. 2018   VašeVěc
Vrátí se do našich škol práce na záhonech a v dílně, jak to bývalo obvyklé za totáče? Pevně doufám, že ano, s totáčem to nemá nic společného. Ale neměl by to být nábor pro ty, kdo v sobě objeví talent živit se lopatou za minimální mzdu.


Vláda Andreje Babiše chce prokázat akceschopnost i v demisi, a tak prší nápady. K těm dobrým počítám pokus o návrat k dávné školní praxi, kdy se děti jednou týdně vypravily do dílen nebo na zahrádku a pokoušely se něco vytvořit vlastníma rukama. Ne všude se to dařilo, ne každému se to líbilo, a možná ani samotný důvod, kvůli kterému se k tomu dnes vracíme, není nejpřitažlivější. Vypadá to jako snaha přesvědčit část mladé generace, aby mávla rukou nad vyhlídkami dalšího studia, protože ve fabrikách chybí obsluha spousty strojů. Nejsou lidi, křičí průmysl, něco s tím udělejte!

Jenže lidé tu nejsou kvůli strojům, ale stroje jsou tu kvůli lidem. Dnešní nedostatek pracovníků a řemeslníků je projevem zaostalosti české ekonomiky, která byla budována na výhodách laciné práce, jakou v těch vyspělejších zemích nahrazují robotické linky. U nás se taková technika nevyplatila, taky proto, že doma něco takového vznikalo málo a dovoz se prodražoval nesmyslnou politikou laciné koruny. Navíc je to jedno, jsme kolonie, nic nám nepatří.

Teď však prožíváme jakési přechodné období, a když se znovu šlápne vedle, bude ještě hůř. Ano, je konjunktura a nejsou lidi. Mzdy jdou nahoru, to je správné. Koruna posiluje, to je taky správné. Ale firmy už uvažují, jak se těmto úskalím vyhnout i bez dodávek Ukrajinců, a tak až se to promítne i do posunu v průmyslových provozech, práci převezmou automatické linky a lidí bude najednou moc.

Zítra se to ještě nestane, ale tahle změna určitě nastane dřív, než děti vylezou z nových školních dílen. Když je tam budeme připravovat jen k manuální práci, měla by zahrnout i obratné vybírání almužny do čepice. Zkušenosti ze školní dílny a zahrady můžou mladé generaci posloužit jen tehdy, pokud budou přípravou na skutečný svět, do kterého vyroste.

Věřím, že to bude nádherný svět, kterému dnes děti často rozumí lépe než my. Je to podobné jako ve výchově informatiky, kde většina kluků a holek zvládá digitální hračky lépe než učitel, a proto zlobí nebo zarytě paří pod lavicí, aby hodinu nějak přetloukli. Do onoho nádherného světa, který je přichystán pro naše děti, mi umožnil nahlédnout už před pěti lety americký autor Chris Anderson svojí knihou Makers: The New Industrial Revolution. Jeho nová průmyslová revoluce je přitom trochu jiná než Průmysl 4.0, který na sebe častěji strhává pozornost.

Je to revoluce malých dílen, které si mohou dovolit vlastní roboty a 3D tiskárny sestavené za pár šupů ze stavebnice. Odehrává se to zatím častěji mezi hobbisty, kteří se sdružují v garážích nebo opuštěných továrnách. Na svých konstrukčních návrzích volně spolupracují na síti. Výsledkem práce není výkres nebo prototyp, ale soubor pro stroj řízený počítačem, jehož příkazy tak samy převedou do hmoty. Bity se přesunou do atomů. Kdo to sám nezvládne, pošle to do lepšího stroje v nějakém specializovaném provozu, jaké pro tyto účely vznikají.

Bude tedy obojí, i Průmysl 4.0, i lokální dílny. To první se mladí jednou naučí ve fabrice, kam přijdou jako inženýři, to druhé – i jako lákadlo pro inženýrskou dráhu – se mohou začít učit ve škole. Pokud zvládnou nejen upnout díl do svěráku a šimrat ho na zádíčkách pilníkem, ale také programovat a obsluhovat robotickou vyřezávačku nebo aditivní obráběč, který si nota bene samy postaví, dostanou tak vedle vzdělání i notnou dávku svobody.

Škola by neměla děti učit, jak být ukázněným a skromným zaměstnancem, to je naučí život. Měla by je učit, jak být věčně nespokojeným vynálezcem, i kdyby vynalézal jen stále lepší trakař. Měla by je učit odvaze k výpravám po hrbolaté stezce mezi nápadem a chlebem. Měla by je naučit technicky myslet, a pak myšlenku rozvíjet do něčeho, co lze nejen vyrobit, ale taky prodat nebo nabídnout k dalšímu využití.

Škola by měla děti vodit po cestách, po kterých chodil Křižík, Škoda, Kolben a Daněk, techničtí tvůrci a vynálezci, ze kterých se stali zakladatelé oborů a průmyslové moci Československa vůbec. Jak to dělali? Jak se objevuje praktická využitelnost fyzikálního principu a jak se hospodaří s tvůrčím kapitálem? Jak rozvrhnout síly v týmové práci a zrychlit průchod slepých uliček, abych se dobral k výsledku, který je k něčemu užitečný? I kdyby to mělo být jen ptačí krmítko s ochranou před toulavou kočkou.

Moudrá škola, a s jinou nepočítám, by měla učit celému ekosystému tvůrčí práce, ukazovat, co všechno je potřeba a jak to musí spolupracovat. K čemu jsou banky, poradenské firmy, co má dělat obec a na co jsou spolky a sdružení, aby se lidem práce líbila a přinášela plody. Až ze školy odejdou se závěrečným vysvědčením, pomohou nám takový svět budovat jako zanícení občané.

A spojí se i s těmi, kteří se učili jinou sadu znalostí na školním pozemku. Samozřejmě, pokud jim učitelé dokázali vysvětlit, v čem spočívá bohatství živé půdy. Některým dětem možná školní zahrada nabídne první příležitost ochutnat skutečné rajče a zjistit, že je podstatně lepší než bledý předmět nacpaný spoustou chemie, který se k nám dováží přes celou Evropu, aby se ničení půdy, přírody a lidského zdraví doplnilo i dostatečným prosmraděním vzduchu.

Práce na školním pozemku by proto měla být doplněna praktickým poznáváním výhod lokálního hospodaření, místního zpracování místních zdrojů, jak se to děje ve školách, dodávajících do své vlastní školní kuchyně. Tohle zároveň učí radosti z práce. Lekce svobody pak obsahují základy individuálního či družstevního podnikání, neboť je lepší být subjektem, než objektem.

Školní dílny a pozemky by tak mohly děti naučit, že podnikání není někoho nápaditě okrást, ale být užitečný a vytvářet si pro to prostor. K tomu by se měly dozvědět, co musí vyžadovat od státu a úřadů a co od obce a dalších součástí společenského ekosystému, aby to fungovalo. Když to pak fungovat bude, bude to přát připraveným. To poznáme, v obcích a regionech bude narůstat podíl české ekonomiky, a tím se zároveň bude snižovat míra naší koloniální závislosti.

Jistě, jsou tu překážky. Školy už dávno své dílny použily na něco jiného. Pokud z nich vznikla učebna informatiky, nic se neděje, stačí se posunout o další kousek s novou technikou. Také pozemky mohou některým školám chybět. A nejen jim. Každá obec by měla mít aktivní zemědělské zázemí, které slouží něčemu lepšímu, než je produkce bionafty a zemědělských dotací. Chybí také učitelé a odborníci pro nové disciplíny. Opět, tihle odborníci chybí taky všude. Jde o rozsáhlejší problém než pouhé heslo a reakce na fakt, že nejsou lidi. Je to historická výzva, je to příležitost pro vůdce a vizionáře. Tady může vzniknout nový velký třesk, třesk velké „malé ekonomiky“, sem třeba hrnout peníze. Školy jsou jen začátek.

Školní dílny a pozemky by tedy měly být přípravou na nový krásný svět plný nebývalých radostí a svobod, které nám přinášejí nové technologie a prozření z globalizace. Samozřejmě, že to může dopadnout i jinak a svět, do kterého ty děti přijdou, bude naprosto hnusný. Zhnusit jej lze tím, že se ještě více vyostří závislost na centrálních dodavatelích mezd a důchodů, prostě všeho. Že se ještě víc vyhrotí naše otrocká závislost na koloniálních poměrech, které od nás chtějí jen držet hubu a krok a odevzdávat peníze do zahraničí. Ale tohle by se děti učit neměly, jinak nebude nikdo, kdo by nás z toho vyhrabal.

- - -


Pozn.red.NR: vyšlo sice před měsíc em, ale stále aktuální.

Ani zloděje, co ukradl autorádio, takhle neodsoudíte. Naši sluhové nadšeně tleskají. Tereza Spencerová k „věci Skripal“ a rozkladu EU

0
0

rozhovor s Terezou Spencerovou
29. 3. 2018 ParlamentíListy
„Je legrační, že bez důkazů se v našich právních státech nedá odsoudit ani zloděj, který ukradne autorádio, ale zato se dá ‚svět‘ posunout hlouběji do krize a blíže k válce,“ uvádí k diplomatickému poprasku, který vznikl kvůli otravě dvojitého agenta Sergeje Skripala, editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. Ta se v rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz věnuje i projevu předsedy Sněmovny reprezentantů USA v našem Parlamentu. 



Tereza Spencerová - TS.:„Neuvěřitelná byla ta teze o stovce let, kdy prý spolu bojujeme za mír a svobodu. A co roky 38 až 89? Je to tu zas. Jsme jako oni,“ napadlo mě. „Jen to v podstatě dokládá globální platnost teze profesora Koukolíka, že se ‚tam nahoru‘ dostávají hlavně deprivanti, jimž pak v konkrétním případě místní slouhovští deprivanti nadšeně tleskají,“ sdělila k projevu Paula Ryana.

Parlamentní Listy - PL.: Rozhořela se diplomatická válka mezi Západem a Ruskem. Vyhošťují se desítky diplomatů kvůli podezření, že Rusko stálo za otrávením někdejšího agenta Sergeje Skripala. Přičemž sama britská vláda i nadále mluví o vážném podezření, nicméně koná, jako kdyby, jak se začalo vtipně říkat, se u otráveného Skripala a jeho dcery našel samovar, balalajka a případně i pas Vladimira Putina. Jak vnímáte tento vývoj? A co říci ke slovům Sergeje Lavrova, že ty samé státy, které nyní vyhošťují diplomaty, Rusům zároveň šeptají do ucha omluvu za to, že to dělají?

T.S.: Máte pravdu v tom, že důkazy nejsou i nadále veškeré žádné a šest „usvědčujících“ powerpointových slajdů, které Britové rozdávají „světu“, na tom zhola nic nezměnilo. Tedy kromě připomínky, že jedny velmi podobné slajdy – o iráckých zbraních hromadného ničení – už vedly ke smrti zhruba milionu lidí.

Teď k tomu jen Skripalovi příbuzní v Rusku podotýkají, že kromě důkazů vlastně není ani samotný Skripal, protože „nikdo neví“, kde je, nebo jestli je živý nebo mrtvý a tak vůbec. Čili v tomto směru se také nic nezměnilo, jen během týdne přibylo v éteru něco britského ministra zahraničí Borise Johnsona, který tu přirovnal blížící se mistrovství světa ve fotbale v Rusku k Hitlerovi a jeho zneužití sportu a ondy přihodil i srovnání anexe Krymu s nacistickým záborem Sudet. Mimochodem, není bez zajímavosti, že kultovní filozof amerických konzervativců Leo Strauss už v roce 1951 mluvil o „reductio ad Hitlerium“, čímž charakterizoval bludné argumenty, jejichž cílem je popřít soupeřova tvrzení přirovnáním k nacistům, aniž by ovšem tato tvrzení byla podpořena konkrétními fakty. A existuje i aforistický „Godwinův zákon“ o internetových diskusích, který říká, že jakmile se srovnání s Hitlerem nebo nacismem v diskusi objeví, příslušné diskusní vlákno skončilo a autor tohoto porovnání dotyčnou debatu prohrál. Tož tedy Johnsonův zatímní příspěvek ke krizi, v níž s ním Evropa také podle všeho „solidarizuje“…

Nicméně, má to samozřejmě i vážnější rovinu. Dostupné zdroje uvádějí, že na summitu EU v Bruselu se na konci minulého týdne přítomní vůbec nebavili o tom, že Britové nepředkládají žádné důkazy, ale soustředili se jen na to, jak Rusko ztrestají. Je mimochodem vcelku legrační, že bez důkazů se v našich právních státech nedá odsoudit ani zloděj, který ukradne autorádio, ale zato se dá „svět“ posunout hlouběji do krize a blíže k válce…

A po takto výživném „rokování“ si lídři EU nechali čas do pondělka, kdy se začalo se „solidárním“ vypovídáním ruských diplomatů. Celkem jich „padlo“ něco přes stovku, ale důležitým je, že nadpoloviční většinu z nich si připsaly USA, celých šest desítek, zatímco samotná Británie nedosáhla ani poloviny tohoto počtu. Zhruba půlka EU se spokojila s alibistickým jedním vypovězeným, což z ČR – se třemi vypovězenými – dělá skoro „premianta“, a zbylá půlka do toho rovnou hodila vidle a nevypověděla diplomata žádného. Jinými slovy, pokud to měl být test soudržnosti Západu, tak se zdá, že „anglo-americká osa“ drží sice pevně, ale na ty ostatní by žádný správný „euroatlantický jestřáb“ spoléhat raději neměl. Tím spíš, když se podíváte třeba na Německo – jeden den kvůli „držení basy“ v kauze Skripal vypoví čtyři ruské diplomaty a druhý den kvůli svým zájmům a ziskům dá zelenou Nord Streamu 2. Slovensko má sebevědomí, Rakousko a Belgie chtějí být – Skripal-Neskripal – „otevřenými kanály komunikace“, a tak vztahy s Ruskem zhoršovat odmítají, což ale nejspíš fakticky současně platí i pro všechny státy s jedním vypovězeným ruským diplomatem, až se v Itálii zformuje vláda euroskeptických vítězů voleb, také se asi zachová jinak a za toho jednoho vyhoštěného diplomata se (možná i pěkně nahlas) Rusku omluví, jižní křídlo tvořené Portugalskem, Španělskem a Řeckem má tradičně své vlastní problémy, takže je nějaké politické kejkle v Londýně nezajímají…

Zkrátka, je to zvláštní pohled na Evropskou unii, která se drolí znovu a znovu pokaždé, když ji někdo k něčemu začíná tlačit, a jednotu udržuje vlastně jen formálně, aby se neřeklo. Pak je tu ale samozřejmě ještě samotná Británie. Mám dojem, že vláda v Londýně postupuje natolik přímočaře, že si nenechává žádný prostor k manévrování, a bude proto muset jít Rusku „po krku“ dál, až do nějakého konce. A ten si zatím neumím dost dobře představit. Pokud ale už nyní považuju skripalovskou reakci Západu za alibistickou, není jasné, jak bude Londýn získávat podporu pro své další, z logiky věci nutně stále razantnější kroky. A pokud takovou podporu už nenajde, bude to konec vlády premiérky Mayové. Možná si ale říká, že je pořád ještě důstojnější skončit v učebnicích dějepisu jako ta, co „hrdinně padla v boji s Ruskem“, než ta, co sebe i všechny kolem dokonale umořila v nekonečných a nesrozumitelných tahanicích s Bruselem… Jistě, může se opírat o Washington, kde rekordní zbrojní rozpočet a nástup Mika Pompea do čela ministerstva zahraničí a Johna Boltona do funkce poradce pro otázky národní bezpečnosti ze všeho nejvíc připomíná formování „válečného kabinetu“, ale doufejme, že Evropu nevedou jen samí sebevrazi, kteří by s rukama v klíně přihlíželi blížící se válce – jaderné válce – s Ruskem, tedy jaderné válce na našem, nikoli americkém kontinentu…

P.L.: Pro Rusko je poslední týden studenou sprchou. Nejen kvůli vyhošťování diplomatů, ale i kvůli požáru zábavního centra v Kemerovu, při kterém uhořelo přes 40 dětí. Rusové jsou rozhořčeni a spílají místním funkcionářům – nepomohlo ani to, když si před naštvaný dav zástupce gubernátora klekl. Může souběh těchto dvou událostí znamenat problém pro znovuzvoleného Putina?

T.S.: Mám dojem, že západní tlak na Rusko Putina v očích Rusů až dosud vždy jen posiloval, takže nevím, proč by tomu nyní mělo být jinak. A tragédie v Kemerovu? Co s tím má Putin společného? Naopak, pokud bude reagovat rozhodně, nechá padnout několik hlav zodpovědných za nastavení a dodržování bezpečnostních předpisů obecně a tak podobně, problém nevidím. Tragédie se stávají. Důležité je zajistit, aby se, pokud možno, neopakovaly. Ostatně, jak konstatoval titulek i jednoho českého zpravodajského portálu o bezpečnosti našich obchodních center: „Ochranka za 60 na hodinu to má na háku.“

P.l.: Průšvih střídá průšvih, dalo by se říci o Donaldu J. Trumpovi. Žádný renomovaný právník ho nechce obhajovat, jeho zeť Jared Kushner čelí vážnému střetu zájmů a ještě se našly jakési ženštiny podivné pověsti, které tvrdí, že s DJT něco měly. Údajně se mu také rozpadá manželství a začíná se mluvit o tom, jestli vlastně republikáni budou chtít, aby svou funkci v roce 2020 obhajoval. Může se americký prezident, kterému pohrozili odvoláním v případě, že sesadí zvláštního vyšetřovatele Muellera, z této situace ještě vyhrabat? Třeba nějakou válkou, nebo alespoň „válčičkou“?

T.S.: Když to vezmeme jedno po druhém: Tak „hitem dne“ je zjištění, že měl Trump před dvanácti lety něco s prostitutkou. No páni! Jareda Kushnera mají prý „v kapse“ Saúdové se svými petrodolary. No páni! George W. Bush podnikal rovnou s rodinným impériem Bin Ladinů, zatímco celá US Army honila jejich teroristického příbuzného, a nikomu to nevadilo. Jeden právník opravdu odřekl Trumpovu obhajobu. No páni! Že by se fakt už nikdy nenašel jiný? A pokud se republikáni pro příští volby rozhodnou pro nějakého jiného kandidáta? Co s tím? Vždyť na to mají snad plné právo, ne? Vůbec bych to neprožívala…

Obecně platí, že z Ameriky chodí každý den doslova tuny „zásadních informací“, přičemž většinu z nich vypouštějí média, která jsou otevřeně protitrumpovská. A většina z těch informací má jepičí život i význam. Počkejme a uvidíme, co bude ve skutečnosti důležité třeba za rok.

Mě víc zajímá, jestli se Trump opravdu pustí do... .... ....


(celý rozhovor najdete zde)

Čína se kvůli Rusku obula do Západu: Vždyť jste jen malá část světa!

0
0
- kou -
29. 3. 2018 PrvníZprávy
Čína ostře zkritizovala rozhodnutí některých západních zemí vyhostit ruské diplomaty kvůli incidentu s otravou bývalého plukovníka GRU Skripala.
V úvodníku Global Times, který je považován za mluvčího čínské vlády, koordinované akce Západu vůči Rusku označili za „hrubou a nekulturní formu chování“.


Global Times navíc zdůrazňují, že Británie nemá dostatečné důkazy, aby obvinila Rusko.

„Taková akce (vyhoštění diplomatů) ničemu neslouží, s výjimkou zvýšení nenávist a nepřátelství mezi západními zeměmi a Ruskem,“ poznamenaly čínské noviny.

„Skutečnost, že hlavní západní mocnosti se mohou spojit a „vynášet soudy“ vůči jinému státu, ignoruje mezinárodní pravidla a postupy, což vyvolává značné obavy. Během studené války by se žádná západní země neodvážila k takové provokaci, ale dnes se to dělá. Takové činy nejsou ničím jiným než formou šikany Západu, který ohrožuje celosvětový mír a spravedlnost," uvedly Global Times.

Čínské vydání vyzývá nezápadní země, aby „posílily jednotu a společné úsilí", aby se ochránily před západní „taktikou zastrašování".

„Západ je jen malá část světa," dodaly Global Times ve zjevné narážce na tvrzení Londýna, že se za něj postavilo "mezinárodní společenství".

V pondělí se 16 zemí EU, stejně jako ve Spojených státech, Kanadě, Norsku, na Ukrajině a v několika dalších státech včetně Česka se rozhodlo vyhostit ruské diplomaty kvůli incidentu v Salisbury. Připojily se tak k rozhodnutí Velké Británie.

Ruské ministerstvo zahraničí označilo vyhoštění diplomatů za „nepřátelský a provokativní krok" a slíbilo, že připraví odvetné opatření. Kreml také poznamenal, že Moskva bude jednat na principu reciprocity.



Související článek:

Test na logické myšlení: Kdo otrávil Skripala?

0
0
29. 3. 2018, zdroj: RT, video - titulky

Před malou chvílí se objevila zpráva, že dcera ex-špiona Sergeje Skripala je mimo ohrožení života, její zdravotní stav se zlepšil. Zvýšila se tak naděje, že by do tohoto zapeklitého případu mohlo býti vneseno trochu světla. Než se tak stane, můžete si zkusit kratičký jednoduchý test, který prověří, zda jste schopni samostatného logického uvažování nebo za vás "myslí" Thereska s Boriskem.

 překlad a titulky: Ďouba NR

Theresa May a Boris Johnson

Viewing all 19126 articles
Browse latest View live