Jaroslav Tichý
3. 6. 2018
Ač se zpožděním vyvolaným zarputilým odporem stávajících mocenských establishmentů a onoho 1% občanů v jednotlivých zemích přichází postupně, leč nezvratně, čas změn vyvolaných příchodem průmyslové revoluce 4.0 a tlakem na úspornější hospodaření se zdroji všeho druhu na této planetě. Ta, stejně jako ty předchozí, přináší s sebou i změny v oblasti společenských vztahů a především na poli politickém. Stávající mocenské struktury v posledních letech brání své vydobyté posty, které jsou těmito (fakticky objektivními) změnami ohroženy. Průběh těchto změn je však subjektivního charakteru, v minulosti býval spojen dokonce s válkami.
Stačí přitom vzpomenout na tzv. Kondratěvovy1vlny, které popisují jevy v kapitalistické ekonomice s periodou cca 50 let, které odrážejí jak ekonomické, tak i související celospolečenské a politické procesy. Jde přitom z jeho strany o popis dlouhodobých cyklů, nikoliv tradičních krátkodobých hospodářských cyklů charakterizovaných jejich 4 fázemi (růst-stagnace-recese-deprese) s tím, že horní fáze každé dlouhodobé vlny byla vždy spojena s rozvojem a rozšířením nových technologií majících vliv na vtažení značného množství pracovních sil do těchto procesů a na rozvoj ekonomiky. Základem těchto vln jsou tedy nové technologie a aplikace průmyslových vynálezů. Dosud byly popsány 4-K vlny, jak následuje:
· 1. vlna(r. 1800) - je spojená s vynálezem parního stroje a zpracováním bavlny. Z toho rezultovala potřeba přetáhnout pracovní síly z panských pozemků do měst a prvotně vznikajících manufaktur. Konflikt vyústil mj. do Velké francouzské revoluce (1789-1799). Tehdy šlo o konflikt mezi aristokracií na ústupu a nově vznikající buržoazií;
· 2. vlna(r.1850) – souvisí s rozvojem železnice a s výrobou oceli. Promítla se mimo jiné do války Severu proti Jihu v USA (1861-1865) související s potřebou získat pro průmyslovou výrob na severu USA pracovní síly (otroky) vázané na plantážích v jižní části země.;
· 3. vlna (r. 1900) – rozvoj elektrotechniky a chemického průmyslu, jež se dává do souvislosti s následným vypuknutím 1. světové války jako způsobu řešení vzniklých politických a společenských rozporů v tomto období;
· 4. vlna (r. 1950) – charakterizovaná rozvojem petrochemického a automobilového průmyslu, který souvisel s 2. světovou válkou a s poválečným obdobím;
· 5. vlna – související s rozvojem informačních technologií měla kulminovat přibližně v r. 1990. Tato vlnavšak v předpokládané době nepřišla.
Podle Kondratěva nové technologie se objevují dokonce v periodě cca 25 let, přičemž mění ekonomiku, hodnotový a společenský systém a mají i vliv na mezinárodní vztahy. Kulminaci těchto jednotlivých dlouhodobých period (vln) však vyčíslil na zhruba 50 let.
Z uvedeného je zřejmé, že došlo ke zpoždění v náběhu 5. vlny, často se dokonce hovoří o tom, že došlo v případě západních zemí majících k dispozici již delší dobu nové technologie k zaseknutí 4. vlny.
5. K-vlna dlouho nepřicházela. Za příčiny k tomu vedoucí jsou obvykle odborníky považovány zejména tyto:
1 Nikolaj Dmitrijevič Kondraťjev – sovětský ekonom, který navrhl model cyklů kapitalistické ekonomiky (Kondratěvovy vlny) a byl zakladatelem Nové ekonomické politiky (NEP). V r. 1938 popraven v rámci tzv. stalinských čistek.
- nejsou vytvořeny institucionální podmínky k zavedení těchto nových technologií do praxe či
- obava z toho, k čemu by jejich zavedení ve svých důsledcích vedlo nebo dokonce již i
- poznání, že jejich zavedení by učinilo současný systém neudržitelný a ve svém důsledku by zničilo kapitalismus jako takový, neboť tyto nové technologie budou pro svůj rozvoj potřebovat větší spolupráci, kterou jim kapitalismus zajistit nemůže.
Ačkoliv probíhalo po řadu let ze strany mocenských elit k cílenému brzdění v příchodu změn zahrnovaných do této 5. Kondratěvovy cyklické vlny, což se projevovalo v praxi růstem zadlužení, financializací ekonomiky, tlakem na pracovní sílu a militarizací, je nepochybné, že tato 5. K-vlna přichází nyní v podobě průmyslové revoluce 4.0 charakterizované robotizací a přináší současně i decentralizaci výroby, tj. tendencí vyrábět výrobky v menších množstvích a kvalitněji co nejblíže místu jejich předpokládané spotřeby. Bude tedy docházet k opačnému postupu, než na který jsme byli dosud zvyklí, kdy probíhala koncentrace výroby a stěhování lidí za prací do velkých center a k postupné likvidaci pracovních příležitostí a tím i osídlenosti na venkově, zejména pak v našem pohraničí. Nově má být cílem udržitelný rozvoj na bázi maximálních úspor surovinových a dalších zdrojů a šetrnosti k přírodě.
V důsledku těchto změn se dostanou lidé do období velkých změn přirovnávaného z hlediska jejich dopadů k situaci, v níž se ocitli jejich předci v souvislosti s vynálezem parního stroje.
Souběžně s tím dochází ke stále silnějšímu uvědomování lidí, které se týká:
a/ nespravedlivého postavení naprosto převažující většiny občanů, která stále silněji volá po ekonomické demokratizaci, což je jev rozšířený v mnohých zemí světa, EU nevyjímaje. Ze stávající stavu profituje ono 1 %, které se v posledním období přeorientovalo na tzv. dobývání renty, kdy využívají zejména své privilegované postavení k bezpracnému zisku, a to na úkor ostatních 99% občanů. V důsledku toho 1% lidí stále více bohatne, platí přitom stále menší daně, zatímco zbývajících 99 % chudne a je přitom podrobováno stále vyššímu zdanění a šikaně ze strany úřadů. To se týká i občanů naší vlasti, kde je situace zhoršená ještě podřadnou úlohou, která nám byla přidělena v rámci EU.
b/ nespravedlivého postavení naší země na mezinárodní scéně (zakotvené smluvně naším členstvím v EU, v rámci které plníme roli kolonie), kdy pracujeme na rentu nejen domácího 1% lidí, nýbrž ještě na rentu pro cizí země v pozici metropole (zejména pak na Německo), a to jak pro potřeby tamního 1%, tak pro další potřeby této metropole vč. spolufinancování islamizace Evropy.
V prvním z obou uvedených příkladů jsou zdroji k dobývání oné renty především dotace z EU či dotace od našeho státu, případně různé granty (ale též např. předražené státní zakázky či privatizace penzijního systému apod.). Systém dotací a grantů zavedený v souvislosti s naším vstupem do EU značně rozšířil v členských zemích EU (vč. ČR) korupční prostředí a umožnil hladší přechod privilegovaných na dobývání renty jako nového způsobu jejich „podnikatelské“ činnosti. Vzniká přitom zásadní rozpor ve společnosti, kdy ono 1% hájí svá privilegia a možnost pokračovat v dobývání bezpracného zisku, zatímco ostatních 99% projevuje s tímto stavem rostoucí nespokojenost, byť často ještě neumí přesně identifikovat její příčiny.
Ve druhém případě jde především o stále rostoucí odliv (vesměs nezdaněného) zisku, dividend a úroků z ČR, který již překročil 8,3 % ročního HDP a hodnotově představuje více než 1/3 ročního státního rozpočtu. K tomu je nutné dále přičíst podhodnocenou korunu, kdy její směnný kurz (cca 25,80 Kč/EUR) zdaleka neodpovídá paritě její kupní síly (18,-Kč/EUR), což v praxi znamená značné ztráty v prodejních cenách přepočítaných do EUR či USD. Zlevňují se tak naše vývozy pro zahraniční odběratele, a to na náš vlastní úkor. S těmito jevy pak logicky souvisí nízká úroveň mezd, platů, jakož i důchodů u nás (v zásadě třetinové průměrné mzdy oproti Německu a cca 42%-ní oproti průměru EU, zatímco důchody jsou u nás v prů-
měru poloviční oproti Německu a dalším vyspělým zemím EU), což zdaleka neodpovídá porovnání produktivity práce u nás a ve srovnávaných zemích.
Tyto každoroční ztráty peněz pro náš rozpočet jsou pak dále umocňovány úniky nezdaněných zisků vytvářených mnohými firmami u nás do daňových rájů, aniž by s touto situací kterákoliv naše vláda byla ochotná něco udělat. V poněkud podobné situaci jsme byli po našem odtržení od Rakousko-Uherska a založení 1. republiky, kdy továrny a firmy byly u nás, zatímco jejich sídla ve Vídni. Vyrábělo se u nás, daně se ale platily do Vídně. S cílem tomuto nežádoucímu stavu zamezit byl vydán tehdy u nás nostrifikační zákon, který ANS ve svém programu navrhuje zavést i nyní s cílem stávající anomálii odstranit.
Naprostá většina lidí ve společnosti tak platí stále více za obsluhu stále méně funkčního systému (reprezentovaného státem), který jí poskytuje stále méně služeb, navíc ve zhoršující se kvalitě (školství, justice, zdravotnictví atd.). Současně však lidé vidí, že značná část toho, co platí, končí v rukách zbývajícího 1%. Takový systém proto považují za nespravedlivý a nelegální.
Často však lidé u nás mylně spojují vlády vyšlé z takového systému s institucí státu (jako takového), od něhož se pak odtahují. Ke škodě nás všech, neboť bez existence státu se národ stane pouhým etnikem. A tlaky ze zahraničí (i ze strany jejich domácích přisluhovačů) na likvidaci našeho státu rostou. Je proto v nejvlastnějším zájmu našich občanů náš stát hájit, čímž nejsou míněny jednotlivé vlády, které přicházejí a odcházejí a které jsou koncem konců výsledkem našeho hlasování ve volbách.
Jak již bylo uvedeno, přichází 5. K-vlna a s ní mnohé změny, které si vyžádají nejen nové
technologie, nýbrž i orientace na nové trendy vyvolané úbytkem zdrojů všeho
druhu ve světě.
Tedy na jedné straně přechod na robotizovanou výrobu a služby se značným úbytkem pracovních sil zapojených v těchto sektorech, na straně druhé ale přechod od centralizace k decentralizaci výroby a služeb, orientace na úspornost, na co nejefektivnější využití zdrojů, na šetrnost vůči Zemi a přírodě apod.
V praxi to znamená:
· odklon od stěhování lidí do velkých měst či průmyslových aglomerací za prací a jejich návrat na venkov a do pohraničí, kde bude možné obnovovat a dále rozvíjet drobnější průmyslovou výrobu, potravinářství a služby (podpora lokální ekonomiky a to vč. podpory finanční). Tedy návrat lidí k přírodě, vytváření nových pracovních příležitostí pro část pracovníků, kteří přijdou o svoji práci díky robotizaci výroby a některých služeb;
· příležitost k zavedení ekonomické demokracie, kdy pracovníci nebudou zdaleka v dosavadní míře odkázáni jako námezdní síla na zaměstnání u nadnárodních či velkých tuzemských firem, nýbrž mnozí z nich jako pracovníci se stanou i spoluvlastníky výrobních prostředků a začnou participovat i na rozhodování a na výsledku své činnosti (rozvoj družstevnictví a podniků se zaměstnaneckými akciemi). Součástí ekonomické demokracie je však i účast občanů na rozhodování o použití finančních zdrojů v rámci rozpočtu jejich města či obce (participativní rozpočty apod.), dále pak na přímé volbě představitelů a na jejich odvolávání, jejich majetková a trestně-právní odpovědnost - tedy prvky přímé demokracie. Důležité ale bude včas legislativně „ošetřit“ nebezpečí jejího zneužití v praxi;
· přechod na projekty „chytrých měst a chytrých regionů“, tak aby bylo možné:
- maximálně zefektivnit správu a využití omezených zdrojů a přitom stimulovat udržitelný rozvoj v daném městě či regionu;
- posilovat komplexnost, efektivitu a udržitelnost všech aspektů městského rozvoje, a to prostřednictvím ekonomických, sociálních a zejména technologických inovací;
- snižovat přitom dopady na ekologii, posilovat konkurenceschopnost a současně přitom zvyšovat životní úroveň obyvatel a kvalitu jejich života.
- vybudovat efektivní spolupráci a funkční vazby mezi klíčovými subjekty příslušného města (či regionu) a jejich systematické zapojení do rozvoje „chytrého města či regionu“;
- vytvořit v rámci daného města či regionu soběstačnost z hlediska výroby základních výrobků a služeb. K tomuto účelu je dle odborníků zapotřebí, aby tyto „smart“ projekty
byly aplikovány ve městech či regionech s počtem obyvatel minimálně 100 tis..
Jak jsme jako Aliance národních sil již dříve upozorňovali, je třeba připravovat se na řešení problémů, které přijdou, nikoliv se do budoucnosti připravovat na řešení problémů minulých. Na tuto potřebu upozorňuje z politických stran či hnutí pouze Aliance národních sil (a dále některé občanské iniciativy či spolky jako je Alternativa zdola a některé další).
Je stále více zřejmé, že dochází k zásadním změnám v oblasti technologií a návazně na to i v oblasti společenské a politické. Tyto změny, kterými se zabývá a které ve svém programu avizuje Aliance národních sil (dosud jako jediná) z politických subjektů na naší scéně, jsou objektivního charakteru, způsob, jak na ně bude náš stát a my všichni jako občané reagovat, je pak subjektivního charakteru.Ten bude záležet na nás všech.
V každém případě je jasné, že heslo, které ANS použila již pro říjnové volby 2017 do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, tj. „systémová změna je nutná“, nebylo heslem nahodilým, byť je u nás bohužel zatím stále heslem ojedinělým.
Nelze totiž provádět potřebné změny, které si vyžádá se zpožděním přicházející 5. K-vlna, a přitom zůstat v systému, který se snaží jejímu příchodu zabránit. Zabránit tedy přicházejícím objektivním procesům subjektivními postupy hájícími úzké soukromé zájmy onoho 1% obyvatel a státních establishmentů pro ně pracujících. Ten stávající systém je pro nás vymezen postupně se měnícími pravidly naší účastí v EU, která je:
- přímo odpovědná za naši přeměnu v kolonii a za podporu korupčního prostředí pomocí dotací u nás, což se často negativně projevuje i v jednání některých našich politiků či vládních představitelů
- autorem stále více svazujících a omezujících zákonů a podmínek, jež nám budou bránit přistoupit k realizaci shora uvedených nových procesů a
- spoluorganizátorem islamizace svých členských zemí vč. ČR a postupné demontáže jejich státních zřízení.
To jsou i hlavní důvody, pročnavrhujemezahájit co nejdříve konkrétní přípravné kroky, jež nás v ústrety zásadním změnám zanedlouho čekají.
O této potřebě se stále více hovoří i v některých dalších členských zemích EU, kdy nejčastější návrhy na řešení spočívají v:
A/ přeměně EU v Unii nezávislých evropských států– na bázi zachování volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu avšak se zachováním nezávislosti jednotlivých států a jejich národních vlád, s odbouráním nesmyslné byrokracie a snah o vytvoření jediného Eurostátu s cílem jeho následné islamizace (tedy fakticky vytvořit velkou obdobu organizaci EFTA) nebo
B/ vystoupení z EU, jako hlavní brzdy usilující o zachování starého, leč stále méně udržitelného systému a začít na smluvní bázi vytvářet systém nový (ať již v rámci stávající organizace EFTA či v jiném).
To je i předmětem úvah a jednání v současné povolební Itálii, bez ohledu na snahy tamního prezidenta podle pokynů vedení EU tento proces, vyplývající z vůle italských občanů vyjádřené v nedávných volbách, zabrzdit.
Pokud se nezapojíme do již probíhající postupného procesu změn v Evropě, setrváme současně v pozici kolonie, bez možnosti:
- změnit systém, v němž se nacházíme;
- přejít včas na nové postupy spojené s přicházející novou vlnou;
- zlepšit jak naši ekonomickou situaci, tak i politickou pozici ČR na mezinárodní scéně a
- zlepšit i život naších občanů ve své vlasti, a to vč. jejich vztahu k našemu státu.
Bez ohledu na to, zda se nakonec EU rozpadne či zda z ní některé státy vystoupí a její torzo se se příp. přetransformuje do jiné podoby. Zůstaneme-li v ní, zůstaneme v roli kolonie i po rozšíření 5.-K vlny do praxe. Transformace není totiž totéž co reforma.
Této nové příležitosti ale naopak využijí jiné členské země EU, které včas pochopí přicházející objektivní změny (a z toho vyplývající příležitosti), a budou schopny se jim rychle přizpůsobit.Náš odstup za nimi se dále zvětší namísto toho, abychom je doháněli. V takovém případě budeme pokračovat v kupení chyb, které jsme prováděli po celé polistopadové období, a to i nadále nepoučeni.
Je to tedy na nás, jak se rozhodneme. Zda budeme přicházející změny jako objektivní proces včas reflektovat či zda se jim budeme ze subjektivních pohnutek onoho 1% a vládního establishmentu bránit.
Po této úvodní části chceme jako ANS postupně informovat veřejnost o jednotlivých částech našeho programu, vč. případných vysvětlení a zodpovězení dotazů posluchačů, a to v rámci okénka v pravidelném rozhlasovém pořadu ANS na Svobodném vysílači.
