Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 592 | 593 | (Page 594) | 595 | 596 | .... | 668 | newer

    0 0

    PPK 
    27.6.2018
    Když se někde něco nějak stane, tak velká část lidí jen zívne a řekne: No a co má být?
    Pochopitelně to ale řeknou jenom tehdy, pokud se jich to ani špetkou netýká. Lidi zkrátka něco zkonstatují a dál už na to nemyslí. Dejte mi s tím pokoj, vždyť zítra ráno už zas brzy vstávám do práce, tak co bych se něčím zalamoval, že.


    Výsledkem je, že mnoho událostí zaznamenáme, aniž bychom znali nejen podrobnosti a okolnosti, natož jejich motivy. A co následuje? Pokud to bude někomu kvůli něčemu nějak zapotřebí, chytnou se pak toho vykladači událostí, které on si na to najme. A právě oni si pak vymyslí ty podrobnosti a okolnosti, co my jsme ze zřetele pustili. A věc začne žít svým novým životem.

    Leč životem příběhu, který si JEN ONI z nějakého důvodu a případně i za nějakým účelem vymysleli a nikoliv příběhu, který se ve skutečné realitě odehrál. A navíc si ti tvůrci příběhů velmi často ke všem podrobnostem ještě přibásní to nejdůležitější – příčiny a původce těch dějů a „motivy pachatelů“. Co na tom, že si to vymysleli a že to možná všechno bylo jinak?

    Že by proto, že svět chce být klamán, jak kdysi řekl básník? Anebo proto, že většinou my, sami čtenáři, jsme líní zapnout selský rozum, logiku a myslet? A to, prosím, milosrdně vynechme ty politiky a novináře, kteří když napíší něco o velkých rudých trenýrkách a o někom nenáviděném, tak lze jenom zkonstatovat, že už zase se jim udělala myšlenka a nejspíš bude třeba to dlouhodobě a opatrně kdesi na okraji Prahy v Bohnicích opět vyléčit.

    Proč to vlastně píšu? Protože nedávno jsem četl na Nové republice článek Martina Kollera „U Jeruzaléma se bojuje za Prahu“ a rovněž i dlouhou diskusi pod tím textem. Diskusi v jádru podobnou a typickou, jako výměny názorů pod články na téma africké imigrace do EU, anebo již dávné události se zkratkou 9/11. Vždy devět z deseti diskutérů v tom má zcela jasno, jen téměř žádný neví, PROČ to jasno vlastně má.

    A když už si myslí, že to ví, tak buď není myšlenkově schopen své tvrzení věcně formulovat a logicky dokázat, anebo mezitím mu odporující diskusní protistrana z výměny názorů odešla, protože s ním už se na to téma bavit dále nehodlá. A proč? Protože my jsme generace, která nechce mít problémy a právě proto ty problémy máme. Takže si to zkusme zobecnit:

    Jsme lid (nejen) informačně nesvobodný a přísně ovládaný. Ovládaný svými vlastními sociálními elitami, ale odmítáme si to připustit. Milujeme představy, výmysly, příběhy, pohádky a fantazie. A čím jsou neskutečnější, tím víc nás láká ten jejich bezcenný obsah. Milujeme ho proto, že nemusíme přemýšlet, jestli to, co prý se stalo, se vůbec právě takhle mohlo stát.

    A zatímco si po denní fyzické námaze pěkně hovíme v duševním nicnedělání, naše odpočaté elity přemýšlí, jak ještě lépe využít tu duševní lenost svého tělesně pracovitého zaměstnaneckého stáda. A dělají to velmi jednoduše: Dají tomu báječně jednoduchému stádu trochu her a pak ještě víc pracovních úkolů, aby nemyslelo na blbosti.

    No a aby stádo z nudy nereptalo, nakrmí mu duši náboženstvím, bulvárem a žádoucími hloupostmi typu protichůdných výmyslů, např. že IN je nemít děti, protože když je tu moc lidí, planetu to (taky) otepluje, anebo že vegany je třeba vyhubit, protože tu jinak sežerou všechno zelené, co dosud vytvářelo kyslík a my se tu pak zadusíme.

    No a aby pak řeč nestála, tak elity nám oznámí, že v rozpočtu na mzdy a důchody bude ještě méně peněz a proto si jich (elit i těch peněz) pěkně važme a buďme rádi, že nějakou tu práci a důchody tady ještě vůbec máme. A zdůvodní to jednoduchým příběhem, že holt krize je na celém glóbusu.

    Někdy mne proto v zoufalství napadá, že možná tomuhle pokolení už nejvíc a přímo bolestně začínají chybět v dostatečném počtu nejen malé děti, ale také kriminalisti. Totiž, že už jenom tyto dva zbylé druhy lidí (snad krom několika vyjímečných vědců) jsou tady dnes jediní, kteří ještě mají v genech ochotu a schopnost hledat odpovědi na otázky typu PROČ.

    Takže si, prosím, zkusme dát za domácí úkol: Nejsou náhodou a vždycky nebyly, například v tom boji na hranicích Izraele, v té imigraci z Afriky do EU, anebo v událostech 9/11 už zas jen nějaké suroviny v zemi a dluhové peníze? A jestli ano, tak čí původně ty peníze byly? A proč on je investoval právě do toho, který si to všechno tehdy začal?

    - - -




    0 0

    Přemysl Votava
    27.6.2018  VašeVěc
    V roce 2004 Česká republika vstoupila do EU s velkými nadějemi. Hudba hrála, politici se předháněli ve slibech, z Bruselu nám klepali na ramena a říkali nám, že nám, jací jsme pašáci, že brzo si budeme rovni.… Všude zněly chvalozpěvy o naší šťastné budoucnosti, sliby o naditých peněženkách, o rychlém srovnání výdělků…. Nečekali jsme zázrak, přesto jsme dnes zklamáni.

    Stojíme zase v pozoru před vrchností, zase žmouláme čepici, abychom si něco vyprosili. I ten drobeček, který spadne z jejich stolu, nám udělá radost. Před staletími to byla Vídeň, dnes je to EU která nám diktuje.

    Jak se ukazuje, byli jsme spíše těmi naivními prosťáčky, protože i po letech členství v EU naše výdělky jsou stále směšné v porovnání s těmi „západními“. Nedokážeme pochopit, že to v miliardách zadlužené Řecko, je v příjmech občanů daleko před námi, obdobně jako Portugalsko, Španělsko, … Klademe si otázku, kde se stala chyba? Přitom slyšíme, že české ekonomice se dlouhodobě daří. Naše zahraniční obchodní bilance je vysoce aktivní. Na západní trhy směřuje téměř 80% exportu, z toho do Německa přes 30%. Máme nejnižší nezaměstnanost v EU. Makáme ve dne i v noci, jsme ochotni dělat v sobotu, neděli, děláme na tři směny. To vše za žebrácké mzdy.

    Zadluženost domácností neustále roste, počítáme ji již v bilionech. Na byt, tedy spíše na tu „klícku“, se mladí zadlužují hypotékou na 30let. Jiní si hledají svou budoucnost v zahraničí. Stále více pociťujeme odchody řady vysoce vzdělaných odborníků. Z českých nemocnic odcházejí nejen lékaři, ale i střední odborný personál. Naše země s tradičním strojírenským průmyslem, se stává spíše montovnou, či velkoskladem Evropy. Desetitisíce kamionů brázdí naší krajinou. Do zahraničí odchází u nás vytvořený kapitál, nejspíše i z té laciné pracovní síly.

    Pýcha české (československé) ekonomiky, tradiční průmyslové obory - jako bylo strojírenství, investiční celky, sklářství - ztratily po roce 1989 své zahraniční trhy. Politika sankcí EU vůči RF dopadla na naši ekonomiku. Byly to především, po staletí budované východní trhy, které jsme museli opustit, naše místo zaujali jiní. V současnosti zahraniční obchod ČR s Ruskou federací činí jen několik procent, navíc je pro nás vysoce pasivní.

    Proto jen 30% občanů hodnotí pozitivně EU. Ve většině zemí EU je to obdobné, do čela volebních průzkumů se tak dostávají politické strany, které jsou ostře kritické k současnému stavu EU. Z toho vyplývá, že EU musí projít zásadní reformou, demokratizací! EU nemůže jít cestou diktátů a výhrůžek předkládané Evropským parlamentem, či bruselskými úředníky. Příkladem nefunkčnosti EU je i současná migrační krize, která již po několik let dopadá na tápající EU.

    V letošním roce si připomeneme 100. výročí vzniku Československa. Našim předkům diktovali panovníci ve Vídni, museli jsme se podřizovat vyhrůžkám z Anglie, Francie, Německa, v poválečně rozdělené Evropě zájmům SSSR. Po nadechnuté svobodě, čelíme opět snahám o naše odnárodnění, opět stojíme, jak ti předkové na koberečku před vrchností. Dnes před tou v Bruselu.

    - - -

    0 0

    - VK -
    27.6.2018 AENews
    Chorvatská média už koncem minulého týdne přinesla obrazové záběry z událostí z hraničního přechodu Maljevac, kde ozbrojené bosenské složky policie zastavily skupinu několika stovek migrantů [1], kteří se pokoušeli vstoupit na území Chorvatska z území Bosny, aby mohli dále pokračovat ve své cestě do Rakouska a odtamtud až do Německa. Podle chorvatské policie se jedná o první předvoj a de facto čelo tzv. letní migrační vlny, která se právě teď formuje v prostoru Řecka a balkánských zemí a na hranice Schengenu by měla dorazit během první dekády v červenci. 


    Nejde však podle informací o čerstvé migranty z Afriky nebo z Asie, nýbrž má jít hlavně o lidi, kteří již dostali v Řecku azylové statusy. Právě tyto migranty už nechce Německo přijímat a chce je vracet. Poté, co Itálie oznámila, že už nebude přijímat žádné nové uprchlíky, protože země je migranty zaplavena a více už nezvládne, vyslalo to do uprchlických táborů v Řecku, v Turecku a hlavně v samotné Itálie velké zděšení mezi migranty, protože uzavřením Itálie se uzavírá tzv. jižní přístup do Rakouska. 
    A jsou tu znovu. Další várka migrantů u hraničního přechodu Maljevac.

    Migranti se tak začali přesunovat na vedlejší trasu, která vede z Řecka přes země bývalé Jugoslávie, hlavně přes Bosnu, Chorvatsko a Slovinsko, ze kterého se migranti dostávají do Rakouska. A právě tato cesta je hlavní trasou pro každoroční turisty z Evropy, kteří touto cestou jezdí do chorvatských letovisek. Pokud dojde k naplnění hrozby, kterou minulý týden zopakoval německý ministr vnitra Horst Seehofer, že od 1. července Německo uzavře hranice a zavede znovu pasové kontroly, pokud nedojde ve čtvrtek 28. června v Bruselu na summitu EU ke schválení migračních kvót, potom se začne odehrávat proces, který dosud Evropa nezažila.

    Německo začne migranty, kteří již mají uprchlický status v Řecku, vracet ze svých hranic. To znamená, že vlna migrantů bude vržena zpět do Rakouska. Jenže rakouský premiér Sebastian Kurz už minulý týden upozornil, že pokud Německo uzavře hranice, Rakousko udělá to samé. A ihned vzápětí se k tomu připojil i Andrej Babiš, který po zasedání bezpečnostní rady státu uvedl, že pokud Německo a po něm Rakousko uzavřou hranice, Česká republika udělá totéž.

    Uzavření hranic Německa a Rakouska na začátku prázdnin lze přirovnat k šílenství, ale je to zřejmě promyšlený plán


    Největší hrozbou může být právě načasování. Horst Seehofer už včera uvedl, že pokud na summitu EU ve čtvrtek nebude dohoda zemí EU o přerozdělování migrantů, vydá příkaz k ochraně německých hranic okamžitě. To by mohlo znamenat, že na rozdíl od předchozího výroku z minulého týdne by mohlo Německo obnovit pasové kontroly už před víkendem, možná už v pátek, nebo druhý den v sobotu 30. června. Rakousko by zřejmě reagovalo okamžitě.

    To by způsobilo naprostý dopravní kolaps v Evropě, protože po rozdání školních vysvědčení pojede velká část Střední Evropy na dovolené směrem na jih. Zdržení na rakouských hranicích by se mohlo protáhnout až na několik desítek hodin, protože rakouská policie se bude zaměřovat hlavně na více-obsazené osobní automobily, které jsou hlavním magnetem pozornosti pro policisty, protože mohou převážet migranty. A protože na dovolené pojedou celé rodiny, je jasné, že načasování uzavření hranic vyvolá kolaps. A začíná být jasné, že jde o záměr.

    Přechod na rakousko-slovinské hranici.

    Z tohoto kolapsu bude obviněna skupina V4, veškerý hněv Evropy se obrátí na Česko, Polsko, Slovensko a Maďarsko kvůli tomu, že tyto země blokují evropskou dohodu o redistribuci migrantů. A dá se očekávat, že Evropská komise v případě selhání vyjednávání o Dublinu IV začne proces uvalování sankcí na skupinu 4 pro-americky orientovaných zemí ve Střední Evropě. Emanuel Macron na posledním setkání s Angelou Merkel zopakoval, že Evropská unie musí v případě krachu jednání o Dublinu IV vyvodit sankce proti těm zemím, které nepodpoří systém přerozdělovacích kvót. Macron vyjmenoval sankce v podobě zablokování dotací z fondů EU, suspendace hlasovacích práv v Evropské radě, omezení přístupu občanů sankcionovaných zemí k volnému trhu práce v EU (Češi a Slováci by už nemohli v EU pracovat) a v poslední fázi i omezení přístupu firem z těchto zemí na společný Evropský trh, což by se rovnalo svým rozsahem k stejně brutálním sankcím, jaké jsou uvaleny na Rusko, jenom trochu v jiném kabátu.

    Krach ve vyjednáváni o Dublinu povede v EU k lámání chleba o tom, které země v EU zůstanou, a které budou dříve či později následovat příklad Velké Británie


    Pokud by došlo k uvalení těchto sankcí, všechny 4 země by během několika týdnů až měsíců padly do náruče USA a amerických elit. Je téměř jisté, že Američané by tím získali nejvěrnější spojence a rovnou celkem 4 trojské americké koně v celé EU, což by byla fatální rána Berlínu, který se snaží o poválečnou emancipaci a odpoutání se od amerického područí po II. sv. válce. Angela Merkel nechce zajít takto daleko, protože uvalením sankcí na země V4 by se nějaký Dublin IV a migrace rázem stala banálním problémem ve srovnání s tím, že uvnitř EU a uprostřed Evropy by vznikl mohutný a pevný americký politicko-vojenský blok, který by byl fundamentem plánovaného amerického projektu Trojmoří a rozpadu EU.

    A mnoho politiků v ČR, v Polsku, v Maďarsku, ale i na Slovensku, má ideově mnohem blíže do Washingtonu než do Bruselu, resp. do Berlína. Samozřejmě, že po událostech na Slovensku a po zpackaném státním převratu na pozadí bizarní a zinscenované vraždy novináře Jána Kuciaka, bude slovenská vláda opatrná v přístupu k americkým partnerům, pro Bratislavu je garantem bezpečnosti před “maďarskou otázkou” Berlín, nikoliv Washington.

    Americký plán Trojmoří v Evropě. Poláci si naivně myslí, že je to jejich vlastní projekt, ve kterém bude mít hlavní slovo Varšava.

    Takže paradoxně, Slovensku hrozí, že sankce uvalené na země V4 kvůli odmítání migrantů povedou k oslabení berlínských garancí Bratislavě v otázce územního statusu quo na jižní hranici a Američané využijí svého vlivu ve prospěch Orbánovy vlády. Riziko, jaké to s sebou pro Slovensko ponese, je doslova děsivé. Posílení Maďarska v prostoru Střední Evropy povede ke znovuoživení debat o Trianonské dohodě, kterou došlo k zániku velkého území Uherska a vytyčení nových hranic, ze kterých profitovalo Slovensko. Česku hrozi revize Benešových dekretů, Slovensku hrozí revize Trianonu. Pokaždé, když začnou Američané vozit do Budapešti své emisary, nevěští to pro Slovensko nic dobrého. Berlín si nemůže dovolit revize Trianonu, protože to by posílilo americké elity v Evropě, které se snaží o rozklad uvnitř Střední Evropy, aby tím vrazily blok a klín mezi mocenské spojování Berlína a Moskvy.

    Evropa není o budoucnosti jednotlivých samostatných zemí, ale o společné cestě evropských národů k jednotě (i pod hrozbou násilí a sankcí) pod společnou vlajkou. Otázkou je, pod kterou?


    Ovšem zavírání hranic je možné chápat jako nový proces argumentace v úsvitu nového světového řádu, kde jednotlivec a jednotlivé země nesmí stát v cestě celku, i kdyby ten celek přišel o rozum a ve svém šílenství vedl své kroky k zániku. Znovu je třeba zopakovat to, co Angela Merkelová opakovala už tolikrát, že neexistuje pokračování členství v EU pro ty země, které se nechtějí podílet na přerozdělování migrantů. Seehoferovy výhrůžky na uzavření německých hranic tak plně zapadají do tohoto konceptu. Bude to znít absurdně, ale nastávající Babišova vláda bude možná už brzy v pozici vlády, která bude postavena před otázku, jestli jít proti svým občanům a začít přijímat tisíce migrantů ročně, anebo zahájit procesy vedoucí k vystoupení z EU.

    Policie v Bosně blokuje vstup migrantům na hraniční přechod s Chorvatskem.
    Na hranicích Schengenu se formuje nová migrační vlna, Německo a Rakousko hodlají zavřít hranice a všichni přitom ukazují na 4 země, které za to prý všechno mohou. Tento tlak lze přirovnat k noži na krku, protože země V4 se už brzy dočkají čelního střetu s realitou, už ve čtvrtek. Czexit je možná blíže, než si kdokoliv z nás dokáže pomyslet. Nejvíce může v této chvíli ale ztratit Andrej Babiš a jeho Agrofert. Je otázkou, jestli si to vůbec uvědomuje. Země V4 budou přehlasovány, ale mohou zablokovat Dublin IV. Pokud se tak stane, Czexit bude nastartován, protože všechny země V4 se rázem stanou nepřátelskými zeměmi pro celou Novou Evropu.

    Vážení čtenáři, pokud se vám líbí naše práce, přispějte prosím, podle svých možností, jakoukoliv částkou našemu projektu na zachování jeho provozu, abychom mohli i nadále přinášit tyto a podobné články, které nikde jinde nenajdete. Náš server funguje pouze z darů a příspěvků našich čtenářů. Čtyři dny před koncem měsíce jsme zatím vybrali jen necelých 62% potřebné sumy pro zachování našeho provozu na další měsíc. Bez vás nemůže náš projekt pokračovat. Každé málo pomáhá a přispět nám můžete bankovním převodem, PayPalem, Bitcoinem nebo poštovní poukázkou na účet, všechny informace najdete na naší obvyklé darovací stránce zde. Děkujeme za Vaši neutuchající podporu! Naše práce a úspěchy jsou umožněny jen díky Vaší podpoře.

    -VK-
    šéferedaktor AE News

    0 0

    Ladislav Kašuka
    27.6. 2018(posláno redakci NR autorem)
    Totální „odevropštění“ a naprostá demoralizace a destrukce tradičních hodnot, na kterých naše civilizace po celá staletí stála, v zemích EU neustále pokračuje a nabírá na vyšších a vyšších obrátkách. Řečičky „neziskovkami“ dotovaných ekonomů, že musíme v EU zůstat, jinak bude ještě hůř, jsou obyčejné lži. Bez evropských zákazů, kvót a nesmyslných sankcí můžeme obchodovat s kýmkoli s čímkoli, co dokážeme vyrobit, nebo vytěžit a nebudeme se muset nikomu zodpovídat za to, s kterou zemí obchodujeme!
    Visegrádská konfederace by měla mít svou vlastní měnu (třeba Visegradský zlatý), svůj volný trh a kromě vlastních zemských armád, také společnou Visegrádskou legii, která by byla preventivně stále nasazena na ochranu vnější hranice před nežádoucími elementy.

    V rámci tohoto uskupení, by měla proběhnout opravdová demokratizace vnitřní politiky a měli by se odstranit veškeré politické a ekonomické neduhy, které k nám byly záměrně zataženy zvenčí. Je potřeba zlikvidovat exekuční mafii schopnou z člověka vydřít klidně i dvacetinásobek jeho původního dluhu a uvrhnout ho tak do celoživotního finančního otroctví a strachu vůbec něco vlastnit. Je třeba skončit s cíleně podhodnocenou cenou lidské práce a finálních výrobků jen proto, aby je někdo jiný, kdo se vydává za našeho partnera a přítele, mohl koupit za pakatel a mnohonásobně na tom vydělat!!! Je nutné dělat svou vlastní sebevědomou politiku založenou na tom, že svět neřídí jedna korporace (i když se o to někteří moc a moc snaží), nýbrž že je rozdělen do několika ekonomicky a politicky odlišných částí, takže je vždy s kým obchodovat (pokud Vám to někdo cíleně nezakazuje jako je tomu dnes).

    V rámci budoucí prosperity takového nového uskupení, by také bylo třeba investovat mnoho úsilí do podpory mladých rodin a pomáhat jim různými státem hrazenými bonusy za každé druhé, třetí a čtvrté dítě, aby to lidi motivovalo k tomu, znovu se vrátit k tradičním rodinným hodnotám a plodit generaci za generací mladé perspektivní lidi, kteří budou hrdí na to, že žijí v zemi svých předků a na odkaz, který jim jejich otcové a dědové zanechali. Jedině uskupení založené na principu rovnosti a solidarity, ve kterém nebudou žádné dnešní supervelmoci, které si vždy činí ambice vše ovládat a řídit, nám může dát šanci žít opravdu svobodným a hlavně svým vlastním životem.

    Již kníže Svatopluk věděl, že jeden prut zlomíš snadno, ale tři již zlomit nedokážeš. Visegrádské země jsou zatím čtyři a myslím, že třeba Rakousko, nebo jiné další státy, by mohli následovat tuto myšlenku a postupně se přidat, aby z malých a odstrkovaných nakonec vzniklo silné uskupení, s kterým svět bude muset počítat!!!


    Ladislav Kašuka.

    0 0
  • 06/27/18--09:05: Nový Drang nach ... kam?
  • Jaroslav Štefec
    27. 6. 2018       JaroslavŠtefecFB
    Můj dojem ze slavnostního vyhlášení vojenské šaškárny, nazvané Evropská armáda "starými" zeměmi EU, doplněnými lehce zfašizovaným Estonskem? Stará dobrá západní Evropa oprášila pod hlavičkou nového EUhrmachtu starý dobrý západní Drang nach Osten, a vzpurné kolonie, navíc úspěšně odzbrojené, do tohoto plánu nějak nezapadají. Naši "pacifikaci" proto přenechají NATO, kde už si nás Američané srovnají do kočáru.


    Mám takový nedobrý pocit, že se v rámci toho nového "pochodu na Východ" chystá i něco jako repríza "68", tentokrát ale v trochu větším měřítku. Stále tvrdší výhrůžky na adresu V4 a dalších odbojných "vzpurníků" od šéfů EU, Francie, Německa nebo Španělska by tomu nasvědčovaly

    Mimochodem, postřehli jste, že ČRo dnes ohlásil přípravu grandiózního projektu za desítky miliónů korun, jehož vyvrcholením bude 21. srpna celodenní vysílání ze studia ČRo, upraveného přesně podle dobových fotografií, minutu po minutě kopírující tehdejší vysílání ČS rozhlasu?

     Možná se mýlím, ale jsem si prakticky jist, že další letošní kulaté výročí, 2. října 1938, kdy před osmdesáti lety nacistické Německo díky totálnímu nezájmu našich staronových "spojenců" násilně anektovalo podstatnou část tehdejší ČSR, proběhne za nulové "pozornosti" mainstreamových médií.

    Napovídá tomu i hluboké informační ticho, které se v březnu "linulo" z českých médií včetně tzv. "veřejnoprávních" při příležitosti 79. výročí anexe, následné násilné okupace "zbytkového"území ČSR a zřízení Protektorátu Čechy a Morava ve dnech 14. až 16.3.1939.

    Německá okupace stála podle posledních analýz předválečnou ČSR téměř 400.000 lidí (bez zahrnutí dalších téměř 100.000 lidí, kteří zemřeli kvůli válečnému nedostatku léků, hladu a dalším válečným útrapám). Nejvíce občanů ČSR zahynulo v koncentračních táborech, celkem 335.000. Z tohoto počtu bylo 277.000 našich židovských spoluobčanů a 6000 obětí "cikánského původu", jak se tehdy dobově uvádělo. Tohle by snad za nějaké to slovíčko v ČRO, ČT a veřejné vystoupení politiků stálo, ne?

    V kontextu s tím jsem se upřímně styděl za šaškárnu kolem "oslav" výročí atentátu na "zastupujícího říšského protektora". Ti kluci, vojáci, kteří zemřeli v kostele Svatých Cyrila a Metoděje 18. června 1942, si podobné politicky motivované bezobsažné a prázdné "panychýdy" ve stylu Krylovy Písně neznámého vojína nezaslouží. Bojovali za svou vlast a zemřeli v beznadějném boji tak, jak se od vojáků čeká. Dnes jsou z nich hrdinové, ale oni to tak určitě necítili. Já jsem jim tam byl položit kytičku a zavzpomínat s úctou dva dny poté, kdy už klaka spolehlivě odtáhla.

    0 0

    Michal Brand
    27. 6. 2018
    Podle expertů a odborníků na slovo vzatých z různých think-tanků prý ekonomická migrace napomáhá hospodářskému růstu. Tvrdí to studie. Chybí už jen zaručená studie nějakého think-tanku potvrzující, že negramotní nelegální migranti ze subsaharské Afriky jsou všichni do jednoho vysokoškolsky vzdělaní Syřané, přičemž podle této studie budou jistě téměř všichni z těch mladých mužů ve vojenském věku navíc vlastně nezletilé dívky.


    Uvedený agitační článek přináší rovněž obvyklé litanie na nedostatek levných pracovních sil ze strany neschopných ´manažerů a neschopných majitelů firem. Úmyslně nepíši podnikatelů, protože k podnikavosti má jejich lenost a neschopnost opravdu velice daleko.

    Teze, že k rozvoji a ekonomickému růstu je potřeba dovážet stále levnější a levnější pracovní síly, je tezí trvalého zaostávání, stagnace a úpadku. Na co vynalézat kolo, když stačí „dovézt“ lacinější nosiče? Na co šicí stroj, když stačí „dovézt“ lacinější švadleny a dát jim staré, dobré, osvědčené jehly a nitě? Na co jakýkoli vynález, jakékoli zlepšení novou technologii nebo efektivnější organizací výroby, když přeci stačí dovézt odněkud dostatečný počet dostatečně levných pracovních sil? Reálný socialismus v plné parádě!

    Reálný socialismus také řešil ekonomické obtíže nikoli inovací, efektivností, ale tupým extenzívním rozvojem. „Je v obchodech málo hřebíků? Postavíme další dvě továrny na hřebíky, přijmeme třikrát tolik zaměstnanců, postavíme další dvě hutě, k nim další dva doly, k tomu další cementárnu, sakra, nemáme dost stavebních dělníků, nejsou lidi, takže to celé vlastně nedostavíme a hřebíků už máme méně, než předtím, protože jsme jich hodně spotřebovali na stavbu továrny na hřebíky.“

    Ale vážně. Lamentování nad nedostatkem pracovních sil je protitržní, protikapitalistické neo-komunistické blábolení. Je to snaha popřít fungování trhu, je to společná snaha politické nomenklatury a feudálních „firem“ místo tržního mechanismu a fungování zákona nabídky a poptávky zavést socialistické plánování a feudální privilegia (pro vybrané).

    Jak vše funguje? Zopakujme si alespoň základy ekonomie, milí „podnikatelé“, kteří voláte po dovozu laciných pracovních sil. Když je ekonomika v poklesu, roste nezaměstnanost. Tím roste tlak na mzdy směrem dolů. To po určité době motivuje firmy znovu začít nabírat zaměstnance, umožňuje to vznik nových příležitostí a nových firem, které si mohou „dovolit“ najmout lacinější pracovní síly, DOMÁCÍ pracovní sílu. Protože to zase posílí koupěschopnou poptávku, která dodá další impulsy pro další nabírání pracovních sil a tak dále a tak dále. Naproti tomu když je ekonomika v konjunktuře, je nízká nezaměstnanost. To vede k růstu mezd – a k růstu životní úrovně obyvatelstva jako celku. To vede k růstu koupěschopné poptávky, k rozvoji nových firem, následně ke vzniku nových produktů a nových sektorů ekonomiky. Tím vším roste dále poptávka po pracovních silách, tím rostou mzdy a tak dále a tak dále a tak dále. No, vždyť to znáte. Tedy vlastně neznáte, protože neo-marxistická „ekonomie“ zapomněla učit úplné základy ekonomické vědy.

    Zároveň situace na trhu práce v období konjunktury vede k tlaku na podnikatele – ti nejschopnější přichází s novými technologiemi a zaměřují se na efektivitu. Neschopní „podnikatelé“ lamentují nad drahými zaměstnanci a krachují, čímž uvolňují prostor těm aktuálně schopným a přínosným podnikatelům. Přežívají a bohatnou schopní podnikatelé, inovátoři.

    V „moderní“ byrokraticko-feudální ekonomice ale je vše jinak. Když je ekonomika v krizi, mzdy klesají, přinejmenším v reálném vyjádření kupní silou. A když ekonomika roste, dovezou se noví nevolníci ze zahraničí s menšími nároky na mzdy. A mzdy nerostou. A neroste ani koupěschopná poptávka. Proto je prý nutné dovézt ještě více a ještě lacinějších pracovních sil ze zahraničí, protože tím se prý tento začarovaný kruh úpadku „vyřeší“. A nikdo neinovuje. Mezi podnikateli přežívají úspěšně jak schopní inovátoři, tak pitomci. Inovátoři většinou naopak krachují, protože jejich silnou stránkou jsou inovace, nové technologie a efektivnost a jejich slabou stránkou zpravidla monopolistické praktiky, lobování za zákony proti konkurentům nebo souboj o dotace a daňové úlevy. Výsledkem je technologické zaostávání, nulový tlak na inovace, značně oslabený tlak na efektivitu. Je to stejné, jako kdybyste řekli podnikatelům, že když spotřebují příliš elektřiny, tak jim dodáte na státní útraty požadované množství elektřiny za nízké ceny. Kdo vyhraje na „trhu“? Pitomec, který spotřebuje na výrobu jednoho špendlíku 15 megawathodin elektřiny, ale umí získat stání zakázku, přednostní příděl dotované elektřiny nebo EU dotace. Kdo prohraje? Inovátor, který se snaží novou technologií snížit spotřebu elektřiny při výrobě špendlíků.

    Nedostatek pracovních sil lze prostě řešit dvěma způsoby. První, kapitalistický způsob je cesta růstu mezd (vede k růstu životní úrovně od feudální bídy k dnešní moderní západní, původně kapitalistické společnosti), cesta inovace, efektivnosti, nových technologií. Mj. rostoucí mzdy stimulují i početnější rodiny. Dlouhodobě všechny tyto faktory, všechny tyto cesty, nástroje a nemilosrdné tlaky na řešení vedou k technologickému rozvoji ekonomiky, růstu životní úrovně všech obyvatel. Druhá cesta, polo-feudální, vede k trvalému poklesu reálných mezd (v USA trend probíhající již desítky let), k eliminaci tlaku na efektivitu firem, k soustředění „tržní“ soutěže na získání administrativně zaručených monopolů a polo-monopolů, k postupnému technologickému zaostávání (minimálně proti potenciálu), ke stagnaci a postupně až k ekonomickému kolapsu. Myslíte si, že se naše země může stát technologicky založenou efektivní moderní ekonomikou, pokud budeme stále dovážet další a další laciné pracovní síly, aby jich bylo dost a byly dost laciné i pro tu nejzaostalejší výrobu? Myslíte si, že může růst životní úroveň obyvatel naší země, když za krize klesají mzdy a za konjunktury nerostou? A mimochodem – kdo si myslíte, že ponese náklady na sociální dávky, zvýšenou kriminalitu atd. až všechny ty za konjunktury dovezené zahraniční pracovní síly přijdou v krizi o práci?

    Nebo až kvůli nim ztratí práci mnohem více Čechů, než by muselo z prostého fungování ekonomického cyklu? No, zase ti, kteří jsou v kategorii „pracovní síly“; určitě ne ti líní neschopní „podnikatelé“, kteří si ty laciné zahraniční pracovní síly nechali státem dovézt. Nebo snad při svém dnešním požadování dovozu laciných pracovních sil složí kauci na jejich budoucí sociální dávky a další náklady? Leda .......

    Dovoz stále dalších a dalších a stále lacinějších a lacinějších pracovních sil je škodlivý. Krátkodobě neviditelně. Ale dlouhodobě smrtelně likviduje základní mechanismy ekonomického a technologického rozvoje země a životní úrovně všech jejích obyvatel.



    Budeme-li v této strategii pokračovat, bude to Déjà vu pádu komunismu. Hutě vyráběly železa na jednoho obyvatele pomalu nejvíc na světě, ale v krámu jste nesehnali hřebík. V současné podobě: ekonomika a HDP „rostou“ ale kromě vybrané šlechty (polo-feudální monopolistické mega-korporace, dotovaní „podnikatelé“) a lokajů u dvora (státní úředníci, finanční sektor ekonomiky, show-business apod.) všichni ostatní třou bídu s nouzí. (A proto bude prý potřeba dovézt ještě další a ještě lacinější pracovní síly.)

    Za komančů býval vtip:
    Jaké jsou dvě fáze budování reálného socialismu?
    První: potíže růstu.
    Druhá: růst potíží.


    Pomalu se v EUsocíku překlápíme do druhé fáze.

    0 0

    27.6. 2018   Rukojmí
    Česká televize svým posledním vydáním pořadu Newsroom ČT24 posunula laťku propagandy a nenávisti na úroveň, která by se dala stroze okomentovat jako svinstvo.Tvrdí to člen Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek, podle něhož jde o jakousi permanentní vendetu vůči alternativnímu spektru, které na rozdíl od spřízněných redakcí a odborníků poukazuje jednak na přešlapy České televize ve vysílání....Samozřejmě i na kejkle v jejím hospodaření. Kňourek se věnuje způsobu, jakým pořad ČT napadl TV Prima za způsob referování o Kramériových cenách. Ptá se: Proč ČT v reportáži o Novinářské ceně od nadace George Sorose nepřipomněla, kdo je George Soros?
    Kam se hrabe starej Goebbels, napadne racionálně uvažujícího diváka po zhlédnutí nedělního vydání pořadu Newsroom ČT24, a ihned hbitě sáhne do baru pro něco ostřejšího na uklidněnou.

    Za sebe říkám, že kolegové z podobně nazvané relace (asi tu naší budeme muset kvůli zachování dobrého jména přejmenovat) posunuli laťku propagandy a nenávisti na úroveň, která by se dala stroze okomentovat jako svinstvo. Dokonce jsem si některé pasáže pouštěl znovu a znovu, nemohl jsem uvěřit. Druhý den mi po delší době volal známý, že TO také viděl. „Recese, viď,“ ptal se...

    Nicméně NEWSROOM je tu od toho, aby práci novinářů komentoval, takže se na pořad pana Rosého podíváme důkladněji. Reportáž o udílení Krameriových cen (bylo mi ctí být v porotě) redaktoři postavili na dvou východiscích. Za prvé za Krameriovou cenou stojí zástupci údajných dezinformačních webů, za druhé televize Prima, která předávání cen zařadila do svého zpravodajství, o této „kontroverzi“ nereferovala. Pravý důvod obsahu reportáže je ale jinde. Jde o jakousi permanentní vendetu vůči alternativnímu spektru (do něhož TV Prima částečně rovněž patří), které na rozdíl od spřízněných redakcí a odborníků poukazuje jednak na přešlapy „České“ televize ve vysílání, ale samozřejmě i na kejkle v jejím hospodaření. Toto nejen šéf Newsroomu ČT24 pan Rosí nemůže nikdy strpět, a proto v podstatě v každém pořadu vede svatou válku za vaše peníze proti názorovým oponentům. Statisíce čtenářů Parlamentních listů odvádějí každý měsíc povinné výpalné na Kavčí hory, aby pak za ně dostali vylitý kýbl špíny na jejich oblíbený server.
    Česká televize je na špici dezinformačního a cenzorského pelotonu

    Funguje velmi úzká spolupráce mezi Českou televizí a tvrdým mainstreamem, který má mocenský a ekonomický základ. Jeden druhého vždy podrží, když je spojují stejné zájmy a postoje. Jejich nervozita ale setrvale roste s tím, jak ztrácejí kredit, kdy lidé cítí, že jsou manipulováni, podstatné informace zatajovány. Obracejí se tedy k alternativě, jako tomu bylo před listopadovým převratem. A tím, jak alternativa sílí, sílí i její přitažlivost pro potenciální inzerenty. I proto se jede tato kampaň mající už i ekonomický rozměr.

    Za reportáže Newsroomu ČT24 buďme vlastně vděčni. Na konkrétních faktech si ukážeme, že Česká televize je dlouhodobě na špici dezinformačního a cenzorského pelotonu. Ještě před tím ale přináším text mého známého, který mi v pondělí přistál v e-mailu:

    Ani Rosí, ani nikdo jiný z redakce se nesnaží zjistit fakta


    Žádný seznam „dezinformačních webů“ MV ČR neexistuje, s nástupem nové Babišovy vlády byla tato Chovancem udržovaná sorosovská fáma vyvrácena. „Ministerstvo vnitra neposuzuje konkrétní weby, ale konkrétní informace. Žádné seznamy tedy rezort vnitra nevytváří,“ řekla redakci PL 5. ledna 2018 Hana Malá z tiskového odboru MV ČR. Proč slečně či paní Malé z tiskového odboru Ministerstva vnitra nebo komukoli jinému odtud nezavolá pan Rosí nebo někdo z jeho redakce a neověří si to? Co může být jednoduššího?

    Žádný takový seznam ani existovat nemůže, protože ústřední orgán státní správy si nemůže dovolit postupovat protiprávně, i kdyby ho nutil samotný George Soros, a ne jen jeho tuzemské nátlakovky. Vydavatelé označených webů by mohli vnitro žalovat a s pravděpodobností hraničící s jistotou by to stát prohrál. Pokud tedy platí ještě Ústava ČR.


    Osazenstvo na Kavčích horách žije v bludu, že vlastní pravdu


    Médium je zprostředkovatel a ČT si nemůže dovolit tvrdit, že je to či ono médium dezinformační a na podporu toho ukazovat na obrazovce titulky typu: „Na Měsíci žije 250 milionů bytostí, tvrdí bývalý pilot CIA“ nebo „Šest židovských společností ovládá 96 procent světových médií“. Tím, že tyto redakce dávají prostor zamlčovaným faktům, neotřelým či velmi bizarním názorům, přece nic netvrdí a neuvádí čtenáře v omyl. Média jsou totiž službou veřejnosti až ve svém celku. Nikde není psáno, že ČT je povinná a ostatní média zakázaná.

    Ale to je právě útok na podstatu České televize, jejíž osazenstvo je přesvědčeno, že pravdu vlastní výhradně ono, protože na to má zákon a hybridní daň zvanou koncesionářské poplatky a to všechno kryté schopností zaplnit nějaké to náměstí. Tedy obejít pravidla, jak mají na Kavkách od spacákové revoluce na přelomu let 2000 a 2001 ve zvyku.


    Pro hosty s naučenými floskulemi sahá ČT do sorosovských neziskovek


    Tímto způsobem je krystalicky odhalena práce zpravodajství a publicistiky ČT. Důraz je zde kladen na vytváření reality, nikoli na její popis. Veřejnoprávní redakce ČT s menšinou všeho schopných politiků a nikomu se nezodpovídajících neziskovek takto během těch 17 let stvořily kruhovou argumentaci, na všechna tvrzení si ze sorosovských neziskovkových stájí seženou „experty“ s naučenými floskulemi a kdokoli se tento zhoubný systém snaží nabourat, je nálepkován antidemokratem a extremistou. Spoléhaly a nadále ve své informační omezenosti bláhově spoléhají na to, že jim jejich kruh nikdo nerozbije. Teď, když už je naprosto neudržitelné, vypadají mladí a životem nepolíbení redaktoři jako karikatura sebe sama. Oni sami to ale pocítí, až vyschnou sorosovské penězovody a vznikne mohutný a oprávněný tlak na dodržování zákonů, kodexů a všech vysílacích regulí, které jsou brutálně pošlapávané. Už teď ale vyvolenci ztratili to nejdůležitější - důvěryhodnost.

    Role ČT a jejích štvavých pořadů Reportéři ČT, 168 hodin, OVM a Newsroom ČT 24 není nic jiného, než  .... ... ... ... ... celý text najdete ZDE



    Související:


    0 0

    Ruský stíhací bombardér Su-34
    - kou -
    27.6.2019 MilitaryWatch a  PrvníZprávy
    Ruský Su-34 je patrně nejmodernější a nejlepší údernou stíhačkou na světě, napsalo vydání vojenského časopisu Military Watch.
    Su-34 byl navržen na základě Su-27 a vstoupil do služby v roce 2014. Po modernizaci se bitevnik stal pokročilou ruskou stíhací zbraní. Jeho nejbližšími soupeři v současnosti jsou J-16 a F-15, které byly přijaty v Číně a USA.


    S bojovým poloměrem o více než 1100 kilometrů je letadlo schopno zasahovat na velkou vzdálenost. Publikace zdůraznila, že Su-34 nasazené v Sýrii mohou zasáhnout cíle téměř na celém Středním východě, a bitevníky umístěné Kaliningradu mohou neutralizovat vojenská zařízení v Německu, v Pobaltí a ve Skandinávii.

    Odborníci také berou na vědomí technické parametry ruského stíhače. Například piloti Su-34 jsou umístěni vedle sebe a nikoliv za sebou. Toto uspořádání umožňuje vývojářům neprovádět duplicitní řízení. Navíc je kokpit vybaven speciálním systémem, který umožní létat bez kyslíkových masek ve výšce až deseti kilometrů.

    Je třeba poznamenat, že nové schopnosti modelu Su-34 snižují jeho závislost na doprovodu stíhaček. Letoun je vyzbrojen nejnovější modifikací raket R-27 „vzduch-vzduch“ s prodlouženým počátečním doletem do 130 kilometrů. Publikace zdůraznila, že v současné době se jedná o jedny z nejsmrtelnějších raket, překonávající evropské a americké protějšky.

    Su-34 je určen k tomu, aby ničil pozemní i vzdušné cíle nepřítele kdykoli a za jakýchkoli povětrnostních podmínek. Stíhačka je vybavena vysoce inteligentním systémem radarových protiopatření a obrany. Su-34 vyvíjí rychlost až 1900 kilometrů za hodinu a je schopen unést náklad o hmotnosti až 8 tun.


    0 0

    27.6. 2018   Hrad

    ,,Ale, pane Vaníčku, vraťme se k tomu základnímu. Podívejte se, celá Evropa teď řeší migrační krizi. Bylo by dobře, aby ministrem zahraničí byl člověk, který bude zastávat postoj České republiky a nikoli například postoj pana prezidenta Macrona, který nám vyhrožuje, jak víte, sankcemi, když na své území neumístíme migranty."
    Já s dovolením přejdu rovnou k první otázce. Logicky začneme sestavováním vlády Andreje Babiše. Můžete prosím hned na úvod rozkrýt pozadí Vašeho tvrdého odporu proti europoslanci Miroslavu Pochemu, protože ta Hradem dávkovaná argumentace se v posledních dnech především značně vyvíjí.
    ,,Já jsem to veřejně řekl mnohokrát, a kdybyste četl moje vyjádření, tak se teď nemusíte ptát, ale rád to zopakuju. Tak tedy jsou zde dva základní faktory. Nebudu teď mluvit o těch detailech. Tím prvním faktorem je, že pan Poche má evidentně jiný postoj k migraci než jak je obsaženo v programovém prohlášení Babišovy vlády. Mimochodem oceňuji to, že docela poctivě na závěr našeho setkání tady v Lánech veřejně tento rozdíl přiznal. Ten druhý důvod je nový..."Vychází z prohlášení místopředsedy Pirátů pana Jakuba Michálka, který řekl, že pan Poche neměl být vůbec navrhován, protože je součástí korupčního prostředí na pražském magistrátu. Já jsem ovšem řekl v rámci fair play, že bych si přál, aby pan Michálek toto tvrzení doložil, takže zatím zůstává ten první faktor.

    Je v tom ještě něco víc, než tyto dva důvody? Máte nějaké osobní antipatie, které Vám překáží ve vztahu…?

    Já jsem pana Pocheho viděl poprvé v životě a nemohu říci, že setkání s ním by ve mně vyvolalo nějaké osobní antipatie.

    K tomu Vašemu vyjádření, že je Poche spojován s údajnou korupcí na pražském magistrátu. To je s prominutím zatím, sám jste to zdůraznil, ve fázi jakéhosi drbu, protože pan Poche není policií obviněn z žádného korupčního jednání, na rozdíl třeba od premiéra Babiše, kterého jste, ale i přes tento fakt, jmenoval premiérem.

    Samozřejmě, že ano. Já jsem Vám to zdůraznil, takže se neopakujte.

    Já se neopakuji. Já se jenom chci zeptat na to, jak to, že se vlastně, pokud tedy tomu obvinění od pana Michálka přikládáte stejný nebo ještě větší význam, jak to že se u těchto dvou pánů zachováváte úplně jinak?

    Víte, pan Michálek, kterého jsem potkal asi dvakrát nebo třikrát, na mě sice působí seriózním dojmem, ale přes to bych si přál, aby to obvinění doložil, což Vám tady pro jistotu říkám ještě jednou. Co se týče pana Babiše, tak něco jiného je spor o dotaci a něco jiného je korupce. A mít ve vládě člověka, který je obviněn z korupce, není dobře.

    Ale, pane Vaníčku, vraťme se k tomu základnímu. Podívejte se, celá Evropa teď řeší migrační krizi. Bylo by dobře, aby ministrem zahraničí byl člověk, který bude zastávat postoj České republiky a nikoli například postoj pana prezidenta Macrona, který nám vyhrožuje, jak víte, sankcemi, když na své území neumístíme migranty.

    K tomu se ještě dostaneme, k migrační krizi jako takové. Moje otázka směřovala k tomu právě rozdílu, když na jedné straně máte politika již obviněného, na druhé straně politika s jakýmsi drbem.

    Doufám, že jsem Vám to, jak říkal Vlasta Burian, při Vašem vzdělání, vysvětlil.

    Já doufám, že to bude stačit našim divákům.

    Vy jste s Miroslavem Pochem jednal v pátek. Proč jste mu tuto informaci o té údajné korupci na magistrátu neřekl tváří v tvář? On tvrdí, že jste mu to neřekl.

    Já jsem mu to řekl tváří v tvář. Já jsem si všiml jeho vyjádření, že jsme o tom nemluvili, ale toto vyjádření není pravdivé. Mluvili jsme o tom, byť velmi stručně, a já jsem mu právě citoval pana Michálka.

    Děkuji za upřesnění. Zároveň on popisoval Vaše setkání jako milé a sympatické, to je přímá jeho citace. Jaký dojem jste z toho měl Vy?


    Tak všechna setkání se mnou jsou pro moje partnery milá a sympatická. To víte z vlastní zkušenosti. Na druhé straně, ano, když s někým poprvé mluvím asi hodinu, hodinu a půl, tak nejsem tak zkratkovitý, abych si udělal nějaký definitivní závěr.

    Pane prezidente, ještě k panu Pochemu, prosím, jednu otázku položím. Vy se při té argumentaci, když ho označujete za prouprchlického, promigračního politika hodně točíte okolo jednoho jeho sloupku, ve kterém uvedl, že by Evropa měla být solidární s uprchlíky. Zároveň ale jsem dohledal několik citací, kde on opakuje, že by se kvóty pro evropské země neměly diktovat, že by měly být na bázi dobrovolnosti. Je něco, na čem by pan Poche mohl upravit názor, aby byl pro Vás přijatelným kandidátem?-+-

    Podívejte se, ten problém spočívá v tom, že nová stanoviska pana Pocheho mohou být motivována právě snahou stát se ministrem zahraničí. Právě proto tato stanoviska nemusí být úplně věrohodná. Právě proto s panem Pochem jsem probíral jeho vyjádření ve čtyřech konkrétních oblastech, ne jenom v té migrační, a citoval jsem mu jeho starší texty, protože si myslím, že tam, v době, kdy tyto texty psal, ještě netušil, že chce být ministrem zahraničí.

    Zároveň k tomu ale i Vy často říkáte, že jenom idiot nemění své názory.

    To jistě, ale musí mít k tomu silnější motivace, než je křeslo ministra zahraničí.

    Teď poprosím režii a připomeňme si prosím jedno poměrně starší, několik dnů staré, vyjádření tiskového mluvčího prezidenta republiky Jiřího Ovčáčka na Twitteru.
    „Hle, jak pro koryto vyhrožuje a vydírá! Takové dno česká politika dlouho nepamatuje. A takové dno nikdy nebude ministrem zahraničních věcí:“
    Vyjádření Jiřího Ovčáčka, pardon, nebyl to Twitter, byl to Facebookový status. Pane prezidente, tohle je oficiální komuniké Hradu? Toto patří….

    Samozřejmě, že ne. Já už jsem mnohokrát říkal, že Jiří Ovčáček jako každý svobodný občan má právo na své osobní a soukromé názory, ale že je třeba odlišovat, co je názor prezidenta republiky, a toto názor prezidenta republiky není.

    Dejte nám nějaký manuál, jak se v tom tedy máme vyznat.

    Existuje samozřejmě Facebook prezidenta republiky a tam máte moje stanoviska.

    A cokoli tedy bude otagované jenom jménem Jiřího Ovčáčka, tomu nemůžeme věřit, že to je Vaše…

    Cokoli bude mimo tento Facebook, to není moje stanovisko. Pokud to samozřejmě neříkám například v televizi nebo u vás.

    Vy tedy říkáte, že Jiří Ovčáček si jako soukromá osoba může říkat, co chce. S tím například nesouhlasí Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu, v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes, kde řekl, že Jiří Ovčáček je z podstaty věci úředník ve státním aparátu a cituji: „Nemá absolutně žádné právo veřejně na sítích vyslovovat jakékoli hodnotící soudy.“ Teď přeskočím jednu větu: „A měl by složit funkci.“

    Já bych nehodnotil například tiskového mluvčího Ústavního soudu, on je mimochodem tak neviditelný, že ani neznám jeho jméno, což se o Jiřím Ovčáčkovi jistě říci nedá. Takže ponechme Pavlu Rychetskému jeho hodnocení, byl bych rád, kdyby se nepletl do věcí, do kterých mu nic není.

    A ještě se doptám, Vy jste s Jiřím Ovčáčkem takovéto vyjádření někdy řešil po tom, co jste zaznamenal, že padla? Vyčinil jste mu někdy, nebo komentujete je?

    Ne, ne, ne, ne. Řekl jsem mu naprosto jasně, ať odlišuje prohlášení prezidenta republiky, které samozřejmě se mnou musí konzultovat, a že mu nebráním, aby na svém Twitteru vyjadřoval svá soukromá stanoviska.

    Pojďme teď znovu k tématu sestavování vlády. Teď mi dovolte jednu zákulisní spekulaci. Zároveň říkám, že to je spekulace. Hořím zvědavostí, jestli už se k Vám tahle informace donesla. V ČSSD se v kuloárech špitá o plánu Jana Hamáčka, který si nakonec Pocheho stejně dovede na Ministerstvo zahraničních věcí jako svého prvního náměstka a nechá ho údajně ten resort v podstatě vést. Tento plán rezonuje v zákulisí ČSSD.

    Podívejte se. Zaprvé, pan Poche je dosud europoslancem a nikdo neříká, že ten rok europoslance nedoslouží. To je jedna otázka. Druhá otázka zní, prezident republiky by neměl mluvit žádnému ministrovi do toho, koho bude mít jako své poradce, náměstky a tak dále. To je už věc designovaného ministra.

    Takže Miroslav Poche by Vám na této pozici nevadil.

    Ne, určitě ne.

    Další zákulisní informace. Údajně jste před svými blízkými lidmi měl pronést větu, že Pocheho nejmenujete za žádnou cenu, i kdyby to mělo být téma pro Ústavní soud. Je to pravda?

    Zaprvé, ne, je to drb. A na druhé straně bych rád upozornil, že aby to bylo téma pro Ústavní soud, tak by mě zaprvé někdo musel pana Pocheho navrhnout jako ministra zahraničí, a to může navrhovat, jak jistě víte, jenom premiér. Konstatuji tedy, že pan premiér Babiš mně pana Pocheho nenavrhnul a dokonce to veřejně uvedl. Četl jsem někde vyjádření pana Pocheho a myslím ještě jednoho člověka, že mi pan Poche byl premiérem navržen, konstatuji tedy, že to není pravda.

    Čili jeho jméno na oficiálním seznamu nebylo uvedeno.

    Nebylo, jako u jediného tam byla prázdná kolonka Ministerstvo zahraničí a všechny ostatní kolonky byly vyplněny.

    Mezi návrhy na nové ministry zaznělo také jméno poslankyně hnutí ANO Taťány Malé. To je ta žena, která se před volbami podivovala nad tím, proč se vyšetřování údajného dotačního podvodu na Čapím hnízdě neposune o čtyři roky, aby měl Andrej Babiš klid vládnout. A její jméno i proto velmi zaujalo například poslance Miroslava Kalouska z TOP 09, celou ODS anebo Jana Bartoška z KDU ČSL. A toto na její jméno napsali na Twitter.
    „Mnozí tvrdili, že výroky k Čapímu hnízdu jsou pro Taťánu Malou zcela diskvalifikující. Je to přesně naopak, tím Babišovi svou kvalifikaci prokázala. Zcela diskvalifikující pro výkon ministra spravedlnosti v jeho vládě by byl respekt k právnímu státu.“
    „Pan premiér by měl konečně prozradit, kam před námi schoval ty slibované odborníky.“
    „V České republice se neskládá nová vláda, ale spolek přátel žehu české demokracie.“
    Viděli jsme reakce. Pane prezidente, je angažování Taťány Malé do čela resortu spravedlnosti dobrým signálem spíše pro Českou republiku, anebo více pro trestně stíhaného premiéra?

    Tak zaprvé, jestliže představitelé parlamentních subjektů, kteří ve volbách příliš neuspěli, takto reagují, tak by bylo dobré znát i reakce těch subjektů, které uspěly poněkud více, aby to bylo vyvážené a objektivní, ale to od Vás asi nemohu čekat. Pokud jde o Vaši otázku…

    Tak například Jan Hamáček z ČSSD anebo předseda komunistů také nebyli zrovna nadšeni z tohoto jména.

    Dobře, ale teď jste uvedli například pana Kalouska, já se vždycky musím usmívat, když je pan Kalousek k jakémukoli tématu citován. Dobře. Podívejte se, samozřejmě že pan Babiš může toto vyjádření paní Malé považovat za výraz loajality. Můj názor je odlišný. Myslím si, že podobně jako u pana Faltýnka i u pana Babiše by bylo dobré vyčkat výsledků trestního stíhání. To znamená, neodkládat to. Přičemž vím, že státní zástupce, tuším, že se jmenuje Šaroch, ale tady mě nechytejte za slovo, tak nějak podobně, tak ten nedávno naznačil, že důkazy nejsou proti panu Babišovi příliš silné. Takže počkáme a myslím si, že i pro pana Babiše bude užitečné, a že si oddychne, pokud to trestní stíhání proti němu bude případně staženo. Takhle by žil vlastně čtyři roky v nejistotě a v napětí a myslím si, že tedy ten návrh paní Taťány Malé by mu ve skutečnosti uškodil, nikoli prospěl.

    Čili to nepovažujete, toto vyjádření, za jakýsi názorový střet zájmů pro pozici ministryně spravedlnosti.

    Střet zájmů ne, ale už jsem Vám řekl důvody, proč si myslím, že to vyjádření není šťastné.

    Na co se budete paní Malé ptát Vy osobně při plánované schůzce, která by měla proběhnout tuším v pondělí? Jak si ji proklepnete jako kandidátku na ministra?

    Jako každého jiného nováčka. To znamená, budu se jí ptát na její vizi, pokud jde o stav české justice. Víte, že tento stav mně dělá vrásky na čele, například osvobození aktérů privatizace OKD, nebo to, že pan Rath šest let vlastně pořád není odsouzen, i kdyby byl osvobozen, prosím, ale ten soud zatím stále ještě neproběhl. A takových případů je samozřejmě víc. Čili na to se jí budu ptát zaprvé, co s tím chce dělat.
    Zadruhé, tady je stále problém neřešeného a diskutovaného zákona o státním zastupitelství. Pan Pelikán to nejdříve prosazoval, pak to stahoval, takže zdá se, že co ministr to jiný názor na tento zákon.
    No, a třetí záležitost, kterou měl pan Pelikán rozpracovanou, je samozřejmě insolvence, konkurzy, exekuce a všechno, co se na to váže. To znamená, možnost soukromého bankrotu, která je ovšem už dnes, a možnost oddlužení, kterou pan Pelikán navrhoval změkčit.
    Stačí Vám to na přibližně hodinový rozhovor?

    To mi stačí, ale přes to se ještě budu zvídavě ptát na to, jestli Vás bude v souvislosti s tím třetím tématem, a to je insolvence, které jste uvedl, jestli se budete zajímat i o soukromí paní Malé. A tím narážím na jejího manžela, který podniká právě jako insolvenční správce a zároveň poskytuje nebankovní půjčky.

    Já vím. Mimochodem, já jsem si samozřejmě prostudoval životopisy všech kandidátů včetně paní Malé, takže o tomhle vím. Ty nebankovní půjčky, tak zvané mikroúvěry do sedmdesáti pěti tisíc korun, to je něco, za co jeden ekonom dostal Nobelovu cenu. Nicméně zatím by nebylo dobré, abychom hodnotili kandidáty na ministra podle jejich rodinných příslušníků. To je princip, který by se ve slušné společnosti měl zachovávat.

    Pojďme tedy ještě zpátky přímo k paní Malé. Ještě předběhnu a řeknu jméno Milana Chovance, který, když takzvaně udělal práva v Plzni za devět měsíců, tak Vy jste byl vůči němu hlasitě kritický, byť se z vás potom stali političtí přátelé. Neznepokojuje Vás u Taťány Malé to, že její právnické vzdělání z Panevropské vysoké školy v Bratislavě neuznává Česká advokátní komora, a zároveň by byla první, historicky první ministryní spravedlnosti téhle země, která by neměla vzdělání z českého práva?

    Pokud to není překážka pro jmenování ministryní spravedlnosti, tak já nejsem povinen ani oprávněn něco takového hodnotit. To už bych byl opravdu člověk, jak mě někdy obviňují, který by říkal, tenhle ano, tenhle ne. A s výjimkou pana Pocheho já opravdu nechci premiérovi, který navrhuje tyto ministry, mu do jeho sestavy mluvit, protože konec konců on za ně bude odpovídat a nikoli prezident republiky.

    To je ale zvláštní, že u paní Malé by Vám nevadily, rodinný byznys v insolvenci, nedostatečné vzdělání, řada takových věcí, a u pana Pocheho se otáčíte na názorech a na vyjádření v médiích.

    Proč nedostatečné? Proč nedostatečné vzdělání? Já si myslím, že ona vysoká škola, kterou uvádíte, jí poskytla plné vzdělání.

    Ve slovenském právu.

    Ano. Že tato vysoká škola není na českém území, znamená, že by jako tento ministr spravedlnosti musel vystudovat pouze právnickou fakultu v České republice. Až bude něco takového uzákoněno, budu to samozřejmě při jmenování ministra spravedlnosti respektovat.

    Může se stát Taťána Malá jakýmsi obětním beránkem za jméno pana Pocheho?

    Obětním beránkem pro koho?

    Teď teoretická situace. ČSSD řekne, O.K., odstupujeme od pana Pocheho, ale vy stáhnete paní Malou? Nemůže to být jakýsi plán Andreje Babiše, aby nabídl veřejnosti jiné kontroverzní jméno a došlo potom k vyvážení, jestli mi rozumíte?

    Tomu se kdysi, pane Vaníčku, říkalo malý bílý pes. Nevím, jestli tu příhodu znáte?

    Neznám.

    Kdy malíř namaloval před zkušební komisi na své obrazy někam do rohu malého, bílého psa. Komise říkala, obraz je dobrý, ale co tady dělá ten malý, bílý pes. Malíř to uznal, psa zamaloval a komise byla spokojená. Já bych si nepřál, aby paní Taťána Malá byla malý, bílý pes. Nebudu prozrazovat žádné tajemství, když vím, že byla jedna z trojice kandidátů, vedle ní to byl pan Tejc a pan Mlsna. A já jsem panu Babišovi opravdu nemluvil do toho, koho z této trojice si vybere. Říkám to jenom proto, abych odpověděl na Vaši otázku. Je z koho vybírat.

    A mohlo se vybrat líp podle Vašeho soukromého názoru?

    Víte, já nejsem právník.

    Mně zajímá teď čistě Váš lidský pohled.

    Já jsem ochoten hodnotit ekonomy, jsem ochoten hodnotit politiky, ale hodnotit právníky. Víte, že se říká, když se sejdou dva právníci, mají tři různé názory.

    Dobře, pane prezidente, ale Vy tu vládu potom jmenujete, tak…

    Samozřejmě, že ji jmenuji a hodnotit odbornost těchto lidí mohu pouze na základě životopisů, které jsem dostal, plus osobního pohovoru. Ten mě čeká v pondělí, možná, že Vám řeknu, že paní Malá se po rozhovoru se mnou rozplakala, odešla z Lán a oznámila, že neaspiruje na funkci ministryně spravedlnosti.

    U žen ještě zůstaneme. Teď k té, která Vás ráda adoruje. Považuje Vás dokonce za kotvu v rozbouřeném moři. To jsou slova Karly Šlechtové, s níž už Babiš bez udání důvodu nepočítá. Je to přece Vaše oblíbenkyně.

    A platí přesně totéž, co jsem Vám řekl před chvílí. Jestliže bych přes veškeré sympatie ke Karle Šlechtové říkal, kdo má být například ministr obrany, tak proč bych také neříkal, kdo má být ministr vnitra. A má tam asi patnáct funkčních míst, tak bych rovnou sestavoval vládu, z čehož jsem sice někdy podezříván, ale není to pravda.

    Karla Šlechtová navíc tvrdí, že rozkryla na Ministerstvu obrany jakousi klientelistickou síť, na resortu, který převzala po Martinu Stropnickém, především se týká zakázek a nákupů. Naznačila, že to by mohl být důvod, proč musela takzvaně jít. Máte na to názor?

    V takovém případě by bylo zase dobré, podobně jako jsme se před chvílí bavili o panu Michálkovi, aby to doložila a dala argumenty na stůl. Pak by to bylo zajímavé. Pak by to zasloužilo velmi podrobné vyšetřování.

    A je pravda, že Karla Šlechtová s Vámi v posledních týdnech či měsících chtěla osobně mluvit, a že se…

    Se mnou chtělo osobně mluvit mnoho lidí, bohužel k mé velké lítosti ne na všechny se podařilo najít v mém programu čas.

    Teď se podíváme na jednu grafiku, poprosím režii o příspěvek. Zdá se, že svazek hnutí ANO a ČSSD může klapnout, ale napětí mezi oběma stranami je natolik silné, že jsme se raději veřejnosti zeptali i na další možnosti. A podle bleskového průzkumu, který exkluzivně pro Blesk zprávy vypracovala agentura Phoenix research, by si jednačtyřicet procent Čechů rozhodně nebo spíše přálo předčasné volby než jednobarevnou vládu Andreje Babiše s podporou komunistů a SPD. Co Vy, pane prezidente, pokud jednání s ČSSD zkrachuje?

    Proč stahovat kalhoty před brodem. Já jsem velmi rád, a sám jsem k tomu i vyzýval, že ono referendum sociální demokracie dopadlo v poměru šest ku čtyřem ve prospěch této koalice. Mimochodem zdůrazňuji, že součástí otázky pro referendum nebyla žádná konkrétní jména, to se málo ví. Vy, jako informovaný člověk to ovšem jistě víte. A z toho vyplývá, že ta otázka zněla, zda se souhlasí s koaliční smlouvou a zda se souhlasí s programovým prohlášením. To je vše, a pokud toto bude dodrženo, pak bych považoval za dosti ubohé pokusy některých lidí, kteří byli proti této koalici, ji na poslední chvíli sabotovat.

    Vy jste osobně vůbec samotné téma předčasných voleb dlouho odmítal. Teď jste jej alespoň částečně připustil.

    Já jsem jej připustil jako technickou možnost, což je samozřejmě pravda, a to pouze v případě, kdy by byly vyčerpány všechny ostatní možnosti, a nic jiného nezbylo. Takže jak vidíte, i když jsem jednou ironicky poznamenal, že vláda v demisi může vládnout celé čtyři roky, a podotýkám, že to byla citace Pavla Rychetského z Hospodářských novin, tak ve skutečnosti bych si samozřejmě přál, aby nám vládla vláda s důvěrou.

    Teď se ještě podívejme, když se bavíme o předčasných volbách, jak by předčasné volby dopadly, kdyby probíhaly právě v tomto časovém období.
    Podle bleskového průzkumu agentury Phoenix research pro Blesk by zvítězilo hnutí ANO s více než pětadvaceti procenty, druzí by byli Piráti se dvanácti procenty a třetí ODS s jedenáctiprocentním úspěchem. Zato zvažovaný koaliční partner hnutí ANO, tedy ČSSD, ten by měl jen pět celá čtyři procenta voličských hlasů. Lidovci a TOP 09 by se do Poslanecké sněmovny už neprobojovali.

    Chudák pan Kalousek nebude pronášet z parlamentní tribuny svoje moudra, pokud ovšem tento odhad je pravdivý.

    To by se uvidělo, pokud by ty předčasné volby proběhly teď. Ono samozřejmě se to všechno může změnit za pár týdnů.

    Ano, samozřejmě.

    Pane prezidente, máte už nějaký termín pro jmenování vlády?

    Velmi pravděpodobně to bude příští týden buď v úterý, nebo ve středu. To se ještě dolaďuje.

    Čili to je vzkaz pro jednání ANO a ČSSD, pospěšte, není čas.

    Já nevidím důvod, proč to odkládat.

    V listopadu 2013 jste to byl Vy, kdo veřejně pronesl větu, že bez platného lustračního osvědčení nejmenujete žádného ministra Sobotkovy vlády. Pak jste z toho uhnul, když se Andrej Baniš, údajný agent s krycím jménem Bureš, stal ministrem financí. A teď jste zašel ještě dál, když jste stejného Babiše dvakrát jmenoval premiérem. Jenom připomenu pro diváky, že Babiš je v evidenci STB stále oprávněně evidován a není žádný pravomocný rozsudek, který by toto zpochybnil. Připadáte si v této otázce jako konzistentní politik?

    Velmi konzistentní, protože právě proto, že jsem byl konzistentní, pane redaktore, tak jsem prosadil, a Parlament mi vyhověl, alespoň v prvním čtení služební zákon, který předpokládá, že u členů vlády, nevyžadujete lustrační osvědčení. A v tomto případě, když mně Sněmovna vyhověla, tak jsem s čistým svědomím pana Babiše jmenoval. Pokud jde o jeho trestní stíhání, které jste několikrát vtipně uvedl.

    Proč vtipně, to je fakt, pane prezidente.

    Ano, ale to, že se neustále opakujete, je vtipné, kdybyste to řekl jednou, bral bych to vážně. Tak tedy, tam jsem několikrát řekl, že platí presumpce neviny a možná, že i Vás trošku zarazilo, že pan Faltýnek, který byl de facto obviněn rovněž z dotačního podvodu, byl náhle zproštěn obvinění. Je to nějaký signál, o kterém je zapotřebí přemýšlet.

    U pana Faltýnka, my se bavíme o panu Babišovi.

    Vám unikla souvislost mezi panem Faltýnkem a panem Babišem? Teď nemyslím v hnutí.

    Je to stejná kauza, ale dva odlišní muži, pane prezidente.

    Prosím?

    Je to stejná kauza, ale dva odlišní muži, nemůžete před definitivním rozhodnutím soudu přece předvídat.

    Samozřejmě, ale je to stejná kauza, jak jste sám řekl. A jestliže jeden z účastníků té kauzy je náhle omilostněn, chcete-li to tak nazvat, pak je tu jistý signál k úvaze o tom druhém účastníkovi. To snad nemůžete popřít.

    Dvě stě pět teroristických útoků za jeden jediný rok, tomu čelily loni státy Evropské unie. Číslo zveřejnil Europol a započítal jak útoky dokonané, tak ty nedokončené, nebo dokonce i zmařené. Oproti roku 2016 počet těchto případů vzrostl o pětačtyřicet procent. Nepřežilo je šedesát osm lidí. Většinu obětí mají na svědomí islámští radikálové. Před rokem přišel prezident Zeman s následujícím návrhem, jak teror zastavit.

    Jediné řešení je zbavit se příčin terorismu, a touto příčinou, bohužel jsou ilegální migranti, zejména tedy ti, kdo nedostali azyl. Když říkám ilegální, tak to znamená nezákonní nebo protizákonní, protože podle Dublinských dohod mají požádat o azyl v první bezpečné zemi. A oni jdou ve skutečnosti do Německa, protože tam jsou nejvyšší sociální dávky. Nedělejte si iluze, že tam chtějí pracovat. Chtějí tam mít sociální dávky. No, a jestliže azyl nedostanou, tak jediné řešení je právě již zmíněná deportace.

    Tolik Vaše slova o deportacích. Teď mi dovolte krátký výčet událostí za poslední dny pro diváky. Němci o deportaci neúspěšných žadatelů o azyl přemýšlejí už nejméně rok také. Itálie odmítá přijímat další lodě s migranty a dokonce i tlačí na Maltu a okolní státy, aby jim ulevily. Nový italský ministr dokonce plánuje zabavovat lodě nevládních organizací. A nejnovější zpráva, Emanuel Macron mluví o sankcích na země Evropské unie, které odmítnou migranty s prokazatelným nárokem na azyl.
    To všechno, pane prezidente, napovídá, že se v Evropě začínají dít konkrétní věci okolo migrační krize. Ale je potom trochu s podivem, že se Česko ani další země Visegrádu nechtějí zúčastnit dnešního byť minisummitu v Bruselu. Není to přeci jenom populistický krok? Nebudou potom politici říkat výroky typu, v Bruselu o nás zase jednali bez nás a tak dále? Neměli by tam být?

    Dobře. Tak zaprvé, zapomněl jste v tom výčtu důležitých událostí uvést napětí mezi panem Seehoferem a paní Merkelovou v Německu, které se týká právě migrace. A teď odpověď na Vaši otázku. Všimněte si, že se k tomu rozhodli premiéři všech čtyř Visegrádských zemí, nikoli tedy pouze jeden z nich. A rozhodli se tak na základě toho, že podle jejich názoru byl tento summit svolán neoprávněně, proti jejich vůli a bez jejich vědomí. Vzal jsem tenhle argument na vědomí a doufám, že až bude summit řádně připraven, že na něj všichni čtyři přijedou.

    Skutečně to bylo bez jejich vědomí?

    Říká se to. Říká se, to je myslím vyhlášení Andreje Babiše, že to bylo nějak podivně improvizováno, ale opakuji, já u toho nebyl a relata refero, jak říkají latiníci.

    A Vám je tento postup premiérů Visegrádu sympatický, nebo byste jim doporučoval, aby se zúčastňovali všech jednání právě proto, že ta věc nesnese odkladu?

    Já si myslím, že by bylo dobré, aby tam jeli jako rovnoprávní partneři a nikoli jako někdo, koho zve zbytek Evropské unie na kobereček.

    Pane prezidente, je podle Vás v otázce migrační krize alespoň trochu posun to, že Angela Merkelová neveřejně uznala, že diktování kvót byla chyba?

    Jsem rád, že to uznala a přál bych si, aby to uznali i jiní lidé, ať už jim říkáme vítači, sluníčkáři nebo jakkoli jinak, kteří stále ještě bohužel na tomto názoru setrvávají.

    Nemýlila se ale jen Angela Merkelová, ostatně i Vy sám jste uvedl jakousi věštbu, teď používám Vaše slova, v roce 2015, že se přes Česko převalí tsunami uprchlíků, smete naši zemi. To Vám moc nevyšlo, že?

    Dobře, ale všechno ještě, nedej pánbůh, může být. Migranti jsou zatím tranzitní migranti, to znamená lidé, kteří přes naše území přecházejí do Německa. A to, že se tsunami, zaplať pánbůh, neobjevilo, je dáno tím, že se podařilo, zaplať pánbůh, uzavřít takzvanou balkánskou cestu. V Turecku čeká asi tři a půl milionu migrantů, a kdyby se, nedej bůh, otevřela balkánská cesta, tak je máme u nás, jako je mělo Německo, Rakousko a další země.

    Andrej Babiš svolal také bezpečnostní radu státu kvůli tomuto tématu. To pro případ, že by Německo začalo vracet migranty z hranic, uzavřelo by hranice. Tím pádem by někteří z nich logicky zůstávali v České republice. Vy jste byl ten, který o tomhle už vlastně mluvil před dvěma lety v tomto pořadu. Bavili jsme se, že byste rád viděl armádu na hranicích, aby pomáhala střežit vstupy do České republiky. No, pokud se tento katastrofický scénář skutečně stane a česká policie bude v rukou držet vrácené uprchlíky z Německa, bude jich větší počet. Co s tím uprchlíkem udělat dál? Kam ho nasměrovat?

    Tak já bych předeslal, že vedle deportace, o které už jsme mluvili, je rozumný postoj takzvané flexibilní solidarity, což neznamená nic jiného, než že těmto migrantům bychom měli pomáhat v zemích jejich původu. A to také Česká republika například finanční a jinou pomocí dělá. Já jsem na Valném shromáždění OSN zdůrazňoval, že v Evropě na pracovním trhu se tito migranti stejně neuplatní, což je asi pravda. Zatímco ve svých zemích, kdybychom jim tam pomohli s elektřinou, s vodou, silnicemi, nemocnicemi, školami a tak dále a tak dále, tak mohou být platní pro rozvoj svých zemí. Takhle je to něco, čemu se dá říci brain drain, který dále oslabuje tyto zejména africké země a prohlubuje jejich, řekněme zaostalost. Takže odpověď na Vaši otázku je velmi jasná. Vracet migranty, to nesporně ano, do zemí původu a drtivá většina afrických zemí to může přijmout okamžitě, tam nejsou žádné občanské války a podobně. Zadruhé, těmto zemím původu pomáhat způsobem, který jsem naznačil.

    A jak v takovém případě naložit se Schengenskou dohodou, která by totálně postrádala smysl, pokud by taková situace nastala? Je pravděpodobné, a premiéři to naznačují, že by vznikl lavinový efekt od Německa až možná do Itálie s uzavíráním hranic?

    Podívejte se, Němci mohou v souladu se Schengenem vracet ty, kdo přišli na jejich území například z České republiky a nemají tedy v Německu platný azyl. Jestliže to udělají, tak tím ještě Schengenskou dohodu přímo neporušují. Já bych ovšem řekl, že to, co kdysi Angela Merkelová navrhovala, a potom od toho ustoupila, to byla věta, Dublin je mrtev. A teď se uvažuje o takzvaném Dublinu IV., kdy by přes naše území přešlo tsunami, a tentokrát, nelekejte se přímo nelegální migrace, ale rozdělených kvót, nebo kvazikvót podle objemu migrantů, kteří jsou teď zejména v Itálii a v Řecku. Takže z toho v celku vyplývá, že já jsem pro Dublinskou dohodu, která říká, že uprchlík má požádat o azyl v první bezpečné zemi. A když se podíváte na mapu, pane Vaníčku, tak Vy víte, že Česká republika nemůže být první bezpečná země, pokud se k nám ten migrant nedostane letadlem.

    A v tomto kontextu hodnotíte krok Itálie, která odmítá lodě vůbec přijmout do svých přístavů, jak?

    Je to samozřejmě smutné. A uvědomte si, že Itálie je velmi, velmi postižená právě tou dosavadní vlnou migrace a myslím si, že jestliže Španělsko, které takto postiženo není, přijalo, alespoň pokud vím, jednu takovou loď, a doufejme, že přijme i další, tak ten problém tady zůstává. Já bych, upřímně řečeno, doporučoval ty lidi, ty lodi, promiňte, vracet zpátky k Libyjskému pobřeží, nebo odkud přišly. Většinou přicházejí z Libye.

    Tam se také v Itálii mluví o jakýchsi postupech, vlastně je to sankce proti těm organizacím, které pomáhají uprchlíkům, zabavování lodí, zadržování těch posádek.

    Ono se říká, pane Vaníčku, že tyto organizace jsou spojeny s pašeráky, že inkasují určité peněžní prostředky, takže to není tak humanistické, jak to vypadá.

    K tomu navážu Maďarskem, které odhlasovalo balíček zákonů, takzvaný Stop Soros, trestající neziskovky, které právě pomáhají v Maďarsku ilegálním migrantům. Předpokládám, že Vám tento krok bude sympatický, protože…

    Velmi sympatický. Já bych si samozřejmě nepřál, aby to šlo do těch drastických důsledků, že někoho zavřete jenom proto, že organizoval pomoc migrantům při vstupu na naše území, ale zase si myslím, že taková tučná pokuta by nebyla zcela od věci.

    Nemůže se toto zvrhnout? Nemůže to dát lidem signál, aby, teď půjdu do úplného extrému, uvidí někde uprchlíka, očividného uprchlíka, i když těžko hodnotit samozřejmě na první pohled, v ohrožení života, aby ten člověk měl strach mu pomoci, aby nebyl trestán. Vím, že se bavíme teď o neziskovkách, ale…

    A ten uprchlík by na našem území byl v ohrožení života? Jak jste na to přišel?

    Tak, může být v ohrožení života, nemusí se všichni uprchlíci jenom topit v moři.

    Každý z nás jsme v ohrožení života, když jsem třeba v autě, ale jinak uprchlíci, pokud jsou na našem území, v ohrožení života nejsou, naopak někdy ohrožují život těch druhých. To platí zejména pro německý případ. A ostatně, vraťme se trošku do nedávné minulosti, když tady Generace 21, která by teď byla Stop Soros omezena, dovezla asi třicet nebo kolik iráckých uprchlíků, tak část se vrátila zpátky a část právě šla do toho Německa. Čili tady máte krásný makavý důkaz toho, že to umísťování uprchlíků na naše území přes nějaké násilné kvóty nebo Dublin IV. je zcela neefektivní.

    A u těchto iráckých uprchlíků ještě jsme určitě zaznamenali článek Mladé fronty Dnes, reportáž z Německa, že se nemají špatně, tato rodina, že se umístila velmi hbitě do společnosti, mají celkem solidní techniku, jezdí prý v mercedesu, psala Mladá fronta Dnes. Čili našli štěstí v Německu, jak Vy říkáte v ráji sociálních dávek.

    Budiž jim to přáno.

    Pane prezidente, poslední otázka k migrační krizi, tentokrát ne z Evropy. Pojďme do Spojených států. Kvitoval jste rozhodnutí Donalda Trumpa, že nakonec ustoupil od onoho velmi kritizovaného rozdělování rodin na hranicích s Mexikem a umísťování dětí do detence, které připomínaly klece?

    Kvitoval, protože s dospělými můžete zacházet v případě nutnosti i velice tvrdě, pokud jde o děti, tak tam jsem zásadně proti jakémukoli opatření, které ty děti omezuje. Právě proto, jak víte, jsem se třeba zastával i paní Michalákové, protože v Norsku Barnevernet je taková podivná organizace, která vlastně bere rodinám děti a podle své úvahy je umísťuje někam jinam. Ale to jsme trochu odbočili, mojí vinou, omlouvám se za to, takže ano, kvituji, že Donald Trump ustoupil od tohoto dosti pošetilého úmyslu.

    Viděl jste ty záběry z tohoto detenčního zařízení?

    Ne. Neviděl.

    Doporučuji, myslím, že Vás to zasáhne ještě více, než v tomto vyjádření.

    Angela Merkelová pronesla tento týden v Berlíně při vzpomínce na oběti vysídlení Němců větu, jejíž druhá část především podráždila politiky k ostré kritice německé kancléřky. Takto Merkelová připomněla události po druhé světové válce, kdy jen z Československa bylo nuceně vysídleno na tři miliony Němců, z nich velká část se postavila na stranu nacistického režimu.
    Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury. To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění.

    Tam je právní, rechtige, právní ospravedlnění.

    Právní ospravedlnění.

    Takže dobře, podívejte se, zaprvé, paní Merkelovou můžeme snadno vyvrátit, pokud jde o to právní ospravedlnění, tak to je článek třináct Postupimské dohody, který mluví o transferu, a nikdo nepochybuje o tom, že Postupimská dohoda je právní dokument. Nicméně, já jsem přemýšlel, co k tomu paní Merkelovou vedlo. Proč otevírá staré rány, které už se zdály býti zahojeny. Sám pro sebe jsem si udělal vysvětlení, které říká, že se snažila odvést pozornost od svého konfliktu s panem Seehoferem. Vzpomeňte si na tu větu pana Seehofera, s tou ženou už nemohu spolupracovat. Pamatujete si ji?

    Matně.
    Dobře, tak Vám ji připomínám. A v takovém případě to je věta dosti drsná a zejména nedávná, poměrně nedávná. Takže to je spíš jakýsi únik dopředu, ale myslím si, že to neprosívá ne jenom česko-německým vztahům. Ten transfer, pane Vaníčku, byl samozřejmě z Polska,…

    Ono to bylo více zemí včetně Holandska.

    Byl z Maďarska, byl ze Slovenska, karpatští Němci a i když v malém množství, tak byl také z Holandska, což se téměř neví. Takže chcete všechny tyto země obvinit z protiprávního vyhnání? V tom případě zrušte Postupimskou dohodu.

    Pane prezidente, samozřejmě pro nás mladší generaci je tohle téma méně dostupné, méně možná i pochopitelné, i když samozřejmě máme spoustu materiálů, kde si to můžeme nastudovat, ale vysvětlete mi, prosím, jestli v tomto vyjádření Angely Merkelové slyšíte něco navíc, nebo něco jiného, než co bylo v Česko-německé deklaraci z roku 1997.

    Já bych řekl, že ano, a to právě tou datací. Protože tehdy ta Česko-německá deklarace něco uzavírala, byl to takový kompromis. Kompromis, který byl pro obě strany dosti bolestný, ale na druhé straně kompromis, který se osvědčil právě tím, že vznikl Česko-německý fond budoucnosti a další instituce, které na to navazovaly. A tyto věty už nikdy znovu po řadu a řadu let nebyly pronášeny. A teď najednou, jak jsem řekl, se ta rána znovu otevřela. V tom je ta chyba, znovu se k tomu vracet. Tím se vlastně vracíte o řadu a řadu let dozadu a děláte chybu.

    O téhle odpovědi na nacistická zvěrstva v Protektorátu Čechy a Morava se nejde bavit bez emocí. V podstatě kdokoliv, kdo by byť jedním slovem dal Angele Merkelové snad v tom vyjádření za pravdu, nebo by řekl, že nebylo skandální, tak by dostal v každé české hospodě možná půllitrem po hlavě. Stejně tak jako Karel Schwarzenberg v kampani v roce 2013 podle mnoha odborníků na tom prohrál volby. Pane prezidente, vraťme se do této doby. Vy jste věděl, když pronesl svou tezi, že by z pohledu dneška, nebo z pohledu roku 2013 Edvard Beneš a jeho vláda skončili před mezinárodním tribunálem v Haagu, že máte vyhráno? Že to je tak citlivý výrok, že Vám vyhraje volby?

    Víte, já jsem se teď soustřeďoval na druhé prezidentské volby, ale když jste mně toto připomněl, domnívám se, že těch faktorů mého vítězství bylo poněkud víc. Nezapomeňte, že pan Schwarzenberg byl prvním místopředsedou velmi nepopulární vlády, kde byl i pan Kalousek ministrem financí, rovněž velmi nepopulární politik. A samozřejmě, že jeho názory na Edvarda Beneše se mně zdály být, já to řeknu jemně, je už to starý pán, poněkud zvláštní a poněkud málo přijatelné. To, že mi tento nešťastný výrok možná vyhrál volby, nemohu vyloučit.

    A kdyby to nebylo ve volebním období, a kdyby to Karel Schwarzenberg řekl v jakémkoliv běžném rozhovoru, přejdete to, aby se neotevíraly staré rány?

    Samozřejmě, tak bych říkal, aby neotevíral staré rány, a připomenul bych zákon, který říká, že Edvard Beneš se zasloužil o stát. Tento zákon jistě znáte. Kdybych byl zlomyslný, mohl bych pohnat pana Schwarzenberga za porušení zákona přijatého naším Parlamentem.

    Teď se dostáváme do poslední části našeho pořadu, tradičně patří divákům a diváckým dotazům. Mám jich tady připravených několik.

    Začnu tedy rovnou Evou z Olomouce, která se ptá na toto.
    Pane prezidente, já jsem onkologická pacientka, a děsně jsem zuřila, když jsem viděla dokument, kde jistá šarlatánka radila lidem, že se dá vykadit rakovina. Je dobře, že je ČT odhalila, šmejdy jedny, proč takoví podvodníci zneužívající nemocné lidi nekončí za mřížemi?

    Vidíte, tak to je právě chyba našeho trestního řádu. Ono je to samozřejmě ne jenom vykadění rakoviny, ale například dávání úplně zbytečných injekcí dětem, které trpí například autismem, a inkasování za to tři sta tisíc korun. To ostatně přinesl Blesk, abych byl objektivní a taky Vás někdy pochválil. Ano, měl by to být trestný čin, který by měl být klasifikován jako poškozování zdraví toho druhého. Proč? Protože jestliže Vás šarlatán takzvaně léčí, tak Vy pak nejdete k normálnímu lékaři a to v době, kdy Vaše nemoc je v zárodečném stádiu a kdy by se ještě dala vyléčit. Rozumíte mi?

    Ano.

    Takže jinými slovy, já to teď trošku drasticky přeženu, tenhle šarlatán Vás vlastně odsoudil k smrti.

    V té odpovědi o injekcích tam nepadlo slovo očkování. Patřilo do té odpovědi? Já jsem se trošku ztratil, přiznám se.

    Ne, ne, ne, ne. Tam byly injekce proti autismu, což mi připadá dost absurdní, ale byla tam také ještě jedna nemoc, která je nevyléčitelná, já si teď nevzpomenu na její název, ale princip je opět stejný.

    Viděl jste ten dokument České televizi Infiltrace, který se týká právě šarlatánů?

    Ne, ne, ne, ale četl jsem Blesk a to mi docela stačilo.

    Vybrali jsme tam z něj to nejdůležitější.

    Robin se ptá.
    Pane prezidente, v novinách psali, že když Babiš selže, tak bude možná premiérem šéf ČEZu Beneš, a Vitásková má prý dostat státní vyznamenání. Že Vám se v důchodu nechce platit složenky za elektřinu?

    Rozdělme to. Lidové noviny do každé rodiny kdysi napsaly, že mám plán B. To ještě Andrej Babiš nebyl jmenován podruhé premiérem, a že tento plán B spočívá v tom, že buď Daniel Beneš, nebo Alena Vitásková se stanou předsedy takzvané úřednické vlády. Údajně to bylo z pěti na sobě nezávislých zdrojů z okolí Hradu.

    Což je dost.
    Akorát jediný, kdo o tom vůbec nevěděl, jsem byl já sám. Tak jsem na to reagoval tím, že jsem Andreje Babiše opět jmenoval premiérem, a tím tyhle pomluvy nebo fámy zmizely.
    K Aleně Vitáskové a k jejímu státnímu vyznamenání. Vidíte, před chvílí jsme mluvili o údajné klientelistické síti na Ministerstvu obrany, ale víte, kolik my platíme solárním baronům ročně ze státního rozpočtu? Čtyřicet osm miliard korun. Čtyřicet osm miliard, já o tom teď budu mluvit v Poslanecké sněmovně i při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu. Alena Vitásková je člověk, který bojoval jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu proti solárním baronům, a právě proto má moji úctu.

    Ještě zpátky k tomu, že jste byl jediný, který tedy o tom údajném jméně Beneš na údajný post předsedy vlády vůbec neslyšel. Není vyloučené, nebo není možné, že by to pekli Vaši spolupracovníci zatím bez Vás a tak se to dostalo ven?

    A proč by to dělali?

    To se ptám spíš já.

    Tak vidíte. Podívejte se, já samozřejmě mám své spolupracovníky rád, ale o těchto zásadních věcech si rozhoduji sám.

    Michal Macek se ptá, jestli od Vás dostala Ester Ledecká pozvání na Hrad, jestli dostane státní vyznamenání a jestli vůbec na Hrad dostanou pozvání také ostatní olympionici. Jestli si nezaslouží poděkování od hlavy státu za to, že nám alespoň někdo v zahraničí nedělá ostudu.

    Dobře. Tak zaprvé, Ester Ledecká samozřejmě dostane státní vyznamenání, navrhla ji Poslanecká sněmovna, ale i kdyby ji nenavrhla, bylo by mně ctí, jí to dát z vlastní iniciativy.

    Zadruhé, já zvu pravidelně olympioniky na Hrad, pan Kejval to ovšem musí zorganizovat, což zatím kupodivu neudělal. A rozdíl proti mým předchůdcům spočívá v tom, že nezvu jenom medailisty, ale zvu všechny olympioniky, a ne jenom to. Nezvu jenom sportovce, ale i členy takzvaného realizačního týmu, trenéry, maséry a tak dále.

    A to pozvání od Hradu tedy už odešlo? Už jste ho učinili?

    Pozvání kam? Komu?

    Na Hrad k Vám.

    Dobře, ale komu?

    Těmto olympionikům, jejich týmům?

    Před chvílí jsem Vám říkal, Vy už dneska nejste ve formě, pane Vaníčku.

    Že to čeká na pana Kejvala, to potřebuji vysvětlit.

    Že pan Kejval musí jenom zorganizovat, protože to pozvání má obecně, to má každý rok, vždyť jsem to dělal pětkrát za sebou, že. Tak pan Kejval to musí zorganizovat a kupodivu se dosud ještě neobjevil, asi má nějaké starosti s modifikací české národní hymny.

    Poslední dotaz bude od Petry.
    Zdravím Vás z Kolína, pane prezidente, sleduji bedlivě dění v Británii i narůstající nenávist vůči cizincům od místních lidí. Jak brexit, připomínám, že teď budou dva roky od brexitu, zasáhne Vaši dceru Kateřinu? Nebude se muset vrátit domů?

    Já jsem o tom shodou okolností po návštěvě britské královny mluvil chvíli s britským ministrem zahraničí Borisem Johnsonem a byl jsem ujištěn, že Češi, kteří studují ve Velké Británii, nebudou brexitem žádným způsobem postiženi. Tak je to britský ministr zahraničí a slovo tohoto ministra by mělo platit.

    A jak se má Vaše dcera Kateřina v Londýně?

    Má se dobře, byla tady nedávno a doufám, že asi tak za čtrnáct dní zase přijede.

    Říká prezident Miloš Zeman v přímém přenosu rozhovoru S prezidentem v Lánech, který jsme vysílali z lánského zámečku.
    Pane prezidente, já Vám děkuji za Váš čas a …

    Bylo mi potěšením

    …pokud nám organizace klapne, uvidíme se opět za několik měsíců s novými tématy.

    Dobře, to už snad bude stabilní vláda s důvěrou Poslanecké sněmovny.

    Tak doufejme.

    Doufejme.

    Hezký den.

    Projev prezidenta republiky při jmenování členů vlády České republiky

    27. června 2018

    Vážený pane premiére, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové vlády, dovolte mi, abych vám ještě jednou blahopřál k vašemu jmenování.

    Při této příležitosti bych chtěl poděkovat i předchozí vládě, která pracovala jako soudržný tým, a věřím, že tento týmový duch se přenese i do spolupráce vaší vlády a že tato vláda nebude zatížena resortismem.

    Čtrnáctého července předstoupím před Poslaneckou sněmovnu, omlouvám se, mám dojem, že je to jedenáctého července, abych podpořil tuto naši vládu. V září jako každý rok navštívím tuto vládu při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu a na podzim tohoto roku si vás dovoluji pozvat na přátelskou neformální večeři v lánském zámku.

    Chtěl jsem vám původně popřát hezkou letní dovolenou poté, co, jak věřím, vaše vláda dostane důvěru. Ale jak znám pana premiéra, tak moc té dovolené asi nebude. Takže vám přeji alespoň šťastný život a hlavně hodně radosti z vaší úspěšné práce.

    Děkuji vám za pozornost.

    Miloš Zeman, prezident republiky, Pražský hrad, 27. června 2018

    0 0

    27.6.2018  NWOO
    Na Divadelním náměstí v centru Lugansku se 22.6.2018, v den 77.výročí napadení Sovětského svazu hitlerovským Německem, konalo lidové shromáždění, na kterém byl vyhlášen rozsudek Ukrajinského lidového tribunálu (ULT), který vyšetřoval válečné zločiny režimu Petra Porošenka proti občanům Ukrajiny. ULT vznikl 15.3.2018 z iniciativy občanů Ukrajiny, žijících v Doněcku a Lugansku. ULT pracuje v souladu s ukrajinskými zákony i s normami mezinárodního práva. Členy ULT jsou tři soudci, lidový žalobce, lidový obhájce a dvanáct přísedících.


    ULT se zabýval zločiny spáchanými nejen Porošenkem, ale také vysokými představiteli jeho režimu, zejména předsedou Rady národní bezpečnosti Ukrajiny (SBU) Alexandrem Turčynovem, ministrem obrany Stěpanem Poltorakem, vrchním velitelem ozbrojených sil Ukrajiny Viktorem Muženkem, bývalým předsedou SBU a předsedou Nejvyšší rady Ukrajiny Andrejem Parubým, ministrem vnitra Arsenem Avakovem, premiérem Vladimirem Grojsmanem, bývalým premiérem Arsenijem Jaceňukem a dalšími. Obvinění bylo vzneseno proti osmi činitelům zločinného režimu Porošenka za použití ozbrojených sil proti svým občanům, za založení nezákonných ozbrojených skupin, za mučení, loupeže a krádeže, za propagaci války, za blokádu Donbasu a za genocidu.

    Obžalovaní

    Pod tribunou byly vyvěšeny velké fotografie osmi hlavních válečných zločinců. Na náměstí se shromáždilo obrovské množství lidí nejen z Lugansku, ale i z dalších měst a obcí LLR, např. z Krasnodonu, Alčevska, Roveňka, Perevalska, Krásného Luče, Antracitu, Brjanky, Stachanova, Kirovska, Pervomajska, Frunze, Slavjanoserbska, Lutugina, Sverdlovska. Mezi lidmi byla přítomna i hlava LLR Leonid Pasečnik. Lidé nesli fotografie občanů, zabitých v občanské válce, fotografie zabitých dětí, transparenty s hesly, odsuzujícími vraždění občanů Donbasu, žádajícími potrestání válečných zločinců a okamžité ukončení války a vyjadřující odhodlání ubránit svou zemi před ukrajinskými fašisty.

    Shromáždění začalo zvukem sirény-signálem leteckého poplachu. Předseda shromáždění připomněl občanům události na Majdanu, státní převrat v Kyjevě a agresi proti Donbasu. Další řečník poukázal na souvislost s 22.6.1941, dnem začátku Velké vlastenecké války. Poté přítomní uctili minutou ticha padlé ve Velké vlastenecké válce a v současné válce na Donbasu. Na velkých obrazovkách běží videa s výroky obviněných. Lidé, postižení agresí Kyjeva, vyprávějí o zločinech režimu Porošenka. Shromáždění lidé žádají pro obviněné nejvyšší trest. Soudci přečetli obvinění obžalovaných a rozhodnutí o jejich vině. Nakonec přečetli rozsudek. Všech osm obžalovaných bylo odsouzeno k doživotnímu odnětí svobody a konfiskaci veškerého majetku. Rozsudek se setkal s bouřlivým souhlasem shromážděných. ULT postoupí rozsudek Mezinárodnímu soudnímu dvoru, Úřadu zvláštního poradce OSN pro předcházení genocidě a dalším mezinárodním organizacím, zabývajícími se lidskými právy, aby přijaly opatření k naplnění rozsudku.

    Atmosféra shromáždění byla nádherná. Občané LLR dali jasnou odpověď ukrajinskému zločinném režimu.
    Nápisy na plakátech: "Žluto-modrá barva smrti. Trojzub nástroj vraždy" - "Ukrajinská vládo, to ty vraždíš svůj lid"


    "Bombardování Donbasu se obrátí proti vám"


    0 0

    Zdeněk Jemelík
    28.6.2018 ChamurappiCz
    V článku „Lidský odpad čeká na rozsudek“ z 6. června t.r., který je stále zaparkovaný na mém bloggu, na webu spolku Chamurappi z.s. a patrně i leckde jinde, jsem pojednával o zajímavé trestní kauze, vedené u nejmenovaného soudu svérázným způsobem předsedkyní senátu Odklízečkou Lidského Odpadu (dále jen OLO).


    Obžalovaní a žalobce se skutečně v pátek 22. června 2018 dočkali. Předcházelo tomu pár dní nejistoty, neboť paní předsedkyně onemocněla a nebylo jisté, zda se včas uzdraví. Nakonec se dostavila, s příjemnou intonací hlasu přečetla z obrazovky počítače rozsudek a krátce po ukončení jednání opět autem odjela. Netuším, co na její odskok do soudní síně a řízení automobilu říká její ošetřující lékař.

    Předpovědi novinářů, pronesené před zahájením jednání v hale soudu o osmiletých trestech pro Slušňáky se nenaplnily. Rozsudek byl nečekaně mírný, ale neuspokojil zcela jistě ani Slušňáky, ani žalobce. Slušnáci očekávali zproštění nebo v nejhorším případě podmíněné tresty.Nakonec dostali pět a půl roku a peněžité tresty a zákaz činnosti ve statutárních orgánech, což je pod úrovní návrhů žalobce. Nicméně to byly jediné nepodmíněné tresty. Tři obžalovaní byli zproštěni. Mezi nimi domnělý zprostředkovatel dodávek tabáku, čímž byla narušena konstrukce závěrečného návrhu žalobce. Ostatní odešli s podmíněnými tresty. Ti nejpřísněji potrestaní mezi nimi se na místě vzdali práva na odvolání. Slušňáci se odvolali na místě, žalobce si vzal lhůtu na rozmyšlenou. Případ tedy vynesením rozsudku neskončil.

    Zcela ve shodě s úvahami z výše zmíněného předchozího článku považuji rozsudek za značně problematický. Nepřihlíží k tomu, že nevznikla škoda, neboť Slušňáci zaplatili vyměřenou daň. Jiná škoda státu než neodvedením daně nevznikla a její úhrada proběhla bez průtahů. Paní soudkyně to ovšem obžalovaným přičetla k tíži řkouc, že to nebyl projev účinné lítosti, ale pouze snahy vyhnout se trestnímu stíhání. Kromě toho všechny úvahy soudu se opírají o výpověď zlostí sršícího, podjatého Rošťáka č.3., nacházejícího se ve výkonu trestu odnětí svobody za brutální vydírání Slušňáků. Mimo jeho svědectví neexistuje žádný důkaz o tom, že by Slušňáci měli jiný záměr, než pomoci Rošťákům, aby zprovoznili stroje, prodali je a navždy zmizeli z jejich působiště. Podstatné je, že Slušňáci dopadli nesrovnatelně hůř než původce celé taškařice, recidivista Rošťák č.3, jehož trestní stíhání paní předsedkyně v samostatném řízení zastavila bez sebemenšího navýšení trestu. V tomto směru ovšem se vznáší otazník i nad přístupem žalobce, který se proti jejímu rozhodnutí neodvolal. Při tom Rošťák č.3 má štěstí, že u nás neplatí zásada „třikrát a dost“, jejíž uplatnění by mu vyneslo výjimečný trest, ne-li přímo doživotí. Zdá se také, že soudkyně nerespektuje rozsudky jiných soudů, neboť zabavené stroje považuje za majetek Slušňáků. Prostě: čím větší darebák, tím byl tento soud shovívavější. Takové je její pojetí spravedlnosti. Nakonec bych jí mohl vytknout jisté hrubé procesní pochybení, ale s tím pro jistotu počkám až na písemné vyhotovení rozsudku.

    Nemohu ale mimo to všechno pochopit, za co soud potrestal – byť jen podmíněnými tresty – dělníky, kteří se pokusili zprovoznit stroje Rošťáka č.3 v domnění, že je připravují na prodej.

    Nic nenasvědčuje tomu, že by měli úspěch a dokonce že by zahájili výrobu pro komerční účely.

    Paní soudkyně OLO projevila také jistou nepoučitelnost. Není to dlouho, co veřejné pohoršení vyvolávala zvuková nahrávka jejího monologu na poradě senátu, v které projevovala pohrdání obžalovanými (lidský odpad), advokáty (blbečci a kriplové) a veřejností (hulákající mladá kráva), přítomnou v soudní síni. Díky nemravné stavovské solidaritě kárných žalobců se nedostala před kárný soud. Nedalo jí to a při odůvodnění rozsudku se otřela o Slušňáky tvrzením, že každý, kdo se k nim kdy přiblížil, na to doplatil. Inspirovala ji zřejmě výpověď obžalovaného, spolupracujícího s Rošťákem č.3, jejíž obsah šel mimo rámec obžaloby a týkal se jen jeho, nikoho dalšího. Dotkla se tak cti podnikatelů s mnohaletou tradicí slušného podnikání, kteří během svého působení odvedli státu na daních přibližně 90 milionů Kč, nebyli dosud trestáni a obecně mají pověst slušných lidí. Bylo by jistě zajímavé slyšet, jaké argumenty by na podporu svého tvrzení uvedla, kdyby na ni Slušňáci podali žalobu na ochranu osobnosti. Ti ji ale určitě žalovat nebudou, protože se důvodně domnívají, že by ji nemravná stavovská soudržnost před postihem ochránila.



    Vyšlo 24.6.2018 na mém bloggu a na webu spolku Chamurappi z.s.
    jemelikzdenek@gmail.com
    http://www.jemelikzdenek.cz/2018/06/spravedlnost-podle-soudkyne-olo.html
    http://www.chamurappi.eu/novinky-a-akce/zdenek-jemelik--spravedlnost-podle-soudkyne-olo/



    0 0


    Ladislav Větvička 
    Ladislav Větvička 
    28.6.2018  blog autora
    Šefove hokeja si mysli, že zme uplni idyjoti. Bo jinak by nemohli použivat argumenty typu „novy dyzajn pusobi dynamičtěji“; „nabizi novy marketyngovy potencial“; „možeme lepe dohližat na vyrobu padělku“.




    A největši cypovina je „zmizi hyzdici loga sponzoru“. To všecko pry řek šef hokeja. Tuž jestli mame takeho šefa hokeja, nemožem se divit, že tak blbě hrajem.

    Hyzdici loga sponzoru može šef hokeja vypustit aji tak. Na padělky dohližat určitě nebude a dynamiku by měl hokejista předvaďat jinde a ne na dresu.

    To už su ve vedeni fakt taci pitomci, že nechaju schvalit dres, za kery by se styděla aji posledni děvucha klubu ženskeho hokeja Vaginka Studenka?


    Jedine, co mi to připomina, je uřiznuta hlava kury s hermelinem v hubě. Jako reklama Sedlčan dobre, jako narodni reprezentačni dres odporne.

    Može mě kdosik řict, čemu ti mamlasi nezrobi tři varianty a nenechaju třeba hlasovat lidi? Lid by se nažral, koza by zustala cela, chleb a hry by byly a všeci by měli pocit, že se na tym podilaju. Ja jako synek moravskeho taty a slezske mamy nepotřebuju vidět na dresu moravsku a slezsku orlicu, česky lev je jako maly česky znak dost dobry. Ale rozhodně na reprezentačnim dresu nechcu vidět scyplu kuru s hermelinem.

    No ja, jenže když by se nechali hlasovat lidi, pak je tu nebezpeči, že by mohl vyhrat dres s opravdovym malym statnim znakem Česke republiky. Je čest reprezentovat se statnim znakem na břuchu.

    Ale to je asi pravě to, co někdo nechce…

    PS: malý státní znakČeské republiky, český královský dvouocasý lev je používán od dob krále českého a markraběte moravského Přemysla Otakara I.


    Větva

    0 0

    Sergej Sanovskij, ještě jako instrukor "Azova"
    - kou -
    28.6.2018 RIA a  PrvníZprávy
    Oddělení zpravodajské Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU) vytváří ilegální skupiny k vraždám a k zastrašování těch, kteří nesouhlasí s režimem.
    V rozhovoru pro RIA Novosti to řekl bývalý vojenský instruktor a bývalý zástupce šéfa výcvikového tábora nacionalistického praporu „Azov“ Sergej Sanovskij.




    Jak Sanovskij sdělil, setkal se Andrejem Lisogorem, který byl na plný úvazek poradcem šéfa aparátu kontrarozvědky SBU. Lisogor mu řekl, že na Ukrajině byla vytvořena síť ilegálních skupin „pro aktivní opatření“, včetně „odstranění těch, kteří nesouhlasí s politickým kurzem“.

    „Zmínil se, že si váží mých zkušenosti a specifiky rozdělení úkolů, které jsem přikazoval, a požádal mě, abych vytvořil bojovou skupinu šesti až osmi lidí z bývalých kolegů,“ řekl Sanovskij.

    Podle něj mu bylo řečeno, že všechny organizační otázky budou řešeny na nejvyšší státní úrovni, ale z nich nebudou označovat ani jako agenty.

    Podle něj mu Lisogor sdělil, že to osobně schválil ukrajinský prezident Petro Porošenko.

    Když Sanovskij Lisogorovu nabídku odmítl, byl požádán, aby nikomu o tomto rozhovoru neřekl, a pohrozil mu, že by ho „přinejlepším uškrtili na schodišti“. „Jsem voják, a oni ze mě chtěli udělat kata,“ rozhořčeně zdůraznil Sanovskij.

    Následně se důstojníci SBU vloupali do jeho bytu bez jakýchkoliv povolení a byl donucen „přiznat absurdní věcí“. Jako že chtěl provést státní převrat, zabít prezidenta a ministry. Vymlátili z něj přiznání a natočili to na kameru.

    Bývalý instruktor „Azov“ napsal své prohlášení o únosu a mučení Národnímu antikorupčnímu úřadu (NABU), který to předal úřadu vojenské prokuratury.

    Momentálně se ukrývá v Myanmaru (Barma), kam se dostal dobrodružně přes Podněstří a Bulharsko. Sanovskij si připravuje politický azyl ve Švédsku.

    Související:

    0 0
  • 06/27/18--21:49: Pár slov k Ukrajině
  • Kyevský majdan
    - vlk - s přispěním Ernesta
    28.6.2018Kosa zostra aneb vlkovobloguje.wordpress.com
    Opravdu jen pár. Dlouho jsem se tamní situaci nevěnoval a ani dnes to nebude žádný trhák a navíc docela krátký textík. Vlastně jen tři, navzájem vlastně související poznámky. Které jsou ovšem podle mne naprosto charakteristické.


    Za tu první a z informačního hlediska zdaleka nejdůležitější, patří dík kolegovi Ernestovi, který se i nadále věnuje ukrajinskému konfliktu a sleduje relevantní zdroje.

    Z mého hlediska jsou dnes prioritní záležitostí z celé ukrajinské kauzy tři věci:

    1 - monitorování vojenské situace na donbasské frontě, protože Kyjev dřív nebo později na opolčence zaútočí ve snaze vyřešit problém silou.
    2 - jakékoli dění kolem šetření okolností sestřelu malajského letu HM 17 
    3 - vyšetřování událostí na Majdanu, speciálně pak ona „palba Janukovyčových řezníků“ do demonstrantů, která vedla ke definitivnímu převzetí moci dnešními držiteli klíčů v Kyjevě.
    Přiznávám, že jsem zatím příjemně překvapen, že Kyjev nezahájil rozsáhlou ofenzivu. S naprostou jistotou jsem to očekával a to zejména v návaznosti na současně probíhající MS ve fotbalu v Rusku. Je to ten dost řídký případ, kdy je člověk mimořádně spokojen, když se jeho očekávání nenaplní.

    Kolem MH 17 je dalších „senzačních odhaleních“ holandské prokuratury nyní ticho. Jsme si ovšem jistý, že jakmile se cokoli šustne, zachytí to a pro Kosu zpracuje kolega PB. Tak jako v minulosti.

    Takže zbývá třetí bod – který pro Kosu s novými informacemi zpracoval v krátkém příspěvku kolega Ernest, jemuž si tímto dovoluji poděkovat za soustavný monitoring informačních kanálů.

    Dnes jde o krátký výstup z provládního ukrajinského oficiálního serveru Korrespondent.net respektive o překlad jednoho zajímavého článku:


    Soud odmítl vyslechnout svědky o odstřelovačích na Maidanu – právník

    (Суд отказался заслушать свидетелей о снайперах на Майдане – адвокат)

    Artemenko nesmí svědčit o odstřelovačích na Maidanu

    Bývalý poslanec Andrej Artemenko chce svědčit o zapojení Pašinského a Parubije (dnes čelní ukrajinští režimní politici, původně vůdci násilnických radikálů Pravého sektoru na Majdanu- pozn.vlk/ do formování snajperských skupin.
    Obolonský okresní soud v Kyjevě nepřipouští nové svědky v procesu ve věci o zradě bývalého prezidenta Viktora Janukoviče, protože se obává získání nových informací, které bude mít vliv na proces. To uvedl právník Janukoviče Vitalj Serdjuk po soudním zasedání na zpravodajském kanálu NewsOne.
    Podle něj někteří z těchto svědků jsou připraveni poskytnout nové informace o odstřelovačích na Maidanu v únoru 2014 a zapojení současných aktivních politiků do organizace střelby do lidí.
    Podle slov obhájce Serdjuka, zejména ex-poslanec Andrey Artemenko chce vypovídat u ukrajinského soudu o tom, jak „bylo odhaleno umístění odstřelovačů na Maidanu, a bezprostředně zadrženi odstřelovači, kteří pravděpodobně prováděli popravy. Kromě toho, podle právníka, Artemenko hodlá dát soudu informaci „o přímé účasti Pašinského a Parubije na tvorbě těchto skupin odstřelovačů“.
    Podle Serdjuka soud odmítá přezkoumat důkazy a vyslechnout svědky obhajoby, což svědčí o tlaku úřadů na soudce.
    Připomeňme, že v únoru Janukovyč obvinil ukrajinské úřady z účasti na střelbě na Maidanu.
    „V Evropě a ve světě se již otevřeně hovoří o zapojení „současných vůdců“ do masové střelby na Maidanu v roce 2014. Uvádějí se konkrétní jména – .. Parubij, Pašinskij, Lucenko. Budou ještě uvedeni“ – říká, bývalý prezident Janukovyč.

    Tolik Ernestův překlad. Já k tomu dodám jen pár slov

    - znovu opakuji, jde o informaci z oficiálního kyjevského zdroje,

    - kdyby kyjevský soud chtěl nestranná a spolehlivá svědectví, jak to se střelbou na Majdanu bylo, velmi snadno by našel například exkluzivní videoreportáž BBC (snad ji nikdo nebude zpochybňovat na věrohodnost), natočenou v okamžiku střelby na Majdanu. Reportér BBC jednoznačně konstatuje, že výstřely jdou z hotelu Ukrajina, kde tehdy byl štáb majdanských násilníků a speciálně Pravého sektoru. K nalezení zde:


    Viz část záznamu v čase 6:48 a později

    Kdyby to bylo málo, udělal by kyjevský soud jen dobře, kdyby požádal německou veřejnoprávní televizi ARD o uvolnění jednoho dílu svého politického magazínu Monitor, ze svého archivu a to konkrétně díl ze 14.10.2014, který se zabývá důkladnou rešerší střelby a všech jejích okolností.

    Případně by si mohl pozvat na svědeckou lavici tehdejšího estonského ministra zahraničí Urmase Paeta a tehdejší ministryni zahraničí EU baronku Ashtonovou a požádat je, aby vysvětlili svůj vzájemný telefonát bezprostředně po majdanské palbě. K nalezení zde:


    Myslím, že by se šlo dopátrat pravdy velmi snadno.

    Tolik z problémům kyjevského soudu, který zkrátka chce ukřižovat za každou cenu bývalého prezidenta Janukovyče, ačkoli fakta ukazují úplně opačným směrem.

    A tím se dostáváme k druhé dnešní krátké poznámce související s tématem Ukrajina především jejím exprezidentem.

    Jak víte Kongres Spojených států se usnesl na vytvoření funkce speciálního prokurátora, který má vyšetřit ruské zásahy do amerických prezidentských voleb a napojení Moskvy na Trumpův volební štáb a nejlépe Trumpa samotného.

    Tohle šetření je neobyčejně důkladné a trvá vlastně po celou dobu Trumpova prezidentsví. S naprosto žalostnými výsledky. Největšími “ úlovky“ speciálního prokurátora Robert Muellera a jeho početného týmu je zatím trojice pánů Manafort, Gates a Papadopoulos

    Paula Manaforta a Ricka Gatese, obvinil soud z 12 vážných trestných činů a poslal do domácího vězení. Třetí člen, George Papadopoulos, se přiznal k zamlčování informací o svých vztazích s Moskvou a byl usvědčen ze lži.

    Dovolím si ocitovat z čeho jsou viněni :

    Manafort podle žalobců ve spolupráci s Gatesem inkasoval milionové sumy za pomoc proruské Straně regionů bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, který byl sesazen v roce 2014. Peníze prý nedanil, zločinné spiknutí obou mužů mělo trvat do února /2017/.
    Samotné volební kampaně Donalda Trumpa, kterou Manafort čtvrt roku řídil, se ale podle agentury AP obvinění nijak netýkají.
    Pokud jde o Papadopoulose, ten se při výslechu vyšetřovatelům Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) přiznal, že měl kontakty s nejmenovaným londýnským „profesorem“, který měl mít informace o kompromitujících materiálech na Clintonovou. Šlo údajně o „tisíce souborů elektronické pošty“. Na schůzce měla být také přítomná ještě jistá Ruska, která měla Papadopoulosovi nabízet kontakty s Moskvou s možností koordinace budoucí zahraniční politiky Spojených států a Ruska.

    Takže speciální prokurátor, instalovaný k tomu účelu, aby prověřil rejdy Kremlu, které narušily regulérnost amerických prezidentských voleb a dostali do Bílého domu svého agenta, či spíše loutku, zatím chytil, coby největší rybu, Paula Manaforta, který, byl nějaký čas šéfem Trumpovy kampaně. Jenže jeho provinění není piklení piklů a spřádání temných rejdů s Moskvou, ale praní peněz bývalého ukrajinského prezidenta Janukovyče!!! To nemá chybu. V Čechách a na Moravě proto máme naprosto přiléhavý výrok – mířil na lišku, trefil Maryšku…

    V mezičase, bylo Manafortovi zrušeno propuštění na kauci, prý se snažil ovlivnit svědky a přibylo mu nové obvinění – ve Virginii je obviněn, že se dopustil daňových úniků a bankovních podvodů.

    Nejen mé maličkosti to připadá ze všeho nejvíc jako utahování šroubů na virtuální palečnici, kterou mu vyšetřující orgány nasadily, aby konečně „kápl božskou“. Zjevně stejného názoru je i Donald Trump:

    na twitteru se bývalého šéfa svého volebního štábu zastal. Napsal, že jeho vazební stíhání je nefér. 
    „Jak tvrdý trest pro Manaforta, který zastupoval Ronalda Reagana, Boba Dolea a mnoho dalších špičkových politiků a (volebních) kampaní. Nevěděl jsem, že Manafort je šéfem gangu,“ napsal prezident ironicky.
    „A co Comey a nečestná Hillary a všichni ostatní? Velmi nefér!“ dodal.

    Poznámka třetí a poslední:

    Přiznávám, že mi v této souvislosti přijde zvláštní, že Muellerovi a jeho vyšetřovatelům unikla jedna důležitá informace z BBC. Která nepokrytě hovoří o korupci nejméně v Trumpově současném blízkém okolí.

    Trump lawyer ‚paid by Ukraine‘ to arrange White House talks

    V textu je konstatováno, že právník Donalda Trumpa Michael Cohen, obdržel tajnou platbu ve výši nejméně 400.000 dolarů, aby zprostředkoval rozhovor mezi ukrajinským a americkým prezidentem.

    Schůzka v Bílém domě se uskutečnila v červnu minulého roku. Krátce poté, co se ukrajinský prezident vrátil domů, protikorupční agentura jeho země zastavila vyšetřování bývalého manažera Trumpovy prezidentské kampaně, Paula Manaforta.

    Závěr, tak jako často v poslední době, nechám na vás. Je to náramný galimatyáš.

    Co je jednou dovoleno, je jindy téměř hrdelním zločinem a naopak. A pravda? Ta se krčí někde ve sklepě v koutě a je z něho vypuštěna vždy jen na kratičkou chvíli, když se klukům a holkám, co právě spolu mluví a drží klíče, hodí…. Velmi smutnej bijáček.


    - - -





    0 0

    27.6.2018 PrvníZprávy

    Alfons Vilhelm Robert Rebane, plukovník Waffen SS, má od 22. června v Estonsku pamětní desku. Odhalena byla v souvislosti s jeho nedožitými 110. narozeninami (narodil se 24. června 1908).

    Za druhé světové války nejdříve vytvořil partyzánský protisovětský oddíl a po obazení Estanonska Německem vstoupil v září 1941 do německého Wehrmachtu. V roce 1944 přešel do nově tvořené 20. granátnické divize SS (1. Estonská) a v roce 1945 se stal zástupcem jejího velitele. V období války se podílel na vyhlazování civilního obyvatelstva a vypálení několika vesnic. Smutně proslul mimořádnou krutostí. 

    Stal se jedním ze dvou zahraničních nositelů Rytířského kříže Železného kříže s dubovými ratolestmi a meči. Po porážce Německa se s malou skupinou estonských příslušníků SS dostal do zajetí západních spojenců. 

     V roce 1947 byl převezen do Velké Británie a stl se spolupracovníkem MI 6 a podílel se na řízení protisovětských partyzánských skupin. V roce 1961 se přestěhoval do Spolkové republiky Německo, kde v roce 1976 zemřel. V roce 1999 byly jeho ostatky převezeny do Estonska a slavnostně pohřbeny.






    0 0

    Radim Valenčík
    Radim Valenčík
    28.6.2018 blog autora
    Předevčírem (26.6.) jsem uveřejnil první část seriálu, který považuji za velmi důležitý. Proto na ni dávám odkaz ZDE. (
    Pokračování pak vyšlo ZDE, na Nové republice první díl ZDE a pokračování ZDE - pozn.red.NR - vd)

    Protože dnes se budu věnovat dalším aspektům interpretace naší kalkulačky výplat z postgraduální nadstavby penzijního systému, kterou navrhujeme ke stabilizaci penzijního systému a efektivnímu zabezpečení člověka ve stáří, uvedu ještě výpočet v případě mého dědečka Floriana z otcovy strany, který si bez práce nedokázal svůj život představit.

    Byl tramvaják. Za první republiky, za protektorátu i po válce. Skoro celý život před penzí. Pocházel z velmi chudé oblasti na Hané (Morkovic). Když se vrátil z 1. světové války, byl povolán do armády k obraně našich hranic, setkal se s babičkou, zůstal v Brně a nejdříve se živil jako pomocný dělník při rozšiřování tramvajové sítě v Brně. Pak mu brněnský dopravní podnik nabídl účast v konkurzu na řidiče tramvaje (rozšiřovaly se kapacity kvůli zahájení tradice brněnských strojírenských veletrhů). Dědeček v konkurzu vyhrál a materiální postavení rodiny se podstatně zlepšilo. Z pavlačového bytu 1+1 bez vody i záchodu, kde žilo osm lidí, se mohl s babičkou a tehdy asi desetiletým mým otcem přestěhovat do většího krásného, rovněž pavlačového bytu a rovněž 1+1 hned vedle. I já jsem tam později prožil velkou část svého dětství.

    Když dědeček dosáhl důchodového věku, začali již jezdit tramvaje nového typu. V Brně se jim začalo říkat "Sputnik", protože se objevily v době, kdy začaly létat první sputniky. Na ty už dědečka nepřeškolili, a tak šel počítat s menším platem desetníky. Tato práce nebyla pro něj, a tak přes léto začal jezdit sázet stromky do Orlických hor a v zimě jezdil do Slavkova na řepnou kampaň do cukrovaru, na jaře pak zase do hor. Obojí mu přinášelo velké uspokojení i zlepšení fyzické kondice. Pak se mu podařilo získat místo hlídače na brněnském výstavišti. Nejdelší dobu pobyl v pavilonu B, kde byly obráběcí stroje. Miloval je. Když měl v roce 50. výročí slavnostního otevření Brněnských veletrhů počítač vybrat zaměstnance, který zde pracoval nepřetržitě nejdelší dobu, vypadl z něj k překvapení všech dědeček. Byl nejen fyzicky, ale i služebně nejstarším zaměstnancem. Dostal jen poloviční prémii, která byla vítězi slíbena. S důchodci se prý nepočítalo. Bylo mu už téměř 80. let. Pracoval do svých 85. let, pak ho zelený zákal přiměl k plnému odchodu do důchodu, po necelých dvou létech zemřel, protože život ho už moc nebavil.

    Když dáme příběhu současné pražské parametry (plat tramvajáka 35 tisíc čistého) a budeme předpokládat, že dědeček měl v důchodu poloviční čistý příjem (což rovněž odpovídá realitě), klesl příjem dědečka z 26.200 korun čistého na 14.100.

    V případě, že by rozdíl dorovnával pobíráním základní penze, spotřeboval by téměř celou penzi na dosažení 100% náhradového poměru k původnímu čistému příjmu v době do důchodu a do postgraduální nadstavby by odváděl jen odvod z aktuálního výdělku ve výši přibližně 4.000 korun. Dostáváme následující obrázek:




    V 80 létech (dál v našem modelu neuvažujeme) by dosáhl 75% náhradového poměru k čisté mzdě při plném odchodu do důchodu. Protože však dědeček pracoval až do svých 85 let, je zřejmé, že by přesáhl 100% náhradový poměr k čistému příjmu.

    Ještě zajímavější výsledek dostaneme, pokud budeme předpokládat, že dědeček od doby "rozvolnění" (přechodu na poloviční hrubý výdělek) přešel ve svém rodinném rozpočtu na 75% náhradový poměr. V tom případě by čerpal k dorovnání příslušné částky jen část svého důchodu ze základního penzijního systému a zbytek (odhadem 6.000 korun) investoval do postgraduálního systému. Pak by doživotní rentu ve výši 75% dosáhl již ve svých 74 létech, viz obrázek:



    Otázka je, co by s prostředky, které by ve svém věku již nepotřeboval, dělal. Jak znám dědečka, místo toho, aby začal cestovat po světě, snažil by se je prostřednictvím babičky vnutit svým nezbedným potomkům. Problém je v tom, že můj tatínek, který měl sice psychicky náročnější práci a jako silný kuřák nebyl příkladem důsledného dodržování vzorové životosprávy, rovněž pracoval na částečný úvazek až do velmi vysokého věku.

    I tak nám uvedený příklad umožňuje prezentovat dva závěry:
    1. Postgraduální nadstavba základního penzijního systému, kterou navrhujeme, je naprosto dostatečná k tomu, aby člověku, který byl schopen investovat do možnosti dlouhodobého uplatnění na profesním trhu, zajistila více než dostatečné prostředky pro důstojný život ve stáří.

    2. Z hlediska běžného lidského osudu nemá smysl snažit se o dosažení rekordu ve výši výplat z postgraduální nadstavby, pragmatickou otázkou spíše je, na co by mohly být prostředky získávané výplatami z této nadstavby ve vyšším věku věnovány. Protože je to otázka výrazně individuální, budeme se jí věnovat v dalším pokračování.
    Uvítám připomínky a náměty, protože téma považuji za zásadní.

    (Pokračování)

    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5864-problem-penzi-lze-resit-bezbolestne-a-efektivne-3.html

    0 0

    Kolem tří stovek protestujících se 25. června shromáždilo před branami podniku francouzského koncernu Zodiac Aerospace v Plzni. Odboráři a zaměstnanci manifestovali za jednotnou pracovní dobu, příplatek za práci v odpolední směně, příspěvek na penzijní připojištění pro všechny a další sociální výhody, které u jejich kolegů v zemi galského kohouta jsou již řadu let naprosto běžné. 
     
    Akci zorganizovali místní kováci za podpory Odborového svazu KOVO. Na shromáždění přišlo i francouzské vedení firmy a slíbilo, že bude o požadavcích s odbory jednat.
     
    „Vedení společnosti Zodiac v květnu přerušilo jednání s odborovou organizací – seskupením členů a požádalo o odložení dalších kol kolektivního vyjednávání. Po vstupu nového zahraničního vlastníka pak bylo kolektivní vyjednávání přerušeno zcela. Zaměstnavatel přestal s odbory komunikovat a dokonce zmařil cestu člena výboru na jednání Evropské rady zaměstnanců. Proto se kovácké odbory v této společnosti rozhodly k veřejnému protestu,“ uvedl vedoucí plzeňského Regionálního pracoviště (RP) OS KOVO Ivo Kužel.

    Zaměstnancům se nelíbí, že společnost sice za loňský rok vykázala značný zisk, není však ochotna se o něj přiměřeně dělit s lidmi, kteří pro ni pracují. Plzeňský Zodiac v únoru zvedl mzdy o 4,5 procenta, ale ne pro všechny. Někdo dostal přidáno výrazně méně. Odboráři proto požadují sedm procent navíc pro všechny. Většina dělníků ve firmě bere kolem 21 tisíc hrubého bez odměn, což je výrazně méně, než berou zaměstnanci okolních firem v plzeňské průmyslové zóně Borská pole, kde Zodiac sídlí.
     
    Rozbuškou k protestnímu shromáždění bylo i odměňování agenturních zaměstnanců, kterých je zhruba 250 a berou údajně i dvakrát tolik než kmenoví zaměstnanci. O poměrech ve firmě napovídá i skutečnost, že odboráři jsou organizovaní v takzvaném utajeném seskupení členů. „Chceme zajistit, abyste nemuseli stále zaškolovat nové zaměstnance,“ řekl demonstrantům Ivo Kužel. Narážel na to, že ve firmě je kvůli nízkým mzdám vysoká fluktuace zaměstnanců a ti stálí musí pořád někoho zaškolovat.
     

    0 0

    Jaromír Petřík
    28. 6. 2018       JaromirPetrik
    Těmito slovy okomentovala Alexandra Udženija z ODS jmenování nové vlády Andreje Babiše s podporou komunistů. Problém však je, že více než Andrej Babiš si s komunisty "zadal" např. prezident Václav Havel.ZDE
    Alexandře Udženiji vadí, že se vláda ANO a ČSSD s Andrejem Babišem v čele bude opírat o podporu komunistů ve Sněmovně.
    Zajímavé, že komunisté nevadili prezidentovi Václavu Havlovi, kdy komunista Marián Čalfa za Václava Havla prakticky vládl, protože Václav Havel byl povoláním dramatik a neměl o vykonávání funkce prezidenta státu ani ponětí:ZDE


    Proč se ale s tímto emotivním vyjádřením Alexandra Udženija neobrací do vlastních řad, kdy členy ODS je řada bývalých komunistů a nezajímají ji oběti současné západní „demokracie.“

    Jenže války rozpoutané zeměmi NATO zřejmě nejsou zrůdné a bývalí komunisté v ODS zřejmě nejsou komunisté.

    Bylo by proto dobré připomenout si další členy ODS, kteří přísahali věrnost KSČ a pracujícímu lidu.

    V KSČ ze známých tváří ODS totiž byl nejen mnohaletý ministr financí Ivan Kočárník (1992 - 1997), ale například i populární senátor Jaroslav Kubera: Jaroslav_Kubera

    Jinak bývalí členové KSČ tvoří pětinu členů současného Senátu: v-senatu-je-temer-petina

    Zajímavé, že současnému ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi, který členem KSČ ani KSČM nikdy nebyl, členství v ODS zrušili: zruseni-clenstvi-adam-vojtech

    Důvodem je, že bude ve vládě opírající se o podporu komunistů, což je v rozporu s hodnotami ODS. Vojtěch byl členem ODS od roku 2012 a od roku 2014 měl členství pozastaveno.

    Opravdu, moc, moc zajímavé „hodnoty“ současné ODS. Nejen, že jí vůbec nevadí zločiny, které páchá současná západní „demokracie“ v podobě útočných válek, kdy vojensky napadá země, které nikoho ze zemí NATO nenapadly a ani neohrozily (v minulosti Srbsko, Irák Libye, nyní Sýrie), ale nevadí jí komunisté, kteří po roce 1989 zahodili stranické knížky.

    Zato se mohou pominout ze současných komunistů, kteří nemají nic společného s komunisty, kteří páchali zločiny v minulosti, ale kteří jako jediní odsuzují současné zločiny spáchané západní „demokracií.“

    Zločin je totiž zločinem, ať už jej spáchá kdokoliv.

    Jen Alexandra Udženija a současné vedení ODS to vidí jinak. Paní Udženija by se tedy měla zeptat, zda více než vláda Andreje Babiše, náhodou nenaplivali do obličeje obětem komunismu Václav Havel či senátor Jaroslav Kubera.

    0 0

    Roman Šimajev, Anna Lušniková
    28. 6. 2018       zdroj
    Sankce EU proti Rusku by neměly být automaticky prodlužovány. Prohlásil to předseda vlády Itálie Giuseppe Conte. Podle něj mají být finanční omezení nástrojem, nikoli konečným cílem. Očekává se, že vedoucí představitelé Evropské unie ve dnech 28.-29. června rozhodnou na summitu v Bruselu o prolongaci hospodářských odvětvových opatření proti Ruské federaci. Podle expertů zaznívají i v ostatních evropských zemích hlasy o nutnosti přehodnocení současného kurzu sankcí. Experti poznamenávají, že důvodem této rétoriky jsou ztráty a absence rozvoje bilaterální spolupráce.


    Prodloužení sankcí proti Rusku by nemělo být automatické. Uvedl to předseda vlády Itálie Giuseppe Conte během svého vystoupení v dolní komoře parlamentu. Podle jeho vyjádření se musí přistupovat k řešení tohoto problému vyváženě.

    "Během jednání o Minských dohodách v Bruselu znovu potvrdíme, že obnovení sankcí EU proti Rusku by nemělo být automatické ...Sankce mají být nástrojem, nikoli konečným cílem", řekl Conte.

    Dodal rovněž, že Řím bude i nadále podporovat ty Italy, kteří obchodují s Ruskou federací, a také s nimi spolupracující Rusy.

    Je třeba poznamenat, že 31. července vyprší platnost omezujících opatření vůči řadě sektorů ruské ekonomiky. Očekává se, že na summitu představitelů EU ve dnech 28.-29. června bude formálně rozhodnuto o další prolongaci finančních restrikcí. Režim sankcí EU vůči Rusku působí ve třech samostatných oblastech - jedná se o odvětvové a personální sankce ( platné do 15. září ) a také to jsou sankce proti Krymu a Sevastopolu (prodloužené do 23. července 2019). Všechny byly zavedeny na jaře a v létě roku 2014. O rok později bylo zrušení balíčků sankcí navázáno na komplexní splnění Minských dohod.

    Oficiální představitelé Itálie se nejednou vyslovovali pro zmírnění tlaku sankcí vůči Rusku. Současně byl v dohodě koaliční vlády, zvolené v květnu, zaznamenán kurz na otevřenou spolupráci s Ruskou federací. Zdůrazňuje se, že Moskva není hrozbou, ale silným ekonomickým partnerem a strategickým spojencem, který může pomoci při řešení regionálních krizí.

    "Vztahy s Ruskem jsou pro nás velmi důležité, a proto je třeba mu dát signál, že se situace mění. Dokonce i když sankce nemohou být okamžitě zrušeny, během jednoho měsíce, je třeba v Evropě zahájit proces, v jehož důsledku budou tato omezení nakonec zrušena a vztahy s Ruskem obnoveny", prohlásil poradce vicepremiéra Itálie Gianluca Savoyini.

    Podle názoru poslance Evropského parlamentu za Itálii Mario Borgesio "evropské země se silnou exportní složkou", včetně Francie a Německa, budou mít mimořádný zájem na zrušení protiruských sankcí. Jeho kolega, místopředseda francouzské Národní fronty Nicolas Bay přidal do tohoto seznamu také Rakousko a Maďarsko. "Mnoho poslanců, ekonomických a politických expertů z celé Evropy si přeje, aby se dosáhlo pozitivních vztahů s Ruskem, protože je to v našem zájmu", uvedl v rozhovoru s RT.

    Ve středu 27. června také slovenský premiér Peter Pellegrini nazval sankce EU proti Rusku nesmyslnými.

    "Slovensko již dlouhodobě zdůrazňuje, že sankce nepřinesly žádný pozitivní efekt", uvedl Pellegrini na Parlamentním shromáždění Rady Evropy.

    Uvědomují si své ztráty

    Podle předsedy Mezinárodního institutu pro globální analytické studie Tiberia Graziani se nadcházející setkání v Bruselu může stát demonstrací politické moci Conteho.

    "Na summitu Evropské rady, který se koná zítra (pozn. překl.: článek byl opublikován 27.6.2018), Itálie potvrdí svůj pevný postoj ohledně otázek rozpočtu, přerozdělení (v rámci celé Evropy) toku migrantů a také zrušení sankcí proti Rusku.

    Pro nového italského premiéra to bude důležitá zkouška. Pokud Giuseppe Conte dokáže dosáhnout svého, postavení jeho vlády bude posíleno a italská zahraniční politika získá nový směr, který bude lépe vyhovovat novému multipolárnímu modelu, což vážně ovlivní kurz zahraniční politiky Bruselu", zdůraznil diskutér pro RT.

    Poznamenal, že další země kontinentu budou moci vidět novou politickou tvář Říma.

    "Pro novou italskou vládu je to první velký evropský summit. A poprvé po mnoha letech netečnosti předstoupí Itálie jako země, která je schopná rozhodovat se sama, přičemž při zachování vyvážené pozice. Je pravděpodobné, že z iniciativy Itálie budou dublinská pravidla pro přijímání uprchlíků změněna a sankce proti Rusku budou přezkoumány", konstatoval Graziani.

    Předseda vlády Itálie není osamocený se svým postojem, protože podobné hodnocení situace přichází i z jiných zemí kontinentu. Uvedl to ředitel Institutu nejnovějších států, politolog Alexej Martynov.

    "Vedoucí představitel jedné ze zemí EU má právo na netypické stanovisko, včetně otázky automatického prodloužení sankcí proti Ruské federaci. Podobně uvažují mnozí představitelé EU: taková prohlášení slyšíme z Rakouska a Německa, kde poslanci Bundestagu přímo a hlasitě říkají, že země ztrácí velmi mnoho kvůli protiruským sankcím. Důvody, proč jsou tyto restrikce automaticky prodloužovány, jsou absurdní a jejich cíle jsou nedosažitelné. Krym se vrátil do Ruska navždy - hovoří o tom různí oficiální představitelé, včetně Vladimíra Putina", zdůraznil expert v rozhovoru s RT.

    Podle jeho vyjádření sankce neupevňují bilaterální vztahy Ruské federace s ostatními evropskými zeměmi a nemají smysl z hlediska zájmů konkrétních států.

    "Každý, kdo chce pochopit hloubku této situace, přijíždí na Krym. Včetně evropských politiků. Vidí, co ztrácejí - v podobě zisku a absenci možnosti spoluúčastnit se slibných investičních projektů na ruském, bezpečném Krymu", uzavřel politolog.

    Krym se stal ruským regionem po referendu, které se konalo v březnu 2014, kdy se většina obyvatel poloostrova vyslovila pro znovusjednocení s Ruskem.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

    0 0

    Jitka Přikrylová
    28.6. 2018  Rukojmí
    V Bruselu se dnes sešli šéfové států EU, na pořadu dne je prý řešení migrace. Mám pocit, že to, co nakonec schválí jako řešení, bude všechno jen ne řešení přijatelné pro původního Evropana. No a co, že.
    Přijde mi, že od roku 2015, kdy to, čemu dnes říkají migrační krize eskalovalo, zatímco já mám za to, že to nejhorší za sebou docela jistě nemáme... prostě za ty tři roky se náhled zemí EU a jejích představitelů na přicházející ze zemí třetího světa dost změnil. Výjimkou jsou státy V4 a pak také Německo a Francie, respektive prima dvojka M+M = Merkelová a Macron.

    Za ty tři roky Evropská komise a Evropský parlament a vrchní představitelé EU prokázali neuvěřitelnou neschopnost a nevůli řešit fakt, že sem courali a pořád courají lidi podle svého uvážení a také problémy, které to pro státy nejvíc lákavé pro migranty přináší. Nicméně se zdá, že Merkelové už konečně trochu zatíká do střevíčků a tak by ráda nějaké to řešení.

    Italský premiér Salvini se nechal slyšet, že státy EU musí uznat, že kdo se dostane do hraničních jižních států jako Itálie či Řecko, dostal se na území Evropské Unie a je to problém celé EU, nejen těchto dvou států. S tím by se jistě dalo souhlasit, kdyby...

    Kdyby Řecko až do uzavření Balkánské trasy jednoduše všechny plaváčky nepouštělo bez nějakých cavyků dál do vysněného Německa a Švédska. A kdyby navíc bývalý italský premiér neuzavřel dohodu, podle které se všichni jakkoli vylovení v moři často přímo v libyjských vodách, nevozili napřímo rovnou do Itálie. Já docela naivně čekala, že Řecko i Itálie má povinnost hranici EU bránit a dost to přitom vypadalo, že peníze, které na obranu hranice dostávají z Bruselu, utrácí za dárkové balíčky pro drahoušky migranty s nápisem Vítejte v EU.

    Na jednu stranu to chápu. V onom báječném roce 2015 probíhala masírka, že povětšinou mladí pánové deroucí se do Evropy jsou všichni do jednoho uprchlíci, prchající před válkami a útlakem a je naše povinnost i radost jim otevřít naši euro náruč. Druhak je Evropa potřebuje ještě víc než oni ji, protože jsou to samí inženýři a doktoři a vedle multikulturního obohacení to zajisté budou tvrdí pracanti, kteří napnou síly, aby vydělali na ty evropské důchody.

    Takjakotak, celá ta migrace se vnímala jako jedno velké a úžasné plus, jeden se divil, jak jsme se bez toho mohli tak dlouho obejít.

    V době všudypřítomných kamer na mobilech a internetu lidé nejsou odkázáni na masírku médií a vidí, slyší, dojde jim, co se děje a kam to směřuje. Pod Merklovou se začala hýbat seslička. Otevřeně se mluví o tom, že ta migrace možná nebude až tak báječná a smysluplná věc. I ti nejzarytější dobroserové připouštějí, že tu a tam nějaký problémeček může existovat.

    Minulý víkend se ta lepší půlka EU sešla, aby připravili prohlášení, které ti ostatní tento týden mají jen podškrábnout. Nejspíš tato evropská demokracie po německém způsobu funguje už léta. A světe div se, ono to neklaplo. A tak se nejspíš teď v Bruselu nečekaně doopravdy rokuje.

    Kdybych se měla zasnít, tak bych moc ráda, aby ti, co opravdu oprávněně prchají našli dílem dočasné útočiště v evropských státech, které je budou chtít a dílem v bezpečných státech mimo EU. A ti, kteří by prostě jen do Evropy rádi, srdečně bych uvítala takové, co se prokáží jazykovými znalostmi a vzděláním či kvalifikací, které jsou v konkrétních zemích EU žádoucí. Víc bych se migranty z chudých zemí nezabývala, pokud dekády posílaná pomoc nic nevyřešila, je jasné, že řešení není na nás, ale na nich.

    Vypadá to, že když se nepodaří M+M přesvědčit ostatní státy o svém velkolepém dobrokonání, plán B má být, že se pravomoc o rozhodnutí kdo má nárok na azyl a tedy život v EU s veškerým komfortem, tak tohle má určit OSN. Více ZDE a ZDE. Ano, ta OSN, jejíž rozhodnutí posledních pár let připomíná spíš Radu muslimských národů než těch světových. Ano, ta OSN, jejíž šéf se několikrát nechal slyšet, že je třeba přimět EU, aby přijala mnohem víc migrantů, je to prý pozitivní záležitost, více ZDE. Jinými slovy, jestli na tohle ta banda v Bruselu dnes kývne, Evropa jde do kytek.

    Kdyby Netflix nebo HBO natočila před léty seriál, kde by fiktivní EU slabomyslně otevírala náruč svému sebezničení, přišli by o diváky hned v prvním či druhém díle. Bylo by to příliš pitomé, než aby se tomu dalo věřit.

    Teď bych jen moc ráda do Bruselu našim elitám vzkázala: Přestaňte si z nás, laskavě, dělat zadeček!

older | 1 | .... | 592 | 593 | (Page 594) | 595 | 596 | .... | 668 | newer