Attn! Always use a VPN when RSSing!
Your IP adress is . Country:
Your ISP blocks content and issues fines based on your location. Hide your IP address with a VPN!
Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 589 | 590 | (Page 591) | 592 | 593 | .... | 668 | newer

    0 0

    Elvíra Charunová
    20. 6. 2018       Gazeta ru-sport
    Němečtí novináři se omluvili ruskému týmu. Ruský tým s jistotou porazil Egypt a prakticky si zajistil svůj postup do play-off mistrovství světa. Tento úspěch nadchl zahraniční média: Němci se ruským hráčům omluvili za negativní materiály, Španělé porovnali hru svěřenců Stanislava Čerčesova s ​​vynikajícím baletem, Angličané uznali, že místní obyvatelé nejsou nebezpečnými grázly a Američané se káli za mylnou představu o Rusku jako bezútěšné zemi.


    Ruský národní tým porazil egyptský tým (3:1) a prakticky si zajistil cestu do play-off mistrovství světa. Petrohrad, kde se utkání konalo, oslavoval celou noc a Moskva nezůstala pozadu.

    A zahraniční média - zejména americká a anglická - jsou překvapena skvělou atmosférou, vytvořenou na ruském mistrovství světa.

    Komentátor Washington Post Steven Goff se například přiznal, že změnil názor o naší zemi.

    "Zaostalá a nevlídná. Prázdné regály v obchodech s potravinami, mlhavé postavy. Radost a vášeň mistrovství světa, ponořená do ruské temnoty ... Co jsem si to o Rusku představoval? Mýlil jsem se.

    Moskva je rozechvělé srdce svátku fotbalu. Vřele jsou zde tisíce hostů vítány a zvány do světa, který možná nikdy neviděly.

    Mísí se zde jazyky jako přísady v boršči: ruština a angličtina, němčina a francouzština, japonština a korejština, portugalština a španělština. Všichni jsou propojeni láskou k fotbalu/socceru (podle amerického stylu - Gazeta.Ru) a láskou k životu.

    Často dostávám od lidí z domova sdělení s ​​otázkou: tak jaké je Rusko ve skutečnosti?

    Samozřejmě že nemůžu mluvit o dalších deseti městech, která hostí mistrovství světa, s výjimkou Moskvy, nebo o celé zemi celkově. Jsem si jist, že v odlehlých obcích a ve venkovských oblastech není všechno tak růžové.

    Někdy je pro mne obtížné sladit v mé mysli zázraky hlavního města Ruska a kroky, které provádí jeho vláda. Dobrodružství však začalo. Moskva vypadá jako každé velké evropské město: jsou zde hamburgery, sushi bary, irské hospůdky, ve městě funguje zdarma Wi-Fi.

    V Moskvě jsou nádherné parky a muzea světové úrovně. Gruzínská kuchyně je zázrakem, který ještě nebyl odhalen světu.

    Metro (velké písmeno "M" je viditelné všude) má 13 linek a 245 stanic a jeho výzdoba by se hodila i do osobní sbírky nějakého milovníka umění", napsal Goff ve svém sloupku v novinách.

    Mezi nedostatky zaznamenal Američan skutečnost, že anglický jazyk není v Moskvě tak známý, jako je tomu v mnoha velkých městech.

    "Ruština je komplikovaný jazyk a čtení v cyrilici je jako pokus o rozluštění kódu doby "studené války", poznamenal dopisovatel žertovně.

    Španělské noviny Marca se ve svých materiálech předvídatelně zaměřují na Denise Čeryševa - odchovance madridského Realu a současného hráče Villarrealu. Denis si však tuto pozornost plně zasloužil třemi góly ve dvou startovních zápasech mistrovství a také tím, že v obou zápasech byl uznán jako nejlepší hráč.

    "Ruský balet Čeryševa" - článek s tímto titulkem byl věnován vítězství ruského národního týmu nad Egyptem.

    Autor materiálu Luis Rojo zjevně nemá tušení, že baletem je v ruském fotbalu někdy nazývána příliš mírná hra, nebo dokonce i simulování. Domácí umění je však velmi ceněno v zahraničí, takže se novinář rozhodl tak označit těch neuvěřitelných deset minut v provedení ruského národního týmu, když byl osud zápasu definitivně rozhodnut v náš prospěch.

    "Ruský triumf začal vlastním gólem Ahmeda Fathiho. Od tohoto okamžiku bylo možné na hřišti sledovat skutečný ruský balet, jehož vyvrcholením byl Čeryševův gól, který mu umožnil dohnat v závodu střelců mistrovství Cristiana Ronalda.

    Rusko působilo jako jednotný tým - rychlejší a vytrvalejší než soupeř, hned s několika hráči, kteří mohli v každém okamžiku vytvořit nebezpečí. Mohli to být Čeryšev, Alexandr Golovin nebo neúnavný Arťom Dzjuba, který skvěle bojoval o míč s egyptským obráncem před tím, než střelil třetí gól, svým mistrovským provedením mimořádný", konstatuje komentátor Marca.

    Známý německý list Spiegel šel ještě dál a nejenže pochválil ruský národní tým, ale také se mu omluvil.

    "Promiň, Rusko, mýlili jsme se", zní název článku.

    Novináři si sypali popel na hlavu kvůli tomu, že po zničujícím vítězství svěřenců Stanislava Čerčesova nad Saúdskou Arábií (5-0) stále tvrdili, že Rusko ze skupiny nepostoupí.

    "Svou hrou je Rusko silnější než mnoho jiných týmů na mistrovství světa", přiznávají němečtí žraloci pera.

    Anglické noviny The Independent otiskly materiál o místních fanoušcích, kterými Brity tak děsili v předvečer mistrovství světa, když tvrdili, že ruští fanoušci se údajně chystají s nimi bojovat.

    "Angličtí fanoušci byli Rusy přivítáni dobrosrdečně při oslavě vítězství nad Tuniskem.

    "Hovořil jsem s ruským radikálním fanouškem ... všechno, co chtěl se mnou udělat, bylo objetí, řekl jeden fanoušek", těmito slovy začíná článek dopisovatele Olivera Carrolly.

    "Oslava vítězství anglického týmu nad Tunisem proběhla bez jediného vážného incidentu. 43-letý fanoušek James Lockett přiznal, že nebyl absolutně na takový respekt ve Volgogradě připravený.

    Dobrosrdečnost místních občanů ho inspirovala ke studiu dějin tohoto města. Počítá také s tím, že navštíví memoriální komplex obětí bitvy u Stalingradu během druhé světové války", poznamenává list.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Jaroslav Loudil
    20. 6. 2018
    85 senátorů ze 100 zablokovalo v USA prodej nejmodernějších stíhaček F-35 do státu NATO Turecka. USA mají totiž pochyby o "kvalitě" tohoto člena NATO pro jeho spolupráci s Ruskem. V této situaci se nabízí možnost pro Rusko dodat Turecku některé ze svých výtečných stíhacích strojů například Su-57. Rusko má již například smlouvu s Tureckem o dodání protileteckého systému S- 400 a dokonce již v Turecku zahájilo výstavbu obří atomové elektrárny Akkuyu o 4 x 1200 MW výkonu.


    Rusko již rovněž staví přes území Turecka svůj plynovod Turkstream ,který obchází území Ukrajiny ovládané polofašistickou nacionalistickou chuntou.

    P.S. Poté, co Putin včas varoval Erdogana před zatčením pučisty v hotelu na pobřeží při pokusu o provedení "Tureckého majdanu", jsou vztahy Rusko - Turecko opět na vysoké úrovni. A to je dobré.

    https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/475394-roztrzka-usa-a-turecka-se-prohloubila-senatori-zablokovali-prodej-stihacek-f-35.html

    https://www.youtube.com/watch?v=zI5rlZ8dO8I

    0 0

    - kou -
    21.6.2018 PrvníZprávy
    Svět čelí pokusům na vytvoření nové železné opony v Evropě, řekl náměstek ruského ministra zahraničí Alexander Gruško.



    To bude mít „extrémně nepříznivé důsledky pro všechny státy bez výjimky", citovala diplomata RIA Novosti, který vystoupil na 15. konference Flagmanské Asociace evropských podnikatelů v Rusku.

    Podle Gruška byla na Západě bylo vytvořena„pohádka"o Rusku, která nemá nic společného s realitou a která musí být překonána.

    Vojenské akce NATO na ruských hranicích označil diplomat za „vyhozené peníze" a odvrácení od ostatních úkolů, které musí být řešeny v bezpečnostní sféře.

    „Musíme konstatovat, že Evropská unie nedokázala v uplynulém desetiletí najít zlatou střední cestu ve vztahu s naší zemí," uzavřel Gruško.

    Vztahy mezi Ruskem a Západem se zhoršily kvůli situaci na Ukrajině a okol Krymu. Západ, který obviňuje Moskvu, že se zasahuje do záležitostí Kyjeva, uvalil vůči ní sankce. Rusko podniklo odvetná opatření, přijalo politiku dovozních náhrad a vícekrát označilo obvinění proti němu za neopodstatněné.

    Koncem května ruský prezident Vladimír Putin vyzval západní země, aby nepřekračovaly ve vztazích s Ruskem za „červenou čáru".

    Prezident zejména poznamenal, že zájmy Moskvy musí být respektovány, a také vyjádřil obavy, že rozšíření severoatlantické aliance by mohlo představovat pro Rusko hrozbu.

    Hlava ruského státu poznamenala, že západní země obviňují Rusko ze „všech smrtelných hříchů" a podle jeho názoru to má na mezinárodní vztahy velmi negativní dopad.

    Související:


    0 0

    Radim Valenčík
    Radim Valenčík
    21.6.2018      blog autora
    Tímto příspěvkem pokračuji v sérii v rámci seriálu o vizi, která těží z dříve napsaných článků, zejména těch, které se týkají degenerace politiky v důsledku programové vyprázdněnosti, viz ZDE
    Dramatizuje se situace u nás i v Německu:

    "Ve sporu o vracení migrantů z hranic chce ministr vnitra a šéf CSU Horst Seehofer dát kancléřce Angele Merkelové čas konce června, aby nalezla řešení na evropské úrovni. Pokud by se to nepodařilo, chce Křesťanskosociální unie (CSU) vracet běžence z hranic Německa, napsala agentura DPA s odkazem na výsledek jednání vedení CSU. Merkelová chce podle agentury DPA tento návrh akceptovat."  Viz: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/475338-seehofer-dal-kanclerce-dvoutydenni-ultimatum-pak-zacne-migranty-od-hranic-vracet.html
    ČSSD si koleduje o velkou ostudu, to čím Poche drží současnou reprezentaci ČSSD v hrsti, na Zemana platit nebude (z principiálníhc důvodů se z úrovně Pocheho nemůže nechat vydírat):
    "Spor o nominanta na ministra zahraničí Miroslava Pocheho může vyřešit pouze prezident Miloš Zeman, míní sociální demokraté. Za adeptem na post šéfa diplomacie stojí ČSSD navenek jako jeden muž. Odmítá jej však premiér Andrej Babiš (ANO) i komunisté, kteří hrozí, že nepodpoří vládu." Viz: https://www.novinky.cz/domaci/475319-cssd-z-nominace-pocheho-neustoupi-upina-se-k-jeho-schuzce-se-zemanem.html
    A do toho Štěch už začal troubit na ústup:
    "Pokud dojde k porušení dohody mezi ČSSD a ANO ještě dříve, než vstoupí v platnost, mělo by se od ní odstoupit, tvrdí předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD). Reagoval tak v pondělí na odmítavý postoj šéfa hnutí ANO Andreje Babiše k nominaci Miroslava Pocheho (ČSSD) na post ministra zahraničí." Viz: https://www.novinky.cz/domaci/475325-stech-by-od-dohody-s-ano-odstoupil-dokud-je-cas.html
    Lepší frašku nevymyslíš. V této souvislosti stojí za přečtení pohled člověka, který léta žije v Německu a pravidelně sleduje dění u nás. Zde je jeho reakce na mou analýzu, kterou jsem pod názvem "Trump s Orbánem odepsali Frau Merkel" uveřejnil včera:
    Ondrey: Diskuze o odstavení politické mumie v osobě spolkové kancléřky se sice znovu, Gott sei Dank probudila, ale nic nebude tak valné, jak se předpokládá. I když Angela Merkel ztratila reputaci v Holandsku, Itálii, zemí Ostblocku,ovšem i v Rakousku, které je dokonce německými médii okopáváno, jako s mladým premiérem a jeho neonacistickými názory. Jak známo Rakušané byli záminkou a příčinou posledních dvou válek. V tom Horst Seehofer má navrh a náskok si upevnil lepšími a četnějšími kontakty právě z těchto oblastí, ještě z dob svého bavorského premiérství. Ovšem Frau Merkel ztrácí podporu hlavně doma, díky její politice vznikla nejnom AfD, tedy chuť dělat politiku jinak, či znovuzvolená FDP, která narozdíl od německých socanů se zákulisních handlů za podmínek pouze s A.Merkel u kormidla a tím podvodu na voliče raději dál nevstupovala.
    Česká republika má však svého neumětela, burana Babiše a je jasné, že tento pán opravdu v Evropě nic nezmůže. Je to ušláplý, ulhaný slovensk ý bulík, co hraje vabank, aby udržel díky rozdáváním koblih (Berlinerů) prosťáčkům to o co Čechy a Moravany okradl. V politice je tento člověk komunikační analfabet u něhož je naprosto zjevné, že to ve své řeči zapouzdřeným Čechům a Moravanům vůbec nevadí. Pokud ani masíčkem obrostlí komunisté nemají problém podporovat miliardáře postrádájícího jakýkoliv talent vést diskusi s hlavním cílem: být v diskusích vnímavý a účelně se tak i chovat! Nemám slov ... Česká republika má však svého neumětela, burana Babiše a je jasné, že tento pán opravdu v Evropě nic nezmůže. Je to ušláplý, ulhaný slovensk ý bulík, co hraje vabank, aby udržel díky rozdáváním koblih (Berlinerů) prosťáčkům to o co Čechy a Moravany okradl. V politice je tento člověk komunikační analfabet u něhož je naprosto zjevné, že to ve své řeči zapouzdřeným Čechům a Moravanům vůbec nevadí. Pokud ani masíčkem obrostlí komunisté nemají problém podporovat miliardáře postrádájícího jakýkoliv talent vést diskusi s hlavním cílem: být v diskusích vnímavý a účelně se tak i chovat! Nemám slov ... Uznávaným leaderem se stává přirozeně v lidské společnosti ten kdo je účastníky diskuze oceňován a stává se tím, kdo diskusi vede. Buranovi toto nikdo nevysvětlí, psychopatovi už vůbec ne, ovšem lidé v kotlince na to jsou uvyklí příklady z minulosti Československa, které ať už za Beneše, Gottwalda, Dubčeka či i Václava Klause nedojednalo nikdy nic ve státní prospěch. Pouze věčné ztráty. Češi a hlavně jejich egalitářský přístup "hlasu z dola" je pasuje bez přítomnosti, jakékoliv vlastní filosozofie do submisivní role, kdy n edokážou učinit svůj argument přesvědčivější. Vůbec neuvádím neschopnost strukturovat detatu, či vyjednávání cíleně atd. Proto jsou podle mě Češi tímto svým zapouzdřeným přístupem předem determinováni, nedosáhnou jakýkoliv cílů ve směru navenek ze svého dnes už jen zbytku státu. Stávají se tak zcela přirozeně protektorátem. Proto by jsi měli lidé tam především uvědomit, jak se vede diskuse k určitému výsledku, tak aby zůstaly vztahy s osobami pozitivní. Tudíž až poté jsou dojednané výsledky a zlepšení v diskuzích a vyjednáváních dodrženy. Možná budou moci Češí hovořit nejenom o kompromisech ale o řešeních, do kterých jsou všichni zapojeni v naplnění společné dohody, nehledající přihlouplého vítěze babišovského typu .

    Napsáno sarkasticky, je to názor autora, ne můj, ale za přečtení a promyšlení to stojí.
    Zde je můj článek, na který komentář reaguje:
    http://radimvalencik.pise.cz/5838-trump-s-orbanem-odepsali-frau-merkel.html

    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5840-vize-229-k-dramatizaci-soucasne-situace-1.html

    0 0

    Obálka anglického originálu
    Petr Žantovský
    21.6.2018  ParlamentníListy
    Každý novinář zná prastaré úsloví o tom, že zpráva není, když pes pokouše pána, nýbrž když pán pokouše psa. Teoretikové médií, sociologové, sociální psychologové, ti všichni si léta lámou hlavu, proč jsou média plná unifikovaných (a nejčastěji negativních) zpráv, proč víc nepřispívají k diferencované politické orientaci a zasvěcenějšímu názoru veřejnosti na opravdu důležitá témata. Kdo stanovuje, oč se bude veřejnost, tedy příjemci mediálních sdělení zajímat? A kdo tedy přeneseně bude mít – výběrem onoho okruhu témat, zajímajících veřejnost – vliv na utváření veřejného mínění? To je otázka, která nejvíce trápí politiky, ale i komerční marketéry, protože na utváření názoru veřejnosti je životně závislý jejich produkt – ať už spotřební zboží, či nějaká ideologie přetavená v praktickou politiku.


    Otázka: kdo určuje témata, je víceméně totožná s otázkou: kdo nastoluje mediální agendu. A právě nastolování agendy neboli agenda-setting je tématem stejnojmenné publikace, jejíž autor, Maxwell McCombs, patří k těm, kdo se nastolováním agendy jako důležitým socio-politickým fenoménem začali hlouběji zabývat. Neměl by ji minout nikdo, kdo se chce opravdu důkladně orientovat v problematice soudobých médií. Jen nemnoho knih totiž patří k tomu, co nazýváme základní, primární literatura k oboru. V mediálních vědách je to – vedle děl klasiků – Waltera Lippmana či Marshalla McLuhana – samozřejmě dílo Denise McQuaila, Briana McNaira, a také McCombsova Agenda setting.
    Diskuse o veřejném mínění se obvykle soustředí na distribuci názorů - kolik je pro, kolik je proti a kolik neví. Proto také výzkumy veřejného mínění tolik fascinují zpravodajská média a velkou část jejich publika, zvláště během předvolebních kampaní. Ale ještě než se budeme zabývat distribucí názorů, potřebujeme vědět, která témata se nacházejí v centru zájmu veřejného mínění. Lidé mají své názory na mnoho věcí, ale jen málo témat je skutečně zajímá. Role zpravodajských médií při nastolování agendy tkví v ovlivňování významnosti témat. Tedy ovlivňování toho, zda podstatnému množství lidí bude skutečně stát za to si na dané téma vytvořit svůj vlastní názor. O zájem veřejnosti soupeří mnoho témat, ale jen málo z nich je úspěšných. A zpravodajská média podstatným způsobem ovlivňují, která témata dne budeme považovat za nejdůležitější. Nejde o úmysl ani předem plánovaný vliv (ačkoli toto tvrzení může vypadat, a právem, jako nadměrně optimistické, známe mnoho případů právě opačných, pozn. PŽ), ale spíše o vliv bezděčný, který je výsledkem potřeby zpravodajských médií vybrat několik témat do svého zpravodajství a těmto zprávám v dané chvíli přisoudit největší význam. Rozdíl mezi tím, jak zpravodajská média ovlivňují významnost témat a konkrétní názory na ně, je shrnut v postřehu Bernarda Cohena, že zpravodajská média možná nedokážou lidem s úspěchem říci, co si mají myslet, ale neuvěřitelně úspěšně dokážou svému publiku sdělit, na co má myslet. Jinými slovy, zpravodajská média umějí nastolit agendu veřejného mínění a veřejné debaty. Média toho někdy zvládnou mnohem více. Ale nejprve se budeme podrobně zabývat prvním krokem při utváření veřejného mínění, kterým je upoutání pozornosti veřejnosti.Duchovním otcem myšlenky, jíž dnes zkráceně říkáme nastolování agendy, je Walter Lippmann. V úvodní kapitole jeho již klasické knihy z roku 1922 Public opinion s názvem Okolní svět a obrazy v našich hlavách, se nachází shrnutí myšlenky nastolování agendy. Jeho tezí je, že zpravodajská média, naše okna do světa směřujícího mimo naši bezprostřední zkušenost, určují naši kognitivní mapu světa. Veřejné mínění podle Lippmanna reaguje nikoliv na okolní prostředí, ale na pseudoprostředí, které vytvářejí zpravodajská média. Kniha Public opinion již více než osmdesát let od prvního vydání stále vychází, a obsahuje zvláštní soubor anekdotických odkazů na podporu svých tvrzení. Lippmann například popisuje diskusi v senátu Spojených států, během níž se smyšlená novinová zpráva o vojenské invazi na dalmatské pobřeží přeměnila na faktickou krizi. Kniha začíná podmanivým příběhem o „ostrově v oceánu, kde v roce 1914 žilo několik Angličanů, Francouzů a Němců“. Šest týdnů po vypuknutí I. světové války připlul poštovní parník, který naše přátele upozornil na fakt, že se z nich stali nepřátelé. Podle Lippmanna, který publikoval ve 20. letech 20. Století, jde o aktualizaci Platonova podobenství o jeskyni uvedeného v předmluvě knihy. Parafrázuje Sokrata a poznamenává: „Jen nepřímo známe prostředí, v němž přesto žijeme… ale s tím, co považujeme za skutečný obraz, zacházíme jako by šlo o prostředí samotné.“Masmediální instituce jsou zcela neopomenutelnou částí dnešní společnosti, a jejich enormní rozvoj a rozmach patří k ústředním momentům minulého století. K velkému množství novin a časopisů, které vycházely v 19. století, přibyly ve 20. století všudypřítomné nánosy filmu, rádia, televize a kabelových televizních kanálů. V posledních letech minulé éry se přidal internet a kaleidoskopická směsice informačních technologií, které dále rozmazávají tradiční hranice mezi jednotlivými médii a jejich obsahy.Ačkoliv všichni mluví o dopadu nových technologií v novém tisíciletí, obrovský vliv masové komunikace byl patrný již o desítky let dříve, když se světem začaly šířit vlny nejmodernějších technologií. Americký novinář Theodor White v knize The Making of the President (1972) popsal schopnost masové komunikace nastolit agendu veřejného zájmu jako „moc, která v jiných zemích náleží diktátorům, kněžím, politickým stranám a úředníkům“. Roky, které uplynuly od chvíle, kdy White tento výstižný výrok vyslovil, strávili společenští vědci na celém světě podrobným studiem schopností masových médií ovlivňovat rozmanité aspekty našich politických, společenských a kulturních agend. Tématem této knihy je jedno z předních a nejlépe zdokumentovaných racionálních pojetí tohoto vlivu, teorie zabývající se schopností masové komunikace nastolovat agendu.
    Je samozřejmé, že média neinstalují představy o okolním světě do našich hlav jaksi bezprostředně, mechanicky. Nejsme stroje na interpretaci mediálních obsahů. Jak upozorňoval právě už Lippman, důležité je, do jakého vnitřního prostředí v naší mysli a naší zkušenosti ta či ona mediální agenda vstupuje a na jaké naráží bariéry. Jinak reagujeme na tezi, která je kompatibilní s naším obecným přesvědčením, jinak na myšlenku novou a nečekanou. Touto oblastí poznávání se zabývá teorie selektivní percepce, která stojí v nejužší blízkosti vedle konceptu nastolování agendy. McCombs byl spolutvůrcem řady výzkumných pokusů, jak porovnat významy a dopady obou jevů. Zde je výsledné shrnutí.
    Koncept nastolování agendy není návratem k teorii kouzelné střely či teorii podkožní injekce (tj. teorii, že zpráva se příjemci dostane pod kůži jako střela či injekční jehla, a ten ji pak přijímá bez výhrad a reaguje na ni předvídatelným způsobem), které poukazují na všemocnost účinků médií. Publikum rovněž není chápáno jako stroj, který čeká, až bude zpravodajskými médii naprogramován. Teorie agenda-setting však přisuzuje zpravodajským médiím ústřední roli při uvádění témat do veřejné agendy. Nebo, abychom parafrázovali Lippmanna, informace poskytované zpravodajskými médii hrají klíčovou roli při utváření našich představ o skutečnosti. A tyto představy navíc ovlivňuje celkový soubor informací, které zpravodajská média poskytují.Naproti tomu podle konceptu selektivní percepce se ústřední vliv nachází uvnitř jednotlivce a mediální obsahy se poté rozvrstvují podle kompatibility s existujícími postoji a názory daného jednotlivce. Tato perspektiva předpokládá, že jednotlivci minimalizují míru svého vystavení se působení informací, které je nepodporují, a v maximální míře se vystavují informacím, které je podporují. Od voličů se očekává, že během voleb budou nejvíce pozornosti věnovat tématům, na něž klade důraz jimi upřednostňovaná politická strana.Co se více odráží ve veřejné agendě? Celková agenda témat ve zprávách, což je výsledek jaký předpokládá hypotéza teorie agenda-setting? Nebo agenda témat, na něž klade důraz voličova oblíbená politická strana, jak vyplývá z teorie selektivní percepce?Abychom na tyto otázky dokázali odpovědět, rozdělili jsme nerozhodnuté voliče s danými preferencemi, ačkoliv ještě nebyli úplně rozhodnutí, kterého kandidáta budou volit, do tří skupin. Na demokraty, republikány a příznivce George Wallace, kandidáta třetí strany. Každou z těchto tří skupin voličů jsme srovnali se zpravodajstvím na televizním kanálu CBS: agendu témat jedné skupiny voličů jsme srovnali s celkovým zpravodajstvím na CBS, a agendu témat téže skupiny jsme srovnali pouze se zprávami na CBS, které pojednávaly o její upřednostňované straně či kandidátovi. Stejné srovnávané dvojice jsme pak zopakovali se zprávami v NBC, New York Times a lokálním deníku. Celkem jsme srovnávali dvanáct korelačních dvojic: tři skupiny voličů krát čtyři zpravodajská média. Která korelace byla v každé dvojici silnější? Korelace podle konceptu nastolování agendy, která porovnávala voliče s celkovým zpravodajstvím, nebo korelace podle selektivní percepce, kdy jsme srovnávali voliče pouze se zprávami o jimi upřednostňované straně a kandidátovi?Osm z dvanácti srovnání hovořilo ve prospěch hypotézy o nastolování agendy. V jednom případě nebyl rozdíl žádný a pouze tři srovnání byla ve prospěch hypotézy selektivní percepce. Nový pohled na moc mediálních účinků získal pevný základ.
    O nastolování agendy se nejčastěji veřejně mluví tehdy, když se probírá vliv médií na utváření ponejvíce politické skutečnosti, jejich vliv na reálné politické prostředí. Mnozí politikové vyčítají novinářům, že skutečnost deformují a uzpůsobují svým záměrům a zájmům. V mnohém ohledu mají kus pravdy, ale je to složitější.
    Někteří novináři jakýkoliv vliv nastolování agendy na veřejnost popírají. „Jen podáváme zprávy o dění ve světě“, říkají. Podobně se vyjádřili i někteří kritici myšlenky nastolování agendy, kteří zastávají názor, že veřejnost i média pouze reagují na okolní prostředí. Ovšem když se Walter Lippmann zabýval rolí zpravodajských médií jako mostu mezi okolním světem a obrazy v naší hlavě, přišel s myšlenkou pseudoprostředí, výhledu na svět existující v naší mysli - výhledu, který je ve srovnání se skutečností vždycky neúplný a často také nepřesný. Lippmann tvrdil, že naše chování je reakcí na toto pseudoprostředí, nikoliv na prostředí skutečné. Za desítky let společenskovědního výzkumu role masových médií při nastolování agendy, byly shromážděny důkazy, které dále podtrhují důležitost Lippmannova rozlišení mezi prostředím a pseudoprostředím.To ovšem neznamená, že by zprávy byly výmysly. Ani zdaleka. Žurnalistika je empirická aktivita založená na ověřitelných pozorováních a případy, kdy došlo k porušení těchto standardů profesní etiky, vyústily ve velké skandály americké i evropské žurnalistiky posledních let. Ale když každodenní události a situace prodělají přeměnu pod dohledem profesní optiky zpravodajských organizací, výsledkem často bývá obraz světa – pseudoprostředí -, který zdaleka není izomorfní se systematičtějším pohledem na toto prostředí. O novinářskou pozornost soupeří mnoho událostí a situací. Protože novináři nemají možnosti získat informace o všech událostech, ani o všech nemohou informovat své publikum, spoléhají se na tradiční soustavu profesních norem, podle nichž se řídí při každodenním výběru vzorku z prostředí. Výsledkem je, že zpravodajská média nabízejí omezený pohled na širší prostředí, podobný omezenému pohledu na vnější svět, jaký umožňují úzká štěrbinová okna v některých moderních budovách. Tato metafora je ještě trefnější, pokud je okenní tabulka málo průsvitná a má nerovný povrch.
    Koncept agenda-setting v sobě zahrnuje samozřejmě mnoho podrobnějších a do detailu jdoucích pojmů a tezí. Jednou z nich je teze o usměrňování, které má na utváření názoru veřejného mínění na osoby, jevy a události klíčový vliv, což McCombs opět dokazuje řadou cílených průzkumů.
    celý text najdete zde
    (Malcolm McCombs – Agenda setting. Překlad Tomáš Kačer a Vlastimil Nečas. Praha: Portál 2009. ISBN 978-80-7367-591-2)

    0 0
  • 06/21/18--02:32: Drang nach Ost
  • Jaroslav Štefec
    21. 6. 2018        FB Jaroslav Štefec
    Absolutní většina slušných lidí si uvědomuje, co znamenají slova Angely Merkelové o neospravedlnitelnosti odsunu Němců, kteří v okupovaných zemích zejména východní Evropy během druhé světové války páchali tak strašlivé zločiny proti lidskosti v tak neuvěřitelném rozsahu, že současný Islámský stát vypadá proti nim jako školka vrahů bez špetky fantazie.
    Také nikdo dosud (alespoň co vím) oficiálně nedementoval ani samotný článek, ani v něm uvedené údajné výroky Ursuly von der Leyen, německé ministryně obrany, o nutnosti připravit se k útoku na Rusko a také na jakési "konečné řešení". Považuji proto zveřejněnou informaci za oficiální záznam skutečně řečeného.


    Tyto dvě nezávislé informace radikálně mění paradigma poválečného uspořádání Evropy. Přímo před našima očima se intenzivně připravuje nový "Drang nach Ost", v pořadí, pokud dobře počítám, už pátý, aniž by se k tomu naprostá většina českých "politických elit" jakkoliv postavila. Díváme se v přímém přenosu na grandiózní přepisování dějin, měnící nacistické Německo, viníka nejstrašlivějšího konfliktu v dosavadních dějinách Evropy, v jeho oběť, zatímco skutečné oběti jsou stále intenzivněji tlačeny k tomu, aby to akceptovaly jako historický fakt.

    Pokud vím, tak jediní, kdo se okamžitě po zveřejnění důrazně a v souladu s cítěním většiny občanů ČR důrazně ohradili proti vyjádření Angely Merkelové, byli prezident republiky Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš. A přidal se Tomio Okamura s předsedou komunistů Filipem. Vesměs oblíbení otloukánci české mediální scény. Ostatní politické strany a jejich vůdcové zachovávají povznesené mlčení. Jsou totiž nad věcí, neboť jich se to zřejmě netýká. Oni už nejsou Češi, ale stejně jako Emma Smetana, především "Evropané".

    Před takto naplno a politicky nekorektně vyjádřenou realitou tají jako sníh v létě závoje lží o spojenectví v NATO, nebo o rovnoprávnosti zemí EU, stejně jako pavučiny mentální prostituce slov "svoboda", "demokracie", "pravda a láska", či "rovnost, svornost, bratrství", jejichž původní význam už dávno vyčpěl pod náporem hůře než skunkovina páchnoucích "evropských hodnot".

    Nevím, co s tím hodlají naši "političtí vůdcové" dělat. Počítám, že nic, jako obvykle. Jich se to přece netýká. Kromě toho prostituce, zejména ta politická, je docela dobře placený byznys, a pasáci až dosud rozhodně nešetřili. Jak se k nim ovšem budou chovat teď, když závoje korektnosti mizí a servítky si, jak se zdá, už nikdo nebere, je jiná otázka. Možná je to přiměje k akci. Nějaké. Ale nejspíš ne k čemukoliv ve prospěch nás, občanů ČR. Na to jsou příliš hloupí, líní, přízemní a chamtiví. A hlavně – nejsou mezi nimi skuteční státníci a skuteční vůdci nás, lidí, kteří jsme jim dali důvěru v "demokratických" volbách. Ani náhodou. A s úspěchem se zřejmě dá pochybovat i o slušnosti většiny z nich.

    0 0

    Erik Best21. 6. 2018         EB
    Transparency International našla ve slovenském rejstříku důkaz o tom, že je Andrej Babiš beneficientem Agrofertu. Podle Transparency může zjištění mít závažné důsledky pro oblast střetu zájmů a dotační politiky. Babiš reagoval s tím, že je to nesmysl. Dodal, že z Agrofertu odešel v roce 2014 a podle Lex Babiš se společnosti zbavil. Někdo musí lhát, že? 



    Nemusí. Obě strany říkají pravdu. K problému dochází u definice „ovládající osoby.“ Babiš vytvořil svěřenský fond podle českého zákona o střetu zájmů tak, aby byl obmyšleným, ale nikoli ovládající osobou vlastnící 25 % a více Agrofertu. Díky tomu se Agrofert může i nadále ucházet o veřejné zakázky a dotace. Pravdu má ale i Transparency International, protože pravidla EU a OECD se vztahují jak na ovládající osobu, tak na beneficienta. Vládní představitelé v Pekingu, Berlíně, Bruselu, Moskvě, Paříži a Washingtonu samozřejmě vědí, že Babiš je chodící střet zájmů. Čechy by nejvíc mělo zajímat, kdo to proti němu použije a za jakým účelem.

    0 0

    Oldřich Rambousek
    21.6.2018  Rukojmí
    Poválečný odsun Němců z Československa je dle vládkyně porobeného Německa neospraveditelný. To už tu vážně dlouho nebylo. Asi se velká tlustá frau radila s Posseltem, Hermanem a Bělobrádkem, co dál s Čechy. Dost možná, že Německo hledá území, kde by bylo možno soustřeďovat migranty, se kterými si už samo neví rady. Docela by to odpovídalo, neb Bělobrádek s Hermanem a celá ta lidovecká pakáž jsou vítači a vlezdoprdelky Německu a neštítí si podávat ruce s potomky vrahů Českého národa - potomky nacistů.
    Máme tu však jedno obrovské ale a to dokazuje jen toliko to, že dohody a smlouvy jsou od toho, aby se nedodržovaly, nebyly respektovány a dokonce se vypovídaly. Vždyť poválečný odsun Německého obyvatelstva z Československa byl navržen a schválen na základě závěrů Postupimské konference vítězných mocností. Pro neznalé připomenu, že vítězné mocnosti byly USA, SSSR a Velká Británie. Takzvané Benešovy dekrety byly zpracovány přesně v souladu s touto konferencí a nebyla to tedy v žádném případě libovůle Československa a jeho vlády.

    Pakliže frau Merkel má tak hlubokou neznalost a dovolí si pomíjet jasná historická fakta, tak nemá ve svém úřadě co dělat, protože jen rozdmýchává mezinárodní napětí, jitří emoce a sype sůl do starých a stále nezhojených ran.
    Chápu, že Německo má problém kam s migranty, ale udělalo si ho prostřednictvím své vládkyně samo. Tedy nechť si Německo vyřeší svůj problém samo nebo ať volá k odpovědnosti frau Merkel a její poskoky.

    Vím, že to Německo nemá snadné a že je stále okupovanou zemí a to už od roku 1945. Do dnešního dne Americká armáda Německo neopustila. Sice se Německo v mezinárodním kontextu chová jako suverénní země, ale není tomu tak. Stále je jen ubohým poskokem a vykonavatelem vůle USA. Sami Němci by si toto měli uvědomit. Celá ta slavná migrace je řízený projekt, který je jedním ze stavebních kamenů přípravy nového Evropského bojiště a může se docela snadno stát, že na základě těchto procesů se Německo opět dostane do role agresora a to i přes to, že je tam uměle manévrováno. To totiž nikdo řešit nebude, že v pozadí všeho stojí zájmy USA a Německý národ byl zneužit zájmem cizím. Základ tkví v tom zbavit se Merkelové a získat zpět pro Německo jeho vlastní suverenitu, která je dnes jen a jen na papíře. To však nevyřeší Češi a je zcela mimo mísu od frau Merkel náš maličký národ atakovat skrze záležitosti, na které měl pramalý vliv.

    Náš národ se nemá Němcům zač omlouvat. Náš národ válku nevyvolal a nevraždil po celé Evropě. Náš národ nebyl původcem poválečného odsunu německého obyvatelstva a kdo tvrdí opak je vůl a neznalý troll.


    Zachytil jsem taktéž informaci, že i pan Babiš s frau Merkel v tomto souhlasí. Jestli je toto pravda a není to blábol nějakého vymaštěného novináře nosícího červené trenky, tak potěš koště. Jako by nám nestačili zrádci typu Hermana a Bělobrádka a lidovečtí genossen. Jak to tak vypadá, tak v České republice jdeme do stavu, co politik - to kolaborant, co politik - to vychcánek, co politik - to lhář!!!


    0 0

    Zdeněk Hrabica
    21. 6. 2018
    Samozřejmě, že ne úplně pro všechny. Ale všichni, až na ojedinělé výjimky, horovali pro Adolfa Hitlera a konec konců nám skoro dojednoho přáli budoucnost vyslovenou hrdlořezy Himlerem, Heydrichem i Frankem . Chtěli nás dojednoho vymazat z mapy Evropy. Narodil jsem se v Jihlavě, v Iglau. Někteří Němci byli během Protektorátu Bőhmen und Mähren mnohem slušnější než ojedinělí Češi. Mého tatínka zatklo gestapo zrána 15.března 1939 a na společném záchodě na chodbě ve Znojemské 63 – pro nás Čechy a Němce dohromady - podstrčili dodatečně otci a dalšímu antifašistovi Josef Kočímu komunistické letáky. Kočího záhy popravili, Jakuba Hrabicu strčili do kobky v jihlavské Hluboké ulici, kde je dnes magistrát.


    Když jsem teprve rozum bral, namalovali mi „hájoti“, kluci z Hitlerovy mládeže na záda kosočtverec s čárkou uprostřed, a přerazili mi nos. Aby hned poté vyřvávali, že ač katolík, jsem špinavé zkurvené Žídě.

    V roce 1988 jsem se v Berlíně setkal s Egonem Krenzem. V té době byla Angela Merkelová ještě s pověstí aktivní svazačky z FDJ. Spojovali nás po desetiletí někoho více, jiného méně - modré svazácké košile, podle Pavla Kohouta tedy „košile modrá, srdce rudá“. A jako pionýry nás spojovaly rudé a modré šátky.

    Angela čerpala poznání pro doktorskou práci u ctihodného – později prezidenta Akademie věd prof. Rudolfa Zahradníka v Matematicko fyzikálním ústavu Československé akademie věd; jsou podnes přáteli.

    Občas přivezla i banány.

    Nebyla v mém rodném městě, když její předkové na nás křičeli, že jsme české svině a čeští psi. Nebyla v Iglau, když gestapo a čeští policisté pospolu nakládali na korby antonů komunisty, sokolíky, Židy, československé důstojníky z Obrany národa. Když je bili karabáči s olůvkami na konci a řvali – los, los - rychle, rychle. Odváželi je jako zvěř do brněnských Kounicových kolejí, odkud nebylo návratu. Angela Merkelová nebyla u toho, když jejich kati na konci války stříleli své mladé vojáky, dezertéry, v jihlavské věznici.


    Nedávno kancléřka velké říše zařehtala nad odsunem Němců, nazývá jej vyhnáním. Lká nad nespravedlností. Churchill se Stalinem už v roce 1942 poprvé rozjímali, že všechny Němce z okupovaných zemí Evropy poženou bičem do jejich vytoužené vlasti a budou jim nad jejich hlavami práskat. Slovo dodrželi. Winston Churchill se svěřil československému ministrovi zahraničí v Londýně, že odplata Němcům za jejich zločiny bude krutá. Řekl našemu Honzovi, který si nic nenechal nikdy pro sebe, že německé muže je třeba vykastrovat, aby se nešířilo zlo.

    Angelo Merkelová, žádný zub za zub a oko za oko! A neopravujte historii v duchu, že největšími zločinci světové války nebyli Němci – ale Češi, Slováci , Rusové...

    Mýlíte se! Stejně končíte, to si pište.

    A neškolte nás, paměť jsme neztratili!

    Ilustrace František Bidlo

    0 0

    Rostislav Iščenko
    21. 6. 2018       Russnov
    V Kyjevě u budovy Nejvyšší rady pokračuje protestní akce horníků. Přicházejí zprávy o střetech mezi protestujícími a policií. O tom, jak se budou protesty vyvíjet před prezidentskými volbami na Ukrajině a jakou linii jednání zvolí úřady, besedovaly Aktuální komentáře s prezidentem Centra pro systémovou analýzu a prognózu, politologem Rostislavem Iščenkem. Masové protesty, které proběhly na Ukrajině, byly placeny jednou nebo druhou stranou. Přibližně řečeno, býval najatý stěžejní dav, k němuž se zainteresované osoby nebo mimojdoucí čumilové připojili. Ale hlavní složku vždy zastával placený dav.


    O propojení protestů s prezidentskými volbami

    Do prezidentských voleb je ještě daleko. Pokud máme tyto protesty považovat za předvečer prezidentských voleb, pak by volby musely proběhnout předčasně. V každém případě by mělo uplynout 9 měsíců, když nebudeme brát v úvahu, že je možné druhé kolo. Proto bych tyto protesty nedával do souvislosti s předvečerem prezidentských voleb.

    A pokud máme v principu mluvit o vzniklé situaci na Ukrajině, pak tam probíhá boj o moc bez ohledu na prezidentské volby. Je zřejmé, že protesty různých vrstev populace budou podněcovány a že to především budou oponenti Porošenka - je přece současným prezidentem. Je jasné, že to není v jeho prospěch, ale ve prospěch jeho oponentů.

    O opatřeních úřadů vůči demonstrantům

    Jaká opatření přijmou úřady proti demonstrantům? Myslím, že to bude záviset na samotných protestech, protože zajisté budou pokusy je přimět ke konfrontaci a tvrdému potlačení. To pro úřady ale není výhodné, protože jsou nepopulární. Jedna věc je rozehnat marginály pendreky, když za vámi stojí národ. Ale když jste sami marginálové a lidé jsou proti vám, pak je riskantní použít silové řešení.

    Domnívám se, že nejprve se orgány budou snažit protesty ignorovat - dobře, přišli, porozčilovali se, rozešli se. Někde bude použita síla, bude-li to opodstatněné, když shromáždění překročí rozumnou míru (například se začne rozbíjet sklo), tam, kde to bude jasné pro obyvatele.

    O vlivu počtu protestů na jednání orgánů

    Bude to záviset na počtu protestů. Pokud vyjde tisíc, dva nebo tři tisíce osob, není to protest. Sami tomu přece rozumíte, ztratí se v Moskvě na Tverské. Kyjev je, samozřejmě, menší, ale stále se i tam ztratí. Mohou vytvořit jakousi akci s tlačenicí u Nejvyšší rady nebo vlády, ale to není protest, pokud jde o stabilitu moci.

    Když jich bude přibývat a protesty budou narůstat, na ulicích se objeví alespoň desítky tisíc lidí, pak si myslím, že úřady se budou snažit tyto protesty omezit nějakými ústupky a vyjednáváním, někde v něčem ustoupit a něco přislíbit.

    Od začátku volební kampaně - někdy od zimy - se tyto protesty musí dostat na nulu, protože hlavní politické síly se zaměří na konkrétní volební kampaň. Budou už muset vyhrát volby, ne vyvolávat rvačky na ulicích.

    Ale před námi je skoro půl roku, během něhož je možné vynasnažit se podlomit moc a trochu ji klepnout s pomocí technologií. Nevím, jak mocný dav mohou shromáždit na ulici. Pokud bychom se spoléhali na ukrajinské odborové svazy, pak tam jsou vedeny pouze seznamy.

    O složení účastníků mítinků na Ukrajině

    Masové protesty, které proběhly na Ukrajině, byly placeny jednou nebo druhou stranou. Přibližně řečeno, býval najatý stěžejní dav, k němuž se zainteresované osoby nebo mimojdoucí čumilové připojili. Ale hlavní složku vždy zastával placený dav.

    Závisí to na finančním zdroji a na tom, zda váš dav nebude přeplacen, protože na Ukrajině v letech 2010-2012 to tak často bývalo, že zpočátku byl dav a protestoval proti úřadům, pak předal vlajky a transparenty, přešel silnici, vzal jiné vlajky a transparenty a začal demonstrovat ve prospěch moci. Takže zde bude vše záviset na finančních zdrojích, které budou do těchto protestů vhozeny.

    0 0

    Jiří Baťa 
    19.6.2018
    Při čtení glosy Kiskova nehoráznosť na www.czechfreepress.cz jsem se zamyslel nad zjištěnou skutečností, když autor o imigrantech říká, cituji: „... na kontinente (Evropy) sú ich státisíce, nik nevie, kto sú, ani čo chcú, a úradom nie sú známe hádam ani ich mená“. Pozastavuji se nad tímto faktem, neboť je všeobecně známo, že imigranti přicházejí v lepším případě s falešnými pasy, nebo ještě častěji bez pasů vůbec. Zajímalo by mě, prostřednictvím frau Merkelové, jak je resp. bylo oněch 1,200 milionů imigrantů ve SRN identifikováno a potažmo evidováno. Zda je jim přiděleno nějaké evidenční číslo, jak to praktikovali fašisté při transportech lidí do lágrů, nebo jim přidělují nějaké doklady na smyšlené jména nebo jim uvěří, že se jmenují tak, jak řeknou. 



    To v praxi znamená, že jejich totožnost, ať už po předložení pasu nebo bez něj, nelze žádným věrohodným způsobem ověřit a nezbývá, než dát věcem tzv. volný průchod, dát zřejmě jen na bezvýchodnou benevolenci migračních úřadů. Cizinci-imigranti, žijící v různých evropských státech, jsou zde vlastně inkognito a existují jako bezprizorní. To za předpokladu, že jim ovšem nebylo z vůle „vyšší moci“ přiděleno nějaké provizorní jméno, identifikační nebo evidenční označení.

    Od 25. května 2018 vstoupila v EU platnost zákona o DGPR na ochranu osobních údajů. Není nezajímavé, jaké osobní údaje mají tisíce nebo sta tisíce imigrantů, u kterých nebylo možné prověřit jejich identitu a žijí pod nějakým asi fixním označením. Chápu, že imigrantům to může být srdečně jedno, ale není mi jasné, jak je v praxi např. prováděna výplata podpůrných finančních příspěvků (údajně ve výši našich 22 tisíc Kč měsíčně). U stovek, tisíců imigrantů nemají úřady ani ponětí o jejich původní, skutečné identitě, jsou zřejmě vedeni jen jako čísla, aby jim mohly být „základní“, pro život nutné finanční prostředky vůbec vypláceny!

    Nevím jak u nás, zda těch několik desítek (možná stovek) muslimských imigrantů má v pořádku své osobní doklady a jsou tedy oficiálně identifikováni, ale při představě, že bychom měli přijmout dalších několik tisíc takových imigrantů je otázka, jak by je bylo možno začleňovat do naší společnosti, když jejich osobní údaje a celková identita je de facto neověřitelná.

    Jsem-li však u problému imigrantů, naléhavě doporučuji a žádám o šíření níže uvedené přílohy, která problematiku imigrace pravdivě popisuje v plné nahotě!

    ČTĚTE A ŠIŘTE DÁL:

    Giovanni Sartori – princ v sociálních vědách, 92letý Giovanni Sartori, jeden z největších politologů a sociologů přítomnosti zemřel. Profesor nejprestižnějších amerických universit Stanford, Yale, Harvard aj. Byl také Kissingerovým přítelem, Obama byl jeho žákem, respektoval ho i Ronald Reagan, o němž řekl: "Neměl vysoké vzdělání, ale měl úžasný politický talent a výjimečný praktický rozum".



    Zde je výňatek z rozhovoru redaktora z „il Giornale“ o islámu.
    Profesore, čelíme islámské invazi?
    Invazní vlna z islámských zemí se musí zarazit, islám nelze integrovat do evropské tradice. Říkám to řadu desetiletí. Jste pravičák? Levice, pravice, nezajímá mě to. Důležitý je smysl pro realitu. Studuji ty věci celý život. Snažím se pochopit politické, ekonomické a etické mechanismy, které řídí vztahy islámu a Evropy, abych mohl navrhnout řešení té katastrofy, které čelíme.

    Jaká katastrofa?
    Tvrzení, že lze mírovým způsobem integrovat obrovskou komunitu muslimů, věrnou teokratickému monoteismu, která odmítá akceptovat separaci politické a náboženské moci – katastrofální iluze. Tato nesmyslná fantazie povede k válkám čím dál tím otevřenějším a současnějším. Proč? Islám po třicetileté přítomnosti v západní Evropě odhalil pravou tvář. Jeho adepti jsou ochotni se vyhodit do povětří, a to pomocí nejmodernějších technologií. Islám se nevyvíjí, jde o teokratický monoteismus formovaný v 7. století, zcela nekompatibilní se západním monoteismem. Po vítězství Vídně v roce 1683 se tato realita ignorovala a čelíme jí s novou silou dnes.

    Nelze kohabitovat?
    Ne, západní společnosti jsou založeny na suverenitě lidu, islám na suverenitě Alláha. Integrace muslimů do naší společnosti není možná? Od roku 630 nezná historie jeden případ muslimské integrace do nemuslimské společnosti. Podívejte se na Indii nebo Indonézii. Ve svých zemích muslimové žijí pod suverenitou Alláha bez problému, zatímco na západě… Muslimský imigrant na západě se stále ztotožňuje s tímto principem a odmítá západní etické a politické principy, nemůže se integrovat. V Anglii nebo Francii je třetí generace muslimů ještě fanatičtější a víc násilná než ty předchozí.

    A multikulturalismus?
    Co je to vůbec multikulturalismus? Nesmysl, nic takového neexistuje. Levice, která s tím termínem operuje, o islámu nic neví. Jejím diskursem je ignorantství. Číňané jsou Číňany několik tisíc let a perfektně v našich městech kohabitují i se svými zvyky a tradicemi. Podobně Evropané židovského původu. Nikdy ne muslimové. V soukromém životě ať si věří, čemu chtějí, ale politicky musí akceptovat naše zákony a lidovou suverenitu, jinak nemají na západě co pohledávat. Jestli někdo z levičáků uslyší vaše úvahy, prohlásí vás za xenofoba. Celá levice je skandál. Jsou zbabělí a ztratili původní ideologii, aby zůstali „progresívními“ zaštítili se hanebností typu „hranice všem otevřené“.

    Co dělat?
    Respektovat zákony a pravidla. Imigrace do Evropy již dál není únosnou. Každý migrant musí mít vízum, dokumenty, jasnou identitu. Ilegálové musí být odsunuti zpátky do svých zemí. Ti kteří zůstanou, nemohou dostat volební právo, jinak muslimové vytvoří nebo ovládnou politické strany a v důsledku jejich vysoké porodnosti budeme ztraceni, během pár desetiletí to tu všechno ovládnou. Staneme se menšinou ve státě ovládnutého šarií. Žil jsem třicet let v USA, měl jsem všechna práva kromě volebního a nevadilo mi to.

    A co masívní transfer imigrantů po lodích?
    Každá urgentní situace má své etapy. Jsme v poslední etapě: válečné. Jsme napadáni a aby bylo jasno, musíme se bránit všemi zbraněmi, které máme k dispozici – letadly, torpédovat je atd.

    Co to říkáte?
    Říkám, že jsme ve válce, kdy druhá strany nerespektuje teritoriální vody. Pošleme letadla k libyjským břehům, potopme lodi v přístavech. Je to jediná reálná možnost jak je odradit od invaze do Evropy. Po dvou, třech útocích přestanou. Pro některé intelektuály je západ vždy viníkem. Jsou stupidní, sebedestruktivní. Inkvizice byla tragedií, ale toto fanatické období západ před staletími překonal. Ne tak islám. Není schopen evoluce. Je to svět bez pohybu, nikdy nevstoupil do industriálního věku, ani ty nejbohatší muslimské země. Mají obrovské bohatství v ropě, ale nic nejsou schopni vyrobit, všechno musí dovážet. Symbolem jejich civilizace je bazar.

    Podle některých teoretiků mezi civilizační kontakt obohacuje?
    Pokud existuje vzájemný respekt a vůle k soužití. Jinak nemůže jít o obohacení, ale o válku, kde nejmocnější zbraní je demografie, totálně v jejich prospěch. A Evropa? Už neexistuje. Nikdy jsem neviděl stupidnější instituci než je Evropská unie. Favorizuje masovou imigraci, devastuje evropské ekonomie a celou Evropu to dovede do nezaměstnanosti a chudoby.

    Evropa podle vašich představ?
    Konfederační, složená jen z původních sedmi zemí. Aktuální EU složená z 28 zemí a 28 jazyků je nesmyslem, nic neví o islámu a je totálně neschopná obrany, je směšná a nezodpovědná.

    Jak to s islámem v Evropě skončí? 
    Máme lidské bomby, islámské mučedníky – svědčí to o tom, že se blíží vyvrcholení!

    Děkuji za rozhovor.

    0 0
  • 06/21/18--14:52: Article 0
  • Jaroslav Loudil
    22. 6. 2018
    Musím říci, že už začínám být silně alergický na neustálé mediální připomínání -  obětí komunismu - generála Heliodora Píky a političky Milady Horákové. Ne proto, že bych jejich oběť nějak  bagatelizoval či zlehčoval, i já tvrdím, že šlo o  naprosto zbytečné politické  vraždy. Tvrdím ovšem, že je jejich smrt dnes ideologicky využívána novým režimem k očerňování bývalého režimu socialistického , byli vybráni , aby se s jejich pomocí neustále  mohutně kopalo do mrtvoly socialismui 30 let po jeho pádu. Režimní média dnes umně využívají případu těchto dvou lidí  k masáži mozků celého národa.


     Horáková je ve školních učebnicích, točí se o ní filmy  i seriály, medituje o ní český rozhlas, má své pomníčky i pomníky, studenti o ní píší eseje  a balady, těžko dnes někdo spočítá ,kolik máme dnes  v ČR Náměstí Milady Horákové, ulic Milady Horákové, Knihoven Milady Horákové, zastávek Milady Horákové, laviček Milady Horákové a snad už brzy i rozhleden, letišť, nádraží  a dálnic Milady Horákové. Prostě bývalé kulty osobnosti : Stalin či Kim Čong - il, můžou jenom trapně závidět takovou - "mediální popularitu".

        Mám jedno vážné  srovnání . V období 1914-18 byly nahnány vládou ve Vídni do jatek První světové miliony mladých mužů  z území budoucí ČSR, Čechů ,Moravanů, Slováků, Němců, Maďarů,.... zhruba 500 000 !!! jich tam zahynulo. Každý jednotlivý  mrtvý z těchto 500 000 !!! má svůj velmi velmi  smutný příběh ! Rodiče přišli o svého syna, bratr  o bratra, sestra o bratra, žena o svého muže, děti o tátu, rodiny  o hospodáře. Staří rodičové či mladé ženy s malými dětmi zůstávali poté sami na vedení hospodářství, která následně krachovala. Obrovitá smutná tragédie !! Mají tito mrtví z První světové  u nás také  své ulice, náměstí, knihovny ?? A přitom ani jejich smrt nebyla zrovna jednoduchá, propíchnuti bajonetem po měsících strávených v bahně  zákopů, smrt na tyfus v ruském zajeteckém lágru, průstřel břicha, .... nic moc. Jediné co dnes mají ,jsou letité pomníčky na návsi vesnic, ze kterých mrtví pocházejí. Lidé kolem nich chodí bez povšimnutí, mají své dnešní starosti a problémy. Jména na pomnících pomalu blednou a ztrácejí se.

    P.S. Proč potřebuje náš dnešní režim nafukovat smrt dvou lidí /jistě také nezaslouženou !/ do astronomických rozměrů  a na smrt 500 000 jiných zcela zapomene ?? Důvod je nasnadě ! Tady vůbec nejde o ty mrtvé, jde o to " KDO" -  jejich smrt zavinil ! Rok 1951 přestávají dnes pamatovat i tehdejší  kojenci  ,uplynulo 70 let , od roku 1918 uplynulo 100 let. To je takový rozdíl ?? Na 500 000 !! našich mrtvých spoluobčanů máme zapomenout, ze dvou !! jiných udělal dnešní režim ovšem doslova  : "Národní modlu".

    Doporučuji shlédnout film Stanley Kubricka : "Stezky slávy". Drsně pravdivý a realistický film z První světové ! Ano, přesně tak to tehdá chodilo, když jsme za pouhé čtyři roky přišli o 500 000 spoluobčanů ! Vážení "ideologičtí mediální masážníci současného režimu" ,byli  i jiní nevinní  mrtví, než Píka a Horáková.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Stezky_sl%C3%A1vy

    https://www.youtube.com/watch?v=pJH8hO7VlWE

    0 0

    Zbyněk Fiala
    Zbyněk Fiala22.6.2018   VašeVěc
    Představy o rozšiřování výroby škodovek v Česku mohou narazit na obchodní válku, převratné změny v dopravě, robotizaci a nulový vliv ČR na zásadní rozhodnutí našich exportních partnerů v eurozóně.

    Základní rámec blízké ekonomické budoucnosti představuje obchodní válka Spojených států proti všem. Spojené státy si to mohou dovolit, jejich exporty představuji jen 12 procent HDP, upozorňují Financial Times. Evropská unie má podstatně vyšší míru závislosti na vývozu ve výši 44 procent HDP. Česká republika je extrémně závislá, objem jejího zahraničního obchodu je srovnatelný s 85 procenty HDP.

    Klíčovou položkou naší exportní průmyslové výroby jsou přitom auta, tedy výrobky, jejichž morální životnost se bude v nejbližších letech prudce zkracovat. Příští auta budou nejen elektrická, nejen dobíjitelná zadarmo z panelů na střeše domu, nejen samořiditelná, ale také sdílená nebo užívaná jen jako snadno dostupná dopravní služba bez potřeby vlastnictví. K tomu si přičtěme snižování potřeby individuální dopravy, kterou bude vytlačovat nejen doprava hromadná, ale hlavně fakt, že lidská spolupráce bude stále snazší na dálku.

    Tyto souvislosti jsou důležité, chceme-li posoudit smysl prohlášení Bernharda Maiera, předsedy představenstva Auto Škoda, že cílem mateřského Volkswagenu je zvýšit produkci škodovek z 1,2 milionu na 2 miliony během deseti let. Nemusejí se pochopitelně vyrábět jen v Česku, ale zaznělo to v České televizi, což naznačuje, že VW nepochybně počítá i se zvyšováním českého podílu.
    Vypadá to jako zájem o to, aby základní nastavení české ekonomiky ještě nějaký čas zůstalo. My to pak můžeme brát jako odměnu za úspěch, o který se dělí jak české závody, tak německy marketing, který dlouhá léta prosazuje škodu jako hlavního partnera mistrovství světa v hokeji nebo Tour de France. Ale stejnou měrou v tom můžeme vidět i nárůst rizika. Jak může Volkswagen vědět, že poptávka po jeho vozech poroste, když předtím se tak fatálně mýlil ve věci budoucnosti dieselových motorů? To bude rána, pokud se plete…

    Naší pozornosti by nemělo uniknout, že v jádru Evropské unie ve stejné době hledají nástroje pro zvyšování ekonomické odolnosti vůči šokům. Už jsme zmínili obchodní válku se Spojenými státy. Ta je však globální a jejím hlavním cílem je Čína. Pokud budou vysokými cly zatíženy veškeré čínské exporty do Spojených států, Čína musí hledat odbytiště jinde, tedy i v Evropě, a začne ještě více vytěsňovat evropské výrobky. Řekněme, že Evropa se začne čínské vlně bránit a taky vztyčí ochranné celní bariéry. Jakmile se začne se oplácet („tit-for-tat“), odvetná opatření zasáhnou ty nejvíc exponované. Jsme prostě na ráně, neberme to na lehkou váhu.

    Příští čtvrtek se sejde Evropská rada a konečně půjde o setkání hlav vlád a států Evropské unie nad programem, který zahrnuje dlouho probírané institucionální reformy. Jenže spád to dostalo až po nynějším setkání francouzského prezidenta Emmnuela Macrona s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Stále více je zřejmé, že reformy budou, ale potřebují k tomu vstřícné prostředí. Nabízí se prostředí eurozóny, kde chybí většina východních členů EU, jejichž vyjednávací pozice obyčejně spoléhá na pravidla konsensu, to znamená na možnosti vyhrožovat zablokováním rozhodnutí svým individuálním nesouhlasem.

    Konsensus je statický, většinové rozhodování je akční. Aby se vůbec mohlo o něčem jednat, svede se nejprve boj o tohle. Nepochybně prohrajeme, naštěstí dost mlhavě, aby se doma mohl tvrdit opak.
    Druhou věcí jsou peníze. Eurozóna už si zvykla na to, že některé členské státy občas potřebují rychlou výpomoc. Zatím to řešil poněkud kostrbatý stabilizační systém, který byl vlastně systémem státních garancí. Obsluhoval virtuální peníze. Na stole je teď návrh, aby byl vystřídán evropským měnovým fondem, který by hospodařil se skutečnými penězi. Spor bude jen o to, jak se budou dělit jeho pravomoci mezi vlády a přiměřeně nezávislé vedení fondu.

    To je hasičská složka řešení. Po jednání prezidenta Macrona s kancléřkou Merkelovou se však začalo víc mluvit také o penězích s preventivní funkcí. Mělo by jít o opatření s mnohem významnějším dopadem na celou EU, a sice ustavení samostatného rozpočtu eurozóny. Tam by byly soustředěny investiční peníze, které by vytvářely poptávku v podobě velkých infrastrukturních projektů. Tím by přikrmovaly konjunkturu a brzdily dopady různých šoků, včetně těch vnějších, jako je obchodní válka.

    V Praze a dalších zemích mimo eurozónu zavládla panika. Co znamená vyčlenění rozpočtu skupiny zemí tvořících 86 procent ekonomické váhy celé EU? Je to další rozpočet s penězi navíc? Nebo tu malou chudší skupinu bez eura čeká, že se bude prát o zbylou hrst buráků?

    Je obtížné předpovědět, kolik aut bude za 10 let potřeba a zda se má ČR angažovat v rozšiřování automobilové výroby a zvyšovat svoji exportní a oborovou závislost jako sázku na vyšší výnos. Zato předpověď, jestli se za obzorem vynoří nějaké další šoky, je mnohem snazší. O tom přece nemůže být žádných pochyb.

    Vidíme, že eurozóna se na ty šoky připravuje. Co udělá Česká republika? Po všech těch moudrech, kterými jsme Evropskou unii zasypávali, aby věděla, co je pro ni nejlepší, nyní stojíme za plotem a máme právo (občas) přihlížet. Nemáme moc možností ovlivnit klub společné měny, produkující 86% unijního HDP. Tam nejsme. Je to proto, že tam nepatříme?

    Kdyby se braly do úvahy jen české makroekonomické údaje, ukazují dokonalou připravenost na euro. Dokonce včetně stability měny, která se po skončení intervenci ČNB prostě vrátila tam, kde byla před jejich začátkem. Překážky jsou však hlavně psychologické, průzkumy ukazují, že lidé euro nechtějí. A proč je nechtějí? Protože se do nich soustavně hučí, že je to zhouba a že to zkrachuje. Jinými slovy, existují silné zájmy, kterým euro stojí v cestě.

    Proč jim stojí v cestě? Bojí se přeměny miliard, které jsou v korunách v bezpečném skrytu? V každém případě nejde o obranu české suverenity. V Česku jsou zahraniční investice o pětinu výnosnější, než je průměr eurozóny. Tribut, který odvádíme v dividendách a dalších otevřených i skrytých výnosech, jde každoročně do zahraničí v rozsahu bohatě převyšujícím 10 procent HDP. České mzdy jsou i po všech těch zvýšeních nižší než v Řecku.

    Jenže moc času na úpravu našeho evropského statutu není. Vstup do EU sice znamenal závazek přijmout euro, ale k tomu, aby přijali nás, je potřeba souhlas stávajících členů. Zavázali jsme se připravit, ale oni se nezavázali nás hned přijmout. Přijmou nás někdy. Možná. Musíte se víc snažit.
    Prudký vývoj ve světě hospodářství není nakloněn nějaké velkorysosti. K obchodní válce a soumraku automobilů přidejme ještě nastupující robotizaci. Vynořující se problémy mohou být řešeny metodou košile je bližší než kabát. A bude vůbec levná východní práce ještě tolik potřeba? Nestane se rozšiřování automobilového průmyslu v Česku jedním z manévrů, jak rizika přesouvat z mateřských zemí na periferii?

    Máme tedy o čem přemýšlet. Nejméně nám pomůže přemýšlení v systému BAU, business as usual. To je oblíbená zkratka naděje, že všechno bude jako vždycky.

    - - -


    0 0
  • 06/22/18--01:59: Cesta lidí
  • Lenka Procházková
    22. 6. 2018
    (k výročí popravy českých pánů)

    Co je pravda? ptal se
    zatčeného
    neznalý prokurátor.
    Pravda je cesta
    živých lidí!


    Mistra Jana zavedla
    před koncil.
    Ejhle člověk!

    Ti, co ho provázeli,
    nepřijali,
    že o svědomí
    se hlasuje
    Pak v poli ukázali,
    kdo drží prapor,
    když se za pravdu bojuje
    Ejhle lidé!

    Cesta jejich vzdoru
    vedla až na Bílou horu.
    Poprava kacířů
    zabrala smrtce
    trojnásobek času
    než bitva sama.
    Dělám jenom svou práci,
    uklidňoval se Mydlář.
    Ztupil šest mečů

    Jedním ozbrojili anděla
    aby ze sloupu střežil
    úmysly každého,
    kdo přežil

    Jedna říše, jedna píseň, jedna cesta!

    Ty, které vedly k životu,
    zasypávali žhavým popelem
    z kacířských spisů

    Kráčeli po nich dál, naboso...
    Nebojte se! křičelo kamení
    odrolené ze skal,
    když ztesávali v lesích oltáře
    a pozvedali kalich -
    znamení
    života, který se nebojí,
    na útrapy nehledí,
    nelže a nekrade

    Z otce na syna
    z matky na dceru
    drželi jednotu
    svědomí s rozumem,
    než se Tábor znovu
    stal programem.
    Po tři sta letech
    pravda zvítězila.
    Na chvíli

    Ty okamžiky vítězství
    jsou čím dál kratší.
    Zadání trvá,
    ale cesta se nám ztrácí.

    Paměť zděděnou synem po otci
    si znovu vyvlastnili,
    falešní proroci.

    Byla snad generace
    Jana Palacha a Karla Kryla
    tou poslední,
    co ještě dokázala
    držet prapor?

    Rozhlédněme se,
    než přijde tma.
    Už se šeří.

    Hledejme a nalézejme
    muže na slovo vzaté
    a ženy - vědoucí,
    že o pravdě se nevyjednává
    v kostnicích s kostlivci

    Neboť Pravda je cesta
    živých lidí

    0 0

    Jaroslav Štefec
    22.6.2018  FB autora
    Před 77 lety, 22. června 1941, armáda hitlerovského Německa, čítající 3,9 miliónu mužů, 3.600 tanků a 4.387 letadel překračuje hranice SSSR. V sestavě německé armády bojují rovněž Francouzi, Rumuni, Italové, Maďaři, Slováci, Chorvati, Španělé a Finové.


    Proti ní stojí podstatně méně zkušená a sovětská armáda s přibližně 2,7 milióny mužů, sice s cca 13.000 tanky a 36.000 letadly (z nichž je jen 11.357 bojeschopných), ale s daleko hůře vycvičenými vojáky, zastaralou doktrínou, nezkušenými veliteli a neočekávající německý útok. Během jediného dne ztrácí 1200 letadel, sovětské tankové jednotky nejsou až na výjimky schopny ani technicky, ani takticky čelit zkušeným německým tankovým jednotkám.

    O necelé čtyři roky později, 9. května 1945, Rudá armáda obsazuje Berlín. Je podepsána bezpodmínečná kapitulace Německa. Válka stála SSSR celkem 10.600.000 padlých a nezvěstných vojáků, Německo ztratilo 4.300.000 vojáků.

    Více než 3.600.000 ruských válečných zajatců nechali Němci v prvních měsících války podle doktríny vylidnění „východních území“ zemřít v zajateckých táborech hlady. V sovětském zajetí zemřelo v pracovních táborech při obnově zničených měst, vesnic a infrastruktury kolem 1.000.000 německých zajatců.

    SSSR přišel v důsledku německé genocidy civilních obyvatel, smrti hladem díky zabavování potravin, otrocké práce, poprav, bezohlednému bombardování a válečných operací přibližně o 15 miliónů občanů. 100 velkých měst a cca 70.000 menších měst a vesnic bylo zcela zničeno.

    Německo přišlo o 1.840.000 civilních obyvatel, z nichž cca půl miliónu zahynulo a kolem 800.000 bylo zraněno díky spojeneckému bombardování, na jehož vrub jde také zničení prakticky všech německých měst nad 100.000 obyvatel a více než 7,5 miliónu Němců bez střechy nad hlavou. Značná část německého území byla zničena v důsledku válečných operací, infrastruktura byla v troskách.

    Je určitě dobré si to připomenout. Právě dnes, jen pár hodin poté, co přesně před 77 roky překročila vojska nacistického Německa hranice tehdejší SSSR. Zvláště když česká tzv. „mainstreamová“ média zřejmě v rámci politické korektnosti a snaze neurazit citlivou duši Frau Merkel o tomto výročí a jeho důvodech cudně mlčí, ačkoliv prakticky v jeho předvečer kancléřka veřejně zpochybnila výsledky druhé světové války.

    Kdo zapomene minulost, nejen že ztrácí budoucnost, ale navíc je odsouzen prožít ji znova. Mám bohužel pocit, že přesně k tomu je současná Evropa pod taktovkou NATO s USA v čele nevyhnutelně a neúprosně tlačena. Celkový počet obětí první světové války byl přibližně 16 miliónů. Ve druhé světové válce zahynulo kolem 70 miliónů lidí. Evropa má přibližně 750 miliónů obyvatel, mezi něž patříme i my, Češi. Kolik nás přežije „omezenou jadernou válku“, vedenou na evropském území? Válku, po jejímž skončení zmizí veškerá digitální komunikace, nebude fungovat zásobování, doprava, služby, a zbytky původních obyvatel nebudou v drtivé většině schopny se v digitální ani v reálné pustině zorganizovat a postarat se o své přežití.

    Odhady počtu obětí prvních několika dnů „malého“ jaderného konfliktu v Evropě se pohybují mezi 70 až 150 milióny obyvatel. My, Češi, bohužel sedíme hned v první řadě.

    Jaroslav Štefec

    0 0


    Radim Valenčík
    22.6.2018  blog autora
    Původně jsem se nechtěl k selhání Frau Merkel v závěrečném tažení jejího politického života vyjadřovat. Bedlivě jsem sledoval ohlasy, ale chybí mně v nich to nejdůležitější. Totiž to, že svým vyjádřením podlým způsobem, skutečně podlým, zaútočila na samotnou podstatu Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, kterou podepsali tehdejší český ministerský předseda Václav Klaus, německý spolkový kancléř Helmut Kohl a oba ministři zahraničí obou zemí v Praze dne 21. ledna 1997. Podrobněji k tomuto zásadnímu dokumentu viz ZDE.
    Protože dokument klade pevný a nezpochybnitelný základ pro rozvoj dobrých vztahů mezi oběma zeměmi, zdůrazňuje hned v prvním bodu to nej-nej-nejdůležitější:

    Obě strany jsou si zároveň vědomy, že společná cesta do budoucnosti vyžaduje jasné slovo o minulosti, přičemž příčina a následek ve sledu událostí nesmějí být opomíjeny.

    To proto, aby se nějaký chytrák, či přesněji gauner, od sebe nepokusil jakýmkoli způsobem odtrhnout nesrovnatelně větší zlo od zla následného a řádově menšího. Původní a následné zlo jsou pak z hlediska historických reálií popsány v navazujících dvou bodech:

    II
    Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor.
    Německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení.
    III
    Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.

    Všimněte si, že v Deklaraci je uvedeno i dnes mnohdy opomíjené vyhánění lidí z československého pohraničí ještě před obsazením zbytku naší země, i toho, že česká strana se velmi citlivě a přesně vyjadřuje k pochybením na naší straně.

    Důležitý je z tohoto hlediska i navazující bod:

    IV
    Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

    Celý text deklarace je např. ZDE.

    A teď přijde Frau Merkel v době, kdy svou politikou napáchala Německu velké škody, kdy uvedla nejen EU, ale i Bundes na cestu rozkladu a kdy její ministryně zahraničí volá po preventivním jaderném úderu proti ruským městům (to vše v předvečer výročí přepadení Sovětského svazu hitlerovským Německem v časných ranních hodinách 22. června 1941), aby zasáhla Česko-německou deklaraci v nejcitlivějším místě:

    "Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury... To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění". Viz: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/475594-pro-vyhnani-nemcu-po-valce-neni-ospravedlneni-rekla-merkelova.html

    Jenže Česko-německé deklarace zcela zjevně a zřetelně zdůrazňuje nejen časovou a historickou posloupnost, ale i následnost právě v rovině morální a politické odpovědnosti, té odpovědnosti, kterou se Merkel snaží svým výrokem popřít.

    V této souvislosti si kladu otázky a poznamenávám k nim svoji odpověď:

    1. Jak je možné, že Merkel došla až tak daleko?


    Moje odpověď: Není jiné vysvětlení než to, že je vydíratelným slouhou jádra současné globální moci, které zdegenerovalo a vede totální válku v goebbelsovském stylu, viz ZDE.

    2. Jak je možné, že žádný z představitelů tzv. "demokratické opozice" (ODS, TOP, KDU-ČSL, STAN) nevyjádřil protest proti nehoráznému výroku?

    Moje odpověď: Není to "demokratická opozice", ale jsou to obyčejní slouhové slouhů či poskoci současné globální moci.

    3. Jak je možné, že si ministerstvo zahraničí nepozvalo k vysvětlení nehorázných výroků německého velvyslance?

    Pro toto vysvětlení nemám, doufám, že tak ještě učiní a bude informovat veřejnost o výsledcích.

    4. Zeptá se Zeman Pocheho a případně i dalších zájemců o post ministra zahraničí na jeho názor na výrok Frau Merkel a na závěry, které z toho budoucí ministr zahraničí vyvodí pro své účinkování ve funkci?


    Doufám, že ano a že o tom budeme informováni.

    Příloha: Krátká úvaha Jaroslava Štefce

    Jakékoliv hnutí je třeba postavit na sjednocující ideové platformě. Jinak to nebude fungovat. Jenže mám obavu, že postup, který nastiňujete, je sice použitelný, ale jediné, k čemu to povede, je něco jako Haškova "Strana mírného pokroku v mezích zákona". Je to jenom můj pocit, že události kolem nás nabírají na obrátkách takovým tempem, že jim přestáváme stačit? Aniž to dokážeme díky neschopné, zkorumpované a zbabělé politické reprezentaci jakkoliv ovlivnit, jsme coby Platónova Loď bláznů strháváni do hlavního proudu událostí, bez kapitána, kormidelníka a schopných důstojníků.

    Proto se obávám, že spíše než na obnovu našeho státu ve Vámi nastíněném rozsahu se budeme muset aktuálně soustředit aspoň na zachování toho, co existuje, aby bylo později na čem stavět. A že budeme muset hledat cesty, jak méně teorie nahradit spíše managerskou prací a leadershipem, abych vnesl do umírněné humanitní diskuse trochu toho managerského slovního násilí (samozřejmě v dobrém a s trochou nadsázky).

    Pro dokreslení reálnosti těchto úvah přikládám krátké zamyšlení, které jsem před chvílí "pověsil" na můj FB:

    Absolutní většina slušných lidí si uvědomuje, co znamenají slova Angely Merkelové o neospravedlnitelnosti odsunu Němců, kteří v okupovaných zemích zejména východní Evropy během druhé světové války páchali strašlivé zločiny proti lidskosti v tak neuvěřitelném rozsahu, že současný Islámský stát vypadá proti nim jako pouhá školka vrahů bez špetky fantazie.

    Také dosud nikdo (alespoň, co vím) z německé strany oficiálně nedementoval ani samotný článek, uveřejněný v několika německých médiích (např. zde https://www.contra-magazin.com/2018/05/krieg-gegen-russland-von-der-leyen-will-bundeswehr-umbauen/?cn-reloaded=1 ), ani v něm uvedené údajné výroky Ursuly von der Leyen, německé ministryně obrany, o nutnosti připravit se k útoku na Rusko a také na jakési "konečné řešení". Považuji proto zveřejněnou informaci za oficiální záznam skutečně řečeného.

    Tyto dvě nezávislé informace radikálně mění paradigma poválečného uspořádání Evropy. Přímo před našima očima se intenzivně připravuje nový "Drag nach Ost", v pořadí, pokud dobře počítám, už pátý, aniž by se k tomu naprostá většina českých "politických elit" jakkoliv postavila. Díváme se v přímém přenosu na grandiózní přepisování dějin, měnící nacistické Německo, viníka nejstrašlivějšího konfliktu v dosavadních dějinách Evropy, v jeho oběť, zatímco skutečné oběti jsou stále intenzivněji tlačeny k tomu, aby to akceptovaly jako historický fakt.

    Pokud vím, tak jediní, kdo se okamžitě po zveřejnění důrazně a v souladu s cítěním většiny občanů ČR důrazně ohradili proti vyjádření Angely Merkelové, byli prezident republiky Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš. A přidal se Tomio Okamura s předsedou komunistů Filipem. Vesměs oblíbení otloukánci české mediální scény. Ostatní politické strany a jejich vůdcové zachovávají povznesené mlčení. Jsou totiž nad věcí, neboť jich se to zřejmě netýká. Oni už nejsou Češi, ale stejně jako Emma Smetana, především "Evropané".

    Před takto naplno a politicky nekorektně vyjádřenou realitou tají jako sníh v létě závoje lží o spojenectví v NATO, nebo o rovnoprávnosti zemí EU, stejně jako pavučiny mentální prostituce slov "svoboda", "demokracie", "pravda a láska", či "rovnost, svornost, bratrství", jejichž původní význam už dávno vyčpěl pod náporem hůře než skunkovina páchnoucích "evropských hodnot".

    Nevím, co s tím hodlají naši "političtí vůdcové" dělat. Počítám, že nic, jako obvykle. Jich se to přece netýká. Kromě toho prostituce, zejména ta politická, je docela dobře placený byznys, a pasáci až dosud rozhodně nešetřili. Jak se k nim ovšem budou chovat teď, když závoje korektnosti mizí a servítky si, jak se zdá, už nikdo nebere, je jiná otázka. Možná je to přiměje k akci. Nějaké. Ale nejspíš ne k čemukoliv ve prospěch nás, občanů ČR. Na to jsou příliš hloupí, líní, přízemní a chamtiví. A hlavně – nejsou mezi nimi skuteční státníci a vůdci nás, lidí, kteří jsme jim dali důvěru v "demokratických" volbách. Ani náhodou. A s úspěchem se zřejmě dá pochybovat i o slušnosti většiny z nich.


    - - -

    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5853-merkel-podrazila-cesko-nemeckou-deklaraci.html

    0 0

    22.6.2018  Sputnik
    Spojené státy umístily do Sýrie 19 vojenských základen a 22 základen v sousedních zemí, aby trénovaly militanty, kteří stojí proti legitimní syrské vládě, řekl Sputniku vedoucí expert Centra pro vojenská a politická studia Státního institut mezinárodních vztahů v Moskvě.
    „Pentagon vytvořil v Sýrii 19 vojenských základen a pevností, stejně jako 22 vojenských základen v sousedních zemích, aby tím pojistil nekončící zásobování zbraněmi, municí, palivem a potravin ozbrojenců z teroristických organizací,"řekl profesor Vladimir Kozin.

    Jako příklad vojenský expert ukázal na americkou základnu v At Tanfu na jihu Sýrie. Podle Kozina je vzdušný prostor v okolí 30 mil od města uzavřen, nehledě na to, že s tím Damašek nikdy nesouhlasil.

    Expert zdůraznil, že přímá pomoc militantům neodpovídá rozhodnutí OSN a dohodám o deeskalaci v Sýrii.

    Podle Kozina Washington podporuje ozbrojence, aby zachoval americký vliv na vojenskou a politickou situaci v Sýrii.

    0 0

    PPK
    22. 6.2018 Outsidermedia
    Moudrý Aristoteles prý kdysi napsal, že ani lísteček na stromě se nepohne bez příčiny. Logika k tomu pak může doplnit i verzi obrácenou, že když nebude existovat síla, schopná s něčím jakkoliv pohnout, pak se to prostě nehne, i kdyby čert na koze rajtoval. Problém je jen v tom, že právě tohle vědí pouze ti, kteří ještě nezapomněli zákony přírody, pokud je vůbec někdy v minulosti vzít na vědomí ráčili.


    Zkrátka, zatím podle některých, vědy přírodní je třeba na školách odmítat či aspoň bagatelizovat (a fyziku s matematikou obzvlášť), neboť tyto vědy jsou na myšlení nejen náročné, ale jsou především nudné. Navíc i postrádají umělecký tvůrčí kvas a jevy světa vždy umí vysvětlit jen stále stejným způsobem. Ostatně podívejme se, jak obrovský prostor má lidstvo naopak ve vědách humanitních, česky zvaných vědy společenské:

    Lísteček na stromě se nepohnul?

    Odpovídá teolog: No jasně, vždyť už v Bibli a v Koránu psáno stojí, že Bůh Alláh to nepochybně právě takhle chtěl. No a jestli se ten lístek možná nepohnul? Tak to určitě bylo jenom proto, že boží záměr toho pohybu už zas překazil ten zatracený ďábel Lucifer (nebo jak se právě jmenuje).

    Historik a právník: Měl vůbec ten lístek historicky dané právo, v souladu se zákonem a deklaracemi EU a OSN se hýbat? A pakliže to právo nabyl jinak, na základě jaké smlouvy se tak stalo? Že by smlouva s jinými lístky? A co stanovisko nadřízeného stromu a okolnost, zda byl smluvní partner lístku způsobilý k právním úkonům?

    Ekonom: No, ona je tu také otázka, jaký tržní užitek, pákový efekt, transakční zisk či jinou ekonomickou výhodu by to tomu lístku přineslo, kdyby sebou jen tak zbůhdarma a zadarmo kynklal a plýtval tak náklady na svou energii? A krom toho, zaplatil on daň z pohybu?

    Psycholog: Je nějakým průzkumem zjištěno, jaké pozitivní či negativní emoce uvnitř mysli toho lístku nebo v citech jeho okolí by ten jeho pohyb mohl způsobit? Ono totiž takové bezděčné kynklání, to se může jednoho dne zvrhnout v depresívní a nezvladatelné cloumání a potom – co ty celostromové psycho-následky?

    Nezletilá aktivistka, s ajfounem u ucha: Argumenty mých odpůrců, že jsem z města, že strom s listy jsem ještě zblízka neviděla a je mi teprve dvanáct let, nejsou rozhodující. Důležité pro naši zem je pouze to, co řekne můj pohádkový dědeček, který mi za každý souhlas na společných procházkách pravidelně kupuje mou oblíbenou zmrzlinu. Ostatně, za všechno špatné tady v Česku můžou komunisti, Rusové a Zeman s Babišem.

    Co z toho plyne? Nepochybně politický závěr, že vzdělávání nás, občanů Česka, ve vědách společenských je nesrovnatelně důležitější a složitější, než poznatky věd přírodních. Proto také, že podle rad moudrých elit světa bude jistě jenom správné, když studia věd přírodních ani naše vláda už dál podporovat nebude. Důležité jsou pouze vědy humanitní, zejména pak ty, co jsou přednostně založeny na lidských výmyslech a představách.

    Přírodně a technicky vzdělaní lidé totiž nejen postrádají cit, představivost a fantazii, ale navíc v myšlení používají logiku, což je pro občanskou poslušnost mas škodlivé a nežádoucí. Navíc, když se těm logikům něco mediálně sdělí, tak oni o tom vždy kverulantsky přemýšlí, zda informace našich pravdomluvných médií už zas není jenom lež a pitomost. Také neustále šťourají do faktu, že komentátoři novin a redaktoři televize k tomu „dělání“ politiky nemají od voličů mandát. A takové občanské myšlení je ovšem špatné a je třeba ho změnit.

    Co dodat? Snad jen zkušenost pana Murphyho, že když už něco existuje blbě, tak že to později může být ještě blbější. Také, že když se něco může pokazit, tak se to časem pokazí docela najisto. Rovněž tu platí i zkušenost techniků a programátorů, že bude-li někdo chtít svou nesprávnou obsluhou zničit nějaký stroj, shodit počítačový program a/nebo dobrý politický režim, tak v tom ničení vždy bude tím nejvynalézavějším vítězem právě ten největší idiot.

    Přesto nezoufejme. Jeden z mých dobrých přátel tvrdí, že naděje na lepší svět tu pořád ještě je. A že když už chceme něco nejen zvorat, ale i zorat, tak alespoň dbejme na zásadu, aby ten dobytek před pluhem nebyl inteligentnější, než ten (dobytek), co je za pluhem a drží opratě. Jinými slovy, podle pravověrných katolíků to chce pouhou maličkost: Aby nezemřela síla, schopná s čímkoliv kloudně myšlenkově pohnout kupředu alespoň o píď, i kdyby Halík na koze rajtoval.

    - - -

    0 0

    Britští vojáci letí do Lotyšska
    - kou -
    22.6.2018  PrvníZprávy
    NATO výrazně zvýšilo bojový potenciál na hranicích s Ruskem na pozadí hysterické rétoriky Polska a pobaltských států o „ruské invazi“, sílu vojska zesedminásobilo, uvedl.

    „Na pozadí hysterie vedení pobaltských států a Polska o údajné blížící se ruské agresi proti nim se počet vojáků NATO v Pobaltí, Polsku, Rumunsku a Bulharsku v roce 2015 zvýšil z 2 až 15 tisíc lidí. V průběhu cvičení skupiny NATO se zvyšuje na 40-60 tisíc vojáků," citovala RIA Novosti Šojgu, který hovořil na prvním zasedání rady ministra obrany Ruské federace, které se konalo na Krymu.

    Navíc, jak ministr řekl, se na zasedání Rady NATO 8. června letošního roku rozhodlo o vytvoření dvou nových velení, odpovědných za ochranu námořních tras v severním Atlantiku a zajištění převozu vojáků z kontinentálních Spojených států na evropské válčiště.

    "Dopravní infrastruktura pro přepravu vojsk do východní Evropy se aktivně zlepšuje a postupy pro překračování hranic vojenskými kontingenty jsou zjednodušeny," uvedl Šojgu.

    Připomněl, že od roku 2020 plánuje NATO zavést do bojové pohotovosti do 30 dnů nejméně 30 praporů, 30 vzdušných eskader a 30 válečných lodí.
    „Vyvstává otázka: proč se to všechno dělá a proti komu?" zeptal se ruský ministr obrany.

    „Od počátku roku se v jihozápadu strategickém směru uskutečnilo 13 velkých cvičení, jichž se zúčastnilo více než 40 000 vojáků a 2 000 jednotek vojenské techniky, což nás nutí provést symetrické kroky k neutralizaci vznikajících hrozeb," uvedl Šojgu. Poznamenal, že Rusko nezvyšuje počet svých vojáků na linii styku s NATO, ale jde to na vrub nové vojenské techniky a bojové připravenosti stávajících jednotek.

    Nárůst sil NATO v Povaltí a Polsku přiznává i generální tajemník aliance Jens Stoltenberg. A vcelku monotónně opakuje, že posilování NATO v těchto oblastech má za účel odvrátit a ne vyvolat konflikt. No jistě, a neustálé rozšiřování NATO je jakási mírová mise lidí dobré vůle.


    - - -

    0 0

    Radim Lhoták
    22.6.2018 ProtiProud
    Radim Lhoták přináší informace o poněkud absrdním počínání ukrajinské armády na frontové linii s republikami hájícími své právo na existenci.


    Internetový portál „Russkaja Vesna“ před týdnem zveřejnil přehled o válečné situaci v Doněcké lidové republice (DLR) na základě brífinku Daniela Bezsonova, mluvčího doněckých ozbrojených sil.

    V posledních dnech zůstává intenzita ostřelování Doněcké lidové republiky stále stejná. Cílem ostřelování ukrajinskými militanty byly osady Dokučajevsk a Spartak, nad něž nepřítel za jediný den vystřelil 10 min kalibru 120 mm a použil zbraně pěchotní obrněné techniky. Ve směru Gorlovky stříleli ukrajinské jednotky z raketometů a ručních zbraní na osadu Zajcevo.

    Ve směru na Mariupol pak ostřelovali dvě osady – Kominternovo a Novolaspa, na něž vyrukovali s šesti tanky, obrněnou technikou, s granátomety a ručními zbraněmi. Ve sledovaném dni bylo zaznamenáno sedm případů porušení příměří ze strany ukrajinských formací na území DLR. V důsledku útoku na civilisty jednotkami 30. mechanizované brigády ukrajinské armády, který byl proveden na příkaz jejího velitele Garaze, byl ovšem zraněn pouze jediný obyvatel osady Alexandrovka.

    Stříleli rovněž bandy z 36. pěchotní brigády ve směru obcí Talakovka a Kominternovo, kde poškodili elektrické vedení a bytovou výstavbu. 36. brigádě velel válečný zločinec Gnatov.

    „Pokračujeme v zaznamenávání důkazů o válečných zločinech ukrajinských teroristů proti civilistům z Donbasu. Každého z nich nemine zasloužený trest,“ uvedl Bezsonov na tiskové konferenci. 

    Demoralizovaná armáda

    Velení ukrajinských okupačních sil je nadále v rozkladu. Přispělo k tomu i průběžné podvodné jednání ze strany velitelů brigád ukrajinské armády. Ukrajinští velitelé zejména nehlásí opuštění frontových pozic svými vojáky pro personální úbytek v jejich jednotkách v důsledku dezercí.

    Podvodů se dopouštěli především velitelé 30., 56. a 24. brigády. A když se vrátili na jednotlivé pozice, ukrajinská média tuto skutečnost interpretovala jako další úspěšný postup ukrajinské armády.

    Zarážející je přitom fakt, že v zóně pod kontrolou 30. brigády vojáci po dezerci znovu obsadili sotva dvě třetiny ze všech ztracených území. To lze vidět na videu „vojenské televize“ doněckých separatistů, zatímco propaganda o ukrajinské armádě se snaží přesvědčit její vrchní velení o opaku.

    O opouštění bojových pozic mluví i samotní ukrajinští vojáci a zveřejňují své rozčarování nad činností svých velitelů v sociálních sítích. Nicméně radikální militanti „Pravého sektoru“ a dalších ukrajinských nacionalistů se snaží bránit oddílům ukrajinské armády v ústupu. Z toho důvodu se objevují potyčky a přestřelky mezi ozbrojenými skupinami uvnitř samotné ukrajinské armády, jako tomu bylo například při ústupu vojáků 24. brigády z obce Žovanka.

    Tak nekompletnost vojenských oddílů a dezerce vojáků z 30., 56. a 24. brigády vedly ke svévolnému a nekontrolovanému opuštění frontových pozic jejich jednotkami.

    O případech rozkladu brigád se velení dozvědělo z opožděných zpráv nacionalistických jednotek. Takže už nebylo možné přijmout dostatečná opatření, aby nedošlo ke zbytečným ztrátám.

    Střelba na virtuální cíle


    Vedle toho bylo na straně ukrajinských vojáků zjištěno nekontrolované plýtvání nákladnými řízenými protitankovými raketami. Kyjevské velení „protiteroristické operace“ bylo zděšeno úbytkem jejich zásob v muničních skladech. Z toho důvodu pracuje od 9. června ve skladech permanentní inspekce zřízená velením frontových formací „Sever“ a „Západ“ a čítající 65 pracovníků pověřených přepočítáváním raket.

    Podle údajů muničního náčelníka majora Tverdochleba, který vede audit a sdílí s kolegy předběžné výsledky v okupovaném pásmu operace, chybí ve skladech až 65 procent těchto bojových prostředků. Závěry inspekce ukazují, že ukrajinští vojáci nekontrolovaně vystřelují tyto drahé zbraně, aniž by jejich použití mělo nějaký vojenský smysl a účinek. Jinými slovy střílejí „nazdařbůh“.

    Není vyloučeno, že k ospravedlnění těchto neúčinných a zbytečných akcí natočili ukrajinští militanti výpravné video, které demonstruje zásahy pochybných staveb, jež označují jako kryty ruských oddílů. Na nich je možné spatřit 4 rakety vystřelené pro nic za nic. Jen vířících prach. Přičemž střelba byla zacílena na neznámou stavbu, ruinu, jakých je na území pod kontrolou ukrajinské junty nepočítaně. připomeňme, že jedna raketa stojí 25 tisíc dolarů, tedy 100 tisíc dolarů vypálených do hromady sutin.

    Je třeba poznamenat, že úmyslný podvod velitelů ukrajinských okupačních brigád nezůstal bez povšimnutí náčelníka ukrajinského generálního štábu V. Muženka. 11. června v Kramatorsku při poradě varoval velitele, že ponesou odpovědnost za svoje podvody, nemluvě o tom, že nemají situaci pod kontrolou.

    Přes všechny tyto problémy se ukrajinská strana "v zóně protiteroristické operace“ setkala s delegací vedenou britským ministrem obrany Harrym Williamsonem. Řízení okupačních sil pochopitelně četné problémové momenty zahraničním "delegátům" neukázalo. Ukrajinská strana ovšem dál osnuje své poněkud šílené plány. Plánovala dokonce fingovaný útok separatistů proti Britům, k němuž mělo dojít v zóně 30. brigády u města Kurachovo. Po divadelním propadáku se zabitím a vzkříšením jednoho ze svých novinářů chtějí kyjevské úřady nyní zřejmě podnítit radikálnější „počiny“ k zostření situace na Donbasu.


    Zavelí Porošenko před volbami k bleskovému útoku?


    V současnosti důstojníci ukrajinské armády neskrývají panický strach před záměry vojenského a politického vedení Ukrajiny zorganizovat „blitzkrieg“ na Donbas. Prezident Porošenko a generálové z jeho okruhu si od toho slibují rychlé, byť okrajové, vítězství, aby před volbami vyvolali dojem o „počátku osvobození Donbasu.“ Takto se vyjádřil jeden z velitelů:

    „Z čistě vojenského hlediska je to možné. Ukrajinská armáda může obsadit například Gorlovku, pokud sem napře významné síly a zmobilizuje rezervy."

    Podle jeho slov však „všichni uvažující důstojníci a generálové chápou, že pokud Rusko odpoví a zaútočí na Ukrajinu z opačného směru, nebo jen prostě znovu podpoří separatistická vojska jako v roce 2014, tak vše skončí opravdovou katastrofou.“

    A bude prý mnohem hůř, než v Ilovajském či Dělabcevském kotli z té doby.

    „Bude to připomínat situaci ze srpna roku 2008 v Jižní Osetii, kdy Saakašvili atakoval Cchinvali, načež nastoupila ruská armáda a Gruzínci málem ztratili celou zemi.“

    „Může se také stát, že Moskva využije útok ze strany ukrajinské armády jako záminku, aby v odpověď zahájila zničující úder. A bylo by to pro ni výhodné. Proto je většina důstojníků štábu proti takovým nesmyslným plánům. Nikdo ale nemůže předvídat, co se v předvečer voleb vyklube z hlav nejvyššího velení, které ztrácí soudnost ,“ zakončil pesimisticky velitel.

    V této souvislosti je příznačné, že i v ruských médiích se již množí názory, že válka na Ukrajině neskončí, pokud se do věci skutečně přímo nevloží ruská armáda.

    Faktem je, že trpělivost a ponižování ruských obyvatel Novoruska má také své meze. Jejich země si konečně zaslouží mírový život bez vražedného chaosu produkovaného kyjevskou juntou. Absurdní akce mravně zcela rozložené ukrajinské armády se tak mohou kdykoli proměnit v operace, které opět otřesou mírem ve světě. Tragické předvolební vyhlídky prezidenta Porošenka se tomu mohou stát krvavou rozbuškou.


    Sovisející:



older | 1 | .... | 589 | 590 | (Page 591) | 592 | 593 | .... | 668 | newer