Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Strach do srdcí nevěřících a navrhovaná novela trestního zákoníku

0
0

Jiří Kobza
3. 5. 2018
„Zaseji strach do srdcí nevěřících“, prohlásil prý kdysi Mohamed a jeho následovníci se této teze drží zuby nehty dodnes. Proč také ne, když se jim toto poselství daří naplňovat! Konec konců stačí se jen někam vypravit letecky a absolvovat nekonečné bezpečnostní kontroly. Co jiného to je, než výraz strachu? Násilí v ulicích je pak dalším nástrojem, kterým je strach rozséván.


V poslední době proběhlo v Praze několik násilných incidentů, spáchaných „Evropany neevropského původu“. Osobně se domnívám, že se jednalo o tzv. zkoušku bojem: s cílem, aby určitá skupina islamizátorů zjistila, jakou míru přítomnosti fyzického násilí v našich městech jsme schopni tolerovat a co si nechají líbit naše multikulturní media a další instituce.

Těch 7 „nizozemských“ útočníků z minulého týdne totiž bylo příliš mnoho na to, abychom mohli hovořit o pouhé náhodě. Jejich pocit nadřazenosti – a následná pasivita policie, politická korektnost a zbabělost politiků a novinářů, to je tedy opravdu ďábelský koktejl začátku islamizace ČR po vzoru zemí západní Evropy.

Ovšem rozsévat strach, když se policie dívá jinam (než např. na oněch 250 kamer, které účastníky pokusu o popravu onoho nešťastného číšníka natočily při akci a útěku), je snadný úkol. Skoro stejně snadný, jako napadání žen v Kolíně nad Rýnem předloni na Silvestra. Ještě, že máme české obdobu slečny Marpleové, která padouchy na poslední chvíli odhalila a nahlásila české policii - aby zanedlouho většina z nich byla po superrychlém soudním přelíčení zase venku!

Zasetý strach vzklíčil a nese své jedovaté plody. Placení nebo hloupí agenti nenávisti (pardon, lásky), za pomoci některých vlivných médií, ochotně a okamžitě ostrakizují, pomlouvají a snaží se společensky znemožnit každého, kdo se těmto neblahým jevům postaví. Označení rasista, fašista, nacista, extremista, radikál, islamofob, xenofob a další houfně létají našim mediálním a veřejným prostorem jako vrabci na jaře. Výsledkem je pokračující zastrašování národa samozvanými a mocnými hlasateli té jediné správné pravdy.

Bojíme se pojmenovat věci pravými jmény, bojíme se bránit se násilí. Naopak ten, kdo se bránit odváží, skončí jako trestně stíhaný či odsouzený (přece není možné brát spravedlnost do svých rukou, ani když je policie v nedohlednu). Došlo to tak daleko, že se bojíme více sami sebe navzájem než násilníků.

Varuji před takovým strachem! Je načase říci znovu: Dost, to je náš svět! Patří po právu nám a nenecháme si jej vzít!

Ptám se tedy, co asi bude následovat? Po drakonickém rozsudku odnětí svobody nad chomutovským střelcem, který se snažil zastavit dodávku najíždějící do lidí - ale pouhé podmínce pro část muslimských násilníků, kteří málem ubili k smrti číšníka, který jen dělal svoji práci - je zřejmé, že se společnost tak drsného trestu zalekla, a také i proto nikdo nejspíš nepodnikl nic, aby chudákovi číšníkovi pomohl. Je také jasné, na čí stranu se (opakovaně) postavila česká justice.

To je ono důležité politické poselství, o kterém jsem psal (v souvislosti s probíhajícím „chomutovským“ procesem již před několika měsíci), a na které zřejmě také čekali všichni budoucí potenciální útočníci, aby věděli, co si zde mohou dovolit. Už vědí, že hodně.

Terorismus a násilí na ulicích jsou potom přímým důsledkem takové naivní a hloupé tolerance a neschopnosti se bránit projevům nenávistných ideologií. Pokud ale chceme jako svobodná společnost dlouhodobě přežít, je nutné primárně postihovat i (a možná především) ideologické zdroje terorismu, jejich propagaci, veřejné projevy a přímé důsledky praktických uplatnění takových ideologií.

Připomeňme si, že kvůli islámské ideologii zemřelo již 5 nevinných Čechů (prozatím mimo území ČR):

Petr Kořán
Pavel Hrůza
Ivo Žďárek
Naďa Čižmárová
Lenka Civínová

Byli zavražděni náhodně, protože měli tu smůlu, že byli zrovna v místě kde za pokřiku „Aláhu akbar!“ se někdo rozhodl povraždit náhodné nevěřící. O to je jejich smrt strašnější.

Stejně jako smrt dalších 5000 Evropanů a Američanů zavražděných ve jménu islámu od 11. 9. 2001.

Pokud se z jejich násilných smrtí nepoučíme, zemřeli nadarmo a nezasloužíme si lepší osud ani my. Potom je ale na místě otázka: Kolik Čechů ještě musí zemřít, aby se naši zaslepení pseudohumanisté, multikulturalisté a další zrádci naší civilizace probudili (pokud to ještě vůbec lze)?

Navrhovaná novela trestního zákoníku ve světle posledních událostí

Nyní máme v této souvislosti (možná neopakovatelnou) možnost drobnou úpravou trestního zákona, která by činila trestně postižitelnými (všechny) ideologie (a nejenom hnutí, jako je tomu doposud) vyzývající k zabíjení jinověrců, k násilí a zotročování, vyslat jasný signál,
že nenávistná učení (ať již se zaštiťují čímkoli) v ČR nemají místo - a jejich propagace a šíření bude přísně stíhána a trestána.

Připravili jsme v SPD tento legislativní návrh podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. V naší zemi, i pod tíhou zkušeností z poslední doby, takový zákon potřebujeme. Navíc musíme být právně připraveni i na další ideologie, které se k nám teprve pokusí proniknout, které teprve mohou vzniknout. Musíme též dát Policii ČR jasný politický signál a mandát v těchto případech zasáhnout.

Musím zde ale také jasně a nahlas říci, že pokud nebudou ideologie, vyzývající k násilí a zabíjení postaveny mimo zákony České republiky, pak každý, kdo bude hlasovat proti tomuto rozšíření trestního zákona podle návrhu SPD, bude mít na rukou krev každé další oběti z řad občanů ČR zavražděných právě kvůli některé z takových ideologií. Nemohu se jich nezeptat: když to bude váš příbuzný, kamarád nebo kolega, změníte názor? Půjdete potom kondolovat pozůstalým a nebudete se stydět? Řeknete jim, jak jste hlasovali? Nebude již pozdě?

Musíme být dopředu připraveni nemilosrdně zastavit pokusy o průnik takových ideologií do ČR i v souvislosti s migrační krizí. Dostatečný příklad důsledků zaváhání vidíme na rostoucím počtu (náhodně) zavražděných v západní Evropě - zavražděných právě v těsné a nerozborné souvislosti s nenávistnou ideologií…

Toto odmítáme. Proto vás všechny žádám, abyste podpořili prosazení zákonné úpravy, kterou navrhují poslanci SPD. Je to pro bezpečí nás všech.

Jiří Kobza je poslanec PS PČR za SPD a místopředseda Zahraničního výboru PS PČR

Královna Británie nabídla Rusku hlavu Mayové na stříbrném talíři: Věc Skripaljů se rozpadá - Británie chce seskočit.

0
0
Jurij Barančik
3. 5. 2018       Zdroj
Nedávno vešlo ve známost, že Sněmovna lordů oznámila svou nespokojenost s průběhem jednání vlády Mayové s Evropskou unií o Brexitu, ačkoli zatím všechno probíhalo podle britského scénáře (daná otázka byla analyzována experty IA REX), ale brát tyto připomínky na lehkou váhu není možné. Co ale vyvolalo toto ultimátum předsedkyni vlády Británie z horní komory britského parlamentu, který je zcela pod kontrolou královského dvoru?


Mohlo to být způsobeno pouze jedinou věcí: případ Skripaljů se rozpadá, což znamená, že Theresa Mayová se nedokázala vypořádat s úkolem, který jí byl svěřen, jehož cílem bylo diskreditovat Rusko. Toto přiznat královský tvůr nemůže. Ovšem nadále souhlasit s přítomností Theresy Mayové, která zpackala tento důležitý úkol, v čele vlády, si britská královna také nepřeje.

Za těchto podmínek je jedinou správnou a dávno vyzkoušenou aparátnickou metodou práce vyhlásit osobu, která se nevypořádala s daným úkolem, ale se silně druhořadým úkolem, a vyčistit ji ze systému do té doby, než vyjde najevo celá pravda o reálném fiasku. A jakmile to vyjde najevo - osoba v systému (a možná i vůbec) už nebude. A komu se budou uplatňovat námitky - přece ne novému růžolícímu premiérovi, jehož vyslanec přiveze do Moskvy solidní tajný balíček kompenzací? Samozřejmě že ne.

Takže britská královna se rozhodla odstranit Mayovou ze hry, než bude pozdě. Britské zpravodajské služby se zcela odnaučily pracovat: s dopingem a WADA - fiasko, se Skripaljovými - fiasko. Třeba je nutno něco "poopravit na kozervatoři"?

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Kedmi: ve snaze vytlačit Rusko z trhu, dostali Američané "smrtelnou ránu" ...

0
0
Arťom Kolčin
3. 5. 2018        politexpert
Rusko zasadilo USA smrtelnou ekonomickou ránu. Tento názor vyslovil známý izraelský politolog Jakov Kedmi v rozhovoru s BM24. Globální oteplování vedlo ke změně klimatických podmínek i v arktické oblasti Ruské federace, což umožnilo realizovat takové projekty, jako je Severní mořská cesta (SMC). Nyní se region Dálného východu, podobně jako Čína, stává podstatně bližší Evropě, což otevírá Pro Rusko další možnosti. 



Vývoz a dovoz zboží do Číny a dalších zemí asijského regionu bude o 40% levnější, což se z dlouhodobého hlediska pozitivně projeví na hospodářské stabilitě Ruska. Kedmi poznamenal, že prováděné vědecké expedice potvrzují, že Rusko disponuje čtvrtinou všech energetických zdrojů na světě. Velká část z nich je na šelfu Severního ledového oceánu. To je pro USA smrtelná rána...

Podle vyjádření experta disponuje Rusko velmi širokými možnostmi, pokud jde o vytváření výhodných ekonomických výsledků rozvoje. Perspektivní výhody Ruské federace se projevují jak na východě, tak na severu. Kedmi vysvětlil, že více než 50% území ruského státu se dlouho nacházelo ve velmi obtížných přírodních podmínkách věčně zmrzlé půdy. To komplikovalo rozvoj dopravní infrastruktury, která je nezbytná pro realizaci obrovských možností, pokud jde o dodávky prospěšných zdrojů.

Nyní se situace zásadně změnila. Globální oteplování vedlo ke změně klimatických podmínek i v arktické oblasti Ruské federace, což umožnilo realizovat takové projekty, jako je Severní mořská cesta (SMC). Nyní se region Dálného východu, podobně jako Čína, stává podstatně bližší Evropě, což otevírá Pro Rusko další možnosti. Vývoz a dovoz zboží do Číny a dalších zemí asijského regionu bude o 40% levnější, což se z dlouhodobého hlediska pozitivně projeví na hospodářské stabilitě Ruska.

Kedmi poznamenal, že prováděné vědecké expedice potvrzují, že Rusko disponuje čtvrtinou všech energetických zdrojů na světě. Velká část z nich je na šelfu Severního ledového oceánu. To je pro USA smrtelná rána, konstatoval Kedmi. Vždyť plán vyhnat Rusko z trhu s energií zkrachoval a není možnost, aby byl realizován. Ruská federace pouze rozvíjí své dopravní a ekonomické možnosti a vykazuje ohromující výsledky práce. V budoucnu se situace pro Státy může dále zhoršovat, neboť Čína se může zřeknout americké ropy a plynu a upřednostňovat získání veškerého potřebného množství zdrojů energie z Ruska. Bude to pro ČLR mnohem levnější a spolehlivější, shrnul Kedmi ....

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Čínská rozvědka k situaci v Sýrii

0
0
Jevgenij Satanovskij
3.5.2018  Outsidermadia
Podívejme se na zajímavý pohled, který nám poskytl přední ruský expert na otázky Východu, ředitel nestátního Ústavu východních studií Jevgenij „Armagedonovič“ Satanovskij…





Začněme od vojenských otázek, spojených s Východní Ghútou, kde je v plném proudu operace jejího vyčištění od teroristických seskupení, fakticky její osvobození. Materiál připravil náš dobrý přítel Maxim Kazanin podle materiálů čínských analytických vojenských zdrojů – a to je vždycky zajímavé.

Došlo k tomu, že region Východní Ghúty je nacpán teroristickými skupinami – protureckými, prosaúdskými. Je ale třeba říci, že ruští vojenští specialisté tam provádějí úplně stejné operace, jaké před časem prováděli ve východním Aleppu. Takže i bič i cukr, i laskavě i tvrdě, vedou jednání o propuštění těchto islamistů, včetně jejich rodin – chtějí-li zůstat naživu. Je velký rozdíl mezi tím, jak pracují naši a jak Američané. My operujeme rozumně a minimalizujeme vojenské i nevojenské ztráty – a nejen svoje, a nabízíme jim: „Dobrá, nemáte rádi Asada, to je vaše věc, ale chcete vy i vaše rodiny zůstat naživu?“ Operací k osvobození Východní Ghúty bylo mnoho a Číňané poukazují na to, že většina z nich ztroskotala, což naprosto neodpovídá operacím, které vedou ruští vojenští poradci. Závěr je jednoznačný – široká agenturní síť v řadách syrské vládní armády. Ve Východní Ghútě došlo k vážným ztrátám v řadách syrské armády. Zahynulo tam sedm syrských generálů a kromě nich i několik zkušených ruských vojenských poradců. Toho si ruské nejvyšší vojenské velení nemohlo nepovšimnout.

Skoro šest let je Východní Ghúta základnou pro teroristické útoky v syrském hlavním městě, pro útoky proti syrským, ale i ruským vojenským základnám Hmímim a Tartús. Jde o to, že drony použité při koordinovaném útoku na ruské základny byly vybaveny čínskými procesory a analýzou jejich navigačních údajů si naši specialisté ověřili, že byly vypuštěny z Východní Ghúty.

Plánovalo se, že islamisté budou území Ghúty kontrolovat minimálně do poloviny letošního roku, přičemž počátkem dubna se jim podařilo několikrát zaútočit na ruské vojenské objekty – proto vyčišťovací operace ruských sil. Bylo zjištěno, že v obydlených místech tohoto regionu operuje mnoho západních vojenských poradců z řad aktivních příslušníků ozbrojených sil Británie a USA s nejnovějším vybavením, s moderními spojovacími prostředky. Pokud se snad někdo domnívá, že „fantom Skripalových“ a veškerá hysterie kolem byly proto, že oni nás sami od sebe nemilují, tak to není úplně pravda. Důvodem byl velmi konkrétní neúspěch ve velmi konkrétním regionu zeměkoule po velmi vážných ztrátách amerických i britských. Velení amerických sil speciálních operací naplánovalo noční útok 200 raket Tomahawk přednostně na syrské objekty, kde jsou soustředěny ruské speciální jednotky, ruští poradci nebo velké zásoby munice a dalšího vybavení.

A tady to začíná být zajímavé. Vzpomínáte-li si, jak náčelník ruského genštábu Gerasimov varoval, že jestliže cokoli poletí na místa dislokace ruských občanů, bude sestřeleno nejen to, ale i nosič. (Tedy třeba i letadlová loď – pozn. překl.) A u nás tady někteří hned propadli hysterii na téma – jak to, to budeme bít Angličany, Američany? Ale co bychom mohli dělat, pokud by na nás zaútočili?

Navíc, podle čínských zdrojů, Američané plánovali ve Východní Ghútě výsadek s cílem maximálně zkomplikovat naši vyčišťovací operaci. Plán ale, z řady příčin, neuskutečnili. Pozorovatelé z arabských zemí a čínští analytici očekávali, že Američané podniknou rozhodné kroky k záchraně jim podřízených seskupení. To by ovšem hraničilo s vyhlášením války Moskvě, protože my jsme prohlásili to, co jsme prohlásili. Znovu připomínám, že myšlenka ničení letadel, raket i jejich nosičů je právě o tom.

Před zahájením vyčišťovací operace ve Východní Ghútě ruské letecké síly posílily leteckou skupinu na 100 jednotek. Na základně Hmímim bylo soustředěno 8 stíhacích bombardérů SU-34, které přesnými údery likvidovaly řídící a spojovací místa předpokládaného protivníka. Američané přitom nečekali, že sami piloti SU-34 a SU-27 dokáží podniknout 30 i více letů za den. Za 3 měsíce operace bylo na pozice protivníka shozeno cca 7 tisíc bomb, zahynulo kolem 20 tisíc bojovníků a členů jejich rodin. Na bojovém duchu bojovníků ve Východní Ghútě se velmi podepsaly přesné likvidace amerických a britských vojenských instruktorů. Jen podle výsledků nočního bombardování 17. března bylo zlikvidováno kolem 200 příslušníků speciálních sil armády Spojených států. Znovu opakuji, že jde o informace z čínských zpravodajských zdrojů – nikoli o nějaké naše výmysly. To vůbec nejde srovnat s hysterií kolem Skripalových, s „projevy solidarity“. Slyšeli jste od nich alespoň slovo o tom, o čem teď mluvíme? Jistěže ne. Přece se nepodepíší pod takovými ztrátami, pod vlastní neschopností! Dovedu si představit, co by se stalo Trumpovi, kterého noviny milují jako pes hůl.

Je třeba říci, že syrské vládní síly jsou málo efektivní, ale byly tam soustředěny dostatečné síly našich speciálních operací. A ty už udeřily na pozice bojovníků a chytali jejich polní velitele  na jedničku s hvězdičkou. Právě ruské speciální jednotky zajaly velitele Al Rahmána. Číňané zaznamenávají velmi vysokou efektivitu jednotlivých druhů ruské techniky a výzbroje – jako transportérů „Terminátor“ a „Terminátor-2“, termobarické náboje, atd. Z jejich hlediska i naprosto nejvyšší úroveň koordinace mezi různými ruskými jednotkami. To k otázce, nakolik profesionální je ruská armáda a jak umí bojovat, když musí…

Už v březnu t.r. se Čínané domnívali, že k slábnutí odporu islamistů ve Východní Ghútě došlo především díky přítomnosti velkého množství amerických britských vojenských poradců. Na rozdíl od Aleppa je v Ghútě situace jiná. Od té doby dostali pěkně naloženo a ukázalo se, že se nemohou vyhnout odhalení a zajetí – dokonce i při pokusu o odchod z obklíčení spolu s islamisty. K 1. dubnu odešlo z pěti obydlených míst Východní Ghúty 14 tisíc islamistů a 28 tisíc jejich rodinných příslušníků, a to nemluvím o více než 120 tisících civilistů. Řeč je jen o islamistech a jejich rodinách, mezi nimiž byli zamaskováni Britové a Američané. Zvlášť zoufale se, podle čínských údajů, o únik z obklíčení snažili vojáci 22. pluku britské speciální paradesantní služby. Kvůli úniku přes kordon ruské vojenské policie se dokonce oblékli do ženského oděvu – burky… někteří z nich se tak dostali až do provincie Idlíb. V této souvislosti je třeba říci, že Angličané při provedení tajných operací v Sýrii a Afghánistánu využívají prostředky maskování maximálně. Jednotkami ruských speciálních operací bylo v jednom z okresů Východní Ghúty zablokováno kolem 200 britských vojenských specialistů. K jejich osvobození Londýn zapojil všechny diplomatické kanály spojení s Moskvou. Chápete už, proč tak hysterčí? Případ Skripal, bití hlavou o zeď, výkřiky o tajné příšeře z mořských hlubin…

Podle čínských specialistů se Američané přes své operativce v Sýrii pokoušeli k odvedení pozornosti syrských vojsk a ruských specialistů od Východní Ghúty zorganizovat ofenzívu z regionu Tanf … ovšem vzhledem k dostatku letadel a dalších prostředků dokáží ruští vojáci zasahovat současně v různých regionech Sýrie. Američané po linii tajných služeb provedli více než 350 letů do Jordánska, kam dopravili moderní výzbroj, kterou plánují dopravit do Sýrie k zadržování ofenzívy vládních vojsk a ruských specialistů na jižním a jihovýchodním směru.

Čínští specialisté hodnotí situaci následovně: Spojené státy nestáhnou jednotky a tím méně přistoupí k jejich početnímu snížení mezi islamisty. Na jejich svěřence rozšíří vliv Turci, Saúdové, Emiráty a další země. Američané jsou samozřejmě zainteresováni na rozvratu Sýrie, nicméně nemohou pustit z ruky kontrolu na regionem, který je strategicky důležitý pro Rusko a Čínu. To jen na konto výkřiků, že my tam na vlastní pěst kohosi zachraňujeme a ve skutečnosti… Ale Číňané z nějakého důvodu mají za to, že je to důležité i pro ně. Možná proto, že je tam velmi mnoho ujgurských teroristů, možná proto, že nemají nejmenší pochyby o tom, proti komu potom Američané ty vycvičené Ujgury pošlou, bereme-li v potaz obchodní válku proti Číně, vyhlášenou Trumpem. Válku proti výrobcům oceli a hliníku – a odpovědí je, že 128 položek amerického zboží bude v Číně zatíženo pětadvacetiprocentním clem.

Tak to napsali Číňané, a my to jen předkládáme posluchačům…

Zdroj: Jevgenij Satanovskij
Překlad: st.hroch 180502





Smrtí smrt přemohli

0
0
Oleg Gazmanov na pozadí Nesmrtelného pluku
4. 5. 2018, Petr Ďoubalík

Nesmrtelný pluk - Oleg Gazmanov, video, hudba, text - překlad


Blíží se událost, které se naše masmédia bojí jako čert kříže: pochod Nesmrtelného pluku (9. května). To už i ta slavnostní vojenská přehlídka na Rudém náměstí jim vadí méně.



Naši, pravdou, láskou, objektivitou a vyvážeností přetékající novináři, televizáci a politici nadšeně informují o desítkách (!) demonstrujících proti právě zvolenému prezidentovi a o podobných partičkách křiklounů. A jindy probíhá akce, které se spontánně účastní miliony a naše hlásné trubky a hlásní troubové zděšeně utíkají pryč a zasunují své hlavy i s kamerami někam hluboko, přehluboko... A v pozici hlubokého zasunutí pak pochopitelně nevidí, neslyší a nemluví. Když je po všem, vylezou, navoní se, připnou visačku "Press" a pokračují ve vysvětlování demokracie. Nám hloupým, co jsme ji špatně pochopili.


Na pochodu "Nesmrtelného pluku" je "strašná" jedna věc. Je to hnutí, které vyšlo zdola. Těžko ho nařídit i zakázat. Nikdo tam nemusí a každý tam může. Je to možná největší hnutí lidského ducha v dějinách lidstva. Oživlá, znovuzrozená paměť potomků vítězů Velké vlastenecké války (pro nás 2. světové války). To není novodobá zprzněná učebnice dějepisu, to jsou živé pochodující dějiny.

"Nesmrtelný pluk (Бессмертный полк)" vyrazí opět po slavnostní vojenské přehlídce 9. 5. v Moskvě, ale i v mnoha dalších velkých městech RF a světa. Lidé berou portréty svých předků, kteří bojovali ve válce, a nesou je ulicemi. Připojit se může každý.
O. Gazmanov

Oleg Gazmanov (1951) se připojil i písničkou, v jejímž krátkém textu se mu povedlo vyjádřit vše potřebné. Premiéru měla před pár dny a jelikož je jisté, že ji nebudou vysílat a chválit v ČT (jak rád bych se pletl!), tak to vyvažuji já - samozvaný kulturní referent NR (pro jiné též "komunistický bastard, rudohnědý chobot, Putinův agent,.."). Níže je také text a překlad.

(pozn.: v čase 0:25 jsou v záběru Zinaida Abramovna Gazmanova, lékařka a
Michail Semjonovič Gazmanov, major, rodiče zpěváka)

https://www.youtube.com/watch?v=hSz7KodTE3E

Překlad: Ďouba NR
Олег Газманов - Бессмертный полк

Oleg Gazmanov - Nesmrtelný pluk
Hudba a text: O. Gazmanov
Videoklip: S. Grej

Течет река бессмертного полка
По улицам, проспектам, по стране
Шагают в ряд с портретами в руках
Потомки победителей в войне

Teče řeka nesmrtelného pluku po ulicích, prospektech, po zemi
Pochodují spolu s portréty v rukách potomci vítězů ve válce

На старых фото вечно молодые
Свою оставив вахту в небесах
Шагают с нами предки как живые
Течет река бессмертного полка
Течет река бессмертного полка

Na starých fotkách věčně mladí
Svoji stráž na nebi opustili a pochodují s námi, předci jako živí
Teče řeka nesmrtelného pluku

Течет река и нет конца колоннам
Шагают в ряд и маршал и солдат
И с фотографий лица как с иконы
Не закрывая глаз, на нас глядят

Teče řeka a není konce zástupům
Pochodují vedle sebe maršál i vojín
A z fotografií tváře jako ikony (svaté obrazy, obrázky svatých)
Nezakrývajíc oči, na nás hledí

Шагают с нами, смертью смерть поправ
Как в сорок первом, мир прикрыв собою
И наша жизнь не кончится пока
Течет река бессмертного полка
Течет река бессмертного полка

Pochodují s námi, smrtí smrt přemohli (1)
Jako ve čtyřicátém prvním, svět sebou přikryli
A náš život nekončí dokud teče řeka nesmrtelného pluku
(1) doplnil Ď, text písně vychází téměř jistě z:
"Христос воскресе из мертвых, смертию смерть поправ, и сущим во гробех живот даровав"
"Kristus vzkříšen z mrtvých, smrtí smrt přemohl, a jsoucím v hrobech život daroval"

Чтоб мир спасенный не забыл героев
Идет, взорвав забвенья тишину
Проходит вечность – полк бессмертный строем
Идет опять сражаться за страну

Aby svět zachráněný nezapomněl hrdiny
Jde, vybuchl z ticha zapomnění
Prochází celou věčnost - pluku nesmrtelný zástup
Jde opět bojovat za zemi

Погибших души с нашими сливаясь
Волной вскипают прямо в облака
В своих потомках снова возрождаясь
Течет река бессмертного полка
Течет река бессмертного полка

Duše padlých se s našimi slévají
Vlnou se vzdouvají přímo do oblak
Ve vlastních potomcích znovu ožívají
Teče řeka nesmrtelného pluku


Miloš Zeman není žádný novičok

0
0
4. 5. 2018, Ďouba, zdroj Rossija24, video - titulky

Český prezident Miloš Zeman si vyžádal informace o stavu chemických otravných látek na území republiky, protože v tom někteří neměli jasno. Informace dostal a jasno udělal.


Mohl obdržet zprávu, ve které by stálo: "novičok se na našem území nikdy nevyrobil, ani jediný gram, ani bychom ho vyrobit neuměli". Kdyby na základě této zprávy udělal jasno, nosili by ho (chvíli) i jeho nepřátelé na rukou.



On však dostal zprávu, ze které vyplývá, že takovou otravnou látku naši šikovní chemici vyrobit umějí a dokonce to v minulosti vyzkoušeli. Prezident, v souladu s dobrým vychováním, ústavou, přísahou, nápisem na standartě atd atp, udělal jasno - řekl pravdu. Ta však, soudě podle neuvěřitelně hysterické reakce naší politické scénky, nad lží a nenávistí nezvítězila.

"Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal", řekl kdysi jeden prezident a všichni mu tehdy tleskali. Proč netleskají teď? Vždyť současný prezident vlastně říká to samé, jen to jinak zní (nenásleduje citace, jen výplod autora):
"Předpokládám, že jste mne nezvolili do tohoto úřadu proto, abych vám i já papouškoval tvrzení z Bruselu, Londýna a Washingtonu". 

Máte-li chuť, podívejte se, co na uvedené téma zaznělo ve zprávách v RF. K zahlédnutí je i náš prezident.
Překlad z mluveného slova a titulky: Ďouba NR

možná i ve zkumavce lháře Colina Powella v r. 2003 byl nějaký "novičok". Hledali ho v Iráku tak usilovně, že po nich zůstala jen zpustošená země a statisíce mrtvých. Chemické zbraně nenašli a už se o tom ani moc nemluví...





Boj proti dezinformacím – další metla na nepohodlné názory

0
0
Tomáš Břicháček
Tomáš Břicháček
4.5.2018  blogg autora
Potlačování „nenávistných projevů“ už Bruselu nestačí. Svobodu slova na internetu je třeba ještě více usměrnit pod hlavičkou „boje proti dezinformacím“. Je třeba zakročit proti „zavádějícím“ zprávám o EU, migraci, klimatu apod.




Evropská komise 26. dubna vydala sdělení Boj proti dezinformacím na internetu: evropský přístup. Volá v něm po komplexní reakci Unie na hrozbu „falešných zpráv“ („fake news“) šířených po internetu.

Dezinformace podle Komise představují pro Evropu velkou výzvu, neboť „nahlodávají důvěru v instituce a v digitální i tradiční média a poškozují naše demokratická zřízení, protože snižují schopnost občanů rozhodovat se na základě pravdivých informací“, „často podporují radikální a extremistické názory a činnosti“, mohou být využívány „k manipulaci politických a společenských debat a chování v oblastech jako změna klimatu, migrace, veřejná bezpečnost, zdravotnictví a finance“, mohou také „snižovat důvěru ve vědecký výzkum a empirické důkazy“. Masové online dezinformační kampaně prý „hojně využívá řada domácích i zahraničních aktérů, aby zaseli nedůvěru a vytvořili napětí ve společnosti, což může mít vážné důsledky pro naši bezpečnost“. Konečně, „častým cílem dezinformačních kampaní cílených na podkopávání jejích institucí, politik, projektů a hodnot“ je podle Komise Evropská unie.

Komise je přesvědčena, že přeshraniční rozměr online dezinformací „si vyžaduje společný evropský přístup, pokud má být zajištěna účinná a koordinovaná akce a ochrana EU, jejích občanů, politik a institucí“. Ve svém sdělení proto míní nastínit „komplexní přístup zaměřený na reakci na tyto vážné hrozby, jenž spočívá v podpoře digitálních ekosystémů založených na transparentnosti a upřednostňujících kvalitní informace, které vybavují občany proti dezinformacím a chrání naše demokracie a procesy politického rozhodování“.

První přišly na řadu „nenávistné projevy“


Nejde o první případ snah o usměrňování svobody slova na internetu. Jako první se dostaly do hledáčku unijních institucí tzv. „nenávistné projevy“ („hate speech“).
Před necelými dvěma lety Komise dojednala se společnostmi Facebook, Microsoft, Twitter a YouTube Kodex chování proti nezákonným nenávistným projevům online(31. 5. 2016). Tomuto velice spornému nástroji se věnuji v článku Bruselský náhubek kritikům migracea v knize Unie ve víru migrační krize. Na tomto místě postačí připomenout, že dotčené IT společnosti se především zavázaly zavést postupy pro přijímání oznámení o „nenávistných projevech“, v zásadě do 24 hodin je prověřit a v případě, že jsou opodstatněné, odstranit nebo deaktivovat přístup k dotčenému obsahu. Vznikl propracovaný systém honu na čarodějnice založený na mazání nevhodných názorů, blokování uživatelů, na síti udavačů, indoktrinaci a zapojení aktivistických NGO. Soukromé společnosti jsou v rozsáhlých oblastech on-line prostředí, které mají pod kontrolou, fakticky postaveny do role policistů, respektive arbitrů přípustnosti názorů a argumentace ve veřejné diskusi.

Dezinformace jako větší a šťavnatější sousto


Už definice „nenávistných projevů“ v unijním právu je dosti široká a vágní. Podle rámcového rozhodnutí Rady o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva (č. 2008/913/SVV) jde o „veřejné podněcování k násilí nebo nenávisti namířené proti skupině osob nebo proti příslušníkovi této skupiny vymezené podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu“.Určení toho, co je a co není nenávistný projev, představuje oříšek pro soudy i pro úřady, a rozhodování je v každém jednotlivém případě velmi subjektivní. A co teprve, má-li takové posouzení provádět zaměstnanec (cenzor) Facebooku nebo YouTube?

Pojem dezinformace je ještě mnohem mlhavější a otevřenější rozmanitým interpretacím. V komentovaném sdělení Komise je vymezen jako „prokazatelně falešná nebo zavádějící informace, která vzniká, prezentuje se a šíří za účelem ekonomického prospěchu nebo úmyslného podvádění veřejnosti a může působit škody. Mezi veřejné škody patří ohrožení demokratických politických a rozhodovacích procesů a veřejných statků, jako např. ochrany zdraví občanů EU, životního prostředí nebo bezpečnosti. Mezi dezinformace nepatří chyby ve zpravodajství, satira a parodie ani předpojaté zprávy a komentáře, které se jako vyhraněné jasně identifikují.“

Co je zásadní, zatímco „nenávistné projevy“ jsou nezákonné, u dezinformací tomu tak bez dalšího není. Unijním právem regulovány nejsou, a ve vnitrostátním právu bývají podchyceny jen určité krajní situace (u nás např. šíření poplašné zprávy či pomluvy). Komise si je tohoto rozdílu vědoma, nijak ji však od záměru zakročit proti dezinformacím neodrazuje. Existuje totiž prý „stále rozšířenější názor, že online platformy by nejen měly dodržovat zákonné povinnosti vyplývající z předpisů EU i jednotlivých států, ale také jednat odpovědně s ohledem na jejich ústřední roli a zajišťovat bezpečnost online prostředí, chránit uživatele před dezinformacemi a nabízet uživatelům přístup k různým politickým názorům.“

Opatření nastíněná ve sdělení


Komise se domnívá, že opatření proti dezinformacím by měla sledovat tyto zastřešující cíle:

  • zlepšit transparentnost procesu, ve kterém informace vznikají, jsou financovány, šířeny a zaměřovány, aby občané mohli vyhodnotit online obsah a odhalit možné pokusy o manipulaci s jejich názory;
  • podporovat diverzitu informací, aby se občané mohli informovaně rozhodovat na základě kritického myšlení, prostřednictvím podpory kvalitní žurnalistiky, mediální gramotnosti a obnovení rovnováhy mezi tvůrci a distributory informací;
  • posilovat věrohodnost informací uváděním údajů o jejich spolehlivosti, zejména s pomocí důvěryhodných partnerů označujících informace příznaky;
  • prosazovat inkluzivní řešení. Účinná dlouhodobá řešení vyžadují osvětovou činnost, vyšší mediální gramotnost, široké zapojení zainteresovaných subjektů a spolupráci veřejných orgánů, online platforem, reklamních agentur, důvěryhodných oznamovatelů škodlivého obsahu, novinářů a mediálních skupin.

    Pokud jde o konkrétní kroky, Komise se především hodlá zaměřit na online platformy (sociální sítě, vyhledávače, apod.) a přimět je ke spolupráci podobně jako v případě „nenávistných projevů“. Komise platformy vyzývá, „aby významně zintenzivnily svoje snahy v boji proti dezinformacím na internetu. Má za to, že tomuto úsilí může pomoci samoregulace, bude-li účinně prováděna a monitorována.“ V tomto smyslu bude opět „podporovat vypracování ambiciózního kodexu chování“.
    Nový kodex by měl sledovat mimo jiné tyto – dosti neurčitě a šroubovaně formulované – cíle:

    • významně zlepšit kontrolu zveřejňované reklamy;
    • zajistit transparentnost sponzorovaného obsahu, zejména politické a tematické reklamy zaměřené na aktuální problémy;
    • umožnit hodnocení obsahu uživateli s pomocí indikátorů věrohodnosti zdrojů obsahu, na základě objektivních kritérií, s pomocí mediálních zpravodajských sdružení, v souladu s principy a postupy novinářské práce, transparentnosti ohledně majitelů médií a ověřování identity;
    • snížit viditelnost dezinformací zlepšením dohledatelnosti věrohodného obsahu;
    • dát uživatelům nástroje, které jim umožní interaktivní používání internetu podle vlastních představ tak, aby mohli objevovat obsah a mít přístup k různým zdrojům zpráv prezentujícím alternativní názory;
    • poskytnout uživatelům snadno přístupné nástroje hlášení případů dezinformací;
    • poskytovat důvěryhodným organizacím ověřujícím fakta a akademické obci přístup k datům platformy.
    • Z dalších opatření, která Komise předpokládá, uveďme:
    • pumpování financí do veřejnoprávních a dalších mainstreamových médií pod hlavičkou „podpory kvalitní žurnalistiky“ – Komise míní ještě letos zveřejnit výzvu k podávání nabídek na „produkci a šíření kvalitního zpravodajského obsahu ohledně záležitostí EU prostřednictvím datových zpravodajských médií“;
    • indoktrinační akce (pod hlavičkou osvětové činnosti a zvyšování mediální gramotnosti);
    • vytvoření evropské sítě „ověřovatelů faktů“, kteří budou posuzovat věrohodnost obsahu „na základě faktů a důkazů“ – „hustá síť spolehlivých a nezávislých ověřovatelů faktů“ je podle Komise „zásadním požadavkem pro zdravý digitální ekosystém“.

    Svoboda projevu čím dál více na obtíž


    Nová iniciativa Komise potvrzuje vzrůstající tendenci Bruselu a obecně evropského politického mainstreamu přistřihnout křídla svobodě projevu, respektive nepřipustit svobodnou soutěž myšlenek. To vše ve chvíli, kdy – na pozadí migrační krize a nejrůznějších dalších neduhů EU a evropských států – ve společnosti sílí nekonformní, politicky nekorektní názory.

    Paradoxně – a jaksi po orwellovsku – je přitom boj proti „fake news“ vydáván za opatření, které má svobodu slova chránit. Komise ve sdělení uvádí, že dezinformace „narušují svobodu projevu, což je jedno ze základních práv podle Listiny základních práv Evropské unie“. Podobný přístup už jsme mohli zaznamenat v souvislosti s potíráním „nenávistných projevů“. Komisařka Jourová se např. na kolokviu o základních právech v říjnu 2015 nechala slyšet: „Pokud je svoboda projevu jedním ze stavebních kamenů demokratické společnosti, projevy nenávisti jsou na druhou stranu jejím do očí bijícím porušováním. Musí být přísně postihovány.“ Kodex chování proti nezákonným nenávistným projevům online je uveden tvrzením, že signatářské IT společnosti nesou „společnou odpovědnost za propagaci a podporu svobody projevu v celém světě online, na což jsou dostatečně hrdé“.

    Těmito tvrzeními, a celým mnohomluvným odvoláváním se na ušlechtilé pohnutky, jimiž je unijní boj proti „hate speech“ a „fake news“ obalen, se nenechme zmást. Všechny tyto snahy směřují pouze a jen k umlčení nepohodlných názorů, k vytěsnění ideových protivníků z veřejné diskuse, k jejich převýchově a zastrašení.

    Evropský levicově-liberální mainstream má ambici budovat „nového člověka“ a definovat novou „pravdu“ – pravdu o evropské integraci, o změnách klimatu, o migraci, multikulturalismu, „genderu“, LGBTI(...) apod. Kdo tuto novou pravdu zpochybňuje, musí být jako „hater“ nebo „dezinformátor“ nahlášen, diskvalifikován, zablokován, smazán, korigován „správným“ („pravdivým“) názorem.
    Na tuto hru přistoupit nikdy nesmíme. Nenechme si vnutit progresivistické „pravdy“, jako ty jediné správné, o nichž se nediskutuje. Nepřestávejme pod nánosem líbivých frází ostře vidět snahy o prachobyčejnou cenzuru.

    - - -

    Titulky konečně fungují

    0
    0

    Alexandr Šulgin, OPCW RF
    4. 5. 2018, P. Ďoubalík, video - titulky

    Když jsem přidal 27. 4. na web tento příspěvek, nefungovaly titulky. Zprovoznit se je podařilo až nyní, proto ještě jednou dávám na NR toto video a několik úvodních řádků. Celý původní příspěvek je k nalezení zde

    "Bílé přilby" vykrmuje Británie. Jejich provokace v Sýrii se podobá té, která rozpoutala 2. světovou válku




    Docela drsná závěrečná řeč A. Šulgina na tiskové konferenci v Haagu, video - titulky


    26. 4. 2018 proběhla v nizozemském Haagu tisková konference OPCW s účastí svědků událostí, které se měly stát ("highly likely") v syrském městě Dúmá. Tiskovku raději ignorovali zástupci OPCW z USA, VB a FRA a státy - nohsledové. 


    Video, překlad z mluveného slova  atitulky: Ďouba NR


    Anatomie provokací (s cenzurou si poradíme)

    0
    0
    Radim Valenčík
    Radim Valenčík
    4.5.2018 blogg autora
    Nedávno jsem na jedné akci viděl mladíka, který měl na tričku nápis "STOP FAKE NEWS". Odpovídá to stejnojmenným webovým stránkám: https://www.stopfake.org/cz/domu/
    Zajímavé bude sledovat, jak tomuto hochovi a dalším z jeho generace bude dlouho trvat, než jim dojde, kdo je skutečným nejen tvůrcem a hlasatelem těch nejnebezpečnějších FAKE NEWS, ale také tím, kdo si poměrně drastickými způsoby vynucuje jejich šíření a akceptování v reálné politice, dokonce i v takové politice, která se kousek po kousku snaží přiblížit svět globální válečné katastrofě. Jak dlouho jim bude trvat, než si uvědomí, že slouží zlu a současně jim hrozí, že se ve svém okolí na hodně dlouhou dobu ztrapní.


    Scénář těch skutečných FAKE NEWS je až stereotypně stejný, jako přes kopírák (ať už se jednalo kdysi o kauzu Saddámových zbraní hromadného ničení, kauzu střílení do lidí na Majdanu, nebo nyní kauzu otrávení Skripala novičokem, či použití chemických zbraní Bašárem v Dúmě:

    1. Připraví se provokace a oznámí se, že jsou nezvratná fakta svědčící o tom, kdo je viník.

    2. Viníkovi se připíše motivace. Ta je sice zpravidla absurdní (většinou platí: proč by to dělal?), zatímco strana, která připravila provokaci, i ta, která se k jejímu vedení propůjčila, má motivaci dostatečně silnou (k tomu se ještě dostanu).

    3. Udělají se kroky, které vyvolají mezinárodní konfrontaci, napáchají nevratné škody, zničí celé země (Irák, Sýrie, Ukrajina...) a současně přiblíží svět ke globální konfrontaci (o kterou jde těm, kteří stojí v pozadí).


    4. Souhlas k těmto zločineckým kroků ze strany "spojenců" je vynucen a je považován za bezpodmínečný projev loajality (roli poskoků dokonale předvedl Stropnický). Ti, kteří váhají a žádají ověření faktů, jsou považováni za agenty druhé strany, resp. přímo Putina. Čím více reálná fakta odporují vykonstruované verzi provokace, tím více je Putin obviňován ze lstivosti a zarputilosti, tím více jsou ti, co se snaží používat rozum, označováni za agenty.

    5. Když už je vykonstruovaná verze neudržitelná, potichu se zahraje do ztracena a je překryta další provokací, která je ještě šílenější a nebezpečnější než ta předcházející.
    Uvedený scénář se patrně bude opakovat ještě mnohokrát. Kolik zla bude ještě napácháno a zda to přežijeme, bude záviset jen a jen na tom, jak rychle lidem bude docházet, kde je původ zla. Jak rychle vystřízliví mladík, který nápisem na své tričku ze sebe dělá hlupáčka. Rovněž bude důležité, jak lidé budu stateční a nebudou se bát vytvořit si vlastní názor. To platí zejména pro učitele, kteří nesou zvlášť velkou odpovědnost za to, aby se člověk naučil vlastní názor vytvářet, aby používal kritické myšlení, ověřoval fakta, uvažoval v alternativách, uchovávat se ve své paměti zkušenost z toho, s čím se setkal.

    Na konferenci Stratcom summit, která se konala včera (3. 5.) v Praze (přináším z ní informaci o vystoupení P. Pavla o kousek dál) totiž vůbec nešlo o to, jak používat argumenty a fakta, ale jak sestavovat seznamy lidí, kteří dokážou používat svůj rozum, jak zavést cenzuru a jak prosadit uplatňování nechvalně známého Berufsverbot u nás. Zkrátka, jak v době, kdy celý systém provokací praská, zvrátit vývoj směrem k mccarthismu 50. let.

    Nepodaří se to. Jakmile jsou poznány mechanismy toho, jak funguje moc, jakmile je toto poznání dotaženo na úroveň vědy, pak pravdu už nelze zastavit. Snaha potlačit pravdu pak slouží jen a jen k ověřování platnosti dobré teorie a podporuje její šíření.

    Slíbil jsem odpověď na otázku, odkud se bere to zlo, které ohrožuje naše přežití. Popsal jsem vícekrát, jak funguje současná globální moc a její zdegenerované jádro, takže jen připomínám článek Před Jihlavou: O (degeneraci) současné moci pro ty, kteří se k tomuto popisu ještě nedostali:

    Napsal jsem víc než před rokem a nemám na tom co měnit. Popis toho, jak funguje současná moc, přesně koresponduje s předvídatelným fakty. Snad jen toto upřesní, které jsem uveřejnil asi před měsícem, když vypukla dvojice následných kauz Skripal a Dúmá:

    To už není jen překrývání lumpáren ještě většími lumpárnami, tj. vyvoláváním stále větších a nebezpečnějších konfliktů bez ohledu na oběti. Obávám se, že to je poslední tažení těch, co se v závěrečné části svého života dostali k centru moci, cítí blízkost smrti a chtějí do pekel vzít celé lidstvo v šílené naději, že i tam budou moci pokračovat v demonstrování své moci nad námi. Vypadá to jako šílenství, ale je to jen stařecké selhání racionality a morality utvrzované skupinovou stupiditou, která se nachází své slouhy a poskoky, kteří kvůli své kariéře obětovali svůj rozum i morální zábrany.  ZDE 

    Ještě k těm motivacím. Ty globální jsou popsány v článku a v citovaném rámečku. Ty lokální jsou spojeny s vydíratelností slouhů současné globální moci.

    Několik ukázek ze včerejšího tisku (3. 5) pro ilustraci:

    Z Novinek k vyšetřování v Dúmě:
    "Experti OPCW se na místo dostali až 21. dubna a od té doby podle Üzümcüa prověřili asi 100 vzorků z místa útoku. "Teď prověří možnost exhumace a odebrání biologických vzorků,"řekl šéf OPCW.

    Dodal, že odborníci jeho organizace v minulosti byli v jiných kauzách při pitvách, ale bude to poprvé, co budou exhumovat. Zpráva o vyšetřování podle Üzümcüa bude k dispozici za měsíc.
    Mluvčí OPCW řekl, že se prověřují všechny možnosti pro získání důkazů a že je "předčasné spekulovat o tom, kdy bude připravena zpráva určená členským zemím OPCW”.
    Sýrie a její spojenec Rusko popírají použití chemických látek v Dúmě. Rusko vedlo vlastní šetření a některé západní státy Moskvu obvinily, že se snaží klást vyšetření OPCW překážky. Ruská delegace 26. dubna přivedla do sídla OPCW v Haagu několik Syřanů, kteří měli podat důkazy o tom, že v Dúmě nemohly být použity chemické zbraně.
    Británie, Francie a USA na protest toto jednání OPCW bojkotovaly a obvinily Rusko, že z organizace činí divadlo. Syrští svědci tvrdili, že při útoku nebyly cítit chemikálie a že dušení lidí způsobil prach z exploze."
    Viz: https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/471090-obeti-utoku-na-syrskou-dumu-exhumuji-kvuli-vysetrovani.html

    K tomu: A do měsíce se vymyslí zase něco nového...

    Z Blesku o způsobu argumentace Štětiny a spol.:
    "Paní premiérka (Theresa Mayová) obvinila cizí mocnost. Já si myslím, že v zemi, kde vznikl James Bond, mají tam agenta 007, mají určitě fungující tajné služby, bez nichž by to paní premiérka neřekla. Ani nemohla říct, mně řekly tajné služby to a to. Británie je vyspělá demokracie a premiér si tam nemůže dovolit lhát," obhajuje postoj Británie český europoslanec za TOP 09 a STAN Jaromír Štětina...
    To komunistka Kateřina Konečná má na věc jiný názor. "V mezinárodní politice se naši představitelé rozhodují bez důkazů. Bez toho, že mi Velká Británie dá jasný důkaz toho, že tento plyn byl použit se souhlasem Ruské federace nebo prezidenta, bych se nikdy nepostavila k tomuto kroku," poznamenala k vyhoštění ruských diplomatů napříč nejen evropskými zeměmi. Důvodem prý byla jen servilita vůči našemu spojenci.
    Za hrdiny pak označila ty země, které k tomuto závažnému kroku nepřistoupily, jako bylo i přes kritiku prezidenta Kisky Slovensko. "Vidím, že jsou i hrdinové, jako Slovensko, Rakousko a další, kteří se nebáli postavit té hysterii, která není založena na důkazech,"- pochválila naše východní sousedy Konečná".
    Viz: https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/471090-obeti-utoku-na-syrskou-dumu-exhumuji-kvuli-vysetrovani.html

    K tomu: K takové blbosti a zaslepenosti mě komentář nenapadá.

    Z Novinek k Zemanovu hledání novičoku u nás:

    "Množství toho vyrobeného jedu bylo údajně malé a po testování byl tento jed zničen,"řekl Zeman. Vyplývá to ze zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS), která výskyt novičoku rovněž prošetřovala.
    Viz: https://www.novinky.cz/domaci/471094-v-cesku-se-v-malem-mnozstvi-vyrabel-a-testoval-novicok-rekl-zeman.html

    K tomu:  Možná je vhodné si k tomuto připomenout: "Jsem přesvědčená, že prezident se té velezrady dopustil. Svými slovy nahrává Rusku, nikoli jistotě ČR,"řekla poslankyně (Němcová). - O podání ústavní žaloby na prezidenta pro velezradu mluví hnutí Starostové a nezávislí. Němcová k tomu uvedla, že neví, zda bude případná žaloba relevantní. "V politické rovině máme jasno, v trestně-právní se obáváme, že podstata věci nebude taková, aby mohlo být řízení zahájeno," konstatovala. - Zeman v pondělí uložil BIS, aby zjistila, zda se na území České republiky nevyvíjel nebo neskladoval nervový plyn novičok. Rusko v minulosti uvedlo, že látka mohla být i z Česka."
    Viz: https://www.novinky.cz/domaci/467493-nemcova-jsem-presvedcena-ze-prezident-se-velezrady-dopustil.html

    Z Novinek k motivacím "nepřítele"

    "Rusko se snaží otřást tím, jak společnosti na Západě vnímají NATO, jeho cíle a činy,"řekl Pavel. "Dělá to velmi efektivně. Vzhledem k tomu, že veřejnost je většinou zvyklá vnímat zprávy prostřednictvím titulků a zkratek, uměle vytvořené informace se mohou zdát pravdivé," dodal. Šíření dezinformací nahrává podle něj i to, že západní společnosti jsou na rozdíl od té ruské otevřené, takže obsah zpráv, které veřejnost dostává, není kontrolovaný.
    "Rusko je nešťastné ze současného světového řádu založeného na západním typu liberálních demokracií a snaží se ho změnit tak, aby se více shodoval s jeho národním modelem společnosti,"řekl Pavel. Podle něj přitom vůči NATO Rusko nevystupuje s klasickou vojenskou agresí, ale zaměřuje se na hybridní nástroje, zejména na propagandu, kterou šíří v klasických médiích i na sociálních sítích.
    Viz: https://www.novinky.cz/domaci/471009-pavel-rusko-je-nespokojene-se-stavem-sveta-proto-je-proti-nato.html

    K tomu: Pavel se trochu spletl, popisuje praktiky našeho mediálního mainstreamu. Ale ty už nejsou účinné. Našinec už umí na způsob lhaní, který prokoukl už za minulého režimu, adekvátně reagovat a vytvářet si vlastní názor. Brzy to bude umět i ta generace, která se lhaním za minulého režimu nemá dostatečnou zkušenost. Pokud jde o Rusko, to má víc jiných problémů, než sledovat osudy naší "liberální demokracie" (k jejíž "ochraně" je nutné sestavovat seznamy těch, kteří používají svůj rozum). Rusko je spíše znepokojeno tím, že NATO posouvá své základy a vyvolává konflikty stále blíže a blíže k Rusku. Ale tím by asi byla znepokojena každá země. Ostatně ani mně se nelíbí, že konflikty vyvolávané NATO pod záminkami nejrůznějších provokací se přibližují i k naší zemi.
    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5698-anatomie-provokaci-s-cenzurou-si-poradime.html



    Každý režim má své fanatiky, těch dnešních se nebojme!

    0
    0
    Ivan David
    4. 5. 2018
    Opravdoví kacíři mohou být jenom tam, kde se opravdu věří. (Milan Růžička nebo Gabriel Laub, zapomněl jsem)
    Vedle švejků, skromných úředníků, kteří jen dělají svoji práci, šplhounů, donašečů, bezpáteřních kariéristů a jiných figurek, najdeme za každého režimu fanatiky, kteří berou právě vládnoucí ideologii velmi vážně a opravdu bezvýhradně věří aktuální režimní propagandě. Ne nutně je taková neúčelová opravdová víra spojena se slabostí ducha, i když slabost ducha nekritickou víru usnadňuje. I někteří velmi inteligentní lidé odmítají "zkoumat premisy" a ke každé informaci přistupují předem rozhodnuti. Nemá cenu s nimi ztrácet čas a argumentací je utvrzovat v jejich víře. Tendence věřit je osobnostní rys u různých osob různě vyvinutý, na opačném konci této osobnostní dimenze "schopnosti věřit" je trvalá a všeobecná skepse, která ovšem svým nositelům nebrání víru účelově předstírat. Radim Valenčík popisuje svoji zkušenost s nositelem trička "STOP FAKE NEWS"ZDE.


    Mám podobný zážitek s věřícím nakaženým indoktrinací novou ideologií. Jel jsem tramvají a tu ke mně přistoupil asi pětatřicetiletý muž zevnějšku postrádajícího nápadnosti, podle oblečení spíše nižší příjmová kategorie a nedostatek potřeby pozitivní sebeprezentace.

    "Ty seš ten psychiatr, co dělá ze zdravejch lidí cvoky...", oslovil mě a ulpěl na mně nenávistným pohledem: "A děláš ten konspirační web!" Nereagoval jsem slovně a zevrubně jsem si prohlížel tu persónu. "Šíříš ty proruský spiklenecký teorie."
    "Chcete vyšetřit?", nabídl jsem se.
    "Chceš přes držku?", přišel spolucestující s protinávrhem. "
    "Ne, děkuji." Dal jsem najevo, že na jeho návrh nereflektuji.
    "Bojíš se?", byl zvědav spolubesedník. Byl skoro hlavu větší než já a měl jasnou fyzickou převahu. Těžko bych uplatnil něco z džuda, které dávno nepraktikuji. Spoléhal jsem na svůj odhad, že právě tento dobráček mě před ostatními cestujícími nenapadne. V tomto bodě konverzace tramvaj dospěla do stanice "Václavské náměstí", takže jsem vystoupil. Vystoupil za mnou a následoval mě s odstupem několika kroků i do metra, kde však již na zajímavou konverzaci nenavázel.

    Z této stručné kasuistiky lze i po tak krátkém pozorování dospět k některým jasnějším závěrům. Jednalo se o člověka, který zřejmě sleduje veřejné dění, jinak by neidentifikoval můj jen lehce profláknutý obličej, rovněž by nevěděl nic o mojí odbornosti a zálibě v šíření mainstreamem opomíjených zpráv. Bylo zřejmé, že nehledá jen záminku, aby mě napadl, ale podléhá ideologii kořenící ve Frankfurtské škole a pokračující statisíci epigony vyučujícími na školách humanitních směrů nesmysly hloupě označované jako neomarxismus či "kulturní marxismus". Jejich teze totiž v Marxovi nenajdeme. Z toho, že lidé mají (mít) stejná práva a ve svých právech jsou si (před zákonem) rovni, chybně dovozují, že lidé jsou stejní, neliší se, jsou zaměnitelní. Z toho dále dovozují v souladu s vírou Scientologické církve, že duševní poruchy jsou jen umělý konstrukt, neexistují, jsou to jen nálepky, které mají diskvalifikovat a ostrakizovat nekonformní jedince. Psychiatři jsou ztělesněné zlo, a proto je třeba psychiatrii reformovat, aby nikoho neléčila, a "nálepkovaným" bylo poskytováno dobro tak, jak si ho sami a jejich dobrodinci představují.

    Dále bylo zřejmé, že pozorovaná osoba věří bezvýhradně propagandě současného režimu, jejíž součástí se nově stává výzva k pronásledování jinověrců a poučování bezvěrců. To je neklamnou známkou selhávání propagandy samé. I propagandisté vědí, že průzkumy veřejného mínění ukazují, že lidé dostatečně nevěří tomu, co je jim k věření předkládáno. Vedle toho je nevíra domněle překonávána ještě usilovnější propagandou. Ta však nevíru ve skutečnosti spíše posiluje, jak stručně vystihl autor úvodního aforismu.

    "...a pak jsou tu lidé někteří, kteří vědí, ale nevěří, pak je tu několik ničemů, kteří nevěří ničemu, věří jen, že jim to projde, na ty ale brzo dojde." (J.R. Pick, 1968)

    Propagandisté dnes vypadají stále více jako hlupáci nechápající "která bije". Jak například vtipně poznamenal Václav Klaus starší, dnes už není třeba odvahy ke kritice Evropské unie, dnes je třeba odvahy k její veřejné podpoře. To je také důvod, proč jsou propagandisté často podobné panoptikální figurky jako pornoherec Janda. Normální člověk by to nedělal. Současně demoralizace postoupila tak daleko, že i slušný člověk vypadá jako blbec. Podobné konstatování použil na konci normalizace Dr. Miroslav Plzák v úzkém kruhu svých kolegů. Nejdůstojnější východisko je přiměřené švejkování. Zdá se tedy, že i současná normalizace se chýlí ke svému konci. Může však přijít něco ještě horšího, a i chýlení může trvat déle, než bychom rádi předpokládali.

    Fanatiků dnes není třeba se bát, protože už zase se nevěří. Není dost víry ani k majdanu. A bohužel příliš málo i nápravě věcí. Jedno je jisté, někdo se toho ujme.

    Že by prezidentovi mohlo jít o pravdu? Tak tohle nikoho z téhle bandy nenapadlo

    0
    0
    Lubomír Man
    4. 5. 2018
    Gazdík, Pospíšil, Fiala, Zdechový, Kalousek, Telička, Hampl - a další ctitelé západní pravdy, která je samozřejmě lží, jako jeden muž povstali s protestem proti tomu, co si to prezident Zeman ksakru zase dovolil. Namísto toho aby držel západní lajnu, vytyčenou britskou premiérkou Mayovou svým obviněním Ruska, že to ono, naprosto jistě a neomylně, stojí za pokusem otrávit britského špiona Skripala a jeho dceru jen v Rusku prý vyráběným jedem Novičokem, podpořil on verzi ruskou, podle níž je toto tvrzení nepravdivé, protože Novičok se vyráběl a zkoušel i v Česku, Slovensku, Britanii a Švédsku. Nu a prezident tuto verzi dokonce i specifikoval, když na televizi Barrandov řekl, že malé množství Novičoku se testovalo i ve Vojenském výzkumném ústavu v Brně.


    Tím ovšem zradil Západ a podpořil Rusy, řve banda shora vyjmenovaná, a vůbec ji nezajímá to, co normální lidi zajímá vždy v první řadě – a to totiž to, kde je pravda. Zda má pravdu Mayová, když za jediné možné původce Skripalovy otravy uvádí Rusy, protože Novičok se vyráběl jen v Rusku a nikde jinde, nebo má naopak pravdu mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovová, která uvádí, že se vyráběl a testoval i v zemích jiných..

    Ano, normální lidi zajímá, na čí straně je pravda, ale Gazdík, Pospíšil, Fiala, Zdechový, Kalousek, Telička a Hampl patří k takovému druhu lidí, kteří se za pravdou ani neohlédnou, a namísto pravdy sledují jen politický směr. Dobrý nebo špatný, to je jim jedno, ale musí to být politický směr jejich a jejich zájmům vyhovující. A pravda? To je pro ně vyčpělé zboží. Bóže, vždyť jednou je pravda tam, podruhé jinde, kdo by se o takovou prkotinu zajímal, říká jim jejich morální ustrojení, nu a protože už jsou takoví, řekněme odlidštění, ani cípkem se jich nedotkne myšlenka, že by snad prezident Zeman vyslovil svá slova o Novičoku v Brně testovaném, protože prostě pocítil obyčejnou lidskou potřebu říct pravdu.

    Tomuhle ovšem nikdo ze shora uvedené sedmičky „politiků“ nemůže porozumět, protože oni takovouto potřebu nikdy v životě nepoznali.

    Takže proč prezident Zeman svou pravdu podle těchto pravdu nikdy nehledajících tvorů vyslovil?

    Podle Fialy proto, aby pomohl ruské propagandě.
    Podle Kalouska proto, aby podpořil ruskou verzi Skripalovy kauzy.
    Podle Teličky proto, aby rozbíjel jednotu EU.
    Podle Gazdíka proto, aby si ze dvou vzájemně si odporujících závěrů vybral ten, který se hodí Kremlu.
    Podle Hampla proto, aby se zavděčil svým východním přátelům.
    Všimli jste si toho? Že by nějakou úlohu hrála pravda, ať už té či oné strany sporu, nepadlo z úst těhle výtečníků ani slovo.

    Z jejich života i z jejich myšlení se tenhle pojem prostě vypařil. A proto s pravdou také tak zacházejí.
    Hus by je se svou „Hledej pravdu“ hnal. A Masaryk se svým „Pravda vítězí“ také.

    A co my?

    Pozvánka na 9. 5. 2018

    Když pravda zní blbě

    0
    0
    Jiří Jírovec
    4. 5. 2018

    Řekl jste pravdu, ale zní to blbě. Werich udivenému Horníčkovi.
    Stala se taková mrzutá věc: někdo zapomněl dát razítko "Důvěrné" nebo "Tajné" na zprávu o tom, jak na tom bylo Česko s Novičokem. Zeman tu zprávu dostal a řekl pravdu: Novičok byl v Česku připraven v malém množství, testován a pak zničen. 
    Podle agentury Reuters řekl šéf britského armádního výzkumného střediska Gary Aitkenhead toto:
    „Neurčili jsme přesný zdroj, nicméně jsme poskytli vědecké informace vládě, která pak využila řady zdrojů k sestavení závěrů, o nichž se hovoří." Zároveň potvrdil, že dotyčná otravná látka vyžaduje „ke své výrobě mimořádně složité metody, tedy něco, co je v možnostech hráče, za nímž je stát“.

    To zní dobře, jenže otázka je, kdo je větší neználek, jestli Aitkenhead nebo toxikolog, rektor University Hradec Králové, Kamil Kuča, který prohlásil, že Novičok je schopen připravit magistr se vzděláním v organické chemii.

    Zeman řekl pravdu, ledaže bychom připustili, že zprávy, které použil, byly lživé nebo napsané přímo v Kremlu.
     
    Zastánci šiklismu se vyrojili. Nelze mít pravdu s Putinem, ale nutno souhlasit a nebo, ještě raději, držet hubu, když se mýlí třeba Mayová.

    "Rusové ho mají na svou lživou propagandu. My ho máme na permanentní ostudu." (Kalousek).
    "Podrývá tím navíc i pozici české vlády, která se, jak věřím, od prezidentových výroků distancuje." (Pospíšil)
    "Miloše Zemana můžeme klidně považovat za aktivního agenta Kremlu." (Gazdík)
    "Ještěže Rusové toho Zemana mají. Kdo by jim tu jednotu EU rozbíjel. A o Česku se mluví. S výjimkou Moskvy ale negativně. Doufejme, ze nebudeme někdy brzy v situaci, kdy bychom potřebovali podporu my." (Tělička)
    "Vždycky, když má premiér Babiš nějaký průšvih, třeba že mu státní zástupci odmítnou stížnost proti trestnímu stíhání za Čapí hnízdo, přijde prezident Zeman a odpálí nějakou zahraničněpolitickou bombu. Náhoda? Nemyslím si." (Ferjenčík)
    "Prezident Miloš Zeman si ze zpráv tajných služeb vybírá ty střípky pravdy, které se mu hodí." (Lipavský)
    "Prezident Zeman svými výroky o novičoku v ČR zbytečně napomáhá ruské propagandě. Podobné výroky a ‚informace‘ neslouží zájmům ČR ani naší bezpečnosti." (Fiala, ODS)
    "V Kremlu musí být na našeho prezidenta opravdu hrdí." (Kupka)
    "Vystoupit v televizi a ukázat na tajné aktivity týkající se výroby zakázaných látek je nyní v módě." (Drahoš)


    Připomeňme si, že zmíněné politiky nezajímá pravda. Buďme jim vděčni za to, že to díky Zemanovi tak ochotně přiznávají.
     
    Občan jim nemůže věřit ani slovo, protože neví, kdy mluví pravdu, kdy ji v jakémsi vyšším zájmu zastírají a kdy pragmaticky lžou, aby jim tu službu někdo někdy vrátil.

    Neočekávaně: kdo neumožní, aby se Brusel vypořádal s Českou republikou

    0
    0
    4. 5. 2018       pravda
    Proč Miloš Zeman rozvrátil solidaritu Západu prohlášením, že plyn novičok byl vyroben v České republice a proč se český prezident ničeho nebojí, sdělili Pravdě.Ru experti. ... Zemanova pozice je dávno všem známá: je proti migrační a protiruské politice Bruselu. "Proto to není senzace, ale prostě čin charakterního politika", konstatoval Igor Šatrov v rozhovoru s Pravdou.Ru. 3. května prezident České republiky Miloš Zeman při svém vystoupení na televizním kanálu Barrandov uvedl, že nervový plyn novičok byl v malém množství vyráběn a skladován v České republice. Zeman vysvětlil, že v listopadu 2017 byl jed A-230 testován ve Výzkumném ústavu Ministerstva obrany v Brně (na jihovýchodě České republiky), poté byl zcela zničen.


    Jak řekl Pravdě.Ru Stevan Gajič, doktor politologie v Bělehradském institutu pro evropské studie, "motivace pro Zemanovo prohlášení je spojena s informací, že těžké váhy Evropské unie - Francie a Německo - a Evropská komise zbaví země střední a východní Evropy finančních dotací, pokud nesplní kvóty pro migranty, zákon o LGBT a tak dále".

    Konzervativní nálady v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku, v České republice (členové Visegrádské skupiny - red.) silně znepokojují západní země Evropské unie, pokračoval expert Pravdy.Ru. Francie s Macronem a Německo s Merkelovou se pod tlakem konzervativních sil staly slabší a odpovídají protiúdery. Ale ty nebudou fungovat, protože je zde jedno velké "ale". Na finančním trhu Evropy se objevila Čína, "která má spoustu peněz a chce, aby pracovaly". A Čína podle Stevana Gajiče "přišla s nápadem nazvaným "16 + 1"se sázkou na Českou republiku a Srbsko."

    "Tato iniciativa je částečně proruská, protože "16 + 1" zahrnuje stejné země jako iniciativa "Baltik -Adriatika" (starý evropský sanitární koridor, určený k oddělení Ruska od severu na jih od Baltského moře až po Jaderské moře). Možná to není výslovné přání a motivace Číny, ale cílem se jeví být snížení tlaku na Rusko", řekl Pravdě.Ru Stevan Gajič.

    Podle experta Pravdy.Ru se prezident České republiky nebojí důsledků z několika důvodů. Za prvé, je to jeho druhý mandát a "dostal svůj mandát v přímých volbách od lidí, ne od parlamentu". Za druhé, je to zkušený politik, "který může svou reputaci hlasitými a ostrými prohlášeními jen upevnit".

    Když Česká republika uznala Kosovo, Zeman řekl, že dokud on bude prezidentem, velvyslanec v Prištině nebude, připomněl v rozhovoru s Pravdou.Ru politolog. "A to je jedno z hlavních mezinárodních témat - jak se stavět ke kosovskému precedensu: jako k porušení mezinárodního práva, nebo jako k dílčímu případu. Zeman se od té doby otevřeně postavil na proruskou pozici. To ukazuje na důslednost jeho politiky", uzavřel Stevan Gajič rozhovor s korespondentem Pravdy.Ru.

    Igor Šatrov, zástupce ředitele Národního institutu pro rozvoj současných ideologií, pro Pravdu.Ru poznamenal, že Zeman potvrdil to, co bylo řečeno ministerstvem zahraničí RF, že "vzorec plynu je přístupný, všem známý, a že kterýkoli stát, který má kapacitu chemické výroby, chemické laboratoře, je schopen ho vyrobit".

    "Nikdo nepozvedl hlas na podporu Ruska, ale Zeman to udělal, a díky mu za to. Ve skutečnosti jen objektivně popsal situaci a ukázal, že Theresa Mayová lže, řekl Pravdě.Ru Igor Šatrov. Nyní ho v Bruselu začnou znovu skloňovat, ale pes štěká, avšak karavana jde dál. Za co je však možné jej vážně odsoudit? Za to, že řekl pravdu? Takže teď se pravda na Západě nectí".

    Podle politologa je Zemanova pozice dávno všem známá: je proti migrační a protiruské politice Bruselu. "Proto to není senzace, ale prostě čin charakterního politika", konstatoval Igor Šatrov v rozhovoru s Pravdou.Ru.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    Bílé přilby nedostanou ani druhého Oscara ani americké dolary

    0
    0
    Václav Umlauf
    5.5.2018 E-republika

    Poslední výkon Bílých přileb v Dúmě už nebyl na Oskara. Borci se nechali chytit při fejku za školácké chyby. Trump toto amatérské divadlo už platit nechce. Dalšího Oscara asi budou platit EU-poplatníci, tedy já a vy.



    Začněme od konce, tedy citací americké TV zde. Prezident Trump na konci března zmrazil finanční prostředky ve výši 200 milionů amerických dolarů na tzv. “program obnovy Sýrie”. V tomto programu se možná financovaly i užitečné věci (zneškodnění min, obnova elektřiny, obnova škol, vodovodů atd.) Ale hlavní dotace šly na Bílé přilby, které dostaly Oscara za skvěle provedené filmování vlastních humanitárních akcí. Jejich poslední výkon v Dúmě už opravdu nebyl na Oskara. Borci se nechali chytit při fejku za školácké chyby. Podívejme se na jejich zlaté časy v Aleppu, kdy filmovačka běžela jako na drátkách pod vedením západních střihačů a kameramanů.


    Jenže ta nešťastná Dúma... To už se dělal fejkový plynový útok s narychlo sehnanými dětmi v nemocnici. A celá práce byla ztížena divokým útěkem teroristů z jejich obranných pozic, které prolomil útok Hasanových Tygrů z SAA a přesné bombardování Rusů. Tyto drobné nedostatky ve scénáři a v provedení spojenci jako obvykle přikryli pomocí presstitutů. Dnes vypadají v nezávislém tisku našeho typu jako úplní idioti, ale za peníze jsou ti i oni splachovací a omyvatelní stejně jako Bílé přilby. Trump nerad vypadá jako idiot a v Sýrii oficiálně nechce mít okupační US-armádu. Ale americké základny a britské a francouzské speciální jednotky se zde množí jako houby po dešti. Počet nelegálních jednotek Západu a Turecka roste v Sýrii v nepřímé úměře k počtu teroristů zlikvidovaných oficiální aliancí Ruska, Íránu, Iráku Hizballáhu a Sýrie. Trump toto amatérské divadlo už platit nechce. Dalšího Oscara asi budou platit EU-poplatníci, tedy já a vy.

    Začátkem letošního roku v Bruselu na dárcovské konferenci pro Sýrii německý ministr zahraničí Maas slíbil více než 1,1 miliardy dolarů na pomoc lidem v nouzi v Sýrii. A Bílé přilby a jiné pro-teroristické organizace začínají mít opravdu nouzi: stále menší území (dobyto SAA), stále menší počet velitelů (zastřeleni mezi sebou a tajnými službami SAA), stále menší platy teroristů (Saudská Arábie má na krku ještě válku v Jemenu, Katar vyskočil z kola ven, USA už platí jen za poctivě odvedou destabilizační práci hlavně Kurdy), stále menší uznání boje za demokracii. No a teď se zastavil hlavní penězovod asi 100 mil. dolarů této zajímavé herecké skupině. Podívejte se na video, jak vznikly Bílé přilby a kdo je financuje.


    Tak to shrňme. Je to klasická psy-ops k matení veřejnosti založená a financovaná západními vládami a zpravodajskými službami. Na objednávku se vyrobí plynové útoky, jejich natáčení a střih zajistí západní organizace. Viz náš předešlý článek (Poražený Západ v Sýrii předvedl závěrečné dětinské divadlo s Tomahavky). A nyní se podívejme na frontmana Pink Floyd, který se nenechal oblbnout a nenastoupil do kulturní fronty válečných štváčů.



    A jak vidíte, občanský aktivita Roger Waters klidně dá interview ruské RT News. Každý angažovaný umělec má rád, když jej poslouchá miliarda posluchačů v důležité věci. První část rozhovoru se týká bojkotu Izraele kvůli nedávným masakrům v Gaze, kde teď vrcholí protesty. Dost nechutný byl záběr zveřejněný nezávislými médii na izraelské vojenské ostřelovače. Ti zastřelili bezbranného mladíka a nadšeně jásali nad perfektním zásahem.



    * a ** - Google se tváří, že uvedená videa na YouTube nejsou. Ale stačí rozkliknout odkaz a video hraje.


    Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

    Související články:

    Zemanův převratný čin: Český prezident vystoupil z řady lhářů. Politická galérka běsní. Je Skripal a jeho dcera již po smrti? O žádný novičok nikdy nešlo. Mužný protest bolševik neodpouští

    0
    0
    Petr Hájek  5.5.2018 ProtiProud Petr Hájek s uznáním komentuje mimořádně odvážný krok prezidenta Zemana, který zveřejněním pravdy boří jeden „Dům z karet“ při výstavbě falešné válečné propagandy Západu proti Rusku
    To máme, panečku, zase jednou pořádný skandál. Hlava státu řekla veřejně pravdu. Neslýchané! Měla přece lhát spolu s našimi spojenci. Jak říká soudržka Šiklová, lépe je „mýlit se“ s Američany (Brity, Bruselem), než mít pravdu s Ruskem. Právě tak si havlistická rusofobní Kavárna představuje „boj“ proti falešným zprávám a dezinformacím:

    Novičok, údajný chemický útok v Sýrii, údajné ukradené informace Izraele o údajně „prolhaném“ Íránu: všechno záminky k válečným operacím proti Rusku. Všechno „fake“ a „hoax“, řečeno výrazy, které mají rozředit a „světácky“ nahradit prosté české Lež jako věž.

    Na tom se český prezident odmítl podílet. Dal úkol tajným službám: zjistit, zda jed, který prý otrávil dvojitého agenta Skripala a jeho dceru v Británii, u nás umíme vyrobit, jak tvrdí Rusové. A ejhle – umíme. Dokonce se před pár měsíci na našem území objevil. Prý „jen v malém množství“ a byl pak, prý, zlikvidován. Zjistila vojenská rozvědka. Ta civilní, stejně jako Úřad pro jadernou bezpečnost paní Drábové (TOP 09), se naopak tuto skandální informaci pokusily před prezidentem zatajit. 

    Zrada pravdou


    Připomeňme, že po takzvaném „útoku novičokem“, aniž o něm britská vláda podala jakékoli důkazy, řada evropských vlád vypověděla ruské diplomaty. Mezi nimi i ta Babišova, na rozdíl třeba od sousedních Slováků či Rakušanů. Stropnický Ministr zahraničí se při tom patřičně divadelně rozohnil. Udělali jsme to prý nejen kvůli „solidaritě“ s (prolhanými) spojenci v NATO. Urazilo nás především ruské tvrzení, že patříme mezi čtveřici zemí, které s tímto jedem (na rozdíl od Ruska) experimentovaly.

    Premiér Andrej Babiš, vojenští odborníci či Ústav pro jadernou bezpečnost rovněž prohlásili, že novičok se v Česku nikdy nevyráběl. Rusko překročilo prý veškeré meze, když označilo Česko za možnou zemi původu nervového jedu, prohlásil Babiš koncem března, když se bránil proti prezidentovi, jenž s vyhoštěním tří ruských diplomatů nesouhlasil.

    Právě tehdy Miloš Zeman zadal tajným službám, aby zjistily realitu. Učinily tak. Výsledek prezident sdělil veřejnosti. Andrej Babiš je prý nyní překvapený, proč se jednotlivé tajné služby ve svých zjištěních liší. Prý od nich bude chtít podrobnější informace. To by jistě měl. A přinejmenším šéfové těch agentur, které se pokusily vše zatlouci, by měli okamžitě rezignovat. Jenže nerezignují. Naopak budou hrdinové. Alespoň pokud jde o naše prolhané politiky a jejich média, veřejnoprávní a Bakalova (se stejným velením) na místě prvním.

    Prezidenta Zemana Kavárna pochopitelně okamžitě (po sto první) označila za „agenta Kremlu“. Sdělením pravdy podle nich Miloš Zeman „pomáhá ruské propagandě“. „Jeho výroky o někdejší výrobě nervově-paralytického jedu novičok v Česku neslouží zájmům České republiky ani bezpečnosti země“, uvedl prostince jak je jeho zvykem šéf ODS Petr Fiala. Místopředseda Martin Kupka si zase povzdechl, že Zemanovo odhalení „umožní spřádat nejrůznější spiklenecké teorie.“ Podle předsedy hnutí STAN Petra Gazdíka se „Zeman chová jako aktivní agent Kremlu“. "V Kremlu musí být na našeho prezidenta opravdu hrdí," napsal. O výrocích dalších klonů Miroslava Kalouska netřeba ztrácet řeč.

    Speciál bude! (podle vzoru Cirkus bude!)


    Bruselsko-washingtonské pražské Kavárníky to opravdu šokovalo – a okamžitě nastartovalo mediální centrálu bolševického skanzenu na Kavčích horách: ČT tak spustila další díl svých „speciálů“. To je tamní výraz pro další tupou propagandistickou operaci, při níž se „veřejnoprávně“ ujímá řízení politických útoků. Citovaného Kupky (ODS) se soudružka moderátorka již ráno naléhavě dotazovala, zda ODS svolá mimořádné jednání parlamentu. Byl tím sice překvapen, ale nakonec zakuňkal, že něco určitě udělají. To by jim doporučovala.

    Kavčí hory si jistě představují, že se jim konečně podaří vyvolat řízení o prezidentově odvolání (impeachment se to správně česky jmenuje). Nějaké takové vzrůšo, jaké před stále více znechucenou veřejností probíhá již půl druha roku v USA. S tím dalším „kremelským agentem“ Donaldem Trumpem (o němž ČT chrlí „skandální zprávy“ ve snad v ještě ostřejší kadenci než o Miloši Zemanovi), kterému se rovněž nemůže „Deep State“ (nikým nevolený „stínový stát“) dostat na kobylku. A to tam mají proti nám nejméně trojnásobek agentur špiónů a tajné policie, o bolševických médiích nemluvě.

    Rozjíždí se tak další cirkus, který na čas zakryje vše ostatní. Třeba nesnesitelný fakt, že státní zastupitelství v prefabrikované kauze Čapí hnízdo již nestíhá druhou nejdůležitější postavu, šéfa poslanců ANO Jaroslava Faltýnka. Což je samozřejmě ouvertura neslavného konce celé po měsíce na kapačkách držené „kauzy Babiš“, protože tím se celá konstrukce směšného obvinění hroutí. Překrývání jedné lži či desinformace druhou je ovšem hlavní metoda manipulace tou (stále menší) částí veřejnosti, která Bakalova média (ČT, ČRo, Respekt, HN a pod.) ještě stále uhranutě sleduje.

    Sedm jednou ranou


    V metodě úderů „Sedm jednou ranou“ si Miloš Zeman libuje (neboť to vyžaduje kombinační schopnosti, které nikdo z jeho mediálně-politických protivníků nemá) – a tentokrát se mu podařil vskutku mistrovský kousek. Řvou všichni – a nemohou nic dělat. Obvinit prezidenta, že zveřejnil pravdu, když zpráva tajných služeb nebyla klasifikována jako tajná či důvěrná, je opravdu na první dobrou obtížné. Ale vyučeni u Goebbelse a Lenina věří, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou, takže určitě nepoleví.

    Současně se tím tyto báječné morální zrůdy, zaštiťující se „pravdou a láskou“, svlékají opět do naha. Jejich pokleslý striptýz, založený na orwellovské tezi pravda je lež (a vice versa), nyní dostává zvlášť ilustrativní rozměr: Již zcela otevřeně říkají, že lhát je mravné – pokud to slouží k přípravě či vyvolání války proti nepříteli. Tato doktrína, kterou my pamětníci velmi dobře známe z časů „reálného socialismu“, zažívá v perverzních výkonech našich současných „komunistobijců“ (respektive „okamurobijců“) vskutku roztomilý návrat (comeback, pokud již nerozumějí česky) do totalitní reality.

    Poslední Mohykáni


    Bolševika prostě nepředěláš. Jen se převlékne. Místo rudých hvězd má teď zlaté. Jmenuje se TOP, nebo Zelený, Pirát, nebo ODS, lidovec, nebo STAN, socialista, nebo ANO. Nejvíc ze všeho se bojí svobodných voleb (referenda), v němž by lid mohl svobodně rozhodnout, jak a kde chce žít. Je zbabělec, proto volá po válce (válka je mír) – podle toho, jak jej mocní nastaví: buď na Západ, nebo na Východ.

    Jenže Zeman nikdy bolševik nebyl. Je to levičák (s trochu paradoxní staromódní afinitou k Izraeli). Spolu s předsedou „vlády EU“ Junckerem jistě v duchu upřímně oslavuje velké výročí Karla Marxe, zatímco jeho předchůdce Václav Klaus ve stejné chvíli pronáší v Německu – jako nefalšovaný pravičák – Marxovu zdrcující kritiku. Ti dva jsou poslední mohykáni, kteří udržují vzpomínku na klasické soupeření pravice s levicí ve standardní demokracii. To býval krásný svět!

    Nutně tedy také oba všemi silami bojují proti blížící se válce. Nutně jsou tedy našimi bolševiky označeni jako „agenti Kremlu“ (právě tak jako Trump bolševiky z „washingtonských bažin“). Bolševictví nemá (nikdy nemělo) s pravicí a levicí žádnou souvislost. Bolševik lže (a křičí, že lžou jeho oponenti), manipuluje, místo informace nabízí propagandu („speciály“), mocenskou cenzurou zavírá ústa opozičnímu svobodnému projevu, za názory zavírá (buď rovnou celá média, nebo jednotlivé oponenty) – a především, je-li v úzkých, potřebuje válku. Ta totiž umožňuje nastolit diktaturu bez odmluvy.

    Kauza „S“ opět na scéně


    Co je však podstatné (a čeho se naši bolševici tolik bojí, a proto tolik ječí): Nebýt Zemanova odhalení, úplně by se již zapomnělo na kauzu Skripal, která stála na počátku uměle vytvořeného „jaderného“ napětí ve světě. Nejprve ji překryl „fake“ chemický kabaret Bílých přileb v Sýrii – a následný operetní (ale o nic méně nebezpečný) útok na tři vyprázdněné Asadovy budovy na výrobu hnojiv.

    Tento propadák pak překryla „operace Korea“ – kterou má nyní překrýt pokus Izraele dát americkým jestřábům příležitost k útoku na Írán (pod falešnou záminkou „nových“ dokumentů o údajné íránské věrolomnosti), neboť Írán přestává prodávat ropu za dolary. Tohle už zkusil Saddám a Kaddáfí – a jak dopadli! Jenže Persie je něco úplně jiného. Z napadení Íránu by světová válka byla zcela určitě. V tomto případě fakticky rozpoutaná Izraelem, který Miloš Zeman poněkud umanutě brání. „To jsou ale paradoxy,“ řekl by sládek z jedné Havlovy hry.

    V tomto smyslu Zeman odhalením „českého novičoku“ opravdu (na rozdíl od komediální inscenace Západu kolem V. Havla) vstoupil do světového dění. Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová na prezidentovo sdělení reagovala slovy: „Žvásty vlády Theresy Mayové o tom, že novičok se prý vyráběl pouze v Rusku, vyvrátil český prezident, když právě potvrdil, že také jeho země vyrobila tuto otravnou látku." Kauza Skripal je tedy opět na scéně. A s ní i otázky, které, řečeno s Franzem Kafkou, již nikdy neměly být vzneseny:

    Kde jsou Skripalovi?


    Došlo vůbec k otravě Skripala a jeho dcery, nebo jde od počátku pouze o virtuální divadlo? Nemá smysl opakovat tady všechny dávno zveřejněné pochybnosti, zda vůbec nějaká otrava novičokem byla. Možná šlo pouze o to rusky vypadající slovo, které ihned použil britský ministr zahraničí „rudý Boris“ (Johnson), a jež mělo obrátit zraky bolševiků celého světa na (dávno již antibolševické, a proto nesnesitelné) Putinovo Rusko.

    Nikde nikdo neviděl jedinou fotografii otce a dcery z nemocnice, ani po jejich údajně zázračném vyléčení. Rusku rovněž Britové neumožnili konzulární spojení s jejich unesenou občankou. Taťka a jeho holka teď prý dostanou „novou identitu“ – a zmizí navždy kdesi za oceánem.

    Možná však, že již nejsou mezi živými, takže o svého druhu „novou identitu“ vskutku jde. Pátrání po novičoku je proto pravděpodobně ve skutečnosti nesmysl. Pouze se soudruhům v Londýně vloudila chybička, ve víře bratrů v zástěře, že „velká lež se chrání sama“ – a není ji třeba zvlášť ošetřovat detailním provedením (viz NYC 9/11 a spol.).


    Nová kvalita


    Jenže to předpokládá, že všichni „političtí oficiálové“ drží basu s hlavními médii. Pak je možné (a snadné) všechny „šťouraly“ z médií svobodných, neoficiálních, a tedy nekontrolovaných (už brzy opět žádná taková nebudou), prohlásit za „agenty“ (kohokoliv), blázny či „konspirační teoretiky“ (což je totéž).

    Tady skutečně Miloš Zeman vystoupil z řady. Jako první. V tom je jeho čin unikátní – a stane se historickým. A opravdu není jisté, že si to neodskáče. Ne hned. Někdy, nějak, až kauzu Skripal opět zakryje jiná „fake“ událost. Je to totiž modelově velmi podobné se zmíněnou kauzou Čapí hnízdo a „osvobozeným“ Jaroslavem Faltýnkem: Pokud vyndáte jedinou prefabrikovanou jednotku z „paneláku podvodu“, celý „Dům z karet“ se zhroutí. A to stavitelé tyranií nezapomínají.

    EU se sice nyní snaží vytvořit „bezpečné prostředí“ pro „whistleblowery“ – jak se hezky česky teď má říkat udavačům – ale to pro Zemana určitě neplatí. Neřekl totiž nic než pravdu: Hrajete s námi, nevážení „spojenci“, ohavné zpravodajské hry, kterými se pokoušíte posunout okamžik války proti Rusku za bod, z něhož není návratu. Tohle já s vámi hrát nebudu. Do toho nemám zapotřebí nechat se zatáhnout ani já – a tím méně nevelká republika, v jejímž čele z vůle lidí stojím.

    Republika hrdá, navzdory tisícům politických hujerů a bolševiků s otrocky ohnutými hřbety před protektory v Británii, Bruselu a Washingtonu – pokud má ve svém čele alespoň jednoho muže, a ne babu.

    Cesty Páně jsou fakt nevyzpytatelné. Díky Bohu za (ateistu) Zemana!


    Související články:




    PÁR SLOV K 200. VÝROČÍ NAROZENÍ VELKÉ OSOBNOSTI

    0
    0
    Karel Marx
    Xaver
    5.5.2018 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com
    Dnes je tomu přesně 200 let (5. května 1818 v Trevíru) co se narodil Karel Marx – velký vzdělanec, vědec, myslitel, autor, filosof – mnohými a kdysi zbožňovaný, jinými, stále, zavrhovaný až nenáviděný. Přes hory napsaných knih a statí lze jen stěží vyslovit jednoznačný soud o tak složité osobnosti a jeho díle. Pochopitelně nejsem k tomu povolán ani já jakožto trochu sečtělý a trochu „vystudovaný“ spoluautor Kosy. Ostatně je jen málo specialistů, kteří celého Marxe vůbec přečetli a mohou se prezentovat jako znalci jeho díla, jehož studium vyžaduje mimořádné a koncentrované úsilí a nikoli jen, více méně povrchní zájem.


    Začal bych, jen tak na okraj, úsměvnou historkou.

    Vyprávěl kamarád, že jeho socialistický podnik vyslal jednou na jakousi akci do Londýna tři zasloužilé odboráře. Takové cesty na Západ tehdy sloužily, jak známo, k nákupu levného či nedostatkového zboží, což si plánovali i naši odboráři. Navíc jim kdosi poradil, že velmi dobře se nakupuje v obchodním domě Marks and Spencer…K nakupování jim vybylo posledních pár hodin před odletem, takže pro urychlení zastavili taxi. Jenže z názvu toho obchodu jim utkvěl jen ten „Marx“a rukama nedokázali dovysvětlit zbytek. Nebo řidič asi pochopil, že pro lidi z Východu je to povinné a odvezl je tedy na Highgate k hrobu K. Marxe… Výsledek byl, že už nakoupit nestihli, a ušetřené libry ještě museli vrátit.

    Ale teď už pár odstavců vážného zamyšlení nad touto velkou osobností, resp. nad jednou specifickou částí jeho teorií (zdůrazňuji: jen částí, záměrně pojatou stručně): totiž nad důležitými oblastmi jeho učení, kde vývoj odhadl chybně či nepřesně.

    Hned na úvod se patří uvést: K. Marx (ani B. Engels) nikdy dělnické třídě nepředložili a nevnucovali žádný model socialismu a komunismu (to činili utopisté před nimi, s kterými se „vypořádali“), jak nám jejich zastánci celá desetiletí vtloukali do hlavy. Těch, kteří pokřiveně vykládali Marxovu teorii během éry budování socialismu, bychom se nedopočítali. Stejně jako těch, kteří na něj svalují (stále ještě!) všechny problémy a útrapy světa v nešťastném 20. století. A proto ho neváhali se skonem socialistické utopie pochovat (kupodivu obzvláště ochotně jeho krajané) jako viníka „všeho“do nejhlubšího hrobu. Jenže pochovali nepravého Marxe, který s filosofem z Trevíru kromě jména nemá nic společného, jak jsem o tom psal před časem v jiném článku (O ALTERNATIVÁCH JEŠTĚ JEDNOU).

    Zásluha a význam Marxe a Engelse spočívají v tom, že historické zvraty do hloubky analyzovali z hlediska historických předpokladů a materiálních podmínek, méně už z hlediska cílů těchto historických zlomů.

    Dnes už je očividné, že v konkretizaci asi toho hlavního cíle se mýlili: totiž třída, která měla zabezpečit překonání kapitalismu (ať revolučně či demokraticky) totálně selhala. Nic jako „mezinárodní dělnická třída“ nevzniklo a nevzniká jako síla, která by se mohla postavit modernímu, čím více expanzívnějšímu kapitalismu (potažmo třídě buržoazie). Na druhé straně Marx tento systém analyzoval tak exaktně jako nikdo jiný, stejně jako anticipoval i jeho vývojovou logiku, dneškem dokonale ověřovanou. To vše obsahuje „Kapitál“, jehož studia se však dnes leckdo málem štítí, i když jeho analýza je stále významným zdrojem poučení.

    Epocha kapitalismu, která měla podle něj skončit, je právě na vrcholu a žádné systémové alternativy, jak řečeno, nejsou zatím ani na obzoru. Tento závěr jako by vyvracel učení K. Marxe a těch, kteří jeho učení sdíleli. A proto muselo být „strašidlo komunismu“ na celém světě zahrabáno hluboko pod zem.(Až na některá refugia, která jsou však svou totalitou a kultem osobností od Marxových premis na míle vzdálena.)

    Objektivně nahlíženo by se však mělo ohledně chybných Marxových předpovědí (není účelem tohoto připomenutí se u všech zastavovat) rozlišovat: mezi takovými, které skutečně nevycházely z vědecky podložených premis a druhými, které vyplynuly ze společenských procesů, jež Marx a Engels ve své době nemohli předvídat. A pak jsou tu „omyly“ plynoucí z dogmatického, hrubého překroucení podstaty jejich učení, které dezinterpretují skutečného Marxe a jsou dnes důvodem jeho zavrhování.

    Řečené se vztahuje kromě jiného hlavně k tomu, jakou dějinnou úlohu „stanovil“ Marx proletariátu a jeho univerzální osvobozovací roli. Tento axiom nebyl skutečně vědecky podložen. Bylo to spíše přání než teorie, která vycházela z revolučního ducha doby a zoufalého postavení dělníků v dané fázi kapitalismu (až 14hodinová pracovní doba, dětská práce, nemoci, hladové mzdy, krátká průměrná délka života atd.). Z toho všeho vyvozovali, že jen proletářská revoluce může dělnickou třídu z těchto poměrů vysvobodit.

    Marxem v té souvislosti používaný (nicméně velmi zřídka) pojem „diktatura proletariátu“ se vztahoval jednoznačně na zcela určitý historický kontext. Avšak u něj neměl nikdy význam stranické diktatury, na které spočívala celá epocha „budování socialismu“, a s diktaturou špiček bolševické stranické elity už nemá vůbec nic do činění.

    Závěrem bych chtěl zdůraznit, že tato má skromná připomínka významného výročí není v žádném případě ani glorifikací, ani obhajobou K. Marxe a jeho učení. V rámci těchto pár stránek to ani není možné. Je snad náznakem, jak k jeho obřímu dílu přistupovat. K tomu poslouží také následný citát, který je, myslím, pro tuto příležitost výstižný a přiléhavý (i když s všeobecnou vstřícností se zajisté nesetká).

    „Se zvláštní horlivostí se na povalení pomníku velkého neznámého zúčastňují právě ti, kteří „marxismus-leninismus“ po léta vynášeli jako nadčasově platný, nad jakékoli pochybnosti povznesený myšlenkový systém a dogma. Přitom by se právě od Marxe mohli poučit, že každá teorie musí být chápána v její historické souvislosti vzniku a podmíněnosti, tj. jako odraz a výraz určitých společenských vztahů: to platí i o kanonizované myšlenkové soustavě „marxismu-leninismu“.

    A tak jsou Marx a Engels málem jmenováni jako duchovní zakladatelé tradice, jejíž setba vyklíčila v totalitních společnostech východního bloku a SSSR, ve stalinismu a Stasi-nismu. Vždyť nakonec pojem „diktatura proletariátu“, v jehož jménu zřídily komunistické strany své diktátorské režimy, pochází od zakladatelů „vědeckého socialismu“ – tak nám to vysvětlují čerstvě obrácení východní demokraté nyní v nejlepším souladu se západními starokonzervativci, kteří to „vždycky věděli“. (M. Schneider: Das Ende eines Jahrhundertmythos, 1996).

    Autor tím chtěl bezesporu vyjádřit, že až dnes nastává čas k objevování a pochopení „pravého“ K. Marxe a možná k objevování cest dalšího vývoje lidské společnosti, zápasící s obrovskými a stále narůstajícími problémy…



    Vlkův dodatek:

    Velmi děkuji Xaverovi za tenhle článek. Dávám jej schválně o den dříve (na Kose vyšlo včera - pozn. red. NR), než je Marxovo 200. výročí. Protože zítra nejspíš na nás bude klasik vykukovat ze všech rohů a jít s informačním davem není libůstka Kosy ani jejich autorů.

    K výročí za svou osobu dodám jen tolik, že smyslem Marxových děl a teorií bylo popsat podmínky, za kterých může dojít k obecnému společenskému vzestupu, a z práce – otročiny se může stát tzv. osvobozená práce. Za svou osobu říkám, že v tomto se Marx nespletl!

    Díky jeho myšlenkám /a technickému pokroku, spojeného především s využitím energetických schopností nafty/, vznikl alternativní společenský systém, který původně měl být nadřazenou náhradou kapitalismu, jež ale vlivem řady faktorů, s kterými Marx nemohl pracovat, protože buď neexistovaly nebo šlo o tzv. měkké, neměřitelné veličiny, v souboji systémů prohrál. Nicméně prohrál tak, že výrazně zmutoval původní brutální kapitalismus do až neuvěřitelně snesitelné současné podoby. Zkrátka došlo k polidštění jak kapitalismu, tak i kapitálu. Na rozdíl od těch, co mají Marxe za tmáře, šiřitele zla a viníka všeho možného z hrůz 20.století si osobně, při pohledu na současný kapitalismus, myslím, že Karel Marx vlastně vyhrál. Možná leckdy až příliš… Ale to by bylo na jiný článek, nikoli tenhle, výroční.

    Nicméně v každém případě, kdyby to bylo technicky možné, by mne zajímalo, co by klasik řekl současnému světu a kapitalismu. A zejména jeho naprostému historickému paradoxu. Nedošlo totiž sjednocení proletářů celého světa, nýbrž dnes v, globalizaci, díky akciovému vlastnictví a křížové provázanosti akcionářů klíčových nadnárodních společností, zažíváme fakticky pravý opak- spojení kapitalistů všech zemí. A naopak k totální separaci námezdně pracujících na jednotlivá individua… Čili naprosto zásadní zvrat Marxových zásadních teorií… Kapitalisté prostě udělali to, co měli, ve vlastním zájmu provést vykořisťovaní a ti se naopak místo spojení do společné síly – individualizovali do pozic podnikatelů s dob Karla Marxe…

    KARL MARX (K dvestoročnici narodenia)

    0
    0
    Ľuboš Blaha
    5.5.2018   NovéSlovo
    Základným stavebným kameňom moderného socializmu, respektíve komunizmu, je Marxovo dielo, ktoré sa stalo dominantnou filozofiou revolučného socializmu najmä v poslednej tretine 19. storočia a potom patrilo k najvplyvnejším politickým doktrínam 20. storočia. Karl Marx (1818 – 1883) sa narodil 5.mája presne pred dvesto rokmi v nemeckom Trevíre, v mladosti pôsobil ako radikálno-demokratický novinár a pre svoje podvratné myšlienky sa musel skrývať pred štátnou mocou po viacerých európskych krajinách, pôsobil v Belgicku, vo Francúzsku, až napokon zakotvil v anglickom Londýne, kde prežil väčšinu svojho života a kde je aj pochovaný. Bol zakladateľ a líder Prvej internacionály (1864 –1876), voľného medzinárodného združenia robotníckych strán a hnutí. Skôr ako politik sa však preslávil svojimi ekonomickými, filozofickými a politickými prácami.


    Život Karla Marxa


    Marx sa narodil v pruskom Trevíre v židovskej rodine. Jeho otec bol pôvodne rabín menom Herschel Mordechaj, neskôr konvertoval na protestantizmus, aby mohol pokračovať v právnej praxi. Marxovci boli liberálna rodina s mimoriadne širokým intelektuálnym záberom. Marx študoval právo v Berlíne na dnešnej Humboldtovej univerzite, kde sa dostal pod vplyv mladohegelovskej filozofie. Profesionálnu dráhu začínal ako radikálny liberálny novinár v Kolíne, kde písal pre vplyvné noviny Rheinische Zeitung. V roku 1843 sa oženil s Jenny von Westphalen, ktorá pochádzala z aristokratickej rodiny, z ktorej neskôr vzišli zakladatelia slávnej firmy Philips. Marx mal sedem detí, no štyri zomreli ešte v útlom veku, keďže Marxovci v Londýne žili v prvých rokoch v extrémne chudobných pomeroch. Ešte pred exilom do Londýna, v ktorom Marx strávil väčšinu života, pôsobil v Bruseli, Paríži či v Kolíne. V roku 1844 spoznal v Paríži Friedricha Engelsa, ďalšieho nemeckého komunistu, s ktorým potom celý život spolupracoval a ktorý mu aj finančne pomáhal. V Bruseli spolu s Engelsom založil Zväz komunistov, pre ktorý na prelome rokov 1847 a 1848 napísali slávny Manifest komunistickej strany. Krátko ešte pôsobil v Kolíne, odkiaľ v roku 1849 utiekol do Londýna, kde zostal až do svojej smrti v roku 1883. Privyrábal si ako korešpondent amerických novín New York Daily Tribune.

    Okrem intelektuálnej činnosti ďalej politicky pôsobil vo Zväze komunistov, neskôr stál v šesťdesiatych rokoch na čele Prvej internacionály, medzinárodného združenia robotníckych strán a hnutí, kde zvádzal ideologický súboj s anarchistami. V tomto období, v roku 1867 vydal aj prvý zväzok svojho slávneho Kapitálu (vyšiel v nemeckom Hamburgu). Zvyšné dva zväzky vyšli až posmrtne vďaka Engelsovi. Marx mal zlostnú povahu a ťažko vychádzal s ľuďmi. Mal prezývku Maur, keďže mal tmavú pokožku a husté čierne vlasy. Celý život mal zdravotné problémy. Koncom svojho života navštívil Karlove vary a bol aj v Egypte. Zomrel v Londýne v roku 1883, pochovaný je na cintoríne Highgate na severe Londýna. Všetky jeho tri dcéry niesli meno Jenny po svojej mame: najstaršia Jenny si vzala za manžela Charlesa Longueta, francúzskeho radikálneho novinára; Laura Marxová sa oženila s francúzskym marxistom Paulom Lafarguem a najmladšia dcéra Eleanor si za manžela vzala britského komunistu Edwarda Avelinga. Laura a Eleanor svoj život ukončili samovraždou. Marx sa stal po svojej smrti symbolom komunistického hnutia a najvplyvnejším politickým filozofom v 20. storočí. Je po ňom pomenovaná aj jedna planétka.


    Historický materializmus


    Marxovo dielo sa zvykne deliť na rané a zrelé, pričom v raných spisoch Marx pôsobí ako radikálny humanista a skôr utopický komunista, kým zrelé dielo má skôr štrukturalistický nádych, Marx má oveľa vedeckejšie metódy a rozvíja filozofiu historického materializmu, ako aj ekonomickú analýzu kapitalizmu, ktorá mu priniesla svetový ohlas.

    Jeho filozofia sa opiera o metódu historického materializmu, ktorú Marx najjasnejšie sformuloval v diele Ku kritike politickej ekonómie a podľa ktorej ekonomická základňa determinuje politickú, právnu a morálnu nadstavbu. Nie je to vedomie, čo určuje spoločenské bytie, ale naopak – spoločenské bytie určuje spoločenské vedomie. -------V Nemeckej ideológii sa Marx vyjadruje jasne, že „morálka, náboženstvo, metafyzika a ostatné ideológie a im zodpovedajúce formy vedomia strácajú zdanie samostatnosti. Nemajú dejiny, nemajú vývoj, ale ľudia, rozvíjajúci svoju materiálnu výrobu a svoje materiálne styky, menia s touto skutočnosťou aj svoje myslenie a produkty svojho myslenia. Život nie je určovaný vedomím, ale vedomie je určované životom..------ Základom všetkého je ekonomika, od ktorej sa odvíja všetko ostatné. Výrobné vzťahy sa historicky líšia a od nich závisí, aké ideologické, právne či politické predstavy prevládajú v konkrétnej epoche. Neplatí argument idealistov, že kľúčové je to, čo si myslíme, a od našich ideí potom odvíjame realitu: je to presne naopak. Naše myslenie je iba odrazom prevládajúceho výrobného spôsobu a všetky „pravdy“ našej epochy sú pravdami iba preto, lebo pomáhajú reprodukovať výrobný systém, ktorý je aktuálny.


    Kapitalizmus nie je večný


    Pri aplikácii tejto metódy možno v histórii rozoznať viacero spoločensko-ekonomických formácií, ktoré sa líšia spôsobom výroby a rozdeľovania produktov. V Nemeckej ideológii Marx rozoznáva štyri takéto formácie:

    1. primitívny komunizmus čiže kmeňové zriadenia,
    2. otrokárstvo,
    3. feudalizmus,
    4. kapitalizmus.

    Všetky morálne, politické i právne idey sú v každej epoche derivátom práve výrobného spôsobu a sú preto historicky relatívne. V tomto smere Marx nasleduje Hegla, ktorý takisto skúmal dejiny a hľadal historické zákonitosti. Marx si osvojil Heglov názor, že hnacou silou historických zmien je dialektika, a teda rozpor, konflikt, protirečenia, a tak pokrok je v podstate výsledkom vnútorných rozporov. Ako sa vyjadril Engels, Marx však postavil Hegla z hlavy na nohy tým, že túto Heglovu dialektiku zbavil idealizmu a vykladal ju materialisticky: nezáleží na ideách či na duchu, ale naopak, záleží na materiálnych predpokladoch života spoločnosti, a teda na ekonómii. Podstatné sú rozpory, ktoré sa týkajú výrobného spôsobu. Tieto rozpory proti sebe vždy stavajú spoločenskú triedu utláčateľov a spoločenskú triedu utláčaných.


    Triedny boj je fakt, nie želanie


    Zákon dejín Marx teda nachádza v triednom boji, ktorý prebieha v každej historickej epoche: v otrokárstve je to boj otrokárov a otrokov, vo feudalizme boj feudálov a poddaných, až napokon v kapitalizme je to triedny boj proletariátu (tak nazýval triedu priemyselných robotníkov) a buržoázie (ako nazýval triedu vlastníkov kapitálu, resp. kapitalistov). Tieto triedy majú antagonistické záujmy, a teda sú vzájomne nezmieriteľné. Nezáleží na tom, či je konkrétny podnikateľ dobrosrdečný človek, alebo konkrétny robotník zloduch: podstatné sú objektívne záujmy, ktoré majú v štruktúre výrobných vzťahov. Objektívnym záujmom podnikateľa je vykorisťovať robotníka, aby mal čo najvyšší zisk; objektívnym záujmom robotníka je odstrániť vykorisťovanie, aby mohol viesť dôstojný život.

    Marx argumentuje, že triedny boj v kapitalistickej spoločnosti zákonite vyhrá robotnícka trieda a kapitalizmus bude nahradený vyšším výrobným spôsobom, ktorým je komunizmus. Daný vývoj považoval za zákonitý, pretože odrážal dejinnú nevyhnutnosť. Tento fatalistický moment v Marxovom diele mal mimoriadne mobilizačný vplyv na robotnícke hnutie, ktoré uverilo, že je nositeľom nevyhnutného víťazstva proletariátu. Marxova teória dejín je totiž teleologická, a to preto, že dáva dejinám skrytý zmysel čiže účel, ku ktorému dejiny smerujú, a tým je beztriedna komunistická spoločnosť. Na rozdiel od utopických socialistov Marx netvrdí, že komunizmus je morálne žiaduci, ale že je nevyhnutný. Zároveň však oslabuje svoj fatalizmus, keď naznačuje, že komunizmus nepríde automaticky, ale bude výsledkom triedneho boja a víťazstva robotníkov: v Marxovej teórii teda ide o výbušnú kombináciu fatalizmu a aktivizmu, ktorú umožňuje dialektická metóda.


    Ide o ekonomiku, hlupák!


    Marxov historický materializmus oslabil liberálne a konzervatívne teórie o prirodzenosti kapitalizmu, pretože poukazoval na to, že v celých ľudských dejinách sa striedajú rôzne výrobné spôsoby a každý o sebe tvrdí, že je prirodzený a večný: tak to bolo v prípade ideológií, ospravedlňujúcich otrokárstvo, tak to bolo aj pri dominancii kresťanskej doktríny, ktorá sa hodila pre feudálny výrobný spôsob, a tak to je aj v prípade liberalizmu, ktorý slúži na reprodukciu kapitalizmu. Kým ideológia otrokárstva považovala otroctvo za absolútne prirodzené, rovnako aj ideológia kresťanstva trvala na tom, že spoločnosť má byť hierarchická, poddaní sa majú správať disciplinovane a individualizmus je nemorálny a zlý. Kapitalizmus, naopak, takéto obmedzenia individualizmu nepotrebuje: na svoj rozvoj potrebuje ideológiu, podľa ktorej sú ľudia racionálni individualisti, ktorí slobodne uzatvárajú zmluvu v honbe za materiálnym ziskom. Od toho sa odvíja dominancia liberalizmu v kapitalistickej ére. Podľa Marxa je ideológia vždy iba falošným vedomím, ktoré slúži aktuálnemu výrobnému spôsobu.

    Podstatou historického materializmu je, že dejiny sa vyvíjajú podľa toho, ako je organizovaná ekonomika, resp. ako sa v konkrétnom období organizuje výroba. Vo chvíli, keď dôjde ku skríženiu, resp. nesúladu medzi výrobnými silami (napr. človek, pracovné prostriedky) a výrobnými vzťahmi (napr. vlastnícke vzťahy) dochádza k revolučnej zmene a jeden výrobný spôsob nahrádza iný. Povedané jednoduchšie, len čo výrobný spôsob naráža na svoje hranice a nedokáže byť vzhľadom na svoju základnú filozofiu dostatočne produktívny, dochádza k jeho premene na iný výrobný spôsob. Dôvodom nie sú morálne doktríny ani ideológie. Dôvodom je vždy ekonomika. Morálka, právo a filozofia sú len následnou racionalizáciou daných zmien. Ako Marxa dopĺňa Friedrich Engels, spoluautor mnohých jeho fundamentálnych diel, „na tomto fakte, a nie na predstavách toho alebo onoho knihomoľa o práve a bezpráví, sa zakladá presvedčenie moderného socializmu o jeho nevyhnutnom víťazstve“. Kľúčom k Marxovej filozofii historického materializmu je analýza spoločenského bytia, a teda pochopenie ekonomických zákonov, na ktorých stojí výrobný spôsob. Preto Marx logicky obracia pozornosť od filozofie k ekonomike.


    Vykorisťovanie ako podstata kapitalizmu


    V Marxovej ekonomickej teórii je kľúčová jeho teória nadhodnoty, ktorú odvíjal od pracovnej teórie hodnoty, charakteristickej pre klasickú politickú ekonómiu, najmä Davida Ricarda. Podľa pracovnej teórie hodnoty je hodnota tovaru daná prácou, potrebnou na jeho výrobu. Marxova téza, ktorú rozvíja vo svojom kľúčovom diele Kapitál, znie, že produkt práce robotníka si privlastňuje kapitalista, a teda vlastník výrobných prostriedkov, čím sa však priživuje na cudzej práci. Kapitalista zároveň platí svojmu zamestnancovi často iba životné minimum, ktoré je absolútne neadekvátne hodnote jeho pracovnej sily.

    Zamestnanec, resp. robotník sa so zamestnávateľom, resp. kapitalistom dohodne na pracovnej zmluve, podľa ktorej bude určitý čas pracovať zamestnanec pre zamestnávateľa. Táto zmluva je síce dobrovoľná, ale je zvyčajne uzatvorená v mocensky nerovnovážnych podmienkach, a teda neodráža skutočnú slobodu robotníka. Vinou takejto zmluvy potom dochádza k vykorisťovaniu, čo je kľúčový Marxov pojem. Pracovný čas, v ktorom pracuje robotník pre kapitalistu, je možné rozdeliť na dve etapy. Prvá etapa by postačovala na reprodukciu robotníka (zabezpečila by mu obživu a základné potreby), druhá etapa je tzv. nadpráca. Kapitalista podľa Marxa platí robotníkovi mzdu, ktorá je ekvivalentom prvej etapy pracovného času, ale privlastňuje si to, čo vzíde z nadpráce robotníka. Privlastňuje si teda nadhodnotu.


    Kto dostane nadhodnotu?


    Je zrejmé, že nebyť toho, že človek je schopný vyrobiť viac, než zužitkuje, nikdy by nemohla vzniknúť trieda kapitalistov. Kapitalizmus, podobne ako všetky predchádzajúce spoločensko-ekonomické formácie, vrátane otrokárstva či feudalizmu, utvára donucovací vzťah, ktorý núti bezprostredných výrobcov, t. j. zamestnancov, vykonať viac práce, než si vyžaduje úzky okruh ich vlastných životných potrieb. Inými slovami, kapitalistický spôsob výroby spočíva v podnecovaní cudzej pracovitosti a vysávaní nadpráce z námezdne pracujúcich. Od minulých spoločensko-ekonomických formácií sa pritom kapitalizmus odlišuje len formou, ktorou sa nadpráca „vymačkáva“ od bezprostredných výrobcov.

    Nadpráca je teda v rámci týchto výrobných vzťahov neplatenou prácou a nadhodnota, ktorá touto nadprácou vzniká, je ziskom pre kapitalistu, nie pre toho, kto ju vyrobil. Inak povedané, pracujúci spotrebuje väčšinu pracovného dňa na výrobu nadhodnoty (resp. zisku), ktorú si medzi seba rozdelia rôzne osoby pod rôznymi zámienkami. Kapitalistický výrobný spôsob teda určuje spôsob distribúcie, podľa ktorého vlastník získava produkty cudzej práce, čo je podľa Marxa aktom vykorisťovania. Základom vykorisťovania je teda oddelenie vlastníctva od práce.


    Moralizovať nestačí


    V rámci kapitalizmu by bolo pochopiteľne iracionálne, ak by kapitalista zamestnával človeka, ktorý mu neprináša žiadny zisk. Z hľadiska kapitalistických výrobných vzťahov ide teda o racionálny spôsob distribúcie. To Marx nijako nespochybňuje. Vôbec sa nevenuje morálnej kritike, ktorú kritizuje v prípade utopických socialistov. Kapitalizmus považuje v porovnaní s feudalizmom za pokrokovejší, efektívnejší a produktívnejší výrobný spôsob, ale upozorňuje na protirečenia, ktoré sú tomuto výrobnému spôsobu imanentné a ktoré povedú k jeho zániku. Hovorí, že kapitalizmus nevyhnutne prežíva ekonomické krízy, ktoré sú cyklickými krízami z nadvýroby. Ak totiž robotnícka trieda dostáva iba núdzové mzdy, potrebné na jej prostú reprodukciu, zákonite nemôže byť kúpyschopným dopytom pre výrobky, ktoré buržoázia ponúka na trh.

    Zisk kapitalistu stále klesá, a to ho núti, aby znižoval mzdy pre robotníkov. Dochádza teda k nepretržitému zbedačovaniu robotníkov, ktorému Marx hovorí pauperizácia. To však prináša opakované krízy, pretože o to väčšia je nadvýroba a o to viac klesá zisk podnikateľov. Každá ďalšia kríza bude podľa Marxa hlbšia než krízy predchádzajúce a miera zisku bude dlhodobo klesať. Zánik kapitalizmu je nevyhnutný. Toto Marxovo posolstvo sa opätovne ukazuje v krízovej ére globalizovaného kapitalizmu. Ako píše Ladislav Hohoš: „Najmä po prevratoch z konca 90. rokov, keď sa odstránili posledné bariéry, je evidentné, že globalizácia reprezentuje hlavný megatrend svetovej civilizácie na počiatku druhého milénia: zdá sa, akoby absentovali akékoľvek zábrany vo vzťahu k nastoleniu globálneho kapitalizmu v horizonte najbližšieho štvrťstoročia, uvedené sa však netýka protirečení, ktoré sú imanentné samému procesu jeho rozširovania. Globalizácia, ktorej zásadným prejavom je rozširovanie svetového trhu, je spätá s jednotlivými fázami priemyselnej revolúcie, ale aj politickými peripetiami od polovice 19. storočia (chronologicky a tematicky zodpovedá Marxovmu a Engelsovmu Manifestu).“ 


    Dosť bolo odcudzenia


    Marx sa vo svojom diele venuje predovšetkým analýze kapitalizmu. O tom, ako bude vyzerať komunistická spoločnosť, sa zmieňuje len sporadicky. Najznámejšia je jeho pasáž z Nemeckej ideológie, v ktorej tvrdí: „V komunistickej spoločnosti, kde nikto nemá výhradné pole pôsobnosti, ale každý sa môže stať vynikajúcim v hociktorom odbore, v ktorom si želá, spoločnosť reguluje všeobecnú produkciu a toto mi robí príležitosť robiť jednu vec dnes a inú vec zajtra, poľovať ráno, rybárčiť popoludní, večer pásť dobytok, kritizovať po obede tak ako chcem, bez toho, aby som sa stal poľovníkom, rybárom, pastierom alebo kritikom.“
    Kým v zrelom období sa Marx zameriaval na ekonomické otázky, v raných prácach zdôrazňoval, že komunistická spoločnosť musí eliminovať odcudzenie, ktoré je typické pre kapitalistickú výrobu. Na analýzu odcudzenia sa zameral najmä v Ekonomicko-filozofických rukopisoch, ktoré v 20. storočí mimoriadne ovplyvnili neomarxistickú filozofiu, resp. západný marxizmus. Marx si všíma, že kapitalizmus odcudzuje ľuďom produkty ich práce, ktoré si privlastňuje niekto iný. Pracujúci ľudia sú odcudzení aj v pracovnom procese, ktorý je typický automatizáciou a netvorivou rutinou. Navyše, v kapitalistickej spoločnosti sú jednotlivci poháňaní k tomu, aby si sebecky hľadeli každý svoj vlastný záujem, a tak sú odcudzení aj svojim blížnym, a teda ľudskému rodu. Marxovým konečným zámerom nebolo len zrušenie súkromného vlastníctva výrobných prostriedkov, ale aj odstránenie deľby práce, ktorá takisto plodí odcudzenie.


    Komunizmus 1.0: Každému podľa jeho práce


    Základným definičným znakom komunizmu je spoločenské vlastníctvo výrobných prostriedkov. Marx je presvedčený, že nadhodnota by podľa neho mala patriť tomu, kto sa podieľal svojou prácou na jej vytvorení, a nie tomu, kto sa priživuje na cudzej práci len vďaka tomu, že vlastní výrobné prostriedky. Výrobné prostriedky by teda mali byť podľa Marxa prevedené z rúk jednotlivých kapitalistov do rúk celej spoločnosti, ktorá by spravodlivo odmeňovala pracujúcich podľa ich vykonanej práce.

    Dostávame sa tak k projektu socialistickej spoločnosti, v rámci ktorej Marx hovorí o distribučnej zásade „každému podľa jeho práce“. Ide o prvú fázu komunistickej spoločnosti, ktorej sa tradične hovorí socializmus, hoci Marx toto označenie nepoužil. Tvrdil, že v prvej fáze komunistickej spoločnosti nebude možné odstrániť všetky prejavy nespravodlivosti. Išlo mu len o odstránenie toho základného, t. j. nezlučiteľnosti spoločenskej výroby a kapitalistického privlastňovania. Ide o to, aby nadhodnota, ktorá existovala a bude existovať vždy, sa nerozdeľovala tak, že ju získa kapitalista, ktorý k jej produkcii neprispel svojou prácou. Ak jestvuje spoločenská výroba, je nevyhnutné aj spoločenské privlastňovanie. Až po odstránení spomínaného základného protirečenia kapitalistickej spoločnosti (t. j. po odstránení tried) teda možno uvažovať o tom, akým spôsobom rozdeliť spoločensky vyrobený produkt čo najspravodlivejšie.


    Komunizmus 2.0: Každému podľa jeho potrieb


    Až potom dochádzame k finálnemu distribučnému kritériu komunizmu, ktorým je „každému podľa jeho potrieb“. Ani toto kritérium však nepredpokladá striktnú rovnosť, práve naopak. Marx vždy odmietal tzv. primitívny komunizmus aj s jeho totálnym rovnostárstvom. Totálne abstrahovanie od všetkého nadania, ktoré sa v jednotlivcoch skrýva, za účelom úplného rovnostárstva, je podľa neho len posvätením súkromnovlastníckych pohnútok, chamtivosti, závisti a pod. Pod komunizmom si podľa jeho slov netreba predstavovať ani vulgárne rovnostárstvo, ani rozmarné míňanie spoločenských zdrojov, ako skôr zabezpečenie dostatočných materiálnych prostriedkov na slobodné rozvíjanie telesných a duševných vlôh pre každého, aby mohol prestať boj o existenciu. Napriek tomu komunistická vízia predpokladala ohromný nárast výroby a ustavičný ekonomický rast.

    Základným cieľom komunizmu je garantovať rozvoj všetkým ľuďom, a teda sebarealizáciu pre všetkých. Ako tvrdí Marx, „ríša slobody sa začína v skutočnosti až tam, kde sa prestáva pracovať pod tlakom núdze a vonkajšej účelnosti“. Z tohto hľadiska mnohí autori interpretujú Marxa ako filozofa slobody. Nejde však o individualistickú a abstraktnú slobodu, typickú pre liberalizmus, ale o slobodu, v ktorej je „slobodný rozvoj každého jednotlivca nevyhnutnou podmienkou pre slobodný rozvoj všetkých“.


    Liberalizmus je na smiech


    Liberálne teórie, ktoré sa snažia o vytvorenie nadčasovej a univerzálnej idey spravodlivosti, interpretuje Marx ako úzko buržoázne a nezmyselné. Sú podľa neho nehistorické a zameriavajú sa na rozdelenie, kým kľúčom ku všetkému je výroba. Preto základnou požiadavkou Marxovho komunizmu je zrušenie súkromného vlastníctva výrobných prostriedkov, a nie spravodlivejšie rozdeľovanie bohatstva. Marx netvrdil, že distribúcia v kapitalizme je nespravodlivá – on vôbec nepoužíval morálne hodnotenia tohto typu. Až neskôr, v 20. storočí, niektorí západní marxisti budú interpretovať Marxove princípy cez prizmu sociálnej spravodlivosti (napr. analytický marxizmus). Nerovnosť a vykorisťovanie Marx považoval za imanentnú súčasť kapitalizmu, pretože inak kapitalizmus nedokáže fungovať. Iba premenou kapitalizmu na komunizmus je možné zabezpečiť lepšie podmienky pre robotnícku triedu, pretože tie závisia od nového, pokrokovejšieho výrobného spôsobu, a nie od morálnejšieho rozdelenia bohatstva v kapitalistickej spoločnosti.

    Marxovi teda nejde o žiadne nadtriedne univerzálne záujmy ani o hypotetické konštrukcie plné konjunktívov typu „keby bolo spravodlivej spoločenskej zmluvy tak by sme sa boli bývali dohodli tak a tak“. Marxizmus sa nespolieha na to, že trieda majetných po prečítaní spisov utopických idealistov v mene myšlienky večnej spravodlivosti pomôže altruisticky triede chudobných a vykorisťovaných. Idealistický filantropizmus podľa Marxa nič nevyrieši. Trieda utlačovaných si musí pomôcť jedine sama, a to tak, že pochopí a bude sledovať svoje záujmy. Triedny záujem je základný pojem Marxovej politickej analýzy. Pri konflikte dvoch záujmov rozhoduje sila a tá je podľa Marxa na strane pracujúcich. Na jej strane je totiž ohromná kvantitatívna prevaha, a teda v triednom boji o skutočne spravodlivú beztriednu spoločnosť musí podľa neho proletariát zvíťaziť.


    Prichádza revolúcia


    Vo svojej politickej teórii sa Marx zaoberá predovšetkým teóriou prechodu (tranzície) od kapitalistickej ku komunistickej spoločnosti. Tento prechod bude podľa neho revolučný, pričom nepôjde iba o politickú revolúciu, ktorá by odstránila vládnucu elitu či štátny mechanizmus, ale o sociálnu revolúciu, ktorá nastolí nový výrobný spôsob. Marx bol filozofom revolúcie, hoci spolu s Engelsom sporadicky pripúšťali, že kapitalizmus môže byť odstránený aj mierumilovne. O tom, že celá jeho filozofia má revolučný, aktivistický charakter, svedčí aj jeho slávna veta z fragmentu Tézy o Feuerbachovi: „Filozofi doposiaľ svet iba vysvetľovali, no ide o to, zmeniť ho.“

    Marx predpokladal, že sociálna revolúcia sa uskutoční v najvyspelejších kapitalistických štátoch, napríklad v Nemecku, Belgicku, vo Francúzsku či vo Veľkej Británii, pretože revolúcia nemôže vypuknúť skôr, než starý výrobný spôsob nevyčerpá všetky možnosti na odstránenie vlastných protirečení. Na revolúciu musia dozrieť podmienky, a to je možné iba v tých najvyšších štádiách kapitalistickej ekonomiky. Okrem objektívnych faktorov však k revolúcii prispievajú aj subjektívne faktory, ktoré umocňuje triedne vedomie proletariátu. Keď si proletariát uvedomí, že je nositeľom revolučných zmien, ktoré odstránia jeho vlastné vykorisťovanie, stane sa triedou nielen o sebe, ale aj triedou pre seba a bude reálnou revolučnou silou. Marx je presvedčený, že triedne vedomie nepozná štátne hranice a robotnícka trieda je nevyhnutne internacionalistická. Od toho sa odvíja aj jeho notoricky známa výzva z Manifestu komunistickej strany: „Proletári všetkých krajín, spojte sa!“


    Diktatúra pracujúcich namiesto diktatúry podnikateľov


    Vzťah Marxa k štátu bol ambivalentný. Kapitalistický štát odmietal, pretože podľa neho slúži záujmom buržoázie. Ako písal, vláda je len výbor na spravovanie spoločných záležitostí kapitalistov. Po komunistickej revolúcii štát odumrie, ale na rozdiel od anarchistov predpokladal, že to nebude okamžite. V prvej, prechodnej fáze Marx dokonca hovoril o diktatúre proletariátu, čím nadviazal na myšlienky utopických komunistov. Pravda, o diktatúre proletariátu nehovoril v zmysle obhajoby totalitných praktík, ale v súvislosti s tým, že kapitalistický liberálny štát chápal ako diktatúru buržoázie nad proletariátom. Po revolúcii iba dôjde k prevráteniu tohto stavu, ktorý bude oveľa demokratickejší, než je aktuálny stav. Vo chvíli, keď bude nastolený plný komunizmus a triedne antagonizmy úplne zaniknú, štát nebude mať dôvod existovať a odumrie. Výsledná komunistická spoločnosť teda bude podľa Marxa nielen beztriedna, ale aj bezštátna.

    Marxove myšlienky mali elektrizujúci vplyv na robotnícke hnutie, najmä vďaka silnej pozícii nemeckej sociálnej demokracie, ktorá si Marxovu doktrínu entuziasticky osvojila. Keď Marx v roku 1848 napísal do Manifestu komunistickej strany slávnu úvodnú vetu „Po Európe mátoží strašidlo – strašidlo komunizmu“, nebola to ešte celkom pravda. O zhruba tridsať – štyridsať rokov neskôr, krátko po jeho smrti, sa z jeho komunistických myšlienok aj vďaka Engelsovi stala obrovská hnacia sila pre čoraz silnejšie robotnícke hnutie. A to naozaj pôsobilo na vládnuce vrstvy ako strašidlo. Vyvrcholením bola v 20. storočí séria komunistických revolúcií, ktoré sa začali Leninovou revolúciou v Rusku, nasledovali neúspešné povstania v Nemecku, Maďarsku či v niekoľkých talianskych mestách, neskôr, po druhej svetovej vojne, sa pridali ďalšie krajiny strednej a východnej Európy, Ázie či Latinskej Ameriky.


    Marx je stále s nami


    Marx sa stal najvplyvnejším filozofom 20. storočia. Kým v socialistickom tábore jeho myšlienky často podliehali sovietskej dogmatike a nekritickej oslave, v kapitalistickom tábore, resp. v západných štátoch bol Marx predmetom kritického záujmu, čoho výsledkom boli vplyvné marxistické teórie, ktoré dodnes zohrávajú kľúčovú úlohu v politickej filozofii. Nájdeme ich aj v teóriách globalizácie, napríklad v analýzach Samira Amina, Williama Robinsona, Arifa Dirlika, Roberta Coxa, Immanuela Wallersteina, Erica Hobsbawma či Davida Harveyho, ktorých argumenty hojne využívam aj vo svojej novej knihe Antiglobalista (2018). Ide o autorov (neo)marxistickej tradície, ktorí nedogmaticky rozvíjajú vybrané Marxove myšlienky a aplikujú marxistickú metodológiu či marxistické normatívne úvahy na súčasnú realitu globálneho kapitalizmu.

    O Marxovi aj dvesto rokov po jeho narodení možno povedať, že je stále medzi nami – jeho myšlienky a teórie sú dodnes najvplyvnejšou inšpiráciou nielen pre ľavicové myslenie, ale aj pre rôzne ďalšie filozofické prúdy. Bez štúdia Marxa nie je možné pochopiť moderný svet. Nevidia to len tí, ktorí to nechcú vidieť. A tí navždy ostanú nevidomí.
     

    Článok je upraveným výňatkom z novej knihy Ľuboša Blahu Antiglobalista (2018), ktorá vyjde v máji 2018.

    Našli moji rádcové? Našli? Našli!

    0
    0
    ...prohlášení Ruska je zcela nepodložené
     a krajně spekulativní...
    5. 5. 2018, Ďouba, zdroj: RT, video - titulky

    Případ "Skripal - Novičok - Stropnický - Babiš - Zeman - Lavrov"


    Ještě jeden příspěvek, tentokráte od RT, o "nečekanému" objevu výroby otravné látky v ČR a o neslýchané drzosti prezidenta ČR - oznámit pravdu, která se nekryje s "pravdami" vyvolených.





    překlad a titulky: Ďouba


    Video je nazváno a uvedeno takto:
    Prezident ČR potvrdil výrobu a testování plynu skupiny "Novičok" v zemi

    ČR vyráběla v nevelkém množství a zkoumala nervově-paralytickou látku A-230, ale všechny zásoby byly zničeny po testování. O tom řekl prezident země Miloš Zeman. Dříve Praha kategoricky odmítala vyjádření MZV RF o rozpracováních v ČR tohoto jedu. Nová informace protiřečí slovům Velké Británie o tom, že látka mohla být syntetizována pouze v Rusku. Podrobněji - korespondentka RT Anastasija Čurkina.

    Momentáře o pravdomluvnosti

    0
    0
    Onlooker 
    5. 5.2018   Outsidermedia


    Přečteno: Drábová: Naše inspekce ve vojenském ústavu novičok neobjevila.
    Myslíme si: No když tam byli až po ukončení testu a zničení vzorků,není divu.
    Přečteno: Jedna služba tvrdí to a další ono, je překvapen Babiš informacemi zpravodajců o  novičoku.
    Myslíme si: Přece víme, že každou fake news je potřeba popřít. Ale ani Babiš už je od sebe nedovede rozeznat. Druhá možnost je, že BIS podávala omylem zprávu o artyčoku.



    Přečteno: Žádný český novičok v Británii použít nemohli, Skripala otrávila jiná látka, brání se Drábová.
    Myslíme si: Tak když inspekce nic neobjevila, tak proč prohlašovat, že český neexistující novičok nebyl použit (vlastně by to s neexistujícícm ani nešlo).
    Přečteno: Zeman potvrdil, že kauza Skripal je provokací. Vyvrátil lži Londýna o novičoku, tvrdí Kreml.
    Myslíme si: V Kremlu se taky neumějí vyjádřit. Londýn pouze říkal, že nikdo jiný než Rusko novičok neumí vyrobit. Zeman nic nevyvrátil, ale způsobil, že lidé začali přemýšlet (a to je neodpustitelné).
    Přečteno: Zeman zradil svoji vlast, jedná v zájmu Ruska, je pátou kolonou Moskvy v Praze.
    Myslíme si: Zemane, Zemane, říkat pravdu bylo chybou už v době Husa. Ještě, že se teď už neupaluje, jen nálepkuje.
    Přečteno: Mikrogramy novičoku se v Česku testují, nejde o výrobu, tvrdí armáda.
    Myslíme si: Už se hlásíme do Říma o nový zázrak – ty mikrogramy se u nás nevyrobily, ale spadly z nebe. No a už je v tisku citován další lhář: šéf toho vojenského ústavu přiznal výrobu několika gramů.
    Stanův komentář: Miroslav Kalousek se snaží svolat mimořádné jednání PS kvůli skandálním výrokům prezidenta Zemana. Od řadového poslance marginální politické strany očekávám návrh na impeachment a následné upálení prezidenta za velezradu provedenou vyslovením pravdivého tvrzení zpochybňujícího morální integritu vysokých politických představitelů spojenecké země.
    Viewing all 19126 articles
    Browse latest View live