Diplomat Andrej Těliženko o vměšování ukrajinské státní moci do amerických voleb
Ukrajinské velvyslanectví v USA je umístěno ve starém cihlovém domě na rohu ulice M Street v prestižním okrese Georgetown ve Washington DC.
V tomto domě George Washington podepsal dohodu se skupinou vlastníků půdy o vyčlenění pozemků na výstavbu metropolitního District of Columbia.
Na velvyslanectví je dokonce uložena kopie symbolického klíče od Washingtonu. Tady bylo počato americké hlavní město. Tady také odstartovali událost, která už dva roky městem politicky otřásá.
Po čase se zdá, že celý všední politický proces USA se točí kolem „ruského vyšetřování“ zvláštního prokurátora Roberta Muellera. Ale vyšetřování je vlastně postaveno na obviněních proti bývalému šéfovi Trumpova volebního štábu Paula Manaforta.
No, a obvinění ve své podstatě obsahují informaci, kterou ukrajinské velvyslanectví pomáhalo obstarat Demokratům žíznícím po vyhrabání kompromitujících materiálů na svého oponenta.
Rozhodli jsme se, že si promluvíme s unikátním svědkem celé události – bývalým pracovníkem diplomatického zastoupení Ukrajiny ve Washingtonu Andrejem Těliženkem.
O tomto jménu se svět poprvé dověděl loni v lednu, kdy se jeho svědectví o vměšování ukrajinské vlády do amerických voleb na straně Hillary Clinton stala podkladem k článku v respektovaném časopisu Politico.
A toto je první interview ukrajinskému médiu. Těliženko svého času odjel pracovat do USA na pozvání samotného velvyslance Valerije Čalého. Ale v otázce zapojení se do volebního procesu se jejich názory striktně rozešly.
Andrej nyní pracuje jako politický konzultant v USA a Kanadě a může si dovolit jistou míru otevřenosti – nakolik vůbec lze být otevřeným v události, týkající se tak mnoha mocných tohoto světa.
Začněme, nejspíš, hlavní otázkou: Zajímá vůbec dnešní Trumpovu administrativu Ukrajina?
Ve Washingtonu skutečně existuje jistá únava z Ukrajiny. Naše země není pro USA prioritou ani na druhém, ale dokonce ani na desátém místě. To, že ukrajinští politici, kteří přijíždí do Washingtonu, přivážejí s sebou stále tytéž stížnosti a stesky jako před několika lety, problém jen prohlubuje. Jednou ze základních chyb Petra Porošenka v americkém směru bylo odmítnutí požadavku na výměnu velvyslance ve Washingtonu. Naše velvyslanectví se tam dnes stalo překážkou pro rozvoj vzájemných vztahů. Připomeňme si, že dřív nebylo pro podporu dialogu s Bílým domem nezbytné najímat si jakékoli lobbistické společnosti, jakou je známá BGR. Za Obamovy administrativy byly na úrovni politického vedení výborné vztahy.
Vzpomínáte si, proč Porošenko nepřistoupil na výměnu velvyslance?
To je pro mě těžko pochopitelné. Petr Porošenko se v mezinárodních otázkách slušně orientuje, a nezbytnost výměny velvyslance v USA byla už příliš zřejmá. Nechce se mi věřit tomu, že problém je jen v osobní loajalitě a mnohaleté známosti s Valerijem Čalým. Osobní zájmy v takových otázkách nesmí stát nad zájmy státními. Ve Washingtonu to mnohé překvapuje, protože z jejich strany byly náznaky dost průhledné. Vezměte si onen článek v „Politico“ loni v lednu, který přidal nový impuls loni už osobním prohlášením Trumpa a tiskového tajemníka Bílého domu, o nezbytnosti vyšetření vměšování ukrajinského velvyslanectví do prezidentských voleb. Signál byl jasný – vyměňte velvyslance, a vše bude O.K.
Pochopte správně, že když o tom mluvím, nesleduji jakékoli osobní zájmy. A to přesto, že velvyslanec Čalyj poslední dobou chodí po Washingtonu a snaží se všem vykládat, že jsem „ruský špion“. Je komické, že se diplomatické zastoupení bezprostředně zabývá bojem s lidmi, jejichž názory se liší od názoru administrativy ukrajinského prezidenta.
Proč byla výměna velvyslance tak nezbytná? Protože ve Washingtonu všichni vědí, jak se osobně angažoval na straně H. Clintonové. A teď hlava našeho státu nemůže provést plnohodnotné setkání v Bílém domě. Ta jeho poslední návštěva neodpovídala základním protokolárním požadavkům pro setkání na takové úrovni. Při oficiální návštěvě prezidenta ho má doprovázet první dáma, a vítat ho před Bílým domem měl osobně Donald Trump, jak k tomu dochází v případě návštěv jiných hlav států.
Vždyť Porošenko se setkal s Trumpem uprostřed porady na ukrajinské téma,vedené tehdejším poradcem pro národní bezpečnost Herbertem McMasterem. A poté náš prezident vyšel a poskytoval, jak si pamatujeme, brífink za plotem Bílého domu. Jistěže byla fotografie s Trumpem, byla beseda, ale to nebylo plnohodnotné setkání na takové úrovni. Sami Američané, prostě, takto ukázali svůj „dobrý“ vztah k Ukrajině.
![]() |
| Anderj Těliženko |
Takže když nemohli Porošenka nepřijmout, tak ho přijali, jak chtěli…
Jistě. Setkání zorganizovali prostřednictvím vlivné lobbistické struktury BGR. Trumpův poradce Cohen neměl s její organizací nic společného. Cohen má k Ukrajině jediný vztah, a to přes manželku, která se narodila v Charkově.
A co částka 400 tis. USD, kterou měli za organizaci setkání obdržet?
To je oficiální platba BGR. Předtím měl Pavel Klimkin (ukrajinský ministr zahraničí) fotografování s Trumpem – také přes oficiální platbu na účet BGR. Velvyslanectví v této situaci bylo mimo hru. Bohužel, nic takového se nedělo ani za Janukovyče, když jsme měli s USA chladné vztahy. Přesto mělo tehdy velvyslanectví přístup k různým americkým vládním strukturám.
Za Obamy byl klíčovou figurou ukrajinského směru viceprezident Biden. Dál pak byla vystavěna hierarche úředníků a s nimi spojených grantových fondů, koordinovaných Victorií Nulandovou.
Kdo nyní patří do, řekněme, „ukrajinského týmu“ v USA, kdo odpovídá za politiku v tomto směru?
Teď jsme na úrovni amerického ministra zahraničí Mika Pompea. To není tak špatné, ale na této úrovni je většina zemí světa. Dřív se otázkám Ukrajiny věnoval viceprezident Biden, který měl na Ukrajině i osobní a politické zájmy. V této chvíli koordinují vztahy „Ukrajina-USA“ na úrovni US ministerstva zahraničí, ale nějaký komplexní „ukrajinský tým“ ve Washingtonu není. Stejně tak se snaží v ukrajinských reáliích orientovat novopečený poradce pro národní bezpečnost John Bolton. Zatím ale do problému nevnikl tak, jak by bylo žádoucí.
Jaká je teď role lobbistů při vypracování politiky vůči Ukrajině? Zdá se, že kauza Paula Manaforta (jistý čas šéf Trumpova volebního štábu) ochladila zájem o ziskový ukrajinský trh, nebo se mýlím?
V souladu s americkým zákonem o registraci zahraničních agentů musí všichni lobbisté informovat organizaci FARA o své činnosti v zájmech zahraničních politiků. Pokud to dřív mnozí ignorovali, tak po obvinění Manaforta se všichni lobbisté snaží tam náležitým způsobem zaregistrovat. Oni si teď velmi pečlivě prověřují klienta, původ jeho prostředků, kterými bude platit jejich práci. V tomto smyslu se Ukrajina ocitla na seznamu „toxických“ zemí, protože se všichni bojí, že budou figuranty „ruského vyšetřování“, spojeného s možným vměšováním Moskvy do amerických voleb.
Jsou v USA lobbisté, které si tak či onak „koupili“ naši politici?
Bohužel, jsou. Vzpomínáte-li si, ta počátkem minulého roku se Julia Tymošenková setkala s Donaldem Trumpem v kuloárech Modlitební snídaně. Ale přestože šlo o pouze pětiminutové setkání, byl na ně Trump dostatečně připraven. Navíc, bezpříkladným bylo samo setkání s jedním z lídrů opozice ještě před Trumpovým setkáním s představiteli ukrajinské státní moci. A už to bylo signálem Ukrajině, že nemáme ve vztazích s USA něco v pořádku. Poté ale Tymošenková nesplnila některé svoje závazky vůči některým vlivným lidem ve Washingtonu a tak později, když letěla na setkání s poradcem prezidenta USA Jarredem Kushnerem a Ivankou Trumpovou ve floridském sídle Trumpových, byla jí den před určeným datem audience zrušena.
Uražení lobbisté?
Otázka nespočívá ve křivdě, ale v tom, že od politiků takové úrovně očekávají za oceánem držení slova. A přestože Tymošenkovou v této otázce podrazil spíš její tým, má tam už vážně pošramocenou pověst.
Teď podrobněji o ukrajinském vměšování se do amerických voleb. Porošenkovo okolí mělo i bez toho s Obamovou administrativou výborné vztahy. Co bylo logického na snaze zalíbit se demokratům ještě víc, nebo přišla žádost přímo ze zámoří?
K naší státní moci je třeba poznamenat, že Porošenko odpovídá mentálně Trumpovi nejspíš víc, než kterýkoli jiný lídr ve světě. Oba jsou byznysmeny, kteří by měli mít výborné vzájemné vztahy. Ale naše státní moc se chytila na háček žádosti o podporu od jiného týmu, rozhodla se sehrát to na veliko, aniž měla globální strategii. To také vedlo k tomu, že se přepočítala. Velvyslanectví Ukrajiny v USA mohlo spolupráci s Demokraty buď nerozvíjet tímto směrem, nebo posouvat dál. Čalyj se rozhodl pro tu druhou cestu, přestože jsem mu rozhodně nedoporučoval to dělat. Mám za to, že v této otázce překročil všechny nepsané diplomatické hranice.
Čím takové svoje rozhodnutí vysvětlil?
Čalyj přesvědčil sám sebe, že Trump je proruským kandidátem, aniž pro to měl závažné důkazy. Chtěl, pravděpodobně, týmu Clintonové ukázat, že on znamená víc a může aspirovat na významnější role. V komunikaci s ním jsem nerozuměl jeho pozici: Proč je možné udržovat dialog se všemi ostatními republikánskými kandidáty – kromě Trumpa? Hovořím o stádiu primárek.
Možná jeho pomocnice Oksana Šuljar měla osobní vztahy s lidmi ve štábu Demokratů. Právě Šuljar mě seznámila s Alexandrou Čalupou z Demokratické strany a uložila mi shromažďovat a předávat jí informace o Paulu Manafortovi.
Byla cílem diskreditace Trumpa?
Nejen diskreditace. Podle slov Čalupy, a o tom už masmédia psala, bylo cílem stažení Trumpa z předvolebního boje. Provést na podzim 2016 zvláštní zasedání Kongresu USA a dosáhnout stažení jeho kandidatury. To mi bylo řečeno doslova. Šuljar mi řekla, aby v tomto směru udržoval spojení s Čalupou. Čalyj o všem velmi dobře věděl a proto nekladl překážky. Jako velvyslanec to měl zastavit. Já jsem se toho odmítl zúčastnit, a potom jsem se už s Čalupou nestýkal.
Už po začátku skandálu s Manafortem psala masmédia, že on byl jedním z hlavních lobbistů prozápadního kurzu za Janukovyče. Od vzdání se vysoce obohaceného uranu až po přilákání amerických energetických gigantů Chevron a ExxonMobil na Ukrajinu, za vším stál v nějaké míře Manafort. Proč bez ohledu na to vše se demokraté rozhodli získat Paulovy kontakty s Ruskem právě v ukrajinském období jeho kariéry?
Paul Manafort byl pro ně vždycky nežádoucí figurou – vzhledem k jeho mnohaleté výjimečné roli v řadách Republikánů. A teď se rozhodli mu to spočítat. Jsem přesvědčen, že brzy bude prokázáno, že politicky nic tak špatného Paul neudělal a s Ruskem nemá žádné speciální styky. Pokud jde o finanční a daňové otázky – tím ať se zabývají americké orgány činné v trestním řízení. Ale to, že se to děje teď – to se, zkrátka, zvláštní prokurátor Mueller pokouší vyhrotit situaci v předvečer voleb do Kongresu USA.
A jak hodnotíte roli Manaforta na Ukrajině Vy osobně?
Moje zdroje informovaly, že když začal Majdan, tak Manafort velmi tvrdě požadoval na Janukovyčovi, aby zastavil jakékoli násilné kroky proti demonstrantům, protože předvídal riziko vývoje situace do stadia války. To je to, co vím přesně, a za co si ho vážím. K ostatním otázkám nic zvláštního říci nemohu, protože tak blízko Manaforta neznám. Ale o jeho krocích v této dramatické situaci vím ze spolehlivých zdrojů, a vážím si ho za to.
K vývoji tématu Manafort – v dilpomatických kruzích kolují zvěsti o tom, že se „Banková“ (sídlo administrativy prezidenta Ukrajiny) se v kontaktech s Trumpovou administrativou snaží veškerou vinu za diskreditaci Manaforta v létě 2016 svalit na činnost poslance Nejvyšší Rady Ukrajiny Sergeje Leščenka, který právě vykládal o Manafortovi v souvislosti s „černým účetnictvím“ ukrajinské Strany regionů?
Ano, o tom vím. Docela nedávno přiletěl do Washingtonu vysoký úředník, který se právě tuto linku snažil provádět. Oni umíněně chtějí všechny hříchy svalit na naše protikorupční. V této souvislosti se naskýtá otázka: Kdo předal Leščenkovi to tzv. „černé účetnictví“? Nevěřím, že to prostě náhodou někde našli. Pro někoho to bylo výhodné přihrát Demokratům během voleb.
Byly se strany ukrajinské státní moci pokusy o navázání vztahů s Trumpovým štábem a s Republikány obecně?
Práce s Republikány v obecné rovině vedena byla, ale bezprostředně s Trumpovým štábem ne.
Dá se říci, že v Trumpově administrativě jsou stále ještě na Kyjev namíchnuti? Experti blízcí vedení Ukrajiny tvrdí, že už je vše O.K., a málem i lepší než za minulého prezidenta, protože prý Trump dal Javeliny, zatímco Obama ne. Jak byste to okomentoval?
Hořkost samozřejmě zůstala. To, co vidíme v krocích Washingtonu pozitivního, to je v podstatě setrvačnost věcí připravených předchozí administrativou. K velké lítosti, nic zásadně nového není. A v Bílém domě neprobíhají vážné debaty o Ukrajině jako o zajímavém partnerovi. Pokud jde o moderní zbraně, tak ty USA dodávají mnoha zemím v daleko větších objemech a bez předběžných podmínek. A to nemluvím o Izraeli. Egyptu, příkladně, poskytli zbraně za více než 2 mld.USD pro příštích 20 let. A my jásáme nad 350 mil. za rok.
Pokud jde o „Javeliny“, tak jsem osobně pomáhal organizovat a zúčastnil jsem se jednání senátora McCaina s prvním vicepremiérem Vitalijem Jaremou, u kterého jsem pracoval jako poradce. Na setkání se zásadně projednávaly nejen dodávky těchto protitankových komplexů, ale i další letální i neletální vojenské produkce. Právě během tohoto setkání se objevila myšlenka „Javelinů“.
S tím je, mimochodem, spojena zajímavá historka, proč právě „Javeliny“. Ukrajina potřebovala symbol podpory. V době afghánské války antisovětským partyzánům předali protiletadlové systémy „Stinger“. Takže Ukrajině – protitankové „Javeliny“. Ve skutečnosti měla Ukrajina připraveno 27 seznamů zbraní: – od granátometů až po stíhačky. Ale potřeba byl jednotný reálný seznam. A právě jeho základ tvořily ony „Javeliny“.
Jaká je Vaše prognóza kroků Američanů v předvečer voleb ukrajinského prezidenta? Na koho vsadí, anebo nebude zjevně demonstrovat své sympatie k někomu?
Američané ještě důkladně popřemýšlí. V podstatě, z ratingových kandidátů, kteří jsou k dispozici, se jim nikdo zvlášť nelíbí. A to se týká nejen pozice USA, ale i Kanady a vedoucích zemí EU. Domnívám se, že se budou rozhodovat do poslední chvíle.
Ukrajina se nachází v přibližně stejné situaci, ve které bylo Rusko v roce 1996: Stejný 6% rating u stávajícího prezidenta, stejná snaha získat ze Západu kohokoli na pomoc. Tak tady se pokouší hrát George Soros i někteří další. My jsme jakési pokusné hřiště pro experimenty: Jak v oblasti provedení různých radikálních liberálních reforem, tak i v oblasti politiky. Ale změnit situaci k lepšímu mohou jen sami Ukrajinci.
Zdroj: Strana.ua
Překlad: st.hroch 180617
Jiřina Holotová
