Google a Amazon pomáhají autoritativním režimům blokovat zašifrované zprávy

May 11, 2018, 1:07 am

≫ Next: Prohlášení ANS k deklaraci přijaté na 5. Euro-africké ministerské konferenci o migraci a rozvoji v Marrákeši dne 2. 5. 2018

≪ Previous: Jiří Paroubek: Proboha, zastavte tu sebedestrukci

Will Morrow 11.5.2018 WSWS a E-republika

V uplynulém období se společnost Google a další technologičtí giganti plně zapojili do kampaně zaměřené na cenzuru internetu a na dohled ze strany amerických zpravodajských agentur.
Google a Amazon pomáhají autoritářským vládám na Blízkém východě s Washingtonem cenzurovat internet a zabraňovat používání šifrované komunikace jejich obyvatelstvem. Dne 1. května odhalili vývojáři aplikace zašifrovaných zpráv Signal, že Google a Amazon v průběhu předchozího měsíce podnikli kroky k tomu, aby společnost Signal už nemohla obcházet cenzuru v Egyptě, Ománu, Kataru a ve Spojených arabských emirátech.

Aktivisté, mládež, novináři, právníci a obhájci lidských práv už nebudou moci používat žádost o posílání zašifrovaných zpráv a tak se vyhnout státnímu dohledu. Všechny tyto postižené země jsou ovládány krvežíznivými a represivními režimy. Egypt je řízen vojenskou diktaturou generála Abdala Fatteh el-Sisiho, který se dostal k moci v roce 2004 podporou vojenského puče podporovaného USA. Vojenští pučisté tehdy svrhli demokraticky zvoleného předsedu muslimského bratrstva Mohameda Morsima a zabili více než 1600 jeho příznivců na ulicích Káhiry. Během pěti let vláda el-Sisi zaokrouhlila a uvěznila asi 60 000 oponentů a v politických procesech odsoudila asi tisíc aktivistů k smrti. Spojené arabské emiráty, Katar a Omán jsou řízeny despotickými monarchiemi.

Asi v prosinci 2016 tyto vlády pověřily poskytovatele internetových služeb, aby začaly blokovat veškerý provoz serverů společnosti Signal. V reakci na to Signal implementoval změnu svého softwarového kódu, známého jako přesměrování domény (domain fronting).Tím se webový provoz Signálu objevil u poskytovatelů služeb a cenzorů, jako kdyby byl směrován do webové domény Google (google.com). To umožnilo uživatelům i nadále používat službu zasílání zpráv tím, že pouze aktualizovali aplikaci na svých telefonech.

Někdy v polovině března roku 2018 však společnost Signal obdržela od společnosti Google 30 dní předem oznámení, že zavádí interní změny k zastavení přesměrování domény. Změny vstoupily v platnost 16. dubna. Vývojáři společnosti Signal oznámili, že se chystají přejít od Googlu k webové doméně prodejce Amazon na Blízkém východě (Souq.com), Amazon rychle poslal dopis koncem dubna a varoval, že bude okamžitě pozastaven signál, pokud se používají domény třetích stran bez jejich svolení. Dne 27. dubna Amazon změnil systémovou architekturu tak, aby zabránil přesměrování na svou doménu.

Aby služba mohla fungovat úspěšně, pak přesměrování musí jít na široce využívaný web. Pro zablokování signálu by vládní cenzoři museli dříve zablokovat provoz na Google či Amazon. Podle veřejného prohlášení společnosti Signal, změny společností Google a Amazonu znamenají, že neexistuje alternativa, která by zabránila vládní cenzuře.

Změna má důsledky mimo službu Signál. Postihuje i další aplikace zaměřené na to, aby se uživatelům umožnilo vyhnout se dozoru a cenzorům. Do této skupiny patří bezpečný a anonymní prohlížeč Tor, stejně jako prohlížeč Great Fire Free, který je speciálně navržen tak, aby se vyhnul internetovému firewallu čínské vlády. I tyto služby se spoléhaly na některé formy přesměrování.

Google vysvětluje své rozhodnutí ukončit možnost směrování domény v prohlášení aktivistům Verge. Přesměrování prý nikdy nebylo “podporovanou funkcí v Google”, ale tato možnost prý fungovala “až donedávna kvůli takto nastavenému softwaru.” Ale v roce 2014 generální ředitel společnosti Google Eric Schmidt hájil v listu New York Times opačný názor. Tehdy prohlásil, že podporuje taková opatření. V článku tvrdil, že “přesměrovací techniky - když jedna IP adresa vypadá jako jiná - jsou cestou vpřed... digitální cesta z Íránu do Norska může být maskovaná jako obyčejný hovor Skype... vedlejší škody z blokování veškeré dopravy jsou často příliš vysoké na to, aby to dané vlády zvládly.”

V uplynulém období se společnost Google a další technologičtí giganti plně integrovali do kampaně zaměřené na cenzuru internetu a na dohled ze strany amerických zpravodajských agentur. Podle změn zavedených v dubnu roku 2017 Google začal cenzurovat levicové, socialistické a protiválečné webové stránky, především World Socialist Web Site, odstraněním odkazů na tyto publikace ve výsledcích vyhledávačů.

Pod záštitou boje proti “falešným zprávám”, podporovaným Ruskem, společnost Google a Facebook najali tisíce obsahových cenzorů, které z velké části čerpaly ze zpravodajských agentur. Pak začaly tyto společnosti sledovat obsah, který je online, s pomocí rychle se rozšiřující sítě algoritmů umělé inteligence.

Není pochyb o tom, že koordinovaná rozhodnutí společností Google a Amazon mají obrovské důsledky pro zahraniční politiku ve Washingtonu. Tyto kroky byly provedeny v těsné konzultaci s ministerstvem zahraničí a CIA, aby pomohly utlačovat a cenzurovat obyvatele pod výše uvedenými vládami, které jsou věrnými spojenci USA. Změna také napomáhá snahám cenzury ruské vlády. Ta se pustila do akce v polovině dubna a poté, co společnost Google oznámila, že ukončí přesměrování na svou doménu. Ruská vláda úplně stejně zablokovala užití těchto domén pro službu Telegram a nařídila vypnutí služby bezpečného zasílání zpráv pomocí těchto aplikací.

Článek Google, Amazon assist in blocking encrypted communications vyšel na webu World Socialist Web Site. Překlad redakce.

Psali jsme k tématu

Související články:

↧

Prohlášení ANS k deklaraci přijaté na 5. Euro-africké ministerské konferenci o migraci a rozvoji v Marrákeši dne 2. 5. 2018

May 11, 2018, 1:59 am

≫ Next: Zeman jako bystrý chlapec v Andersenově pohádce

≪ Previous: Google a Amazon pomáhají autoritativním režimům blokovat zašifrované zprávy

Jaroslav Tichý a Vladimíra Vítová
11. 5. 2018
Dne 2. května 2018 se uskutečnila v Marrákeši 5. Euro-africká ministerská konference o migraci a rozvoji. Na její závěr byla přijata „Marrákešská politická deklarace“ a Marrákešský akční plán 2020. Tím, že byla za Českou republiku podepsána tato deklarace, je ohrožena další existence našeho státu, národa, jazyka, kultury. Stačí se podívat na detailnější zprávu o konferenci v Marakéši, která navazuje na námi již také podepsanou Agendu 2030, podle které má být do r. 2030 v Evropě 56 miliónů migrantů. Do ČR jich tedy legálně přijdou statisíce.

Evropská unie tuto agendu otevřeně organizuje a platí z našich daní, které odvádíme prostřednictvím státní kasy do EU (stejně jako další členské země). A za této situace se u nás ještě najdou lidé, kteří sní o "reformě" EU.

EU však velmi rychle ruší naše státní hranice, z nelegálních migrantů vyrábí za pomoci neziskovek legální migranty a bude je rozdělovat do jednotlivých evropských zemí, kde jim budeme vyplácet měsíčně více než dvojnásobek našich průměrných důchodů!

A volby - díky hlasům našich občanů - vyhrála strana, která tuto naši zkázu podporuje, ačkoliv veřejně tvrdí něco zcela opačného. Jako Aliance národních sil spatřujeme jediné řešení v urychleném odchodu z EU dle Lisabonské smlouvy, článku 5.

Co je obsahem Marrákešské deklarace:

• sice na jedné straně hovoří o prevenci a boji proti nelegální migraci a pašování lidí, avšak bez přijetí konkrétních závazků nebo opatření proti těmto jevům;

• na druhé straně však v naprosto převažující části dokumentu vyjadřuje další podporu masové migraci Afričanů do Evropy jako pozitivního jevu a zabývá se opatřeními na její legalizaci;

• popisuje migraci jako jev jako fenomén, který je pouze dobrý a příznivý a který přispívá k celosvětovému rozvoji a růstu

• podporuje migraci z Afriky do Evropy, neboť počet obyvatel Afriky roste, zatímco počet obyvatel Evropy klesá;

• vyjadřuje podporu dokumentu Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 (obsahující plán a společný závazek přemístit do uvedeného roku celkem 56 milionů migrantů do Evropy), který byl vypracován na půdě OSN v rámci Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR), přičemž na tento dokument má nyní navázat další dokument pod názvem Globální kompakt pro migraci, který je připravován rovněž tímto úřadem. Ten má být podepsán dokonce vedením EU, a to bez souhlasu členských zemí unie v září 2018 s právní závazností a vymahatelností pro jednotlivé členské země EU.

Jeho podstatou je nahrazování nelegální migrace přes hranice jednotlivých států legální migrací organizovanou a zajišťovanou neziskovými organizacemi bez možnosti zásahu vlád členských zemí EU.

Tuto deklaraci podepsali zástupci přítomných afrických zemí, jakož i členských zemí EU vč. ČR zastoupené ministrem vnitra v demisi Lubomírem Metnarem (ANO) s výjimkou Maďarska, které její podpis odmítlo. Maďarský ministr zahraničí Peter Szijjártó (FIDES) v této souvislosti dokument označil za „extrémně promigrační a odporující zájmům Maďarska i Evropy“.

Zástupcům dalších členských zemí EU zájmy jejich zemí a Evropy zřejmě na srdci neležely.

Těmto skutečnostem naprosto neodpovídá prohlášení odboru tisku a PR MV ČR, které informuje pouze o:

• nových závazcích afrických zemí v boji proti nelegální migraci a organizovanému převaděčství;

• podpoře ČR těchto nových aktivit zaměřených na boj proti nelegální migraci v souladu s její dlouhodobou politikou;

• podpoře aktivity na stabilizaci migrace v rámci Afriky a

• české účasti na financování migračních programů MV, která v letošním roce činí 305 mil. Kč (z toho 55 mil. Kč pro region Sahelu a 250 mil. Kč do Svěřeneckého fondu EU pro Afriku na pomoc Libyi při ochraně hranic, kde je ČR pátým největším přispěvatelem).

Z této deklarace, tak jako z předchozích dokumentů k této tématice je zřejmé, že:

- EU je přímým spoluorganizátorem migrace obyvatel třetích zemí do Evropy a ČR;

- EU nyní usiluje o legalizaci této podle platných zákonů dosud stále ještě ilegální migrace;

- hovořit o „boji proti nelegální migraci“ při současné snaze o její legalizaci je z hlediska je-jích dopadů pro Evropu a ČR zcela kontraproduktivní. Její legalizací (již v domovských ze-mích migrantů) a následnou organizací jejich převozu do Evropy tak odpadnou poslední překážky v obsazování Evropy migranty a celý plánovaný proces podle Agendy 2030 se tak jen zrychlí.

Aliance národních sil:

1/ vyjadřuje zásadní nesouhlas s uvedeným postupem, který je jednoznačně na úkor českých národních zájmů a obyvatel ČR;

2/ obrací se tímto na:

a/ poslance PS Parlamentu ČR s dotazy:

1. zda, kdo a kdy dal ministru vnitra v demisi p. Metnarovi (ANO) mandát k podpisu takového dokumentu;

2. jak chtějí poslanci (v případě jejich negativní odpovědi) celou záležitost řešit a jaká opatření učiní k zamezení recidivy podobných záležitostí;

b/ předsedu vlády v demisi p. A. Babiše, zda a kdy vláda projednala a odsouhlasila postup ministra vnitra v demisi p. Metnara před jeho odjezdem do Marrákeše;

c/ vedení ČSSD a KSČM s dotazem, zda i nadále hodlají za těchto okolností spolupracovat ve vládě s ANO či tuto vládu jakkoliv podporovat;

d/ na členy a příznivce hnutí ANO s dotazem, zda souhlasí s tímto postupem jejích vedoucích členů a co hodlají v případě jejich negativní odpovědi dále učinit. Je třeba si v této souvislosti jasně říci, že jejich hlasy odevzdané ve volbách v současnosti napomáhají likvidaci našeho státu, národa, jazyka, kultury a způsobu života.

3/ vyzývá občany ČR napříč českou politickou scénou, kterým není lhostejný jejich vlastní osud, osud jejich dětí, naší země a národa, aby se obrátili na prezidenta republiky pana Miloše Zemana s žádostí, aby zvážil vhodnost a dopady definitivního jmenování pana Andreje Babiše premiérem ČR z důvodu možného ovlivňování jeho rozhodování a postojů zvenčí s ohledem na jeho rozsáhlé podnikatelské aktivity a nedořešené osobní kauzy.

ZDE je informace MV ČR.

http://www.mvcr.cz/clanek/ministr-vnitra-se-v-marrakesi-zucastnil-konference-k-reseni-migrace.aspx

ZDE je informace z Maroka.

http://www.maroc.ma/en/news/time-has-come-africa-deal-migration-issue-spirit-full-solidarity-minister

Za povšimnutí stojí například tato slova, která zazněla při zahájení konference:

... migrant se stane ústředním hráčem v evropsko-africkém prostoru,.... otevírají se perspektivy pro dva kontinenty.... migrace bude stále narůstat bezpečným, řádným a pravidelným způsobem.... Evropsko-africký dialog o migraci umožňuje Evropanům a Afričanům účast na rovnoprávném postoji ve společném vymezení podmínek spolupráce... partnerství musí být založeno na mezikontinentální solidaritě..... migrace je pákou pro společenský rozvoj... bude zřízena africká observatoř pro podporu řízených migračních toků….

Za ANS:

Ing. Jaroslav Tichý
PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D. Praha 10.5. 2018

↧

Zeman jako bystrý chlapec v Andersenově pohádce

May 11, 2018, 2:19 am

≫ Next: Pokorný versus Kellner

≪ Previous: Prohlášení ANS k deklaraci přijaté na 5. Euro-africké ministerské konferenci o migraci a rozvoji v Marrákeši dne 2. 5. 2018

J. K. Novák
11. 5. 2018
Dámy Marvanová a Němcová chtějí odvolat prezidenta, který řekl, že se u nás Novičok A230 vyrobil. Zeman se zachoval jako bystrý chlapec v Andersenově pohádce "Císařovy nové šaty", který zvolal, že král je nahý. OPCW totiž nezná "mikrosyntézu"či "laboratorní přípravu", ale jen "výrobu" (production). Výroba je, podle konvence OPCW, zakázaná až na výjimky – mezi ně spadá i výroba pro ochranu proti toxickým chemikáliím a pro vojenské účely - ale ne ve vztahu k použití toxických chemikálií jako zbraní. "Vyrobit" si pár miligramů či gramů od každého ze čtyř novičoků uváděných v literatuře i na internetu pro potřeby detekce, identifikace a vývoj antidot je plně v souladu s konvenci OPCW a web Univerzity Obrany v Brně může klidně nabízet studium protichemické obrany zahrnující i problém novičoků.

Dámy tedy mluví hloupě nebo bláznivě. Jestli se Zeman staví proti tvrzením Mayové, tak to není nic velezrádného. Nemáme mezistátní smlouvy, podle kterých bychom museli úslužně odkývat každou pitomost státníků spřátelených zemí tak, jak bylo převážně zvykem v RVHP a Varšavské smlouvě. Samozřejmě – máme své slouhy; Emanuel Moravec, Zdeněk Fierlinger, další jména si dosaďte sami. V případě Skripal je velezrádná téměř polovina poddaných Jejího Veličenstva nevěřících ve vládní verzi, a to navzdory 450ti detektivům a policajtům + 180-200 vojákům, kteří pobíhali a ještě pobíhají městečkem Salisbury a předvádějí poslední modely uniforem a protichemických obleků a masek při hledání míst s chemickou látkou s utajeným složením a navzdory tomu, že paniku obyvatel městečka již třetí měsíc po celé Británii rozšiřují a znásobují media se svými výmysly „z dobře informovaných zdrojů“ a s fotografiemi vojáků v „atombordelech“.

Čelní představitelé Británie, Mayová A Johnson, obviňují Rusy z otravy Skripalových, ale – to jen zloděj křičí „chyťte zloděje!“. Podle listu Independent se Britové a Nigerijci stali pokusnými morčaty při 750ti tajných operacích pro studium účinků chemických a bakteriologických zbraní, výzkumníci z Porton Down byli účastni. Dokumentace o testování nervových plynů v Nigerii (pokud ještě existuje) není dostupná pro historické bádání. To ovšem neznamená, že by lidé z Porton Down otrávili Skripalovy.

Vývoj antidot a terapeutických postupů (včetně enzymoterapie) účinných při otravě novičoky probíhající po r. 2000 lze stopovat v odborné a patentové literatuře, otevřeně se o něm nemluví (jako mluvil prof. Matoušek před tuctem let) , předpokládá se, že ve vojenském výzkumném centru Edgewood (USA) novičoky vyrobili, i navzdory tomu, že přeběhlík z Ruska Vil Mirsayanov tam zaměstnání nevzal a dal přednost Rutgersově univerzitě. Laboratoře v DSTL v Porton Down a holandská TNO pravděpodobně rovněž syntetizovaly novičoky před delší dobou – viz zejména článek v holandském NRC Handelsblad (21.3.2018) a Toxikologická Příručka vydaná v Londýně 2009, 2015.

Skripalovy mohl tedy otrávit kdekdo, kdo uzavřel kontrakt s některou anglosaskou (GB, USA) rozvědkou nebo s jejím zprostředkovatelem; v okresní nemocnici v Salisbury diagnostikovali otravu a potvrdili vyšetřením enzymu cholinesterasy a v DSTL v 9 km vzdáleném Porton Down určili jed pomocí hmotové spektrometrie a počítačem provedené porovnáni dat z přístroje s „knihovnou“ dat pro všechny možné organické fluorofosfáty. „Knihovna“ obsahovala i data pro novičoky – ta pořídili iránští vědci ve spolupráci s OPCW a publikovali r. 2017. Odběr a transport vzorků z nemocnice do laboratoře DSTL trval možná srovnatelnou dobu jako určení typu jedu v laboratoři. V březnu bezprostředně poté probíhalo ostré protichemické cvičení v Salisbury „Opeeration Morlop“), to navázalo na předcházející britské vojenské protichemické cvičení „Toxic Dagger“ a koncem března následovalo vojenské protichemické cvičení „Toxic Lance“ jednotek USA-ČR-SR na Slovensku.

Zdroje: Parlamentní listy, OPCW Convention (Synopsis)

http://www.warfare.today/2018/03/10/british-army-assists-in-skripal-poisoning-case/

https://www.independent.co.uk/news/uk/politics/how-the-british-government-subjected-thousands-of-people-to-chemical-and-biological-warfare-trials-10376411.html

https://www.nrc.nl/nieuws/2018/03/21/unknown-newcomer-novichok-was-long-known-a1596490

Handbook of Toxicology of Chemical Warfare Agents, London 2009, 2015

Google , britský tisk obecně, odborné články autorů K. Kuča, P. Anzenbacher aj.

Pozn. red. Autor je vzděláním a praxí chemik a biochemik

↧

Pokorný versus Kellner

May 11, 2018, 2:32 am

≫ Next: P.C.Roberts: Slovo Ameriky je bezcenné

≪ Previous: Zeman jako bystrý chlapec v Andersenově pohádce

Erik Best
11. 5. 2018 EB
Protože nás právník Radek Pokorný žaluje za poškození dobrého jména, musíme si dávat pozor, jak píšeme o tendru na mýtné. Vezměte to prosím v potaz a čtěte mezi řádky. Podmínky tendru na mýtné stanovila vláda Bohuslava Sobotky. V prostředí byznysu i politiky se obecně má za to, že Pokorný měl na Sobotku značný vliv. Podle dopravního experta Václava Jirovského bylo rozhodnutí Sobotkovy vlády rozšířit výběr mýtného o dalších 850 – 3000 km nástrojem, díky kterému zůstala ve hře jediná technologie– ta satelitní.

Na začátku roku 2017 se ČSSD rozhádala s PPF, jejíž společnost CzechToll satelitní technologii nabízí. Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Rafaj, kterého Sobotka nominoval na druhé funkční období, poté začal rozhodovat ve prospěch Kapsche. Včera jeho úřad zrušil tendr, ve kterém zvítězil CzechToll. Ať se stane cokoliv, Kellner to přežije. To samé se nedá říct o Pokorném a Rafajovi. Těm jde o krk.

Pozn. red.: Doc. Ing. Václav Jirovský, CSc. není dopravní expert, ale odborník v oblasti elektroniky, který detekci pohybu vozidel prostřednictvím satelitů- jako efektivnější- prosazoval již na počátku a bez navázání na nějaké firmy.

↧

P.C.Roberts: Slovo Ameriky je bezcenné

May 11, 2018, 5:19 am

≫ Next: Lee Camp na Truthdig: Vím, kdo bude dalším terčem americké invaze!

≪ Previous: Pokorný versus Kellner

Paul Craig Roberts
11.5.2018 blogg autora
Můžeme už tedy definitivně dát sbohem naději, že by se Trumpovy sliby z jeho prezidentské kampaně o tom, že se USA stáhnou ze Sýrie, že znormalizují své vztahy s Ruskem a že zastaví vyvážení svých pracovních příležitostí za moře, mohly ještě kdy uskutečnit. Tím, že zneuctil slovo americké vlády a stáhl její podpis z iránské smlouvy o nešíření jaderných zbraní, to je smlouvy dříve podepsané Amerikou, Británií, Francií, Německem, Ruskem a Íránem, dal prezident Trump najevo, že jeho vláda spočívá pevně v rukou sionistických válečných štváčů.

Bylo to konečně už dlouho očividné. Stačilo pozorovat, jak se velvyslankyně USA v OSN Niki Haleyová plazí u nohou Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti (AIPAC), jak totéž u nohou izraelského premiéra Netanjahua činí americký ministr zahraničí Pompeo, či jaká záře zasvitla v tváři izraelského agenta a jinak též poradce prezidenta USA pro otázky národní bezpečnosti Johna Boltona, když viděl, že jeho agenda nastartovat konflikt s Íránem v prezidentově mysli nakonec přece jen převládla.

Hlavní evropští vazalové Washingtonu prohlásili, že oni na smlouvě i nadále trvají. Uvidíme, zda dokáží ustát jak americký tlak, tak i spousty peněz, které jim budou nabídnuty, aby svůj názor změnili.

Americký obrat přináší samozřejmě Rusku další problém. Může se spokojit s destabilizací Íránu snadněji než s trvající destabilizací Sýrie? Odváží se sebrat všechnu svou rozhodnost k obraně svého jižního křídla? Probudí se konečně a přestane svou nerozhodností přivolávat další nebezpečné situace?

Vybral a přeložil Lubomír Man

↧

Lee Camp na Truthdig: Vím, kdo bude dalším terčem americké invaze!

May 11, 2018, 5:44 am

≫ Next: Dva příběhy

≪ Previous: P.C.Roberts: Slovo Ameriky je bezcenné

Lee Camp a - kou -
11.5.2018 Truthdig aPrvníZprávy
Všechny války, na nichž se podílejí USA v posledních letech, mají jedno společné - v zemi, která se stala cílem invaze, se pokoušeli opustit dolar, napsal satirický autor a moderátor na RT America Lee Camp ve svém sloupku pro Truthdig.

„Na konci tohoto článku bude jasné, do jaké země USA příště vtrhnou a rozvalí ji. Nebo alespoň pochopíme, do jaké země se příště náš vojensko-zpravodajsko-průmyslový komplex pokusí provést invazi,“ slibil Lee Camp ve svém sloupku v Truthdig.

Snad každý chce vědět, proč Amerika dělá to, co dělá. Ne Američané, ale samotný stát - koneckonců, je obecně uznáváno, že by za činností takové struktury měl být nějaký smysl. Ale většina lidí si uvědomuje, že důvody a ospravedlnění, které jsou obvykle uváděny ve zprávách, jsou „naprostý nesmysl", tvrdí autor článku.

Teď všichni víme, že americká invaze do Iráku neměla nic společného se zbraněmi hromadného ničení a rozklad Libye nesledoval dosažení cíle „zastavit špatného člověka“. Pokud se někdo rozhodne i povrchně přezkoumat stávající plány diktátorů po celém světě, je zřejmé, že USA nejsou příliš znepokojeny, jsou-li to jsou zlí lidé, nebo ne, zda zabíjejí lidi nebo hezky skládají kamínky ve své zahradě. Ve skutečnosti, jak zdůrazňuje Lee Camp, Spojené státy poskytují vojenskou podporu 70% světových diktátorů.

Pokud však nevěříte oficiálně uvedeným důvodům, pak proč ve skutečnosti USA napadají jiné země? Samozřejmě je v sázce ropa a další cenné zdroje. Ale jak ukázaly všechny nedávné války, jichž se Washington účastnil, je tu ještě něco jiného.

Uvádí se, že krátce před válkou v Iráku, v říjnu 2000 Bagdád hovořil o odmítnutí dolaru, „nepřátelské měny“, a o přechodu na euro. Ano, jeden příklad ještě nic neříká, ale existují další. Jakmile Libye vyzvala arabské a africké země, aby nahradily dolar novým zlatým dinárem, USA zvedly a s pomocí NATO napadly Libyi.

„Pravděpodobně si teď myslíte: „Ale Lee, ta teorie je absurdní. Jestli cílem těchto invazí byly skutečně finance, tak by, při přijetí pomoci od NATO a Spojených států, libyjští rebelové spustili nový bankovní systém po svržení Kaddáfího,“ uvedl autor. A tak ji představili a dokonce ani nečekali až do konce války, ani nedokázali zformovat vládu, ale udělali si čas a vytvořili vlastní centrální banku.

Bývalý velitel sil NATO generál Wesley Clark řekl již v roce 2002 v Pentagonu, že se USA chystají „vypořádat se sedmi zeměmi v průběhu příštích pěti let“, které začínaly Irákem, pak Sýrií a Libyí, Somálskem, Súdánem, a konečně Íránem. A mnohé z toho se skutečně stalo, upozornil Lee Camp. Seznam se dokonce obohatil o nové země - například Jemen, „z větší části jen proto, aby to potěšilo Saúdskou Arábii".

Vox: Trump vytvořil další krizi na Středním východě!

„Zdá se, že naše vláda/média jsou znepokojeny osudem pouze syrských dětí (to dává důvody pro změnu režimu). A absolutně kašlem na děti v Jemenu, Iráku, Afghánistánu, Palestině, Severní Koreji, Somálsku, Flintu (v Michiganu), v Baltimore, na děti původních Američanů, Portorikánců, Na'vi ... Počkejte, zdá se, že to už je z filmu „Avatar“. Nebylo to skutečné? Moje vzpomínky a filmy ve 3D se již začínají zamotávat," ironizuje autor.

Obecně platí, že podstata je jasná: je to všechno o penězích. A Sýrie, která provedla převod státních plateb v roce 2006 z dolaru na euro, také zapadá do tohoto trendu. Nebo Pákistán, který byl v lednu odhodlán opustit dolar v obchodních vztazích s Čínou. Ve stejný den Spojené státy zařadily zemi ke státům, kde je porušována svoboda náboženství. Je to svoboda posvátné víry Washingtonu v hotovost, poznamenal satirik.

A tady zůstává hlavní otázka: kdo je další? Perspektivním kandidátem vypadá Írán, který minulý týden schválil přechod z dolaru na euro v mezinárodních transakcích. Tento týden se americký vojensko-průmyslový komplex, mainstreamová média a Izrael shromáždili a chystají se prohlásit, že Írán lže o jaderném vývoji.

Jediná příjemná věc ve všech je, jak předvídatelná je americká státní mašinérie. Nyní začnou vlivná média aktivně vypouštět zprávy o tom, jak Teherán působí coby „sponzor terorismu" a pracuje na vytvoření jaderných zbraní. Někteří již posunuli Írán na vedoucí pozici v seznamu zemí podporujících teroristy. Pravda, tento seznam neobsahuje stát, který vytvořil zbraň, což výrazně posílilo bojovou schopnost IS, stát, který denně shazuje stovky bomb na Středním východě. Samozřejmě je řeč o Spojených státech. Jejich bomby nic hrozného nedělají, jsou to samozřejmě „bomby štěstí".

Camp v závěru nabádá své čtenáře, aby nepodléhali lžím hlavních amerických médií, které se snaží vytvořit podporu veřejného mínění pro novou válku s Íránem, v níž zemřou nevinní lidé.

„V této hře jsme jen pěšáci. Ale poslední věc, kterou vládnoucí elita chce, je, aby pěšáci kladli otázky ohledně oficiální pozice," ukončil Lee Camp.

- - -

↧

Dva příběhy

May 11, 2018, 6:07 am

≫ Next: Péče USA o mediální gramotnost

≪ Previous: Lee Camp na Truthdig: Vím, kdo bude dalším terčem americké invaze!

Patrick Ungermann
11. 5. 2018
V nelehké době, kdy by pro nás, kteří s jistou pravidelností sledujeme televizi a pročítáme deníky, nemělo být těžké představit si možné válečné útrapy, jsem si připomenul dva příběhy, které se odehrály na ukrajinské Volyni za účasti mých předků v čase válečného napětí. Vlastenecké nadšení a neohroženost zůstaly jaksi samozřejmě při tom, o čem se chystám vyprávět. Jako by tvořily pevný rám výmluvného a ne vždy líbivého obrazu lidských nálad a skutků.

Chci přispět do odvěkých rozprav o vzájemných vztazích mužů a žen hluboce procítěným svědectvím o síle a slabosti. Pokračuje květen, měsíc konce druhé světové války. Těm, kteří ji přežili, musím poděkovat nejen za Československo. Kdyby nepřežili, nenarodil bych se a nikdy bych nebyl kouskem živého Československa.

O mužské prchlivosti, kterou vyléčila láska
Armádní generál Ludvík Svoboda přijel do Lvovské oblasti rozšířit sbor českých dobrovolníků, kteří by pomohli vypudit nepřítele z vlasti od východu. Mezi krajany se šířilo a rostlo jásavé vlastenectví. Všude, kam generál zavítal, docházelo ke shromážděním lidu. Do Prvního československého armádního sboru se hlásili muži i ženy, staří si upisovali roky, mladí si přidávali léta, aby jim byla dána zbraň a výcvik a bylo jim umožněno odpochodovat na Slovensko, kde spolu na život a na smrt zápasili o životní prostor slovenští partyzáni a Němci. V českých vesnicích na ukrajinské Volyni se zpívaly husitské a sokolské písně, které pomáhaly mužům se smíšenými pocity a s těžkým srdcem hospodářů, opouštějících své rodiny, odejít do kasáren ve městě Luck. Tady Sbor zesílil o 12 000 Voyňáků.

Byl pozdní večer, stáda podřimovala v chlévech, svítilo se v předsíních a ze zahrad unikaly vůně dusného soumraku květin. V sadech bylo o něco volněji, zatímco obilné lány domalovával poslední červánek. Mladík, který před okamžikem vysedával na prahu, vyšel na hliněnou cestu mezi zahrady. Byl by mířil až do polí nebýt toho, že spatřil v sadu svoji vytouženou dívku, jak stojí na krok blízko k jednomu muži. Pak se obě siluety objaly, ba ženský obrys zavzlykal, což bylo v tichu prosyceném hvězdami velice zřetelně slyšet. Mladík dlouho nepostál. Ráznou, nazlobenou chůzí zapadl do domu, kde se do rána svítilo, shánělo se jídlo, šatstvo a peníze. Za kuropění zaklapla za ním a za kamarády vrátka. Muži se šli hlásit k vojsku. Tři z nich si vyzpěvovali, čtvrtý zarytě mlčel do kvákotu žab a do větru v alejích. Cítil se pokořený nevěrnou snoubenkou, kvůli které byl ještě nedávno rozhodnut zůstat a neválčit. Teď neváhal. Stačilo si připomenout objímající se siluety, aby se rozhodl zemřít. Zocelil se výcvikem a brzkými střety s nepřítelem. Všude se hlásil do první linie, všude unikal smrti. Sklidil mnohá vyznamenání za chrabrost a za hrdinství. Všechna je přijal bez účasti, s ledově bledou lící. Válka skončila. Přežil a vracel se domů. Jen domů, ne k sousedům, ne do světničky své bývalé milé. Co mohla dělat? Sebrala své ponížení a šla za ním. Vyháněl ji, křičel a ona klečela u prahu, plakala. Oba se chvíli rmoutili, než se vysvětlilo, o co šlo tehdy večer v zahradách. Dívka se velmi trápila, že i jí zatouží chlapec odejít do války. Žalem ji bolela hlava, slzami pálily oči a její bratr ji objal, aby se vyplakala na lidském rameni. Zamilovaný mladík bratra ve tmě nepoznal, ale hvězda nakonec šťastné, naplněné lásky nedovolila zlomenému srdci zemřít.

O ženské slabosti a o síle odpuštění

Za války ne všechny ženy neochvějně čekaly na své muže. Nejčestnější z těch, které čekat nevydržely, propadly beznaději na základě poplašných zpráv, že ten či onen navrátilec viděl jejich drahé umírat tam a tam. Takové zarmoucené hospodyně se ve snaze uvést do domu mužskou ruku znovu a třeba bez lásky vdávaly. Jiné, prostopášnější, si užily s neodvedenými hospodáři a mimochodem narozené děti přijaly do kruhu svých manželských dětí ve víře, že muž tak jako tak nepřežil.

Po válce se se svobodnými vraceli ženatí. Děti, které si otce téměř nepamatovaly a teď by jim měly padnout do náručí, anebo ženy, které se již rozloučily s nadějí na návrat svých mužů, tiše až zaraženě postávaly u stolů, zatímco otcové rodin vcházeli do dveří. Jeden z nich stál v předsíni dobrých deset minut, děti se jedno po druhém odlepovaly od máminy sukně, aby si sáhly na tatínkovu uniformu a nechaly si pohladit vlásky. A žena jenom klopila zraky, nic neříkala, ani nevstala ze židle. Konečně se chtěl i její nejmladší, sotva dvouletý, synek rozběhnout k tátovi. Matka jej zadržela a schovávala za zády. „Nech ho jít ke mně,“ řekl jí muž, „on za tvou slabost nemůže. Zplodila jsi ho v mém domě, tak mu nebraň patřit do naší rodiny.“

Žijeme v nelehké době a téměř nejsme připraveni čelit namáhavým zítřkům. Mnohdy zaměstnáváme svou nenechavou mysl sobectvím, které rozmělňuje síly, a často živíme vypočítavou neochotu klamnými zárukami, že nejsme na zvládnutí své budoucnosti sami. Trochu zapomínáme, že naše východiska a naděje jsou právě takové, jací jsme my, jejich nositelé.

↧

Péče USA o mediální gramotnost

May 11, 2018, 6:16 am

≫ Next: Opětovné jmenování Medveděva: Nevypadá to dobře

≪ Previous: Dva příběhy

Dmitrij Bulgaru
11. 5. 2018 russian
Spojené státy vyčlenily 15 milionů dolarů na to, aby vyvinuly "nezávislá" média ve Střední Asii, kde podle Američanů mají ruské mediální zdroje obrovský vliv na veřejné mínění. Je to uvedeno ve smlouvě Agentury pro mezinárodní rozvoj USA, s níž se seznámila RT. Současně dokument uvádí, že Washington nemá v úmyslu přímo bojovat proti ruským médiím. Místo toho bude ministerstvo zahraničí USA podporovat místní novináře a zvyšovat "mediální gramotnost" obyvatelstva, aby "lépe chápalo úlohu informací v demokratickém systému".

Agentura pro mezinárodní rozvoj USA (USAID) v květnu zveřejnila smlouvu o podpoře "nezávislých" médií ve Střední Asii. Jedním z hlavních cílů iniciativy je snížit vliv ruských médií v regionu.

Podle autorů dokumentu zůstává dostupnost a možnost vzniku kvalitního, společensky relevantního obsahu ve Střední Asii, zejména v Kazachstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu, na nízké úrovni. Současně je zachována značná převaha zpravodajských a zábavných pořadů vysílaných z Ruska, které "hrají klíčovou roli při formování veřejného mínění v daném regionu".

"Pro nezávislá místní média je obtížné konkurovat se štědře financovaným obsahem, poskytovaným ruskými kanály, které jsou v regionu široce dostupné. Soukromé a nezávislé mediální společnosti se zabývají produkcí zpravodajských materiálů, ale zřídkakdy mají přímý přístup k oficiálním informacím a často se odkazují na státem financovaná média jako jediný zdroj", píše se v dokumentu.

Ve smlouvě se zároveň uvádí, že dodavatelé nemají přímo oponovat ruskému vlivu, ale působit zprostředkovaně.

"Vzhledem k vysoké vnímavosti v souvislosti s ruským vlivem v zemích Střední Asie nebude tato činnost zaměřena na přímý boj proti tomuto vlivu, ale na rozvíjení schopnosti občanů Střední Asie projevovat správnou volbu při spotřebě informací, šířených médii, zvyšování mediální gramotnosti a zapojení občanů a také zlepšení místními médii produkovaného obsahu", zdůrazňují autoři dokumentu.

Zároveň dokument tvrdí, že ruské televizní kanály zůstávají v Kazachstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu hlavním zdrojem informací, což spolu se slabým pokrytím mezinárodních témat místními kanály vede k "nesprávnému chápání světových událostí" obyvateli regionu. To zase jakoby "umožňuje autoritářským režimům udržet kontrolu nad sdělovanými informacemi a formovat veřejné mínění, brání provedení demokratických reforem a také podkopává takové univerzální hodnoty, jakými jsou svoboda projevu, svoboda médií a transparentnost".

Nástroje vlivu

Předpokládá se, že činnosti v rámci smlouvy budou prováděny třemi směry. Prvním je technická a organizační podpora mediálních společností a novinářů, zvyšování jejich profesionality a řešení problému finanční životaschopnosti a soběstačnosti.

Druhým směrem je posouvání "informační gramotnosti" obyvatelstva, vysvětlení "role médií v demokratické společnosti", výchova "ke kritickému myšlení", aby rozlišovalo "manipulaci informací", a také zapojení lidí do produkce zpravodajského obsahu.

"Podpora může zahrnovat inovační program informační gramotnosti, jehož cílem je poskytnout veřejnosti nástroje pro získání aktivního občanského postoje, aby lépe porozuměla úloze informací v demokratickém systému a vyvíjela tlak na vládu s tím, aby její práce byla transparentnější a zodpovědnější", je uvedeno v dokumentu.

Třetím směrem je činnost, zaměřená na změnu legislativy v oblasti médií, která umožní "kvalitu práce médií zlepšit".

Pro tyto účely bylo vyčleněno celkem 15 milionů dolarů.

Expert Dmitrij Verchoturov učinil předpoklad, jaké cíle mohou USA sledovat.

"Cíl USA je jednoduchý a jasný: změna režimů a změna politické orientace všech zemí ve Střední Asii. Takový projekt je nesmyslné spouštět kvůli některým trivialitám. Sázky jsou vážné", zdůraznil expert.

Podle Verchoturova se Spojené státy pokoušejí upevnit se v regionu kvůli strategické výhodě vůči Číně a Rusku.

"Jde o velkou vojensko-politickou strategii USA. V souvislosti s velkou strategií se Američané potřebují upevnit ve Střední Asii, protože v tom případě získají strategickou výhodu - a to jak vůči Rusku, tak i vůči Číně. K tomu, aby se tam upevnil, musí si Washington zajistit ideologické předmostí - zajistit si příznivce. Celkově lze říci, že to jsou první informační salvy velké světové války", poznamenal expert.

Spotřebitelský přístup ke spolupráci

Připomeňme si, že již dříve Pentagon uváděl problémy, které údajně vytváří vliv Ruska ve Střední Asii. S daným prohlášením vystoupil v únoru letošního roku velitel Ústředního velitelství Ozbrojených sil USA generál Joseph Votel.

"Rusko si udržuje významný vliv ve Střední Asii, kde se země, které byly součástí bývalého Sovětského svazu, stále spoléhají v různé míře na Rusko z hlediska ekonomických potřeb a zajištění bezpečnosti. To nám vytváří problémy, protože úsilí, které Rusko vyvíjí, může omezit možnosti spolupráce a poskytnout Moskvě další páky vlivu", uvedl Votel na slyšení ve výboru Sněmovny reprezentantů pro záležitosti ozbrojených sil.

Ministerstvo zahraničí RF reagovalo na prohlášení hlavy Ústředního velitelství Ozbrojených sil USA a poznamenalo, že "Američané přistupují ke spolupráci se středoasijskými zeměmi spotřebitelsky a snaží se získat přístup k surovinám, logistice, tranzitním koridorům a také ke kontrole citlivého bezpečnostního sektoru".

"Respektujeme právo našich středoasijských přátel na volbu svých partnerů, ale jsme proti tomu, aby nás jeden z těchto partnerů postavil proti sobě", uvedlo ministerstvo zahraničí RF.

↧

Opětovné jmenování Medveděva: Nevypadá to dobře

May 11, 2018, 8:17 am

≫ Next: Osmičkový rok: Politický vývoj na jaře 1968

≪ Previous: Péče USA o mediální gramotnost

Premiér Dmitrij Medveděv a prezident Vladimir Putin

The Saker
11.5.2018 blogg autora
Jen krátká poznámka (protože jsem v této souvislosti zaplaven e-maily): není možné, abych pozitivně komentoval fakt, že Putin opětovně jmenoval Medveděva premiérem. Osobně jsem hořce rozčarován a stejně tak mnoho jiných. Jeden komentář na chatu YouTube byl pregnantní a přesný: „Путин кинул народ – мы не за Медведева голосовали“, či „Putin zradil národ – pro Medveděva jsme nehlasovali“. Obávám se, že to bude široce sdílený názor.

Pro tento vývoj existuje řada vysvětlení, včetně toho, že Medveděv je efektivní manažer, že byl oslaben korupčními skandály v Dagestánu, že nová doktrína cíleného řízení ruské vlády činí osobnosti méně důležitými, atd.

Upřímně, nebaštím ani jedno z nich. Zaprvé a především, opětovné jmenování Medveděva je obrovsky důležitým symbolickým aktem, říkajícím následující: nebude žádná očista od atlantických integracionalistů a týpků MMF/WTO/SB, páté kolony v Kremlu, a že (velmi neoblíbený) „ekonomický blok“ ruské vlády zůstane u moci. Vlastně toto opětovné jmenování pouze přilije oleje do ohně zvěstí, že Putin/Rusko v Sýrii a na Donbasu „stáhnou ocas“ a že vnitřní ekonomický kurz nadále zůstane tím, co je známo pod jemným označením „liberalismus“. Ďábel je vždy v detailech, ale musím říct, že vidět opětovné jmenování Medveděva je, přinejmenším, PR katastrofou. Pokud Putin takto začíná své funkční období, děsí mne pomyšlení, co může přijít dále (Kudrin? Čubajs?)...

V tento okamžik neříkám, že se tak stane. Ale všichni jsme si vědomi alarmujících zvěstí kolujících po internetu o této věci, takže říkám, že to opětovné jmenování tyto zvěsti pouze posílí. Takovéto zvěsti jsou, věřím, velmi nebezpečné, neboť si myslím, že jednou z nejefektivnějších technik používaných Putinovými nepřáteli je nekritizovat ho přímo, ale obviňovat ho ze slabosti a nerozhodnosti. Pamatujete, jak ho někteří pseudo vlastenci obviňovali z „odzbrojení Sýrie“, když Rusové zastavili plánovaný americký útok a odstranili (zcela bezcenné) chemické braně, které Sýrie měla? Nebo kolikrát nám bylo řečeno, že Rusko „zaprodá“ Donbas? Nebo jak Rusko „umožňovalo“ Izraeli bombardovat Sýrii (zde je má odpověď na tuto tezi: https://www.unz.com/tsaker/why-is-putin-allowing-israel-to-bomb-syria/). Taktika používaná proti Putinovi je jednoduchá: neútočit na něj kvůli tomu, že je vlastenec, ale útočit na něj kvůli tomu, že není dostatečný vlastenec. Tyto zvěsti jsou obzvláště účinné v demoralizování těch, kteří Putina a jeho snahy proti atlantickým integracionalistům podporují. A konečně tyto zvěsti oslabují Putinovu podporu v řadách jeho stoupenců.

Ale tímto opětovným jmenováním Medveděva dal Putin těmto zvěstem důvěryhodnost. Je možné, že neměl na výběr? Jedna věc je jistá: nemůže si nebýt vědom faktu, že Medveděv je neoblíbený a že většina Rusů doufala, že uvidí novou tvář. Přesto Putin nálady veřejnosti ignoroval. To je, dle mého, velmi zneklidňujícím znamením.

Nicméně navrhuji počkat si pár dní na to, kdo budou noví ministři. Pokud budou, jak tvrdí některé zvěsti, zbaveni funkcí Šojgu a Rogozin – pak to stávající paniku jen ještě více rozdmýchá. Co se týká jmenování Mutka náměstkem ministra pro výstavbu, zní to jako špatný vtip.

Osobně nechci činit jakékoliv předpovědi (nejsem prorok), ale musím připustit, že právě teď vypadají věci dosti ponuře.

Příštích 24 hodin (článek vyšel 7.5., doteď se nic nevyjasnilo, poznámka editora) věci ohledně toho, co se skutečně děje, do určité míry vyjasní.

Ale jo, pro mne vypadají věci dosti ponuře.

Medvedev re-nomination: this does not look good vyšel 7. května 2018 na thesaker.is. Překlad v ceně 233 Kč Zvědavec.

↧

Osmičkový rok: Politický vývoj na jaře 1968

May 11, 2018, 8:32 am

≫ Next: Marxův odkaz a konec biedermeieru

≪ Previous: Opětovné jmenování Medveděva: Nevypadá to dobře

Prezident L. Svoboda a šéf KSČ A. Dubček

Oldřich Tůma
11.5.2018 Literárky
Po lednovém zasedání ÚV KSČ Antonín Novotný zůstal prezidentem republiky, ale musel opustit nejdůležitější mocenskou pozici – ve funkci prvního tajemníka ÚV jej nahradil Alexander Dubček. Součástí řešení byla jakási nepsaná dohoda o příměří mezi soupeřícími tábory a také závazek, že veřejnost nebude o rozporech ve vedení strany informována. Polednové příměří se ukázalo být velmi vratké a do pokračujícího konfliktu už byla veřejnost vtažena naplno.

Novotný se s porážkou nesmířil a na několika veřejných vystoupeních, kritizoval ekonomickou reformu a pokoušel se proti ní agitovat dělníky. Otevřeněji promluvili i lidé z druhého tábora, např. pozdější předseda parlamentu Josef Smrkovský či architekt ekonomické reformy a od jara 1968 místopředseda vlády Ota Šik. Ve svých vyjádřeních pro média na přelomu ledna a února mluvili dosti zřetelně o nutnosti dalších změn, včetně změn personálních. Nejdůležitější roli pro zintenzívnění veřejné polemiky a obecnou politizaci situace však mělo rozhodnutí zastavit fungování cenzury, které na přelomu února a března prosadili proreformní členové vedení strany.

Vycházeli z předpokladu, zcela správného, jak se brzy ukázalo, že média zbavená cenzury zaujmou kritický postoj vůči Novotnému a vyváží tak vliv, který Novotného tábor stále měl v silových složkách státní moci. Zároveň se domnívali, že po dvaceti letech, kdy režim média pevně kontroloval a kdy naprostá většina novinářů byla členy KSČ, budou média i bez cenzury působit v intencích vedení strany. Stejným způsobem reformisté hleděli i na veřejnost. Byli přesvědčeni, že československá společnost je až na výjimky většinově oddána socialismu a že i když očekává a požaduje racionalizaci a humanizaci celého sytému, není potřeba se obávat zásadních konfliktů. Oba předpoklady se ukázaly být mylné. Média zbavená cenzury a dirigování se během několika dní stala samostatným hráčem a na několik měsíců na jaře a v létě 1968 do jisté míry i hegemonem politického vývoje, jemuž se naopak vedení strany muselo přizpůsobovat.

Díky shodě okolností obdržela média pro svou kritiku Novotného hned na počátku svého svobodného působení mimořádně brizantní munici: tzv. aféru generála Šejny. Jan Šejna byl původně bezvýznamný důstojník, který si díky schopnostem intrikána a díky osobnímu vztahu k Antonínu Novotnému a jeho rodině zajistil v armádě raketovou kariéru. Vedle významné funkce na ministerstvu národní obrany byl i členem ÚV a poslancem Národního shromáždění. Vedl nákladný život, pro který si opatřoval prostředky i machinacemi s armádním majetkem. Když byli v únoru 1968 zatčeni někteří jeho spolupracovníci – či spíše spolupachatelé – a prokuratura požádala předsednictvo parlamentu, aby byl zbaven poslanecké imunity, uprchl Šejna z republiky. S sebou vzal fotografie velkého množství nejtajnějších dokumentů generálního štábu československé armády. Přes Maďarsko a Jugoslávii se dostal do Itálie, odkud jej CIA přepravila do USA. Šejna byl jedním z nejvýznamnějších vojenských defektorů, kteří kdy ze sovětského bloku přeběhli na Západ, a informace a dokumenty, které Američanům poskytl, byly mimořádně závažné. Na konci února mohli čtenáři novin s úžasem a překvapením číst články s palcovými titulky o jeho útěku. Samotný jazyk zpráv byl zarážející a signalizoval, že se opravdu něco mění: výrazy jako aféra či skandál bývaly dříve v československých médiích rezervovány pro referování o situaci na imperialistickém Západě nebo v buržoazní první republice. Nyní ale začala média nemilosrdně tepat domácí nešvary a Šejnova aféra k tomu byla jako stvořená. Vysoký funkcionář, intrikán, osobní přítel Novotného a zároveň zloděj a dezertér v jedné osobě – Šejna ideálně ztělesňoval degeneraci, zkorumpovanost a neschopnost režimu.

Každodenní příval nových šokujících informací se rychle obrátil v přímou kritiku Novotného a v požadavek jeho odchodu z veřejného života. Média ale každým dnem bořila další a další tabu a začala se věnovat tématům před pár dny ještě zcela nemyslitelným: neefektivnost centrálně řízeného hospodářství, omezování kultury a umění, ale stále více a otevřeněji i zločinům režimu z prvních let jeho existence a jejich obětem. Kritika se samozřejmě neomezila jen na prezidenta Novotného, ale byla zaměřena na celou řadu dalších funkcionářů. V březnu a dubnu si vynutila sérii odchodů z různých funkcí a měla za následek i několik případů sebevražd. Zločiny, jež režim spáchal, ještě nebyly tak staré a špatné svědomí i obavy z případné odpovědnosti byly naopak silné. V Praze a pak i dalších místech byly organizovány mítinky, jichž se účastnily tisíce především mladých lidí. Politici, umělci či další osobnosti veřejného života na nich otevřeně odpovídali na otázky z publika, jež reagovalo bouřlivým aplausem, ale také projevy nesouhlasu. Atmosféra byla diametrálně odlišná od nudných povinných schůzí nedávné minulosti. Mítinky přenášel v přímém přenosu rozhlas a tyto relace elektrizovaly veřejnost. Československem se valila vlna zájmu o politiku, aktivity, docházelo k mobilizaci veřejnosti.

Dne 21. března konečně rezignoval na funkci prezidenta Novotný, 30. března zvolilo Národní shromáždění novým prezidentem Ludvíka Svobodu. Jako člověk, který se v obou světových válkách účastnil boje za zřízení a obnovení Československa, i jako člověk, který se na počátku padesátých let stal obětí režimní perzekuce, se generál Svoboda těšil úctě a podpoře veřejnosti, která v něm – trochu naivně – spatřovala osobnost, jež by mohla obnovit prestiž prezidentského úřadu. Na počátku dubna se sešlo další plénum ÚV KSČ. Ve stranických i státních funkcích byly provedeny další personální změny, novým předsedou vlády se stal Oldřich Černík, předsedou parlamentu Josef Smrkovský. Oba za sebou měli minulost dlouholetých komunistických funkcionářů se všemi zvraty, které taková kariéra v komunistickém režimu mohla přinést, nyní však patřili ke stoupencům reforem. Ve vedení strany i ve vysokých pozicích ve státním aparátu ale zároveň zůstávala celá řada lidí, kteří si reformy nepřáli a obávali se další liberalizace. Na jaře ale ještě zdaleka ve vedení strany nebyly vyhraněné tábory stoupenců a protivníků reforem. V kontextu sporů o nejrůznější otázky se vytvářela a měnila nejrůznější personální propojení a seskupení. V záznamech jednání vedení strany zjistíme, že i z úst politiků, kteří později oponovali sovětskému vměšování a obhajovali reformy – třeba z úst Josefa Smrkovského – padaly ostré výroky a varování před příliš rychlým a spontánním vývojem, dokonce i úvahy o případné nutnosti použít proti nepřátelům socialismu tanky a zbraně Lidových milicí. Úvahy o možnosti politického pluralismu (jakou například otiskl v prvním čísle obnoveného týdeníku Svazu spisovatelů Literární listy Václav Havel) iritovaly a ke slovům o razantních opatřeních vedly i proreformní členy vedení KSČ. Zda by k nim opravdu přikročili, nevíme. Vývoj v Československu se totiž stále více a zřetelněji ocital v hrozivém stínu nepřízně, vměšování a hrozeb ze zahraničí. Tento rostoucí tlak ze sousedních komunistických zemí a především ze Sovětského svazu vytvářel velmi oprávněný pocit ohrožení, národní jednoty, nezbytnosti nekomplikovat prozatím reformátorům ve vedení KSČ v jejich obtížných jednáních se spojenci situaci.

S postupujícím jarem do jisté míry konsolidovaly své pozice ve straně síly, jež se dalšího vývoje obávaly a hodnotily situaci víceméně stejně jako kritici ze zemí sovětského bloku. Čím dále jasnější a ostřejší výroky ze SSSR, Polska či NDR jim dodávaly odvahu a pomohly jim překonat hlubokou defenzívu, v níž se ocitly po mohutné mobilizaci veřejného mínění od počátku března. Tyto síly stále disponovaly důležitými pozicemi v centrálních, krajských, okresních i místních orgánech KSČ. Na květnovém zasedání ÚV se jim podařilo vnutit do usnesení tezi o dvojím nebezpečí a nutnosti boje nejen proti „konzervativcům“, ale také a možná především proti nebezpečí zprava. Zároveň vedení strany rozhodlo o konání mimořádného 14. sjezdu KSČ: měl začít 9. září. Myšlenku mimořádného sjezdu podpořila i Moskva a souhlasily s ní všechny skupiny ve vedení strany. Jak ovšem ukázaly volby delegátů, které probíhaly na okresních a krajských konferencích během léta, sjezd by výrazným způsobem změnil rozložení sil ve vedení KSČ. Zdeněk Mlynář, jeden z vedoucích teoretiků a politických stratégů reformy, soudil, že zhruba 80 % vybraných delegátů bylo stoupenci Dubčekova křídla, tj. stoupenci sice umírněných a opatrných, ale přece důsledných reforem. 10 % patřilo k radikálům, jejichž vize už sice nikoli verbálně, ale de facto opouštěly půdu existence komunistického systému, a pouhých 10 % odpůrcům reforem a příznivcům kurzu požadovaného Moskvou (někteří z nich – například nejvýznamnější agent Moskvy ve vedení KSČ, tajemník ÚV Alois Indra – byli nakonec zvoleni na Slovensku, kde byla politická situace o dost jiná – ve svých domovských okresech by zkrátka neprošli).

Na rozdíl od sjezdu, jehož konání mělo být takto uspíšeno, byly odloženy volby do zastupitelských orgánů. Ty měly původně proběhnout právě v roce 1968. Argument, že volby nemohou proběhnout v obvyklém stylu frašky s jednotnou kandidátkou a že je tedy na jejich přípravu třeba více času, byl sice správný, ale nepříliš prozíravý. Odklad voleb znamenal, že parlament i dále fungoval ve složení z roku 1964 se silným zastoupením poslanců, kteří na vývoj po lednu 1968 hleděli více než podezřívavě. Kuriózní bylo, že parlament si pak sám prodloužil funkční období až do podzimu 1971, kdy už volby proběhly opět ve starém stylu. Stejně kuriózní byl způsob, jakým byla v létě konstituována Česká národní rada. Její vznik byl prvním krokem k překonání asymetrie v ústavním uspořádání státu (tedy situace, kdy vedle ústředních orgánů existovaly národní slovenské, ale nikoli české orgány). Českou národní radu zvolilo Národní shromáždění, nikoli občané českých zemí. Její personální složení ale odpovídalo mnohem více aktuální situaci a preferencím veřejnosti.

Nebezpečí zpomalení liberalizačního trendu daného kritikou a tlakem zvenčí i jistým oživením zastánců tvrdé linie uvnitř KSČ vnímala většina veřejnosti velmi nelibě. Média se vyjadřovala k mezinárodnímu kontextu československé situace kriticky, což ovšem ještě více stupňovalo rozčilení ve vedení komunistických stran zemí sovětského bloku a posilovalo jejich přesvědčení, že KSČ už fakticky ztratila kontrolu nad vývojem v zemi. Další vyostření situace přineslo zveřejnění manifestu 2000 slov na konci června. 2000 slov bylo právě reakcí na určité přeskupení sil ve vedení KSČ a výrazem obav ze zpomalení či zastavení reforem. Manifest iniciovali někteří přední čeští vědci. Autorem byl spisovatel Ludvík Vaculík, podepsalo jej několik desítek předních osobností českého veřejného života (na obstarání slovenských podpisů nikdo nepomyslel). Text byl souběžně v jeden den publikován v několika denících a časopisech, což posilovalo jeho naléhavost. 2000 slov analyzovaly stávající situaci, varovaly před ztrátou tempa reforem a obracely se na veřejnost s apelem k občanské angažovanosti a iniciativám především na úrovni obcí a pracovišť. Reakce Sovětů i domácích ortodoxních komunistů byla velmi ostrá. 2000 slov byly interpretovány jako výzva ke kontrarevoluci. Z Moskvy, východního Berlína či Varšavy zněla nekompromisní kritika a výzvy, aby vedení KSČ začalo konečně jednat. Podobné výzvy zaznívaly i z ÚV KSČ či Národního shromáždění. Kritický postoj vůči 2000 slov zaujali zprvu i protagonisté reformního kurzu, například Smrkovský či sám Dubček. Reakce československé veřejnosti byla přesně opačná a během několika dní podepsaly 2000 slov statisíce lidí. V takové situaci reformní předáci zmírnili své výhrady a konflikt kolem 2000 slov nakonec – aspoň na československé půdě – dále neeskaloval. Smrkovského či Dubčekův obrat, který se opravdu odvíjel od reflexe veřejného mínění, byl pro chování reformních politiků v létě 1968 poměrně příznačný. Po porážce pražského jara bylo jeho protagonistům podléhání veřejnému mínění vyčítáno jako projev bezzásadové a oportunistické politiky (Josef Smrkovský si vysloužil nálepku „politika dvojí tváře“). Jistý pragmatický kalkul tady jistě hrál roli a žebříčky popularity politiků, které československá média pravidelně uveřejňovala, opravdu spoluurčovaly vystupování vedoucích politiků KSČ. Mnohem důležitější ale bylo, že se zde postupně vytvářely určité rysy politiky, které ji vzdalovaly standardům komunistického režimu a přibližovaly standardům demokracie: jako nezávislá síla vznikla a fungovala kritická veřejnost, média hrála roli korektivu politiky a politici si uvědomovali nezbytnost a význam zpětných vazeb vůči veřejnosti.

Autor je historik a působí v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Čtěte téma České osmičky:

Česká politika na počátku první světové války; Muži roku 1918; 1948: Nástup totalitní moci; Emancipace společnosti během pražského jara; Slovenská otázka

↧

Marxův odkaz a konec biedermeieru

May 11, 2018, 9:11 am

≫ Next: Noční vlci Putinovo vojsko? Nepotřebuje madam Němcová pomoc psychiatra?

≪ Previous: Osmičkový rok: Politický vývoj na jaře 1968

Pavel P. Kopecký
11.5.2018 Literárky
Rozličnými režimy nesčetněkrát zneužitý Svátek práce se letos v máji potkává s dvoustým výročím Karla Marxe (1820-1883). Výročím narození nesčetněkrát (re)interpretovaného, ba zneužitého myslitele.
Nejvýznamnější rodák západoněmeckého Trevíru, jenž se k němu (jistě i z komerčních pohnutek) hrdě hlásí, byl připomenut, jak se patří. Zeširoka.

Oficiálními oslavami (viz foto nahoře a vpravo ze shromáždění v Trevíru), konferencemi a semináři, knížkami nebo novinovými články. Některé texty či vystoupení pějí ódy (připomíná se jasnozřivost Komunistického manifestu pro soudobý kapitalismus), jiné nemohou jednomu z nejchytřejších lidí 19. století přijít na jméno. Z toho, nebo onoho úhlu – ač nezřídka při snaze o opak – dokládají, že si odkaz německo-židovského intelektuála pro veřejný život svůj význam uchoval.

Pozoruhodnější mi ale přijde jiná obsahová rovina některých (ne)relevantních

žurnalistických příspěvků. Jejich tvůrci nemohou za živého, či mrtvého boha unést, že v rodném intelektuálově městě mu odhalili z Číny darovanou sochu a Marxův odkaz uctil sám předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Kritika glorifikujícího aktu klesla občas pořádně hluboko. Jak se mohlo stát, že moderní konzervativec vyslovil uznání radikálnímu levičákovi, „otci komunismu"?! Vždyť jde o „urážku čtvrtiny občanů Evropské unie", kteří „trpěli komunistickým útlakem, jenž pro ně Marx symbolizuje"!

Pikantní na citovaném postoji je, jak se právě z něj řine totalitní myšlení. Nevím jistě, kterak čtenářům, leč autorovi tohoto komentáře nikdy dvakrát nevonělo, mluvil-li za něj bez svolení někdo cizí. A když dotyčný „přesně věděl", co si o tom kterém problému myslí.

Dovoluji si však dodat podstatnější úhel pohledu. Našly by se zástupy z oněch dvaceti pěti procent občanů EU (o zbývajícím segmentu nemluvě), jež bývalý režim jako epochu útlaku nevnímají. Nebo pokud, jak doufám, naopak ano, nespojují si jej s osobou Karla Marxe. Dávno, dávno mrtvého rozumáře a ideologa, jehož potkalo mnohé pronásledování konzervativních mocenských struktur. Zemřelého v bídném exilu.

Ke scestnosti černobílé novinářské pravdy, co prakticky neodděluje Marxe od Stalina, Mao Ce-tunga nebo Pol Pota, by se dalo vynajít argumentů až běda. Mezi ně by mohla náležet víceméně tatáž „logika", jen dejme tomu aplikovaná na pionýry ekonomického liberalismu. Vždyť vzdělanci z počátku předminulého století jsou zde nezbytně vinni podílem na stabilizaci vražedného Pinochetova režimu, jenž po státním převratu poskytl hospodářský „polygon" Friedmanovým žákům.

Prolétla mi však hlavou barvitější, lépe srozumitelná paralela nejen (!) k dotčené nesnášenlivosti. Úkaz z počátku československé normalizace, pamětihodný obraz z Filipova seriálu F. L. Věk. Vzniklého na motivy Aloise Jiráska, z něhož si mimochodem minulý režim také bez obtíží učinil „svého" romanopisce, „soudruha Jiráska". Byť šlo o jednoznačného konzervativního nacionalistu.

Nechme však Nejedlého, s jeho snahou udělat komunisty pomalu i z Husa či Smetany, spát. V dotyčném televizním příběhu se ústřední hrdina myšlenkově utká s představiteli tradiční habsburské byrokracie. Jsou to agresivní „mudrcové", kázající (kde u nás jinde než v hospodě), že veškerá krev prolévaná toho času v revolučním „Frankreichu" padá na hlavu zemřelého filozofa Rousseaua. Když si nesvedou poradit s protiargumentem, že takhle by se daly soudit hodnoty křesťanství dle řádění davu o Bartolomějské noci, melou si jen dále svou. A začnou na Věka donášet vrchnosti! Jestli třeba není tajný jakobín nebo prostě podvratný živel. Ovlivněný možná proruskými weby, totiž, co to povídám – knihami démonizovaného nepřítele...

Dějiny se vážně opakují. Stejně jako to naznačuje příběh z národního obrození, co se slovy o cenzuře a „zakázaných myšlenkách" nevymezoval ani tak vůči minulosti, nýbrž nastupující přítomnosti. V ní hromada lidí našla svoje místo díky nehybnosti i přehlednosti „socialistického biedermeieru". Aby se po Listopadu s radostí vyvinila rozdělením na „my a oni".

Jenže teď jim zaběhaný rozumový poklid opět berou. „Oni", emigranty zvoucí „marxisti" v Bruselu, případně „oni", Babiš s jiným Filipem. Nejspíše jim nezbude, než v českém myšlenkovém rybníčku zase zmateně zapadnout do hospody...

Text je obdobou komentáře publikovaného Reflexem.cz

↧

Noční vlci Putinovo vojsko? Nepotřebuje madam Němcová pomoc psychiatra?

May 11, 2018, 9:21 am

≫ Next: Fašisté Ozbrojených sil Ukrajiny záměrně stříleli na školu v Dokučajevsku

≪ Previous: Marxův odkaz a konec biedermeieru

Jiří Jaroš Nickelli

Jiří Jaroš Nickelli
11.5.2018 ČeskéNárodníListy
Madam Němcová v rozhovoru pro Parlamentní listy (10.5.2018) se vyslovila, že prý Noční vlci a jejich jízdy do České republiky jsou "Putinovým vojskem" obsazujícím naše území. Viděl jsem několikráte Noční vlky, ale nikdy jsem neshledal žádnou jejich okupaci našeho území. Jediné, co jsem shledal, byly jejich důstojné pietní akty a prohlášení o padlých hrdinech Rudé armády. O padlých hrdinech, díky nimž my všichni tu žijeme, a dokonce i taková madam Němcová, která by jinak nemohla veřejně hlásat své kvaky o tomto motorkářském svazu.

Zároveň se paní Němcová nevybíravě ve stylu Kocourkova a Hulvátova pustila do pana Foldyny, který se účastnil pražské akce Nočních vlků, kde byl hnusně napaden člověkem, který si říká aktivista a de facto se choval jako provokatér, což plyne z publikovaných videozáznamů na internetu.

Pan Foldyna je svéprávný člověk, a přestože je členem a funkcionářem ČSSD, je rovněž - doufám - ještě i svobodným občanem republiky, a bylo jeho právo se účastnit akce, kterou odpůrci lživě označovali za akci jakýchsi Putinových společníků. Tedy hlásali nepravdu.

Pan Foldyna není žádný pretorián pana presidenta Putina, jak nepravdivě tvrdí madam Němcová. Je to sociální demokrat a přítel Slovanů a jako takový se chová, věren svému přesvědčení. Pan Foldyna není žádný kolaborant ani zrádce republiky a národa, jako někteří politikové, kteří zavlékají systematicky republiku do chomoutu válečných spolků a eurovrchností. Toto by si madam Němcová měla zapsat za uši, a snad by jí, když se tak bojí jako pravý xenofob Ruska a Nočních vlků, přišla vhod pomoc psychologa nebo možná lépe i psychiatra.

Takové fobie do politiky nepatří. Takové fobie vyvolávají válečnickou psychózu vůči Ruské federaci. Takové fobie ničí mezinárodní vztahy a přátelství mezi evropskými národy, ke kterým Rusové neodmyslitelně patří. Takové fobie urážejí pietní akty v České republice, kterých se účastní vlastenecké organizace, legionáři, odbojáři, hraničáři, sdružení antifašistů, vojáci, a další složky. Takové fobie urážejí i představitele zastupitelstev Ruské federace u nás, kteří oceňují, jak se obce a města starají o památníky ruských, rumunských a dalších vojáků, partyzánů a odbojářů, padlých v boji proti fašismu.

Naopak chování madam Němcové svým způsobem uráží i nás, pozůstalé po bojovnících proti fašismu, protože Noční vlky chápeme jako druhy, kteří vzdávají poctu jejich i našim padlým.

Madam Němcová by se měla mírnit jak ve filipikách proti Nočním vlkům, tak proti panu Foldynovi.

A její filipiky proti panu presidentovi snad není třeba vůbec komentovat. Tím by se snad měl opět vážně zabývat nějaký psycholog a navrhnout madam Němcové vhodnou terapii? Myslím, že těmito výstupy madam Němcová škodí nejen sobě,ale i své politické straně, když vyvolává oškliv občanů v době výročí osvobození republiky.

Jiří Jaroš Nickelli
předseda Historicko dokumentační komise ČSBS Boskovice
autor je pozůstalý po oběti gestapa, příbuzný obětí Osvětimi

↧

Fašisté Ozbrojených sil Ukrajiny záměrně stříleli na školu v Dokučajevsku

May 11, 2018, 2:17 pm

≫ Next: Kauza Novičok aneb škola Dr. Plzáka: zatloukat, zatloukat, zatloukat!

≪ Previous: Noční vlci Putinovo vojsko? Nepotřebuje madam Němcová pomoc psychiatra?

11. 5. 2018 zdroj
Dnes zahájily ukrajinské represivní jednotky střelbu na školu v Dokučajevsku. Oznámilo to zastoupení DLR ve Společném centru pro kontrolu a koordinaci (SCKK) příměří na Donbasu. Podle informací orgánu zahájili ukrajinští okupanti ve směru Novotrojické palbu z BMP-2 na internátní školu na ulici Lenina, č. 40.

Podle vyjádření ředitelky školy E.S. Dubrjanské k ostřelování došlo ve 12:00. V tuto chvíli se vracela na internát. Střepiny munice poškodily vstupní dveře školy a prosklení.

Šťastnou náhodou nejsou žádné oběti. Škola je na volné dny uzavřena v souvislosti s oslavou Dne republiky.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

↧

Kauza Novičok aneb škola Dr. Plzáka: zatloukat, zatloukat, zatloukat!

May 12, 2018, 11:21 am

≫ Next: Kampak na nás, rusožrouti!

≪ Previous: Fašisté Ozbrojených sil Ukrajiny záměrně stříleli na školu v Dokučajevsku

Jiří Baťa
12. 5. 2018
Členové sněmovní komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství vyzvali ve čtvrtek prezidenta Miloše Zemana, aby se v případě nejasností po četbě zpravodajských informací raději poradil s vládou či tajnými službami. Reagovali tím na jeho slova o údajné výrobě jedu novičok v Česku. Šéfové rozvědek i ministryně obrany to přitom vyvrátili, Zeman ale na svých slovech trvá (novinky) .

Rada členů sněmovní komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství tímto krokem jakoby chtěla říct, aby dříve, než prezident Zeman něco veřejně řekne nebo prohlásí, by se měl s nimi (členy komise) poradit a říkat jen to, co mu „ctění“ členové komise schválí či doporučí. Jinými slovy, chtějí prezidenta Zemana donutit ke koordinaci jeho a jejich názorů s tím, že výstupem pro veřejnost a média bude jen ten jimi „požehnaný“ názor či úsudek. Skoro by se zdálo, že chtějí prezidenta dostat do role nesvéprávného, aby tak mohli snáze eliminovat jeho výroky nebo prohlášení.

Na druhé straně se nabízí velmi diskutabilní otázka, zda členové komise, event. další zainteresovaní lidé vědí, co chtějí, co vlastně svým jednáním sledují a jakého výsledku chtějí dosáhnout. V celé kauze „Novičoku“ se politici a lidé do této kauzy nějak zainteresovaní, motají kolem Novičoku jako kolem horké kaše. Jedni mají zato, že je kaše horká, jiní, že je vystydlá, ale že by ji někdo ochutnal a zjistil, jaká skutečně je, na to nemá nikdo odvahu. Proč asi? Nejspíše proto, že nikdo nechce slyšet, jaká skutečně doopravdy je. Zatímco prezident tlumočí vyjádření zcela jistě kompetentního člověka tedy, že bojový plyn Novičok se v nepatrném množství v ČR testoval a poté byl zničen, jiní tvrdí, že to není pravda. To navzdory tomu, že předseda sněmovní komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství Vít Rakušan (STAN) rádoby přesvědčivě říká :

„Máme tady falešný požár, který tady prostě nebyl. Dle informací vojenského zpravodajství se v ČR rozběhla laboratorní mikrosyntéza pro výzkumné účely, která není považována za výrobu, zcela prokazatelně se nejednalo o látku, kterou byly otráveny osoby v kauze agenta Skripalja“. Otázka spíše je, zda jde skutečně o nějaký požár, nebo jen snaha dostat výroky prezidenta do přijatelné podoby, která by situaci s Novičokem neutralizovala natolik, aby dali zapravdu snahám Velké Británii a jejím spojencům v NATO, že jejich tvrzení o použité chemikálii byl Novičok, že pocházel z Ruska a že tedy pachatelem a viníkem je Rusko.

Panu Rakušanovi, stejně jako celé komisi poněkud uniká fakt, že tímto vyjádřením de facto přiznal, že se v ČR tento typ bojové látky skutečně nacházel. Jen s brání říct, že jde o typ látky agenta A-230, resp. A-234 a ve svém vyjádření takticky mluví o laboratorní mikrosyntéze pro výzkumné účely. Co je to laboratorní mikrosyntéza? Není to náhodou prezidentem zmíněný test bojové látky typu Novičok? Nejspíše ano, ale komise v čele s panem Rakušanem, stejně jako řada dalších lidí, jako např. paní ministryně obrany K. Šlechtová budou zatvrzele tvrdit , že na území České republiky se nikdy nevyráběla ani neskladovala látka typu „Novičok“! Jen žádný z těchto odpůrců pravdy není schopen na rovinu říct, co tedy podle zprávy BIS bylo vlastně testováno. Je-li řeč o laboratorní mikrosyntéze a zůstaneme-li u konstatování zprávy BIS, bylo jistě nějak s bojovými látkami manipulováno. Zůstaneme-li u konstatování, že podle zprávy BIS byla testována a zde nutno podotknout „v malém množství“, látka typu agenta A-230, resp. mu podobný agent A-234, podle dřívějšího vyjádření paní Šlechtové údajně pro účely obrany, pokud by nebyla tato chemická látka na území ČR k dispozici, bylo by pro potřeby testování nutné tento typ vyrobit. Je jenom naprosto nepochopitelné, proč se tito lidé brání přiznat, že pro ty a ty účely bylo vyrobeno minimální množství, tedy několik málo mg této bojové látky, aby po jejím otestování, resp. provedení tzv. „laboratorní syntézy“ byla následně zničena!

Můžeme se domýšlet, že to zapírání a nepřiznání má svůj důvod v tom, že se v ČR s tímto zakázaným bojovým plynem armáda zabývá a že tím de facto porušuje úmluvu či smlouvu o zákazu jeho výroby, skladování, manipulaci apod. Není divu, že vyjádření prezidenta se jim nejen zajídá, ale snad i způsobuje osypky při pomyšlení, že by se tento fakt „legalizoval“ a jaké by z toho mohlo mít Česko problémy. Pokud si blíže tvrzení pana Rakušana rozebereme zjistíme, jaká je to protiřeč. Podle pana Rakušana se totiž

a) na něčí (?) popud nebo příkaz rozběhla laboratorní mikrosyntéza pro výzkumné účely,

přičemž nebylo blíže specifikováno, co bylo předmětem laboratorní mikrosyntézy,

b) navzdory tomu je konstatováno (tvrzeno), že mikrosyntéza není, nebyla ani ji nelze

považovat za výrobu,

c) aniž by bylo známo, jaký druh chemického materiálu, který byl postoupen laboratorní

mikrosyntéze, je o něm konstatováno, že zcela prokazatelně se nejednalo o látku,

kterou bylyotráveny osoby v kauze agenta Skripalja.O jakou látku se tedy jedná?

V první řadě je otázka, zda jde o náhodu, že počátkem tohoto roku se prý rozběhlalaboratorní mikrosyntéza pro výzkumné účely, která ve zprávě BIS pro prezidenta Zemana zřejmě vyzněla jako testování bojové látky typu agenta A-230, resp. A-234, tedy Novičoku. Laboratorní mikrosyntézu jako takovou lze totiž logicky považovat za testování, jak o něm mluví prezident Zeman.

Byla-li prováděna laboratorní mikrosyntéza, alias testování blíže nepojmenované bojové látky, která byla testována v minimálním množství, tedy v mg., by znamenalo, že buďto již pro tyto potřeby existovala a proto s ní mohla být prováděna zmíněná mikrosyntéza (a byl-li to agent typu A-230, A-234, byl by to vzhledem k existenci smlouvy ze zákazu držení těchto chemických zbraní strašný malér), nebo neexistoval a pak si jej laboratoře musely, byť v minimálním množství vyrobit. Paradoxně premiér v demisi A. Babiš prohlásil, že base line NPL A-230 se v Česku nevyráběla, ale jenom “testovala”. Kde se vzal materiál, který byl testován? To nechce nikdo, ani pan A. Babiš prozradit, nebo to neví! A je naprosto irelevantní, jestli takového agenta byly vyrobeny 2 nebo 5 mg., stále to musíme považovat za výrobu s tím, že je to určeno k laboratorním zkouškám za účelem vyvinutí potřebné ochranné látky proti tomuto typu zbraně bojového plynu. Ať už je skutečnost jakákoli, měla by to komise vzít v potaz, uvést na pravou míru a nemystifikovat veřejnost smyšlenými pohádkami.

Poslední, co lze k výše uvedenému poznamenat je, že pan Rakušan se dušuje, že zcela prokazatelně se nejednalo o látku, kterou byly otráveny osoby v kauze agenta Skripalja. To poněkud koliduje se skutečností, že Rusko nikdy neřeklo ani neobvinilo ČR z toho, že bojový plyn typu Novičok, který by mohl být v ČR eventuálně vyrobený, byl tím plynem, kterým byli přiotráveni Skripalj a jeho dcera.. Je tedy otázka, proč pan Rakušan používá na obranu svých pochybných závěrů a tvrzení tyto naivní skutečnosti?

Možná, kdyby komise v čele s panem Rakušanem byla sdílnější, konkrétnější a uvedla, jaký chemický materiál byl podroben laboratorní mikrosyntéze, nebyly by tyto neplodné dohady a bylo by také vyloučeno, že to o čem mluvil prezident Zeman (údajné testy) se nezakládají na skutečnosti. Pravda, i zmíněné laboratorní mikrosyntézy mohou sice podléhat nějakému stupni utajení, nicméně v zájmu objasnění místo útoků, pomluv a obviňování prezidenta, by měla být řečena konečně pravda. Měla, brání tomu však několik skutečností. Jednak je to zkorumpovaná politická loajalita a zájem„držet basu“ spolu s ostatními „kamarády z mokré čtvrti“, členy EU, resp. NATO, takže pro ně je lepší kydat špínu na prezidenta, než přiznat své špinavé úmysly a osobní prospěch a také fakt, že je lepší být za hlupáky svým občanům, než zradit západní přátele a spojence! Tomu také nasvědčuje výsledek neveřejného jednání zahraničního výboru PS, který se zabýval zprávami tajných služeb o výskytu Novičoku v ČR. Výbor totiž přijal usnesení , ž v ČR se nevyráběla a neskladovala žádná látka typu „Novičok“.Nic není platná skutečnost, že Novičok spolu s jinými bojovými látkami zkoumá česká Univerzita obrany a tuto informaci lze volně dohledat na jejím webu. Z této „utajované“ skutečnosti zřejmě také pochází zpráva od ředitele Výzkumného ústavu, předaná prezidentu Zemanovo, ve kterém se podle jeho vlastních slov Novičok vyráběl, byťv množství malém či nepatrném, ale vyráběl.

Ministryně obrany K. Šlechtová, která se k tvrzení o neexistenci Novičoku na území ČR vyjádřila již v samém počátku kauzy, neměla v tu dobu o existenci bojového plynu typu Novičok ani zdání, přesto s naprostou suverenitou tvrdila, nepochybně bez konzultací a informací zainteresovaných subjektů armády, a jen tak „ z voleje“ prohlašovala, že tento typ plynu se u nás nikdy nevyráběl. Ví vůbec paní ministryně např., jaká je náplň činnosti Výzkumného ústavu ve Vyškově, resp. Univerzity obrany? Asi sotva, když je schopna tvrdit takové nesmysly. Co naplat, taková je úroveň naší politiky, která si zřejmě vzala ponaučení od známého doktora Plzáka: zatloukat, zatloukat a ještě jednou zatloukat!

↧

Kampak na nás, rusožrouti!

May 12, 2018, 11:53 am

≫ Next: Skripalovým nejpravděpodobněji nebude dovoleno už nikdy promluvit

≪ Previous: Kauza Novičok aneb škola Dr. Plzáka: zatloukat, zatloukat, zatloukat!

Zdeněk Hrabica
12. 5. 2018
V roce 1943 uspořádala Liga proti bolševismu v jihlavském městském protektorátním, německém muzeu, v samé blízkosti tehdejší německé střední školy, posléze změněné na vojenský lazaret, honosnou výstavu - o tom, jak bolševici v Rusku plundrují zemi a její obyvatele. Po posledním hladomoru měli němečtí a čeští portektorátní kolaboranti, pořadatelé výstavy, dostatek materiálů, dokonce o tom, jak bolševici požírají své vlastní děti.

Naše milá paní učitelka Zdeňka Neužilová dobře věděla o smutných osudech každého z nás. Před očima měla i dětské jedince, kteří odešli před jejíma očima se svými rodiči do plynu. Znala naprosto dokonale dramatický osud našeho statečného sokolského učitele a vlastence Klofáče, brzy popraveného.

Ač jsme rozum teprve brali – nebála se nám svěřit, abychom té výstavě nevěřili. A po válce nám vysvětlila, co tím myslela. Měla oprávněný strach, že budeme poněmčeni!

Krásná to žena naší krásné vlasti milené. Nejenom k tomu dávnému a smutnému zážitku jsem se vracel v uplynulých hodinách, když jsem procházel prostorami 24.mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy. Obklopovala mne prostranství časem a požárem zplundrovaného Výstaviště Praha. Hned na uvítanou jsem narazil na identický vizuální komiksový seriál ke 100.výročí vzniku již dneska neexistující Československé republiky. Legie, výpověď legionáře Aloise Vonáska (zemřel ve svých 107 - 11.8. 2003 ), gulagy, holocaust, zločinný komunismus, poprava Milady Horákové, zničený život pátera Toufara, normalizace, fízlování za každým keřem, underground, „sametová revoluce“, pravda a láska s Václavem Havlem.

Sláva Bohu na Výsostech. Ani křesťanská a ani muslimská literatura nepřišla zkrátka.

Konečně pravda a láska zvítězily!

Proudy veselých dětí a studentů ze všech stupňů škol; učitelky vydávají pokyny, kde se po dvou hodinách prohlídky veletrhu společně sejdou, aby společně areál opustily. Přidávám se k dětem i ke studentům a rozmlouvám s nimi. Málokdo si jich všímá. Nejvíce je poutá mediální elektronika, reprodukční přístroje, literatura o přírodě, literatura anglické provenience, komiksový žánr – ale nikoliv ten s ideologickým obsahem. Stánky s čínskou a ruskou literaturou se až skoro úzkostlivě vyhýbají politice, ve srovnání s četnými českými nakladateli, z nichž některé ohnivě přímo hoří rusožrouctvím.

Pozorný návštěvník knižního veletrhu antikomunistické stánky míjí téměř bez zastavení – bez vzrušení v nich postávají většinou i státem placení zřízenci. Jsou na tom odlišně než o skývu chleba se rvoucí vydavatelé z prostředí soukromého knižního trhu, prodáme, neprodáme.

V minulých dnech jsem se z telemostu mezi Lipnicí nad Sázavou a USA dozvěděl, že v zemi neobyčejných možností - vychází ročně na dva milionů titulů.

Kampak na nás, v takovém množství knižní produkce, třeba i momentálně nějací nenávistní a umanutí rusožrouti.

Už Karel Hašler, než jej stihl ten strašný osud v koncentračním táboře Mauthausenu a než ho nechali rakouští Němci zmrznout na apelplatzu, si notoval v písni „Kampak na nás , Bolševici!“ :

„...My si v Čechách nenecháme/bolševismem hlavy splést,/ republiku neprodáme/ za zradu a podlou lest, / my jsme národ příliš zdravý.../

Ostatní moje zážitky z návštěvy veletrhu Svět knihy byly již veskrze kladné a radostné. Rusožrouctví, nenávistný antikomunismus v knižní produkci při gigantické státní a tzv. neziskové podpoře - jsem hodil za hlavu. Nechal jsem na sebe působit slušnou produkci pro malé čtenáře, krásnou literaturu, výjimečné- leč skoupé dílo české a světové poezie. Těšila mne slušná produkce a pestrá nabídka Českého rozhlasu.

Bohužel cenová hladina nabízených knih i při veletržních výhodách mi neumožnila odnést si mnoho titulů - až na jednu knihu. Tu jedinou knihu jsem si koupil za devadesát korun českých, abych ji okamžitě odeslal svému milému slovenskému kamarádovi do Bratislavy - prostřednictvím České pošty.

U okénka jsem na naší poště před chvílí zaplatil 140 Kč, vždyť jsem knihu odesílal do zahraničí.

Bylo mi a je mi nakonec nejenom z tohoto aktu hodně smutno. Snad ne – Bída filozofie?

Foto autor

↧

Skripalovým nejpravděpodobněji nebude dovoleno už nikdy promluvit

May 12, 2018, 12:54 pm

≫ Next: Lidovým domem otřásá skandál místopředsedy Jaroslava Foldyny, který si dovolil uctít památku Rudé armády spolu s Nočními vlky, aktivistu Peszynského překřtil na Pičinského, dobytkům se prý omlouvat nebude a vyzval k navrácení Kosova Srbsku! Uvnitř ČSSD to vře, Foldyna prý svými výroky přiklání stranu k Zemanovi a SPD. Předseda Hamáček je slabý, Foldyna ho do roka může nahradit v pozici předsedy strany!

≪ Previous: Kampak na nás, rusožrouti!

The Saker
12. 5, 2018
Chtěl bych se znovu zmínit o kauze Skripalových. Jedna věc, jež se jich týká, vyvolává totiž znepokojení. A to ta, že Britové zřejmě drží otce Sergeje a jeho dceru Julii Skripalovy mimo dosah médií. Řečeno jinak – že byli uneseni. To, že nemohou mluvit, jak by chtěli, čili svobodně, prokázal jediný telefonní rozhovor mezi Julii Skripalovou a její sestrou Viktorií. Když se totiž Viktoria, žijící v Rusku, vyslovila v tom smyslu, že by ráda Julii v Anglii navštívila, odpověděla jí Julie takto: „Nikdo ti nedá britské vízum,“ po kterýchžto slovech nastala dlouhá chvíle ticha.

Ruský konzulát v Britanii už nesčetněkrát požádal britské úřady, aby Viktorii setkání se setrou a otcem umožnily, ale vše, co Britové v odpověď na to až dosud učinili, bylo, že nechali prostřednictvím Scotland Yardu zaslat Viktorii jakoby Juliin dopis, který ovšem zcela průkazně nebyl psán Juliinou rukou a měl tento obsah: „Mám přístup k přátelům a rodině a jsem si vědoma svých specifických kontaktů na ruském velvyslanectví, které mi laskavě nabídlo jejich veškerou pomoc ve všem, co budou moci. V tuto chvíli však nemám zájem využít jejich služeb, ale jestliže náror změním, vím, jak je kontaktovat“.

Jací přátelé? Jaká rodina? Vždyť je to totální nesmysl!

Juliina sestra Viktoria se už mnohokrát a nejrůznějšimi cestami, včetně oficiálních, pokusila navázat se svou sestrou kontakt, a pak už v zoufalství nejvyšším umístila 1. května na Facebook tento vzkaz:

Můj miláčku Julie,

Nekomunikuješ s námi a nevíme nic ani o tobě ani o Sergejovi. Vím, že nemám práno míchat se bez tvého dovolení do vašich záležitostí, ale moc se o vás strachuji – o tebe i o otce. A také o Nuara (Nuar je Juliin pes, kterého Julia nechala ve psím útulku, když opouštěla Rusko - pozn. The Saker). Nuar je nyní v hotelu pro psy a oni teď od nás žádají za své služby peníze. Musíme proto rozhodnout, co s Nuarem uděláme. Jsme samozřejmě ochotni vzít si ho a starat se o něj až do doby, kdy se vrátíš domů. Kromě Nuara mám též starost o tvůj byt i auto. Můžeme s tím vším pomoct, ale potřebujeme k tomu tvé zplnomocnění, ať už pro mě, nebo pro sestru Lenu.

Jestliže si myslíš, že to vše má svou důležitost, napiš své zplnomocnění na ruském konzulátě v kterékoli zemi.

Na tuto výzvu žádná odpověď dosud Viktorii dosud nedošla.

Právě jsem se podíval do Googlu na heslo Skripal. Je zde jen informace z 10. dubna o tom, že Julia byla propuštěna z nemocnice.

To je poslední informace, kterou jsem našel.

Podíval jsem se i na Wikipedii. Tam není vůbec nic.

Musím se přiznat, že když jsem poprvé slyšel o ruských stížnostech ohledně současného osudu Skripalových, zdálo se mi, že dělají větší ruch, než je třeba. Myslel jsem si: Britové jim prostě řekli, že se je Putin pokusil otrávit, takže mají možná až dosud strach dávat o sobě vědět. A pak: Britové si až dosud přece nikdy nedovolili držet cizího občana jako rukojmí - a zcela určitě ne takto veřejně.

Teď si už tím ale tak jistý nejsem.

P.S. Ještě znepokojivější titulek k tomuto Sakerově článku napsal P.C.Roberts, od kterého jsme předmětný materiál dostali: Zní takto: Nechala Mayová Skripalovy zavraždit, aby se Svět nedověděl celou pravdu?

Vybral a přeložil Lubomír Man

↧

Lidovým domem otřásá skandál místopředsedy Jaroslava Foldyny, který si dovolil uctít památku Rudé armády spolu s Nočními vlky, aktivistu Peszynského překřtil na Pičinského, dobytkům se prý omlouvat nebude a vyzval k navrácení Kosova Srbsku! Uvnitř ČSSD to vře, Foldyna prý svými výroky přiklání stranu k Zemanovi a SPD. Předseda Hamáček je slabý, Foldyna ho do roka může nahradit v pozici předsedy strany!

May 12, 2018, 1:28 pm

≫ Next: Svět ruskýma očima 453

≪ Previous: Skripalovým nejpravděpodobněji nebude dovoleno už nikdy promluvit

J. Foldyna a Martin Uhlíř s americkou vlajkou okolo krku.

12.5.2018 AE News
Lidovým domem otřásá skandál místopředsedy Jaroslava Foldyny, který si dovolil uctít památku Rudé armády spolu s Nočními vlky, aktivistu Peszynského překřtil na Pičinského, dobytkům se prý omlouvat nebude a vyzval k navrácení Kosova Srbsku! Uvnitř ČSSD to vře, Foldyna prý svými výroky přiklání stranu k Zemanovi a SPD. Předseda Hamáček je slabý, Foldyna ho do roka může nahradit v pozici předsedy strany!

V pondělí 7. května v Praze v Průhonicích a později na Olšanských hřbitovech došlo k neuvěřitelnému incidentu, který s odstupem několika dnů nabírá na síle. Místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna se totiž v kožené motorkářské bundě zúčastnil setkání s ruskými Nočními vlky, motorkářskou skupinou z Ruska, která každoročně v květnových dnech projíždí Evropu místy, kde probíhaly boje Rudé armády a kde stojí památníky sovětských vojáků. Na tom by nebylo nic zvláštního, protože Jaroslav Foldyna se těchto setkání účastní již několik let po sobě. Jenže v pondělí to bylo všechno jinak.

Na setkání s vlky totiž vyrazila i skupina provokatérů, jejichž cílem bylo pietní akt narušit a vyvolat konflikt. Mezi organizátory této provokace byl např. šéfredaktor serveru Manipulatori.cz Jan Cemper, jehož server spolupracuje s CTHH a lidmi, kteří udávají administrátorům Facebook tzv. závadové příspěvky českých uživatelů Facebooku. Pokud vám v poslední době někdo smazal příspěvek z profilu FB, anebo jste dokonce byli na několik dnů zablokováni, je to obvykle práce právě lidí, jako je např. Jan Cemper a jeho projekt Manipulatori.cz.

Dalším organizátorem protestu proti příjezdu Nočních vlků byl nechvalně známý Tomasz Peszynski, což je aktivista známý především svojí umanutou nenávistí vůči Miloši Zemanovi a jako velký podporovatel odkazu Václava Havla. A právě tito organizátoři přivedli do Průhonic skupinku mladých lidí, kteří začali okolo Nočních vlků pochodovat s americkými a britskými vlajkami a začali vykřikovat hesla o tom, že Boris Němcov byl zavražděn na příkaz Putina, že Rusové anektovali Krym atd. Celá provokace přitom byla natáčena zpoza křoví Českou televizí, přičemž její štáb čekal na konflikt, rvačku a krev. Tato provokace byla vedena s jediným cílem, označit Noční vlky za iniciátory rvačky a na to margo jim udělit na několik let zákaz vstupu na území České republiky. Jenže, protože o těchto provokatérech platí Pjakinovo univerzální rčení “éto děbily”, tak nakonec to dopadlo tak, že policie zadržela právě jednoho útočníků z řad Peszynského haveljugend, kteří jako hysterky křičeli úplně nejvíce proti Putinovi.

Provokace pražské havlérky měla vyvolat konflikt, nakonec to skončilo fiaskem

Martina Uhlíře, protiruského aktivistu, totiž odvezl policejní anton poté, co Uhlíř ztropil na Olšanech ostudu a poprask, když narušil pietní akt a začal vykřikovat hesla proti Rusku, proti Putinovi, a to se nelíbilo Jaroslavu Foldynovi, který se s ním dal do ostré řeči a vznikla strkanice. Výsledkem bylo, že na agresivního Uhlíře zpacifikoval antikonfliktní tým policie, který Uhlíře odvedl a naložil do antonu [1]. Celými Olšany byl slyšet křik zadrženého a slova o Putinovi se rozléhala celým hřbitovním areálem. Jenže největší skandál měl teprve přijít. Předseda ČSSD Jan Hamáček totiž vyzval Jaroslava Foldynu, aby se omluvil. Foldyna prý strkal Uhlířovi blízko svoji hlavu před nos, místopředseda ČSSD však neví, za co by se měl omluvit, když on nebyl zatčen, na rozdíl od Martina Uhlíře. Jaroslav Foldyna neví, jestli se má omluvit za to, že se bránil útokům hulváta, anebo za to, že si dovolil zúčastnit se piety spolu s Nočními vlky. Předseda ČSSD si to dnes chce vyříkat na jednání předsednictva strany přímo s Foldynou.

[VIDEO] Jan Cemper ze serveru Manipulatori.cz s LGBT transparentem Vladimira Putina

Zatímco média si všímají konfliktu jen povrchově, mně zaráží především organizace této provokační akce pražské havlérky. Dav na Olšanech nesouhlasně skandoval “Pičinský je kokot! Pičinský je kokot!” a většina přítomných se přišla ze zvědavosti podívat na motorky a také na samotný pietní akt. Hysterická scéna Martina Uhlíře připomínala divadelní inscenaci, kterou zdůrazňovalo šedé tričko s nápisem “Nechci zpátky na východ!”, což je heslo, které už před časem vymyslel Miroslav Kalousek z TOP 09.

Nejvíce povyku na Olšanech obstaral právě Uhlíř, ale když si zapnete česká média, obraz dostanete diametrálně odlišný, protože místo Uhlíře je Česká televize, Echo24, Forum24 a Bakalova média zaplněna obrázky Jaroslava Foldyny, že prý provedl něco strašného. A on provedl jen to, že pěkně od plic řekl provokatérovi Uhlířovi, že je dobytek. Zatímco o Uhlířovi se mlčí a je ticho po pěšině, v ČSSD začaly probíhat procesy, které vypadají skoro na odvolání Jaroslava Foldyny z funkce místopředsedy. Právě Foldyna totiž představuje v ČSSD hlavní křídlo nespokojenců s tím, kam směřuje osud ČSSD.

Jaroslav Foldyna je mužem, který v budoucnu převezme vedení ČSSD. Než se tak stane, strana si musí sáhnout na úplné dno?

Když si pustíte v úvodním videu výroky Jaroslava Foldyny, mluví jako volič SPD a jako volič Miloše Zemana. V podstatě od něj neuslyšíte žádné neomarxistické a neoliberální bezpohlavní názory, které se v posledních letech staly poznávacím znamením politiky ČSSD. Pokud někdo může ČSSD vytáhnout z politického hrobu, je to právě Jaroslav Foldyna. Návrat sociální demokracie k pronárodní politice sociálního směru by dokázal straně navrátit důvěru, kterou zoufale potřebuje a kterou ve vládě s Andrejem Babišem jednoznačně ztratí ještě více. Celou Evropou se šíří obrovská vlna antirusismu a kromě Jaroslava Foldyna na to před několika dny upozornil i předseda slovenské sociální demokracie SMER Robert Fico, který prohlásil, že Slovensko se nebude podílet na vlně protiruských hysterií, které v poslední době zachvacují Evropu [2]. Znovu se ukazuje, že po nezdařeném pokusu o státní převrat na Slovensku si Robert Fico moc dobře uvědomil, že američtí partneři by ho klidně potopili bez mrknutí oka.

Donald Trump podepsal dekret o odstoupení USA od smlouvy s Íránem.

Jenže ne všichni politici nosí na krku hlavu jako Robert Fico, kteří to pochopí, když začne jít do tuhého. Jsou totiž politici, kterým na krku sedí něco úplně jiného, protože když slyšíte některé české politiky říkat, že raději se budou mýlit s USA, než aby měli pravdu s Ruskem, tak to potom opravdu jde do tuhého, protože s takovou politickou reprezentací nemůže země dopadnout dobře.

Právě v těchto hodinách plánuje Izrael spolu s americkým Pentagonem letecké údery proti Íránu, které mohou rozpoutat s velkou pravděpodobností největší válečný konflikt v dějinách Blízkého východu. A mnoho labilních politiků v Evropě bude postaveno, podobně jako v seriálu Hra o trůny, k výběru své strany a konečné finální pozici. Kdo půjde s Američany proti Íránu, o to se teď hraje. Protože kdo nepůjde s Američany proti Íránu, půjde automaticky proti USA. Nic mezi tím. A procesy uvnitř ČSSD jsou pouze lokálním odrazem toho, co se děje ve světě.

Celý svět bude brzy nenávidět USA a čím více půjde Donald Trump pronárodní cestou doma, tím více se bude hroutit americká moc Pax Americana ve světě.

Politici se probouzejí, tedy pouze ti, kteří nosí na krku hlavu. Ti ostatní, kterým tam sedí kýbl, ve kterém mají “naděláno”, nepochopí naprosto nic ani v této chvíli a spolu s nimi ani prestituti mainstreamových médií. Stejně jak už napsala Pozorovatelka v posledním článku [3], svět bude už brzy Ameriku nenávidět, globalisté rozpoutají obrovskou vlnu antiamerikanismu, úplně stejně, jako američtí neoconi před lety rozpoutali vlnu antirusismu. Mluvil jsem o tom minulý týden na SVCS [4]. Součástí odboje proti americké moci v Evropě bude alternativa, která v jednom šiku spolu s globalisty bude likvidovat poslední pilíře amerického postavení v Evropě.

Jednotlivé signály už můžete vidět okolo sebe, začal to Miloš Zeman, potom přišla SPD a její předseda Tomio Okamura, teď nově Jaroslav Foldyna, nově Robert Fico na Slovensku, všude najednou vyrůstají politici, kteří se obracejí proti vlně protiruských nálad, a protože tyto nálady organizují americké elity, tak to znamená, že se staví proti americké moci v Evropě. Dříve by si to mnozí z nich nedovolili, dnes je ale jiná situace. USA míří do obrovské mezinárodní izolace, která bude zakončena vyobcováním na okraj světového společenství.

Princ William s princeznou Kate a 3. dítě, Louis of Cambridge. Budoucnost islamizované Británie spočine na svazku krále s muslimskou ženou.

Jenže Američané nepadnou sami, stáhnou s sebou své vazaly, své věrné. Zemí, která padne společně s USA, bude Velká Británie. Globalistům nestačí, že skončí vliv Londýna na chod Nové Evropy řízené Berlínem, globalisté se pokusí rozbít i samotnou Británii, schyluje se k referendu o odtržení Skotska. V Londýně chtějí arabské komunity už dokonce samosprávní autonomii pro své záležitosti. Britská královna bude jednoho dne z Londýna vyhnána do exilu a spolu s ní utečou ze země neislamizovaní Britové, kteří nebudou chtít konvertovat k islámu.

I když se uvažuje, že by mohlo nastat jiné řešení, že by si budoucí dědic koruny vzal za manželku muslimku. Tzn. některé z dětí Prince Williama a vévodkyně Kate by mohlo uzavřít křesťansko-muslimský svazek v ne tak vzdálené budoucnosti. Američané dosud v Evropě spoléhali na peníze pumpované do obrany Evropy a evropské země musely na oplátku poslouchat na slovo, co americký páníček řekl. Jenže když se ukazuje, že největší hrozbou nejsou zbraně, ale vagíny žen muslimských migrantů, které rodí miliony nových arabských Evropanů, tak politikům začíná docházet, že americké zbraně Evropu neochrání.

Raději se jako národ utopíme s Amerikou, než abychom se zachránili s Ruskem?

Donald Trump přivede Evropu tam, kde ji chtějí mít globalisté. USA si pojedou vlastní pronárodní politiku, která ale bude zasazena do rámce izolace a omezené spolupráce s vazalskými zeměmi, které budou roztroušeny po celém světě. A je mnoho těch, kteří si představují ČR jako “americký ostrůvek” v rybníčku trosek kdysi slavné americké moci, než jako součást obrovské lodě v oceánu globalizace. Jenže my musíme mít na paměti, že pro národní zájmy není místa ani na ostrůvku s Američany, ani na lodi s globalisty. Třetí cestou jde Rusko a má to těžké, bojuje proti neoconům, i proti globalistům. A to je Rusko jadernou velmocí. Jak těžké to budou mít země jako Česká republika, to si snad každý dokáže představit. Takových politiků jako je Miloš Zeman, Tomio Okamura nebo Jaroslav Foldyna není mnoho. Ale dokáží definovat symbol, který může přitáhnout následovatele. A jestli někdo dokáže pomoci národu, jsou to lidé, kteří se nebojí na mainstreamových médiích mluvit tak, jak my píšeme na alternativě.

Šéfredaktor AE News

↧

Svět ruskýma očima 453

May 12, 2018, 7:27 pm

≫ Next: Velké probuzení na Ukrajině? Televize odvysílala koncert ke Dni vítězství a odsoudila fašisty. Vyvolala nadšení Ukrajinců

≪ Previous: Lidovým domem otřásá skandál místopředsedy Jaroslava Foldyny, který si dovolil uctít památku Rudé armády spolu s Nočními vlky, aktivistu Peszynského překřtil na Pičinského, dobytkům se prý omlouvat nebude a vyzval k navrácení Kosova Srbsku! Uvnitř ČSSD to vře, Foldyna prý svými výroky přiklání stranu k Zemanovi a SPD. Předseda Hamáček je slabý, Foldyna ho do roka může nahradit v pozici předsedy strany!

Zajoch
13.5.2018 Outsidermedia
O neformálním setkání Si Ťin-pchinga s Naréndrou Módí ve Wuhanu *** Český prezident se nebojí následků svého jednání *** Nové potvrzení nezpůsobilosti Washingtonu dohodnout se. Dnes vidíme, které země nectí mezinárodní závazky

Peking a Dillí vysílají světu pozitivní signál

Viktor Piroženko
4. května 2018

Ve dnech 27. a 28. dubna navštívil indický ministerský předseda Módí čínský Wuhan (administrativní centrum provincie Hubei), kde se setkal s prezidentem Si Ťin-pchingem. Šlo o první „neformální setkání“ na nejvyšší úrovni v historii na pozadí velmi komplikovaných vztahů mezi Čínou a Indií.

Čínský prezident řekl v uvítacím proslovu, že v posledních třech letech došlo mezi oběma státníky k dobrým pracovním kontaktům a setkání vyslalo světu „pozitivní signál o čínsko-indickém přátelství“. Podobně se vyjádřil i indický premiér. Pro budoucnost znamená atmosféra setkání možnost principiálně dobrého posunu ohledně sblížení dvou největších asijských mocností. Nové faktory sblížení obou zemí představuje vstup Indie (spolu s Pákistánem) do ŠOS (Šanghajská organizace pro spolupráci), jmenování představitele Indie šéfem banky BRICS, zvyšující se obchodní a hospodářský obrat mezi Indií a Čínou, intenzívní kulturní výměny a setkávání lídrů na mezinárodních akcích. To všechno přes veškeré politické a diplomatické třenice.

Čína vystupuje proti připojení Indie ke skupině jaderných dodavatelů, jednoho z hlavních mezinárodních mechanismů kontroly šíření jaderných technologií. Indie se zase nepřipojila k čínské iniciativě spolupráce Jeden pás, jedna cesta a odmítla účast na summitu členů tohoto projektu v květnu 2017 v Pekingu.
Projekt Jeden pás, jedna cesta vyvolal složitou situace s ohledem na konkurenci Číny a Indie při úsilí o vedoucí pozici v regionu Jihovýchodní a Jižní Asie. Opět vyvstaly pohraniční spory. Pro Čínu i Indii je vojensky strategická náhorní planina Dokham na hranici ČLR a Bhútánu. Stavba silnice na sporném území Čínou vyvolala prudkou reakci Indie. Konflikt se vyřešil po sérii konzultací. Další kolo konzultací bylo 22. a 23. března v Dillí. Na setkání ve Wuhanu se oba státníci dohodli na upevnění použitého mechanismu a na rozpracování „strategického řízení“ pohraničních vojsk při realizaci opatření k posílení důvěry.

V rámci strategie Jeden pás, jedna cesta se objevil ještě další nesoulad. Jedná se o ekonomický koridor budovaný spolu s Pákistánem přes území Kašmíru. Indie v tom vidí snahu Číny rozšířit svůj vliv na sousedy. V rámci uvedeného projektu s Čínou aktivně kooperují Pákistán, Bangladéš, Srí Lanka, Myanmar a Maledivy. Nájem přístavu Hambantota na Srí Lance čínskou obchodní společností vyvolává v Dillí obavy, že jej Čína využije pro vojenské účely, i když Srí Lanka toto kategoricky zakázala. Indie začala posilovat peněžní pomoc Nepálu a pokračuje ve sbližování s místními konkurenty Číny – Japonskem a Vietnamem.
Čínsko-indickým vztahům házejí do cesty překážky především USA. Mají snahu přetáhnout Indii do čtyřčlenného seskupení, vedle USA ještě s Austrálií a Japonskem. Přitom Čína i Indie jsou světoví ekonomičtí giganti a potřebují vyvážené obchodní a hospodářské vztahy. Jejich vzájemný obchod roste, za první dva měsíce 2018 se meziročně zvýšil o 26,1 %. Většímu pokroku překáží velká obchodní nerovnováha ve prospěch Číny a obtížné pronikání indického zboží na čínský trh.

K vyrovnání obchodní disbalance spolu země uzavřely obchodní smlouvu na částku 2,37 miliard USD, zahrnující obchod se zemědělskou produkcí, ve kterém je Indie ve výhodě (například černý čaj), jinak Indie nevýhodně exportuje, především suroviny s nízkou přidanou hodnotou, naopak z Číny jdou do Indie dražší produkty zpracovatelského průmyslu. Číňané se nikterak neobávají indické konkurence. Peking navrhuje Indii připojit se k projektu Jeden pás, jedna cesta pro její rychlejší průmyslový i vědecko-technický rozvoj.
Na setkání ve Wuhanu se ukázal vzájemný zájem dvou nejlidnatějších zemí na plodných vztazích. Si Ťin-pching a Nárendra Módí neposuzovali konkrétní otázky, ale ohromný potenciál oboustranné spolupráce. Vypovídá to o soustředění se dvou asijských gigantů na budoucnost.

Převzato z Fondsk.ru

* * *

Neočekávané: kdo nedovolí Bruselu vypořádat se s Českou republikou

4. května 2018

Proč Zeman rozbil solidaritu Západu prohlášením o tom, že byl v ČR vyroben novičok a proč se nebojí, o tom promluvili odborníci. (Pozn. překl.: vystupování Zemana ohledně novičoku a jeho rozhovor na TV Barrandov je v našem povědomí, proto tento odstavec vynechávám.)

Stevan Gajič z bělehradského institutu pro evropské studie řekl, že Zemanova motivace je spojena s oznámením, že těžké váhy EU – Francie a Německo – budou odebírat finanční dotace zemím Střední a Východní Evropy, pokud tyto nebudou respektovat kvóty pro migranty, zákon o homosexuálech, atd.
Konzervativní smýšlení členů Visegrádské skupiny silně alarmuje západní země Evropské unie. Francie s Macronem a Německo s Merkelovou oslabily pod nátlakem konzervativních sil a odpovídají odvetnými údery. Ty se jim nezdaří. Na peněžním trhu Evropy se objevila Čína, ta má mnoho peněz a přeje si, aby pracovaly. Proto vytvořila formát 16+1 o spolupráci se Střední a Východní Evropou, kde sází na ČR a Srbsko. Gajič k tomu řekl: „Částečně je tato iniciativa proruská, protože do ní vstupují tytéž země jako do iniciativy Balt – Jadran (starý sanitární koridor Evropy, utvořený pro oddělení Ruska od severu k jihu, od Baltu po Jadran). Možná je to nepřímé přání a motivace Číny a ukazuje se cíl – snížit tlak na Rusko.“

Podle experta se český prezident nebojí následků. Za prvé je ve druhém mandátu své funkce a dostal jej v přímé volbě, a ne od parlamentu, za druhé je zkušeným politikem, „který může svoji reputaci silnými a prudkými prohlášeními jen upevnit“.

Svoji úvahu Gajič uzavírá: Když ČR uznala Kosovo, řekl Zeman, že pokud on bude prezidentem, velvyslanec ČR v Prištině nebude. To je jedno z hlavních mezinárodních témat – jak se postavit ke kosovskému případu – jako k porušení mezinárodního práva, nebo na něj pohlížet jako na dílčí záležitost. Zeman se od té doby nepokrytě staví do rozumného postoje a to vypovídá o kontinuitě jeho politiky.

Zástupce ředitele Národního institutu rozvoje současné ideologie Igor Šatrov uvedl, že Zeman potvrdil slova Lavrova, že „vzorec plynu není tajný, je všem známý a kterýkoliv stát, který má chemickou výrobu a chemické laboratoře, je schopen ho připravit. Nikdo Rusko nepodpořil, ale Zeman to udělal tím, že jen objektivně popsal situaci a poukázal na to, že Mayová lže. Nyní jej v Bruselu začnou trhat, ale pes vyje a karavana jede dál. Za co je možno jej soudit? Za to, že řekl pravdu? Dnes se na Západě pravda nectí.“ Postoj Zemana všichni dávno znají. Je proti migrační i protiruské politice Bruselu. „Není to tedy senzace, ale přístup čestného politika.“

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovová označila tři hlavní lži britské vlády v případu Skripala. Za prvé určili britští odborníci zemi výroby chemické látky údajně použité k otravě a oficiálně to nakonec popřeli samotní britští experti v osobě vedoucího laboratoře z Porton Downu. Za druhou lež označila tvrzení, že má Rusko důvod k otrávení Skripala. Britská vláda se odvolávala na „historicky špatné jednání“ Ruska a uvedla argumenty, které Rusko snadno vyvrátilo. Kromě toho sdělila, že Moskva předložila řadu jasných motivů k provokacím, které měl Londýn a byly pro něj výhodné. Třetí lží bylo přesvědčování britské vlády o tom, že novičok k otrávení Skripala a jeho dcery byl připravován jen na území Ruska. Právě toto vyvrátil Zeman.

Převzato z Pravda.ru

* * *

Tajení informací o politických účtech: Jak ve světě reagovali na odstoupení USA od jaderné dohody s Íránem

Vladimir Smirnov
9. května 2018

Trumpovo rozhodnutí o vypovězení Společného komplexního akčního plánu (angl. zkratka JCPA, dále jen SKAP) o jaderném programu Íránu vyvolalo po celém světě kritiku. Ruské ministerstvo zahraničí tento krok nazvalo potvrzením nezpůsobilosti Washingtonu domluvit se, Macron vyjádřil lítost jménem celé eurotrojky. Mogheriniová řekla, že SKAP není dvoustranná dohoda a vyzvala Írán pokračovat v jejím plnění. Obama považuje Trumpovo rozhodnutí za vážnou chybu. Íránský prezident Rúhání upozornil, že Teherán vždy své závazky plnil, což nečinil Washington. Izrael a Saúdská Arábie Trumpovo rozhodnutí přivítaly, podle nich je to krok ke stabilitě regionu.

Trump odůvodnil rozhodnutí tím, že dohoda byla „vylhaná“ a íránské sliby „lživé“. Prý byla „jen v zájmu jedné země a nebylo ji potřeba uzavírat.“ Dále prý umožnila Íránu pokračovat v obohacování uranu. a „nakonec mu umožňovala dosáhnout jaderný průlom“. Washington se prý neodříká hledání jak vyřešit problém íránské jaderné hrozby. To zahrnuje i boj s íránským raketovým programem. K tomu Trump oznámil: „Jakmile odstoupíme od íránské dohody, budeme pracovat s našimi spojenci k nalezení opravdového komplexního a dlouhodobého řešení problému íránské jaderné hrozby“.

Šéf Bílého domu rovněž ohlásil návrat sankcí „nejvyšší úrovně“ na Teherán. Poté uveřejnil seznam požadavků na Írán, mezi nimiž je zastavení přípravy mezikontinentálních balistických střel, ukončení podpory Hizballáhu a Hamásu, Talibánu a al-Kájdy, distancování se od veřejně oznámeného cíle zničit Izrael, ukončení eskalace konfliktu v Jemenu a ukončení kybernetických útoků proti USA a jejich spojencům a ještě další požadavky.

Nové potvrzení nezpůsobilosti Washingtonu dohodnout se

Ruské ministerstvo zahraničí je velmi zklamáno Trumpovým rozhodnutím o vypovězení smlouvy s Íránem a o plánovaných protiíránských sankcích. Oznámilo:„Jsme krajně znepokojeni, že navzdory názorům většiny států, USA ve vlastních kořistnických a konjunkturálních zájmech hrubě popřely normy mezinárodního práva.“ Podle ministerstva zahraničí Ruska je SKAP nejdůležitější mnohostranná dohoda, uzavřená „v zájmu upevnění mezinárodního a regionálního míru, bezpečnosti a nešíření jaderných zbraní“. Nejsou žádné důvody k podrazu na SKAP, Írán se přísně řídí svými závazky, což potvrzuje MAAE. Ministerstvo uvádí: „K naší hluboké lítosti podkopávají činy Washingtonu důvěru zahraničí k MAAE, která při realizaci SKAP soustavně dokazuje svoji vysokou profesionalitu.“

„Washington svým rozhodnutím dokazuje, že jeho požadavky na zcela zákonnou činnost Íránu v jaderných záležitostech jsou pouhou zástěrkou k vyřizování si s ním politických účtů“– uvádí ministerstvo zahraničí a dále tvrdí, že Společná komise účastníků SKAP musí operativně situaci posoudit. Rusko je ochotno k další spolupráci s ostatními účastníky dohody a s Íránem bude dále aktivně spolupracovat.

Dohoda neznamená dvoustranné ujednání a nepatří do rukou jen některé jedné země

Lítost kvůli rozhodnutí USA vyjádřil za eurotrojku Macron. Podle jeho slov taková situace staví amerického prezidenta do nebezpečí pro mezinárodní režim nešíření jaderných zbraní. Řekl: „Společně budeme pracovat na širší platformě, která bude zahrnovat jadernou činnost v období po roce 2025, balistické aktivity a rovněž stabilitu na Blízkém východě, zejména v Sýrii, Jemenu a Iráku.“

Mogheriniová na speciální tiskové konferenci podtrhla, že EU bude dbát o plnění SKAP ze své strany dotud, dokud bude Írán plnit své závazky v jaderné oblasti tak jako dosud. Uvedla k tomu: „EU lituje rozhodnutí Trumpa o jaderné dohodě s Íránem. Pokud USA přehodnotí svůj postoj, přivítáme to. Zůstávají naším partnerem a přítelem a samozřejmě budeme pokračovat ve společné práci na dalších problémech. Jaderná dohoda není dvoustranná a není v rukou jen jedné země. Byla jednohlasně schválena RB OSN a je klíčovým prvkem globálního úsilí o nešíření jaderných zbraní. Je významná sama o sobě, ale stala se také povzbudivým signálem pro výhled na denuklearizaci Korejského poloostrova.“ Nakonec šéfka evropské diplomacie požádala íránské vedení i lid o dodržování smlouvy.

Krajně nespokojený s rozhodnutím Trumpa je také generální tajemník OSN Guterres, který vyzval ostatní strany dohody k dodržování svých závazků. Řekl: „Jsem krajně znepokojen oznámením o odstoupení z dohody SKAP a z úmyslu zesilovat sankce.“

Turecké ministerstvo zahraničí nazvalo odstoupení od smlouvy neúspěšným krokem a turecký ministr ekonomiky řekl, že Ankara bude s Teheránem obchodovat stejně jako doposud.

Obracíme se zády k nejbližším spolupracovníkům Ameriky

Za vážnou chybu považuje Trumpovo rozhodnutí Obama. Podle něho se nakonec USA mohou dostat do slepé uličky. Uvedl: „Odchodem ze SKAP se obracíme zády k nejbližším spolupracovníkům Ameriky a k dohodě, na které pracovali přední diplomaté, vědci a zpravodajci naší země. V demokracii budou vždy změny v politice a v prioritách od jedné administrativy ke druhé, ale soustavné nedodržování dohod …. přináší riziko ztráty důvěry k Americe a staví nás do opozice k velkým světovým mocnostem.“ Dále řekl: „Myslím, že ohrozit SKAP, aniž by ji Írán jakkoliv porušoval, je hrubá chyba. Může se stát, že nakonec USA zbyde jen prohraná volba mezi jadernými zbraněmi Íránu a ještě jednou válkou na Blízkém východě.“
Ministr financí USA oznámil, že Washington hodlá zavést do 5. listopadu opakované sankce za spolupráci s Teheránem.

Recept na katastrofu pro svět v celém světě

Hlavní z mála vůdců, kteří přivítali rozhodnutí Trumpa odejít z dohody s Íránem, byl Netanjahu. Pravil: „Izrael zcela podporuje odvážné rozhodnutí Trumpa odmítnout katastrofální jadernou dohodu s teroristickým režimem v Teheránu. Dohoda neoddálila válku. Ona ji přiblížila. Neomezila íránskou agresi, ale dramaticky ji zaktivizovala. Vidíme to na celém Blízkém východě. Od chvíle uzavření dohody vidíme nárůst íránské agrese každý den . V Iráku, v Libanonu, v Jemenu, v Gaze a co je nejpodstatnější, v Sýrii, kde se Írán snaží vybudovat vojenské základny k napadení Izraele.“ Teherán prý bez ohledu na SKAP pokračuje ve výrobě balistických střel, schopných nést jaderné hlavice na různá místa ve světě a rovněž utajuje svůj tajný válečný jaderný program.

Ministr zpravodajství Izraele označil rozhodnutí Trumpa za událost historického významu a vyzval evropské země k následování. Nemají prý být stálým článkem koalice a mají se připojit k USA. Podle něho je jediná cesta k zastavení diktátorských režimů v zavedení tvrdých sankcí a demonstrace možnosti použití síly. Podobně se vyjádřil izraelský ministr obrany.

Rozhodnutí Trumpa podpořila také Saúdská Arábie, přičemž podpořila i tvrdé sankce. Ministerstvo zahraničí tohoto království obvinilo Írán z podkopávání stability v regionu a z podpory teroristických skupin v regionu, včetně podpory Bašára Asada v Sýrii.

Pokud to bude nezbytné, zahájíme průmyslové obohacování

Prezident Rúhání se obrátil k národu a řekl, že po odstoupení USA od SKAP je nyní dohoda mezi Íránem a pěti zeměmi (Rusko, Čína, Británie, Francie a Německo). Podtrhl, že Teherán své závazky plynoucí z dohody vždy plnil, a to i před jejím uzavřením, zatímco USA to nikdy nedělaly. Uvedl: „Dnes vidíme, které země nectí mezinárodní závazky.“ Sdělil, že bez ohledu na odstoupení USA z dohody pokračuje hospodářský růst Íránu a trh bude stabilní. Dal pokyn ministru zahraničí v nejbližší době provésti se zeměmi Evropy, Ruskem a Čínou konzultace ohledně SKAP. Dále dal pokyn íránským specialistům, aby byli připraveni v případě nezbytnosti obnovit průmyslové obohacování uranu, a to bez jakýchkoliv omezení.

Převzato z RT.com

↧

Velké probuzení na Ukrajině? Televize odvysílala koncert ke Dni vítězství a odsoudila fašisty. Vyvolala nadšení Ukrajinců

May 12, 2018, 7:36 pm

≫ Next: Politik Drahoš a Chemik Zeman

≪ Previous: Svět ruskýma očima 453

Geo
13.5.2018 Eurasia24
Zuřivost fašistů na jedné straně a nadšené ohlasy obrovského množství obyvatel Ukrajiny na straně druhé vzbudil koncert nazvaný „Vítězství. Jedno za všechny“. Devátého května jej vysílala ukrajinská televize Inter, aby tak spolu s řadou populárních umělců uctila oběti války a válečné veterány.

Jeden z plošných ukrajinských televizních kanálů, v Kyjevě sídlící Inter TV koncert uspořádal navzdory útokům radikálů po zveřejnění upoutávky (viz níže).

Lidé v sále pláčou dojetím, dlouze tleskají sovětským písním, přítomni jsou veteráni s válečnými vyznamenáními. Redakce sice nemohla kvůli zákonu „o dekomunizaci“ zveřejnit rudý prapor v originální podobě se srpem a kladivem, ale válka je nazývána Velkou vlasteneckou a sovětské symboliky je v průběhu koncertu doslova plný sál.

Koncertem provázejí Andrej Domanskij a Anastasija Daugule, kteří připomínají válečné události a jejich odkaz. A také otevřeně odsuzují současný fašismus na Ukrajině a varují před ním:

„Osm milionů Ukrajinců zemřelo rukama fašistických agresorů. To je naše historie, to je naše genetická paměť. A dnes nemůžeme dovolit, aby ulice našich měst nazývali jmény fašistických zločinců a jejich portréty beztrestně nosili v pochodňových průvodech po našem hlavním městě, kde je každý metr politý krví našich spoluobčanů. A byť se nám někdy zdá, že všechno je proti nám, že jsme cizími ve vlastní zemi, není tomu tak. Je nás mnoho. Jsou nás stovky v tomto sále a miliony před televizními obrazovkami.“

Jen na YouTube má koncert (zde je celý online) po dvou dnech prozatím více než 130 tisíc zhlédnutí a další rychle přibývají.

Za vše mluví jak komentáře na kanálu Inter TV, tak hodnocení jeho návštěvníků: koncert se líbil šesti tisícům uživatelů YouTube, zatímco negativně jej hodnotí pouze desetina. I to vypovídá o skutečných náladách na Ukrajině, natolik odlišných od toho, co publikuje drtivá většina tamních médií.

A zde jsou některé komentáře ke koncertu z různých videí na YouTube:

„Tento koncert je hlavní antifašistickou událostí roku. Zůstane v historii jako příklad veliké odvahy.“

„Správně. To byla naše země, naše (Rudé) náměstí. Naše společné. Žiji na Ukrajině a vyzývám všechny její obyvatele, aby na to nezapomínali!“

„Borci! Hrdinové! Říct něco takového v atmosféře teroru, výhrůžek, přímého násilí, k tomu je třeba být skutečnými hrdiny! Neztratili svoji tvář.“

„Děkuji! Velké lidské díky, Inter! Jsou nás ve skutečnosti miliony! Nikolajev.“

„Soudě podle lajků, u nás na Ukrajině na sedmnáct lidí připadá jeden svědomitý pomatenec (ironický výraz pro nacionalisty – pozn. překl.). To dává naději, že všechno není tak zlé.“

↧

Politik Drahoš a Chemik Zeman

May 12, 2018, 7:46 pm

≫ Next: Okamurova břitva

≪ Previous: Velké probuzení na Ukrajině? Televize odvysílala koncert ke Dni vítězství a odsoudila fašisty. Vyvolala nadšení Ukrajinců

Radim Valenčík
13.5.2018 blog autora
Můžete na Zemana nadávat, můžete s ním mít osobní nevyřízené účty, můžete proti němu v rytmu stáda bučet nebo hýkat dle vlastní afinity, můžete s ním soupeřit v pomstychtivosti. Ale má něco, co ho dělá prezidentem na rozdíl od nul.

Tady dal lekci, která dává naději na to, že se podivná loajalita nezačne vydávat za pravdu nedotknutelnou. Pozorně si přečtěte, co napsal Jan Schneider (dávám k rozkliknutí, opravdu stojí za to kliknout):

http://ceskapozice.lidovky.cz/schneider-festival-trapnosti-kolem-novicoku-fn4-/tema.aspx?c=A180510_105636_pozice-tema_houd

Nula se pozná podle toho, že je nula. Chemická nula zapře svoje chemické vzdělání, které by ji jinak vedlo k tomu, že by se ozvala. Politické nule stačí apel na to, že musí být loajální. I vůči lži. A to i v případě takových lží, které mohou svět uvrhnout do katastrofy.

- - -

↧