Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 570 | 571 | (Page 572) | 573 | 574 | .... | 668 | newer

    0 0

    nese se Ústava RF
    7. 5. 2018, Ďouba, zdroj: RT

    Vladimir Vladimirovič Putin. Člověk, jehož jméno vyslovují a píší dnes a denně novináři celého světa. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by zde nyní asi ani tento příspěvek. 

    Pojďte využít příležitost jeho slavnostního uvedení do úřadu ruského prezidenta k prohlídce kremelských sálů. Inaugurace proběhla doslova před chvilkou.















    0 0

    7. 5. 2018, Ďouba

    "Doba ledová - Děti", jedna jízda ze včerejší neděle, která byla opepřena slovní přestřelkou mezi moderátorem a předsedkyní poroty.


    Pro potěchu ok příznivců pohybu a kultury jsem vybral vystoupení Alisy Ovsjankiny a Fjodora Orechova. Tématicky se jejich bruslení dotýkalo nového filmu "Led (Ljod)" a doprovázela je zpěvem populární Zemfira (písnička "Chceš?")



    Doba ledová - Děti, 6. 5. 2018, Alisa Ovsjankina (10 let) a Fjodor Orechov (12 let):

    Při hodnocení páru nejen mě překvapila předsedkyně poroty. Taťjaně Tarasovové (1947) se hodně nelíbil film "Led", a to až tak, že to zjevně poznamenalo i její posouzení jízdy. Na to dobře reagoval moderátor pořadu, taktéž vynikající krasobruslař Alexej Jagudin (1980), který důrazně podotkl, že by hodnocení filmu nemělo mít spojitost, vliv na posuzování jízdy mladých krasobruslařů a vzpomenul film "Legenda č.17", ve kterém také byly některé nesrovnalosti, přesto je to film velmi oceňovaný. Aby toho nebylo málo, tak jako na potvoru je ve filmu "Legenda č.17" jednou z hlavních postav otec Taťjany Tarasovové - Anatolij Tarasov (1918 - 1995). Ostatní porotci určitě krasobruslařům spravili náladu, včetně legendárního brankáře Vladislava Treťjaka (1952).
    Alisu a Fjodora na závěr vyzpovídala Jevgenija Medevděvová,
    která je momentálně také ve středu pozornosti, protože se proslýchá,
    že odešla od své trenérky Eteri Tutberidze...
    Rozšiřující učivo:

    Zemfira
    Pro zájemce ještě připomenu, že o Zemfiře jsme psali na NR dříve zde:
    http://www.novarepublika.cz/2016/03/zemfira-jdete-s-tou-vlajkou-do-nekam.html

    ...a přidám písničku "Chceš", která zněla při dnešním krasobruslení, včetně textu a překladu (viz níže)
    Koncert, Moskva, prosinec 2013:

    Хочешь? / Chceš?
    Překlad: Ďouba

    Пожалуйста, Не умирай Или мне придется тоже
    Ты, конечно, Сразу в рай А я Не думаю, Что тоже…
    Хочешь Сладких апельсинов,
    Хочешь Вслух рассказов длинных,
    Хочешь,  Я взорву все звезды Что мешают спать?

    Prosím tě, neumírej, nebo umřu taky
    Ty se, samo sebou, dostaneš rovnou do ráje, ale já nemyslím, že já též... 
    Chceš? Sladké pomeranče.. Chceš? Poslouchat dlouhé vyprávění... Chceš? Já odstřelím všechny hvězdy, co ruší spánek...

    Пожалуйста, Только живи
    Ты же видишь — Я живу тобою,
    Моей огромной любви Хватит Нам двоим С головою
    Хочешь В море с парусами,
    Хочешь Музык новых самых,
    Хочешь Я убью соседей, Что мешают спать?
    Хочешь Солнце вместо лампы,
    Хочешь За окошком Альпы,
    Хочешь Я отдам все песни Про тебя отдам все песни?

    Prosím, jen žij, vždyť vidíš, já žiji tebou
    Mé obrovské lásky je dost pro oba, vrchovatě
    Chceš? Na moře s plachtami... Chceš? Muziku nejnovější... Chceš? Zmlátím sousedy, co ruší spánek
    Chceš? Slunce místo lampy... Chceš? Za okýnkem Alpy... Chceš? Daruji všechny písně, tobě daruji všechny písně, já...

    Bonus v podobě ještě jednoho vystoupení ve včerejší "Době ledové"
    Vasilisa Kaganovskaja (12 let) a Ilja Vladimirov (13 let):



    0 0


    7. 5. 2018      zeit
    Stovky policistů prohledaly uprchlickou ubytovnu. Co se přesně stalo? A byl zásah přiměřený?
    V uprchlické ubytovně byly během několika dnů dva zásahy. V noci na pondělí asi 150 obyvatel ubytovny násilně zabránilo odsunu příslušníka státu Togo. Podle údajů policie seděl 23-letý muž kolem 2hodin 30min. již v policejním autě, když se začalo shromažďovat stále více lidí, kteří požadovali jeho propuštění. Přitom bylo policejní auto poškozeno údery pěstí. " Kvůli agresivnímu a násilnému chování" byl odsun nakonec přerušen - " také, aby se zabránilo další mohutné eskalaci situace" - jak uvádí policejní zpráva.


    Ve čtvrtek ráno následoval další zásah: Několik stovek policistů s pomocí speciálních sil se dostavilo na místo, a vzali několik mužů do vazby. Cesty kolem ubytovny byly uzavřeny. Byli tam také zdravotníci a lékaři z pohotovosti. 11 uprchlíků bylo zraněno, dva z nich se pokusili vyskočit z okna. Všichni byli v místě ošetřeni ambulantně nebo v nemocnici. Navíc byl při zásahu zraněn policista, sdělila policie. Na jeho zranění se ale nikdo třetí nepodílel.

    Policejní zásah v uprchlické ubytovně se v takové míře ještě neuskutečnil, řekl mluvčí Zeit online. Policie vychází z toho, že odpor byl organizovaný a nikoliv spontánní." Mladý muž se vůbec nezdráhal, jen hrál o čas", řekl viceprezident policejního prezidia Ellwange, Berhard Weber. Asi došlo k informačnímu řetězci přes mobily, při kterém se varovalo a mobilizovalo. Něco podobného se stalo v menším měřítku v pondělí, když uvnitř zařízení mělo dojít k odsunu.

    Co je s hledaným?

    Občan státu Togo byl při velkém zásahu v uprchlické ubytovně nalezen a identifikován. 23-letý muž má být nyní podle plánu a ustanovení tzv. Dohody Dublin odsunut do Itálie. Tam byl už po svém útěku z Toga registrován. 17 dalších obyvatel, kteří opakovaně provokovali neklid, mají být nyní přeloženi do jiných zemských zařízení prvního záchytu. " Taková opatření k oddělení těch, kteří vyvolávají neklid, již v minulosti vedly k úspěšnému zklidnění v zemském zařízení prvního záchytu", sděluje příslušná policie v Aalen. Noviny BILD citovaly ve čtvrtek muže, u kterého se má jednat o státního příslušníka Togo, s výpovědí: " Policie se pokusila již v únoru mne odsunout. Ale Německo přece říká uprchlíkům Welcome. Ti přece strpí každou osobu. " Jeho "bratři" mu při odsunu " přišli na pomoc."

    O jakou ubytovnu se jedná?

    O tzv zemské zařízení prvního záchytu. / LEA/. Tam se při prvním přijetí provádějí všechny podstatné kroky, od registrace, zdravotní prohlídku, až po žádost Spolkovému úřadu pro migraci a uprchlíky / Bamf/. Po několika týdnech pak mají být uprchlíci přiděleni podle klíče počtu obyvatel městským a zemským okresům k přechodnému ubytování. Hlavní zodpovědnost za provoz je na vládním prezidiu ve Stuttgartu. V budovách LEA v Ellwangen bydlí nyní asi 500 lidí, kteří převážně pocházejí z afrických zemí - v prvé řadě z Nigerie, Guineje a Kamerunu.

    Byl policejní zásah přiměřený?

    Podle policie byl rozsah akce po agresívní situaci v noci na pondělí nutný. Část obyvatel vidí policii jako nepřátele, uvedlo se ve čtvrtek dopoledne. Došlo i na " výroky ze skupiny, které je třeba brát vážně,", že se při další policejní akci budou bránit podobným způsobem. V této souvislosti existovaly podle policie i signály o " držení zbraní a jiných nebezpečných předmětů", které se při zásahu ve čtvrtek hledaly. Nic se však nenašlo.

    Ministr vnitra Bádenska-Württemberska Thomas Strobl / CDU/ ospravedlnil i rozsah zásahu působením signálu. Ve spolkové zemi nebude existovat "žádný bezprávní prostor."" Budeme prosazovat právo a zákon samozřejmě i v zemských zařízeních prvního záchytu."

    Co znamená událost pro budoucí odsuny ?
    Při prvním pokusu o odsun byla na místě tři policejní auta. Policie argumentovala tím, že do dosud vždy stačilo. Ne však při této události v Ellwangen. " To byla zcela nová situace", řekl policejní viceprezident Weber. Pro budoucnost to znamená, že síla zásahu se bude muset pořád promýšlet. " Budeme dělat to, co je nutné. Odsuny budou pokračovat. ". Zároveň mluvil Weber o znejistění obyvatelstva. " Pocit bezpečí utrpěl." Proto se v regionu posílí policejní síly.

    Rozsah zásahu a mediální ozvěna připadá trochu přehnaná Peter Reihhold Baumannovi z kruhu přátel Azyl z Ellwangen. Že policie přerušila první pokus o odsunutí, aby nedošlo k další eskalaci situace, bylo rozumné, řekl Zeit online. Násilí obyvatel bylo neospravedlnitelné. Vysvětluje je bezvýchodností mnoha uprchlíků z afrických zemí. Nyní pochopili, že nemají šanci , aby směli zůstat v Německu. "Čím víc se blíží moment, kdy musí zpět, o to víc jsou zoufalejší ", řekl Baumann. Že se obyvatelé budou v budoucnu bránit zbraněmi, považuje za nepravděpodobné.
     
    Pro Novou republiku vybrala a přeložila Mgr. Zdenka Holešová

    0 0

    Rostislav Iščenko
    7. 5. 2018
    Události v Arménii se vyvíjejí podle ukrajinského kalku, avšak ve zrychleném režimu. Přesně tak se vyvíjely v průběhu barevných převratů v Gruzii, Kirgizii a Moldávii. Přesně tak také jednala opozice v době potlačených pokusů o barevné puče v Bělorusku (opakovaně), na Ukrajině (během akce "Ukrajina bez Kučmy") a v Rusku (v roce 2012). Rozdíl mezi potlačenými puči a nepotlačenými spočívá v tom, že v prvním případě se úřady cítily dostatečně sebejisté, spoléhaly se na podporu konsolidované elity a většiny společnosti. O tom hovoří Rostislav Iščenko, prezident Centra pro systémovou analýzu a prognózu, sdělují Aktuální komentáře.


    Znamená to, že barevné puče se nekonají tam a tehdy, kde a kdy chtějí Američané, ale tam a tehdy, kde a kdy elitní skupina, která je u moci, ztrácí oporu ve své vlastní zemi. Američané samozřejmě ochotně podporují destruktivní procesy, poskytují opozici všemožnou finanční, politickou, diplomatickou a někdy (Jugoslávie, Libye, Sýrie) i vojenskou podporu. Hlavní věc však spočívá v tom, že v elitě existuje vážný rozkol, který stimuluje rozkol společnosti.

    "Nezáleží na tom, zda se tento rozkol uskuteční na základě konfesního, etnického, jazykového principu nebo zda základem je boj o rozdělení nerozděleného nebo přerozdělení rozděleného vlastnictví. Je důležité, aby rozkol v elitě byl. V tom případě se elitní skupiny, které spolu zápasí, dříve nebo později pro upevnění svých pozic dostávají z pod byrokratického koberce a začínají apelovat na společnost a podněcovat rozpory mezi různými vrstvami a skupinami ve snaze prezentovat sebe a svou podpůrnou skupinu jako revolucionáře a bojovníky za spravedlnost", zdůrazňuje autor.

    Vnější zásah se v takové situaci stává předurčeným dokonce ani ne proto, že mnozí s radostí využívají oslabený stát, aby jeho zdroje využili pro svůj prospěch. O zásah usilují vnitropolitické skupiny. Doslova jej požadují a obléhají potenciální zahraniční centra vlivu. Jakmile už jednou začne a není včas potlačen, zachvátí vnitřní elitní boj nejprve široké vrstvy národa a pak iniciuje neformální (skrytou) intervenci. Jak se to děje, to bylo jasně vidět na ukrajinském příkladu, když ukrajinské politické skupiny, které bojovaly o kontrolu nad toky prostředků rozpočtu a státního majetku, zpočátku zahájily boj mezi sebou o to, kdo bude prozápadnější. Po prohře tohoto boje o podporu Západu se Janukovič snažil vyvážit západní vliv na ukrajinskou politiku, která se stala rozhodující, vlivem ruským. Ale už bylo pozdě .

    "Jak v Rusku, tak na Ukrajině existují radikální skupiny, které tvrdí, že Moskva měla aktivněji zasahovat do vnitroukrajinských procesů, vydávat na Ukrajinu více prostředků, rozvíjet své neformální struktury a tak dále. Překvapuje mě, že tito lidé nemohou pochopit jednoduchou věc. Není možné působit na území svrchovaného státu bez podpory vlády svrchovaného státu. Vždyť i orgány Běloruska a Kazachstánu, spojenci Ruska v EAEU a ODKB, se staví podezíravě k aktivní práci Ruska s Rusy (mírně řečeno, nevítají ji). A na Ukrajině byla situace mnohem tvrdší", poznamenává expert.

    Takže kromě toho, že Západ měl i více času (Rusko se začalo obnovovat až od roku 2000) i více peněz i více organizačních možností, což již znamenalo neúčelnost konkurence s ním podle západních pravidel, Západ se také opíral o podporu místních orgánů, které současně horlivě kladly překážky do soukolí analogické práce Ruska. Když si tedy položíte otázku: "Jak přesně v takových podmínkách mělo Rusko soutěžit se Západem v postsovětském prostoru?" - upřímný oponent nakonec jednoduše konstatuje, že všechno se mělo okupovat. Přitom však teprve na počátku prvního desetiletí tohoto století Rusko ukončilo čečenské války, ale se zbytky terorismu na Kavkaze doposud bojuje. Domnívám se, že dokonce i nepříliš vzdělaný člověk musí pochopit, že v takových podmínkách by se okupace a následné financování proruské orientace odpadlých území SSSR nestalo cestou nikam, ale cestou do ekonomické a společenské katastrofy.

    Jediné, co Rusko mohlo nabízet a nabízelo, byl společný rozvoj, při němž mohly národní elity prostřednictvím kumulativního efektu získat větší příjmy a sdílet je bez zásahu Moskvy, na základě národních zvyklostí a tradic. Jak ukázala praxe a zkušenosti, takový návrh v určité fázi vyhovoval části elit postsovětských republik. Na úkor poměrně slabého Ruska, nacházejícího hned vedle, nejenže vydělaly, ale také vyvažovaly západní vliv, když udržovali své režimy nedotknutelné.

    "Ale jak rostly síly a možnosti Moskvy, tyto" proruské "národní elity se začaly obávat, že jednoho krásného dne jim bude z Kremlu řečeno, že je čas přestat krást a že mají žít a pracovat podle ruských zákonů a pravidel. Proto již od počátku tohoto století začaly naprosto všechny "proruské" elity v té či oné míře podporovat a dokonce pěstovat národní proevropská hnutí, většinou mezi mladými lidmi. A kde byly silné nacionalistické proudy, začali získávat neformální podporu orgánů i nacionalisté, dokonce i ti nejradikálnější. Národní elity nechápaly a nechtěly pochopit, že rovnováha mezi Ruskem a Západem už nebude. Situace odešla daleko od 90-tých let. Konflikt mezi USA a Ruskem, z iniciativy Washingtonu, který se snažil o udržení své hegemonie ve světě, se stupňoval tím, že se stále více radikalizoval. V podmínkách skutečné války (dokonce už ne studené, ale hybridní) nebylo možné zůstat spojenci a partnery zároveň obou bojujících států. Bylo nutné si zvolit a přidat se k jednomu z táborů".

    Vychovaná národními úřady, které udržovaly rovnováhu mezi Západem a Východem v rámci teorie "více vektorů", byla nacionalistická proevropská hnutí připravena definitivně odejít k Západu a stát se nepřáteli Ruska bez ohledu na to, co to přinese jejich státům. Samotné "vícevektorové" elity pokračovaly v zaujímání pozice spolupráce, v jejímž rámci rozvíjely politickou spolupráci se Západem, čímž získaly od Ruska ekonomické preference výměnou za bezcenné přísahy o věrnosti a věčném přátelství.

    Moskva nejen naznačovala, ale také přímo ukazovala spolupracujícím národním elitám, že když je jejich vlastní prozápadní odchovanci, spoléhající se na západní podporu, přijdou svrhnout v rámci barevného převratu, Rusko nepomůže do té doby, dokud ony samy pevně neurčí svůj postoj a jednoznačně nepřejdou do ruského tábora. Národní elity tomu nevěřily. A nevěří doposud. Dokonce i politici, kteří jsou Rusku nejbližší a nejnenáviděnější pro Západ, si stále ještě myslí, že je možné odmítat uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie, ale zároveň požadovat otevření ruských trhů pro "své" krevety a ústřice, a také Rusku prodávat více mléčných výrobků, než produkuje vlastní stát.

    "Toto je chybný názor. Už to mnohé národy stálo moc a mnohé z nich to ještě bude hodně stát. Nicméně právě tito lidé, kteří viní Rusko z toho, že se domnívá, že republiky "nikam nepůjdou", si ve skutečnosti sami myslí, že Rusko od nich "nikam neodejde". Chybně očekávají, že jakýkoli další barevný převrat, který smete dalšího "národního vůdce", způsobí v Rusku vření národa nebo strach vlády z toho, že se objeví základny NATO poblíž ruských hranic. Ve skutečnosti jakákoli mocnost v postavení Ruska (a takové jsou dnes kromě Ruska jen dvě: Čína a USA) zajišťuje svou bezpečnost samostatně s tím, že se spoléhají pouze na své vlastní zdroje a činí všechno v rámci vlastního území. To neznamená, že spojenci a základny v klíčových regionech nejsou zapotřebí, že je třeba se uzavřít v národním rámci. Čím větší máte podpůrnou skupinu, tím lépe. Ale naprostá svrchovanost dnes spočívá právě v tom, že v nejhorším případě můžete čelit celému světu a svět chápe, že fráze "Nač by nám byl takový svět, na němž nebude Rusko?" není rétorické cvičení, ale vojenská doktrína", řekl Iščenko.

    Takže i spojenci mají kam jít od Ruska, ale i Rusko se má kam od spojenců podět. Jedinou otázkou jsou důsledky. Sýrie, která učinila volbu ve prospěch Ruska, byla zachována a již se obnovuje, a důrazně vyzývá ostatní svět k tomu, aby se připojil. A nemusíme pochybovat o tom, že se připojí. Pobaltí, které jako první učinilo nejzdařilejší protiruskou volbu (podařilo se mu plnohodnotně se dostat do EU a NATO), přišlo o průmysl a vylidňuje se. Sociální napětí tam rychle roste.

    "Mám vážné podezření, že ty prapory NATO, o jejichž umístění tak úporně pobaltské vlády usilovaly, nepotřebují ke své ochraně před Ruskem (stejně je neochrání), ale pro zajištění podpory v případě vážných nepokojů vlastního národa", zdůraznil expert.

    Ukrajina, která se drala do EU, ztratila ekonomiku, zničila své vlastní státní struktury, pozbyla území, je na pokraji občanské války všech proti všem na celém svém území, obyvatelstvo se rozbíhá takovými tempy, že úřady se bojí to počítat a experti se dohadují, zda za čtyři roky utekla ze země jedna třetina nebo polovina občanů nebo ne. Před Ukrajinou to byla Gruzie, která zabředla do chudoby, prohrála válku, přišla o území. Nyní se však snaží najít způsob, jak normalizovat vztahy s Moskvou. Arménie je další v řadě, kde, jak jsem napsal na začátku článku, se všechny procesy rozvíjejí mnohem rychleji než na Ukrajině. Neúnavné požadavky slabé opozice vůči nepopulární vládě, která navíc ztratila svou stabilitu tím, že šla na nevynucené ústupky (výlučně kvůli boji uvnitř státních skupin), postrkují zemi k občanskému konfliktu. Arménie už balancuje na pokraji krveprolití a po první krvi již nebude možné nic napravit. Vzhledem ke Karabachu může dnešní "svátek demokracie" v Jerevanu vyvolat otázku o existenci arménského státu jako takového.

    "Přičemž je třeba pochopit, že i pro USA se situace změnila ve srovnání s počátkem roku 2000 a dokonce i s rokem 2014. Pokud se během prvního desetiletí 21. století Washington snažil vytvořit stabilní rusofobní postsovětské režimy kolem hranic Ruska, pak Ukrajina byla v tomto smyslu posledním neúspěšným pokusem. Upřímně, myslel jsem si, že se s ní Američané už nebudou párat, ale že jednoduše dovolí místním nacionalistům a oligarchickým skupinám, které bojují mezi sebou, aby ji odpálili zevnitř. Zdá se však, že pokušení získat 45-ti milionové antirusko u hranic Ruské federace bylo příliš velké a USA se pokoušely stabilizovat kyjevský režim dva roky (2014-2015). Pak v průběhu roku 2016 ho nenechaly padnout, aby nepokazily volební kampaň demokratů. Nyní je vypuštěn do volného plavání a již dokonce i jeho přívrženci přiznávají, že neexistuje pro Kyjev žádné jiné východisko, než rozsáhlá občanská válka. Zahraniční okupace by mohla pomoci, ale okupovat si Ukrajinu nikdo nepřeje".

    Nyní je pro Washington dostačující, že "proevropské" síly svrhly více či méně stabilní "starý režim" a přivedly další zemi do stavu chaosu. Chaos na ruských hranicích v oblasti výlučných ruských zájmů také není pro Ameriku nejhorším řešením. Tím spíš, když krvavý chaos zmítá zdánlivě blízkými spojenci Ruska. Toto může být použito i jako propaganda - tak vidíte, co přineslo přátelství s Moskvou. Vždyť většina nejen na Západě, ale také u nás neví, že tam byly v lepším případě "vícevektorové", a v horším případě přímo prozápadní vlády, které jen kvůli ekonomickým bonusům předstíraly přátelství s Ruskem.

    Rusko nemá jiný způsob, jak udělat v těchto státech pořádek, než zcela vyměnit elity. Taková náhrada je však možná pouze v důsledku okupace, ale okupace je pro značnou část místního obyvatelstva nepřijatelná, je velmi nákladná, ale také z pohledu mezinárodního práva by bylo obtížné ji zdůvodnit. Takže stejně jako předtím je osud zemí a národů v rukou vládnoucích a opozičních elit. Jsou-li dostatečně příčetné, aby si uvědomily změny, ke kterým došlo ve světě, postsovětský prostor dosáhne nové úrovně integrace, při níž budou vedeny pod jedním jmenovatelem národní zákony, pravidla a způsoby podnikání, stejně jako práva občanů všech členů Eurasijské unie na plnohodnotnou účast v obchodu a podnikání, politice a uspokojování jejich kulturních potřeb na celém jejím území. Za těchto podmínek může Rusko, stejně jako předtím, převzít zajištění bezpečnosti okrajových zemí před vnější agresí (včetně barevného převratu).

    "Pokud národní elity neprokážou adekvátnost, pak se v nejbližší budoucnosti staneme svědky celé série barevných krizí na postsovětském prostoru, které se budou pokoušet přerůst do občanských válek. USA budou usilovat o to, aby byly co nejkrvavější, ale pouze na národní elitě záleží, zda v jimi řízené zemi zafunguje technologie bezchybného převratu, při níž zpočátku slabá opozice zvyšováním požadavků poměrně rychle rozmazává nepopulární vládu, která tápe mezi přáním získat podporu od Ruska a obavami, že se nebude líbit Západu. A na rozdíl od událostí před 15-ti roky nyní národy a elity nečiní civilizační volbu mezi Západem a Východem, ale volbu mezi bytím a nebytím", shrnul Rostislav Iščenko.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Paul Craig Roberts
    7. 5. 2018       PaulCraigRoberts
    Jestliže jsou zprávy přicházející z Ruska pravdivé, uvažuje Vladimir Putin o tom, že zplnomocní washingtonského agenta Alexeje Kudrina jednat o ruském poddání se Washingtonu: ZDE
    Když jsem si tuhle informaci ověřoval u dobře informovaných expertů, bylo mi řečeno, že autor článku v deníku Financial Times John Helmer mohl Kudrinovi a jeho roli v popisovaném příběhu poskytnout více důvěry, než by bylo zdrávo. Jeden z těchto expertů mi řekl, že Kudrin a další členové „proamerické lobby“, což jsou zrádci, které Saker nazývá atlantistickými integracionisty, hrají tímto svým vytahováním se už prý svou tradiční hru. Ale současně dodal, že tentokrát Kudrin svým vyjádřením o tom, že jeho budoucím úkolem bude působit jako vyjednávač ruské kapitulace před Washingtonem, zašel zřejmě až příliš daleko.


    Jiný důvěryhodný expert mi zase sdělil, že Kudrin je členy Putinovy vlády považován za politickou figuru spíš neoblíbenou, a to prý pro své nejrůznější pletichy, které si prý dovoluje podnikat díky svému letitému osobnímu přátelství s Putinem. Je totiž veřejným tajemstvím, že Putin je až nadmíru loajální ke svým starým kamarádům, kteří mu ovšem v mnoha případech – a Kudrin je zřejmě jedním z nich – dělají spíš vrásky na čele. Ke Kudrinovým spojencům patří údajně i skupina lidí kolem premiéra Medvěděva.

    Další expert, jehož úsudku si vážím, má za to, že pověsti, které dnes kolují Ruskem, vycházejí spíš ze ctižádosti lidí udělat ze sebe v médiích větší velikány, než jakými ve skutečnosti jsou. V kontrastu s pověstmi, že se Putin se chystá svěřit osud Ruska do rukou amerického agenta Kudrina, tvrdí tento expert pravý opak. A totiž to, že pod tlakem nacionálních patriotů a armády se Putin chystá Rusko od Páté kolony – včetně Kudrina a celé proamerické frankce – očistit.

    Z jiné strany - a to od jednoho z ruských novinářů - jsem zase slyšel, že ve skutečnosti je Putin nejnáruživějším prozápadním liberálem, a byl prý to právě Kudrin, který Putina z Petrohradu do moskevského establishmentu uvedl.

    Snad nám Putin ve svém inauguračním projevu naznačí, která z uvedených pověstí má k pravdě nejblíž.

    Kudrin mluví jako zrádce, který by měl být za svou zradu pohnán před soud, a zdá se tudíž nepravděpodobné, že by z něj chtěl Putin udělat druhou nejvýznamnější figuru ruské vlády. Je to zastánce oligarchického řízení Ruska a jeden z ruských multimiliardářů, kteří nakradli své miliardy „zprivatizováním“ veřejného majetku. Je známý i tím, jak horlivě se zasazuje o úsporná opatření, jež by by měla být naložena na záda lidu, zatímco řady multimiliardářů se mají dalším privatizováním státního majetku rozšiřit.

    Kudrin společně s ruskou centrální bankou a většinou ruských ekonomů, kterým americká neoliberální ekonomika, Michalem Hudsonem přiléhavě nazvaná „ekonomikou vetešnickou“, vymyla mozky, věří, že úspěch ruského hospodářství je odvislý od úzkého spojení s washingtonským imperiálním systémem. Všichni tito lidé se domnívají – samozřejmě chybně – že bez amerických investic a bez zrušení protiruských západních sankcí spěje ruská ekonomika k nevyhnutelnému úpadku. Což je názor, který dnes vyjadřují zcela otevřeně. Ukazuje se tak, že oligrachové všude na světě – Rusko to nevyjímaje – se zajímají jen a jen o peníze a suverenita jejich zemí je jim lhostejná.

    Jak jsem spolu s Michalem Hudsonem vždy tvrdil, neoliberální ekonomika, kterou Američané vtkloukli do hlav Rusů, činí de facto z ruských ekonomů agenty Západu, a jejich politika pracuje nikoli v zájmu Ruska, ale v zájmu Washingtonu. Nu a jelikož je v Rusku nedostatek ekonomů, kteří by Putinovi sdělili názor opačný, je ruská vláda zaplavována varováními, že Rusko hospodářsky zkrachuje, nepřiřadí-li se k ekonomice Západu.

    Kudrin mimoto navrhuje i snížení ruské vojenské schopnosti a to s cílem ušetřit peníze na zaplacení úroků za půjčky z ciziny, které oligarchové chtějí využít ke zprivatizování dalšího veřejného majetku. Bude-li se takto postupovat i nadále, je konečný výsledek nasnadě: Bude to permanentní vazalství Ruska a jeho definitivní přeměna na západní koloniii.

    Jestliže se Kudrinovi podaří dotáhnout věci až sem, octne se Čína proti Washingtonu osamocena. I když ovšem i v případě Číny, a to po zprivatizování jejího státního majetku a po vytvoření třídy multimiliardářských oligarchů víc loajálních k penězům, než k Číně, vytvořila i čínská vláda páky, které Washington k jejímu zneutralizování využije.

    Závěrem lze říct, že i v případě, že Helmerův článek ve Financial Times o Kudrinově pověření začít s USA vyjednávat o ruské kapitulaci je pravdivý, nemusí tento projekt z řady důvodů – včetně rostoucích problémů v USA – uspět. Nicméně už ta skutečnost, že podle jistých zpráv uvažuje Putin o podpoře Kudrinovy kapitulantské politiky, naznačuje, že ze strany ruských proamerických sil čelí dnes Rusko výzvě, která jeho suverenitu vážně ohrožuje.

    Vybral a přeložil Lubomír Man


    0 0

    - pozorovatelka -
    7.5.2018   AE News
    K tomuto tématu jsem se původně vůbec nechtěla vyjadřovat, protože jsem si říkala, jak přišlo, tak odezní a čas i energii si nechám na článek o tom, jestli Trump vypoví či nevypoví jadernou smlouvu s Íránem, ale protože to, co včera v českých médiích začalo, nadále pokračuje, tak musím alespoň stručně reagovat.






    Zítra, 7. května (psáno a uveřejněno včera - pozn.red. NR), v Rusku proběhne inaugurace prezidenta V. Putina poté, co zvítězil v březnových volbách a zvítězil tak, že téměř 80% hlasů. Jeho největší opozičník Alexej Navalnyj, v letech 1999-2001 student americké univerzity v Yale a v Rusku odsouzený za zpronevěru, na včerejšek zorganizoval v několika ruských městech protesty s názvem “Putin není náš car”, jejichž účelem bylo vést ruský národ jak proti inauguračnímu ceremoniálu, tak především ke zneplatnění výsledků voleb, ve kterých Putin zcela jasně (a zcela demokraticky) zvítězil. A protože v každém národě se najdou tupci, pro které Slunce neměnně vychází jen nad Washingtonem a za vrchol vlastenectví považují poklonkování Spojeným státům, tak i Navalnyj má své antiputinovské stoupence. A nebudeme se bavit o tom, jestli za tím je svobodná volba všech těch “podpindosníků” anebo nějaký peníz do kapsy od nějakého toho “proami” fondu typu fondů Sorose, podstatné je, že takové lidi Navalnyj do ulic dostal.


    Obrázek z Paříže 1. května 2018
    O čem se ale bavit musíme, to je skutečnost, že většina těch demonstrací nebyla oficiálně povolena. A jestli je to dobře nebo špatně – co tak takové rozhodnutí zcela demokraticky ponechat v kompetenci té země, které se to týká a která bez ohledu na pohled ostatního světa má právo si zcela demokraticky sama rozhodnout o tom, co povolí a co nepovolí?

    Obrázek z Paříže v březnu 2018
    Ale taková optika pro rusofóbní Západ ani náhodou neplatí (a světe, div se, že např. taková Saúdská Arábie, kde ženy ani nesmí řídit auto, je Západem, na rozdíl od Ruska, považována za demokratickou zemi …) a od včerejška můžeme všude číst, jak Rusko demonstrace potlačilo, jak zatýká demonstranty, jak zatklo (a za pár hodin propustilo) Navalného. Ale to není celé – demonstrace v Rusku jsou hlavní zprávou nejen včerejšího dne, ale téma běží i dnes a zřejmě poběží ještě několik dnů. A pokud jde konkrétně o Česko, z České TV i z mainstreamu jsou občanům do hlavy vtloukány informace, jaký je Putin diktátor, když zadrženo bylo 704 lidí v Moskvě, 229 v Petrohradě, 163 v Čeljabinsku a dohromady po celém Rusku až(!) cca 1500 osob! A to včetně opozičního předáka Alexeje Navalného, který demonstrace svolal.

    Tak si to shrňme. V Rusku žije cca 144 milionů lidí a 80 % z těch, kteří přišli k volbám, dalo hlas Putinovi. Když má být Putin v rámci výsledku voleb inaugurován, Navalnyj svolá demonstrace (nepovolené) a na těch je v souhrnu zadrženo cca 1500 lidí – ale pozor, to je součet zadržených v cca 20-ti městech!. Pokud jde o samotné počty protestujících, tak například v Moskvě jich mělo být cca 3000. A to si také porovnejme – Moskva má cca 13 milionů obyvatel (zpráva pro rok 2018 uvádí 12 500 123 obyvatel) a protestovat jich měly 3000 (a z toho nějakých 700 bylo zadrženo). A otázka zní: Co těch zbývajících cca 12 497 123 Moskvanů??? Odpověď podle českého (a celkově západního) mainstreamu: NIC! Ono totiž jako by příznivci Putina v Moskvě ani ve zbývajících cca 20 ruských městech, kde se demonstrace konaly, vůbec neexistovali a jediná zpráva, která z akce Navalného pro Západ vyzněla je, že Rusko nechce Putina (80% volebních hlasů nic???) a Putin hlas “lidu” (hlas Navalného z americké Yale plus 20%,10%, 5% voličů ??) potlačil…

    Obrázek z Paříže 5. května 2018

    Až 160 000 protestujících v Paříži proti Macronovi

    Tak tolik k první části titulku “Putin není náš car” a teď k té druhé části – k části o až 160 000 demonstrujících, o vodních dělech a zatýkání demonstrantů a o násilí v ulicích, která už ale ani náhodou není o Rusku. Ta hrůzostrašná část se totiž týká Francie, kde už od března probíhají demonstrace proti Macronovi a další probíhaly rovněž včera, tzn. v den, kdy Navalnyj zorganizoval akci “Putin není náš car”, o kterých ale český mainstream žádné zprávy nepřinesl – no, ať nekřivdím, Česká TV nechala na liště běžet text : “V Paříži protestovalo až 40 000 lidí”. Ono ale správně mělo být, že v Paříži protestovalo minimálně 40 tisíc lidí (jiné zdroje uvádějí dokonce až 160 000), https://www.youtube.com/watch?v=g8S-86ooXYIdále správně mělo být, že protesty běží už od února – března a dále, že jsou proti Macronovi. Ale proč o něčem, čeho se účastní opravdu velké davy a účastní dlouhodobě, informovat, když nad vším vítězí zpráva dne: “V Moskvě protestovaly 3000 (!) lidí” proti Putinovi.

    Paříž 5. května 2018




    A pro srovnání zpět do Ruska – k demonstracím v Rusku, svolaných Navalným, o kterých je i úvodní video, přičemž nepřekvapuje, že všude můžeme vidět především zmanipulované studenty (děti).


    a k zadržení Navalného

    A teď zpět k Paříži 5. května – nejen podle Independent se protestů proti Macronovi zúčastnilo od 40 000 do 160 000 lidí, v pohotovosti bylo 2000 policistů, navíc tyto demonstrace trvají už několik týdnů. Ale v tomto případě český mainstream mlčí – ono přece Macron ve volbách získal 66% hlasů, je tedy demokraticky zvolený a o nějakých demonstrujících anarchistech přece nebude psát. Zatímco Putin, který získal “jen” cca 80% hlasů, tak o protestech proti němu je třeba informovat 24 hodin denně a hlavně pak o protestujících, byť jich bylo jen 3000, tzn. ve srovnání s Francií – a ve srovnání s počtem obyvatel Francie a Ruska – počet, který absolutně nestojí za pozornost. Ale čemu se jeden diví – co čekat od té západní rusofóbní “objektivity”



    Dění v Arménii – vzor demokracie a´la Západ s USA v čele: “Když národ zvolí toho, koho nechceme, davy v ulicích jsou zárukou, že jej zrušíme”


    A nyní k třetí části nadpisu – “Protestující si vymohli pád vlády”, neboť lepší tečku článku by šlo jen stěží najít. Kdo ještě nepochopil, tak třetí část nadpisu je o demonstracích v Arménii. A současná Arménie je o tom, že strana, která ve volbách skončila jako naprostý outsider, když získala jen nějakých 8% hlasů, může přesto výsledek voleb zcela zvrátit, a to až tak, že její vůdce vládu nejen položí, ale dokonce se nakonec stane premiérem.

    V Arménii probíhají demonstrace, které zorganizoval vůdce opozice Pašinjan, jehož strana Jelk se ve volbách zcela propadla. Pod tlakem davů, které opozičník získal na svou stranu, však Pašinjan docílil toho, že premiér vlády Serž Sarkisjan – člen regulérního vítěze voleb, Republikánské strany Arménie – odstoupil a celé dění se vyvinulo tak, že 8. května se outsider Pašinjan stane novým premiérem.

    A z toho plyne co? Že volby jsou pouze fraška a že ve skutečnosti platí,****“Když národ zvolí toho, koho nechceme, davy v ulicích jsou zárukou, že jej zrušíme a dosadíme místo něj toho, koho chceme”****. Nakolik se dav nechá či nenechá zmanipulovat, to je další věc, ale tady jsme u toho, že právě v tom sehrávají zásadní roli média (proto ten veliký boj proti alternativě) a dále u toho, že pokud jde o mainstream, jednou se dav hodí a jindy nehodí.

    A až tady se dostáváme k pointě článku – až tady totiž nacházíme vysvětlení, proč podle médií je dav v Rusku, protestující proti Putinovi (ve skutečnosti jen nějaký počet lidí, který nestojí za řeč), hodný veliké pozornosti, zatímco o skutečných davech, protestujících ve Francii proti Macronovi (a protestujících nikoliv jen jeden den, ale týdny!) média mlčí. Nepřímo tím naše média sdělují, že jednou se dav hodí, zatímco jindy nikoliv (hmm, to je opravdu “demokratické” uvažování) a k tomu si přisvojují právo národu diktovat, kterých protestů si má všímat, zatímco o jiných nemá vědět. Především tím ale média sdělují, že vůbec nevědí, která bije a že proto hlavně nevědí, na jakou stranu se postavit – ale touž by bylo na jiný článek.

    Kdo ale viděl alespoň pár videí z demonstrací v Paříži:






    ten bude vděčný za každého takového vůdce, který ve své zemi podobný rozklad nedovolí a proto jej zastaví dříve, než může být započatý a tzn. zastaví už zatčením každého, kdo by jej nastartoval právě proto, že nějaký Majdan v rodné zemi jej nijak netrápí, protože pro něj je vlasteneckou půdou pouze univerzita v americkém Yale…

    A že v Rusku proběhly demonstrace “Putin není náš car”, ať si o tom tedy mainstream píše a ať si honí triko, kdo více a lépe, než ovšem každý takový redaktor začne informovat touto “objektivitou”, velmi bych mu doporučovala podívat se na současnou Francii – na tu Francii, o které na liště čt24 běží jen informace na způsob zcela nepodstatné zprávy.

    -Pozorovatelka- 06.05.2018




















    0 0

    8.5.2018  Brightside a LepšíJá
    V dnešním světě jsme často zatěžováni falešnými zprávami. Čára dělící pravdu a řeči jedna paní povídala je pro novináře často rozmazaná a nedůležitá. Abychom nebyli oklamáni propagandou a manipulováni nekalými praktikami médii, je důležité pochopit principy klamu.









    Novináři s námi leckdy svádějí různé hry. Dobře vědí, jakým způsobem ovlivnit vyznění zpráv. Dávejte si proto pozor a všechno hodnoťte kriticky.

    Subjektivní posuzování události

    Porovnejte dva titulky stejné zprávy: „Zoufalý student se dopustil vraždy kvůli chudobě“ a „Student zabil starou dámu kvůli stokoruně“. Souhlasíte s tím, že tyto příklady vytvářejí dva různé názory na zločince? V prvním příkladu je mu to líto, a ve druhém případě ho chcete potrestat. Čtenář, který nezná skutečnou situaci a skutečnosti, neví, co se opravdu stalo, a tak prostě přijme názor novináře. Lidé vidí zločince, pokud jim o někom řeknete, že je to zločinec.



    I vyznění rozhovoru s politikem (na snímku Brit Boris Johnson) se dá subjektivním komentářem zpovídajícího změnit.


    Falešné průzkumy veřejného mínění


    Jelikož statistiky a průzkumy mohou být velmi silným a důvěryhodným argumentem, novináři je často používají. Milují je natolik, že někdy dělají své vlastní průzkumy. Všimli jste si, kolik časopisů, novin a webových stránek shromažďuje názory čtenářů a vyvozuje na nich závěry? Takže sociologové (to jsou lidé, kteří to dělají profesionálně) nedoporučují věřit takovým průzkumům. Novináři si vytvoří průzkum, který vyhovuje jejich názorům.



    Na různých akcích se lidé z televize či novin ptají účastníků na různé věci. Takový průzkum mínění ale nemá valnou hodnotu. Často si ho přizpůsobí svým potřebám.

    Vytrhávání věcí z kontextu

    Po rozhovorech jsou populární lidé často nespokojeni s výsledkem rozhovoru. A často o tom píšou na svých profilech sociálních sítí. Novináři totiž často neřeknou, o čem byl rozhovor, ale používají z něj vytržené fráze a dávají jim jiný význam. Představte si, že jste řekl novináři, že když jste byl na střední škole, zamiloval jste se do fotbalového hráče. A novinář o tom napíše, ale vynechá skutečnost, že to bylo na střední škole. Bez této informace si mohou lidé myslet, že jste teď zamilovaní. Tak se tvoří nepravdivé drby. Lidé se často chytnou na tento trik, protože věří odborným názorům a nekontrolují, kdy byla fráze řečena a proč.



    Celebrity s tím mají své zkušenosti. Poskytnou rozhovor a jeho část pak někdo vytrhne a použije v jiné souvislosti.


    Nálepkování osob a situací

    „Oponenti“, „diktátoři“, „teroristé“ a „zkorumpovaní úředníciů – to vše jsou připravené nálepky, které novináři používají k manipulaci s naším vědomím. Americký novinář Walter Lippman ve své knize Veřejné mínění napsal, že stereotyp je obranným mechanismem naší psychiky, která nám umožňuje vyhnout se emocionálnímu přetížení. Je tak snadnější zpracovávat nové informace. Stereotypy ale neumožňují jasně myslet a omezují naše názory.
     



    Někoho zařadit při reportáži do nějaké kategorie je snadné. Ovlivňuje to ale vnímání celé události.

    Filtrace informací


    Další trik je filtrování informací. Novinář vypráví nějaké zprávy, ale neříká všechno. Pro určitou reakci může novinář jednoduše vynechat detaily. Někdy novináři záměrně ignorují „nevhodné“ zprávy a naopak, zdá se, že nevýznamné skutečnosti jsou důležitější. Takové věci se obvykle dělají za propagandu. Marshall Mac Luhan otec komunikačních a mediálních studií, řekl: „Jeden mrtvý britský muž se rovná 5 mrtvým Francouzům, 20 mrtvým Egypťanům, 500 mrtvým Indiánům a 1000 mrtvým Číňanům.“ To zní cynicky, ale je to pravda. Média zřídka informují o tragédiích, ke kterým dochází v méně rozvinutých zemích. Ale jde-li o letadlo z bohaté evropské země, které spadne, tragédie přitáhne pozornost tisku.



    I natočený materiál se dá sestříhat a vynechat z nějaké detaily. Zpráva pak vyzní jinak.


    Vymýšlení detailů

    Bohužel tento trik je populární nejenom v bulvárech. Kvůli nedostatku informací novináři často vymýšlejí podrobnosti v příbězích nebo využívají pověstí. Takové věty znějí jako „zdroje informují“ nebo „doporučují vědci“. Neexistuje-li žádný autor nebo důvěryhodný zdroj (důkaz), pak argumenty pravděpodobně nejsou skutečné. Slouží pouze jedinému účelu: dělat příběh více uvěřitelný. Samozřejmě, to neznamená, že byste měli ignorovat média a nedůvěřovat nikomu. Chceme jen připomenout, že je důležité udržet si jasnou mysl, kriticky přemýšlet a nevzdat se emocí a vždy si zkontroloval fakta.



    Nejenom v bulvárních novinách a televizích mají lidé snahu příběhy dokreslovat. I komentářem k natočenému obrazu typu “vědci si myslí” se novináři snaží zprávu udělat důvěryhodnější.

    - - -

    0 0
  • 05/07/18--23:21: Fiasko bombardování Sýrie
  • Thierry Meyssan
    8.5.2018  Zvědavec
    Čím více času uplyne od útoku „spojenců“ na Sýrii 14. dubna 2018, tím více jsou dostupné informace odhalující rozsah katastrofy. Zatímco Spojené státy stále dokážou bránit únikům ze svých ozbrojených sil, úniky z Francie jsou nevyvratitelné. Washington, Paříž a Londýn jasně demonstrovaly, že stále mají v úmyslu vládnout světu, ale ukázaly rovněž, že k tomu již nemají prostředky.


    Týden po „spojeneckém“ útoku na Sýrii zůstává nezodpovězeno velmi mnoho otázek ohledně této operace a její realizace. A pár potvrzených faktů odporuje oficiálním prohlášením Západu.

    Cíle bombardování

    Podle západních verzí nebylo cílem útoků svržení režimu Syrské arabské republiky (tzv. „Assadova režimu“), ale potrestání použití chemických zbraní.
    Nicméně žádné důkazy o použití takovýchto zbraní uveřejněny nebyly. Místo toho se tito tři spojenci ohání odhady založenými na původním videu uveřejněném Bílými přilbami (1) – videu, které samo bylo později rozporováno mnoha lidmi, kteří se na něm objevili, stejně jako personálem nemocnice, kde bylo natočeno (2).
    Naopak, máme právo se ptát, jestli skutečným cílem těchto útoků skutečně nebylo svržení republiky. To se zdá být potvrzeno faktem, že rakety byly odpáleny na prezidentský palác v Damašku. Takto je to také interpretováno Ruskem, pro které bylo skutečným cílem „spojenců“ zmařit „úspěch syrských ozbrojených sil v boji za osvobození svého území od mezinárodního terorismu“.
    Zničení farmaceutického výzkumného střediska v Barzeh zůstává záhadou. Toto zařízení nebylo v žádném případě tajné. Bylo vytvořeno za pomoci Francie. Organizace pro zákaz chemických zbraní v něm provedla inspekci pětkrát a nenašla nic, co by mohlo být spojováno s výzkumem chemických zbraní (3). Podle představitelů, v kontextu mezinárodních sankcí, prováděla tato laboratoř výzkum léků proti rakovině. Nebyla střežena a při kolapsu budovy nebyly žádné oběti. Stejně tak její zřícení nezpůsobilo rozprášení chemických látek do atmosféry. Nemohu si pomoct, ale tato situace mi připomíná zničení továrny Al-Shifa v Súdánu Spojenými státy. V r. 1998 prezident Bill Clinton nařídil její zničení, které bylo realizováno čtyřmi střelami Tomahawk, za cenu jednoho mrtvého a deseti zraněných. Americké tajné služby ujišťovaly, že tato laboratoř vyvíjí nervové plyny pro Usamu bin Ladina. Později se ukázalo, že to bylo hlavní středisko Súdánu na výrobu generických léčiv (4). Konkrétně se tam vyráběly léky proti AIDS, bez placení licenčních poplatků Gilead Science, společnosti řízené Donaldem Rumsfeldem a Georgem Schulzem (5).

    Provedení operace

    Spojenci tvrdí, že odpálili 105 raket, zatímco Rusové jich napočítali 103 (6). Koordinace mezi různými armádami byla předána NATO, ačkoliv to odmítlo převzít odpovědnost (7). V souladu se svým statutem tato organizace jednala za souhlasu a po schválení Severoatlantickou radou, ačkoliv toto zatím není jisté. Skutečně, před bombardováním Tripolisu (v Libyi) v r. 2011 nebyla tato Rada kontaktována, a nikdo neprotestoval. Cílem této koordinace bylo zajistit, že všechny odpálené rakety, ať již ze Středozemního moře, nebo z Rudého moře či ze vzduchu, zasáhnou své cíle ve stejný okamžik. Nicméně věci nešly dle plánu – ačkoliv spojenecká operace měla být dokončena během půl hodiny, ve skutečnosti to od prvního odpalu po poslední trvalo 1 hodinu a 46 minut.
    Před útokem Rusko oznámilo, že provede odvetu, pokud bude zabit nějaký z jeho příslušníků ozbrojených sil. Spojenecké armády dostaly proto úkol být opatrné, aby je nezasáhly.
    Nicméně ruská armáda odpaly sledovala a předávala koordináty raket „spojenců“ Syrské arabské armádě v reálném čase, aby Syřanům umožnila je zničit. Mimo to, když Syřané byli zahlceni řadou raket spojenců, ruská armáda nasadila své systémy rušící spojení a řízení jednotek NATO, což paralyzovalo většinu odpalovacích míst. Bylo to poprvé, kdy se Francouzi střetli s tímto systémem, který již způsobil problémy Spojeným státům a Britům ve Středozemním moři, Černém moři a u Kaliningradu.
    Dále dvě ruské lodi opustily Tartus, aby si zahrály na kočku a myš s britskou jadernou ponorkou (8).
    Podle ruských a syrských vojenských činitelů bylo 73 střel zničeno za letu, což je číslo značně převyšující čísla uváděná vojenskými představiteli „spojenců“. Ale na zemi všichni – včetně mne – mohli vidět aktivitu protivzdušné obrany, a nikdo neviděl žádný z dopadů 105 raket, které oznámili „spojenci“.
    Spojenci okamžitě prohlásili, že přesnější informace jsou tajné. Nicméně specializovaná fóra nabídla všemožná neověřená odhalení ohledně selhání této operace. S jistotou nanejvýš víme, že francouzské letadlo nebylo schopné odpálit ani jednu ze svých raket a bylo nuceno je odhodit do moře (9) a že dvěma francouzským víceúčelovým fregatám selhaly počítače a nebyly schopny odpálit své námořní střely s plochou dráhou letu (10) – což jsou příznaky známé všem, kteří čelili ruským rušícím zbraňovým systémům.
    Syrská obrana byla počtem raket odpálených ze všech směrů přehlcena. Proto se rozhodla bránit jisté prioritní cíle, jako prezidentský palác, a obětovat ostatní, jako výzkumné středisko v Bazeh. Rusové pak oznámili, že do Sýrie dodají baterie nových systémů protivzdušné obrany.
    V každém případě je tato operace největším vojenským fiaskem od druhé světové války.

    Západní rétorika

    Tato bombardování jsou zcela jistě z hlediska mezinárodního práva ilegální – nikdo z těchto tří agresorů nebyl Syrskou arabskou republikou napaden a jejich akce nebyla schválena Radou bezpečnosti.
    Spojenci proto diskutovali o legálnosti své iniciativy. Ta byla popřena právní službou německého Bundestagu (11). Skutečně, mimo fantastického charakteru údajného útoku v Ghoutě tento typ bombardování v žádném případě nezaručuje konec utrpení civilního obyvatelstva.
    Co se týká Francie, ta neustále zdůrazňuje, že neválčí proti „Assadovu režimu“ – což jsou komentáře, které byly okamžitě popřeny Sýrií a prezident Assad vrátil Velký kříž čestné legie, přes rumunské velvyslanectví, které zastupuje francouzské zájmy v Damašku. „Prezident Assad nepociťuje žádnou čest v nošení vyznamenání udělenému mu otrockým režimem Spojených států, který podporuje terorismus“ – prohlásil mluvčí prezidenta.
    Někteří autoři blízcí NATO se dovolávají „zodpovědnosti chránit“ (R2P), vyhlášené OSN. Opět, toto není ten případ. Ve skutečnosti se R2P týká pouze zkrachovalých států, což evidentně není případ Syrské arabské republiky, jejíž veřejné služby stále fungují, i po 7 letech války.
    A nakonec, zatímco Spojené státy, Francie a Británie touto operací ukázaly, že existují mimo mezinárodní právo, ukázaly rovněž, že jejich armády nejsou tím, čím bývaly.

    Poznámky:
    1. United States Assessment of the Assad Regime’s Chemical Weapons Use”, Voltaire Network, 13 April 2018. «Évaluation nationale du ministère français de la Défense sur l’attaque chimique du 7 avril 2018», Réseau Voltaire, 14 avril 2018. “Syria action – UK government legal position”, Voltaire Network, 14 April 2018.
    2. Witnesses take the sting out of the charge made by the White Helmets”, Translation Anoosha Boralessa, Voltaire Network, 14 April 2018.
    3. Last inspection : “Progress in the elimination of the Syrian chemical weapons programme”, by Ahmet Üzümcü , Voltaire Network, 23 March 2018.
    4. Universalism and the West. An Agenda for Understanding”, in «The Future of War», Werner Daum, Harvard International Review, Vol. 23 (2) - Summer 2001.
    5. War as a World Strategy”, Voltaire Network, 19 March 2003.
    6. General Staff Colonel General Sergei Rudskoy holds briefing dealing with western attack against Syria”, by Sergei Rudskoy, Voltaire Network, 14 April 2018.
    7. Fake “made in USA” and lies “made in Italy””, by Manlio Dinucci, Il Manifesto (Italy) , Voltaire Network, 17 April 2018.
    8. British submarine in duel with Kremlin’s ‘Black Hole’ hunter-killer”, Mark Hookham & Tim Ripley, The Times, 16 avril 2018.
    9. «Frappes en Syrie : un des missiles Scalp « n’est pas parti » du Rafale», Guerric Poncet, Le Point, 18 avril 2018.
    10. «Couacs inexpliqués pour les missiles de MBDA au large des côtes syriennes», La Lettre A, 17 avril 2018. «Frappes en Syrie : un couac dans la marine a empêché le tirs de plusieurs missiles», Pierre Julien, RTL, 19 avril 2018.
    11. Völkerrechtliche Implikationen des amerikanisch-britischfranzösischen Militärschlags vom 14. April 2018 gegen Chemiewaffeneinrichtungen in Syrien”, Bundestag, 18. April 2018.
    The fiasco of the bombing raid on Syria vyšel 24. dubna 2018 na Voltairenet.org. Překlad v ceně 464 Kč Zvědavec.

    0 0

    8. 5. 2018, Ďouba

    Viktorija Čerencova - Ach, Rossija (Виктория Черенцова - Ах, Россия), hudba - video - text - překlad

    Tip kulturního referenta k 9. 5.


    Text a překlad viz níže:

    Nepatří k nejznámějším zpěvačkám RF, ale tady zpívala svoji písničku na slavnostním koncertu hned po projevu V. Putina (píseň od 1:00). Sama říká, že se jí jednou ve snu zdálo, jak zpívá na velkém koncertu nějakou píseň, ale pak si v polospánku uvědomila, že tu píseň vlastně nezná, že se jí líbí a bylo by dobré ji zapsat. Donutila se vstát a dokud jí melodie zněla v hlavě, tak ji dostala do not. "A tak vlastně nevím, jestli jsem ji složila já nebo mi byla seslána odněkud shora" směje se autorka hudby i textu.


    Níže je zachyceno, jak se točil videoklip. Díky nadšení přátel, v amatérských podmínkách. Hlavním "hrdinou" klipu je veterán Velké Vlastenecké války Stepan Matvejevič Petuchov (1921). O něm jsem se dočetl zde: tankista mechanik - řidič, do armády byl povolán již v roce 1940, v roce 1941 začal bojovat na Západní frontě a skončil v roce 1945 pod Berlínem v sestavě 2. Běloruského frontu.
    Stepan Matvejevič Petuchov (zdroj foto)
    Jak se točil klip, rok 2016:

    Ах, Россия
    Ach, Rossija (hudba i text: V. Čerencova)

    Сколько ты вынесла Слез и потерь,
    Сколько взрастила Великих людей!
    Сколько героев Огромной страны,
    Что подарили Нам мир без войны.

    Kolik jsi vydala slz a ztrát, kolik jsi vychovala velikých lidí!
    Kolik hrdinů obrovské země, kteří nám darovali svět bez války.

    Ах, Россия, Любимая!
    Вечная слава Тебе и героям твоим!
    Ах, Россия! Страна моя!
    Самое главное - Мы за тебя постоим!

    Ach, Rossija milovaná! Věčnou slávu tobě a tvým hrdinům!
    Ach, Rossija! Země má! Nejdůležitější - my stojíme za tebou!

    Входит любовь С твоей легкой руки
    В мир, где смешались Друзья и враги
    В мир, где за так Проливается кровь
    В Мир, что спасет Лишь слепая любовь.

    Přichází láska ze tvé laskavé ruky (1)
    Do světa, kde se smíchali přátelé a nepřátelé
    Do světa, kde se tak prolévá krev
    Do světa, který zachrání jen slepá láska.

    (1) překladatelský oříšek v textu písně:
    "Входит любовь с твоей легкой руки"
    by v doslovném překladu znamenalo "přichází láska ze tvé lehké ruky", ale jedná se o vžité slovní spojení, jehož vyznění není snadné přeložit. Slovník uvádí:
    легкая рука (u koho) = dítě štěstěny
    с легкой руки = (hovorově) z jedné vody na čisto
    Lze nalézt mnoho pojednání o významu těchto slov, shodují se na tom, že se jedná o někoho, komu se v životě daří (na co sáhne) a z jeho činů mají užitek i ostatní, potomci, národ apod. (dědeček kdysi zasadil "lehkou rukou" jabloně a my dnes sklízíme plody jeho "lehké ruky"). Napadlo mě přirovnání, že třeba "někdo levou zadní dělá dobré skutky, píše skvělé písničky...", ale použít "levou zadní" by se do písničky nehodilo, chi. Odborníci - jestli máte vhodnější překlad, než "z laskavé ruky", dejte vědět, díky.

    Rozšiřující učivo:

    Jiný koncert, stejná píseň. Moskva 2017, s Alexandrovci:

    ...a nebyla by to Viktorija, kdyby nezazpívala i v autě:


    Dříve na NR:
    http://www.novarepublika.cz/2018/05/viktorka-cerencova-divka-zpivajici-v.html



    0 0

    Petr Hájek
    8.5.2018 ProtiProud
    PETR HÁJEK upozorňuje na šokující slova nového US ambasadora, který chce z Temelína učinit americkou vojenskou základnu a z dosud bezpečné elektrárny jadernou bombu „dočasně“ umístěnou na našem území.

    Nekonečný jaderný horor je zpět: Americká ambasáda v Praze nám opět pohrozila Westinghousem. Pokud už někdo zapomněl, o co jde, musí se vrátit o pár let zpátky do časů těsně před pádem Nečasovy vlády. Ta tehdy měla rozhodnout o Temelínu, respektive o firmě, která dostavbu naší největší jaderné elektrárny provede. Premiér Nečas odjel na jaře do Moskvy, kde neprozřetelně prohlásil, že soutěž o zhotovitele proběhne podle objektivních kritérií. Tím rozhodl o (nejen) svém osudu.
    Dodnes chodí po soudech, jejichž autoritou se spiklenci pokoušejí legalizovat protivládní puč. Z údajných kil zlata a vybraných bankovních schránek zbyly nezdaněné kabelky Jany Nečasové (tehdy Nagyové) a „romantický“ příběh o zapojení tajných služeb do milostného trojúhelníku. Jenže ne a ne to odsoudit. Nezlomenou soudkyni Královou pohnal ministr Pelikán (ANO) už i před kárný senát, jenže ten ji osvobodil, takže rána dál hnisá. Pouze zapomínáme, co ji skutečně způsobilo. To, čím právě opět pohrozil nový americký velvyslanec King: Temelín prý dostaví Westinghouse.
    Zombie se vrací

    Tehdy, na jaře roku 2013 americká ambasáda v Praze, šokovaná Nečasovým prohlášením, okamžitě aktivovala své prodloužené paže v policii a prokuratuře. Lenka Bradáčová, Robert Šlachta, Ivo Ištvan a úzký okruh jejich spolupracovníků – pod vedením Obamova ambasadora Schapira – bleskově rozjeli vládní převrat. Hrozilo totiž nebezpečí z prodlení. Již na podzim měla vláda rozhodnout o vyhlášení tendru. A měl-li výběr zhotovitele proběhnout podle Nečasem avizovaných objektivních kritérií, byl americký Westinghouse pochopitelně bez šance.

    Jenže po krachu „Topolánkova radaru“, proti němuž se vzbouřila veřejnost (a prezident Obama ho proto nakonec raději sám stornoval), zbýval pro záminku k umístění americké vojenské základny na našem území už jen Temelín: Spolu s Westinghousem by se u nás usadila „US posádka“, která by jej „chránila“. Nemluvě o tom, že řízení naší klíčové jaderné elektrárny by se fakticky přesunulo do Washingtonu: Zlobíte? Chcete vystoupit z EU či NATO? Cvak! 


    Trumpa nezajímáme


    Nečasovu vládu tehdy americkou ambasádou řízení pučisté zlikvidovali, tendr se nekonal, byl odsunut kamsi do budoucna. Po půlroční vládě Zemanově obsadil Strakovku premiér Sobotka, kterého pevnou rukou dirigovala kancléřka Merkelová (přes Brusel). Ta ovšem v jednom ze svých záchvatů šílenství začala jednak vypínat německé jaderné elektrárny, jednak nechtěla připustit, abychom byli „elektřinově“ soběstační, takže dostavba Temelína šla k ledu.

    A protože mezitím Westinghouse zkrachoval, zdálo se, že nebezpečí bylo protentokrát zažehnáno a americká armáda se omezí na slavnostní průjezdy svých jednotek (na ruské hranice) po našich chatrných silnicích. Omyl. Přestože premiérem je Andrej Babiš. Přestože pražskou ambasádu obsadil Trumpův velvyslanec (s heslem Amerika především na rtech). Zombie Westinghouse je zpět.


    Mezi řečí


    Stará „radarová parta“ (Vondra, Zahradil, Pojar atd.) si pozvala na kus řeči velvyslance Stephena B. Kinga. Již název toho večírku byl výhrůžný: „Česko-americké vztahy – dalších sto let právě začíná“. To doslovně odkazovalo na vystoupení „turisty“ Paula Ryana ve sněmovně, když si přijel pro Jevgenije Nikulina, kterého protiprávně vydal k mučení do USA ministr Pelikán. Moc tohle soaré nikoho nezaujalo – dokonce ani na nezávislých webech.

    Tlachalo se tam o všem možném, jako vždycky, když se u nás utužuje družba a bratrství ve zbrani Na věčné časy a nikdy jinak. Jenže jak se soudruzi dostávali do ráže, občas probleskly i zajímavé poznámky. Třeba že „America first“ podle velvyslance prý neznamená „America alone“ – jak dokazuje právě v Sýrii, Koreji, dodávkami zbraní na Ukrajinu či výhrůžkami Íránu. Nebo že máme pro přesun vojsk na ruské hranice přednostně rychle dobudovat silnice, dálnice a železnice na ose západ - východ. Prý by nám to mohli započítat do dvou procent DPH, které máme pro jejich zbrojaře každoročně odvádět do pokladny NATO (něco jako daň z hlavy pro Českou televizi).

    K nedávné schůzce s českým prezidentem King rozšafně poznamenal, že Zeman „byl k politice USA kritický“. Třeba prý pokud jde o Nikulina, se „shodli, že se neshodnou“. Pak ale mezi plkáním přišla skutečná bomba: King oznámil, že příští rok Babišova vláda vyhlásí tendr na Temelín, což prý bude velká příležitost pro Westinghouse. Firma se dle něj nyní dostává z finančních problémů, získala nové investory a má i nejmodernější technologie.

    No. Tak to bychom měli. Nejenže Babišovi stanovil termín „soutěže“, ale už i vyhlásil vítěze – zkrachovalý Westinghouse (WH), s nímž už nechce mít nikdo nic společného, má být pro Babiše zárukou, že nebude následovat Nečasův osud. 

    Dědeček dodýchává


    Aby bylo jasno: Westinghouse je opravdu na dně. Tento „dědeček jaderné energetiky“, jak o něm hovoří významná studie, vyhlásil nedávno bankrot. USA ho kdysi za nejméně trojnásobně nadhodnocenou cenu vnutily japonské Toshibě. Rázem se o něj začala zajímat také Čína. Doufala, že WH, s kořeny v americkém vojenském průmyslu, jí umožní přístup k technologiím, na něž by jinak nedosáhla. Dnes pláče nad výdělkem a dva rozestavěné „případy“ už začíná řešit podle svých vlastních projektů, které mezitím Američany technologicky předběhly. A spoléhá při tom na ruskou pomoc.

    Pláče také Toshiba. Ta rozhodla, že WH se více nebude zabývat stavebními projekty a zůstanou mu jen návrhy a údržby reaktorů. Odpovědnost za výrobu primárního zařízení převedla do Japonska a Koreje. Dokonce i ve Spojených státech odstoupily objednavatelé od dvou projektů AP1000, což podle studie dokazuje, že WH v oboru končí. Experti shodně konstatují:

    „Westinghouse nemá provozní zkušenosti s jadernou elektrárnou, schopnost financovat své projekty a schopnost zajišťovat dodávky paliva, ani nakládání s palivem vyhořelým. Dnes i nové trhy v rozvojových zemích vyžadují komplexní a integrované služby, které Westinghouse nemůže poskytnout. To je jeden z hlavních důvodů, proč firma utrpěla opakované porážky v mezinárodních výběrových řízeních.“

    Dodýchávající „strategický dědeček“ je prostě na kapačkách. Jenže Američané do jeho udržování při životě nacpali tolik peněz, že chtějí na cizí účet alespoň něco umořit (America First!). Kam s ním? ptal se Jan Neruda – a to šlo jen o to, kam vyhodit „prošlý“ slamník. Velký Bratr má jasnou odpověď: K vám, drazí bratři ve zbrani! A tentokrát to bude bez odmlouvání!





    ***Peklo na dosah

    Obě naše jaderné elektrárny byly dosud naprosto spolehlivé – a především bezpečné. Pokud Babiš před americkým tlakem kapituluje, zatáhne k nám skutečného Trójského koně. Včetně oněch „bojovníků“ ukrytých v jeho útrobách, kteří pomocí této léčky Troju zničili. O vojáky jde ostatně až v první řadě. Jak již řečeno, budou součástí „vybavení“. Nemluvě o tom, že o bezpečnosti elektrárny budou moci nejen Rakušané konečně důvodně hlasitě pochybovat. Nám pak půjde bezprostředně o krk.

    Není to nic nového – jen v opačném gardu. Sovětští generálové hledali příležitost, jak k nám dostat vojenskou základnu a jaderné zbraně, s nimiž by nám šlo bezprostředně o krk. Prezident Antonín Novotný ale umanutě trval na tom, že u nás žádné spojenecké armády nechce, a na to patrně dojel – a byl odstraněn. Čtenáři časopisu MY se o tom v posledním čísle mohli dočíst podrobnosti (objednat si ho lze zde).

    Po něm nastoupil milovaný Slovák Alexandr Dubček, který svou totální politickou naivitou spolupřivodil srpnovou invazi. Další Slovák, svým způsobem geniální machiavelista Gustáv Husák, v souladu se svými osobními zájmy (které vydával za národní) nechal „jaderný sud prachu“ u nás již bez odmluv umístit – spolu s „dočasnými armádami“. Pozoruhodné podobnosti. Tragická historie. Pokud jí neporozumíme, mívá tendenci opakovat se jako fraška.

    Milovaný Slovák Andrej Babiš má teoreticky ještě na vybranou. I když z hlediska jeho osobních zájmů (jiné vskutku nezná) lze sotva najít důvod, proč by měl zdejší občany současné verze „protektorátu Čechy a Morava“ před Bruselem (imigrantská invaze skrze Dublin IV) a Washingtonem (WH-Temelín) bránit.


    Zbabělec je vždycky stejný


    Jenže Velký Andrej je také velký zbabělec. Má sice za sebou hromady podivně získaných miliard, ale před sebou také podivně zkonstruované obvinění. To je samozřejmě tak chabé, že mu nemůže ublížit. A vzhledem k tomu, že má ve svých prachatých rukou rovněž prodejnou „americkou spojku“ (Šlachta-Ištvan-Bradáčová) a Zemana (řeč je o Pavlovi, nejvyšším státním zástupci, který brzy, až dokončí práci na Babišově beztrestnosti, zmizí kdesi v Bruselu), měl by být klidný. Jenže není.

    Zbabělec prožívá svůj strach každodenně. Právě mu předvedli, že hranice mezi Pracháč (neomezený suverén) a Ubožák (vláčený po soudech s vidinou „tepláků“) je až nesnesitelně tenká. Zbaběle lavíruje mezi novičokem a Zemanem (řeč je o Milošovi, který politicky je o pět tříd nad ním, do Bruselu nemíří a zbabělec rozhodně není), mezi socialisty a Okamurou – a neví, co je pro něj bezpečnější. Nic. Pro zbabělce je nebezpečné všechno a každý.


    Den vítězství


    Národ však zbabělý není – i když mu to jeho věčné protektorátní elity neustále předhazují. Nesnadně a za velkých obětí, zrazen Západem, přežil i Hitlerovský protektorát (s pomocí Ruska a Rudé armády, o čemž se v aktuálním protektorátu nesmí mluvit, jako se předtím nesmělo mluvit o Američanech). Někteří potichu slavíme osvobození nikoli 8. (jak přikazuje hujerský zákon), ale 9. května, protože tehdy ještě Praha bojovala a její obránci umírali.

    Byli jsme před Bruselem a Babišem a budeme i po nich. Umíme se bránit. Předvedli jsme to s Obamovým radarem, podaří se to snad i s Trumpovým Westinghousem. Když jde do tuhého, nedáme se. Smějící se bestie říkal o nás Heydrich, než jsme ho zabili.

    Test Westinghousem také bude stát za to. Jedna vláda už kvůli němu padla. Další se právě chystá – jak jsme se od zástupce Washingtonu v roli ambasadora dozvěděli – vyhlásit tendr na dostavbu Temelína. Zatím to nikoho nezajímá. Jen velvyslanec v předstihu, ve veselé společnosti kámošů, bratrsky preventivně vyhrožuje. Marně. Nic lidského není na věčné časy. Dříve či později začneme opět o svých věcech rozhodovat u nás doma.

    I na naší ulici bude jednou svátek.



    Související:

    0 0

    Zbyněk Fiala
    8.5.2018  VašeVěc
    Teprve experiment s použitím novičoku na politické zpravodajství ukázal, že jde o tak účinnou látku, že k tomu, aby působila, ani nemusí být použita. Dokonce zabere, i když nebyla ani vyrobena!


    Česko, které má předsedat nadcházejícímu zasedání Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), si nemůže dovolit blamáž, že ví, co je novičok, který byl podle britské premiérky Theresy Mayové a později i podle všech, které oslovila, použit na Skripalovy v blízkostí britských laboratoří bojových chemických látek v Port Dawn u Salisbury. To je takové to, co umí jenom Rusové, a kdyby to bylo použito, lékaři britské záchranné služby na to mají po kapsách protilátku. My to nemáme, nevyrábíme, vyrobené nepoužíváme a použité nezahazujeme, jak informují české tajné služby. Ale kdyby si na nás nebo naše spojence v NATO někdo něco zkusil, jako experti na chemické zbraně v alianci si s tím umíme poradit.
    To je však jen ta lehčí část příběhu. Jak se ukazuje – a doložíme na zasedání OPCW - i nepoužití nevyrobeného novičoku způsobuje hluboké změny v lidské psychice. Nejcitlivější na působení bojových mozkově paralytických látek jsou zejména osoby, které se profesionálně pohybují na hranicích reality, tedy politici a novináři. A protože přítomnost politiků a novinářů kontaminuje prostor dokonce i proti větru, máme to teď na talíři všichni.
    Politici patřící do křídla „hradních topičů“ (snaží se potopit toho na Hradě) se shlukují kolem sdělení, že novičok u nás nikdy vyráběn nebyl. Chtějí tomu věnovat dokonce zasedání obou komor parlamentu. Problémem není novičok, ale ruská propaganda. Jak ji obelstít? Kdyby se podařilo v parlamentu prosadit, aby novičok vyráběn byl nebo aspoň mohl být, ruská propaganda by to okamžitě prohlásila za lež, a byli bychom z problémů venku.
    Česká televize věnovala v pondělí po poledni snad čtvrt hodiny ostrému výslechu prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, který se odmítal zamotat do rozdílu mezi výrobou a nevýrobou za současného vzniku nevyrobené látky. Moderátorka Barbara Kroužková se pokoušela zjistit i to, kdo je odpovědný za prezidenta republiky v situaci, kdy neví, co si má o věci správně myslet. Nespokojeně Ovčáčka přerušila v jeho pokusech tvrdit, že vždycky si přece můžeme vybrat mezi tím, že řekneme pravdu, nebo lež.
    Co je to za kličkování? Jak k tomu přijdou spojenci? I já jsem otráveně vypnul zvuk, a tak nevím, jestli z toho vyplynulo poučení o vhodném použití pravdivé lži. Možná se vám to zdá složité, že něco vzniklo, ale nebylo to vyrobeno, ale když to ruská propaganda neoprávněně zjednoduší, vypadá to, jako by to nebyli jen Rusové, kdo si něco takového dokáže opatřit.
    To je pochopitelně lež. My přiznáváme jen tak malé množství a po tak krátkou dobu, že to ani nestojí za řeč. A to je podstatný rozdíl proti faktu, že všichni vědí, že to umějí vyrábět jen Rusové.
    Jinou věcí je, proč bychom se měli zapojovat do sporů britských a ruských tajných služeb, které jsou stejně neřešitelné. Komu má dvojitý agent sloužit víc? Těm, kdo mu poskytli know-how? Je tu přece mezinárodně uznávaná ochrana intelektuálního vlastnictví! Nebo naopak těm, kdo ho koupili? Stále přece platí mezinárodní pravidla pro ochranu investic. Ať se tedy vykropěj navzájem, když jsou líní hnát to k mezinárodní arbitráži…
    Nepříjemný je omyl Miloše Zemana, který si spletl látku A234 s látkou A230 – neplést si Aibusem A320, ten je i v oblasti klik naprosto bezpečný! – jak na to upozornila v ČT předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Jde přece o dvě bojové látky chemicky značně odlišné! Zemanovu neznalost lze však snadno vysvětlit tím, že má modrou knížku. Jde o jemnůstku: Velet může, ale sloužit nesmí.
    Pro ty mladší: Modrá knížka byla dokumentem, kterým bylo lze občana prohlásit za nezpůsobilého vojenské služby. Byl tak zbaven možnosti bránit vlast, dokonce i v situaci, kdy jí nic strašného nehrozí. To se od té doby změnilo. Za nezpůsobilé vojenské služby byli vyhlášeni čeští občané obecně. Povoleno už je jen placené žoldnéřství.
    Nicméně do dnešních dnů přežilo pár starých záložáků od chemického vojska, a ti vědí, že novičok páchne zatuchlinou, jako když si voják po dvoudenní službě u brány zuje boty. Občas se toho využívalo k vyhlášení cvičných chemických poplachů, než si toho všimla rozvědka a použila to k zakrývání testů nefunkčního novičoku na lidech. Nefunkční novičok je stejně nebezpečný jako ten funkční, akorát že nic neudělá. Lze jej nasadit, i když je vyroben, ale není to podmínka. Ať už pak vznikl kdekoliv, vždycky je ruský. V tom už by si měl prezident Zeman jednou udělat jasno.

    0 0

    8. 5. 2018, Petr Ďoubalík

    Nenarozená generace - video k 9. 5. - titulky


    Kratičké video má název "Nenarozená generace", protože chce připomenout, že válka nejen odnesla životy milionů lidí, ale tím i miliony dětí, které by se jim určitě narodily - celou jednu generaci.





     A i když vím, že to zní otřepaně, přesto to napíšu: mnozí z nás by nikdy stránky Nové republiky nespatřili. Někdy před 2 000 lety Seneca napsal, že nejstrašnější lidskou vlastností je NEVDĚK, který zadusí dobrou snahu, plodí zlo a v důsledku toho všeho jsou války (tak jsem před chvílí udělal to nejmenší, co mohu, abych vyjádřil VDĚK - pověsil jsem na balkón vlaječky, českou a ruskou)
    titulky: Ďouba NR




    0 0
  • 05/08/18--13:00: Pozvánka na 9. 5. 2018
  • 4. 5. 2018



    0 0


    Jiří Baťa
    8. 5. 2018
    Nemám v úmyslu hanit pana Dr. Radkina Honzáka. Je to člověk vzdělaný, přesněji psychiatr, zabývající se a zde pozor: psychosomatickým myšlením, tedy bio-psycho-socio-spirituální koncepcí. Pan doktor je už také v letech, což mu sice nemusí být nutně k tíži, nicméně jeho celoživotní dráha a praxe v psychiatrii, mohou zanechat jisté stopy (neříkám následky) profesionální deformace. Pana dr. Honzáka neznám blíže ani jinak, byť je jeho jméno v mé paměti nějakým způsobem zafixováno. Protože ho ale neznám, mohu nebo chci soudit jeho pohled, resp. vyhodnocení postoje prezidenta Zemana v případu „Novičok“ jen podle toho, jak se ve svém článku Vrchní velitel armády, která vyrábí Novičok pozoruhodným způsobem vyjádřil k problematice kauzy Novičok.(ZDE) Netušil jsem, že pan dr. Honzák může být tak hrubě netaktní, neurvale sarkastický a nedůstojně pomlouvačný. Možná to vychází z jeho osobní praxe, když se mimo jiné zabývá také spirituálními koncepcemi. Ale k článku samotnému.


    Pan Dr. Honzák ve svém článku začal tím, že (zřejmě záměrně) neuvedl titul prezidenta a začal strohým: Zeman ve čtvrtečním pořadu... a dále již jen konstatoval fakt, že v pořadu Týden s prezidentem prohlásil, že v roce 2017 byl v Brně testován nervově paralytický jed označovaný jako A 230. Mělo se tak dít v jakémsi armádním zařízení. Pan prezident jako vrchní velitel armády jistě musel o tak závažném počínání vědět a také je schválit. Nebo ne. K tomu chci poznamenat, že je pravdou, že toto řekl. Ale co prezident neřekl je, že se tak mělo dít v jakémsi armádním zařízení, ale zcela jasně řekl, že v Brně byl testován nervově paralytický jed označovaný jako A 230... Jaké armádní zařízení se v Brně nachází nevím, možná je to záležitost utajení, nicméně to také mohlo být v blízkém Vyškově, kde se nachází Vojenský technický ústav s.p., v němž se také mj. nacházejí i chemické laboratoře. Nicméně prezident Zeman řekl, že to bylo v Brně, neboť tak mu to bylo „naservírováno“ ve zprávě BIS, ze které tato fakta citoval.


    Pan Dr. Honzák vyjádření prezidenta Zemana vzal po svém a míní, že z uvedeného logicky vyplývá několik možností. Tyto možnosti se ráčil vyjádřit svérázným způsobem, kterým prezidenta podrobil rozsáhlé sci-fi polemice a fabulaci o tom, co by, kdyby, jestliže, případně, mohl, musel, nebo měl učinit atd. Uvedu ty nejpodstatnější sekvence toho, co by prezident Zeman mohl či nemohl, měl či neměl vědět nebo udělat, resp. jak měl vůbec reagovat:

    1) Pan prezident o tom věděl a schválil to …
    2) Pan prezident o tom nevěděl,...
    3) Pan prezident o tom věděl a neschválil to …
    4) Pan prezident o tom nevěděl a schválil to …
    5) Pan prezident si to celé vymyslel jako řadu dalších bonmotů …

    V každém případě je v tom pan prezident jako vrchní velitel armády namočen a měla by se z toho vyvodit opatření.

    Možná, kdyby pan prezident tušil, jak to pan dr. Honzák vyhodnotí, mohl by si říct známé „Kdyby sem to věděl, tak bysem to ani neříkal“. V každém případě zde pan dr. Honzák plnými doušky sděloval své divoké vize, možnosti, varianty a fabulace, jen aby zcela jasně „sepsul“ prezidenta za něco, co je de facto problémem celé politické scény a sice, že všichni dělají všechno a nic, všichni rozhodují o všem, ale za nic nenesou odpovědnost.

    Pan Honzák má pravdu v tom, že prezident, jako vrchní velitel armády by zřejmě měl vědět ledacos, co se v armádě děje. Na druhé straně se pan Honzák přeceňuje situaci když např. tvrdí, že prezident by měl vědět o tom, nebo případně také o něčem jiném, s nadsázkou by třeba měl či mohl vědět o tom, že nastane případ, kdy se někdo pokusí v Salisbury ve Velké Británii otrávit nějakého Skripalja a jeho dceru (která v tom mohla být zcela náhodně), že to bude zrovna bojovým plynem typu Novičok (A-234). Měl by zřejmě také vědět, nebo alespoň předpokládat, že okamžitě poté, co byl zjištěn pokus o usmrcení lidí bojovým plynem v Salisbury měl reagovat na neprošetřené, ničím nepotvrzené tvrzení, resp. obvinění premiérky Velké Británie paní Mayové a jejího podržtašku B. Johnsona, vydané pouze na základě mocensky uzurpovaného prohlášení, že se jedná o bojový plyn Novičok, který jednoznačně pochází z Ruska a z atentátu obvinili Rusko, resp. samotného prezidenta V. Putina (Johnson). Dále měl či mohl prezident také tušit, že Rusko vydá prohlášení, ve kterém zmíní možnost původu Novičoku z ČR, na což by, podle dr. Honzáka, měl prezident reagovat prohlášením, že ČR nedisponuje tímto druhem bojové látky a že se tedy nijak nepodílí na události v případě pokusu o usmrcení agenta Skripalja ve V.B. Taková logika je přece úplně na hlavu, to už vlastně ani není logika, ale psychopatický úlet a blábol dr. Honzáka. To nemluvě o tom, že by v takovém případě prezident lhal, což není jeho styl (že si něco jiného myslí druzí, je věc jiná).

    Nutno však připustit, že by mnohé mělo být v politice státu jinak a to jak v případě prezidenta, tak představitelů vlády, parlamentu a politické reprezentace, nicméně k nápravě není dostatek politické vůle. Jmenovat případy podobné těm, na které sarkasticky poukazuje a které odsuzuje pan Honzák, by byla celá řada a bylo by to na dlouhé povídání, kdo co měl či neměl dělat, nebo naopak dělat neměl a přesto dělal, ale protože se to zrovna netýká pana prezidenta, ale jiných pravdoláskařských či prozápadních protagonistů, není to předmětem veřejného zájmu (viz např. nedávné problematické rozhodnutí pana ministra Pelikána o vydání ruského občana Nikulina do USA apod.). V případě prezidenta Zemana však jde o cílené, úmyslné, pomlouvačné, urážející a dehonestující ataky, neboť jeho činnost a jednání je nelibě přijímána většinou opozičních politiků ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a také Pirátů, kteří ve všem co prezident činí, vidí zásadní problémy, negativa, mínusy, zápory, poškozování pověsti ČR, odklon od prozápadních tendencí zahraniční politiky atd. To také ve svém pojednání sleduje dr. Honzák a kde může do M. Zemana rýpnout, ne-li zrovna kopnout, tak toho také využije.

    Pan dr. Honzák se snažil velmi nedůstojným způsobem ukázat mj. na neschopnost a nemožnost vykonávat funkci prezidenta Miloše Zemana, potažmo vrchního velitele armády ČR. Pan doktor také jistě dobře ví, že to co prezidentu vytýká, je nereálné, irelevantní, že stejné (ne)schopnosti a (ne)vědomosti, na které poukazuje u prezidenta Zemana, měli všichni předchozí prezidenti, zvláště pak Václav Havel. Pan Honzák zapomíná, nebo to úmyslně zamlčuje, že každý tzv. papaláš a jedno, zda se jedná o prezidenta nebo premiéra a pod., má kolem sebe štáb rádců a poradců a různých mudrců , kteří by mu měli, pokud respektují své a jeho postavení, radit a vést jeho činnost (nikoli za něj rozhodovat), což se ne vždy daří. V případě prezidenta Zemana je to zvlášť markantní, protože je všeobecně známo, že u pražské kavárny a zvláště u politiků v opozici, je pro své provýchodní postoje krajně neoblíbený a výskyt jejich klacků, naházených pod prezidentovy nohy je bezpočet.

    Závěrečné konstatování pana dr. Honzáka, že cituji: V každém případě je v tom pan prezident jako vrchní velitel armády namočen a měla by se z toho vyvodit opatření. Také by bylo dobré prošetřit, nechce-li se tu zmocnit vlády – po dlouhém bezvládí v demisi – nějaká vojenská junta!! považuji rovněž za mentální úlet, hodný návštěvy u dr. Chocholouška. Jak jinak si totiž vysvětlit názor pana Honzáka, že je prezident v čemsi namočen, z čehož by mělo být vyvozeno opatření. Jeho názor naprosto souzní s názory jistých politiků z TOP O9 nebo KDU-ČSL kteří si myslí, že by na prezidenta mělo být podáno trestní oznámení za velezradu, případně vlastizradu. Lze se tedy domnívat, že dr. Honzák je buďto příznivcem některé z této pochybných partají, nebo jej již dostihla stařecká slabost a vyčerpanost z přepracovanosti. V každém případě jeho pojednání má daleko k etice, slušnosti a potřebné vážnosti k hlavě státu. Tímto se vlastně nechtěně dostáváme k tomu, co pan Honzák sám kritizuje. Snad jen kdyby místo M. Zemana byl na Hradě třeba pan Drahoš, ten by byl zcela jistě v obraze, měl o všem naprostý přehled, věděl by co má dělat a rozhodně by nepřipustil podobné faux pas, kterého se dopustil M. Zeman. Zvláště, má-li pan Drahoš názor, že cituji:

    „Ruská propagandistická mašinerie jede na plné obrátky. Zpochybnit všechno a všechny a ukázat prolhanost Západu. Je naprosto nepřijatelné, aby hlavní úlohu v těchto manipulacích hrála hlava členského státu EU. Řekl bych, že se Miloš Zeman chová (vůči Rusku) velmi loajálně. Bohužel nejde o loajalitu k České republice a k národu, který ho zvolil.“ K tomu si dovolím dvě poznámky. První, že už toto samotné Drahošovo prohlášení je neupřímné, falešné a lživé, dále, že v případě pana Drahoše jako prezidenta (nedejbože), by jeho loajalita vypadala tak, že by veřejně jako dosud , hlásal falešnou loajalitu k ČR, ve skutečnosti by byl až do morku kostí loajální západu, USA, NATO a EU. Poslední poznámka je od obyčejného občana: „Koukám, pane Drahoši, že vás taková drobnost jako snaha zjistit, jak to vlastně je, vůbec netrápí. Vy si jen s chutí kopnete jako ti ostatní kašpárci.“ Myslím, že to samé lze říct i o panu dr. Honzákovi.

    0 0
  • 05/08/18--14:42: Kdyby
  • 8. 5. 2018, Petr Ďoubalík

    Odhalení sochy maršála SSSR G. K. Žukova v německém Karlshorstu


    Napadla vás někdy čistě hypotetická otázka, jak by asi vypadala dnešní Evropa, kdyby 2. světová válka nebyla, ale naopak, místo ní by došlo k rozvoji všestranné spolupráce mezi Německem (a ostatními evropskými státy) a SSSR?




    těsně po odhalení busty maršála Žukova 8. 5. 2018

    Mně to znova přišlo na mysl před chvilkou, když jsem viděl zprávu o tom, že v německém Karlshorstu dnes odhalili památník maršálu SSSR Georgiji Konstantinoviči Žukovovi (1896 - 1974). Hmmm, u nás podobné památníky natíráme na růžovo, měníme (Dukla...) nebo likvidujeme...

    Zde je video z dnešní slavnosti, po proslovech je busta odhalena přibližně na třicáté minutě:


    Rozšiřující učivo:

    Berlín - Karlshorst, zde byl 8. 5. 1945 pozdě v noci, ve 22:43 (seč), resp. 9. 5. 1945 v 0:43 (moskevského času) podepsán akt bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa.

    Dnešní info o zneuctění pražského památníku maršálu Koněvovi zde

    maršál Koněv v Praze před pražskou ostudou

    Info o výměně soch památníku v Dukelském průsmyku najdete zde

    V roce 1984 jsem absolvoval akci, na kterou se nezapomíná. Říkalo se tomu, myslím, "Pochod vysokoškoláků na Duklu". Každá škola volila svoji trasu a přesunový prostředek. My jsme na běžkách projeli 140 km od Nové Sedlice přes Kremenec (trojmezí ČSSR, SSSR, Polsko) a po hranici až na Duklu. Spali jsme pouze pod přístřeškem z celty, na tenoučké karimatce, vařili na lihovém vaříku, celou cestu prošlapávali stopu v hlubokém sněhu, teplota trvale mínus 10 st. C. Omrzl mi tenkrát palec na noze, z nádraží jsem šel rovnou do nemocnice pod kudlu. Ale byla to krásná jízda a na jejím konci setkání s mnoha kamarády, kteří přijeli z jiných směrů. Když jsme se fotili u památníku, ani ve snu nás nenapadlo, že ho jednou nějací machři vymění.

    Foto současného památníku a vpravo památník v roce 1984 (včetně mé omrzlé maličkosti). Koho by spanilá jízda roku 1984 zajímala, najde více zde
    fotokoláž, zdroje: ČTK a archív autora (Ďouba)
















    0 0

    Zdeněk Hrabica
    9. 5. 2018
    Někdo někdy pomaloval smíchovský tank růžovou barvou – a do práce pak na úplném zničení tanku se dali i poslanci někdejšího Federálního shromáždění ČSFR. Případ byl odložen.
    Někdo někdy strhl prezidentskou vlajku z Pražského hradu a zavěsil nad hradem králů červené trenýrky. Pak to trvalo tak dlouho jako v Nikdášově, aby se při šetření nepřišlo vůbec na nic. Pára nad hrncem.
    Pak zahřměl doma i do světa europoslanec: pryč se symboly komunismu. V Nové Hradečné vybrousili bruskou na kámen pěticípou hvězdu a místo po zbylé hvězdě zamatlali maltou.


    V Terezíně ukradli lupiči bronzové památky ze všech hrobů a z pohřebiště padlých sovětských vojáků na Olšanech zcizili stejné. Náhražky jsou na obou místech z umělé hmoty. Policie ČR případy navěky odložila. Z prostranství Prahy bylo od roku 1990 ukradeno více než devadesát bronzových soch – pomníků a bust – nejtěžší svou hmotností z ukradených soch byla busta Petra Bezruče. Nad Tvarožnou z kopce Žuráň byla z velitelského místa Napoleonovy bitvy ukradena bronzová vojenská mapa, zloději ji prodali do rakouských sběrných surovin a byla nahrazena mapou z PVC. Nalezené, rozřezané zbytky leží jako torzo v muzeu.

    Teď zase někdo někdy polil opakovaně sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva růžovou barvou.

    Na nedávné oslavě Prvního máje na pražském Výstavišti vyvěsili aktivisté olbřímí bilbord s kladivem srpem a s hákovým křížem a doplnili jej nápisem o stejných sviních. Jeden z policistů mi blízko jezdecké policejní hlídky odpověděl, že na tom nespatřuje nic podivného, prý Policie ČR všechno pečlivě monitoruje.




    Kdysi jsem se věnoval - kolem Hostivařské přehrady - rekreačnímu běhu. Podobně jako to každodenně dělal zcela zatracený bývalý ministr zahraničí Jiří Hájek, který po 21.srpnu 1968 požadoval v OSN neutralitu Československa. Bydlel v pražském Zahradním Městě a když mne u přehrady předbíhal spolu se svým slepeckým psem (špatně viděl) – utajení příslušníci na mně křičeli, abych nepřekážel jejich sledovacímu autu.

    Když jsem byl pozván 9.května 2017 na přátelské setkání do zahrady velvyslanectví Ruska na oslavu Dne vítězství, byli jsme všichni po cestě nespočítaně fotografováni neznámými a zcela nenápadnými muži. Míjeli jsme zasklené tabule kolem chodníku od Letné, které do nás bušily svými řádky a čísly o tom, kolik je v Dejvících ruských agentů v diplomatických převlecích.

    O víkendu mi kamarád, který se vrátil z Jerevanu, vyprávěl, že ruská ambasáda tam má do stovky diplomatů – USA jich tam mají skoro tři tisíce. Arménie má na svém území tři a půl milionu obyvatel.

    Při jmenování nových generálů se vrchní velitel nyní zmínil o jednom českém generálovi; Česká televize mu nyní věnovala jako hrdinovi válek neválek GEN – snad pro Paměť národa. Před pár dny strašil ruskou hyper hrozbou v Praze tento odchovanec Jana Žižky z Trocnova z opavského vojenského gymnázia, stejnou výchovou prošel i známý chrabrý ogar a mnozí jiní generálové. Prezident Miloš Zeman připomněl, že skoro všichni generálové – co se zpolitizovali – neskončili moc dobře. Byli mezi nimi samozřejmě i výjímky – například generál Alois Eliáš. Jediný předseda vlády, popravený Němci v Evropě, když nás okupanti chtěli přivézt do Nové Evropy.

    A tak někdo někdy a vlastně nikdy nic - je pořád hodně zavádějící.

    Foto autor

    0 0

    Paul Craig Roberts
    9. 5. 2018    PaulCraigRoberts
    Už jen pár dní zbývá do Trumpova oznámení, zda stáhne USA z multinárodní dohody o Iránu. Irán tuto dohodu až do dnešního dne přísně dodržuje a dokonce i washingtonští vazalové – Britanie, Francie a Německo – oznámili, že se jí nechtějí vzdát. Odkud se tedy bere tlak na Trumpa, aby tuto pracně dosaženou dohodu, jíž se Irán dobrovolně vzdal výroby a vývoje nukleárních zbraní, zrušil? Ten tlak vychází z Izraele a z jeho Páté kolony v USA – neokonzervativců.


    Izrael je důvodem washingtonského nepřátelství jak vůči Sýrii, tak i Iránu. Izrael se už dvakrát pokusil obsadit jižní Libanon, po němž vztahuje ruce pro jeho vodní zdroje – a dvakrát jej odtud vyhnaly milice Hizballáhu.

    Hizballáh podporují Sýrie a Irán. Jestliže Izrael s využitím americké vojenské síly s destabilizací Sýrie a Iránu uspěje, octne se Hizballáh odřiznut od přisunu zásob, a pak už by Izrael s invazí do jižního Libanonu uspět mohl.

    Tohle tvoří materiální základ všech lží, jež se o Iránu vyprávějí. Jestliže se z Iránu vytvoří ďábel, získá Izrael v USA veřejnou podporu pro jeho vojenské potření.

    Saker říká, že každý z Američanů by se měl zeptat sám sebe: „Chci zemřít pro Izrael?“ ZDE

    A co vy?

    0 0

    Ljubov Stěpušová
    9. 5. 2018     zdroj
    Emmanuel Macron varoval před možným začátkem třetí světové války, pokud USA odstoupí od jaderné dohody s Íránem. Představme si, jak se budou události vyvíjet, pokud Donald Trump tuto dohodu 12. května odstřelí. Jaký je motiv pro toto rozhodnutí? Skutečně to je jen "osobní nepřízeň" vůči Íránu? A na co je vlastně třeba se připravit?


    Rada bezpečnosti OSN více než deset roků zpracovávala Společný komplexní akční plán (JCPOA), týkající se íránského jaderného programu. Je v něm uvedeno, že Teherán se zříká jakýchkoli pokusů o vytvoření jaderných zbraní nebo o jejich vlastnění, a na oplátku budou z něj postupně odstraňovány mezinárodní a národní sankce v oblasti obchodu, technologií, financí a energetiky. Prezident Donald Trump však považuje tuto "jadernou dohodu" za šílenou a hrozí, že od ní jednostranně odstoupí.

    Trump odstřeluje smlouvu

    "Likvidace významné jaderné dohody s Íránem z roku 2015 by znamenala otevření Pandořiny skříňky, mohlo by to znamenat válku", sdělil Macron německým novinám Der Spiegel. A jak by se dalo očekávat, Evropané od úplného odmítnutí postoje USA sklouzli k "možnému zvážení některých aspektů, které dohoda nebere v úvahu", například v souvislosti s vývojem systémů pro dodávky jaderných bomb - balistických raket.

    Jak řekl Pravdě.Ru prezident Centra pro strategické komunikace Dmitrij Abzalov, "Trump s největší pravděpodobností v sobotu dohodu odstřelí". "Protože chová osobní nepřízeň vůči Íránu a vyšetřování Muellera směřuje k lidem, kteří jsou mu blízcí. A za druhé, aktivně jej podporuje Netanyahu, který je obviněn z korupčního zneužití svého postavení. Proto se oba politici budou snažit přenést pozornost voličů íránskou problematikou na zahraniční otázky", řekl politolog v rozhovoru s Pravdou.Ru.

    Pokud jde o Evropany, podle názoru Dmitrije Abzalova u nich převládají ekonomické zájmy. Jde o kolosální investice do iránského palivového a energetického komplexu, především v oblasti těžby ropy francouzskou společností Total či britskou British Petroleum, nebo o společný německo-francouzský projekt na dodávku letounů Airbus do Íránu. "Odstřelení JCPOA bude vážným úderem pro evropský trh, který se bude bát druhotných sankcí na dolarovém trhu. Jednostranné odstoupení USA z JCPOA bude znamenat zvýšené napětí v regionu a může mít velmi vážné důsledky", řekl Pravdě.Ru Dmitrij Abzalov.

    Jak se mohou události vyvíjet

    Představme si, že 12. května Trump neprodlouží smlouvu. To je první krok. Druhý krok - Teherán okamžitě obnoví operace na obohacování uranu na úroveň čistoty 20 procent. Už to prohlásil vedoucí Atomové organizace Ali Akbar Salehi, a ostatně i samotný prezident Hassan Rouhani to již uvedl. Třetí krok - Washington obnoví sankce, Rusko a Čína nemohou realizovat rezoluci, která by odsoudila Washington v Radě bezpečnosti OSN, a to kvůli mlčení Evropanů, a mezitím Saúdská Arábie a Turecko tvrdí, že se také začínají zabývat obohacováním uranu, aby chránili obyvatelstvo před šílením "íránské armády".

    Izrael jadernou bombu, podle všeho, již má. Takže za tři až pět let budou čtyři jaderné bomby na Blízkém východě, kde DAEŠ stále ještě klade odpor. Jak při tom všem neočekávat návrat Severní Koreje ke statusu jaderné mocnosti? A pak můžeme navždy zapomenout na nešíření jaderných zbraní.

    Plán "B" vede k válce

    Spojené státy pravděpodobně uznají za lepší nepřivádět tento námět do finále a (čtvrtý krok) začnou bombardovat íránské jaderné objekty hned po obdržení signálu o obnovení prací na obohacování uranu. Ale tyto objekty jsou zakopány hluboko v horách, takže ani silné rány nemohou zničit jaderný potenciál země. Výroba bomby bude odložena, ale reakce na ostřelování bude následovat okamžitě.

    Krok pátý - Írán zablokuje Hormuzský průliv, kterým prochází téměř třetina světového obchodu s ropou. Cena ropy překotně roste. Krok šestý - Hizballáh zasadí úder Izraeli a začíná eskalace konfliktu vstupem do války Sýrie, případně Libanonu a Palestinců. Írán může také pomoci Hútiům v boji proti Saúdské Arábii, válka na Arabském poloostrově vzplane s dvojnásobnou silou, což ve skutečnosti povede k Macronem slíbenému finále.

    A tak USA opět budou ve výhodě - břidlicová ropa a LNG nebudou už pro Evropu tak drahé na pozadí vyšších světových cen, na "ostrově" bude vše v pohodě, další válka přinese nové půjčky a objednávky pro vojensko-průmyslový komplex, což bude znamenat růst amerického průmyslu, který také Trump voličům slíbil.

    Příprava je v plném proudu

    Je zřejmé, že příprava na válku s Teheránem běží plnou parou: americký soud přiřknul Íránu vyplácení miliard odškodnění obětem 11. září, Netanyahu zveřejnil zpravodajské materiály, které dokazují, že Teherán si zachoval svůj vojenský jaderný program po uzavření JCPOA. Režimu ajatolláhů hrozí finále režimu Muammara Kaddáfího, pokud se, samozřejmě, Írán nebude schopen konsolidovat se a klást odpor.

    A co mezinárodní podpora Iránu od Ruska a Číny? Ta se omezí na odmítnutí připojit se k sankcím, což Írán v dolarizované světové ekonomice nezachrání. Moskva, pokud se nezapojí do konfliktu prostřednictvím Sýrie, může ztratit svého nejdůležitějšího spojence kvůli porážce nebo oslabení Íránu ve válce s Izraelem a USA. Je možné, mimochodem, že to také je další dlouhodobý cíl Trumpa a Netanyahua.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    - VK -
    9.5.2018 AENews
    Redakce zpravodajského serveru AE News se cítí poškozena lživými informacemi odvysílanými v pořadu Reportéři ČT dne 7. května 2018 ve 21:35 na ČT 1 a jako šéfredaktor serveru musím zaujmout kategorické stanovisko proti uveřejněným dezinformacím a pomluvám. Za naprosto nehoráznou lež považuji zejména uveřejněnou informaci o tom, že prý náš server “vydělává” 2 miliony korun za rok. Tato informace navíc zazněla v pořadu několikrát, asi s cílem, aby si to divák zapamatoval, že? Přestože bychom byli moc rádi, kdybychom měli tak štědré donátory, není to pravda a jedná se o lživou informaci, jejímž účelem je vykreslit server AE News jako nějaký ziskový projekt někoho, kdo má dluhy.



    Kromě toho, že to je lež a dezinformace, tak se musím zastavit i nad tím, proč celý pořad Reportéři ČT nebyl o tom, jaké důležité kauzy přinášíme a děláme práci de facto za veřejnoprávní média, ale místo toho se pořad točil okolo toho, kolik AE News prý vydělává. Naše články neschováváme za placený paywall, který nutí čtenáře zaplatit za přečtení článku. Bude se jednat pokaždé jen o dobrovolné příspěvky v podobě darů. Na rozdíl od 135,- Kč výpalného každý měsíc, které musí platit občané ČR nedobrovolně České televizi. Náš server přežívá z měsíce na měsíc a lži o 2 milionech za rok představují informaci, která může poškodit náš server v očích našich drobných přispěvatelů. Naše redakce dostává vybrané peníze od čtenářů pouze v podobě Bitcoinů a Bitcoin Cash, a to z bezpečnostních důvodů. O konverzi z EUR do Bitcoinů (a bez poplatků) se nám stará náš kolega na Slovensku, který jako IT expert už několik let provozuje v Asii vlastní mining pool.



    Ohrazujeme se proti další zjevné lži, že prý kauza lithium byla dezinformací s cílem ovlivnit volby. Nepochybujeme o tom, že kauza volby jistě ovlivnila, ale to je problém ČSSD a jejího vedení, které nepochopilo, že s národním nerostným bohatstvím se nemůže kšeftovat 17 dní před parlamentními volbami. Rovněž se ostře ohrazujeme proti označením a nálepkám o bílých koních. To je nehorázná drzost a všichni naši spolupracovníci s námi spolupracují jako vlastenci, svéprávné osoby, dobrovolně a nikoho nezneužíváme, proboha. Co je tohle za žvásty? Jejich soukromé životy neznáme. Spolupráce s našimi kolegy je naprosto bezproblémová a pomluvy v reportáži (údajné psychické problémy, nálepka manipulátora atd.) jsou naprosto neuvěřitelným odpadem. Oba dva naši spolupracovníci jsou lidé, kterým plně důvěřujeme a odmítáme tyto dehonestace na jejich adresy.

    Před nějakým časem si na pořad Reportéři ČT stěžoval nejen Andrej Babiš, který reportéry označil za “zkorumpovanou pakáž”, ale na práci Reportérů si vloni stěžovalo dokonce i Ministerstvo vnitra, odkaz je zde. Jak je vidět, práce České televize se nijak nezměnila. Tato reportáž ovšem vznikla ve spolupráci s Respektem a s Ondřejem Kundrou z vydavatelství Economia Zdeňka Bakaly. A je nám jasné, že tyto pomluvy a dezinformace o AE News jsou odvetou a odplatou ze strany Zdeňka Bakaly za to, že Aeronet odkryl skandální kauzu cenzury a zahazování emailů občanů ČR na Bakalových freemailech Centrum.cz, Atlas.cz a Volny.cz. Kauzu jsme publikovali v únoru tohoto roku [1] a na základě našeho podnětu se koncem dubna začala kauzou zabývat i poslanecká sněmovna, konkrétně Podvýbor pro informace a svobodu slova, kterému šéfuje Leo Luzar (KSČM). Diskreditace a útok na náš server od Bakalova Respektu a České televize je tudíž jasnou odvetou za to, že náš server plní úlohu média, které přináší informace o kauzách a skandálech, o kterých mainstream nechce informovat.

    Náš server je dobrovolnický projekt a stojí na podpoře našich čtenářů a na tom, jak dobrá je naše práce. Zodpovídáme se těm, kteří nás podporují a těm, kteří nám pomáhají. Za námi stojí kus odvedené a poctivé práce a nepotřebovali jsme k tomu ani korunu státních dotací, ani korunu z daní občanů, ani dolar z cizích fondů. Aeronet je etablovaným zpravodajským serverem s mohutnou čtenářskou základnou a našim úkolem je přinášet světlo do temnot dnešního veřejného informačního prostoru. A je otřesné, když veřejnoprávní média šíří lži a pomluvy o lidech a obsahu nezávislého zpravodajského média. VK je možná značka, ale lidé na Aeronetu neposuzují články podle značek a podpisů, ale podle obsahu, co jim články přinesou. Čtenář si musí sám udělat názor, my ho nikomu na Aeronetu diktovat nebudeme!

    Za celý realizační tým

    -VK-
    Šéfredaktor AE News

    0 0

    9. 5. 2018
    Svátek se slzami v očích
    Probíhají přípravy, v přímém přenosu je lze sledovat. Přehlídka začíná v 9 hodin našeho času. Po přehlídce vyjde do ulic Moskvy Nesmrtelný pluk - v 13:30 našeho času.
    Aktualizace 11:53 - přidán záznam dnešní přehlídky v Doněcku, viz dole (zpestřením doněcké přehlídky je ukázka bezpilotního psa místní výroby, vidět je v začátku záznamu, přibližně do osmé minuty. Doprovází vozidlo velitele přehlídky.)



    alternativní odkazy:


    https://cz.sputniknews.com/svet/201805097305673-prehlidka-vitezstvi-moskva-sssr-video/
    Dnešní přehlídka v Doněcku:


older | 1 | .... | 570 | 571 | (Page 572) | 573 | 574 | .... | 668 | newer