Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Před branou vězení

$
0
0
Zdeněk Jemelík
Zdeněk Jemelík
29.4.2018 blogg autora a na webu Chamurappi z.s.
V těchto dnech se připravuje k nástupu výkonu trestu nebo hledá cestu k jeho oddálení sedm z původních deseti obžalovaných v trestním řízení soudním, veřejnosti známém jako „kauza Vitásková“,vedeném v 1.stupni u Krajského soudu v Brně senátem Aleše Novotného a pravomocně ukončeném rozsudkem senátu předsedy Ivo Lajdy Vrchního soudu v Olomouci.



Základní příčinou jeho zahájení bylo údajně nezákonné vydání Energetickým regulačním úřadem (dále jen ERÚ) licencí na provoz fotovoltaických elektráren společností Saša Sun s.r.o. a Zdeněk Sun s.r.o. o silvestrovské noci r.2010. Obě elektrárny byly vlastnictvím holdingu Ferromet a.s. „Silvestrovské“ licenční řízení proběhlo v době, kdy v čele ERÚ stál předseda Josef Fiřt a místopředseda Blahoslav Němeček a ve významném postavení také oznamovatel trestného činu Antonín Panák, kteří za podezřelý způsob provedení licenčního řízení nebyli nikdy voláni k odpovědnosti a naopak v trestním řízení působili jako svědci na straně obžaloby.

Obžalováni byli jednatelé obou investorských společností, Alexandr a Zdeněk Zemkovi, skupina techniků, kteří řídili výstavbu elektráren nebo se na ní podíleli jinak, dva úředníci Energetického regulačního úřadu Zdeněk Jemelík
29.4.2018 blogg autora a na webu Chamurappi z.s.
V těchto dnech se připravuje k nástupu výkonu trestu nebo hledá cestu k jeho oddálení sedm z původních deseti obžalovaných v trestním řízení soudním, veřejnosti známém jako „kauza Vitásková“,vedeném v 1.stupni u Krajského soudu v Brně senátem Aleše Novotného a pravomocně ukončeném rozsudkem senátu předsedy Ivo Lajdy Vrchního soudu v Olomouci. Luděk Pražák a Ilona Floriánová, kteří se podíleli na vydání licencí. K nim příslušné orgány přihodily předsedkyni ERÚ Alenu Vitáskovou a její podřízenou Michaelu Schneidrovou, které v době vydání licencí ještě netušily, že budou někdy působit v ERÚ. Podstatná část dokazování se jich vůbec netýkala, ale musely mařit čas a peníze účastí na dlouhém řízení. Luděk Pražák dosáhl zproštění již u soudu 1. stupně, Ilonu Floriánovou soud shledal vinnou, ale neuložil jí trest a Alenu Vitáskovou jako jedinou zprostil odvolací soud, ač Aleš Novotný jí uložil krutý trest osmi a půl let vězení.

Hlavní líčení 1.stupně bylo zahájeno dne 2. června 2014, závěrečné řeči dozněly dne 11.prosince 2015 a teprve dne 22.února 2016 došlo na vyhlášení rozsudku. Odvolací Vrchní soud v Olomouci případ uzavřel rozsudkem ze dne 17. ledna 2018. Čekání na odvolací řízení od 22.února 2016 do 17.ledna 2018 si všichni obžalovaní „užili“. Připočteme-li čas, strávený předsoudními etapami trestního řízení, orgány činné v trestním řízení pustošily životy obviněných déle než pět let. Žádný z obžalovaných na tuto část života nikdy nezapomene.

Snad všichni odsouzení půjdou do vězení s pocitem, že jsou obětí neodpovědnosti státu. Nemají na to všichni stejný nárok, nicméně je pravda, že na počátku všeho byla marnotratnost státu, který povzbudil zájem podnikatelů o budování obnovitelných zdrojů energie přemrštěnou finanční podporou, promítnutou do vysokých výkupních cen. Fotovoltaický byznys se okamžitě stal něčím na způsob „klondiku“ a podnikatelé si brali úvěry se splátkovými kalendáři, postavenými na předpokládaných vysokých příjmech. Ferromet a.s. zatížil investiční výstavbu v objemu 1,3 miliardy Kč úvěrem ve výši 1,0 miliardy. Nezpůsobilost splácet by jej přivedla ke krachu. Na rozdíl od některých jiných investorů měl ke vstupu do fotovoltaického byznysu nespekulativní důvod: v období krize klesla k nule poptávka po lešenářských trubkách a hrozilo propouštění kvalifikovaných zaměstnanců. Ferromet našel náhradní program ve výrobě nosných konstrukcí pro fotovoltaické panely, a protože měl vlastní volné pozemky, začal stavět. Stát sice „klondike“ spustil, ale v listopadu r.2010 drasticky snížil výkupní ceny pro elektrárny, jež zahájily výrobu po 1.lednu 2011. Byl to hluboký zásah do způsobilosti podniků splácet úvěry, který je existenčně ohrozil. Je přirozené, že investoři se snažili doběhnout do cíle včas, aby si zajistili zachování podmínek, za kterých začali s realizací svých investičních projektů.

Prvotní příčinou zahájení trestního stíhání bylo ale zjištění, že kdosi založil do licenčních spisů padělané revizní zprávy. Určitě k tomu nedošlo z výše uvedených příčin a investoři si tuto podivnou „službu“ neobjednali a ani o ní nevěděli. Přesto na ně dopadá odpovědnost za ni.

Vyšetřování se mohlo omezit na toto zjevně protiprávní jednání a přezkum nároku elektráren na vydané licence se mohl uskutečnit ve správním řízení. Z padělání licencí ale přeskočila jiskra a rozhořel se požár kvůli podání žádostí o vydání licencí a následné vyhovění, k čemuž mělo dojít, ačkoli elektrárny údajně nebyly dokončeny.

Rozsudek senátu Aleše Novotného čítá 167 stran, odvolací soud se spokojil ve svém výtvoru se 130 stranami. Významnou část obou textů zaujímají okopírované ucelené části obžaloby, ale i tak objem rozsudků může působit dojmem, že vše bylo řádně přezkoumáno a vyhodnoceno. Dojem ale může být klamavý. Sotva lze uvěřit ve svědomitost a odpovědnost soudce Aleše Novotného, který po neslušně dlouhé době na přípravu vyhlášení rozsudku spekuloval o důvodech, proč si Alena Vitásková ze „starého“ vedení úřadu ponechala právě spoluobžalovanou Michaelu Schneidrovou, když všechny ostatní vyházela. V průběhu hlavního líčení ovšem soud zjistil, že paní obžalovaná nastoupila do ERÚ až po Aleně Vitáskové a nikdy dříve v ERÚ nepracovala. V případě Aleny Vitáskové zase tvrdil, že podle informací, které při hlavním líčení podal žalobce, se do své funkce předsedkyně ERÚ dostala díky „nějakému jednání Jany Nečasové, dříve Nagyové“, ač státní zástupce o něčem takovém neutrousil ani slůvko a podobné zjištění z dokazování nevyplývalo. Hlavně ji odsoudil ke krutému trestu, ač dle svého doznání neměl proti ní přímé důkazy. Při takové povrchnosti či nedbalosti soudce se pak není co divit, že se spokojil s neurčitým tvrzením o nedokončenosti elektráren, o jejíž kvantifikaci se nezajímal. Je pravda, že v letech 2009-2010 za „starého“ vedení ERÚ došlo k vydání licencí nedokončeným elektrárnám, ba zařízením v počáteční fázi rozestavěnosti (a nikdo z vedoucích pracovníků ERÚ se tehdy nedostal před trestní senát) . To ale není případ tohoto řízení: elektrárny vyfotografovala dne 26.prosince 2010 družice NASA. Rozlišení fotografií dovoluje přímo počítat panely: elektrárny skutečně stály. A podle znaleckého posudku věhlasné auditorské firmy PricewaterhouseCoopers nedodělky na díle za 1,3 miliardy Kč činily pouhých cca 60 tis. Kč. Soud převzal i nesprávný výpočet výše škody, předložený žalobcem, který vycházel z předpokladu, že předmětné elektrárny dosáhly výkupní ceny z r.2010. V té době již ale bylo známo, že došlo sice k počátečnímu omylu, ale elektrárny ve skutečnosti získaly nárok pouze na cenu, platnou od 1. ledna 2011 ( je smutné, že celá trestně stíhaná honička za včasným vydáním licence nakonec nevedla k cíli). Jednatele investorských společností Alexandra a Zdeňka Zemkovy soud „ukřižoval“ za to, že podepsali protokoly o převzetí nedokončeného zařízení elektráren z rukou subdodavatele do svého vlastnictví. Podsunul jim úmysl oklamat ERÚ, předstírat dokončenost nedokončených elektráren. Ale listiny, dokazující vlastnictví zařízení, jsou povinnou přílohou žádosti o licenci, takže investor měl důvod si důkazy připravit v předstihu. Jako důkaz o dokončenosti jsou protokoly nepoužitelné, protože ERÚ prověřoval fyzický stav elektráren komisionální obhlídkou na místě. Úřednice, rozhodující o vydání licencí, se při posuzování dokončenosti musela řídit názorem komise, nikoli protokolem. Odběratel má jistě právo dohodnout se s dodavatelem, že od něj převezme zakázku jako splněnou i před jejím dohotovením. Ostatně soud nepřihlédl k logistice licenčního řízení : při návalu žádostí na konci roku bylo nutné postavit se do fronty žadatelů včas. Jsou známy případy, že ti, kteří s podáním žádosti čekali až do úplného dohotovení zařízení, se nedomohli ani prvního paralelního připojení a nárok na vydání licence jim nevznikl. Tuto úvahu si ovšem dovoluji pouze s ohledem na bezohledný zásah státu v listopadu 2010, jímž se všichni žadatelé dostali do mimořádně svízelné situace. Za těchto okolností mi je jako laikovi trestnost inkriminovaného jednání bratří Zemkových nepochopitelná. Tím výčet pochybností o skutkových zjištěních soudu 1.stupně nekončí, ale nemá smysl se jimi na tomto místě zabývat, protože na ně jistě dojde při uplatnění mimořádných opravných prostředků.

Odvolací soud velmi pečlivě přezkoumal argumentaci Aleše Novotného o domnělých nepravostech Aleny Vitáskové a zcela spráZdeněk Jemelík
29.4.2018 blogg autora a na webu Chamurappi z.s.
V těchto dnech se připravuje k nástupu výkonu trestu nebo hledá cestu k jeho oddálení sedm z původních deseti obžalovaných v trestním řízení soudním, veřejnosti známém jako „kauza Vitásková“,vedeném v 1.stupni u Krajského soudu v Brně senátem Aleše Novotného a pravomocně ukončeném rozsudkem senátu předsedy Ivo Lajdy Vrchního soudu v Olomouci. vně jeho pustým spekulacím nepřiznal hodnotu uzavřeného řetězce nepřímých důkazů. Proto ji zprostil obžaloby. Naproti tomu v případě její podřízené Michaely Schneidrové se rozhodl utvrdit subjektivní stránku jejího „zločinu“, spočívajícího v tom, že se zdráhala napravit údajné výchozí pochybení obž. Ilony Floriánové. Bez jasně prokázané subjektivní stránky by její pečlivě vypracované rozhodnutí, přezkoumané s uspokojivým výsledkem externí advokátní kanceláří, zůstalo v poloze správního pochybení či sporného právního názoru, a nebylo by trestné. Proto jí podsunul záměr pomoci generálnímu řediteli Ferrometu Zdeňkovi Zemkovi, s kterým se měla dobře znát. Nalézacímu soudu se nepodařilo tuto bajku potvrdit, ale odvolací soud sám sebe přesvědčil o její pravdivosti spekulacemi. Zůstává skutečností, že v průběhu celého řízení – od přípravného až do rozsudku ze 17. ledna 2018 – nikdo nepotvrdil, že by tyto dvě osoby viděl v jedné místnosti nebo kdekoli mimo krátké přítomnosti Zdeňka Zemka st. na schůzi Klubu plynárenských podnikatelů a nebyl předložen žádný důkaz o jejich přímé vzájemné komunikaci. Soud v tomto případě nahradil důkazy pustou smyšlenkou. Kromě toho soud potřeboval Michaele Schneidrové dokázat, že způsobila škodu. Použil k tomu postupu podle klasické zásady „in dubio CONTRA reo“: tvrdí, že zastavením řízení o povolení obnovy licenčního řízení znemožnila vymáhání prostředků, neoprávněně vyplacených předmětným elektrárnám. Soud tím dal najevo, že má za jisté, že povolení obnovy licenčního řízení by vedlo k odebrání licencí. Kdyby ovšem licence odebrány nebyly, škoda by nevznikla. V praxi se ale ukázalo, že k odebrání licencí dojít nemusí. Soud tedy ke škodě paní obžalované předjímal něco, co se pak nestalo.

Soudy naopak neocenily statečnost Michaely Schneidrové, která si uhájila procesní nezávislost a připravené rozhodnutí svého předchůdce odmítla naslepo podepsat. Její předchůdce Jaroslav Vítek a místopředsZdeněk Jemelík
29.4.2018 blogg autora a na webu Chamurappi z.s.
V těchto dnech se připravuje k nástupu výkonu trestu nebo hledá cestu k jeho oddálení sedm z původních deseti obžalovaných v trestním řízení soudním, veřejnosti známém jako „kauza Vitásková“,vedeném v 1.stupni u Krajského soudu v Brně senátem Aleše Novotného a pravomocně ukončeném rozsudkem senátu předsedy Ivo Lajdy Vrchního soudu v Olomouci. eda Jaroslav Panák jí vnucovali k podpisu rozhodnutí, které z jakýchkoli důvodů nechtěli sami podepsat. Michaela Schneidrová je vykázala do patřičných mezí, odmítla nést slepě odpovědnost za jejich právní názory a po seznámení se spisem vydala rozhodnutí, které je opačné k jejich.

Pro úplnost zmíním, že soudy nadřazovaly své spekulace nad vědění technických odborníků. Nejvýrazněji se to projevilo v nepochopení významu zpráv o revizi elektroinstalací. V době dostavby elektráren i Státní energetická inspekce je vnímala pouze jako důkaz bezpečnosti kabeláže a nepožadovala, aby příslušná měření byla prováděna pod proudem a po připojení k fotovoltaickým panelům. Názory, že takto provedená měření jsou neprůkazná či neúplná, se začaly uplatňovat až později. Soudy ale tvrdí, že revizní technik se měl řídit pravidly, která v té době nemusel a možná ani nemohl znát. Kromě toho považují revizní zprávy za důkaz o dokončenosti elektrárny, kterým ani být nemohou. Revizní zprávy z 5. a 6. prosince 2010 byly vyhotoveny po dokončení kladení kabeláže.

Povrchnost, nedbalost a sklon ke spekulacím se nejvýrazněji projeví při srovnání trestu, uloženého Michaele Schneidrové, s „oceněním“ jiných osob. Tak bývalého ředitele licenčního odboru Luďka Pražáka, který si (údZdeněk Jemelík
29.4.2018 blogg autora a na webu Chamurappi z.s.
V těchto dnech se připravuje k nástupu výkonu trestu nebo hledá cestu k jeho oddálení sedm z původních deseti obžalovaných v trestním řízení soudním, veřejnosti známém jako „kauza Vitásková“,vedeném v 1.stupni u Krajského soudu v Brně senátem Aleše Novotného a pravomocně ukončeném rozsudkem senátu předsedy Ivo Lajdy Vrchního soudu v Olomouci. ajně na předsedovi ERÚ Josefu Fiřtovi) vynutil provedení licenčního řízení dne 31.prosince a z dovolené ovlivňoval postup úřednice, která ho v licenčním řízení zastupovala, senát Aleše Novotného osvobodil. Ilona Floriánová se dle soudu provinila, ale soud uznal, že je dostatečně potrestána podmíněným trestem z jiné kauzy a od dalšího potrestání upustil. Naproti tomu Michaele SchneidrovZdeněk Jemelík
29.4.2018 blogg autora a na webu Chamurappi z.s.
V těchto dnech se připravuje k nástupu výkonu trestu nebo hledá cestu k jeho oddálení sedm z původních deseti obžalovaných v trestním řízení soudním, veřejnosti známém jako „kauza Vitásková“,vedeném v 1.stupni u Krajského soudu v Brně senátem Aleše Novotného a pravomocně ukončeném rozsudkem senátu předsedy Ivo Lajdy Vrchního soudu v Olomouci. é, která bránila nápravě jejich údajných pochybení, udělil soudce Aleš Novotný krutý trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. Odvolací soud jej sice snížil na sedm let, ale „vylepšil“ jej peněžitým trestem ve výši 250 tis. Kč. Ještě výraznějším důkazem nepřiměřenosti jejího trestu je srovnání s rozsudkem nad jejím předchůdcem Jaroslavem Vítkem. Dopustil se stejného „zločinu“ jako Michaela Schneidrová, ale ve větším rozsahu: šlo o dvě elektrárny v majetku společnosti ČEZ obnovitelné zdroje a.s. a obě v počáteční fázi výstavby. Na rozdíl od Michaely Schneidrové rozhodnutí neodůvodnil. Jaroslav Vítek odešel od Krajského soudu v Brně s podmíněným trestem. Možná měl štěstí, že jej nesoudil Aleš Novotný, kterého provází pověst soudce se sklonem k ukládání extrémních trestů. Vrchní soud v Olomouci v několika případech jeho krutost napravil nebo aspoň zmírnil. V případě Michaely Schneidrové ale provedl jen kosmetickou úpravu.

Je pravděpodobné, že většina odsouzených se uchýlí k mimořádným opravným prostředkům a je možné, že aspoň někteří uspějí a dosáhnou možná snížení trestu, možná plného osvobození. Smutné na tom je, že nápravy se dočkají až po několika měsících nebo letech strávených ve vězení. Když pak pokorně poprosí, stát jim vyplatí odškodné, které zdaleka nepokryje všechny škody, které utrpěli. Neexistuje nástroj, jenž by je od zbytečného utrpení ochránil až do meritorního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud ČR má sice možnost předběžným opatřením odsunout nástup trestu nebo přerušit jeho výkon, pokud se mu zdá opravný prostředek nadějný, Zdeněk Jemelík
29.4.2018 blogg autora a na webu Chamurappi z.s.
V těchto dnech se připravuje k nástupu výkonu trestu nebo hledá cestu k jeho oddálení sedm z původních deseti obžalovaných v trestním řízení soudním, veřejnosti známém jako „kauza Vitásková“,vedeném v 1.stupni u Krajského soudu v Brně senátem Aleše Novotného a pravomocně ukončeném rozsudkem senátu předsedy Ivo Lajdy Vrchního soudu v Olomouci. ale někdo jej musí požádat. Používá tohoto nástroje jen zřídka. Dříve měl ministr spravedlnosti právo při podání stížnosti pro porušení zákona nařídit přerušení výkonu trestu nebo odročení nástupu. Kazisvět Jiří Pospíšil své nástupce o toto právo připravil novelizací trestního řádu. Dnes může ministr spravedlnosti při podání stížnosti pro porušení zákona pouze požádat Nejvyšší soud ČR, aby předběžným opatřením odložil nebo přerušil výkon napadeného rozhodnutí. Musel by se ovšem nejdříve rozhodnout stížnost vůbec podat.

Vyhlídky do budoucna zmíněných sedmi odsouzených jsou nevalné. Jejich poslední nadějí je Ústavní soud, který má rozhodnout o ústavní stížnosti proti kasačním rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, jenž potvrdil správnost rozhodnutí o odebrání licencí zmíněným elektrárnám správním soudem 1.stupně. Ústavní soud zatím vydal předběžné opatření, jímž umožnil prozatímní pokračování v provozování elektráren až do jeho meritorního rozhodnutí a dosud na sebe nechává čekat. Je to ale naděje ošidná, protože předjímání právních názorů Ústavního soudu je prakticky nemožné.




jemelikzdenek@gmail.com

Zpravodajský výbor Sněmovny reprezentantu Kongresu USA rozhodl: Russiagate je podvod

$
0
0

P.C.Roberts
29.4.2018 blogg autora
Zpravodajský výbor americké Sněmovny reprezentantů vydal těchto dnech odtajněnou zprávu, týkající se domnělého ruského vměšování do amerických prezidentských voleb v r. 2016, která oficiálně zbavuje prezidenta Trumpa podezření z jakékoli tajné spolupráce s cizí mocností.


„Zatímco komise neshledala žádný důkaz o tom, že by Trumpova prezidentská kampaň spolupracovala s ruskou vládou, přineslo vyšetřování jisté poznatky o mylném úsudku a nesprávně zvážených akcích, a to jak ve volební kampani Trumpa, tak i Clintona“, uvádí se v nejdůležitější části předmětného rozhodnutí zpravodajského výboru americké Sněmovny reprezentatntů.

Dokument, čítající 253 stran textu, je výsledkem celoročního vyšetřování domnělého ruského ovlivnění amerických prezidentských voleb, které, jak známo, mělo za následek zběsilou protiruskou kampaň v USA, včetně vyhlášení protiruských obchodních sankcí nejen ze strany USA, ale téměř i všech evropských zemí.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Krasobruslení pro maminku - tip kulturně - sportovního referenta NR

$
0
0
N. Zinina s maminkou
29. 4. 2018, P. Ďoubalík

Pokračuje krasobruslařská soutěž "Doba ledová - Děti". Dnes bylo opět mnoho krásných vystoupení, vybral jsem jedno z prvních, které mě zaujalo. Snad potěší i některé z vás.


Nasťa Zinina (11 let) věnovala svoji jízdu mamince a všem maminkám, určitě i těm našim. Zpěvem ji doprovázela Lara Fabian.


Doba ledová - Děti, 29. 4. 2018
a jako bonus třeba ještě dnešní Liza Berestovskaja:
a Sofja Akatěva jako polámaný ptáček:
a na závěr Mark Lukin:

Pravidlený rozhovor s V.V. Pjakinem 23. 4. 2018:To už je přímý boj...

$
0
0
29. 4. 2018     leva-net
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den. Zdravím naše vážené diváky a kolegy ve studiu.
Dnes je 23.04.2018. První otázka, která dnes zazní, bude v redakci Farita Kanjukajeva. Vážený Valeriji Viktoroviči, co myslíte, proč k událostem a mystériím vyvolávajícím největší ohlas jako Kemerovo, raketová „tajná dohoda“ v Sýrii, spekulace okolo Skripalových, „nervozita okolo dolaru“ došlo až po prezidentských volbách? Vždyť největší „škodu Putinově svatozáři“ mohly způsobit na začátku března. Děkuji. Ať se daří.
 
Otázka je to zajímavá, ale je tam toho zamícháno velmi mnoho, přičemž z různých rovin. Například k tomu kurzu dolaru. Jedná se o jednu z nátlakových metod na elitu.A co nejdůležitějšího je možné říci k dané situaci? Nejvíce vypovídající je to v otázce té takzvané „tajné dohody“ o raketovém útoku na Sýrii. Já jsem řekl a opakuji, že k žádné takové „tajné dohodě“ o Sýrii nedošlo, to v žádném případě.  Bylo to zorganizováno na zcela jiné úrovni. Na takové úrovni, kdy každý obdržel určitý pokyn, co a jak má být uděláno,  a nikdo z jednotlivých vykonavatelů s jinými v kontaktu nebyl.„Tajná dohoda“ předpokládá, že se nějací generálové někde setkají a naplánují co a jak, kudy poletí rakety, co se bude sestřelovat, které objekty mají být skutečně zničeny. Jenže to předpokládá účast ohromného množství lidí, kteří nejsou zasvěceni do tajemství nadnárodního řízení. O moc snadnější a značně efektivnější je zorganizovat takové divadlo z nadnárodní úrovně, kdy každý hráč zná svou roli, kterou také plní, aniž by chápal a věděl, jak budou jednat ostatní hráči účastnící se toho divadla, přičemž existuje jeden loutkovodič, který je všechny řídí.
Co se týká té „tajné dohody“, tak byla principiálně nemožná, absolutně nemožná. Dá se to odvodit z podmínek, ve kterých jsme se tehdy nacházeli. A jaké to tehdy byly podmínky?  19. dubna byl u Trumpa na návštěvě Šinzó Abe, japonský premiér. A na tiskovce po ukončení těchto jednání, která se odehrávala na Floridě, Trump řekl velice zajímavou věc, takové jakoby nechtěné uřeknutí. Já to přímo přečtu: „Už jsme o tom před nějakým časem mluvili, že nedávno, před měsícem došlo v Sýrii k velice, opravdu velice tvrdému střetu mezi naší a ruskou armádou. Je to velice smutné. V tomto střetu zemřelo velmi mnoho lidí.“ To řekl Trump.  O čem to mluvil?
O tom si teď tak trochu promluvíme. Mluvil přesně o tom, o čem 17. března na setkání v Astaně mluvil ruský ministr zahraničí. Také to přečtu: „V Sýrii se nachází pozemní jednotky speciálního určení USA, které to už ani nepopírají, a také Velké Británie, Francie a řady dalších zemí. Takže už se ani tak nejedná o válku v zastoupení, jako o přímou válku.“To znamená, že 17. března náš ministr zahraničí mluvil o tom, že syrská armáda,  tedy ne syrská, že se armáda západní koalice přímo účastní války v Sýrii. A my dobře víme, že se američtí letci neustále pletli v tom, na koho mají zaútočit. Raketami útočili na vládní syrskou armádu a zbraně, potraviny a vybavení z nějakého důvodu neustále shazovali ISIL.
 A teď došlo na prohlášení, že tam přímo operují i jednotky speciálního určení. A na jakém pozadí to prohlášení bylo učiněno? A zde je třeba se podívat ještě o něco dále dozadu. Co se stalo 6. března 2018? 6. března při havárii An-26 v Sýrii zahynulo 39 našich lidí. Analýza této havárie ukázala, že řízení letadla se někdo zmocnil přinejmenším do té míry, že byl schopen zajistit jeho havárii, pád z výšky. Kdo to mohl udělat? Jen Američané. Jenom jejich prostředky radioelektronického boje. To je k té „tajné dohodě“, s kým jsme se jako měli domluvit. Američané přímo bojují proti nám. Sundali naše letadlo. To ani nemluvím o tom letadle, které sestřelili předtím, jak to Turecko vzalo na sebe a o dalších příkladech. Mluvím o tomto konkrétním případu. Pouze Američané měli prostředky radioelektronického boje schopné způsobit havárii našeho letadla.A co se stalo potom?
Předtím než Lavrov učinil toto velice tvrdé prohlášení v Astaně?  Opakuji, že Lavrov to prohlásil 17. března a předtím 15. března vrtulník, který převážel americký specnaz z Iráku do Sýrie nestihnul doletět nad syrské území a zřítil se.  Vojáci speciálních jednotek samozřejmě zahynuli. Předvedli jsme jim, že také umíme pracovat na této úrovni, a že jim také dokážeme likvidovat odborníky.Nač posíláte ty specnazovce do Sýrie? Aby se tam dopouštěli diverzí. Takže jsme je do Sýrie nepustili.
Pak následovalo to Lavrovovo prohlášení, a potom ještě více přituhlo. Dá se to vysledovat i na federálních a dalších hromadných sdělovacích prostředcích, kam začaly přicházet zprávy o tom, že jacísi provládní syrští partyzáni začali provádět diverze proti americkému specnazu. Američtí specnazovci začali tento svět opouštět ve velkém, opravdu ve velkém. Přičemž tito provládní partyzáni předvedli opravdu vysokou profesionalitu. Tak například vyhodili do vzduchu mikrobus se šesti americkými specnazovci, a použita k tomu byla slabá trhavina, která zlikvidovala výlučně pasažéry v mikrobusu, takže nic dalšího v jeho okolí nebylo zasaženo. Opakuji, že ti syrští provládní partyzáni, kteří se tak z ničeho nic objevili, začali likvidovat jednoho po druhém americké specnazovce. Na syrském území se reálně rozpoutala válka.
Zabili jste naše, tak si to teď pořádně vyžerete, a Američany začali likvidovat ve velkém. Podle různých odhadů zemřelo přinejmenším okolo 50 amerických specnazovců na různých místech.  Zasáhlo to i britský specnaz. Například při útoku na jednu kolonu byli zlikvidováni hned dva instruktoři, jeden americký a jeden britský.
V těchto podmínkách je „tajná dohoda“ zásadně nemožná. Představte si Velkou vlasteneckou válku. Bojujeme s hitlerovským Německem. A najednou dohoda: „My jako zaútočíme a vy nic neuděláte, budete postupovat tak a tak.“  To přece není možné, už z principu to není možné. Ale když německý generál Wehrmachtu dostane rozkazy z Berlína zaútočit a on namítne: „Ale to nebude účelný útok…“ „Je to rozkaz!“ Tak to ten generál udělá. A naši generálové, kteří operují na zemi, sovětští generálové dostanou jiné pokyny: „Podle operativních údajů dojde v té a té oblasti k takovému a takovému útoku. Přijměte opatření, aby nedošlo k obětem.“ To znamená, že když na úrovni států každý generál dostane určité rozkazy, tak jsou taková divadélka možná. Pokud předpokládáte, že mezi nimi došlo k „tajné dohodě“, že se mezi sebou domluvili, tak takové divadlo možné není, protože probíhala přímá válka.
A na úrovni šesté priority, kterou chápou všichni, měli Američané provést takový útok, aby… Vždyť jejich specnazovci umírali. Opět se vracíme k těm zajatým Britům, a k těm dvou stům Američanům, kteří měli zahynout podle té zprávy, kterou vypracovali a dali do oběhu Číňané. Já už jsem tehdy říkal, že dvě stě je přehnané. Na Arlingtonský hřbitov se všichni nevejdou a mělo by to příliš velkou odezvu, kdyby šlo o 200 odborníků americké armády, příslušníků zvláštních jednotek.
Situace je tedy následující. zaprvé už všechny nepohřbívají na Arlingtonském hřbitově, ale jinak, protože je třeba tyto počty nějak skrývat. A příslušníky soukromých armád na Arlingtonském hřbitově nepohřbívají už vůbec. Když ti padnou, tak to vůbec není nutné oficiálně ventilovat. Jestliže se tedy jednalo o tyto žoldáky, tak by to možné bylo, a jsou to také odborníci.  Ale my mluvíme o vojácích americké armády. Přičemž nejde o ty, kteří pracují v utajení, nechali si narůst vousy a stali se z nich polní velitelé ISIL. Ti působí v utajení, a také to oficiálně ventilovat není nutné. Ale ti, kteří smluvně slouží v americké armádě, jsou zaměřeni na vykonávání určitých činností, ze kterých se musí zodpovídat před americkým establishmentem, před americkým státem. Ovšem uznejte, že i 50 specnazovců, kteří padli po pádu našeho letadla a před raketovým útokem, je více než důrazná odpověď.  A to nemluvím o vojácích soukromých armád a vousatých ISILovcích, kteří jsou také vojáky americké armády, pracovníky CIA.
Za ty už odpovědní nejsme vůbec, to jsou přece mezinárodní teroristé. A za tu dobu jich také bylo dost vyřazeno. To znamená, že uzavírat dohody v podstatě nebylo s kým. Že k žádné „tajné dohodě“ nedošlo, ukazuje Macronova reakce. Ještě ani neskončil útok a Francie se hned ústy svého ministra zahraničí vyjádřila: „Nic nám nevyčítejte, všechno jsme udělali správně. Včas jsme varovali Rusko…“  Proč to udělal? Protože nevěděli, jak vypadá celkový obrázek. Věděli jen, co mají za úkol, co mají udělat a něco jim v jejich scénáři nevyšlo. Ta účast francouzských ozbrojených sil předvedla jejich plnou nemohoucnost, byla to totální ostuda. Ale oni si uvědomují, že může následovat odveta.Celé státní vedení přece neví, jak mělo to divadlo vypadat. Z nadnárodní úrovně se něco dozvěděli, státní úředníci se něco dozvěděli, také generálové, ale nikdo neví vše. Jak tedy přemýšlí, jak to vidí? „Jedná se o šestou prioritu, měla by následovat odveta za naši účast, ale zač vlastně? Vždyť my ani nemáme čím se ubránit. Jenom jsme podpořili Američany a teď bychom za to měli nést odpovědnost? To tedy ne. My jsme je přece varovali!“ Jakmile to jen trochu klesne na úroveň té údajné dohody, tak hned prosákne: „My vás přece varovali!“ To je oč jde.
Jednalo se o divadélko organizované na úrovni globální politiky prostředky bezstrukturního řízení, kdy každý hráč znal jen svou část role. Jen tu svou, ale nic dalšího. Proto se všichni obávali: „A co když něco nevyjde? Co když se něco zvrtne?“  Ve výsledku teď Trump může útočit na americkou generalitu, která má máslo na hlavě a ona na něj nemůže. Kdyby opravdu šlo o „tajnou dohodu“, měla by americká generalita v rukou všechna esa proti Trumpovi. Teď je naopak jim horko a jen trpně čekají, ze které strany to schytají. Asi tak.
Tak k otázce z jiné strany.  Když Rusko přestane státům NATO pomáhat převážet jejich vojenské náklady, co bude se smlouvou? Přece je to s NATO smluvně upraveno?  Ano, my svými zdroji jakoby plníme jejich úkoly a převážíme řekněme třeba do Mali, Afghánistánu těžké náklady a další. Takže proč z tohoto hlediska vlastně pomáháme svým nepřátelům a děláme jejich práci? Můžeme se na to ale podívat i z jiné stránky. Naše společnost Volga-Dněpr deset let převáží na Ruslanech náklady NATO a NATO je spokojeno.  No a teď v roce 2018 společnost Volga-Dněpr prohlásila, že s touto přepravou skončí.  A Frankfurter Allgemeine Zeitung okamžitě... A mimochodem jedná se o deník, který patří mezi hlásné trouby globálního prediktoru regionální úrovně. Existují takové hlásné trouby globální úrovně a takové, které pracují pro jedno z křídel globálního prediktoru, které řeší dílčí úkoly.
Frankfurter Allgemeine Zeitung působí v oblasti řízení Evropy. Tam hned napsali: „Rusové zasáhli Achillovu patu. My své letectvo tohoto řádu nemáme. To znamená, že přerušení této dopravy ze strany Ruska způsobí, že NATO nebude bojeschopné.“  A teď si vezměte, jak to vypadá. Neustále nás straší válkou s blokem NATO. USA jsou rozptýleny po celém světě, a proto už jim vlastní síly nestačí a zaangažovaly i celý blok NATO, své evropské spojence. USA všude na Zemi svou přítomnost posilují. Například jen v Sýrii mají specnaz, techniku a kdo ví co ještě tam z Evropy dotáhli. Jsou rozptýleni. Aby mohli zaútočit na Rusko, potřebují soustředit nějakou pěst.  Vlastní americké těžké dopravní letouny nemají. Tedy mají, ale v každém případě jich nemají dost, no a my jsme je rozvezli po celém světě.  Chápete? Takže nedokáží soustředit svou pěst.
A v potřebném okamžiku jsme řekli: „Tak a dost, s přepravou je konec.“  Oni jsou rozptýleni po celém světě a vlastní dopravní prostředky nemají. Na této úrovni jsme od sebe odvrátili vojenskou hrozbu na šesté prioritě. Je na tom snad něco špatného?
 A přece jen ještě k té otázce, kterou jsme začali…
- Á, já ještě úplně neodpověděl na tu otázku. –
Co myslíte, proč k událostem vyvolávajícím největší ohlas došlo až po prezidentských volbách a ne před nimi?  Všechny tyto rezonující události.
Ta věc se má tak, že Putin měl být podle plánů globálního prediktoru zvolen s minimální legitimitou.  Kdyby se o všechny tyto události postarali před volbami, tak by majdan u nás mohl začít dříve a Putin by nemusel být zvolen. Jenže globalisté pociťují kádrový nedostatek. Mnohé otázky sami vyřešit nemohou. Mnohé takové otázky řeší Rusko, protože v čele s Putinem  je centrem koncentrace řízení, přičemž již zformovaným. Podle plánu státní elity USA zase v Rusku měla začít občanská válka. To ale globální prediktor nemohl potřebovat, proto také od začátku přenášel konfrontace takového druhu a maximálně je odkládal na dobu po volbách. To se hodilo i státní elitě, protože si uvědomovala, že vyhrát nad Putinem je velice, velice složité. Putina podporuje národ. Takže ať už aktivizovali, kolik chtěli dosud spících spáčů a otevřeli dosud uzavřených konzerv, aby prosazovali Grudinina...
Přičemž se našli i údajní „konceptuálové“, kteří agitovali pro Grudinina. Asi si chtěli užít občanské války uvnitř Ruska. A akce bránící rozpoutání občanské války nejspíše vyhodnocují jako Putinovo píár.  To jsou lidé, co naděláte. Oni chápali, že ta válka musí začít v potřebném okamžiku  a v podstatě tedy státní elita souhlasila s Putinovým vítězstvím, ale stejně jako globalisté si přáli, aby dostal co nejméně hlasů, a po Putinově vítězství měl začít majdan. KPRF hned ohlásilo protestní mítink proti zfalšovaným volbám. Volby ještě neproběhly a oni už se chystali proti nim protestovat.  A dále měl být na základě toho všeho majdan eskalován všemi možnými způsoby.  Všemi možnými způsoby.  To proto ten požár v Zimní višni, to proto ten skandál okolo Telegramu. Jen si představte, že probíhá majdan a najednou krvavý Putinův režim  začne bojovat proti svobodnému zdroji šíření informací. Vždyť právě tak je to prezentováno. Je nesmyslné blokovat Telegram.Je třeba srovnat jeho šéfa, Durova.  Jen se podívejte na Zuckerberga, jak seděl před americkým kongresem, rozechvěle pil vodu a kuňkal: „Já jsem váš buržoust, váš americký člověk. Jsem připraven spolupracovat s tajnou službou libovolným způsobem. Všechny informace vám naservíruji.“
Na jakém základě si Durov dovoluje vystupovat proti státu?  Na tom základu, že to tak od začátku bylo naplánováno. Ten, kdo začal s blokováním Telegramu, je aktivním účastníkem protistátního spiknutí a rozněcování občanské války. Mám na mysli Rospotrebnadzor, tedy, jak se přesně jmenuje ten úřad?
- Roskomnadzor. –
Ano, Roskomnadzor. Je to aktivní příprava ještě z doby před volbami, mělo to dál vybičovat majdan.  Lidé by řekli: „Co to má být? Blokují nám náš zdroj informací?!“ Těch zdrojů informací je moře a na jakémkoliv je možné formulovat své myšlenky. Na jakémkoliv z nich je možné se sdružovat. Ten problém je pouze v tom, že jestliže takový zdroj působí uvnitř státu, musí se také řídit jeho právní úpravou. To je to, oč tu jde.  To blokování není nic jiného než rozpoutávání majdanu. Proto je zapotřebí srovnat Durova, a ne zakazovat Telegram.  
Dále teď probíhají ty události v Arménii. Je to majdan, ale jeho vnitřní složka se netýká Arménie. Samotné Arménie se dotýká dost zprostředkovaně. Měl posloužit k destabilizaci vztahů s Ruskem na mezinárodní úrovni, přičemž také v rámci majdanu v Rusku. Aby se to všechno nasčítalo. Tam měly všechny ty události zapadnout, do té destabilizace, aby to šlo ze všech stran. „Jen se podívejte. Sargsjan měl dobré vztahy s Ruskem a vidíte, jak proti němu arménský lid protestuje?“  Není vůbec důležité, že jich je na protestech pět a půl. Sargsjan to řekl správně: „Vaše voličská podpora je na úrovni 7%. Tak jaké máte právo dávat vládě ultimáta?“Cožpak měl ten Pašinjan vůbec v úmyslu vést nějaký dialog? Ne. Přišel a na první schůzce, která se konala, přece přímo prohlásil: „Tady je naše ultimátum, které musíš splnit!“ Protože Pašinjan není nic jiného než pěšák ve hře. Předepsali mu scénář, podle kterého hraje a řídí ho státní elita USA. A že ten jeho scénář nezapadá do globálních plánů Pašinjan vůbec neví. Měl přijít a říci: „Musíš odstoupit…“ A co dál? To neví. Podle jeho představ měl Sargsjan okamžitě odstoupit. On vůbec nechápe, jaké hry se to účastní. A Sargsjanův pokus s ním promluvit: „Chápete, že je tu nějaká odpovědnost? Vy navrhujete, abych odstoupil a tak dál, ale uvědomujete si možné následky toho všeho?“Vždyť on ani nenavrhnul…
Ten protestní voličský elektorát přece vůbec nemá žádného člověka, ani výhledově, který by mohl nahradit Sargsjana, aby se řízení nezhroutilo. Může dojít ke zhroucení státnosti a proč? Jenom kvůli dobrým vztahům s Ruskem. Vůbec není důležité, v jakém ohledu jsou dobré, že to odpovídá arménským zájmům.  Problém je už v tom, že jsou dobré.  Jedná se o události, které měly podpořit úspěšnost majdanu v Rusku s tím, že by ty události v Rusku v létě vygradovaly do občanské války. To je to, oč tu jde.
Proto byly všechny ty události na destabilizaci Ruska naplánovány do povolebního Putinova období.  Oni chápali, že zastavit Putina je opravdu velice těžké a maximum čeho mohou dosáhnout, je co nejnižší volební výsledek, který byl cílem jak státní elity USA, tak i té světové globální, globálního prediktoru.  Jenže národní iniciativa se zasloužila o takovou Putinovu volební podporu, že pohořeli i globalisté. V daném případě chtěli jen to nejlepší a dopadlo to jako vždycky.
Další otázka je od Alexandra Taršilova. Valeriji Viktoroviči vysvětlete, jestliže se elita podle vašich slov rozhodla, že už nadále nebude podpindosnickou, znamená to, že kozli provokatéři vedoucí stádo k převratu v Rusku, který měl být synchronizován se světovým mistrovstvím ve fotbale v roce 2018, byli odvoláni? Čím tak zatlačili na elitu, že se vzdala své naplánované revoluce a jak rozpoznat bezduché pěšáky, které neuspokojí vláda za žádných okolností? A kde jsou ty provokatéři, které si globální prediktor připravuje do voleb v roce 2024? A je mezi nimi nějaký rozdíl?
Rossionská elita sama nic nerozhodla. Nikdo se jí na nic vůbec neptal, a žádných svých plánů se nevzdala. Je to jednoduché, podívejte. To, co se stalo Děripaskovi ze strany USA, to, co se stalo bratřím Magomedovým v Rusku, co se stalo Sulejmanovi Kerimovi ve Francii, to, co se děje okolo Durovova Telegramu, ukazuje, že oni všechny plány dál plní. Jak to potom ale zapadá do toho jejich manifestu? Podstata toho manifestu je následující. Napřed byla rossionská elita metodou cukru a biče zahnána, přičemž bezstrukturně, zahnána do určitého scénáře. Žádný… Je třeba si uvědomit, že bývají spiknutí strukturní a bezstrukturní. Tam žádné domlouvání není možné. Jedná se o vytvoření určitých okolností, kdy se člověk zdánlivě sám rozhodne jednat určitým způsobem. A podívejte se na to. Všechno to začalo Kerimovem. Když ho zatkli ve Francii. Několikrát sem přijel a pokoušel se vysvětlit, co a jak. Potom to zasáhlo bratry Mogamedovy, potom začal mít problémy Děripaska,  problémy s kurzem dolaru, s kapitalizací a kurzem akcií našich společností. To všechno probíhá.
 Všem naznačují, že musí zaujmout určitý postoj, že se nechovají tak, jak by měli. „A co máme dělat? My jsme připraveni být poslušní, ale co vlastně máme dělat?“  A když byla zaznamenána tato jejich připravenost, u veškeré té státní takzvané "elity" Ruska, u té rossionské,  tak se objevil Surkovovův článek o roli a místě Ruska v budoucnu, ten manifest. A teď to té naší státní takzvané „elitě“ vysvětlují a říkají jim: „Když se začleníte do tohoto scénáře a přestanete se podřizovat USA, zmizí vaše problémy.“ Protože Děripaska: „Co se to děje? Já už ani víc proamerický být nemůžu a americký stát mi dělá problémy.“  Aby to pochopil, že to není americký stát, kdo se mu postaral o problémy, ale páníček, který stojí daleko výše, tak mu Surkov dal najevo: „Zařaď se do této řady. Musíš se sám a uvědoměle začlenit do tohoto scénáře. A až ti budou americké zájmy diktovat, aby ses účastnil spiknutí, rozněcování majdanu a občanské války v Rusku, tak se z toho musíš vykroutit. Jak to uděláš, je na tobě. Ale měj na paměti, že budeš-li postupovat jako ti, co blokují Telegram, když bylo jasně dáno najevo, že je to nežádoucí, že mají srovnat Durova a nerozdmýchávat majdan, tak to pro tebe bude mít jedny důsledky, a jestliže se od Američanů úplně odpoutáš, a budeš pracovat, jak máš, tak to bude mít jiný dopad.“ Chápete?
Jenže ke každému dozorce přistavit nemůžete. Je třeba řídit předurčenosti, do jejichž rámce jsou potom zaháněny konkrétní kádry. Proto také bylo rozdáno řízení jednotlivých odvětví těmto chodícím peněženkám, které nic nechápou. Proto okolo nich vytvářejí určité objektivní okolnosti, v jejichž rámci oni potom hájíce své vlastní zájmy, zájmy své klanově-korporativní skupiny jednají předurčeným způsobem.  Jenže on přece nemůže hned poslat někam své americké partnery, se kterými pracoval, své americké páníčky, nemůže to udělat tak najednou. Bude muset manévrovat, až se bude vyhýbat plnění amerických zájmů.  Jestliže bude manévrovat správným způsobem, tak v tom bude nějakým způsobem povzbuzen. Jestliže nebude manévrovat, čeká ho generální prokuratura a další vlivové prostředky, ty tržní, zahraniční, kde mu mohou například ve Velké Británii zabavit majetek. Ty budou aktivovány. Napřed jim vytvořili okolnosti, potom jim předložili manifest, ke kterému se uvědoměle mají připojit.
 Když jsem mluvil o tom, že rossionské „elity“ se trhnou od pindosů,  že už odmítají být podpindosníky s ohledem na ten článek, na ten manifest, tak to znamená, že již prostřednictvím komunikace, přes kontrolní nástroje rossionských „elit“ přišli k závěru, že jsou k tomu připraveny, že je možné zveřejnit ten manifest, pod který je možné je začít začleňovat již strukturně. To je to, o čem mluvím. Vzpomínám, že v roce 2014 jste slíbil, ohlásil materiál o globálních elitách. Bude to do roku 2024 nebo ne? Já nevím, jak to bude, kdy bude možné napsat knihu.  Je třeba chápat jednoduchou věc.  Není to proto, že bych nechtěl mluvit o globálních a státních elitách, ale proto, že jsem to nemohl udělat kvůli existenci objektivních okolností. A ta druhá věc je ještě zásadnější.  Když mluvím o globálních a státních elitách, tak mi někdy namítají, že v Koncepci o tom nic není.
Když to říkají lidé, kteří tlusté knihy vnitřního prediktoru nečetli, tak je to jedna věc, ale jestliže je četli a přesto to prohlašují, tak to znamená jen jedno: „Hledím v knihu, vidím figu.“ Metodologicky se o globálních a státních elitách věcně v knihách vnitřního prediktoru dočtete. Jen není sepsaná samostatná kniha.  O mnoha tématech jsou sepsány jednotlivé knihy, a o globálních a státních elitách je třeba napsat samostatnou knihu. Je potřeba ji napsat, ale ještě napsána nebyla. Metodologicky tam však to téma již obsaženo je. Já vás ani neodkazuji na Dostatečně všeobecnou teorii řízení.
Je jedna pěkná kniha, která se té věci dotýká přímo. Je to například kniha Sad roste sám..?  Metodologicky je tam všechno vyloženo. A člověk, který alespoň trochu umí pracovat s informacemi, který si osvojil metodologii Koncepce sociální bezpečnosti, může v klidu sám začít manévrovat s ohledem na vzájemné vztahy, orientovat se ve vzájemných vztazích globálních a státních elit. Všechno to tam je. Proto neustále říkám, abyste četli knihy vnitřního prediktoru, všechno to tam najdete. O globálních a státních elitách něco najdete prakticky v každé knize a metodologicky to tam všechno je.  A ta kniha Sad roste sám..? vás k tomu velice dokáže přiblížit,  a když si to osvojíte, můžete pokračovat dál. Navíc jsem se otázkám o globálním prediktoru, o státních elitách nikdy nevyhýbal. Po celou tu dobu jsem se tak či onak dotýkal otázek systému, struktury,  přestože je bezstrukturní, ale nesmíme přece zapomínat na virtuální struktury.  
O otázkách struktury globálního prediktoru, způsobech a metodách jeho řízení jsem tak či onak, o jeho genezi tak či onak mluvím neustále. Neustále jsem mluvil o tom, jak se to projevuje v heraldice i v historickém průřezu, jak se stěhovali z Egypta do Itálie - Benátky, Janov, Švýcarsko, Holandsko… Já jsem to v míře potřeby vše vykládal. Jenom není sepsaná tematická kniha. Když si ale dáte dohromady všechno, co už jsem řekl, když to jednoduše složíte dohromady, tak tu knihu můžete sepsat i sami beze mne. Všechno to tedy už je k dispozici. Stačí, když budete mít chuť si to ujasnit.
A teď tedy k otázkám na globální prediktor. Alexandr Taršilov se ptá. Valeriji Viktoroviči, chápu to správně, že se obě křídla globálního prediktoru všemi silami pokoušejí předejít globální katastrofě na Zemi? Existují v tom mezi nimi z určitých důvodů neshody? Je možné, aby jedna část GP byla v některých věcech pasivnější?  Nevznikají mezi nimi závažné rozpory přes státní elity?  Jak to, že připouštějí, aby nástroje, které sami vytvořili, vstupovali do vzájemných kolizí?  To je přece nesmysl.
Ne, to není žádný nesmysl. Obě křídla globálního prediktoru, jak eurasijské, tak euroatlantické pracují tandemovým způsobem. Mezi nimi není s ohledem na budoucnost Země, na cíle globálního prediktoru žádný rozpor. Probíhá mezi nimi tvůrčí konkurz na to, jak dosáhnout těchto svých cílů. Jestliže si některá ze státních elit nebo někdo ze státních činitelů  dovolí svým jednáním překročit meze toho, co je žádoucí pro globální prediktor, je okamžitě použit mechanismus z jedné i druhé strany, a vše je zlikvidováno. Státní elity… Globální prediktor nemůže přistavit všem za záda své lidi. Nemůže ani neustále všude dosazovat své lidi. Státy se rozvíjejí a jsou v nich vychovány vlastní státní elity, v zájmu daných států.  Jestliže chápou…
Ty elity globální politiku nechápou, vrcholem jejich chápání nadnárodního řízení je geopolitika, a jsou orientovány na zájmy svého státu. Ještě tu máme takříkajíc kosmopolitní elity, to jsou globální elity. Globální prediktor řídí předurčenosti, ale řídí prostřednictvím strukturních mechanismů států. A v tom je s ohledem na zákon času globální prediktor stále méně a méně akceschopný. Už nedokáže všude dosáhnout svých cílů. On již ušel dlouhou cestu.  Napřed nemohl ovlivňovat všechno, protože neměl dost sil a teď, když konečně v podstatě dosáhl úplné koncentrace řízení všech procesů na planetě Zemi, se ukázalo, že plnit tuto svou funkci není připraven. Nedokáže všechny ty procesy kontrolovat a všechny je řídit. Nestačí mu síly, jeho metodologická základna řízení procesů na planetě Zemi není dostatečná. A navíc vzhledem k tomu, že v rámci globalizace použil chybné metody řízení pro dosahování svých cílů, přivedl globální prediktor celý svět na hranu ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofy. A všechna ta selhání, ke kterým v řízení globálního prediktoru dochází…  Například s cílem snížit krizovost řízení měl být ve Francii podle plánu globálního prediktoru zvolen Fillon, jenže zvolen byl Macron, protože ten státní mechanismus, státní elita USA protlačila Macrona, který jí víc vyhovoval, vyhovoval státní elitě USA.
Bylo nutné provést ten útok proti Sýrii, aby získali velice silnou vlivovou páku na Macrona, a mohli ho podřídit svému řízení. Vezměte si, že ty věci probíhají celé roky. Není to nic, co by šlo vyřešit najednou.  Na šesté prioritě to může jít ráz na ráz, ale co bude dál? Může dojít k selhání řízení.  Globální prediktor ve světě přichází o své řízení. Mezi jeho křídly panuje absolutní konsenzus v tom, co chtějí a jak to udělat. Veškerý ten jejich údajný vzájemný boj… Pokoušeli se mást a použili takový úskok, na který mnohé nachytali, prý boj mezi Rothschildy a Rockefellery, boj nanajských chlapečků (předstíraný boj). Jedná se o tvůrčí konkurz při dosahování jednoho a toho samého cíle. A aby si to dav nedal dohromady, předhodili mu falešnou stopu, prý boj mezi Rothschildy a Rockefellery.
Všichni analytici se toho chytili. Stálo to mnoho práce a dokazování: „O čem to vůbec mluvíte? Diskutujete tu o něčem, co vůbec neexistuje.“
Alexandr Taršilov se ptá: Neustále říkáte, že se Putin o určitých věcech domlouvá s globalisty jako rovný s rovným. Zajímal by mě váš názor na to, zda i GP to vidí tak,  že se s Putinem domlouvají na určitých podmínkách z pozic sobě rovných? Nebo je to tak, že ať už je krize na planetě jakkoliv velká,  pohlíží GP na každého samostatného lídra jako na pěšáka s tím, že nebude-li mu vyhovovat tenhle, dosadí tam jiného? Nebo GP střízlivě hodnotí kádrový nedostatek a za zcela rovnocenných podmínek zohledňuje takové lídry jako V.V. Putin? Zajímá mě pohled vysloveně z hlediska globální elity.
Tak především globální prediktor nezohledňuje takové lídry jako je Vladimir Vladimirovič Putin,  protože Putin je na světě jediný. Proto globální prediktor musí počítat pouze s Putinem a mluví s ním pouze jako rovný s rovným. Jinou možnost nemají. Ten kádrový nedostatek je pro globalisty opravdu velice závažným problémem. Kdyby všude mohli rozestavit své akceschopné lidi, tak by to dávno udělali. A žádná státní elita by neměla šanci svou vlastní inciativou vstupovat, zasahovat do plánů globálního prediktoru. Protože jak to teď vypadá?  Americká státní elita svou vnější politikou zasahuje do globální politiky globálního prediktoru a hodně věcí tím narušuje. Právě jsem zmínil ty volby ve Francii: Fillon/Macron. Následkem toho globalisté musí tyto věci dávat do pořádku. A když se to sečte s nesprávnými, nelidskými metodami řízení, které globální prediktor při svém řízení světa používá, tak to dovedlo celý svět na hranu ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofy. To je třeba řešit a Putin dokázal, že tyto konflikty řešit umí.
Proto je globální prediktor nucen s Putinem mluvit jako rovný s rovným. To však vůbec neznamená, že se jim to líbí, a že to přijmou. Pro ně je to výzva, kterou je třeba zlikvidovat. Ale zlikvidovat tak, aby to nepoškodilo jejich vlastní cíle a nevedlo to ke zhroucení řízení na celém světě. A to právě zatím nedokážou. Přesto se globální prediktor v míře možností neustále snaží dělat Rusku špinavosti, přičemž nemalé. 
Zmínil jste řešení problémů, připomenu ten konflikt Indie s Pákistánem.  Jaderný konflikt Indie s Pákistánem na začátku 21. století. Andrej Rogov se ptá, proč Američané nerozbombardovali všechny jaderné objekty Indie a Pákistánu, jak to dělají teď. Nebo je to postavení Indie a Pákistánu jako jaderných mocností také projektem GP jako Severní Korea?
Postavení jaderné mocnosti KLDR je vůbec velkým otazníkem. Sice se tvrdí, že Severní Korea má rakety a jaderné zbraně, jaderné hlavice pro tyto rakety, ale žádné objektivní údaje, které by to potvrzovaly, nemáme.  Ale velmi dobře se okolo toho rozehrává potřebné divadlo se žádoucím výsledkem. Co se týká Indie a Pákistánu, tak to reálně jsou jaderné mocnosti.  Na jaké úrovni, to už je otázkou. Ale jadernou základnu a nějaké jaderné hlavice mají, proto se také globální prediktor vyděsil.  Šíření jaderných zbraní probíhá výlučně podle plánů globálního prediktoru, protože při řízení používá zhoubnou technologii vytváření brzd a protivah. Kdy se musí kvůli nátlaku na jeden stát postarat, aby ten, co na něj má tlačit, měl před ním nějakou výhodu, a potom zase naopak, kvůli udržení rovnováhy, musí tomu prvnímu vytvořit podmínky, za kterých bude moci jednat zase jako rovný s rovným. A tak neustále dokola navyšuje možnosti na jedné, potom zase na druhé straně a tímto způsobem dohnal celý svět na pokraj ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofy. A znovu opakuji, že napřed nedokázali technologicky řídit celý svět.
Proto se jednotlivé státy a národy tak či onak z diktátu globálního prediktoru vymaňovali a probíhal v nich určitý technologický rozvoj. Když by se konečně GP mohl takového řízení zmocnit, tak o tuto možnost přišel, neboť ponechal státním elitám, konkrétním státům a státním mechanismům takové mechanismy, které… Oni přece nemají znalosti o řízení sociálních supersystémů, ani znalosti o řízení z nadnárodní úrovně, nevědí nic o globální politice a konceptuální moci. Oni si myslí, že sami sežrali všechnu moudrost světa a tak si vzájemně začínají poměřovat jaderné knoflíky jako Kim Čong-un a Trump. A v důsledku toho stojí svět na hraně globální vojenskopolitické katastrofy.
Tenkrát k tomu reálně došlo i mezi Indií a Pákistánem. Globální prediktor by svým bezstrukturním řízením ten konflikt vyřešil, ale problém byl v tom, že byl natolik prudký, že by to nestihl a dřív by došlo k válce, takže to bylo nutné vyřešit strukturně. Jenže globální prediktor takové mechanismy nemá. No a Putin řekl: „Já to vyřešit dokážu.“ A když došlo na první jednání, tak ty znepřátelené strany Putin ani neposadil k jednomu stolu a sám jezdil z jedné budovy do druhé a vyjednával s nimi. Ten konflikt ale vyřešil. Všichni se tenkrát Putinovi smáli, ale on ten konflikt vyřešil a globální prediktor to ocenil. Uviděli, že Putin je mimořádně akceschopný,  že ho potřebují k odvrácení globálního kataklyzmatu na planetě Zemi. Potřebují ho, aby to řešili, a že státní elity nic nepochopili?
Když se Rusko začalo teď pozvedat a získávat svou suverenitu, tak to chápat začaly i státní elity a začínají se všechny přidávat. To se ale nelíbí globálnímu prediktoru, protože Putin sám realizuje globální politiku, je konceptuálně samostatný v řízení státu, samostatný!  Z hlediska globálního prediktoru je ta situace taková, že jestliže nevyladí řiditelnost státních elit se vším všudy,  tak se všechno zhroutí. A vyladit to podle jejich principů řízení není možné. Proto s tím jdou za Putinem a ten to řeší na základě svých principů řízení  a to vede k likvidaci toho světa, který globální prediktor budoval celé ty tři tisíce let. Svět, ve kterém je člověk člověku vlkem. Když se obrací k Putinovi, tak ten kam přijde, všude buduje ruský svět, kde je člověk člověku bratrem, soudruhem.
Ještě je tu další otázka od Alexandra Taršilova o kádrovém nedostatku,  pokusím se ji spojit s jinou o formování elit. Uvidíme, možná je potom ještě rozdělíme. GP má kádrový nedostatek a Putin může připravit kvalifikované kádry,  aby upevnil stabilitu na planetě a vyřešil problémy globální úrovně.  Jejich přípravu předal GP do našich rukou samozřejmě pod svou kontrolou, jak tomu rozumím, ale vy říkáte, že GP doufá, že po vyřešení krizí, převeze Rusko. Je to tedy tak, že se nás GP pokusí zničit prostřednictvím kádrů, které mu připravujeme? Cožpak GP dovolí, aby na naší zdrojové základně byly vytvořeny kádry pro řešení globálních otázek  s vlasteneckým zaměřením na Rusko? Je to možné? Nebo GP v těchto podmínkách vyvíjí svůj nátlak na každého z této kádrové základny individuálně?  A s ohledem na formování elity tu máme ještě jednu otázku od Viktora.  Ve svých videích často říkáte, že zde v Rusku nemáme svou elitu, a že veškerá takzvaná „elita“ jen obsluhuje zájmy GP nebo jiných států. Otázka: Jak máme vychovat a dostat do klíčových pozic svou elitu? Co proto může každý občan našeho státu udělat?
Nepotřebujeme žádnou elitu. To je odpověď. Protože my potřebujeme změnit sociální zřízení společnosti.  Musíme opustit davo-„elitářskou“ společnost a vybudovat harmonickou společnost,  kde každý člověk, který se stal člověkem, bude tou elitou,  což znamená, že elita musí existovat v měřítku celé společnosti.  Není tedy nutné nikoho nikam dosazovat.  Stejně vážený musí být jak šéf subjektu federace,  tak i soustružník stojící u svého soustruhu či metař uklízející ulice. Všichni musí být stejně vážení a všichni se musí stát opravdovými lidmi.  To je ten zásadní rozdíl.  Je potřebná principiálně jiná společnost. Opakuji, elitou musí být celá společnost, každý člen společnosti musí být aktivním občanem společnosti. V současnosti je davo-„elitářská“ společnost zaměřena na to, kdo nad kým bude mít vrch, a proto je potřebná elita.
A globální prediktor nepřenechal Rusku přípravu kádrů, on dočasně postoupil systém přípravy profesionálních kádrů. Ale s ohledem na zmocnění se řízení spouští jiné projekty, nadnárodní.  Například projekt SSSR 2.0, který má využít veškerý tvůrčí potenciál obyvatelstva ke stabilizaci situace na planetě Zemi a vyřešení problémů globálního prediktoru. Ale jen to, nemají v úmyslu potom dále pokračovat v budování lidské společnosti v měřítku celé Země, ruského světa v měřítku celé Země, chtějí to potom zase zarazit a nechat zhroutit, rozpadnout v zájmu globálního prediktoru podle principu: rozděl a panuj. Globální prediktor se k tomu připravuje a ve volbách, kde ti prý „konceptuálové“…
Ty prezidentské volby, které teď proběhly, kde se ti údajní „konceptuálové“ postavili za Grudinina, vypovídají o tom, že se připravují. Chtějí Koncepci sociální bezpečnosti překroutit a začlenit ji do svých cílů. Takže globální prediktor… Znovu opakuji, že oni nic jen tak nepřenechávají. Oni chtějí využít tvůrčí potenciál, který mělo Rusko, a který nebyl zcela zničen za existence a pádu SSSR 1.0, ten chtějí využít v projektu SSSR 2.0, a potom Rusko rozprášit.  K tomu se globální prediktor soustředěně připravuje.  My ale musíme chápat, že jde o to, kdo koho převeze.  Globální prediktor má teď maximální zájem o Putina a Rusko  a do určité míry i o šíření konceptuálních znalostí,  přičemž se ze všech sil snaží ty konceptuální znalosti překroutit.  Je spousta vypovídajících příkladů. Přesto to vše postupuje kupředu, a šíří se.  Oni chápou, že teď se toho zmocnit nedokážou, teď to nedokážou, ale připravují se udělat to v budoucnu. My je tedy musíme svou prací o tuto možnost v budoucnu připravit. To znamená, že musíme vytvořit takové podmínky,  za kterých nebude možné zmocnit se řízení Ruska,  v budoucnosti a tím spíše, aby se Koncepce sociální bezpečnosti zmocnili tito imitátoři.
 Mimochodem existuje velmi dobrá práce vnitřního prediktoru o imitačně provokační činnosti, která se teď stává čím dál aktuálnější, abyste se dokázali orientovat  s ohledem na některé...  Když se někdo bije v prsa: „Jaký já jsem kovaný konceptuál!“  Přečtěte si tuto práci vnitřního prediktoru, abyste se zorientovali,  co je zač.
Další otázka je od Gleba Fjodorova. Zdravím vás Valeriji Viktoroviči, proč Turecko odvezlo své zlaté zásoby z FED v USA?
To je otázka otázek. Je to stejné jako se Severní Koreou a jejím jaderným a raketovým arzenálem. Odvezlo Turecko své rezervy z USA? Prohlašují to.  A co když to neudělali a jen to prohlašují? Možná došlo na určité úrovni k nějaké dohodě? A zde to opravdu mohla být dohoda na určité úrovni státních elit.  A k čemu to povede? Vše se to vyjasní. Je zbytečné se trápit, všechno se to v nejbližší době vyjasní, protože žádné… USA pro udržení své moci spotřebovaly prakticky všechny zlaté zásoby států, které si je u nich uložily. 584 00:58:30,929 --> 00:58:33,592 To je očividný fakt. 585 00:58:33,712 --> 00:58:41,449 Ty povrchní revize, které se vůbec povedlo zorganizovat kvůli kontrole, 586 00:58:41,569 --> 00:58:47,017 zda je tam například stále uloženo německé zlato, prokázaly ohromující absenci toho zlata, 587 00:58:47,137 --> 00:58:49,306 prostě gigantickou.
To znamená, že pro udržení postavení USA bylo něco spotřebováváno. Německo samozřejmě řekne: „My si to všechno odvezli“, protože je podřízeno diktátu USA. A co si odvezli Turci, a zda to skutečně odvezli, je otázkou. Musíte chápat jednoduchou věc, do cizí úschovy své zlato nedáváte jen tak pro nic za nic.  Jak se tam ocitlo německé zlato? Jak to nadiktovaly vítězné státy, tak to bylo.  Co kam bude uloženo, jaká ekonomika bude posilována a za jakých podmínek se bude co vracet. Takže to je ještě třeba analyzovat a analyzovat. Ale politické události ještě napoví, zda si Turecko to zlato reálně odvezlo.  
A poslední otázka je od Denise Beljajeva. Zdravím vás Valeriji Viktoroviči. V diskusi s odpůrcem Koncepce zazněl argument proti Koncepci a DVTŘ: Skutečné učení je v rukou úzkého kruhu zasvěcených osob na Zemi a NIKDY (!) nebude ani jeho dílčí část šířena mezi obyčejný lid.  Libovolné výzvy studovat Koncepci/Dostatečně všeobecnou teorii řízení jsou jen pokusem zmást lidi a svést je z cesty ke skutečným znalostem. Člověk musí sám po malých kouscích a zrnkách hledat to důvěryhodné (asi znalosti) a sám si z něho formovat obrázek. Koncepce a DVTŘ jsou pro vytváření si světonázoru nebezpečné,  neboť nabízejí hotové vzory řešení těch či oněch otázek,  takže člověka vyřazují z procesu jeho samostatného rozvoje na základě jeho vnímání a intuice.  Jakou odpověď byste poradil na takový útok jako od řádového bratra-esoteristy?
To je jednoduše pomluva, žádný útok.Jak mohou Koncepce a DVTŘ vyřazovat člověka z tvořivosti? Jak to tam bylo přesně řečeno?  Z procesu jeho samostatného rozvoje na základě jeho vnímání a intuice.  To je ono, když naopak KSB, Koncepce sociální bezpečnosti a její součást DVTŘ, Dostatečně všeobecná teorie řízení, která je součástí Koncepce sociální bezpečnosti, právě poskytují člověku možnost samostatně budovat své vzájemné vztahy se světem? Nejsou tam předepsány žádné šablony.  Je tam poskytována metodologie získávání nových znalostí,  aby člověk byl vždy samostatný ve všech fragmentech, v jakékoliv situaci svého života. Nejsou tam servírovány hotové znalosti, je tam vyložena matematika života. Stejně jako jste se kdysi naučili matematiku, a teď ji používáte třeba při nákupech, v účetnictví, nebo při konstrukci meziplanetárních lodí, tam všude používáte matematiku.
Stejnou funkci má Koncepce sociální bezpečnosti a její součást Dostatečně všeobecná teorie řízení.  Proto já vždy říkám KSB a DVTŘ. Kde jedno nelze odloučit od toho druhého. Nemůžete vyčlenit DVTŘ z Koncepce sociální bezpečnosti. Studium určitých pravidel podle DVTŘ vám neumožní je plně funkčně využít bez osvojení Koncepce sociální bezpečnosti v celém jejím souhrnu.  Proto je třeba ji studovat.  Někteří si totiž myslí, že když se naučí DVTŘ, tak budou plnohodnotnými odborníky. Nebudou. Jestliže si neosvojíte filosofii, neporozumíte Koncepci sociální bezpečnosti a Koncepce je pojetí přístupu k životu, se kterým potom pracujete, tak nikdy nedokážete efektivně aplikovat DVTŘ. Je třeba porozumět jednoduché věci. Ten oponent mluvil pravdu jen o hermetické společnosti, o společnosti z minulosti, která díky zákonu času již odumírá. Tehdy skutečně vše fungovalo na základě zasvěcení.  Žít teď na základě zasvěcení znamená kopat hrob sobě i společnosti, jak to teď můžeme pozorovat v jednání globálního prediktoru, to proto už nejsou akceschopní. Oni již nestíhají přes ta zasvěcení poskytovat potřebné znalosti. Člověk musí být samostatný, tvořivý v jakémkoliv okamžiku. Ale to je v rozporu s koncepcí řízení globálního prediktoru, neboť oni praktikují to zasvěcení.
Koncepce ruského světa, Koncepce sociální bezpečnosti předpokládá poskytovat znalosti všem, aby lidé vždy, v jakémkoliv okamžiku byli akceschopní. To je tou zárukou, že se svět vyhne té globální ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofě. Kdyby vedení Indie a Pákistánu na začátku 21. století jednalo v tomto rámci, s vědomím jaké to bude mít následky pro ně osobně i pro celý svět,  tak by do toho konfliktu vůbec nevstoupili. Rozpory by řešili zcela jiným způsobem. Vyřešil by se i konflikt mezi Indií a Čínou a mnohé další konflikty. Všechny konflikty jsou na úrovni esoterismu, na úrovni zasvěcení. Úkolem Koncepce sociální bezpečnosti je, aby matematiku života ovládali všichni.
Chcete-li, použijte ji, nechcete-li, nechte být. Je to vaše volba. Vaše volba. Ta věc se má tak, že nikomu nic nevnucujeme.  To říkám rovnou, tomu kolegovi. Jestliže se to nechce učit, ať to nedělá. Ať to nedělá. My jsme vám ty znalosti předložili, ukázali jsme vám směr, kterým je třeba jít. Jestliže nechcete, myslíte si, že je lepší jít jiným směrem, je to vaše volba, ale za následky odpovědnost neponeseme my. My nikoho nevyzýváme, aby nám věřil. My naopak říkáme: „Nemusíte nám věřit.“ Podívejte se na to, a jestliže si myslíte, že něco věcně říkáme správně, tak na základě svých znalostí získaných z jiných zdrojů, na úrovni svého zasvěcení prověřte to, co říkáme.  Jestliže to považujete za potřebné. Jestliže se vám to prověřovat nechce, nedělejte to. Ale ten, kdo si myslí, že s ohledem na život říkáme něco k věci, tak ať si to prověří na základě svých znalostí. Nemáte-li jich dost, získejte je z jiných zdrojů. Jestliže vám informace z jiných zdrojů nepomohou vyřešit problém našeho prověření,  tak vám možná pomohou naše znalosti. Osvojte si je.  Možná naopak jiné problémy dokážete řešit na základě našich znalostí.  To je to, co nabízíme. Nikomu nic nevnucujeme. To je princip naší práce. My se nezabýváme propagandou, kdy je obcházeno vaše vědomí a na úrovni podvědomí jsou vám vnucovány nějaké způsoby jednání.
My říkáme, že každý člověk si musí uvědomit, kým je v životě,  aby sám získal potřebné znalosti a začal je používat v zájmu svém a v zájmu své rodiny. Aby si tak zajistil mírové nebe nad hlavou. I jeden člověk dokáže koně přivést k napajedlu, ale ani čtyřicet lidí nedonutí toho koně, aby z něj pil. Každý člověk se sám za sebe musí rozhodnout, zda chce nebo nechce pít z tohoto zdroje. A když nám namítají. Pracujete 25 let, a čeho jste dosáhli? Dosáhli jsme toho, že se o tomto zdroji dozvěděli lidé. Lidé se dostali k těmto znalostem a začali je využívat ve svém životě, čímž snížili krizovost ve svém osobním životě. Toho jsme dosáhli. My jsme ty znalosti předali lidem. A když pokračujeme v jejich rozvíjení…
Konkrétně k Fondu konceptuálních technologií.  Velice dlouho jsme poslouchali jedno a to samé:  „Ta koncepce je dobrá, ale do života se vám ji uvést nepovede. Tohle tomu brání, tamto tomu brání.“ A tehdy byl založen Fond konceptuálních technologií. Kdy jsme na základě metodologie Koncepce sociální bezpečnosti začali vyvíjet technologie, které jsme začali předvádět. Takto například vzniknul pořad Otázka-odpověď. Předvádíme, jak metodologie Koncepce sociální bezpečnosti funguje v životě, formují se technologické řady jak rozeznat tu či onu událost, jak na ni reagovat. A ukazuje se, že ty znalosti pracují, že jsou funkční. A zde se dostávám k takové otázce.  Já velice často nepěkně mluvím o našich polithňupech a takzvaných analyticích. O kom to mluvím?
O těch, kteří žvaní o věcech, o kterých nemají ani tu nejmenší představu z televizních obrazovek.  Když se ale podíváme, jak je řízen náš stát a jaká jsou v něm přijímána řídící rozhodnutí, tak kdo je přijímá? Lidé, kterých si hluboce vážím, přestože je neznám. Jsou to velice dobří analytici a profesionálové, kteří na svých místech řeší konkrétní úkoly v oblasti řízení. A náš stát, přestože je v podstatě řízen protiruskou takzvanou „elitou“ nezahynul. Lidé sami pozvedli náš stát. Tak takovým lidem se snažíme poskytnout metodologii, znalosti, filosofii, abychom jim ulehčili práci. A ty, které... Putin všechny nazývá partnery. Já také všechny nazývám partnery, kromě těch, kteří zvyšují míru krvavosti, a oblbují naše lidi. To jsou ti polithňupové a analytici. Analytik jako takový je normální činnost, ale oni lidi oblbují a já si jich nemohu vážit. Protože když žvaní o věcech, o kterých nemají ani tu nejmenší představu, matou lidi, zvyšují krizovost ve společnosti, jak takové mohu nazývat partnery? Oni kladou překážky ze všech stran. Slovo partner. Proč je nepřítele možné nazývat partnerem? Protože se z opačných stran stejně jako při tenisu, nebo při fotbalu,  i když hrajeme jednu a tu samou hru, snažíme dosáhnout svých cílů.  Ale když se snažíte… Řekněme to takto, když proti někomu hrajete tenis nebo fotbal,  a někdo z vašeho týmu vás chytá za nohy, drží vám ruce…
 Jak je možné ho nazývat partnerem? Jak je možné si ho vážit?  Když se cíleně, jen kvůli tomu, aby si udržel své elitářské postavení,  jakési, o kterém si často jen myslí, že ho dosáhl, snaží škodit Rusku,  aniž by si uvědomoval, že ho poškozuje.  Samozřejmě, že si ho nemohu vážit. Proto nemůže být partnerem. Proto jsem o nich mluvil nepěkně a budu to dělat dál. Protože když o takových lidech říkáte, že se sice v něčem mýlí, ale je přece třeba ještě brát ohled na to a ono, tak tím zvyšujete míru krvavosti nastávajících událostí.  Zvyšujete tak pravděpodobnost provedení státního převratu a rozpoutání občanské války. A to si já nepřeji. Proto všechny ty výčitky, že si někoho dost nevážím, které přicházejí... Těch lidí, kteří opravdu pracují, kteří naši zemi posouvají kupředu… Ale o nich se nemluví. Chápete? To jsou lidé, kteří svou práci dělají dobře.
Oni si osvojují teorii řízení, matematiku života, studují Koncepci sociální bezpečnosti. Budiž jim za to čest a chvála, těch si hluboce vážím. Ale těch, kteří se snaží Rusko zadupat, zachovat stávající řád… Když pracujete na tom, aby se stát vyrval zpod toho diktátu a získal suverenitu a oni vám v tom všemožně brání, drží vám ruce a nohy, těch si nevážím a vážit nehodlám. Protože tak uvedu do omylu i všechny ostatní lidi, když budu říkat, že je třeba je pochopit. Jestliže ti lidé nechtějí pochopit zájem svého státu, jestliže se nechtějí učit znalosti, které jim byly poskytnuty, které jsou přístupné, stačí si sednout a nastudovat si je. Tak proč bych…  To je, víte, to je stejné, jako bych se díval, jak hitlerovský kat věší lidi a říkal, že je třeba ho pochopit, prominout mu to. Ne, po válce zase věšeli ty katy. Byl rozkaz věšet vlastizrádce.
Proč bych si měl vážit těch, kteří reálně svou vlast zrazují? Já nevyzývám k tomu, abychom je věšeli. Život si s nimi poradí sám. Když ale zvyšují míru krvavosti nastávajících událostí, tak nebudu klamat lidi a orientovat je na ně. Budu proti nim neustále vystupovat a budu poukazovat na veškerou odpornost jejich činů. A všechny lidi jednoduše nabádám. Jestliže chcete být samostatní, studujte všechno. Nevyhýbejte se žádným informacím a pamatujte na to, že znalosti znamenají moc. Berte tuto moc do svých rukou. A pamatujte si ještě jednu věc. Každý v míře svého chápání pracuje na sebe a v míře svého nepochopení na toho, kdo toho zná a chápe více. Budete-li studovat a chápat toho více, budete samostatní a konceptuálně mocní, snížíte míru krvavosti nadcházejících událostí, zajistíte bezkrizovou budoucnost sobě, své rodině, svému státu a zajistíte si mírové nebe nad hlavou.  Dokážete to však pouze v tom případě, když nebudete nic přijímat jako dogma a to včetně Koncepce sociální bezpečnosti. Koncepce sociální bezpečnosti je METODOLOGIE, žádné dogma. Živá metodologie.  Je třeba si osvojovat metodologii. Potom dokážete na základě jakékoliv znalosti vypracovávat technologie a takové znalosti jsou pouze v Koncepci sociální bezpečnosti, to vám mohu říci hned, jen tak do budoucna. Nemusíte mi věřit. Můžete tu metodologii hledat někde jinde, ale nenajdete ji. Protože ten oponent to řekl správně. Takové znalosti nejsou nikomu poskytovány jen tak pro nic za nic.
To dělá globální prediktor, ten poskytuje takové znalosti o metodologii řízení světa pouze svým vyvoleným, svému kádrovému aparátu, který řídí svět. A my ty znalosti poskytujeme všem.  Můžete se porýt v těch technologiích… Proč je všude takový dogmatismus?  Jakmile je nějaké učení, musíte mu bezvýhradně uvěřit a ani krok stranou. A my říkáme, že věřit nemusíte. Když si můžete na základě této metodologie vypracovat nové znalosti, znamená to tvůrčí přístup. A jestliže si začínáte vypracovávat nové znalosti a přitom se přesvědčíte, že to, co jste chybně považovali za metodologii, je škodlivé, tak se jednalo o technologii řízení světa obcházející vaše vědomí prostřednictvím nevědomých úrovní psychiky. Potom si dokážete poradit s jakoukoliv ideologií na světě. Ale to si napřed musíte nastudovat Koncepci sociální bezpečnosti  a Dostatečně všeobecnou teorii řízení, která je součástí Koncepce sociální bezpečnosti.  
To byla poslední otázka. Fakticky už zbývá jen se rozloučit.
Nu což. Ještě jednou vám chci říci, že každý v míře svého chápání pracuje na sebe a v míře svého nepochopení na toho, kdo toho zná a chápe více. Jak říkal Kozma Prutkov: „Mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu našich pojmů.“  Proto se snažte získávat znalosti, které budou vždy při rozšíření okruhu vašich pojmů jakýkoliv jev vkládat do vašeho stávajícího mozaikového obrazu světa. Jestliže vám to do něčeho nezapadá, je vaše vnímání a chápání světa kaleidoskopické, vytvářené manipulačními technologiemi, které se teď ve světě používají.  Metodologie koncepce, metodologie vypracovávání nových znalostí  je otevřená všem lidem a je to jen Koncepce sociální bezpečnosti. Studujte, buďte konceptuálně mocní, braňte zájmy své i své rodiny.
Přeji vám mírové nebe nad hlavou, do příštích setkání.  
Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit na KSBPRESS.cz .Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit na KSBPRESS.cz

Ťagnibokovci vyhlásili oděskou tragédii 2. května 2014 za "den vítězství"

$
0
0
Vladimír Gladkov
30. 4. 2018       zdroj
Pochod 2. března v Oděse, který uskuteční ukrajinští pravicoví radikálové, bude oslavou masakru v Domě odborových svazů jakožto "bleskové protiteroristické operace". Právě tak nazvali události na jaře roku 2014 zástupci nacionalistických skupin na tiskové konferenci v Oděse, informoval korespondent PolitNavigatora. Průvod se bude konat pod hesly "Ne kolaborantství", "Ne terorismu", "Oděsa - Ukrajina", "Pro Ukrajinu ukrajinský pořádek".


Podle organizátorů to není datum připomenutí obětí kterékoli ze stran, je to "den ustavení ukrajinského pořádku", který se nacionalisté chystají každoročně oslavovat. Na tiskové konferenci také nazvali 2. květen "dnem vítězství Oděsanů", který si zasloužili. Tehdy šly podle nich tisíce obyvatel Oděsy s ukrajinskými nacionalisty v předvoji.

"Je to náš den, nebude léty nivelizován žádnými bouřlivými manipulacemi, které se týkají obětí ruské propagandy - údajně nevinných lidí zabitých v Domě odborových svazů a tak dále. Skutečnost, že nyní je v Oděse mír a klid, potvrzuje, že tehdy byla provedena správná volba", poznamenal hlavní mluvčí tiskové konference, nacionalista z organizace Svoboda Konstantin Vasilec.

Radikály dráždí, že všechna média vytrubují, jako by každého 2. května málem celá země seděla na sudu s prachem.

"Všichni začali mluvit o nějakých efemérních obětech, o efemérních lidech, kteří byli neznámo kým zabiti. Začaly vznikat mýty. A došlo k situaci, že každý rok o květnových svátcích dochází k reálným latentním pokusům legalizovat přívržence odvety proruských sil. Úřady naléhají, prý nikam nechoďte, budete je provokovat", prohlásil svobodovec.

"Celé jaro 2014 jsme byli poučováni, že musíme najít kompromis, vyjednávat, bavit se a komunikovat. Dělali to všichni - bezpečnostní orgány, orgány státní moci i liberální kruhy", připomíná Vasilec.

Podle radikálů byl masakr v Domě odborových svazů brilantní protiteroristickou operací.

"2. května 2014 se uskutečnila blesková protiteroristická operace. Byla provedena Oděsany, v jejichž čele stáli nacionalisté. Právě to nazýváme "ukrajinským pořádkem" - v mžiku udělat pořádek a nepřipustit zde DLR a LLR. Nyní je situace v zemi, ve městě daleko od "ukrajinského pořádku", jakým ho my vidíme. Ale ty kroky jsou postupné. Další, kdo se dostane na mušku nacionalistů, bude oligarchát", řekl Vasilec.

"Lidé, kteří šli do Domu odborových svazů, strávili tři měsíce pod ruskými vlajkami a uvědomovali si, že již byla zahájena anexe území a že Ruskem byla rozpoutána válka na východě Ukrajiny", řekl.

Zároveň nacionalista poznamenal, že kdyby všichni odešli domů, nebyly by žádné oběti.

"Dospělí lidé si mohli pomyslet, když věděli, že mnohatisícový dav jde demontovat tábor na Kulikově poli, že by mohli jít klidně domů a ne sedět v Domě odborových svazů...", prohlásil ťagnibokovec...

Podle vyjádření organizátorů, aby se zabránilo možným provokacím, se nacionalisté domluvili s oděskou policií. Pochod budou ochraňovat také tři stovky bojovníků Národní družiny z Kyjeva, Charkova a Dněpropetrovska.

"Všechno bude v nejlepším pořádku", přislíbil Konstantin Vasilec.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Proč všem tolik vadí SPD?

$
0
0
J3.K
29.4.2018   inadhled
Snaha o sestavení vlády mající podporu v Parlamentu se stala během na dlouhou trať. Důvodem není jen vítězství ANO s Andrejem Babišem v čele, které bylo sice ,,o parník´´, ale naštěstí ne dostatečně velkým na to, aby se ANO obešlo bez někoho dalšího, ale zároveň částečný populistický odpor většiny standartních stran k možné spolupráci ANO s KSČM a přímo nenávist k SPD Tomio Okamury částečně podporované jen Milošem Zemanem?. Jak vznikla tato schizofrenní situace?


Většina poslanců se v Parlamentu pokaždé i přes divadlo pro občany nějak domluvila, což platí i pro KSČM. Všechny sedící v lavicích tohoto ústavu vždy spojoval jeden zájem, tedy vydržet celé volební období v dostatečně honorované pozici bez jakékoliv kontroly, za to s možností získat další odměny, bonusy a diety s perspektivou dalších výhod, které práce poslance přináší. Zapomeňme na stížnosti některých poslanců na to, že díky práci v Parlamentu přišli o rodiny. V době, kdy kandidovali, museli počítat se svým častějším přesunem do metropole a nikdo je k jejich kandidatuře nenutil. Ostatně podobný problém řeší řada Čechů pracujících v soukromém sektoru, kdy kvalitní manažeři ve velkých společnostech poměrně pravidelně mění své působiště, často musí odejít i do zahraničí. Udržet si mandát spojený s poslaneckým platem je natolik lákavou představou, že jsou někteří ochotní proto udělat cokoliv a vzdát se tohoto života se mnohým zdá být smutnou představou. Takový Marek Benda nikdy nic jiného nedělal a stal se inventářem Sněmovny.

SPD ústy svého předsedy přináší do soužití poslanců zásadní zvrat. Vynechme nyní skutečnost spojenou s tím, že Okamura nepůsobí příliš seriózně. Určitý náhled na něj může zkreslovat mediální válka proti němu vedená, takže ne vše o něm řečené a psané je zároveň pravdivé, nicméně jeho ohýbání zad je součástí taktiky, která má Okamuru dovést co nejvýše. Osobní ambice jsou tak pro šéfa SPD pravděpodobně prioritní, což jej spojuje s Andrejem Babišem. Byl by Tomio ochotný opustit post ve vedení SPD, kdyby to byla jediná možnost, jak toto hnutí dostat do vlády? Asi nikoliv. Proč se tedy tolik stran vymezuje vůči SPD? Odpověď je velmi jednoduchá. Cela ta fašizace hnutí a jejího předseda nevychází ze skutečných pohnutek postavených na národních a vlasteneckých projevech Okamury. Důvod je naprosto jinde.

Tomio Okamura dlouhodobě upozorňuje na mnoho nešvarů spojených s naší existencí v Evropské unii, NATO a především velmi hlasitě vystupuje proti přijímání migrantů. V podstatě vyslovuje názor velké části občanů ČR, je za to však neustále dehonestován médii, jejichž vlastníci a vládci z peněz EU částečně čerpají a žijí. Spojení politiků, mediálních domů a kolosů je jednoznačné, propojení zájmových skupin například v ČT, ČRo, souznění Bakaly s jistou částí politického spektra či Babišovi patřící MAFRA jsou toho jasným důkazem. Nikomu z nich se otevřenost Okamury nehodí, takže táhnou za jeden provaz a systematicky ovlivňují české voliče s tím, že je Okamura démonizován. Do této války proti němu se přidal celý mocný neziskový sektor ovlivňující už nejen školství, ale velmi silně lobující na politické scéně.

Samotná kritika praktik EU a migrace není však hlavním podstatným problémem Okamury u zbytku stran. Hysterickou reakci ODS, ČSSD, STAN, Top 09 a části ANO vyvolávají jen a pouze jeho návrhy na schválení zákonu o všeobecném referendu, kterým by občané České republiky mohli rozhodovat o nejdůležitějších událostech týkajících se jejich země. Pokud by tento zákon vzniknul, poslanci by se stali pouhými vykonavateli vůle lidu, nikoliv těmi, kteří sami určují směr dalšího směřování země. Za to by nebyli z Bruselu zrovna pochváleni, neboť by to ukázalo cestu dalším zemím, které pochybují o výhodách společné unie. Ztratili by nadějí na teplá místečka v sídle EU a na štědré úlitby směřující k těm, kteří prosazují myšlenky bruselských elit, čemuž napomáhá i rafinovaný systém peněžních toků mezi státními institucemi a neziskovým sektorem. Přišli by o vliv na rozdělování dotací, které tolik mění podmínky otevřené a čestné hospodářské soutěže. Z poslanců by se částečně stali běžní státní úředníci. Přímo fanatický strach z návratu části moci do rukou občanů je zlým snem pro všechny Kalousky, Bendy, Fialy, Hamáčky, Dienstbiery, Farské, Bělobrádky, Schwarzenberky a jim podobné. Plebs by jim vzal jejich nadpřirozené schopnosti a možnosti hledat to, co je pro všechny dobré. Z tohoto pohledu se dle nich stal Okamura nepřítelem číslo jedna. Ne Babiš, ne komunisté, ne předlužená ČSSD, ale jen a pouze SPD.

Právě proto je fašizována daleko více, než mnohem kontroverznější a společensky méně přijatelní Piráti prosazující příchod migrantů se všemi důsledky, obhajující squattery a další extravagantní skupiny obyvatel, jakými jsou homosexuálové, uživatelé marihuany či genderoví šílenci. To je hlavní důvod hysterie plynoucí ze strachu ztráty vlastní výjimečnosti. Lidové referendum by přinejmenším ukázalo na skutečný stav mysli národa a na rozdílnost mezi obyvateli a jejich vůdci sedícími v Parlamentu. Udělalo by z poslanců hadrové panáky bez ohledu na média a dlouhodobé zkreslování faktů. Výsledek by byl jednoznačný, zavazující a neměnný. Už chápete, proč je Okamura tak nenáviděný? Dovoluje si totiž upozornit na možnost, na kterou všichni dávno zapomněli. Totiž na to rozhodnout se sám za sebe dle svého svědomí, zkušeností a představ. Jedno referendum by tak mohlo poslat do propadliště dějin dlouholetou snahu a práci těch, pro které je EU a tendenční politikaření živobytím. Okamura možná nevědomky spustil něco, čemu se říká panika. A tomu se všichni brání a budou i nadále. Za jakoukoliv cenu. Až budete někdo proti němu zase někdy demonstrovat, uvědomte si, že právě přicházíte o možnost rozhodnout se svobodně o budoucnosti země.


- - -

V USA se schyluje k válce? Nositel Nobelovy ceny nešetří kritikou

$
0
0

USA - fronta na sociální pomoc
30.4.2018 EuroZprávy
Spojené státy neměly vždy - ba dokonce ani většinou - nejlepší a nejzářivější vládce, konstatuje nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman. Profesor z prestižní Princetonské univerzity v komentáři pro server New York Times uvádí, že američtí prezidenti i v minulosti pověřovali funkcemi "lumpy a hlupáky", avšak nic se nevyrovná souboru "gaunerů a lotrů", jimiž se obklopil Donald Trump.

 

Nespouštějme oči z míče 

Tom Price, Scott Pruitt, Ryan Zinke, Ben Carson a naposledy Ronny Jackson, rekapituluje akademik. Dodává, že v tuto chvíli by naše základní představa měla znít, že každý, koho chce prezident do svého týmu, má nějakou zásadní vadu.

"Přesto nesmíme spustit oči z míče,"
pokračuje Krugman. Poukazuje, že výhody, které mnoho Trumpových spolupracovníků žádá, například cestování první třídou a supertajné zvukotěsné telefonní kabinky, sice vzbuzují pobouření a vypovídají mnoho o uvedených lidech, avšak záleží především na jejich konkrétních rozhodnutích.

Kupříkladu požadavek Bena Carlsona, aby se za peníze daňových poplatníků nakoupil jídelní set za 31 tisíc dolarů (zhruba 600 tisíc korun) považuje ekonom za absurdní. Zdůrazňuje však, že jeho návrh na skokové zvýšení nájemného pro stovky tisíc amerických rodin, které by až ztrojnásobilo výši poplatků za bydlení pro nejchudší, je doslova brutální.

Za nejbrutálnější označuje profesor skutečnost, že jde o součást širšího trendu - loni Trump a jeho spojenci v Kongresu vynaložili největší úsilí na předcházení si bohatých, například prostřednictvím daňových škrtů a zákoníku práce, ale i útokem na zdravotnickou reformu Baracka Obamy, jejíž osekání má umožnit daňové úlevy pro nejbohatší v řádech stovek miliard dolarů.

"Zdá se však, že letošní prioritou republikánské strany je vyhlásit válku chudým," píše expert. Vysvětluje, že tato válka se rozbíhá na mnoha frontách - návrhu omezení příspěvku na bydlení předcházely kroky k zásadnímu ztížení podmínek pro získání potravinových lístků a administrativa umožňuje republikány kontrolovaným státům zpřísňovat podmínky pro přístup k bezplatné lékařské péči, které mají ve skutečnosti omezit její dostupnost.

Také faktickou finanční deregulací a systematickým ořezáváním ochrany zákazníků finančních ústavů musíme vnímat především jako útok na ty méně majetné, jelikož chudé rodiny a méně vzdělaní pracující se stávají častěji oběťmi nekalé praxe bankéřů, připomíná nositel Nobelovy ceny. Otázka podle něj tedy nezní, zda se Trump a jeho přátelé snaží zhoršit, znesnadnit a zkrátit život chudým - to je považuje Krugman za očividné -, ale proč tak činí.

Trump jde proti svým voličům


"Jde o úsporu peněz?" ptá se profesor. Připomíná, že konzervativci si stěžují na nákladnost ochranných sociálních programů, ale tyto názory je těžké brát seriózně, pokud zaznívají od lidí, kteří hlasují pro nárůst rozpočtového schodku v důsledku daňových škrtů, navíc existuje důkaz, že některé kritizované programy dokážou to, co daňové škrty neumí - ve finále vracejí podstatnou část původních prostředků, jelikož vedou k lepšímu výkonu ekonomiky.

Jako příklad uvádí odborník program potravinových lístků, který nejen ulehčil život jejich příjemcům, ale má také pozitivní vliv na dlouhodobé zdraví dětí z chudých rodin, což z nich činí produktivnější dospělé, kteří tak s větší pravděpodobností budou platit daně, nikoliv záviset na sociální podpoře. To samé platí o bezplatné lékařské péči, jelikož poslední studie naznačují, že více než polovina všech vynaložených prostředků na zdravotní péči pro děti se později vrátí v podobě vyšších daňových odvodů od zdravějších dospělých, podotýká Krugman.

Pravice také s oblibou tvrdí, že programy na boj s chudobou spíše vytvářejí "past chudoby", jelikož omezují stimuly, aby se lidé snažili svůj život zlepšit, připomíná ekonom. Namítá však, že v reálu jen velmi málo Američanů, kteří mají nárok na potravinové lístky či bezplatnou lékařskou péči, může pracovat, ale nečiní tak.

Profesor souhlasí, že podle některých propočtů mohou některé programy pro nízkopříjmové skupiny odrazovat od práce. Deklaruje však, že důkazy také ukazují, že tento efekt je mnohem menší, než si politici myslí. Omezit ho přitom jde tím, že programy budou nastaveny štědřeji a pomoc se dostane nejen chudým, ale i osobám ohroženým chudobou, tvrdí Krugman. Kritizuje, že konzervativci toto nikdy nepovažovali za možnost.

"Co tedy ve skutečnosti stojí za válkou proti chudým?"
pokládá otázku laureát Nobelovy ceny. Konstatuje, že bolest, kterou tato válka působí je záměrná a nepramení z chyb, protože Trump a jeho přátelé netrestají chudé jen neochotně a z přesvědčení, že krutost je potřeba, ale protože krutosti páchat chtějí.

Krugman odkazuje na zjištění novináře Glenna Thrushe, že Trumpovi poradci označují prakticky všechny programy na pomoc chudým jako "sociální", termínem, který prezident považuje za hanlivý. Ekonom v té souvislosti ironicky připomíná, že Trump se přeci ve skutečnosti vypracoval sám a za žádný ze svých úspěchů nevděčí majetku, který zdědil.

Mnoho postav v současné americké administrativě a Kongresu jednoduše nemá žádný soucit s chudými, což zajisté částečně vychází z jejich rasových předsudků, soudí nositel Nobelovy ceny. Podotýká, že ačkoliv válka proti chudým výrazně více postihne národnostní menšiny, zasáhne také nízkopříjmové bělochy, včetně mnoha lidí, kteří volili Trumpa. Podle Krugmana ale zůstává otázkou, zda si to jeho tým uvědomuje.


- - -


 

Pietní shromáždění Oděsa 2014


Úlet Šichtařové, aneb jak reformovat systém penzí

$
0
0
Radim Valenčík
30. 4. 2018       RadimValenčíkPíše
Na článek Markéty Šichtařové mě upozornil můj přítel. Napsal mně:
"Zřejmě se tomu, stejně jako já, "zasměješ", ale ten článek Šichtařové se stal na idnes nejčtenějším.Signalizuje to, že i mladí zřejmě mají o tuto problematiku zájem... Zvaž prosím, zda by nebylo žádoucí, právě na idnes, na ten článek reagovat svým blogem."
Jednalo se o článek "Důchodová reforma jako podvod století" uveřejněný 20. 4. 2018, viz: https://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=659413
Moc jsem se nenasmál, protože Šichtařové fandím, ale tento článek je hodně slabý. Je projevem nepochopení toho, o co jde a jaké jsou v dané oblasti nevyužité možností. K reakci na článek se dostávám až nyní, protože jsem měl koncem týdne i přes celý víkend hodně práce. Uveřejňuji celý článek s mým červenými poznámkami:

 

Markéta Šichtařová: Důchodová reforma jako podvod století
Důchodová reforma bývala kdysi velkým tématem. Pak načas nějak vysublimovalo. A náhle se opět vrací. Mluví o něm vláda. A nedávno o něm mluvil i guvernér České národní banky Jiří Rusnok.
Prohlásil: "Mělo by se občanům zdůrazňovat, že státní důchod tu není od toho, že budete mít životní úroveň téměř nezměněnou, až půjdete do penze. Ten je tady od toho, abyste nespadli do bídy."
Mnohé politiky to nazvedlo ze židle. Smutné. Protože já už si skoro myslela, že to, co guvernér prohlásil, je každému jasné. Že zrovna tohle nikoho ze židle nezvedne. Ne že bych příliš často s guvernérem souhlasila, ale v tomhle má jednoduše pravdu. Kdo s ním nesouhlasí, jenom nechápe základní ekonomické zákonitosti a snad by raději ani politikem neměl být. 

K tomu:
Šichtařová článek pěkně vygradovala. Hloupí, populističtí a zbabělí politici, které nikdo nemá rád, se pokoušejí získat body na moudrém varování, které vyslal guvernér ČNB Rusnok méně znalé veřejnosti...
Nejdříve jen připomenu, že jsem na uvedený výrok též reagoval. Dokonce třemi články:
Rusnokův největší přešlap: Výrok mylný a zlý (již 1. dubna)
http://radimvalencik.pise.cz/5587-rusnokuv-nejvetsi-preslap-vyrok-mylny-a-zly.html
A hned jsem byl tvrdě napaden ve Svobodném fóru i jinde, takže jsem přidal další dva články, jen připomenu:
http://radimvalencik.pise.cz/5588-k-rusnokovi-muj-clanek-v-piratskych-listech.html
http://radimvalencik.pise.cz/5590-jeste-k-penzim-a-rusnokovi.html
Patrně někomu hodně záleží na udržení nepravdivého mýtu.
Podívejme se však, jak bude Šichtařová ve prospěch své myšlenky argumentovat:

Pokračuje Šichtařováná:
To ovšem neznamená, že se nám politici nebudou snažit ve volbách opět prodat myšlenku, že vědí, jak důchodovou reformu vyřešit, aniž by to bolelo.
V poslední době je docela populární myšlenka garantovaného příjmu. Vychází z očekávání, že v příštích letech vytlačí roboti téměř polovinu lidí z trhu práce. Lidé se jim nebudou schopni v produktivitě vyrovnat a (údajně) se z nich stanou nezaměstnatelní. Aby tito nezaměstnaní a nezaměstnatelní nebyli žebráky nebo teroristy, chtějí jim politici nabídnout garantovaný příjem. Konečně se tak má levici naplnit pohádka o pečených holubech, kteří padají sami do huby.
Lidé s garantovaným příjmem podle téhle představy nebudou chodit do práce, peníze budou dostávat od státu za to, že jsou jeho občani a chodí volit své vládce, a pracovat budou roboti. Vznikne jedna univerzální dávka, která nahradí všechny ostatní. To má údajně přinést řadu pozitiv. Krom toho, že lidé nebudou muset vstávat s otravným budíkem, budou mít i víc času, začnou se zase množit a sportovat.

Ponechme stranou jednoduchý fakt, že kdo není vystaven ani minimálnímu stresu a nutnosti shánět si obživu, zakrní, zblbne a naopak se množit přestává – to je víc biologicko-filozofická otázka. Jednodušeji zodpověditelnou otázkou je, kde na to vzít. A jak jsme se dopočítali (viz kniha Robot na konci tuneluŠichtařová & Pikora, s. 255 - 264) – je to pro český státní rozpočet naprosto neufinancovatelné, má-li to fungovat tak, jak si zastánci garantovaného příjmu představují. Respektive nemá-li se idea garantovaného příjmu smrsknout jen na jakési životní minimum. Ještě jinak řečeno: Garantovaný příjem je nesmysl
.
Nicméně pro populistické politiky je natolik fascinující, že se jej pokouší realizovat. Ve Švýcarsku proběhlo o garantovaném příjmu referendum a Švýcaři ho odmítli. Nyní na vzorku populace probíhá test s garantovaným příjmem ve Finsku. Fantasti mluví o daních z robotů, jako by to byly nové peníze kryté zlatem a ještě spadlé z nebe. Ty by měly garantovaný příjem zaplatit. Realističtější lidé mluví o tom, že by stačilo zrušit všechny neziskovky a peněz by bylo dost. Ovšem mýlí se také. Na garantovaný příjem je potřeba tolik peněz, že peníze pro neziskovky jsou kapkou v moři.

K tomu:
Všimněte si, jak obrovský prostor Šichtařování věnuje problematice, která s penzijní reformou vůbec téměř nesouvisí. Polovinu svého článku! Osobně také považuji garantovaný příjem za blbost. Nebezpečnou blbost. V ekonomice, ke které jdeme, bude práce pro všechny, bude spíše nedostatek kvalifikovaných lidí. Ale to je opravdu jiné téma.

Pokračuje Šichtařová:
Garantovaný příjem je stejná fikce jako bezbolestná důchodová reforma. Nebo jako fungující komunismus. Jsou to všechno jen socialistické pokusy, které z principu nemohou vyjít, protože opomíjejí, že aby ekonomika fungovala, musí existovat určitá míra soutěživosti, tedy konkurence. To je ten hnací motor, který generuje peníze. Bohužel ještě než se ukáže, že tyhle pokusy jsou stejně hloupé jako pokusy o zavedení komunismu, budou velmi drahé a jen přispějí k finančnímu kolapsu těch, kteří už dnes jsou předlužení a jedou na hraně.
K tomu:
To je argument, co?! Vždy jsem články Šichtařové sledoval pozorně a vždy jsem v nich shledával určitou logiku. Ale toto je z úplně jiné cenové kategorie. Vždy záleží totiž na tom, jakou reformu máme na mysli. T toho, co Šichtařová píše, je zřejmé, že ona ani netuší, jak lze efektivně reformovat penzijní systém.
Existuje totiž bezbolestná, na dobrovolnosti a současně i na konkurenci založená reforma, kterou jsem stručně nastínil v reakci na Rusnoka:

1. Není pravda a je to záměrně vnucovaná lež, že současný penzijní systém není dostatečně stabilní, aby v myslitelné budoucnosti 50 let z prostředků, které jsou a budou do něj odváděny, zajistil solidní výplatu důchodů. Tedy nikoli jen nějakou "žebračenku". Protože lidé do něj prostředky již odvedli, byla by jakákoli redukce výplat zlodějinou. Z tohoto hlediska lze Rusnokův výrok chápat něco jako sondování půdy pro ideovou přípravu takové zlodějiny.

2. Pokud se stávající systém bude rozumně reformovat (ve smyslu např. Vostatkova plně zásluhového systému s jednotnou základní dávkou), mohou být penze na hodně dobré úrovni. Systém bude totiž motivující a to povede k podstatnému zvýšení penzí. A pokud by se přechod k plně zásluhovému systému s jednotnou základní dávkou realizoval s využitím námi navrhované postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění, zvýšil by se důchod všem, těm, kteří by byli schopni realizovat strategii prodloužení doby svého produktivního uplatnění (včas se na ni připravili) podstatným způsobem (dokonce až na několikanásobek, ale vhodnější strategií by ve vyšším věku bylo postupné rozvolňování profesní angažovanosti).

3. Zatím jsme byli jen u omylů Jirky Rusnoka. Teď k jeho podrazáctví. Jirka Rusnok dobře ví, že finanční trhy čekají turbulence, jejichž průběh, intenzitu a důsledky není nikdo schopen zcela odhadnout a patrně si je ani představit. Neexistuje žádný spolehlivý způsob, jak se dnes dostatečně na stáří zabezpečit formou úspor. Rozhodně není žádný spolehlivější způsob, než investovat do plně zásluhového průběžného systému tím, že člověk bude racionálně projektovat strategii celoživotního uplatnění.

4. On vlastně Jirka Rusnok říká – dejte nám svoje úspory a my se vám už o ně postaráme. Přitom dobří ví, že už dnes je toxicita (nesplatitelnost dluhových aktiv různého druhu) míchaná prakticky do všech investičních fondů, do kterých prakticky vynuceně musejí občané nižšího a středního (dokonce i vyššího středního) stavu své úspory vkládat. Ani jiná finanční aktiva na tom nejsou lépe a jsou v rukou velkých hráčů, kteří své hry rozehrají drsně a nemilosrdně.

5. Nyní se vraťme ještě k omylům Jirky Rusnoka. Průběžný systém, dokonce již ten současný, je důležitým "tmelem" společnosti, integruje ji. Mimo jiné i proto bychom si ho měli hájit. Není to kořist, na kterou lze zvát supy k hostině. 

6. Ten systém, který navrhujeme, by podstatně přispěl k mezigenerační soudržnosti, k racionálnímu a zodpovědnému chování z hlediska nabývání a uplatnění schopností každým člověkem. Změnil by myšlení tolik potřebným směrem k dlouhodobosti, k perspektivě, k reálné a realizovatelné vizi dalšího vývoje.
Podrobně je náš návrh reformy (včetně a s důrazem na jeho realizaci) podán ve třech na sebe navazujících monografiích, které jsou plně ke stažení zde:
Vybírám jen jednu z podstatných pasáží:

Postgraduální nadstavbou systému penzijního pojištění nazýváme systém penzijního pojištění osob v době, kdy dospěli ke statutárnímu důchodovému věku  a kdy nadále zůstávají produktivně (výdělečně) činní. (Takto lze označit i současný stav odchodu do důchodu.) - Plně zásluhová postgraduální nadstavba systému penzijního pojištění je taková, ve které to, co do ní člověk odvede (ze své výdělečné činnosti, z obětovaného nároku na důchod i z průběžně vznikajících nároků v rámci této nadstavby) získává zpět v podobě navýšení svého důchodu na základě doživotních výplat vypočítaných dle průběžně aktualizovaných úmrtnostních tabulek. (Námi navrhovaný systém počítá s určitým zdaněním důchodů vznikajících v rámci postgraduální nadstavby; je tedy jen relativně uzavřeným, což má ovšem své odůvodnění v situaci, kdy dojde k rozšiřování postgraduální nadstavby a postupné přeměně současného systému do podoby NDC s jednotnou základní dávkou, která v systému zajistí příjmovou solidaritu. Plně uzavřená je taková postgraduální nadstavba, ve které jsou mezi účastníky rozdělovány pouze ty prostředky, které jsou do ní odvedeny. Nejsou z ní prostředky ani vyváděny, ani není dotována. (Toto platí pro námi navrhovaný systém s určitými dílčími výjimkami, jejichž funkčnost zdůvodníme.) Plně zásluhová a plně uzavřená postgraduální nadstavba současného průběžného systému penzijního pojištění je součástí sociálního zabezpečení a má charakter průběžného systému penzijního pojištění. 

V prodloužení doby produktivního uplatnění osob v důchodovém věku na profesních trzích jsou výrazné ekonomické rezervy a zdroje, které lze ocenit jak kvalitativně (dopady na kvalitu života), tak kvantitativně (prostřednictvím ukazatele HDP). Je to  i nejpřirozenější reakce na sociální výzvy spojené demografickými a sociálními proměnami společnosti. Ekonomický a společenský význam mají zejména ty formy prodloužení doby produktivního uplatnění osob v důchodovém věku na profesních trzích, které předpokládají komplementaritu a synergičnost efektů zaměstnání lidí několika generací (tj. které předpokládají mezigenerační spolupráci a mezigenerační přenos poznatků spojených s profesními i životními zkušenostmi). K mezigenerační spolupráci a mezigeneračnímu přenosu poznatků dochází zejména v případě, kdy se efektivně rozvíjí týmová práce jak ve sféře vědy a výzkumu, tak i v oblasti podnikové praxe. Týmovost je jednou z hlavních cest zvyšování inovačního potenciálu společnosti, reagování na výzvy související s Průmyslem 4.0 a zvyšování konkurence schopnosti naší země.

(Radim Valenčík a kol. Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem. Vysoká škola finanční a správní, a.s., 2017. ISBN 978-80-7408-150-7, s. 20-21).
Možná, že ještě lepší je tento příklad: Začal jsem dělat doživotní experiment sám na sobě a po dosažení věku 65 počítat, o kolik by mně v námi navrhovaném systému každý měsíc důchod vzrostl.  Zde je výsledek (cituji z "reportu"), který budu dávat každý měsíc:

"Těch je 12 (měsíčních výplat) * 12,5 (roků očekávaného dožití) = 150.
Takže z takto "uložených" 40 tisíc korun budu mít doživotní výplatu 267 korun měsíčně.
To není zase tak málo. Přitom pokud se mně nebude měnit příjem, bude se měsíční přírůstek neustále zvyšovat, jak si ukážeme za měsíc.

Snad jen malá poznámka. Systém je konstruován tak, aby se sám indexoval podle inflace, resp. růstu platů. Je z tohoto hlediska stabilní, takže můžeme klidně vše počítat ve stálých cenách. Nebyl by takový systém nejlepší formou úspor?"
Dlužno ještě zdůraznit, že navrhovaný systém je odolný i vůči těm nejdrastičtějším turbulencím na finančních trzích, a to právě proto, že je průběžný. S inflací rostou i platy, tedy to, co se v uzavřeném systému bude každý měsíc rozdělovat.
Pokračuje Šichtařová:
A úplně analogicky skončí i případný fantas jménem bezbolestná penzijní reforma. Pokus o bezbolestné řešení rovná se neřešení. A to se rovná rozvrácení naší kultury kulturou jinou. Tou, která má děti. Děti jsou totiž zatím jediným známým způsobem, jak může celá populace v důchodu rozumně a dlouhodobě fungovat na lepší úrovni než na prostém existenčním minimu. "Všimnul" si toho už i MMF: Ten vyzval vyspělé ekonomiky, aby své důchody "vyřešily" přijetím imigrantů.
To je ovšem zrovna tak fantaskní nápad jako věřit v garantovaný příjem. Data a poměrně jednoduchá analýza ukazují, že dnešní typ imigrace problém se stárnutím populace vůbec neřeší. (Že by to snad MMF nevěděl...?!) Jde totiž o to, že imigrace taková, jaká existovala třeba v 70. - 80. letech, skutečně byla pro hostitelskou zemi výhodná. Například Jugoslávci přicházející do Německa tamní ekonomiku rozpohybovali. Stejně tak Češi migrující do USA se do tamního trhu zapojili v průměru dokonce lépe než původní obyvatelé. Důvod byl ten, že tehdy migrovala hlavně elita, které v despotických režimech nemohla plně využít svých nadprůměrných schopností. Dnes naopak v průměru častěji výchozí zemi opouštějí lidé, kteří již v domovině mají problémy uplatnit se na trhu práce. Cílové země proto jsou voleny nikoliv tak, aby nabídly uplatnění na trhu práce, nýbrž aby nabídly sociální zabezpečení. Jinými slovy, dnešní typ migrace neřeší důchody, naopak s imigrací počet ekonomicky neaktivních lidí ještě roste.
Bohužel vysvětlovat dnešním voličům, že dvě děti jsou technicky pro důchody málo, je nepopulární, a tak se naděje obrací k testování pitomostí. Politici hledají zdroje snad už dvacet let a ještě žádné nenašli. Čekat na reformu připomíná čekat na Godota nebo na objev perpetuum mobile. Pokusy o penzijní reformu jsou historií chyb.
K tomu:
Ve zdůraznění významu investic do dětí má Šichtařová pravdu. Má pravdu i v odmítání řešení v podobě podpory jakékoli imigrace. Její varování jsou zde na místě. Ale je to zase vybočení z logiky. S tím, jak reformovat penzijní systém, přitom bezbolestně, to opravdu, ale opravdu vůbec nesouvisí.
Pokračuje Šichtařová:
Vláda Petra Nečase se o reformu pokusila, ale tlačila ji silou a naprosto ji zpackala. Výsledkem bylo, že ji následující vláda zrušila, což byla další chyba, protože to nejhorší, co se může důchodové reformě stát, je, že ji neustále někdo mění. Je u ní totiž potřebná důvěra obyvatelstva. Jak mohou ale lidé reformě věřit, když jedna reforma střídá druhou.? Přece si někam neodložím peníze na čtyřicet let, aby bylo za čtyři roky všechno jinak!
Vládní politici už od ledna prohlašují, že důchodová reforma je pro ně stěžejní. Neumím si představit, jak ti, kteří nedokáží půl roku na čtyři léta sestavit vládu, chtějí sestavit na dalších čtyřicet let důchodovou reformu. Mluví o Státním důchodovém úřadu. Z toho aby jeden dostal osypky: Další úřad. Už jste někdy viděli, aby existence nového úřadu vygenerovala existenci nových peněz? To je snad odklon od trajektorie vymírající společnosti, kde má práce a zábava přednost před dětským smíchem?
A tak dojdeme k jedinému závěru: Každý si musí spořit sám. Kdo to nechápe, jednou zapláče.
K tomu:
Problém Nečasovy reformy byl přece v něčem jiném – v pokusu udělat z fondového systému skládku toxických finančních aktiv. Vím, o čem mluvím. Před pár dny jsem byl na konferenci k penzijnímu systému v Lodži. Všechny země (pobaltské, visegrádské), které mají část penzijního systému založenou na fondovém, mají dnes obrovské potíže a pozastavují výplaty. A řešení v podobě vlastního spoření? To může v podílových fondech dopadnout stejně špatně v turbulencích, které nás na finančních trzích čekají.
Otázka ovšem zní ještě jinak. Jak je možné, že Šichtařování vůbec nezná výsledky naší práce, které byly předneseny na řadě odborných fór (jsou uveřejněny v hlavním sborníku konference pořádané v rámci Potůčkova týmu, na řadě dalších konferencí, v jedné byl příslušný příspěvek oceněn jako nejlepší, byly uveřejněny v impaktovaných časopisech, v již zmíněných monografiích...)? – Není to jen její vina. Současná věda funguje absurdním způsobem a je tlačena, aby každý jen psal a nečetl, aby se co nejvíce snížila prestiž odborných fór. A do mainstreamových medií popularizace výsledků, které se "nehodí" (neslouží účelově k přeměně malé země ve skladiště finančních toxických aktiv) nemá šanci proniknout důležité upozornění.
O to víc je důležitější, aby se lidé snažili pochopit, o co jde, a aby vědomí toho, že existuje cesta, jak se ze současných problémů dostat, trpělivě šířili. Nic lepšího v současné době nevymyslíme.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5671-ulet-sichtarove-aneb-jak-reformovat-system-penzi.html

Ministerstvo obrany Sýrie ukázalo protiraketové komplexy, které sestřelily více než 70 řízených střel nepřítele

$
0
0
Igor Korotčenko
1. 5. 2018     zdroj
Na kanálu Youtube Ministerstva obrany Syrské arabské republiky je vystaven videoklip, na němž jsou předvedeny protiraketové komplexy, které jsou ve výzbroji syrské armády (Buk-M2E , Pancíř-C1, Pečora-2M a další) a které se zúčastnily odražení raketových úderů USA, Velké Británie a Francie 14. dubna tohoto roku v reakci na údajné používání chemických zbraní Bašárem Asadem ve Východním Gutě. 



Podle údajů Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace se syrské protiraketové obraně podařilo sestřelit 71 řízených raket, celkem byly na Sýrii vystřeleny 103 tyto rakety. ... ruští vojenští poradci v průběhu intenzivního výcviku "hustili" do Syřanů bojové výpočty, což podstatně zvýšilo jejich profesionalitu.

Při setkání s vysoce postaveným ruským vojenským zdrojem, které se konalo krátce po 14. dubnu, bylo oznámeno, že v uplynulých měsících specializované brigády profilových podniků obranného průmyslového komplexu RF prováděly technické prohlídky a neplánované údržbářské práce na všech syrských zenitových raketových komplexech, čímž jejich bezchybný stav dosáhl 100%. Zároveň ruští vojenští poradci v průběhu intenzivního výcviku "hustili" do Syřanů bojové výpočty , což podstatně zvýšilo jejich profesionalitu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

1. máj v Moskvě

$
0
0
1. 5. 2018, Ďouba, zdroj: RT, video

V Moskvě právě proběhl prvomájový pochod pracujících, zájemci mohou atmosféru svátku nasát z přiloženého videa RT. 


Určitě není nutné sledovat celý hodinový přenos, stačí pár minut. Je to zajímavé: doba se změnila, lidé by mohli sedět doma, vyměnit průvod za seriál, ale lidé jdou...



1. máj v Moskvě 2018


Viktorka Čerencova - dívka, zpívající v autě. Také o Praze! - májový tip kulturního referenta NR

$
0
0
Viktorija Čerencova
1. 5. 2018, Petr Ďoubalík

Viktorija Čerencova (Виктория Черенцова), píseň "Vlast", video - text, překlad


Když se v písničce zpívá o Praze, mohli bychom si ji poslechnout, ne?

"...babiččiny pohádky o lásce a odvaze, kde dobro a pravda chrání bílé světlo, dědečkovy medaile za Berlín i za Prahu, a jarní slavnostní ohňostroj. Vím, že všichni dohromady jsme národ, a štěstí mé letí a radost má zpívá..."



Sledoval jsem nedávno zbrusu nový ruský seriál "Břízka (Berjozka)", povedené dílko, jehož děj začíná v osmdesátých letech a končí v roce 2018. Mají tam v RF nyní mnoho podobných seriálů, kde lze sledovat celý "životní oblouk" hlavních postav, často od předválečných let až do současnosti. Škoda, že to u nás nemůžeme vidět, je to velmi poučné a koukatelné.
V úvodu "Berjozky" vždy zní písnička "Daleko". Byl mi příjemný hlas neznámé interpretky a tak jsem hledal a našel Viktorii Čerencovou. Už několik týdnů mne léčí její hlas, písničky i veselé oči.

Písnička Sergeje Trofimova (zasloužilý umělec RF) - "Vlast (Rodina, Родина)":
Nacházíme se v čase, kdy si připomínáme konec světové války i Pražské povstání. Objevil jsem díky Viktorii píseň "Vlast", která se tak trochu dotýká i Prahy. Složil ji a zpívá Sergej Trofimov, ale na slavnostním koncertu ji nedávno zpíval právě v duetu s Viktorií. A v autě za volantem ji pro nás zazpívá samotná Viktorka. Někdy příště přidám i její vlastní písničky, skládá si sama hudbu i text.

Nejprve varianta v autě, která je nejvíce charakteristická pro V. Čerencovou:

Varianta z koncertu, duet S. Trofimov a V. Čerencova:

Varianta "lidová tvořivost" - videoklip sestavený z tématicky blízkých fotografií, zpěv S. Trofimov:

Dvě podobné varianty "lidové tvořivosti":


A závěrem text a překlad:
Překlad: Ďouba NR

Родина (Музыка и слова: Сергей Трофимов)

Золотые маковки церквей над рекою,
Земляника спелая с парным молоком,
Я бегу по скошенной траве, а надо мною
Небо голубое высоко.
Я ещё мальчишка лет пяти,
И радость моя поёт, и счастье моё летит.

Vlast (hudba a slova: Sergej Trofimov)

Zlaté báně kostelíků nad řekou, zralé lesní jahody s čerstvým mlékem,
Běžím po pokosené trávě a nede mnou vysoké modré nebe.
Jsem ještě klučina (děvče) roků pět, a radost má zpívá a štěstí mé letí.

Бабушкины сказки про любовь и отвагу,
Где добро и правда белый свет берегут,
Дедовы медали за Берлин и за Прагу,
И весенний праздничный салют.
Знаю, что все вместе мы народ,
И счастье моё летит, и радость моя поёт.

Babiččiny pohádky o lásce a odvaze, kde dobro a pravda chrání bílé světlo,
Dědečkovy medaile za Berlín i za Prahu, a jarní slavnostní ohňostroj.
Vím, že všichni dohromady jsme národ, a štěstí mé letí a radost má zpívá.

Это всё моё родное, это где-то в глубине,
Это самое святое, что осталось во мне.
Это нас хранит и лечит, как Господня Благодать,
Это то, что не купить и не отнять.

To vše mé milé, je někde hluboko,
Je to nejsvatější, co zůstalo ve mně.
To nás ochraňuje a léčí, jako dar Boží,
To je to, co nelze koupit ani vzít (sebrat, odebrat, odejmout...).

Время равнодушное пройдёт по округе,
Вычеркнув родные для меня адреса,
Мы познаем прибыль и расчёт, но друг в друге
Перестанем видеть небеса.
И когда мне станет тяжело,
Я снова скажу себе всем временам назло -

Čas lhostejný proběhne kolem, smaže blízké mi adresy,
Naučíme se počítat zisk, ale jeden v druhém přestaneme vidět nebe.
A až mi bude těžko, opět si řeknu, všem okolnostem navzdory -

Это всё моё родное, это где-то в глубине,
Это самое святое, что осталось во мне.
Это нас хранит и лечит, как Господня Благодать,
Это то, что не купить и не отнять.

To vše mé milé, je někde hluboko,
Je to nejsvatější, co zůstalo ve mně.
To nás ochraňuje a léčí, jako dar Boží,
To je to, co nelze koupit ani vzít (sebrat, odebrat, odejmout...).


Alexandr Bogdanov - jeden z milionů padlých. Padl 1. 5. 1945 nedaleko Chocně

$
0
0
parašutista, poručík
Alexandr Bogdanov
padl 1.5.1945 v Chocni
1. 5. 2018, Ďouba, zdroj: Dobříkovské noviny

1. května 1945 podnikají partyzáni z obce Dobříkova útok na letiště Mrázovy továrny v Chocni pod velením lajtnanta parašutisty Alexandra Bogdanova, který za přestřelky byl zasažen z kulometu do plic a srdce a tím usmrcen. Pohřben byl v lese nad obcí Sruby, vedle triangulačního bodu, kdež mu byl 28. 5. 1945 odhalen pomník s nápisem v ruském a českém znění „Parašutista poručík Alexandr Bogdanov padl v boji s Němci 1. 5. 1945“

Nedávno jsem se byl proběhnout v jednom krásném lese nedaleko Chocně. Matně jsem si pamatoval, že tam v jednom místě je pomník, který nějak souvisí s koncem války. Pohledem na digitální mapu jsem si potvrdil, že je to pravda. Dnes vám chci předat informaci, kterou jsem získal.




V tom místě je pochován Alexandr Bogdanov, sovětský partyzán, který padl v bojích s fašisty právě před 73 lety - 1. 5. 1945. Pomník je v dobrém stavu, čistý, zachovalý, prakticky beze změny. Jen les za jeho zády se mění, jednou je na fotografiích na mýtině, jindy v houštině, nyní ve vzrostlém lese. Čerstvé květiny vypovídají o tom, že lidé nezapomínají.

Vypůjčil jsem si článek, zveřejněný před 3 lety v Dobříkovských novinách, který dal autorům hodně práce. Byla by proto škoda, aby se nedostal k většímu okruhu čtenářů.

Dobříkovské noviny - mimořádné vydání. 2. světová válka s odstupem 70 let (dnes 73 let - pozn. NR)
Vydal Obecní úřad Dobříkov 5. 5. 2015

ÚVODNÍK K MIMOŘÁDNÉMU ČÍSLU DOBŘÍKOVSKÝCH NOVIN

Vážení čtenáři!

Do rukou se vám dostává další mimořádné číslo Dobříkovských novin, tentokrát věnované ukončení II. světové války. Tento největší válečný konflikt v lidských dějinách, prošel také kolem našich domovů a závěr války přinesl všem naději, utrpení, zkázu, úlevu, nejistotu a znovu naději na lepší svět, který už nikdy nedovolí opakování něčeho podobného. Dvacáté století je někdy nazýváno stoletím šílených diktátorů. Tím na prvním místě byl jistě Adolf Hitler, ale nebýt pro něho příznivých okolností, které mu poskytlo tehdejší pojetí demokracie, veřejné mínění, tehdejší mocnosti a jiní příznivci, skončil by jako bezvýznamná figurka. Ale stalo se…

Tedy něco málo střípků jako připomenutí událostí u nás a v okolí před sedmdesáti lety u nás a blízkém okolí.


Jiří Svatoš 

























Dobová fotografie z Vysokého Mýta – Sovětský tank ve Vysokém Mýtě 9. května 15:45

Fotografii zapůjčilo Regionální Muzeum Vysoké Mýto


KRONIKA DOBŘÍKOVA  - KONEC II. SVĚTOVÉ VÁLKY V DOBŘÍKOVĚ

24.1.1945 v 14.21 hod. projížděl zdejším obvodem transport politických vězňů, dopravovaných z tábora Osvětim v Polsku směrem ku Praze. Vězňové byli směstnáni v nekrytých nákladních vozech, polonazí a vystaveni účinkům hladu a mrazu, takže cestou umírali. Bestiální nacisté vyhazovali během jízdy své oběti z vagonu na trať. Toto jednání otřáslo nitrem každého zdejšího občana. Mrtvoly byly většinou v papírovém prádle a každá byla opatřena na levém předloktí vytetovaným číslem. Šlo ponejvíc o židovské příslušníky. 

Sedm mrtvol nalezeno na katastru obce Sruby, kdež byly též na hřbitově pohřbeny. Mrtvoly byly opatřeny těmito čísly: 187 028 – 127 013 – B 105 61 – A 14123 – A 8243 – B 105 91 – B134 25.

Pět mrtvol nalezených na katastru obce Dobříkova a pohřbených na hřbitově v Zámrsku, opatřeno bylo těmito čísly: B 100 11 – 129 625 – B 5375 – B 5596 – 9253.

Jedna mrtvola nalezena v katastru obce Janovičky a pohřbena na Vraclavi. 

Jednalo se o pochody smrti, kdy hladem a mučením vysílená těla neodolávala krutým mrazům zmučení lidé cestou hromadně umírali, nedočkajíce se konce války, který byl již tak blízko.

Začátkem února 1945 počínají Dobříkovem projíždět transporty ruských a anglických zajatců. Ruští zajatci jsou ve velice zuboženém stavu, vyhublí, zašpinění a otrhaní a bez řádné obuvi. Obyvatelstvo zajatce všemožně podporuje a v obci Dobříkově jsou pořádány sbírky pro zásobovací akci zajatcům v Chocni a Horním Jelení. Obyvatelstvo dle možností poskytuje potraviny, které jsou sváženy do Chocně a Hor. Jelení. Angličtí zajatci dary odmítají ve prospěch zajatců Ruských, neboť jsou zásobováni ze své vlasti prostřednictvím Červeného kříže.

20. února vydán zákaz poskytovati ruským zajatcům cokoliv, hlavně potraviny.

8. března na udání Nikolaje Drobotyho, Ukrajince, bydlícího v obci Zámrsku již od první světové války a stojícího ve službách okupantů přijíždějí na autech němečtí vojáci a pátrají po ruských zajatcích. V kolnách velkostatku zadrželi celkem pět zajatců, které odvezli neznámo kam. Ostatní tam se ukrývající na upozornění včas uprchli, nebyli dopadeni. 

V obci Dobříkov při prohlídkách rovněž nenalezeno žádných zajatců.

23. března zemřel v obci Rzy ruský občan Štěpán Maklakov, zdržující se v Čechách již od první světové války jako bývalý zajatec. Maklakov přechovával ve svém obydlí ruské parašutisty a partyzány, zdržujíce se v lesích u Dobříkova, je podporoval a získal si tím velké zásluhy a sympatie obyvatelstva. Jeho pohřbu zúčastnilo se velké množství občanů z celého okolí. Nad rakví hrána byla píseň Volga  při jejichž zvucích ani jedno oko nezůstalo bez slz.

12.  dubna obdrželi Němci zde se zdržující pokyn o přípravě k vystěhování se.

13.  dubna o 1. hod noční byla vyhozena partyzány železniční trať mezi obcí Janovičky a Sedlíšťka. Provoz na dráze byl na několik hodin přerušen.

15. dubna druhá prohlídka obce Dobříkova a Rzů jednotkami říšskoněmeckého vojska SS. Pátráno po parašutistech jakož i vysílacích stanicích. Pouze u obce  Rzů zastihli nemocného ruského zajatce, kterého odvezli.

20. dubna odzbrojuje bývalý ruský legionář Jan Martínek ze Zámrsku skupinu Němců, kteří do obce přijeli na motorovém vozidle. Na Martinkovu domluvu, Němci zbraně i s autem a moderní vysílačku Martínkovi odevzdali. Zbraně byly bezpečně uschovány a bylo jich pak užito se zdarem v revolučních dnech. Vysílačka byla dopravena k parašutistům, zdržujícím se v lesích u Dobříkova. Celkem bylo uschováno 7 karabin s patřičným počtem nábojů.

23.dubna zastřelen ve svém bytě v Zámrsku partyzány zrádce a udavač Nikolaj Droboty. 

Předchozím jsou vylíčeny významnější události předcházející našemu národnímu odboji, a které byly sepsány dle nejlepšího vědomí, ač toto vylíčení nezahrnuje všechno a všechny oběti a strádání, která obyvatele Dobříkova přinesli. Postoj všeho českého obyvatelstva v Dobříkově byl již od prvních dnů okupace odmítavý a nepřátelský.

Neorganizovaní jednotlivci z vlastního popudu i při značném nebezpečí počali s účinnou propagandou rozšiřováním zpráv z londýnského rozhlasu, zesměšňováním germánských nařízení a vtipy zesměšňující Hitlera a Německé politiky, jakož i sabotováním germánských nařízení. Účelu těchto počínání bylo plně dosaženo tím, že ve většině obyvatelstva byla bezvýhradná důvěra v konečnou porážku Německa, až na několik málo zatvrzelců, kteří však nejsouce vítězstvím Německa na 100% přesvědčení, báli se škoditi.

Nastala doba persekuce. Nejhůře řádí německá soldateska po smrti Hendrichově. V obci Tyníštku byl zatčen 28.6.1942 mladý chemik Jan Bureš, narozený 4.5. 1922, nadějný a oblíbený hoch, který byl jediným synem železničáře Roberta Bureše z Tyníštka. Ten byl pak dne 30.6.1942 v Pardubicích popraven. Bureš byl ve spojení s ilegální skupinou ministerského předsedy zv. „ Eliáš“, do níž byl též zapojen Čech, jistý redaktor jménem Hanka z Prahy, který ale zradil. Zrada redaktora Hanky byla zkázou chemika Bureše a mnoha jiných.

V německém koncentračním táboře v Buchenwaldu trpěl Miroslav a Josef Podhájecký z Dobříkova, dále pro zemědělský přestupek odsouzen německým soudem k 15. měsíčnímu vězení Ladislav Svatoš, řezník Rudolf Zerzán z Dobříkova odsouzen pro černý obchod s masem k trestu 2 a půl roku vězení. Ten se domů po skončení války nevrátil a koluje verse, že když byl s druhými odsouzenými převážen lodí do Norska, byla na moři torpedovaná a tato se všemi převáženými potopila.

Na práci v Německu byl totálně nasazen Karel Peřina nar. 26.12.1922. Při postupu Američanů byl dne 25.3.1945 v

Dammtadtu střepinou granátu usmrcen. Jeho matka roz. Kadrmasová zemřela 2.12.1945 ze žalu nad ztrátou syna Karla.

Když na počátku roku 1945 procházeli zdejší obcí transporty ruských zajatců, byli obyvatelstvem vítáni spontánně jako bratři. Přemnozí unikli zajetí útěkem do zdejších lesů a byli přijati obyvatelstvem s láskou a nebývalou obětavostí. Byli opatřeni šatstvem, potravinami, potřebným nářadím a všemi pomyslitelnými prostředky. V této akci vynikali skoro všici obyvatelé Dobříkova, v jejíchž blízkých lesích se zajatci zdržovali. Z těchto zajatců se později utvořily partyzánské oddíly, pod vedením ruského majora Borise Petroviče Charytonova, jehž krycím jméno bylo Krylov. Ten zde přistál s parašutisty Sergejem Ivanovičem Labočukem, lajtnanem Sapko, lajtnantem Valčinskym, lajtnantem Alexandrem Bogdanovem a seržantkou Saratovou. Tito ruští parašutisté požívali rovněž přístřeší a všemožné podpory od obyvatelstva, obce Dobříkova.

Byli vybaveni zbraněmi a vysílacími stanicemi, jimiž podávali získané poznatky a zprávy o pohybu německých vojsk, příslušným svým vojenským velitelstvím Rudé armády. Zprávy pro vysílání získávali částečně od zdejšího obyvatelstva, jakož i osob z odbojného hnutí ze širokého okolí.

Úřadům německých okupantů nezůstalo však hnutí o podpoře parašutistů, partyzánů a zajatců utajeno a ty provedli v měsíci březnu 1945 v obci Dobříkově a v lesích u této obce prohlídky, avšak bez výsledku, ježto obyvatelstvo své ochránce jednak dobře ukrylo a jednak včas před nebezpečím varovalo. Prohlídky ty prováděli příslušníci Vlasovovy armády.

Za nějakou dobu dochází v obci Dobříkově k druhé prohlídce za součinnosti Gestapa SS, kteří řádí v podezřelé části Dobříkova. Obyvatelstvo mlčí, tajná ruská vysílačka, jíž používají parašutisté, a kterou hlavně okupanti hledali, šifruje bezpečně dále.

Organisované odbojové hnutí nastává ve zdejší obci koncem měsíce března 1945, kdy se utváří ilegální národní výbor. Již více dní před výzvou k všeobecnému odboji jest vyhazována trať, vedoucí kolem obce Dobříkova a tím rušen odsun německých vojsk.  To děje se za pomoci ruských partyzánů, utvořivších se ze zajatců, společně s osobami z odbojného hnutí, které se pro věc s nasazením života obětovaly. Této akce se také účastnil Karel Koziol z Dobříkova, který upozorňoval na poměry na železniční trati, určoval vhodná místa k těmto zákrokům, kterých se činně jako železniční zaměstnanec zúčastnil.

1. května 1945 podnikají partyzáni z obce Dobříkova útok na letiště Mrázovy továrny v Chocni pod velením lajtnanta parašutisty Alexandra Bogdanova, který za přestřelky byl zasažen z kulometu do plic a srdce a tím usmrcen. Pohřben byl v lese nad obcí Sruby, vedle triangulačního bodu, kdež mu byl 28.5.1945 odhalen pomník s nápisem v ruském a českém znění „ Parašutista poručík Alexandr Bogdanov  padl v boji s Němci 1.5.1945“

V den všeobecného odboje dne 5.5.1945 vystupují z lesa u Dobříkova partyzáni parašutisté v bojové síle 60-ti mužů pod velením majora Charitonova, kteří se ubytují v obydlí Františka Jiráska v Dobříkově č.p. 18 (vedle rybníku Švábovec). Odpoledne téhož dne volá Choceň partyzány o pomoc. Během několika minut nasedá celé osazenstvo pod velením Charitonova do aut a odjíždí s touto účinnou pomocí do Chocně. Partyzáni dávají všude bojujícím posilu a odvahu. Brzy jsou na Vraclavi, hned zase ve Vysokém Mýtě. Spěchají do ohrožených Holic, zasahují proti ustupujícím okupantům na státní silnici mezi Tyníštkem a Jaroslaví a nikdo nestačí sledovat jejich činnost.

Činností partyzánů bojová morálka zdejších občanů nesmírně získala. Hlásí se nové síly o zbraně s ochotou bojovati. Toto počínání však vidí nepřítel. I v tiché obci jako je Dobříkov, má své zrádné oči. Němečtí uprchlíci (Moravcovi národní hosté), ubytovaní v obci Dobříkově pozorují s utajeným dechem, co asi přinese zítřek. Tím končí 1. den odboje. Po celou noc projíždějí obcí kolony ustupujícího okupačního vojska. Noc míjí bez incidentů. Partyzáni vyhazují trať u obce Dobříkov. Vše je v pohotovosti. Včasných ranních hodinách stojí obec Dobříkov jako jeden muž, obezřetná a bdělá. Hlídky jsou rozestavěny na vhodných bodech, aby měly přehled a mohly včas hlásit příchod nepřítele. Hlásí se poplach, po trati projíždí těžký pancéřový vlak a zastavuje před poškozenou tratí. Nacisté vystupují a blíží se k Dobříkovu. Zjišťuje se, že hledají pracovní síly.

A nyní se ukázalo to zrádné německé oko. Dva z německých uprchlíků ubytovaných v Dobříkově, spěchají  k pancéřovému vlaku a sdělují tam své poznatky z předešlého dne. Hlásí osazenstvu panc. vlaku, že partyzáni jsou ve vsi. Pomalu, ale jistě natáčí se děla a těžké kulomety proti obci. Těžké kulomety zaujímají také stanoviště u hřbitova a na silnici k Dobříkovu, připraveni odstřelovati obec. Jen díky výmluvnosti některých zdejších občanů snad také pokleslému duchu okupantů, nedošlo k odstřelování obce. Trať je opravena, pancéřák se rozjíždí s polodenním zpožděním. Jel, ale jistě daleko nedojel. Neustále projíždí kolony vojsk, lidé sedí u amplionů a sledují se zatajeným dechem zoufalý boj o Prahu.

Trať jest dále vyhazována a ničena.

Dlužno podotknouti, že při  zahájení všeobecného odboje 5.5.1945 vyzývá telefonicky okresní úřad Vys. Mýto,  Dr. Švarc, ku zahájení  odzbrojovací akce.  Okamžitě odchází hlídka četnické stanice z Dobříkova na nádraží v Zámrsku, kde se pokouší odzbrojiti transportní vlak, avšak bez výsledku. Hlídka strážmistr Karel Němeček a František Havelka jest zajata a asi po 2. hod. propuštěna. Mezi tím strážm. Karel Němeček odzbrojuje nádražní stráž v počtu 22 mužů. Opět se hlásí okresní úřad a nařizuje zastavení odzbrojovací akce a odstranění praporů, které byly ve všech obcích vyvěšeny.

Jelikož velitel četnické stanice v Dobříkově vrch. strážm. Jaroslav Paveleka před odbojem odcestoval a ani za odboje se neobjevil, byl místním  nár. výborem ustanoven velitelem stanice člen ilegálního výboru praporčík v.v. František Keller.

Členy ilegálního národního výboru byli: Jan Habrle, Jaroslav Šrajer, František Jirásek, Stanislav Holfajer, František Kopecký, Josef Marek, prap. Fran. Keller a Jan Skřivánek. 

Události se řítí dál. Z Vys. Mýta se hlásí, že je bezpodmínečně nutno zjistiti pachatele odzbrojení německé posádky na nádraží v Zámrsku a Gestapo ohlašuje svůj příjezd do Dobříkova.

Obyvatelstvo ve spojení s partyzány odzbrojuje menší skupinu Němců a ozbrojené jednotky čistí okolí. Zajímají Němce, uprchlé od transportu a i ty, kteří utekli do zdejších lesů v klamném domnění, že tam budou zachráněni. Našli zde vesměs svůj hrob.

Také za přispění zdejších obyvatel byla z rukou německých, na silnici mezi Dobříkovem a Sruby, vysvobozena skupina ruských zajatců, v počtu 156. Obyvatelstvo si ruské zajatce odvedla domů, kde byli hosté. 

Poslední obětí nacistického řádění stal se dne 8.5.1945 dlouholetý starosta obce Tyníštka Karel Jirout, který byl v 15.hod. zákeřně zastřelen příslušníkem SS oddílu, před hostincem Frant. Klementa, takže se nedočkal našeho osvobození, na něž se těšil.

V obci Dobříkově jest odzbrojena německá jednotka projíždějící na vozech a získány další zbraně.

Dne 8.5.1945 v 16 hod. přijeli do Zámrsku prvé jednotky Rudé armády a to obrněné auto se třemi nákladními auty, osazenstvo byli příslušníci Rudé armády za volání „ Nazdar“ s československou a rudou vlajkou. Nadšení bylo veliké, lidé staví slavobrány a vítají své osvoboditele. Občanstvo chodí zdobeno trikolórami a jásot nebeře konce.

Obcí Dobříkovem projíždějí oddíly osvobozenecké Rudé armády na vozech, autech a koních, v časných ranních hodinách dne 9.5. Kolony armády projíždějí po celý den a spěchají ku Praze. Spontánně a s nadšením jsou zde vítáni a přijímáni jako bratři a osvoboditelé.

Z příslušníků Rudé armády nepadl v boji v Dobříkově nikdo. Pouze jsou zde pohřbeni 2 Rudoarmějci Kuprianov Maxim Borisovič, seržant gvardie  nar. 1916 v Stavropolu a Kalašnikov Ivan Ivanovič, krasnoarmějec gvardie, nar. rovněž v roce 1916. Oba byli usmrceni při automobilové nehodě u obce Rzů a pohřbeni za velké účasti obyvatelstva na návsi v

Dobříkově, při památníku pánů Dobříkovskych z Malejova. Pohřbu byl též přítomen major gvardie Vasil Fedorovič Dospěchav s čestnou setninou. Obyvatelstvo se postaralo o pietní vybavení pohřbu. Při pohřbu ochotně účinkovala srubská kapela. 

Obětavostí občanů obce Dobříkova, Rzů a osady Hluboké byly o 2 měsíce později oběma krásnoarmějcům slavnostně odhaleny žulové památníky, které hlásají úctu a vděčnost zdejších obyvatel k Rudé armádě a těm, kteří položili životy za naše osvobození. 

O tyto rovy a památníky pečuje mládež dobříkovská.

Dlužno se též zmíniti o obětavosti Antonína Králíka z Dobříkova, jehož obětavostí a přičiněním byly památníky postaveny. Králík, ač sám chud, jako hudebník se zříkal podílu honoráře a konal sbírky, aby dosti nákladné žulové pomníky byly postaveny.

Dodává se, že partyzánský major Charitonov odevzdal při odchodu z obce vrch. strážm. Františku Kellerovi písemné poděkování jako doklad národního cítění obce Dobříkova, pokud jde o podporu partyzánů a parašutistů, zdržujících se za dobu okupace v obci a lesích Dobříkova.

Konečně se dodává, že pan řídící učitel Josef Doležal v nejhorší době, kdy oddíly SS konaly zde prohlídky, ukryl ve svém sklepě ruského parašutistu, který se z Dobříkova nemohl již vzdálit a přechovával ve svém bytě náhradní vysílací stanici.

Celkem dlužno žíci, že všichni občané Dobříkova splnili svoji národní povinnost a každý se snažil dle svých sil přispěti k našemu osvobození. Nelze všech zde vyjmenovati, ježto někteří svoji práci považovali pouze za občanskou povinnost a o své činnosti mlčí.

Po přestálém utrpení zasvitlo nám opět slunko svobody. Máme zase naší drahou Československou republiku s naším panen presidentem Eduardem Benešem.

Toto zaznamenal na konci 2. svět. války do obecní kroniky tehdejší kronikář pan Josef Čermák

Zdena Schejbalová, kronikářka


MAKLAKOVA CHALOUPKA 

V lese severozápadně u Rzů stávala malá chaloupka. Dnes je tam malý pomníček. Rus a bývalý zajatec  z I. světové války Štěpán Maklakov tu poskytoval zázemí pro partyzány a uprchlé zajatce. Když v březnu 1945 zemřel, nacisté domek při jedné z pátracích akcí obklíčili a chytili zde Vasku Žerebilova, učitele z Voroněže. Ztýraný byl prý později popraven v Pardubicích. Později zde byl zadržen Josef Kittler z Horního Jelení, spojka  a zpravodajec. Tvrdil, že nevěděl o smrti Maklaka a že jde jen nakupovat vajíčka. Byl tvrdě vyslýchán  v Chrudimi, ale nepřiznal se a tak byl propuštěn.

Redakce Dobříkovských novin 

2.   světová válka

 

 ,,Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v noci se mrouskají,

ježto s těmi, co střílej´  po sobě, vůbec nic nemají.“

                                                                    Karel Kryl, Píseň Neznámého vojína

                                 

 2. světová válka je nejfrekventovanější téma moderní historie lidstva. Zabývají se jím profesionálové i amatéři nejrůznějších oborů. Válka, její aktéři a doprovodné jevy dodnes působí i jako magická inspirace k nejrůznějším formám uměleckého ztvárnění. Přímé a nepřímé odkazy 2. světové války můžeme vidět všude kolem sebe. Stačí se jen dívat  a poslouchat. V několika větách nelze popsat všechno, některé z událostí připomenout ano.

 Cesta k válce započala daleko dřív než onoho prvního školního dne r. 1939. Neutěšená situace v Evropě po skončení 1. světové války (,,Velké“) a neúměrné ponížení jednoho z jejích poražených iniciátorů, Německa, jsou jedny z hlavních příčin druhého dílu násilného dělení světa. Velká válka zbořila starý svět, po dvacetiletém oddychu 2. světová válka rozhodla o tom, kdo, kde a jak bude žít v tom novém. Je náhoda, že celosvětový konflikt opět začal v Evropě?

 Pro Československo se prvním přímým dotykem s válkou stalo podepsání Mnichovské dohody 30. 9. 1938, v níž tehdejší spojenci, Francie a Velká Británie, bez ostychu zradili spojenecké smlouvy s ČSR a tím obětovali příhraniční oblasti naší země (Sudety) napospas Německu. Prezident Francie Daladier a ministerský předseda Velké Británie Chamberlaine se vrací do svých zemí a mávajíc papírem (Mnichovskou dohodou) prohlašují, že svým zemím ,, ... přinášejí mír … “. Německo o necelý půlrok později, 15. 3. 1939, obsazuje zmrzačený zbytek českých zemí (Slováci ještě 14. 3. přispěchají do Berlína, zbaběle odvrhnou českou část republiky a s požehnáním Hitlera vyhlásí Slovenský štát – poslušný satelit Německa). Celý tento proces znamená zcela jasné porušení Mnichovské dohody. Co na to západní velmoci? – Mlčí!!! Právě jim došlo, že mír se v Evropě nekoná a příště budou na řadě oni. A skutečně: Za rok bude Adolf Hitler (,,kámoš“ z Mnichova) triumfálně projíždět pod Vítězným obloukem v Paříži, a jelikož to do Anglie po zemi nejde, započne hned poté největší letecká bitva v historii – Bitva o Británii.

 Válečný konflikt oficiálně začal 1. 9. 1939. Německá armáda – wehrmacht – násilně překročila hranice Polska na západě a Sovětský svaz – jeho Rudá armáda -  učinil totéž na polské východní hranici. Oba státy si rozdělili území Polska a pobaltských států podle dřívějších dohod, známý Ribbentrop – Molotovův pakt. Jejich vzájemně bezvadná spolupráce na krájení severovýchodní části Evropy skončí 22. 6. 1941, kdy Německo napadne do té doby svého největšího spojence – právě Sovětský svaz. Dvě monstr diktatury ve vzájemném poměru sil na život a na smrt! Je to především touha Adolfa Hitlera vymazat SSSR z mapy světa, která přivede tento stát, v rámci vítězného válečného tažení, na dlouhá desetiletí do prostoru střední a východní Evropy.

 Po váhavých jednáních, zda do války vstoupit nebo ne, vyřešilo za USA tuto otázku Japonsko. 7. 12. 1941 zákeřným  a drtivým útokem na americkou námořní základnu Pearl Harbor zatáhli Japonci Spojené státy do války v Tichomoří. Americké ozbrojené složky se postupně zapojí do bojů na všech kontinentech a opět se stanou rozhodující silou, která na celém světě, zejména pak v Evropě a východní Asii, rozhodne o vítězi celé války.

 Co se děje u nás doma? Češi pokorně skloní hlavy a svou prací krmí nenasytnou bestii s hákovým křížem na čele. Ne ovšem všichni. I v okupované vlasti se najde dost odvážlivců, kteří se nebojí nasadit svůj život ve prospěch osvobození vlasti. Jedná se především o výzvědnou činnost a o podporu záškodnických skupin domácích, ale i vysílaných na naše území ze zahraničí.

 Někteří Češi utíkají do emigrace, aby se v uniformách cizích armád podíleli na porážce Německa i jeho spojenců,  a mohli se pak vrátit do osvobozeného domova. Od podzimu r. 1939 až do první poloviny r. 1941 chytají ozbrojené složky Sovětského svazu na svém území české občany a odvážejí je daleko na Sibiř do trestaneckých táborů – tzv. Gulagů. Po napadení Německem povoluje SSSR ustavení československé vojenské jednotky na svém území a jsou to právě vězni z Gulagů, kteří vytvoří její jádro.

 Na západní straně fronty naši vojáci bojují v Africe, v různých částech Evropy a především jako příslušníci RAF ve Velké Británii. Odtud také velení čs. armády do okupované vlasti vysílá skupiny parašutistů, aby zde prováděly výzvědnou  a diverzní činnost. Z řad těchto elitních vojáků se rekrutují jedni z největších hrdinů našeho boje proti německým okupantům, Jan Kubiš a Jozef  Gabčík. 27. 5. 1942 úspěšně provedou v Praze atentát na vládce protektorátu Čechy  a Morava, na ,,korunního prince“ Třetí říše, Reinharda Heydricha. Je to až tento čin, který přesvědčí západní velmoci, aby odvolali svůj podpis pod Mnichovskou dohodou, a zaručí tak Československu návrat do předmnichovských hranic.

 Bitvy o Moskvu (zima 1941), u Stalingradu( zima 1943) a u Kurska( léto 1943) obrací průběh války na východní frontě a Rudá armáda žene Němce zpátky do Berlína. V západní Evropě se vyloďují spojenci v Itálii( léto 1943), osvobozují severní část Afriky( v průběhu roku1943) a zejména se vyloďují v Normandii( léto 1944), čímž otevírají druhou frontu a sevřou německý wehrmacht do kleští.

 Poslední pokus zvrátit výsledek války ve svůj prospěch učiní Němci v Ardenách( zima 1944), ale po neúspěchu i této zoufalé operace je jasné, že porážka německé armády se nezadržitelně blíží.

 Z východu se do Berlína valí vojska Rudé armády a cestou mj. osvobozují koncentrační tábory nejprve na území Polska a pak i v samotném Německu. Jaký paradox, že mnozí osvoboditelé jsou bývalými vězni právě takových ,,zařízení“ (Gulagů) ze Sovětského svazu.

 Spojenci projdou západní Evropou až do Plzně. Mohli by už 6. 5. 1945 osvobodit Prahu, ale předchozí úmluva politických špiček jim to nedovolí. Až 9. 5. 1945 ráno přijíždí do Prahy první tanky Rudé armády a tím pro středoevropský prostor 2. světová válka končí.

 Definitivní konec války v celosvětovém měřítku nastává 2. 9. 1945 kapitulací Japonska. Předcházejí mu výbuchy atomových bomb( srpen 1945) nad japonskými městy Hirošimou a Nagasaki.

 2. světová válka se mj. stala soubojem tří základních pojetí řízení společnosti. Hlavní hráči v Evropě jsou definováni celkem zřetelně. Krajní pravice -  fašismus (Německo, Itálie), krajní levice – komunismus (Sovětský svaz) a třetím do války je vrcholný kapitalismus (Velká Británie, Francie, USA). Dvě z těchto idejí se spojí (komunismus + kapitalismus), aby porazili třetí (fašismus). Z těchto dvou ,,mírotvorných“ ideologií se však ihned po válce stanou dva naprosto nesmiřitelní rivalové, kteří několikrát v dalších 40 letech přivedou celý svět na pokraj absolutního válečného zničení světa.

 2. světová válka je především selháním člověka jako živočicha. Žádný jiný živý tvor na Zemi nevynaložil tolik úsilí  a prostředků k likvidaci jedinců svého druhu jako člověk. Jsme opravdu nejmoudřejší živí tvorové na Zemi? Dominantní charakterovou vlastností lidského druhu je agresivita. Agresivita, díky níž člověk potlačil nebo zcela zlikvidoval všechny jemu nebezpečné konkurenty na potravinovém řetězci a během tohoto procesu bohužel nezapomněl souběžně likvidovat také sám sebe.

 2. světová válka je obžalobou lidí z jejich neschopnosti být víc než jen hloupé zvíře ovládané nejnižšími pudy. Anebo je to právě válčení a vzájemné zabíjení, které z nás dělá ,,Nejvyšší bytosti“, vedoucí sílu planety Země?

                                                                                                                    Pavel Kašpar

 

P.S.: Napoleon Bonaparte, válečník, i když z jiné doby, se chlubí chudé ženě, které ve válce padnul manžel a syn: ,, Madam, celé generace my jednou poděkují a vojáci budou na svá vítězství pod mým velením pyšní. Nikdy na mě nezapomenou!“ Prostá žena zvedne zrak, očima už bez slz se na něj podívá, a polohlasně odpoví: ,, Hlavně ti mrtví, Sire, ti na vás nikdy nezapomenou….!“

                                                                                     Jiří Hubač, Generálka Jeho Veličenstva

Obrazová příloha: 






















Toto je dobové potvrzení občanovi z Dobříkova, který pomáhal ruským válečným zajatcům a nepřeje si být jmenován.

Překlad do češtiny:

Velení Rudé armády

Prosím, odměňte v rámci možností doručitele tohoto dokumentu. Jedná se o člověka, který pomáhal ruským válečným zajatcům uprchlým z německého zajetí. Pomohl jim jak materiálně, tak tím, že je doprovodil na cestě.  V zajateckých podmínkách nebylo v našich silách se mu jakkoli odvděčit, ale jsme Rusové a doufáme, že jestli to z vaší strany bude možné, přinejmenším mu vyslovíte poděkování a uznání. 

Skupina válečných zajatců

5. 3. 1945                                                         čtyři nečitelné podpisy


 Rodina Jiráskova, čp. 18

 Alexand Efimovič Bogdanov, pohřben v lese ve Srubech (snímek z roku 1945)

 Pomník Alexandra Bogdanova – těsně po válce

 Pomník v současnosti (foto: Jaroslav Lošták)
 Pomník v současnosti (foto: Jaroslav Lošták)

Hrob rudoarmějců u pomníku Dobříkovských z Malejova (dobová fotografie)


 Sovětští důstojníci ve Vysokém Mýtě

 9. května 1945 byly odstraňovány německé nápisy ve Vysokém Mýtě

 Sovětská vojska na náměstí ve Vysoké Mýtě – 9. a 10. května 1945

 Uvítání sovětských vojáků ve Vysokém Mýtě 9. května 1945 

 Zničený německý tank na cestě k Vraclavi 
















Uvítání sovětských vojáků ve Vysokém Mýtě 9. května 1945 
Rozšiřující info:
http://www.orlicky.net/?id_zpravy=13684298901430810705
http://www.dobrikov.cz/file.php?nid=15966&oid=5601715

K našim reparačním nárokům vůči Německu

$
0
0

Ogňan Tuleškov
1. 5. 2018
Když W. Brandt byl v 70. letech v Praze, tak nám slíbil, že od Německa dostaneme reparace zaplacené. Uvedl však jednu podmínku. Nejdříve Německo musí být sjednocené a pak zaplatíme reparace. Západní Německo přece nebude platit reparace i za Východní Německo. Pak nám slibovali zaplacení reparací další němečtí státníci. Snad posledním z nich byl H.-D. Genscher, ministr zahraničních věcí. Když jsme s Německem chtěli jednat o reparacích, Genscher nám sliboval, jakmile dojde ke sjednocení Německa, sejdeme se a rychle se dohodneme. 



Ke sjednocení Německa došlo. Pak Genscher opět prosil ještě o chvilku strpení. Na programu jsou nyní celoněmecké volby. Po nich nastane ona vhodná doba k jednání o reparacích. Volby minuly. Němci však o reparacích nechtěli nic slyšet. Ano, pravděpodobně za tím stál i H.-D. Genscher.

Otázkami našich reparačních nároků se zabývá již léta prof. JUDr. V. Pavlíček, CSc. Zapamatovali jsme si jeho větu, že kdykoliv můžeme položit naše reparační požadavky na jednací stůl. Domníváme se, že zatím k tomu chyběla odvaha našich státníků i diplomatů. Jejich odvolávání se na Česko-německou deklaraci z roku 1997, jíž jsme se, jak tvrdí, zřekli svých nároků vůči Německu, je trapné. Naše reparační nároky byly zakotveny Pařížskou reparační smlouvou a, jak jsme přesvědčeni, dále trvají.

Nemůžeme však souhlasit s následujícím tvrzením pana Rudolfa Jindráka, šéfa zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky: „V pařížských dohodách o reparaci, kdy jsme čerpali jen velmi malou částku, tak se tam mají započítat majetky odsunutých sudetských Němců, ale nikdo to pořádně nevyčíslil,“ odpověděl Jindrák. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Hradni-sefdiplomat-Jindrak-promluvil-

Tak především Německo nám na reparacích zaplatilo přibližně 0,40% z částky, jíž nám dluhuje. Tedy nejde o nějaké naše čerpání reparací, ale o placení reparací Německem. A to bohužel své reparační povinnosti vůči nám neplní. Ministerstvo zahraničních věcí Československa vydalo v roce 1946 knihu o Pařížské reparační smlouvě. Zde je vysloveně uvedeno, že my, Československo, jsme povinni konfiskovat německý majetek tak, aby se nedostal zpět do německých rukou. Toto ustanovení skutečně též mluví o tom, že tyto konfiskované majetky odpočtou signatární vlády od svého podílu na reparacích (paragraf A str. 67 Dohoda o německých reparacích, vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, Orbis, I. vydání v srpnu 1946)

Ale u tohoto ustanovení nelze zůstat. Je třeba pokračovat ve studiu dále a přejít k paragrafu D. Zde se můžeme dočíst: „Při provádění ustanovení výše uvedeného paragrafu A majetek, který byl vlastnictvím členské země Spojených národů anebo osob, které byly příslušníky této země a nikoli Německa a v době anexe nebo okupace této země Německem či v době jejího vstupu do války, nebude započten na jeho účet reparací…“

A právě toto ustanovení Pařížské reparační smlouvy uvádí, že hodnotu majetku konfiskovanému přesídlovanému německému obyvatelstvu nejsme povinni odečíst ze svého reparačního účtu (str. 67-68, Dohoda o německých reparacích, přeložil a opatřil poznámkami Dr. Miroslav Rašín. Vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, Orbis, I. vydání v srpnu 1946).

Bylo by dobré, kdyby naši všichni „odborníci“ dostudovali ustanovení o reparacích až do konce a pak dělali závěry.

Řešení nula od nuly pojde, odmítáme, i když by bylo vydáno ve zvlášť líbivé formě, samozřejmě doprovázené velkým mediálním humbukem a předváděním „našich“ politiků v roli, jíž napsal k naší velké škodě někdo jiný. Jde v současnosti přibližně o částku 3,5 bilionů korun, která nám patří. I Slovenská republika má nárok na přiměřenou částku z této sumy. A jí bychom se měli hlasitě domáhat. Činí to dnes již Řekové, nově i Poláci. Proč nikoliv i my? Ze Slovenska zatím znějí jen nepříliš určitá slova.

Tolik k tématu ve stručnosti a zjednodušeně. Pokud se v něčem mýlíme, rádi se dáme poučit.

Autor je právník, článek již vyšel na www.ceskenarodnilisty.cz

"Symbol odporu proti Američanům": jak Západ zapomněl na válečný zločin USA ve Fallúdže

$
0
0

Anton Kuzněcov
1. 5. 2018      zdroj
Před 15 lety, 28. dubna 2003, v iráckém městě Fallúdža američtí vojáci stříleli na civilisty, kteří demonstrovali proti americké invazi. Zahynulo 17 osob, více než 70 bylo zraněno. Následně se město stalo jedním z hlavních center odporu proti armádě Spojených států. Při útoku na město Američané použili bílý fosfor - zakázanou zápalnou zbraň, nejsilnější jed. Mnoho Iráčanů, kteří masakr přežili, zůstalo na celý život mrzáky. ... to jsme se dozvěděli, že munice s ochuzeným uranem je velmi účinná v hustě osídlených oblastech. Účinky jeho použití byly srovnávány s Hirošimou. ... známky radioaktivního pekla. Rakoviny a mutace u dětí. ... útok zakázanou zbraní a trpící děti - to je celá skutečnost.


28. dubna 2003, v den narozenin bývalého iráckého vůdce Saddáma Husajna, došlo k jedné z nejkrvavějších událostí války v Iráku. Ve Fallúdže se po večerní modlitbě shromáždilo zhruba 200 místních obyvatel na demonstraci proti vpádu americké armády. Protesty se konaly poblíž území, na němž se utábořila americká armáda.

Neexistují přesné informace o tom, jak konflikt vznikl. Američané tvrdí, že na ně začali střílet a že se pouze bránili. Iráčané říkají, že první začali střílet američtí vojáci.

Výsledek je však známý: vojáci Spojených států zabili 17 místních obyvatel (podle jiných údajů více než 20), nejméně 70 osob bylo zraněno. Za necelých 48 hodin vyšla do ulic města zhruba tisícovka osob a zasypala sídlo Američanů botami a kameny. Jako odpověď na ně začali znovu střílet. Jedna osoba zahynula a dalších 15 bylo zraněno.

"Toto město velmi dobře charakterizuje obraz rozstříleného, rozdrceného Iráku", poznamenal v besedě s RT Sergej Balmasov, expert Institutu pro země Blízkého východu.

Přesně před 15 lety ve Fallúdži začala americká armáda střílet na civilní Iráčany, kteří protestovali proti okupaci.

Od té chvíle se Fallúdža stala synonymem pro válečné zločiny "koalice souhlasících". Pak proběhla první a druhá bitva o Fallúdžu - to jsme se dozvěděli, že munice s ochuzeným uranem je velmi účinná v hustě osídlených oblastech.

Účinky jeho použití byly srovnávány s Hirošimou. Možná je to trochu expresivnější, než je nutné. Jsou to jednoduše naskrz prorážející brnění a stěny trny, ale přinesly do města všechny známky radioaktivního pekla. Rakoviny a mutace u dětí.

Naši lidé z agentury Ruptly zaznamenali dnešní místní obyvatele ve Fallúdže. Je zde například dívka Fatima, která se narodila s genetickou vadou. Dívka říká, že se chce stát lékařkou, aby léčila stejné lidi, jako je ona.

Takže, prosím, útok zakázanou zbraní a trpící děti - to je celá skutečnost. Myslíme si však, že Nikki Haleyová nevezme na zasedání Rady bezpečnosti fotografii dívky Fatimy.

Události v dubnu 2003 se staly katalyzátorem rostoucího odporu ve městě. Častější střety vedly k tomu, že o rok později se americké velení rozhodlo zahájit operaci "Bdělá rozhodnost". Nicméně první bitva o Fallúdžu byla neúspěšná, armáda USA byla nucena ustoupit.

"Zdaleka to není největší město, ale stalo se jedním ze symbolů odporu proti Američanům. Jedním z hlavních středisek. Neoblomné město, které opakovaně povstávalo", vysvětlil Balmasov.

V listopadu 2004 proběhla druhá bitva o Fallúdžu. Tehdy se Američanům podařilo město dobýt. Během bojů používali bílý fosfor a jeho následky jsou pociťovány doposud.

"Vše začalo poté, co Američané zaútočili na Fallúdžu. Zpočátku jsem prodělala několik potratů, a pak se narodila Fatima", řekl RT jedna z místních obyvatelek.

Její dcera se narodila s vývojovými vadami rukou a nohou. Lékaři, kteří studují důsledky bojů o Fallúdžu, zjistili, že to bylo kvůli fosforu, který použili Američané.

"Vypracovala jsem studii na základě odebraných vzorků. Analyzovali jsme je v certifikovaných německých laboratořích, které nejsou spojeny s žádnou z politických stran. Ve vzorcích byly nalezeny uran, rtuť a další nebezpečné látky", konstatovala lékařka Fatimy.

Podle vyjádření Balmasova akce Američanů ve Fallúdže v mnohém zapříčinily vznik DAEŠ v Iráku: "Tyto události způsobily do značné míry radikalizaci celého regionu".

Ve Washingtonu si však raději nepamatují na tyto epizody a neustále obviňují z použití chemických zbraní Damašek nebo Moskvu. Takové záměny Balmasov vysvětluje kontrolou tisku Západem.

"Kdo vlastní světová média, ten zadává tón. Na co bude objednávka, tomu budeme věnovat pozornost", konstatuje expert.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Nová studená válka? Ani náhodou. První globální!

$
0
0

Stanislav A. Hošek
1. 5. 2018
V žurnalistice hlavního proudu, ale i v těch různých alternativních se ujal názor, že nejpozději od připojení se Krymu k Rusku probíhá nová studená válka. Nevím, zda jde o záměrný omyl, nebo pouze o neschopnost analyzovat současný stav dění ve světě. O studenou válku nejde v žádném případě. Ta totiž měla příliš jasný a jednoznačný obsah. Šlo ve skutečnosti o všesvětový boj proti šíření komunismus ze Sovětského svazu. Vznikem SSSR se totiž na glóbu poprvé objevila reálná alternativa ke všem do té doby v dějinách lidstva uplatňovaným druhům mocenské nadvlády. 



Po celou historii byly všechny komunity, etnika, regiony a konečně státy ovládány menšinou. Buďto údajně z milosti bohů, či Boží, nebo jiných, převážně dědičných důvodů a v neposlední řadě i díky obrovské převaze bohatství, jímž vládnoucí menšiny disponovaly. Vznik sovětismu byl hozenou rukavicí všem dosavadním mocenským strukturám a nebylo proto divu, že se spolčily k jeho likvidaci. Sovětismus přinesl velice reálnou možnost zbavit svět všech těch dosavadních, zrůdných mocenských skupin, nárokujících si právo nejen skoro na veškerý majetek svých společenství, ale především na nadvládu nad celou komunitou. Dosavadní světapáni proto museli udělat všechno, aby si svou moc udrželi, takže rozpoutali tak zvanou studenou válku, čti zničení komunismus.

SSSR byl ale už příliš silný nepřítel a se vznikem zbraní ohrožujících veškeré živé na planetě nějaký ostrý, definitivní střet s ním hrozil zničením života na planetě. Proto měla studená válka za druhé jasná pravidla. Jinými slovy, v dobách její existence platily, skoro ortodoxně, zásady mezinárodního práva. A to nejen smlouvy mezi oběma velmocemi, ale i všesvětové dohody, deklarace a jiné mezinárodní dokumenty.

Zmíněné dva důvody jsou pro mne dostatečným důkazem pro přesvědčení, že v současnosti nejde o novou studenou válku. ZATÍM. Budoucnost ČLR může totiž tento stav zvrátit. V současnosti existuje na planetě, až na marginální výjimky, jeden společensko-politický systém. Takže o nějakém zadržování až likvidaci komunismus nemůže být řeč.

To, oč dneska opravdu jde, se dá nazvat válčením o nové rozdělení světa do sfér vlivů nejmocnějších globálních sil. Je to situace dosti podobná atmosféře Evropy a jí tehdy ovládaného světa, před první velkou válkou na počátku minulého století, která nevím proč, byla nazvána První světovou válkou. Při čemž se válčilo pouze na území Evropy. Takže zmíněný pojem je spíše výrazem pýchy Evropy, jejíž velmoci si mezi sebou rozdělovaly skoro celý zbytek světa, takže bitku mezi sebou prohlásily za světový konflikt.

Po rozpadu SSSR lidstvo promrhalo obrovskou příležitost. Přesněji řečeno tradiční světovládné skupiny prokázaly, že jejich primárním zájmem není mírový život lidstva, ale nové přerozdělení mocenského vlivu na planetě.

V současnosti je ale situace zásadně odlišná, od té, jež existovala na počátku minulého století. Již za tak zvané Druhé světové války se bojovalo nejen v Evropě, ale i na východě Asie a severu Afriky. Dneska už není na světě kout, který by nebyl ohrožen palebnou možností zbraňových systémů mnoha států.

Proto si troufám tvrdit, že jsme před první, skutečně světovou, přesněji řečeno globální válkou lidstva. Zásadním projevem této situace je v mých očích ignorování pravidel mezinárodního práva, které bylo kodifikováno pod vlivem zmíněné studené války.

Dneska opět v mezinárodních vztazích dominuje především „právo“ silnějšího. Proto se početné národy doslova vrhly na masivní vyzbrojování se, jelikož jenom zbraně jsou zatím v naší podlé civilizaci jedinou rozhodující silou.

Jde jednoznačně o krok zpět v dějinách všelidské civilizace, doslova návrat do dob, kdy v jednání lidí ještě dozníval jejich zvířecí prvek, čti prapůvod, jímž je jednoznačně síla. Lidstvo se v mých očích tedy ještě neosvobodilo od své zvířecí podstaty, takže fakticky by se nemělo ani mluvit o lidské civilizaci. A už vůbec ne o jakési válce civilizací. Leda že by civilizace člověka znamenala stále dokonalejší metody vzájemného vyvražďování se.

Další otázkou v té souvislosti je v mých očích používání pojmu humanismus, či humanizace. Považujeme-li slovo humanismus pouze za polidštění, pak jeho užívání je oprávněné. Žádné zvíře na této planetě totiž není tak zhovadilé, jako člověk. Odmítám ovšem za současné situace na planetě vnímat slovo humanismus jako zušlechťovaní lidí, či dokonce lidstva. Už jsem v té souvislosti několikrát konstatoval, že za celou svou historii lidstvo dosáhlo v tom směru pouze toho, že se jeho jedinci vzájemně nepožírají.

Píši ten text v den, kdy se slaví Svátek práce. Té činnosti, která vedle řeči stála u zrodu obrovského zrychlení vývoje našeho živočišného druhu. Přikláním se dneska k názoru, že tento den, kdysi též svátek lásky, by se měl stát svátkem globálního míru na naší, poměrně už pro lidstvo malé, planetě. Ona totiž jenom práce v míru je pro člověka, lidstvo, ba celou planetu skutečně smysluplná.

Oni to snad doopravdy stihnou!

$
0
0
1. 5. 2018, Ďouba

Krymský most těsně před otevřením?


Šušká se, že by silniční část Krymského mostu měla být otevřena už 9. května. Nechce se tomu věřit, ale postup prací tomu nasvědčuje. Stavba století, v našich končinách víceméně utajovaná , vyrostla rekordní rychlostí. Jestli se chcete podívat, jak se tam dnes finišovalo, pak zde jsou pěkné záběry z kvadroptérky.



Snažili jsme se na NR čas od času nějakou informaci přinést. Určitě nezapomeneme ani 9. 5. 2018. A ještě bych měl chuť přidat několik videí, která se teď objevují - lidé si dali práci a udělali výběr z vyjádření mnoha a mnoha expertů, kteří jednoznačně potvrzují, že most postavit NELZE (z technických důvodů) nebo že se staví jen naoko a ve skutečnosti peníze putují na účty kamarádů Putina. Ale, po pravdě řečeno, jsem líný ty jejich řeči překládat, natož titulkovat. Přiložím je jen pro legraci v surovém stavu do "rozšiřujícího učiva". Mostu zdar!

Pěkné záběry z dokončovacích prací na mostu, pořízené před několika hodinami:

Rozšiřující učivo:
Zkouška nasvícení mostu:

Most a navazující páteřní silnice Tavrida:

Experti (ponejvíce ukrajinští) nám vysvětlí, proč most nelze v žádném případě postavit. Bylo jich mnoho, vybral jsem jen 2 videa, ostatní papouškují totéž. Zamotala se mezi ně i Taťjana Montjan, jinak rozumná bytost:
Vzhledem k projevené zásadní neznalosti (v diskusi pod článkem) jednoho z našich nejvěrnějších čtenářů, soudruha Radosty, a tedy z jeho popudu, připojuji ještě informaci o tom, jak probíhalo všelidové hlasování o názvu mostu. V grafice jsou vidět názvy, které postoupily do finálního hlasování. Zvítězil "Krymský most".



zkouška nasvícení mostu















Co lze udělat?

$
0
0
Paul Craig Roberts
1. 5. 2018       PaulCraigRoberts
Je nyní plně na rozhodnutí Evropy, zda zemře či nezemře v Armagedonu. Je tragickou skutečností, že evropské vlády si svoji schopnost zachránit Svět před washingtonskou agresí neuvědomují. Možná je to proto, že Evropané západní si být americkými vazaly zvykli už od konce 2. světové války, zatímco lidé z Evropy střední a východní přijali své vazalství po pádu Sovětského svazu. Vazalství se ovšem vyplácí jen když nezapočítáte všechny náklady, které jsou s ním spojeny.


Tím, že se státy východní a střední Evropy připojily k NATO, umožnily Washingtonu posunout svoji vojenskou přítomnost až na hranice Ruska. Tato přítomnost poskytla Washingtonu neoprávněnou naději, že i Rusko by se snad dalo přinutit k tomu, aby se k už existující vazalské Evropě připojilo. Bez ohledu na neblahý osud dvou nejvyspělejších armád – Napoleonovy a Hitlerovy – se Washington nepoučil ze dvou zásad světového válčení: 1) Nikdy nemašírujte do Ruska. 2) Nikdy nemašírujte do Ruska.

V důsledku evropského podřízení se Washingtonu, americká vláda se nejspíše těchto dvou zásad nepřidrží – a to až do doby, kdy do Ruska sama vmašíruje.

Ve své namyšlené idiocii Washington tento postupný marš do Ruska už vlastně zahájil svým převratem na Ukrajině i svými útoky na syrská vojenská postavení. Jak jsem už dnes napsal, Washington krizi v Sýrii i nadále stupňuje: https://www.paulcraigroberts.org/2018/04/30/syrian-cisis-escalates/

Lze tento vývoj zastavit dřív, než exploduje k válce, se stalo stejnou otázkou, jako je otázka, dokáže-li se Evropa střední a východní zprostit svého závazku být pomahačem washingtonské agrese.

Členství v NATO nepřináší Evropě žádný benefit. Evropanům žádná ruská agrese nehrozí, ale hrozí jim washingtonská agrese proti Rusku. Jestliže totiž američtí neokonzervativci a jejich izraelský spojenec vyprovokují válku, propadne celá Evropa zkáze. A to navždy.

Proč jsou evropští politici ochotni si s životy lidí, kterým vládnou, takto zahrávat?

Evropa je sídlem krásy, vytvořené lidmi mnoha a mnoha generací. V architektuře, v umění a v intelektu – a muzeum by se ničit nemělo. A jakmile se Evropa zbaví pout washingtonského vazalství, může se vrátit zpět ke svému tvořivému životu.

V tomto okamžiku a v důsledku protiruských nezákonných sankcí, které Washington vnutil i Evropě, však Evropa ekonomicky trpí, nemluvě už o milionech uprchlíků z washingtonských válek proti muslimům, které dnes Evropu zaplavují až po její okraj. A proč se to všechno děje? Protože Američané se cítí být povinni bojovat za benefity Izraele.

Jaké benefity však dostávají od Washingtonu za svou podporu jeho zájmům Evropané? Nedostávají nic – jen a jen hrozbu Armagedonu.

Nepatrná hrstka evropských „vůdců“ za to, že umožňují Washingtonu provozovat jeho agendu, získávají od USA enormní příspěvky k platu. Jen si všimněte, jaké hohatství nashromáždil Tony Blair. Cožpak je mohl shromáždit ze svého někdejšího platu britského premiéra?

Evropané, včetně jejích „vůdců“, mohou mnohem víc získat, když se připojí k projektu rusko.čínské hedvábné stezky. Je to totiž Východ, který je na vzestupu – nikoli Západ. Hedvábná stezka by spojila Evropu s rostoucím Východem. Rusko vlastní nerozvinuté území, plné přírodních zdrojů, a Sibiř sama má větší rozlohu než USA. Na základě obchodování rovného s rovným se už Čína stala největší ekonomikou Světa a vojensky je aliance rusko-čínská pro USA mnohem víc, než jen plnohodnotný soupeř.

Kdyby Evropa měla aspoň kousíček rozumu, řekla by Washingtonu good-bye.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Pokus o popundeklovou revoluci (taškařici) na 1.máje 2018 v Praze

$
0
0

Zdeněk Hrabica
1. 5. 2018
Každoročně opakovaná blbost se stává všude na světě projevem vrcholným projevem debilizace společnosti. Spojování ubohé taškařice s nositelem pravdy a lásky - Václavem Havlem a s Dalajlámou je urážkou na cti. Těm i oněm, také vůči všem.

Následující fotografie mluví nahlas:








Práva tzv. „Sudetoněmeckého landsmanšaftu“ vůči ČR

$
0
0
Ogňan Tuleškov
2. 5. 2018
Někdy na počátku roku 2015 se sešlo Spolkové shromáždění SL a schválilo novelizaci Stanov SL. Z nich vypustilo právo na vlast a právo na odškodnění. Programu Dvaceti bodů se ani netklo. Ve stručnosti musíme říci, že soudní jednání o nové úpravě stanov probíhají dodnes. Příslušný německý rejstříkový soud nové znění stanov dosud neregistroval, tudíž platí stanovy SL v původním znění.


Věci nejsou tak jasné a jednoduché, jak se zdají nebo jak nám je někdo chce téměř bájně líčit. Uvedu jeden příklad. Někdy v listopadu 2015 byl B. Posselt ve Vídni, kde v Domě vlasti promluvil k rakouským landsmanům. Slíbil jim, zjednodušeně řečeno, že restituce budou, že bude i náhrada škod. A dodal, jak se na Čechy musí, hezky pomalu, postupně, a přesvědčovat. Takže B. Posselt na jedné straně se zříkal práva na vlast a na odškodnění a na druhé straně je sliboval. ZDE

Práva, která SL zakotvil do Stanov či do tzv. Programu dvaceti bodů, nemají žádný mezinárodně právní základ. V tom smyslu se vyjádřilo na naše podání i Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Všichni víme, že v Postupimi spojenci rozhodli o přesídlení německého obyvatelstva z Československa, Polska a Maďarska do Německa.

Nešlo o žádné vyhnání, ale o přesídlení. Diplomatickou cestou jsme byli informováni o rozhodnutí spojenců v Postupimi a diplomatickou cestou jsme vyjádřili s přesídlením německého obyvatelstva svůj souhlas. Toto přesídlení německého obyvatelstva, podle pokynů Spojenecké kontrolní rady, jsme provedli. Za způsob provedení jsme byli Američany i Sověty pochváleni.

Německé obyvatelstvo bylo přesídleno. Jeho vlastí se stalo Německo. Majetek německého obyvatelstva, které jsme přesídlovali, jsme konfiskovali, aniž bychom museli jeho hodnotu odečíst z našeho reparačního účtu.

O termínech „vyhnání“ a „přesídlení“ mluví velmi srozumitelně a přesvědčivě prof. JUDr. M. Potočný, DrSc. Sledujme jeho výklad. Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc.:

"Nejen právnímu a lingvistickému specialistoví, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídlení předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-Ii provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy."

(Sborník: Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18).

Právo na vlast a na odškodnění si landsmani sami sobě darovali. Takže přestaňme si hrát na schovávanou! Řekněme to jasně! Je zásadně úplně jedno, zda německý soud schválí novelizaci stanov či nikoliv. Práva, jichž se novelou SL vzdává, nikdy neměl a ani dnes nemá. Divadlo dále hrát odmítáme. Připravuje se cesta k jednání se SL? Na nás vše, co víme, dělá dojem, že jsou připraveni i tzv. čeští vlastenci, aby zahráli, podle cizího scénáře, trapnou tragikomedii s neslavným koncem.

Chceme-li něco skutečně řešit, musíme vycházet z faktů, historické pravdy a hlavně nebát se za pravdu bít. Je-li již „režisérem“ vše připraveno jinak a je-li již nyní ruka v rukávě, pak může jít jen o nový Mnichov, jehož důsledky pro nás mohou být ještě horší, než byly po září 1938 pro naše předky! Jak rádi bychom se mýlili.

Autor je právník. Článek vyšel už na www.ceskenarodnilisty.cz
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live