Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Můžete se pousmát?

$
0
0
9. 5. 2018, Ďouba a Ondra Ž., video (2:57) - překlad

Všichni odešli do války

8. a 9. května slavíme konec války v roce 1945. Aby mohla válka skončit, musel se jí někdo postavit. Krátké video nás vrací právě do toho času.




video má německé a anglické titulky, český překlad prakticky není nutný, ale je přiložen v textové podobě níže (titulky nelze přidat)

překlad z mluveného slova: Ďouba NR
Fotograf (F): Nemůžete se pousmát?
On: Ne
Ona: Proč? Proč jsi mi nic neřekl? Vždyť ty máš "broň" (osvobození od vojenské služby, kdo ho dostával v době Velké Vlastenecké války např. zde)
On: Je to nutné
Ona: Máš ledviny...
On: Já ti napíšu
Ona: Ty mě nemáš rád
On: Já napíšu...

0:51, F: Nemůžete se pousmát?
Ona: Ne
Otec(O): Já ti zakazuji!
Ona: Válka, tati
O: Ty jsi přece žena
Ona: Dokončila jsem kurz zdravotnic
O: Ty jsi má jediná
Ona: Právě proto

1:26, matka (M): Kam chceš jít?! No kam? Vždyť už jsi stařík
O: Slyšela jsi to. Všichni, kdo udrží zbraň...
M: Tys už svoje odbojoval!

1:51, M...

2:15, F...
můžete se pousmát?


Zásadní slova Vladimira Putina. Hodlá odpoutat Rusko od dolaru

$
0
0
Geo
9.5.2018  Eurasia24
Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že považuje za správný kurs k odpoutání ruské ekonomiky od dolaru.

„V principu s tím souhlasím. Nejde ale jen o oddělení (ekonomiky) od dolaru. Řeč je o nezbytnosti zvýšení naší ekonomické suverenity – a to je absolutně správné,“ řekl ruský prezident v úterý 8. května ve Státní dumě poté, co poslanci podpořili jeho návrh na jmenování Dmitrije Medveděva premiérem.

„Za uplynulá desetiletí v naději, že budou dodržovány ohlášené principy v oblasti světového obchodu, jsme se chovali poněkud divně,“ poznamenal prezident.

„A nyní vidíme, že pravidla WTO (Světové obchodní organizace – pozn. překl.) jsou často porušována, omezení vycházejí z politických důvodů, které nazývají sankcemi. Přitom jsou uvalovány stále nové a nové (sankce), aby zajistily sobě oblíbeným konkurenční výhody,“ podotkl Putin.

„Ropa se obchoduje na burze v dolarech. My samozřejmě zvažujeme, co je třeba udělat, abychom se osvobodili od tohoto břemene. A naši partneři, uvalujíc na nás tato omezení – omezení nezákonná, narušující principy světového obchodu – nám pomáhají. Protože celý svět vidí, že monopol dolaru je nedůvěryhodný a nebezpečný pro mnohé regiony,“ prohlásil prezident Ruské federace.

Vladimir Putin také zdůraznil, že Rusko pokračuje v diverzifikaci svých zlatých a devizových rezerv.

Zdroj: rusvesna.su
Překlad: Geo, Eurasia24.cz

František Ferdinand, Šmeral, Masaryk ...........?

$
0
0
Josef Mikovec
9. 5. 2018
„Zde jest zkušební kámen, na němž se dokáže, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rakousku jediní výrazem nutnosti dějin, stvořiteli nového Rakouska svobodných, rovnoprávných národů Za nejúčelnější podmínku vývoje národů střední Evropy a jejich proletariátu, včetně národa a proletariátu českého, je potřebné posilovat vše, co přispívá k udržení velkého, státně organizovaného hospodářského prostoru, jehož dějinným výrazem je Rakousko-Uhersko.“
Bohumír Šmeral
  „Není jediného národa ani území patřícího před tím habsburské monarchii, jemuž by získání nezávislosti nepřineslo urpení, jaké staří básníci a teologové připisovali výhradně zatraceným a prokletým.“
Paměti Winstona Churchilla
Dějiny na výběr
V české historii je nemálo polozapomenutých, nevhodých osobností a témat, zato je hodně vybraných , nejčastěji přebarvých, politicky a psychologicky působivých a užitkových  vyprávění, které  se nemohou minout žádoucího účelu. Do jisté míry mezi ně i přespříliš vidoucí a předvídající Bohumír Šmeral. Ten má hříchů hned několik. Prvním z nich byl jeho postoj k Rakousku Uhersku a druhý, ne však poslední spoluzakladatelstvi Komunistické strany.Třetí, rovněž ne poslední byla jeho laxnost k bolševizaci strany. Tento hřích později vyznal s výhradami, postupoval však i nadále “smířlivecky “,, oportunisticky a šmeralisticky.  Přesto, že na počátku 3. internacionály existoval anti-leninský marxismus a brzo vznikly i anti-leninské komunistické strany a organizace , mezi velezrádce tototo typu však Šmeral nikdy neupadl Nenachází tedy místo na žádném piedestalu. A je nepřijatelný.všem vlastenecky i jinak pokrokově všem cíticím,.nebo a rovněž všem volebního úspěchu. potřebným.
Jeho nebezpečí  musí být nezapomínáno ! (viz dodatky)
Bděme !
To se nám to úpělo!                                                                             
Čím vlastně bylo Rakousko - Uhersko?  Polofeudální, zaostalou zemi, ve které vládla šlechta, Církev, armáda, Němci a Všeněmci,  země v  rozkladu, která se nutně musela rozpadnout v řadu  kupírovaných, umělých států s malou zárukou životnosti? Nebo rozvíjející se zemí s řadou řešitelných problémů.? R-U bylo bez kolonií a obav o jejich ztrátu a bez ctižádosti stát se hegemonem Evropy.  Řešení národnostních problémů možné bylo a návrhy byly přijatelné.  Nepochybně to měli horší nemaďarské národy v Uhrách a národnostní reformy by tam byly hůře realizovatelné., ale ne nemožné                                                                                            
 Pokud jde o národnostní útlak Slovanů zcela jinak to viděl Rakušan  Adolf Hitler :“Na severu a na jihu rozežíral cizí národnostní jed tělo našeho národa a Vídeň sama se stávala stále více neněmeckým městem. 'Arcidům' se čechizoval, kde to jen bylo možné“.                                       
Východní marka‘, jako ochranná bašta
“Z dnešní perspektivy se zdá, že by Češi a celý svět byli ušetřeni nejednoho zla, kdyby se byl Masarykův plán uplatnit české ‚státní právo‘ byl méně vydařil, kdyby bylo Rakousko přečkalo válku jako životaschopná federace svobodných národů, jako jakási ‚společnost národů v malém‘, toť se ví, že ve velmi modifikované formě, ale přesto jako velký stát, který by, jak to odpovídalo jeho původní ideji, jménu ‚východní marka‘, jako ochranná bašta bránil západní svět proti Východu (stejně jako v případě nutnosti, proti německým panovačným nárokům).
Více v první části článku ,,František Ferdinand, první oběť války”,a v dodatcích a třetí části „Tábor byl náš program
Max Brod
Rakousko jako pojem                                                                         aneb                                                                                                                                                                     Trocha nostalgie nikoho nezabije
„I cannot begin to tell you flavor of the Austro- Ungarian Empire  was ramshak affair but it was charming, gay and ensperienced more kindnes    [ here ]....than ever before or since in my life. Tim
 James Joyce
Svět, ve kterém stálo ještě za to žít, byl odsouzen k zániku. Svět, který příjde po něm, si už žádné slušné obyvatele nezaslouží.“    Joseph Roth
„Rakousko-Uhersko už není........Nechci žít nikde jinde... Dál budu žít s torzem a představovat si, že je to celek."                                
 Sigmund Freud v Den příměří roku 1914
Ad Jiří Rak: Epochální panovník. 
 Sociolog Václav Bělohradský se vrací k článku historika Jiřího Raka ke 180. výročí narození císaře Františka Josefa I. Mimo jiné píše:“Všechny státy vzniklé na troskách Rakouska byly totiž horší než nadnárodní Rakousko, protože zůstaly mnohonárodní, ale na menší ploše se šance na federalizaci prudce zmenšily a naopak rostla úzkost z druhých. Rakousko se rozpadalo do jen „menších Rakousek"; a platí, že čím menší stát, tím větší poptávka po národní identitě, tím intenzivnější nenávist k těm, které identitu narušují už jen svou přítomností. Miluji metaforu Franze Werfela, najdeme ji v závěru jeho úvodu k souboru povídek Ze soumraku jednoho světa z roku 1937. Zatímco v USA se národy mísí v nesmlouvavém tempu věku páry a elektřiny v „melting pot tavícím tyglíku", v němž k přetavení různých národů na jeden americký národ stačí jedna generace, Rakousko bylo humus, do něhož národy padaly pomalu jako podzimní listí, potřebovaly dlouhý (hřbitovní?) podzim, aby půda, obohacená tím tlejícím listím, vydala své plody. Rakousko se ale dlouhého podzimu národů nedočkalo, první světová válka přeorala rakouský humus, po ní národní démoni jako zombie dobyli politickou moc. Jednou z výhod Rakouska prý bylo, že „mnoho géniů tu bylo často považováno za hlupáky, ale nikdy „hlupák za génia". To po válce přestalo platit."
Minulost je také to, co nás minulo.
,,The past is never dead. It's not even past.”
   William Faulkner
Bylo však také  jiné Rakousko a Uhersko.                                                          
V období bezohledného kapitalismu byly přednosti závadou.  Rakousko–Uhersko bylo multi a inter kulturní a nadnárodní zemí nejen proto, že bylo multinacionální, ale také proto, že nezničilo regionální a lidové kultury, historickou pamět .živé tradice ; germanizační a maďarizační snahy ani nástup kapitalismu tak daleko nezasahly. V Rakousku - Uhersku bylo 13 jazyků , nespočetně dialektů , ethnických skupin, ale neexistoval společný a povinný  úřední jazyk.!   Převládalo katolictví,méně bylo potestantů.
 pravoslavných a okrajově islám (viz dodatky)  
 Bylo mnohokulturní také pro svou bohatou kulturní a intelektuální rozvrstvennost. Vídeň – Praha  – Budapešt byly významnými kulturními centry, Vídeň a Praha takřka spojitými nádobami. Mezi Budapeští a Prahou byly kulturní vztahy, bohužel, spíše střídmé. Terst a Dalmacie spojovali s latinskou kulturou. Vůně a  barvy života a dění česko-německo-židovské Prahy vbledly  v punkevní proud času, vstřebaly se v tůň archetypů a byly rozdrceny postupující mašinériií kapitálu a zvěcnění. Co však přežilo má světovost a svádí k hledání ztraceného času. Vedle  umění, flosofie, exaktních věd  byla   známá svou vysokou  úrovní také medicína.
Rakousko bylo první zemí na světě, které mělo ministerstvo sociální péče.
 BohumírŠmeral předvídající a nevzpomínaný
Narodil se 25. října v Třebíči na Moravě
Byl nepochybně nejen nejvýznamnějším a nejschopnějším politikem
 Sociálně demokratické strany- a nepochybně ne pouze této, ale také nejvíce
předvídavým a neposluhoval cizině, nenastoupil cestu pro Dohodu. V roce 1917 
silně kritizován pro svůj nacionalismu nadřazený, historicky opodstatněný postoj
 budoucími profesionáli republiky nově vzniklého“ národa československého.  
 Předvším to to byl Gustav Habrman, František Soukup, František Tomášek,
 Rudolf Bechyně.,
 nakonec nucen resignovat.Byl politikem, novinářem, organizátorem.
 Na rozdíl od  Masaryka  NEbyl přesvědčen, že české dějiny jsou vedeny 
určitým „plánem  
prozřetelnosti,“[129] v němž se uskutečňuje osud českého národ tudíž ani
jeho historie nemůže být nahodilá.
 Masarykovy úvahy nad českými dějinami byly ahistorické.                                 Smysl 
Smysl nespatřoval v jednotlivých časových úsecích, ale v tom, do jaké míry se v jednotlivých obdobích 
časových úsecích, naplňoval onen plán prozřetelnosti „
Nepovažoval se tedy na rozdíl od Masaryka, ani za nástroj této Prozřetelnosti,,
 jak by z logiky TGM mělo vyplývat a zajisté nenaplňoval onen plán
 prozřetelnosti, ale také nepřeceňoval v rámci dobového marxistického poj
historické nahodilosti.
Kdo byl Mátí Spravedlnosti přijat a nevhodný pro dobu bujarého lidu?  Platilo však a v platnosti zůstává ,,Minulost není nikdy mrtvá"!
Český stát jako kořist
Po celou 1. světovou válku, se Šmeral  staví jednoznačně za naprostou loajalitu vůči Vídni. Dokonce coby šéfredaktor Práva lidu nedovolí ani důslednější a/ nebo radikálnější kritické  články..“   před válkou před prosazováním českého státního práva v případě, že by došlo k rozdělení 
jako kořist pro vítěze budoucnosti, jako bojiště pro příští měření sil soupeřících velmocí... ! .........
 Není vyloučeno, že budeme moci prosadit naše státní právo v období katastrofálních zvratů. Pro nás jako národ a jako ze­mi by to bylo to nejhorší. Získali bychom pak na přechodnou dobu samostatnost, avšak jen proto, abychom se stali kořistí bu­dou­cích vítězů… Pokud nebude Rakousko-Uhersko zachováno, rozhoří se nad Evropou plameny nové třicetileté války a stejně jako po uzavření vestfálského míru nastoupíme my, Češi, cestu utrpení.
(Bohumír Šmeral, z projevuna 11. sjezdu českoslo­ven­ské sociálnídemokracie v roce 1913)
 V tom viděl dál, nežli pozdější lidé Hradu, PředHradí i rozjásaného PodHradí. Sociální demokracie nakonec zcela očekávaně opouští marxismus, aby se postupně ze strany socialistické stala stranou pouze sociální a dobrou chůvou ochablého proletariátu, který má být zcela absorbován, případně i s pomoci zbylých konzervovaných, nyní pouze regulujících a identifikujících rituálů. V některých zemích ještě i dnes plní jednoznačně pozitivní komplementární, zadržovací a/nebo i podpůrnou roli, ale většinou dochází k Velkému  skluzu a v lepších případech nezastavitelnému slalomu koalicí a kompromisů. Poslední pokus o revoluční sociální demokraciina české půdě, Neodvislí sociálnídemokraté a Neodvislá socialistická strana , krátce pokus o Socialistické sjednocení  končí neúspěšně. Šmeral zůstáví smutně a osaměle čnít jako zpočátku samostatný a zneužitý, později pouze trpěný přívrženec mírného pokroku v rámci často měnícího se zákona Kominterny a posléze bezvýrazně poslušný
partajní komunista, který dělá nakonec spíše roboticky symptomatickou kompartajní politiku čtyř obratů do roka. Poněkud nepřesvědčivě působí. Poslední pokus o revoluční sociální demokracii na české půdě, Neodvislí sociálnídemokraté a Neodvislá socialistická strana , krátce pokus o Socialistické sjednocení  končí neúspěšně.






 Již v roce 1915 uveřejnil anonymněv časopisu německého geopolitika Friedricha NaumannaDie Hilfe pří­spěvek, který nebyl vzdálen Naumannově názoru zdůrazňujícímu nutnost pozornosti k českým po­žadavkům. Naumann je autorem hodně diskutované a kritizované knihy Mitteleuropajejíž koncepce pro možnost návaznosti, v aktualizované, situaci přizpůsobené podobě může být a už patrně je směrnicí pro současné poziční a hegemonické snahy v Evropě. Nebyl Všeněmcem a neměl umyslu R-U oslabit. Z německé strany však čeští publicisté nebyli příliš vítáni. Není nijak náhodou, že pro německou hegemonii byli především liberální , bezdogmatičtí něměctí theologové přizpůsobiví sociálnímu darwinismu (!) a mnozí také  antisemitismu..Inspiraci mohli najít u samotného Luthera..
Šmeralovi  „Novým císařem Karlem je...dokonce nabídnuto ministerské křeslo (viz dodatek)
Národ sobě?
Barvotiskový nacionalismus českých stran národoveckých a státoprávních nemohl tedy přesvědčit české soc. demokraty aby bojkotovali možnost socialismu v případné mnohonárodní federace volně kooperujíci s Německem a riskovali existenci své strany a zbytečnou persekuci, která by posílila jejich protivníky bez rozdílu. Sociální demokracie byla takto uchráněna před nacionalismem konfekčním i konvenčně proklamovaným z oportunismu, nebo kalendář předbíhající domácké kalkulace. V době kdy se znovu probouzí i kýčovité slavjanofilství Zabudnutých Slávů a mezi Mladočechy a Hejslovany se dokonce teskní po Romanovcích na českém trůnu, Kramář o Slovanské říši                                                                     
„Kramář je proti úplné samostatnosti Čech, žádá slovanskou federaci…v rámci Ruska… Žádá, aby se Rusové přitom neohlíželi na mezinárodní právo a podobné překážky; český národ, který neměl možnost protestovat proti válce, schválí počínání Ruska jednohlasně.“ 
ze zprávy ruského žurnalisty Svatkovského o Kramářových plánech, duben 1914 , a dokonce vypracoval její děsivou ústavu,9 viy dodatky0 kterou ještě před vypuknutím války posílá do Ruska, neprůhledný budoucí Tatíčekpatrně přemýšlí o rozbití Rakouska – Uherska (ostatně i on uvažoval koho posadit na český trůn, pravděpodobně by protestantský král, markrabě a vevoda slezský a X slovenský, nebo král ěeskoslovenský nemohl být korunován; Soc.demokracie vidí jinak. Šmeral a neprávem opomíjení centralisté, se nevzdává vize federativního Rakouska-Uherska; a i po oficiálním konci, ve skutečnosti na  poslední desetiletí 20.století poodložené 1.světové války uvažuje o přednostech nějaké formy socialistické federace. Ostatně o středoevropské či Dunajské federaci uvažuje kdekdo.   Možná, že v jiné, snad socialistické podobě je to hlas pro budoucnost.  Ke Šmeralově politice  a  neprávem zapomínaném  Thunovi a jeho úsilí o vyřešení problémů česko-německého soužití - viz Jan Galaunder – František kníže Thun.
 Husův lid a národovcí ?
„Český náhled (československý) na dobu vlády Franz Josefa I. je ovlivněn "haškovským Švejkem".
Paměti Winstona Churchilla
                 
Žižka & Švejk – společnost s ručením velmi omezeným 
"Jenže, kdo je to lid a co je to národ? Haškův Švejk nebyl tak úplně reprezentativní figurou českého národa v letech soumraku habsburského impéria. Archívy z oněch let dodaly dostatek svědectví o loajálních českých vojácích a důstojnících Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I. A nemusíme hledat dlouho ani usilovně, abychom objevili i případy ještě mnohem křiklavější loajality, než byla ta „rakouská“, která může být snad vysvětlitelnástaletým zvykem na poměry ne právě úplné národní suverenity"

Ivo Šebestík,Království nebeské se údajně otvírá i těm, kteří „nevědí, co činí“

 Žižka & Švejk – společnost s ručením velmi omezeným ( viz)
Spolek států a společenství národů
....Podstatnou slabinou české (i celorakouské) sociální demokracie byl její přístup k řešení národnostní otázky v Rakousko-Uhersku. Vedení strany v zásadě přejímalo austromarxistickou koncepci kulturně národnostní autonomie, jež  řešení národnostní otázky zužovala na poskytnutí národní samosprávy v kulturních, školských a jazykových záležitostech a přímo i nepřímo pomíjela souvislost národa a národního území i vazbu pojmů národ a vlast. Podceňovalo proto význam českého zápasu za národní sebeurčení a striktně odmítalo český historicko-státoprávní program, čímž naráželo na odpor většiny české veřejnosti včetně významné části dělnictva. Tzv. protistátoprávní prohlášení prvních pěti socialistických poslanců, kteří v březnu 1897 vstoupili na rakouskou říšskou radu, vyvolalo v Čechách vlnu pobouření, jež vyústila v nacionalistickou kampaň proti sociální demokracii, a stalo se bezprostředním podnětem k založení druhé, národně orientované socialistické strany – České strany národně sociální... zde:”
Uvnitř českoslovanské sociální demokracie se ovšem střetávaly různé ideově-politické proudy. Vedle vlivného austromarxistického směru, reprezentovaného především Bohumírem Šmeralem, se prosazovala skupina kolem teoretického časopisu Akademie, vycházející ze zásadní revize marxismu (Fr. Modráček, Lev Winter, Josef Hudec, Alfréd Meissner) i nositelé masarykovského humanismu (v mnoha ohledech osobité české reflexe bernsteinovského revizionismu)a části ideového dědictví někdejšího pokrokářského hnutí (Fr. Soukup, F. V. Krejčí). Projevovaly se i různé názory na řešení ožehavého národnostního problému v Rakousko-Uhersku, na politické postavení českého národa a na zásadní poměr strany k rakousko-uherské monarchii. Nakonec však převážila koncepce Bohumíra Šmerala, který se v posledních letech před 1. světovou válkou stal hlavní teoretickou autoritou českých sociálních demokratů a jenž přednesl zásadní referáty o národnostní otázce na sjezdech strany roku 1909 a 1913. Šmeralova koncepce vycházela z teorií Karla Rennera a Otto Bauera o kulturně národnostní  autonomii. Celek Rakousko-Uherska považovala za nejlepší základnu pro realizaci sociálních a politických požadavků dělnictva i demokratických přeměn ve střední Evropě, současně však postulovala přetvoření současné podunajské říše ve federaci svobodných a rovnoprávný národů
Sociální demokracie je nejstarší politickou stranou v České republice.  (viz dodatky )
Sociální demokracie v Rakousku viděla jako řešení vytvoření národních, etnických oblastí, bez jednoznačné a nutné souvislosti s historickými hranicemi. V tom se později paradoxně shodla s jinak zcela protichůdně orientovanými. Tuším, že dokonce i úvahy konzervativníhoRio Preissnera na toto téma nebyly výrazně odlišné. Pokud jde o Českou soc. demokracii, zpočátku působí její doktrína o řešení národnostního problému tj. Brněnský programpřijatý 1899, v českém prostředí úporně zahleděném do slavné minulosti jako značně dobově nevábná, přirozeně odrazujíci a značnou část národa až odpuzující, a proto namísto příchylnosti přinášející hlasy vyprovokovala vznik Strany národně socialistické / České stranynárodně sociální /. Pozdějí se soc. demokracie stává chápavější a volí přístupnější program, avšak ani upravený Rennerův návrh , (v) ostatně ani žádný jiný, nebyl bohužel v Rakousko-Uhersku realizován Sociální demokracie v Rakousku viděla jako řešení vytvoření národních, etnických oblastí, bez jednoznačné a nutné souvislosti s historickými hranicemi. V tom se později paradoxně shodla s jinak zcela protichůdně orientovanými. Tuším, že dokonce i úvahy konzervativníhoRio Preissnera(viz) na toto téma nebyly výrazně odlišné. Pokud jde o Českou soc. demokracii, zpočátku působí její doktrína o řešení národnostního problému tj. Brněnský program přijatý 1899, v českém prostředí úporně zahleděném do slavné minulosti jako značně dobověnevábná, přirozeně odrazujíci a značnou část národa až odpuzující, a proto namísto příchylnosti přinášející hlasy vyprovokovala vznik Strany národně socialistické / České stranynárodně sociální /. Pozdějí se soc. demokracie stává chápavější a volí přístupnější program, avšak ani upravený Rennerův Rovněž byla později chtěně přehlédnuta možnost a politická i kulturní prospěšnost realizace obdoby Rennerova návrhu v rámci ČSR, proto se objevuje požadavek uznání právní osobnosti národa a „personální unie„ jako bumerang znovu, tentokrát předložený někerými sudetoněmeckými / i sudeto - německými / representanty a exponenty.  - Viděno ze sudetoněmecké strany.
Václav Chyský,Po stopách konceptů střední Evropy 19. a počátku 20. století se zaměřením na „Mitteleuropu“Friedricha Naumanna (viz)
, ostatně ani žádný jiný, nebyl bohužel v Rakousko-Uhersku realizován
V letech 1917 - 1929  platil princip personální národnostni unie v Ukrajinské lidové republice (viz dodatek)- Ukrainian People's Republic (1917–1920) a v roce 1925 byl přijat v nezávislém Estonsku
. Sociální demokracie nakonec zcela očekávaně opouští marxismus, aby se postupně ze strany socialistické stala stranou pouze sociální a dobrou chůvou ochablého proletariátu, který má být zcela absorbován, případně i s pomoci zbylých konzervovaných, nyní pouze regulujících a identifikujících rituálů. V některých zemích ještě i dnes plní jednoznačně pozitivní komplementární, zadržovací a/nebo i podpůrnou roli, ale většinou dochází k Velkému  skluzu a v lepších případech nezastavitelnému slalomu koalicí a kompromisů. Poslední pokus o revoluční sociální demokracii na české půdě, Neodvislí sociálnídemokraté a Neodvislá socialistická strana , krátce pokus o Socialistické sjednocení  končí neúspěšně. Šmeral zůstáví smutně a osaměle čnít jako zpočátku samostatný a zneužitý, později pouze trpěný přívrženec mírného pokroku v rámci často měnícího se zákona Kominterny a posléze bezvýrazně poslušný partajní komunista, který dělá nakonec spíše roboticky symptomatickou kompartajní politiku čtyř obratů do roka. Poněkud nepřesvědčivě působí ”.Už pro Šmerala je komunista sociální demokrat, který nezpochybňuje konečné cíle marxistického socialismu (tamtéž, s. 388), komunismus a sociáldemokratismus jsou podle něho dvě podoby téhož hnutí, dvě metody, které mají stejnou legitimitu. KSČM zdůrazňovala své samostatné, domácí zdroje komunistické identity a svou pozici národní síly. I tady můžeme navázat na Šmerala, který razil samostatnou taktiku vůči Moskvě (s. 383, 386) a spojoval budoucnost socialismu u nás s pokrokovými změnami v Evropě nebo alespoň ve Střední Evropě (s. 383nn.)“....zde...razil samostatnou taktiku vůči Moskvě..Tamtéž.
Третьего путинет!
Po určitou dobu, snadz počátku to možná mohlo být přijímáno upřímně, později to bylo jen tolerováno, pokud to ovšem Moskvě příliš nevadilo a/nebo vábila. Dnes zajisté může KSČM ,,razit samostatnou taktiku vůči Moskvě”. I v tom se Šmeral rozešel sám ze sebou a zvolil krutou beznaděj stalinismu. Nejpozději v době, kdy Sociální demokracie byla oficiálně kategorizována jako sociálfašismus bylo vhodnější pomlčet, nebo odvolat pod hrozbou exkomunikace a ,,vydání světské moci.” Pokud jde o národnostní politiku, ve 20.letech dokonce vyhlašuje právo sudetských Němců na odtržení. Nezbytně odsunut do bezvýznamnosti  představiteli místního i centrálního politického prasáctví, hrdé vulgarity a internacionalizované podlosti, nakonec se zcela vydává komandujícímu stalinistickému aparátu a vzdává se všeho čím byl a mohl by být. V zájmu kontinuity legitimizující obnovenou naději,  poté co čas poblil a odvál staré kýče ověnčené krvavými květy stalinismu stává se znovu dobově přijatelným předchůdcem užitkový B.Šmeral, mučedník ztracených a později vysněných příležitostí.
Tоварищ  Богумир  Шмерал

O trapnosti, cynismu a  morální pustotě těch, kteří ho zneužili následující:  Všichni víme, jak přímo láskyplný byl vztah soudruha Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého k soudruhu Bohumíru Šmeralovi,se kterým  jako první z vedoucích pracovníků československého revolučního dělnického hnuti jednal s Vladimírem Iljičem Leninem o zvěstování jeho učení v naší zemi a kterého měl soudruh Lenin osobně velmi rád stejně jako druzí sovětští soudruzi. Sovětští soudruzi vyjádřili svoji poctu životu dílu a světlé památce soudruha Bohumíra Šmerala po 9. květnu 1941 uspořádáním mimořádně imposantního komunistického pohřbu                                                                                          

Jak přímo byl asi přímo láskyplný vztah soudruha  Stalina a soudruha Berijii k  soudruhu Šmeralovi ?
Byl kritizován (i Trockým ) coby oportunista.     Šmeralismus se stal negativním pojmem, kacířstvím ke kterému nebylo radno se hlásit. Šmeral  se však Ljubjance, Gulagu i popravě jaksi vyhnul. Zde  
Dnes a v popřítomnosti.
 Národnostní otázka, podílnacionalismu na Velkém Pádu, konstruktivistická theorie národa ( podrobněji v souvislosti s národnostním hnutím a R-U zde ) vztah této theorie k praktické národnostni politice soc. demokratického hnutí a možnosti Sociální demokracie k ,,engelsismu- plechanovismu,” austro-marxismu, kautskiánství, atd. je samo o sobě téma pro rozsáhlý článek, zde ale jen okrajové. Na toto by pro zhodnocení nutně navazovalo téma:,,Stanovení a/nebo rozlišení principů rozšířeného a doplněného marxistickými a obecně zásadními postoji vůči premodernistickému a modernistickému funkčnímu nacionalismu a později předkládaným sporným ideálům pro potřeby reál dekolonizace, a současnému procesu,, globalizace>.” V článku v Britských listech se dokonce tvrdí, že je Monarchie – přirozená volba levičáka(viz)To tedy snad sotva, ale jisté mýthy o Pokroku chutnají cukerínem a jsou cítit plísní. 
Husův lid a národovcí ?
Třista let jsme trpěli a úpěli pod nevýslovným jařmem kruté vlády nelítostných cizáků a toužebně vzhlíželi k nadějným poslům osvobození. Jak doloženo.
„!Požadované slyšení před trůnem jeho císařského a královského veličenstva se pro odpor ministerského předsedy Heinricha hraběte Clam-Martinice nekonalo. Předsednictvo Českého svazu (poslaneckého) se nakonec podvolilo žádosti ministra zahraničí, hraběte Czernina, aby v prohlášení nebyla žádná stížnost nebo požadavek a vydalo následující text: "......„Čeští poslanci říšské rady, chtěli osvědčení věrnosti přednést zvláště slavnostním způsobem, na půdě říšské rady před císařem. V původní verzi bylo uvedeno: "...aby odpověděli na nedožadovanou intervenci nepřátel říše ... Ať uslyší svět z nového ujištění, jež svému králi dáme, že zůstaneme věrni jemu i jeho potomkům, že vyhledávajíce práva a prospěch svého národa, vyhledáváme a vyhledávat chceme vždy zároveň prospěch monarchie habsburské, že věrně a trpělivě lneme ke králi a království, k císaři a císařství, a že stížnosti, jež jsme vznášeli a vznášíme proti nynějším politickým poměrům českého národa, nikdy neotřásly naší víru, že konečného uznání samobytnosti a svéprávnosti politického národa českého dosáhneme v rámci císařovi říše „pod žezlem císařovy dynastie. ...". odpověď států Čtyřdohody presidentu Spojených států amerických Wilsonovi, ve které státy, válčící s  mocnářstvím naším uvedly mimo jiné také osvobození Čechů od cizího panství jako jeden z cílů, k nimž chtějí pomocí zbraní dospět, Presidium Českého svazu odmítá tuto insinuanci, která spočívá na předpokladech úplně nesprávných, a rozhodně prohlašuje, že český národ jako vždy v minulosti, tak také v přítomnosti a v době příští jen po žezlem habsburským vidí svou budoucnost a podmínky dalšího vývoje“zde
Byli snad reprezentanti národa bezpáteřní oportunisté, lháři a přicmrdovači, nebo to mysleli upřímně? Rozpad Rakouska někteří přijali jako fakt a nejásali, jiní jásali, snad upřímně a jiní  jásali protože mysleli na svou budoucnost, osobní výhry a dary výsluní   a moci.
Šmeral se nepřizpůsobil, nepopíral svou ideu státu Rakouského, byl skeptický vůči nové republice a vysloužil si karikatury a vtipy.
Rytíři bez bázně a hany
Aneb
Zavřeno za účelem převratu
Kulík, Obchod kávou
 Jan Werich vzpomínal(viz) na Československo 1918 – 1938, s humorem jemu vlastním a ve zkratce vyjádřil nejenom  osobní či subjektivní názor, ale pohled na dějiny přesnější nežli oficiální dějepisectví a zlidovělá tvořivost. Nevyjádřil se však k tomu proč ta potřeba legend starších i čerstvých a sebeoslavování. I tak řekl více než by mu dříve prošlo. Národ, který neměl úměrnou přítomnost hledal oporu v minulosti, čehož bylo politicky i ekonomicky využíváno. Z toho pak vzešel  pro masovou spotřebu  a poltická posvícení  všenárodní kýč a dnes už vybledlé klišé. Ve vážné podobě posiloval v těžkých dobách, za cenu iluzí a sebeklamu, jinak jako placebo. Bertold Brecht řekl,, Nešťastný národ, který potřebuje hrdiny”. Nešťastnější je však národ, který potřebuje nepravé a nepravdivé hrdiny, nepravou a nepravdivou historii. Mýthy a legendy mají své oprávnění a hodnotu, pokud nejsou pouze náhražkou za skutečnost, opiem lidu a žádostí intelektuálů. Politickým zneužíváním tuto hodnotu a oprávnění mimo kulturní  a jim vlastní sféru ztrácejí.
Jak jsme bořili Rakousko
„Tuhý život národních báchorek aneb jak Češi válčili za císaře.Čeští vojáci bojující v řadách rakouské a později rakousko-uherské armády bývají nahlížení prizmaty Haškova Dobrého vojáka Švejka anebo legionářskými. Ve skutečnosti však Češi válčící pod císařským praporem s dvouhlavým orlem patřili k těm nejlepším    Viděno  rakousky  zde  
„Zakladatelský mýtus například heroizoval sibiřskou anabázi legií a ponechal stranou fakt, že daleko víc zajatců, vábených slíbeným žoldem, se po uzavření míru s bolševickým Ruskem vrátilo do habsburské říše a nakonec na válečná jatka. Zakladatelé Republiky (později nazvané první) věděli z antické zkušenosti, že úlohou kostitutivního mýtu je sjednocovat společenství, a moudře se vyhnuli zdůrazňování rozporů, které by rozkládalo. Válka byla chápána jako poslední ze zločinů cizácké dynastie – takže sám fakt, že na bojišti se střetával legionář s Čechem v rakouské uniformě, . Můžeme oprávněně soudit, že v představách těch moudrých státníků, jimž jistě nechyběla schopnost kriticky myslet, byly nepříjemné historické skutečnosti odkázány ke kritické reflexi příštích generací nezatížených traumatizujícím zážitkem – do času, kdy společenství dosáhne dospělosti, tj. občanské zralosti, která nahradí, přesně dle antického vzorce, nezbytnou funkci konstitutivních mýtů.
.“ Jan Tesař                                                               
Masarykův syn Jan byl vyznamenán za statečnost v boji a povýšen na nadporučíka c. a k. armády.
 Češi bojovali hrdinně za Rakousko-Uhersko
Pokrok, ale mírný a v mezích zákona.
O Šmeralově smyslu pro humor svědčí jeho členství v Haškově Straně mírného pokroku v mezích zákona.
Epilog
Demográticky a kultůrně.
Po roce 1989 byla z rodného domu Bohumíra Šmerala v Třebíči odstraněna jeho busta  a zrušena v něm i pamětní síň

Den vítězství

$
0
0
Vlk a Leo K.
9.5.2018  KosaZostračili vlkovobloguje.wordpress.com
Včera nás svět slavil den podepsání německé kapitulace. Mnohý by mohl říci – konec největší války lidských dějin v Evropě.
Mnohý není synonymem slova každý. O tom vás nemusím nijak přesvědčovat. Pro ty, co tvoří v tomto konkrétním případě rozdíl mezi výrazy Každý mínus Mnohý, připadá den konce té II. světové šílenosti až na dnešek.


Na 9.května. Kdy oni neslaví Den německé kapitulace, ale svůj Den vítězství. Mají proč. Mohu plýtvat slovy jak chci a stejně nenapíši nic podobného následujícímu obrázku, který na jednom facebooku objevil Leo K. následně trochu upravil a jenž je centrálním poselstvím tohoto sloupku….


My jsme jej před třemi dekádami slavili s nimi.

Bylo to logické. U nás se tehdy, kapitulace, nekapitulace tvrdě bojovalo a Praha neměla vůbec nic jistého. Než přijeli, aby ji osvobodili. Od jisté doby někteří píší, že obsadili, či okupovali. Jak je nyní velmi in říkat.

Zajímalo by mne, jestli by tohle řekl do očí té zhroucené ruské matce z té fotografie… Váš syn, kdyby byl přežil a došel až do Prahy, by se byl stal zachvatčikem, tedy okupantem….

Chtěl bych to vidět Jakube Jando, Tomáši Klvaňo a vy další!

Celkem jich jen u nás padlo podle serveru Fronta.cz 139 918…

K tomu si přidejte ještě 411 514 zraněných. V uniformách Rudé armády. 14,18% jejích celkových ztrát za celou válku mimo vlastní území SSSR…

A přidám další z těch, pro které to také 8.5. u nás neskončilo!

Například pro příslušníky 1. a 4. rumunské armády, které dohromady ztratily 66 495 svých mrtvých a zraněných příslušníků. Z celkového počtu 248 430 osob, což je staví na druhé místo po Rudé armádě na území bývalého Československa.

Ale Pražská operace, ta, co skutečně skončila až 9. května se bytostně týkala také Druhé armády Polského vojska. Ta zaplatila za účast v pražské operaci 1302 padlými a zraněnými…

Nezapomínám na nikoho. Američané k nám do Plzně přinesli svobodu už 5.5. a měli všechny důvody 8.5. slavit. Oficiální závěrečná zpráva vyčíslila bojové ztráty americké armády v Československu za druhé světové války na 1230 osob (351 bojových úmrtí, 408 raněných, 377 zajatých a 94 nezvěstní).

Neznal jsem před rokem 1989, neznám ani po něm a nebudu znát nikdy do konce svých dnů, ty správnější nebo nebo jen správné mrtvé. A dnes po pádu železné opony nehodlám rozlišovat mezi přeživšími. Necítím žádnou potřebu překrucovat dějiny. Vlasovci sice pomohli leckde v Praze přežít poslední německou křeč, nicméně na jejich vykoupení to nikdy nemohlo stačit! Nikdy! Na to tahle válka byla příliš hrozná a jejich provinění proti vlastní zemi a všem porobeným národům, které by se při jejím opačném výsledku stalo věčným, nepřekonatelně velké!!! Nemám žádné pochopení pro mnohonásobného vraha, co pár minut před zatčením, zřejmě s vidinou polehčující okolnosti převede přes křižovatku slepce!

Kolik mrtvých je dost, aby se nezapomnělo? Kolik mrtvých je dost, aby se nepřepisovala historie podle přání dnešních vítězů? Kolik mrtvých je dost, abychom se jako čert kříže báli nové války? Kolik mrtvých je dost, abychom cítili nějakou vděčnost nebo jen pouhou pietu a nechtěli překrucovat dějiny? Kolik mrtvých je dost, abychom i my měli dnes Den vítězství?

Té staré matičce by stačil jeden živý, jeden jediný živý, aby její život neztratil smysl! Jeden, který z hlediska dnešních vykladačů historie padl, když to možná tady okupoval…. Co kdybychom ho nechali, pokud padl například někde u nás, a dali mu na hrob pomyslnou kytičku a pokud toho nejsme schopni, tak alespoň kvůli pietě a slušnosti, kterou se oháníme, byli zticha?! Jen byli zticha…

Nějaký správný opravdový hero v noci z pondělka na úterý polil sochu maršála Koněva v Dejvicích růžovou barvou….


Když revitalizace působí jako amortizace

$
0
0
Patrick Ungermann
9. 5. 2018
Nejsem zas tak nadšený ze slova humánní – lidské. Pokouším se studentům vštípit poznatek, že lidskost je to lepší a to horší v nás. Mladší kolegové říkají, že jsem pesimista. Já na to odpovídám, že pesimismus bych si nikdy nedovolil, ale že zůstávám realistou. A oni krčí rameny… Zahrádkář, co mi hodí trochu klestí přes plot, nebo opilec, když mi pod oknem za tmy vystřihne árii, anebo zpovykaný dorost ve vlaku, nic z toho mě doopravdy nevyvede z míry. Ale zlostný smutek se projeví, když novopečená „matka“ utluče novorozence paličkou na maso. Když si surová surovinová válka klestí cestu k naftě. Anebo, jak jsme to uviděli v Sýrii, když už jen samotná válečná agrese je „dobrý“ obchod. A proto nemám v úctě humánní – lidské prevíty, a těm, kteří z lidskosti vybudovali oltář spásy, nezbývá, než krčit rameny.


Ne, že bych měl potřebu nadávat. Ale musím vám, bystří čtenáři, ukázat, jakou rotyku spustí taková lidskost ve styku s penězi. Neběží o žádnou ohromnou kauzu. Prostě jsem vzal jeden případ za všechny:

Student, který v parku u gymnázia čítal Evžena Oněgina a očkem, tuze nesmělým, házel po štíhlých kotnících maturantek, se vrátil po dvaceti osmi letech na ona místa. Park ale mezi tím zmizel. Jak se to dělá? Dá se pár mazaných hlav dohromady a vznikne revitalizační firma. Firma sama žádné revitalizační práce neprovádí. Má ale plno styků. Zná třeba několik dřevorubců, někoho s bagrem, nějaké zahradnictví a fachmana přes inženýrské sítě. Zná taky starostu, který moc potřebuje ukázat nějakou předvolební činnost. Revitalizační společnost je patřičně dravá, má obchodního zástupce, to je náměstek šéfa a jezdí se ptát: Nepotřebujete, pane starosto, něco zrevitalizovat? Třeba by vám to pomohlo. A když pro nás konkurz dopadne dobře, tak my vám něco osobně… Nebo se domluvíme na další zakázce za rozumnou cenu. Jakmile se podepíše smlouva, vzpomene si revitalizační firma na udělajícího dřevorubce: Vůbec to nebylo jednoduché, dřevorubců je nadbytek, ale když vy nám tu práci neprovedete moc draze, zkrátka pro nás budete nějak zajímavý, my vám zprostředkujeme báječnou zakázku. Budete kácet park. Drvoštěp je blahem bez sebe. Představil si tu frontu dřevorubců, kterou právě předběhl, a rozumí se, že nějaké všimné musí dát. Stejným způsobem zlanaří obchodní zástupce revitalistů bagristu, skupinu přes inženýrské sítě, a pak ještě jedno zahradnictví. Všichni se snaží práce nepředražit, aby vzniklo nějaké všimné. Jenom pan starosta zaplatí z městské pokladny dost. Ale jeho kapitál neleží v penězích. Bude to on, kdo vyvěsí na volební plakát položku – zrevitalizoval jsem park.

Význam slova obchod chápeme. Obchod jsou peníze druhých, říká známý citát. Co je to ale ta revitalizace? Vlastně je to oživení. A k jakému oživení tady došlo? Dřevorubec, bagrista, pokladač inženýrských sítí i zahradník, který na místě holoseče vysázel odolné křoví a buxusy, ti všichni oživili svou živnost náhlým a nečekaným příjmem. Že revitalizační podnik, co všechno pouze zprostředkoval, velmi pookřál, o tom není pochyb. A pan starosta oživil svou oblíbenost. Když se tolik činitelů obohatí něčím, co se nešíří, ale kumuluje, tedy penězi, výhodami, prestiží, nutně na tom musí někdo zchudnout. Přijít o výhody, o prestiž. Ten někdo byl překrásný park se vzrostlými stromy. S trávou a s kytkami, se studenty a s mladým svěžím vzduchem. Teď je to tam step a polopoušť, pravda, s malým vodotryskem a s takovým plivátkem pod ním.

Když nás Václav Dvořák informoval, že manžel britské předsedkyně vlády Philip May, který jí zároveň neformálně dělá poradce, je na vysoké židli v investiční firmě Capital Group a má prospěch z rozhodnutí své ženy, zpozorněl jsem. Premiérka nařídila útok na Sýrii střelami, které vyrábí společnost, v níž má firma Philipa Maye investiční podíl. Pak se cena akcií zbrojařské společnosti vznesla vzhůru a podíly Mayova podniku se pěkně zhodnotily. Tolik Václav Dvořák.

Vůbec mě to neudivilo. Vždyť jde skoro o to, co jsem popisoval, ledaže ve větším a v horším. Že lidskost ve styku s Eldorádem (se zlatým teletem) může svou zásadovost všelijak zprohýbat, svou principiálnost různě odklánět a svědomí může zabalit do různých hledisek, jen aby tolik nevidělo, to vím. Kdybych byl pesimista, usiloval bych o ještěří nebo o vorvaní občanství. Jako realista se pro tentokrát rozloučím myšlenkou nesmrtelného novináře, syna národa, Karla Havlíčka Borovského: „Jedna nepravda ze sebe rodí tisíce jiných a jedna libovůle zruší na tisíce pravd.“

Vzkaz Jaroslava Foldyny Janu Hamáčkovi rozpoutal emoce

$
0
0
9.5.2018 PrvníZprávy a Youtube
"Tak jsem si přečetl, že Honza Hamáček říká, že já jsem se choval nedůstojně jako místopředseda ČSSD, že jsem se hádal s aktivisty. S jakými aktivisty? S těmi, co organizují Majdan? Co jsou přisátí na neziskovky a na státní prachy?" ptá se na nahrávce poslanec Jaroslav Foldyna.


Jan Hamáček napsal ...
Facebook Jana Hamáčka

"Ptáte se mě na to vy na sociálních sítích, ptají se mě na to novináři, ptají se mě na to kolegové v sociální demokracii… Zatímco jsem měl včera velmi nabitý program, který zahrnoval jednání o vládě i uctění památky vojáků padlých za 2. světové války, veřejný prostor zaplnily zprávy o Jaroslavu Foldynovi a motorkářské party Nočních vlků.

Že se o účasti Jardy Foldyny na akci ruských motorkářů bude psát a mluvit, to bylo jasné. Také jsem dopředu řekl, že je to jeho soukromá iniciativa, se kterou ČSSD nemá a nechce mít nic společného. Bohužel to, co se nakonec odehrálo, výrazně přesáhlo meze soukromé akce jednoho z členů vedení ČSSD.

Původně jsem nechtěl svého spolustraníka kritizovat přes média, protože takové politické půtky našich straníků jsou přesně to, díky čemu ztrácí ČSSD před občany důvěryhodnost.

Jenže tady už nejde jen o politické neshody, které by se měly řešit výhradně uvnitř strany. Tohle prostě Jaroslav Foldyna přehnal, jako místopředseda strany se musí kontrolovat a měl by se za své chování omluvit.

Jako předseda sociální demokracie budu v pátek na jednání předsednictva s Jaroslavem Foldynou o včerejším incidentu a jeho chování osobně mluvit." napsal Jan Hamáček.


Odpověď Jaroslava Foldyny

"Tak jsem si přečetl, že Honza Hamáček říká, že já jsem se choval nedůstojně jako místopředseda ČSSD, že jsem se hádal s aktivisty. S jakými aktivisty? S těmi, co organizují Majdan? Co jsou přisátí na neziskovky a na státní prachy? S těmi aktivisty, kteří skončili v policejním antonu? Já ne, já jsem neskončil v policejním antonu, já jsem se choval slušně. Já jsem jenom šel na hroby vojáků, kteří osvobodili tuto zemi. Bylo jich 140 000,"řekl v úvodu na nahrávce uvedené na youtube Jaroslav Foldyna v reákci na příspěvek předsedy ČSSD Jana Hamáčka.

"Jo, že přijeli Noční vlci, ‚kontroverzní motorkářský gang‘… A kdo říká, že jsou kontroverzní? Česká média? Česká televize? Ti novináři, co lžou za prachy, jako když tiskne? A v čem jsou kontroverzní? Že jsou vlastenci, v tom jsou kontroverzní? Aha! A ti vlastenci, co pochodují Litvou, Ukrajinou, s hákenkrajcema na klopě, tito vlastenci vám nevadí? Jiní nacionalisti, kteří jsou nacionalisti, fašisti… Vám nevadí ti noví fašisti, co se tváří a říkají: ‚my jsme antifašisti‘, a s černýma páskama přes držku řežou lidi baseballovýma tyčema? Ti jsou antifašisti, aha,“ řekl udýchaný Foldyna

Více zde ...

Jak vyjádření Jana Hamáčka tak i nahrávku Jaroslava Foldyny doprovázejí stovky názorů čtenářů, které Jaroslava Foldynu podporují a také naopak.

Související:

Junckerův antikomunistický manifest a Dublin IV

$
0
0
Martin Koller
10. 5. 2018
Odhalení pomníku Karla Marxe v Bruselu leckým zatřáslo, hlavně skalními pravičáky. Především takovými, kteří moc nepřemýšlejí a chytají se emotivně pouze symbolů po vzoru jednoduchých primitivů z pouští a pralesů, pro eurokomisaře a většinu europoslanců příkladných vzorů rozmanitosti. Nicméně při zvážení situace by námi všemi měl otřásat nanejvýš pohrdavý smích nad další komedií euromarxistů. Mutikulturalismus, inkluze, novičok, chemické útoky v Sýrii jak film v Hollywodu, Marxova socha před velitelstvím eurokoncentráku. Samé lži, podvody a komedie.


Přestože mám zkoušku z Marxismu-Leninismu, stejně jako všichni vysokoškoláci (včetně mnoha současných českých a slovenských pravičáků, novinářů a generálů NATO) z předlistopadového období, poprvé jsem si včera přečetl Komunistický manifest. Mám ho spolu s Kapitálem stejného autora v knihovně vedle prací Keynese, Friedmana, Hayeka, Samuelsona, Gorbačova a dalších politiků a ekonomů. Chybí mi tam pouze Mein Kampf, který jsem opakovaně nedokázal přečíst pro zmatený a na mnoha místech nepravdivý obsah, takže byl odsunut a samozřejmě zpěvník EU.

Odhalení pomníku Karla Marxe vůdčím sluhou nadnárodních finančních korporací Junckerem je vrchol lži, podvodu, pokrytectví a drzosti eurokomisařů. Přirovnat bych to mohl pouze k Hitlerovi kladoucímu věnce k uctění obětí holocaustu v Osvětimi, nebo v Terezíně. Je komické, že právě evropští křesťané se tak rozpálili nad svým předním reprezentantem, kterého dlouhá léta nadšeně podporovali a obhajovali, když se projednávalo jeho opilství a finanční machinace v Lucembursku.

Musíme se zeptat, zda to svaté rozhořčení eurokřesťanů není jen komedie, stejně jako ta socha v Bruselu? Měli by začít u svého papeže, který ostudně žvaní o sociální spravedlnosti a zrazuje křesťany muslimům. Po úspěšné afroislámské invazi, kterou křesťanské a socialistické vedení EU podporuje ze všech sil, nám všem bude jakási sociální spravedlnost a socha Marxe k ničemu. Ostatně největšími konzumenty sociální spravedlnosti jsou dlouhodobě právě migranti, a to afroislámští. V EU si nevydělají ani na to, co spotřebují ze státních rozpočtů. Ve Švédsku, kde se podle tamní socialistické vlády údajně výborně začleňují, především při znásilňování, nepracuje trvale 30% muslimských mužů a 70 % muslimských žen.

Dohromady je to polovina tamních muslimů, přičemž je známo, že zahálka vede k lumpárně, natož zahálka placená. V jiných západoevropských zemích je to podobné. A to nerozebírám přínosnost práce, těch pracujících typu rožnění kebabu, vedení kaváren a různé pomocné práce, které by zvládli i Švédové, o obchodu s drogami nemluvě. Aby byli přínosnou skupinou obyvatel, museli by mít tamní muslimové v průměru minimálně o 50 % vyšší příjmy, než průměrní bílí Švédové, kteří je svojí prací a sociálním systémem dotují. Muslimové ostatně nechají Marxe strhnout, protože socha je pro ně rouhání, i když je oblečená.

Marx versus Juncker

Mohli bychom si rovněž položit otázku, kdo je marxista a kdo euromarxista? Marxisté byli lidé, kteří prosazovali obecné dobro ve prospěch všech pracujících lidí. Ne vždy se jim dařilo a ne vždy to dělaůli správně, ale nikdy neposluhovali politické konkurenci a nadnárodním korporacím. Bojovali s přežitky feudalismu, kolonialismem a imperialismem. Euromarxisté prosazují zájmy majitelů nadnárodních korporací, kteří jen počítají peníze a podporují imperialismus a zotročování národů. Hned na počátku se musíme zeptat, co vlastně chtěl, či kázal Marx? Byly to multikulturalismus, inkluze, vláda nadnárodních korporací, bezpráví pracujících na úrovni koloniálních otroků, rozbití rodiny, afroislámská invaze, pohrdání národy? Je EU odrazem učení Karla Marxe? Proč najednou Marxe oslavují kapitalisté a opěvují ho britské Financial Times? Není to jaksi perverzní z hlediska jeho názorů? Není to opět jen sprostá komedie, která má ohlupovat občanskou většinu a dělat z ní poslušnější otroky? Není to jen vnadidlo na nezkušenou mládež, stejně jako pirátská strana?

Především můžeme konstatovat, že učení Karla Marxe, jehož Kapitál je již řadu let na „úžasném západě“ jednou z nejčtenějších knih, je odrazem reality evropské a americké společnosti 18. a 19. století. Vyšel v roce 1872. Do konce devatenáctého století ho posunul Marxův mladší spolupracovník a podnikatel Bedřich Engels. První světová válka a následující století vedly k obrovským společenským změnám, mimo jiné v důsledku snahy o realizaci Marxových myšlenek ruskými komunisty.

Mnohé jeho představy a teorie jsou v současnosti zastaralé, přičemž nelze přehlédnout, že Marx byl čistý teoretik bez praktických znalostí. Odvedl úžasný kus systematické poznávací a hodnotící práce ve studovnách univerzit a archivech, ale sám se nemusel živit prací, byl vydržován jinými. Jeho manželka byla starší a zámožná. Proto mu chyběly znalosti i vztah k realitě života občanů různých kategorií. Tím výrazně připomínal současné eurokomisaře a europoslance, levicové i pravicové, včetně Junckera. Nicméně jeho příjmy nebyly zdaleka tak královské jako platy a všemožné další prebendy evropského panstva.

Hlavní chybou Marxe bylo schématické ostré rozdělení společnosti na dvě skupiny, a to buržoazii a proletariát, a zároveň přehlížení střední třídy a možnosti sociální mobility na základě vlastních schopností a píle. Ty nahradil byrokraticky prosazenou sociální mobilitou celé takzvané dělnické třídy, bez ohledu na osobní zásluhy a práci, oproti takzvané buržoazii, neboli majitelům výrobních prostředků.

Marx byl především proti parazitování, takže by nepodpořil byrokraty v Bruselu a povaleče z neziskovek, počínaje Junckerem. Základní myšlenka, že hospodářská výroba tvoří základ politických a duchovních dějin každé epochy je realistická. Bez hospodářských výsledků není možno vyčlenit vzdělanou a řídící skupinu, která se nezabývá přímo vytvářením hodnot prací. Smysluplné je rovněž jeho mezinárodní sjednocení dělníků, z dnešního hlediska tvůrčích pracujících.

Marx před 150 lety již zmiňoval globalizaci pomocí technologií a dopravy. Předpovídal rovněž rozklad manželství a kritizoval svazky pro peníze, které vidíme stále častěji, ale nepodporoval sexuální zvrácenosti a pedofily. Správně uváděl, že proletariát, dělníci bez majetku a výrobních prostředků jsou rozptýlená a neorganizovaná masa, která nemůže klást odpor vykořisťování. Jakoby znal postupný vývoj v EU, počínaje rozpadem rodiny a sobeckým individualismem. Euromarxistům především vyhovuje Marxův názor, že je třeba likvidovat národy a nacionalismus. O to se pokoušel už Lenin v Rusku a výsledkem byl naopak rozpad SSSR na základě rostoucího nacionalismu všech národností, totéž jsme viděli v Jugoslávii.

Euromarxisté a Dublin IV

Nejdůležitější z hlediska marxistické propagandistické komedie je podpora socialistických stran, které podporují eurokoncentrák i jeho multikulturalismus, neboli afroislámskou invazi. O to především běží v současné dohodě o vládě mezi ANO a ČSSD s podporou KSČM. Někdo musí podepsat smlouvu Dublin IV, který otevře stavidla afroislámské invaze do naší republiky. Je to dokument srovnatelný s mnichovskou dohodou, spíše horší. Andrej Babiš by něčím takovým ztratil velkou část svojí popularity. Jasným krokům i prohlášením se dlouhodobě vyhýbá a nechává to na ostatních. V případě vlády ANO s SPD by neuspěl, protože Tomio Okamura by Dublin IV neprohlasoval a jeho poslanci, či ministři jsou vlastenečtí. Proto taková nechuť k vládě s SPD, zuřivé tažení ČSSD proti SPD a všeobecné tažení evropských socialistů proti vlasteneckým stranám. Dublin IV by možná neprohlasovali ani komunisté, nebo ODS. Naopak s TOP 09, STAN a KDU pan Babiš počítat nemůže, ti mají vlastní zájmy a nemíní se s ním o přízeň Bruselského panstva a nadnárodních zájmových skupin dělit. Zůstávají mu tedy socialisté a Piráti jako záloha pražské havlérky vedená TOP 09.

Euromarxista a šéf ČSSD Hamáček takové skrupule jako Okamura pravděpodobně nemá, pokud má vůbec nějaké. Je to typický arogantní evropský socialista, který nemá se socialismem nic společného a evidentně mu jde především o získání dobře placeného koryta. Co udělal dobrého pro tuto zemi, kde ho od mládí živí politika? Dal se dohromady s lidmi typu Allbrightové, Peheho a Pavla v Aspen Institutu. Je známý svým bezuzdným nadšením pro eurokoncentrák, takže od něj můžeme čekat cokoli. V případě vlády Ano a ČSSD jsou tři možnosti. V prvním případě tato vláda přehlasuje pana Babiše a ten bude muset podepsat Dublin IV. Ve druhém případě k podpisu toho svinstva, které lze přirovnat k mnichovské dohodě deleguje pan Babiš z nějakého důvodu Hamáčka. Ve třetím Hamáček podepíše jako bez vědomí pana Babiše. Uvidíme, jaká bude realita. Ve všech případech bude pan Babiš vypadat jako dobrák, který přece za nic nemůže. Hamáčkovi bude lhostejné, jak vypadá a co si o něm národ myslí. Jemu jde evidentně především o vlastní budoucnost. Pravděpodobně budeme moci poděkovat všem přátelům z ČSSD, až se naše města začnou podobat Marákeši, či Malmö. Hlavně, aby si to nezapomněli v partaji odhlasovat. Spory a tanečky ČSSD a Ano kolem ministerstev, předváděné v médiích jsou jen pustá komedie, která má zakrýt komplot.

Zůstává otázka, jak pan Babiš stimuloval soudruha Filipa, který je zkušený právník a musí vědět, o co se jedná. Jsou čeští komunisté vlastenecká, nebo euromarxistická strana? Budeme nakonec děkovat před ÚV KSČM soudruhu Filipovi za afroislámskou invazi? Děkujeme soudruzi za afroislámský internacionalismus?

Kdo co dostane za podpis smlouvy Dublin IV a kdo co za podporu tohoto podpisu? To časem uvidíme, pokud se to organizátorům nepodaří zatajit. Nedávno podepsal ministr vnitra v demisi Metnar (za Ano) Marákešskou dohodu, která zvyšuje možnosti afroislámské invaze do naší země. Je to další krok k islamizaci a afrikanizaci především střední Evropy. Šokující je, že to údajně učinil bez vědomí vlády a bez schválení parlamentem. Ministři Ano si jezdí po světě a podepisují mezinárodní dohody ohrožující naši republiku jako soukromou záležitost. Takto předal Stropnický polovinu naší armády Německu a nic se neděje. Je možné, že premiér neví, co dělají jeho ministři? Maďarsko samozřejmě Marákešskou dohodu nepodepsalo!

Aby se utlumilo rozhořčení obyvatel nad smlouvou Dublin IV, startuje se politika plošného úplatku, nebo aspoň jeho slibů. O tom jsem psal už před několika lety. Bruselští euromarxisté budou investovat do dočasného mírného růstu životní úrovně, aby dosáhli svých politických cílů. Slíbí se růst důchodů, přičemž růst cen nastartovaný inflací pana guvernéra údajně české národní banky Singra pohltil již dávno těch směšných pár stovek a u těch slibovaných bude situace stejná. Slíbí se něco i dalším. Jenže k čemu bude pár stovek, jestliže bude problém se pohybovat bezpečně po ulici zaplavené agresivními migranty? Ostatně ani na to zvyšování platů a důchodů stejně brzy nebudou peníze, protože budou směřovány do migrantů. Navíc je to vše na dluh a odborníci již dva roky očekávají krizi. Na krku budeme mít zavedení ideologické měny Euro, protože za tímto účelem jí Singr nakoupil stovky miliard. To bude znamenat další propad životní úrovně.

Kromě toho i pár stovek důchodcům je především dobrá investice, a to nejen politická. Utratí je především za stále dražší potraviny. A kdo je velkým výrobcem potravin a vytěsňuje veškerou konkurenci typu menších výrobců? Samozřejmě Agrofert. Žebrácký růst žebráckých důchodů je tedy především miliardovou investicí do potravinářství, potažmo do zisků Agrofertu. Důležité je ožebračit národ natolik, že v radosti nad pár stovkami přehlédne i novou mnichovskou dohodu.

Lze se obávat, že většině českých politiků jde už pouze o jejich zisky a nějaká koryta s evropskými výplatami. Někdo má na spolupráci s EU založený bussines, jiný má jako bussines politické koryto. Ale jen minimum českých politiků vidí jako svoji povinnost a bussines službu voličům a občanské většině a prosazování jejich zájmů. Vládu ANO a ČSSD lze podpořit pouze v případě, že pánové Babiš a Hamáček jasně, srozumitelně a bez výmluv slíbí, že oni, ani jejich ministři nepodepíšou Dublin IV a připraví občanské referendum na toto téma. Jinak je třeba jejich strany na podzim jednoznačně odmítnout. Pokud někdo podepíše Dublin IV, bude opravdu zle!

Příkladem dlouhodobé přípravy na podporu afroislámské invaze je Praha, která bude jako velké město postižena především. V Praze je údajně přes 20 000 volných bytů. Přesto se jako o závod staví další. Pro koho? Migranti budou ideální nájemníci, protože nájemné bude platit stát, a to z našich daní. Dublin IV je začátkem konce Evropanů a jejich civilizace. Je otázka, zda lidé v této zemi pochopí, že jde opravdu do tuhého a odmítnou placené vůdce partají, kteří je rozeštvávají ve spolupráci s médii, především ČT, aby se nespojili k efektivnímu odporu. Zatím vyhrávají pouze ti, kteří si z naší země udělali krmelec a jsou tak bohatí, že mohou zmizet pod ochranu švýcarských hor, nebo někam na ostrovy v Pacifiku a nás nechají v afroislámském eurokoncentráku, případně ještě ve válce.

O co také běží v euromarxistické komedii

Především je zcela evidentní, že evropské socialistické partaje výrazně ztrácejí na popularitě. Staly se stranami pro svoji nomenklaturu, která beze studu podlézá nadnárodním korporacím a kašle na svoji členskou základnu i voliče. Tento vývoj vidíme výrazně u ČSSD po odchodu Miloše Zemana. Obecně jde především o propagandu, která má přesvědčit občany zemí EU, že vedení eurokoncentráku je levicové, což je drzá lež. Euromarxistická byrokracie, korupce, multikulturalismus, otrokářství a sexuální zvrácenosti nemají s klasickou levicí nic společného. Pod pojmem levice je euromarxistickou propagandou prezentována především politika ve prospěch občanské většiny a pracujících a tak je většinou občanů chápána. Proto je pro zvýšení pravdivosti komedie i euromarxistická takzvaná levice neustále napadána takzvanou pravicí, jako produkt zločinného komunismu. Přímo vzorová ukázka falešné vlajky.

Takzvaní levičáci, především socialisté a Piráti, reálně slouhové nadnárodních zájmových skupin se tváří jako zástupci občanské většiny a dostávají co proto z médií ovládaných nadnárodními zájmovými skupinami. Přitom tito takzvaní levičáci nakonec hlasují podle zájmů zájmových skupin, které je v médiích napadají. Občan a volič se nestačí divit. Leví, stejně jako praví, jedna parta. Jedna obrovská komedie a falešná vlajka. Jaký je rozdíl mezi reálnou politikou ČSSD a TOP 09, kromě keců? Z hlediska Dublinu IV je rozdíl mezi Ano/ČSSD a TOP 09 pouze v tom, že TOP 09 by prostě podpis prohlásila za potřebný a přínosný a poslala voliče k čertu, zatímco v případě vlády Ano a ČSSD to máme s komedií. Pan Kalousek by možná nedal ani to žebrácké zvýšení důchodů. Proč taky, on žádné potraviny nevyrábí. A jak se kašle na důchodce nám ukázal jeho poskok Drábek.

Jako alternativa euromarxistické takzvané pravice je nabízen euromarxistický socialismus, který předvádí Schultz, Sobotka, Hamáček a Piráti se svými drogami. Zároveň nelze přehlédnout, že nějaký komunismus nikdy neexistoval. I světová socialistická soustava vedená SSSR byla sotva socialistická a místy páchla sovětským imperialismem, samozřejmě pod hesly světlých a pokrokových zítřků. K propagaci současných ekonomických úspěchů českých euromarxistů slouží například rostoucí počet montoven patřících cizincům. Mlčí se o tom, že byla na žádost Německa zničena Poldi Kladno, zlikvidována automobilka LIAZ, vybydleny Vítkovické železárny a mnohé další závody. Málem se podařilo zlikvidovat Aero i Tatru a v současnosti se pracuje na dalším kole pokusů o likvidaci Tatry Trucks pod stupidní záminkou chybějící bezpečnostní prověrky. U závodu, který dodává pro armády déle, než sto let!

Jenže jak evropská levicovost, tak její ekonomické úspěchy jsou podvod. Jako levičák a socialista, byť národní se tvářil i Hitler. Přitom to byla loutka největších německých a potažmo nadnárodních zbrojovek a korporací. Jeho socialismus byl pouze komedie, což dokazuje i likvidace levicové části hnutí nacistické strany, vedené Ernstem Röhmem. Reálný byl agresivní imperialismus, zaměřený především proti SSSR a na zotročení a likvidaci Slovanů jako rasy. Převážná většina německých sil bojovala vyhlazovací válku na východní frontě, proti levicovému režimu. Zahynulo více, než 26 milionů občanů SSSR, z toho 10 milionů vojáků, z nich více, než 3 miliony v německých zajateckých táborech. Údajný socialista Hitler, který sdílel nepřátelství k Slovanům s Marxem, však překročil meze, vyvolal válku se západoevropskými zeměmi a USA a zahájil holocaust. Jeho protektoři se ho nakonec museli zbavit jako vzteklého psa.

Když se podíváme do současné české reality, jedná se především o udržení moci a zájmů EU a Německa. Reprezentanti eurokoncentráku se proto tváří jako levičáci, neboť dlouhodobě okrádaný a ponižovaný český národ už jim přestává věřit. Nicméně média pod vedením ČT pracují ze všech sil při výrobě iluze politického boje pravice a levice. Typickým příkladem ekonomických úspěchů je nová zkušebna, či továrna BMW připravovaná na základě mezinárodní dohody mezi vládou ANO a Německem. Údajně výzkumné centrum se může stát jednou z dalších montoven. Proč výzkumné centrum na našem území? Již v současnosti se montovnám aut nedostává zaměstnanců. Značnou část z nich tvoří agenturní pracovníci ze zahraničí, moderní otroci. Již dokonce vyšší policejní důstojníci si v souvislosti s nimi stěžují na růst problémů s kriminalitou a bezpečností. Jenže nejde jen o kriminalitu. Za propagandou o pracovních místech pro naše občany se skrývá podpora půl miliardy korun bohaté německé automobilce. Už to zní jako vtip. Kolonie si platí kolonizátory.

Výsledný zisk montoven a z něj vyplývající daně nezůstávají na našem území, odcházejí do zahraničí a zaměstnavatelé platí pouze odvody, pravděpodobně ani ne úplně. Aspoň podle pracovníků finančních úřadů. Půl miliardy by mohli dostat i naši podnikatelé, kteří platí daně doma a realizují zisk na našem území. Proč jsou zvýhodňováni cizáci? Využívají zdarma, ba přímo s „pravděpodobně nezištnou“ podporou vlády naše území, naši vodu, naši elektřinu, náš vzduch, naše zdravotnictví a náš sociální systém. Zahraniční podnikatelé mají čistý zisk z levné práce, malou vzdálenost na transport finálních výrobků a úspory doma. Vzorová koloniální montovna.

My máme nízké mzdy a důchody, zvýšenou kriminalitu a následně budeme platit část důchodů agenturním pracovníkům z našeho sociálního systému. Další úspora pro zahraniční podnikatele a naše přátele z Německa. Nevím, kdo první označil naši republiku za krmelec, odkud se vyvážejí miliardy, ale je to přesné. Tento proces doprovází likvidace domácích malých podnikatelů a živnostníků zaměřená na jejich změnu na zaměstnance, nebo nezaměstnané. Někteří z nich to poznali už při letošních daních. K tomu odzbrojení, abychom se jako Angličané nemohli bránit islámské agresivitě a násilnictví. Juncker už došel k názoru, že dosavadní směrnice EU k odzbrojování jsou nedostatečné.

Ale to není všechno. Již vrabci na střechách štěbetají o tom, že Německo k nám chce vyvážet svoji výzbroj pro naši armádu. Polovinu z ní již předal ministr Stropnický Německu. Samozřejmě se jedná o nemalý obchod a německá produkce je nejdražší. Kolonie na evropském Marxismu nevydělávají, socha, nesocha. Junckerův Marx by měl mávat falešnou vlajkou.

Pozn aut.: Výše uvedený text zveřejnily v kratší verzi Parlamentní listy 9. 5. ve 20, 51 hodin.

Nápoj zapomnění proměňuje mozky lidí v centrálně řízené počítače.

$
0
0

Lenka Procházková
10. 5. 2018 (Projev 9. 5. 2018 u pomníku „Sbratření“ v parku u Hlavního nádraží v Praze)
Zlé kouzlo, o kterém chci mluvit, známe už z pohádek a bájí, kde působilo v podobě čarodějného lektvaru. Z člověka, který jej vypil, se stala nevědomá bytost bez vzpomínek na to, kým byla včera, odkud přišla a kam směřovala. Taková bytost, postižená ztrátou paměti, přestala cítit, že je součástí společenství, přestala vnímat, že život je cesta odněkud někam a zmateně přešlapovala v bezčasí, dokud zlé kouzlo nějaký jiný člověk nezlomil. 

Mluvím o starých bájích, které popisují náhlou a cílenou ztrátu paměti u jedinců, kteří svou odvahou, charakterem anebo jenom pozicí někomu v něčem překáželi, a proto byli proměněni na bytosti bez cíle a bez vůle.

Avšak současné plošné proměňování mozků, jehož jsme svědky, lze vnímat jako spiknutí proti celé naší civilizaci, do které jsme se narodili a jejíž principy jsme měli a chtěli společně bránit, aby i naši potomci měli ukotvení v prostoru, čase a zvyklostech.

Za výsostné principy evropské civilizace jsme pokládali zásady etické, které jsou na rozdíl od měnících se politických režimů mnohem trvalejší, neboť se předávají výchovou, zpevňují kulturou a šíří uměním svých národů.

Když Evropa povstala z trosek druhé světové války, užasle se ptala, jak je možné, že velký národ, který vyšlechtil Kanta, Gheta a Schillera, mohl během několika let zplanět a propadnout nenávistnému nacistickému kultu. Odpověď na tuto otázku v úplnosti nedal ani Norimberský proces. Nicméně výpovědi svědků a projevy obžalovaných ozřejmily, že fascinace zlem je v lidské duši uložena hlouběji než kultura a že za jistých okolností a „příznivých“ podmínek se zlo probouzí a dere vrstvami civilizace až na povrch. Jeho vyvření je pak zkázonosné jako výbuch sopky.

Předzvěst erupce, jak přírodního tak i lidského ničivého živlu, se ohlašuje duněním, ohňovými a kouřovými signály a záchvěvy země. Obyvatelé starověkých Pompejí na tato varování nedbali, dál jedli, pili a užívali dne, než se jim země roztřásla pod nohama a na útěk před dusivými výpary, valící se lávou a pršícím popelem bylo pozdě. Také chystaná erupce nacismu se prozrazovala v předstihu, ale i tehdy byly signály buď bezstarostně přehlíženy, nebo dokonce vědomě tolerovány. A výstražným hlasům byl „vypnut mikrofon“.

Po válce bylo sepsáno mnoho odborných statí o selhání intelektuálů a politických elit. Jiní autoři zase bádali, zda existuje kolektivní vina. Psychologie davu prozkoumala okolnosti, které umožnily, aby se ze spořádaných lidí stalo hajlující monstrum s IQ nevědomých barbarů a s umanutostí teroristů. Na nepamětníky té doby před erupcí, ke kterým patřím, působily filmové dokumenty zachycující pochodňové monstrózní průvody odpudivě, a nedokázali jsme zpětně rozeznat sílu onoho zlého kouzla, jemuž tehdy dav uchváceně podlehl. Až teprve při sledování obdobných šotů z dnešní Ukrajiny nám naskakuje husí kůže. Nejen proto, že se to děje teď a nedaleko, ale i proto, že tzv. politická „elita“ na to hledí bez mrknutí oka, že nazývá ozbrojený puč v Kyjevě demokratickou revolucí a že dokonce posílá nacistům zbraně. Budou příští odborníci opět sepisovat statě o selhání „intelektuálů“, když už dnes je zřejmé, že tolerance znovu vyvřeného zla je záměrná a že má stejný účel jako ve třicátých letech minulého století? Tehdy se první obětí neochoty vnímat nebezpečí otevřenýma očima stala naše země.

Za skutečnost, že se Československo, zrazené svými spojenci v Mnichově, ocitlo na konci druhé světové války na straně vítězů, vděčíme statečnosti našich vlastenců z domácího a zahraničního odboje. Ale dobře víme, že bez Rudé armády by československý odboj a ani boj dalších národů neměl proti nacistické erupci naději na záchranu a my bychom se pravděpodobně narodili v otroctví anebo vůbec nenarodili.

Doufám, že vedle textů, které odmítají princip kolektivní viny, existují i studie, zkoumající princip kolektivní obětavosti. Románů i filmů, které se týkají toho etického principu, zakořeněného především v národech slovanských, bylo vytvořeno mnoho. Řada z nich patří k uměleckým vrcholům, neboť vyvolávají katarzi, která oslovuje nejlepší podněty člověka. Na těchto příbězích vyrostla i naše poválečná generace a nic, co přišlo později, nemohlo z našich duší vykořenit vděčnost za záchranu života národa. Obětavost a vděčnost za ni jsou dvě strany téže mince. Přesněji řečeno bývaly, dokud fungovala kolektivní paměť.

Inženýři nového světového řádu ale s pamětí počítají jen u počítačů, lidská paměť by jejich ne lidský projekt mohla zhatit. A tak ji cenzurují, opravují a mažou. Jejich metody připomínají ono zlé kouzlo zachycené ve starých bájích.

Lektvar zapomnění dávkovaný v každodenních kapkách postupně proměňuje mozky lidí v centrálně řízené počítače. Neustálé rozšiřování okruhu takto napájených biorobotů už přeformátovalo kolektivní paměť do té míry, že sedmdesát tři let po skončení nejhrůznější války v dějinách lidstva je gigantický podíl Rudé armády na záchraně Evropy veřejně zpochybňován. K čemu to povede zítra, když nápoj zapomnění je dnes servírován i českým dětem už na základních školách a mnozí rodiče tomu bez protestu přihlížejí? Zřejmě i oni už si vytvořili návyk na pravidelnou dávku lží a odmítají vnímat příznaky své chorobné závislosti.

Patří k nim rychlé zapomínání, ztrácení jazykových schopností, používání nesprávných slov pro složitější myšlenku, ztráta orientace v prostoru, nesprávné rozhodování, obtíže s plánováním budoucnosti a změna chování (apatie, deprese, úzkost, vznětlivost a bludy.)

Na rozdíl od Alzheimerovy nemoci, která je zatím neléčitelná, bludné duše, otrávené nápojem zapomnění, může, jak napovídají legendy, vysvobodit z bezčasí a zmatení jen lidská statečnost, trpělivost, obětavost a především láska.

Sousoší, u kterého dnes stojíme, se jmenuje Sbratření. Autorem je sochař Karel Pokorný, kterého inspirovala fotografie z devátého května roku 1945 zachycující setkání pražského barikádníka s rudoarmějcem. Po mnoha letech přemisťování pomníku, ale i jeho znesvěcování hanlivými symboly, jsme se tu dnes sešli se snítky šeříku. Jejich sladká vůně znovu připomíná, jak omamně tehdy v květnu voněl mír.

Když jsem si včera chystala tuto řeč, znovu jsem si s úžasem připomněla, že v ruštině má slovo mir dvojí význam. Kromě míru znamená i svět. Snad je to ozvuk prastaré zprávy. Kód předávaný z pokolení na pokolení a uchovávaný napříč časem vědomými bytostmi, které oba významy slova mir sepnuly k sobě, jak dlaně při modlitbě. Vždyť už v evangeliu stojí, že na počátku všeho bylo slovo. Slovo, které se stalo základem světa a principem života lidí.

Vandalské gesto neznámého blbce je vlastně dobrá zpráva

$
0
0

Ivan David
10. 5. 2018
Můžete být obecně oblíbeni a přesto (možná právě proto) vás někdo zastřelí na ulici. Činy některých jedinců nelze předvídat, neboť se vymykají obecné představě, "jak člověk uvažuje". Nelze prostě zabránit činu psychopata s myšlenkami a motivy obecně pokládanými za zvrácené, vyloučit že neléčený psychotik někoho probodne a zfanatizovaný blb někam hodí zápalnou láhev. To jsou činy z hlediska všeobecného proudu lidského konání výjimečné. Jejich vykonavatelé jsou také výjimeční - statisticky i funkčně.



Zfanatizovaný blb polil sochu maršála růžovou barvou v noci, anonymně, a pravděpodobně úplně sám. Kde jsou ty doby, kdy organizovaná tlupa natírala růžovou barvou tank číslo 23. Tehdy to bylo neméně "kontroverzní", ale symbol triumfu přenášela televize a zprávu přinášely noviny. Mediální šplhouni a slouhové dělali novou kariéru v nové době. A nikdo ani nepíp. Skoro nikdo.

Přes pocity frustrace se své cti dbalý občan chová kulturně. Také ze strachu, že by byl většinou občanů odsouzen a ostrakizován. Proměna postojů veřejnosti je pomalá, hodně pomalá, ale je cítit. (Některé chyby, jsou už chybami, některé ještě zásluhami. Miroslav Holub)

I tam, kde by převažující veřejné mínění souznělo, má přece jen většina lidí vnitřní brzdu. (Vím, byla by to chyba plivat na pomníky, nám zbývá naděje, my byli jsme a budem... Karel Kryl)

Různé doby a různé sociální skupiny mají své symboly. Byl jsem se v Německu a Rakousku podívat na místa, kdy bylo prováděno systematické vraždění duševně nemocných (Euthanasie - T4). Po desítkách let, kdy se o tom v Německu nesmělo mluvit, se v roce 1983 našel novinář, který si dovolil o tom psát. Z budov, kolem kterých se chodilo po špičkách se staly "památníky nacistické Euthanasie", nejdříve v bývalé Spolkové republice Německo, po roce 1989 i v bývalé NDR. Tam byly památky po nacismu zahlazeny. Není co vystavovat. Byl jsem se podívat na místo, kde v Brandenburgu stávala věznice, kde bylo vyvražďování zahájeno. Na jejím místě je dnes nákupní centrum. Za ním stojí sovětský tank. Na jeho podstavci je psáno "Z vděčnosti k osvoboditelům", přímo naproti přes ulici stojí pomník "Obětem komunismu". Jen zavražděné duševně nemocné na místě nepřipomínalo vůbec nic.

Osvobození je osvobozením bez ohledu na Únor, Leden, Srpen a zpětnou vlnu po Listopadu. Je osvobozením z hlediska osvobozených a hrdinstvím vojáků symbolizovaným maršály.


Je doba, kdy je portrét císaře lépe dát na půdu, nejenom proto, že by na něj mohly srát mouchy, spíše se hospodští obávají, že by se jejich lokálu většinově smýšlející lidé vyhýbali. Breschniedrové (ZDE) těžko nacházejí uplatnění. A když ho najdou, nejsou zdrojem strachu, ale opovržení a posměchu - jako pornoherec Janda.

Památníky se budovaly a bouraly, sochy a pamětní desky se odstraňovaly a jiné instalovaly, ale velké postavy Vítězného Listopadu své sochy mít zřejmě nebudou (Ilona Švihlíková: Jak jsme se stali kolonií ZDE). Stačili pojmenovat náměstíčko v Praze před Domem odborových svazů a Vysokou školou ekonomickou Churchillovo náměstí. Uprostřed zahalena stromovím stojí socha jednoho ze strůjců vítězství nad Hitlerem, který později usiloval o třetí světovou válku a Indy nazýval opicemi. Zůstává letiště Václava Havla a přibylo jeho náměstíčko a lavičky jako politicko-komerční projekt. Ale hlavně byl konzervativec (když odešel z Labour party). Kdysi byly Stalinovy závody, Nová huť Klementa Gotwalda a most Antonína Zápotockého.  Ulice Říčanská byla přejmenována na Černokostelecká, pak Jungmannova (buditel, jazykovědec), dále Fochova (po maršálovi spřátelené Francie), za váky Schwerinova (po pruském maršálovi), pak Stalinova (generalisimus), snad vydrží jako Vinohradská. Na sjezdu spisovatelů v roce 1968 Pavel Kohout navrhoval užívat trvanlivější názvy jako "Ulice chodců", "Most neplavců".

To, že nějaký fanatický blb polil sochu maršála Koněva barvou v noci, anonymně a zřejmě úplně sám, je vlastně dobrá zpráva.

Brutální Štěpán Kotrba: Co chce ten americkej slouha Hamáček s Foldynou řešit? Zato Lukáš Jelínek předsedu hájil

$
0
0
Poslanec Jaroslav Foldyna ve střetu s rusofobem Martinem Křížem

10.5.2018 ParlamentníListy
Zatěžkávací zkouška pro sociální demokracii, nakolik dokáže unést tak výrazný názorový rozptyl dvou čelních představitelů. Tak hodnotí politický analytik Lukáš Jelínek střet předsedy ČSSD Jana Hamáčka, který vyzývá místopředsedu Jaroslava Foldynu, aby se omluvil za incident, jehož byl v souvislosti s příjezdem Nočních vlků účastníkem. Štěpán Kotrba je zvědav, zda si druhý ze jmenovaných zachová pevné nervy a vydrží stát za svým názorem. Foldynou následně natočené video považuje Jelínek za ukázku originálního politického marketingu, ale obává se, že sociální demokracii tím voliče spíše odradí.


Předseda sociální demokracie Jan Hamáček se chystá uchlácholit ty, které rozlítilo počínání Jaroslava Foldyny po příjezdu ruského motorkářského gangu Noční vlci do Prahy. Původně sice upozorňoval, že jde o soukromou iniciativu jednoho ze členů vedení, ale pod tlakem médií a nejrůznějších komentářů přece jen obrátil. Za to, že se na pražských Olšanských hřbitovech, kam motorkáři přijeli uctít památku ruských vojáků padlých za druhé světové války, místopředseda ČSSD slovně i fyzicky střetl s protiruským aktivistou, ho stranický šéf vyzývá k omluvě. Navíc si chce na pátečním jednání stranického předsednictva s Foldynou o jeho nevhodném chování osobně promluvit.
„Myslím si, že to je zatěžkávací zkouška pro sociální demokracii, nakolik dokáže unést takovýto výrazný názorový rozptyl dvou čelních představitelů. Doposud jsme slýchali, že ta názorová pestrost sociální demokracii po sjezdu pomůže, že takto dokáže oslovit širší spektrum voličů. Teď ale vyvstala otázka, zda tato názorová pestrost už není za hranou, jestli už není kontraproduktivní při získávání voličů a zda nebude voliče spíše odrazovat,“ říká pro ParlamentníListy.cz politický analytik Lukáš Jelínek, člen představenstva Masarykovy demokratické akademie, think-tanku blízkého sociální demokracii.

Půjde o zkoušku pevných nervů, zda v ní místopředseda ČSSD obstojí


Podle analytika Štěpána Kotrby, který se dlouhodobě věnuje ČSSD, budou nejbližší dny zkouškou pevných nervů místopředsedy. „A toho, zda si dokáže stát za svým názorem, nebo jestli se pokoří a sklopí uši a vocas. Jan Hamáček nebyl přítomen eskalaci té konfliktní situace, do níž byl Jarda Foldyna vyprovokován. Nemá se k tomu co vyjadřovat. Nechápu, co tenhle americkej slouha, člen představenstva americké politicko-vlivové organizace chce s Jaroslavem Foldynou řešit. Že narazil na agresivního provokatéra v agresivní situaci, ve které selhali hlavně policajti? To se může a mohlo stát každému. Stačí se podívat na videozáznam či na fotografie. Že se Foldyna nechoval a nechová kluzce jako Hamáček? To už tak u motorkářů bejvá. Ale pro mě je lepší politik a uvěřitelnější přímočarej motorkář a boxer Foldyna než tenhle odrostlej aparátčickej dorost,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Štěpán Kotrba.
Lukáš Jelínek má v tomto směru více pochopení pro postup prvního muže ČSSD. „První reakce pana Hamáčka na Foldynovu účast byla velmi smířlivá, když řekl, že je to jeho osobní občanský postoj, na který má právo, byť se s ním pan Hamáček neztotožňuje. Ale to bylo předtím, než došlo na té akci k výrazné konfrontaci. V okamžiku, kdy už k té konfrontaci došlo – myslím si, že je chyba, že k ní došlo, protože to skutečně může trochu zmást voliče, o které sociální demokracie stojí – tak je potom logické, že i předseda sociální demokracie zaujal mnohem jednoznačnější stanovisko. Ne k té samotné akci nebo účasti pana Foldyny na ní, ale k tomu incidentu, který tam proběhl,“ vysvětluje analytik.

Originální politický marketing, který ale může odradit možné voliče


Soudě podle videa, které Jaroslav Foldyna natočil v posilovně, se k žádné omluvě nechystá. „Tak jsem si přečetl, že Honza Hamáček říká, že jsem se choval nedůstojně jako místopředseda ČSSD, že jsem se hádal s aktivisty. S jakými aktivisty? S těmi, co organizují Majdan? Co jsou přisátí na neziskovky a na státní prachy? S těmi aktivisty, kteří skončili v policejním antonu? Já ne, já jsem neskončil v policejním antonu, já jsem se choval slušně. Já jsem jenom šel na hroby vojáků, kteří osvobodili tuto zemi. Bylo jich 140 tisíc,“ vysvětluje na videu. „Jo, že přijeli Noční vlci, ‚kontroverzní motorkářský gang‘… A kdo říká, že jsou kontroverzní? Česká média? Česká televize? Ti novináři, co lžou za prachy, jako když tiskne? A v čem jsou kontroverzní? Že jsou vlastenci, v tom jsou kontroverzní?“ diví se místopředseda ČSSD.

„Je to ukázka celkem originálního politického marketingu, který – zdá se – panu Foldynovi jde. Ale sociální demokracie je dnes v situaci, kdy potřebuje spíš voliče z nejrůznějších koutů k sobě přitahovat, a ne je odrazovat selektováním, že někoho označím za ukřičence, že se budu nedůvěřivě stavět k neziskovým organizacím a k médiím. Nevím, jestli tohle je právě ta cesta, jak učinit sociální demokracii více přitažlivou, více ... ... ... ....
Celý text najdete ZDE

Související:

Děkan Miroslav Ševčík: Zrušte sankce proti Rusku. Rusů se nedotkly. Havlova hloupost, že jsme odešli. Čekají nás problémy

$
0
0
docent Ing. Miroslav Ševčík
- rozhovor -
10.5.2018 ParlamentníListy
Evropská unie sešla ze své původní cesty. Je přeregulovaná a plná sociálního inženýrství. Ke stáru si to uvědomuje i Miloš Zeman. Eurozóna je špatný politický projekt a je těžké z ní vystoupit. Francie je již patnáct let v neustálém deficitu, v Evropě může selhat bankovní sektor. Zastánci EU, jako je Tomáš Prouza, se dlouhodobě mýlí. Nafukuje se bublina, pro chudší a střední třídu Čechů je těžké sehnat vlastní bydlení. Naši výrobci mohou najít nové příležitosti v Číně, Indii nebo v Rusku. Když jsme v devadesátých letech z ruského trhu odešli na základě Havlových tvrzení, hned naše místa zabrali Němci a Francouzi. To vše v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz komentuje Miroslav Ševčík, ekonom a děkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze.

Vladimír Špidla pro A2larm řekl, že svět se ocitl v okamžiku radikální společenské přeměny. Podle něj je úkolem politiků přicházející změnu moderovat. Při tom by rád ctil základní hodnoty sociální demokracie, jako je svoboda, solidarita a rovnost. Chce člověka zbavit ekonomického a politického otroctví, což by podle něj sociální demokracie měla řešit převedením kapacity státu na vyšší úroveň, než je dnes. Klíčovou roli podle Špidly bude hrát Evropská unie a její hlubší politická integrace. Je skutečně zesílená evropská integrace tím, co nás vyvede z hrozícího nebezpečí?
Zaprvé si myslím, že Evropská unie sešla ze své původní cesty, která byla postavena na volném pohybu zboží, služeb, práce a kapitálu. Zatím nebyla schopna vytvořit ani pořádně fungující vnitřní trh a celá ta činnost, pojící se s tzv. pozitivní integrací, která ale bývá negativním procesem, který je byrokratický a přináší s sebou vznik zbytečných institucí a zbytečných rozhodovacích procesů, vrhá Evropskou unii zpět. Evropská unie v současné době ztrácí konkurenceschopnost a není schopna se vypořádat se základními problémy, které se s ní táhnou již nejméně druhou dekádu. Nachází se v dluhové pasti, i když se o tom teď moc nepíše. Nachází se v přeregulovaném stádiu ekonomiky, utápí se v nesmyslných projektech, které ji i do budoucna nedávají šanci soupeřit s těmi nejrychleji se rozvíjejícími oblastmi světa. Evropská unie se tedy bohužel nachází v nezáviděníhodné situaci. To, co říká pan Špidla, tak EU má v podstatě ve většině zemí vytvořený stát blahobytu. Bohužel je rozsah státu blahobytu dlouhodobě neufinancovatelný. Nemění na tom nic ani to, že se pár zemí po mnoha letech výrazných deficitů dostalo v roce 2017 v hospodaření do kladných čísel.


Je tedy Evropská unie schopna zajistit pracovní místa a sociální rovnost?

Současná Evropská unie klade důraz právě na sociální rovnost a často přehání výdaje, bez toho, aniž by to odpovídalo stávající produktivitě a elementárním zákonům efektivnosti. EU se svou přeregulovaností pracovního trhu není schopna vytvářet takové množství pracovních příležitostí, jako třeba USA. Zdůrazňuji, že se v souvislosti s automatizací a digitalizací jedná o běžný projev vědecko-technického pokroku. Když někdo mluví o nějaké průmyslové revoluci 4.0., tak to je matení pojmů. EU má samozřejmě ještě obrovské rezervy, část pracovní síly, která by přišla o místo v tzv. „starých“ odvětvích, se transformuje v pracovní sílu, která bude poskytovat své schopnosti v oblasti služeb. Koneckonců i poslední výdobytky vědy směřují k tomu, aby docházelo k plnějšímu životu jednotlivých sociálních skupin, ne aby se vytvářela zbytečná pracovní místa, která jsou spojena s byrokracií a utrácením veřejných peněz.

Vrátím se tedy k hrozícímu zániku pracovních míst a cituji Vladimíra Špidlu: „Je jasné, že dojde k zániku velkého počtu pracovních míst; jiná místa budou naopak vznikat, ale saldo není jasné. Odhady se liší – jedni tvrdí, že zanikne kolem čtyřiceti procent míst, jiní říkají, že asi deset procent. Každopádně se to bude týkat ohromného množství lidí.“


Sdílíte Špidlovy obavy?

To je naopak pozitivní proces, že zanikají místa v neproduktivních odvětvích. To není revoluční, ale evoluční vývoj, který nastává v obdobích, kdy vznikají nové objevy, kdy se posouvá automatizace a robotizace je používána ve větším rozsahu. Tohoto procesu bych se nebál, pokud ovšem nebudou vytvářena umělá pracovní místa, která povedou kupříkladu k ještě většímu šmírování obyvatel a která budou hrazena z veřejných financí získaných z kapes daňových poplatníků.

Vladimír Špidla se v rozhovoru věnoval i osobě Miloše Zemana. Řekl o něm, cituji: „Miloš Zeman samozřejmě není vůbec žádný sociální demokrat.“


Co si o tom myslíte? Je Miloš Zeman sociální demokrat?

Miloš Zeman je předně pragmatik. Miloš Zeman má sociální cítění, ale kdyby na počátku devadesátých let bylo místo na pravici, tak stejně dobře mohl být pravicovým politikem a ekonomem. Protože tam to místo nebylo, a protože tu ležela výzva zvednout z bláta sociální demokracii, tak Miloš Zeman tuto výzvu uchopil a v podstatě se pasoval do role sociálního demokrata, i když mnoho jeho názorů je bližších spíše takovému tomu sociálnímu demokratismu Tonyho Blaira, o kterém se nedá říct, že je úplný levičák. V některých svých názorech na současné problémy se blíží spíše pravicově smýšlejícím voličům než k těm úplně levicovým. Samozřejmě někdy má nápady podobné spíše charakteru kolektivistických vizí a romantických představ sociálního inženýrství, ale čím je starší, tím více si uvědomuje nerealizovatelnost některých utopických myšlenek ať už marxistů nebo neomarxistů.

Jak se díváte na probíhající spor o hloubku evropské integrace? Vladimír Špidla řekl, cituji: „Jestli integrace narazí na výrazný odpor středovýchodní Evropy, je jasné, že nás nechají stát opodál. Asi nás nevyhodí, ale EU nás prostě nechá vysublimovat. Otázka zní krutě realisticky: Pokud chci udržet stabilitu eurozóny, musím ji integrovat. Můžeme to shrnout do sloganu: Buď euro, nebo válka. Málokdo si totiž dovede představit, co by rozpad eurozóny, potažmo EU způsobil. Nastal by ohromný politický chaos s občanskými válkami a hrozivými konflikty.“

Eurozóna je navýsost špatný politický projekt, není to ekonomický projekt. Nemyslím si, že by nutně muselo dojít k nějakým válečným konfliktům, kdyby Eurozóna v současném stavu zanikla. To ještě neznamená, že se rozpadne i Evropská unie. Z eurozóny je ovšem velice těžké vystoupit, musel by to být řízený proces všech. Naopak, pokud by politický establishment přiznal pochybení při realizaci tohoto neúspěšného projektu, tak by mohl dát nový impuls dobrovolné integraci a konečně možná k dobudování těch nižších forem integrace, které nikdy dobudovány nebyly a na jejichž špatných základech se pak stavěly vyšší formy integrace, včetně politické unie, respektive hospodářské a měnové unie. Snahy přesvědčit občany Evropy, někdy i donucovacími prostředky k tomu, aby realizovali politickou unii, považuji za chybné a z dlouhodobého hlediska jsou nepřátelské i vůči samotným občanům zemí Evropské unie. Mohou způsobit další zaostávání za vyspělými světovými centry ekonomiky.

Ne všichni jsou ale k budoucnosti EU skeptičtí. Někdejší státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza (ČSSD) před týdnem napsal na svůj Twitter: „Tohle všechny ty proroky konce EU a krachu EU asi dost naštve: Loni v eurozóně i celé EU klesal deficit i dluh, 12 zemí mělo přebytkový rozpočet a Slovinsko vyrovnaný. Jsem zvědavý, jakou pohádku si pro nás vymyslí teď.“

V jaké kondici tedy skutečně jsou unijní ekonomiky, třeba z hlediska zadluženosti?


Tomáš Prouza se celkově dlouhodobě mýlí. Pár zemí, mnohé i po desítce let či dokonce delší době, se... ..... ..... .....

Netanjahu vs. Foldyna

$
0
0
Moskva, 9.5.2018 - prezidenti Putin, Netanjehu a Vičić.
Stan a Fajt
10.5.2018 Outsidermedia
Izraelský premiér Netanjahu se v rámci své návštěvy Ruské federace zúčastnil oficiálních oslav Dne vítězství.

Poté po boku ruského prezidenta Vladimíra Putina kráčel v čele milionového pochodu„Nesmrtelný pluk“, při němž účastníci nesou portréty svých příbuzných padlých ve 2. světové válce.

Česká média řeší účast místopředsedy ČSSD Jaroslava Foldyny na pietní akci Nočních vlků, předseda jeho vlastní strany po něm žádá, aby se za cosi omluvil.

Na ČT1 den předtím dávají v hlavním vysílacím čase pohádku „Peklo s princeznou“, na ČT2 běží portrét Emanuela Moravce a na ČT24 se podává Fokus Václava Moravce na téma „Hrdinství“. 99,9 % lidí si užívá volného dne a nějaké oficiální oslavy jim mohou být ukradené.

Erdogan oznámil, co ztratí USA odstoupením od jaderné dohody s Íránem

$
0
0
10.5.2018  AC24 
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan okomentoval rozhodnutí USA odstoupit od jaderné dohody s Íránem. O tom informuje Anadolu.

„Poraženou stranou budou USA, které odmítají dodržovat dohody," uvedla hlava Turecka.



Podle Erdogana „není možné odstupovat od dohod nebo měnit jejich podmínky podle libosti".

8. května se americký prezident Donald Trump rozhodl odstoupit od společného komplexního akčního plánu o íránském jaderném programu.

Íránský parlament uvedl, že takové rozhodnutí amerického vůdce svědčí o jeho absenci „mentálních schopností".

- - -

Co netušíte o migrační vlně, která stojí přede dveřmi….

$
0
0
- vlk -
10.5.2018 KosaZostračili vlkovobloguje.wordpress.com
Problém migrace a migrantů ani zdaleka není vyřešen. A je příliš vážný na to, aby se kolem něj a těch, kdo na straně prosazování oprávněných zájmů České republiky jednají a já potvrzuji, že jde o zájem ultimativní, mlčelo nebo jen šermovalo jalovými pojmy. Platí jen notoricky známé biblické – říkej ano ano, ne ne a v konci – po ovoci poznáte je.

A začátkem května se událo, ohledně dalšího migračního vývoje cosi, o čem v podstatě, až na výjimku Parlamentních listů, nebylo v českém (ale nejspíš ani slovenském) politicko mediálním prostoru referováno vůbec nebo jen velmi nedostatečně. Něco, co je konkrétním výstupem o tom, co nás v blízkém budoucnu s příchodem dalších migrantů do Evropy čeká, rovnou dodávám – bohužel ještě v tom lepším případě. A především – jak přímo nebo nepřímo v této kruciální záležitosti národního zájmu prokazatelně jednají konkrétní figury naší politické scény a tedy zejména pánové Babiš a Zeman, které podstatná část veřejnosti chápe jako ty, kteří k nám migranty nepustí.

K navození výchozí situace si dovolím ocitovat, z už zmíněných PL zásadní část jejich článku
Afričané do Evropy, podepsal Babišův ministr v Africe. Maďarsko: Tohle změní populaci Evropy, nepodepisujeme
Ve středu 2. května se v marockém městě Marakéši uskutečnila 5.ministerská konference euro-afrického dialogu o migraci a rozvoji, který je označován jako Rabatský proces. ČR na jednání zastupoval ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar (ANO). Po jednání Ministerstvo vnitra veřejnosti prezentovalo jen to, že česká strana podpořila opatření proti migraci v místě počátku migračních toků. Včetně finančních příspěvků na budování hraničních kontrol v Africe. ParlamentnímListům.cz se však podařilo získat celý dokument, který ministr v Marakéši jménem ČR podepsal. Oficiálně se jmenuje Marakéšská politická deklarace a obsahuje i akční plán na léta 2018 až 2020.
V deklaraci se sice hovoří rovněž o prevenci a boji proti nelegální migraci a pašování lidí. Ovšem bez přijetí konkrétních závazků nebo opatření proti těmto jevům. Naopak na celkem šesti z osmi stran textu je vzletnými diplomatickými frázemi vyjadřována podpora legální migraci z Afriky do Evropy. Podle politického prohlášení účastníci konference dokonce považují migraci za jeden ze zdrojů ekonomického rozvoje a růstu. Účastníci konference – s výjimkou Maďarska – v prohlášení vyjadřují podporu dokumentu Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, který byl vypracován na půdě OSN v rámci Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR). Podle usnesení Valného shromáždění OSN o Agendě 2030 je nyní na půdě UNHCR připravován Globální kompakt pro migraci. Zatím se o něm jedná na diplomatické úrovni a bez kontroly národních parlamentů. Oficiálně by měl být předložen k podpisu členským státům OSN na Valném shromáždění v září 2018.
Podstatou Globálního kompaktu o migraci je nahrazení nelegální migrace přes hranice migrací legální. Smluvní strany by se v Kompaktu měly zavázat k tomu, že odbourají překážky bránící v migraci nejen uprchlíkům postiženým válkou nebo politicky pronásledovaným, ale i ekonomickým migrantům. Tedy těm, co se pouze přesouvají „za lepším“ do vyspělých zemí s rozvinutými systémy sociálního zabezpečení. Podle informací, které z jednání o Kompaktu unikly, by se signatářské státy v podstatě měly vzdát ochrany vlastních hranic a státní kontroly migrace ve prospěch UNHCR a nevládních neziskových organizací, které se zabývají migrací.
Jejich „pozitivní“ úlohu vyzdvihuje i dokument podepsaný v Marakéši ministrem Metnarem. V prohlášení se kromě toho uvádí, že na tvorbě právních předpisů týkajících se migrace by se kromě státních orgánů měly účastnit i organizace sdružující a zastupující samotné migranty a uprchlíky.
Dokument se zabývá více ochranou práv migrantů než bojem proti migraci. Ochraně migrantů a uprchlíků je dokonce věnována zvláštní část dokumentu. Státy jsou v ní vyzývány, aby se buď připojily, nebo řádně dodržovaly Ženevskou úmluvu o právním postavení uprchlíků. Zvláštní důraz je v prohlášení kladen na to, aby státy upustily od právního postihování nelegálního vstupu do země...
…maďarský ministr zahraničních věcí Peter Szijjártó konstatoval: 
„Rabatský proces se odklonil od své původní cesty. Původním cílem procesu v Rabatu bylo zastavit tok migrantů z Afriky do Evropy prostřednictvím rozumného využívání evropských prostředků. Nyní projednávané dokumenty této organizace se naopak snaží dále inspirovat k migraci a vytvořit nové migrační cesty. Namísto soustředění se na to, jak migraci zcela zastavit“, prohlásil v Marakéši ministr Szijjártó, kterého citoval informační server maďarského časopisu Figyelö.
Maďarský ministr odmítl novou politickou deklaraci i akční plán na další dva roky podepsat s tím, že oba dokumenty „odporují zájmům Maďarska i Evropy“.
„Evropská komise a vysoká představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku vytyčením této pozice, která nikdy nebyla řádně schválena ani v Evropské radě ani v Radě ministrů, ukázala, že se vzdala zájmů svých občanů a ignoruje bezpečnostní rizika migrace,“ varoval Szijjártó. Ve vyjádření, v němž zdůvodnil odmítnutí podpisu dokumentu, uvedl, že jde o postoj celé maďarské vlády, který byl schválen i příslušnými orgány Parlamentu. „Nebudeme spoluviníkem a budeme pevně kritizovat evropský záměr změnit složení populace kontinentu,“řekl Szijjártó. 
Tolik výběr z onoho článku na PL. Zájemci si ho snadno dočtou celý. Pro mne je zásadní, že v textu jsou i faksimile dokumentů přijatých v Marakéši. Bohužel jen v angličtině. Jinak bych nepřebíral z PL, ale udělal svůj vlastní rozbor a nepochybně bych našel ještě zajímavější kousky.
ČR a její zájmy reprezentoval v Maroku ministr vnitra v demisi Metnar. Podepsal, na rozdíl od svého maďarského kolegy, bez mrknutí oka. Neumím si představit, že by tak učinil jen ze svého osobního rozhodnutí, či svévolně, bez stanoviska vlády jako celku a premiéra osobně! Takovéhle podpisy mají vždycky oporu ve vládním schválení not pro jednajícího českého zástupce.

Kupodivu česká politická scéna je v naprostém klidu. Ačkoli jinak Babišovi a jeho ministerskému komparsu vyčítá v podstatě jakékoli personální nebo organizační rozhodnutí s tím, že v demisi má jen právo ve vládních úřadech svítit a topit. A takovýhle razantní závazek resp. jeho přípravu za stát, je ponechán bez sebemenšího povšimnutí??? A to jak politických stran, tak prezidenta? Nechápu, nechápu a zase nechápu!

Možná, že by někdo namítl, že jim to bouři posledních dnů mohlo uniknout. Ten novičok všechno zastínil, no je to zkrátka prevít… Byla by to, neuvěřitelně trapná výmluva i kdyby to byla pravda. Jenže není!!!! Dal jsem si práci, jestli naše partaje o posledním dění kolem migrantů vědí nebo nikoli. Opět platilo – kdo hledá, najde. A znovu na Parlamentních listech. Jakkoli jim je spíláno a já sám mám leckdy opravdu potíž s jejich postoji, musím ocenit široký názorový a informační záběr, s kterým pracují. Ale nyní k tomu, co jsem na nich vykutal. To pro ty, kteří by si mysleli, že čeští politikáři nemohli možná nic vědět…. Věc totiž čerstvě pojednával a hlasoval o ní Evropský parlament. Kde, až na Okamuru, jsou rozhodující české partaje se svými europoslanci.
Hlasováním v Europarlamentu, Marokem, tamní konferencí se zabýval v rozhovoru pro PL lidovecký europoslanec Zdechovský:
Zdechovský: Babiš hraje své hry. Vyjednává s EU, a proto souhlasí s migrací. Varuji, toto se chystá
i z něj si dovolím přetisknout to nejpodstatnější:
Při schvalování Usnesení Evropského parlamentu k pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících jste jako jeden z pouhých sedmi českých europoslanců hlasoval proti. Jaké důvody vás k tomu vedly?
Tím hlavním důvodem, proč jsem hlasoval proti, bylo to, že uvedená deklarace je příliš zaměřená na podporu samotné migrace, a ne na způsoby řešení tohoto problému. Podle mě je tento návrh absolutně nepřijatelný ….
A ještě přidám mimořádně zajímavou tabulku z článku, která popisuje, jak hlasovali čeští europoslanci ohledně


Pokroku v iniciativě globálních paktů OSN, řízené migraci a o uprchlících


Pro mne je vrcholem absurdity, když český postoj zachraňují lidovci a ODS…Tristní pohled -Kalouskové v jednom šiku PRO, socani jako by v EP parlamentu radši nebyli a všichni z ANO šéfe, současní i bývalí – jednomyslně PRO!!!!! Komunardi se radši většinově ani nedostavili!!! S výjimkou Kalousků jde o strany budoucí vládní většiny.
Z nichž zejména Babiš a Filip se před parlamentními volbami pojímali, jak oni jsou proti té migraci a že nikdy nedovolí…..Skutek zoufale utek! Tam kde se nyní skutečně jedná o budoucí formě migračního tažení!!!!

Kdybyste se náhodou ptali po důvodech, proč Babiš dělá z českého občana a zejména svého voliče dokonalého idiota, pak europoslanec Zdechovský nabízí toto vysvětlení:
Stejným směrem míří i politická deklarace a akční plán Euro-afrického dialogu o migraci a rozvoji pro roky 2018–2020, který jménem České republiky ve středu podepsal v Marakéši ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar. Tento dokument v mnoha bodech vyjadřuje podporu legální migraci Afričanů do Evropské unie. Co si o tomto kroku českého ministra myslíte a neměl se zachovat podobně jako maďarský ministr vnitra, který jako jediný deklaraci nepodepsal?
Podle mě se český ministr měl zachovat stejně. To jsou právě ty detaily, které musí člověk znát v momentě, kdy se projednávají otázky migrace. Bohužel pan ministr si ty detaily asi nepřečetl nebo si je nespojil, a proto to podepsal. Myslím, že jeho stanovisko je poměrně naivní. Nedokážu si to vysvětlit ničím jiným než tím, že Andrej Babiš nejspíše přehodnocuje svoje stanovisko k migraci s tím, že neustále potřebuje lidi do různých svých provozů. Nikdo mu za třináct a půl tisíce hrubého dnes nechce v těch provozech pracovat, a tak hledá nové pracovníky. Protože si opravdu nedokážu představit jiný důvod, proč by se někdo k něčemu takovému přihlásil. Jsem přesvědčen, že to měla Česká republika společně s Maďarskem odmítnout.
Když už jste premiéra v demisi Andreje Babiše zmínil, tak se zeptám, čím si vysvětlujete skutečnost, že on sám v duchu většinového mínění českých občanů vystupuje proti té podobě migrace, které jsme v Evropě už tři roky svědky, ale ministr vnitra jeho vlády jde de facto proti jím prezentovanému postoji?
Myslím, že Andrej Babiš hraje svoje hry. To už jsme pochopili i při různých jiných příležitostech, kdy Andrej Babiš deklaroval nějaký postoj a pak, když ten postoj šel proti jeho firmám, tak ho změnil. Vsoučasné době si třeba Andrej Babiš vyjednává nějaké podmínky v zemědělství. A nejspíše zjistil, že by ten postoj nemusel být výhodný pro firmy, které má v současné době uložené ve svěřeneckém fondu, a proto se to podepsalo. Opravdu žádný jiný reálný důvod pro podepsání tohoto dokumentu nemůžu najít. Myslím si, že česká vláda v tomhle skutečně nerespektovala dřívější ustanovení a doporučení českých expertů v této věci. V těch detailech, které tam jsou, a především těch, které se týkají migrační krize, česká vláda v žádném případě neměla na to odvolávání se na dokumenty OSN přistoupit. Buďto měla trvat na jejich vyjmutí, nebo tu deklaraci měla podobně jako ministr zahraničí Maďarska nepodepsat.

Za sebe dodávám, že bych to možná v detailu formuloval maloučko jinak, ale v součtu za mne trefa doprostřed terče!

Chci se zeptat svého oblíbeného Pepy Koblihy a Máni Koblihové – jak jste spokojeni s výkonem Andreje Babiše v této kauze s budoucími velkými důsledky??? A těch, co mi dávali kapky ohledně Babiše, že jsem si na něj neprávem zasedl – jak se vám nyní jeví ANO šéf jako hráz proti migraci??? Musíte vrnět spokojeností, předpokládal bych….

A co hradní podivuhodné mlčení prezidenta? Že by ho šéf jeho zahraničně politického odboru a zkušený diplomat Jindrák, jeho nepostradatelný kancléř Mynář či takový hradní mluvka, vystupující nejméně jako viceprezident, neinformovali nebo snad, že by jim takováhle důležitá věc unikla a Miloš si ji sám nenašel??? Jistě uznáte, že to by bylo opravdu velmi na pováženou! Ale tohle nezkoumám, jde v kontextu o nepodstatný detail.

Záleží mi na jiné, se Zemanem přímo související danosti, které, s jednáním v Maroku a trpným a trapným postojem českého ministra vnitra v demisi, mají přímou souvislost.

– zdaleka nejen já si myslím, že Metnara na pozici ministra vnitra vnutil Babišovi Zeman, Stejně jako premiérského kancléře Augustina. Aby měl nad Babišem a děním ve vládě přímou kontrolu. Ostatně Sabina Slonková v tomto směru, co se Metnara týče, píše velmi jednoznačně.

Ani omylem mne nenapadne, abych tvrdil, že Metnar byl instruován Hradem jak v Maroku nadšeně souhlasit s tím, co maďarský ministr vnitra, v souladu se zdravým rozumem – odmítl! Nic takového bych Zemanovi nikdy nepřisoudil, protože by se jednalo o holý nesmysl. Jde o něco úplně jiného – je-li Metnar Zemanovým člověkem a jeho nominantem, pak nese plnou a naprostou zodpovědnost za jeho kroky!!!!

Zemanisté se nepochybně okamžitě otočí na onom mém je-li Metnar… Přirozeně, tvrdý důkaz, kromě oněch nalinkovaných informací od Slonkové nemám. Nemůže jej mít nikdo. Jen ten, kdo případně byl při Zemanových rozmluvách s Babišem. Nicméně jde tzv. pravděpodobnost, hraničící s jistotou…

Předpokládám, že pro pravověrné zemanisty pořád málo. Nevadí.. Takže mám něco dalšího, co nelze zpochybnit

– Zemanova prohlášení o tom, že jen a jen Babiš bude pověřen sestavováním vlády a nikdo jiný. Děj se co děj, což nepopřete! Tedy jeho opakovatelný bianco šek pro jediného člověka, kterého prezident vidí jako premiéra. Tudíž se všemi doložitelnými minulými a ještě nedoložitelnými, protože BUDOUCÍMI, hříchy dotyčného.

Je to Miloš Zeman, který téhle doslova do písmene vnucuje Babiše jako ministerského předsedu. Bez ohledu na to, co provádí a bude provádět. Tímto aktem je tedy neodvolatelně Miloš Zeman zodpovědný za to, co podniká nebo bude podnikat Babišova vláda. Včetně jejích výstupů a závazků v migrační politice. Nežijeme v prezidentském systému. Moc vykonává vláda a nechává si svá rozhodnutí – některá, schvalovat parlamentem. Zeman NEMŮŽE na rozhodnutí vlády ani ministrů NIC ZMĚNIT. Může jen a jen post morte řečnit, když se mu nebudou líbit. a to je všechno. Z mého hlediska je odpovědný za instalaci Metnara a zejména Babiše. Tedy také za to, co provádějí nyní i v budoucnu. Tudíž i za podpisy v Maroku.

Tohle je Miloš Zeman a jeho konkrétní záchrana ČR před migrací! Žádná moje posedlost Zemanem!!! Jen klasické popsání akce a reakce nebo chcete-li principu – příčina/následek.
Opakovaně jsem na Kose před přesně tímhle varoval! Rodině Koblihových marně vysvětloval, že Andrej Babiš bude hájit jen svoje byznys zájmy a ty jsou jednoznačně spojeny s globalizací a poskakováním podle toho, jak Brusel a velcí kluci a velké holky v Berlíně a Paříži pískají. Jako žádný český politik před Andrejem. Ve všech sporných otázkách…

Podobně bylo varováno před Zemanem, že mu jde jen a pouze o Miloše Zemana a jeho osobní úzký zájem. Chtěl být za každou cenu zvolen podruhé na Hrad. K tomu potřeboval hlasy voličů ANO. Aby je získal, dal onu už zmíněnou bianco směnku na premierování Babišovi. Bez jakéhokoli sebemenšího náznaku tzv. vyplňovacího práva směnečného. Které u bianco platebních dokumentů specifikuje kdo, co, jak může na směnku dopsat v případě jejího použití. Ve slušných společnostech a bankách je ono vyplňovací právo směnečné naprosto železně nepostradatelným doplňkem každé takové směnky. Jenže česká politika už dávno není o slušnosti. A to ani v případě, že nám jde o krk. A přesně tak je tomu v migrační otázce!!!!

Marakeš už za nás Metnar podepsal…. Já za to nemohu. Nevolil jsem Babiše, nejmenoval ho za ministra ani netlačil na jeho jmenování a už vůbec nedal Babišovi věčný dekret na sestavování vlády!
Před čtyřmi dny jsem zveřejnil článek Koho zajímá pravda o novičoku? Nikoho!

kde jsem si dovolil popsat českou scénu ohledně jejího, doslova hysterického vztahu k novičoku, zejména pak v souvislosti se slepou tzv. „věrností ke spojencům“, ale zejména důvody, které vedou k vstřícnosti až servilního typu, ze strany Babiše, ale i tomto proč Zeman v té záležitosti jednal jak jednal. Proč zadal úkol tajným službám a následně zveřejnil, co se od nich dozvěděl.
Jako vždycky, když píši o obou hlavních mocenských figurách současné české politické scény, následovala bouřlivá reakce. Veřejná i neveřejná. Opět mne klasifikovali někteří jako jedince posedlého nenávistí k Zemanovi s Babišem. Jež si na ně zasedl a nechal na nich nit dobrou, ačkoli oni….. no zkrátka by se pro nás rozkrájeli! Jak jinak…

Takže jsem se těch, co měli touhu se do mne takto trefit, optal, co jako konkrétního udělali ti dva pánové pro tuto zemi. Prokazatelně. Nejčastější odpověď byla, že se postavili proti přílivu migrantů do země. Následoval můj dotaz po konkrétních skutcích, kterými by bylo možno toto tvrzení doložit. Odpovědí bylo mlčení. Dnes jsem si odpověděl sám. Doložitelně a nezpochybnitelně. Z veřejně dostupných zdrojů, ze Zemanovi velmi nakloněných a k Babišovi neutrálních Parlamentních listů….
Takže se opět těším na poštu a další projevy toho, že jsem posedlý Babišem a Zemanem a že oni jsou sloupové, chránící nás připrchlickou záplavou….
 - - -

Slovo Ameriky je bezcenné

$
0
0
Paul Craig Roberts
10. 5. 2018     PaulCraigRoberts
Můžeme už tedy definitivně dát sbohem naději, že by se Trumpovy sliby z jeho prezidentské kampaně o tom, že se USA stáhnou ze Sýrie, že znormalizují své vztahy s Ruskem a že zastaví vyvážení svých pracovních příležitostí za moře, mohly ještě kdy uskutečnit. Tím, že zneuctil slovo americké vlády a stáhl její podpis z iránské smlouvy o nešíření jaderných zbraní, to je smlouvy dřive podepsané Amerikou, Britanií, Francií, Německem, Ruskem a Iránem, dal prezident Trump najevo, že jeho vláda spočívá pevně v rukou sionistických válečných štváčů.


Bylo to konečně už dlouho očividné. Stačilo pozorovat, jak se vevyslankyně USA v OSN Niki Haleyová plazí u nohou Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti (AIPAC), jak totéž u nohou izraelského premiéra Netanjahua činí americký ministr zahraničí Pompeo, či jaká záře zasvitla v tváři izraelského agenta a jinak též poradce prezidenta USA pro otázky národní bezpečnosti Johna Boltona, když viděl, že jeho agenda nastartovat konflikt s Iránem v prezidentově mysli nakonec přece jen převládla.

Hlavní evropští vazalové Washingtonu prohlásili, že oni na smlouvě i nadále trvají. Uvidíme, zda dokáží ustát jak americký tlak, tak i spousty peněz, které jim budou nabídnuty, aby svůj názor změnili.

Americký obrat přináší samozřejmě Rusku další problém. Může se spokojit s destabilizací Iránu snadněji než s trvající destabilizací Sýrie? Odváží se sebrat všechnu svou rozhodnost k obraně svého jižního křídla? Probudí se konečně a přestane svou nerozhodností přivolávat další nebezpečné situace?

Vybral a přeložil Lubomír Man

V americké armádě bude zvýšen počet rusky mluvících důstojníků

$
0
0
Andrej Jušin
10. 5. 2018       360tv
Ozbrojené síly USA postrádají odborníky, kteří by znali ruský jazyk. Kromě toho potřebují vojska důstojníky, kteří mluví čínsky a korejsky. Jak oznámil TASS, bylo to uvedeno v pozměňovacích návrzích k zákonu o financování a politice Pentagonu pro rok 2019.


Podle těchto pozměňovacích návrhů by měl ministr obrany James Mattis předložit Kongresu USA zprávu o tom, jak bude jeho rezort v blízké budoucnosti řešit "problém nekompetentnosti" v tak "životně důležitých oblastech". Úředník dostal šest měsíců na přípravu návrhů

Daný návrh zákona bude již tento týden projednávat příslušný výbor, potom jej musí podpořit Sněmovna reprezentantů. Pak bude iniciativa posuzována Senátem USA.

V dubnu vešlo ve známost, že Národní garda USA má v úmyslu koupit pro vojáky státu Alabama audio programy pro výuku ruského jazyka. Podle objednávky to mají být materiály na přenosných přehrávačích, pro výuku jazyků "na cestách" v pochodových podmínkách.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Pan Foldyna se nemá co omlouvat - Pan Hamáček vyvolává dojem nepřítele Slovanů

$
0
0

Jiří Jaroš Nickelli
Jiří Jaroš Nickelli
10.5.2018  ČeskéNárodníListy
Tak to tu máme opět. Po plivancích mainstreamu na Noční vlky, kteří se neprovinili ničím menším, než svým vlastenectvím a pietním postojem k padlým hrdinům Velké vlastenecké války anobrž Osvobozovací evropské války národů porobených fašismem čili II. světové války v Evropě, se pan Hamáček, coby Nachfolger pana Sobotky pustil do stranického kolegy pana Foldyny. 


Copak že to údajně provedl zlého pan Foldyna? Pan Foldyna jako pravý vlastenec a pravý Slovan, přítel Srbů i Rusů, jel na své motorce rovněž projevit úctu padlým hrdinům osvoboditelům II. světové války u nás. A byl sprostě a neurvale napaden jakýmsi zástupcem odpůrců Nočních vlků, který panu Foldynovi hrubým způsobem spílal a vytýkal mu podporu "zločinných nočních vlků"- alespoň podle videozáznamů publikovaných na internetu.

A pan Hamáček, namísto aby se pana Foldyny zastal, pokračoval de facto v napadání pana Foldyny naprosto nemístným a hloupým vytýkáním jeho staročeských reakcí na sprostá napadání odpůrce Nočních vlků. Celá věc je pochopitelně notně zpolitisována mainstreamovým tiskem tak, aby došlo k vyvolání dojmu "nepatřičnosti akce Nočních vlků na našem území". Jsou jim přičítány všemožné zločiny, počínaje sympatiemi pro ruského presidenta a konče "řevem jejich motorek". To vše jsou přečiny hodné pozornosti našich putimských strážmistrů, užitečných idiotů ve službách novinářských chlebodárců bakalovského a příbuzného ražení, zkrátka všech nepřátel Ruské federace, jejího presidenta a vůbec všech Slovanů, kteří bojovali proti nacismu, když "přece víme, že jediní osvoboditelé národa byli západní spojenci, nicht wahr, meine Herren??"

Že se k těmto nesmyslům, idiotským lžím a výtržnostem hlásí i pan lídr sociální demokracie - apropó, je to ještě u nás vůbec sociální demokracie?? - je pro voliče této strany varovným signálem. Myslí si pan Hamáček, že po tomto inkvizitorském zásahu proti spolustraníku, jenž nemá žádný jiný význam, nežli ho násilně vřadit do zástupu NATO EU zaprodanců, nepřátel Slovanů, toto přehlédnou potenciální voliči?? Ani náhodou, pane Hamáčku!

Sociální demokracii, která má takového inkvisitora svým vůdcem, nemůže volič poctít svou pozorností, když se tu neustále vyhlašuje, jaký že jsme to liberální, tolerantní a všestranně demokratický stát. Co špatného učinili Noční vlci?? To, že přišli uctít věnci, kyticemi a poklonou památku padlých sovětských vojáků všech národností SSSR ve II. světové válce u nás?? To má být nějaká proputinovská propaganda?? To má být "šíření ruského, kremelského vlivu"?? Jsou Noční vlci nějací "agenti hrozného Kremlu" a válečné propagandy?? Anebo přistoupíme na hysterickou štváčskou optiku pánů Jakubů Jandů, Štětinů a podobné politické čeledi?

A co špatného učinil pan Foldyna?? NIC. Naopak, jel pokojně a ve vší slušnosti uctít jako motorkář hobbysta památku padlých hrdinů. Byl napaden neurvale a sprostě a reagoval staročesky, podle přísloví na hrubý pytel hrubší záplata. To je vše. A toto má být páně Foldynův politický a stranický hřích, doslova zločin??

Jděte se vycpat, pane Hamáčku. To právě vy se chováte jako pravý zaprodanec NATO, toho NATO, jež agresorsky napadlo Jugoslávii a od té doby ztratilo punc obranného svazku a stalo se pouhým agresivním paktem. I já mám srbské příbuzné, kterým padaly humanitární bomby NATO na hlavu. I já souhlasím s postojem pana Foldyny a odsuzuji Váš postoj, pane Hamáčku. Svůj díl - vlastně nářez - by měla dostat i štváčská média, která pilně na běžícím páse vyrábějí z Nočních vlků jakési politické kanibaly, jakoby nepocházející z Rusi, nýbrž odněkud z jistých ostrovů.

Nepřátel Slovanů tu máme od doby instalace pana presidenta Havla plné zuby. My přátelé Srbů, Rusů i všech neagresivních Slovanů. A my nepřátelé humanitárních bomb všech typů.

My naopak uznáváme aktivitu Nočních vlků, jako projev zachování paměti odkazu všech padlých bojovníků proti hydře fašismu a nacismu. Sociální demokrat podle nás odbojářů by měl být na straně bojovníků proti fašismu a nacismu a nepřevracet dějiny a nedělat nepřátele z udržovatelů posvátných tradic boje právě proti fašismu. Pan Foldyna podle nás se chová jako pravý sociální demokrat. Jak se chová pan Hamáček, je podle nás také jasné. Podle nás se chová jako nepřítel Slovanů - anebo vyvolává takový dojem, jak by řekli právníci.

Sociální demokracii v tomto případě nepoškozuje podle nás pan Foldyna, nýbrž pan Hamáček. K jeho postoji sympatie v žádném případě nemáme. Takové je naše stanovisko.

Jiří Jaroš Nickelli,
předseda HDK ČSBS Boskovice
Autor je pozůstalý po obětech fašismu a příbuzný Srbů


Šokující odhalení: Agenti Kremlu kam oko pohlédne. Proč Trump vypověděl smlouvu s Íránem? Blízká setkání čtvrtého druhu. Foldyna na Hrad? Kim je pašák! Celý svět hledí s napětím na Prahu

$
0
0
Petr Hájek 
10. 5. 2018 ProtiProud
PETR HÁJEK vysvětluje zdánlivě nevysvětlitelné děje u nás doma i ve světě a přináší několik zásadních odhalení, z nichž jedno by bylo téměř neuvěřitelné – kdyby takové slovo ještě existovalo.


Žijeme v čase zázraků. Je to zvláštní, protože oficiální doktrína materialistické a darwinistické státní moci v naší zemi zázrak jako reálný fakt vylučuje. Přesto se třeba mohlo stát, že v našich vojenských laboratořích se jed novičok nevyráběl ani neskladoval, nikdo ho tam nedovezl – a přece tam byl.

Alespoň se na tom usnesl zahraniční výbor sněmovny. Pro případ, že nešlo o zázrak – a přesto by někdo tvrdil (například prezident Zeman), že pokud někdo pracuje s chemikáliemi a připraví novičok, jed jsme vyrobili, musí jít o agenta Kremlu. Tím vznikne axiom (tvrzení, které se dále nedokazuje) čímž je uvěřitelný výklad světa opět uveden do rovnováhy. Není to ale jen u nás.

Donald Trump zase odstoupil od „jaderné“ dohody s Íránem, protože ten ji prý neplní. Je to pro někoho zvláštní, protože Západem najmenovaní mezinárodní inspektoři, kteří jsou po celou dobu v Íránu, tvrdí pravý opak. A jak americký prezident, tak inspektoři jsou přece naši spojenci a kámoši, takže o jejich slovech nelze pochybovat. Jde tedy o zázrak: Persie zjevně vyvíjí a vyrábí jaderné zbraně v téže existenciální dimenzi, v níž se u nás naopak nevyrábí novičok. Pokud někdo tvrdí něco jiného, musí jít o agenta Kremlu. Proč – viz výše.

Foldyna nakročil k Hradu


Trochu problém je, že v rámci (neexistující) výroby axiomů, je agentem Kremlu (podle objektivních a demokratických amerických politiků a médií, našich vzorů) také prezident Trump. A prezident Zeman. A samozřejmé i poslanec Jaroslav Foldyna (patrně prezident budoucí), který svou statečnou účastí na motorkářské pietě za padlé sovětské osvoboditele hrubě urazil předsedu své strany (Sobotku, jenž se zázračně převtělil do entity nazývané nyní Hamáček) a ještě se za to odmítá omluvit, což je v protektorátní atmosféře strachu o křesla a apanáže rovno zázraku.

Nemluvě o zázračném uzdravení agenta Skripala (a jeho mýtické dcery), který sice agentem Kremlu byl po leta zcela oficiálně, ale teď je náš dokonce tak moc, že kvůli němu málem vznikla válka – a agentem Kremlu být přestal, přestože jím prokazatelně byl. Ukazuje se tak, že kremelské agentství není věc doživotní, nedbalostí či zázrakem o něj člověk může snadno přijít.

Zcela nepochybně dokonaným zázrakem je ostatně aktuální osud této pohádkové dvojice: zmizeli. Prostě vytěkali. Alespoň z objektivních a zaručeně pravdivých západních médií. Žádný všetečný a pravdě oddaný novinář (takoví jsou všichni, co nejsou agenty Kremlu) se po nich neptá, nikoho nezajímají. Důvod musí být ten, že prostě nebyli. Ale jak mohli být tedy otráveni? Zázrak. Pokud má kdo jiné vysvětlení, je s jistotou agentem Kremlu. Proč – viz výše.


Šok

Po zázračném vypovězení smlouvy s Íránem (současně odůvodněném a správném i neslýchaně perverzním) agentem Kremlu Trumpem se odhaluje skoro každý, včetně těch, kteří předtím naoko oddaně vypovídali Rusku velvyslance kvůli sice neexistujícímu, přesto smrtelně otrávenému a přeživšímu bývalému agentu Kremlu Skripalovi (ta jeho dcera musí být stejný ptáček): agentka Merkelová, agent Macron, agentka Mayová a dokonce i agent Juncker. Všichni tvrdí, že Írán dohodu dodržoval.

Nastává tak zapeklitá situace, která se nepochybně vyřeší zázrakem, neboť jinak to není možné: všichni jsou sice naši spojenci v EU a NATO, takže je vyloučeno, aby neměli pravdu (kdo by to tvrdil, je agent Kremlu), současně však jsou všichni agenti Kremlu, takže jim nelze věřit ani slovo, protože jako takoví proti nám vedou (zatím jen) propagandistickou informační hybridní válku. Jenže ani to ještě není všechno, to hlavní je teprve před námi:

Nikdo jistě nepochybuje, že úplně jasný je agent Kremlu Netanjahu. Ten se odhalil podobně jako kdysi agenti Klaus a Zeman: přijel na oslavu konce války do Moskvy. Navzdory tomu, že současně ostřeluje raketami spojence Ruska Sýrii, vyrobil pro Trumpa (neexistující, to už víme, jak to s tímhle zázrakem je) podvržené dokumenty k ospravedlnění vypovězení smlouvy a fakticky rozjíždí válku s Íránem, který je ovšem rovněž ruským spojencem – a nejenže ho na Rudém náměstí nepopravili, či alespoň neposlali do gulagů – ale jednají s ním se všemi poctami.

Tím se ovšem prokázalo něco opravdu šokujícího. Agentem Kremlu je i Putin!

Kontinenty v pohybu


Z toho ovšem logicky plyne, že ti všichni (a mnozí další, skoro všichni, kromě Kalouska, Němcové a Štětiny) usilovně pracují na zničení naší milované Matičky Unie. Bylo to patrné už dlouho (zvlášť zřetelně importem skvělých muslimů), teď je to však už nade vší pochybnost.

Ale je to ještě horší – a teď to chce maximální pozornost: Amerika se hadím gestem s vypovězením smlouvy totiž EU vzdaluje na podstatně větší distanc, než ji podle propočtů dosud dělil oceán. Bude-li to takto dál pokračovat (a ono bude, právě tam agent Kremlu Trump ve skutečnosti směřuje) musí (pokud je opravdu Země kulatá) nakonec z východu narazit do Ruska. Drcnout do něj – a spojit se s ním. Ďábelský plán!

Donald Trump bude mezitím pro odvedení pozornosti na oko vyjednávat smlouvu s Jaderným Kimem. Každý, kdo má v hlavě zbytky rozumu, přitom ví, že žádná „denuklearizace“ korejského poloostrova nehrozí, že jde jen o show. A poučení pro Írán: Bez vlastnictví jaderných zbraní jej do kabaretu nepustí. Severokorejský vůdce je sice také postava z pohádek, ale nikoli hlupák. Jediný, s kým by se byl ochoten dohodnout, je Čína. A tady jsme konečně u jádra pudla:

Jak se bude posunovat Amerika z východu k Rusku, potáhne s sebou pochopitelně i Ameriku latinskou. Ta se spojí s Čínou (předtím do ní sice rovněž trochu drcne, ale na to je Říše Středu za ta tisíciletí života s barbary ve svém okolí zvyklá) a se všemi marxistickými režimy tohoto požehnaného kontinentu vytvoří nový pokrokový blok. Severní Korea se poté spojí s Jižní, a obě dohromady s Čínou, která se připojí k rusko-americkému kontinentu. Tak budou mít vedle Izraele konečně jaderné zbraně všichni a světový mír bude pevně zajištěn.

A co my?


To je samozřejmě závažná otázka, na kterou bude s napětím čekat celý svět. Je totiž dosti pravděpodobné, že v té době, navzdory celosvětovému usmíření, ještě nebude mít Andrej Babiš vládu s Kalouskovou důvěrou. Ukáže se totiž, že Hamáček tak mizerně zfalšoval údajně souhlasný výsledek vnitrostranického referenda, že jej Foldyna předloží k rozhodnutí nezávislému soudu. Dostane to na stůl soudkyně Králová (Nečas – Nagyová a spol.) a ta se nebojí ani Pelikána, natož Trumpa – takže si nemůžeme být jisti už vůbec ničím. Hamáček se pro jistotu Foldynovi omluví – a všechno začne znovu.

Pokud někomu tato koncepce nejbližší budoucnosti našeho báječného svobodného liberálně-demokratického světa připadá trochu přitažená za vlasy, pak patrně nesleduje pravidelně ČT 24. Není vzdělán v pohádkách a zázracích předkládaných úzkým kruhem redaktorů a externích expertů z Bakalovy mediální říše. Ti jsou mnohem kreativnější.

Výroba vzdělanců je nyní hlavním úkolem pohádkových Kavčích hor (ten název pro zdejší pobočku světové centrály zla by fakt jeden nevymyslel). Jen vzdělanec ČT 24 protestuje proti výsledku voleb (u nás, na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku, kdekoli), protože i za nedostatku pracovních sil je to stále sorosovsky lukrativní. Jen vzdělanec může vzít třeba za samozřejmost, že v případě Bakalou ukradeného OKD (ve spolupráci se Sobotkou a spol.) bylo vše v naprostém pořádku, takže je zcela na místě, že všechny obviněné nezávislý a spravedlivý soud naší (po Havlovi) vzkvétající pohádkové demokracie osvobodil, zatímco hlavní kmotři se k soudu vůbec nedostali – a všechno bude stejně brzy promlčeno.

Žijeme prostě v čase zázraků. Važme si toho. Všechno je možné. Třeba to, že nám již zítra někdo (pochopitelně demokraticky a pro naše dobro) ustřelí hlavu, zničí a sebere stát a rozbije národ. Myslí-li si někdo něco jiného, třeba že celé tohle havlistické absurdní divadlo je padlé na hlavu, protože v něm válka je mírem, svoboda otroctvím, pravda lží a láska nenávistí – je agentem Kremlu.


A jestli někdo ještě nechápe proč – může začít číst od začátku.

Ale pokud možno rychle. Moc času už nezbývá.


Související:

Česká televize odmítla pustit do vysílání amerického 4-hvězdičkového generála, protože mluvil tak, jak píše zpravodajská alternativa. Přednáška generála o tom, jak USA plánovaly rozvrat Blízkého východu, je třeskutým svědectvím dezertéra z řad amerických neoconů, ze kterého doslova mrazí! Ředitel ČT odmítl svědectví gen. Wesleyho Clarka odvysílat!

$
0
0
Bývalý velitel vojsk NATO v Evropě je v ČT cenzurován
Jana Karásková
11.5.2018 AE News
Redakce AE News přináší článek naší čtenářky a aktivistky ing. Jany Karáskové o tom, jak se snažila přimět Českou televize k poctivému zpravodajství a objektivnímu informování, a jak se jí to nepovedlo, protože v České televizi pracuje mohutná autocenzura, která nedovolí publikovat a odvysílat jakýkoliv materiál, který by poškozoval obraz americké státní moci v očích českých občanů a diváků ČT. Česká televize reagovala na podněty Jany Karáskové svým typick
ým způsobem a právě o tom výživně informuje tento článek.
Měla jsem nedávno připravený jeden dotaz pro prezidentské kandidáty: „Cenzuruje Česká televize pravdu o válkách NATO? Znáte svědectví bývalého šéfa NATO z roku 2007 (o memorandu, zaslaném do Pentagonu na podzim r. 2001 s příkazem rozvrátit 7 zemí do 5 let?“. Dnes jde o útok na Írán. Bývalý šéf NATO, americký generál Wesley Clark prozradil, kdo naplánoval již před 20 lety rozvrat Blízkého východu. Rozvrat, který přinesl miliony mrtvých, uřezané hlavy, zničená města, desetimilióny uprchlíků.


.
V roce 2007 generál Clark veřejnosti sdělil, jaký dostal Pentagon příkaz v září 2001. Byl to příkaz napadnout Irák a rozvrátit „7 zemí do 5 let“. Mají zpoždění, k útoku na Írán zatím nedošlo. Ale možná k němu dojde brzy, jak se domnívají někteří vojenští analytici.

O jeho svědectví dnes ví, díky alternativním médiím, miliony lidí na celém světě. Ví o něm od roku 2012 i generální ředitel České televize Petr Dvořák a radní, kteří v tom roce zastávali funkci v Radě ČT. Každému z nich jsem totiž předala během schůze na Kavčích horách text nejdůležitějších částí jeho projevu, který byl součástí mé stížnosti na cenzuru.

Wesley Clark (bývalý velitel sil NATO v Evropě) 3. října 2007, Commonwealth Club of California, San Francisco – Kalifornie

Deset dnů po 11.9. jsem procházel Pentagonem. Důstojník ze štábu (Joint Staff) si mne zavolal do své kanceláře a řekl mi: „Pane, chtěl bych, abyste věděl, že chceme zaútočit na Irák.“
Zeptal jsem se: „Proč?“
Odpověděl: „To my nevíme.“
Řekl jsem: „Spojují Saddáma s 11.9.?“
Odpověděl: „Ne.“
__________________
Pak jsem zašel do Pentagonu, asi o 6 týdnů později a navštívil jsem tu samou kancelář.
Řekl jsem: „Proč chceme zaútočit na Irák?“
On mi řekl: „Bohužel, je to ještě horší.“
Sebral kus papíru ze stolu a řekl: „Právě jsem dostal tohle memorandum od ministra obrany. Píše se tam, že máme zaútočit a zničit vládu v sedmi zemích během pěti let.“
„Začneme Irákem a pak se přesuneme do Sýrie, Libanonu, Libye, Somálska, Súdánu a Íránu”.
___________________
(Clark také zmiňuje rozhovor s Paulem Wolfowitzem z roku 1991)
Řekl mi: „Ale jednu věc jsme se naučili. Zjistili jsme, že můžeme v této oblasti – na Blízkém východě – použít svá vojska, a Sověti nás nezastaví.“
Tvrdil: „Máme tak pět až deset let, abychom vyčistili tuto oblast od starých sovětských klientských režimů – Sýrie, Iráku, Íránu – než povstane nová velká supervelmoc, co nám bude moci být rivalem.“
__________________
“Víte, účelem vojsk je najednou začínat války a měnit vlády. To není odstrašování od konfliktů. Budete provádět invaze do zemí … Víte, v mysli se mi všecko převracelo. Když jsem se na to podíval, bylo to jako popření všeho, co jsme vyznávali.
Tuto zemi převzala skupinka lidí, a to politickým pučem. Wolfowitz a Cheney a Rumsfeld a můžete si vzpomenout ještě na půl tuctu dalších kolaborantů z projektu Nového amerického století. Tito chtějí, abychom destabilizovali Blízký východ. Převrátit ho vzhůru nohama. Uchvátit ho pod naši kontrolu."

Ředitel ČT odmítl toto svědectví s projevem W. Clarka pustit na obrazovku


Pokud by toto svědectví viděli diváci ČT, měli by asi o dost jasněji o současné situaci. A možná i politici by se možná chovali trochu jinak. Možná by byly války NATO ostřeji odsuzovány, ne obhajovány. Možná by i „kavárna“ pochopila, proč lidé podepisovali petici za vystoupení z NATO.

Ale je i dost takových, kteří se „raději budou mýlit s USA, než by“ měli pravdu s alternativou, (americkým) disentem. Informaci, kterou publikoval P. C. Roberts – že už jen 6% Američanů věří hlavním médiím, bych dnes ještě nevěřila, ale i tam mainstream ztrácí sledovanost, a alternativě roste. Experta na „dezinformace“ – „fake news“ Juraje Smatanu před časem evidentně zaskočil dotaz Tibora Rostase na projekt pro Nové americké století.


Ani jeden redaktor CNN, BBC a dalších mnoha masmédií, ČT nevyjímaje, se pravděpodobně za více než 10 let od zveřejnění neodvážil generálu Clarkovi k tématu položit dotaz. A pokud ano, tak se to na obrazovky nedostalo. A to něco vypovídá o celém systému.

V roce 2013 se Luke Rudkowski z “We Are Change” W. Clarka zeptal, jak si vysvětluje, že se ten plán na Blízkém východě uskutečňuje. Clark se zjevným pohnutím jen odmítavě zakroutil hlavou a odešel.


To, že takový plán opravdu existoval, prozradila ve své knize Čekání na válku (2004) i bývalá velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková. Plně se ztotožnila s americkým postojem, že tvrdě a násilně musí být diktátorské režimy v Iráku, Libyi, Sýrii, Egyptě (ale i Íránu a v Saúdské Arábii!) odstraněny. Prý se arabisté, kteří místní situaci znali, shodli, že toto přinese lidu těchto zemí dobro, demokracii, rovnost, svobodu. Proto přijala Hybášková funkci velvyslankyně v Kuvajtu, aby tam mohla s českou protichemickou jednotkou čekat na válku. Divila se, že když začaly ječet sirény, běžela s maskou do krytu jen ona, ale Britové a Američané byli v klídku.

“Saddámův režim jako svorník drží cementový most totalitních režimů na Blízkém východě. Rozbít totalitu na Blízkém východě není možné bez svržení Saddáma, nemožné bez konce jeho strany Baas, pak přijde na řadu Sýrie, …potom Peršani a pak Saúdové, potom klidné změny v Egyptě. K nim je třeba přivést Blízký východ dřív, než v Egyptě vypukne islámská revoluce a Evropa bude opravdu ohrožena a Spojené státy také. Nepřipustit islamizaci Egypta je jedním z hlavních strategických cílů oblasti. Ale to jde jeho postupnou demokratizací, přibližováním se Evropě. To však nejde s post-sovětskými režimy stále ještě u moci. Proto se nejprve musí odstranit Saddám, uklidit irácký režim. To všichni vědí.” ( Čekání na válku, str. 215 ) … „Netrvalo dlouho a Američané se ozvali: Půjdeme do toho…prostě operace Trvalá svoboda, dvacet dva zemí, uprostřed leží Kuvajt”



Další, kdo prozradil plán na válku v Zálivu, je Carol Rosin. Projednával se již v r. 1977. V květnu 2001 o tom promluvila na konferenci DISCLOSURE, a později při dalších rozhovorech. Řekla tehdy:

“V té místnosti bylo na stěnách hodně tabulí s identifikovanými nepřáteli. Byla tam různá obskurní jména, jako Saddám Husajn a Muamar Kaddáfí. Bavili jsme se tam o teroristech, o potenciálních teroristech. Ostatní pak pokračovali v rozhovoru o tom, jak se chystají znepřátelit si tyto potenciální nepřátele, a že v určitém okamžiku vznikne válka v Perském zálivu. Teď se psal rok 1977. A oni mluvili o vytvoření války v zálivu, když už bylo investováno 25 miliard dolarů do vesmírného zbrojního programu, který měl být ještě upřesněn.

Najednou jsem stála v místnosti a řekla: „Ráda bych věděla, proč se bavíme o zbraních založených na vesmírných technologiích proti těmto nepřátelům. Chtěla bych se dozvědět o tom více. Mohl by mi prosím někdo říct, o co jde?” Nikdo mi však neodpověděl. Prostě toto setkání pokračovalo, jako kdyby nebylo řečeno nic o vesmírných zbraních. Zvažovala jsem svou rezignaci. “Znovu už mě neuslyšíte!” Nikdo na to neřekl ani slovo, protože plánovali válku v zálivu, a stalo se to přesně tak, jak si to v té době naplánovali.

Dr. Carol Rosin – první žena, která byla ve vedení Fairchild Industries, byla mluvčí Wernhera Von Brauna v posledních letech jeho života. Založila Institute for Security and Cooperation in Outer Space ve Washingtonu DC. Byla přítomna na schůzkách v 70. letech, kdy byl plánován scénář pro Válku v zálivu, která se uskutečnila počátkem 90. let.



Stěžovala jsem si přes Radu ČT na jaře 2012 nejen na cenzuru svědectví W. Clarka o útočných válkách USA a NATO, ale i na to, že během vysílání záběrů k 10.výročí útoků z 11. září byli na ČT2 v komentáři pětkrát za sebou členové hnutí Za pravdu o 11. září nazváni výrazem „spiklenci“. Tedy mnozí z pozůstalých, záchranářů, několik tisíc odborníků, kteří podepsali petici za nové vyšetřování.

Odpověď generálního ředitele ČT Petra Dvořáka zaslaná Radě byla neuvěřitelná – prý je to mediální zkratka. Snad „newspeak“ dle Orwella?


Zde je naskenovaná odpověď na mou stížnost Radě ČT, kde je citováno stanovisko generálního ředitele ČT Petra Dvořáka:



Radě jsem odpověděla, že mi přijde neuvěřitelné, že se může ředitel ČT odvolávat na stejný slovní základ slov a “kriminalisty” takto označovat za “kriminálníky“. S kolegou z NWOO.org Janem Korálem a dalšími aktivisty jsme si stěžovali na to, že do vysílání se nedostal žádný z mnoha dokumentů, které spolu s peticemi byly předány na DVD nosičích na podatelnu ČT. K budově České televize byly totiž během několika let v den výročí teroristických útoků na New York a Pentagon pořádány pochody na protest proti této cenzuře – zamlčování důležitých informací.

Šlo o dokumenty expertů – architektů, pilotů, akademiků, požárníků a pozůstalých po obětech. Dokumentů, které poodhalují i pozadí útoků a jejich souvislost s válkami, které byly vzápětí rozpoutány. Těchto dokumentárních filmů jsou dnes již desítky, ale ČT dává přednost jiným. ČT tím porušuje vyváženost zpravodajství, kterou jí ukládá zákon o veřejnoprávních médiích. Video se svědectvím generála Clarka by mělo vidět co nejvíce lidí. Než půjdou k dalším volbám, měli by se zamyslet, jestli je NATO opravdu tím, za co je mnohými kandidáty na presidenta považováno – vydáváno. Útok USA na Írán se podle některých vojenských analytiků blíží.

Je NATO ochráncem svobody a demokracie? Nebo něčím docela jiným?


S kolegy jsme opakovaně na svědectví W. Clarka upozorňovali, měli jsme dosti ostrou výměnu názorů na toto téma s ředitelem ČT Dvořákem na půdě Filozofické fakulty po vypuknutí války v Sýrii a upozorňovali jsme na něj před několika lety i na Fóru 2000. Text, který jsem dala v roce 2012 radním Rady ČT, jsem od té doby předala mnoha novinářům, i lidem, kteří chodí na konference a přednášky o médiích do Amerického centra, na konference pořádané FSV UK a do Skautského institutu. Zaslala jsem ho i vyučujícím z katedry politologie VŠE.

Také jsem ho zaslala L. Louženskému, který organizoval stávku studentů „Za svobodnou ČT“, i studentům, kteří organizovali studentskou stávku v Táboře. Redaktor ČT Martin Donát ho ode mne dostal také. Řekl, abych se mu ozvala, že si rád popovídá. Zatím ale nereaguje. Důvěryhodnost médií hlavního proudu neklesá jen v USA, ale ve všech západních zemích. Nedávný průzkum : „Pouze 25 procent Francouzů je přesvědčeno, že média věrně reprodukují informace a dokážou přiznat a opravit chybu“. Jeden z deseti si myslí, že „role novinářů v zásadě spočívá v šíření lživé propagandy, aby se stávající systém udržel”.

Na jaře 2017 měl v Americkém centru přednášku Dr. Schuyler Forester. O tom, jak je pro nás v současné době důležité členství v NATO, a to prý hlavně vzhledem k situaci na Ukrajině. V té době byl hostujícím profesorem Masarykovy univerzity v Brně. Zeptala jsem se ho, jestli zná svědectví W. Clarka o 7 zemích do 5 let. Odpověděl mi: „Generála Clarka znám osobně, ale toto jeho svědectví neznám“. Předala jsem mu tedy článek – rozsáhlý rozhovor s Clarkem, který vyšel v roce 2007 v časopise Democracy Now!

Ten samý článek jsem asi o týden později (s ručně psaným dopisem) nechala na podatelně ČT pro M. Kubala. Připsala jsem mu k tomu jen rukou komentář, měli jsme zrovna v nedaleké restauraci sraz s posluchači a moderátory Svobodného vysílače. Odpovědi jsem se dosud nedočkala.


Bylo by myslím dobré vedení ČT a zahraniční redakce obměnit. Takto se lidé pravdu o tom, co se ve světě skutečně děje, asi nikdy nedozví. Ondřej Kundra, Roman Máca, Martin Komárek, Sabina Slonková, Erik Tabery, Marek Wollner – žádného z nich svědectví W. Clarka, zdá se, nezajímá. Marné snahy předávat jim materiály (některým z nich osobně).

Global Warfare: “We’re going to take out 7 countries in 5 years: Iraq, Syria, Lebanon, Libya, Somalia, Sudan & Iran [1].


Redaktora Reflexu Jiří X. Doležala jsem na toto závažné svědectví také opakovaně upozornila během rozhovoru pro Reflex. Dvakrát mi na to odpověděl, že ČT do vysílání „nepouští věštce“. Rozhovor s ním jsem si natočila a napsala jsem k němu tento komentář.



Novináře mainstreamu a ČT nezaujala ani odborná publikace s výpočty a počítačovými modely kolapsu výškových budov světového obchodního centra v New Yorku během útoku z 11. září 2001 od vědeckého týmu docenta Ivana Němce z VUT Brno. Tamní odborníci došli k závěru, že pro tak rychlý a totální kolaps nemohla stačit pouze gravitační energie, musela být použita nějaká další – dodatečná [2] .Takové odborné studie se pochopitelně nehodí pro Reflex ani pro Respekt, nehodí se spolku Sisyfos (Akademii věd), a ani ČT se o ní nemůže zmínit ve vysílání. Ke stejnému výsledku došli mnozí i bez počítačových modelů a diferenciálních rovnic, jen se znalostmi středoškolské fyziky.

Lidem by došla nepříjemná pravda o 11. září, i o válkách které následovaly. Pokud by se o téma zajímali víc, mohli by se dozvědět, jak to bylo s pojištěním a zabezpečením budov, kdo si vsadil na pokles akcií aerolinek, kdo na tom vydělal pohádkové peníze, co ještě první den hlásili ve zprávách, ale potom už nikdy nikdo původní zprávy a svědectví očitých svědků útoků neodvysílal.

Inženýři, stavební znalci a experti jsou nálepkováni jako pomatenci a konspirátoři


Lidé by se mohli dozvědět, co prohlásil o pádu Dvojčat hned po kolapsu Donald Trump, který dobře znal jejich robustní konstrukci. Mohli by vidět, že reportérka BBC ohlásila kolaps WTC 7 dvacet minut před jejím symetrickým 6,5 vteřinovým pádem. S budovou v povzdálí za oknem, za jejími zády. Dle oficiální zprávy (NIST) selhaly – kvůli kancelářskému požáru – dva 16 mm šrouby na nosníku č. 79. Tuto verzi přednáší i profesor Wald z ČVUT. Toho si pozval opakovaně přednášet vědcům i veřejnosti spolek Sisyfos. Na první přednášku do Akademie věd ho pozvali potom, co jsem je veřejně požádala, aby pozvali na přednášku docenta Němce z VUT Brno.

V posledních letech se tyto závažné informace k lidem dostávají přes alternativní média, a dochází jim tak rozsah cenzury masmédií. Důsledný a obrovský. Zamlčování toho všeho, o čem by redaktoři hlavních médií měli psát. „Hlídací psi demokracie“. Ale z nějakého důvodu není zájem, aby se o takových věcech lidé dozvídali. Aby roky zatajované informace šly na obrazovky a stránky novin. Americké a ani naše novináře hlavního proudu nezajímá důkladná a několikaletá studie kolapsu budovy WTC7 profesora Hulseye z Fairbanks University, která jednoznačně prokázala závažné pochybení modelu tak prestižní organizace, kterou bývala NIST.

Nezajímá je Bobby Mc Ilvaine Act, který v loňském roce podpořilo mnoho tisíc odborníků. Američtí občané se osobně i písemně obracejí na své zástupce v Kongresu. Žádají vytvoření nové nezávislé vyšetřovací komise. Tento návrh zákona byl Kongresu předložen R. Mc Ilvainem, otcem zavražděného syna (kterého zabila exploze ve vstupní hale Severní věže WTC, ke které, dle několika svědků, došlo těsně před nárazem letadla, v suterénu explodoval i jeden výtah). Dalšími předkladateli byl vedoucí hnutí architektů a inženýrů AE911Truth R. Gage a bývalý zaměstnanec NIST P. M. Ketcham. Rozhodli se osobně doručit tento návrh všem členům Kongresu.

The Bobby McIlvaine Act News Conference – September 11, 2017


Odkaz [3] na tuto tiskovou konferenci jsem zaslala na 16 mailových adres – kateder ČVUT. Odpověď mi přišla pouze od jednoho z adresátů – i on vyjádřil pochybnosti nad zprávou NIST – modelem kolapsu WTC7. Už i u nás si asi mnozí odborníci myslí své, ale na veřejnosti většina z nich mlčí.

Pozůstalí spolu s výborem právníků požádali v dubnu 2018 52-stránkovou peticí velkou porotu v Southern District of NY o zahájení vyšetřování zločinů z 9/11. Předkládají přesvědčivé důkazy o výbušninách, které způsobily demolice budov (mají 57 doličných důkazů).


Lawyers Committee Petition To Be Filed April 10 with U. S. Attorney, Southern District NY


Tento článek [4] jsem vytiskla a spolu s dalšími dokumenty předala politologovi Miloši Gregorovi, autorovi “Nejlepší knihy o FAKE NEWS dezinformacích”

K tématu vyšlo mnoho knih, někteří investigativní novináři se tématu věnují hned od počátku. Například Američan Christopher Bollyn. Tyto knihy budou dnes pravděpodobně velmi aktuální:

The War on Terror: The Plot to Rule the Middle East [5]

Solving 9-11: The Deception That Changed the World [6]


Jeho rozhovor z r. 2017, kde říká, že svou knihu poslal s dopisem i papeži. Bollyn v tu dobu věřil, že Trump se bude snažit o prošetření 9/11 (které bylo prohlášeno za válečný akt, a nebylo proto šetřeno jako kriminální čin). Dnes už v to asi nevěří nikdo. Také zmiňuje příbuzenskou vazbu autora tzv. vyvracejících „debunk“ článků v Popular Mechanic na M. Chertoffa, který stál podle něj za likvidací důkazních materiálů.

Christopher Bollyn: The Man Who Solved 9/11 Investigative journalist, 9/11 researcher



V tomto článku, který nedávno vyšel, jsou zmíněna jména těch, kteří byli po selhání obrany USA povýšeni místo propuštěni, kolik se konalo toho dne „válečných her“, cvičení apod [7]. Tyto informace se dnes šíří pouze alternativou. V USA, v EU i u nás. A již i americká alternativa se v loňském roce dočkala nálepky „dezinformační prokremelské proputinovské weby“. Sociální sítě, přes které se zatím mohou informace v USA i u nás šířit, jsou v poslední době stále více sledovány a omezovány. Mnoho příspěvků je roboty ihned označeno za spam. V nedávném dílu vysílání pořadu Truth vs. NEW$ byla zmínka o tom, že Facebook zavedl nálepku Fake News Flag, ale lidé si takto označené příspěvky začali o to víc sdílet, takže toho nálepkování Facebook raději rychle zanechal.

Pro nálepkování nevhodné pravdy výrazem „konspirační teorie“ se rozhodla CIA již v roce 1967. Měla totiž dost velký problém – většina Američanů již nevěřila oficiální verzi Warrenovy komise o atentátu na J. F. Kennedyho. Memorandum, které obsahovalo instrukce, jak čelit kritikům závěrů Warrenovy komise, bylo plně odtajněno [8] v roce 1998. O tomto memorandu CIA se zmiňuje i prof. Lance deHaven-Smith v knize Conspiracy Theory in America (Discovering America) z r. 2014 [9]. Tyto praktiky se hodí dodnes. Nálepkování „fake news“, „dezinformace“ pokud jde o pravdu, která by ohrozila pravé zločince, pravé teroristy. Ale lidé nejsou hloupí. Cenzuru a překrucování pravdy v médiích si starší generace dobře pamatuje. Zažili jsme, jak moc se nám v médiích lhalo. Naivně jsme si mnozí mysleli, že ta doba skončila, ale je tu bohužel znovu.

Přetahování o mobil s analytičkou Evropských hodnot kvůli důkazní fotce


Po jedné akci Evropských hodnot jsem předala analytičce EH V. Vojtíškové, spoluautorce publikace “Medvěd v rouše beránčím”, text zmiňovaného CIA memoranda. S tím, aby si ho prostudovala a napsala o tom analýzu pro Evropské hodnoty. Nejdříve svolila, že si ji mohu s ním vyfotografovat, ale po chvíli si možná uvědomila, že to nebylo rozumné a tak se mi snažila vytrhnout mobil z ruky. Prý proto, abych fotku nějak nezneužila. Nevím, jaké zneužití si představovala, jestli by ji nějak ohrozil důkaz toho, že jí tento dokument byl předán.

O téma ovlivňování médií v Americe a Evropě tajnými službami USA zastánci „Evropských hodnot“ Vojtíšková, Janda ani Máca zájem nemají. Zajímá je asi jen Kreml, Putin a KGB / FSB. Těžko se od této štědře dotované neziskovky dočkáme reportáže o 50 milionech dolarů, které dostala americká armáda na ovlivňování sociálních sítí (sledování sociálních síti a šíření americké propagandy z falešných účtů pro obhajobu svých globálních záměrů a válečných operací).


Ředitel CIA přiznal, že USA ovlivňují volby a veřejné mínění v desítkách cizích zemí


Bývalý ředitel CIA Robert James Woolsey nedávno v rozhovoru pro televizi s Fox News přiznal, že se USA někdy snažily ovlivnit výsledek voleb v jiné zemi. Ale prý to dělají „jenom z velmi závažných důvodů… „v zájmu demokracie“ [10]. Reportáže o 50 milionech dolarů, které dostala americká armáda na ovlivňování sociálních sítí (sledování sociálních síti a šíření americké propagandy z falešných účtů pro obhajobu svých globálních záměrů a válečných operací) najdete zde.

Respekt (E. Tabery) vydal příručku do škol o dezinformacích. Studenti by ale potřebovali pro doplnění obrázku o dnešní době a světovém dění ještě další příručky o dezinformacích. Alternativní – aby byli informováni i o tom, co se z České televize a Respektu nedozví.

Ráda bych vytvořila příručku s tématem, které devět let studuji – teroristické útoky z 11. září a false-flag operace. Představuji si materiály přehledné, stručné, s mnoha fotografiemi, které většinou vydají za stovky slov. Doplněné web stránkami, a doporučenými dokumentární filmy, které by doplnily současný repertoár nabízený v rámci projektu Jeden svět na školách neziskovou organizací Člověk v tísni. A ČT do něj mohla zařadit jeden z odvysílaných dokumentů – seriál režiséra O. Stonea [11]. Je důležité trénovat kritické myšlení, seznámit se s rozličnými pohledy a názory na svět, náboženství, vzdělávání, média, sociální sítě, vědu, geopolitiku, novodobou historii. Důležitá pro naši i jejich budoucnost.

Dětem ve školách je předkládána jenom jedna strana názorů


Ať mladí diskutují, ať mohou události uvidět z různých úhlů pohledu. Ať si sami – a to i na základě dalšího vlastního zkoumání a uvažování – postupně tvoří názor. I na to, kdo a PROČ publikuje dezinformace a Fake News. A za čí peníze to dělá. Takové „alternativní příručky“ by Evropské hodoty, Člověk v tísni, nebo G. Soros nesponzorovali, a alternativa nemá miliardy, které jsou k dispozici vedení České televize. Ale zatím ještě máme svobodu slova. Ještě máme tu možnost.

Je vidět, a to nejen z nedávných událostí na Slovenku, že to nemusí dlouho vydržet Ozbrojené komando v redakci a domově šéfredaktora časopisu Zem a vek Tibora Rostase, vražda investigativního novináře Jána Kuciaka atd. V ČR pro změnu zahazování mailů s nevhodnými texty a z nevhodných zdrojů (redakcí alternativ) na freemailových službách Zdeňka Bakaly, soudy s vydavatelem “nevhodné literatury”. Tlak na větší cenzuru internetu.

Útok na Írán může nastat brzy [12]. A tím může začít (podle mnohých spíše pokračovat) válka světová. Ale svědectví W. Clarka, které je dnes opět velmi aktuální, pravděpodobně ani v současné situaci ČT neodvysílá. Ani dnes Petr Dvořák nevidí aktuální důvod? Dovoluji si závěrem ocitovat jeho slova: „Pro zařazení podobného příspěvku musí ve zpravodajství existovat aktuální důvod. Pokud se takový objeví, samozřejmě zmíníme širší názorové spektrum k dané problematice, ostatně jako vždy“. Budu ráda, pokud tento článek bude šířen. Varování před válkou zaznívá dnes z mnoha stran.

Pro AE News
Ing. Jana Karásková

Jiří Paroubek: Proboha, zastavte tu sebedestrukci

$
0
0
Poslanec Jaroslav Foldyna (ČSSD) na pietě za padlé vojáky
Jiří Paroubek
10.5.2018 VašeVěc
Největším hitem posledních dnů, kdy dobíhalo jednání o programu a struktuře budoucí koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD, nejsou programové otázky, či nějaké jiné pozitivní téma, ale Jaroslav Foldyna, který se odvážil k účasti na každoročně se opakující akci ruských Nočních vlků aneb, jak je označují česká pravicová média, „Putinových motorkářů“.

Je až neuvěřitelné vidět, jak někteří činitelé ČSSD, včetně poslanců – a tím nemám ani tak na mysli předsedu ČSSD Hamáčka, jemuž to plně přísluší – komentují zřejmě z nedostatku jiných politických témat, návštěvu J. Foldyny na akci ruských motorkářů a následný incident s českými odpůrci motorokářů. Nechápu, proč se tolik představitelů ČSSD cítilo povinováno vyjádřit k „činu“ Jaroslava Foldyny. Byl někde, kde se zúčastňoval každý rok.

Primárně zřejmě mířil nikoliv na setkání s ruskými motorkáři, ale na akci k uctění památky sovětských vojáků, kteří zemřeli na konci války při osvobozování Československa. Spíš by se novináři měli zeptat, proč zrovna na takovou akci dorazili tzv. aktivisté, tedy ti, kteří pořvávali na Rusy a nechovali se právě konstruktivně a důstojně, přiměřeně pietní akci, které se vlastně zúčastnili.
Jak já to vidím, tak většina zbývajícího a bývalého volebního elektorátu ČSSD je rusofilská. Představa, že reprezentanti jeho vlastní strany, jejímž je Foldyna místopředsedou, jej sami po výzvě rusožroutských medií vlastně ochotně profackují, a to před tváří celé české veřejnosti, určitě neprospěje sociální demokracii k obnově jejího voličského elektorátu.

Kromě toho, voliči nemají rádi rozhádané strany. Je jen škoda, že český tisk takovouto příležitost, která ukazuje hluboké názorové rozdělení ČSSD, dostal. Pokud se budou chyby tohoto typu opakovat a nebudou uzavřeny například rychlým setkáním Hamáčka s Foldynou a jejich společnou rozumnou reakcí, bude to jen další střípek do obrazu sociální demokracie, jako slábnoucí strany, kterou voliči příliš nezajímají.

Na podzim ovšem čekají stranu významné volby. Komunální a také doplňovací volby do třetiny senátu. Do té doby by strana neměla dělat zbytečné chyby a měla by se soustředit – pokud to vnitrostranické referendum odsouhlasí – na svou účast ve vládě. Při tom stále předpokládám, že ve vládě z pěti odborně velmi zdatných a morálně neprůstřelných ministrů za ČSSD, budou nejméně tři mediální hvězdy, které svým zářivým svitem zastíní A. Babiše a další představitele hnutí ANO ve vládě.

- - -
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live