Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 573 | 574 | (Page 575) | 576 | 577 | .... | 668 | newer

    0 0
  • 05/13/18--00:22: Okamurova břitva
  • 13.5.2018  CFP a  Quintus Sartonius
    Nedílnou součástí marakéšského dokumentu ve věci „konečného řešení otázky evropských národů“ je i „boj proti xenofobii, rasismu“ – tedy boj proti jakémukoli odporu evropských národů.

    Dne 2. května 2018 Babišova vláda v demisi rukou ministra vnitra za ANO Lubomíra Metnara odsouhlasila Marakéšskou kapitulaci (nazývejme věci pravými jmény, nehrajme si na politicky korektní blábolení „politiků“ a „intelektuálů“), „dohodu“ evropských a afrických vlád na podporu masové migrace Afričanů do Evropy.



    Ministr vnitra v demisi lže celému národu, když tvrdí, že tím nevznikají žádné závazky České republiky, že jde vlastně o dokument bojující proti migraci. Marakéšská kapitulační dohoda nebojuje proti migraci. Tato „dohoda“ – mimochodem od samého svého počátku nulitní, neplatná, bez jakéhokoli právního základu nebo závaznosti – tato kapitulační vlastizrádná dohoda naprosto jednoznačně podporuje masovou migraci, masovou migraci si klade za hlavní cíl, společně s bojem proti evropským národům, které by si snad troufly bránit se proti ztrátě svých vlastí a proti vlastnímu vyhlazení v rámci Kalergiho plánu. Kalergiho plánu na eliminaci všech evropských národů a jejich FYZICKÉ NAHRAZENÍ novou „Evroasijsko-negroidní rasou“, jak píše Kalergi ve svém „Praktickém idealismu“ (anglicky např. zde). Jen pro informaci – toto je vlajka budoucí„Evroasijsko-negroidní Evropy“ podle návrhuEichman“-Kalergiho.

    Marakéšská kapitulace si klade jako hlavní cíl navázat na tzv. Rabatský proces, Rabat process, jak uvádí i „české“ ministerstvo vnitra. Co už ministerstvo vnitra nedodává, je vysvětlení, co je podstatou „Rabatského procesu“. Cílem Rabatského procesu je

    1. organizovat masovou „legální“ migraci (tedy státem a různými organizacemi a neziskovkami organizovanou nelegální migraci, aby jako nahradila masovou nelegální migraci organizovanou nestátními pašeráky; viz. bod 2.),
     2. odstranit „nelegální nelegální“ migraci (tedy nelegální migraci neorganizovanou nelegálně státy, různými organizacemi a neziskovkami),
    3. opakovat stále bláboly o ohromné prospěšnosti masové migrace do Evropy.

    Uvedená marakéšská deklarace naprosto jednoznačně usiluje o jedinou věc – nahradit nelegální masovou migraci Afričanů a Arabů do Evropy „legální“, státy organizovanou masovou migrací Afričanů a Arabů do Evropy. Stačí si přečíst text. Např. str. 4, bod Objective 1: Maximising the positive impact of regular migration for development, zejm. „cíl“ 1 až 3, kde se mj. říká dokonce i to, že je prý nutné a pozitivní co nejvíce snížit náklady na finanční převody mas-migrantů z Evropy do jejich domovských zemí. Zřejmě, aby další mas-migranti měli peníze a viditelnou motivaci k odchodu ze své domovské země a přesunu do Evropy.

    Co také jiného? Proč pracovat a snažit se doma v Africe, když v Evropě rozdávají za nic každý měsíc pravidelně peníze, na které se v Africe musí pracovat rok nebo dva? A to ještě evropské vlády hlásají a všem Afričanům a Arabům říkají, že jsou přínosem, když přijdou do Evropy žít bez práce na účet evropských národů. Kdo by nevyslyšel výzvu „bezpracný život a doživotní kapesné – a ještě Vám budeme děkovat a uctívat Vás“? No – jen ti slušní Afričané a Arabové, ti, kteří usilují a snaží se o zlepšení situace ve svých vlastních zemích, ti nepřijdou. Ta nejhorší lůza, ta přijde.

    „Papež“ František prohlásil, že „Evropa je neplodná jako Sára, migranti ji oplodní“ a „oplodněná Evropa se pak bude šťastně usmívat“ (volná citace, zdroj zde a zde ; původní zdroj zde). A ti nejméně vzdělaní a nejnásilnější Afričané a Arabové – jak se již mnohokrát v Evropě prokázalo – vyslyší takové volání. Ty stovky a stovky žen, dívek, dětí i stařen znásilněných migranty jsou těmi, kteří na Bergoglia budou čekat v očistci. Při podobných prohlášeních není divu, že se ráj migrantů, Švédsko stalo světovou velmocí v počtu znásilnění a prvenství v této „multikulti disciplíně“ jen těsně Švédsku uniká v jeho souboji o tento smutný primát s Lesothem. Pak není divu, že krimi-granti znásilňují ženy, dívky, děti, malé chlapce i stařeny. Pak není divu, že jsou krimi-granti překvapeni, když jim někdo řekne, že se to nesmí – ale nic se neděje, dostanou pár měsíců nebo třeba jen měsíc za znásilnění!,mnohdy jen podmínku nebo veřejné práce a pak můžou vesele „oplodňovat“ Evropu i nadále. Vesele pro sebe, vesele pro multikulti fanatiky. Tragicky pro každou jednotlivou oběť zločinného spiknutí multikulti, tragicky pro Evropu, tragicky pro všechny evropské národy, tragicky pro celou evropskou judeo-křesťanskou civilizaci.

    Ekonomicky jsou krimi-granti také jistě „přínosem“, jak slibovali ideologové a agitátoři masové migrace. Samí bohatí a úspěšní lidé, s univerzitními diplomy. Migranti jsou samý univerzitně vzdělaný inženýr, lékař nebo rovnou doktor věd. Jako ten Syřan, který žije v Německu, se svými dvěma manželkami a šesti dětmi. Třetí manželku si chce dovézt ze Sýrie, kde ona již čeká, zřejmě až jí Němci zaplatí letenku. Tento negramotný „inženýr nebo lékař či přímo jaderný vědec“ ze Sýrie pak chce větší dům, než zatím dostal už nyní zadarmo, protože chce mít aspoň patnáct nebo dvacet dětí. Dvacet dětí bezpochyby negramotných nebo minimálně práce neschopných a práce se štítících – „vzor“ mají ve svém otci. Tento „pracovitý uprchlík, který vydělá Evropanům na důchody a nastartuje evropskou ekonomiku“, se otevřeně hlásí k tomu, že pracovat nechce, protože se chce „věnovat rodině“ – množit se, pobírat dávky a chodit do mešity. Ale co, hlavní je, že krimi-granti přináší přes neziskovky krimi-granty a pohodlné živobytí jinde nezaměstnatelným „hlupákům s titulem“ z genderových studií, humanitních studií a podobných pseudo univerzit. Aneb – jak se živit zradou vlastního národa, že, milí neziskovkáři? Emanuel Moravec je váš vzor – minimálně historický předchůdce. Jste jeho následníky.

    Drtivá většina krimi-grantů ze současné vlny „inženýrů a doktorů“ je negramotná (u elity migrantů, u Syřanů jde o 2/3 negramotných, u zemí jako ČAD, Niger, Afghánistán půjde o čísla děsivě horší – negramotnost mezi migranty z těchto zemí se bude blížit sto procentům). Drtivá většina krimi-grantů je buď naprosto negramotná, nebo minimálně negramotná z pohledu evropských kritérií (znalost latinky, jakékoli vzdělání nad rámec čtení koránu apod.) A po třech letech vítání všech těch „vzdělanců“ z „vysoce vyspělých“ zemí pověstných „vzdělaností“ populace – od Somálska až po Bangladéš, od Afghánistánu po Zair, teď Německo přemýšlí, jak konečně přilákat vzdělané migranty, kteří by vůbec mohli pracovat v evropské ekonomice.

    Nedílnou součástí marakéšského dokumentu ve věci „konečného řešení otázky evropských národů“ je i „boj proti xenofobii, rasismu“ – tedy boj proti jakémukoli odporu evropských národů. Boj proti vlastenectví a hrdosti jakéhokoli evropského národu. Boj proti lásce a úctě kteréhokoli Němce, Francouze, Čecha, Poláka, Maďara, Rakušana, Itala (atd.) ke své vlasti a ke svému národu. Pro mulitkulturalisty není horšího nepřítele, než je člověk, který má rád svůj národ a jeho historii. Pro mulitkulturalisty není horšího nepřítele, než je člověk, který miluje svoji vlast, který miluje a váží si země svých předků. Pro mulitkulturalisty není horšího nepřítele, než je člověk, který si váží dlouhých staletí dřiny a úsilí svých předků a který je hrdý na výsledky, kterých jeho národ, jeho předci svojí prací dosáhli. A lokajíčkové („elita“, „intelektuálové“, „vzdělaní“, „vědci“, „umělci“, kterým „hloupý, nevzdělaný národ nerozumí“) tomuto boji proti nejzákladnějším principům morálky souhlasně přikyvují a hýkají blahem.

    Mulitikulturalisté samozřejmě mají mnohem raději ty, kteří na svůj vlastní národ, jeho historii a jeho úspěchy plivou a znevažují, jak jen mohou. A mnozí lokajíčkové, mnozí příslušníci „regionální šlechty“ tak vzhlíží k „císařskému multikulti dvoru“ a tolik touží po uznání „u dvora“ (dříve vídeňského, později říšského v Berlíně, ještě později komunistického v Moskvě), že když o svém národě a o své zemi mluví, tak výhradně o „čecháčkovství“, „české malosti“, samozřejmě vždy špatném „českém národním charakteru“ apod. Naproti tomu Brusel, Berlín, Washington, Paříž a totalitní ideologie multikulti jsou pro tyto lokajíčky tím velkým světem s leskem „vídeňského císařského dvora“, ke kterému by se tak rádi lísali. Ale v Berlíně, Bruselu a u dalších „císařských dvorů“ jimi pohrdají a dávají jim to najevo. A tak ze svého neúspěchu vlísat se do přízně a být uznáni rovnoprávnými „dvořany“pak tito lokajíčkové obviní český národ a jeho „malost“. Tito pudlíci lísající se k noze „velkého světa“ si svoji vlastní malost nikdy nepřipustí. Ale jejich vlastní malost je skutečnou příčinou, proč se k nim u „císařského dvora“chovají jako k buranským slouhům a neváží si jich. A nikdy si vás ani vážit nebudou, milí „kavárníci“. Protože kdo nemá úctu ke své vlasti, svému národu a svým vlastním předkům, ten nemůže sám žádnou úctu získat a ani očekávat.

    Pozn.: Pro Čechy připomínám, že s naším národem také nacistické Německo nepočítalo v budoucí „jednotné Evropě“. A naši „milí sudeťáci“ společně se svými soukmenovci z Reichu pro náš národ plánovali vysídlení k polárnímu kruhu a postupné vyhlazení– to jen abychom nezapomněli, koho to společně se svým pod prášky věčně optimistickýmšéfem Bělobrádkem vlastně jezdí litovat pan Herman. Nebo soukmenovec Herman?; tedy jak by řekl Heydrich „Čech dobře smýšlející a dobré rasy“, čili plešatý, obloustlý páprda zrazující národ. Pan Herman, čerstvý kandidát do Senátu na Chrudimsku, protože na Praze 4, kde měl původně kandidovat, pomáhá Herman a celá jednotná multikulti fronta do Senátu Drahošovi.

    Ale to vše jsou strany a figurky establishmentu, nomenklaturní kádry nové multikulti totality – Drahoš, Herman, Bělobrádek; samozřejmě Kalousek, Fiala, Bartoš (Piráti, alias neomarxistická „alternativa“ pro ty, kdo milují násilnosti úderných oddílů „Antifa“, volba pro ty, kdo chtějí mít v gulagu wifi), Sobotka, „česko-slovenský buran Chruščov“ Babiš, Němcová, Stropnický, Telička, Jourová, Krnáčová, Schwarzenberg, Šlechtová, Marksová, Hamáček, Zimola a další a další. Od nich přeci už nikdo rozumný nemůže nic pozitivního čekat. Už jen bojují o koryta a o udržení se u moci i přes svoji naprosto zjevnou a totální neschopnost. Už se jen snaží udržet u moci zradou národních zájmů, podlézáním Bruselské kominterně zvané Evropská Unie v čele s Evropskou komisí.

    Kde je ale Okamura? Kde je SPD? Protestují proti bezprecendntní zradě, které se Babišovo ANO dopustilo podpisem Marakéšské kapitulace? Vymezila se SPD proti Babišovu vítačství? Dal Okamura Babišovo „ANO“ („ANO, migranti, vítejte“) na seznam stran, se kterými je nepřijatelná spolupráce jakékoli vlastenecké politické síly? Reagoval jakkoli Okamura na tuto babišovskou zradu předvolebních (částečně mlhavých) slibů, kdy se Babiš vymezoval „proti migraci“?

    Kdepak. Kde je Okamura? V parlamentní restauraci jednají s Babišem o podpoře Babišovy vítačské vlády? Výměnou za funkce, korýtka, pašalíky. A za vidinu MOŽNÉHO ministerského křesílka.

    Že zradil Babiš mne nepřekvapuje. Člověk, který je schopen prohlásit, že majitele Čapího hnízda v době žádosti o dotace nezná a v životě je neviděl, člověk, který je schopen na to přísahat na zdraví svých dětí a který je pak následně schopen bez uzardění prohlásit, že vlastně Čapí hnízdo patřilo jeho vlastním dětem – od takového člověka jsem nečekal nic. Tím méně že by snad kdy měl v úmyslu splnit záměrně mlhavě formulovaný a nejasný slib voličům „nepřijmeme žádné kvóty“. Takže vlastně jakoby ani nelhal – nepřijme kvóty, přijme jen organizovaně importované desetitisíce migrantů z Afriky. A pak ještě všem vynadá, že to říkal vždycky. Vsaďte se.

    Ale i Okamura očividně zrazuje český národ a tuto zemi. Proti marakéšské dohodě neprotestuje, nevolá Babiše a jeho ANO k odpovědnosti, nekritizuje. Mlčí.

    Stejně tak Okamura mlčí i k otázce dohody Dublin IV, která je na spadnutí. Podle revize dublinských dohod, které připravuje Evropská Unie pod názvem Dublin IV., se má zavést automatický mechanismus přerozdělování krimi-grantů dovážených z Afriky a arabských zemí. V zásadě na základě excelové tabulky by nějaký úředník v Bruselu propočítal, které země EU jsou zasaženy migrací méně než ostatní a podle této tabulky by pak automaticky přidělil krimi-granty („uprchlíky“) do těchto méně zasažených zemí. Žádné kvóty – už chápete, proč Babiš a další skrytí vítači stále opakují „kvóty nechceme“? Protože o kvóty už dávno nejde. Žádné kvóty nebudou. Bude jen automatický přísun desetitisíců krimi-grantů. Dokud nebude Evropa zcela islamizována, dokud všechny evropské národy neztratí svůj domov. Dokud všechny evropské národy nebudou v souladu s Kalergiho plánem nahrazeny Evroasijsko-negroidní rasou, lidmi bez společné kultury, lidmi bez společné mentality, lidmi bez společné historie. Stádo vykořeněných jedinců navzájem si neschopných rozumět a navzájem se nenávidících. Snadno ovladatelné stádo nešťastných lidí. Toť ten „vznešený“ cíl multikulturalistů a jiných „dobro“-serů.

    Dublin IV. Druhá velice důležitá oblast současného dění, druhé enormní riziko pro zachování Evropy jako domova evropských národů, riziko pro zachování naší vlasti jako našeho domova. A kde je Okamurova SPD? Kde organizuje petice, shromáždění občanů, protesty, veřejná vystoupení hlavních tváří SPD? Ááááá, pardon, SPD nemá čas. Vyjednává s Babišem o korytech výměnou za podporu jeho pro-migrantské vlády bruselských vazalů. Kde křičí a burcuje Okamura občany proti tomuto opatření Evropské Unie, které – pokud bude přijato a nebude odmítnuto českou vládou i celou politickou strukturou státní moci České republiky – přemění v průběhu několika málo let celou naši vlast pro slušné české občany v jednu velkou no-go zónu?!? Kde je Okamura a SPD? V parlamentní kavárně u stolu s Babišem, který za dotace EU do naší země pozve Sorosovy neziskovky, „univerzity“ a klidně i desetitisíce afrických a arabských migrantů.

    Zdeněk Soukup, ještě jako poslanec Parlamentu ČR založil Platformu pro zachování evropské civilizace a kultury, pak již jako ex-poslanec založil Platformu Evropské Civilizace. V rámci aktivit Platformy Evropské Civilizace byla připravena petice proti Dublinu IV. Pan Okamura ji nepodpořil – ani petici. Jen máloco je nyní důležitější než boj proti Dublinu IV – ale pro pana Okamuru to je zřejmě nevýznamné. K Marakéši mlčí, proti Dublinu IV nepodpořil petici. Prý bojuje proti masové migraci z cizích a nekompatibilních kulturních a civilizačních okruhů, ale masové přidělování migrantů podle Dublin IV mu nevadí? Nebo to je prostě jiný pohled – pohled podnikatele v sektoru „politická strana“? Ve stylu: „Petice proti Dublinu IV není můj byznys projekt, tedy je to konkurence a já ji nepodpořím, i když je v souladu s mými vlastními údajnými cíli.“ ?

    Má Okamura hodnoty naší evropské judeo-křesťanské civilizace jako svoje vnitřně pevně dané hodnoty nebo jen jako marketingovou značku, jako byznys projekt, jako pouhý obal produktu, který prodává?

    Occamova břitva je známá teze, kterou lze stručně charakterizovat tak, že nejpravděpodobnější vysvětlení jakékoli události je to nejjednodušší ze všech uvažovaných vysvětlení. V jiné podobě lze Occamovu břitvu formulovat tak, že pokud nějaká část teorie není pro dosažení výsledků nezbytná, do teorie nepatří.

    Okamurova břitva začíná vypadat jako teze, že pokud je možné dohodami v parlamentní restauraci dosáhnout větších „výnosů“, pak do „teorie“ (cílů strany, aktivit) nepatří nic, co je „nadbytečné“ – ani skutečný boj proti masové nelegální migraci, zejména ne tehdy, kdy se o to snaží „konkurenční projekt“.

    Když jsem byl ještě student, za minulého režimu, četl jsem knihu Jak chutná moc od Ladislava Mňačka. Snad dvacetkrát. Tenkrát jsme si knihy zakázaných autorů půjčovali se spolužáky – tajně, zabalené v provizorním obalu z Rudého Práva, aby nikdo nepoznal na první pohled, o jakou knihu se jedná

    Jak tedy chutná moc, pane Okamuro? Zdá se, že moc chutná opravdu moc.

    Zřejmě velice chutná dokonce i pouhý odlesk moci, jen příslib možného podílu na moci, jen kost hozená od stolu.

    Post Scriptum: 
    Milý čtenáři, podepsal jsi již petici proti Dublinu IV? Vytiskl jsi ji a požádal o podpis svoje přátele, kolegy, známé? Když se podaří sesbírat 10 000 podpisů, musí se touto peticí oficiálně zabývat petiční výbor parlamentu. Je to něco, co můžeš jednoduše udělat a vnést svůj vlastní přínos k boji za to, aby naše země zůstala naším domovem a abychom ji předali svým dětem tak, jako nám ji předali generace před námi. Udělej pro budoucnost něco– můžeš to udělat. A můžeš to změnit! Je to Tvoje povinnost – vůči všem Tvým předkům i vůči všem generacím našeho národa, které teprve přijdou.

    Udělej to. TEĎ!


    0 0
  • 05/13/18--07:09: NEZDRAVÁ SPOLEČNOST
  • J3.K
    13.5.2018 iNadhledPravýProstor
    Doba, ve které žijeme, se překotně řítí dopředu, aniž by řešila skutečné problémy. Zabýváme se pouze jejich náhražkami, mezitím však vyvolení na svém vlastním dvorku utváří budoucnost tak, abychom do ní ostatní nemohli zasáhnout. Stále více se blížíme ke scénáři filmové série Hunger games. Kdo si ji pamatuje, ví, jak komicky vypadali hlavní představitelé režimu, co jim stačilo k ovládnutí lidu a jak zvrhlou zábavu jim poskytovali. I samotné hry byly naprosto nefér vedeným soubojem ovlivňovaným z pohodlí produkčního štábu. Neskutečná podoba s nynějším stavem je až fascinující a tvůrce seriálu by měl získat cenu za jasnozřivost. 
     
    Podíváte li se na módní přehlídky, akce pro horních světových deset tisíc, tím jsou myšleny vycházky po rudém koberci před zahájením ,,důležitých“ akcí, například se to týká filmových festivalů, uvědomíte si, tedy jste-li obdarováni schopností rozumně uvažovat, jak směšní jsou panáci vytvářející aféry podobné MeToo, podporující genderové šílenství a postrádající díky svým penězům a prostředí, ve kterém žijí, smysl pro realitu. Je k zamyšlení, jak snadno může vzniknout pocit nadřazenosti na davem, který jim tleská a svým způsobem jim pomohl do nebeských výšin. Je oprávněním pro povyšování se to, že umí někdo zazpívat, vytvořit skladbu nebo zahrát ve filmu plném střihů?

    Plno našich skutečně dobrých herců z minulosti mělo jen smůlu, že se narodili jinde, než v blízkosti Hollywoodu, přesto měli v hlavě více, než nynější star. Patřili k lidovým umělcům a jejich obliba byla oprávněná. Uměli i bez drahé technologie, animace a záskoků. Nynější generace je však už většinou zkažená a po vzoru amerických hvězd přenáší zvyk rozumovat i k nám. Stávkovali a bojovali li dříve za lepší zítřky ti skutečně pracující, mělo to smysl. Ale postaví li se do čela odporu komedianti, z celého procesu se stane smutná taškařice. Varující je, že k vystupování na efekt se přidávají i politici, což platí pro téměř celé spektrum politické scény. To se netýká jen SPD, ale všech kolem. Němcová z ODS tomu všemu nasadila korunu při popisu činnosti motorkářů z MC Nočních vlků, kteří přijeli položit věnce k památníku padlých rudoarmějců.

    Spěch se zaváděním nových pravidel legalizujícím migraci, islámské právo šaría a potlačování právních předpisů ze strany těch, kteří je v minulosti tvořili, svědčí o o tom, že volení zástupci lidu se dostali do úplně jiné dimenze, než ve které žije zbytek národů. Jestliže se u nás snaží politikové ještě lhát a kličkovat při plnění příkazů z bruselské centrály, samotní eurounijní mocipáni se tímto způsobem komunikace s lidmi už nezdržují a dělají přesně to, co chtějí. O čemž svědčí návrat marxismu s největší slávou při odhalování sochy jeho zakladatele. Kdyby Rusové oživili Lenina, to by byl v Bruselu řev, ale Marx, to je jiná káva. Momentálně je na řadě devastace národních zájmů a států, přísun co největšího množství Afričanů, takže jdou stranou zákony, hranice a starost o občany. Logika umřela, místo ní nastoupila arogance, nenažranost, sebedestrukce a agrese. Ignorace existence seniorů, sociálně slabších a protekce nově přitáhnuvších imigrantů jsou natolik evidentní, že je až s podivem, jak snadno se daří konglomerátu úředníků, politiků, obchodníků a neziskovému sektoru převálcovat prostý lid, aniž by tento jen malinko projevil svou nevoli, natož elity poslal do propadliště dějin nejlépe nohama napřed a nikoliv s bohatou výslužkou.

    Zatímco tedy plebs sleduje příšerné televizní programy, trapné soutěže a občas dostane úlitbu v kvalitním sportovním přenosu, schází se aktivní hráči světového ekonomicko-politického kolbiště na svých sympóziích, jednáních a summitech.
     Poplácávají se po zádech a společně špekulují, jak s těmi ovčany vyběhnout co nejvíce. Jak změnit chod historie, překroutit minulost a nastavit budoucnost. Sami samozřejmě nadále zůstanou v blahobytu, musí však eliminovat rizika, kterým by bylo uvědomění si lidí, jak snadné by bylo se zbavit těchto existencí. Proto přichází nejen odzbrojení obyvatelstva, ale i nařízení týkající se pěstování životně důležitých plodin zajišťujících potravinovou soběstačnost, zasahování do mobility obyvatelstva formou zásadních změn v automobilovém průmyslu a výchova mládeže k naprostému podřízení se autoritám. K tomu je zneužíváno školství. Jeho kvalita je snižována, přísunem dětí imigrantů dojde k jeho další degradaci a jak vidíme v zahraničí, původní obyvatelé i díky obrácenému rasismu ve školách postupně vyklidí Evropu sami. To už nynější generace elit nezažije, a protože je často bezdětná, nebo má natolik tučná konta, že přestěhovat se z našeho kontinentu na jiný pro dědice nebude problém, nemusí si z nastalé situace dělat hlavu.

    Jak vidíte, snad poprvé se lidé nesnaží uvažovat tak, aby generace po nich měla dobré životní podmínky. Evropa zařadila zpětný chod a má tendenci vracet se do středověku. Veškerá energie našich předků, vyhrané bitvy s agresory a statečnost bývalých hrdinů zapadne, na povrch a do popředí se dostaly malichernost, nicotnost, hlad po penězích, sobectví. Nejhorší však je nezájem o naše děti, o jejich životy a úroveň jejich vědění, schopnosti a smysl pro pokračování v práci, kterou začali jejich rodiče. Arogance moci způsobila degeneraci nejzákladnějších skladebních kamenů. Tedy rodiny, lásky, přátelství, cti a pokory. Ano, žijeme v nezdravé společnosti, které vládne mafie, proti které je ta sicilská nevinou hrou podobnou Člověče nezlob se. Stali jsme se bezvýznamnými figurkami na bojišti, nad níž drží vládu nelítostní vojevůdci. Jak dlouho budeme ještě zticha? A kdy si to uvědomí všichni ti, kteří dosud tleskají dosavadnímu vývoji? Jsou opravdu tak hloupí?


    - - -

    0 0

    13. 5. 2018, Ďouba

    V ukrajinské televizi se objevila poměrně překvapivá informace o tom, že P. Porošenko byl jedním z těch, kdo byl přítomen při podpisu kapitulace Německa v roce 1945.


    V Rusku mají takový pěkný příklad na důležitost čárek ve větě:

    a) Казнить, нельзя помиловать.
    b) Казнить нельзя, помиловать.

    Rozdíl ve větách je docela zásadní:

    a) Popravit, nelze dát milost.
    b) Popravit nelze, dát milost.

    Teď se můžeme jen dohadovat, zda v ukrajinské televizi seděl bambula, který čárku zapomněl nebo zda to byl pokus o pobavení diváků. Ještě je možnost, že ten bambula byl mladý a zblblý současnou ukrajinskou propagandou a opravdu si myslel, že jeho prezident vyhrál válku. Objevil se tento titulek:

























    Jestli jsou mezi čtenáři NR nějací bambulové, pak je možná napadla otázka, na které straně byl Porošenko při podpisu kapitulace, když jeho hrdiny jsou Bandera, Šuchevyč a spol.? Pro takové je určena poslední informace, a sice, že současný ukrajinský prezident se narodil v roce 1965 (20 let po kapitulaci Německa).

    Rozšiřující učivo:
    Více o čárkách ve větě (Popravit nelze, dát milost) zde

    0 0

    13. 5. 2018, Ďouba

    Doba ledová - Děti, krasobruslařská šou a soutěž


    Vybral jsem pro potěchu ok jedno z mnoha pěkných vystoupení dnešního pokračování Doby ledové - Děti:
    Arsenij Fedotov (8 let) jako Figaro (opera Lazebník sevillský)








    Rozšiřující učivo:
    Předsedkyně poroty Taťjana Tarasovová oceňuje, že v samém závěru náročné jízdy skáče malý Arsenij bez námahy Salchow. Více o skoku zde

    ...a ještě nějaký bonus:
    Vasilisa Kaganovskaja (12 let) a Ilja Vladimirov (13 let) - Nocturne No.20

    Nasťa Zinina (11 let) - Labutí jezero (sice s pádem, ale také s citem)
    ...a opravdový bonbónek na závěr:
    Sofja Akaťjeva (10 let) - Carmen
    Nedalo mi to. Až teď se objevilo video s vystoupením Lizy Berestovské, která dle všeho zajela dnešní nejlepší jízdu. Škoda se nepodívat:
    Liza Berestovskaja (10 let) - Fantasia No.3


    Ostatní vystoupení a celý pořad na kanálu youtube Lednikovyj period - Deti zde



    0 0

    Ivan David
    13. 5. 2018
    Radim Valenčík předložil seznam otázek ZDE, jejichž zodpovězení by pro "nás" mělo mělo být východiskem při uvažování o "změnách, které nás čekají". Opakovaně jsem slyšel aforismus připisovaný různým filosofům, podle něhož "jeden hlupák položí za chvilku tolik otázek, že je nedokáže zodpovědět ani sto mudrců za celý život". Jenže takový hlupák je zřejmě schopný a mudrcové relativně neschopní. Bez dobrých otázek se nikam nepohneme. Otázky Radima Valenčíka jsou dobré a jistě by vymyslel i lepší, pokud by tomu věnoval více času. Předkládám pokus o kritický komentář abych jako lékař fušující do společenských věd polemizoval s matematikem zabývajícím se systémy, teorií her, ekonomií, vzděláváním, atd. Tedy:


    1. Bude další vývoj společnosti setrvačný v tom smyslu, že půjde jen o vylepšování stávajícího, nebo nás čekají turbulence, které, pokud máme mít budoucnost, najdou pozitivní řešení v podstatné změně, v tom, že se podstatně změní typ fungování ekonomiky i politiky?
    Nevím, proč by turbulence měly vyústit v nalezení pozitivního řešení? Je současné "vylepšování" skutečně vylepšováním? Nebo v jakém smyslu? V čí prospěch? Jistě se vyvine typ fungování ekonomiky i politiky, ale je možné, že bychom ho nenazvali pozitivním řešením. Nakolik byl kapitalismus pozitivním řešením feudalismu? Nebyl spíše než "řešením" nutným vyústěním změn?
    Myslím, že jsme dnes v situaci, kdy je daleko spíše třeba najít východisko ze zásadních hrozeb, než hloubat nad optimalizací současného systému.
    Podle Plechanova se v kritickém stavu společnosti nutně najde jedinec, který prosadí řešení. Souhlasím s tím, jenže Hitler také našel východisko z beznaděje Výmarské republiky a prudkého úpadku Německa. Byl to kritický stav a bylo to řešení. Za socialismu se říkalo, že až lidé všechno rozkradou, začnou si to půjčovat. Po Vítězném listopadu úspěšně kradli nemnozí a nic nenasvědčuje tomu, že by nám byli ochotni něco půjčovat.
    Uvažujme o zvrácení prohlubujícího se úpadku a hledejme systémovou změnu, která by to umožnila.

    2. Mohou a musí být pozitivní změny prosazovány průběžně, vyrůstat ze stávající společnosti a vrůstat do ní a tím ji i měnit, nebo je nutné nejdříve získat politickou moc a teprve potom může začít prosazování pozitivních změn.

    Bez politické moci nelze prosazovat nic. Jakmile jsme něco prosadili, znamená to, že jsme měli politickou moc (obrácená implikace neplatí). Nedělejme si iluze, že nositelem politické moci v ČR je vláda, byť vzešlá z všeobecných přímých a rovných voleb.

    3. Je podstatou změn změna vlastnických vztahů, nebo vznik životaschopných a konkurenčně úspěšných prvků nové ekonomiky.

    Nevím, o jakých změnách (byť hypotetických) jde řeč. Nová ekonomika nezvrátí nepříznivé vývojové tendence ve společnosti. Rozhodně si to neklade za cíl (pokud ji poněkud antropomorfizujeme).

    4. Předpokládají změny směřující k nové ekonomice postupné nahrazování tržních mechanismů působících v jednotlivých oblastech, nebo naopak zdokonalování tržních mechanismů a rozšiřování jejich působnosti i do oblastí, kde doposud nepůsobí, případně působí nedostatečně efektivně?

    Tržní vztahy působily vždy a působit budou, Nabídka, poptávka, hodnota, potřeby, odměna, atd., budou existovat i nadále. Nadále a spíše stále víc bude také existovat rozhodování v tísni v níž trh prověří reálnou míru svobody toho kterého jednotlivce. Samozřejmě, že trh bude působit efektivně, ti kteří určují cenu budou mít ze svého postavení prospěch.

    5. Bude předpokládaný nárůst volného času v důsledku nahrazení živé práce technikou mít pro společnost devastující účinky, nebo naopak je to základní předpoklad přechodu k novému typu ekonomiky?

    Proč by nemoholo platit obojí? Pak jde o nevylučující "nebo". Velmi mnoho lidí vyplňuje volný čas různými formami prázdnoty. To je hrozba.

    6. Lze prosazovat zásadní změny i v lokálních podmínkách menší země či skupiny menších zemí, nebo ke změnám bude muset dojít v globálním měřítku?

    Prosazovat lze cokoliv a rozhodovat budou procesy v globálním měřítku. Opět myslím, že jsme spíše v pozici, kdy je třeba uvažovat o tom, jak nepříznivým důsledkům globálních změn co nejúspěšněji lokálně čelit.

    7. Je nutné počítat s odporem držitelů současné moci, nebo se nové prosadí svými přednostmi?

    Současní "naši" zdánliví držitelé moci jsou Radimem Valenčíkem výstižně označování jako "sluhové sluhů". Odpor bude, jak vystihl kdysi Gabriel Laub "Nejzarytějšimi zastánci otrokářství nebyli otrokáři, ale privilegovaní otroci." Senecovi je připisován výrok: "Otrok netouží po svobodě, touží se stát dozorcem otroků". Pokud budou držitelé moci skutečnými držiteli moci, žádné přednosti se proti jejich vůli neprosadí.

    8. Je předpokladem změn to, aby co nejvíce lidí pochopilo, o co jde, nebo stačí, kdy to, o co jde, pochopí několik osvícených a zasvěcených jedinců?

    Kritické množství lidí musí v potřebné míře chápat, o co jde. Jak jsme se opakovaně přesvědčili, za vhodných podmínek lze lidi zmanipulovat, aby volili proti svému zájmu. Zmanipulovaní lidé také mohou volit v souladu se svým zájmem, aniž by pochopili, o co skutečně jde. Proč je manipulovat v souladu s jejich zájmem? Protože je těžké vysvětlit o co jde lidem, které to například vůbec nezajímá. Můžeme někoho přemluvit, aby podstoupil očkování, aniž bychom mu vysvětlovali prřincipy imunologie.

    9. Bude změna, která nás čeká, obdobou průmyslové revoluce, nebo bude z důvodů, které lze srozumitelně zformulovat, mít zásadně jiný charakter?
    Myslím, že průmyslová revoluce změnila charakter společnosti a tedy vztahů ve společnosti. Ty byly současně limitující pro postup revoluce. V Haliči při osmdesátiprocentní negramotnosti postupovala poněkud pomaleji. Technologická revoluce bude konfrontována s tím, že naprostá většina (ještě větší než dnes) bude schopna být pouhými uživateli, pokud bude technologie "uživatelsky přátelská". Nakolik přátelská bude možnost (a nutnost) pomocí technologie ovládat lidi, o tom se dá diskutovat. Obávám se, že k "digitální demenci" přibudou další formy demencí, zatímco lidé budou zotročováni pře trvajícím přesvědčení, že konají ze svobodné vůle.

    10. Pomůže nám k pochopení změny, o kterou jde, Marxovo dílo, nebo je toto dílo pro pochopení podstaty změny nevýznamné či dokonce zavádějící?

    Marxův popis společenských procesů jako zákonitých, může přispět k nalezení analogií s vývojem, který probíhá a který můžeme očekávat. (Nejsem znalec Marxova díla, uplynulo mnoho let od doby, kdy jsem se mu pokoušel porozumět.)

    0 0

    Radim Valenčík
    13. 5. 2018     RadimValenčíkPíše
    Při příležitosti zajímavé a důležité diskuse, která proběhne v úterý 15. května, posílám několik námětů, které považuji za vhodné vyjasnit.
    Nejdříve pozvánka na zajímavou akci, která z hlediska současných diskusí i dění v programových politických stranách může být velmi přínosná a která je veřejně přístupná:
    POZVÁNKA
    Věcná nezávislá platforma si Vás dovoluje pozvat na
    DISKUZNĺ KLUB.
    Koná se v úterý 15. května 2018 od 17 do 20 hodin v restauraci hotelu "Mars ", Praha 10-Vršovice, Kubánské náměstí 1333/6
    "Nacházíme se na rozcestí! Co dál...?"
    Doprava : TRAM  č.  6, 7, 22 (zastávka "Kubánské nám., nedaleko stanice Metra A "Strašnická"), možnost parkování v okolních ulicích .
     
    Za jeden z prvních kroků považuji vytvořit to, co by bylo možné nazvat "diskutovatelné paradigma", tj. základní koncept představy o změnách, které nás čekají. Takových konceptů může být více a mohou se v podstatných prvcích lišit. Měly by však být otevřeny kritickému pohledu a reagovat na připomínky buď konkretizací, která příslušný prvek konceptu lépe zdůvodní, nebo úpravou příslušného prvku.
    Nyní se pokusím formulovat otázky (formou dilemat), se kterými se musí každý pokus o koncept ("diskutovatelné paradigma") vyrovnat:
    1. Bude další vývoj společnosti setrvačný v tom smyslu, že půjde jen o vylepšování stávajícího, nebo nás čekají turbulence, které, pokud máme mít budoucnost, najdou pozitivní řešení v podstatné změně, v tom, že se podstatně změní typ fungování ekonomiky i politiky?
    2. Mohou a musí být pozitivní změny prosazovány průběžně, vyrůstat ze stávající společnosti a vrůstat do ní a tím ji i měnit, nebo je nutné nejdříve získat politickou moc a teprve potom může začít prosazování pozitivních změn.
    3. Je podstatou změn změna vlastnických vztahů, nebo vznik životaschopných a konkurenčně úspěšných prvků nové ekonomiky.
    4. Předpokládají změny směřující k nové ekonomice postupné nahrazování tržních mechanismů působících v jednotlivých oblastech, nebo naopak zdokonalování tržních mechanismů a rozšiřování jejich působnosti i do oblastí, kde doposud nepůsobí, případně působí nedostatečně efektivně?
    5. Bude předpokládaný nárůst volného času v důsledku nahrazení živé práce technikou mít pro společnost devastující účinky, nebo naopak je to základní předpoklad přechodu k novému typu ekonomiky?
    6. Lze prosazovat zásadní změny i v lokálních podmínkách menší země či skupiny menších zemí, nebo ke změnám bude muset dojít v globálním měřítku?
    7. Je nutné počítat s odporem držitelů současné moci, nebo se nové prosadit svými přednostmi?
    8. Je předpokladem změn to, aby co nejvíce lidí pochopilo, o co jde, nebo stačí, kdy to, o co jde, pochopí několik osvícených a zasvěcených jedinců?
    9. Bude změna, která nás čeká, obdobou průmyslové revoluce, nebo bude z důvodů, které lze srozumitelně zformulovat, mít zásadně jiný charakter?
    10. Pomůže nám k pochopení změny, o kterou jde, Marxovo dílo, nebo je toto dílo pro pochopení podstaty změny nevýznamné či dokonce zavádějící?
    Některé z otázek spolu vzájemně souvisejí v tom smyslu, že určitá odpověď na některou z nich predeterminuje odpověď na některé další otázky. Proto při diskusi o tom, jak si představit změny, o které jde, je nutné počítat i s tím, že se argumentace může přenést z jedné otázky (ohniska diskuse) k jiné. Ale to může být ku prospěchu věci.
    Patrně jsem nevyčerpal všechny významné otázky k povaze změny, uvítám doplnění.
    Docela se na úterní diskusi těším a uvidíme, co z ní vzejde. Pokud to bude zajímavé a vyjde mi čas, pokusím se o tom napsat pár řádek.
    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5719-hledame-diskutovatelne-paradigma.html

    0 0

    Ivan David
    13. 5. 2018
    Dostal jsem mailem článek jistého autora, který píše pod pseudonymem, článek "Okamurova břitva"ZDE. Protože se mi jevil jako podivně argumentující (ačkoli týž autor dříve dodal několik velmi dobrých článků) a ostře zaměřený proti SPD, obrátil jsem se s článkem na poslance za SPD Mgr. Jiřího Kobzu s tím, že by měla být "slyšena i druhá strana". Mezi tím článek do NR převzal kolega Dvořák pod jiným jménem autora. Článek byl hodně čtený a vzbudil také velkou, byť ne vždy inteligentní odezvu v komentářích.


    Autor opakovaně vyčítá SPD a zvláště panu Okamurovi, že nedostatečně bojuje proti nelegální imigraci. To je ovšem nesmysl. SPD je parlamentní strana a proto užívá jiné prostředky ovlivňování věcí. Autor opakovaně argumentuje, že pan "Okamura jedná o podpoře Babiše a jeho ANO ve sněmovní restauraci". A při tom nepodepsal petici proti Dublinu IV iniciovanou bývalým poslancem PhDr. Zdeňkem Soukupem. ANO je podle autora článku odsouzeníhodné. K tomu zbývá podotknout, že pan poslanec Soukup byl poslancem právě za stranu ANO.

    Argumentaci autora chybí logika. Z čeho vyplývá povinnosti pana Okamury podepisovat petici iniciovanou bývalým poslancem "hnutí ANO"? Když do ANO pan poslanec (proti kterému osobně nic nemám, dokonce jsem se s ním setkal a byl mi docela sympatický) vstupoval, nebyla jiná než dnes. Pak se ukázalo, že se do ANO nehodí, že jsou jiní borci lépe schopní souhlasit a správně zvedat ruku, a tak pan poslanec přestal být panem poslancem. Stává se to, znám to z vlastní zkušenosti.

    Obávám se, že petice proti Dublinu IV nemůže nic změnit kromě toho, že si vnitro doplní seznam politicky nespolehlivých osob. Je možné, že ani snaha SPD o prosazení referenda reálně umožňujícího občanům vyjádřit se k zásadním politickým otázkám a rozhodnout je, nebude korunována úspěchem (ještě nějakou dobu).

    Takže pan Okamura je darebák, protože nepodepsal petici, což je asi podle autora jeho povinnost. Z toho autor dovozuje, že SPD nedělá nic (kromě údajného jednání v jídelně sněmovny, u kterého asi autor byl...). Autor také, podle mého zcela chybně vysvětluje pojem Occamova břitva. Nejde o to, že "nejjednodušší vysvětlení je nejspíše správné".
    Článek je naprosto nevyvážený a jednostranný.

    Poslanec Jiří Kobza se vyjádřil takto (neměl zjevně chuť s autorem článku písemně polemizovat):
    Tento článek je překvapivě neinformovaný a zbytečně útočný, SPD je totiž jediná skutečná opozice proti stávající vládě bez důvěry. O tom, že by poslanci SPD podpořili vládu ANO-ČSSD a KSČM bylo již jednoznačně rozhodnuto, a nepřipadá to v úvahu. Proto spekulovat o nějakém spojenectví Babiše a Okamury je jen důkazem, jak je autor mimo realitu.
    V bitvě proti Marakešské úmluvě, proti Dublinu IV, proti Istambulské smlouvě a dalším pokusům Evropské komise nadále okleštit samostatnost národních států jde SPD svojí vlastní cestou, kterou považuje za účinnější. Platformu a její akce nepovažujeme v SPD za jedinou správnou cestu.
    SPD bude iniciovat v této věci projednání ve výborech sněmovny a navrhne v této věci mimořádný bod na zasedání sněmovny. Navíc budeme požadovat po ministru Metnarovi vysvětlení právě sněmovním výborům (zahraničním a pro evropské záležitosti) na základě jakého mandátu podepsal Marakešskou smlouvu.
    Případně bude toto předmětem interpelace. Názory SPD k těmto smlouvám byly již několikrát zveřejněny v některých médiích. Proto mi přijde patřičná otázka, co vlastně autor tímto útokem proti SPD sleduje?

    K tomu jsem panu poslanci odpověděl:
    Autor článku si zřejmě myslí, že když někdo vymyslí nějakou platformu, ostatní jsou povinni ji podpořit, protože jinak jsou darebáci nebo srabi. Občas se s touto "implikací", která logicky implikací není, setkávám. Jestliže slušný člověk něco podepíše, pak ti, kteří to nepodepíší nejsou slušní? Vtip je v tom, že v premise je schován existenční kvantifikátor. "Někdo" to podepíše, kdyby to podepsal "každý" slušný človek, pak by byla druhá strana implikace správná. Myslím, že krom Okamury to nepodepsalo docela dost slušných lidí.

    To, že to tak inteligentní člověk jako autor nechápe, připisuji jeho emoční angažovanosti. Jestliže všichni máme táhnout za jeden provaz, proč právě za ten jeho?

    Název článku je ironickou připomínkou filmové parodie "Limonádový Joe", kde se místní aktivista diví, že hrdina Limonádový Joe není členem stejné organizace.

    0 0

    The Saker
    13. 5. 2018
    Jsou to už dva měsíce, co jsou Skripalovi britskými úřady drženi na utajeném místě a v totální odloučenosti od okolního světa. Dva měsíce – to je 60 dní. Zeptejte se kteréhokoli specialisty na výslechy, či psychologa, co 60 dní speciálního zacházení udělá z lidské bytosti.


    Vůbec už dnes o pravdivosti ruských prohlášení o „unesení Skripalových“ nepochybuji, a na celou tuto kauzu pohlížím takto: Akce, vedená pod falešnou vlajkou, totálně zkrachovala. Zrovna tak, jako let MH 17, nebo chemický útok v syrské Dúmě. S tím rozdílem ovšem, že na místě byli zanecháni dva živí svědci, jejichž svědectví má potenciál vyústit v„gigantický skandál“ ne pouze pro kabinet premiérky Mayové, ale i pro všchny bezpáteřní Evropany, kteří slove m i činem vujádřili Britanii svou „solidaritu“.

    Řečeno jinak. Skripalovým už nejpravděpodobněji nebude nikdy dovoleno svobodně promluvit. Budou buď zavražděni, nebo jim bude vymyt mozek, nebo prostě jen tak zmizí. Jakákoli možnost jiná by totiž neznamenala nic jiného než skandál „planetárních rozměrů“.

    Nebudu předstírat, že mé srdce spěchá vstříc srdci Sergeje Skripala. Byl to důstojník, který složil přísahu své vlasti a pak svou vlast zradil. Ale ani on si nezaslouži osud, jaký mu Britové připravili – být otráven a pak být zbaven svého mozku, ne-li ovšem i života.

    Ale co Julia? Ta je přece naprosto nevinná a 5. dubna, kdy volala své sestře Viktorii do Ruska, jevila ještě známky dobrého zdraví a jasné mysli. A nyní je bůhvíkde, a já zvažuji, co je horší: zda to, že se už možná nikdy neobjeví, anebo po měsících brirtského „poradenství“ třeba i objeví?

    Ve velkém projektu sionistické války proti planetě Zemi na dvou lidech možná nezáleží. Ale já mám za to, že to nejmenší, co pro ně můžeme udělat, je, vzpomenout si na ně i n a to, co se jim přihodilo.

    Což žene na jazyk otázku, v jakém druhu společnosti to vlastně žijeme. Nejsem ani tak šokován tím, k jakémuto činu se britský stát uchýlil, protože on se k takovým činům uchyloval vždycky. Jsem šokován z toho, že v tzv. západní „demokracii“ se svobodou, pluralizmem a „evropskými hodnotami“, ať už znamenají cokoliv, Britům tahle věc prostě projde.A co tak „solidarita“ se Skripalovými? Co na to říkáte, vy, Evropané?

    Překlad: Lubomír Man
    .

    0 0

    13. 5. 2018    zdroj
    Ukrajina nemá perspektivu na členství v Evropské unii. Toto bylo uvedeno na diskusním fóru "Evropská volba na Ukrajině po revoluci důstojnosti: možnosti a problémy", řekl Hugh Mingarelli, hlava zastoupení Evropské unie na Ukrajině. "Turecko a balkánské země jsou jedinými zeměmi, které vyjednávají o vstupu do Evropské unie. Mají jasnou vyhlídku na členství v EU. V případě Ukrajiny neexistuje perspektiva na členství v EU", uvedl velvyslanec.


    Podle něj má dohoda o přidružení mezi Ukrajinou a EU za cíl přispět k politické asociaci a hospodářské integraci, ale nevytváří vyhlídky na členství v EU.

    "Je to velké zklamání pro naše ukrajinské partnery, protože by chtěli mít perspektivu na členství v EU, ale nyní z mnoha důvodů Evropská unie neměla možnost jim nabídnout tuto perspektivu", zdůraznil.

    A dnes Mingarelli prohlásil, že proces privatizace státních podniků na Ukrajině je třeba zrychlit.

    Dříve EU omezila vstup pro občany Ukrajiny.

    Připomeňme si, že bezvízový režim s EU bylo hlavním tématem pro vnitropolitické vychloubání se prezidenta Porošenka. 5. ledna se znovu pochlubil "bezvízovým stykem" a znovu "se navždy rozloučil s Ruskem". Ve skutečnosti Evropa využívá práci ukrajinských migrantů a nemá v úmyslu doopravdy realizovat integraci.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Jiří Baťa
    13. 5. 2018
    Jedno české přísloví o lidech, kteří ve svém jednání, konání, nebo vyjadřování nemají morální nebo etické osobní zábrany se říká „Že je hanba nefackuje!“, nebo „Že se hanbou nepropadnou“! Snad existují ještě další přísloví, které charakterizují tyto lidi, kteří jsou schopni jít proti pravdě, proti skutečnostem, proti důkazům a faktům jen proto, aby si svou loajalitou zachovali „přízeň“ u někoho, kteří jejich postoje umí ocenit. A to i v případě, že tito lidé jdou proti logice, proti názorům široké občanské veřejnosti, že konají na úkor vlasti.



    Takto by se dalo charakterizovat počínání našich politiků, resp. vládních představitelů, kteří se neskonale trapně, hloupě a hlavně nedůstojně a nemorálně postavili ke kauze bojového plynu Novičoku, když naprosto proti logice, faktům a  důkazům bez uzardění a bezskrupolozně zastávali stanovisko oficiálním prohlašováním, že bojový plyn typu Novičok se na území ČR nikdy a v žádné podobě  nenacházel.
         Pomineme-li řadu nezvratných důkazů, které zcela evidentně a prokazatelně dokazují, že  s tímto typem bojové látky mělo lagálně co do činění celá řada našich vojenských subjektů,   je jednání ministra Stropnického, ministryně Šlechtové, stejně jako premiéra Babiše (a dalších zainteresovaných osob)  nejen irelevantní, ale hluboce nemorální, zbabělé a svědčící o tom, jak jsou hluboce zataženi do pragmatiky západní politiky, jak jsou zkorumpovaně závislí na sympatiích politiků USA, NATO, resp. EU.
         Prezident, který sice poněkud neohrabaně, možná i nepřesně nicméně sdělil to, co mu jako zpráva na jeho vyžádání bylo předloženo a sice, že má od tajné služby BIS informaci,    že Novičok byl v minulosti v České republice skutečně vyroben a posléze zničen. To, že některé subjekty jako např. kontrarozvědka a Vojenské zpravodajství, stejně jako předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová tento fakt popírají neznamená, žebezpočet nezpochybnitelných důkazů a prokazatelných faktů mohou eliminovat nezvratný fakt, že existence bojového plynu Novičok na území ČR byla prokázána (a pokud tomu vůbec můžeme věřit, tak jenom existovala a že tento BOL není v množství malém či nepatrném přece jen někde ještě pro testovací účely uchováván a uskladněn).
         Jsme-li u paní Drábové pak si dovoluji položit akademickou otázku,jak souvisí její funkce předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost s problematikou BOL-chemických zbraní? Co má jádro společného s bojovými chemickými látkami na bázi Novičoků,resp. známějšího jedu VX (A 230) a další z nich (A 232, A 234)?  Proč je „názoru“, snad i tvrzení paní Drábové věnována taková popularita a vážnost? Proč se třeba nikdo neptá někoho z oboru chemie? Nebo snad nemáme (především v armádě ČR) kapacity, které by se také mohly fundovaně k této problematice vyjádřit?    
         Paní ministryně obrany Karla Šlechtová, aniž bych se jí chtěl osobně dotknout, je pro výkon této funkce naprosto nevhodnou personou. Je sice velmi ambiciózní, má nepochybně schopnost se vžít do armádní či vojenské problematiky, ale rozumět ji rozhodně nemůže. Ne snad proto, že je žena, ale prostě proto, že necelého půl roku po nástupu do funkce ministryně obrany není schopna vstřebat veškerou armádní problematiku, natož nuance, jako jsou BOL typu Novičok. Přesto si dovolila jen krátce po vypuknutí kauzy Novičoku v případu Skripalja a jeho dcery ve Velké Británii drze, sebevědomě a nekompetentně reagovat na konstatování Ruska, že  by Novičok mohl potenciálně  také v pocházet z České republiky (event. Slovenska, Švédska, ale stejně tak i USA s V.B.) protože je známo, Armáda ČR se těmito BOL (bojová otravná látka) v minulosti také zabývala.  „Kdo je schopen připravit zlomek gramu, je v zásadě schopen připravit i metrák. To už je jen technický, nikoliv znalostní problém. A je zcela lhostejné, zda ho připravíme výrobou, nějakou mikrosyntézou nebo získáme zaříkáváním kořene mandragory o půlnoci za úplňku někde na Šibeničním vrchu..(citován příspěvek z diskuse na NR od autora J.C.)
         Nebudu daleko pravdy když budu (také drze) tvrdit, že do doby vypuknutí kauzy s Novičokem neměla paní ministryně o nějakém takovém plynu ani ponětí. To jí ovšem nebránilo, aby z titulu své funkce nemystifikovala veřejnost informacemi, které neměla prověřené, natož potvrzené. Smutné na tom je, že tuto lživou informaci či mystifikaci ještě několikrát zopakovala, aby se z této lži nakonec stala pravda (viz prohlášení
    sněmovní komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství) A svědomí? Prosím vás, co to je? Pro kariéru je třeba také něco obětovat, třeba i tu čest, morálku a svědomí, hlavně, že cíle bude dosaženo!
         Ministr zahraničních věcí do kauzy s Novičokem vstoupil, domnívám se, jako bývalý ministr obrany. Také u něho však výkon této funkce bylo nejen nešťastné, ale naprosto pochybné. Pan Martin Stropnický je původním povoláním herec, který  se díky svým neskonalým ambicím a jistým dřívějším rodinným vazbám vydal, po roční diplomatické stáži ve Vídni, na dráhu diplomata. Nic proti tomu, pokud by už jaksi ze zásady u toho ranku zůstal. Pan Stropnický se však po několikerém (letitém) působení v diplomatické funkci vrátil do herecké branže, aby nás oblažoval svými výkony např. jako pan major kriminální služby v seriálu Kriminálka Anděl (to byla zřejmě jeho odborná  kvalifikace pro výkon funkce ministra obrany). Ministr zahraničních věcí věděl, proč se angažovat v kauze Novičok, proto také jako bývalý ministr obrany, který snad mohl mít nějaké povědomí o této bojové otravné látce (o čemž však osobně velmi pochybuji),  chtěl silou svých slov potvrdit prohlášení paní ministryně Šlechtové, že se Novičok na území  ČR nikdy a nikde nevyskytoval. Že lhal, až se hory zelenaly, že vědomě podporoval nepravdivé tvrzení paní Šlechtové, to všechno mělo pro ještě ministra Stropnického svůj význam a cíl. Vždyť už v tu dobu avizoval ukončení výkonu funkce ministra zahraničí s tím, že by chtěl (a také bude) velvyslancovat v Izraeli. Angažování se v kauze Novičoku mělo i z tohoto titulu svůj nemalý význam, lépe se jako nastávající ambasador v Izraeli před politickou reprezentaci USA , NATO a EU nemohl uvést. Nemyslím však, že by mu jeho vědomé lži, nemorální podlézavost, prospěchářská a zkorumpovaná loajalita měla dělat nějaké výčitky svědomí nebo další vrásky. Ostatně těch má na svůj věk víc než dost.
         Abych byl objektivní a spravedlivý je třeba poznamenat, že na podobných ryze „prozápadních“ loajálních postojích se podílelo vícero politiků či jiných osobností, což nijak nesnižuje význam postojů a stanovisek výše jmenovaných osob, ale naopak to jen ukazuje jejich vazby na struktury, tendenčně zaměřené na antiruskou politiku. Smutné na tom však je, že i přes tyto trapné, až skandální skutečnosti mají o sobě stále vysoké mínění, jinak by se za své falešné a lživé stanoviska a postoje museli „hanbou propadnout“ (o chůzi „kanálama“ už ani nemluvě).  Toto pojednání uzavřu citátem autora diskuzního příspěvku na N.R. pana J.C.: .Pokud ti "naši" pitomci nechtějí přiznat pravdu, musí trapně lhát a odvádět pozornost od podstaty věci. A tohle tu trpíme, tohle tu živíme!

    Jiří  B a ť a , 13. května 2018

    0 0

    Erik Best
    14.5. 2018  fw
    Málo mediální pozornosti se tento týden věnovalo plánu prezidenta Miloše Zemana stát se iniciátorem nového projektu v rámci Evropské unie. Citujeme proto příslušnou pasáž z jeho krátkého středečního projevu na ruském velvyslanectví (celé vystoupení v ruštině zde):

    „Vy všichni víte, že předseda české vlády, předseda Senátu České republiky, předseda Hospodářské komory ČR i já jsme se veřejně vyjádřili proti sankcím, protože sankce ničemu nepomáhají a jen brzdí vzájemný obchod. Toto veřejné vyjádření bych chtěl přetvořit do iniciativy České republiky v rámci Evropské unie.“

    V současné době je pan prezident v Polsku. Uvidíme, jestli právě tam dosáhne s touto iniciativou prvního úspěchu.

    0 0

    Václav Hořejší
    14.5.2018  blog autora
    Neustále čtu o tom, že český národ je fatálně rozdělen na část prozápadní a proruskou – graficky to vyjadřuje tento kresleny vtip.  
    Jsem přesvědčen, že tomu tak není - myslím, že existuje jen nepatrná menšina lidí, kteří by si přáli, abychom se stali spojenci Ruska a nepřáteli EU, resp. "Západu".

    Potíž je v tom, že hodně "prozápadních" lidi (včetně např. prezidenta Zemana nebo mě) prostě odmítá tu již pár let trvající protiruskou hysterii a jen si přeje, aby i naše vztahy s Ruskem byly pokud možno dobré. Dokonce i mezi těmi, kteří nemají rádi EU (a bohužel jich není málo), by se asi našlo jen velmi málo takových, kteří by se chtěli „přimknout k ruskému dubisku“.

    Mnoho lidí prostě štve, že spousta vlivných komentátorů a politiků se v podstatě řídí hanebným heslem„raději lhát s USA než mít pravdu s Ruskem". My, kteří jsme zažili ta desetiletí tupé komunistické propagandy, jsme často alergičtí na něco podobného – líčení dnešního Ruska jako brutální stalinistické diktatury a na „angažovanou žurnalistiku“ přinejmenším zamlčující „nevhodné“ informace.
    Vadí nám i to, že se čím dál více bagatelizuje nebo dokonce negativně hodnotí podíl SSSR na porážce nacistického Německa („jen jedna diktatura byla vystřídána jinou, ještě horší“) – někdy to skoro vypadá, jako kdyby pisatelé takových článků byli raději, kdyby válku vyhrál Hitler (před časem se v diskusi pod jedním mým článkem skutečně objevil takovýto názor – prý „bychom aspoň byli ušetřeni hrůz komunistické diktatury“).
    A hlavně nám vadí, že je nám vnucován obraz dnešního Ruska jako nebezpečného nepřítele, který se chystá k nám co nevidět vpadnout, a kvůli kterému musíme nakoupit (americkou) výzbroj za stovky miliard a splnit tak závazek utrácet na „obranu“ nejméně 2% HDP.

    Pane Fendrychu (a vám podobní) – nemohli byste trochu „ubrat plyn“ a snažit se o podstatně větší objektivitu?


    - - -



    0 0
  • 05/14/18--02:14: Anatomie provokací
  • Radim Valenčík
    14.5.2018 blog autora
    S menším odstupem času zařazuji do seriálu o hledání vize tři články věnované aktuálními vývoji, které jsem uveřejnil před několika dny. Oba reagují na aktuální dění a oba ukazují na to, jak funguje současná globální moc. Právě v reakci na ni (z hlediska obrany a přípravy nápravy) je důležité shodnout se na základech realistické a perspektivní vize řešení současných problémů. Mj. i proto, že je to jeden z důležitých předpokladů intelektuální a morální převahy nad těmi, kteří současné degenerující moci slouží do "roztrhání těla", či přesněji do úplného úpadku ducha. Toto je první z článků:


    První článek: Anatomie provokací (s cenzurou si poradíme)

    Nedávno jsem na jedné akci viděl mladíka, který měl na tričku nápis "STOP FAKE NEWS". Odpovídá to stejnojmenným webovým stránkám: https://www.stopfake.org/cz/domu/

    Zajímavé bude sledovat, jak tomuto hochovi a dalším z jeho generace bude dlouho trvat, než jim dojde, kdo je skutečným nejen tvůrcem a hlasatelem těch nejnebezpečnějších FAKE NEWS, ale také tím, kdo si poměrně drastickými způsoby vynucuje jejich šíření a akceptování v reálné politice, dokonce i v takové politice, která se kousek po kousku snaží přiblížit svět globální válečné katastrofě. Jak dlouho jim bude trvat, než si uvědomí, že slouží zlu a současně jim hrozí, že se ve svém okolí na hodně dlouhou dobu ztrapní.

    Scénář těch skutečných FAKE NEWS je až stereotypně stejný, jako přes kopírák (ať už se jednalo kdysi o kauzu Saddámových zbraní hromadného ničení, kauzu střílení do lidí na Majdanu, nebo nyní kauzu otrávení Skripala novičokem, či použití chemických zbraní Bašárem v Dúmě:

    1. Připraví se provokace a oznámí se, že jsou nezvratná fakta svědčící o tom, kdo je viník.
    2. Viníkovi se připíše motivace. Ta je sice zpravidla absurdní (většinou platí: proč by to dělal?), zatímco strana, která připravila provokaci, i ta, která se k jejímu vedení propůjčila, má motivaci dostatečně silnou (k tomu se ještě dostanu).
    3. Udělají se kroky, které vyvolají mezinárodní konfrontaci, napáchají nevratné škody, zničí celé země (Irák, Sýrie, Ukrajina...) a současně přiblíží svět ke globální konfrontaci (o kterou jde těm, kteří stojí v pozadí).
    4. Souhlas k těmto zločineckým kroků ze strany "spojenců" je vynucen a je považován za bezpodmínečný projev loajality (v roli poskoků dokonale předvedl Stropnický). Ti, kteří váhají a žádají ověření faktů, jsou považováni za agenty druhé strany, resp. přímo Putina. Čím více reálná fakta odporují vykonstruované verzi provokace, tím více je Putin obviňován ze lstivosti a zarputilosti, tím více jsou ti, co se snaží používat rozum, označováni za agenty.
    5. Když už je vykonstruovaná verze neudržitelná, potichu se zahraje do ztracena a je překryta další provokací, která je ještě šílenější a nebezpečnější než ta předcházející.

    Uvedený scénář se patrně bude opakovat ještě mnohokrát. Kolik zla bude ještě napácháno a zda to přežijeme, bude záviset jen a jen na tom, jak rychle lidem bude docházet, kde je původ zla. Jak rychle vystřízliví mladík, který nápisem na své tričku ze sebe dělá hlupáčka. Rovněž bude důležité, jak lidé budu stateční a nebudou se bát vytvořit si vlastní názor. To platí zejména pro učitele, kteří nesou zvlášť velkou odpovědnost za to, aby se člověk naučil vlastní názor vytvářet, aby používal kritické myšlení, ověřoval fakta, uvažoval v alternativách, uchovávat se ve své paměti zkušenost z toho, s čím se setkal.

    Na konferenci Stratcom summit, která se konala včera (3. 5.) v Praze (přináším z ní informaci o vystoupení P. Pavla o kousek dál) totiž vůbec nešlo o to, jak používat argumenty a fakta, ale jak sestavovat seznamy lidí, kteří dokážou používat svůj rozum, jak zavést cenzuru a jak prosadit uplatňování nechvalně známého Berufsverbot u nás. Zkrátka, jak v době, kdy celý systém provokací praská, zvrátit vývoj směrem k mccarthismu 50. let.

    Nepodaří se to. Jakmile jsou poznány mechanismy toho, jak funguje moc, jakmile je toto poznání dotaženo na úroveň vědy, pak pravdu už nelze zastavit. Snaha potlačit pravdu pak slouží jen a jen k ověřování platnosti dobré teorie a podporuje její šíření.

    Slíbil jsem odpověď na otázku, odkud se bere to zlo, které ohrožuje naše přežití. Popsal jsem vícekrát, jak funguje současná globální moc a její zdegenerované jádro, takže jen připomínám článek Před Jihlavou: O (degeneraci) současné moci pro ty, kteří se k tomuto popisu ještě nedostali: viz ZDE

    Napsal jsem víc než před rokem a nemám na tom co měnit. Popis toho, jak funguje současná moc, přesně koresponduje s předvídatelným fakty. Snad jen toto upřesní, které jsem uveřejnil asi před měsícem, když vypukla dvojice následných kauz Skripal a Dúmá:

    To už není jen překrývání lumpáren ještě většími lumpárnami, tj. vyvoláváním stále větších a nebezpečnějších konfliktů bez ohledu na oběti. Obávám se, že to je poslední tažení těch, co se v závěrečné části svého života dostali k centru moci, cítí blízkost smrti a chtějí do pekel vzít celé lidstvo v šílené naději, že i tam budou moci pokračovat v demonstrování své moci nad námi. Vypadá to jako šílenství, ale je to jen stařecké selhání racionality a morality utvrzované skupinovou stupiditou, která se nachází své slouhy a poskoky, kteří kvůli své kariéře obětovali svůj rozum i morální zábrany. (viz ZDE) 

    Ještě k těm motivacím. Ty globální jsou popsány v článku a v citovaném odstavci (1-5). Ty lokální jsou spojeny s vydíratelností slouhů současné globální moci.

    Několik ukázek ze včerejšího tisku (3. 5.) pro ilustraci:

    Z Novinek k vyšetřování v Dúmě:

    "Experti OPCW se na místo dostali až 21. dubna a od té doby podle Üzümcüa prověřili asi 100 vzorků z místa útoku. "Teď prověří možnost exhumace a odebrání biologických vzorků,"řekl šéf OPCW.
    Dodal, že odborníci jeho organizace v minulosti byli v jiných kauzách při pitvách, ale bude to poprvé, co budou exhumovat. Zpráva o vyšetřování podle Üzümcüa bude k dispozici za měsíc.
    Mluvčí OPCW řekl, že se prověřují všechny možnosti pro získání důkazů a že je "předčasné spekulovat o tom, kdy bude připravena zpráva určená členským zemím OPCW”.
    Sýrie a její spojenec Rusko popírají použití chemických látek v Dúmě. Rusko vedlo vlastní šetření a některé západní státy Moskvu obvinily, že se snaží klást vyšetření OPCW překážky. Ruská delegace 26. dubna přivedla do sídla OPCW v Haagu několik Syřanů, kteří měli podat důkazy o tom, že v Dúmě nemohly být použity chemické zbraně.
    Británie, Francie a USA na protest toto jednání OPCW bojkotovaly a obvinily Rusko, že z organizace činí divadlo. Syrští svědci tvrdili, že při útoku nebyly cítit chemikálie a že dušení lidí způsobil prach z exploze." (viz ZDE)

    K tomu: A do měsíce se vymyslí zase něco nového...

    Z Blesku o způsobu argumentace Štětiny a spol.:
    ""Paní premiérka (Theresa Mayová) obvinila cizí mocnost. Já si myslím, že v zemi, kde vznikl James Bond, mají tam agenta 007, mají určitě fungující tajné služby, bez nichž by to paní premiérka neřekla. Ani nemohla říct, mně řekly tajné služby to a to. Británie je vyspělá demokracie a premiér si tam nemůže dovolit lhát," obhajuje postoj Británie český europoslanec za TOP 09 a STAN Jaromír Štětina...
    To komunistka Kateřina Konečná má na věc jiný názor. "V mezinárodní politice se naši představitelé rozhodují bez důkazů. Bez toho, že mi Velká Británie dá jasný důkaz toho, že tento plyn byl použit se souhlasem Ruské federace nebo prezidenta, bych se nikdy nepostavila k tomuto kroku," poznamenala k vyhoštění ruských diplomatů napříč nejen evropskými zeměmi. Důvodem prý byla jen servilita vůči našemu spojenci.
    Za hrdiny pak označila ty země, které k tomuto závažnému kroku nepřistoupily, jako bylo i přes kritiku prezidenta Kisky Slovensko. "Vidím, že jsou i hrdinové, jako Slovensko, Rakousko a další, kteří se nebáli postavit té hysterii, která není založena na důkazech," pochválila naše východní sousedy Konečná".  (viz ZDE)

    K tomu: K takové blbosti a zaslepenosti mě komentář nenapadá.

    Z Novinek k Zemanovu hledání novičoku u nás:
    "Množství toho vyrobeného jedu bylo údajně malé a po testování byl tento jed zničen,"řekl Zeman. Vyplývá to ze zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS), která výskyt novičoku rovněž prošetřovala. (ZDE)

    K tomu:
    Možná je vhodné si k tomuto připomenout: "Jsem přesvědčená, že prezident se té velezrady dopustil. Svými slovy nahrává Rusku, nikoli jistotě ČR,"řekla poslankyně (Němcová). - O podání ústavní žaloby na prezidenta pro velezradu mluví hnutí Starostové a nezávislí. Němcová k tomu uvedla, že neví, zda bude případná žaloba relevantní. "V politické rovině máme jasno, v trestně-právní se obáváme, že podstata věci nebude taková, aby mohlo být řízení zahájeno," konstatovala. - Zeman v pondělí uložil BIS, aby zjistila, zda se na území České republiky nevyvíjel nebo neskladoval nervový plyn novičok. Rusko v minulosti uvedlo, že látka mohla být i z Česka." (ZDE)


    Z Novinek k motivacím "nepřítele"
    "Rusko se snaží otřást tím, jak společnosti na Západě vnímají NATO, jeho cíle a činy,"řekl Pavel. "Dělá to velmi efektivně. Vzhledem k tomu, že veřejnost je většinou zvyklá vnímat zprávy prostřednictvím titulků a zkratek, uměle vytvořené informace se mohou zdát pravdivé," dodal. Šíření dezinformací nahrává podle něj i to, že západní společnosti jsou na rozdíl od té ruské otevřené, takže obsah zpráv, které veřejnost dostává, není kontrolovaný.
    "Rusko je nešťastné ze současného světového řádu založeného na západním typu liberálních demokracií a snaží se ho změnit tak, aby se více shodoval s jeho národním modelem společnosti,"řekl Pavel. Podle něj přitom vůči NATO Rusko nevystupuje s klasickou vojenskou agresí, ale zaměřuje se na hybridní nástroje, zejména na propagandu, kterou šíří v klasických médiích i na sociálních sítích.
    "Rusko se snaží otřást tím, jak společnosti na Západě vnímají NATO, jeho cíle a činy,"řekl Pavel. "Dělá to velmi efektivně. Vzhledem k tomu, že veřejnost je většinou zvyklá vnímat zprávy prostřednictvím titulků a zkratek, uměle vytvořené informace se mohou zdát pravdivé," dodal. Šíření dezinformací nahrává podle něj i to, že západní společnosti jsou na rozdíl od té ruské otevřené, takže obsah zpráv, které veřejnost dostává, není kontrolovaný. (viz ZDE)

    K tomu: 

    Pavel se trochu spletl, popisuje praktiky našeho mediálního mainstreamu. Ale ty už nejsou účinné. Našinec už umí na způsob lhaní, který prokoukl už za minulého režimu, adekvátně reagovat a vytvářet si vlastní názor. Brzy to bude umět i ta generace, která se lhaním za minulého režimu nemá dostatečnou zkušenost. Pokud jde o Rusko, to má víc jiných problémů, než sledovat osudy naší "liberální demokracie" (k jejíž "ochraně" je nutné sestavovat seznamy těch, kteří používají svůj rozum). Rusko je spíše znepokojeno tím, že NATO posouvá své základy a vyvolává konflikty stále blíže a blíže k Rusku. Ale tím by asi byla znepokojena každá země. Ostatně ani mně se nelíbí, že konflikty vyvolávané NATO pod záminkami nejrůznějších provokací se přibližují i k naší zemi.
    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5698-anatomie-provokaci-s-cenzurou-si-poradime.html

    (Pokračování)



    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5712-vize-201-anatomie-provokaci.html

    0 0

    Ilustrační foto: Bušehr (Írán) - stavba jaderné elektrárny 
    - kou -
    14.5.2018  Forbes a  PrvníZprávy
    Po odstoupení Spojených států od jaderné dohody se Írán ocitl bez pákového efektu, a nemůže nijak zabránit zavedení nových sankcí týkajících se íránského obchodu s jinými zeměmi, napsal Jim Crane, komentátor Forbesu.
    Nyní příznivci tvrdé linie v Teheránu věří, že jedinou racionální volbou je restart jaderného programu a vytvoření vlastních jaderných zbraní.

    USA odešly z jaderné dohody s Íránem a poslaly Teheránu zprávu: „Zachrání vás pouze jaderné zbraně,“ uvedl ve svém článku pro Forbes Jim Crane z Baker Institute.

    Pro íránskou vládu se jaderné zbraně stávají nutností. Islámská republika je obklopena nepřátelskými sousedy, kteří požadují po USA, aby ji napadly. A jeden z těchto sousedů, Izrael, který je sám přitom vlastní jaderné zbraně, ukázal, jak může beztrestně dovolit si tyto zbraně aa napadat, když bombardoval zahraniční íránské základny v Sýrii, kde zabil několik desítek lidí.

    Z íránského prezidenta Hasana Rúhání, který je umírněný politik, a který dal v šanc svoji budoucnost dohodou se Spojenými státy – udělali „hlupáka a slabocha“, protože se u něj ukázal nedostatek nástrojů k obraně národních zájmů své země, aby posílil svou ekonomiku, a aby dokonce dosáhl i symbolické pomsty za zabití íránských vojáků.

    Ti, kteří se v Íránu drží tvrdé linie, dlouho předpovídali, že Američané „zrádně"odmítnou jadernou dohodu, považují ji za hlavní důvod tohoto ponižování. Aktivně vyzývají k obnovení iránského jaderného programu.

    Podle nich byla strategická chyba Íránu, že vstoupil do jednání, aniž by měl jaderné zbraně. Teherán, podle jejich názoru, potřeboval sledovat úspěšnou strategii Severní Koreje, která zahájila jednání poté, co vylepšila své bomby a systémy nosičů.

    Jak autor zdůraznil, není pochyb o tom, že Írán splnil své závazky přijaté v roce 2015. Umožnil inspektorům přístup do jaderných areálů, zničil většinu svých odstředivek, převedl zásoby uranu na Rusko, ale také zalil betonem jaderný reaktor a vzdal se zbraňového plutonia.

    A tři roky poté, co Írán zničil jadernou infrastrukturu, Amerika změnila názor. Nyní Teherán nemá ani tu minimální páku, aby zabránil dalším restriktivním opatřením proti obchodu Íránu s jinými zeměmi.

    Pro Teherán je výsledkem politického kompromisu impotence, za níž může následovat inflace a odliv lidí.

    Až do doby, než Írán bude moci zopakovat příklad KLDR, nebude schopen omezit útoky na své vojáky rozmístěné v zahraničí nebo na domácí půdě.

    „Bez bolesti nelze dosáhnout respektu," uvedl autor materiálu.

    Íránští příznivci tvrdé linie tvrdí, že „bomba je jediná racionální volba“. A to znamená obnovení iránského programu rozvoje jaderných zbraní.

    „S bombou v ruce může Írán vyjednávat z pozice síly," uzavřel Forbes.


    0 0
  • 05/14/18--02:59: Marně kamenovaný prorok

  • Karel Sýs
    14.5.2018
    Výročí věrozvěsta z Trevíru rozběsnilo českou mediální senkrovnu k šílenství.
    Trevířané, hrdi na rodáka (a pak že doma nikdo není prorokem!) umístili jeho siluetu i na semafory a pražští kavárníci ponoukají zbytek světa: V Trevíru nepřecházejte křižovatky!
    Radši přešlapujte na místě, i kdybyste měli zcepenět.


    To radí i muž, kterému jsme málem uvěřili, že to s Českem najednou myslí dobře.

    Ale proč si přiložil poleno spisovatel, který dosud patřil k obhájcům historické pravdy? Nikoli k obhájcům ex offo, ale k obhájcům z přesvědčení.

    Něco ho muselo hrozně vystrašit. Jinak by přece nemohl zplodit text, kterým se zařadil mezi kandidáty nesmrtelné ostudy.

    „Je sice velký rozdíl mezi teoretickými úvahami, jak je Marx a Engels formulovali v 19. století, a jejich propagandistickým využitím, a někdy dokonce zjevným zneužitím, v dílech Lenina a Stalina. A naprostou myšlenkovou prázdnotou byla aplikace marxismu na ‚rozvinutou socialistickou společnost‘ po druhé světové válce. Ale ani ve své původní podobě nebudí příliš důvěry. Již ze své podstaty skrývá především destruktivismus a pokrytectví. Tohle člověk pochopí teprve tehdy, až se podívá na život Karla Marxe. Hlásal úctu k práci, i když sám nikdy rukama nepracoval, a kdo ví, kolikrát navštívil reálné tovární prostředí. Formuloval koncepce hodnoty a nadhodnoty, ale jako podnikatel sám pokazil, na co sáhl, a často se topil v dluzích. Vyzýval k boji proti buržoazii, avšak jeho nejlepším přítelem byl bohatý kapitalista, který ho živil. Vyzýval k boji proti aristokracii, i když jeho manželka byla aristokratka. Hlásal myšlenky o spravedlnosti, ale své ženě byl nevěrný a levobočka poslal do sirotčince. A to nemluvím o tom, že využil svého dominantního postavení zaměstnavatele k tomu, aby zneužil služebnou. Psal o rovnosti a světlé budoucnosti proletariátu, ale jeho myšlenky ve skutečnosti směřovaly k destrukci fungujících systémů, aniž by předjímaly nové a reálné modely fungování společnosti. A přesto na své myšlenky nachytal tolik lidí. Inu, jsme nepoučitelní.“ */

    Inu. Karel IV. byl samá ženská. A nemakal na poli ani nekydal hnůj zpod vlastních koní. A přece byl otcem vlasti.

    Masaryk poučoval v dopisech svou milenku, jak používat antikoncepci a Beneš jí pak musel vyplatit tisíce za mlčení. Nevím, jestli si dělal čárky, ale nevěra mu svědčila. A přece byl otcem republiky!

    Člověk nemusí chodit do slévárny, když chce odlít nový svět.

    Popřevratoví kompradoři podělali, na co sáhli. Nejprve destruovali Masarykův stát, pak český pahýl rozprodali a zadlužili. Česká politická scéna přetéká reálným kurevnictvím morálním i sexuálním, navíc servírovaným televizními kanáliemi do každé rodiny.

    Marx znásilňoval služky! Věta jako by vypadla z bible německého antisemitismu Muchomůrka:

    „Když Inge vstoupila do čekárny, byla svědkem nezvyklé příhody. Z lékařovy ordinace zaslechla zvuk pláče. Slyšela hlas dívky: ‚Pane doktore, pane doktore, nechte mě na pokoji!‘

    Pak slyšela hněvivý mužský smích. A pak nastalo pojednou hrobové ticho. Inge naslouchala bez dechu. ‚Co to má všechno znamenat?‘ tázala se sama sebe a srdce jí tlouklo. Pak se otevřely dveře. Inge vzhlédla. Objevil se žid. Úzkostně vykřikla. Zírala upřeně na tvář židovského lékaře. Tato tvář je tváří zloducha. Uprostřed ďábelské tváře je obrovský zahnutý nos. Za brýlemi dvě zločinecké oči. A tlusté rty se šklebí. Poškleb říká: ‚Konečně tě mám, ty německé děvčátko!‘A pak se začne žid přibližovat. Vztáhne k ní své odulé prsty…“

    Pro klid čtenářů podotýkám, že k nejhoršímu – na rozdíl od Marxova pelechu – nedošlo:
    „Ale Inge se už vzchopila. Než ji může žid sevřít, udeří ho pěstí do tlusté tváře. Pak skok, a už je u dveří. Bez dechu běží Inge po schodech. Bez dechu vybíhá z židovského domu.“

    A že Marx směřoval k destrukci „fungujících systémů“? On ten dnešní svět funguje? Zblbění obyvatelstva, válka přede dveřmi, žumpa plná lží… Goebbels se už zase vznáší nad močůvkou. Do zámků se vrátila aristokracie, knížeti lid prdel líže, pod zámkem se octnou leda kapesní zloději.

    Že Marx zastaral? Bible je o nějaké to tisíciletí starší a taky nezastarala, aniž zastaral Izaiáš volající po revoluci. Staniž se světu podle jejich slova.

    Nepoučitelní Čecháčkové se zas jednou místo ze studně zhluboka napili polistopadového staropramenu a nechali se nachytat na žvásty samozvaných fýrerů.

    Páni historici et item politici, pisatelé i pisálci, promovaní i premovaní, ušetřete našim dětem papír. U prorokova plnovousu, proč se rozepisujete tak sáhodlouze?

    Proč nenapíšete rovnou: židák?

    Jenže to si netroufnete! To by s vámi páníček vyrazil futro!


      - - -

    */ pozn.red.NR - Vlastimil Vondruška, článek "Co odkázal Marx Německu? Východnímu Manifest a západnímu Kapitál".  





    0 0


    14.5. 2018  Rukojmí
    V Itálii se dva měsíce od parlamentních voleb rýsuje možná volební koalice.Italy zajímají daně a migrace. Dlouho platná rovnováha sil se zcela rozsypala, varuje Tereza Spencerová. Nová italská vláda je takříkajíc na spadnutí. Rodí se přitom za velmi nestandardních podmínek, kdy italským voličům došla jakákoliv trpělivost s tradičními partajemi. Těm v březnových volbách voliči dali jasně najevo, že chtějí změnu. Více než 50 % hlasů totiž obdržely protisystémové strany Hnutí pěti hvězd a Liga severu, která je na evropské úrovni partnerem hnutí SPD Tomia Okamury.
    Jde o Berlusconiho konec, nebo se vrátí v předčasných volbách? Její složení zaskočilo úplně všechny. Berlusconi bude nejspíše ve vládě chybět! Soud mu přitom jen před pár dny dal zelenou, Silvio může znovu kandidovat. Ještě horší osud potkal levicové tradiční strany, ty zcela ztratily svůj politický vliv. 

    Prvně jmenované hnutí, založené v roce 2009 italským komikem Beppe Grillem, postavilo svou kampaň na levicovém boji s establishmentem. Strana také prosazuje přímou demokracii, omezení byrokracie a trvale udržitelný rozvoj. Hnutí získalo od voličů přes 10,5 milionů hlasů, což se rovná volebnímu zisku 32,6 %. Popularitu mu pomohl získat teprve jednatřicetiletý politik Luigi Di Maio, který se vloni stal jeho předsedou.

    Pravicová, euroskeptická a silně protiimigrační Liga severu získala ve volbách „pouhých“ 5,6 milionu hlasů, nicméně se stala nejsilnější stranou takzvané středopravé koalice, v jejímž rámci kandidovala například i strana Vzhůru Itálie, v jejímž čele byste nepotkali nikoho jiného než čtyřnásobného italského premiéra Silvia Berlusconiho. Legendární italský politik ale získal o tři procenta méně než Liga severu, vedená mladým politikem Matteem Salvinim, a ten se tak stal de facto lídrem koalice.

    Di Maio a Salvini spolu mohou poskládat pohodlnou parlamentní většinu, a tak bylo nasnadě, že spolu budou jednat o budoucí možné vládě. Několik společných bodů nalezli relativně snadno, obě strany jsou totiž skeptické k současné Evropské unii a zároveň se snaží hájit zájmy obyčejných Italů. Země na apeninském poloostrově by tak mohla mít nejvíce nacionalistickou vládu za poslední dekády. Salviniho Lize severu posvětil koaliční jednání i Silvio Berlusconi, předseda pravicové strany Vzhůru Itálie, čímž padla poslední překážka, která teoreticky mohla stát nové vládě v cestě.

    Berlusconi prohlásil, že jeho strana nemá v úmyslu bránit koaličním vyjednáváním, ačkoli se sama takové vlády účastnit nebude a nejspíše ji ani nepodpoří při hlasování o vyslovení důvěry. Hnutí pěti hvězd požádalo Salviniho Ligu severu, aby se zbavila koalice s Berlusconim, který prý představuje politický establishment, proti kterému se hnutí zavázalo bojovat. Berlusconi prohlásil, že případné námluvy Salviniho s Di Maiem neznamenají konec středopravé koalice.

    Jednání o nové antiestablishmentové vládě přichází poté, co italský prezident Sergio Mattarella pohrozil, že je schopen jmenovat vládu nestranických technokratů, nejsou-li jednotlivé strany schopny dospět k dohodě. Poté, co jej zástupci Hnutí pěti hvězd a Ligy severu informovali o svém záměru, svolil s pozdržením tohoto rozhodnutí. Mattarella přednesl minulý čtvrtek zásadní projev, ve kterém kritizoval stabilitu v Evropě, ale i samotnou Evropskou unii. Varoval před riziky plynoucími z případného oslabování evropské integrace. „Evropská budova se otřásá a potřebuje projít zásadní údržbou,“ řekl. Varuje přitom před příkladem z vlastní země, kde tradiční politika v březnových volbách zcela vyklidila scénu.

    Podle posledních zpráv skutečně mezi oběma protisystémovými stranami může brzy dojít k finální dohodě. V neděli obě uskupení informovala prezidenta o tom, že jsou schopna předložit koaliční program a nominovat kandidáta na premiéra. Matteo Salvini, předseda Ligy severu, se nechal slyšet, že společně s Luigi Di Maiem „píší historii“. Pokud Mattarella přijme jejich premiérskou nominaci, vše důležité může proběhnout během několika dní. Nominant prý přitom nebude členem ani jedné ze stran budoucí koalice, bude však údajně mít širokou podporu v domácí i mezinárodní komunitě.

    Zajímavé bude sledovat, jak se obě strany v programové otázce postaví k řízení ekonomiky. Zatímco Salviniho pravicoví euroskeptici měli v plánu výrazné snižování daní, Di Maiovo levicové hnutí plánovalo zavést nepodmíněný základní příjem. Pro druhou nejzadluženější zemi eurozóny mohou jednání o konkrétních bodech být klíčová. Druhým třecím bodem je migrační politika. Ačkoli lze obě hnutí označit za pronárodní, přístup Ligy severu v otázce migrantů je důraznější. Zajimavý je i plán Ligy severu na založení paralelní měny k euru. S tím údajně nemá problém ani Hnutí pěti hvězd.

    Pokud by koaliční jednání zkrachovala, oba lídři se nechali slyšet, že jsou pro předčasné volby. To by mohlo znamenat opětovnou šanci i pro Silvia Berlusconiho. Matador italské politické scény může opět zamíchat kartami – milánský soud totiž v pátek rozhodl, že politik, odsouzený pro daňové úniky, bude za dobré chování zbaven posledního roku ze šestiletého zákazu vykonávání veřejných funkcí. Berlusconimu měl původně trest skončit až v roce 2019, i přesto však výraznou měrou zasáhl do březnových voleb. Pokud by Itálie skutečně dokráčela k předčasným volbám, mohl by Berlusconi opět vést stranu Vzhůru Itálie jako její právoplatný lídr. Mnohými již odepisovaný politik by se tak opět mohl vrátit na výsluní.

    K situaci v Itálii se vyjádřila i známá novinářka Tereza Spencerová na svém facebooku. Varuje před koncem starých pořádků: „Tak Liga Severu a 5 hvězd, vítězové italských voleb, se domluvili na koalici – shodli se na zrušení daňových a jiných škrtících reforem, včetně navyšování věku odchodu do penze, na zavedení paralelní měny, která otevírá cestu k vystoupení z eurozóny, a chtějí s Bruselem ‚dojednat‘ nová fiskální pravidla, která by jim umožnila navyšovat výdaje, jinak... a k tomu se shodli, že jsou jasně proti imigraci, a že aby se nehádali, premiérem bude přijatelný ‚neutrál‘... než se k nim přidá ‚nesmrtelný‘ Silvio Berlusconi. Noční můra Bruselu se zhmotňuje, probruselský prezident Mattarella sice hrozí vypsáním předčasných voleb, ale ty pro změnu hrozí, že by nynější vítězové jen získali ještě víc hlasů… Sype se nám to, sype...“

    0 0

    14.5. 2018   První zprávy
     Ruské válečné lodě pronásledovaly americkou letadlovou loď a jeho doprovodné lodě. Ruské lodě si ve Středozemním moři hrály s americkou letadlovou jako kočka s myší, píše Daily Star.
    Letadlová loď Harry Truman se svým doprovodem je ve Středomoří hlavní americkou zbraní proti Islámskému státu.

    USS Harry S. Truman – loď o výtlaku 116 000 tun - je vlajkovou lodí silné skupiny US Navy Carrier Strike Group 8. Letadlová loď USS Harry S Truman může nést až 90 bojových letounů a vrtulníků a veze posádku pžibližně 6 tisíc námořníků. Je také vyzbrojena raketami, torpédy a kulomety pro obranu před útočníkem. Z její paluby startovala letadla, která svrhla více než 1 000 bomb.

    Válečná loď USS Harry S. Truman vyplula v dubnu z USA spolu se skupinou torpédoborců do Středozemního moře, kde se stala vedoucí silou amerického prezidenta Donalda Trumpa na Blízkém východě. K ní se připojily torpédoborce USS Arleigh Burke, USS Bulkeley, USS Forrest Sherman, USS Jason Dunham a USS The Sullivans a USS Farragut.

    Ruská flotila vyjela navstříc americké flotile!


    Ruská fregata Jaroslav Mudry, která váží 4.400 tun, je plná protiletadlových raket a torpéd. Ve výzbroji má také řízené střely "Switchblade“. Mimo jiné má k dispozici rakety X-35 určené k ničení nepřátelských lodí. Fregata se připojila k ruské pracovní skupině v Mexiku minulý měsíc poté, co proplula kanálem La Manche. Loď byla zapojena do konfliktu se Spojenými státy v červnu 2016, kdy se plavila poblíž USS Gravely ve Středomoří.

    Admirál Gene Black řekl, že ruské plavidlo má "zdvořilé" vztahy s americkým námořnictvem. Obě formace si vyměňují informace pomocí protokolů z doby studené války.


    0 0
  • 05/14/18--12:48: Article 2
  • Jaroslav Loudil
    14. 5. 2018
    Imperialistické USA jsou zemí, která ničí lidi, věci i zemi. Bombardování cizích států je pro ně tím největším koníčkem. Zdá se, že po Vietnamu, Srbsku, Afganistánu, Iráku, Lybii nyní přichází na řadu Irán. Naopak, Čína je zemí , která hledí k budoucnosti, k prospěchu nejen svému, ale prospěchu celého lidstva. Například čínská výstavba infrastruktury v Africe dnes dosahuje úctyhodných rozměrů. Čína tam staví silnice, železnice, města, doly, přístavy, letiště, mešity..., atd.


    A co je důležité!!!, po státech, kde staví infrastrukturu nepožaduje změnu jejich vnitřní i zahraniční politiky, nepožaduje, aby doma zaváděly - "čínský politický systém". Není tedy jako USA, které hospodářskou pomoc podmiňují vznikem lokajských uslintaných USA podřízených banánových republik, jako se nedávno stala i ČR. Ano jsme typická banánová republika. Nemáme vlastní názor, čekáme na pokyny z Washingtonu (dříve z Paříže, pak z Berlína, pak z Moskvy, nyní tedy zase z Washingtonu).

    Naši politici z TOP 09, KDU, STAN a další mají heslo : "Raději se mýlit s USA, než mít pravdu s Čínou nebo Ruskem". Podle toho také dopadneme. Naši servilní lokajští politici rádi "podepíší" - USA každou další prasárnu. Když USA zaútočí na Irán, jistě tam Šlechtová s Babišem pošle pár desítek našich lokajských poskoků, kteří tam budou na každém kroku hulákat v pěti jazycích : "Ať žijou USA !! a mávat americkými vlaječkami". Pak si půjdou do gumového stanu spokojeně přepočítat svůj mrzký žold za napomáhání okupaci cizích zemí ! Fuj ! To jsme zase dopadli ! Lokajové a pomocníci okupantů.

    P.S. Včera Čína dokončila nejdělší visutý most v Africe. Tři kilometry dlouhý most v hlavním městě Mosambiku Maputu. Do provozu bude uveden příští měsíc. Cena = 785 milionů Dolarů. Čína buduje, USA ničí.

    https://www.youtube.com/watch?v=EW8nmzfJ7XI



    0 0

    14. 5. 2018      zdroj
    Expertka na americko-ruské vztahy Ruth Deyermondová se domnívá, že způsobem vládnutí Donald Trump připomíná Borise Jelcina. Zejména se podle jejího vyjádření šéf Bílého domu snaží využít vojenskou operaci k odvrácení pozornosti od svých vlastních problémů a upevnění image. Výsledkem je, že jeho chování vede k oslabení mezinárodní autority USA, tvrdí Deyermondová ve svém článku v The Independent.



    Mimořádně nepopulární a rostoucímu skandálu čelící hlava státu zatahuje svou zemi do vojenské operace, v níž někteří vidí pokus o odvedení pozornosti kritiků od vlastních problémů. Jeho vítězství ve volbách se připisuje zákulisnímu působení vlivné mocnosti, která je podezírána z použití prezidenta k prosazení vlastních zájmů, píše v The Independent expertka na americko-ruské vztahy na Royal College v Londýně Ruth Deyermondová.

    Podle ní musí vládnutí Donalda Trumpa u Rusů, kteří si pamatují 90. léta, vyvolávat známý pocit. Je často srovnáván s dalšími postavami v americké historii, včetně prezidenta Richarda Nixona. Ale pravděpodobně "nejpozoruhodněji podobnou" postavu najdeme v minulosti nikoliv USA, ale Ruska - je jí první prezident země, Boris Jelcin.

    Stejně jako Trump byl Jelcin "velmi kontroverzní postavou, politickým pouličním bojovníkem", který přežíval díky rozeštvávání nepřátelských táborů a složitým pracovním vztahům s lidmi uvnitř i mimo státní aparát. Ruský prezident byl považován za charismatického a neobvyklého politika, který miloval politické drama a divadelní vystoupení na veřejnosti, o čemž svědčí jeho slavné vystoupení na tanku v srpnu 1991, připomíná autorka článku.

    Zpočátku se Jelcin, přinejmenším v očích svých obdivovatelů, zdál být člověkem schopným radikálně reformovat korupční a neúčinný politický a ekonomický systém. Místo toho byla ale jeho vláda kritizována za provádění kurzu, který umožňoval superbohatým bohatnout na obyčejných lidech. V důsledku toho byly demokratické procesy v samotném Rusku diskreditovány a důvěryhodnost země v zahraničí byla podkopána. Mnoho podobných obvinění zaznívá na adresu stávajícího šéfa Bílého domu a podobné předpovědi se dělají o politické budoucnosti Ameriky, poznamenává Deyermondová.

    Přiznává, že k historickým analogiím se musíme chovat opatrně. Před nástupem k moci nebyl podnikatel Trump spojen se státní správou. Jelcin naopak měl mnohaleté politické zkušenosti, ale jeho schopnost vést "byla zničena alkoholismem".

    Ale ačkoli rozdíly je možné najít snadno, u dnešního Washingtonu a Moskvou před 20 lety jsou společné rysy, které nelze ignorovat. Jedná se především o vliv obou prezidentů na mezinárodní situaci, zdůrazňuje článek.

    Trump oznámil nečekané rozhodnutí udeřit na vojenská zařízení v Sýrii poté, co FBI prohledala kancelář jeho právníka Michaela Cohena. To vedlo kritiky k myšlence, že toto rozhodnutí nebylo způsobeno ani tak situací v blízkovýchodní zemi, jako přáním hlavy Bílého domu odvrátit pozornost od vnitropolitického skandálu.

    Přání využít armádu k posílení své prezidentského image na pozadí vnitřní politické krize připomíná rozhodnutí Jelcina zahájit "malou vítěznou válku" v Čečensku ". Tento konflikt však nebyl ani vítězný, ani malý, připomíná Deyermondová.

    Sporné volby jsou další oblastí, kde lze nalézt podobnost mezi Jelcinem a Trumpem. Během těžké kampaně v roce 1996 zřejmě ruský prezident využil americkou pomoc. To dalo kritikům důvod hovořit o tom, že USA zasáhly do hlasování, aby dosadily k moci svou "loutku".

    Dnes existuje rozšířený názor, že ruská vláda "zasáhla" do amerických voleb, aby zajistila vítězství "preferovaného kandidáta". Toto stanovisko je "katastrofické" nejen pro samotného Trumpa, ale i pro postavení Ameriky ve světě.

    Důvodem je jedinečná úloha, kterou hrají USA v mezinárodní politice. Po skončení studené války se americký stát přece stal "politicky, ekonomicky a vojensky nejsilnějším ve světě ".

    Autorita USA závisí na dvou faktorech: pověsti amerického vedení v mezinárodních záležitostech a schopnosti prezidenta účinně řídit svou vlast. Když, jako je tomu dnes, oba tyto faktory vyvolávají pochybnosti, americký vliv klesá. Výsledkem je celosvětová nejistota a zvýšení rizika, že země, které usilují o ještě větší podkopání světového statusu Ameriky, se mohou pustit do zahraničněpolitické avantýry, soudí autorka.

    Konec moci USA byl předpovězen dlouho před Trumpovou vládou. ... A nepředvídatelná trajektorie oslabení Washingtonu na mezinárodní scéně za současného prezidenta urychlila tento proces, v důsledku čehož se svět stal nestabilnějším a méně bezpečným.

    "V padesátých letech minulého století prošel Sovětský svaz procesem destalinizace, aby napravil chyby minulosti. Washington naléhavě potřebuje začít "dejelcinizaci" ještě před tím, než bude poškozena mezinárodní pozice USA. Nicméně je v tomto okamžiku pravděpodobnost tohoto velmi malá", uzavřela Ruth Deyermondová.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0
  • 05/14/18--13:58: Article 0
  • Jaroslav Loudil
    14. 5. 2018
    V souvislosti s přesunem US velvyslanectví do Jeruzaléma dnes demonstrovali Palestinci. Židé jich na místě 40 zastřelili a na 2000 zranili. Je zajímavé jaké -"veletoče"- jsou schopny státy NATO zorganizovat v mezinárodní politice ohledně dvou zraněných lidí, Skripalových v Anglii,. 


    Pokud ale jde o 40 mrtvých a 2000 raněných, tak budeme s viníky (USA a Izraelem) jistě opět poslušně - "držet basu" !! Počítám, že Kalousek a Langšádlová označí tento inicident za : "Humanitární střelbu našich židovských přátel". A z našich poslaneckých lavic bude opět znít ono - "Spokojené bučení servilních banánových zaprodanců" - doplněné o povzbudivé mávání vlaječkami USA.

    P.S. Politici banánové republiky, seberte se už konečně !

    https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/471941-izrael-strelbou-zasahl-proti-protestujicim-palestincum-na-40-mrtvych-a-1700-zranenych.html

older | 1 | .... | 573 | 574 | (Page 575) | 576 | 577 | .... | 668 | newer