Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 575 | 576 | (Page 577) | 578 | 579 | .... | 668 | newer

    0 0

    Jiří Jírovec
    16. 5. 2018
    V angličtině existuje termín "out of the box thinking". Znamená oprostit se od omezení, která zabraňují najít řešení určitého problému.
    V Česku se do nekonečna mluví o důchodové reformě. Máme komisi za komisí a výsledek je vždy stejný, protože se pohybují uvnitř stěn zvaných politické zadání. Přihlásil jsem se do pořadu "Máte slovo" (mate-slovo). Nedostal jsem se mezi panelisty a neměl jsem příležitost rozvířit zatuchlé vody diskusí o důchodech. "Máte slovo" není odborné fórum, ale může svému, poměrně početnému publiku dát určitou představu o šíři problému. Dramaturgyně pořadu mi předem poslala několik otázek, aby věděla kam mě zařadit. Zde je moje odpověď na jednu z nich:


    "Už léta se hovoří o nutnosti důchodové reformy, jak by podle Vás měla zhruba vypadat? Co je podle Vás nejnutnější?"

    "Výsledek dosavadních důchodových komisí je nula, protože je zadávají politici a uskutečňují "profesionálové", kteří se na "politická zadání" vymlouvají.
    Ještě v době trvání jeho komise jsem se pokoušel kontaktovat profesora Potůčka. Poslal jsem mu základní informace o kanadském systému (zadarmo). Nereagoval. Zřejmě ho víc zajímal chilský systém, kterému vládou zaplacená publikace věnovala 12 stránek.
    Pravda je, že jeho komise přišla s odvážným tvrzením: "Když se k pensijnímu systému pustí soukromý sektor, tak je poničen, ne-li vytunelován."

    Konec odpovědi.

    Paní dramaturgyně mě následně telefonicky požádala, abych pana profesora, který bude v publiku, neatakoval. To jsem slíbil a dodržel.

    Nicméně: Martin Potůček je obložen tituly a hodnostmi ze všech stran. A hlavně je vedoucím Centra pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

    Když se ani takový vědec a specialista neodváží opustit bezpečné stěny svého boxu, je něco zásadně špatně. Buď je vůči politikům slabý a nebo je neschopný. Přijal politické zadání místo toho, aby trval na tom, že důchody jsou jen jedním z nástrojů, které má stát k dispozici pro hmotné zabezpečení života občanů ve stáří.

    Toto právo definuje Listina základních práv, která je součástí Ústavy ČR, takto:

    Článek 30
    (1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
    (2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
    (3) Podrobnosti stanoví zákon.
    Hmotné zabezpečení ve stáří, to je oč tu běží. Kdyby politici brali Ústavu ČR vážně, nemohli bychom mít bezdomovce, žebráky a staré lidí, kteří musejí otáčet každou korunu.

    Politici se z pochopitelných důvodů omezují jen na špičku ledovce. Tlachání o zásluhovosti a solidárnosti důchodů je totiž nic nestojí. Občas hodí pod stůl ohlodanou kost na přilepšenou.

    Někteří žvanilové ztrácejí čas kopáním do již neexistujícího protivníka. Havlovy plky o králikárnách byly nahraženy farskismy "hnus a destrukce", které tvoří podstatu jejich nového Mein Kampfu.

    Po roce 1989 jsme byli svědky destrukce mnohých podniků. Za hnus lze považovat, že politici připustili vznik "vyloučených lokalit", lichvu, obchod s chudobou a exekucemi. Jde o hlubokou krizi, byť se zatím týká "jen" asi 10% populace.

    Máme "nepřizpůsobivé lidi" a potřebujeme je někam uklidit. Město Most uvažuje o vesnici pro odpudivce (eskatelevize.cz/vesnice-pro-neprizpusobive)

    Zkoncentrovat je na oplotitelném pozemku. Máme přece zkušenost z První republiky. Seznamy nepřizpůsobivých lidí jsme uměli sestavit několik let před Hitlerem.

    S chutí do toho a půl je hotovo. Prasečák byl vykoupen, postavíme tam repliku tábora s plotem bez děr (ať má Okamura vzteka). Až přijde čas, "šup tam s nimi". Stejně nemají kam jít.

    Nepřizpůsobivost je zvláštní pojem. V ČT kdosi řekl, že "nepřizpůsobiví" jsou naopak velice přizpůsobiví, protože reagují na podmínky, které většinová společnost vytváří, aby se jich zbavila.

    Přizpůsobit se museli i Židé za Protektorátu. Nechť si čtenář otevře tento odkaz, je to velmi výživné čtení. Současní politici mnohá opatření opisují. Stačí vynechat nebezpečná slova "Žid" a "židovský".
    (www.holocaust.cz//protizidovska-narizeni-omezujici-vstup-a-pobyt)

    Převlékač kabátů Pavel Kohout (svoji první knihu básní opatřil věnováním: "Tátovi za to, že mě naučil milovat stranu") kdysi napsal:
    „Ulicí bílou půjdou děti rozesmáté, na bílých blůzách pionýrské šátky.
    Bude to po letech, snad v pětiletce páté, z okna je bude vítat úsměv matky […]
    A poslyš, mámo, co to byla bída?"


    Moje generace slovo bída neznala. Pravda, můj spolužák Franta Hruška ještě bydlel v Kolonce, řadě malých domků na okraji Jiráskovy čtvrti v Praze 4 ale tu zlí komunisté zbourali, aby měli místo pro své králikárny na sídlišti Novodvorská. Šli do nich i původní obyvatelé Kolonky.

    O bídě slyšela moje vzácná spolužačka Miluše, když jí dědeček vysvětloval, že v těch dírách v barrandovské skále za řekou kdysi bydleli lidé.

    U paní Jílkové se dokola žvanilo o důchodech. Odpůrci zvyšování důchodů mluvili o tom, že je málo dětí a někdy daleko, snad v pětiletce páté, nebude na důchody.

    To je pravda, pokud vycházíme ze současného modelu kapitalismu. Ten se ale bude muset změnit, ledaže chamtivost nezničí svět pěknou válkou.

    Již teď je zřejmé, že dosavadní způsob přerozdělování bohatství vytváří silnou vrstvu populace, která nebude mít na bydlení.

    V roce 2107 vzrostly ceny pražských bytů o 20% a rostou i nájmy. V Praze 10 jsou ke koupi nové byty 1+kk v rozmezí 2.5-4.5 miliónů korun. No nekupte to. Jedna místnost jistě stmelí rodinu!

    Jiří Dědeček kdysi bojoval proti předcházejícímu režimu písní "Má holka je chudá":
    "Nemá kvartýr, nemá fáro, nemá ani na cigáro […] marně pátrám, marně lovím v tomhle městě panelovým, marně hledám něco tak chudýho […] je to smutný, je to psina, budeme mít spolu syna, až vyroste, bude žebrákem."

    Básníci bývají nadčasoví, to je pravda. Dědeček už má jiný šolich a tak břitkost jeho pera otupěla. Musel by jít proti režimu, který rovněž začíná na "K".

    PS

    Připojuji souhrn kanadského systému zabezpečení ve stáří. Má původ v ryze kapitalistické společnosti, které došlo, že se takový systém musí týkat všech vrstev společnosti, tedy i té nejchudší.

    České politiky urážejí slova nezásluhovost a regulace. Na tomto místě se nabízí dialog z Našich furiantů: "Učený člověk to má z knih, ale nikde nebyl. My jsme byli ve světě, my jsme tam byli, my jsme to všechno viděli" notuje si vysloužilý voják se svým kamarádem ševcem. Naši politici mají svoje poučky z brožur a napotřebují nic vidět.

    Kanadský systém zabezpečení občanů ve stáří 
    Pozn red: částky jsou uvedeny v CAD-kanadský dolar = 17 Kč


    Nezásluhové pilíře

    A - Old Age Security (OAS)

    Vklad občana: 0
    Nárok na vyplácení: věk 65 let, propočítává se podle podle let odžitých v Kanadě po 18 roku věku (maximum 40 let), roční příjem Benefit: Základní částka, určená vládou, je každoročně upravována podle inflace. V současné době je maximálně 7080, propočítává se podle let skutečně odžitých v Kanadě. Postupně klesá od 60000 na nulu při příjmu >114000.

    B - Guaranteed Income Supplement (GIS)

    Vklad občana: 0
    Nárok na vyplácení: věk 65 let pokud je A+CBenefit: Doplňuje příjem jednotlivce na zhruba 16800 ročně.
    Detaily: http://www.servicecanada.gc.ca/eng/services/pensions/oas/payments/index.shtml
    https://www.canada.ca/en/services/benefits/publicpensions/cpp/old-age-security/payments/tab1-1.html

    Zásluhové pilíře

    C - Canada Pension Plan (CPP) - zahrnuje všechny zaměstnance

    Vklad zaměstnance: 5% z hrubého příjmu až do povoleného maxima, totéž zaměstnavatel.
    Nárok na vyplácení: 60 let, při odkladu do 65 dochází ke zvýšení o 2%/rok.
    Benefit: Odvozen od silně zastropovaného vkladu. Maximum/průměr: 13100/6600 pro březen 2016.

    D - Registered Pension Plan (RPP) - dostupný asi pro 60% Kanaďanů

    Vklad zaměstnance: 10-12% hrubého platu
    Nárok na vyplácení: Bez penalizace v 65 let nebo je-li věk + odpracovaná léta = 85.
    Benefit: 2% z průměru nejlepších pěti let krát počet (max 35) odpracovaných let. Proplácená CPP se odečítá. 17>114>

    E - Registered Retirement Saving Plan (RRSP)

    Roční vklad: 18% příjmu (max 26000), nepoužitá část povoleného příspěvku se převádí na další rok.
    Benefit: Umožňuje individuální investování, ale nezaručuje výsledek. Příspěvek a výnosy se zdaňují až v době, kdy jsou vybírány. Spoření může být i na jméno partnera (Spousal RRSP).

    Poznámky

    • Uvedeny jsou hrubé roční příjmy v kanadských dolarech;
    • Pilíře A B a C jsou valorizovány podle inflace. C a D zaručují uvedené benefity;
    • Příspěvky do D a E se odečítají z hrubého příjmu;
    • Výnosy D a E se zdaňují až v okamžiku, kdy jsou vybírány;
    • Pilíř D má několik variant, které v zásadě poskytují stejné benefity;
    • Úspory v C a D nelze lze vybírat předčasně;
    • Úspory v E lze vybírat podle podmínek investování. Vybrané částky jsou zdaněny v roce, kdy jsou vybrány;
    • Kanada má progresivní daňový systém. Zdaňuje se suma všech ročních příjmů;
    • V Ontariu existuje určitá (nikoli neprůstřejná) regulace nájmů;
    • Kanadský systém zvýhodňuje zmíněných 60% občanů, kteří mají přístup k D a dost peněz na příspěvky do E;
    • Kanada nemá, stejně jako Česko, vyrovnaný rozpočet; (ale během 25 let v Kanadě jsem nezaregistroval protesty proti garantovanému příjmu).

    2600713695 / 2010

    0 0

    16. 5. 2018        GlobalResearch
    Plán neokonzervativců: Chystáme se rozebrat pět zemí v sedmi letech
    To je věta z memoranda amerického ministerstva obrany, kterou ve svém interview s webem Democracy Now citoval v březnu 2007 penzionovaný generál a nejvyšší velitel sil NATO z války v Jugoslávii Wesley Clark.
    Z interview, který s ním za Democracy Now vedla novinářka Amy Goodmanová, vyjímáme jen část pro dnešní dny i situaci nejaktuálnější:




    A.G.: Vidíte v Iránu nějaké opakování toho, co předcházelo americké válce s Irákem?

    W.C.: V jistém směru ano. Ale historie se nikdy neopakuje přesně. Svědčil jsem v r. 2002 před Kongresem, kde jsem směrem ke vládě USA řekl: „Chcete-li se nějakým státem znepokojovat, neměl by to být Irák, ale Irán“. Ale tehdejší vláda se chtěla znepokojovat Irákem, ne Iránem. Věděl jsem proč tomu tak je, protože jsem byl v Pentagonu hned po 11. září 2001. Procházel jsem se tehdy jeho budovou, ze schodů jsem na chodbě viděl tehdejšího ministra obrany Rumsfelda v rozhovoru s jeho zástupcem Wolfowitzem, a mířil jsem dál za lidmi ze spojeného štábu náčelníků štábů, kteří pro mě dříve pracovali. Jeden z generálů tohoto štábu mě pozval do své kanceláře a řekl mi: „Chystáme se jít do války s Irákem“.

    Zeptal jsem se proč?

    Odpověděl mi. „Já nevím. Mám za to, že nevědí, co jiného by měli dělat.“

    Načež jsem řekl: „Získali nějaké informace, které by spojovaly Saddáma Husajna s Al Kajdou?“

    Odpověděl: „Ne, ne, v tomhle směru nic nového. Oni se prostě rozhodli jít do války s Irákem. Je to asi nějak takhle. Nevíme, co dělat s teroristy. Ale máme dobrou armádu a umíme svrhávat vlády. Jestliže jediný nástroj, který máte, je kladivo, pak vám každý problém připadá jako hřebík.“

    Navštívil jsem tohoto generála o několik týdnů později. To už jsme bombardovali Afghánistán. Zeptal jsem se ho: „Stále se ještě chystáte válčit s Irákem?“

    „Je to ještě horší,“ odpověděl. Nahnul se nad psací stůl a zvedl z něj jakýsi list. „Zrovna jsem to dostal shora“, čímž myslel kanceláře ministerstva obrany. „Je to memorandum, popisující, jakým způsobem se chystáme rozložit sedm zemí v průběhu pěti let. Bude se začínat Irákem, pak přijde na řadu Sýrie, Libanon, Libye, Somálsko, Sudán a končit se bude Iránem.“

    Znovu jsem se s tímto generálem setkal asi až po roce. Řekl mi: „Pane Clarku, žádné memorandum jsem vám neukázal.“ A opakoval: „Žádné memorandum jsem vám neukázal“.

    A.G.: Jak se ten generál jmenoval?:

    W.C.: Tak to vám neřeknu.

    Z Global Research vybral a přeložil Lubomír Man

    0 0

    Miroslav Poche
    16.5.2018  ČeskéNárodníListy a zdroj
    Neotáčejme se k uprchlíkům zády, měli bychom imigranty v ČR přijmout a poskytnout jim prostor pro nový život. Musíme být solidární s EU

    Kandidát ČSSD na ministra zahraničí Miroslav Poche podpořil kvóty EU na uprchlíky:


    "Několik posledních týdnů je, kromě hokeje, nejdiskutovanějším mediálním tématem nastavení kvót pro přijímání uprchlíků z Afriky a Blízkého východu.

    Naše země jako by doslova byla paralyzována faktem, že bychom měli přijmout z dosavadních 20 000 utečenců, kteří čekají na azyl v táborech na jihu Evropy, celkem 525 z nich. Toto číslo vychází z nastavení kvót, které by chtěla v nejbližších dnech přijmout Evropská unie. Česká republika by podle těchto opatření měla přijmout méně než 3 % všech uprchlíků. Tento výpočet proběhl na základě počtu obyvatel země, HDP a dalších dat. Vnímám složitost kompetenční debaty, samostatnosti azylové politiky každé unijní země, nicméně počet 525 osob považuji za symbolické humanitární gesto, kterému by se Česká republika neměla vyhýbat.

    I tak jde ale o řešení problému ne za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté. Pravidla, která by upravovala příliv imigrantů z oblastí sužujících válkou, měla být nastavena mnohem dříve. Nicméně ve chvíli, kdy už se o jejich nastavení snažíme, neměli bychom se k těmto lidem, kteří nejsou ve své vlastní zemi v bezpečí, otáčet zády.

    Evropská unie je založena na principu solidarity a my jsme její součástí a jako takoví bychom měli kromě čerpání výhod být schopni pomoci i těm zemím EU na jihu Evropy, které nápor uprchlíků musí zvládat. Česká republika je velkým příjemcem dotací z EU, za evropské peníze stavíme dálnice a silnice, školy a školky, vybavujeme nemocnice, provádíme rekvalifikace nezaměstnaných a mnoho a mnoho dalšího přínosného pro naši zemi. Ale logika, solidarita i základní slušnost mně říká, že nelze ruku natahovat.

    Proto se osobně přikláním k tomu imigranty v České republice přijmout a poskytnout jim prostor pro nový život. Vím, že to není názor populární, natož většinový, ale jsem pevně přesvědčen, že je to názor správný. Když utíkali tisíce lidí před válečnými hrůzami druhé světové války či naši občané před komunistickým pronásledováním, byli vděčni za každou pomoc. Přijetí 525 zoufalých lidí je v prvé řadě humanitární akt vůči běžencům a zároveň solidární akt vůči ostatním zemím EU. Jako sociální demokrat v 21. století se domnívám, že by je ČR měla učinit."
    Napsal Poche na svém blogu.


    0 0

    Dnešní Sarajevo - Bosna a Hercegovina
    Mirko Raduševič
    16.5.2018  Literárky
    Čím začít psát o Balkánu, když je toho tolik? Jedním hlediskem je to, co se nás nejvíce dotýká. V současnosti je to zpráva, že směrem přes Bosnu se žene do EU nová uprchlická vlna.




    Chorvatská policie má pohotovost (viz ), před branami Chorvatska se nachází kolem šedesáti tisíc uprchlíků. Na nohou jsou policisté ze sedmi policejních okrsků podél hranice s Bosnou. Dopředu se již ví, že uprchlíci hodlají po stovkách na různých místech zdolat hranici, aby se dostali do Chorvatska - země EU, odtud pokračovat do Slovinska a dále na sever.

    V Bosně nastala panika z uprchlíků a Milorad Dodik prezident bosenské Republiky Srbské prohlásil, že „se vynasnaží, aby silové složky ochránily dosavadní styl života. Vůbec si nepřejeme, aby došlo ke změně struktury obyvatelstva a přijmeme taková opatření, abychom zabezpečili majetek a bezpečnost naši ch lidí.“ Navíc vyzval bosenskou vládu, aby po příkladu Maďarska uzavřela své hranice. Zřejmě je ale pozdě, neboť chorvatská média píší o tom, že se již nyní v Bosně nachází kolem pěti až šesti tisíc uprchlíků. Chorvatská policie sice mluví o klidné situaci, ale je to před bouřkou, neboť uprchlíci nyní „teprve“ zkoumají a prověřují, kde jsou na hranicích slabá místa.

    K situaci s novou uprchlickou vlnou došlo tím, že „stará“ trasa mířící přes Řecko, Makedonii a Srbsko je ostře střežená a migranti si našli novou cestu z Řecka, přes Albánii, Bosnu a směrem na Chorvatsko. Koncentrace uprchlíků na hranicích mezi Řeckem a Albánií je velká a píše o několika desítkách tisíc lidí. Jedná se o utečence především z válečných oblastí a chorvatské instituce vyjmenovávají: Sýrii, Libyi, Afghánistán, Pákistán, Alžírsko, Maroko, Írán a Tunisko. Bosna není na uprchlíky připravená a ti se začínají ilegálně ubytovávat ve stanech v centru Sarajeva nebo v některých bosenských městech v opuštěných domech.

    Chorvatsko se s novou uprchlickou vlnou ocitlo v kleštích, neboť podle nového nařízení rakouské vlády, budou utečenci, kteří se dostali do Rakouska vracení zpět do Chorvatska podle nařízení Dublin III. Totéž může podniknout i Slovinsko.


    Zítra začne summit o Západním Balkánu
    Myslíte, že další problém západního Balkánu je pro Evropu již menším zlem? Rozhodně si to nemyslí španělský premiér Mariano Rajoy. Jedná se o Kosovo a v tomto ohledu Španělsko vzhledem ke své vnitropolitické situaci, problémům s Katalánskem, zastává jasný názor – Kosovo nesmí být samostatné. Jestliže existuje takzvaný blok pro samostatné Kosovo, chce se španělský premiér zasloužit o vznik bloku proti kosovské samostatnosti. Netřeba mluvit pozici ČR, ta je jasná – prokosovská, ale Slovensko opět vzhledem ke své vnitřní situaci, maďarská menšina, je proti samostatnosti Kosova a jistě se stane členem Rajoyova bloku, do kterého se hlásí i další země, jako jsou Kypr, Řecko a Rumunsko. V Evropě mimo EU je to především Srbsko a Rusko.

    Při získává členů do protikosovského spolku zvýšil Mariano Rajoy svoji aktivitu s blížícím se summitem zemí Západního Balkánu a EU o Kosovu, který začíná zítra v Sofii. Na programu summitu je budoucnost tohoto evropského regionu a země EU chtějí deklarovat, že na tento region v rámci tzv. Berlínského procesu (vysvětlivka na konci) nezapomínají. Zřejmě se však zde jednání stočí na problém nezávislosti Kosova.

    Pozváním kosovského prezidenta Hašima Tačiho na summit ze strany EU a pořádajícího Bulharska byl vyvolán rozruch a nejen v Srbsku, ale také ve Španělsku. Zatímco Srbsko zaujalo k tomuto faktu smířlivý postoj, tak španělský premiér se chová bojovně a do poslední chvíle se snažil přemluvit partnery v EU, aby s kosovským prezidentem nezasedli k jednacímu stolu. Ke španělskému stanovisku se přidali premiéři Rumunska a Kypru. Slovensko se summitu účastní, ale Ivan Korčok, tajemník ministerstva zahraničí navrhl, aby se summit odehrál v tzv. Gymnich formátu, to je bez státních vlajek a symbolů. Nakonec Mariano Rajoy, podle článku španělského serveru El Confindencial, svoji bitvu v rámci EU za ignoraci kosovských představitelů na summitu prohrál („Rajoy pierde la guerra de los Balcanes“ ). Premiér se proto rozhodl oficiálního jednání summitu se neúčastnit. Sice do Sofie odletí, ale bude zde jednat pouze s bulharskými představiteli, účastní se oficiální večeře představitelů EU a potom odletí zpět do Madridu.

    Slovenský zástupce Ivan Korčok načrtl, o čem by se v Sofii mělo jednat, když pro agenturu TASR mluvil o politických a ekonomických reformách v tomto regionu. „Jestliže zde nedojde k reformám, místo našeho exportu stability dojde importu nestability do EU,“ říká Korčok a podle TASR si myslí, že na Západním Balkánu prosazují své zájmy i třetí strany a myslel na Rusko a Čínu (viz ).


    Velmocenské hry. Kosovo alias Sudety
    Ve slovech a názoru slovenského představitele pokračuje americký balkanolog Daniel Serwer pro bosenské vysílání Hlasu Ameriky (viz ): „Čeho jsme svědky v Bosně je sjednaná konspirace Moskvy a Ankary. Obě mocnosti pracují v regionu pro své zájmy. Erdogan má v posledních letech na svědomí velký obrat k islamizaci.“ Na adresu Putina mluví Serwer o snaze etnicky Bosnu rozdělit. Nakonec v přednesu svého názoru dává Bosňanům návod: „Co cizí mocnosti zastaví? Především rázná odpověď a vše závisí jen na Bosňanech, kteří musí pochopit, že jsou to Moskva a Ankara, které je manipulují.“

    Na západních médiích je zajímavá skutečnost, že se zmiňují o vlivu na země západního Balkánu a to především z Číny, Ruska nebo Turecka. Jako by západní novináři zapomněli, že to byl Západ, kdo vytvořil dnešní výbušnou situaci – dobře známý „balkánský sud s prachem“. Zapomnělo se na tzv. „humanitární“ bombardování, které vytvořilo podmínky vzniku nároku samostatnosti Kosova a zapomíná se na politiku Západu v případu ukončení bosenské války, na jednání na americké vojenské základně Dayton s nátlakem na Srbsko. Došlo k rozdělení Bosny, kdy se především Chorvaté cítí „ošizení“.

    Zdá se, jakoby si zejména v USA vytvořili nejprve mapu dělení určité země a regionu podle svých představ a zájmů. State department nezajímají etnické, historické podmínky a rozhodující se stává mocenský a ekonomický zájem. Již jsme psali o druhé největší americké základně v Evropě Camp Bondsteel v Kosovu nebo zájmu Madeleine Albrightové získat přes firmu Albright Capital Management v roce 2012 kosovské telekomunikace a poštu.

    O Kosovu se pochopitelně nebude rozhodovat na summitu v Sofii, to si může myslet naivka. Ve dnech kolem desátého května se ve Washingtonu sešli k jednání o Kosovu vedoucí experti tzv. „kvinty“ - USA, Velká Británie, Francie, Německo a Itálie ( viz ). Mimo balkánských médií o této schůzce nenajdete ve zprávách ostatních zemí skoro nic. Největší obavu z washingtonské schůzky má pochopitelně Srbsko, a proto následoval protitah srbského prezidenta Aleksandra Vučiće, který odjel nejprve na konzultace za Erdoganem a následně k Putinovi. Tato poslední schůzka se uskutečnila v rámci oslav Dne vítězství. Z toho mohou opět západní média usuzovat na vliv Ruska nebo Turecka. Co Vučićovi zbývá, aby v rámci dobrých vztahů se Západem se Srbsko vzdalo Kosova? Západ rozhoduje o cizím teritoriu bez ohledu na zájem země, které se to týká. S obdobnou situací, v jaké se nyní nachází Srbsko, má zkušenost Československo, kdy Západ v Mnichově rozhodoval o Sudetech.


    Španělská karta
    Díky poučení z historie jsou srbští politici vůči Západu opatrní a mají štěstí v tom, že pět zemí EU se staví proti samostatnosti Kosova. Navíc si Srbsko bere příklad ze Španělska. Sice je mnohonásobně menším státem, ale hodlá použít jako Španělsko politiku naprosté neústupnosti a Kosova se nevzdávat.

    Pro pochopení srbské situace a chování jejich prezidenta Vučiće citujme názor politologa Dragomira Andjelkoviće, který rozebírá španělskou zkušenost a říká tomu „lekce z Madridu“: „Dnes se můžeme mnohému naučit od Španělů, a to abychom nekapitulovali a neustupovali ze svých požadavků. Když jde o způsob provedení, musí Srbsko vytrvat v tom, co dosud podniká. Nic jiného mu nezbývá, neboť ekonomicky je závislé právě na těch, kteří stojí za propagací kosovské nezávislosti. Žijeme ve sféře jejich zájmů a dominance. To je důvod, proč se nesmíme dostat do přímého konfliktu se Západem. Přesto ale nesmíme kapitulovat a musíme těžit z možné lepší geopolitické situace.“


    Nová zpráva:
    Srbský deník Blic přinesl ve svém včerejším vydání článek od zdroje, který tvrdí, že již zná obsah návrhu kvinty z jednání ve Washingtonu. V článku je uvedeno, že západní představitelé naprosto ignorovali požadavky Bělehradu a naopak vychází zcela vstříc Prištině. Co se týče osobností, které se měly podílet na dokumentu, je uveden zástupce amerického státního tajemníka pro Evropu a Euroasii Wess Mitchel (dříve měl být poradcem v kampani Mitta Romneyho, údajně měl také pracovat pro pražské Centrum transatlantických vztahů, PCTR – CEVRO, zakládal institut CEPA – pro studium Střední a východní Evropy) a německá diplomatka v EU Helga Schmidová (působila ve Straně zelených a nyní je zástupkyně představitelky EU pro zahraniční politiku Federiky Mogherini). Wess Mitchel podle deníku Blic měl při jednání se srbskými nevládními organizacemi prohlásit: „Jestliže prezident Vučić tento plán nepřijme, jsou lidé, kteří plán přijmou. To ale bude jeho konec, ale i Srbska.“ Mitchel měl také mluvit o jakémsi finančním obnosu, který by Západ Srbsku za podpis dohody o Kosovu poskytl. Deník uvádí, že údajně měl být srbský prezident s plánem již seznámen, a to před svojí cestou do Moskvy a měl o tom s Putinem jednat. Vučić na zprávu reagoval s tím, že o plánu kvinty bude mluvit, až se mu na stůl dostane oficiální znění.


    Vysvětlení – Berlínský proces:
    V roce 2014 po srpnovém jednání na berlínské konferenci o Západním Balkánu předložila kancléřka Anegla Merkelová návrh, který měl změkčit rozhodnutí předsedy EK Jean-Clauda Junckera o tom, že EU si „udělá pauzu“ v přijímání nových členů. Součástí dokumentu zvaný Berlínský proces je úsilí o reformním proces, při řešení nevyřešených dvoustranných a vnitřních otázek západního Balkánu a dosažení usmíření v rámci a mezi společnostmi v oblasti. Na to navazuje hospodářská spolupráce EU v rámci regionu, zejména propojení v energetickém, dopravním a digitálním sektoru, včetně celoevropských koridorů. Od té doby se konají pravidelně konference o západním Balkánu, jako je zítřejší v Sofii, kde se hodnotí výsledky a plánují další akce v rámci Berlínského procesu.

    - - -


     

    0 0

    17. 5. 2018       zdroj
    Velvyslanectví RF ve Washingtonu okomentovalo nespokojenost ministerstva zahraničí USA ohledně otevření Krymského mostu na své oficiální stránce na Facebooku. Mluvčí ministerstva zahraničí USA Heather Neuertová prohlásila, že otevření Krymského mostu bude mít negativní dopad na lidi na poloostrově.


    "Viděli jsme stavbu a otevření mostu nad průlivem. Stavba tohoto mostu měla rozhodně negativní dopad na lidi na Krymu. Most je nejen pokusem o další posílení Ruska a uchvácení Krymu, ale také vytváří problémy pro lodní dopravu. To je problém, který pečlivě sledujeme a který nás znepokojuje", řekla Neuertová.

    Ruské velvyslanectví ve Washingtonu pouze uvedlo, že Rusko nebude žádat o povolení výstavby ve svých regionech.

    "Washington je předvídatelně nespokojený. Ale Krym je Rusko. O povolení pro výstavbu dopravní infrastruktury v zájmu obyvatel ruských regionů nebudeme nikoho žádat", je uvedeno v oznámení diplomatického zastoupení RF v USA.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    17.5. 2018   Rukojmí
      „Evropa je nejmenším a zároveň nejhustěji osídleným světadílem, který nepotřebuje nové osídlence. Marrákešskou deklaraci vnímám jako výzvu k afrikanizaci Evropské unie. Afrika ve srovnání s EU má vyšší míru bídy, válek, epidemií, zločinnosti a kolabujících států. Migrace bude znamenat, že tyto negativní tendence na černém kontinentě umocníme a zároveň je importujeme k nám. Základní otázka zní: proč? Jediná odpověď, která mě napadá, je, že jde o snahu zničit západní civilizaci,“ říká exministr Jaroslav Bašta o deklaraci, kterou podpořil premiér Babiš i ministr vnitra Metnar.
    „Miloš Zeman dlouhodobě postupuje více v zájmu Ruské federace než v zájmu České republiky. Vzpomeňme na oslavy 70. výročí konce druhé světové války, které následovaly krátce poté, co Rusové začali okupovat Krym. Demokratičtí státníci se odmítli zúčastnit monstrózních oslav v Moskvě a jediný, kdo tam jel, byl Miloš Zeman. To už byly počátky, kterých si lidé možná tolik nevšímali, ale pak následovala řada dalších akcí. Zmíním jen ty z poslední doby, které se týkaly vydání ruského hackera Sergeje Nikulina nebo kauzy Novičok, ty jen stvrzují všechny kroky, které Miloš Zeman soustavně dělá, aby se zalíbil Kremlu, a vůbec nehledí, jestli takové kroky jsou v zájmu České republiky,“ řekla Miroslava Němcová. Podle ní Zemanovy proruské postoje jsou na zahájení kroků, které by mohly ve spolupráci se Senátem vést k pokusu o zbavení Miloše Zemana prezidentské funkce…

    Výroky a podupávání paní Němcové se již staly součástí antizemanovského politického folklóru, kterým nás část politického spektra a většina médií oblažuje již šestý rok. To snad ani nestojí za komentář.

    Jan Hamáček vyzval Jaroslava Foldynu kvůli incidentu, který se stal na akci Nočních vlků, kteří si připomínali padlé sovětské vojáky a vítězství ve druhé světové válce, k omluvě. Co si o tom myslíte?

    Jaroslav Foldyna měl konflikt s člověkem, který přesvědčil mnoho uživatelů sociálních sítí, že slovo aktivista představuje eufemistické označení agresivního duševně nevyrovnaného jedince. Omluvit by se spíše měl Jan Hamáček panu Foldynovi za svůj nedomyšlený výrok.
    Ministr vnitra Lubomír Metnar podepsal jménem České republiky v Marrákeši politickou deklaraci států Evropy a Afriky, kde se sice hovoří o „boji proti nezákonné imigraci a pašování imigrantů“, ale současně v ní „partneři uznávají potřebu povzbuzovat a posilňovat cesty zákonné migrace… mezi Evropou a zeměmi severní, západní a střední Afriky“. Cílem deklarace je „podpořit zákonnou migraci a mobilitu… mezi Evropou, severní, západní a střední Afrikou“. Babiš Metnara hájil, že se o podporu imigrace nejedná… Co o tom soudíte? A co to může znamenat ve vztahu k Dublinu IV?
    Evropa je nejmenším a zároveň nejhustěji osídleným světadílem, který nepotřebuje nové osídlence. Marrákešskou deklaraci vnímám jako výzvu k afrikanizaci Evropské unie. Afrika ve srovnání s EU má vyšší míru bídy, válek, epidemií, zločinnosti a kolabujících států. Migrace bude znamenat, že tyto negativní tendence na černém kontinentě umocníme a zároveň je importujeme k nám. Základní otázka zní: proč? Jediná odpověď, která mě napadá, je, že jde o snahu zničit západní civilizaci. Když to zevnitř (přes veškerou snahu Evropské komise) postupuje příliš pomalu, holt je třeba pomoci tomu zvenčí. Tato „nezávazná“ dohoda otevírá Dublinu IV zadní vrátka.

    0 0



    Gen. Wesley Clark
    Amy Goodmanová, Wesley Clark

    17.5.2018  GlobalResearch
    To je věta z memoranda amerického ministerstva obrany, kterou ve svém interview s webem Democracy Now citoval v březnu 2007 penzionovaný generál a nejvyšší velitel sil NATO z války v Jugoslávii Wesley Clark.


    Z interview, který s ním za Democracy Now vedla novinářka Amy Goodmanová, vyjímáme jen část pro dnešní dny i situaci nejaktuálnější:

    A.G.: Vidíte v Iránu nějaké opakování toho, co předcházelo americké válce s Irákem?

    W.C.: V jistém směru ano. Ale historie se nikdy neopakuje přesně. Svědčil jsem v r. 2002 před Kongresem, kde jsem směrem ke vládě USA řekl: „Chcete-li se nějakým státem znepokojovat, neměl by to být Irák, ale Irán“. Ale tehdejší vláda se chtěla znepokojovat Irákem, ne Iránem. Věděl jsem proč tomu tak je, protože jsem byl v Pentagonu hned po 11. září 2001. Procházel jsem se tehdy jeho budovou, ze schodů jsem na chodbě viděl tehdejšího ministra obrany Rumsfelda v rozhovoru se svým zástupcem Wolfowitzem, a mířil jsem dál za lidmi ze spojeného štábu náčelníků štábů, kteří pro mě dříve pracovali. Jeden z generálů tohoto štábu mě pozval do své kanceláře a řekl mi: „Chystáme se jít do války s Irákem“.

    Zeptal jsem se proč?

    Odpověděl mi. „Já nevím. Mám za to, že nevědí, co jiného by měli dělat.“

    Načež jsem řekl: „Získali nějaké informace, které by spojovaly Saddáma Husajna s Al Kajdou“?

    Odpověděl: „Ne, ne, v tomhle směru nic nového. Oni se prostě rozhodli jít do války s Irákem. Je to asi nějak takhle. Nevíme, co dělat s teroristy. Ale máme dobrou armádu a umíme svrhávat vlády. Jestliže jediný nástroj, který máte, je kladivo, pak vám každý problém připadá jako hřebík.“

    Navštívil jsem tohoto generála o několik týdnů později. To už jsme bombardovali Afghánistán. Zeptal jsem se ho: „Stále se ještě chystáte válčit s Irákem?“

    „Je to ještě horší,“ odpověděl. Nahnul se nad psací stůl a zvedl z něj jakýsi list. „Zrovna jsem to dostal shora“, čímž myslel kanceláře ministerstva obrany. „Je to memorandum, popisující, jakým způsobem se chystáme rozložit sedm zemí v průběhu pěti let. Bude se začínat Irákem, pak přijde na řadu Sýrie, Libanon, Libye, Somálsko, Sudán a končit se bude Iránem.“

    Znovu jsem se s tímto generálem setkal asi až po roce. Řekl mi: „Pane Clarku, žádné memorandum jsem vám neukázal.“ A opakoval: „Žádné memorandum jsem vám neukázal“.

    A.G.: Jak se ten generál jmenoval?:

    W.C.: Tak to vám neřeknu.






     

    Z Global Research vybral a přeložil Lubomír Man

    Poznámka redakce Nové rpeubliky: Generál Wesley Clark byl v roce 1999 vrchním velitelem sil NATO v Evropě. Vydal rozkaz k "humanitárnímu bombardování" bývalé Jugoslávie (což bylo v té době už jen Srbsko a Černá Hora), schválil použití kazetových bomb, zakázané to zbrani Ženevskými úmluvami, schválil použití střeliva s ochuzeným uranem, na jehož následky lidé dodnes umírají na rakovinu. Byl velkým příznivcem a spolupracovníkem s teroristickou organizací kosovských Albánců UČK a přehlížel vraždění Srbů po okupaci jižního Srbska. Později se snažil na Kosovu privatizovat doly na barevné kovy v Trepče u Kosovské Mitrovice.

    0 0

    - kou -
    17.5.2018 WashingtonExaminer a PrvníZprávy

    Ruské velvyslanectví v USA ve středu označilo za provokativní článek v novinách Washington Examiner, v němž autor vyzývá vládu Ukrajiny, aby bombardovala právě otevřený Krymský most.


    „Publikace Washington Examiner 15.května zveřejnila provokativní článek Toma Rogana s výzvou vyhodit do vzduchu Krymský most. Svoboda projevu nemůže ospravedlnit výzvu k teroristickému útoku a vraždě lidí. Domníváme se, že tento materiál je odrazem skutečných záměrů určité části washingtonského establishmentu, pokračujícího v linii podněcování nenávisti a nepřátelství mezi Ukrajinou a Ruskem," uvedla v komentáři diplomatická mise.

    Rogan zejména napsal, že „Ukrajina musí nyní zničit prvky mostu", a že „má prostředky k útoku ze vzduchu". Autor článku nejen navrhuje vládě Kyjev radikální scénář, ale také diskutuje o tom, jak by měla být implementován. Ukrajinské letectvo je docela schopné zasáhnout most, ale mělo by to být tak, aby počet obětí byl minimální, poradil Rogan.

    Jak by Moskva reagovala na sabotáž? Podle Rogana by největší pravděpodobností došlo k eskalaci násilí na východě Ukrajiny. Tento vývoj událostí, je ale podle názoru novináře v každém případě nevyhnutelný. Je si jistý, že hned po po Mistrovství světa ve fotbale Rusko postupně pohltí celou Ukrajinu. A proto by zničení mostu přinejmenším dočasně sloužilo jako „nezaměnitelný signál, že Ukrajinci nechtějí přijmout krádež území".

    „Podobné publikace nezapadají do žádného rámce novinářské etiky. Očekáváme od Washington Examineru vysvětlení toho, jak materiál odráží jeho redakční politiku. Připomínáme, že ruské právní předpisy stanoví trestní stíhání osob vystupujících s veřejnými výzvami k teroristické činnosti, či propagandě terorismu,“ zdůraznilo ruské velvyslanectví.

    Ruský prezident Vladimír Putin 15. května otevřel silniční část Krymského mostu. Výstavba železniční části pokračuje, její otevření je plánováno v roce 2019. Krymský most spojuje Kerčský poloostrov (Krym) s poloostrovem Taman (Krasnodarský kraj), a nutnosti jeho stavby došlo po znovusjednocení Krymu s Ruskem v roce 2014. Most zajistí nepřerušovanou dopravní komunikaci poloostrova s ostatními regiony Ruska.




    Související článek:
    „Bližší k Rusku": poradce Porošenka o náladách na Krymu


    (kou, prvnizpravy.cz, tass.ru, washintonexaminer.com, foto: arch.)

    0 0

    Erik Best
    17.5. 2018   fw
     Programové prohlášení vznikající vlády ANO a ČSSD je plné euroskeptických deklarací. „Nechceme jen přikyvovat Bruselu, ale chceme jeho politiku měnit.“ „Evropská unie musí dělat méně, ale podstatně lépe.“ „Evropa musí zůstat spolupracující, integrující se na dobrovolné bázi a nediskriminující nečleny eurozóny.“ Když ale přijde řeč na NATO, tón se stává nekonfliktním.

    Dokument neobsahuje stížnosti na nedostatečný vliv ČR na rozhodovací proces v Alianci. ANO a ČSSD se zavazují zvýšit výdaje na obranu na 1,4 % HDP, už ale nespecifikují bezpečnostní hrozby, které by odůvodnily prudký nárůst prostředků vynakládaných na konvenční vojenskou techniku. Kdo konkrétně by mohl napadnout ČR? Ministryně Karla Šlechtová, která je ve vládě ojedinělá určitou mírou skepse vůči způsobu utrácení prostředků na obranu, teď čelí hrozbě brzkého konce, protože ráda odpočívá ve VIP salonku.

    0 0

    Alexandr Nikišin
    17.5. 2018   Zvědavec
    Izraelská protiraketová obrana není schopná účinně fungovat a vytváří pouhou iluzi bezpečnosti. Po oznámení amerického prezidenta Donalda Trumpa, že odstupuje od íránské jaderné dohody, a okamžité reakci Izraele v podobě raketových útoků na „íránské síly“ v Sýrii svět ztuhl v očekávání nové rozsáhlé války, která hrozí přerůst v jaderný konflikt.

    Vše podporuje nedostatek vojenských informací od stran, které vyhrožují, že se navzájem zničí, zatímco hojně vychvalují své vojenské možnosti. Hlasitá militantní prohlášení a vzájemná obvinění se ozývají na nejvyšší úrovni a dotýkají se téměř všech aspektů konfrontace. Proto bude vhodné posoudit, do jaké míry tyto výroky odpovídají skutečnosti a jaké jsou skutečné možnosti znepřátelených stran v případě skutečné války.

    Nyní v informační válce USA, Izraele a Saúdské Arábie proti Íránu převládají dvě složky – finanční a vojenská. V nedávném rozhovoru pro The Jerusalem Post uveřejněném pod názvem „Lieberman: Napadneme prakticky celou íránskou infrastrukturu v Sýrii“ izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman kromě povinných hrozeb na adresu Íránu a Sýrie a rituálních vítězných prohlášení o neporazitelnosti izraelských zbraní řekl, že „Írán utratil 13 miliard dolarů za občanskou válku v Sýrii a nadále vydává 2 miliardy dolarů ročně.“ To by podle mínění Liebermana mělo ospravedlnit mnohamiliardové výdaje jeho vlastní vlády na armádu. Ze strany Íránu zaznělo vyjádření nejvyššího vůdce ajatolláha Alí Chameneího, v němž s odkazem na New York Times a Washington Post zmínil dopisy amerického prezidenta Donalda Trumpa svým partnerům na Blízkém východě. Chameneí na svém Twitteru napsal:
    Před několika dny napsal Trump dopis vůdcům zemí Perského zálivu, který nám byl předán. V něm uvádí: „Utratil jsem 7 bilionů dolarů a na oplátku musíte něco udělat vy.“ USA chtějí vládnout poníženým otrokům.

    Pokud máme důvěřovat číslům, íránských 13 miliard nelze v žádném případě srovnávat s americkými 7 biliony. Ale kdyby vítězství ve válkách závisela pouze na vynaložených financích, Amerika by už dávno porazila celý svět. Jenomže do hry vstupují přinejmenším faktory účinnosti, priority a korupce, které jednoznačně mluví pro Írán. Drahé zlaté stealth-beranidla se špičkovou technikou, obalené krystaly Swarovski a provedené v super moderním designu, nemohou porazit jednoduchou, levnou a starou Mosinovu pušku model z roku 1891, ať by byly opředeny jakoukoliv PR aureolou. Prohlášení o vynaložených prostředcích mají v první řadě propagandistický charakter, stejně jako hrozby zničení.

    V reakci na výhrůžky prezidenta Trumpa a izraelských představitelů zničit Írán reagoval člen íránské Rady dohlížitelů a převor páteční modlitebny v Teheránu Ahmad Khatami slibem, že íránské síly zničí Tel Aviv a Haifu, pokud bude Izrael jednat „nepředloženě“. Přitom Khatami to hodlá provést konvenčními nejadernými prostředky s pomocí tisíců a tisíců raket.
    Pouhá militantní rétorika?

    Z pohledu Rusů zvyklých na okolnost, že svět zachvacuje úzkost a panika spíše z mlčení prezidenta Vladimíra Putina, než z jeho klidných a promyšlených prohlášení, vypadá přestřelka vůdců Západu a Blízkého východu v informačním prostoru poněkud rituálně.

    Východní mentalita se vyznačuje právě takovýmto způsobem chování před bitkou, nebo namísto ní. Připomíná to velmi impozantní a zároveň nesmírně zábavný rituál mezi pákistánskými a indickými pohraničními strážemi na kontrolním stanovišti v hraničním pásmu mezi státy. Mnoho peří, barevné kostýmy, „brutální“ výrazy obličeje a hrozivé pohyby, které připomínají chování dvou kohoutů před bojem, a kolem dav obdivujících turistů, kteří si pobaveně fotí tuto akci na mobilních telefonech s kamerou. V našem případě však toto divadlo může přerůst v krvavý masakr s miliony obětí. Proto, aby bylo možné předvídat další vývoj situace, je zapotřebí klidné a střízlivé analýzy skutečné účinnosti ničivých prostředků a obranných zbraní proti nim, jaké mají ve své výzbroji znepřátelené strany.

    Mediální vysvětlování nedávných událostí se vzájemnými raketovými útoky se vyvíjelo podle všech pravidel informačních válek. Syřané v reakci na seznam desítek cílů údajně zasažených izraelskými raketami oznámili, že všechny střely byly zachyceny a že následoval účinný odvetný útok. Izrael zase prohlásil, že v Sýrii bylo zasaženo a zničeno mnoho cílů a všechny odvetné rakety byly sestřeleny. Přitom žádná ze stran neuvedla žádné potvrzující důkazy. A pokud se Syřané uspokojili na tom, že jejich pozici nepřímo a částečně potvrdilo ruské ministerstvo obrany svým prohlášením o téměř polovině sestřelených izraelských raket, Izraelci museli naléhavě přesunout pozornost médií od důkazů na horkou událost. Touto událostí byl videozáznam z rakety země-země, která zničila syrský raketový komplex PVO „Pancir-S1“ ruské výroby. Všichni okamžitě zapomněli na důkazy o předchozích raketových úderech a přešli k diskusi o „selhání“ Ruska.

    Ministr obrany Lieberman uvedl, že všechny syrské střely, které byly vypuštěny v reakci na raketové útoky Izraele, byly zničeny ihned po vzletu a žádná z nich nezasáhla cíl. Tudíž infrastruktura Izraele neutrpěla žádné škody. Existuje však spousta videí, jako například záznam z izraelské svatby, která jasně ukazují průlet syrských raket a paniku, jaká zachvátila Izraelce. Syrské zdroje hlásí zasažené cíle v oblasti okupovaných Golanských výšin:
    štáb pohraničního praporu 9900;
    komunikační stanice na Golanských výšinách;
    přistávací plocha pro vrtulníky;
    vojenské centrum pro technický a elektronický výzkum;
    observatoř pro korekci vysoce přesných zbraní;
    štáb zvláštní jednotky „Binstim“;
    centrum pro odposlech bezdrátových a pevných sítí;
    štáb regionálního velení 810. brigády.

    Jako obvykle je pravda někde uprostřed. V tomto případě vzniká otázka účinnosti izraelského systému protiraketové obrany a vnucuje se závěr o velkých problémech Izraele.


    Všechna světová média píšou jediné: Izrael má nejefektivnější systém protiraketové obrany na světě. Toto tvrzení vzhledem k obrovské frekvenci opakování nabylo podoby memu, jakési nesporné pravdy. Nepřátelé Izraele by z definice měli této zprávě věřit a mít strach. Podle údajů Ministerstva obrany Izraele se obranný systém skládá ze tří úrovní:

    „Železná kupole“ (ID) – určená ke zničení dvou stovek raket ruční výroby za pár dolarů z produkce Hamásu vypuštěných z pásma Gazy a Sinajského poloostrova, a to s pomocí naváděných raket v ceně 10 000 dolarů;

    „Davidův závěs“ (David's Sling) – určený k zachycení sofistikovanějších syrských raket ráže 302 mm a íránských půltunových raket „Fatah-110“ vypuštěných z Libanonu a Sýrie, a raket„SCUD“ s dosahem do 300 km.

    „Střely“ (Arrow 2 a Arrow 3) – určené k zasažení balistických raket mimo atmosféru a vypuštěných z Íránu.


    Všechny systémy mají být podle záměru svázány s novým radarovým systémem X-Band s detekčním dosahem až 600 mil. Dosud existující radar může detekovat cíl pouze do vzdálenosti 100 mil. Navíc systém Arrow 3 je poměrně nový a dosti syrový. Jeho testy započaly v prosinci 2015 a probíhaly v poněkud skleníkových podmínkách. Bývalý ředitel izraelského programu PRO Uzi Rubin uvedl, že systém Qualitative Military Edge (QME) je prototyp, což samo o sobě předpokládá požadavek na velký počet testů v náročných bojových podmínkách s masivním použitím raket za přítomného rušení, a ne osamocené testy v komfortních podmínkách. Podle Rubina bude systém schopen stanovit priority útočících raket výpočtem jejich trajektorií. Některé rakety budou vyloučeny, pokud jejich cílem budou pole a farmy, ale střely zaměřené na osídlené oblasti nebo důležitou infrastrukturu, jako jsou vojenské základny, ropné rafinérie a jaderná zařízení, budou zničeny.
    Izrael nemá proti Íránu šanci


    Bohužel nic to neříká o řízených raketách, které provádějí úhybné manévry a mají instalované rušičky. Ty izraelský systém protiraketové obrany nebude schopen zachytit, pokud máme soudit podle základních podmínek a charakteristik tohoto PRO. Navíc v dubnu 2018 izraelský důvěrný zdroj DEBKAfile oznámil, že Írán dokončuje masivní program modernizace syrských raket a raket Hizballáhu, jež repasuje na vysokou přesnost. Tato modernizace se týká raket typu „země-země“ a „země-moře“.

    V případě jaderného konfliktu vzhledem k malé ploše izraelského státu vůbec nezáleží na tom, zda raketa zasáhne obydlenou lokalitu, nebo vybuchne v její blízkosti. Aby se vyřadila z činnosti veškerá elektronika a neutralizoval systém protiraketové obrany, stačí nasměrovat výbuch jaderné hlavice nad Izrael mimo dosah Arrow 3. Přitom Írán má vlastní jaderné hlavice a vysoce přesné nosiče, což potvrzuje fakt, že již v roce 2001 prodala Ukrajina Íránu 12 křídlatých raket X-55 a 250 jaderných hlavic namísto toho, aby je podle dohody předala Rusku. To potvrdil Reza Kahlili, bývalý špión CIA, výzkumný pracovník společnosti EMPact America a autor knihy „A Time to Betray“ pojednávající o jeho dvojím životě v rámci sboru islámských revolučních gard (Threshold Editions, Simon & Schuster, 2010) v článku Washington Times s názvem „Kahlili: Írán má jaderné zbraně“. I samotný Izrael dodal Íránu náhradní díly pro vojenské reaktivní systémy, čímž obešel sankce OSN. O tom opakovaně informovaly západními sdělovacími prostředky, zejména The London Telegraph v článku „USA vyšetřují dodávky nezákonného vojenského vybavení z Izraele do Íránu“. Jak je vidět, v Izraeli „šekely nepáchnou.“ Pokud máme věřit těmto zprávám, šance izraelské raketové obrany proti íránským raketám jsou mizivé.

    Ale je tu ještě další pro Izrael nepříjemný argument. S tímto problémem se setkala syrská protivzdušná obrana během nedávného útoku americké koalice 105 (nebo 107 podle americké verze) raketami. Pokud se PVO podařilo zvládnout první vlnu raket, pak před rozsáhlým útokem stovek raket v několika vlnách omezené zdroje PVO nestačí. V případě konfliktu s Íránem poletí na malý Izrael tisíce, ne-li desítky tisíc raket různých tříd. Útoky se budou valit v několika vlnách, a pokud první vlnu dokáže izraelská raketová obrana zastavit, potom na odražení zbytku střel prostě nemá dostatek prostředků. Írán rozdrtí Izrael množstvím a kvalita v tomto případě již nebude hrát velkou roli. Nepřijatelné škody se stanou skutečností.
    Neúčinný systém Patriot


    Je třeba říci, že Izrael dostává od USA každoročně 3 miliardy dolarů, jež jdou především na nákup amerického vojenského vybavení a financování společných vojenských programů. Izraelský systém protiraketové obrany byl vyvinut společně s USA. Zejména „Davidův závěs“ je společným produktem izraelského Rafaela a americké společnosti Raytheon. Partnery pro zbývající systémy jsou Boeing a L Lockheed Martin. Nejpopulárnějším produktem společnosti Raytheon je komplex protiraketové obrany Patriot, který nyní USA vnucují všem svým vazalům. Účinnost tohoto komplexu byla zpochybňována od samého počátku. První vojenské nasazení v Iráku v roce 1991 ukázalo velmi rozporuplné výsledky.

    V Iráku byl Patriot použit proti starým sovětským raketám Scud. Zpočátku Spojené státy oznámily, že Patriot zachytil 95% raket Scud. Následně se však tento odhad snížil na 79% v Saúdské Arábii a 40% v Izraeli. Nyní je skutečný počet úspěšných zásahů v rozmezí 2-9%. Přičemž údaj o 2% úspěšnosti uvedla právě izraelská strana. Machinace s původně uvedenými údaji o „úspěšných zásazích“ jsou jasně dokázány autorem knihy „Temné území: utajená historie kybernetické války“ Fredem Kaplanem v článku „Patriot Games“. A rovněž nedávná praxe při pokusech o zachycení Scudů ze strany jemenských chusitů saudskými Patrioty je velmi smutná. Systémy Patriot nemohou ochránit hlavní město Rijád ani od samostatných střel, nemluvě o masivních útocích. Je logické předpokládat, že všechny nedostatky Patriotů přešly do izraelských systémů.
    Falešný koncept obrany Izraele

    Podle slov Dr. Nathana Farbera, bývalého hlavního specialisty raketového odvětví izraelského vojenského průmyslu, celý systém protiraketové obrany nesplňuje deklarované vlastnosti a nefunguje. V článku Haaretz „Lži o obranných střelách Železné kupole“ Farber píše o falešnosti samotného konceptu a o tom, že současná politika založená na obranných raketách (Arrow 2, Arrow 3, David Sling, Patriot a Iron Dome) je zásadně chybná a neplní svoji funkci. Systém vyvolává nebezpečnou iluzi, že Izrael je chráněn před raketovými útoky. Pokud jde o zachycování balistických raket, poslední testy ukázaly 50% účinnost systému. Po vylepšeních nebyly provedeny žádné testy a mluvit nyní o jakékoliv efektivitě není namístě.

    Už v roce 2010 uvedl Dr. Reuven Pedatzur, že „Izrael investuje miliardy dolarů do vývoje obranných systémů, které nebudou v případě krize účinné, a vytváří tak chybnou strategii boje s hrozbou balistických raket“. Pedatzur přesvědčivě dokazuje, že každý budoucí i současně financovaný systém protiraketové obrany je schopen pouze potenciálně zadržet prvních dvě stě nebo tři sta útočných raket. Pro úspěšnou obranu by byly potřeba tisíce a desítky tisíc protiraketových jednotek, což není realizovatelné ani v budoucnu.

    Dalším faktorem, který nezaznívá v parádních vystoupeních izraelských politiků, je přítomnost íránských moderních zbraní pro vedení elektronické války. Nějak rychle z informačního prostoru zmizela informace, že už v dubnu 2012 za použití Ruskem dodaného, modernizovaného a na tu dobu ne zrovna nejmodernějšího komplexu 1L222 „Avtobaz“ byl ukořistěn nejmodernější a tajný americký dron Lockheed Martin RQ-170 Sentinel. RQ-170 byl překódován, bylo nad ním převzato řízení a zcela nepoškozený přistál na íránském letišti. Od té doby uplynulo 6 let a možnosti íránských systémů elektronického boje se zvýšily. A samozřejmě v případě vojenského konfliktu s Izraelem budou všechny použity, s čímž nepočítají ani útočné prostředky, ani protiraketová obrana Izraele.
    Spasí Izraelce Mesiáš?

    Na co spoléhá Izrael ve válce s Íránem? Je důvod se domnívat, že konfrontace nepřejde do horké fáze, ale bude omezena pouze na agresi informační a na lokální vojenské operace proxy-formací. Dokonce i ty se mohou snadno dostat na území Izraele, a to zejména poté, co hnutí Hizballáh ukončilo svoji misi v Sýrii a vrátilo se na území Libanonu, kde minulý týden ve volbách zásadně posílilo své pozice v parlamentu. Vzhledem k tomu, že Izrael oficiálně opakovaně prohlásil, že má v úmyslu napadnout libanonské území, Hizballáh ani nemusí hledat záminku v narušení vzdušného prostoru izraelskými vzdušnými silami, aby zaútočil na objekty nejen na území Izraele, ale také ve vodách Středozemního moře. Včetně objektů plynárenské infrastruktury, což automaticky povede k velké válce. A připočteme-li k tomu otevření velvyslanectví USA v Jeruzalémě, je tato válka více než pravděpodobná.

    Zajímavé je sledovat, jak hrozby války a ničení mění názory, přesvědčení a rétoriku izraelských politiků. Absolutně světský muž, který zastává funkci ministra obrany a vůdce sekulární sionistické strany „Náš domov Izrael“ Avigdor Lieberman v rozhovoru, který jsem zmínil na začátku článku, zejména řekl:
    Mír na Středním východě nastane s příchodem Mesiáše.
    Pokud by tato slova zazněla z úst vůdců nedávno obnoveného Sanhedrinu (nejvyššího soudu starověkého Izraele), většina světských, liberálních a sionistických Izraelitů by se nad tím pousmála. Ovšem fakt, že ministr obrany v nadcházející válce a v novém světě, který přijde po ní, nespoléhá na Cahal (hebrejský akronym izraelské armády), ale pouze na Mesiáše (v ortodoxní tradici Mesiáš – hebrejsky Moshiach – znamená Antikrist), vypovídá o mnohém. Izrael je připraven jít do nebytí a vzít s sebou celou planetu Zemi. Bude s tím Země souhlasit a poddá se vydírání? Myslím, že rozhodně ne. Izrael zmizí, ale Země zůstane. V této situaci nezbývá nic jiného, než doufat v obezřetnost a uměřenost současných izraelských vládců, a v pragmatičnost, která je židovskému národu vlastní. Израиль в огне: так ли эффективна израильская ПРО?vyšel na kolokolrussia.ru.

    0 0

    17.5. 2018   První zprávy
    Lodě s řízenými střelami „Kalibr" budou mít ve Středomoří stálou vojenskou hlídku, nařídil ruský prezident Vladimír Putin na vojenském setkání v Soči.. Dosah  „Kalibrů" je přibližně 2,5 tisíc kilometrů. Jsou jimi vyzbrojeny ponorky projektu 885 „Jasen“ a projektu 636, fregaty projektu 11356, další povrchové lodě.

    Toto opatření hlava státu vysvětlila „pokračující hrozbou útoků mezinárodních teroristů v Sýrii".
    Současně Putin ocenil dosavadní koordinované akce námořnictva v Sýrii.

    „Útoky řízenými střelami a efektivní práce letectva způsobily vážné škody teroristům, důležité objekty jejich infrastruktury byly zničeny," uvedl prezident.

    Putin také zdůraznil, že praxe dálkových námořních expedic, cvičení a výcviku by měla pokračovat. Podle něj je v tomto roce plánováno 102 expedic lodí a ponorek.

    Rakety "Kalibr"

    Rakety "“Kalibr" jsou produktem vývojové experimentální kanceláře „Novator". Dosah  „Kalibrů" je přibližně 2,5 tisíc kilometrů. Jsou jimi vyzbrojeny ponorky projektu 885 „Jasen“ a projektu 636, fregaty projektu 11356, další povrchové lodě.

    Rusko obvinilo USA: Vytvářejí novou armádu ze zbytků militantů v Sýrii!
    NI: Ruské Kalibry – hrozba, s níž se USA nesetkaly od rozpadu SSSR

    Poprvé byly tyto střely v Sýrii použity v říjnu 2015. Tehdy raketová loď 11661K „Dagestán“ a malé raketové lodě projektu 2163 „Grad Svijažsk“, „Velikij Ustjug“ a „Uglich“ vypálily 26 střel z Kaspického moře. „Kalibry" se opakovaně použily proti militantům, a velmi se osvědčily.

    Zdá se však, že rozhodnutí Putina s sebou nese i očividný vzkaz západním státům, zejména USA,  že i když se početně stav ruské armády v Sýrii snížil, nebude Rusko tolerovat žádné pokusy o obnovení teroristických jednotek v této zemi v boji proti vládním silám Damašku.

    0 0

    17. 5. 2018      zdroj
    Americký novinář Tom Rogan vyzval Ukrajinu, aby zasadila letecký úder na Krymský most. Tento návrh byl uveden v autorské rubrice listu Washington Examiner. Podle jeho názoru je most "pobuřující urážkou" Ukrajiny jako národa a nyní Kyjev "musí zničit prvky mostu, nehledě na téměř jistá odvetná opatření Ruska". "Ukrajina má naštěstí prostředky k provedení leteckých úderů na most takovým způsobem, aby byl alespoň dočasně vyřazen z provozu. Kvůli značné délce mostu může ukrajinské letectvo ostřelovat objekt s minimálními ztrátami mezi těmi, kteří budou v té době na objektu", píše Rogan.


    "USA mohou a musí podporovat Ukrajinu v této záležitosti, aby měla za zády pocit jistoty ve své vlastní vojenské síle", shrnuje.

    Tento článek v rozhovoru s RBC okomentoval hlava Kerče Sergej Borozdin. Poznamenal, že autor publikace "je buď prostě neadekvátní, nebo provokatér". "Most a hranice Ruska jsou pod takovou kontrolou a ochranou, že toto je fyzicky nemožné učinit. V tomto ohledu jsme klidní", dodal. Poslanec Státní rady Krymu Valerij Aksjonov zase poukázal na to, že služby, chránící krymský most, "fungují, nespí. Náš region je neklidný, proto bezpečnostní otázky byly při stavbě mostu na programu hned po technických problémech".

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    doc. Ilona Švihlíková
    reportáž
    17.05.2018 ParlementníListy
    „Nelze hovořit o legitimitě systému, kdy jedna velká skupina – společenská většina – je nucena vydávat stále více za obsluhu něčeho, z čeho má stále méně. Zároveň se dívá, že to, co platí, jde jednomu privilegovanému procentu,“ konstatovala na akci v Jablonci ekonomka Ilona Švihlíková. 



    „Spousta lidí tyto věci intuitivně cítí. Začíná se to na politické úrovni projevovat. Lidé hledají svůj hlas, a proto se bouří proti řádu. Dávají čím dál větší prostor antiestablishmentovým hlasům. To neznamená vždy, že to je volba dobrá, ale je to hledání. Tlak na změnu tu je. Protože zdrojem opravdových revolucí je vždy právě nedostatek legitimity,“ zdůraznila.

    Kapitalismus, socialismus a budoucnost aneb Mikeš už přišel
    . Svoji knihu pod tímto názvem přijela do jabloneckého knihkupectví Serius představit ekonomka Ilona Švihlíková. „Jsou dva druhy ekonomů. Ti, kteří jsou spojeni se systémem a jeho uspořádáním a mají z něj prospěch. Proto se jim ho nechce měnit, i když je zcela zjevné, že je ten systém špatný a ústí do krizí a katastrof,“ uvedl Vladimír Opatrný, předseda představenstva jablonecké okresní hospodářské komory, v úvodní řeči. Mainstreamoví ekonomové jsou pak podle jeho názoru za to odměňováni nejrůznějšími výhodami a prestiží. „Ti druzí jsou na černé listině, jsou nálepkováni. Ilona Švihlíková patří ke druhé skupině, která místo pragmatismu volí objektivitu,“ konstatoval.



    „Knížka Kapitalismus, socialismus a budoucnost se dívá na současnost z takové vyšší perspektivy. Jako když orel letí nad krajinou a nevidí každý strom, ale vidí základy krajiny, jak zhruba vypadá, a vidí v ní nějaké trendy,“ vysvětlila autorka, která knihu napsala spolu s Miroslavem Tejklem. Jedním z klíčových témat v ní je rentiérský kapitalismus. „Klíčovým znakem kapitalismu v minulých fázích byl zisk. Zároveň ten systém byl legitimní. Byla tam nějaká vazba. Vydávám něco do nějaké ekonomické aktivity, která něco vytváří, vrací se to zpátky v podobě nějaké přirážky, která se dá nazvat ziskem,“ upozornila.

    Problém podle ní však je, že dnes toto platí stále méně. „Zisk hraje čím dál menší roli a místo něj nastupuje renta,“ uvedla ekonomka s tím, že renta je dnes důležitá z několika důvodů. „Je spjatá s privilegii. Projevuje se v řadě různých forem. Typicky privatizace penzijního systému. To je dobývání renty jako vyšité. Ustupuje stát a dává určitý sektor k dispozici soukromníkovi. Ale ten to samozřejmě nebere jako plošnou službu, ale jen pro určitou skupinu, která na to má,“ vysvětlila. Možnosti dobývání renty se podle ní neustále rozšiřují a zvyšuje se kreativita, jak se nasát na veřejné zdroje a pro určitou skupinu je čerpat. „Všimněte si, jak často ministerstva nejsou schopna něco právně rozhodnout a najímají si externí právníky. Typické dobývání renty,“ konstatovala.

    Narůstání nerovnosti. Jedno procento se úplně odtrhlo od zbytku


    Rozdíl mezi ziskem a rentou je to, že zisk znamená něco z určité aktivity. „Renta je spojení s tím, že jsem a mám privilegia,“ upozornila. Jedním z nejsilnějších příkladů dobývání renty z mezinárodního hlediska je podle Švihlíkové doložka ISDS – řešení sporů mezi investorem a státem. „Umožňuje nadnárodním firmám žalovat stát, kdyby se nějakým způsobem změnily podmínky pro jejich podnikání. Opačně to nejde,“ řekla ekonomka. „Dalším způsobem dobývání renty je dělání zákonů tak strašně komplikovaných, neprůhledných, že se v nich normální člověk nevyzná. Velké nadnárodní firmy si však mohou najmout nejlepší špičkové právníky, kteří si najdou nějakou skulinku, aby firmy neplatily daně a tak dále,“ uvedla.

    Co tento trend způsobuje? „Je to nárůst nerovnosti. Dobývání renty způsobuje, že to jedno procento se úplně odtrhlo od zbytku. Jestliže manažer vydělává pětsetkrát víc než průměrný zaměstnanec, nemá to co dělat s výkonností,“ objasnila. Jako příklad dobývání monopolní renty jmenovala Warena Buffeta, obchodníka, investora a jednoho z nejbohatších lidí na světě. „Styl jeho podnikání je vyhloubit příkopy kolem. Já budu sám. To ale není konkurence. To není podnikání, nehovoříme o zisku, ale o rentě. Mimochodem Buffet řekl – ano, to, co dnes probíhá, je třídní válka a ta moje třída – toho jednoho procenta – vyhrává,“ prozradila. „Renta má neuvěřitelné množství možností, jak na státu parazitovat, zneužívat ho, ale tak, aby se to koncentrovalo pro čím dál menší množství lidí. Proto mluvíme o tom jednom procentu. Proto máme všechny ty daňové ráje, ale i mechanismy toho, jak se vyhýbat daním,“ řekla Ilona Švihlíková. Podle OECD je dnes podle jejích informací nerovnost stejná jako v roce 1820.

    Současný systém je podle Švihlíkové nelegitimní. „Dospěli jsme k tomu na základě toho, že tu máme skupinu, která systematicky využívá privilegia, tak aby na ni nikdo nemohl. Systematicky se zakopává v příkopech, aby se... ... .... ....

    (celý rozhovor najdete ZDE)



     

    0 0


    David Rath
    17.5.2018 VašeVěc
    Sociální demokraté se rozhodnou, zda chtějí být ve vládě s Andrejem Babišem. Současně není vůbec jasné, zda tato vláda získá důvěru, protože třetí partner koalice - komunisté, nechtějí podpořit rozšíření vojenských misí. Je až neuvěřitelné jak ČSSD vrství jednu chybu za druhou. 

     

    ČSSD ovládli mimozemšťané

    Vypadá to, jakoby vedení Sociálních demokratů ovládli mimozemšťané. Tedy lidé, kteří vůbec netuší, co od nich jejich povětšinou bývalí voliči chtějí. Současní, ale hlavně bývalí voliči od socialistů očekávají kroky směřující ke snižování sociální nespravedlnosti. Tato nespravedlnost je v současnosti nejvíce způsobena faktem, že globální gigantické korporace si udělaly z Čechů otroky a naše země se stala jejich kolonií. Ročně z nás vyždímají stovky miliard.

    Koloniální místodržící

    Andrej Babiš je jejich zdejším místodržícím. Jeho podnikání je s globální chobotnicí propojeno a životně na ní závisí. Ať už jde o banky a jejich úvěry pro Agrofert nebo o různé obchodní partnery. Proto tak zásadně odmítá návrhy na progresivní zdanění oligopolních kolonizátorů. To mělo být naopak zásadní téma pro Sociální demokracii a konečně i komunisty. Dobře promyšlenými kroky by se dalo získat až 100 miliard ročně, což by vyrovnalo dluhový státní rozpočet a zbylo by na vyšší důchody, platy i investice.

    Zlatá vejce se kutálí pryč


    Naše zem snáší zlatá vejce, ale prospěch z nich má někdo úplně jiný a jinde. Místo tohoto srozumitelného tématu a zásadního požadavku, ČSSD upřela svoji pozornost na detaily a marginálie, které jejich voliče prakticky nezajímají. Zdá se, že vidina křesel ve vládě zbavila vedení socialistů zbytků politického rozumu. Výsledkem bude další propad voličské podpory.

    Asi poslední šance


    Pokud se řadoví členové nechtějí stát členy mimoparlamentní a bezvýznamné strany, pak musí v referendu říci Ne. Strana, která není schopna pochopit a udělat mediální téma z hlavního voličského - společenského problému, nemá žádný význam. Když k tomu ještě přidá podporu rozšiřování problematických vojenských misí, pak je její konec vlastně neodvratný.


    - - -


     

    0 0




    - VK -
    17.5.2018 AE News
    Skupina extrémistických senátorů za Hnutí STAN dnes oznámila, že chystá podání ústavní žaloby na prezidenta republiky Miloše Zemana za velezradu, které se měl dopustit tím, že v pořadu Jaromíra Soukupa na TV Barrandov veřejně uvedl, že Vojenský výzkumný ústav v Brně vloni v listopadu vyrobil a testoval nervově paralytickou látku A-230, která patří do skupiny tzv. Novičoků [1]. Informaci získal od Vojenského zpravodajství v nechráněném režimu, dokument nebyl utajovaný a ani nebyl veden jako důvěrný.


    Prezident Miloš Zeman tak měl právo z dokumentu citovat, protože publikováním informací z neutajovaného dokumentu nemohlo dojít k prozrazení utajovaných skutečností. Jenže skupina senátorů okolo extrémistického Hnutí STAN, které se profiluje jako militantní politické hnutí s extrémistickými postoji a názory, se rozhodla pro podání žaloby na prezidenta za velezradu. Přestože tato akce má mizivou naději na úspěch, představuje nebezpečný fašizační proces v českém demokratickém systému.


    Senátoři za STAN.
    Redakce AE News přinesla před 2 dny zásadní článek [2] o tom, jakým způsobem americká zahraniční moc korumpuje a ovlivňuje nejvyšší české politiky, osobnosti a představitele médií skrze politickou neziskovku Aspen Institute Central Europe, v jejímž čele sedí mj. i Zdeněk Bakala, sponzor a blízký přítel Václava Havla, který vybudoval a zaplatil Knihovnu Václava Havla v Praze a je štědrým sponzorem politických stran a subjektů, které se profilují v okolí tzv. Pražské havlérky. Členem představenstva této americké neziskovky v Praze je kromě Jana Hamáčka, předsedy ČSSD, také Jan Farský, lídr stranické kandidátky STAN v říjnových volbách minulý rok a předseda poslaneckého klubu STAN ve sněmovně. Je vysoké podezření, že současné protidemokratické kroky s cílem destabilizovat úřad a úlohu prezidenta republiky vychází z povelů a instrukcí vedoucích představitelů Aspen Institute Central Europe.


    Miloš Zeman měl podle senátorů STAN mlčet a utajit před občany fakt, že protichemické laboratoře v ČR testují NPL z rodiny novičoků


    Senátoři STAN de facto deklarují, že prezident republiky měl zamlčet občanům České republiky neutajovanou informaci, tedy takovou informaci, na kterou mají nárok podle zákona č. 106/1999 o svobodném přístupu k informacím. Dokument, ze kterého prezident citoval, byl adresovaný prezidentu republiky v režimu “vyhrazené”, což sice je nejnižší stupeň utajení, ale z takového dokumentu lze v omezené míře citovat. Prezident Miloš Zeman pouze uvedl, že čeští vojenští chemici v rámci protichemické obrany testovali v laboratoři VVÚ v Brně vloni v listopadu NPL A-230.

    Jakkoliv to může znít absurdně, tato informace nemůže být tajná a někdo by to měl senátorům za Hnutí STAN oznámit. Česká republika je totiž signatářem a členem Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) a tato organizace nařizuje, že jednotlivé protichemické laboratoře musí ostatním zemím transparentně poskytovat informace a seznam všech vyrobených jedů a látek, pokud o to některá členská země OPCW požádá. A tady se dostáváme k jádru pudla, a teď čtěte pozorně.

    Jan Farský, předseda poslaneckého klubu STAN.

    Česká republika zamlčela a lhala Ruské federaci v průběhu března, když na dotaz ruských orgánů odpověděli čelní představitelé ČR v čele s Andrejem Babišem a Martinem Stropnickým, že Česká republika nikdy Novičok nevyráběla a neskladovala. Jenže to byla lež a došlo tím k porušení pravidel o transparentnosti a výměně informací mezi členskými zeměmi OPCW, což je velmi nebezpečná věc. Jak už jsem se dříve nad tím pozastavoval v mém pořadu na Svobodném vysílači CS, existují celkem dvě možnosti.

    Vojenští chemici vůbec vládu Andreje Babiše neinformovali po vypuknutí kauzy Skripal, že vojenská laboratoř v Brně testovala Novičok vloni v listopadu. To je první možnost. Proč by ale vojáci mlčeli? Např. kvůli tomu, že generální štáb AČR už neřídí česká vláda, ale vrchní velení amerických vojsk v Evropě. A víme, že Američané spolu s Brity zinscenovali a zorchestrovali divadelní frašku se Skripalem a jeho dcerou, oba dva jsou teď schováni na neznámém místě, hovoří se mezi ruskými novináři o jedné vojenské základně ve Skotsku.


    Česká vláda tajila před Rusy a vlastními občany něco, co není třeba utajovat: testování NPL pro účely výzkumu protichemické obrany. Jenže někomu šlo o to, aby si celý svět myslel, že Novičok umí vyrobit jen Rusové!


    Druhá možnost je ale možná ještě děsivější. Vojáci mohli českou vládu informovat, že testují v rámci protichemické obrany vzorky A-230, ale česká vláda to veřejně popřela, jak Andrej Babiš jako premiér, tak i ministr zahraničí Martin Stropnický. V obou případech tak došlo k tomu, že Ruská federace dostala v rámci protichemického procesu OPCW nepravdivé informace, což v mezinárodním kontextu je nebezpečná situace.

    Protože pokud v rámci OPCW začne panovat nedůvěra, potom je to cesta do pekel, protože kontrola zákazu výroby chemických zbraní skončí v troskách. Otázkou ovšem je, proč by česká vláda tajila neškodnou informaci, že její špičkové protichemické jednotky testují malé vzorky moderních NPL jedů jako je Novičok?Česká vláda mohla s klidným svědomím prohlásit, že v souladu s pravidly OPCW vyrábí a testuje zanedbatelné vzorky jedů z rodiny Novičoků, na kterých testuje účinnost protilátek. A bylo by vše v pořádku, bez skandálu a ani Rusko by nemohlo říct ani popel.

    Theresa May během proslovu, kde obviňuje Rusko z použití NPL v Salisbury. Podle jejích slov nikdo jiný než Rusové neumí Novičok vyrobit.


    Jenže krok, jakým se zachovala česká vláda, něčím smrdí. Celé to vypadá totiž tak, že česká vláda na něčí příkaz lhala, aby Theresa May mohla křičet do světa, že žádná jiná země na světě nemůže vyrobit Novičok, jenom Rusko. A to je prostě lež. Kdyby totiž popravdě už v březnu česká vláda řekla, že vyrábí malá množství Novičoku A-230 pro účely protichemické obrany a vývoje nových protilátek, tak by tím de facto byla Theresa May na místě usvědčena za sprostou lhářku. A to asi někdo nechtěl dopustit. Protože všichni si potom řeknou, když může Novičok vyrobit taková malá a zaostalá země (Britové dodnes považují země Východního bloku za zaostalé) jako je Česká republika, tak celý vymyšlený příběh se Sergejem Skripalem by ztratil u britských a západních občanů na důvěryhodnosti. Když Češi dokážou v nějakém labu vyrábět novičoky, tak to znamená, že je dokáže vyrábět každý, řekne si britský občan. A bylo by vymalováno.

    Korupce a ovlivňování českých politiků, poslanců a senátorů americkými neziskovkami operujícími v ČR už překračuje všechny meze!


    Z tohoto důvodu všechny indicie naznačují, že Česká republika se stala obětí vlastního lhaní a důsledkem je co? No přece náhlé utichnutí kauzy Skripal. Po oznámení Miloše Zemana, že VVÚ v Brně testoval A-230, kauza Sergeje Skripala z britských médií jako otočením knoflíku náhle zmizela, britská vláda utichla, Theresa Mayová zalezla do díry a je zticha. Češi to posrali… zaznívá v britské MI-6 s odkazem na Zemanovo odhalení britsko-americké zpravodajské hry proti Rusku. Jenže jak říká Valerij Pjakin o podpindos, éto děbily!

    V době, kdy by i česká strana měla v kauze Skripal raději mlčet po této ostudě, si skupina pro-amerických podpindos v roli senátorů za Hhnutí STAN usmyslela, že americkým páníčkům z Aspen Institute USA, pod nějž právě spadá pražská dceřinka Aspen Institute Central Europe, udělá radost a podá žalobu na Miloše Zemana pro velezradu. Za to, že Miloš Zeman zkazil britské MI-6 a americké CIA zpravodajskou hru proti Rusku, podle níž mělo být Rusko lživě obviněno z otravy Sergeje Skripala plynem, který podle všeho asi ani nebyl Novičok, protože Sergej Skripal i jeho dcera Julie jsou zdraví, bez následků a britská MI-5 je pro jistotu schovává, aby se nedejbože ruským lékařům nedostali do rukou, protože by asi zjistili hodně velká překvapení ze vzorků jejich krve.

    Aspen Institute v Praze pořádá každý rok konferenci, jejíž náplní jsou rady a instrukce česká vládě, jak má řídit zemi, viz. zde.

    Možná to senátoři STAN nedělají zadarmo, možná za tuto žalobu na Zemana dostanou později peníze od Američanů na volební kampaň, ale možná jde jen o obyčejný pro-ami altruismus. Zde se opět ukazuje, že senátoři za STAN jsou za “děbily”, protože si neuvědomují, že kdyby se Miloš Zeman opravdu dostal do procesu odvolávání z funkce pro velezradu, s největší pravděpodobností by odhodil všechny zábrany a odhalil by všechny utajované skutečnosti, o kterých ví, o vlivu amerických tajných služeb na českou vládu, na politické strany, o vlivu na neziskový sektor a o dalších věcech, že by z toho byl takový skandál pro Američany, že by z toho mohlo být i zhoršení bezpečnostní situace pro americké diplomaty v ČR. A za všechno by Američané mohli poděkovat senátorům z Hnutí STAN, kteří tento proces spustili. K ničemu takovému ale nedojde.

    Miloš Zeman má za sebou ochranu euroasijských globalistů a především ochranu Světového židovského kongresu. Tento problém se vyřeší sám dalšími parlamentními volbami, které klidně mohou být předčasné. Po Hnutí STAN brzy neštěkne ani pes. Ovšem pro nás zůstane znepokojivé zjištění, že česká vláda zatajovala testování A-230 nejen před Rusy, ale i před vlastními občany, aniž by k tomu měla objektivní důvod. Z toho vyplývá, že důvod vycházel ze zákulisních operací české vlády s britskou a americkou zahraniční mocí. A to je opravdu děsivé, čeho všeho se ještě nedočkáme!

    -VK-
    Šéfredaktor AE News

    0 0
  • 05/17/18--10:41: Article 0
  • Zaměstnavatelé si čím dál více u Hospodářské komory stěžují na to, že jim zaměstnanci bez ohledu na závazky a případné sankční důsledky nenastoupí na směnu a začnou mnohdy bez podání výpovědi pracovat jinde. Kvůli vyčerpanému trhu práce bude letos tento jev zesilovat.

    Hospodářská komora oslovila zaměstnavatele napříč všemi regiony v České republice, obory a velikostmi, aby zjistila, nakolik je tento problém rozšířený. Ze šetření vyplynulo, že třetina všech firem se v posledních měsících setkala s „predátorskými“ praktikami při lanaření jejich zaměstnanců.

    Podle jejich zkušeností nezřídka dochází k situaci, kdy náboráři některých zaměstnavatelů před začátkem směn vytipovaným zaměstnancům nabízejí peníze na ruku, pokud hned půjdou pracovat jinam. Někteří zaměstnanci na to slyší, a aniž by informovali svého současného zaměstnavatele a podali výpověď či respektovali výpovědní dobu, nastoupí u jiného zaměstnavatele. Postižení zaměstnavatelé proti takovému jednání zaměstnance nemají příliš velkou obranu. Pro hrubé porušení pracovní kázně může být na hodinu propuštěn a případně žalován. Žaloba ale takového zaměstnance nenahradí, a proto zaměstnavatelé po takovém kroku téměř vůbec nesáhnou.

    Největší potíže s přetahováním zaměstnanců se objevují v lokalitách s vyšší koncentrací firem, typicky jde o průmyslové zóny. V některých lokalitách se kvůli přetahování zaměstnanců roztáčí mzdová spirála, protože firmy přidávají na mzdách bez ohledu na odvedenou práci jen proto, aby si zaměstnance udržely. Dochází tak k odtržení vývoje mezd od vývoje produktivity práce, což je pro ekonomiku riskantní vývoj. Podle výsledků šetření mezi 580 zaměstnavateli museli čelit „predátorským“ praktikám přetahováni zaměstnanců nejen největší firmy, ale i malé a mikrofirmy. Náboráři agresivně přetáhli alespoň jednoho zaměstnance každé páté mikrofirmě, každé třetí firmě s maximálně 50 zaměstnanci a u středních a velkých firem s tím mají zkušenost více než čtyři firmy z deseti.

    0 0

    Erik Best17. 5. 2018    EB
    Programové prohlášení vznikající vlády ANO a ČSSD je plné euroskeptických deklarací. „Nechceme jen přikyvovat Bruselu, ale chceme jeho politiku měnit.“ „Evropská unie musí dělat méně, ale podstatně lépe.“ „Evropa musí zůstat spolupracující, integrující se na dobrovolné bázi a nediskriminující nečleny eurozóny.“ Když ale přijde řeč na NATO, tón se stává nekonfliktním. 



    Dokument neobsahuje stížnosti na nedostatečný vliv ČR na rozhodovací proces v Alianci. ANO a ČSSD se zavazují zvýšit výdaje na obranu na 1,4 % HDP, už ale nespecifikují bezpečnostní hrozby, které by odůvodnily prudký nárůst prostředků vynakládaných na konvenční vojenskou techniku. Kdo konkrétně by mohl napadnout ČR? Ministryně Karla Šlechtová, která je ve vládě ojedinělá určitou mírou skepse vůči způsobu utrácení prostředků na obranu, teď čelí hrozbě brzkého konce, protože ráda odpočívá ve VIP salonku.

    0 0

    - rp -
    18.5.2018  AllesSchallUndRauch a PrvníZprávy
    V posledních letech vidíme, že každá země, která přestala platit dolarem ropu, byla napadena americkou armádou, vždy jde o pokus o státní převrat v zemi, která má odvahu odtrhnout se od dolarového monopolu.


    Jde například o Irák a Libyi, ale také Kubu, Venezuelu, Severní Koreu a Írán.

    Bude nyní EU v ohrožení, protože Brusel se rozhodl platit iránskou ropu ne dolary, ale eurem?

    Írán vyváží asi 450 000 barelů ropy denně do Evropy a přibližně 1,8 milionu barelů do Asie. Írán zvýšil svou produkci ropy o téměř milion barelů denně od té doby, co jaderná dohoda zrušila západní sankce vůči Íránu v lednu roku 2016.

    Írán také dosáhl dohody s Čínou, že splácí íránský ropu čínskou měnou spíše než v dolarech. Mimochodem, to je hlavní důvod, proč je Írán z Washingtonu (a Izraele) opět masivně démonizován, a proč Trump zrušil jadernou dohodu s Íránem.

    Ministerstvo financí USA oznámilo všem zemím, aby v příštích šesti měsících výrazně snížily svůj dovoz ropy z Íránu, aby se vyhnuly americkým sankcím. Vláda USA uvedla, že obnovení sankcí vůči Íránu bude pokračovat i po 5. listopadu.

    Mezi nejvýznamnější zákazníky na odběr ropy z Íránu patří Itálie, Francie, Řecko, Španělsko, Polsko a Turecko. Turecko je největším dovozcem s 250 000 barely, po něm následuje Řecko se 120 000 barely a Francie se 70 000 až 100 000 barely denně.

    Protože všechny platby placené dolarem, jsou zpracovávány v amerických bankách v New Yorku, tak americké ministerstvo spravedlnosti může zabavit majetek a trestat „sankcemi“ neposlušné, protože všechny dolarové obchody, které procházejí USA, pokud chce, tak americká státní pokladna vidí.

    Pokud se však ropa bude platit eury, Írán dostane své peníze ve Frankfurtu nad Mohanem, nakonec získá u ECB úvěr. Totéž platí s rubly v Moskvě, jüany v Pekingu, jenem v Tokiu a frankem v Curychu.

    Zástupce EU pro zahraničí věci Federica Mogheriniová řekla, že experti EU mají formulovat konkrétní návrhy v příštích týdnech na devět klíčových otázek, včetně zajištění toho, aby Írán mohl prodávat ropu a zemní plyn a měl by mít přístup k mezinárodním fondů.

    Země EU, a zejména Německo je plné amerických vojenských základen (na kontinentě je více než 100 000 amerických vojáků), plus stanice CIA a NSA, takže Trump má určitě vojenskou možnost jak v EU zasáhnout.

    Washington může okamžitě ochromit veškerou komunikaci v EU a tanky a vojáky obsadit strategicky důležitá zařízení, obsadit všechny rozhlasové a televizní stanice a zatknout členy vlády.

    Kdo se odváží postavit se proti tomu? Nefunkční Bundeswehr nebo policie, která je vyškolená americkou FBI?

    A charakteristiku americko-evropských vztahů také dokumentuje prohlášení bývalé náměstkyně ministra zahraničních věcí Victoria Nulandová, která v roce 2014 organizovala US Majdan na Ukrajině: „Fuck the EU“!

    Merkelová již dříve uvedla, že Evropa už nemůže spoléhat na Spojené státy, aby zajistila svou bezpečnost a dodržovala mezinárodní normy. Spojí se EU s Putinem? Mimochodem dnes Angela Merkelová jede do Soči a setká se tady s prezidentem Vladimirem Putinem a koncem května jede do Ruska francouzský prezident Emmanuel Macron..


    Související články:
    Evropská unie přestane platit za íránskou ropu dolary!
    Merkelová: Evropa se už nemůže spoléhat na USA

    (rp,prvnizpravy.cz,schallundrauch,foto:arch.)

    0 0

    Jaroslav Štefec
    Jaroslav Štefec a - rp -
    18.5.2018 facebook autora a zdroj


    Po zralé úvaze jsem dnes "šoupl" tento příspěvek na facebook. Psal jsem to pod dojmem faktu, že k současnému Vojenskému výzkumnému ústavu mám vztah téměř mateřský, protože mi od roku 1999 vděčí za existenci a d roku 2000 i za současné sídlo, píše Jaroslav Štefec. 
     


    "Chca nechca" si musím položit otázku: poškodí Českou republiku víc prohození dvou politických figurek na postu ministra obrany, nebo bezdůvodný vyhazov mezinárodně uznávaného odborníka, ředitele prestižního vojenského výzkumného ústavu? Posuďte sami.

    Rozsah zájmů a působností Vojenského výzkumného ústavu, s.p., je skutečně velmi široký. Výsledky jeho práce využívají kromě AČR a dalších armád NATO i armády mnoha dalších zemí. Jeho vysoce oceňované roli ve vojenském výzkumu samozřejmě odpovídá i vysoká mezinárodní prestiž jeho vedoucích představitelů. Jejich odvolání, zejména není-li provázeno řádným zdůvodněním, pak nutně vyvolává otázky nejen kolem serióznosti a odborných schopností samotného ústavu, ale budí pochybnosti rovněž o postavení ČR jako partnera na velmi sledovaném poli mezinárodního obranného výzkumu.

    Od vstupu naší země do Severoatlantické aliance se na postu ministra obrany ČR vystřídalo 13 lidí, mužů i žen, počítaje v to i současnou ministryni obrany Karlu Šlechtovou, aniž by jejich výměna vyvolala větší odezvu nejen na mezinárodní úrovni, ale dokonce ani na úrovni ČR. Profesí byli různých - několik právníků, lékař, herec, geograf, kariérní diplomat, i pár bývalých vojáků by se našlo ... Prostě všehochuť, která většinou s obranou a bezpečností ČR nikdy předtím neměla co do činění. Post MO pro ně byl jen zdrojem příjmů a dílčím krůčkem v jejich politické kariéře.

    Nejdéle, téměř čtyři roky, v této pozici setrval Martin Stropnický. Zřejmě na základě logické úvahy "kdo nic nedělá, nic nezkazí". Absolutní rekordmankou v opačném gardu pak je Karolína Peak, která pobyla v ministerské kanceláři na Valech celých 8 dnů. Za tu dobu také nestihla udělat téměř nic. Snad jen odvolání náčelníka generálního štábu, kterého její "náhradní" nástupce, premiér Petr Nečas, po jejím odvolání promptně reinstaloval zpět do funkce.

    Čeho skutečně významného se od roku 1999 podařilo dosáhnout českým ministrům obrany? Mohou se vlastně pochlubit jen jediným skutečně hmatatelným a viditelným výsledkem - likvidací české armády a schopnosti českého státu bránit své občany a území před vojenskými i nevojenskými hrozbami.

    Po stejnou dobu, tj. od vstupu ČR do NATO, na postu ředitele Vojenského výzkumného ústavu, působili pouze dva lidé. Ing. Milan Šobr, CSc. (který odešel v roce 2008 do důchodu) a RNDr. Bohuslav Šafář, CSc., který vedl ústav po snad nejsložitější období jeho existence a byl 14. 5. 2018, po 10 letech v jeho čele, odvolán "bez udání důvodu" současnou ministryní obrany. Co se podařilo dosáhnout jim?

    Oba mezinárodně uznávaní odborníci dokázali provést ústav (ministerským snahám navzdory) peripetiemi zničujících armádních reorganizací, snižováním počtů i ztráty zájmu resortu obrany o obranný výzkum a vývoj, a vytvořili z něho špičkové, světově uznávané vědecké pracoviště. Jako centrum výzkumu a výroby systémů pro detekci i těch nejexotičtějších bojových chemických látek, výcviku specialistů na ochranu proti zbraním hromadného ničení, výzkumu prostředků aktivní i pasivní ochrany vojáků a vojenské techniky, průzkumných prostředků nebo speciálních materiálů je vysoce hodnoceno našimi partnery v rámci NATO.

    Uvedené srovnání nejen zcela jasně odpovídá na moji původní otázku, ale zároveň jasně deklaruje, kdo je pro ČR důležitější - vojenskoodborně zpravidla zcela nekvalifikovaný, politicky rovněž nepříliš gramotný ministr obrany, nebo vysoce kvalifikovaný, na mezinárodní úrovni uznávaný ředitel unikátního výzkumného ústavu? Fakt, že o jeho odvolání a pouze na základě toho, nakolik dobře se vyspal, může rozhodnout ministr obrany dokonce bez souhlasu vlády, svědčí o mnohém.

    Odvolání Bohuslava Šafáře vyvolává závažné pochybnosti o politické i odborné kompetentnosti lidí, kteří o něm rozhodli a kteří viditelně nedokáží dohlédnout dál, než za horizont vlastního politického přežití v této podivné vládě - nevládě. Její existence je sama o sobě jasným důkazem, že ČR není nezávislým státem s nezávislou zahraniční politikou, ale obyčejnou kolonií, jejíž představitelé ochotně svolávají všelidová shromáždění při soukromých návštěvách různých zvěstovatelů pravdy a lásky z koloniální centrály a jezdí se klanět důstojníkům koloniální armády, když ti náhodou zavítají se svými jednotkami na její území. Bude také zajímavé, zda a jaké stanovisko v tomto ohledu zaujme vrchní velitel AČR, bývalý vědecký pracovník a současný prezident Miloš Zeman. Končí svůj příspěvek na facebooku Jaroslav Štefec.



    Ing. Jaroslav Štefec, CSc, vojenský a bezpečnostní analytik, v letech 1977-1995 voják z povolání, 1982-1995 Vojenská akademie AZ Brno – vědeckopedagogické funkce, 1998-2001 poradce ministra obrany RNDr. Vetchého, ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování, projektový manažer, poradenství firmám obranného průmyslu.



    Související:


    0 0
  • 05/18/18--08:52: Od samého začátku
  • Patrick Ungermann
    18. 5. 2018
    Moudré ponaučení našeho kormidelníka Františka Palackého je: „Svůj k svému a vždy dle pravdy.“ Citát na jednu stranu vysvětluje, proč mě v dalekém zahraničí rozradostní přítomnost krajana nebo vůbec Slovana. Na druhou stranu myšlenka oznamuje, proč si vřele poklábosím s mužem z Malawi, jakmile se ukáže, že jsme oba zamilovaní do akvaristiky. Obojí naplňuje význam dvou cizích slov: identita – integrita, tedy: kdo jsem já a ke komu patřím. Rozhodnutí poznat své bližší kořeny od samého začátku ladí s jinou moudrou větou: „Kdo pozná staré, zesílí pro nové.“


    Rozkutálela se zrnka. Pocházejí z jednoho snopu. Vyšla z jedné zahrady, z jedné podoby. Dostala se do všech světadílů. Jejich jazyky se několikrát staly světovou řečí. O kom mluvím? O národech – jedni jim říkají indoevropské, druzí árijské. Rozhodl jsem se používat pojem árijské. V Indii totiž bydlí mnohé národy a kmeny, které nepatří do indoevropské rodiny, a nakonec mnohé neindoevropské národy žijí v samotné Evropě.

    Antropologům není stále jasné, jestli lidská plemena vznikala v průběhu celého vývoje lidstva. Nakonec se neví ani to, co je to celý vývoj lidstva, jestli pokračuje a jakým směrem. My v lidských plemenech bydlíme. Do jaké míry jsou rasy pouze tělesnou odpovědí na různé životní podmínky a v jaké míře jsou mentálním a kulturním výrazem pospolitosti, o tom se mnoho nemluví. Téma rasové totožnosti je (zejména na Západě) v současné době ohromně zpolitizované. A každá politizace vnáší do tématu dvě nepřiměřené reakce: zatajování a přehánění. Politizací je téma vlastně znemožněno. Každý, kdo se chce přesto tématem zabývat, musí je odpolitizovat a vydat se cestou pravdivého bádání. Dost pomůže ověřený úsudek a selský rozum. Pokud uznáme, že samo lidstvo je mentálním prostředím, a přijmeme, že duševním – duchovním, čili kulturním celkem jsou i národní (státní) obce a jakékoli obce prožívané nablízko (lidé v nich skutečně obcují), pak nám plemeno rovněž vyjde jako zprvu menší, sevřená obec a bezpochyby jako mentální prostředí, čehož důkazem jsou nejen společné kořeny jazyků, ale i archetypální postavy původních příběhů, které se promítají do jakýchkoli příběhů navazujících.

    Někteří lidé zašli v široké škále argumentačního pole do roviny čistě duchovní a tvrdí, že slovo Árja neoznačuje kmen, ale ve významu slova ušlechtilý vypovídá pouze o kultivovaných, duchovně založených lidech ve védském pojetí. Na této myšlence stavějí i ti, kdo tvrdí, že árijští jsou zcela duchovní rasou, lidská těla využívají, ale smrti nepodléhají. Na druhou stranu se podle Hérodota Médové původně nazývali Árjové. Tady už šlo určitě o jistý lid s jistým jazykem a nikoli jen o soubor ušlechtilých jedinců. Věda se zabývá možností, že právě Árjové, kteří se před čtyřmi tisíci lety vydali ze stepí jižního Ruska a západního Kazachstánu na území Íránu a severní Indie, mohli zničit vyspělou městskou Harappskou civilizaci a kulturu. Takový čin jistě podnikl ucelený, pestře rozčleněný lid, který se mezi sebou dovedl dorozumět.

    Zda se rozdílné rasy starší doby kamenné vyvinuly už u Homo erectus – člověka vzpřímeného, nebo se větví až z rodu Homo sapiens – člověka rozumného, v tom nemáme jasno. Mongolské plemeno jistě existovalo již před 40 000 lety, kdy jeho část pronikla z východní Asie přes Beringovu úžinu na Aljašku a odtud jižněji do obou Amerik. U koster nalezených v Kurganech (mohylové hrobky v černomořské stepi) převažují urostlí lidé s úzkým obličejem a orlími nosy, kteří se jemností výrazu lišili od robustních kromaňonských lidí z Dněperské pánve. Přitom sami kromaňonci už byli vysocí, atletického vzhledu a s bradou vybíhající do špičky, což jejich hlavy prodlužovalo. Pozdější širokou podobnost árijského lidu vnímali i staří Řekové bojující s Peršany. Dramatik Aischylos jejich potýkání nazývá válčením sester téže krve. Samotné slovo Írán, vlast Peršanů, odkazuje na starší pojem Árjan, země Árjů. Pojem samozřejmě mohl mít souběžný význam těch, kdo jsou vznešení. Ukažte mi kulturu nebo civilizaci, která by si po dosažení jistých úspěchů nemyslela, že je vznešená. Sami to tak chápeme, kdykoli říkáme, že něco je nebo není možné v civilizovaných (rozuměj evropských) podmínkách.

    O tom, že byla árijská civilizace geneticky jednotnou skupinou, může svědčit i vzezření připisované bohům, tedy těm nejmocnějším a snad i nejušlechtilejším. Indra platil ve védské Indii za světlovlasého boha, který zvítězil nad beznosými protivníky s tmavou pletí. V arménském národním eposu jsou světlovlasí stepní hrdinové zahrnuti obdivem. Helénští bozi a bohyně jsou často zlatovlasí a nadlidsky ztepilí. Portréty eupatridů – urozených Řeků vykazují až jistou nordičnost. Tam, kde v indoevropském prostředí kastovní soustava zakazovala sňatky mezi urozenými a neurozenými stavy, často vykazovala elita tělesnost popisovanou u bohů a hrdinů. V Indii je dodnes v souladu s tradicí světlá nevěsta cennější než tmavá.

    Věřím, že zrod lidských plemen a jazykových rodin se vzájemně podmiňovaly. Pokud jsou i dnes naše osudy přirozené, rodíme se rodičům do rodin, jejichž širší vymezení se nazývá rod (je v tobě něco po strejdovi i po prababičce) a ještě širší očividnou příbuznost nazýváme národem. Děti ze smíšených manželství jsou rozkročené mezi různými národy a, vzato za mírumilovný konec, to pro ně i pro nás bývá obohacující. Pokud jsme z národa, je jeho řeč rodnou řečí našich rodičů nebo alespoň jednoho z nich. Z jazykového hlediska bylo na základě jazykové příbuznosti rozkryto zhruba tisíc slov prajazyka Árjů. Árijská jazyková rodina je nesmírně košatá. Jejími řečmi jsou dnes vymřelé anatolské jazyky, tocharské jazyky, rovněž vyhynulé, indoíránské jazyky, řečtina, italické a keltské jazyky, arménština, germánské jazyky, jazyky baltské a slovanské, litevština a lotyština, ilyrské jazyky, na něž snad odkazuje albánština a venétština, kterou už dnes neuslyšíme. Jelikož je ve velikém světě dostupnější vždycky to bližší, tvoří árijské kmeny a jazyky, až na výjimky, souvislý pás, jehož zmenšeninou je souvislý pás tvořený Slovany a jejich řečmi, až na středoevropskou maďarskou výjimku. I to bych pokládal za podporu tvrzení, že za přirozených okolností se existence plemen a jazykových rodin podmiňují.

    Původnější souvislosti mohou samozřejmě zanikat různým vměšováním. Avarský vpád na slovanská území s sebou nesl brutální a hromadné znásilňování žen. Slovanky pak rodily částečné Avary, kteří byli ovšem svými dobyvačnými otci považovaní za otrocký lid. A právě tito zneuznaní zplozenci sehráli v protiavarském povstání důležitou úlohu. O několik set let později přerušil vpád Maďarů do Panonské nížiny slovanskou souvislost v této oblasti, a snad i proto jsou dnes Slováci a Slovinci dva různé národy, ačkoli si jazykově umí porozumět. Vměšování vyvolá směšování, je to běžný jev. Nejsou jen vměšování násilná. Přemysl Otakar II. byl jistě králem svrchované sebevědomé země a jako takový podporoval sudetoněmeckou kolonizaci českého hraničního hvozdu. Po přílivu Němců, ale i nizozemských pláteníků došlo k částečnému smíšení obyvatelstva a spousta našich buditelů nosila německá příjmení a z částečně německého prostředí také pocházela.

    To už se ocitáme u zatím posledního jara evropských národů, jehož mocný pohyb hýbal celým devatenáctým i dvacátým stoletím. Naše plemeno je už několik tisíc let tak široké a rozšířené, že se dávno rozložilo na kmeny a na nich vyrostly větve národů. A tak Karel Havlíček Borovský zpochybňuje touhy panslavistů po jednotné slovanské vlasti, řeči a kultuře i tím, že je přirovnává k touhám po jednotném indoevropanství. Karel Havlíček ovšem neuvažuje jako globalista zahrnující přirozenou totožnost pochybami, nýbrž jako Čech v době, kdy jsou národní soudržnost, kultura a zájmy natolik silné, a to i díky společným dějinám a z nich plynoucím očekáváním, že netřeba se domáhat širších, už méně soudržných celků. Havlíčkovo jaro národů nesouviselo se starodávným vznikem národních území, ale s touhou severo, středo a východoevropských národů po způsobu novodobé státnosti.

    Žijeme v čase, kdy jsme schopni si vážit svých domácích mazlíčků: kočky, psa, plazů a rybiček a vůbec nám nepřekáží, že kočka zůstala kočkou, pes psem, a tak dále. Už proto, že jsme lidé, se máme mít rádi a ne se zabíjet. Abych v lidství dovedl vnímat vlastní osobnost, pomáhá mi uvědomit si, že si mezi lidmi nesu odkaz svého plemene, v rase odkaz Slovanů, mezi Slovany si nesu češství a mezi Čechy přicházím jako venkovan z pohraničí a mezi sousedy jako já – svébytná bytost. A abych byl schopen kolektivní ohleduplnosti, posiluji se vědomím, že jsem jeden ze sousedů, jeden z krajanů, jeden z Čechů, jeden ze Slovanů, jeden z Árijců a jeden z lidí. Věřte, že provozovat tuhle stupnici nahoru-dolů mi úžasně otevírá oči. Umožňuje mi to nadhled a současně drobnohled. Jelikož lidstvo zanechává v přírodě opravdu tíživou ekologickou stopu, doporučuji stupnici příbuzných a jejich vzájemných vazeb rozšířit. Pomáhejme si jako savci, jako živočichové, jako pozemšťané. A berme ohled na nejširší možné souvislosti s veškerým vesmírem. Celé si to představme. Poznejme s kým a s čím vším souvisíme, poznejme o sobě pravdu.

older | 1 | .... | 575 | 576 | (Page 577) | 578 | 579 | .... | 668 | newer