Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 586 | 587 | (Page 588) | 589 | 590 | .... | 668 | newer

    0 0

    14.6. 2018 Hrad, k vidění na aktuálně
    Dámy a pánové,
    děkuji, že jste v tak hojném počtu přišli.
    Chtěl bych vám sdělit, že asi před rokem, možná ani ne, na přednášce pro studenty opavské univerzity jsem řekl, že politika by se měla dělat na základě výměny věcných argumentů a nikoli na základě spodního prádla. Mezi tím ulicemi českých, moravských a slezských měst pobíhali šílenci mávající červenými trenýrkami. Dovedu to pochopit před parlamentními nebo prezidentskými volbami. Tyto volby ale již skončily. A já si myslím, že čas spodního prádla v politice skončil. Abych tento názor dokumentoval, rozhodl jsem se, že červené trenýrky, které jsme za jednu korunu zakoupili od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, spálíme a uděláme happening neboli autodafé, které na Pražském hradě už dávno nebylo.

    Omlouvám se novinářům, jejichž inteligenci jsem marně, jako vždy, testoval. Včera jsem se díval na internet, a tam se očekávalo, že vám oznámím buď, že jsem zemřel, nebo že trpím nevyléčitelnou chorobou, nebo že budu rezignovat, nebo že moje dcera otěhotněla, nebo se vdává, nebo že se rozvádím, nebo protože jsem se teď nedávno setkal s Benešem a panem premiérem, tak že jsme se rozhodli oznámit dohodu s Rosatomem. Obě, nebo všechny tyto spekulace svědčí o výborné inteligenci našich novinářů. Je mně líto, že z vás dělám blbečky. Opravdu si to nezasloužíte, a proto prosím pana kancléře, aby vytáhl červené trenýrky a abych měl možnost spolu s ním je spálit.

    0 0

    Erik Best
    14. 6. 2018 EB
    V hlavním vysílacím čase mezi reklamou na vládní program Nová zelená úsporám a upoutávkou na krém k léčbě plísní Canespor od firmy Bayer běží lákavá nabídka od společnosti Provident. Pokud zaplatíte včas první tři měsíční splátky, bude vám za odměnu jedna vrácena. 



    Zatímco se Provident loučí jako „společnost licencovaná Českou národní bankou“, v dolní části obrazovky se objeví podmínky půjčky tak malým písmem, že to skoro nikdo nepřečte. Podmínky stanoví, že pokud si půjčíte 20 000 Kč v hotovosti, na poplatcích zaplatíte 48,9 % z výše půjčky, tedy 9 788 Kč. To zvyšuje úrokovou sazbu z 29,00 % per annum na RPSN 173,15 %, a to po započítání vyplacené odměny. Počkat. Nemělo přesně tomuhle zabránit zpřísnění pravidel pro spotřebitelské půjčky centrální bankou? Ne, zpřísnění pravidel centrální bankou mělo mít přesně tento efekt. Místo mnoha poskytovatelů půjček, které by držely na uzdě soudy a policie, nám zůstalo jen několik vyvolených, kteří si mohou účtovat 200 % s oficiálním štemplem od ČNB.

    0 0


    Leonid Plotnikov
    14. 6. 2018      zdroj
    Vyčištění Korejského poloostrova od jaderných zbraní nebude trvat méně než 15 až 20 let. "Trojice" USA - Rusko - Čína je slibnější než tradiční formát "šestice" v této záležitosti, řekl Tariq Rauf, vedoucí oddělení kontroly a koordinace bezpečnostní politiky MAAE na Lucemburském fóru. Oznámila to agentura RIA Novosti.


    "Z praktického hlediska bude proces vyklízení jaderných zbraní na Korejském poloostrově (denuklearizace) trvat 15-20 let", řekl Rauf. Vysvětlil, že nehledě na rozsáhlé zkušenosti Ruska a USA v oblasti denuclearizace, mohou tyto země za měsíc provést demontáž jedné-dvou bomb. KLDR za nimi technicky zaostává a nebude schopna demontovat hlavice ve stejných termínech.

    "V bombách je až šest tisíc komponentů, takže jen samotná demontáž zabere dva-tři roky. Je zde také příslušná infrastruktura a musíme si uvědomit, že Severní Korea je poměrně velký stát. Bude nutné provádět ověřování na celém území, aby bylo potvrzeno, že nikde nezůstaly žádné nedeklarované jaderné zbraně", poznamenalexpert.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová



    0 0

    Lubomír Man
    15. 6. 2018
    Rozšířím to. Měli jsme i Procházku, Mašlonku, Zelenaye, Malinu, Poláka a Holubce, všechny to reportéry, kteří mimo znalosti sportovní matérie, jež byla jejich chlebem nejvezdejším, ovládali skvěle i své mateřské jazyky, nekoktali, nezadrhovali se v řeči, nemluvili zbytečně, vyjadřovali se téměř vybraně, takže řecká zásada kalokagathie, to je spojení krásy těla (a sportu) a krásy ducha (a jazyka) se v přeneseném smyslu slova uplatňovala i ve sportovním reportérství. 



    Národ své reportéry miloval, obdivoval je a sportovní reportáž bývala i prožitkem kulturním, což začalo brát poněkud za své, když kdosi vymyslel, že by bylo prospěšné, kdyby se vedle vyškolených reportérů posazovali k mikrofonu i bývalí sportovci, fotbalisté, hokejisté atd.

    V některých případech to nebylo a není na škodu, to např. když se k mikrofonu postavil bývalý fotbalista Slavie Hyský, kterému české vyjadřování nedělá potíže ani náhodou, ale – bohužel - ten teď sedí jen ve sportovním studiu ČT v Praze a v Moskvě funguje další bývalý fotbalový hráč, který se sice (hlavně odborně) snaží, ale dar jasného a čistého vyjadřování mu prostě dán nebyl.

    K lítosti všech, kteří by ke krásnému sportu rádi ocenili i krásné slovo.

    0 0

    Biskupové-sekretáři Byzantského katolického patriarchátu
    15. 6. 2018      vkpatriarhat.org
    V článku v LN pod názvem „Je třeba odvahy předat žezlo mladším“ arcibiskup Graubner odpovídá na několik otázek. Jedna z nich se týká církevních restitucí, v jejichž prosazování byl Graubner hlavním aktérem.
    Otázka LN: Komunisté žádají o zdanění peněžních náhrad za majetek nevydaný v restitucích. Je právně v pořádku něco takového žádat? A co morální stránka věci?
    Komentář: Požadavek o zdanění je pochopitelný. Každý, kdo má ve státě určitý příjem, odvádí daň. Po morální stránce je to spravedlivé.
    Jak reaguje Graubner?
    Graubner: Po právní stránce je to nesmysl a já se toho nebojím. Udivuje mě jen, že politickým představitelům nejde o právní stát a potřebné jistoty.
     
    Komentář: Občany ČR udivuje, že Graubnerovi nejde na prvním místě o Boží království a potřebné jistoty, vyplývající z evangelia. Ježíš řekl: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6,33) Ježíš rovněž řekl: „Nelze sloužit Bohu a mamonu.“ (Mt 6,24) Graubner restitucemi upřednostnil mamon před Božím královstvím. Nyní už jej podnikáním rozvíjí.
    Olomoucký arcibiskup Stojan naopak církevní majetky rozdával a lid ho z vděčnosti nazval „tatíček Stojan“. To bylo pravé svědectví milosrdenství a lásky. Ovoce restituční politiky Graubnera je uchvácení majetku, který sloužil jako společné dobro národu. Graubnerova církev přitom ale proti národu v intencích Františka bojuje tím, že prosazuje islamizaci do každé farnosti a kláštera!
    Co se týče právního státu, je rozdíl mezi otázkou práva a otázkou morálky. Na co mám právně nárok, nemusí být ještě morální. Příkladem jsou současné zákony. Prosazují gender-demoralizaci národa, kradení dětí pod rouškou domácího násilí..., to vše je takzvaně právně v pořádku, ale je to vrcholně nemorální. Graubner se ohání zákonem o restitucích, který si prosadili, a pak argumentuje právním státem. Tento zákon o restitucích je nespravedlivý, nemorální a měl by být zrušen.
    Citace Graubnera: Dokonce to probouzí otázku, jestli někomu cíleně nejde o rozklad jistot a narušení stability.
    Odpověď: Komu dnes jde o narušení stability státu? Tomu, kdo prosazuje islamizaci. To činí katolická církev pod vedením Františka a Graubnera.
    Graubner kritizuje komunisty, ale je třeba přiznat, že oni islamizaci ani líbání nohou transsexuálům nepodporují. Co se týče zdanění restitucí, to není jen hlas komunistů, to je hlas většiny národa.
    LN: Co stojí za snahami revidovat jednou již uzavřené restituční téma?
    Graubner: Nic jiného než snaha o získání volebních hlasů. Politici, kteří neumějí najít pozitivní nosné téma, populisticky sázejí na nejnižší lidské pudy, mezi nimiž vyniká závist.
    Komentář: Tady Graubner nechtě přiznal, že voliči – Češi a Moravané – jsou kategoricky proti restitucím. Graubner se snaží jízlivě zesměšnit politiky, kterým jde o národ, a nelogicky jim připisuje jakési nejnižší lidsképudy, mezi nimiž prý vyniká závist. To znamená, že přiznává, že si církev přivlastnila část společného majetku, který byl k dobru národa, a teď voličům nic jiného nezbývá, než to církevníkům závidět. Zdá se, že jsou i nižší lidské pudy, než je závist, a to je chamtivost a podlá zrada nej vyššího ideálu, který Graubner sice reprezentuje, ale dělá pravý opak.  
    Graubner: Komunisté, kteří stavěli na třídní nenávisti, sami zbohatli a už dávno nejsou představiteli vykořisťovaných dělníků, tak dnes hledají nové nepřátele.
    Komentář: Graubner prozrazuje, že ke komunistům projevuje nižší pudy. Asi ze závisti, že zbohatli, v nich uměle hledá nové nepřátele.
    Graubner: Co mě na tom opravdu mrzí, je ničení morálního prostředí...
    Komentář: Opravdu nás mrzí, že Graubnerovi nedochází, že největší vinu na ničení morálního prostředí za téměř 30 let má Česká biskupská konference. V ní měl klíčový vliv nejen loni zemřelý kard. Vlk, ale i arc. Graubner. Postoje těchto dvou tlumočil, jakoby za všechny biskupy, mluvčí ČBK. Pravověrní biskupové byli pod tlakem tohoto liberálního fokodiktátu.
    Ano, za posledních 30 let bylo ničeno morální prostředí a morální hodnoty skrze televizi, rozhlas, rockovou hudbu, otevřenou propagací nečistoty, zvrácenosti, okultismu, až satanismu. Jak chránil morální prostředí Graubner? Alarmoval pastýřskými listy? Vybídl politiky KDU-ČSL, kteří představovali katolické voliče, aby protestovali proti ničenímorálního prostředí v legislativě a v masmédiích? Ne! Notoricky k této postupné morální devastaci mlčel.
    Co dělal Graubner, když v letech 2000-2010 byl předsedou ČBK a když Česko vstupovalo do EU? V novinách byl velký titulek: „Klerikálové odstartovali vstup do EU“. Byly vytisknuty letáčky k propagaci vstupu do EU a rozdávány v chrámech.
    Když L. Bátora prosazoval, aby nebyla zavedena sexuální (anti)výchova do škol, Graubner v čele ČBK ho v tom nepodpořil.
    Prezident Klaus vetoval zákon o tzv. registrovaném partnerství. Graubner a ČBK ho však nepodpořili, přestože šlo o další hrubé ničení morálního prostředí.
    Prezident Klaus odvážně odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu, která uzákoňuje likvidaci Dekalogu a jeho nahrazení antidekalogem s privilegiem homosexualismu a sexuálních zvráceností. Graubner a ČBK prezidenta nepodpořili.
    Když začaly v Praze pochody gay pride, prezident a jeho kancléř vyjádřili nesouhlas. Graubner a ČBK nepodpořili prezidenta k ochraně morálního prostředí.
    Když šlo o prosazení zákona o tzv. sociálně-právní ochraně dětí– ve skutečnosti o zavedení mechanismu k „zákonnému“ kradení dětí – Graubner a ČBK nevysvětili národu, k čemu má zákon v budoucnu sloužit, a nepodpořili prezidenta, když zákon vetoval.
    Když bylo vyvíjeno úsilí k prosazení zákona o adopcích dětí homosexuály, ČBK rovněž mlčela a nezastala se dětí a rodiny.
    Když se rozjela vlna manifestací proti islamizaci z řad vlasteneckých aktivistů, ČBK s nimi nebyla v jednotě a nevarovala věřící, že je ohrožena existence křesťanství i národa, a manifestace nepodpořila. Naopak, ČBK nabídla Františkovi projekt k přijímání muslimů do každé farnosti, který on pak vyhlásil.
    Když Sobotka podepsal Istanbulskou úmluvu, ČBK nevarovala před nebezpečím ratifikace této smlouvy. Nevysvětlila, že jde o totální morální devastaci gender ideologií, která je spojena s kradením dětí. Když se tyto dny znovu jedná o její prosazení, Graubner dále mlčí, a tím paralyzuje záchrannou aktivitu katolíků.
    Když se nyní jedná o Dublinu IV, Graubner neustupuje od politiky Františka „muslimy do každé farnosti“ a podporuje v tom Charitu, která tento sebevražedný program i s ostatními neziskovkami prosazuje.  
    Graubner si dělá image konzervativního biskupa, který brání rodinu. Tyto dny je rodina mimořádně ohrožena genderovou ideologií. Co dělá Graubner? Iniciuje ČBK, aby byly vyhlášeny manifestace za rodinu tak, jako je to například na Ukrajině, kde už asi tři měsíce probíhají manifestace v 53 městech? A jaký je jejich výsledek? Dne 14. 6. byl v parlamentu zaregistrován návrh zákona, který nařizuje úpravu všech zákonů tak, že z nich bude vyškrtnuto slovo gender. Další návrh zákona stanoví trestní zodpovědnost za propagaci homosexuality. Na neděli 17. 6. je plánován gay pride do Kyjeva , ale masy křesťanů jsou připraveny v proti-manifestaci zabránit ničení morálního prostředí a dosáhnout toho, aby gay pride neproběhl. Bude Graubner iniciovat ČBK, aby v jubilejním roce České republiky vydala účinný protest proti gay pride v Praze?
    26. 5. byl v divadle v Brně náš ukřižovaný Pán hozen bandou satanistů do morální stoky. ČBK žádný účinný krok k zabránění tomuto do nebe volajícímu rouhání neučinila. Výjimkou byl samotný kardinál Duka, který se rozhodně postavil za našeho Pána a Spasitele. Odpověď? Graubner brzy na to v novinách LN doporučuje, aby kard. Duka co nejdříve dal veslo mladším – tedy, aby odešel.
    Halík, jako katolický kněz, který ničí morální prostředí nejen v katolické církvi, ale mate celý národ, nebyl nikdy Graubnerem napomenut či pokárán podobně, jako to učinil kard. Dukovi. Rovněž ani Halík se nikdy nedotkl Graubnera. Tu je důkaz jednoty ducha „konzervativního“ Graubnera s „konzervativním“ Halíkem.
    Komu vlastně slouží Graubner, Kristu anebo antikristu?
    Celé období téměř 30 let po revoluci spolupracoval s těmi, kteří skrytě ničili církev a morální hodnoty. Když se měl Graubner zastat Krista a morálního prostředí, mlčel, protože se rozhodl za cenu jidášského groše restitucí prodat Krista.
    Graubner: ...šíření nenávisti ve společnosti, to je nebezpečná cesta do pekla.
    Komentář: Graubner hrozí komunistům peklem za to, že navrhují zdanit jeho restituce. Kritizuje je za to, že jsou proti okrádání národa jeho restitucemi. Současní komunisté brání národ před islamizací a chrání morální prostředí před gender demoralizací. Ve srovnání s Graubnerem by měli být vyhlášeni za svaté. Místo toho ale Graubner proti nim šíří nenávist ve společnosti. Tak kdo potom má jít do toho pekla? Komunisti, nebo Graubner?
    LN: Zrovna vaše olomoucká diecéze za peníze z restitucí založila lesnickou firmu, zkoušíte podnikat i jinde. Jak se vám daří? Uživíte se do budoucna?
    Graubner: Trochu vás poopravím. Za restituční peníze jsme koupili zemědělský statek... Budeme muset podnikání rozšířit, abychom se uživili, protože současné zdroje nejsou dostatečné.
    Komentář: Hlavním cílem a starostí Graubnera je, aby se uživil. Restitucemi nastala určitá metamorfóza a z církevního hierarcha Graubnera se stal církevní oligarcha!
    Po sametové revoluci měla církev velké sympatie. Tehdy měli řešit základní otázku: Co dělat, aby nastala duchovní obnova církve a národa? Otevřely se dveře misiím, mohla se získat mladá generace. Místo toho ji T. Halík získal pro dalajlámu a buddhismus. Nastal milionový odpad od církve. Nevyužili, když se ještě dalo, masmédia, politickou atmosféru... Všechno mohlo být využito k šíření obrodné misie, podobně jako v Maďarsku. Jenže církev tuto šanci utratila, místo toho se věnovala restitucím, a to je zločin! Graubner za jidášský mamon restitucí prodal Krista a n&aacu te;rod.

    + Eliáš
    Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

    0 0

    Jiří Baťa
    15. 6. 2018
    Dostal jsem tento nevyžádaný email s textem, který je nejen mě, ale mnohým velmi dobře znám. Nechci se tím nějak chlubit, v několika případech jsem se o tom na různých web portálech dokonce zmínil. Sdělení, které jsem obdržel není autorizované, takže jej mohu dále „exportovat“ třeba jen proto,aby to více lidí přimělo k přemýšlení, jak to s naší účastí v EU opravdu je. Naše členství v EU vyvolává celou řadu polemik a diskuzí, a protože jsou z velké části pravdivé, tak snad právě proto se jimi nikdo seriozně nezabývá. Také ví, proč! Tím mám na mysli politiky, kteří jsou sice evidentně rozděleni na dva protichůdné, všeobecně politicky zaměřené tábory, nicméně ani ta pozitivní část politického spektra není ochotna vyvolat seriózní, možno to nazvat protirežimní debatu na téma vystoupení z EU. Přesto, že je k tomu minimálně 100 + 1 důvodů.

     
        Abych však stále nemlátil prázdnou slámu, předkládám zmíněný text. Předesílám, že tím nechci tvrdit, že uvedené informace jsou či musí být 100 procentně pravdivé, protože není, resp. neznám nikoho, kdo by je oficiálně potvrdil a pravdivost požehnal. Uvádím jej k zamyšlení, resp. k vyvolání diskuze ve veřejnosti, protože jak se říká, „na každém šprochu pravdy trochu“ a v tomto případě se domnívám, že už nemůže být řeč jen o troše  šprochu, ale přímo o „plný pytel šprochů“! Říká se, že „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“, pak v tomto případě platí, že je na čase, aby se to ucho (jako pomyslná šprochy pravdy) už konečně utrhlo. Zde je (mírně upravený) obsah textu a není vyloučeno, že už byl zde či jinde publikován:

         Čím více se zvyšuje nespokojenost s EU a sílí hlasy po vystoupení, tím více slyšíme, jak nám EU pomohla, jak nutně potřebujeme její dotace, jak náš národ umře hlady a bídou, když nám nebude „Brusel“ pomáhat. Skutečně? Podívejme se jenom na strohá čísla bez rozkrádání, podvodů celého aparátu, který už nelze ani spočítat.
    Z Bruselu „prý“ máme možnost získat na další období 550 miliard Kč (dle kursu). Krásné, líbivé číslo. Tyto peníze jsou rozpočtovány na 8 let. Počítejme:
    - do Bruselu posíláme ročně přímo asi 40 miliard, tzn. 8 x 40 = 320 miliard,  
    - v dividendách jde na západ cca 260 miliard ročně, nazpět jen asi 20 miliard. (potvrdil to i bývalý premiér Jiří  Paroubek na Primě .)
    - na západ (přesněji do společné kasy EU) jde ročně cca 240 miliard.
    Za 8 let to je 8 x 240 = 1 920 miliard, tey 1, 9 bilionu Kč.  Připočítáme-li k tomuročních 40 miliard x 8 = 320 miliard,.pak to znamená,, že z České republiky do EU odchází 1920+ 320 = 2 240 miliard , tj. 2,2 bilionu Kč! Ovšem obráceně do z České republiky přichází (z EU ) jen pouhých 550 miliard (zhruba 1/5) !  Má-li toto být pro nás výhodný „zlatý důl“, pak to může tvrdit jenom v.l!
        Je třeba připomenout, že kromě 40 miliard, které ročně posíláme ze státního rozpočtu do rozpočtu EU ( informace uniklé za rok 2012, informace z následujících roků se údajně „verifikují“ – proč asi?), neseme některé další náklady, například:

    1) 6 miliard zaplacených cel v cenách zboží.
    2) 19 miliard– náklady na kofinancování evropských projektů.
    3) 10 miliard na úředníky EU oficiálně. (Skutečně cenu obsluhy nikdo nezná),
    4) 46 miliard na plán EU- do r. 2020, aby 40 % absolventů střední školy mělo vysokoškolský diplom.
    5) 10 miliard na biopaliva!
    6) 40 miliard na dotování solární a větrné elektřiny (tak proto ji musíme mít tak drahou!)
    7) 4 miliardy na posílení elektrické sítě (kvůli nařízení, že musíme dopravu z Německa do Rakouska posílat zdarma.)
          Je potom zřejmé, že Českou republiku se někteří „uvědomělí politici“ snaží udržet v EU stůj co stůj, přestože se o nás stále tvrdí, že na nás EU prodělává, že prý velké (euro)peníze od nich tečou k nám a díky jim jsme na tom tak, jak jsme!
    Lžou nám ráno, v poledne,večer, lžou nám neustále! Realita je zcela jiná než v době, kdy jsme do EU vstupovali, tenkrát platilo, že „když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají“. Mnohé se změnilo, bohužel v náš neprospěch.
         Nikdo z našich politiků neřekne pravdu a nepřizná, že z našich peněz se mj. také platí imigrantská politika a všechny maléry s tím spojené. Možná ani tak nejde o „nečlenství“ v EU, jako spíše o členství v takovém evropském seskupení, které členům  ponechá to hlavní: nezávislost,, samostatnost, vlastní národní identitu, rovnoprávnost, spravedlnost, vzájemnou úctu a respekt. Tedy přesně to, co dnes našemu členství v EU chybí.
          Jeden z „nejchudších“ boháčů na světě, jistý  Rothshild se kdysi proslavil tímto citátem: “Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci.” V našem případě, by bylo možné použít příměr, že„Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit nechat se nadále od EU okrádat!“  Možná kdybychom nebyli  v EU, tak se máme jako prasata v žitě, důchodci z EU by sem jezdili v autobusech utrácet do našich hospod nadlábnout se našich specialit a naše ekonomika by (třeba) rostla nevídaným tempem! Jenže je tady to„Kdybychom“!

    0 0

    The Rt. Honourable Theresa May, MP
    Prime Minister
    Office of the Prime Minister
    10 Downing Street
    London
    SW1A 2AA


    Vážená paní premiérko,
    Váš občan, Tommy Robinson, výrazně pomohl při odhalení činnosti nebezpečného násilnického gangu. Svou občanskou žurnalistikou upozornil na problém, před kterým odpovědné orgány dlouhá léta zavíraly oči. Suploval i práci profesionálních novinářů, kteří svojí nečinnost a zbabělost dlouhodobě omlouvali tzv. politickou korektností. Odměněn byl vězením a mediální kampaní, jež akcentuje jeho osobní problémy, které nijak nesouvisejí s jeho angažmá v boji proti vysoce nebezpečné chobotnici organizovaného zločinu.


    Jedním z hlavních pilířů demokracie zůstává svoboda slova. Zavíráte-li ústa vlastním občanům, protože nechcete slyšet nepříjemnou pravdu, omezujete tak nejenom svobodu slova, ale každým takovým aktem demontujete demokracii a tím i omezujete možnost nápravy nespravedlností a křivd. Je smutné, že právě toto musíme pozorovat v zemi, která na poli základních lidských práv a svobod patří mezi hlasité kritiky jiných.

    V Praze 14. 6. 2018

    za Asociaci nezávislých médií
    Stanislav Novotný, předseda

    0 0

    15. 6. 2018



    0 0

    Jaroslav Štefec
    15. 6. 2018   (text nebyl autorem výslovně poskytnut k publikaci na NR, nebyl dosud publikován na internetu)
    24. června 1812. Armáda, čítající na svou dobu nevídaných 675.000 mužů a 1370 děl, se začíná přepravovat přes řeku Němen a zahajuje tak Napoleonovo ruské tažení. Navzdory všeobecně rozšířenému povědomí jsou Francouzi v tomto vojsku v menšině. Jádro Grande Armée tvoří 337.700 Němců a Nizozemců, 95.000 Poláků, 35.000 Rakušanů (ti mají dokonce vlastního velitele, podmaršálka Karla Filipa Schwarzenberga, příbuzného to oblíbeného člena TOP 09, Karla Schwarzenberga), 30.000 Italů, 20.000 Prusů, 15.000 Švýcarů, 9.800 Dánů a Norů, 4.000 Portugalců, 3.500 Chorvatů. Francouzů je sice „pouhých“ 125.000, ale jedná se o vojáky s bohatými válečnými zkušenostmi. Proti této síle stojí podstatně slabší ruská armáda, s přibližně 200.000 vojáky a 1.600 děly.


    14. prosince 1812. Napoleonova armáda, která mezitím při pronásledování ruské armády, vtahující ji stále hlouběji do nedozírných ruských plání, dorazila až k evakuované Moskvě, kterou obsadila a vypálila, aby ji vzápětí zase opustila, se opět ocitá na hranicích Ruska. Po několika velkých bitvách a jen pár desítek verst od původního místa zahájení útoku opouští Napoleon Rusko. S necelými 70.000 muži, z nichž sotva 10.000 je schopno boje, a pouhými několika desítkami děl. Rusové během tažení ztrácejí odhadem 210.000 mužů.

    31. března 1814. Spojená vojska koalice Ruska, německých států a Rakouska (v čele Rakušanů opět stojí osvědčený maršál Schwarzenberg, tentokrát ovšem na straně vítězů) vstupují do Paříže. Francouzská vojska bezpodmínečně kapitulují. Napoleon abdikuje a končí ve vyhnanství na Elbě.

    24. června 1941. Armáda hitlerovského Německa, čítající 3,9 miliónu mužů, 3.600 tanků a 4.387 letadel překračuje hranice SSSR. Mimo jiné v prostoru řeky Němen. I tato armáda je mezinárodní. Její jádro i tentokrát tvoří němečtí vojáci, ale v sestavě německé armády bojují rovněž Francouzi, Rumuni, Italové, Maďaři, Slováci, Chorvati, Španělé a Finové. Proti ní stojí podstatně méně zkušená a slabší sovětská armáda, v plném proudu probíhající reorganizace, s přibližně 2,7 milióny mužů, sice s cca 13.000 tanky a 36.000 letadly (z nichž je jen 11.357 bojeschopných), ale především s daleko hůře vycvičenými vojáky, zastaralou doktrínou, nezkušenými veliteli a hlavně – neočekávající německý útok. Během jediného dne ztrácí 1200 letadel, většinou na zemi. Sovětské tankové jednotky nejsou až na výjimky schopny ani technicky, ani takticky čelit perfektně vycvičeným německým tankovým jednotkám.

    5. prosince 1941. Sovětská armáda zastavuje postup německých vojsk pod Moskvou. Oficiální konec operace Barbarossa. Německé ztráty činí 250.000 mrtvých a 500.000 raněných vojáků, 2100 letadel a 2758 tanků. V bojích umírá 800.000 sovětských vojáků, 3.000.000 raněných se dostává jen minimální lékařské péče. 3.300.000 sovětských vojáků se ocitá v zajetí, naprostá většina z nich umírá během několika měsíců hlady v německých zajateckých táborech. Sovětská armáda ztratila během této operace 21.200 letadel a 20.500 tanků.

    6. června 1944. Vylodění spojenců v Normandii.

    19. července 1944. Rudá armáda překračuje hranice SSSR a pokračuje v postupu směrem do Polska, Rumunska a Německa.

     20. dubna 1945. Adolf Hitler si bere Evu Braunovou za manželku a vzápětí páchají společně sebevraždu.

    9. května 1945. Rudá armáda definitivně obsazuje Berlín, podepsána bezpodmínečná kapitulace Německa. Na straně sovětské Rudé armády je 10.600.000, na straně Německa 4.300.000 padlých a nezvěstných vojáků. Více než 3.600.000 ruských válečných zajatců zemřelo hlady v počátečním období války. Uvádí se, že v sovětském zajetí zemřelo v pracovních táborech při obnově zničených měst, vesnic a infrastruktury kolem 1.000.000 německých válečných zajatců. SSSR ztrácí cca 14.800.000 civilních obyvatel, 100 velkých měst a cca 70.000 menších měst a vesnic je zcela zničeno. Německo ztrácí 1.840.000 civilních obyvatel, značná část území je zničena v důsledku válečných operací, infrastruktura je v troskách díky spojeneckému bombardování.

    15. června 2018. Americké, britské, německé, české, polské, litevské, lotyšské, francouzské, norské a další vojenské jednotky států hypertrofované NATO stojí na hranicích Ruské federace zhruba v místech, kde stála vojska Napoleonovy armády. Probíhá příprava území Evropy k vedení válečných operací, zpevňují se mosty, urychleně se připravuje sjednocení systému velení a řízení obrany vzdušného prostoru proti letadlům a balistickým raketám nad celou evropskou částí NATO.

    Samotná Evropa je prakticky bezbranná. Alianční státy EU se během uplynulého čtvrtstoletí zbavily národních armád, kromě malých profesionálních skupin, vycvičených ke spolupráci s americkou armádou a dalšími „spojenci v NATO“ v rámci tzv. „misí“ mimo vlastní území. Peníze, určené deklarativně na budování obranyschopnosti evropských států NATO byly bezostyšně rozkrádány. Na území Evropy proudí ilegální migranti z Afriky a Blízkého východu, ani nejvyšší šéfové EU, ani političtí představitelé národních států neprojevují vůli tento příliv zastavit nebo omezit. Obrana schengenských hranic EU totálně zkrachovala, stejně jako selhalo NATO. Projevy občanské nespokojenosti jsou potlačovány, funguje cenzura, politická korektnost je hlavním heslem dne.

    Kde to skončí tentokrát? A kolik původních obyvatel Evropy zůstane na tom "konci" naživu? Máme ještě vůbec čas a možnosti pokusit se tento vysoce nebezpečný vývoj změnit?

    Autor je vojenský analytik

    0 0
  • 06/15/18--14:36: Tak vo co vlastně de?!

  • Zdeněk Hrabica
    15. 6. 2018
    Trump čelí kritice v USA, že salutoval severokorejskému čtyřhvězdičkovému generálovi. Vojenští páni se mu to chystají pěkně spočítat. Panovník se v bývalém Divadle E.F. Buriana producíroval v černém tričku s červeným nápisem „Fuck of KSCM“, neonové Srdce na sídle českých panovníků vítaly na náplavce Vltavy milióny rozjivených, mužské přirození ak.soch. Davida Černého na Vltavě plulo na pohyblivém pontonu v ústrety Pražskému hradu a čůrající kinečtí muži jakoby očůrávají den a noc na Kampě obrysy mapy České republiky. A obdivuje je celý široširý svět. Co na tom? 



    Svého času čuraly za noci dvě hlavy státu na Nerudovu ulici. Skupina Ztohoven ztrhla za bílého dne na jednom z míst československé a nyní české státnosti prezidentskou vlajku a vyměnila ji za obrovité rudé trenýrky, jinak přezdívané jako posrávačky, a skoro nic se nedělo.

    Happeningy se vetřely do našeho života. Nabyly na oblibě. Řetěz od Myslbekova pomníku svatého Václava byl odřezán v přítomnosti exprezidenta a primátora Prahy, akt dirigovala Balbínova poetická strana. Vévodkyně chrabrých českých vojsk hřímala před veterány bez rumněnce ve tváři, že legionáři drtili voje Hitlerovy.


    Ústavní činitel přitvrdil, sdělil, že Churchill vyhrál druhou světovou válku, opomněl Stalina. První dáma pískala ve Španělském sále a herečka zase ještě přitvrdila v Národním divadle. „Ukomunistům“ to prý po právu patřilo.

    Nikomu to nevadilo.

    Podruhé zvolený prezident v přímé volbě pokořil rudé trenýrky a veřejně je před početnými kordony mopslíků demokracie troufale spálil. Česká televize skutečnost hluboce zatloukla do tvrdé země. Nejenom husy, slepice, ale i kačáta hlasitě zakejhaly.

    Šídlo ze Seznamu.cz se zabodlo do hlavy státu.

    Jak odporná a hnusná to taškařice, když my jsme přece národ slušných, spořádaných občanů.

    Pukrle máme přece pod kůží. A navíc jsme potomci husitských vojsk.

    Bolševická vládo, nejsme žádné stádo. ODS.

    A bude líp! Máme nejnižší nezaměstnanost.

    Tak vo co vlastně de?

    Foto autor

    0 0

    Jaroslav Loudil
    15. 6. 2018
    ideologické bezduché žvanění, jak to dnes dovedou třeba figury typu Kalouska či Bursíka, nemá už v tomto světě žádné místo. Vítězit musí vždy jen realita a fakta, nikoli blekotání předpojatých ideologických nesmyslů. Svět už míří jinam , než nám dnes a denně  podsouvá také naše ČT či ČRo. Zmíním proto jednu zajímavost, která možná může části veřejnosti unikat. V prvním pololetí 2018 si občané naší republiky nechali poslat z Lidové Číny 67 % !! všech balíkových zásilek  v hodnotě do 22 Euro. 


    Nyní tedy přes dvě třetiny !! všech balíků míří do ČR právě  z Číny. A to k oboustranné spokojenosti ! Pro našince je to levné, Číňané mají zase vysoký obrat a tržní podíl. Čínský soukromý internetový gigant Alibaba s tržní kapitalizací 505 miliard dolarů /= dva roční HDP ČR/  ničí konkurenci  z USA i Evropy svými cenami a chytrou strategií. Občanům ČR vůbec nevadí, že je zásobují zbožím komunisté z Číny , jde tady přeci jenom o ceny a kvalitu. A když ji nenabízejí USA, tak si ji objednáme v Číně. Pryč s ideologickou omáčkou  našich politických ztroskotanců z TOP,  KDU a Starostů.

    P.S. Doufám, že se už čeští občané dlouho nenechají ideologicky zpracovávat Havlovými pohrobky sdruženými  v Pražské kavárně a dají přednost jenom tvrdým faktům a světové realitě. Trochu odbočím : Proč má Putin podporu a obdiv 80 % Rusů ? Jednoduché ! Od jenom nepindá  a nežvaní jako politici  v Bruselu, naopak on koná a to tvrdě a v zájmu svého národa. Vyřídil oligarchy ,kteří nešli s národem, vrátil do rukou národa obří národní surovinové bohatství, vyhrál válku  v Čečensku, vyhrál  v Gruzii, vyhrál na Krymu a Donbasu, vyhrál v Sýrii . Podobné je to s Orbánem v Maďarsku ,  ten se nebojí  jít do tvrdých střetů s Bruselem , to on zastavil invazi islamistů do Evropy 2015. Pověřil bez výběrového řízení ruský ROSATOM postavením dvou  nových obřích jaderných bloků Paks po 1200 MW každý a to bloků nejnovější generace 3 +. Roku 2018 začaly první přípravné práce na staveništi, 2020 začně lití betonu  a nejpozději 2027 dodá nová elektrárna Paks první elektřinu. U nás v ČR budeme zase jenom žvanit, žvanit a nekonečně žvanit zcela bez výsledku. Nevřím , že o budování nových jaderných bloků někdy vůbec rozhodneme a kdyby snad zázrakem ano , tak to bude jenom tímto odporným lokajským stylem :" Naši přátelé z USA z nedávno zkrachovalé firmy Westinghouse by tuto zákazku chtěli  a tak jim to musíme přiklepnout. Jsou to přeci naši političtí a ideologičtí šéfové, takže dělejme jenom to co oni chtějí. Jsme jenom malá opravdu malá ČR, nemůžeem si přeci - "vyskakovat" !! Omyl !! Roku 1964 šel Vietnam do války proti imperiálnímu molochu USA a světe div se !,  vyhrál. Roku 1999 šlo Srbsko hrdě do války proti NATO  s 10 miliony obyvatel  a nebálo se. Ano, jde to !

    https://ekonomika.idnes.cz/cina-baliky-zasilky-dph-alibaba-aliexpress-4px-express-ppl-/ekonomika.aspx?c=A180603_120303_ekonomika_fih

    https://mobil.idnes.cz/vivo-nex-novinka-0kl-/telefony.aspx?c=A180612_152152_telefony_ada

    0 0

    Jaroslav Čejka
    16. 6. 2018   JaroslavČejka
    Už druhý den se docela dobře bavím hradním autodafé, při kterém se ovšem neupalovali kacíři, nýbrž jen obří rudé trenýrky, a následnými alergickými reakcemi všech těch, které Miloš Zeman obmyslil přezdívkou "pražská kavárna". Ne že by mi ta metafora připadala nějak zvlášť povedená. Ale nikdo není dokonalý, ani pan prezident Zeman ne. A jeho smysl pro humor je dosti osobitý - ne vždy se jeho bonmotům a ironickým invektivám od srdce směju. Zato hráč je dokonalý!


    Nevím samozřejmě, jestli hraje stejně dobře šachy nebo dámu, ale v politickém pokru nemá u nás konkurenta. Nebo snad někdo znáte jiného českého politika, který by dokázal s kamennou tváří vyprovokovat protihráče, aby nejprve zvyšovali své sázky jak o život, pak se zalekli a ohlásili "pas" a nakonec zjistili, že vítěz měl v ruce jen červenou dvojku? Já tedy ne.

    Takže žádná abdikace, žádná rakovina, ani svatba dcery či rozvod s manželkou, ba dokonce ani pozvání od Donalda Trumpa, který má teď úplně jiného kámoše ze Severní Koreje, ale docela obyčejné autodafé, veřejné upálení obřích rudých trenýrek, jež před třemi lety vyvěsili borci ze skupiny Ztohoven nad Pražským hradem místo prezidentské standarty, kterou přitom ovážně ukradli.

    A nebyl to jen obyčejný happening, který má šokovat a vtáhnout diváky do děje. Bylo to něco jako třpytka, kterou rybář nahazuje do kalné řeky plné dravých politických štik, novinářských okounů a intelektuálních sumců. A většina těch dravců, kteří Miloše Zemana nemohou ani cítit, se na tu třpytku nechala nachytat, takže lososi směřující ke tření, co zrovna nemají o potravu velký zájem, celkem nerušeně propluli do svého trdliště, tedy místa, kde snesou a oplodní své jikry.

    Příliš složitá metafora? Ale kdeže. Političtí profesionálové, komentátoři, moderátoři a intelektuálové z Prahy, Hradce Králové (jak kdysi dávno zpívali pánové Vodňanský a Skoumal), tedy lidé s nadprůměrným IQ židovské mikve, moc dobře vědí, o čem mluvím.

    O Hamáčkově ČSSD a Babišově ANO, za kterými se táhnou nenápadné vranky, dosud přežívající v skrytu pod kameny, na které nějaká ta tučná jikra taky zbyde.

    A jako dezert po hlavním chodu si dopřál pokrový král ma Hradě pár urážek na adresu těch novinářů, kteří ho urážejí dnes a denně. Jen naivkové a naivky se mohou divit tomu, že jejich pohoršené pištění leckde přehlušuje spokojené mečení těch, které pohrdavě označují za ovce či ovčany.

    Miloš Zeman si zkrátka své druhé - a poslední - funkční období uživá. A před svými odpůrci je pořád o pár tahů napřed.

    "Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem!" zpívalo se kdysi dávno. A ono to, světe div se, pořád platí. V politice dokonce dvojnásob.

    0 0

    Rostislav Iščenko
    16. 6. 2018       RostislavIshhenko
    Mistrovství světa ve fotbale začne již zítra (článek byl napsán 13.6.), ale ukrajinské orgány i nadále naléhají na zúčastněné země, aby ho bojkotovaly: konkrétně učinil příslušné prohlášení ukrajinský ministr sportu Igor Ždanov. Jaké provokace lze očekávat od ukrajinských úřadů na šampionátu, na to jsme se zeptali prezidenta Centra pro systémovou analýzu a prognózu Rostislava Iščenka.


    Iščenko: Zda budou provokace? Máme-li na mysli ukrajinskou státní moc, pak pravděpodobně sotva. Ovšem vzhledem k tomu, že ukrajinská státní moc nekontroluje svůj vlastní stát, a pokud máme na mysli ukrajinské občany, pak jsou provokace možné.

    Vycházel bych z toho, že existuje vysoká pravděpodobnost provokací, které budou zaměřeny tak, aby způsobily nepříjemnosti Porošenkovi. Mohou to být provokace jakéhokoli druhu - počínaje neadekvátním chováním ukrajinských fanoušků při zápasech šampionátu, konče neadekvátním chováním ukrajinských jednotek na Donbasu. Také je možné další zatýkání v Kyjevě - rozsah možných akcí je široký.

    Z mého pohledu má ukrajinská státní moc nyní sotva zájem o nějaké vážné provokace, protože necítí podporu ani USA ani Evropy - člověk by musel být absolutní idiot, aby na sebe upoutával nějakou negativní pozornost.

    Ale faktem je, že tam probíhá aktivní vnitropolitický boj: je snaha Porošenka "sešoupnout". V této situaci mohou klidně jeho oponenti s využitím absence kontroly státní moci nad polovinou státních struktur a neonacistických útvarů organizovat jakékoliv provokace.

    Ministr sportu požádal země, které se účastní Mistrovství světa 2018, aby klání bojkotovaly. Požádali o to i Klimkin i Porošenko. Před šesti měsíci byla Ukrajina dokonce přesvědčena, že se šampionát v Rusku vůbec neuskuteční, a tvrdila, že místo konání bude určitě změněno.

    To je už agónie. Všem je naprosto jasné, že pokud se Merkelové zadaří s časem, přijede na fotbal. Dokonce i kdyby Merkelová nepřijela, není to bojkot. Nemusela vůbec oznamovat svou pozici, ale ona řekla, že by chtěla přijet, když na to bude mít čas. Zdůraznila, že se nechystá šampionát bojkotovat - to je nejen demonstrace pozice vůdce Německa, ale i důležité pozice v Evropské unii.

    Je zřejmé, že žádný bojkot nebude. Někdo nepřijede - no a co. Například já nemám rád fotbal, nedívám se a šampionáty mě nezajímají - ale to neznamená, že je bojkotuji.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Dmitrij Minin
    16. 6. 2018   FondStratěgičeskojKultury, překlad  Outsidermedia

    Rozpory mezi USA a evropskými spojenci stále zesilují. Naposled se to výrazně ukázalo na nedávném zasedání G7 v Kanadě. Americký prezident dokonce informoval partnery, že USA nepodpoří závěrečné komuniké ze summitu, když označil výroky kanadského premiéra Trudeaua týkající se tarifů za lživé. Válka nervů mezi západními vůdci, v níž se zdá, že nikdo nechce ustoupit, je stále méně skrytá a nelítostnější.

    "Mluva těl" na summitu G12: 12 rozhněvaných mužů a žen

    Všichni se shodují v tom, že hlavním rušitelem klidu je Trump, který postupně a tvrdohlavě prosazuje revizi veškerého systému transatlantických vztahů ve prospěch USA. Otázka tarifů je jen jedním z prvků tohoto směru. Přitom se na Západě zakořenil názor, že takto Trump hraje do ruky „putinovskému Rusku“. Prý se Rusko za pomoci „hybridních prostředků“ všemožně snaží nejen odtrhnout Evropu od USA, ale také rozbít EU. Jinými slovy, Putin připravuje „ukradení Evropy“ a Trump mu v tom pomáhá. Oplácí tak pomoc, kterou od Rusů dostal ve volbách 2016. Podle toho, co píše Brit Edward Lucas, jde přímo o kosmický rozměr. „Ruští agenti“ ve snaze oslabit NATO a EU zasévají za hranicemi jazykové, etnické, sociální, regionální a kulturní konflikty. Výsledkem toho je, že v EU se „smí kritizovat NATO a nazývat jej agresívním válečným vyděračem“ (jaká to hrůza!) a hodnotit politické kroky aliance jako snahy „cizáků vnutit národům svoji vůli“.

    Život ukazuje něco jiného. Právě Washington se snaží udržet si kdysi uchvácenou Evropu, dávno zralou na samostatný život. Především on se snaží postavit jedny členy EU proti druhým. Moskva na to hledí spíše jako na objektivní skutečnost, než na možnost to ovlivnit.

    Valentin Serov "Únos Evropy" (1910) - oceánem a ne po souši
    Vždyť v překladu z jazyka mytologie do jazyka politiky odráží metafora se zcizením to, komu zůstane kontrola hlavních procesů v Evropě – Američanům, Rusům, nebo samotným Evropanům. V případě Ruska není na místě mluvit o kontrole – Rusové k tomu nemají potenciál a nemají toho ani potřebu. Stačí se podívat na seznam obchodních partnerů EU. První místo mezi nimi zaujímají USA, byť jsou v poklesu. Za rok 2017 byl obrat 631 miliard EUR, tedy 16,9 % zahraničního obchodu EU. Obrat USA k EU je 13,5 %. Druhé místo (593 miliard, 15,3 %) zaujímá Čína. Dále je Švýcarsko (261 miliard EUR, 7 %). Rusko je až čtvrté (231 miliard EUR, 6,2 %). Ze zahraničního obchodu Ruska připadalo v roce 2017 na EU 42,2 %. Elementární aritmetika, ale ne strategická algebra vypovídá o tom, že Rusko mnohem více závisí na obchodu s Evropou, než Evropa na obchodu s ním. Stejné je to u dodávek ruských uhlovodíků do Evropy. V energetické rovnováze EU nepřevyšují 5 %, zatímco pro HDP Ruska mají zisky z jejich dodávek kritický charakter. Není to oboustranná páka, ruské rameno páky je mnohem citlivější.

    V. V. Putin a A. Merkelová o vzájemné závislosti
    Rusko se musí zamyslet zejména nad řešením problému své ekonomické bezpečnosti. Stabilní a úspěšně se rozvíjející EU odpovídá ruským národním zájmům a Moskva nemá nejmenší důvod podrývat jednotu EU. Putin sdělil, že 40 % ruských měnových zlatých rezerv je uloženo v eurech. Nedávno řekl: „K čemu by nám bylo všechno rozhoupat, tedy i jednotnou evropskou měnu odvozenou od rozhoupané celé EU?“

    Rusko nepotřebuje získat nebo rozšířit předsunuté postavení v Eurasii už proto, že je samo její důležitou součástí. Jeho hlavní úkol je zachování jeho výhodného stabilního postavení mezi dvěma silnými ekonomickými póly, Čínou a Evropou, nikoli vpád do jejich prostoru, který by porušil status quo. Ve světle dojednání při návštěvě Vladimira Putina v Pekingu 8. až 10. června t.r. se může postavení Ruska v nejbližších letech ještě upevnit. Jedná se o připojení Ruska k Číňany rozpracovanému programu rychlé železniční nákladní přepravy (do 250 km/h), doplňující přepravu osobní. Kontejnery z Číny do Evropy a zpět se mohou takto přes Rusko dopravit za dva dny. S přihlédnutím k nesporným čínským úspěchům v této oblasti dává uvedený projekt eurasijské integraci silný impuls.

    Jinak je tomu s formováním dlouhodobého kurzu vztahu k Evropě u Spojených států. Už jen udržení Evropy ve své oběžné dráze zaručuje Spojeným státům zachování světové hegemonie. Ovšem dělat to v podmínkách multipolárního světa je stále těžší. Období Marshallova plánu a bezvýhradné závislosti evropské ekonomiky na americké, kdy Američané nemuseli nic prokazovat a jen dávali pokyny, je již minulostí. Odtud plyne zvýšená citlivost Bílého domu k otázce kontroly spojenců kvůli kompenzaci poklesu vlastní státní moci a ztráty ekonomických pák vlivu. V průběhu času se kontrola stává velmi malou, ale vtíravou a vyvolává otevřenou nelibost Evropanů, jako je tomu v případě protiruských sankcí. Tento problém vznikl dávno před Trumpem, za něho pouze získal jasné obrysy. Pocit amerických křivd z chování Evropanů a ztráty obchodního obratu s nimi je také projevem úpadku síly Ameriky.

    Spojené státy jsou stále první obchodní partner EU, ale Čína jim dýchá za krk a s Ruskem již v tomto ukazateli USA tyto dvě země společně předběhly. Realizované přepravní projekty v Eurasii nutně urychlí další divergenci těchto trajektorií. Takovou otevřenou konkurenci, a to i na evropských trzích, nemohou ustát, a proto k zabezpečení svých zájmů využívají neekonomické metody. Jsou to neúměrně rozšiřované sankce proti jiným státům (z jakéhokoliv důvodu) i celní válka proti vlastním spojencům.

    Do nedávna si nebylo možno představit, že by summit G7 v Kanadě probíhal pod praporem protekcionismu a ústupu z liberálního světového pořádku ve stejné době, kdy členské země ŠOS v Číně vystoupily za volný obchod bez omezení. Právě to dnes pozorujeme zaznamenávajíce zásadní změny ve světě. Ideologie a praktikování globalismu jsou vystaveny vážné erozi. Je těžké říci, co se stane dále. Zřejmě jedno – čím silnější kontrola, tím silnější snaha zbavit se jí. Na ruských „zákulisních akcích“ prakticky nezávisí velký nesoulad mezi Evropou a Amerikou. Jeho základem jsou hluboké procesy v samotném západním světě. Bez ohledu na něčí vůli bude Evropa patřit Evropanům. To je zákonité a nevyhnutelné. Nekonečně dlouho držet Evropu ve „stavu ukradení“ se nepodaří. Spojené státy přitom budou stále udržovat těsné vztahy s Evropany. Úsilí Evropy o větší samostatnost, to není snaha o vyprovokování nějakého rozkolu, ale základní potřeba rovnoprávnosti, jakožto hodnoty zakotvené v ústavách všech západních států.

    Převzato z Fondsk.ru
    Překlad: zajoch


    0 0

    Jiří Havel
    16. 6. 2011 blog autora

    Zesnulý europoslanec za ČSSD Jiří Havel na svém blogu svého času jmenoval některé korupční případy, které se odehrály na nejvyšších místech české politiky. 


    Ozvučení českého předsednictví (včetně topení na zámku Hluboká) vyšlo českou vládu na neuvěřitelnou půl miliardu korun.

    Topolánkova vláda získala slevu na transportéry Pandur. Koupila jich poloviční množství. Ale kus za cenu o 50 % vyšší. Nechtěla slevu zadarmo.

    Několik kilometrů Vltavy bylo zesplavněno až do Budějovic. Za dvě miliardy se tam teď občas může projet výletní loď.

    Pražskou čističku prý chtěl poradce pana ministra Drobila předražit o tři miliardy. Půl miliardy mělo skončit ve stranickém sponzoringu.

    Náměstek ministra obrany navrhl domnělým zájemcům, jak zmanipulovat řízení na dodávku minometů.

    Majitel vládní politické strany sepsal před vstupem do velké politiky dokument, kde za cíl svých aktivit považuje získávání státních zakázek prostřednictvím politických pozic.

    Policejní prezidium nakoupilo v souladu se zákonem samopaly pro policii. Belgičané koupili tytéž samopaly o víc než polovinu levněji.

    Peníze z několika evropských fondů musely být pozastaveny. Některé jejich představitele vyšetřují.

    Exministr obrany si prý řekl bývalému americkému velvyslanci o úplatek za dodávku nákladních aut Tatra. Podle ministra financí byl tento exministr obrany nejvhodnější osobou jako koordinátor boje proti korupci.

    U protikorupční policie rozkradli dokonce i fond na korumpování protikorupčních informátorů.

    Víme však velmi dobře, kdo za všechny tyto nešvary, nepravosti, nemravy a nezbednosti může! Je to nepochybně ona: ta ošklivá a smrdutá EVROPSKÁ UNIE. Měla by se rozpustit dřív, než zcela rozloží naši tradiční pevnou morálku.

    0 0

    Merkelové s vůdci sudetů z Hessenska, Bavorska a Saska
    J. Skalský
    16.6.2018 ČeskéNárodníListy
    I.
    Počátkem června r. 2016 vystoupil v Berlínském Institutu pro evropskou politiku Michael Roth, německý Staatsminister, náměstek ministra zahraničí SRN pro Evropu, který v části svého vystoupení, jež se jmenuje „Je třeba nově definovat roli Německa v Evropě“, zcela otevřeně, bez jakýchkoliv rozpaků mírně či více překvapeným Evropanům sděluje, že „jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role“. 



    Současně bez jakéhokoliv upejpání se vypořádal s jedním z nejdůležitějších principů mezinárodního práva – se zásadou nevměšování se do vnitřních záležitostí jednoho státu druhým státům. Pro EU tento princip samovolně ruší. Pan státní ministr autoritativně prohlašuje: „…klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí...“ (Z článku „Konečně už to řekli nahlas“, www.klaus.cz/clanky, 8.6.2016)

    Nové pohledy Německa na sebe, svou politiku, úlohu v Evropě a jiné státy (které v souvislosti s postupujícím procesem transformace EU ve federaci se mají stát zeměmi) jsme pocítili na své vlastní kůži již i v dřívější době. Že tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) sní celá desetiletí o přímých jednáním s českou vládou, mnozí z nás ví již dávno. Dlouho se to nedařilo. Až opakovaně v tomto smyslu u české vlády intervenoval Horst Seehofer, předseda bavorském zemské vlády. A když ani to nepomohlo, aby se ledy hnuly, v r. 2012 při své několika hodinové návštěvě Prahy zasáhla ve prospěch „sudetských Němců“ sama kancléřka A. Merkelová přímo při jednání s P.Nečasem, tehdejším předsedou vlády ČR. A věci se začaly odvíjet v souladu s uvedeným přáním SL. Po několika měsících, v únoru 2013, se objevil český premiér v čele státní delegace v Mnichově. Promluvil před bavorským zemským sněmem tak, že sklidil i aplaus přítomných ve stoje. Doma ohlas jeho projevu byl samozřejmě silně opačný. 

    O tom, co probíhalo na čs.-německé politické scéně za kulisami jsme se nedozvěděli z českých médií, žádný český investigativní novinář nám tyto novinky nesdělil. Na sjezdu SL v r. 2012 o tomto zlomu mluvil B. Posselt. „Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“ (Z projevu B. Posselta na 63. sjezdu SL v r. 2012)

    Že takovému jednání se říká vměšování se do vnitřních záležitostí druhého státu, je zbytečné zdůrazňovat. Ala jak jsme se nedávno dozvěděli, tento princip mezinárodního práva v zemích EU již výslovně neplatí. V tomto smyslu se vyjádřil pan M. Roth, náměstek ministra zahraničních věcí SRN. Tato praxe se zřejmě stává běžnou, aniž by „země“ EU proti tomu nějak protestovaly. Pokud ze státu se v rámci EU stane země, pak si vlastně ani nemá na co stěžovat. Země má jen fragmentární svrchovanost, do níž zahraniční záležitosti nepatří. My však mezi země patřit nechceme, kromě části elit. Usilujeme o uchování naší státnosti! Vůdčí roli Německa v Evropě nepodporujeme. Silné Německo bylo pro Evropu a svět snad téměř vždy problémem.

    II. 
    Evropa se vyvíjí zcela zvláštním způsobem. Milion migrantů v Německu mění i jeho vnitřní poměry. Politický boj mezi stoupenci migrace a jejími odpůrci probíhá však ve značné části Evropy. Jeho výsledek může změnit zaměření nejen jednotlivých států, ale i celkový charakter EU samé.

    A v této bouřlivé situaci, kdy pod útoky teroristů teče krev a zhasínají lidské životy, se zamýšli B. Posselt, spolehlivý a osvědčený spojenec A. Merkelové a evrofederalista, nad otázkami nejen česko-německých vztahů, ale i světové politiky. 

    Sledujme však nejdříve časové souslednosti některých událostí. Nejdříve M. Roth, náměstek ministra zahraničí SRN, někdy v červnu r. 2016, volá po vedoucí roli Německa v Evropě. Podle něj Německu jako nejsilnějšímu členskému státu EU vedoucí úloha přísluší.

    Teprve poté po několika měsících vystoupil B. Posselt se svou tezí, že Evropa by měla převzít patří vedoucí roli ve světě. Jak to do sebe hezky zapadá. Nejdříve Německo ústy jistě autoritativního činitele prohlásí, že mu, jako nejsilnějšímu státu EU, náleží vůdčí role v Evropě, a pak po několika měsících B. Posselt začne nezastřeně šilhat po vedoucí roli Evropy ve světě. (Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt, @PolakPavel @Radiozurnal1 lhttp://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878)

    Samozřejmě, že tyto imperiální plány Německa nepodporujeme. Němci by si sami měli uvědomit, že ve 20. století k ničemu dobrému nevedly. A to by měl vědět i B. Posselt.

    III. 
    „…Znovusjednocené Německo chce narušit evropskou rovnováhu. Neboť národní scénář Němců nemá za cíl uspokojení demokratickým národním státem, ale vytvořením středoevropské velkoříše mezi Francií na západě a Ruskem na východě. Tak tomu vždy bylo a bude. Je to nutkavý sen Němců obnovit impérium Římské říše.

    Program této mocenské politiky je jednoduchý a téměř stupidní. Jde o věčný trojskok: nejprve Evropa, pak svět a konečně válka. Tento program stojí na nevykořenitelné představě o ohrožení, vyplývající ze zeměpisné polohy, a odtud objektivně odvozené nezbytnosti stát se přední evropskou velmocí…Co je překvapivé, je skutečnost, že německé zájmy zůstaly po léta a staletí stejné – jak politicky, tak geograficky. Neustále jde o jedno – stabilizace Německa v Evropě, ovládání Evropy, získání vlivu na východě, v Orientu, v Africe, na Dálném východě. 

    Německo je na cestě stát se světovou velmocí. Také Německá říše potřebovala 25 let, než v roce 1896 mohl císař Vilém prohlásit, že „ z Německa se stala světová velmoc“. Teprve poté začala konkurovat obávané a mocné Anglii.

    Také nové Německo, až se stane světovou říší, vyzve svého posledního rivala, Ameriku, k měření sil. Dnes ještě Německo Ameriku potřebuje. Ruku v ruce obě mocnosti chtějí zničit ruské impérium – vzít ho do kleští. Amerika chce vládnout v Pacifiku a Němci Evropě. 

    K historii Německa však patří nespokojenost, touha po větší a větší moci, touha vládnout tak jako slepice vejci. Německo je zase zemí, kde „eros moci“ voní opět mužně…

    Jeden bývalý generál francouzského letectva řekl: „Helmut Kohl drží své Germány v šachu, stejně jako Bismarck v 19. století. Ale po něm převálcují Němci opět celou Evropu od Königsberku na východě až po poslední kout na Balkáně“. Němci se radují z každého rozšíření Evropské unie. Spatřují v něm zvětšení německé moci. Skandinávie a Rakousko jsou novými vazaly Německa.“
    (Německo a příští válka, Wolfgang Michal, Berlín 1995) 

    Takže sám Němec o Německu prohlásil, že velké a silné Německo je nebezpečné pro okolní svět. Že následkem takovéhoto vývoje, může být válka. A to je to poslední, co si přejeme. Usilujeme o zachování míru, rozvoje, aby každý z nás, bez ohledu na národnost, rasu, mohl prožít lidsky důstojný život. A v tomto úsilí nám budou nápomocni jistě ne nemnozí Němci. Odsuzovat všechny Němce šmahem jako drangnachostenisty je hrubou chybou. Nejsme přece politickými rasisty!

    - - -



    0 0

    Přemysl Votava
    16.6.2018 VašeVěc
    Ernesto Che Guevara - 14. 6. 1928 až 9. 10. 1967
    Jeho jméno i dnes vyvolává u jedněch naději, u druhých strach, až hrůzu. Je dějinnou skutečností, že Che Guevara, se stal symbolem revolty národů třetího světa proti politice USA. Měl svůj sen, proto chtěl zásadně změnit svět. Na rozdíl od jiných viděl skutečný život v latinské Americe. Viděl bídu a nespravedlnost.

    V těchto dnech si připomínáme 90. výročí jeho narození. Narodil se v Argentině, tam vystudoval lékařství. Jeho životní cesta, však šla jiným směrem, svůj osud spojil s cestou revoluce. V roce 1959 stál u zrodu vítězné kubánské. Ta zásadně změnila politicky i sociálně celou Latinskou Ameriku. Příklad Kuby ukázal cestu k politické a ekonomické spravedlnosti i dalším státům Latinské Ameriky, Afriky, Asie.

    Revoluční Kuba, byla prvním státem Latinské Ameriky, který se vzepřel Spojeným státům americkým. Latinská Amerika byla do té doby jen záhumenkem USA. Teprve s vítězstvím kubánské revoluce v roce 1959 přišla do latinské Ameriky zásadní změna. I přes mnohé pokusy, včetně intervence USA v roce 1961, si Kuba svou samostatnost uhájila. Che Guevara se stal představitelem revoluční Kuby. Několikrát navštívil i Československo.

    Osudem Che Guevary bylo to, že chtěl ještě více změnit svět. Jeho tragická smrt v bolivijských horách v říjnu 1967 ukončila jeho vizi o revolučních změnách v celé Jižní a Latinské Americe. Přesto jeho odvaha budí úctu, vstoupila do dějin.

    V roce 2016 na Kubu přiletěl tehdejší prezident USA B. Obama a prakticky svou cestou přiznal neúspěch politiky USA vůči Kubě. Sen Che Guevary se naplnil. Kuba zvítězila.


    Trička s Che Guevarou jsou stále v kurzu. Che Guevara se stal vzorem pro mladou generaci. Dokázal je oslovit. Guevara i dnes dává mnohým naději a vizi o spravedlivém světě.

    Kuba si svou samostatnost uhájila. Dala vzor i ostatním. U začátku této cesty stál Ernesto Che Guevara.

    - - -



    0 0

    Bilderberg: Stínová vláda, nebo elitní klub založený Polákem?

    CC BY 2.0 / Mark Taylor / Bilderberg protest
    16. 6. 2018  Sputnik

    V italském Turíně se 7. - 10. června konal každoroční summit skupiny Bilderberg. Místo setkání nejmocnějších lidí planety je tajné, a prozrazuje se účastníkům až na poslední chvíli, aby mohli ve volné diskusi rozhodovat o osudech světa.




    Skupina byla založena v roce 1954 americkým miliardářem Davidem Rockefellerem a dodneška se klub Bilderberg drží pravidel zakladatele. Dvě třetiny členů jsou z Evropské unie a ostatní ze Severní Ameriky. Podle informací il Giornale tento rok organizaci summitu financují Italové John Elkan a Lilli Gruber.

    Opravdu tento tajný klub vládne světem? O čem se diskutovalo na schůzce v Turíně?

    Sputnik se na to zeptal Daniela Scalea, který pracuje jako analytik v centru politických a strategických výzkumů Machiavelli.

    Co je to klub Bilderberg? Kdo a proč ho založil?

    Klub byl založen v padesátých letech minulého století a jeho cílem jsou schůzky politických a ekonomických elit z Evropy a Severní Ameriky. Iniciátorem byl Jozef Retinger, polský politik vykázaný ze své země, zakladatel Rady Evropy a evropského hnutí, který jednal za souhlasu Bílého domu a nacházel se pod patronací prince Bernarda Nizozemského. Cílem klubu bylo čelení Sovětskému svazu v období studené války. Ale po rozpadu svazu klub Bilderberg stále pokračuje ve své činnosti a prosazuje ideologii volného trhu a světové, globální vlády. Tento klub je ideálním příkladem nadnárodní a kosmopolitní elity, která po mnoho let diktovala pravidla politiky a médií. Proto někteří obhájci konspiračních teorií přehání a roli klubu považují za opravdovou světovou vládu.

    Každoročně se zhruba 120 — 150 lidí z různých zemí světa setká na summitu. Místa těchto schůzí jsou tajná a sami schůzky jsou přísně uzavřeny. Jaké vlastnosti by měl mít člověk, aby se stal členem tohoto klubu?

    Taková osoba by měla být částí establishmentu, ekonomické, politické nebo kulturní elity. Rovněž by taková osoba měla sdílet ideologii klubu, tedy globalismus, cílem kterého je sjednocení planety pod jedním ekonomickým systémem s jednotnou strukturou řízení a kontroly procesů ve světě. Existují ale i členové klubu, kteří tuto ideologii nesdílí.

    Zúčastnil jste se Vy nebo někdo z Vašich přátel schůzek klubu Bilderberg?

    Já nemám natolik vysoce postavené známosti.14.06.2018

    Proč nad klubem Bilderberg visí závoj tajnosti? Opravdu existuje pravidlo, podle kterého klub žádá své hosty necitovat nic z toho, o čem se na schůzkách mluví?
    Klub se řídí pravidly Chatem House, podle nich člen klubu může citovat to, co bylo řečeno na setkáních, ale nemůžete říct, kdo přesně to vyslovil. To zaručuje maximální míru upřímnosti v diskusích, zejména proto, že se členové snaží zůstat co nejdál od novinářů. Rozhodnutí klubu nejsou předmětem hlasování a na summitech se nezveřejňuje oficiální prohlášení. Ovšem to, o čem se tam mluví, je známo, ale nikdo neví, jak se o tom mluví. Taková uzavřenost zesiluje image klubu, jako „tajné vlády planety".

    Členové tohoto klubu řídí svět a ovlivňují náš život. Jak přesně to dělají? Můžete uvést příklad, jak skupina Bilderberg ovlivňuje svět?

    Nejprve si musíme něco ujasnit. Bilderberg není globální stínovou vládou, každoroční summity nerozhodují osud lidstva na příštích dvanáct měsíců. Charakteristickým rysem těchto setkání je to, že se jich účastní vysoce postavené osoby v atmosféře přísné důvěrnosti. To umožňuje těmto lidem získávat nové kontakty a vyměňovat si názory, ale bylo by příliš naivní si myslet, že členové klubu se nestýkají během roku za jiných okolností. Establishment je ohromnou silou a skupina Bilderberg je jen vrcholem jeho projevení. Na druhou stranu establishment není monolitem ani na úrovni euroatlantické aliance, jinak bychom nebyli svědky častých nedorozumění mezi jednotlivými státy a politiky.

    - - -

    0 0

    16.6. 2018  Hrad
    Výstavní projekt Založeno 1918 pokračuje výstavou Doteky státnosti, kterou v Jízdárně Pražského hradu připravil Vojenský historický ústav ve spolupráci s dalšími spolupořadateli. V kontextu dalších výstav připravovaných k výročí založení našeho státu je tato zcela výjimečná, a to nejen soustředěním zcela unikátních exponátů na jedno místo, ale i svým architektonickým pojetím.




    Zobrazit celý popis

    Akce

    „Založeno 1918“ aneb výstavy na Pražském hradě k 100. výročí vzniku ČSRDetail akce


    Datum a místo konání


    10. 5. - 31. 10. 2018

    Jízdárna Pražského hradu

    otevřeno denně 10 - 18 hodin

    Vstupné

    Od 1. 3. 2018 je možné zakoupit společnou vstupenku na výstavy projektu Založeno 1918 i na jednotlivé výstavy v prodejní síti Ticketportal. Tyto vstupenky kromě vstupu na výstavy umožňují i přednostní průchod přes bezpečnostní kontroly Pražského hradu přes tzv. služební vchod na Prašném mostě.

    Společná vstupenka na výstavy Labyrintem dějin českých zemí, Doteky státnosti a Stráž na Hradě pražském:

    Plné 150,- Kč

    Snížené 70,- Kč

    Rodinné 300,- Kč

    Vstupenka na samostatnou výstavu:

    Plné 100,- Kč

    Snížené 50,- Kč

    Rodinné 200,- Kč

    Školní skupina s rezervací vstupu 5,- Kč/osoba

    ----------------------

    Kategorie Snížené vstupné: mládež od 6 do 16 let; studenti středních a vysokých škol v denním studiu do 26 let; senioři starší 65 let. Slevy jsou poskytovány po předložení platného průkazu nebo dokladu o denním studiu.

    Kategorie Rodinné vstupné: 1 až 5 dětí do 16 let a max. 2 dospělé osoby.


    Kategorie Školní skupina: min. 15 žáků / studentů, cena platí pro 1 osobu. Na 15 žáků nebo studentů má nárok na volný vstup 1 osoba pedagogického doprovodu. Skupinová sleva pro ZŠ, SŠ nebo VŠ je poskytnuta na základě předložení jmenného seznamu žáků nebo studentů potvrzeného školou či hromadného předložení platných studentských průkazů.

    Kategorie Rezervace vstupu pro školní skupinu: Školní skupina, která si zarezervuje návštěvu výstavy na přesný čas prostřednictvím rezervačního formuláře (níže), bude mít zajištěn zvláštní vstup u bezpečnostních kontrol: vstup Prašný most. Zvláštní vstup se prokazuje vytištěným potvrzením o provedené rezervaci. Na určitý rezervační čas je možno objednat pouze jednu třídu . Rezervaci lze provést ZDE.

    Pro základní a střední školy jsou ve výstavě Doteky státnosti připraveny komentované prohlídky s lektory, které zajišťuje Poštovní muzeum. Komentované prohlídky zjednodušenou formou provedou žáky a studenty výstavou a uvedou jednotlivé části výstavy do širších souvislostí. Komentované prohlídky jsou vhodné jak pro I. a II. stupeň základních škol, tak i pro školy střední. Přístup na komentovanou prohlídku je možný se zakoupenou vstupenkou (pro školní skupiny je k dispozici zvýhodněné vstupné 5 Kč) a probíhají každý všední den v červnu, září a říjnu.

    Více informací, volné termíny a rezervace komentovaných prohlídek naleznete na www.komentovkydoteky.sweb.cz.

    Kategorie Volný vstup: děti z mateřských škol s pedagogickým doprovodem; děti do 6 let; držitelé průkazu ZTP; držitelé průkazu ZTP-P včetně jedné osoby doprovodu; pedagogický doprovod školních skupin (na 15 žáků nebo studentů má nárok 1 osoba doprovodu na volné vstupné).

    Doprovodný program

    Komentované prohlídky výstavy:


    pondělí 11. 6. od 15:00

    pondělí 13. 8. od 15:00

    pondělí 10. 9. od 15:00

    pondělí 8. 10. od 15:00



    Vstup na komentovanou prohlídku je možný s platnou vstupenkou na výstavu.

    0 0
  • 06/16/18--07:27: Svět ruskýma očima 457
  • Zajoch
    16.8.2018  Outsidermadia
    Zajoch vybral/a a přeložil/a zajímavé články z ruských webů. Jsou zajímavé jako pohled do uvažování současných ruských elit, ale i pro zveřejňovaná fakta, kterým se český zaprděný mainstream a uboze jednostranná média "veřejné služby" snaží vyhnout nebo je interpretačně překroutit.



    Šéf Pentagonu odkryl karty

    Ilja Polonskij
    4. června 2018


    Američtí nejvyšší politici se nezapomínají neustále ohánět tím, že Spojené státy jsou jednou z nejsilnějších mocností světa. Jenže v geopolitice nejsou ani vládci Bílého domu, ani vládci Pentagonu nijak silní. Nedávno na konferenci v Singapuru jejich ministr obrany Mattis otevřeně objasnil svůj pohled na mezinárodní situaci. Podle jeho sdělení má Rusko více společného se Západem (včetně USA) než s Čínou a Čína má více společných rysů s Indií i s USA než s Ruskem a proto není spojenectví Ruska s Čínou přirozené. Proto se prý tyto země spojují, jen když potřebují někomu předvést svoji moc.

    Mnozí analytici přijali jeho rozumování kriticky. Není divu, sedmašedesátiletý generál fungoval skoro půl století v námořní pěchotě. Není specialistou na geopolitiku a tím spíš na kultury a civilizace světa. Jak je to s blízkostí Číny a USA. Pomine-li se v této věci otázka obchodu, potom je Čína úplně někde jinde. Je jednou z nejstarších civilizací světa. Moudře se rozhodla svoji tisíciletou kulturu a identitu uchovat. Spojené státy jsou „nováček“ nezávisle existující něco přes 200 let. Mezi těmito dvěma zeměmi je propast. Čína má dávnou filozofii, konfuciánství a taoismus, na které se navrstvila komunistická ideologie 20. století. V USA je jediná ideologie, peníze, pro které válčí Washington po celém světě.

    Mattis mluví o jednotě Ruska a Západu. V čempak ta jednota spočívá? Rusko muselo v celé své historii se Západem bojovat. „Psí rytíři“, Švédové, Napoleon, Hitler, všichni se snažili uchvátit ruskou zemi. Národní charakter Rusů a západních Evropanů, obzvláště Anglosasů a Skandinávců je zcela odlišný. Duch západní je duch individualismu a racionalismu, kdežto u Rusů vždy převládaly kolektivistické hodnoty. Pro zápaďáka není Rus pochopitelný, je to cizinec, něco jako Ind, Arab nebo Číňan. Rusové a Evropané jsou pouze stejného rasového typu. To asi jako základ zdánlivé jednoty Rusů a Američanů nestačí.

    Hledět na generálova slova shovívavě by nebylo správné. Mohlo se stát, že se Mattis vyjádřil těžkopádně a nesprávně, že předvedl špatné znalosti historie a kultury, ovšem „odkryl všechny karty“ americké zahraniční politiky. Washington vymýšlí, jak rozhádat Moskvu s Pekingem, jak rozbít jejich partnerství, a proto takto mluví. Fakticky se Mattis přeřekl, tím, jak mluvil o zásadních rozdílech mezi Čínou a Ruskem a přiznal, že by se USA chtěly spolčit s Čínou proti Rusku a s Ruskem proti Číně. Je to dávná politika využívaná USA podle hesla „Rozděl a panuj“, kterou upevňují a uchovávají své světové panství. Mattis to potvrdil.

    Převzato z Topcor.ru


    * * *



    Případ Piskorského, aneb polská vláda jako gestapo

    Konrad Renkas
    4. května 2018

    Pronásledování ruských občanů polskou vládou je důkazem, že hybridní válka s Ruskem skutečně pokračuje, ale agresorem v ní je Varšava. Hlavní obětí hybridní války je polský občan Mateusz Piskorski. Vůdce strany Změna, bývalý poslanec, politolog a vědec byl před pětadvaceti měsíci uvězněn. Až nedávno jej obvinili z „využívání jeho četných kontaktů doma i za hranicemi v politických a novinářských kruzích k prosazování cílů Ruské federace“. (!!!!)

    Přestože jeho věznění ohodnotili experti z pracovní skupiny OSN pro svévolné zadržování jako „narušení četných článků dvou základních dokumentů OSN, a to Všeobecné deklarace lidských práv a Mezinárodní dohody o občanských a politických právech“, prodloužil polský soud vězení Mateusze o dalších šest měsíců! (!!!!!)


    Oběti hybridní války
    Hlavní je, že se Mateusz nedá zlomit. Nehledí na ohromný nátlak prokuratury a soudu v Polsku, nehledí na cenzuru a snahu oddělit ho od rodiny a světa. Snaží se být obeznámen s posledními událostmi, komentuje současné hlavní problémy sociální, politické a hospodářské krize v Polsku. Víme, jak je současná polská vláda licoměrná a závislá na cizím řízení. V Polsku jsou i další pronásledovaní Poláci a Rusové, například Jekatěrina Civilská a Anna Zacharianová, s nimiž je Mateusz solidární.


    Mnoho starých přátel zapomnělo
    Mateusze Piskorského vězní v mimořádně těžkých podmínkách – špatná strava, tvrdé zacházení, důstojník kontrarozvědky jej při výslechu zmlátil. Není mu dovoleno seznamovat se s vlastní věcí a nemůže být přítomen u všech soudních sezení ve své věci. Podobně jako nyní CIA se chovalo ke svým vězňům gestapo.

    S rodinou se může setkat prakticky jen na internetu. Vláda činí nátlak i na jeho nemocné rodiče. Výše soudních nákladů jsou tisíce EUR. Mateusze i jeho rodinu chtějí přivést do úplné bídy a finanční záhuby. Podporu odnikud nemá. Mnozí staří přátelé na něj zapomněli, odtáhli se od něho, nebo dokonce využili toho, že je ve věznici. Jediný možný kontakt se světem má prostřednictvím dopisů, které má málokdy povoleny a které také těžko projdou cenzurou.

    Pokud by kdokoliv chtěl napsat tomuto polskému politickému vězni, zkuste to. Opravdu čeká na každé slovo podpory. Když jsme se jej zeptali, čeho nejvíc lituje, odpověděl: „Toho, že nemohu již v Polsku počítat s pravdou nebo spravedlností a že mě zbavili možnosti podívat se do očí svého syna.“ Fedka Piskorskij se narodil, když byl jeho otec a můj přítel šest měsíců pod zámkem.


    S životem skončit nechce

    Polská vláda se netají tím, že by smrt Piskorského přivítala, ať v důsledku nemoci nebo sebevraždou. Dělá vládcům nepříjemnosti, dokazuje jejich hanbu doma i venku. I tito západní nohsledi vědí, že vyhrají-li za pomoci manipulací a zastrašování, prohrají u Evropského soudu pro lidská práva.

    Ujišťuji, že Mateusz není nemocný, nechce si sáhnout na život a pokud se s ním něco stane, ponese na tom vinu polská vláda a prokuratura.



    Věc Piskorského hýbe Polskem


    V Sejmu interpeloval poslanec Sanocki a dokonce i poslanec Morawiecki, politický vězeň z období komunismu a otec současného polského předsedy vlády, se o případ zajímal. I kritici Piskorského, novináři a politici v Polsku začínají uznávat, že jde o skandální případ a zvůli vlády. Samozřejmě, že vláda a prokuratura nechtějí podlehnout veřejnému mínění. Jestli dali Mateusze do vězení bez důkazů, jak by jej nyní mohli propustit? Čili nelze očekávat nic moc optimistického. Jeho přátelé však věří v konečné vítězství. Vždyť Mateusz Piskorski nese jedinou vinu, a tou je jeho velká láska k Polsku a jeho politický realismus.

    Převzato z Pravda.ru

    * * *


    Francie může odejít z Velké sedmičky“

    Gennadij Petrov
    8. června 2018

    Schůzka na nejvyšší úrovni G7 ve dnech 8. až 9. června v Kanadě může být startovním bodem vážného konfliktu Spojených států se svými spojenci. Trump musí něco udělat s politickými následky jím rozpoutané globální obchodní války. Prvním příznakem možného skandálu jsou nepříliš diplomatické připomínky Macrona. Macron v odporu k protekcionistické politice Washingtonu vede. Summitu předcházel jeho telefonický rozhovor s Trumpem a nebyl jednoduchý. Sám k tomu uvedl: --„Nikdy neprozrazuji, co se děje za zavřenými dveřmi. Protože, jak řekl Bismarck, pokud se lidem prozradí tajemství párků, není jistota, že je budou dále jíst.“

    To, co se z okruhu Macrona dostalo do tisku, bylo nejméně to, že „recept na párky“ byl prozrazen. Bloomberg oznamuje, že Francie je připravena nepodepsat společné prohlášení vůdců zemí G7, pokud nedosáhne od USA ústupky v klíčových otázkách. Především se jedná o zrušení dovozních cel na ocel a hliník z EU, Mexika a Kanady. Rovněž si přeje od Trumpa, aby zrušil rozhodnutí ve věci jaderné dohody s Íránem, která byla dosažena za Obamy. Podle názoru šéfů zemí EU, který vyslovil francouzský prezident, nemají Američané proč rozbíjet jadernou dohodu s Íránem ani Pařížskou dohodu o klimatu.

    Odmítnutí podpisu společného prohlášení může znamenat první krok odchodu Francie z G7, která se tak může změnit na G6. Pokud by příklad Francie následovaly i další členské země, může jí odzvonit. V letech 1975 až 1976 vznikla při řešení hospodářských a finančních problémů. Tehdy byla chápána jako potřeba jednoty zájmů. A dnes? EU připravuje odvetné sankce proti USA. Jak oznámil viceprezident EK Ševcovič, budou se cla zvyšovat pravděpodobně od července na několik desítek amerických produktů. Cla ve výši 25 procent budou uvalena na některé zemědělské a metalurgické zboží, kosmetiku a jachty z USA.

    Nicméně Trump se nezmínil, že by hodlal ustoupit od svého záměru. Naopak, jeho okolí má za to, že americký prezident je při ochraně domácího průmyslu před cizími konkurenty i tak mírný a ústupný, protože na zavedení 25% cel na dovoz oceli a 10% na dovoz hliníku USA už upozorňovaly začátkem jara. Jenže najednou z toho byly vyjmuty Austrálie, Argentina, Kanada, Jižní Korea, Mexiko a země EU. Zástupci americké vlády oznámili, že se jedná o pauzu do doby jednání s příslušnými zeměmi.

    Jedna z příčin přestávky však nebyla ekonomická, ale politická. Trump se zaměřil na odchod z jaderné dohody s Íránem, což znamená na režim sankcí proti Islámské republice. To je velká rána pro hospodářské zájmy EU. Francie, Německo i další země EU již na íránský trh vstoupily, uzavřely vzájemné kontrakty a rozčilovat je ještě obchodní válkou se Trump neodhodlal. Washington proto doufal, že najde se spojenci porozumění. Jenže je to jinak. EU společně odsoudila odchod z jaderné dohody. Washington nepodpořila ani MAAE, když oznámila, že Írán svoji část dohody plní, nemá v plánu výrobu jaderných zbraní a není proč jej trestat sankcemi. Nakonec USA stejně cla zavedly, ale od 1. července.

    Příčinou Trumpovy umíněnosti není jen vlivná průmyslová lobby, o kterou se opírá. Je to i samo jeho přesvědčení. Je upřímně přesvědčen, že spolupráce s EU je pro USA břemenem. Podle něho dávají Američané Evropě mnoho, ale na oplátku dostávají málo. Jít proti celému světu se Trump nebojí. Vždyť v Americe šel proti všem, dokonce proti vedení své Republikánské strany a stejně volby vyhrál. Proč by nezvítězil i nyní?

    Převzato z http://expert.ru/2018/06/7/frantsiya-mozhet-vyijti-iz-bolshoj-semerki/

older | 1 | .... | 586 | 587 | (Page 588) | 589 | 590 | .... | 668 | newer