Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 580 | 581 | (Page 582) | 583 | 584 | .... | 668 | newer

    0 0

    28. 5. 2018       zdroj
    Vojenský expert časopisu Arsenál vlasti Dmitrij Drozděnko v rozhovoru s RT okomentoval publikaci listu The National Interest, v níž je uvedeno, že nejhorší noční můrou NATO je "po zuby vyzbrojená" Kaliningradská oblast. "Kaliningrad je území naší země. A rozmísťujeme zde to, co považujeme za potřebné. Ale americké zbraně NATO se vůbec neumísťují tam, kde mají být. Nikoli ve státě Arizona nebo v San Diegu, ale na území Evropy", řekl. Drozděnko také dodal, že ruské zbraně, včetně komplexů Iskander, slouží především k obraně.


    "Nerozmísťovali jsme je, dokud Amerika nezačala rozmísťovat systémy protiraketové obrany, které mohou mít nejen funkci protiraketovou, ale vzhledem k jejich všestrannosti i údernou. Znamená to, že se vlastně bráníme v okamžiku, kdy se tisíce kusů techniky stále více přibližují k našim hranicím ... Komplexy, které se nacházejí v Kaliningradu, pokrývají rozsahem působnosti systémy protiraketové obrany a americké základny, nacházející se v Evropě, a tak vytvářejí, jak oni říkají, hrozbu odvetného úderu. My si ale dobře uvědomujeme, že Rusko neudeří jako první", uzavřel expert.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová


    0 0

    Lubomír Man
    28. 5. 2018
    Jen pár minut jsem na ČT 24 v nedělním programu Týden v politice poslouchal předsedu občanských demokratů Petra Fialu v rozhovoru o naší současné vládní krizi a už v minutě první jsem pochopil, oč mu jde. Takže je to takhle: Podle něj jsou strany komunistická a SPD strany extrémistické, které by jako „extrémistické“ měly být z jakéhokoli rozhodování o budoucí vládě či její politice vyřazeny, nemělo by se s nimi vůbec počítat, měly by být v parlamentu jen „jako“, ale k ničemu by se neměly pouštět. 



    Zvláště pak ne k žádnému rozhodování, měly by v parlamerntu fungovat jen jako živé mrtvoly, a vítězná strana ANO by pak s těmito stranami jako stranami „extrémistickými“ neměla absolutně o ničem diskutovat, na nic se jich ptát, a pokud by chtěla s někým ve sněmovně jednat, pak by to v podstatě měly být jen strany tzv. Demokratického bloku, to znamená občanští demokraté, TOP 09, lidovci a STAN.

    Protože jen tyhle strany jsou solí demokracie v tomto státě. A to proto, že jen je volili ti správní plnohodnotní občané, kdežto komunisty, SPD a zčásti i sociální demokraty volila jen jakási čeládka národa, spodina, nýmandi republiky, lidé nevzdělaní, sebranka, které by se přístup k volbám měl – kdyby byl rozum - zakázat. V tomhle je totiž tragický kaz demokracie, že může volit kdekdo, čeledíni, pomocnice v domácnosti, dělňoši, lidé, kteří o politice nic nevědí, a pak věci u nás vypadají, jak vypadají. Zvolí se prezident, který nikdy zvolen být neměl, do sněmovny nalezou komunisté, co by málem dali lidem možnost hlasovat snad i o naší věčné a posvátné přináležitosti k euroatlantickému společenství, nalezou tam Okamurovci, kteří by ke každé pitomosti volali lid, aby o ní v referendu rozhodoval. 

    Extrémizmus prostě kvete v těch nejkřiklavějších barvách a praví demokraté, jako jsou ti sdružení v Demokratickém bloku, na tuhle spoušť hledí, volají po nápravě, po návratu k pravé demokracii, vysychá jim tím voláním v hrdle – a nákaza se přesto šíří dál. A kdyby nebylo oněch skvělých a jedinečných našich mediálních tribun, jako jsou televize, rozhlas a tisk, které dnes, bohudíky, slouží jen pravým a skutečným demokratům a extrémisty všeho druhu ze svých studií a stránek po právu vyhánějí, resp. je likvidují už ve vrátnicích, kdo ví, jak by to s naší demokracií u nás dnes vůbec vypadalo.

    Tak volá do duše národa Petr Fiala a je docela možné, že jsa politolog, si o sobě skutečně myslí, že je demokrat.

    0 0

    Jiří Baťa
    28. 5. 2018
    Až ke mně domů se donesl duševní (doufám, že jen duševní a ne také střevní) projev úlevy pana Zieglera když mohl konečně naplno konstatovat, že je potvrzeno, že civilní letadlo nad Ukrajinou sestřelili Rusové. Jeho komentář: ZDE je projev až do morku kostí zažrané nenávisti ke všemu, co je ruské, resp. bylo sovětské. Podle pana Zieglera mu byla totiž ruská vina jasná od samého počátku. Jeho logika je stejná, jako u vypatlané britské premiérky T. Mayové. Ta do doby otravy Skripalových nevěděla, že nějaký Novičok typu A-234 existuje, ale to jí nebránilo od boku vypálit, že Skripalovi byli otráveni tímto bojovým plynem a že pachatelem je Rusko. Kdo a proč to dělal, je tajemstvím, či spíše to nikdo neumí vysvětlit. Stejně tak je to i s panem Zieglerem: všechno ví, všechno zná, co neví a nezná, si vymyslí.

     
        Pan Ziegler zmiňuje několik rádoby nezvratných důkazů, které pochází  z dílny holandských vyšetřovatelů (na tragedii nejvíce postižených občanů Holandska), za vydatné pomoci dalších západních expertů, kteří měli za úkol ani ne tak dokázat, jako  jednoznačně konstatovat a tvrdit, že za sestřelením Boingu letu MH-17 jsou jednoznačně Rusové.  Pan Ziegler ve svých „povídačkách“  uvádí, že Mezinárodní vyšetřovací komise jasně prokázala, že letadlo  MH-17 malajských aerolinií nad Ukrajinou sestřelila ruská armáda,což je už samo osobě holý nesmysl. Co je ovšem jasné panu Zieglerovi, není jasné milionům občanů. Totiž, že letadlo sestřelila ruská armádaby také musel někdo dokázat, stejně jako že na území Ukrajiny prokazatelně operovala oficiální armáda Ruské federace. To, pokud se nemýlím, prokázáno nebylo. Pokud by to měla být pravda, pak by to nejspíše, díky Porošenkově nátuře, okamžitě vyvolalo otevřenou válku mezi Ukrajinou a Ruskem. Nehodlám komentovat  všechny „hňupoviny“, které pan Ziegler nenávistně a pomlouvačně, zato s velkým potěšením pronáší na adresu Ruska, ale zmíním jeden málo publikovaný či málo známý fakt, neřku-li problém.
         Připusťme, že letadlo letu MH-17 bylo skutečně sestřeleno raketou BUK. Otázka je, komu tento BUK v danou dobu  patřil, zda ukrajinské armádě, která tyto (ruské, resp. ještě sovětské) zbraňové systémy také evidentně vlastnila, nebo proruským separatistům, kteří však tyto zbraně neměli a mít ani nemohli, protože dodnes nemají svoji vlastní pravidelnou armádu. Nicméně existuje tvrzení, že raketový systém BUK byl prý dopraven z Ruska na území Ukrajiny a po provedení útoku na letadlo Boing  letu MH-17 bylo zařízení zase odsunuto (vráceno) zpět na ruském území. Bylo prý ale také zjištěno, že protiletadlový raketový systém BUK, který sestřelil Boeing, pochází z 53. protiletadlové brigády v Kursku na území Ruské federace, vzdálenéhocca 140 km daleko od místa, odkud měla být raketa na letadlo odpálena. Verze vyšetřovací komise a odborníka  z JIT tedy je, že konvoj vozidel, vezoucí raketu BUK, patřila ruským ozbrojeným silám. K tomu „prý“ na podporu těchto závěrů, existuje řada důkazů a informací, ale vyšetřovatelé zatím nepovažují za nutné je zveřejnit! K tomu, aby mohlo být konstatováno, že letadlo nad Ukrajinou sestřelili Rusové asi stačí, když bude  tento „fakt“ vyšetřovací komise tvrdit s tím, že další usvědčující důkazy ještě není potřeba zveřejňovat.
        Vrátím se ale k (nevěrohodnému)  přesunu raketového systému BUK na „místo činu“ a zpět. Rusofobie a antiruská filozofie, která kromě Velké Británie a jejich spojenců se  jako epidemie šíří do řad vyšetřovatelů JIT kteří tvrdí, že ruský raketový systém BUK byl transportován z ruského území vzdáleného  cca 140 km na místo, kde měla být raketa BUK odpálena.  Zde se nabízí faktická otázka: Bylo možné celou tuto operaci předem naplánovat a současně časově  zkoordinovat tak, aby konvoj s raketovým zařízením „vyrazil“ ze 140 km vzdáleného Kurska s cílem dorazit s BUKem včas na místo, odkud by měla být odpálena raketa, připravit systém k sestřelení letadla, kterému mj. byl ukrajinskými orgány letového provozu změněn kurz letu než byl původní, sestřelit letadlo, podat hlášení „úkol splněn“,  sbalit svých „pět švestek“ a klidně se  vrátit zpět do výchozího bodu, k 53. protiletadlové brigádě v Kursku?Je vůbec možná taková  šílená vojenská strategie, která naprosto postrádá logiku? Na čí rozkaz by asi mohl být takový manévr proveden? Pokud by tomu snad tak ve skutečnosti i bylo, pak už jen zbývá tuto taktiku věrohodně dokázat! Nicméně jak je patrné, snaha byla, neboť na základě výběru fotografií údajně pořízených v oblasti Donbasu  příhraničních regionů Ruska, členové komise Bellingcat tvrdí, že raketa byla vypuštěna z nosiče s číslem 332, který se údajně nachází u 53. protiletadlové brigády u Kurska. Pozoruhodné zjištění, ještě aby také řekli, jakou metodou k tomuto úsudku či zjištění dospěli zvláště, když typ  raketovýého motoru, který rovněž ukázala holandská vyšetřovací komise k pádu malajského Boeing letu MH17 na východě Ukrajiny, byl zlikvidován po roce 2011 (viz: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/rusko-nizozemci-dokazali-ze-to-nebyl-nas-buk-ktery-sestrelil-mh17/).
         Vyšetřovatelé používají argumentace, které nejen vzbuzují pochybnosti, ale také úsměvy nad prostotou a naivitou, s jakou komise pouští do světa výsledky naprosto neprofesionálního vyšetřování. Tak např. zveřejňují fotografie nějakých zbraňových součástí, které nesou indicie ruského (sovětského) původu. Připusťme, že mají ruský, resp. sovětský původ, ale to  ještě  není žádný důkaz při vědomí, že Ukrajina tyto systémy měla a má dosud v držení. Vyšetřovatelům či na vyšetřování zainteresovaným nedochází, že i dnes má ukrajinská armáda  ve své výzbroji ještě celou řadu vojenské výzbroje a techniky, pocházející z éry SSSR. Vždyť za éry SSSR byla Ukrajina jeho součástí a jako taková byla coby Rudá armáda také vyzbrojována.
         Na druhé straně je hodně zarážející, že vyšetřovacím komisím JIT nebo Bellingcat , případně vyšetřovatelům ve Velké Británii (v případě kauzy Skripalových) nevadí, že se svými tvrzeními ztrapňují, když se světu snaží vnutit nadiktovaný propagandistický názor,  že letadlo sestřelilo Rusko a je tedy zcela evidentně a nepochybně také vinno. Asi se nechali ukecat panem Zieglerem, který jak sám říká, o vině Ruska nikdy nepochyboval! Pro dokončení této komedie už jenom prý zbývá najít či vytipovat nějaké vhodné  lidi nebo člověka, kteří nebo který bude tím, na které(ho) se svalí všechna vina a popoženou jej před soud podle rčení, že existuje-li zločin, existuje i zločinec a každý zločin musí být potrestán. Kéž by tomu tak bylo, že? A protože vyšetřovací komise má jasno, že vinno je Rusko, tak s těmi lidmi nebo člověkem si komise také nějak poradí, on se někdo najde! Když si poradili se sestřelením letadla,  s BUKem, s Novičokem, jistě si zdárně poradí i v tomto případě! Nebo ne?
        Nemyslím, že se tímto směrem a tímto způsobem ubíraly myšlenky a názory pana Ziegler, neboť pro něho je důležité, podstatné a svaté, co bylo řečeno západními, vždy „spravedlivě“  a vždy pravdivě smýšlejícími vyšetřovateli a ne  proradnými, nevěrohodnými a nebezpečnými ruskými zločinci. Protože jsem však člověk relativně přejícný, přeji panu Zieglerovi aby si plnými doušky vychutnal své osobní, protiruské vítězství, protože všechno, co kdy bude spojováno s Ruskem, bude vždy pravda nebo odpor na jeho straně. Jen by  si snad mohl ta svá vítězství nechat pro sebe, protože jeho uspokojení bude akceptovat jen několik málo duševně chorých. K tomu jen malé doporučení panu Zieglerovi od F. M. Volteira: „ Tajemství úspěchu je – umět mlčet o tom, co nevíme!“

    0 0


    28.5.2018 NovinkyCz
    Kauzu Skripal znovu oživilo vystoupení exagentovy dcery Julije, propuštěné po uzdravení z nemocnice v Salisbury. Kvůli celé kauze se v uplynulých týdnech naplno znovu vynořilo i téma chemických zbraní. V minulosti různé země včetně Ruska oznamovaly, že své zásoby těchto jedů zničily.


    Právo: Co vás na celém tom případu nejvíce zaujalo?


    Odborník na zbraně hromadného ničení a pracovník Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Ladislav Středa:

    Když jsem sledoval, jak po pěti nedělích od útoku chtějí britské úřady odmořovat na místě v Salisbury látku, která je podle Mirzajanova velmi nestálá, nabyl jsem dojmu, že tohle už je jen divadlo pro veřejnost – všechno to odstraňování laviček, vytrhávání dlažby atd.



    Stanův komentář: Autor má kliku, že už je v penzi. A české demokraty, co se chystají odhlasovat, že černá je bílá, po přečtení článku asi klepne pepka.


    - - -









    0 0

    Michail Chazin
    Michail Chazin
    29. 5. 2018 blog autora
    Technologická „bublina“ je dnes nafouknutá víc, než byla například v době tzv. dot-comů (ta bublina praskla v roce 2001), a její exploze může vyvolat obrovské ztráty pro „jednorožce“.*) Varoval před tím profesor „Villanova School Business“ (univerzita u Philadelphie) Keith Wright v článku pro CNBS.


    „Jednorožci“ se nazývají neveřejné technologické společnosti, jejichž hodnota – podle mínění investorů – představuje víc než 1 mld. USD. Tento termín navrhla v roce 2013 zakladatelka venturového fondu„Cowboy ventures“ Aileen Li.

    Vrcholu technologické bubliny „jednorožci“ už dosáhli, domnívá se Wright.  
    „Dál následuje pokles. Rozsáhlé ztráty čekají „startupy“, financované venturním kapitálem – v některých případech jsou nadhodnocené až o 50 %.“

    V roce 1999 představovala průměrná doba fungování technologických organizací (před tím, než se staly veřejnými), dnes takové společnosti přicházejí na trh v průměru po 11 letech. Nová tendence spočívá ve zvýšení základního kapitálu, dostupného „jednorožcům“.

    76 % společností, které v loňském roce vyšly na akciový trh, se dostaly do ztráty hodnoty akcií rok před vstupem na IPO (Initial Public Offering).**) Ukázaly to údaje shromážděné prof. Jay Ritterem z Warrington University na Floridě. To je maximální ukazatel od vrcholu boomu dot-comů v roce 2000. Kdy se stalo ztrátovými 81 % společností, které vstoupily na IPO.

    Profesor Ritter k tomu dodal:

    Miliardové hodnoty startupů***) nejsou ukazatelem bezpečnosti. Představují obrovské riziko všeobecného nadhodnocení.“

    Ceny akcií „jednorožců“ vážně ovlivnilo obnovení tržní volatility v roce 2018, poznamenal. Stejně tak je ovlivní konec éry mimořádně nízkých úrokových sazeb FED. Vzhledem k pokračujícímu růstu těchto sazeb v roce 2018,to jen zpomalí růst „jednorožců“.

    „Připravte se na podívanou na větší počet mrtvých jednorožců,“

    prohlásil dále prof. Ritter.

    Jak napsal The Wall Street Journal, několik „jednorožců“ včetně BuzzFeed, Vice Media a Credit Karma nedosáhly na své cíle v tržbách ke konci roku 2017, a to vede k rozkolu mezi nimi a jejich investory, orientovanými na výsledek.

    Soukromé technologické firmě Uber s nejvýše oceněnou hodnotourychle rostou tržby, nicméně je i nadále ztrátová. V roce 2016 při tržbách 5,5 mld. USD vykázala čistou ztrátu 2,8 mld. Loni dosáhla čistá ztráta společnosti skoro 4,5 mld. USD.

    „Pokud hodláte v blízké době investovat do IPO „jednorožce“, dvakrát si to rozmyslete,“

    varoval Wright.

    Rostoucí počet start-upů s vysokým oceněním hodnoty v technologické sféře už dlouho znepokojuje Komisi pro cenné papíry (SEC) USA.

    V roce 2016 tehdejší šéfka SEC Marry Whiteová poznamenala, že většina takových start-upů své akcie na burzy neumísťuje. Situace vcelku hrozí jak investorům, tak i pracovníkům oněch společností.

    „Společnosti, které nejsou na burze obchodovány, nemohou zájmy investorů ignorovat, ale naopak mají vůči investorům a trhům velkou odpovědnost,“

    prohlásila Whiteová. A dodala, že technologické společnosti mohou nadhodnocovat svoji reálnou hodnotu, ve snaze získat statut „jednorožců“.

    *) Jednorožec (unicorn) – mladá firma, která překročila miliardovou hodnotu (u nás viz. odprodej slevového portálu Slevomat britské firmě za 1,5 mld Kč) – lákavá , ale zároveň riskantní proinvestory.

    **) IPO– první veřejná nabídka akcií. Důvodů, proč společnosti chtějí realizovat IPO, je několik, mezi nejvýznamnější však patří potřeba navýšit kapitál společnosti, tedy získat dodatečné finanční zdroje

    **) Start-up– pojem označující nově vznikající projekt či začínající firmu, často ještě ve fázi tvorby podnikatelského záměru.

    Zdroj: Chazin.ru
    Překlad: st.hroch 180528

    0 0

    Jan Schneider
    - rp -
    28.5.2018 PrvníZprávy
    Současná britská pozice není tuctová, a málokdo jí rozumí, včetně Britů samotných. Odchází sice z EU, ale celý ten dlouhý proces pouze ilustruje význam rčení, že to „nemá kraja konca“. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.


    Britové jsou ke všemu ještě originální. Nejlepší obranou je útok, a tak se rozhodli ten zmatek akčně překrýt. Se Skripalovými se to příliš nepovedlo, přestože začali ambiciózně a podařilo se jim pobláznit mnoho dalších vlád, nakonec se to jako bumerang vrací k tomu, kdo to celé vlastně spustil.

    Teď se však na to rozběhli ze dvou stran a zdá se, že úspěch nemůže uniknout. Rozhodli se totiž zrekvírovat špinavé ruské peníze, které kazí jinak dobrou britskou pověst, a když se jim to podaří, bude mít Británie in puncto praní špinavých peněz pověst už dobrou, myslí si v City.

    Z jedné strany se rozvášnila vláda. Vyzvala ji totiž nějaká poslanecká komise, aby zesílila dosud laxní boj proti přílivu ruských špinavých peněz do Londýna. Tuto cestu prý využívají kleptokrati kolem prezidenta Putina k praní peněz a obcházení protiruských hospodářských sankcí, což vposledku nahrává režimům, které by mohly poškodit Británii i její spojence a umožňují Putinovi podvracet mezinárodní systém, založený na pravidlech!

    Ještě nemáte dost? Tak poslouchejte dál. Cituji ze zprávy ČTK, aby si někdo nemyslel, že to je nějaká vyfejkovaná hybridní desinformace: „Spojené království musí dát jasně najevo, že korupce pramenící z Kremlu už není vítána na našich trzích a že budeme jednat,“ uvedl konzervativec Tom Tugendhat. To fakt řekl, že korupce z Kremlu už (!!) není vítána, aby si ti naivkové nemysleli, že když odjinud špinavé prachy vítány i nadále jsou, tak že ty ruské od nynějška nesmrdí. Smrdí! Tak jsou Britové zásadoví, protože reprezentují „mezinárodní systém, založený na pravidlech“!

    Poslanci dále poradili premiérce Mayové, aby „v boji proti praní špinavých peněz z Ruska spolupracovala i s Evropskou unií, zeměmi skupiny G7 a Spojenými státy“. V jiných případech to ale zřejmě neradí, aby to nerozvrátilo „mezinárodní systém, založený na pravidlech“.

    Ministerský náměstek bezpečnost Ben Wallace řekl, že Británie využije „všechny nástroje, které má k dispozici, aby si došlápla na ty, kteří ohrožují naši bezpečnost“. Tvářil se přitom asi odhodlaně, i když možná trochu přešlapoval a koukal se, kam šlapou jiní. Jo, a ruští oligarchové podezřelí z korupce budou podle Wallaceho muset například vysvětlit, jak přišli k penězům, kterými financují svůj luxusní životní styl v Británii. Ruští oligarchové, řekl Wallace, o jiných nemluvil.

    Z druhé strany se pak rozvášnil opoziční lídr Jeremy Corbyn. Británie peníze nutně potřebuje, protože brexit není zadarmo, a letos ji prý bude stát nejméně 27 miliard liber. To mají ty náklady nést pracující? Kde ty peníze vzít? Přitom podle jakýchsi odhadů se v Británii ročně nelegálně „vypere“ trojnásobek! Což se tedy mrknout na zoubek podezřelým zahraničním investorům? Ať prokážou, že majetek nabyli čestně!

    A hle, poziční i opoziční aktivity se slévají, nastává synergický efekt, a vláda už se všeobecným požehnáním dělá seznam nedůvěryhodných investorů! A aby nebylo mýlky, aby se uklidnili všichni ti sponzoři politických stran, protagonisté vojenskoprůmyslového komplexu, obchodníci se zbraněmi a další reprezentanti „mezinárodního systému, založeného na pravidlech“, tak nejen na čelných, ale i na dalších místech seznamu podezřelých investorů budou Rusové. Jak by řekl Jaroslav Hašek, otrávili jste nám Skripala, tady máte přes držku!

    Ajta, vidím hrozné věci, a to nejsem věštec! Takto může pohovořit lecjaký praktik, který si nedělá iluze a netvrdí, že to svět se mýlí, když neodpovídá jeho představám. Ruští oligarchové již stahují své investice z Británie a peníze prohánějí daňovými ráji a nespolupracujícími teritorii, tak drahými „mezinárodnímu systému, založenému na pravidlech“! Podle agentury Bloomberg prý negativní důsledky brzy pocítí britské obyvatelstvo, zejména v ochablém sektoru služeb.

    A pointa, kdo se bude chechtat? No přece ten Putin, proti němuž celý ten blázinec Britové spustili! Oligarchové totiž docení Putinovu nabídku, aby přišli i s penězi domů, že je finanční úřady vlídně přivítají, i když pak – na rozdíl od „mezinárodního systému, založenému na pravidlech“ – budou holt muset dodržovat ruské zákony, ale zase na druhou stranu, peníze tam budou mít zřejmě ve větším bezpečí.

    A Britům zůstane pouze ta originalita, ale ve stylu Karla Havlíčka Borovského: „Není nad původnost! Každý po ní touží: lidé chodí přes most, to já půjdu louží.“ Končí komentář Jan Schneider.


    Související:


    0 0

    Rostislav Iščenko
    29. 5. 2018        zdroj a zdroj
    Pokud byl rok 1991 pro Rusko obdobou roku 1941, pak dnes je rok 1943. Ruský politolog, prezident Centra pro systémovou analýzu a prognózu Rostislav Iščenko se domnívá,že Rusko dnes zažívá přelomový moment ve své obnově po porážce v roce 1991. Pokud se důsledky kolapsu země v 90. letech 20. století srovnají s vojenskou katastrofou roku 1941, pak dnes nastává doba zásadního zlomu. Autor poukazuje na nepopiratelné úspěchy Ruska v obnově zemědělství a rozvoji infrastruktury, obnovení armády, úspěchy v zahraniční politice.


    Současně varuje před prováděním paralely mezi osobnostmi Putina a Stalina. Stalin působil v jiných historických podmínkách a jinými metodami. Na základě jednoty lidu po krvavé občanské válce Stalin zvedal zemi na úkor mimořádného úsilí za hranicí vypětí a s naprostým potlačením odlišně smýšlejících. Zákaz diskuse ve společnosti nevyhnutelně vede k tomu, že všechny pozice jsou obsazeny dogmatiky a kariéristy, což nakonec vede k porážce.

    Putinovi se podařilo dosáhnout úspěchu bez zákazu odlišných názorů, ideologizované propagandy a politických represí. Lidé, kteří tvrdě kritizují Putina, jednoduše zapomněli, jak žili před osmnácti lety. Ale kritizovat jim nikdo nebrání.

    Úspěch Ruska v oblasti zahraniční politiky je podle autora způsoben tím, že Putin neusiluje o vnucování svého názoru partnerům, ale zapojuje je do vzájemně výhodného partnerství. Možnost takové politiky naznačuje, že v Rusku vznikla zdravá a rozvinutá společnost.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Ruská humanitární pomoc Sýrii

    Paul Craig Roberts
    29.5.2018 ICH, překlad Zvědavec
    Trumpův režim sabotoval Putinovy mírové snahy v Sýrii, Íránu, na Ukrajině a v Severní Koreji.

    V zájmu míru se Putin vyvaroval reakcí na americké a izraelské provokace v Sýrii. Putin dokonce zašel tak daleko, že pozval válečného zločince a genocidního maniaka Netanyahua do Ruska na oslavu ruského vítězství nad Německem ve druhé světové válce. Netanyahu pozvání přijal, ale ukázal Putinovi, kdo je pánem, tím, že těsně před svým odjezdem do Ruska nařídil útok izraelské armády na pozice syrské armády. 



    Washington odměnil Putinovy mírové snahy tím, že americké a francouzské jednotky okupují část Sýrie stále v držení žoldáků Washingtonu vyslaných tam svrhnout Assada a tím, že opětovně zásobil muslimské extremisty, které Washington používá proti sekulární Assadově vládě.

    Kvůli přítomnosti amerických a francouzských jednotek Putin zastavil útok, který měl vyčistit celou Sýrii od cizáckých nájezdníků. Pokud dojde k zabití Američanů nebo Francouzů, Putin ví, že démonizace Ruska dosáhne nového vrcholu a Washington to použije jako protiargument nespokojenosti Evropy s Washingtonem. Škatulka, do které byl Putin zařazen díky chybnému úsudku vlády ohledně amerických a izraelských záměrů, umožňuje pokračování USA vedených útoků na pozice syrské armády. Viz zde.

    Předtím Putin zabránil americké invazi do Sýrie tak, že zajistil, aby všechny syrské chemické zbraně byly předány ke zničení Západu. Oficiální agentura pro inspekci chemických zbraní dosvědčila, že Sýrie žádné chemické zbraně nemá. Odměnou Putinovi je, že americká vláda a její představitelé, všechna americká média a britští a francouzští vazalové Washingtonu, neustále svalují chemické útoky provedené pod falešnou vlajkou, a v případě Doumy podvodný mediální chemický útok, u kterého bylo dokázáno, že ve skutečnosti neproběhl, na Assada.

    Trumpův režim rovněž sabotoval Putinovu mírovou snahu v případě Íránu. Putin skoncoval s podvodnou krizí kolem „íránských atomovek“, zinscenovanou Washingtonem a jeho prodejnými médii, tak, že vypracoval multilaterální mezinárodní dohodu, že Írán nebude vyrábět jaderný materiál zbraňové kvality, či obohacovat uran nad nízkou úroveň potřebnou pro jadernou energetiku. Oficiální agentury potvrdily, že Írán dohodu plní, ale navzdory těmto faktům Washington a jeho mediální děvky nadále tvrdí, že Írán má program jaderných zbraní. Trump, na naléhání Netanyahua, stáhl americký podpis z mezinárodní dohody podepsané Íránem, USA, Ruskem, Čínou, Británií, Francií a Německem. Trump uvaluje ještě tvrdší sankce na Írán, které mají velký dopad na Evropu a poškozují její ekonomické zájmy. Zbytek signatářů dohody s Íránem říká, že mají v úmyslu dohodu dodržovat, a Trump vyhrožoval Británii, Francii a Německu novými sankcemi, budou-li trvat na dohodě, kterou podepsali.

    Čína a Rusko pracovaly na usmíření Severní a Jižní Koreje a zajistily dohodu Severní Koreje, ve které se zavázala zastavit testy jaderných zbraní. Mír mezi Koreami nabíral obrysů, ale Trump sabotoval i tyto mírové snahy.

    Média prodejných děvek, alias ministerstvo propagandy Washingtonu, zničení mírových dohod falešně interpretovala jako nezbytný krok na ochranu Američanů a světa před darebáckými státy, ale izraelská vláda je jediná, která s Washingtonem souhlasí.

    Nyní, kdy Washington a Izrael sabotovaly Putinovu diplomacii, Putinovou nadějí je, že výsledek bude izolovat Washington od evropských a britských vazalských států Washingtonu, místo aby bylo izolováno Rusko, Sýrie, Írán a Severní Korea od zbytku světa. Existuje spousta důkazů o tom, že evropští vůdci mají plné zuby toho, že s nimi Washington zachází jako s otroky. Možná odvrhnou být řízeni Washingtonem. Na druhou stranu, vyjma Francie za de Gaulla, neměla v posledních 75 letech nezávislou zahraniční nebo ekonomickou politiku ani jedna evropská země. Evropští vůdci jsou navíc uvyklí spoléhat se na Washington, který jim poskytuje jejich pohodlné penze, jako 50 milionů dolarů v případě Tony Blaira, a evropské obchodní zájmy by utrpěly, pokud by je Trump odřízl od amerického trhu. Nakolik skutečnou evropská vzpoura je se tedy teprve uvidí.

    Pro Rusko představuje obrovské riziko spoléhat se na vzpouru Evropy, neboť Washington využívá času k opětovnému získání toho, co ztratil v Sýrii kvůli Putinově iniciativě. Vlastně by Rusko mohlo být připraveno o vítězství v Sýrii. Zatímco ruská vláda čeká, jestli se anglo-sionistická říše rozpadne, Washington organizuje džihádisty, které použil proti Kaddáfímu a Assadovi, a připravuje je na útok proti Rusku a Číně, prostřednictvím bývalých sovětských republik ve střední Asii, jako Tádžikistán a Uzbekistán. Zde je zpráva Andreje Afanasjeva.

    Prověřil jsem si to u ruských zdrojů. Zjistil jsem, že plán Washingtonu použít své džihádisty k zahájení destabilizace Ruska a Číny se vynořil na povrch v Rusku na 7. Moskevské mezinárodní konferenci o bezpečnosti, která se konala tuším v dubnu. Nyní je ruský ministr obrany, Sergej Šojgu v Uzbekistánu, kde vyhodnocuje situaci s tamními vojenskými a politickými vůdci.

    Ruská vláda, státní televize a oficiální tisk na informacích sedí. Ruská vláda evidentně nechce, aby se tyto informace dostaly ven, protože by to mohlo podkopat podporu veřejnosti mírové agendě, kterou vláda upřednostňuje. Nicméně jisté věci byly uveřejněny v Tsargradu, NewsFront a Fergana.

    Zájmem Izraele na Středním východě je expanze, která je s mírem neslučitelná. Izrael potřebuje konflikt a destabilizaci Sýrie a Íránu, dodavatelů Hizballahu, aby se Izrael mohl zmocnit jižního Libanonu. Američtí neokonzervativci, kteří jsou pevně uhnízdění v Trumpově režimu, jsou de facto izraelskými agenty. Navíc jsou oddáni americké nadvládě, což si vyžaduje svržení nezávislých vlád.

    Putin sází na to, že úsilí Washingtonu o nadvládu na Středním východě bude stát Washington nadvládu v Evropě. Pokud Putin tuto sázku nevyhraje, měl by se raději připravit na válku, kterou Washington a Izrael chystají přímo proti Rusku.


    Putin’s Peace Efforts Are Coming To Naught vyšel 24. května 2018 na ICH. Překlad v ceně 392 Kč Zvědavec.

    0 0

    Stanislav Blaha
    29.5.2018 E-republika
    Jak splaskla jedna smradlavá mediální bublina. Mezinárodní sportovní arbitráž zvrátila doživotní zákaz 28 ruských sportovců a vrátila jim zpět jejich medaile, mnohým z nich i ty z OH 2014 v Soči.




    Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS), nejvyšší odvolací orgán ve vrcholovém sportu, ve svém únorovém přelomovém rozsudku zvrátila doživotní zákaz 28 ruských sportovců a vrátila jim zpět jejich medaile, mnohým z nich i ty z OH 2014 v Soči. U 11 zbylých ruských sportovců našel CAS dostatek relevantních důkazů pro doping. CAS tím implicitně označil rozhodnutí MOV vycházející převážně ze svědectví bývalého vedoucího moskevské antidopingové laboratoře Grigorije Rodčenkova za unáhlené a nespravedlivé.

    28 očištěných, 11 potrestaných


    MOV s rozhodnutím arbitráže vyjádřil prostřednictvím svého šéfa Thomase Bacha nespokojenost, označil je za “extrémně neuspokojivé a překvapivé” a vyzval jej “k bezodkladné reformě, která zabezpečí větší konzistenci v rozhodování”.

    Skandál s olympijským dopingem běží od roku 2014 a o většině obvinění se ví už několik let. Ruští představitelé chystají žalobu na Grigorije Rodčenkova, jehož svědectví sehrálo klíčovou roli v odůvodnění zákazu startu ruských sportovců pod ruskou vlajkou poté, co sportovní arbitráž odmítla jeho tvrzení.

    Ale až v dubnu tohoto roku došlo k tomu, že 160stránkový výsledek zasedání CAS ukázal, jak tato obvinění, jež vedla k vyloučení celých ruských týmů v různých sportech z OH 2016 v Riu a OH 2018 Pchjongčchangu, neobstála při právním přezkoumání.

    Rodčenkov se stal klíčovým svědkem... obviněných ruských sportovců


    Grigorij Rodčenkov, který v letech 2005 až 2015 vedl moskevskou antidopingovou laboratoř, poté, co po korupčním skandálu odstoupil a ujel do Spojených států, vykreslil Rusko jako zemi, kde se na “státem podporovaném” dopingu podílejí atleti, trenéři a funkcionáři na všech úrovních. V době, kdy svědčil, byl zapojen do amerického programu na ochranu svědků a svědčil přes Skype, kde z něj na obrazovce podle CAS ukázali jen předloktí a ruce.

    Rodčenkov prohlásil, že existoval “plán Soči” za účelem nadopovat ruské sportovce látkami zvyšujícími jejich výkonnost a poté zaměnit všechny pozitivní vzorky za dopředu připravenou moč v průběhu OH v roce 2014. Vypověděl také to, že byl vynálezcem tzv. “koktejlu Vévodkyně”, účinné dopingové směsi, která byla údajně poskytována vybraným ruským sportovcům. Mnozí z nich byli na základě tzv. Seznamu vévodkyně vyloučeni ze soutěží.

    Při křížovém výslechu však Rodčenkov připustil, že nikdy:
    a) nepodával vévodkynin koktejl;
    b) neviděl sportovce, který by užíval vévodkynin koktejl;
    c) nebyl svědkem toho, že by sportovci či trenéři dostávali instrukce, aby používali vévodkynin koktejl;
    d) neviděl sportovce, který by poskytl čistý vzorek moči (k manipulaci - pozn. edit.);
    e) neviděl sportovce, který by manipuloval s dopingovým vzorkem.

    Přiznal také, že nikdy nebyl proveden žádný test účinnosti koktejlu vévodkyně. Když byl dotázán na jeho přesné složení, což bylo podstatou některých tvrzení, tak “uvedl, že by vysvětlení trvalo pět minut, takže se mu vyhnul.”

    Opakoval také tvrzení, že tým úředníků, kterým se říkalo “Kouzelníci” vyvinul techniku, jak otevřít zabezpečené ampule na vzorky tak, aby se s nimi dalo manipulovat s pozitivními vzorky ruských sportovců, ale dodal, že on osobně “nikdy na své vlastní oči neviděl žádné otevřené či znovu zabezpečené ampule” a neznal “přesnou metodu”, kterou používali. Rodčenkov se takto stal klíčovým svědkem pro ruské odvolání v této kauze.

    V závěru svého slyšení řekl, že jeho tvrzení o vině Alexandra Legkova, zlatého medailisty z OH v Soči, který se odvolal, byla založena na “holých tvrzeních nepodložených jakýmkoliv přítomným písemným důkazem”. Alexandr Legkov, vítěz OH v Soči ve 34 letech ukončil svoji kariéru poté, co marně čekal na omilostnění před ZOH v Pchjongčchangu. Ampule s odevzdanou močí přitom nebyly nikým nepovolaným otevřené ani jinak poškozené a ve zkoumané moči nebyly experty WADA nalezeny žádné zakázané substance.

    Co se týče používání koktejlu vévodkyně, tribunál rozhodl, že se jedná o “řeči” s “velmi omezenou” hodnotou. A co se týče tvrzení o plánu pro OH v Soči, před nímž mu měly být doručeny čisté vzorky moči, CAS uvedla, že svědkova slova “nebyla podložena žádnými dalšími důkazy”.

    McLarenův “výchozí krok pro další práci”


    Richard McLaren, bývalý šéf WADA a autor po něm pojmenované zprávy, jehož seznam jmen byl použit jako podklad pro zákaz startu stovek soutěžících, o své vůli připustil, že jejich zařazení na seznam “neznamenalo, že se dopustili porušení protidopingových pravidel,” a že “on byl pouze požádán, aby určil ty, kdo mohli mít prospěch z tohoto systému.” Tento kanadský profesor k tomu dodal, že jeho zpráva byla v každém případě “pouze výchozím krokem pro další práci” a že byla značně omezena z rozpočtových a časových důvodů.

    Vzhledem k otazníkům nad Rodčenkovem se McLarena zeptali, zda jeho zpráva nebyla v podstatě založena pouze na jeho svědectví. McLaren namítal, že se snažil “ověřit vše”, a vysvětloval to tím, že důkazy ruského vědce byly potvrzeny “čtyřmi osobami, které poskytly informace za podmínky, že jejich identity zůstanou utajeny.”

    Jaký ohlas měla publikace dokumentů CAS v Rusku?


    Nastal výbuch oprávněného vzteku, což ukazují mnohé oficiální komentáře. Rodčenko totiž svým lhaním mnoha nevinným sportovcům zničil celoživotní kariéru.

    “Rodčenkov spáchal svůj zlovolný čin, utrpěli jsme kolosální škody,”řekla známá bruslařka a trenérka Irina Rodninová, jedna z těch, která byla jmenovitě uvedena v obviněních tohoto utečence. “Od chvíle, kdy byla zveřejněna tato obvinění, pokoušeli jsme se hrát podle pravidel proti těm, kteří sami hráli bez pravidel.”

    “Rodčenkov lhal o dopingu v naší zemi, což bylo prokázáno. Doporučil jsem, aby byla ustavena komise, která shromáždí všechny lživé články o ruských sportovcích v západních médiích a zažaluje je pro pomluvu,”
    uvedl na svém twitteru místopředseda ruské Dumy Igor Lebeděv.

    “Je jasné, že se Rodčenkov zamotal do svých historek a jeho nové svědectví je důkaz, že ty předchozí byly vymyšlené,”řekl Dmitrij Peskov, tiskový mluvčí Vladimira Putina.

    Jaká byla reakce na Západě?


    Zdvořilé mlčení. S výjimkou webových stránek specializujících se na olympijský sport nepsalo o této kauze žádné významné západní médium, což je mimořádné výmluvné vzhledem ke skutečnosti, že celý dopingový skandál neodstartovali vyšetřovatelé, ale němečtí dokumentaristé z televize ARD, kterým se podařil vytvořit největší olympijský rozvrat od pádu Sovětského svazu téměř pouze s pomocí dvou dalších uprchlých ruských insiderů, manželů Stěpanovových.

    Od té doby docházelo k soustavnému přívalu obvinění, všechny z nich byly psány bezpochyby v rámci širšího kontextu nového obrazu Moskvy na mezinárodní scéně jako darebáckého státu. Studená válka využije všechno - od Krymu přes kremloboty hlasující v US volbách až po atlety na běžeckých dráhách.

    Před několika týdny publikoval Rodčenkov oblečený v lyžařských brýlích a škrabošce rozhovor pro norský televizní kanál. Jeho slova byla poté slovo od slova šířena po tuctech mediálních domů od BBC přes NYT až po Fox News.

    V březnu t.r. si stamilióny lidí po celém světě naladily film Ikarus ověnčený Oscarem za nejlepší dokument, v němž byl Rodčenkov vykreslen jako hrdinný whistleblower. A podobně “zdrženliví” byli i vrcholní představitelé MOV. Mezitím americká protidopingová agentura USADA, jež dříve, navzdory tomu, že se nezúčastnila slyšení CAS, řekla, že únorové rozhodnutí (připustit některé ruské sportovce pod bílou vlajkou - pozn. edit.) “sabotovalo integritu her”, že “celý ten zmatek zapáchá” a že “noční můra čistých sportovců pokračuje”, nebyla schopna rychle odvolat své výroky a odvrátit se od Rodčenkova.

    V každém případě zůstává RUSADA suspendována a bez akreditace pro vstup do svých vlastních testovacích center, a přestože Rusku bude povoleno soutěžit pod svojí vlastní vlajkou na OH 2020 v Tokiu, budou mít ruští sportovci v některých odvětvích snížené kvóty účastníků.

    A co sportovci, jejichž jména byla očištěna?


    Legkov se ruské televizi svěřil se svými pocity, když byl přinucen neúčastnit se tento rok Olympijských her navzdory tomu, že byl očištěn, protože MOV se rozhodl nepozvat žádné sportovce, jejichž jména byla spojována s dopingovými skandály, bez ohledu na vinu.

    “Připravoval jsem se na Pchjongčchang jako šílenec, dal jsem tomu úplně všechno. V testech jsem měl dokonce lepší výsledky než před OH v Soči. A to všechno se v jednom okamžiku zhroutilo,”řekl lyžař.

    “Nikdo se s námi nebavil. Trvali jsme na své nevině od samého počátku. Přesto jsme ztratili roky našich kariér. Trénovali jsme celý život, abychom to dokázali,”řekl televiznímu kanálu RT Maxim Vylegžanin, který v Soči vybojoval tři stříbrné medaile a měl je podle stejného rozhodnutí tento rok vrátit.

    Co bude dál?


    Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov říká, že Rusko “ochrání čisté sportovce”, zatímco bývalý ruský ministr sportu a hokejová legenda Vjačeslav Fetisov řekl: “Teď, když máme tak pevnou pozici podepřenou fakty, máme šanci vyhrát naše kauzy u soudu.” Ruská bobová federace a další jednotlivci říkají, že podají žaloby, v nichž bude jmenovitě uveden Rodčenkov.

    “Je zřejmé, že McLaren pouze vzal Rodčenkova slova za bernou minci. Rozhodnutí CAS to teď potvrzuje. Vina sportovců, pokud nějaká byla, měla být prokázána důkazy. To se nestalo. Očekáváme další soudní řízení,”řekl ruský ministr sportu Pavel Kolobkov.

    Někteří vrcholní představitelé však říkají, že je to příliš málo a příliš pozdě, a to nejen pro ty sportovce, kteří se nemohli účastnit poslední olympiády, ale i pro ruský sport jako celek.

    “Nic to nezmění,”řekl Nikolaj Durmanov, bývalý šéf Ruské antidopingové agentury. “Ano, můžeme sice dostat nějaké morální zadostiučinění, ale ruský sport byl v očích světa vykreslen v černých barvách a neexistuje nic, čím bychom v této generaci mohli očistit jeho pověst. Byla to informační válka, která proti nám byla vedena.”
    Už v únoru zažalovaly tři bývalé ruské biatlonistky Rodčenkova za to, že “lhaním vážně poškodil a zničil jejich sportovní kariéru”. Olga Zajcevová, Jana Romanovová a Olga Viljuchinová, všechny ze seznamu očištěných sportovců, se obrátily na americký Nejvyšší soud s žalobou, ve které žádají od Rodčenkova odškodnění ve výši 30 mil. USD.

    Rodčenkovovi advokáti zareagovali protiakcí - žalobou proti Michailu Prochorovovi. Současný vlastník basketbalového týmu Brooklyn Nets byl v roce 2014 prezidentem Ruské biatlonové asociace a ve sporu finančně a právně podporuje bývalé biatlonové závodnice. Rodčenkovovi právníci mají podezření, že se “nepodloženou žalobou pouze snaží odhalit místo pobytu jejich klienta”, který se skrývá ve Spojených státech na utajeném místě pod ochranou federální vlády.

    Zdroje:
    Aktuality.sk
    Fontanka.ru
    New York Law Journal
    NBC News
    RT.com
    SVK Press
    TASS
    The Duran

    Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 750 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

    Související články:

    0 0

    Fregata-kalibronosec "Vyšnyj Voločok"
    - rp -
    29.5.2018 Fokus a PrvníZprávy
    Vojáci, pobřežní dělostřelectvo, dvě divize S-400, fregaty a ponorky, Rusko zvyšuje svůj vojenský potenciál na Krymu, píše Focus.
    Před několika dny ruská Černomořská flotila dostala nejnovější malé raketové lodě, vybavené řízenými střelami „Kalibr“. Na námořní základnu v Sevastopolu dorazila nejnovější malá raketová loď "Vyšnij Voločok".
    Po připojení Krymu v roce 2014 Rusko i nadále zvyšuje svou vojenskou přítomnost na poloostrově. Kromě pozemních sil, stíhaček a pobřežního dělostřelectva zde byly rozmístěny také dvě divize protiletadlových raketových systémů S-400.

    Již dříve byla flotila v Černém moři v Sevastopolu posílena několika novými fregatami a ponorkami.

    Projekt 21631 (jinak též třída Bujan-M či třída Grad Svijažsk) je třída raketových korvet ruského námořnictva. Jedná se o prodlouženou a vylepšenou verzi dělových člunů projektu 21630 (Bujan). Do roku 2018 bylo objednáno 11 jednotek této třídy. Korvety mají sloužit jak v Kaspické (šest jednotek), tak v Černomořské flotile.


    Přes poměrně malou velikost, délka lodě 75 metrů, je Vyšnij Voločok vybaven řízenými střelami Kalibr. Jejich účinnost předvedlo Rusko v Sýrii.

    Krym se tak stává pevností, píše Focus.

    Ruská vojenská přítomnost na Krymu se datuje od roku 1783, kdy ruská carevna Kateřina II. v Sevastopolu založila vojenský přístav pro černomořskou flotilu.


    Související:



     



    0 0

    Julian Assange na Ecuadorské ambasádě v Londýně
    James Cogan
    29.5.2018  E-republika
    Julian Assange je v ohromném nebezpečí. Poznámky, které tento týden na jeho adresu učinila ekvádorská ministryně zahraničí, naznačují, že se její vláda chystá zrušit politický azyl, který tomuto vydavateli Wikileaks v roce 2012 poskytla, a předat jej britským a americkým úřadům.


    Julian Assange je v ohromném nebezpečí. Poznámky, které tento týden na jeho adresu učinila ekvádorská ministryně zahraničí, naznačují, že se její vláda chystá zrušit politický azyl, který tomuto vydavateli Wikileaks v roce 2012 poskytla, a předat jej britským a americkým úřadům.

    Ekvádor 28. března tohoto roku pod velkým tlakem britské a americké vlády dal Assangeovi úplný zákaz jakéhokoliv internetového nebo telefonického kontaktu s vnějším světem a zablokoval fyzické návštěvy jeho přátel a příznivců. Během posledních 46 dní jsme o něm neslyšeli.

    Ekvádorská ministryně zahraničí Maria Fernanda Espinosa ve středu 9. května uvedla, že její vláda a Británie "vyjádřily záměr a zájem, aby toto vše bylo vyřešeno.” Řekla, že věci kolem dosažení “konečné dohody” v kauze Assange se daly do pohybu.

    Pokud Assange padne do rukou britského státu, bude čelit možnosti, že bude předán do USA. Jeff Sessions, generální prokurátor USA, uvedl, že postavení Assange před soud pro špionáž je “prioritou”. Mike Pompeo, bývalý ředitel CIA, který nyní vykonává funkci ministra zahraničí, trvá na tom, že WikiLeaks je “nestátní nepřátelská zpravodajská služba”.

    WikiLeaks v roce 2010 odvážně zveřejnily informace, které jim předal bývalý vojín Bradley Manning (nyní Chelsea Manningová), který odhalil válečné zločiny spáchané americkými jednotkami v Iráku a Afghánistánu. Společnost WikiLeaks také v partnerství s některými velkými světovými deníky zveřejnila desítky tisíc tajných diplomatických kabelogramů a odhalila běžné protidemokratické intriky amerického imperialismu a řady dalších vlád.

    Julian Assange a filozof Naom Chomski na balkónu ecuadorského vyslanectví. Dnes má již jakékoli návštěvy, včetně lékaře, zakázány.

    Obamova administrativa za to Assange neúnavně pronásledovala. V listopadu 2010 ustavila tajnou porotu a byl na něj vystaven zatykač s obviněním ze špionáže, jež pro něj může znamenat trest smrti. Vláda labouristů v Austrálii vedená premiérkou Julií Gillardovou pak nechala australského občana Assange na holičkách. Odmítla ho jakkoli hájit a prohlásila, že bude spolupracovat se Spojenými státy ve věci jeho zadržení a odsouzení.

    Dne 19. června 2012, v době, kdy mu hrozilo vydání do Švédska, kde měl být vyslýchán kvůli vyfabrikovaným obviněním ze znásilnění s vyhlídkou na vydání do Spojených států, požádal Assange o azyl na velvyslanectví Ekvádoru v Londýně.

    Od té doby uplynulo téměř šest let a on byl většinou odkázán na malý pokoj bez přístupu slunečního světla. Nesměl vycházet, dokonce ani v případě zajištění lékařské péče, protože britská vláda trvala na jeho zatčení kvůli porušení podmínek kauce, jakmile opustí velvyslanectví.

    Jak byl umlčen

    Teď mu bylo odepřeno i právo komunikovat.

    Jennifer Robinsonová, australská právnička žijící v Británii, která zastupovala Assange od roku 2010, v květnu 2018 to komentovala v interview pro deník London Times takto: “Jeho zdravotní situace je strašná. Dlouhodobý problém s ramenem vyžaduje vyšetření magnetickou rezonancí (MRI), které nelze provést v rámci velvyslanectví. Má problémy se zuby. A pak je tu dlouhodobý dopad toho, že není venku, jeho zhoršení zraku. Není schopen vidět dál než odtud až na konec této chodby.“

    Snaha dostat Assange před americký soud se nedá oddělit od širší kampaně za rozšíření cenzury internetu, kterou společně se svými spojenci vede americký stát. Děsivě vypadající obvinění z “ruského vměšování” do amerických voleb v roce 2016 a pomluvy o “fake news” jsou používány k ospravedlnění požadavků na to, aby Google, Facebook a ostatní korporace zablokovaly přístup uživatelů k webovým stránkám typu Wikileaks, Consortium News či WSWS, které zveřejňují kritické komentáře a odhalení o vládnoucí třídě a jejích agenturách.

    WikiLeaks dostaly absurdní nálepku “proruského webu”, protože publikovaly úniky z vedení americké Demokratické strany, které odhalovaly protidemokratické intriky, jež vedoucí představitelé této strany podnikli, aby zmařili kampaň Bernieho Sanderse v presidentských volbách v roce 2016. WikiLeaks také zveřejnily úniky projevů presidentské kandidátky Hillary Clintonové, jež navíc odhalily její těsné vztahy ze společnostmi z Wall Streetu.

    Americké zpravodajské služby jako součást ospravedlnění cenzury internetu tvrdí, a to bez jakýchkoli důkazů, že tyto informace byly hacknuty ruskými agenty a dodány Wikileaks proto, aby poškodily Clintonovou a pomohly Trumpovi, kterého prý měla Moskva považovat za “menší zlo”.

    V reakci na tato hysterická obvinění WikiLeaks porušily svoji vlastní tradici nekomentovat své zdroje. Veřejně popřely, že by zdrojem jejich úniků bylo Rusko. Nezabránilo to však pokračování kampaně, v niž byl Assange v kruzích spojených s Demokratickou stranou dokonce označen za “užitečného idiota Kremlu”. Porážka Clintonová není připisována tomu, že desítky milionů amerických zaměstnanců odmítly její pravicovou a proválečnou kampaň a odmítly pro ni hlasovat, ale WikiLeaks.

    Mlčení bývalých příznivců, i Corbyn oněměl


    V podmínkách, ve kterých ekvádorská vláda kapitulovala velkému mocenskému tlaku a spolupracuje s britskými a americkými agenturami na tom, aby Assange zlomila, rozhostilo se téměř všeobecné trestuhodné ticho ze strany desítek organizací a stovek jednotlivců, kteří předtím tvrdili, že stojí za Assangem a WikiLeaks.

    Pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování, která v únoru 2016 odsoudila pronásledování Assange jako “formu svévolného zadržení” a vyzvala k jeho propuštění, nevydala žádné prohlášení k jeho současné situaci.

    Britská Labour Party a její šéf Jeremy Corbyn se k akcím Ekvádoru nevyjádřili, ani se nepostavili proti rozhodnutí konzervativní vlády zatknout Assange, pokud opustí půdu velvyslanectví.
    Současná australská vláda liberálů a nacionalistů i vedení Strany práce jsou též spoluviníci. Zelení, kteří tvrdili, že se postaví proti pronásledování Assange, nevydali v parlamentu žádné stanovisko ani tiskové prohlášení, natož aby vyvolali nějaké veřejné protesty. Stovky redaktorů, novinářů, akademiků, umělců a právníků z celé země, kteří veřejně obhajovali WikiLeaks v letech 2010 a 2011, teď utichly.

    Podobná situace převládá i v Evropě a ve Spojených státech. Tzv. strany levice i odbory mlčky podporují zlovolnou kampaň proti Assangeovi. Pseudolevicové organizace po celém světě se snaží, aby nenarušily své hanebné kšefty se stranami zastupujícími politický establishment a aparáty odborů, takže jsou také zticha.

    Pokud bude Assange uvězněn, nebo pokud se stane ještě něco horšího - vypnou WikiLeaks, bude to vážná rána pro demokratická práva celé mezinárodní dělnické třídy.


    James Cogan je národní sekretář Australské strany sociální rovnosti. (Socialist Equality Party Australia)
    Zdroj: Consortium News
    Překlad: Aleš M.



    Související články:

    0 0

    mbi
    29.5.2018 Eurasia24
    Ruská společnost Roskosmos připravuje ambiciózní projekt vybudování družicového internetu, propojujícího celou planetu.
    Globální internetové sítě dnes provozuje několik amerických společností a zůstávat v této oblasti stranou není rozumné – vždyť ten, kdo otevírá lidem přístup do komunikační sítě, otevírá zároveň sám sobě přístup do jejich vědomí.


    Ruský družicový globální komunikační systém budoucnosti se nazývá EFIR (ÉTER). Nabídne mobilní hlasovou komunikaci a internet na území celé naší planety. Znamená to, že všude, kde se člověk ocitne, třeba i v nejvzdálenějším koutě planety, zůstane prostřednictvím EFIRu ve spojení se světem, a to s využitím satelitního internetu nebo komunikace běžným telefonem.

    K realizaci tohoto úkolu plánuje Roskosmos vypustit během příštích osmi let na orbitální dráhu ve výši cca 870 km kolem tří set spojovacích satelitů. Podle předpokladů by měla být celá síť funkční i v oblastech, kde dosud nebyl dosažitelný internet a kde dokonce nebyly k dispozici ani pevné telefony.

    EFIR pomůže ruské ekonomice stát se skutečně „digitální“. Jde mimochodem i o jeden z úkolů vytyčených prezidentem Ruska Vladimirem Putinem po jeho inauguraci. Na vybudování sítě EFIR mají zájem těžební a energetické společnosti, ruské zemědělství, doprava, zdravotnictví, vědecké a vzdělávací instituce i sektor bytového a komunálního hospodářství a služeb.

    Další možnosti vytvoří nová síť i pro bezpilotní letecké prostředky. V případě vzniku komplexního prostoru družicového spojení se drony stanou plně mobilními a autonomními.

    Realizace projektu EFIR si vyžádá náklady v astronomické výši 300 miliard rublů. Roskosmos doufá, že se mu pro projekt podaří získat soukromé investory, které myšlenka zbudování internetové sítě zaujme.

    mbi, Eurasia24.cz
    Zdroj: zvezda.ru

    0 0

    Matthew Karnitschnig  
    29.5.2018  PoliticoEu,  překlad LiterárníNoviny
    Vyšší úředníci EU zahájili tvrdou bitvu. Brusel přistoupil na novou strategii vůči tvrdohlavým zemím střední Evropy způsobem: divide et impera. (vlevo v roce 2015 Lubomír Zaorálek představuje vítězné logo V4)
    S tím, jak zesiluje tlak EU na Maďarsko a Polsko, neboť centrála v Bruselu se domnívá, že v obou zemích jsou porušovány normy demokracie, přistoupila Evropské komise k zákulisnímu boji. Chtělo by se říci, že EK přistoupila k intrikám, aby vrazila klín mezi země skupiny V4 – mezi jmenovanou dvojici a další dvě země Českou republiku a Slovensko.

    Diplomaté a činitelé z V4 tvrdí, že Komise zneužívá moc peněz v jednání s politiky těchto zemí. V případě, že tato taktika vyjde, mohly by se Polsko a Maďarsko ocitnout osamocení na periferii zemí EU.

    Střední Evropa stojí před problémem možného snížení dotací na rozvoj pro příští sedmileté období a Evropská komise se snaží Praze a Bratislavě naznačit, že v jejich zájmu by nemělo být sledovat kroky Viktora Orbána a Jaroslawa Kaczyńského.
    Vztahy zemí V4 od jejího založení v roce 1991 se mění, jednou jsou vřelé a jindy chladné, což usnadňuje Bruselu manipulovat s jejími jednotlivými členy.

    Hlavním tématem, které země V4 drží pospolu je shodný pohled na migranty, a to ve vztahu k navrhovaným kvótám a dalším návrhům EU, které nutí k přijetí většího počtu uprchlíků.

    Naopak, co země V4 rozděluje, bylo předmětem jednání na nedávném ročním zasedání představitelů zemí V4 konané 18. a 19. května v Bratislavě, které organizovalo centrum „Slovakia’s Globsec think tank“ (viz a rovněž viz ). Polský ministr zahraničí Jacek Czaputowicz varoval, že přílišná pravomoc Evropské komise může vést k ještě větší integraci zemí EU a myslel tím především návrhy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, což by podle polského představitele znamenalo především prosazování vůle elit nad vůlí občanů.

    Ostatní zástupci V4 se projevovali daleko opatrněji, když mluvili o tzv. „mezivládním" přístupu k rozhodování v EU (viz - pozn. nadnárodní a mezivládní přístup lze považovat za dva protichůdné póly nazírání evropské integrace viz ), a to z obavy z velkých zemí EU, jako jsou Německo nebo Francie.

    Příkladem je Ivan Korčok, státní tajemník pro záležitosti EU, který uvedl, že by bylo „špatné, kdyby se procesy v EU zúžily na procesy, jejímiž aktéry by byl mezivládní instituce.“ Podle něj by to pouze zdůraznilo rozdíly ve „váhových“ kategoriích malých a velkých zemí.

    „Myšlenka mezivládních institucí je sice přitažlivá, ale mohla by se nakonec stát problematickou, neboť konfrontace s Komisí má zdaleka jiný charakter, než konfrontace s tzv. velkými hráči,“ říká Korčok.

    Migrační pojítko


    Jak bylo uvedeno, problematika migrace země V4 spojuje, ale existují i další země EU, které v tomto bodě V4 podporují, což jsou především některé jižní státy. Je to skutečnost, která brání Evropské komisi dosáhnout koncensus týkající se reforem stávajícího systému EU.

    Pro Evropskou komisi je v současnosti nejnaléhavějším problémem řešení týkající se V4 a jejího konceptu „právního státu“. Tyto země V4 by měly být trestány pozastavením rozpočtových prostředků za to, že se nedrží demokratických standardů EU. Návrh sankcí vychází z prosincového rozhodnutí Evropské komise potrestat Polsko za kontroverzní soudní reformu. Kritici vyčítají Polsku, že obětovalo nezávislost právního systému a že reforma podkopává ústavu.

    Podle článku 7 v procesu započatého Evropskou komisí by Polsko mohlo ztratit své právo hlasovat v EU. Je málo pravděpodobné, že k tomuto kroku dojde, neboť by to vyžadovalo jednohlasné rozhodnutí všech zbývajících členů EU a Maďarsko již dopředu oznámilo, že by takový návrh vetovalo. Právě Viktor Orbán minulý měsíc zvítězil ve volbách. Je to již jeho třetí mandát za sebou, a to díky jeho vzdoru vůči Bruselu, jeho intervencím, kdy získal hlasy kampaní „Stop Bruselu“.

    Někteří bruselští politici zastávají názor, že Orbán kampaní za „antiliberální demokracii“ způsobil nejen pobouření v EU, ale zároveň si myslí, že tímto způsobem si nemůže vybudovat lepší pozici pro získání dotací z EU. Skutečností je, že ale Maďarsko je na dotacích závislé, neboť až 55 procent financí proudí z dotací do investic. To znamená, že bez dotací by byl Orbán ztracen.


    Česko-slovenské zájmy


    Čeští a slovenští představitelé dali najevo, že nejsou ochotní obětovat své státní zájmy na obranu Polska a Maďarska kvůli konceptu „právního státu“. Obě země se spoléhají na dotace z EU, kdy financování z EU představuje u Slovenska 55 procent na veřejné investice a u ČR jde o 43 procenta. Zároveň obě země mají obavu ze ztráty svého postavení v rámci EU.

    Jak Bratislava, tak i Praha čelí výzvám k populismu a politické korupci ve vlastních zemích a jejich zájmy se spíše blíží Německu nebo Rakousku, s nimiž jsou ekonomiky těsněji spjaté než s bývalými sousedy z Varšavské smlouvy. Zejména to platí o Slovensku, které je jedinou zemí v regionu závislou na euru. Jestliže ekonomika obou těchto zemí se nadále vydá současnou trajektorií, je velmi pravděpodobné, že obě země se stanou čistými plátci v EU, a to v průběhu dalšího dlouhodobého rozpočtového cyklu.

    I přes stále větší sbližování zemí skupiny V4 se Západem, může chování Evropské komise, pohrávající si s těmito zeměmi, vyvolat zcela opačný efekt, a to tím spíše, když populisté využijí kroky Bruselu v rámci své strategie vnucovat tomuto regionu svoji vůli. To se již stalo v případě migrace, kdy jakýkoli kompromis se zdál být nemožným.

    Milan Nič z Rady pro zahraniční vztahy (DGAP) v Berlíně, vedoucí programu Globsec a expert na V4 se domnívá, že Evropská komise není schopná se poučit z vlastních chyb. „Je naprosto jasné, že Východní Evropě vůbec nerozumí.“


    Ze serveru Politico.eu přeložil Mirko Radušević (viz Brussels’ battle to tame Visegrad rebels )

    0 0

    Radim Valenčík
    29.5.2018 blog autora
    Pádem malajsijského letadla (letu MH17) 17. července 2014 jsme vstoupili do období, které má výstižný název *-*-*doba postfaktická*-*-*. Název je velmi výstižný, protože k němu najdete hodně typicky "postfaktických" výkladů. Z mnoha, které jsem dohledal, jsem vybral tento: 



    http://ceskapozice.lidovky.cz/zmena-politiky-od-faktu-k-datum-dmw-/recenze.aspx?c=A171225_125907_pozice-recenze_lube

    Zdá se mi poměrně reprezentativní, vyvážený, srozumitelný.


    Jak to začalo

    Pro mě začala doba postfaktická v roce 2006 (toto běží...), kdy jsme byli několik let (!) přesvědčování, že americký radar, který má být postaven v Brdech, je "ochrana bezpečnostních zájmů USA a jejích spojenců v Evropě před společným nepřítelem, kterým má být ĺrán nebo KLDR". (Lze snadno dohledat v dobovém mainstreamovém tisku.) Byla to lež jako věž, absurdita všech absurdit. Jenže to se hrocení vztahů s Ruskem teprve koncepčně připravovalo a nikdo si netroufnul říci, že jde o přípravu na fatální válečný konflikt s touto zemí (že, pane Klvaňo!).

    A pak to už šlo jako na běžícím pásu. Když opominu střílení na Majdanu, tak od sestřelení MH17 (v tehdejší situaci přišlo doslova jak na zavolanou), opakované údajné použití chemických zbraní Bašárem Asadem v Sýrii, vražda Němcova, spousta dalších "menších" zrůdností až konečně po novičok.

    Motiv Ruska či Putina se hledal těžko, zatímco z druhé strany je motiv poměrně jasný a shodný ve všech případech: Jde o systematické difamování Ruska (a to i prostřednictvím dění v Sýrii či na Ukrajině) s jeho putinovskou (nikoli jelcinovskou) politikou tak, aby proběhla psychologická příprava na přechod od studené či hybridní války k horké a fatální.

    Vůbec přitom netvrdím, že v některých případech (osobně mám z řady indicií pocit, že tak tomu bylo v případě vraždy Němcova) nedošlo ke spolupráci mezi jádrem současné globální moci (jak to nazývám, Trump hovoří o recidivě "Deep state" z doby mccarthismu) s tímto jádrem "zaháčkovanými" strukturami "kvazijestřábů" z jelcinovské éry). K tomu viz např.:

    Výborný článek R. Jocha k současnému "deep state":

    http://radimvalencik.pise.cz/5744-pozoruhodny-a-zasadni-clanek-romana-jocha.html

    Můj popis jádra současné globální moci:

    http://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

    Zde k těm "kvazijestřábů" z jelcinovské éry a vraždě Němcova:

    http://radimvalencik.pise.cz/2109-nemcov-putin-a-silene-smutna-princezna.html


    Obrázek: Vysílač v Gliwicích. Projížděl jsem nedávno kolem. Vzorně udržovaný jako památka, která má varovat před recidivou. Mimo jiné – konstrukce je, ač se to zdá být neuvěřitelné, celodřevěná.

    Zpackaná kauza "Novičok"


    Pak přišel novičok. Pod tlakem času a nepřipravený. Někdo se patrně příliš unáhlil nebo sedl na lep. Mayová zpackala brexit a do zoufalé situace se dostala, když jí nenávistně mstivá euroreprezentace pohrozila tím, že zasáhne Británii v tom nejcitlivějším místě – prosadí zvláštní status Severního Irska. Pak stačilo málo a příležitost zvanou "novičok" se snažila dotáhnut až do harašení jadernými zbraněmi. Jenže ono to bylo od počátku jakési zpackané. Uvedu několik příkladů:

    Podívejte se na vystoupení britského velvyslance v naší ČT (normálnímu člověku zůstává rozum stát, čím se odvážil tento člověk krmit českou veřejnost), stojí za připomenutí a nutné připomínat:

    http://radimvalencik.pise.cz/5551-dukazy-britskeho-velvyslance-v-kauze-skripal.html

    Pak začala pravda postupně vyplouvat na povrch (právě po vystoupení německého státního tajemníka ministerstva zahraničních věcí je snaha překrýt kauzu "Novičok" aférou s použitím chemických zbraní v Sýrii):

    http://radimvalencik.pise.cz/5601-zlom-v-kauze-skripal-prvni-statecni-vzdoruji-moci.html

    A pak se začíná celá kauza "Novičok" měnit ve frašku včetně mlžení londýnskou mlhou:

    http://radimvalencik.pise.cz/5700-novicok-smrdi-aneb-labyrint-lzi.html

    Tento článek, resp. rozhovor s expertem na danou otázku v našich mainstreamových mediích, by nikoho, kdo umí používat rozum, neměl nechat na pochybách:

    https://www.novinky.cz/domaci/473216-odmorovani-novicoku-bylo-jen-divadlo-rika-chemicky-expert.html

    Nepomohlo ani dříve osvědčené – překrýt profláknutou lež další lží. Tentokrát se sáhlo k samotným "kořenům" doby postfaktické, kauze "MH17". Jenže dokonce i v mainstreamových mediích byla odezva, zejména ze strany odborné sféry, velmi zdrženlivá. Žádná nová fakta od minulého roku nepřibyla a prvoplánové načasování ke kamuflování stále větších problémů s udržením oficiální britské verze o kauze "Novičok" bilo do očí.

    Někteří komentátoři navíc upozornili, že mistrovství světa ve fotbale je přede dveřmi, takže načasování mohlo mít i tento motiv. Podle mě je však ještě mistrovství dost daleko a vůbec bych se nedivil, kdyby se do té doby ještě něco semlelo.

    Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne


    Designéři současného mediálního mainstreamu mají nyní zamotanou hlavu. Kauza "Novičok" (její britský oficiální výklad) bude stále víc a víc neudržitelná. Překrýt ji ještě něčím drastičtějším (více než použití chemických zbraní v Sýrii či připomenutím MH17)? Nebude to příliš průzračné, když už teď se celá konstrukce zaměřená na přípravu války s Ruskem začíná sypat a hrozí, že se spustí dominový efekt? Uvidíme, kam až jádro současné globální moci bude ochotno svou "totální válku" proti přežití hnát.

    Nebo se designéři manipulované mysli pokusí z kauzy vycouvat, spolehnout se na to, že ti nejzapouzdřenější budou nadále doufat v to, že se jim nelhalo, protože si nikdo přece nemůže dovolit tak moc lhát? A nebude těch zapouzdřenců málo? Nezačne proces procitání ze špatného snu? Nezačne fungovat mezigenerační přenos zkušeností, kdy ti, co se za minulé totality naučili číst, jak to ve skutečnosti je i z tehdejších cinknutých mainstreamových medií, začnou přenášet tuto zkušenost i na část mladších, kteří se budou muset vyrovnat s určitými pochybnostmi? Navíc ve vlastním zájmu, protože celé směřování začíná být stále čitelnější a přestává to být jen o tom, zda se někdo zalíbí či nezalíbí současné globální moci...

    Komu a o co tedy jde?*


    Motivů k hrocení situace a dlouhodobě připravované směřování k fatální konfrontaci s Ruskem (kterou by nemusel přežít vůbec nikdo, v "lepším případě" pár vyvolených v bunkrech vybavených na několik generací života pod zemí) může být více. Už dávno (od Afghánistánu částečně, Iráku definitivně, od Ukrajiny a Libye akcelerujícím způsobem) se utrhl proces překrývání jedné lumpárny ještě větší lumpárnou. Tento proces se "utrhnul", zdegenerované jádro současné globální moci se dostalo do zajetí vlastních lží a nedokáže z fatálního procesu vystoupit.

    Podle mě je ještě jedno vysvětlení. To, které vychází z rozboru makroekonomické situace, z faktu předlužené globální ekonomiky. V takových dobách bývala řešením velká válka. Hodně velká válka s velmi mnoho oběťmi. Jenže bez vtažení Ruska do takové války by státy, které jsou zdrojem a živnou půdou současné globální moci, prohrály vše, co se prohrát dá. Proto je nutné, doslova za každou cenu, do připravované velké války vtáhnout Rusko. Putinovu Rusku se však do toho nechce – a jak se zdá, nevychází ani sázka na "prozápadní liberály", kteří by byli mnohem poslušnější, pokud jde o rozpoutání války, tak ani na jádrem současné globální moci "zaháčkované" struktury "kvazijestřábů" z jelcinovské éry.

    Lidé, kteří mají dostatek životních zkušeností, dokázali vždy vývoj posuzovat z určitého nadhledu a nikdy nebyli nekritičtí k tomu, co se děje, si stále více uvědomují, že to, co se děje, je přesně v logice "zloděj volá, chyťte zloděje". Putin či přesněji Rusko jsou ti, co si válku nepřejí, nenechávají se vtáhnout do celkového směřování k fatálnímu globálnímu konfliktu a právě proto roste nepříčetná nenávist vůči Rusku i Putinovi osobně.

    - - -





    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5781-od-letu-mh17-ke-kauze-novicok-kdo-a-proc.html

    0 0

    Básník Karel Sýs
    Jan Polák
    29.5.2018 Sputnik
    Známý básník a předseda Unie českých spisovatelů Karel Sýs byl Poslaneckou sněmovnou nominován na státní vyznamenání. A strhla se mela. V exkluzivním rozhovoru pro Sputnik pan Sýs sdělil, co si o celé situaci myslí.


    Je to u nás taková tradice: jakmile se na veřejnost dostane seznam kandidátů na státní vyznamenání, je z toho patálie. Novináři šťourají, politici se omlouvají, a nebo se čertí, že na jejich příbuzné zase nedostalo.

    Letos tomu není jinak. Nominace a skandál. Nerozlučně spolu. Poslanci v pátek schválili 28 osobností, které by v říjnu měly dostat od prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání. Byl mezi nimi i básník, spisovatel a levicový novinář Karel Sýs. Hlasovali pro něho poslanci z KSČM, SPD, ANO, ČSSD a Pirátů.

    Právě Sýsova nominace vyvolala kritiku. Vadí básníkova minulost a názory, které se veřejně nenosí. Někteří představitelé liberální opozice volají po revokaci hlasování. Pražský hrad zatím mlčí.

    Sputnik se zeptal pana Sýse, jak celou situaci vnímá.

    Poslanecká sněmovna vás nominovala na státní vyznamenání. Co na to říkáte?

    Samozřejmě mě to těší. Ať už to dopadne jak chce, beru to jako ocenění celé naší básnické generace.

    Co pro vás tato nominace znamená?

    Jsem už dost starý na to, abych skákal radostí do stropu. Spíš to opravdu beru jako ocenění básníků, kteří byli a pořád ještě jsou bráni jako osoby druhého nebo třetího řádu.

    Překvapily vás vášně, které se po rozhodnutí Sněmovny objevily? V médiích se propírají vaše postoje, poslanci Pirátů se za své hlasování kají…

    Je to pohled pro bohy! Na povrch se vyvalila — a samozřejmě ne poprvé — celá špína naší nemocné společnosti.

    Proč se v Česku státní vyznamenání politizují? Každý rok nějaká osoba nominovaná na státní vyznamenání vyvolává politickou krizi. Čím to?   
    Jak říkám, česká společnost je zachvácena šílenstvím. Náznaky tu byly skoro vždycky, ale tohle už je patologické.

    0 0

    Přemysl Votava
    29.5.2018VašeVěc 

    Kde jsou ty staré dobré časy, kdy jsme ji obdivovali? Naši předkové před staletími ji dokonce pomáhali budovat. I v pozdějších dobách jsme tleskali Americe. Dnes jsme vystřízlivěli.


    Své „díky Ameriko“ jsme přitlumili při nedávném zveřejnění tajných informací z Národního bezpečnostního archivu USA. Dozvěděli jsme se, že na konci 50.let, jsme se měli stát v případě války, terčem amerického nukleárního útoku. Američtí stratégové pečlivě vytipovali místa jaderného útoku. Cílem byla hlavní města sovětského bloku a jejich obyvatelstvo. Tedy Moskva, Leningrad, Peking, Berlín, Varšava, ale i Praha. Pro Moskvu bylo určeno 179 cílů jaderného útoku. Praha měla těchto cílů „ jen“ 69.


    Doba se změnila, svět už není takový, jaký by si Amerika přála. Politika cukru a biče už nezabírá. Proto přišel Vietnam, Laos, Kuba, Granada, … nedávno to byla Libye, Irák, Sýrie, ale i ta nám blízká bratrská Jugoslávie.
    Rakety a bomby padaly sem, tam. Miliony mrtvých, vypálené vesnice, zničená města. Stabilizované země se svými tradičními „vládci“ se rozpadly. Miliony bezdomovců uprchlo před nálety, miliony se daly na pochod do Evropy. A ta západní Evropa dnes naříká. To první jásavé mávání se změnilo v rozpaky a otázku, „kam s nimi“.

    Po rozpadu sovětského impéria, měl dle politologů i představitelů západního světa nastat celosvětový mír. Bylo to jak ve snu, nebo v pohádce. Tanky budou roztaveny, rakety i strategická letadla s nukleárními hlavicemi, budou stát na jednom velkém „šroťáku“. Nukleární zbraně budou demontovány. Ještě stačilo nám naivním dodat, že ty nadnárodní zbrojařské firmy budou vyrábět místo zbraní lokomotivy, traktory, tramvaje, obchodní lodě, ledničky. Vojáci budou pomáhat v rozvojových zemích v boji s chudobou, nemocemi, hladem i s přírodními živly. Za ty ušetřené vojenské stamiliardy vyrostou ve třetím světě nemocnice, školy, sociální byty …Bývalé koloniální mocnosti vrátí do kolonií to, co si odvezly.

    Propagační jízda US Army Českou republikou - abychom si postupně zvykli.

    Byli jsme snílkové, možná naivní prosťáčci. Jen ta Varšavská smlouva byla zrušena. Sovětský svaz se rozpadl. Přesto nebezpečí atomové hrozby nebylo zažehnáno. Rychle se našel nový nepřítel. Politika cukru a biče se vrátila do americké politiky, k tomu přibyl nátlak sankcemi a nukleární hrozby. Zbrojovky si oddechly od toho míru.

    Současná politika Bílého domu není zárukou bezpečného světa. Co bylo řečeno včera, dnes neplatí, co bylo řečeno dnes, nemusí platit zítra. Politika sankcí a hrozeb problémy nevyřeší. Při zprávách z Bílého domu, o možném jednání Trumpa s představitelem KLDR Kim Čong – unem , lituji ty věrné citátory a obdivovatele americké administrativy, jak se mají v tom vyznat? Ještě včera bylo vše jasné, tleskali i ti velice opatrní k současné americké politice, k politice cukru a biče. Dnes nevíme, co bude zítra. Pán Bůh s námi….


    0 0

    messin
    29.5.2018 messin
    Vysmátých, nepotrestaných kriminálníků je na Slovensku plno a přibyl další. Vrah partnerů Kuciaka a Kušnírové, který teď možná sedí v bratislavské kavárně, srká voňavé espresso a kouká na lidi, co připravují další páteční protest.



    Přitom mě napadá se zeptat: „Není vám při takovém pocitu divně?“ Mě se rozhodně zmocňuje pocit bezmoci, který se mísí se strachem. Hlavně když si přitom uvědomím, že tzv. „italská stopa“ se ukazuje být zavádějící a krokem do absolutního prázdna. Mimochodem, víte, kdo na tu stopu upozornil jako první?

    Tom Nicholson

    Tenhle člověk se druhý den po odhalení vraždy, pondělí 26. 2. 2018 postavil před kamery, prohlásil, že pravděpodobně zná vrahy a obrátil pozornost pobouřené veřejnosti a médií na východ Slovenska, kde údajně působila odnož italské Ndranghety, zneužívala eurodotace, kosila louky, vyráběla elektrickou energii a dělali přitom „široké lokty“ ve vesnických hospodách. Tihle „nebezpeční bossové“ údajně měli důvod zabít Kuciaka, protože je ohrožoval svou prací.

    Ihned poté, co se na Slovensku rozpoutalo peklo, se milý Tom zabalil a odletěl do Kanady, protože už dva týdny před Kuciakovou vraždou vyhlásil, že na internetu, díky dětské knížce, čirou náhodou znovu objevil svou velkou kanadskou lásku, která (záhadně) zmizela před 33 roky, opětovně se do ní zamiloval a odchází po čtvrtstoletí života na Slovensku opět do Kanady, kde zbytek života míní strávit ošetřováním postižených lidí. Prohlašuje přitom, že když dokázal pracovat jako novinář, pak dokáže pracovat s postiženými lidmi, protože a nyní cituji „Je tam stejně hodně „hoven“, podobně jako v novinařině.“

    Krásný příběh. Jak z románu Rosamunde Pilcher. Mě však přitom napadá jednoduchá otázka: Proč, když plánoval navždy odejít ze Slovenska, až do dne smrti, což bylo mimochodem jen pár dní před jeho odletem, spolupracoval s Kuciakem na případu italské mafie z východu? Ptát se má smysl, protože už 13. 2. 2018 se pro rádio Aktual vyjadřoval v tom smyslu, že práce novináře na Slovensku ho dlouhodobě absolutně nenaplňuje, neboť je nesmírně negativní, nikam nevedoucí a jen tak ubližuje lidem, kteří jsou potom pronásledováni. Navzdory tomu v psaní pokračuje i po odchodu do Kanady a jen včera jsem zachytila jeho nový článek SME-čku. (Dále například jeho článek 21. 5. 2018 v tištěné verzi deníku Sme – článek s názvem „Štastné manželstvo?“, pozn. Mess)

    Tom Nicholson žil a minimálně jako kontroverzní novinář pracoval na Slovensku celých 26 let. Zjevil se tu v době, kdy v Bratislavě zakotvila Americká zahraniční agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID), na jejíž práci později aktivně navázala Sorosova nadace OSF a začala se „aktivně zabývat“ Mečiarovou vládou, která v roce 1998 pod tlakem, za záhadně dramatických a podobných okolností skončila principiálně stejně, jako má skončit dnešní Ficova. Mečiar musel z vlády odejít do opozice, navzdory tomu, že vyhrál volby.

    O Tomovi Nicholsonovi, jako o možném zahraničním agentovi se zákulisně hovořilo už v roce 1998, kdy se jako 32 letý, údajně, dostal do konfliktu s Lexovou SIS (SIS – Slovenská informačná služba – tajná služba, pozn. Mess). Skončilo to jako každý neoliberální komplot v té době – ve veřejný neprospěch Mečiara, kterého tehdy mainstream a opozice obvinili, že zařídil, aby SIS údajně přepadla, zbila a vyhrožovala zahraničnímu novináři Nicholsonovi fyzickou likvidací. Bylo to období, kdy „Mečiar a Lexa mohli za všechno zlo, co se na Slovensku stalo“ (i nestalo, anebo se jen mělo stát) – principiálně stejně, jako jsou dnes vinni Fico s Kaliňákem.

    Tom Nicholson byl známý tím, že měl zálibu se setkávat s mafiánskými bossy – samozřejmě jako novinář – profesionálně. Tak to aspoň vždy deklaroval. Zajímavé na tom je, že si s nimi zvyknul tykat a přitom byl často prestižním hostem na americké ambasádě.

    Podle policejních odposlechů a samotných vyjádření Nicholsona se setkával s Ferusem, Hrbáčkem, dále Ondrejčákem a Piťovci (známí jako militantní složka podsvětí, pozn. Mess) celkově, Jakšíkovci, Borbélym a podobně. Je pro mě tedy záhadou, že jeho tehdejší manželka Lucia Nicholsonová, která podle svých vlastních slov, znala podrobnosti a metody práce svého manžela, se navzdory tomu dostala v roce 2010 za vlády Ivety Radičové na pozici státní tajemnice na Ministerstvu práce a sociálních věcí a rodiny SROV. A já se opět jen logicky ptám, jak mohla paní Nicholsonová projít přes bezpečnostní prověrky Nejvyššího kontrolního úřadu a dostat se, mimochodem pouze se středoškolským vzděláním, na tak prestižní a váženou státní funkci. Anebo že by je neměla? Navíc, v roce 2010 až do propuknutí a zveřejnění kauzy, Tom Nicholson už pracoval na spisu Gorila, kterého hlavními aktéry bylo právě vedení strany SDKU. Ministr, který Nicholsonovou na post státní tajemnice přijal, byl Josef Mihál za SaS. V tom období SaS a SDKU vedly hybridní politickou válku, která skončila tím, že Radičová položila vládu, kvůli rozhodnutí SaS neschválit v parlamentu euroval.

    Jak tomu máme rozumět? Nicholsonová byla manželův infiltrovaný agent na ministerstvu, sbírající zákulisní informace, když pracoval na odhalování korupce SDKU? Nebo? V každém případě, protesty Gorila začaly 27. 1. 2012 a Nicholsonová skončila na ministerstvu hned potom, 4. 4. 2012, měsíc po předčasných volbách – opět velmi nenápadně a hlavně na oko logicky, protože vykopnout se nechala až novým ministrem za Smer – Richterem. Ať už to bylo jakkoliv, muselo to být pro paní Nicholsonovou rozhodně zajímavé období, když po celou dobu věděla, na čem Tom pracoval, přičemž ona se zúčastňovala na jednáních vlády s lidmi, které mohla kauza Gorila odrovnat, doma to s Tomem rozebírali a potom se z oken ministerstva dívala, jak ubozí, podvedení slovenští občané protestují kvůli Gorile na ulici a dožadují se spravedlnosti. To musel být rozhodně zajímavý pocit. A možná by se s cynismem podobal tomu pocitu vraha, koukajícímu na protestující z pátečních stávek za „slušné Slovensko.“ Kdo ví?


    Gorila Nicholson

    „ S Tomem žijeme už přes rok odděleně, ale nerozvádíme se. Jsme stále manželé,“ říká Lucia Nicholsonová v roce 2012 pro časopis Plus 7 dní. Po dobu dvou let, kdy Nicholson skládal mozaiku Gorily, ho podporovala. První dokumenty se mu dostaly do rukou ještě v roce 2008. Nicholsonová celou tu dobu o spisu věděla a společně se doma o korupčním tématu bavili: „Byla jsem o tom informovaná jako jeho partnerka. Bylo to výsostně jeho téma, proto jsem neměla právo do něj jakkoliv zasahovat.“ Mezitím prý Nicholson obíhal redakce a vydavatelství, které by mu jeho důkazy o Gorile zveřejnili, čemuž není důvod věřit, protože k vydání knihy došlo až v roce 2012. „Všichni před ním zavírali dveře“ – tvrdila Nicholsonová. Odmítala ho nejen média, která se bála slovenských likvidačních soudů, ale i politiků, kteří ve spisu figurovali. „Když byl Tom se spisem za Dzurindou, ten ho odbyl jednou arogantní větou a víc se s ním nebavil“ (všechno v době, kdy Nicholsonová seděla na ministerstvu a chodila na zasedání vlády, což je nesmírně, nesmírně zajímavá informace). „A (Dzurinda) věděl o Gorile pět let. Stejně jako Mikloš, Lipšic a další.“ Tady se chci opět zastavit, protože je zarážející, že například Dzurinda a spol. věděli, že Nicholsonové manžel pracuje na případu, který odhaluje jejich zločiny, navzdory tomu jí z aktivní politiky nevykopnul. Naopak. Sedával s ní na zasedáních vlády.

    „V té době nikdo netušil, odkud spis pochází, jen Tom. Věděl o svém zdroji, že je spolehlivý“ – to tvrdil. „Faktem je, že Tom se snažil každou jednotlivou informaci verifikovat a i se mu to neuvěřitelným způsobem dařilo. Zdroje se s ním kontaktovaly sami. Získal jejich důvěru. Komunikoval i s lidmi z různých pochybných skupin, ale nikdy ho nikdo nestáhnul na svou stranu,“ obhajuje manželův čistý štít Nicholsonová. „Takový Haščák se ještě nenarodil, co by Toma podplatil,“ vyjadřuje se Nicholsonová v roce 2012 pro časopis Plus 7 dní. U jedné, vlastně dvou věcí se chci opět zastavit, protože Gorila je jediná kauza, která přerostla na Slovensku přes hlavu téměř všem zúčastněným, včetně samotného Toma Nicholsona. A nejen tím, že se mu rozpadlo manželství.

    Nikdo doposud oficiálně nepotvrdil, odkud Nicholson spis vzal. Je to tajemství. Spekulovalo se různě, ale Tom mlčí jako mafiánský hrob. V každém případě je logické předpokládat, že tak rozsáhlý kompromis, usvědčující z korupčních praktik lidi z celého politického spektra, jakým byl spis Gorila, nevyšel na „světlo Boží“ jen z ješitnosti nějakého ublíženého agentíka tajné služby, léčícího si komplex ze ztráty zaměstnání. Nešlo ani o pomstu konkrétní osobě, či straně, protože spis kompromitoval množství lidí ze všech koutů společnosti.

    Zamávat informací, že dokázal získat a tedy vlastní spis Gorila, kterým mohl postupně podle potřeby odkrývat kde koho, se mohl hodit i hráči, který měl rozehrané hry na všech stranách společnosti, ať už v nejvyšších oligarchických anebo politických kruzích celého politického spektra, včetně justice – hlavně v justici. A takový člověk v okolí Nicholsona existoval. Byl jím bývalý soudce ústavního soudu, později prominentní právník Ernest Valko, který zastupoval obchodní spory v miliardových hodnotách a na straně žalovaného byl často stát, ať už na přímo, či přes své společnosti – například v kauze „Duckého směnky“ a podobně.

    Můžete samozřejmě namítat, že lidí, kterým by vyhovovalo vlastnictví spisu Gorila je kvantum a Valko s tím nemusí mít nic společného. To je pravda, jen mi potom vysvětlete, proč byl při vyšetřování Valkovy vraždy mezi prvními přizván i hlavní vyšetřovatel Gorily Marek Gajdoš. A v obhajobě svého názoru budu samozřejmě pokračovat.

    Čistě hypoteticky: kdybych byla na místě prominentního právníka Ernesta Valka, který se buďto soudil se státem anebo naopak zastupoval nejvlivnější lidi ze Slovenska a disponovala takovýmto spisem rukama přítele – novináře se silným společenským postavením, tak bych s ním příležitostně šikovně zamávala někomu před očima a nepřímo tak informace z něj použila na donucování ke spolupráci anebo korumpování lidí, kteří by mi pod tlakem informací z Gorily mohli moje miliardové kauzy pomoci vyhrát. A to by mohl být zároveň i motiv, proč Ernest Valko zemřel. Ve spisu Gorila byly totiž opravdu kompromitující informace, například na nejvyšší ústavní činitele, či největší slovenské oligarchy. Nemyslím si však, že Valkova vražda měla pouze tento motiv. To ani zdaleka. Ale k tomu se ještě dostanu. Také si myslím, že spis Gorila nikdy nebyl vynesen ze SIS, aby byl nakonec zveřejněn a rozhodnutí zveřejnit ho nastalo jen proto, aby lidé ze spisu vytrhli kompromitující informace z rukou těm, kteří je vlastnili a mohli být proto nebezpeční. Někdy je totiž lepší zveřejnit o sobě pravdu na veřejnosti, než se nechat donekonečna vydírat a žít ze strachu ze zítřka. Jinými slovy: lidské peklo nehoří věčně. Hlavně když máte na kontě několik milionů eur. Navíc, veřejnost zná i očistec.


    Vražda právníka Valka

    Ať to bylo jakkoliv, jedna věc zůstává faktem. Nicholson na spisu Gorila pracoval v době, kdy se aktivně přátelil s právníkem Valkem. A tady začíná další Nicholsonova story, která smrdí v principu stejně, jako smrděly jeho kauzy, na kterých pracoval v souvislosti s Mečiarem a Lexou, hlavně do roku 1998 – jen podstatně víc, protože Valka nakonec někdo zavraždil a Nicholson si právě v den vraždy, po několika týdenní pomlce s Valkem volali a domlouvali setkání. Samozřejmě, opět s perfektním alibi, protože Nicholson učil Valka angličtinu.

    O Valkově vraždě se za osm let popsaly tuny papíru. Ale až po dnes zveřejněných souvislostech vraždy Kuciaka a Kušnírové, vznikají najednou až logicky nápadné paralely, které Toma Nicholsona stavějí do úplně jiného světla společenských podezření. Tom, z pohledu toho, co a za jakých okolností se okolo něj za 25 let dělo, byl pro veřejnost záhadným novinářem vždy, ale dnes po brutální popravě jeho dvou kolegů, kde se v případu opět zjevuje jeho jméno, jde už o víc, než jen o občasné náhody. Ve hře je totiž kromě odporné vraždy dvou lidí i následný státní převrat.


    Daniel Lipšic jako paralela

    Cituji Daniela Lipšice: „Ernest Valko byl můj učitel, můj kolega, můj přítel. Do smrti bych si vyčítal, kdybych zapříčinil, že se nepodařilo jeho vraždu objasnit a vyšetřit.“ Toto prohlášení napsal na svůj status dne 11 9. 2017 v době, kdy přebíral zastupování jednoho z údajných vrahů Valka. Někteří soudci nejvyššího soudu, v době, kdy se na veřejnosti „objevily“ informace, že z vraždy Valka byli obviněni noví podezřelí, na veřejnosti prohlašovali, že je nesporné, že Lipšic tím buď maří vyšetřování, nebo pracuje jako něčí agent, protože v této pozici nemá co jiného hledat. Byl – už podle svých vlastních slov, blízký přítel zavražděného Ernesta Valka. Tak proč by měl důvod hájit jednoho z vrahů? Tedy kromě faktu, že chtěl být informován přímo od zdroje, jak probíhá vyšetřování. Když to porovnáte s další vraždou, do které byl Tom Nicholson zapleten – vraždou partnerů Kuciaka a Kušnírové, najednou tu objevujete první paralelu, protože přesně ten samý člověk – právník Lipšic, se objevuje i jako „samozvaný“ právník rodičů zavražděných Kuciaka a Kušnírové. Další náhoda? Už je jich nějak přespříliš – a to jsme pouze na začátku kapitoly. Hlavně když si uvědomíte, že Lipšic byl jeden z otevřených odpůrců kauzy Gorila. Na jeho pokyn bylo přece použito násilí proti demonstrantům na protestu za vyšetření Gorily.

    Mně osobně Nicholsonovo působení připomínalo spíš sofistikovanou práci agenta se silným pozadím, který drží v šachu všechny – podle potřeby anebo spíše – pro jistotu. Nejen zjevné protivníky, což by i vysvětlovalo, proč mával spisem Gorila před očima i lidem, jako byl Dzurinda, či Lipšic, kteří s americkou stranou obvykle rádi spolupracovali. Ale hlavně si myslím, že Tom Nicholson nežil na Slovensku jen proto, aby psal články a hrál si na investigativního novináře.

    Za Gorily se Tomův život na Slovensku začal rapidně měnit a Gorila se pro něj stala jakýmsi životním mezníkem. Zkusme tedy fakta, události a veřejně dostupné informace částečně sumarizovat.

    Známe fakt, že Tom Nicholson přišel na Slovensko v roce 1992 – v tom samém roce jako USAID, která (podle neoficiálních zdrojů) pomáhala na Slovensku vytvořit ilegální, tzv. paralelní tajnou službu. Poznává novináře Petra Tótha, který byl v tomto procesu aktivně zapojen. V Kanadě byl mladým novinářem, ale na Slovensku vystupuje jako učitel angličtiny. Zanedlouho se však stává opět novinářem a už v roce 1997 začíná psát pro portál The Slovak Spectator, nápadně připomínající propagandistické noviny, fungují dodnes a účelově šíří informace o Slovensku do zahraničí. V roce 1998 ho napadá SIS a vyvíjí na něj nátlak, aby se zalekl a navěky odcestoval ze Slovenska. Nepodlehne, jako skutečný profík (já bych se asi psychicky zhroutila) a dále bojuje proti Mečiarovi. Vzápětí se začnou šířit zákulisní informace, že se Tom Nicholson chová jako zahraniční agent. Mezitím se po pětileté manipulaci slovenské veřejnosti dostává k moci Dzurinda a Nicholson zůstává na Slovensku. Následuje čas radosti, společenského uznání, svatba s Nicholsovou, dvě děti. Nicholson píše pro mainstream a nakonec končí jako novinář na volné noze. V roce 2008 (prý) „objevuje“ Gorilu. Po krátké době dostává manželku do nejvyšší politiky. Někdo ho předbíhá, zveřejní spis a nastartuje Gorilou společenské peklo, jaké nevzplálo ani za časů Mečiara, protože tehdy měla neoliberální svoloč zpoza oceánu, kterou Nicholson vyznával jako svatyni, na Slovensku jako přesného nepřítele – Mečiara, kterého odrovnala bez státního převratu, zatímco Gorila měla nosit smrt všude, jako neřízená střela a bez přesného zacílení.

    Tady se chci osobně zastavit, protože každý, kdo analyzuje neoliberální způsob řízení, ví, že stojí na manipulaci. Neoliberálové jsou doposud nevídaní političtí manipulátoři, kteří dokážou zkombinovat okolnosti dění a celé masy přesvědčit o opaku skutečné reality, často o absolutně přízemních lžích tak přesvědčivě, že ti chudáci – zmanipulovaní lidé, za ně v nevědomosti ještě léta bojují. Vždyť si vezměte jen například, jak téměř celý národ naletěl, že Kiska je dobrý anděl. Přitom už v době kampaně byl odporný lichvář, který přes svoje firmy, jen na Slovensku vyprodukoval víc než 22.000 exekučních případů a poslal bydlet na ulici množství lidí. Dnes řídí pokus o státní převrat a množství lidí mu za to tleská. Někdy doslova žasnu, jak dnešní neoliberálové dokážou v zápasu o moc vzít do rukou lež a přetvořit jí na zaručenou pravdu tak, že jim to všichni jejich následovatelé „zhltnou i s navijákem“. A to byl na začátku i případ Toma Nicholsona.

    Agenti cizích mocností se nerodí, jako James Bond, v době dnešních neoliberálních hybridních válek už vůbec ne. Lidé – hlavně mladí se často stávají agenty neoliberálních systémů bez toho, aby si to vůbec uvědomovali. Stačí, když jsou dostatečně horliví a pro neoliberalismus zapálení: Nakonec to není nic nového a už v historii se to podařilo například Hitlerovi, který na horlivosti mladých lidí postavil Hitlerjugend. A principiálně podobnou armádu zmanipulovaných horlivců si uvnitř některých zemí vychovala i Sorosova nadace OSF. Ti za ní dnes bojují.

    Tom byl horlivý neoliberál vždy, protože byl Kanaďan a byl v silné neoliberální společnosti vychován. A byl pro hodnoty neoliberalismu nesmírně zapálen, což někdo jen zneužil a poslal ho v roce 1993 na to „špatné Mečiarovo Slovensko bez svobody“, bojovat za „neoliberální demokracii se svobodou“. Přišla však doba, kdy mu začalo docházet, že hodně věcí je úplně jinak, než si myslel, ale vystoupit z pozice aktivního bojovníka za neoliberalismus je přesně to samé, jako vystoupit z italské mafie. Čeká vás poprava. Možná ne vždy fyzická – to záleží na tom, nakolik by se jim vaše smrt mohla hodit, ale společenská – život ruinující v každém případě. A na to, aby se Tom nechal dobrovolně popravit, byl moc chytrý. Společenská poprava v neoliberalismu je totiž někdy o hodně horší, než poprava fyzická, protože při té všechno trápení končí, zatímco takto peklo teprve začíná a trvá často až do konce života. Proto hrál Tom tu hru na zapáleného liberála až do konce a hrál jí jako typický Kanaďan – chladnokrevně.

    Myslím, že Tom před novináři prohlášením, že pravděpodobně zná vraha Kuciaka a Kušnírové nelhal. Italové, na které poukázal, to však nebyli.

    (pokračování)

    Původně slovenský text se nachází na facebookovém profilu Katalin Tara

    0 0
  • 05/29/18--15:25: O co jde ODS
  • Jiří Jírovec
    30. 5. 2018
    Reakce na článek Lubomíra Mana "Co by to „demokrat“ Petr Fiala vlastně chtěl?"
    Petr Fiala má jediný cíl, totiž nepřipustit, aby vznikla Babišova vláda. Samozřejmě hrozí nebezpečím, že se v Česku přiblíží nebo dostanou k moci "extrémistické strany". ODS mohla přijmout úvodní nabídku ANO na vytvoření koalice. Kdyby to byla udělala, pravděpodobně by se tím zbavila konkurence ČSSD, KSČM a SPD. Prý to nebylo možné, protože ODS cosi slíbila svým voličům. 



    Možná kouření v hospodách a zrušení EET. Nic jiného člověka nenapadá. K tomu samozřejmě přispělo obvinění Babiše a Faltýnka, které vymyslela ČSSD za panování Sobotky a Chovance.

    Čapí hnízdo má tři roviny: Původní "ryze kapitalistický" záměr cosi vytvořit, schvalování žádosti o dotaci EU úřady Bendla a následně Ratha a naposled tu politickou, tedy snahu odrovnat Babiše a Faltýnka a tím i ANO.

    V mediích se objevil (a nebyl vyvrácen) názor, že kdyby Babiš nevstoupil do politiky, žádná kauza by nevznikla.

    Těch padesát miliónů je mimochodem jen čtvrtina toho co zaplatil pan Soukup za dvě patra v pankráckém véčku. Nejsou to žádné velké peníze. Nepochybně byly, spolu s daleko větším balíkem, prostavěny a formálně vzato se dostaly těm malým firmám, které objekt postavily.

    Symbolicky řečeno, ODS převzala štafetový kolík od ČSSD a pokouší se dokončit hon. Není to lehké, protože cokoli je vysloveno proti Babišovi se vrací jako bumerang.

    Jako příklad lze zmínit obvinění, že Babiš chce ovládnout policii, aby potlačil vyšetřování Čapího hnízda.Takové tvrzení ovšem znamená, že je možné, aby "držitel" MV vyšetřování zadal.

    Babišovi političtí oponenti se děsí toho, že jednobarevná vláda, z principu operativnější než koalice, může řešit problémy, které se nahromadily. Jakýkoli úspěch bude znamenat růst preferencí ANO.

    Fialovi je ukradené, že se česká politická scéna topí v obviňování Babiše, že poslanci marní čas na mimořádných schůzích. Nezajímá ho bytová krize, důchody, vyloučené oblasti, které jsou nedůstojné 21. století, obchodování s chudobou ani exekuce, tedy problémy, která ohrožují nějakých 10% populace. Je to politik uhlazenosti sňatkového podvodníka s argumentací poručíka Duba.

    0 0

    Jaroslav Loudil
    30. 5. 2018
    při pohledu na  aktuální  politický vývoj v Itálii musí člověk nutně ztratit i tu poslední špetku zbytečných : "Iluzí  o existenci demokracie v zemích EU a NATO". Jak totiž vypadá dnešní : "Italská demokracie" ?? Takto : 1. V demokratických volbách zde zvítězily antisystémové stany : Hnutí 5 hvězd a Liga severu.
    2. Mají dost poslanců na většinu  v parlamentu a oznámily prezidentovi záměr sestavit funkční vládu.
    3. Vybrali nové ministry a oznámily jméno nového premiéra.
    A  zde ovšem nastává konec demokracie !!


    4. Panu prezidentovi se nelíbí, že navržený premiér je známý euroskeptik. Patrně to také - "konzultoval" - se svými chlebodárci a bratříčky  v Bruselu. Navrženého premiéra proto zamítl a nechá vládnout úřednickou vládu tzv. "Odborníků"  v čele s probruselským Hujerem !

    P.S. Jak je možné , že desítky milionů italských voličů daly svůj hlas vítězným stranám 5 hvězd a Liga , které budou mít většinu v parlamentu a přesto !! -"Hlas lidu" v Itálii bude umlčen ? Po konzultacích s Bruselem byl prezidentem vybrán premiér - "Eurohujerský, který půjde Bruselu na ruku ??" To je doslova plivnutí do tváře desítkám milionů Italů a plivnutí do tváře samotné demokracii !! Italové si přáli něco zcela jiného !

    Moje doporučení Italům je toto :

    a/ Okamžité  vyvolání generální stávky.

    b/ Zahájení procesu odvolání prezidenta.

    c/ V parlamentu blokovat všechny návrhy úřednické vlády.

    d/ Co nejdříve vyhlásit mimořádné volby, kde 5 hvězd a Liga získají ještě větší vítězství. Pravda je totiž na jejich straně !

    Názor milionů voličů v Itálii byl odkopnut. Jejich názor nezajímá nikoho. Ani  v Římě, ani  v Bruselu ! Tak tedy musí nastoupit , "Tvrdší akce" , ti ,  kdo plivou na názory voličů musí navždy vypadnout ze hry ! Demonstrace, rebelie, stávky, ... nic jiného dnes nemůžu Italům doporučit.

    0 0

    Martin Kunštek
    30.5.2018
    Ve čtvrtek 29. 8. 2018 projednávala Sněmovna poslanecký návrh novely protikuřáckého zákona. Předkladatelé chtěli návrhem zákona v hospodách umožnit zřízení oddělených kuřáren v nichž by se neobsluhovalo. Návrh zákona podepsalo původně i 16 poslanců zvolených za hnutí ANO. Na včerejším jednání poslaneckého klubu však předseda vlády v demisi Andrej Babiš (ANO) na žádost ministra zdravotnictví v demisi Vojtěcha Adama (ANO) nařídil svým poslancům závazné hlasování k zamítnutí návrhu. Nikdo z nich si nedovolil hlasovat jinak. Se zamítnutím návrhu vládě pomohli i opoziční lidovci a část komunistů.


    Návrh novely protikuřáckého zákona předložila v únoru letošního roku skupina 86 poslanců napříč politickými stranami. Mezi nimi i poslanci zvolení za hnutí ANO - jako kandidát na pražského primátora Patrik Nacher, kandidát na primátora Českých Budějovic Roman Kubíček, Stanislav Berkovec, Milan Brázdil, Milan Feranec, Aleš Juchelka, Pavel Juříček, Tomáš Kohoutek, Barbora Kořánová, Robert Králíček, Taťána Malá, Přemysl Mališ, Jiří Mašek, Marcela Melková, Monika Oborná, František Petrýl, Karel Rais, Petr Sadovský, Jan Schiller a Jiří Strýček.

    V zákoně, který ke konci minulého volebního období protlačila pomocí závazného hlasování vládní koalice ANO+ČSSD+KDU-ČSL je 205 faktických i legislativních chyb. Zákon mimo jiné umožňuje uložit sankci zákazu činnosti až na dobu dvou let i za věci, které zákon nezakazuje. Asociace hotelů a restaurací (AHR), která je profesním sdružením provozovatelů hotelů a hospod označila zákon č. 65/2017 za největší legislativní paskvil v historii ČR.

    Předkladatelé návrhu zákona se pokusili změnit aspoň dvě nějkřiklavější věci, které v praxi způsobují největší problémy. První z nich mělo být zavedení možnosti zřídit v hospodách stavebně oddělené kuřárny, v nich by se sice neobsluhovalo. Odpadl by tak tedy problém s kuřáky vyhnanými zákonem ulici, kteří tvoří před hospodami hloučky a znečišťují veřejné prostory vajgly.

    Poslanci zároveň navrhli zrušit i ustanovení § 11 odst. 6, které zakazuje „prodávat alkoholického nápoje osobě, o které lze důvodně předpokládat, že alkoholický nápoj vzápětí požije a následně bude vykonávat činnost, při níž by vzhledem k předchozímu požití alkoholického nápoje mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek“. Podle AHR jde o absurdní přenos odpovědnosti za činnost dospělé osoby na prodávajícího alkoholický nápoj.

    V našem právním řádu ani nikde jinde v civilizovaných zemích něco takového obdobu. „Za osobu, která by po požití alkoholického nápoje mohla ohrozit zdraví lidí nebo majetek totiž lze považovat prakticky kohokoli. Kdokoli může po cestě domů zakopnout a zlomit si ruku nebo něco rozbít. A nemusí přitom být ani nijak vážně opilý“,konstatoval prezident AHR Václav Stárek. Zákon podle něj umožňuje kdykoli zlikvidovat jakoukoli hospodu tím, že za nalití alkoholu nebo jeho prodej může kontrolní orgán na základě tohoto paragrafu zavřít restauraci až na 2 roky. „Ustanovení je extrémně zneužitelné k vymáhání úplatků ze strany členů kontrolních orgánů. A když hospodskému pohrozí zákazem činnosti na 2 roky za to, že dělal svou práci, tak každý raději zaplatí pár tisíc do kapsy kontrolorovi“, upozorňuje Stárek. Tento zákon je podle něj nevíce prokorupční, jaký kdy byl českým Parlamentem schválen. Zabránění novelizace tohoto ustanovení je podle něj špatnou zprávou pro všechny restaurace, hospody a kavárny. Pro ty kuřácké i pro ty nekuřácké.

    Zdůvodnění vládního požadavku na ponechání této části zákona ochranou veřejnosti před naléváním alkoholu řidičům je podle něj zcela nesmyslné. „Dnes existuje řada poskytovatelů odvozových služeb jako jsou žluté želvy a spol. Zákazník, který do restaurace přijede autem a pak si dá pivo, může být i se svým autem odvezen. Tuto službu dnes lze objednat po telefonu nebo po internetu z chytrých telefonů“, upozorňuje Stárek.

    Kromě toho poslanci navrhli i výjimku i pro malé hospody a bary. U restaurací, které mají podlahovou plochu do 80 m2 by se provozovatel mohl rozhodnout, že hospoda bude kuřácká. „Jde o reakci na problémy zejména malých vesnických hospod, které se po schválení protikuřáckého zákona dostaly na hranu své existence“, uvedl v rozpravě zástupce předkladatelů Marek Benda (ODS). Situaci mnoha hospod přímo na plénu popsal poslanec Lubomír Španěl (SPD). „Drobní restauratéři přišli o nemalou část klientely, hospůdky zejí mnohdy prázdnotou a jen venku u dveřích postává hlouček kuřáků, kteří nějak nechtějí pochopit, že stát to myslel s jejich zdravím dobře.“

    Vláda v demisi návrh změny zákona ve svém stanovisku odmítla. Podle ministra zdravotnictví v demisi Vojtěcha Adama (ANO) by se posunutím zákona do výborů a následně k dalšímu jednání otevřela riziko kompletního předělání celého zákona. Podle analýzy Parlamentního institutu je český protikuřácký zákon nejpřísnější v celé Evropě.

    V úterý ráno přišel na poslanecký klub ANO ministr Adam s požadavkem na nařízení závazného hlasování pro zamítnutí zákona. Ve velmi emotivním projevu je podle jednoho z poslanců, který si nepřál být jmenován, podpořil i premiér v demisi Andrej Babiš. Na jeho rozkaz klub ANO odhlasoval, že zavazuje své poslance k hlasování pro zamítnutí zákona.

    Zamítnutí návrhu zákona již prvním čtení navrhl předseda zdravotního výboru Rostislav Vyzula (ANO), který shodou okolností vykonával funkci zpravodaje. Pro zamítnutí zákona hlasoval celý poslanecký klub Ano jednotně. Včetně poslanců, kteří návrh zákona spolupředložili.

    K zamítnutí jim pomohl celý poslanecký klub lidovců a část komunistů.

    Hlasování o zamítnutí návrhu protikuřáckého zákona po jménech: https://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=67790

older | 1 | .... | 580 | 581 | (Page 582) | 583 | 584 | .... | 668 | newer