Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

ZDF označila chemický útok v Dúmě za falešný!

0
0
Uli Gack, reportér německé televize ZDF
- kou -
23. 4. 2018 PrvníZprávy
Zinscenovaný a falešný označil údajný chemický útok v noci 7. dubna v syrské Dúmě korespondent německé veřejnoprávní televizní stanice ZDF ve vysílání ze Sýrie.
Reportér Uli Gack navštívil velký tábor uprchlíků v Sýrii a mluvil tam s mnoha lidmi. Podle něj s jistotou říkají, že celý příběh s místem údajného chemického útoku byl zinscenován.


„Říkají, že toto místo událostí bylo velitelským stanovištěm islamistů, kteří tam položili několik kontejnerů s chlórem a čekali v zásadě jen na to, že to bude „zajímavé“ pro syrské letectvo k bombardování. To se i stalo, a láhve s chlorem explodovaly,“ řekl Gack v živě vysílaném programu „Heute“.

„Lidé s přesvědčením říkali, že v Dúmě bylo již hodně těchto provokací. Rovněž vypovídají , že v průběhu jednoho z takzvaných cvičení – tak to jinak nazvali ostatní – byli lidé byli podrobeni působení chlóru, natáčeli to publikovali jako důkaz ze dne 7. dubna“.

Podle slov Gacka neví, jestli je to opravdu tak, a nehodlá obětovat ruku za každou větu, ale podle jeho názoru mu Syřané řekli pravdu.

Výstup německého reportéra je o to podivnější, že západní média s odkazem na organizace jako "Bílé přilby" tvrdila, že při chemickém útoku v Dúmě bylo zabito okolo 75 lidí, a 1000 (slovy tisíc!) jich bylo zraněno.

V současné době místa údajného chemického útoku v syrské Dúmě zkoumají inspektoři OPCW.


Související:



Zdeněk Zbořil: Nositelé řádů a neřádů

0
0
Zdeněk Zbořil

Zdeněk Zbořil
21. 4. 2018  zdroj
 
Bašár al-Asad, třikrát zvolený a stále ještě úřadující syrský prezident, vrátil Francii Řád čestné legie, který je považován za jedno z nejvyšších francouzských vyznamenání. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil. 
 

Podle posledních diskusí ve Francii tím předešel tamější autority, které se chystaly zbavit ho tohoto řádu, založeného v roce 1802 samotným velkým Napoleonem Bonapartem. Jiný královský metál již dostat nemohl, protože ty starší, z éry monarchie, zrušila Velká francouzská revoluce. Tehdy, stejně jako v letech pozdějších, bylo třeba hrdinů a tak se stalo, že dodnes bylo uděleno na sto tisíc titulů rytířů, důstojníků, komandérů, velkodůstojníků a nositelů velkokřížů. Syrskému prezidentovi se dostalo z rukou Jacquese Chiraca stupně nejvyššího. Snad si můžeme dovolit konstatovat, že tato tahanice, stejně jako jména některých českých nositelů řádu, např. Cyrila Svobody, Vladimíra Špidly, Petra Pitharta, Pavla Rychetského, a také několika vyslanců a jedné velvyslankyně, nesvědčí o ničem menším, než o vkusu a nevkusu vyznamenávajících vyznamenané.

Mezi poctěnými Čechoslováky byli většinou lidé vážení jako třeba Miloš Forman, Milan Kundera, Pavel Tigrid, Petr Uhl, Václav Havel a další z let po druhé světové válce a po roce 1989. Zajímavý je ale seznam vyznamenaných v letech po roce 1918, kdy se na něj dostala jména desítek čsl. vysokých důstojníků, generálů (Rudolf Medek i Ludvík Svoboda), politiků (Edvard Beneš), diplomatů (Josef Palivec) a umělců (Alfons Mucha). Všichni byli přímo nebo nepřímo oběťmi francouzského „mnichovanství“. Tehdy, po září 1938, kdy se v ČSR hodně nahlas mluvilo o „perfidní Anglii“ a „zrádné Marion“, které své nadšené spojence vyvrhly nadlouho prostřednictvím nacistického Německa dále na Východ, se mnozí nositelé Řádu čestné legie vzdávali svých řádů, které považovali za neřádné.

V současné době nemůžeme očekávat, že by současní rytíři, důstojníci a komandérové se po agresi Francie vůči Sýrii zachovali podobně, i když možná je situace na evropských bojištích stejně vážná jako v předvečer druhé světové války. Představa jak plukovnice Celní správy ČR vyznamenaná v roce 2017, nebo před ní třeba Evžen Tošenovský, Jan Sokol aj. vrátili vyznamenání, na které dnes nemusí být hrdí, se zdá iluzorní. Raději budou mluvit o tom, že jsme „součástí Evropy“, podobně jako si to mysleli jejich předchůdci ještě v srpnu 1938.

Asi bychom se ani my nevzrušovali, kdyby nebylo pplk.xMUDr.xMarka Obrtela, dnes přeřazeného do zálohy, který po svých vojenských zkušenostech v Bosně a v Afghánistánu dospěl k názoru, že musí vzdáním se svých vyznamenání projevit nesouhlas s agresivní válkou, kterou vedou Spojené státy, Velká Británie a země NATO. Dostalo se mu za to urážek a plivanců zejména v těch nejvulgárnějších médiích. V méně sprostých byl označován za „extremistu“ a udáván jako hodný trestního stíhání.

V této souvislosti je charakteristická probíhající parlamentní debata o věcech vojenských a válečných, která velmi temperamentní, aniž si někteří vystupující uvědomují, že se dostávají do kolize s §§ TrZ. Třeba s jeho Hlavou IX nebo XIII (viz Sbírka zákonů č. 40 / 2009 - některé z trestných činů zde definovaných jsou nepromlčitelné).

Bohuslav Šalanda etnograf a etnolog napsal již skoro před dvaceti lety, že „...s odvahou a hrdinstvím je to dost složité. Dnes je velmi módní určovat rozhraní mezi Východem a Západem kulturně-historicky, religiózně, popřípadě antropologicky...pro Západ jsou charakterističtí rytíři, pro Východ bohatýři.... Jinak se tvrdí, že od Labe po Ural lidé chtějí mít mučedníky, martyry, popřípadě sami do této pózy či statutu pospíchají. Na západ od Labe se úspěšnost osobnosti měří penězi, východní myšlení má zase sklon k mesianismu. Na Západě o tom, zda bude někdo osobností, rozhodují kromě talentu většinou peníze.“

V Poslanecké sněmovně a Senátu PČR téměř denně účinkují, pokud se dostaví do svého zaměstnání, hrdinské osobnosti, které „...vyznačuje oddanost myšlence, touha po spravedlnosti a nadosobní cíle.“ Pouštějí se (parafrázujeme Šalandu) ve jménu ideálu do předem ztraceného boje a bojují do úpadu...alespoň dvakrát denně. Jednou mají za cíl odvolání prezidenta z jeho funkce, podruhé chtějí ukázat, že výsledky voleb, jednoho ze zavedených znaků demokracie tak úplně neuznávají. Jindy pomlouvají předsedu prozatímní vlády že je v demisi, ačkoliv ji dosud nepodal. Snad doufají, že se jim dostane Řádu nějaké české legie a zapomínají, že i český řád může být jejich voliči vnímán ve dnech voleb jako neřád. Končí komentář Zdeněk Zbořil.
 
 
Související:

Drahošovy duchaplné perly

0
0
Jiří Baťa
23. 4. 2018
Jakkoli byl dříve pan Prof. Ing. Jiří Drahoš, PhD. kýmsi, tedy přesněji předsedou Akademie věd ČR, byla to persona, která zas až tak veřejnosti nebyla známa a pokud ano, pak jen zcela příležitostně. Ve veřejném životě a politice zvlášť byl outsaidrem, i když o sobě tvrdí, že politikem byl, protože prý už s titulu svého postavení s nimi občas mluvil. Měl však své místo, svou funkci, pracoval tam, kde mohl uplatnit svou kvalifikaci a odbornost. Nicméně, jakkoli se o něm vědělo do jisté doby málo, dnes se toho o něm již ví mnohem více a pohříchu to není vždy zrovna všechno jen to pozitivní. 



Buďme však upřímní, kdo jsme naprosto perfektní, každý máme nějakou tu chybičku, ovšem zase ne každý se dere za vidinou slávy, moci, peněz jako právě pan Drahoš.

Neúspěšná kandidatura na post prezidenta republiky mu však paradoxně zcela neočekávaně přinesla značnou popularitu.To zvedlo jeho sebevědomí, zjistil totiž, že se o něj jistá část veřejnosti až mimořádně zajímá, stal se celkem brzy populární, přičichl ke slávě, obdivu, penězům a to i přesto, že volby samotné pro něj, ale i mnoha jiných, nedopadly tak, jak si dělali čáku. Nicméně způsob, kterým se pan Drahoš jako kandidát na prezidenta prezentoval, zaujal také kromě té jisté části veřejnosti i osobnosti veřejného, kulturního a politického života, kteří v něm spatřovali nemalou naději. Rétorika pana Drahoše jim natolik zaimponovala, že mu začali věnovat mimořádnou pozornost, neboť zjistili, že to je přesně člověk, kterého pro své cíle potřebují, tedy člověk ohebný, falešný, prolhaný, domýšlivý, neupřímný, nečestný, netaktní a hlavně, že je výrazně prozápadní, protiruský, protizemanovský.

To jsou vlastnosti, které ideálně vyhovují lidem z pražské kavárny, havloidům, pravdoláskařům a ostatním, kteří jsou tzv. na opačné straně pomyslné barikády, tedy ti, kteří nesouhlasí s M. Zemanem, A. Babišem, prosazují antiruský a antičínský kurz, lidé, kteří jsou ideologicky (a často i finančně) závislí na západní politice. Pan Drahoš svou ješitností, licoměrností, zbabělou ochotou sebe i republiku obětovat zájmům západní moci a kapitálu, projevujíc neskrývanou loajalitou k západní police, k SSA, NATO a EU zkrátka člověk, kterého jim poslalo samo nebe. Je to pro ně naděje, že nastane-li situace a ČR se ocitne bez prezidenta (což nelze vyloučit), pan Drahoš by byl tím, který by, podle jejich představ, mohl zaujat jeho místo. Nepochybuji, že mnozí občané již zjistili, jakými morálními, charakterovými, lidskými, demokratickými a vlasteneckými vlastnostmi pan Ing. Drahoš oplývá, jaký je vlastně člověk, nicméně jaký pan Drahoš skutečně je, o tom vypovídají jeho výroky:


- Ve stejnou dobu, kdy se na Hradě koná slavnostní mše za kardinála Berana, vystupuje prezident této země s pozdravem “soudružky a soudruzi” na sjezdu komunistů. Té strany, která Berana 16 let věznila a nakonec vyštvala do exilu. Větší symboliky netřeba. (Zatímco sám by jistě neváhal, pokud by byl pozván, účastnit se spolu s  pány Hermanem a Bělobrádkem sjezdu Německého Landsmančaftu!)

- Takřka po půl století se konečně splnilo přání Josefa kardinála Berana. Přání být pohřben ve své milované zemi. Splatili jsme tak konečně dluh vůči této významné osobnosti našich dějin. (Mnoho povyku pro nic. Paradoxně, někteří z nich by zase nejraději  vyobcovali z Česka bývalého prezidenta E. Beneše).

- Můj dnešní rozhovor pro Seznam o politické situaci v České republice a našich plánech v rámci spolku #SpolečněproČesko. Jsem skutečně přesvědčen, že za   "mě" bychom už vládu dávno měli. ( No, podle jeho představ by všechno, ale   úplně všechno bylo a šlo úplně jinak.  Vždyť vládnout je tak prosté! Není nad falešné sebevědomí a nezkrotnou domýšlivost).

- Kádrování ze strany soudruhů už jsme tady jednou měli. Nerad bych znovu zažil dobu, kdy nám budou komunisté diktovat, co je a není správné. Stačí, že jim premiér nadbíhá a prezident se rovnou nechá pozvat na jejich sjezd. (Že by závist? Apropó, prezident se nenechal pozvat, ale byl prostě pozván a on pozvání přijal. Ostatně, kdykoliv a kamkoliv je pozván pan Drahoš, nikdy neodmítne a navíc přijde i rurku v ruce i se svou „manažerkou“, paní Drahošovou. Je totiž neskromný a  o výhody z pozvání se s ní vždy podělí. Kdo umí, umí. Kdo ne....)

- Moje loňská návštěva stejného domova pro seniory probíhala naprosto odlišně - jako přátelská debata s klienty i personálem. Pro agresivní chování Tomia Okamury se před pár lety vžilo jedno velmi trefné přirovnání "šmejdi". (S těmi  tituly „šmejdi“ bych byl opatrný, protože na  rozdíl od Drahoše pan Okamura nejedná ani úlisně, ani falešně a neupřímně, ale mluví na rovinu a pravdivě. Jen se to panu Drahošovi špatně poslouchá).

- To, že tento pán (Okamura) ovlivňuje sestavování vlády, je prostě špatně. Kam se dá ještě klesnout?(Pan Drahoš se zřejmě obává, že by mohl šlápnou do jeho lejna! To by byla teprve katastrofa!)

- Vláda trestně stíhaného premiéra s extremisty a komunisty pod patronací současného prezidenta? Děkuji, nechci! (Ale vládu s vlastizrádnými  Hermanem, Bělobrádkem, Gálem, Němcovou, Farským atd., by bral, že? )

- Je úžasné, kolika lidem není lhostejná politická situace v naší zemi a neváhají svůj názor veřejně vyjádřit. Celé situaci se však dalo předejít: stačilo, aby prezident nepověřil sestavením vlády trestně stíhaného člověka. Kdyby aspoň platilo, že chybami se člověk učí... (Co bych za to dal, kdyby se tohoto přísloví držel sám pan Drahoš!)

- Máme už více než pět měsíců po volbách a další snaha o sestavení vlády končí nulovým výsledkem. Mají dotyčné strany vůbec zájem se domluvit? A kde je aktivní prezident, když je ho zrovna potřeba? (Na Hradě, pane Drahoši, na Hradě!)

-  Chování prezidenta představuje bezpečnostní riziko pro český stát. Je dobře, že na to upozornil nejen včera bezpečnostní, ale dnes i evropský výbor Senátu. Potřebujeme pojmenovávat věci jejich pravými jmény! (Správně, tak to pojmenujme: v případě zvolení  pana Drahoše prezidentem a jeho následné chování by nepochybně představovalo mnohem větší bezpečnostní riziko pro český stát, než které údajně představuje M. Zeman. Obavy pana Drahoše jsou z toho, co dělá prezident Zeman, naprosto  plané, neboť on činí jen to, co mu přikazuje vlastenecké cítění a odpovědnost vůči občanům, které  ovšem pan Drahoš  postrádá).

- Je důležité, že s námi naši spojenci počítají. Česká republika patří na Západ! (No jak pro koho, ale pokud chce pan Drahoš na Západ, nikdo mu přece nebrání, že?)

- Vyhoštění ruských diplomatů je jedinou správnou odpovědí na nehorázná tvrzení ruské diplomacie. Jsem rád, že se česká vláda alespoň symbolicky připojila k obraně svého spojence. Na rozdíl od našeho prezidenta, který se rozhodl na území Česka hledat novičok.( A tato osoba mohla být i naším prezidentem! Uf, že jsme ale měli štěstí!)

- Chtěl bych poděkovat Danielu Hermanovi za jeho rozhodnutí. Pana Hermana si dlouhodobě vážím a přeji si, abychom se na podzim potkali na půdě Senátu.(Nebo jak již zmíněno, spolu na přátelském setkání s landsmančaftem v Mnichově! Pokud se stanou oba senátory, jako že je to pravděpodobné, tak ten senát bude stát za ...)

- Dnes jsme založili spolek Společně pro Česko. Jde o spolek otevřený všem, kteří se chtějí podílet na rozvoji a obraně demokracie ČR a kteří chtějí pracovat na vizi, jež tento stát nutně potřebuje. Pojďte do toho s námi! (Jistě se najdou lidé, kteří by se na takové vizi rádi podíleli, ale s panem Drahošem? To sotva! Nebo ještě lépe - nikdy!)

- Členství v Evropské unii je zdrojem prosperity naší země. Naprostá většina vývozu směřuje do členských států EU. Měli bychom v EU aktivněji prosazovat naše národní zájmy; k tomu potřebujeme sedět u stolu, kde se tvoří podstatná rozhodnutí. (Škoda, že neřekl, u jakého stolu a s kým, protože pokud v této věci koná M. Zeman, tak takové jednání napadá a ostouzí!)

- Dlouhodobě odmítám kvóty pro přerozdělování migrantů. O tom, zda a koho přijmeme na území státu, musíme rozhodovat sami. Migrační krizi musíme čelit ochranou hranic EU, spoluprací s tranzitními státy, eliminací pašeráků a pomocí lidem v místech, kde krize vzniká. (Zde není od věci připomenout jeho vyjádření, pronesené v rámci volební kampaně, že nějakých  2600 imigrantů by nemělo být pro Českou  republiku problém přijmout!)

- Naše spojenectví se státy NATO je nejsilnější zárukou naší bezpečnosti. Budujeme i silnou armádu, ale je naprostou iluzí se domnívat, že bychom se za všech okolností dokázali ubránit sami. A bezpečí je podmínkou existence suverénní České republiky.(Obávám se, že s pomocí pana Drahoše toho také moc nedokážeme!)

- Byl jsem nominován občany, ne politickými stranami, jak tvrdí paní hejtmanka Jermanová. Díky podpisům více než 140 tisíc občanů této země je změna na Hradě možná.(Byla by možná, ale jen fyzicky, protože politicky by to šlo do kopřiv! Ale zase nás pan Drahoš přesvědčuje, že za něho by bylo všechno růžově a OK! Ta jeho ješitnost a namyšlené ego fakt nemá konkurenci!)

- V poslední době se objevily nové útoky směřující na moji kampaň; směřují především k tomu, že přispěvatelé ode mě budou žádat protislužby. Jasně odpovídám, že všichni dárci mě podpořili zcela nezištně, což potvrzuje jejich společné prohlášení. (A tomu jako máme věřit? Vždyť ani kuře nehrabe zadarmo!)

- Před šesti lety odešel člověk, jehož jméno se stalo symbolem boje za svobodnou demokratickou společnost. Jeho ideály nesmí být zapomenuty.
Václav Havel,5.10.1936 – 18.12.2011.(Tak na ty jeho „ideály“ se opravdu, ale opravdu nedá zapomenout!)

- Na prezidentské standartě je od roku 1920 vepsáno heslo "Pravda vítězí". Dnes bohužel čím dál častěji vítězí "fake news". Byl bych rád, aby se masarykovský duch cti a slušnosti vrátil a udělám pro to vše, co je v mých silách. (To by se musel najít jiný Drahoš, protože ten současný s tím jeho evidentním „fake news“ to bude sotva možné!)

- Ukázka, jak nemá vypadat osobní aktivita hlavy státu. Můj názor je opačný: sankce mají smysl, anexe Krymu je v rozporu s mezinárodním právem.( Iá, Iá, Iá, aneb Když to říká Drahoš, tak to asi bude pravda, že?)

- Dnes je Mezinárodní den seniorů. Někdy svým blízkým můžeme udělat radost třeba jen tím, že jim zavoláme a řekneme, že na ně myslíme.(Z jeho pohledu by stačilo na seniory jen myslet, on už je na zbytek života zajištěný víc než dost. Já ale říkám, že jenom myslet nestačí, že je třeba pro seniory také něco  konkrétního udělat).

- Každý rok si den naší státnosti s úctou připomínám. Buďme hrdí na svoji zem. Na svoje hrdiny. Buďme dobrými Čechy.(Tak to říká ten pravý, který  by byl za mrzký peníz ochoten vlast vyměnit za loajalitu k západním mocnostem, k USA a NATO! Proto by měl s (falešnou) hrdostí k své zemi být velice opatrný.)

    Toto je výběr z „velkorysých, velkohubých a duchaplných“ názorů, úvah a myšlenek zveřejněných panem Drahošem na stránkách Twitteru. Červené v závorkách je pak můj „nemístný“ komentář! Jak patrno, pan Jiří Drahoš má „zatím“ namířeno do Senátu, stejně jako zmíněný pan Herman. Pokud si dáme dohromady vize těchto pánů, co od nich můžeme v budoucnu očekávat?

Jiří  B a ť a , 21. dubna 2018

Výzva vládě a MZV ČR ohledně vojenské agrese v Sýrii

0
0
23. 4. 2018
Byzantský katolický patriarchát se připojuje a plnou mírou sdílí prohlášení patriarchů Antiochie a celého Východu, kteří ostře odsoudili brutální vojenskou agresi proti Sýrii ze strany USA, Francie a Velké Británie uskutečněnou na základě nepodložených tvrzení o tom, že syrská vláda použila chemické zbraně.


Takové vojenské agrese plodí ještě větší násilí, v konečném důsledku podporují teroristy a oddalují ukončení války. Zároveň roste nebezpečí, že nezodpovědné jednání přeroste v mezinárodní vojenský konflikt,jehož následky by byly katastrofické! Z toho důvodu i Byzantský katolický patriarchát odsuzuje vojenskou agresi jako nepřípustný způsob jednání západních států. Povinností OSN je vyvodit z tohoto válečného zločinu důsledky a v rámci spravedlnosti a norem mezinárodního práva stanovit vůči USA, Anglii a Francii sankce. Situace je o to vážnější, že dnes už se šíří video dokumenty, které odhalují, že chemický útok byl předstíraný a vůbec k němu nedošlo.

Patriarchové Jan X., řecký pravoslavný patriarcha Antiochie a celého Východu, Ignác Efrém II., syrský pravoslavný patriarcha Antiochie a celého Východu a Josef Absi, melchitsko-řecký katolický patriarcha Antiochie, Alexandrie a Jeruzaléma vyjádřili svůj nesouhlas s porušováním mezinárodního práva, Charty OSN a odsoudili neoprávněný vojenský útok na svrchovaný stát, který je členem OSN. Tento útok se stal v době, kdy nezávislá mezinárodní komise pro vyšetřování měla právě začít svou práci v Sýrii.

Byzantský katolický patriarchát děkuje prezidentu ČR, který odsoudil vojenskou agresi západních států proti Sýrii. Zároveň patriarchát vyzývá českou vládu: Přehodnoťte své veřejné vyhlášení a rovněž veřejně odsuďte vojenskou agresi proti Sýrii. Samozřejmě tento svůj postoj prezentujte i v OSN se všemi důsledky pro USA, Francii a Velkou Británii.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

 20. 4. 2018

In memoriam

Byzantský katolický patriarchát tímto vyslovuje svou plnou podporu křesťanům a lidu Sýrie sužovanému válkou. Nezapomínáme na křesťanské mučedníky, děti, mládež, starce, kteří se nezřekli své víry v Ježíše Krista, ale zabíjeni rukama islámských teroristů, statečně umírali. Kéž Bůh na jejich přímluvu vzbudí nové křesťany a Sýrii dá nový život. Nezapomínáme ani na ty statisíce křesťanů, které opustily Sýrii z důvodu těžkých pronásledování a doufáme, že se budou moci co nejdř íve vrátit domů.

Kéž přímluva přesvaté Bohorodičky dá Sýrii povstat k novému životu v Kristu.

Příloha: Vyhlášení východních patriarchů


Prohlášení patriarchů Antiochie a celého Východu:
Bůh je s námi. Uvědomte si to všechny národy, a mějte to na zřeteli!

My patriarchové Jan X., řecký pravoslavný patriarcha Antiochie a celého Východu, Ignác Efrém II., syrský pravoslavný patriarcha Antiochie a celého Východu a Josef Absi, melchitsko-řecký katolický patriarcha Antiochie, Alexandrie a Jeruzaléma, ostře odsuzujeme brutální agresi, která se udála dnes ráno proti naší drahé zemi Sýrii ze strany USA, Francie a Velké Británie na základě nepodložených tvrzení o tom, že syrská vláda použila chemické zbraně.


Pozvedáme naše hlasy, abychom potvrdili následující:

1. Tato brutální agrese je jasným porušením mezinárodního práva a Charty OSN, protože to byl neoprávněný útok na svrchovanou zemi, člena OSN.

2. Obzvláště nás bolí skutečnost, že útok přichází ze strany mocných zemí, kterým Sýrie nijak neuškodila.

3. Nepodložené obvinění USA a jiných zemí o tom, že syrská armáda používá chemické zbraně a že Sýrie vlastní takovýto druh zbraní jsou vyhlášením, které není podložené ani podporované dostatečnými a jasnými důkazy.

4. Načasování této nespravedlivé agrese proti Sýrii v době, kdy nezávislá mezinárodní komise pro vyšetřování měla právě začít svou práci v Sýrii, podkopává práci této komise.

5. Tato brutální agrese ničí šance na mírové politické řešení a vede k eskalaci a dalším komplikacím.

6. Tato nespravedlivá agrese dodává odvahu teroristickým organizacím a dává jim pobídky na pokračování v terorizmu.

7. Vyzýváme Radu bezpečnosti OSN, aby hrála svou přirozenou roli a přinášela mír namísto toho, aby přispívala k eskalaci válek.

8. Vyzýváme všechny církve v zemích, které byly účastny na této agresi, aby naplňovaly své křesťanské povinnosti podle učení Evangelia, aby odsoudily tuto agresi a aby vyzvaly svoje vlády zavázat se chránit mezinárodní mír.

9. Vzdáváme hold odvaze, hrdinství a obětem Syrské arabské armády, která hrdinsky chrání Sýrii a zabezpečuje bezpečnost pro její lid. Modlíme se za duše mučedníků a za uzdravení raněných. Jsme přesvědčeni, že armáda se neskloní před vnějšími či vnitřními agresemi a že bude odvážně bojovat proti terorizmu, dokud nebude od terorismu očištěn poslední centimetr syrské země. Stejně tak chválíme hrdinský postoj zemí, které jsou přátelské vůči S&yacu te;rii a jejímu lidu.

Modlíme se za bezpečnost, vítězství a osvobození Sýrie od všech válek a terorizmu. Také se modlíme za mír v Sýrii i po celém světě a vyzýváme k zesílení snah po národním smíření, aby byla zabezpečená ochrana země a zachován důstojný život všech Syřanů.

http://syriacpatriarchate.org/2018/04/a-statement-issued-by-the-patriarchates-of-antioch-and-all-the-east-for-the-greek-orthodox-syrian-orthodox-and-greek-melkite-catholic/

Ruští vojáci vstoupili do poslední pevnosti teroristů v Ghútě - reakce obyvatel

0
0
23. 4. 2018, P. Ďoubalík, zdroj zde

Oč víc toho o bojích v Sýrii slyšíme a čteme, o to méně vidíme. 


Zde je jedno video, kde vjíždí vojenská policie RF do osvobozeného města Dúma ve Východní Ghútě. Jak to tam vypadá a co na to místní obyvatelé? (publikováno 15. 4. 2018)




U videa na youtube byl přiložen text, stejný je i v původním článku, viz zdroj. Udělal jsem hrubý překlad:

Včera ozbrojenci úplně opustili poslední pevnost ve Východní Ghútě - město Dúma. Z něho odjelo posledních 3 000 bojovníků a členů jejich rodin. Banditům a jejich kurátorům nepomohl ani tah s chemickými zbraněmi, letité opevnění gangů přešlo pod plnou kontrolu Armády Sýrie.

 To rychlé a velké vítězství bylo možné díky těžké práci ruských důstojníků z Centra pro usmíření znepřátelených stran. Naši vojáci přesvědčili bojovníky opustit dobře opevněné městské čtvrti Východní Ghúty, dobývání kterých by mohlo trvat měsíce a znamenalo by velké ztráty pro útočící vojáky syrské armády a spojenců.

Během chvíle se předměstí Damašku, plné zbraní a vojenské techniky banditů, stává opět klidným místem.

Poslední baštou banditů byla Dúma. Bojové akce v tomto městě nedávno skončily, ale dlouho očekávaný mírový život do domů, osvobozených od ozbrojenců, nepřijde hned.
Za roky války se mnoho domů změnilo na rozvaliny, v nichž přesto přežívají rodiny, bez základních denních potřeb, jít prostě není kam...

Hned se na území osvobozené od banditů vypravili zástupci Centra pro usmíření bojujících stran s členy Výboru národního usmíření a přechodnou administrativou města Dúma. Jak dříve oznámili v ruském vojenském  oddělení, ruská a syrská strana již začala obnovovat život v těchto rozbitých válkou čtvrtích. Již dnes vyjíždějí oddíly vojenské policie MO RF chránit pořádek v Dúmě. A v nejbližších dnech dostane humanitární pomoc každý, kdo potřebuje.

Od okamžiku osvobození Dúmy byla humanitární pomoc poskytnuta Centrem pro usmíření znepřátelených stran více jak 500 civilistů. Lidem bylo vydáno přes 400 potravinových balíků a čerstvý chleba.

Rozšiřující učivo:
O chemickém útoku v Dúma slyšeli všichni, kromě místních obyvatel (zdroj Rossija24, video bez titulků, ale zajímavé)

OSN žádá v roce 2018 650 milionů dolarů na pomoc syrským uprchlíkům

0
0
23. 4. 2018     zdroj
Evropě hrozí nová migrační krize, pokud světové společenství neposkytne dostatečnou pomoc syrským uprchlíkům na Blízkém východě, varuje OSN. Rozpočet Světového potravinového programu OSN (WFP) potřebuje do konce roku 2018 650 milionů dolarů na pomoc syrským uprchlíkům. Uvedl to 23. dubna v Berlíně ředitel WFP Jakob Kern. Informoval o tom portál Deutsche Welle.


Podle jeho vyjádření je zapotřebí 313 milionů dolarů z této částky na zaopatření přibližně 6 milionů uprchlíků, kteří neopustili Sýrii, a dalších zhruba 300 milionů dolarů pro téměř 5,6 milionu Syřanů, kteří uprchli do Libanonu a Jordánska.

Zástupce WFP v Jordánsku Ralf Suedhoff sdělil, že 650 milionů dolarů bude stačit jen k poskytnutí uprchlíkům toho nejnutnějšího, protože pro každého uprchlíka v Jordánsku a Libanonu je denně přiděleno 22 až 25 eur.

Suedhoff také upozornil, že pokud světové společenství neposkytne dostatečné finanční prostředky na zaopatření syrských uprchlíků na Blízkém východě, pak se v Evropě může zopakovat migrační krize v letech 2014-2015.

Podle údajů OSN hledá dnes v blízkovýchodním regionu celkem 11 milionů Syřanů útočiště. Téměř polovina z nich zůstává v současné době v Sýrii.

Na Jordánsko s počtem obyvatel 9 milionů připadají 3 miliony syrských uprchlíků, na Libanon s počtem obyvatel 4 miliony - 1 milion.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Novičok volně v prodeji!

0
0
24. 4. 2018, P. Ďoubalík, zdroje zde 20.4.2018 a zde 24.4.2018

Novičok se prokazatelně vyrábí v Rusku. Přinášíme důkazy. Výrobce doporučuje Britům, aby ho na sobě otestovali!










překlad k níže uvedenému videu: Ďouba NR
Ruský farmář ukázal slunečnicový olej, inspirovaný Novičkem (Novičokem). Nazval tak kuchyňský olej po událostech kolem Skripalových.
Udělat takovou etiketu mě napadlo, abych zlepšil náladu svým přátelům. Právě v ten čas jsem udělal tu etiketu. Velmi se mi nelíbí, když na můj stát házejí špínu, a vůbec, vždyť oni sami už nevěří, že u nás máme ten Novičok a že jsme někoho otrávili. Aby mohli vše dotáhnout do totální absurdity, bude se jim můj olej hodit. Teď mohou konečně říct "Našli jsme ten Novičok" a dokonce ho mohou ochutnat. A co je hlavní: on jim bude ku prospěchu, můj olej je velmi zdravý, podívejte - třídění, tady připravujeme osivo, náš výborný nikolský olej, který se teď jmenuje Novičok.


 Tomu se říká "reklamní tah"! Gratulujeme!
výrobce kuchyňského oleje Novičok Alexej Jakušev
Rozšiřující učivo:
Zde text z dnešního Sputniku (součástí článku je video, odkaz níže)
https://cz.sputniknews.com/videoklub/201804247215901-novicok-olej-agent/
Organický agent: Slunečnicový olej Novičok jde do prodeje v ruských obchodech
Inspirovaný a rozzuřený nedávným diplomatickým konfliktem mezi Ruskem a Británií ruský farmář představil olej Novičok. Limitovaná edice měla být dárkem pro jeho přátele, ale muž chce, aby ho okusili i Britové. Olej, jak tvrdí, je zcela organický.

Nový speciální slunečnicový olej Novičok představil na zemědělském veletrhu farmář z Uljanovské oblasti a záhy se v Rusku stal internetovým hitem. Alexej Jakušev tvrdí, že jeho nová značka měla být pouze vtipem, aby pobavil lidi.

Novičok má být název ruské nervové látky, kterou byl v březnu, jak tvrdí Británie, otráven bývalý ruský špión Skripal.

Farmář tvrdí, že limitovaná edice Novička byla inspirována nedávným politickým skandálem a byla určena jeho přátelům. Původně neměl v plánu olej prodávat na trhu, ale Alexejovi prý vůbec nebude vadit, pokud Britové ochutnají jeho opravdu podomácky vyrobený Novičok. Je přesvědčen, že ocení jeho organický produkt.

„Západní politika se zcela zbláznila. Pokud chtějí vidět Novičok, tak ať se podívají! Ať si zkusí Novičok! Náš produkt je nejvyšší jakosti a vyrobený bez chemie a konzervantů," vychvaloval svůj produkt v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Govorit Moskva.

V březnu bývalý ruský agent Sergej Skripal a jeho dcera Julia byli nalezeni v bezvědomí na lavičce v obchodním centru v britském městě Salisbury.

Londýn obvinil Moskvu z organizace útoku. Rusko obvinění popřelo a poukázalo, že Londýn neposkytl žádné důkazy.

video Sputniku na youtube:
https://youtu.be/fIbpVjrnGo4

Podobné záložní video:
https://www.youtube.com/watch?v=eAem16rY1ps

KSČM in memoriam: Hlavy v oblacích, hlavy v zadnicích

0
0
Martin Koller
24. 4. 2018
Již řadu let vidíme rozklad české levice, především u ČSSD, který je produktem ničivého vlivu EU. Víkendový sjezd KSČM se podle názorů řady lidí, kteří se zabývají politikou, stal počátkem konce KSČM. Původně marxistická strana se po vzoru ČSSD vydala na cestu euromarxismu, neboli trockismu podporujícího nesvobodu a privatizaci státu nadnárodními byrokraty a nadnárodními korporacemi, a to v zájmu své nomenklatury.


Původní marxisté, nejdříve sociální demokraté a později komunisté chtěli získat moc pro sebe a pracující občanskou většinu s cílem lepší budoucnosti lidstva. Z řady hledisek se jim to nedařilo, minimálně pro dlouhodobé nepřátelství, masovou propagandu, hospodářská embarga a vojenské agrese imperialistů, především britských, později amerických. Současní euromarxisté chtějí získat moc pro sebe a nadnárodní zájmové korporace, především americké s cílem přeplněných koryt a bez ohledu na naprostou většinu občanů svých zemí. Vulgárněji řečeno, marxisté měli hlavu v oblacích a euromarxisté ji mají v zadnicích lidí, jako jsou Allbrightová a Soros. Stačí si připomenout Hamáčka a jeho přátele v Aspen Institutu. Ve zkratce bychom to mohli nazvat cestou od idejí a voličů ke korytům, případně od osobností ke slouhům, přesněji od vlasteneckých osobností k cizáckým slouhům, případně programem udržitelných koryt a pohrdání voliči, neboli bahnem, jak říkají v ČSSD. Každý čtenář ať si vybere, co se mu líbí.

Jsou strany jako TOP 09, KDU-ČSL, či jejich klon STAN, které nikdy nedělaly nic jiného, než posluhovaly cizím zájmům v Berlíně a Bruselu, neudělaly pro vlast a občanskou většinu za celou dobu svojí existence nic dobrého, staraly se beze studu pouze o svoje koryta a příliš se tím netajily, takže jednaly v podstatě na rovinu a využívaly blbost voličů schopných se nachytat na primitivní hesla. V současnosti nastoupili na jejich místo jako hlavní služebníci panstva v Bruselu a Berlíně Piráti, klon euro-Zelených, kteří se jen sofistikovaněji, možno říci mazaněji přetvařují pseudorevolučními komediemi a hesly zaměřenými na pubertální mládež bez životních zkušeností. Aspoň část voličů se něco naučila a na aroganci moci a třicet let žvanění o svobodě, demokracii a lidských právech a nadávání na Rusko a komunisty, avšak bez valného pozitivního výsledku, už přestává být zvědavá. Proto se euromarxisté zaměřují na likvidaci rodiny a ohlupování dětí od co nejnižšího věku. Levicové strany byly kdysi historicky strany občanské většiny a národa, což se v poslední dekádě stalo minulostí a splývají s hlavním proudem slouhů EU. Ukázkovým příkladem je ČSSD, stejně jako jiné socialistické strany v Evropě. Místo dřívějšího sporu pravice a levice máme spor vlastenců a cizáckých slouhů. Problém je v tom, že mezi českými politiky je vlastenců poskrovnu.

Obecně lze konstatovat, že čím je politická strana, či hnutí více propojená s EU, především s Německem, tím je méně národní, méně vlastenecká a méně přínosná pro svoji zemi. Zato je přínosná pro svoje nomenklaturní kádry. Dokladem jsou především zavedené partaje. Stačí se podívat na socialistu Roučka, typickou muženu EU, jak zuřivě propaguje EU a vykládá, že pouze EU a NATO nás ochrání. Zatím nás nedokázaly ochránit ani před neozbrojenou afroislámskou invazí, stejně jako dlouhodobou krizí hospodářství, likvidací průmyslu a zemědělství, zadlužováním státu, rozpadem bílé rodiny, ožebračováním důchodců, multikulturní zvrhlostí propagovanou neziskovkami, islámským Tureckem, které ohrožuje jižní Evropu, podporou parazitování na účet pracujících, rostoucí snahou o cenzuru myšlení a projevu, růstem kriminality, především drogové a sexuálních zvráceností, nebezpečím jaderné války a otrokářstvím v cizáckých montovnách. Dokonce ani před nekvalitními potravinovými svinstvy prodávanými s rasistickými výmluvami v hypermarketech nás Roučkova milovaná EU nechrání. Rouček by potřeboval místo mlaskání nad korytem v Bruselu a pouštění propagandistických větrů návrat do životní praxe typu práce v germánské montovně a života v Chánově za průměrný český důchod. A není sám. Po jeho boku pevně stojí propagandisti eurokoncentráku typu Jourové, Teličky, Pospíšila, či Svobody, případně předlistopadový komunistický nomenklaturní kádr Štětina i socialista Keller, což je obzvláště vypečený komediant. Sluhové cizích protinárodních zájmů napříč komedií českých politických stran, kteří budou bezohledně bránit svoje koryta v Bruselu na život a na smrt, samozřejmě naši smrt.

Z členské základny KSČM přicházely již dlouhodobě signály o rostoucí nespokojenosti mnoha členů s impotentní a nevýraznou politikou partaje, zaměřenou pouze na přežívání. Nelze popřít, že KSČ/KSČM jako jediná politická strana po listopadu 1989 kriticky zhodnotila svoji politiku, provedla sebereflexi a opakovaně se omluvila za zločiny, které někteří její členové spáchali v padesátých letech a po roce 1968, mnohdy pod nátlakem sovětského vedení a jeho poradců. Ostatně nemalou část postižených tvořili sami komunisté. KSČM byla od roku 1990 bezesporu velmi slušnou opozicí a mnozí antikomunisté, včetně poctivých předlistopadových disidentů v současnosti uznávají, že vystoupení a názory reprezentantů KSČM, obzvláště v poslední dekádě jsou velmi rozumné a realistické. KSČM za to nedostala nic, pouze téměř třicet let nadávek a urážek, mnohdy od bývalých nomenklaturních komunistů, kteří se podíleli na svinstvech padesátých let a po srpnu 1968 přišli o koryta, případně jejich potomků. Vrcholem ubohosti byla sobotní komedie skupiny demonstrantů vykřikujících v sobotu před sjezdem KSČM, že komunisté jsou vrazi. Ilustrativně se tam předvedl Horáček, kamarád Drahoše, básničkou o východní marce, kterou vymysleli kdysi komunisté. Stačí se podívat, kdo byli předkové pana sázkaře Horáčka před listopadem 1989 a čím se živil on a není co dodat. Opravdový morální vzor mladé generace.

Stále čekám podobné demonstrace proti vrahům před německou, či ukrajinskou ambasádou na téma, že fašisté jsou vrazi, případně britskou a francouzskou na téma, že kolonialisté jsou vrazi, možná i americkou na téma milionů mrtvých ve Vietnamu, Africe a Latinské Americe díky jejich demokratické politice bombardování civilistů, vyvolávání občanských válek a podpoře zkorumpovaných fašistických režimů. Zde bych připomněl, že americké a britské bombardovací letectvo pobilo na našem území kolem 10 000 lidí (počet raněných a invalidů není upřesněn), především v letech 1944 a 1945, což je víc mrtvých, než v československém odboji na všech frontách druhé světové války, nebo v době heydrichiády. Zatímco na komunistickém sjezdu pravděpodobně neseděl ani jeden vrah, mnozí ze současných demokratických vrahů z takzvaného západu, případně z Balkánu a islámských zemí si žijí a nikdo proti nim nedemonstruje.

Je pravda, že současné a předešlé vedení KSČM udrželo svoje lidi na mnoha důležitých pozicích a udrželo pro ně řadu pracovních míst, bez ohledu na téměř třicet let nenávistné mediální propagandy. Tito lidé, mnohdy špičkoví odborníci odvedli kus pozitivní práce pro tuto zemi v době, kdy od roku 1990 nastoupili do státní správy a do školství arogantní agresivní diletanti, opět mnohdy předlistopadové kádry posluhující zahraničním zájmům. V současnosti se tato zájmová skupina sdružuje především v pražské havlérce a její ikony si nechtějí přiznat, že se zasloužily o devastaci našeho průmyslu, zemědělství a školství, takže údajná výše škod a ztrát dosahuje až 505 bilionů korun. Pravděpodobně i strach z vyšetřování devastace naší země a její proměny v kolonii eurokoncentráku je udržuje v nenávistné propagandě vůči všemu vlasteneckému.

Nicméně pozitivní efekt politiky KSČM se pomalu rozplývá a mnozí bývalí komunisté a členové jejich rodin již jsou v podstatě dlouhodobými korytáři a obhájci současného vývoje, který jim přináší zisky a vede naši zemi do pekla, či spíše koncentráku EU. S původními ideály vlastenecké strany pro lidi to má stále méně společného. Uvedený vývoj nakonec vedl k ostudnému volebnímu výsledku v minulém roce, jak na objednávku ANO, či přesněji TOP 09, která má v ANO silné pozice. V minulém roce byla obrovská šance k posílení pozice cestou prosazování národních zájmů, odporem proti afroislámské politice, byrokratizaci a korupci EU, kterou si vedení KSČM nechalo utéct, možná záměrně. Podíl na tom mají samozřejmě mnohá média, počínaje ČT, které zástupcům parlamentní strany dávají minimální prostor a naopak umožňují se projevovat bez omezení kdejakému protinárodnímu neziskovkáři placenému ze zahraničí a samozřejmě všem, kteří napadají komunisty a spojují je s Ruskem a Putinem. Někteří mladší komunisté se navíc sbližují s euromarxisty, protože tam kynou přeplněná koryta. Nelze se divit nápadům z vedení KSČM na téma rozšíření spolupráce s takzvanou novou levicí, Piráty a Zelenými. Typickým příkladem této skupiny je Dolejš, který ovládá pražskou KSČM, přestože svými názory a životní praxí patří spíš do ČSSD, ne-li TOP 09. Kolaborace s Bruselem nabývá na tempu. Dolejš sice bude chvíli předvádět bojovnou komedii, ale brzy se vrátí se svému podlézání euromarxistům.

Vedení KSČM se diví, že nemohou získat mladou generaci a přitom nedokázali oslovit ani tu střední. Mladá je do značné míry ztracená a infikovaná jedem bruselského trockistického euromarxismu. Část z mladých se probere až v drsné životní realitě a ve středním věku. Mnozí další shnijí jako odpad národa a sluhové Bruselu, Berlína a Pirátů v neziskovkách, na něž postupně nebudou peníze. Možná dostanou možnost i položit život v boji proti Rusku za zájmy amerických nadnárodních korporací až potáhnou do války na východě, po zuby ozbrojení americkými zbraněmi za peníze českých daňových poplatníků. A vsadím se, že z mladých euromarxistických kádrů nebude na bojišti ani jeden, zato budou v médiích podporovat válečnou psychózu. Problém je v tom, že současná KSČM soudruha Filipa nedokázala podchytit ani nespokojenou část střední generace, nebo se o to ani nesnažila, až na čestné výjimky. Důvodů může být víc, ale za vším hledej osobní zisk a výhody. Smrádeček a teploučko u korýtek a moc to neškrábat, po nás potopa a poslanecké, či europoslanecké důchody.

Snaha o udržení korýtek, která sice nepřetékají, ale jsou příjemně plná, vede k tomu, že jsou upozaďováni členové vedení KSČM, kteří by chtěli výraznější politiku, změny a tím budoucnost pro stranu i voliče, jejichž typickým příkladem je Josef Skála, nebo policista Ondráček. Podporovat aktivní politiku je samozřejmě riziko a ti správní soudruzi by mohli o korýtka přijít ve prospěch těch aktivnějších. Je logické, že na současném vývoji mají zájem všichni nepřátelé KSČM, kteří staronové vedení komunistů radostně podporují. Cílem je unipolární svět ovládaný z USA s unipolární politika jeho kolonie EU ovládaná euromarxisty. Nějaká malá strana, která občas bude řečnit mimo hlavní proud euromarxistů jako schválená opozice se hodí. Takoví lidovci, nebo socialisté v předlistopadovém období. Kdyby nebyla žádná opozice, mohlo by to být divné a někdo by si to mohl vykládat, jako nedostatek demokracie v rámci koncentráku EU. Nicméně důležité je, že schválená opozice bude plnit hlavní úkol, a to podporovat rostoucí totalitu EU a nadnárodních byrokratů jako nové šlechty v zájmu nadnárodních korporací.

Musíme se zeptat, zda se v případě KSČM nejedná rovněž a záměrný rozvrat, jaký nám předvedla svojí likvidací ČSSD? Jak jsem uvedl, KSČM za svoji slušnou politiku za 27 let nic nedostala a chápu, že jsou z toho mnozí soudruzi unavení a otrávení. Připomněl bych hradecký sjezd ČSSD v roce 1993, kdy zvítězil v boji o vedení strany Miloš Zeman. Tehdejší předseda KSČM Svoboda nabídl ČSSD a dalším levicovým stranám spolupráci. Byl rázně odmítnut a ČSSD vydala usnesení a zákazu spolupráce s KSČM. Přitom již tehdy byla členy ČSSD, včetně vedení, řada bývalých členů předlistopadové KSČ, která měla víc másla na hlavě, než novější KSČM. Tento tah socialistů zabránil vytvoření efektivní levicové opozice, která by chránila zájmy státu a občanské většiny před zájmy cizácké expanze, kterou v současnosti reprezentuje EU a Německo. Jaký je v současnosti rozdíl mezi ČSSD na jedné a KDU-ČSL, TOP 09, případně STAN a Piráty na druhé straně dělící čáry takzvané levice a pravice?

Po převzetí moci Hamáčkem nevidím žádný rozdíl a vykřikování přítele Foldyny je možná jen obyčejná komedie, která má zabránit odchodu znechucených voličů a členů ČSSD. Kdyby se všichni socialističtí revolucionáři spojili, nikdy by se Sobotka, nebo Hamáček k moci nedostali. Jenže ubožácký slouha cizích zájmů Sobotka vládl řadu let a Hamáček má dokonce podporu z USA. Každopádně oba tyto šedé úřednické figurky zapadají do systémové likvidace politických osobností v EU, řízené z Bruselu, Berlína a Washingtonu. Stačí si položit otázku, kdo je vlasteneckou osobností v Bruselu, Berlíně, Paříži i Praze. Zoufalá pustina naplněná šedými slouhy, případně placenými šašky a sprosťáky s čestnou výjimkou prezidentů Zemana a především Orbána. Takže socialisté Zimola, nebo Foldyna jsou s velkou pravděpodobností jen komedianti bojující za udržení svých koryt. Opět komedie s hodným (Foldyna a Zimola) a zlým (Hamáček) policajtem pro hloupé voliče. Jinak by bojovně žvanící socialisté dávno odešli a připojili se k vlasteneckým stranám, či politikům, nebo založili vlasteneckou sociální demokracii opírající se o tradice boje proti za práva pracující občanské většiny a proti náboženským demagogiím. Kecy a komedie však končí ve chvíli, kdy se začínají kývat koryta. Jenže politiky si národ nezvolil proto, aby hájili svoje koryta, kašlali na voliče a podlézali EU a NATO. To platí pro většinu českých i evropských politických stran.

Musíme se tedy logicky ptát, co vede předsedu KSČM Filipa a jeho partu, především Dolejše, Vostrou, Mrencovou a Konečnou k nadšené podpoře ČSSD a ANO? Že by se soudruh Filip na stará kolena zamiloval do Allbrighta-Hamáčka, nebo dokonce do vůdce ANO? Pan Babiš je aspoň zachovalý a zámožný fešák, dobrá partie pro chudého majitele prosperující advokátní kanceláře. Ale co ten Hamáček, ukázkový arogantní posluha cizích zájmů a likvidátor ČSSD, horší, než Sobotka se svými podivnými pudy? Na místě je otázka, jak, případně čím dokázal pan Babiš přesvědčit soudruha Filipa, aby podpořil vládu ANO a ČSSD, jestliže za to KSČM nic nedostane. Advokát Filip není naivní pitomec, aby věřil tomu, že KSČM bude prosazovat svoji politiku v rámci vlády ANO (kde stále silnější pozici získává pražská havlérka řízená TOP 09 a reprezentovaná Stropnickým) a ČSSD, která se vůči KSČM chovala dlouhodobě vyloženě sprostě a záměrně zahodila možnost vytvoření účinné levicové opozice. Jestliže KSČM nebude mít ministry, možnost ovlivňovat politiku nedostane. Proč Filip vykládá nesmysly voličům? Nestává se nakonec staronový předseda KSČM stejným hrobařem poslední levicové strany, stejně jako Sobotka a v současnosti Hamáček hrobařem ČSSD jako historické strany pro občanskou většinu?

Kromě neprokázané možnosti vydírání je zde samozřejmě korupční vliv EU. Dokladem je i soudružka Konečná, europoslankyně, kamarádka Filipa a nová místopředsedkyně KSČM. Ta se v roce 2013 vyjádřila ve smyslu, že EU je vlastně socialistický projekt. Hlavně původně německý národně socialistický pod názvem Panaevropa. Málem vedl k vyhlazení Slovanů a v současnosti se snaží obyvatele střední a východní Evropa aspoň zotročit. Podle měřítek současné ČSSD posluhující cizáckým zájmům je socialistický zcela jistě. A to roku 2013 ještě nebyla soudružka Konečná u koryta v Bruselu, kde se zabývá výfukovými plyny, poněkud mimo svoji odbornost, ale za odpovídající výplatu z našich daní.

K čemu bude straně tato profesionální svazačka, která se od mládí živí politikou a pracuje v Bruselu, je velkou otázkou. Pouze vzorová kumulace funkcí a podpora předsedy Filipa. Do socialisty Haška s 28 placenými funkcemi a jemu podobných v dalších demokratických a státotvorných partajích má ještě daleko. Hlavně, aby se nezapsala do historie jako socialistky Buzková a především zakyslá Valachová do českého školství. Vzpomínám si, že ji kdosi z ÚV KSČ, či KSČM v roce 1990, nebo 1991 přivedl na jakousi armádní prezentaci. Všichni jsme se podivovali, jak může takový smrad ze střední školy a bez životních zkušeností, který pro vlast a národ nic neudělal, patřit k perspektivnímu vedení partaje. Od té doby mne to už přestalo udivovat při pohledu na „osobnosti“ jako Benda, Feri, Stropnický, vedení Zelených a Pirátů, dříve Gros, Sobotka, Zaorálek, Hamáček a řadu dalších méně známých figurek. Především takoví arogantní a hrabiví profesionální svazáci bez vztahu k národu jsou nejlepšími sluhy cizích zájmů. Kdo z nich pro tuto zemi něco pozitivního udělal a udělá? Bez ohledu na partaj, kterou oficiálně reprezentují, jsou to samí euromarxisti bez ohledu na to, co plácají v médiích.

Stejně jako mnoha jiným občanům mi není jasné, proč bych měl na podzim podporovat politiky ANO, jestliže jejich partaj chce spolupracovat s ČSSD, kterou naprostá většina voličů minulý rok odmítla, a to ještě v Allbrightovsko-Hamáčkovském provedení. Poté co neuspěli Svobodní a z ODS je slyšet nejvíc válečnický jekot ženských „osobností“ Černochové a Udženije je výběr vlasteneckých stran a politiků opravdu úzký. Bývalý předseda ODS Topolánek už zcela ztratil stud a v rámci podlézání převzal i evropskou vyjadřovací úroveň reprezentantů pražské havlérky Rejžka, nebo Pavla Novotného. Jako pozitivní osobu využívající vlastní mozek lze v ODS vnímat především Václava Klause mladšího. Jednoznačně proti EU a válce jsou pouze osamělí bojovníci typu senátora Valenty a jako celá strana pouze SPD. Část politických stran je rozpolcená, což by nemělo trvat věčně a voliči by si to měli uvědomit. Rovněž by si měli uvědomit, že vlast a národ ničím nenahradíš, tím méně evropským koncentrákem, který naši zemi nestydatě vyžírá a krok za krokem zotročuje.

Vlastencům se dnes nadává do extrémistů. Buďme my všichni, kteří budeme slavit sto let vzniku Československé republiky jako výrazu velikosti našich národů a civilizovaných tradic hrdými extrémisty, jako byli prezident Masaryk, naši legionáři ve Francii, Rusku a Itálii, odbojáři za druhé světové války doma i na všech frontách, parašutisté, kteří popravili německého vraha Heydricha a další. Ti ostatní, kteří pohrdají vlastí a národem, ať si jdou v říjnu za mrzký peníz slavit koncentrák do Bruselu, kam patří slouhové a otroci.

Je na čase, aby se lidé v naší, nikoli evropské zemi spojili pod heslem „třikrát ne.“ Nechceme afroislámskou invazi a multikulturalismus, nechceme jadernou válku v Evropě, nechceme otroctví v koncentráku EU!

Pozn. aut.: Výše uvedený text je upravený a rozšířený článek, který byl zveřejněn na parlamentních listech 23. 4. v 21.52 hod.

Johnson informoval o vytvoření speciální skupiny zemí G7 "pro zkoumání chování Ruska"

0
0
24. 4. 2018     zdroj
Ministr zahraničí Boris Johnson uvedl, že země G7 vytvoří speciální skupinu "pro zkoumání chování Ruska". "Rozhodli jsme se založit skupinu G7 pro zkoumání ... zhoubného chování Ruska", cituje Johnsona agentura RIA Novosti. 

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Zlomový rok 2018 – co může a MUSÍ udělat každý z nás!

0
0
Jaroslav Tichý
24. 4. 2018
Vyzýváme naše spoluobčany / voliče, aby se obrátili na své poslance s "Výzvou poslancům, aby odmítli Istanbulskou úmluvu, Dublin IV a Globální kompakt anebo, aby vyhlásili na toto téma jednorázové referendum". A aby žádali poslance o jejich aktivní přístup v řešení uvedených otázek. Redukce činnosti poslanců na automatické schvalování různých mezinárodních smluv, které předtím nechají bez povšimnutí podepsat naše představitele, aby je pak mohli automaticky odsouhlasit (s odůvodněním, že jsou přece z Bruselu a že tyto smlouvy jsme si sami dobrovolně nadřadili našim zákonům), je nedostatečná a kontraproduktivní. Uzavření takových smluv je totiž třeba předcházet a v tomto smyslu zavazovat usneseními sněmovny i naše představitele, kteří do okruhu její působnosti spadají, zejména tedy českou vládu.


Výzva je ke stáhnutí ZDE:

https://www.aliancens.cz/single-post/2018/03/31/V%C3%9DZVA-poslanc%C5%AFm-PSP-%C4%8CR-aby-odm%C3%ADtli-Istanbulskou-%C3%BAmluvu-Dublin-IV-a-Glob%C3%A1ln%C3%AD-kompakt-anebo-vyhl%C3%A1sili-jednor%C3%A1zov%C3%A9-referendum-na-toto-t%C3%A9ma


Když jsme jako Aliance národních sil vyzývali občany před říjnovými volbami, aby pojali tyto volby jako referendum a podle toho i volili (s přihlédnutím k problémům, které nás v r. 2018 čekají, a tedy i s přihlédnutím k volebním programům jednotlivých politických stran), nebyli jsme vyslyšeni. Vše mělo údajně vyřešit referendum, jak slibovali někteří, přičemž všichni věděli, že není ani projednán a schválen zákon o obecném referendu ani chuť vládnoucích stran jakékoliv smysluplné referendum v celostátním měřítku umožnit. Výsledek je tomu adekvátní a možnost nápravy této velké chyby velmi omezená.

S narůstajícím časem od voleb do poslanecké sněmovny v říjnu 2017 stále více našich občanů dochází k poznání, že výsledky docílené v těchto volbách nebyly z nejlepších. Teď nesměřuji k protestům některých občanů v ulicích či jinde, kteří nejsou ochotni (jako „správní demokraté“) respektovat výsledky těchto demokratických voleb, nýbrž k potřebě řešit v letošním roce hned několik zásadních problémů, které nepočkají.

Nejedná se o nic menšího, než je připravovaný podpis smluv Dublin IV a Globální kompakt k migraci a dále pak ratifikace již podepsané smlouvy Istanbulská úmluva, která mj. legalizuje krádeže dětí z našich rodin (viz případ dětí pí Michalákové v Norsku). Jde přitom o zcela zásadní smlouvy, které určí do budoucnosti podobu naší země, příp. přivodí zánik našeho státu, národa, jazyka, rodiny, křesťanského základu státu, kultury, našich zvyklostí. To vše v době, kdy stále nemáme stabilní vládu, kdy politické strany místo vážných jednání o způsobu řešení uvedených problémů napříč politickou scénou (půjde přece o každého z nás) se spíše handrkují o posty a některé i o své politické přežití.

Za této situace jsme nedávno iniciovali výzvu poslancům Parlamentu ČR – napříč politickým spektrem (ANO, SPD, KSČM, ODS, KDU-ČSL), aby:

- zavázali našeho představitele, který bude jednat v Bruselu na vrcholné úrovni o smlouvě Dublin IV., aby tuto smlouvu odmítl podepsat. A to s upozorněním, že pouhý nesouhlas s přerozdělovacím mechanismem v této smlouvě zakotveným podle usnesení poslanecké sněmovny ze dne 17.1.2018 je nedostatečný a krom toho navíc ještě opřen o chabý argument poukazující na princip subsidiarity (viz výzva poslancům). Na některé další zásadní body z této smlouvy (ztráta našich hranic, převedení celé agendy s migranty z pravomoci vlády na neziskovky apod.) poslanecká sněmovna nereagovala vůbec. Patrně jí nevadí;

- vyzvali prezidenta republiky k odstoupení od smlouvy Globální kompakt k migraci, jak to učinil již prezident Trump za USA či příslušní představitelé Švýcarska, Dánska či Maďarska;

- odmítli ratifikovat již podepsanou Istanbulskou úmluva a zabránili jejímu vstupu v platnost na našem území;

- v případě, že budou k těmto krokům cítit potřebu opřít se o většinový názor našich občanů, poslanci sami iniciovali k těmto otázkám ad hoc referendum tak, jak to učinili při našem vstupu do EU. Řešení prostřednictvím projednání a schválení zákona o obecném referendu s ohledem na časový skluz v jeho přípravě a na blížící se termíny k jednotlivým smlouvám nelze již využít.

POUZE DVA POSLANCI (KDU-ČSL a KSČM) odpověděli a ještě velmi stroze. U obou jejich odpověď svědčila o tom, že si výzvu buď vůbec nepřečetli anebo neporozuměli psanému textu. První poslanec signatáře stručně poučil, že se de facto vůbec nic neděje, takže apel je úplně zbytečný a druhý pak zase „já budu hlasovat ve smyslu Vašich návrhů, tak co ještě po mně chcete“. Tedy absolutní nepochopení smyslu naší výzvy směřující k tomu, aby poslanci namísto alibistického odškrtnutí, jak (a zda vůbec) kdo z nich hlasoval či hlasovat bude, začali dělat v parlamentě naši pronárodní politiku! Přitom jak sněmovna, tak i senát zazlívají prezidentu M. Zemanovi, že se zabývá českou pronárodní politikou, zatímco sami pouze politikaří či spíše pletichaří. A podlézavé nadbíhání zájmům a požadavkům zahraničních subjektů, ať již z Bruselu či ze zámoří není politikou a již vůbec ne politikou pronárodní.

Zaslali jsme proto dotyčným poslancům další dopis, kde detailněji objasňujeme obsah a smysl naší výzvy. Zatím bez reakce z jejich strany. Čas zbývající k dohodě v těchto záležitostech napříč politickou scénou se ale přitom neúprosně krátí.

Zásadním problém je přitom nedostatečná informovanost našich voličů. Využíváme proto této příležitosti, abychom alespoň v záležitosti předmětných smluv jejich informovanost zvýšili. Jaké máme za této situace možnosti?

Tak tedy:

A/ nepodepsat Dublin IV, odstoupit od Globálního kompaktu

Tím ale jen dočasně oddálíme řešení problému, EU na nás bude tlačit ve věci přijímání migrantů, jakož i v dalších otázkách dále, zastaví nám dotace. Nemůže ale po nás vymáhat pokutu za neplnění něčeho, k čemu jsme se smluvně nezavázali;

nebo

B/ až nám EU zastaví dotace při postupu podle A/, zastavit platby z ČR do Bruselu, kterou jsou daleko větší. Dohnat celou věc do stádia, kdy budeme z EU vyloučeni;

nebo

C/ rezignovat, přijmout migranty, být nadále v EU a stát se oním „pevným jádrem“ a tedy i součástí připravovaného evropského islámského chálifátu (platit jim Kč 21.000,- měsíčně na osobu + další benefity, a to na úkor příjmů našich občanů, do doby, než nás to při uvažovaných množstvích migrantů řádově výše než byly původní kvóty ekonomicky zničí)

nebo

D/ vystoupit z EU a postupně se v rámci možností postavit ekonomicky a politicky opět na vlastní nohy. Program k tomuto účelu byl již zpracován. Podle názoru ANS tento krok nelze již více oddalovat, školné, které jsme jako občané a země zaplatili za naši hlou-post a naivitu v r. 1989, je i tak již příliš vysoké.

V takovém případě je zřejmé, že je třeba postupovat ve spolupráci s některými dalšími zeměmi, jako jsou země V4, příp. Rakousko, Itálie, Slovinsko, Chorvatsko a možná i Bulharsko. Těmito směry by měla být napřena i diplomatická aktivita našich představitelů. Pak bude možné vybudovat novou Evropu na křesťanských základech (což nemá nic společného s Novou Evropou podle představ globalistů prezentovaných A. Merkelovou). Tato alternativa tedy sleduje záchranu alespoň části křesťanské Evropy za situace, kdy některé západoevropské země se již evidentně zachránit nedají.

Je zřejmé, že:

- alternativa A/ je pouze dílčí řešením přechodného charakteru a problém migrace ve vztahu k ČR neřeší. Pomůže nám nanejvýš získat určitý čas pro realizaci alternativy B/ nebo D/, pokud se pro některou z nich rozhodneme;

- faktický výběr z pohledu dlouhodobějšího řešení tedy zůstává mezi alternativami B/ - D/;

- ideálním řešením v daném případě by bylo vyhlášení ad hoc referenda. S jeho vyhlášením však nelze s ohledem na časové termíny otálet. Vyhlášení takové referenda musí ale předcházet řádná informační kampaň, které však za současné situace nejsou mainstreamové sdělovací prostředky schopné. Namísto podávání objektivních informací se totiž již dávno soustředily na provádění propagandy v cizím zájmu.

Budeme proto informovat naše občany pomocí navazujících článků v internetových novinách a pořadů na internetovém rádiu Svobodný vysílač. Uvítáme přitom též podporu dalších internetových novin a příp. i některé televize. Celá problematika je natolik vážná, že by to měly pochopit a v tomto vyjít vstříc.

Strašení našich občanů o propuknutí hluboké krize u nás kvůli odchodu západních firem z ČR po příp. Czexitu je nepravdivé. Řekněme si při této příležitosti alespoň ve stručnosti proč:

- ČR není V. Británie, naše ekonomická činnost je založena do značné míry na výrobě a exportu, nefungujeme tedy jako finanční středisko, které lze snáze přesunout do jiné destinace;

- případné sankce ze strany EU vůči ČR by postihly současně i zahraniční firmy, které zde dnes mají své montovny či další továrny a firmy. Pro dodávky výrobků a zboží jsou důležité i dopravní vzdálenosti. Naše poloha a kvalifikovaná pracovní síla jsou pro ně často nenahraditelné;

- krmelec, který jsme pro zahraniční firmy vytvořili v ČR, hned tak jinde nenajdou. A tak lze pokračovat.

Je však třeba upozornit na to, že ke značnému úbytku pracovních míst v ČR v blízké budoucnosti začne skutečně docházet (a první vlaštovky v tomto směru již k nám i dorazily, viz úbytek pracovních míst ve Škodě Mladá Boleslav).

Příčinou toho ale není a ani nebude Czexit, jak záměrně mylně uvádějí některé subjekty u nás, nýbrž nástup průmyslové revoluce 4.0. Stačí se podívat na videa kolující po Internetu, jak dnes vypadá výroba automobilů v továrně Mercedes či Volkswagen v Německu (velké haly s pracujícími roboty, téměř žádní pracovníci). Stačí se i podívat na prognózy blízké budoucnosti, kdy mají být klasické automobily nahrazovány elektromobily. Stačí připomenout naši jednostranně orientovanou průmyslovou výrobu právě na osobní auta. Podle zahraničních odborníků jsme v současnosti z pohledu nástupu nové průmyslové revoluce 4. nejzranitelnější země na světě.

Němečtí a další cizí podnikatelé začali s náhradou lidské práce roboty především tam, kde ji mají nejdražší, tedy doma. Rychle však přijdou na to, že roboty, které nahradí lidskou práci (byť stále ještě špatně placenou) u nás, mohou instalovat rovněž doma. Zvláště v situaci, kdy EU hovoří o harmonizaci daní v celé EU. ČR se tedy nebude moci podbízet zahraničním podnikatelům již ani z hlediska výše daní (poté, co jí odpadne možnost mzdového dumpingu).

A na tento vývoj se musíme jako stát připravit, což v rámci EU, kde máme přidělenou roli kolonie, není myslitelné. Souvisí to nejen s tvorbou zdrojů k vyplácení minimálního (nepodmíněného) garantovaného měsíčního příjmu pro naše občany, nýbrž i s přípravou značných změn v investicích do české ekonomiky s orientací na vlastní výrobu s vyšší přidanou hodnotou a se zajištěním financování těchto investic z alternativních zdrojů. To se bez pomoci českého státu neobejde. Musí ale začít, již nyní je ve skluzu.

Tolik alespoň základní informace, vážení občané, další budeme postupně zveřejňovat.

Zvažujte a vybírejte nejvhodnější alternativu velmi pečlivě, jde skutečně o osudovou volbu, kdy nebude podle všech předpokladů možnost opravy.

A zejména naléhejte na Vaše poslance, aby začali jednat v uvedených otázkách aktivně, a to na podporu českých národních zájmů. Uvedené usnesení poslanecké sněmovny ze 17.1.t.r. takovým není, ve své podstatě zajišťuje pouze alibi pro poslance, že „dělali, co mohli“, nicméně Evropský soudní dvůr rozhodl jinak. Výsledkem bude islamizace ČR.

A je na nás občanech, zda k tomu budeme pouze trpně přihlížet či zda se tomu ještě včas postavíme.

Tyranie Washingtonu (z interview P.C.R. pro Herland Report)

0
0

Paul Craig Roberts
24. 4. 2018             PaulCraigRoberts
Kdyby se Rusko a Čína spojily v navzájem spolupracující ekonomický celek, od Evropy a USA oddělený, zaznamenalo by Rusko na Východě nesmírný růst moci, zatímco pro moc západní by to představovalo totální kolaps. Bylo by to cosi jako světová revoluce a byla by to též poslední věc, po které by toužily západní banky, jejichž hlavní funkcí je expandovat západní finanční hegemonii do celého světa.

Washington dnes dává vůdcům států kupy peněz. Nikde v Evropě neexistují nezávislé vlády, Washington je všechny vlastní. Když Tony Blair opouštěl úřad, činila jeho finanční hodnota 50 milionů liber. Odkud myslíte, že je získal?

Což vysvětluje, proč západní vůdci podřizují zájmy svých zemí zájmům Washingtonu. Oni všichni umožnili Washingtonu vést jeho války a oni všichni jsou též odpovědni za vlnu uprchlíků, zaplavující dnes Evropu. Je to důsledek chybného kroku Merkelové a francouzského prezidenta, chyba Španělů, Italů a fakticky všech Evropanů, kteří Americe vést tyto války umožnili. Poskytli firmu – jinak by to byla „americká agrese“, ale takto je to „koalice ochotných“.

Jestliže vypukne válka, Evropa zmizí. Rusové už řekli, že už nikdy nepovedou válku na svém území. Nicméně zde dnes máme země, jako Norsko a Švédsko, které bývaly neutrální – a nyní se účastní manévrů NATO na ruských hranicích.

Máme zde Polsko a Rumunsko, které umožnily USA instalovat rakety na svých hranicích, což je totéž, jako kdyby podepsaly závazek smrti pro všechny Poláky a Rumuny. Všechny tyto vlády podpořily americký převrat na Ukrajině, jehož cílem bylo zmocnit se ruské námořní základny na Krymu a tak odříznout Rusko od Středozemního moře.

Ke všemu tomu daly evropské vlády svůj souhlas, i když celá tato jejich služba washingtonské agendě nedává absolutně žádný smysl.

Ze skandinávské agentury Herland Report, ovlivňující miliony lidí denně, přeložil Lubomír Man

Babiš a občanské svobody

0
0
Erik Best
24. 04. 2018     EB
V nejnovějším vydání Democracy Indexu, který sestavuje Intelligence Unit týdeníku The Economist, si Česká republika v oblasti občanských svobod vede poměrně dobře. Je na tom dokonce lépe než Spojené státy a stejně dobře jako Belgie, Francie a Itálie. Tato část výzkumu je částečně založená na míře, do jaké se média mohou svobodně vyjadřovat. ČR v této oblasti zjevně boduje díky absenci omezení ze strany státu. Jedno konkrétní kritérium nás ale zaujalo: 



„Je mediální pokrytí ve společnosti dostatečně robustní? Probíhá otevřená a svobodná diskuze o veřejných tématech s rozumnou různorodostí názorů?“ Otázka samotná nemá konkrétní hodnocení, ale z našeho úhlu pohledu jde o jednu z hlavních slabin ČR. Česká média sklouzávají do rutiny, prosazují pouze jeden úhel pohledu, čímž potlačují „rozumnou různorodost názorů.“ Podobné tendence tu byly vždycky, není ale pochyb o tom, že vstup Andreje Babiše do politiky a médií problém značným způsobem prohloubil.

Proč se v Praze nesetkává česká mládež?

0
0
J. Kovář
České menšiny žijí v řadě evropských i v dalších státech. Česká mládež, narozená mimo Českou republiku, dosud nemá možnost se organizovaně scházet a vzájemně poznávat, navazovat bližší styky. A že by takovéto kontakty byly pro ní nesmírně významné, nelze ani na chvíli pochybovat. Jsou důležité i pro udržení a upevnění jejího národního povědomí.

Mladých Čechů a Češek žije zejména na Slovensku, Podkarpatské Rusi, v Rusku, v Rakousku, Srbsku, Chorvatsku i Německu jistě hodně. Jejich zájem o původní vlast, ČR, je jistě u mnohých živý a silný. Možnost návštěvy republiky, třeba každoroční, by u české mládeže jistě vzbudila zájem. Zkusme uspořádat takovéto první setkání. Bylo by zvlášť příhodné v letošním roce, kdy slavíme 100 let výročí vzniku republiky.

Pan poslanec M. Benda zakládá v současnosti jakousi společnost přátel Tibetu. Tak až sem jsme došli. Jen nevíme, zda nějaký poslanec se zabývá systematicky, nikoliv náhodně, kdy se mu to hodí, českou mládeží, žijící mimo republiku. Zřejmě nikdo, což je ovšem velká chyba. Je nutné ji napravit.

Vláda neustále někam posílá peníze po milionech. Jistě by se našel i nějaký z nich, který by takovou první větší akci materiálně zabezpečil. Máme dokonce funkci zmocněnec pro krajanské záležitosti ministerstva zahraničních věc, který zejména podporuje Čechy žijících v zahraničí, tradiční krajanské komunity. Ty v posledních dvaceti letech byly posíleny Čechy, kteří z různých důvodů odešli z republiky do zahraničí. Kdo z nás však zná činnost takovéhoto zmocněnce? Téměř žádné informace o jeho aktivitách z médií se nedozvídáme. Téměř to vypadá, jako by téměř pracoval v ilegalitě.

Abychom nemuseli zřizovat další úřad a jeho sekretariát, mohl by se tohoto úkolu ujmout zmíněný zmocněnec, pokud v rámci reorganizace tato funkce nebyla zrušena. Doufáme, že nikoliv. Takže je zde někdo, kdo by zorganizováním setkání české mládeže, žijící mimo republiku, se mohl zabývat. Samozřejmě mohl by to být i někdo jiný. Podstatné je, aby někdo z vlády, z parlamentu takovéto sekání české mládeže zastřešoval a pomáhal při jeho realizaci.

Strašně moc si přejeme, aby takováto setkání české mládeže se ještě letos konalo v Praze. A aby v příštích letech mohla pokračovat. Žádáme něco mimořádného? Nikoliv! Jde o samozřejmost, bohužel, dosud přehlíženou.Naše mladé krajany bychom měli vést k lásce české vlasti. Dej, Bože, nechť se naše dílo podaří!

J. Kovář


Škodovka musela být zničena!

0
0
Přemysl Votava
25.4.2018 ČNL

Byl duben 1945. Tisíciletá říše byla v troskách. Počítala své poslední dny. I ten prostý voják Hitlerovy říše věděl, že válka je prohraná. Česká a slovenská města, obce, si již užívaly první týdny i dny svobody. Rudá armáda a 1. československý armádní sbor od 6.října 1944 osvobozovaly Československo. Také 3. americká armáda vstoupila koncem dubna na naše území. Blížil se konec války. Rudá armáda dobývala Berlín, přesto nečekaně udeřilo z nebes! Byl 25. duben 1945.


Po únorových a březnových amerických náletech na Prahu, s obrovským lidskými i materiálním škodami, přišel nečekaný a zcela zbytečný nálet na plzeňskou Škodovku.

25. dubna 1945 přiletělo nad Plzeň 500 letadel USAF a svrhlo 5000 zápalných a tříštivých bomb na tuto největší československou zbrojovku. Tento klenot a pýcha československého průmyslu byl ze své většiny zničen. Zkáze náletu podlehlo 70% Škodovky. Celkem bylo zničeno 29 objektů, dalších 21 bylo těžce poškozeno…. Nálet přinesl přes 600 obětí a dalších 450 bylo zraněno. Po šesti neúspěšných náletech na Škodovku v době hitlerovské expanze, byl tento nálet v závěru války úspěšný, devastující… Americký generál Patton, při prohlídce zničené Škodovky dle pamětníků řekl: „ Dobrá práce, jsem spokojený...“

I dnes zůstalo po tomto náletu mnoho studu i otazníků. Nálet na Škodovku z pohledu amerických stratégů má jistě své opodstatnění…. Tedy z jejich pohledu !

Zde je třeba připomenout, že válka se blížila ke svému konci a Československo nebylo v jejich zájmu. Jaltská konference v únoru 1945 a její závěry, včetně dohody o osudu Německa, přinesla rozdělení sféry vlivů v Evropě. A zde se rodil počátek plánu na tento nálet. K tomuto rozhodnutí přispěl i rychlý postup Rudé armády k Berlínu. 

Díky Ameriko! - Plzeň, Škodovka, 25. duben 1945.

I z tehdejšího válečného pohledu byl nálet zbytečný. Nesmíme zapomenout, že s těmi nálety na Prahu z jara 1945, přinesl vedle materiálních škod i tisícové lidské oběti. Dubnový nálet na Škodovku již neměl vliv na konec války, měl ale dopady na rychlou poválečnou obnovu Československa. Československo bylo tak potrestáno…. Připomínám, že v době náletu.

25. dubna 1945 Rudá armáda již bojovala přímo v Berlíně. Hitler a jeho věrní počítali poslední dny své i Říše. Hitler za necelý týden poté spáchal ve svém podzemním doupěti sebevraždu.

25. dubna 1945 se setkali na Labi, u města Torgau, vojáci americké a sovětské armády. Fotografie z tohoto setkání, plné radosti a naděje na světový mír obletěly svět. Dnes na jejich přání a odkaz zapomínáme….

25. dubna 1945 Rudá armáda stála před Brnem. 26. 4. bylo Brno osvobozeno, před tím 22.4. byla osvobozena Opava, 30.dubna Ostrava…. Válka v Evropě končila.



Přemysl Votava
(nár.soc.)

Návrat tureckého zlata je „znakem blížícího se konce“ finančního systému, kde vládnou USA

0
0
25.4.2018 Sputnik
Centrální banka Turecka se rozhodla vyvézt ze Spojených států své zlaté zásoby o váze 220 tun. Největší komerční banky následovaly tomuto příkladu.
Zástupce organizace Ludwig von Mises Institute a konzultant Švýcarského centra drahých kovů Claudio Grass vysvětlil Sputniku, proč tento krok předznamenává nevyhnutelný návrat ke světové finanční multipolaritě.


Co bylo podle Vašeho názoru impulsem pro Ankaru, aby začala přesunovat své zásoby zlata z Federálního rezervního systému USA?

Claudio Grass: Myslím si, že je k tomu několik důvodů, ale zřejmě tím největším je to, že bývalý Erdoganův přítel Fethullah Gülen žije ve státě Pensylvánie pod ochranou americké vlády. Erdogan tvrdí, že Fethullah pracuje s ozbrojeným blokem v Turecku, který se ho snaží svrhnout z funkce. Proto tvrdí, že Gülen stojí za pokusem převratu, k němuž došlo před rokem a půl. Proto se domnívám, že Erdogan už nedůvěřuje Gülenovi ani Američanům… Na druhé straně ekonomika je nyní ve složité situaci a turecká lira už dlouho pociťuje nátlak…

Kromě toho Erdogan a asociace Muslimské bratrstvo jsou pevně rozhodnuti vrátit něco na způsob „Osmanské říše. Verze 2." Také si myslím, že chápe, že zlato, to jsou peníze, zvláště vzhledem ke statusu zlata v muslimském světě… a jeho historický status skutečných peněz. Proto návratem zlatých zásob ukazuje, že už nepočítá s USA jako s partnerem.

Co vyvolalo tendenci nakupovat zlato a vyvážet ho ze Spojených států? Je to spojeno s geopolitickou situací existující od té chvíle, kdy se Donald Trump stal prezidentem USA?

Žili jsme v americké impérii, která přišla k moci po Druhé světové válce; během posledních šedesáti let nahromadila obrovský světový dluh. Americký dolar byl vždy světovou měnou; dokonce i dnes kolem 60 % všech zásob centrálních bank je uchováváno v amerických dolarech. A kromě toho, co se týče mezinárodního obchodu, zde je dolar základní měnou.

Ale nákup zlata a jeho vývoz ze Spojených států — to je ukazatel dezintegrace. To vše svědčí o tom, že se z monopolárního světa opět vracíme do multipolárního.

Nacházíme se na konci cyklu dlouhodobého dluhu. Vše je cyklické. Tiskli jsme peníze ze vzduchu, vytvářeli jsme je z ničeho téměř padesát let od té doby, kdy prezident Nixon odešel od zlatého standardu. Od té doby byl americký dolar převládající měnou. Ale vše končí. Nemůžeme bojovat proti dluhové krizi a vytvářet ještě větší dluh. Domnívám se, že všechny měnové války, které jsme pozorovali během posledních deseti let, ukazují, že svět se mění, že svět, který jsme znali, se doslova rozpadá na části.



Související:

Jaký byl osud českého námořnictva, které potopil kapitán českého průmyslu

0
0
Martin Mazaný
25. 4. 2018   zdroj
V roce 1998 české obchodní námořnictvo obdrželo od Číny loď Jan Želivský. Byla to poslední česká námořní loď. Záhy ji ve stejném roce prodaly Harvardské fondy Viktora Koženého a tak skončila slavná historie českého námořnictva, která trvala téměř 80 let. Jak vnitrozemský stát přišel k námořnictvu a kam se podělo, se dozvíte ve článku Sputniku.


Jedna z prvních československých námořních lodí byla Legie, kterou provozovala Legiobanka. Loď byla narychlo zakoupena v Japonsku a v roce 1920 odvezla československé legionáře z Vladivostoku.

V souladu s Versailleskou smlouvou země bez přístupu k moři mohly používat státní vlajky na námořních lodích. Díky internacionalizaci Labe, Odry a Dunaje získaly vnitrozemské státy přístup do světového oceánu. Pro mladou republiku, která byla závislá na zahraničním obchodu, to mělo obrovský význam. Kromě legálního exportu mnoho z námořních lodí v meziválečném období pašovalo líh do Finska, kde panovala prohibice.

Později po převzetí moci komunisty byla v roce 1959 zřízena akciová společnost Československá námořní plavba (ČNP). Na jejím zrodu měla nemalý podíl i Čínská lidová republika, která musela čelit západnímu obchodnímu embargu a námořní blokádě. V té době námořní lodě Sovětského svazu sotva stačily pro vlastní potřeby a Východní Německo žádné lodě v té době nemělo. Velmi malou flotilu měly i Polsko a Rumunsko.


Proto vzniklo partnerství mezi Prahou a Pekingem, ve kterém Lidová republika spolufinancovala stavbu československých lodí. Ty se stavěly v loděnicích přímořských států východního bloku. Právě kvůli účasti Číny se československé lodě zpočátku témě výhradně plavily mezi Evropou a Dálným východem. Později po vítězství kubánské revoluce v 60. a 70. letech převládla tzv. kubánská linka. Lodě pluly i na Blízký východ, kam hojně vozily zbraně.

Téměř ihned po založení ČNP v dubnu 1959 se československá loď Lidice ocitla uprostřed mezinárodního skandálu, když francouzské úřady na její palubě objevily 580 tun zbraní určených pro Alžírské hnutí odporu FML. Některé lodě pak vozily téměř výhradně jenom zbraně.

Díky svému vlastnímu loďstvu ČNP obcházela rejdaře z kapitalistických států a přinášela devize. Investice do lodí přinášely až šestinásobný zisk. Pokud v západních zemích mezi námořníky byli často lidé s pochybnou minulostí, tak Čechoslováci vždy patřili mezi elitu.

Každý správný námořník musel být pokřtěn. Křest probíhal na lodi, když proplouvala rovníkem. Čerti se namazali mazutem a námořníkovi, který hrál mořskou pannu, přivázali pytel k nohám, který pak museli nováčci líbat (případně „její" baculaté poprsí), vzpomíná kapitán Antonín Fojtů. Křest slavnostně prováděl Neptun s hvězdářem. Nováčci byli holeni a za mýdlo sloužila směs strojního oleje a zapáchajících vajec. Pak přišlo mučení na skřipci, kde každý musel říct Neptunovi, co mu dá, aby ho pustil. Většinou to byly kartóny piva, které se pak večer vypily. Pak očištěný bude moci vstoupit na druhou polokouli.

V roce 1990 ČNP zaměstnávala 1 200 lidí, z nichž 1050 pracovalo na moři a zbytek v pražské ústředně ve Strašnicích. Společnost provozovala přes 20 lodí. Po rozpadu republiky Československá námořní plavba změnila název na Česká námořní plavba. Po privatizaci Námořní plavbu získaly Harvardské fondy nechvalně proslulého Viktora Koženého, někdejšího „kapitána českého průmyslu", jak se dříve říkalo tunelářům.

Lodě Kožený postupně odprodával, přestože společnost byla zisková. Peníze pak Kožený využíval na své obchody ve střední Asii. Pronajatý přístav na 99 let v Hamburku byl při první návštěvě prezidenta Václava Havla předán zpátky.

Tehdejší generální ředitel České námořní plavby, bývalý kapitán Pavel Trnka, se v roce 1999 snažil sehnat peníze od bank a investory na zrod nové české obchodní floty, ale marně. Nikdo už o české námořnictvo nejevil zájem. Mnozí námořníci skončili na řekách, jiní se vydali do služeb cizích států.


Související ze seriálu Zapomenutá historie:



 

Astronomické náklady na válku z pohledu průměrného daňového poplatníka: Pentagon 3456 USD vs. Životní prostředí 39 USD

0
0
Jake Johnson
25. 4. 2018 E-republika
Kongres vydává na vojenské výdaje více než osm dalších zemí dohromady, ale rok co rok odmítá adekvátně investovat do přístupu ke kvalitnímu vzdělání a zdravotní péči pro miliony Američanů. 


 


Snížení výdajů na armádní dodavatele o 10 procent by poskytlo dostatek peněz na platy 395 000 učitelů základních škol nebo na zdravotní pojištění pro 13 milionů dětí.
(Lindsay Koshgarianová, National Priorities Project)

V to samé úterý, před uzávěrkou, kdy Američané spěchali zaplatit daně, snažila se mírová hnutí v USA veřejnosti připomenout nepříjemný fakt, že “astronomické částky”, které každoročně posílají svým finančním úřadům, nejdou na financování vzdělávání nebo do systému zdravotní péče, které si USA takzvaně nemohou dovolit, ale přímo do bezedné pentagonské kasy.

Na enormně vysoké vojenské výdaje USA poukázala na svém blogu Lindsay Koshgarianová. Při té příležitosti upozornila na to, že je obzvláště důležité mít na paměti, kdo financuje nekonečné války vedené USA v zahraničí. “Je zdrcující, když se dozvíte, kdo to zaplatil - jsme to my sami,” píše Koshgarianová. “Průměrný daňový poplatník přispěl v roce 2017 na válčení částkou 3546 USD, přitom na programy sociální péče šlo 80 USD a agenturám na ochranu životního prostředí pouhých 39 USD”.

Kongres vydává na vojenské výdaje více než dalších osm zemí dohromady, ale rok co rok odmítá adekvátně investovat do přístupu ke kvalitnímu vzdělání a zdravotní péči pro miliony Američanů, infrastruktury a alternativních zdrojů energie. Výsledkem je, že se šéfové zbrojního průmyslu se chovají jako banditi, zatímco programy, které poskytují základní služby pro většinu Američanů, zůstávají drasticky podfinancovány, stejně tak jako rozvoj a diplomatické programy, které pomáhají ukončit války a předcházet jim.
(Paul Kawika Martin, ředitel Peace Action)

Jen poslední nelegální útok prezidenta Donalda Trumpa na Sýrii naplnil kasy výrobců zbraní částkou ve výši téměř pět miliard dolarů. Projekt National Priorities v analýze zveřejněné minulý měsíc odhadl, že 23,8 centů z každého dolaru z daní zaplacených v roce 2017 bylo utraceno na zbrojní výdaje Pentagonu. Z toho 11 centů šlo na vojenské dodavatele, včetně 1,7 centů pro největšího dodavatele Pentagonu a výrobce stíhacího letounu F-35 Lockheed Martin. “Snížení výdajů na vojenské dodavatele o 10 procent by poskytlo dostatek peněz na platy 395 tisíc učitelů základních škol nebo na zdravotní pojištění třinácti milionů dětí,” napsala Koshgarianová

Common Dreams minulý měsíc napsaly, že Trump podepsal federální rozpočet, který obsahoval 700 miliard USD na financování Pentagonu a požádal o ještě větší vojenský rozpočet na příští rok. Pokud se umožní Trumpovi a republikánským zákonodárcům jejich politika, Američané brzy utopí ještě více daňových peněz ve zbrojení, zatímco zdravotní péče, vzdělání a další veřejné programy, jako je potravinová pomoc nejchudším, budou rapidně snižovány. Celých 61 procent federálního rozpočtu je navrženo na zbrojení.

Koshgarianová poukázala na to, že politika spočívající v tom, že se tak obrovské sumy peněz daňových poplatníků darují Pentagonu a jiným vojenským organizacím, bude mít velmi negativní “reálné následky”.

Trumpův návrh rozpočtu na rok 2019:



Zdroj: Massachusetts Peace Action
Zdroj: Commnon Dreams
Překlad: Aleš Macháček 


 

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme! 

 

Související články:

Babišův pád

0
0
Pavel Letko
25.4.2018    E-republika
Babišova chyba spočívá v tom, že se chce podobně jako Sobotkova ČSSD zalíbit Američanům, EU, Kalouskovi a dalším asociálním hráčům pravého politického spektra.



Současný premiér v demisi Andrej Babiš začal dělat chyby. Přitom do nedávné doby šel za svým cílem sebevědomě a téměř bezchybně. Vycházel vstříc požadavku velké části společnosti po osobité personě vůdčího typu. Tak zvítězil ve volbách, tak ovládl politiku i vládu v České republice. Avšak od té doby, co podtrhl předsedu komise pro GIBS Ondráčka, komunistu, tedy potencionálního podporovatele hnutí ANO, to jde s Babišem z kopce. Ještě ani neví, kolik voličů ztratil a přitom žádné nezískal. Babiš sice udělal svými postoji k vydání Rusa Nikulina do USA, vyhoštěním ruských diplomatů a prvotní podpoře bombardování Sýrie mnoho radosti voličům rozpadající se TOP09, ale ti nakonec nepůjdou k Babišovi, ale k ODS. Babiš se tak ukazuje být vůdčí osobností směrem dolů, ke svým podřízeným občanům České republiky, ale vzhledem k vrchnosti z EU, Velké Británie, USA a Francie je jen úslužným lokajem. Vezměme to postupně

Kauza Ondráček


O kauze „Ondráček“ jsem psal v článku Perestrojkové médium a komunistická mlátička. Malá ukázka z článku:
„Kdo byl větší oporou režimu? Prověřený vědec, kterého komunistická strana vyslala do země imperialismu, nebo řadový příslušník Veřejné bezpečnosti?
A mohu dodat další otázky: Byl větší oporou režimu v zahraničí působící obchodní delegát Babiš, disponující diplomatickým pasem, nebo řadový člen policie Ondráček?  

Může-li Babiš vykonávat funkci premiéra, proč by nemohl Ondráček vykonávat funkci předsedy komise? Samozřejmě pro „demokrata“ Kalouska a jeho kamarády jsou nepřijatelní oba. Ale proč je pro Babiše nepřijatelný Ondráček?

 Vyhoštění ruských diplomatů


Ruští diplomaté byli vyhoštěni na základě obvinění Velké Británie. Rusko bylo totiž obviněno z travičství ve velké Británii. Rusko nevysvětlilo, kde se vzal ve Velké Británii nejjedovatější jed zvaný Novičok, po jehož požití lidé přežívají, ale morčata domácí hynou bídnou smrtí hladem. O této kauze je hanba psát, něco tak pitomého mohl vymyslet jen nějaký céčkový scénárista Hollywoodu. Pro pana Babiše snad jen to, že pokud s argumentem loajality ke spojenci nectí presumpci neviny u ostatních, proč jí vyžaduje pro sebe? Schvaloval vyhoštění diplomatů bez důkazů, bude mu po zásluze slušet „vyhoštění“ celé rodiny na Bory. Vyšetřování a soudu netřeba. Podle Babišovy logiky by z loajality ke státnímu zástupci, jenž vznesl obvinění, už měl Babiš s celou rodinou dávno sedět v base, a ne v parlamentu, natož ve Strakovce.

3) Podpora napadení Sýrie


Argumenty podporující napadení Sýrie jsou opět tak hloupé, že jim může „věřit“ jen lokaj. Tady vzniká kardinální otázka. Co se stane s člověkem zdánlivě s mozkem v hlavě, když je jmenován do funkce premiéra nebo ministra zahraničí České republiky? Co se stalo svého času se Zaorálkem a co se stalo dnes s Babišem? To je preventivně na americké ambasádě v Praze podrobili humánnímu židovsko-křesťanskému waterboardingu? Nebo naši přátelé tentokrát nenasazují amerického brouka na pole, ale rovnou do hlavy?



Ne nikoliv. Pravděpodobnější je prosté vysvětlení, že jsme národem lokajů už několik set let a tak není divu, že ve svém čele máme zase jenom lokaje.

Ne nemylte se, nemíním plivat na svůj národ. Je lépe být lokajem než vrahem. Jenže národ Komenského a Husa by mohl mít přeci jen vyšší ambice. Nebýt ani vrahem, ani lokajem. Můžeme stát na principech, které všichni známe, leč nedodržujeme. Pro začátek pěstujme dobré vztahy se všemi zeměmi. Tedy i se Sýrií, Ruskem či Čínou. Kdo po nás bude požadovat nepřátelství k jiným, nemůže mít naši loajalitu. Některé principy jsou prostě nadřazeny. Jen si představme, jak by zněla soudu výpověď spolupachatele, že loupil a vraždil jen z přátelství a loajality ke svým přátelům z gangu? Jaký soud by asi byl vyřčen nad takovým loajálním členem loupežnického paktu?

4) Tragikomické vyjednávání s ČSSD


Babiš sice podle svých slov pochopil, že lidé se vyslovili pro změnu politiky uplatňované v posledních téměř 30 letech, ale nekoná podle toho. Žebrá u ČSSD jako trucující školáček. Chvíli se urazí, ale za chvíli zase škemrá o autíčko. Proč? Protože Babiš není žádný Jánošík, Žižka nebo dokonce Hus. Babiš by sloužil „císaři pánu do roztrhání těla“ (samozřejmě nejlépe těch druhých), kdybychom nějakého měli. Takto bude sloužit těm nahoře, kteří jsou k dispozici. Volby sice dopadly vítězně pro ty strany, které se etablovaly jako strany protestní, strany změny, ale Babiš žebrá u zkorumpované, profláklé ČSSD. Proč? Pánům se nelíbí komunisté. To chápeme. Svaté soukromé vlastnictví je prostě svaté. Nu, a vrchnost nemá ráda rebelii, to také chápeme. Takže co s neřízenými střelami typu SPD Tomia Okamury? Určitě ne ke korytu. Jedině, až se naučí bezchybně zpívat tu naši.



Babiš není buřičem, nýbrž představitelem „mírného pokroku v mezích zákona“. Zákona nejen psaného, ale i toho nepsaného, kapitalisticko-demokraticko-liberálního. Zákona neviditelné ruky trhu, která chudým neomylně krade a rozdává bohatým. Zákona, jenž činí mocné mocnějšími a bezmocné bezprizornými. Babišova chyba spočívá v tom, že se chce, podobně jako Sobotkova ČSSD, zalíbit Američanům, EU, Kalouskovi a dalším asociálním hráčům pravého politického spektra. V Evropě, tedy v Merkelové Evropě, prostě takové SPD nemají rádi. Přitom většina našich voličů se vyjádřila pro změnu politiky posledních bezmála 30 let. Na tom se shodli představitelé ODS, TOP09, STAN, jakož i všichni jejich fans v řadách „nezávislých“ komentátorů v mainstreamu. Vsadili na to, co jim zbývá. Ulice. Ulice, kterou jinak tolik nenávidí, je jim najednou dobrá. Jen do té doby, než to zase po Babišovi převezmou. Pak bude zase „ulice“ v projevech těchto demokratů tak jako v minulosti pouze „lůzou a ochlokracií“.

Babiš se lekl, lekli se také jeho kolegové z ANO. Uvědomili si, že žádnou revoluci vlastně nechtějí. Nepotřebují hájit nějakého Ondráčka jen tak z principu, nepotřebují obhajovat dobré vztahy s Ruskem a Čínou, když těžiště jejich zájmů leží mnohem spíše v EU a USA. Jde jim totiž především o konkurenční výhodu, aby se měli lépe a urvali větší kus koláče pro sebe a své děti. Tím samozřejmě o část voličů přijdou, protože proč by měl člověk volit ANO, když může volit ODS? Nač pochybný byznysmen ze Slovenska, když máme krásného českého profesora Fialu? Nač je nám militantní Šlechtová z ANO, když máme stejně hezkou a neméně militantní Černochovou z ODS? A koneckonců nač je nám takový ministr zahraničí za ANO, který říká co na očích vidí šéfům z USA, když to samé může klidně dělat takový osvědčený Zaorálek? Všechny důvody pro volbu hnutí ANO postupně padly. Setrvačností voličských preferencí budou ještě chvíli profitovat, ale jejich pád je neodvratný, jelikož jejich hnutí se stalo zcela zbytečným. Babiš sice umí pěkné kotrmelce, ale pochybuji, že budou stačit. Cvičená ODS totiž takové kotrmelce umí taky, navíc s úžasnými veletoči.



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

NI má podezření, že Pentagon lže o schopnostech ruské vzdušné obrany!

0
0
Americká předražená stealth technologie

- kou -
25. 4. 2018 nationalinterest.org, překlad PrvníZprávy
Zaměstnanci Pentagonu záměrně podhodnocují účinnost ruských raketových systémů, aby odradili Turecko od nákupu protiletadlových raketových systémů S-400, napsal The National Interest.


V publikaci jsou citováni američtí úředníci, kteří tvrdí, že zbraně ruské produkce ze strany syrské armády údajně nemohly během 14. dubna odrazit jediný úder USA a jejích spojenců. Navíc pracovníci amerického ministerstva obrany poukázali na to, že Rusko nepoužilo svoji obranu při nasazení raketových úderů na území Sýrie.

Nicméně, jak uvedl časopis, prohlášení Pentagonu o „neúčinnosti“ S-300 a S-400 jsou v rozporu s mnohamiliardovými náklady USA na technologii stealth, aby se obešly ruské systémy protivzdušné obrany, a mohou být zaměřené na přesvědčování svého spojence v NATO Turecko nekupovat od Moskvy S-400.

„Pokud přijmeme tvrzení Pentagonu, že ruská vzdušná obrana je zcela neúčinná, tak proč Spojené státy investují stovky miliard dolarů do stealth technologie? Argument používaný k ospravedlnění nehorázných nákladů na letadla typu „stealth" se jednoduše vypařil, protože hrozba, která měla být potírána, neexistuje,“ napsal ironicky a pobouřeně National Interest. A uvedl příklady: doposud společnost Northrop Grumman vynaložila na B-2 Spirit více než 45 miliard dolarů a společnost Lockheed Martin na vývoj F-22 Raptoru téměř 67 miliard dolarů. Mezitím program F-35 Joint Strike Fighter stál společnost Lockheed Martin 406 miliard dolarů a Northrop Grumman bude stát B-21 alespoň 56 miliard dolarů. A žádné z těchto čísel nezahrnuje náklady na údržbu těchto letadel.

Ruské S300 se rozvíjejí v palebném postavení

Odborníci vyjádřili přesvědčení, že na příštím slyšení amerického senátního výboru pro obranu a bezpečnost, se Pentagon se opět rozpovídá o nebezpečí S-300, S-400 a dalších prostředků ruské systémy protivzdušné obrany aby odůvodnil své programy a rozpočty.

V polovině března Spojené státy, Velká Británie a Francie pod vymyšlenou záminkou odpálily více než stovku raket, z nichž 71, podle Ruska, odrazila syrská vzdušná obrana. V důsledku útoku koalice nikdo nezemřel a škody na zemi byly také relativně minimální. Rusko odůvodnilo nepoužití své síly tím, že útoky byly mimo zónu odpovědnosti ruské vzdušné obrany.

Minulý prosinec Rusko a Turecko podepsaly smlouvu o půjčce na dodávky S-400. Ankara koupí dvě baterie protiletadlové raketové soustavy. Dohoda vyvolala hrubou nespokojenost Washingtonu, který uvedl, že je připraven nabídnout turecké straně alternativní protiletadlové raketové systémy „slučitelné s normami severoatlantické aliance". 
 

Buď lásce zdar a práci čest

0
0
Patrick Ungermann
25. 4. 2018
Přečetl jsem si stanovisko, že ilegální migrace započala v roce 1492. Z pohledu indiánských kultur i civilizací je to pravda. Shodou okolností v napínavém dokumentárním pořadu ze středoamerického pralesa ukazovali vědci pravděpodobnou rozlohu mayského města. Za pomoci satelitních záběrů podávala obrazovka počítače snímek sídliště, jak rostlo do desítek kilometrů dnešní tropické džungle. Pole se zavlažovací soustavou a pastviny, které by náročnou aglomeraci uživily, svíraly kolem ztraceného města další stovky kilometrů čtverečních. Město se stavělo dál a dál, jako by bylo slepé, až už se nedařilo ho nasytit. 



Poptávka po energiích přerostla energetické zdroje a v poměrně krátkém čase několika roků to celé udělalo bác! Hle, varovný příklad.

Já ale chci mluvit o něčem jiném. Představme si tu práci s jednou lodí, se stem lodí, aby se na stavbu města svozil materiál. Představme si námahu při shánění, štípání a dopravě materiálu. Představme si vypětí duševních sil projektantů města, vypětí praktického rozumu těch, kdo stavbu řídili a konečně vypětí tělesných sil všech zúčastněných dělníků. A představme si to den co den na mnoho let. A konečně pracovitost těch, kteří ten velkoměstský mumraj „jenom“ udržovali při životě a v tempu! Tak co? Bolí nás celý člověk, jen na to pomyslet?

Přemýšlím nad prací, jako nad usilovnou činností od pondělí do pátku, ale i v čase dokolečka dokola po celý pozemský život. Tady je práce tavicí pecí, do které sypete suroviny a ze které tekou plody pospolitého života. A najednou vás opustí vůle k životu, vy opustíte práci a její plody zarostou pralesem. Brrr – tohle zažít!

Něčeho podobného se stali svědky lidé narození jako můj tatínek (1933) a jako já (1973). Tatínek nemohl studovat pro špatný původ (po mamince Němec, z úřednické rodiny, jeho otec pracoval na kapitalisty). Takové oficiální zdůvodnění stačilo, aby můj otec, jako šestnáctiletý kluk, mlel surový azbest, nebo pracoval v trojsměnném provozu u papírenského stroje. Potom ho startovní čára nasměrovala na stavbu nové hutě Klementa Gottwalda, několikrát fáral za trest, sloužil u Pomocných technických praporů a až potom na pořádné vojně. Vypracoval se a znovu šel se sto tisíci úředníky do dělnické profese, aby stavěl tepelnou elektrárnu a až pak dělal normovače, až nakonec propagačního malíře, fotografa a stavbyvedoucího. Okamžitá práce, kdykoli se vyhlásila pracovní pohotovost při úderných akcích a při bleskovkách. Práce o sobotách a bez peněz na odjezd vlakem domů. To nebyl nějak nepříznivý osud. Byla to situace stovek tisíc pracujících. Vyrostlo ocelové srdce republiky, těžké strojírenství, stát se stal potravinově soběstačný, byl sklářskou velmocí a textilní továrnou střední Evropy.

Pořád si nemohu v hlavě srovnat tu kuriózní situaci v osmdesátých letech, kdy zřetelně vázly dodavatelsko-odběratelské vztahy, a v devadesátých letech, kdy textilky a potravinářské závody bankrotovaly, jako utržená lavina. Zatímco osmdesátým letům vévodila nedostatkovost, devadesátá léta nešla žádnou žebrotou. Poslední desítka let dvacátého století si vystačila s tím, že se prodaly výsledky práce až z doby nové hutě Klementa Gottwalda a plynule se spousta pracovních zdrojů, sil a prostředků převedla na zahraniční investory. Ti investovali buď do další výroby, nebo do bankrotu, aby se jim u nás netvořilo konkurenční prostředí. Z těch dob mám nejdražší obyčejné triko na světě za dvacet tisíc korun. To byla zhodnocená cena mých akcií v Harvardských fondech, suma, za kterou mi pan Viktor Kožený poslal bavlněné tričko a nic víc.

Vem to nešť a nešť to taky vzal. Viděl jsem dost továren, opuštěných čestně i nečestně. Účastnil jsem se poslední útraty jedné z likvidačních komisí. Pozoroval jsem poničené a schválně poničené cukrovary. Zatímco politici mluvili složitěji, a snad i bystřeji než ti předchozí, zarůstala zemědělská družstva plevelem, tenčily se sady, smysl holého národního života se dosud tolik nezpochybňoval, hodnota našich skutečných statků už ale byla velmi pochybná.

Když dědečkovi státní statek znárodnil polnosti a zvířectvo, stal se děda zaměstnancem státního statku. Do statku jsem za dědou často a rád chodil. Hned pod kravínem pracovala mléčnice, odkud jsme odebírali mléko i smetanu. Vedle stály hangáry a dílny soustružníků, svářečů, mechanizátorů. Nad dílnami úřadovali zootechnik, mzdové účetní, kádrovačka a ředitel statku. Výš byly pastviny. Sám statek začínal jako pastvinářské družstvo. Po vesnici zlátla obilná pole nebo pole zelených kukuřic. Skot se na pastvu a z pastvy svážel. Hnojilo se z místních zdrojů (bio) i ze skladu hnojiv. Ano, práškovalo se. Statek, který zaměstnal místní i přespolní ze dvou generací, přechod na akciovou společnost nepřežil. K pustnoucímu zámku (poněvadž panstvo nesmělo být) se přidal chátrající statek (protože nemohl být státní). Chodím tudy jako v pralese: Pole zarostla úhorem, březinami, hlohy. Kdosi vysadil krkavce. „Ochranáři“ přírody přidali zmije a vlky. Vlci se zdárně množí a nezdárně hubí poslední stádo ovcí. Ze strojního vybavení zbyl zlomek. Z budov budovy dvě, funkční je jen jedna. Chybí dokumentaristé, satelitní scany a počítačové simulace bývalého růstu. Prosperita, nejdřív demoralizovaná nedostatkem vůle tvrdě pracovat, vzala za své, jak jen to bylo možné – v řádu několika let.

Zdá se, že stopy po práci dělníků i brigád skoro nejsou v krajině patrné. I tady příroda přebíjí civilizaci, jako tenkrát u Mayů. Vím, že psychotronici umí mapovat sídla, jejich ruch, růst i tragiku tisíce i desetitisíce let nazpátek a věřím, že lidé přísně smysloví jim to nikdy neuvěří. Sám jsem se dopracoval k víře, že z vesmírné kroniky života a práce nikdy nic nezmizí. My máme v Čechách velmi vyvinutý smysl pro nadsmyslovou moudrost. Jednak už zmíněnou psychotroniku založil jako vědní obor náš vědec. Anebo například naši pohádkoví čerti nejsou zlí ďasové. Jsou to tak trochu jiní zaměstnanci boží spravedlnosti. Trestají zlo, neubližují dobru – to je moudré stanovisko. A nanejvýš jasnozřivé je, že svátek lásky i práce světíme v jeden den. Sebetvrdší norma může při nárazu na strop, na protivenství nebo na antisílu podehnít a zpráchnivět. Když ale spojíme práci s láskou (to si pak prozpěvujeme nebo se dobře snášíme s lidmi), dosáhli jsme statků duševních, nesmazatelných. Jsem rád, že jsem na světě něco udělal – to je lejstro, které nás doprovodí do vesmírné kroniky života, do kapitoly bez výmazu. Nuže, buď lásce zdar a práci čest…
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live