Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Bezbolestná a efektivní reforma penzí - 1

0
0
Radim Valenčík

Radim Valenčík
28.6.2018 blog autora
Následující navrhovaná reforma penzijního systému prostřednictvím plně uzavřené a plně zásluhové postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění je klíčovým článkem odstartování komplexu reforem směřujících k naplnění vize společnosti založené na produktivních službách.


Právě v den, kdy jsem od naší univerzity dostával stříbrnou medaili za zásluhy v oblasti tvůrčí činnosti, se nám s kolegy podařilo dopracovat funkční model kalkulačky výplat z námi navrhované plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby systému průběžného penzijního pojištění. A tak jsem mohl v projevu, který jsem měl k této příležitosti částečně připraven, tuto skutečnost sdělit i v širším kontextu, viz ZDE.

Jedná se o zcela zásadní věc, která ukazuje, že lze odstartovat reformy, které nebolí a které jsou efektivní z hlediska budoucího vývoje ve smyslu jeho dynamické udržitelnosti, resp. pro otevření sociálního a ekonomického vývoje, který má novou a vyšší kvalitu z hlediska reálné náplně života člověka.

Pokud vyjdeme ze statistických dat a mzdové kalkulačky, získáváme pro případ průměrné mzdy a průměrného starobního důchodu tyto výsledky:


Plná červená linie ukazuje, že 100% náhradový poměr k poslední čisté mzdě lze při zachování příjmu v případě, že by byla zavedena námi navrhovaná postgraduální nadstavba, dosáhnout již v 75 létech, a to při 15% zdanění důchodů k posílení příjmové solidarity a zabezpečení stability základního systému penzijního pojištění. Pokud by člověk vystačil se 75% náhradovým poměrem k poslední čisté mzdě, dosáhl by toho již v 70 létech svého života.

S modelem kalkulačky výplat z námi navrhované postgraduální nadstavby lze provádět i další "kouzla". Například řešit otázky, co se bude dít, když se člověk rozhodne rozvolňovat své výdělečné aktivity, resp. když je k tomuto rozvolňování donucen. Ukazuje se, že i v tomto případě je dosažení vysoké doživotní renty reálné, protože velmi výraznou roli hraje propočet založený na zkracování očekávané doby dožití, který má větší procentuální efekt, než jakkoli optimistická výnosnost úsporových aktiv. To lze interpretovat i tak, že nejefektivnější cestou k zabezpečí ve stáří je investování do prodloužení doby produktivního uplatnění. Podrobněji k tomu v dalších pokračováních. Dnes zmíním jen aktuální kontext.

Aktuální kontext: Ruská penzijní reforma


V úvodu příspěvku, který připravuji na jednu mezinárodní konferenci, jsem před třemi dny napsal:
"Diskuse zaměřené na téma stability a reformy penzijního systému vedené v laické, politické i odborné rovině se vyskytují ve všech zemích, které dosáhly určité úrovně sociální infrastruktury. V České republice, a nejinak je tomu i v okolních zemích, vypuknou, jak ukazuje zkušenost řady let, na základě různých podnětů nejméně třikrát do roka. To svědčí o společenské významnosti, sociální citlivosti, složitosti a mnohostranných společenských souvislostech této problematiky."

Uplynulo doslova pár hodin a k potvrzení toho, co jsem napsal, v éteru vyvolala rozruch tato zpráva:

"Ruská vláda přijala návrh zákona, podle kterého by se měl postupně zvýšit věk pro odchod do důchodu, z nynějších 60 na 65 let u mužů a z 55 na 63 let u žen... Podle premiéra Dmitrije Medveděva se počítá s dlouhým přechodným obdobím a malými krůčky dopředu, než bude plánovaných met dosaženo: začít se má od příštího roku, aby Rusové odcházeli do penze v 65 letech od roku 2028, ženy v 63 letech od roku 2034... Jde o politicky hodně ožehavou otázku: podle různých průzkumů se zvýšení důchodového věku nezamlouvá 80-90 procentům Rusů. Sám Putin, když dostal na toto téma přímou otázku během nedávné televizní debaty s národem, připustil, že ke zvýšení penzijního věku přistupuje "s nejvyšší ostražitostí"."  Zdroj

K tomu: Citlivý postup je na místě. U nás postupujeme obdobně. Ale i tak tyto parametrické změny budou mít řadu nepříznivých dopadů. Nejen proto, že jsou nepopulární, ale i proto, že budou mít dopad v podobě řady distorzí, tj. deformací v různých oblastech ekonomiky i společenského života. Přitom i pro Rusko by byl námi navrhovaný systém bezbolestným a mnohem efektivnějším řešením. Stačilo by zavést námi navrhovanou postgraduální nadstavu při současných parametrech odchodu do důchodu. Stačí jen pochopit to nejdůležitější: Co je pojistnou událostí v systému penzijního pojištění, proto jakému riziku tento systém pojišťuje a o jakou solidaritu v tomto systému jde především.

Odpovědi na tyto zásadní otázky, kde v důsledku setrvačného vidění dochází k největším omylům v pohledu na současnou realitu, o tom, jak lze pracovat s naší kalkulačkou, jak se tím, co navrhujeme, velmi podstatným způsobem mění pohled na společenskou realitu, v dalších pokračováních.

Velmi uvítám dotazy, komentáře, kritické připomínky. Tématu se chci věnovat dlouhodoběji a ukázat všechny aspekty jeho významnosti. Rád odpovím s využitím naši kalkulačky i na zcela konkrétní dotazy týkající se výše výplat z postgraduálního systému za podmínek, které uvedete.

(Pokračování)

Související články:


Víme první: Lidé s napojením na Zdeňka Bakalu, Karla Janečka a George Sorose chystají spuštění největšího pro-amerického serveru v ČR! Redakce bude složena z bývalých zaměstnanců Bakalovy Economie a České televize, v pozadí stojí lidé a firmy napojené na cínovecké lithium. Zmapovali jsme největší maskírovku na poli informační války tohoto roku!

0
0

- VK -
28.6.2018 AENews


Redakce AE News přináší exkluzivní informace o chystaném projektu a bombě na mediální scéně v České republice. Slovenský fiat-alternativní Denník N, který sehrál ústřední mediální roli v neúspěšném pokusu o státní převrat na Slovensku a svržení vlády Roberta Fica v pozadí zjevně zmanipulované, tragické a dosud nevyřešené kauzy vraždy novináře Jána Kuciaka, se chystá expandovat na český mediální trh [1].


Naše redakce však zjistila, že za novým plánovaným časopisem, který podle informací by měl vycházet pouze v digitální podobě, stojí ve skutečnosti lidé a kapitál, který je napojený na stejné mediální struktury, které dlouhodobě operují v ČR a na Slovensku s cílem ovlivňování vrcholných politických procesů ve prospěch posilování tzv. trans-atlantických vazeb. Nový deník, který by měl v ČR začít vycházet na podzim a jeho název zatím nebyl určen, totiž podle jmen v realizačním týmu už dopředu naznačuje, že Američané se pokusí zkopírovat zkušenosti ze Slovenska do českého politického prostoru a využijí k tomu známé a nejtěžší kádrové kalibry, které mají k dispozici.



Šéfredaktorem nového serveru bude pravá ruka Zdeňka Bakaly, bývalý šéfredaktor Bakalova serveru Aktualne.cz Pavel Tomášek. Letos v březnu skončil u Bakaly “dohodou” [2] a obratem ruky začal chystat rozjezd nového zpravodajského portálu, ve kterém má převzít roli šéfredaktora. To není náhoda. Podle slovenského Denníku N bude rozjezd nového portálu financovat skupina lidí a investorů okolo českého Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ). Než se dostaneme k lidem z tohoto fondu, uvedeme si výčet projektů, které tento nadační fond v minulosti finančně podpořil a zadotoval [3], abychom nezůstali na pochybách, o jaký typ kapitálu se jedná a kdo ve skutečnosti za tímto fondem stojí. Název fondu vás nesmí zmást, protože o nějaké nezávislosti žurnalistiky tady nemůže být ani řeč. Seznam recipientů jednotlivých dotací vykresluje zcela jasně, s kým vlastně máme tu čest.

Nový zpravodajský portál zafinancují lidé z okolí Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. No to bude síla, když se podíváte, co a koho tento fond sponzoruje dnes


Hlídací pes, fiat-alternativní server zaměřený výrazně proti Andreji Babišovi a proti tzv. alternativě v ČR, dostal od nadace dotaci ve výši 150,000 Kč v období od června do listopadu 2017. Tedy v rozhodném období před parlamentními volbami v ČR. Pokud si vyjedete články z Hlídacího psa z té doby, spatříte baráž a nekonečnou smyčku článků proti Andreji Babišovi na jedné straně a proti alternativě (podporující Miloše Zemana) na straně druhé. Peníze šly na program Zakázky – věc veřejná.

Americká neziskovka, její česká divize, Transparency International, získala v období od července do prosince loňského roku dotaci ve výši také 150,000 Kč na program Zvýšení povědomí o praxi ve vypisování veřejných zakázek v ČR.
Pavla Holcová z Českého centra pro investigativní žurnalistiku úzce spolupracovala s Jánem Kuciakem.

České centrum pro investigativní žurnalistiku získalo od nadace od ledna do srpna 2017 celkem 238,000 Kč na program s názvem: “Ruská pračka na peníze”. V popisu je dále k tomu uvedeno: 
“České centrum pro investigativní žurnalistiku (CCIZ) pod vedením Pavly Holcové rozkrývalo roli České republiky a Slovenska ve vyvádění peněz pocházejících z ruského organizovaného zločinu. Tým CCIZ přispělo k postupnému ozřejmení vlastnických struktur firem, které se na tomto procesu podílejí, a zmapovalo jejich napojení na politiku. 
V rámci projektu se dále zaměřilo na analyzování struktury nezákonných praktik ruské finanční správy a policie, na které před svou smrtí upozornil Sergej Magnitskij. V hledáčku organizace byla také Evropsko-ruská banka a První česko-ruská banka. Obě instituce se dlouhodobě podílejí na financování kontroverzních osob a obchodů.”
Právě Pavla Holcová v poslední době byla v mediální pozornosti kvůli výslechu na Slovensku, kde jí slovenská policie zabavila telefon, protože novinářka byla dříve v kontaktu se zavražděným Jánem Kuciakem. A právě její projekt dostal dotaci od tohoto fondu.

Nadace sponzoruje český klon Antify, bývalou novinářku iDnesu, Deník Referendum i Ondřeje Kundru


Dalším obdarovaným je česká větev Antify. Server A2larm.cz dostal od fondu dotaci rovného půl milionu korun za období leden až srpen 2017 na program s názvem “Prekarizace práce aneb vykořišťování nízkopříjmové vrstvy po česku”. A2larm.cz zastupuje českou anarchistickou a tzv. antifa scénu a má velmi blízko k volebnímu programu Pirátské strany a samotný šéf Pirátů Ivan Bartoš byl několikrát spatřen v Praze na demonstracích s vlajkami Antify.

Stejně tak půl milionu korun dostal i server Neovlivni.cz, který založila bývalá novinářka MF Dnes Sabina Slonková. Peníze byly vyhrazeny na program s názvem: “Parlamentní volby 2017 a příprava na přímou volbu prezidenta 2018”. To myslím nepotřebuje jakýkoliv komentář. Nadace zde evidentně poskytla peníze na ovlivnění parlamentních a posléze prezidentských voleb.

Sabina Slonková

Deník Referendum dostal od ledna do června 2017 dotaci ve výši 250,000 Kč na program s názvem -Střet zájmů ministra financí v zemědělském sektoru”, tedy na investigaci a sepsání článků proti Andreji Babišovi. Je neuvěřitelné, jak všechna tato tisková média křičí, že českou alternativu prý platí Rusko a Kreml, a přitom to není pravda, ale na straně druhé tato tisková média sama nemají problém přijímat dotace a granty s cílem psaní a tvorby článků na objednávku proti někomu, a je úplně jedno, jestli je to Babiš nebo Matka Tereza. Pouze se ukazuje, že tato tzv. “nezávislá” média ve skutečnosti čerpají peníze z grantů, dotací a fondů, které jsou přímo určeny k tomu, aby pomohly zafinancovat určitou kresbu v informačním poli v ČR.

Chudým příbuzným ve světle ostatních dotací je potom Ondřej Kundra, redaktor z Bakalova Respektu, který od nadace dostal dar ve výši jen 50,000 Kč na jeho článek a reportáž s názvem “Můj syn džihádista”. Nadace k tomu v popisku uvádí toto:
“Ondřeje Kundru jsme podpořili ve financování projektu, který v evropském kontextu prakticky nemá obdoby. Publicistovi se podařilo dostat do blízkosti konvertitů k islámu z několika evropských zemí a získat materiály, které společně s Tomášem Lindnerem zpracoval do podoby knihy reportáží a úvah o jednom z nejpalčivějších problémů současné Evropy. Správné pochopení důvodů, proč Evropané odcházejí bojovat do řad takzvaného Islámského státu, je prvním krokem na cestě v úspěšném boji proti terorismu v Evropě. Osvětlení příběhů těchto lidí může zároveň přispět ke konsolidaci evropské společnosti, která se dnes stává čím dál tím více multikulturní.”

Hlídací pes s milionovými dotacemi od Nadačního fondu


To byly tedy ukončené a dofinancované projekty nadace, ale podíváme se i na ty, které aktuálně běží [4]. Na prvním místě najdeme Free Czech Media, která dostala 480,000 Kč na projekt nazvaný: “Manipulace pomocí hoaxů v mailové korespondenci a na internetu (internetoví šmejdi)”. V popisku je uvedeno toto:
“Internetová doba umožňuje každému zcela libovolně šířit jakékoliv lživé či manipulativní informace. A to jak prostřednictvím internetových stránek, tak také rozesíláním zpráv. Zvláště někteří senioři a osoby, pro které není online svět něčím zcela samozřejmým, jsou často úspěšným terčem cílených fake news. Obdržení emailu, který rafinovaně vyznačuje znaky seriózní zprávy, vnímají mnohdy vážně a na základě obsažené falešné informace poté mohou činit rozhodnutí. Tento fenomén považujeme za klíčové detailně popsat a informovat veřejnost, o jeho rizicích. Příkladem budiž stará, ale pořád aktivní zpráva o toxickém norském lososu.”

Organizace Romea, kterou všichni asi znáte, obdržela od nadace dar ve výši 180,000 Kč na projekt reportáží s názvem: “Byznys s chudobou v oblasti bydlení”. V popisku se uvádí:
“V rámci projektu vzniknou investigativní reportáže na pokračování, které mají širší veřejnosti přinést odpovědi na tři otázky: Jaké jsou mechanismy byznysu s chudobou? (jak to celé funguje) Kdo na tomto byznysu vydělává? Proč je boj proti tomuto byznysu tak neúčinný? (legislativa, malá politická vůle, efektivita pomoci lidem v sociálně vyloučených lokalitách). Každá z reportáží přinese příběh jedné rodiny ze sociálně vyloučených lokalit. Na jejich výběru budeme spolupracovat s terénními pracovníky.”

Robert Břešťan, šéfredaktor Hlídacího psa.

A znovu se tu objevuje recipient z minulého roku, České centrum pro investigativní žurnalistiku Pavly Holcové má od nadace pro tento rok další grant za 477,000 Kč s názvem: “Příběh nezabiješ – ´Ndrangheta v prostoru Střední Evropy”. Dotace je zaměřena na vydání článků, které vznikly ve spolupráci s Jánem Kuciakem, který byl zavražděn na Slovensku a čin se stal spouštěcím mechanismem pro vyvolání pokusu o státní převrat. V popisku se uvádí:
“Posledních 18 měsíců jsme spolu se slovenským novinářem Jáno Kuciakem spolupracovali na kauze, která propojovala slovenské politické špičky s italskou mafií ´Ndranghetou. Jáno byl na konci února zavražděn. Přestože dodnes není jasné, co bylo motivem činu, existuje reálná šance, že to byla právě naše kauza. Chceme proto v začaté práci pokračovat a prozkoumat zejména přesah, který naše společná zjištění mají do České republiky. Jedná se zejména o působení obchodních partnerů slovensko-italských mafiánů v Česku, jejich investice do obnovitelných zdrojů a dalších zdánlivě legitimních obchodů.”

Hlídací pes má tento rok u nadace také další grant, letos dostane 500,000 Kč na projekt “Obchod se strachem”, který má zmapovat “hnědá” hnutí v ČR, tedy neonacistickou scénu. V popisku je ale uvedeno i něco znepokojivého, grant je totiž zaměřený proti Tomiu Okamurovi:
Zmapování nástupu „hnědých“ hnutí. Budeme zkoumat ideologii, na které se profilují. Důležitějším je však kontext politicko-ekonomické motivace extremistů. Ukážeme, že většina z nich jde primárně po penězích a sekundárně po moci. Zatím nejúspěšnějším z obchodníků se strachem je Okamura. Vytuneloval Úsvit, ale stejně je dál hvězdou. V čem tkví jeho úspěch? Jak mu funguje „byznys se strachem“? Jaké má následovníky a s kým a proč se spojuje. Nakolik jsou jeho kroky motivovány zahraničním vlivem?”

Jenže to není všechno, Hlídací pes má letos ještě další grant u nadace, tentokrát za 200,000 Kč, který se má věnovat projektu s názvem: “Jak se ztrácí národní poklady”. Projekt má vysledovat kauzy v oblasti kšeftování se starožitnostmi a kulturním dědictvím. A to pořád není všechno. Dalších 500,000 Kč má Hlídací pes dostat za články o české justici bez nějakého konkrétního popisu. A největší sumu ve výši 1,780,000 Kč dostane Hlídací pes na vybudování sítě regionálních hlídacích psů, tedy novinářů, kteří budou sledovat kauzy na úrovni jednotlivých regionů. Jak tedy vidíte, Hlídací pes je mohutně sponzorovaný a dotovaný server z peněz této nadace. V seznamu najdeme ještě další příjemce, třeba Deník Referendum s dotací za 300,000 Kč s programem reportáží o nenávisti v ČR proti romskému etniku, proti muslimům, migrantům atd.

V čele programové správy nadačního fondu sedí Bakalova PR manažerka


Tento výčet dotací Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky je tak trochu odbočkou, ale zcela nezbytnou kvůli tomu, abyste pochopili, o čem budu psát dále. Tento nadační fond totiž na nejdůležitější pozici řídí další pravá ruka Zdeňka Bakaly. Programovou manažerkou NFNZ je totiž Marie Wichterlová [5], která řídí jednotlivé dotační programy a rozhoduje o jednotlivých projektech, které dostanou peníze a které nikoliv. Pokud se pohybujete na investiční scéně v ČR a zajímáte se trochu o tzv. private equity investice, tak toto jméno vám okamžitě přijde povědomé. Ano, Marie Wichterlová byla totiž PR manažerkou v Bakala Foundation, tedy v nadaci Zdeňka Bakaly a nyní je tedy programovou manažerkou v NFNZ, kde je obklopena lidmi opět z Bakalova impéria. A právě lidé z okolí NFNZ mají v ČR nově spustit projekt nového zpravodajského serveru. Takže jsme doma, Zdeněk Bakala rozšiřuje skrze své lidi svůj vliv.

Bývalý Bakalův šéfredaktor Aktualne.cz bude řídit nový server, ale oficiálně již pro Bakalu nepracuje, protože z Economie odešel. Marie Wichterlová rozděluje v Nadačním fondu granty, ale pro Bakala Foundation už také oficiálně nepracuje. Tohle začíná vypadat jako situace, kdy majetkové pozadí Economie, kterou vlastní Zdeněk Bakala, začíná jeho novinářům přinášet komplikace čím dál tím více, takže nový projekt bude mít za úkol alespoň naoko spustit nový portál, který bude transparentně nenapojený na veřejně známé assety Zdeňka Bakaly. Jenže lidé, kádry, ti zůstanou se Zdeňkem Bakalou pevně spojeni, na telefonu. Ale při hledání vztahů jsme zjistili, že spolu s novým projektem vzniká i nové spojenectví. Anebo spíš staronové, které dosud nebylo medializováno.

V médiu bude pracovat Jan Moláček z ČT a jako vydavatel tomu bude šéfovat Bakalův redaktor, který už vydává Lupu.cz a Root.cz


V novém subjektu bude podle Denníku N pracovat i Jan Moláček, známý redaktor z České televize. Právě Česká televize je úzce napojená na Bakalovu Economie, ČT pravidelně zve do svých pořadů redaktory Bakalových médií, z Respektu, Hospodářských novin, Aktualne.cz atd. Toto není náhodné, je to pojistka pro otevřené dveře do České televize, a to hlavně kvůli reklamě, kterou bude nový portál nutně v počátku potřebovat. Moláček bez problému dokáže nový subjekt mediálně protlačit na obrazovky tak, aby postupně zaplnil zpravodajský prostor České televize.

Jan Moláček

Nový zpravodajský server bude mít vlastního vydavatele, kterým bude firma, kterou bude řídit další člověk napojený na Zdeňka Bakalu, Ján Simkanič. Simkanič píše články pro Economii Zdeňka Bakaly, je také spolumajitelem společnosti Internet Info, s.r.o., která vydává servery Lupa.cz a Root.cz. Ve firmě je spolu s právníkem JUDr. Markem Antošem. Ten je ale současně i členem představenstva české pobočky Sorošovy neziskovky Open Society Fund Praha.

V představenstvu Sorošovy OSF Praha je navíc spolu s Danielou Drtinovou z DVTV, která vysílá z prostor Bakalovy Economie v Karlíně a je také na Bakalově výplatní pásce. Právě servery Lupa.cz a Root.cz ostře vystartovaly na obranu Economie a Zdeňka Bakaly v únoru tohoto roku [6], když Aeronet přinesl výbušné informace [7] o zahazování emailů na freemailových serverech Centrum.cz, Atlas.cz a Volny.cz, které provozuje Bakalova Economia. Všechno to do sebe zapadá. Pavel Tomášek, který odešel z Bakalova Aktualne.cz a má v redakci nového portálu dělat šéfredaktora, přivedl do Economie tvůrce DVTV, Danielu Drtinovou a Martina Veselovského. Prostě všude jsou Bakalovi lidé, kam se podíváte.

Za projektem budou stát investoři z těsné blízkosti RSJ Investments Karla Janečka, který bude těžit lithium na Cínovci z hlušiny, ale i nedaleko Sokolova


Ale teď to začne být opravdu velmi zajímavé. Jedním z hlavních investorů nového serveru je Libor Winkler, který je hlavním partnerem RSJ Investments, známé firmy Karla Janečka. Winkler je také členem správních rad neziskovek Glopolis [8] a Památník šoa [9]. A tady to začíná opravdu být výbušné. Posuďte sami. Glopolis – Prague Global Policy Institute je neziskovka založená v roce 2004, která se zabývá environmentalismem, globálními změnami planety a migrací. Sponzory této neziskovky jsou:
US Embassy
RSJ Investments Karla Janečka
Heinrich Böll Stiftung Praha
Fondy Evropské unie
Město Praha – Magistrát
Městská část Praha 7
Libor Winkler, investor.
Nadace Heinrich Böll Stiftung Praha [10] patří do systému německé matky a neziskové německé chobotnice v ČR s úzkým napojením na německou stranu Zelených. Neziskovka vznikla v Německu v roce 1986 a dnes má pobočky na všech kontinentech s důrazem na Evropu a Severní Ameriku. Památník Šoa (v překladu z hebrejštiny “ticha”) je neziskovka z Prahy, jejímž cílem je revitalizace nádraží Praha – Bubny a vybudování památníku odsunu židovských obyvatel do vyhlazovacích táborů. Tyto odsuny probíhaly v Praze právě z tohoto nádraží a zájem na vybudování pietního místa na tomto místě vyjádřilo i izraelské velvyslanectví. Libor Winkler je tedy v představenstvu obou těchto zmíněných neziskovek napojených zcela zjevně na okolí Karla Janečka, amerického a izraelského velvyslanectví a na německé fondy. Janečkova RSJ Investments, jak víme, koupila na Cínovci těžební práva na lithium získávané z hlušiny, ale nově chce těžit lithium i z odkaliště v Horním Slavkově u Sokolova [11].

Projekt podpoří i private equity fond s úzkým napojením na George Sorose


Ale to zdaleka není všechno. Dalším investorem nového zpravodajského serveru je Jaroslav Horák, předseda investičního výboru Arx Equity Partners a spolumajitel Albatros Media. Jeho manželka Silke Horáková je také spolumajitelkou Albatros Media a taktéž bude investovat do tohoto nového zpravodajského portálu. Jenže nás zajímá hlavně Arx Equity Partners [12]. Arx Equity je nadnárodní private equity fond, jehož ředitelem je jistý Brian Wardrop, občan USA. Vystudoval Boston University (Master’s, Administration), Bishop’s University (B.A., Political Science) a Harvard Business School (OPM).

Brian Wardrop

A právě tento Brian Wardrop byl 12. června 2013 jedním z pozvaných řečníků na investiční přednášce v Budapešti v hotelu Hilton, kde měl hlavni rozpravu a přednášku právě George Soros. Brian Wardrop vystupoval po něm [13]. Hlavním sponzorem celé akce byla přitom Sorošova Středoevropská univerzita, která se nyní bude z Maďarska stěhovat do Berlína. Takže napojení na George Sorose má nejen Daniela Drtinová z Bakalova DVTV, která sedí v Open Society Fund Praha spolu Markem Antošem, který s Jánem Simkaničem, jenž píše články pro Bakalu a provozuje Internet Info, s.r.o., společně provozují Lupa.cz a Root.cz, ale i druhá skupina investorů okolo manželů Horákových je skrze Arx Equity a Briana Wardropa napojená na private equity fondy okolo George Sorose. Posledním investorem je potom Martin Vohánka.

Do Česka míří mediální projekt ze Slovenska, který přinese majdanizaci mediálního prostoru v ČR, která se tak “osvědčila” během vládní krize na Slovensku


Z uvedených poznatků je zjevné, že Zdeněk Bakala pochopil, že jeho novinářům, které má na výplatní pásce, se pomalu uzavírají v ČR dveře, politici nechtějí Bakalovy redaktory zvát na své tiskové konference, Miloš Zeman při své prezidentské inauguraci přímo pojmenoval Bakalova média, jehož novináři jsou placeni z vytunelovaných peněz OKD a z peněz, které Zdeněk Bakala vydělal na hornických bytech, které pronajímal horníkům místo toho, aby jim je nabídl k odkupu, jak slíbil vládě před odkupem OKD od českého státu. Nově se ukazuje, že Bakalova média ztrácí vliv a do popředí se dostává skutečná alternativa, která získává stále větší vliv v České republice.

Pokus o zkopírování modelu slovenského Denníku N do České republiky je pokusem o majdanizaci českého mediálního prostředí. Bakalova média vidí, že útoky proti Tomiu Okamurovi, Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi jsou zatím jalové, bez účinku. Nezbývá tak nic jiného, než v ČR spustit nový mediální projekt, který přinese do ČR drsnější majdanizační prvky, které tak bravůrně použil Denník N proti Robertu Ficovi při pokusu o státní převrat na Slovensku. A jak se zdá, Zdeněk Bakala v novém projektu spojil síly s dalším americkým koněm v ČR, kterým je Karel Janeček, jenž je úzce napojený na US Embassy. A finančně to jistí i skupina napojená na George Sorose.

Karel Janeček, RSJ Investments.

Podle mého názoru se jedná o zoufalý krok US neoconů v ČR ve stylu “the last man standing” ve snaze o zvrácení objektivních procesů globalizace v ČR, které smetou vliv amerických elit v České republice v mohutné vlně. Přestože Američané se pokusí evropský rozpor ohledně Dublinu IV využít ve svůj prospěch a zvrátit procesy ve Střední Evropě na stranu amerických zájmů, poslední kroky v ČR i z Pražského hradu naznačují, že český vlak právě vyjel směrem na východ, směrem k euroasijské globalizaci a není cesty zpět. Kdokoliv se pokusí vlak zastavit, zláme si ruce, nohy, žebra a když bude moc tlačit, přijde i o hlavu. Je to však varování, že když Američanům a Georgi Sorosovi nevyšel státní převrat na Slovensku, že to neznamená, že se o něj nepokusí v Praze. Cílů k útoku tam mají více než dost.

Dodatek redakce AE News (Aeronetu):

Vážení čtenáři, pokud se vám líbí naše investigativní články jako je třeba tento, přispějte prosím, podle svých možností, jakoukoliv částkou našemu projektu na zachování jeho provozu, abychom mohli i nadále přinášet tyto a podobné články, které nikde jinde nenajdete. Náš server funguje pouze z darů a příspěvků našich čtenářů. ***Tři dny před koncem měsíce jsme zatím vybrali jen necelých 83% potřebné sumy pro zachování našeho provozu na další měsíc.**** Bez vás nemůže náš projekt pokračovat. Každé málo pomáhá a přispět nám můžete bankovním převodem, PayPalem, Bitcoinem nebo poštovní poukázkou na účet, všechny informace najdete na naší obvyklé darovací stránce zde. Děkujeme za Vaši neutuchající podporu! Naše práce a úspěchy jsou umožněny jen díky Vaší podpoře.
-VK-Šéfredaktor AE News

Chvilka mediální hysterie

0
0
Lubomír Vylíčil
28.6. 2018  Rukojmí
Tak se nám ta kampaň hezky rozjíždí. Sotva president Zeman jmenoval druhou Babišovu vládu, propukla v médiích očekávaná bouře. Publicisté, celebrity, mediální hvězdy a neúspěšní politici se hlasitě otřásají hnusem a křičí pohoršením. Koordinovaně, jako podle jedněch not.
Linka hlavní melodie, tohohle koncertu nenávisti, je jasná. Jmenování vlády podporované komunisty na den popravy Milady Horákové. A někteří, v historii zběhlí profesoři polititologie dodávají, že je to, prosím pěkně, i na výročí slučovacího sjezdu KSČ a Sociální demokracie.

Dodávají to jako třešinku na dortu a bombónek pro kavárenské fajnšmekry. S podtitulem, jak jsou dobří. I v hodu lejnem.

Aby bylo jasno hned na úvod. Nejde tu o žádnou obhajobu Babišovy vlády. Na to v ní sedí příliš mnoho těch, co zemi dovedli tam, kde je. Nebo jejich náhradníků. K tomu je splácaná neuvěřitelným způsobem z hlavní vítězné a hlavní poražené strany, tak, aby se Brusel nažral a republika zůstala pokud možno celá. Nejde tu ani o obhajobu komunistů, nebo nedejbože jejich režimu. Jde o poukázání na kampaň, která nepříjemně připomíná doby minulé.

Už tehdy se používala k diskreditaci protivníka jednoduchá metoda. Spojení (člověka režimu nepohodlného) s něčím, co je normálnímu občanovi odporné. Čeho se štítí a hnusí. Proto kdykoli se tehdejší televize rozhořčovala nad nějakou aktivitou “rozvracečů a živlů” z prostředí disentu, vždy a neomylně byl v jejím záběru nějaký odporný týpek. Nebo ještě lépe skupinka pražských feťáků.

Podobné je teď (účelové) spojování Babišovy vlády s komunisty a terorem padesátých let. Ano, byla to hnusná doba. Ale už je historií. Už téměř 70 let. A dnešní KSČM, zosobněná Filipem a spol, je úplně někde jinde. Co jí chcípl Sovětský svaz a pominula jakákoli naděje na “světovou revoluci”, přešla k poněkud odlišným aktivitám, zájmům a starostem. Už ne popravy, kolektivizace, nebo znárodňování. Ze všeho nejvíc ji teď, jak se zdá podle vyjádření jejího ústředního výboru, zajímají změny ve vedení ČEZu a “odpovídající” zastoupení jejich lidí ve správních radách polostátních firem. Už žádná revoluce. Ale krmelec a sociální jistoty. Pro funkcionáře.

Povšimněme si také složení husí, co se teď na povel rozkejhaly. Kromě hysterických, ultraliberálních novinářů, kteří to mají tak nějak v popisu práce (z Bruselu) jde především o politiky, vesměs vůdce neúspěšných stran. O všechny. V jednom pytli tu máte celý ten “demokratický blok”. Kalousek, Pospíšil, Fiala, Gazdík a samozřejmě Bělobrádek.

Durdí se, že vítěz voleb bude mít svou vládu, aniž by je napadlo se zamyslet, co vedlo k tomu, že se oni sami ocitli na okraji sněmovny i politického dění. Nad zajímavým úkazem, že jejich blízkost k propadlišti za okrajem sněmovny podivuhodně přesně kopíruje míru “proevropskosti” jejich stran. Čím více lásky k Evropě, tím blíže k pětiprocentní hranici.

Obzvláště farizejský je nářek profesora Fialy. Dva dny po volbách dostal nabídku. Teď mohl sedět ve vládě a s ním 4 – 5 ministrů z jeho partaje. Na silových a ekonomických rezortech. Dokonce i to zrušení, nebo omezení EET by mu Babiš zkousl… Jenže místo aby prosazoval zájmy svých voličů a pokusil se aspoň v maličkostech korigovat a usměrňovat rozhazovačné a protipodnikatelské prostředí ČR , byl “zásadový”. Že jako s trestně stíhaným premierem néé, né a né.

On si snad vážně myslel, že to někdo ocení! V zemi kde jsou účelová trestních oznámení už po léta způsobem konkurenčního boje. V zemi, kde byl vysoký funkcionář často vláčen medii a soudy, aby se nakonec ukázalo, že šlo o pitomost. Z mnoha příkladů si můžeme uvést třeba toho nešťastného ministra informatiky, Vladimíra Mlynáře, kterému napařili pět a půl roku za něco, co neudělal. A až po třech letech tahanic, v roce 2008 nejvyšší soud konstatoval, že k žádnému trestnému činu nedošlo. O pádu vlády, ze kterého se nakonec vyklubala jedna mocichtivá fůrie, co nezdanila kabelku, je pak škoda slov.

Ne, lid si nemyslí, že by byl Babiš svatý. Tuší, o koho jde. Ale účelovost tohohle “trestního stíhání” bila do očí až moc. Zkrátka politika “antibabiš”, zvláště ve spojení s odpornými, svatouškovsky morálními kydy, se ukázala jako jasný propadák. Že to profesorovi politologie doposud nedošlo, je fakt s podivem.

Další, ještě větší chybou, byla úporně opakovaná mantra, že “patříme na Západ”. Právě v době, kdy všechny věci, které občánka skutečně štvou, ohrožují a ztrpčují mu život, přicházejí právě odtamtud. Nejen ty obligátní kvóty, na povinné přijímání cizích, do společnosti nezařaditelných, a navíc agresivních parazitů. Ale i další nesmyslné novoty, bořící občánkův důvěrně známý svět. Propagace úchylnosti, gender, s indoktrinací dětí, jaká snad ani za bolševika nebyla, agresivní feminismus, rozvracející normální vztahy mezi muži a ženami, ekologické nesmysly, omezující ho čím dál více, všudypřítomná propagace nepříjemných menšin, rozvracející řád, regulace každého prdu a konečně politická korektnost s otevřenou cenzurou, snažící se mu (už zase) ucpat ústa.

Kdo se proti tomu, co pro občana představuje dnešní Západ, zosobněný Bruselem, nevymezil, nebo to ještě (opatrně) podporoval, dopadl tak, jak menší strany toho slavného demo-bloku. Člověk by předpokládal, že takový profesor politologie by mohl být dostatečně znalý a schopný, aby si trendy uvědomil a dokázal je využít jako první. Aby nezůstával v zajetí frází na ztracené vartě (bruselského) elitního liberalismu, který čím dál více procitajících občanů z duše nenávidí. Ale néé, patříme na Západ…

No a tahle parta zkrachovalých politiků, podporovaná médii, která už dávno slouží cizím zájmům, se domnívá, že svým pokřikem o “jmenování vlády opřené o komunisty na den výročí popravy Milady Horákové” něco změní. Že když dostatečně pomažou mediálním lejnem Babišovu vládu, poplivou nemilovaného presidenta a ukážou se (spolu s dalšími kavárníky) jako pohoršený “morální maják společnosti”, že se ovečky vrátí. Že pokorně přilezou ke křížku. Že zase zaplní osvědčené ovčince klasických stran. A že s pokáním za své pomýlené rozhodnutí u posledních voleb opět vyrazí (pod jejich velením) rozhodně a pevně k bruselskému euro- štěstí….

Smůla, Fialo a spol. Nevrátí. Ne z lásky k Babišovi, nebo dokonce k socanům. To ne. Ale proto, že vy a celý ten váš demo-blok pro ně představujete ještě mnohem horší variantu!

Senátor ODS Jaroslav Zeman: Byl jsem v zemi, kde to s uprchlíky vyřešili!

0
0
28.6. 2013   PL, část rozhovoru
Tím vzorem je Maďarsko. Podobně premiér Kurz. V Itálii a Řecku to proudilo vesele jako s cestovními kancelářemi. Konečně musí dát někdo těm sluníčkářským organizacím – které z toho mají akorát živnost, imigranty ponoukají, aby šli do Evropy, a vyhledávají je – najevo, že takhle to dál nebude. Každý si musí chránit svou vlastní zemi, své hranice. Zaplať pánbůh, že Itálie s Rakouskem se k tomu teď takto postavily.
Když jsme u těch nadnárodních korporací, není problém, že z České republiky vyvádějí zisk ve stovkách miliard ročně a mnohdy u nás své zisky nezdaní a daňová zítěž je pak na střední třídě, malých a středních podnikatelích a zaměstnancích? Největší firmy si peníze stahují do svých zemí a daňových rájů…

Určitě to je špatně. Malé a střední firmy jsou v drtivé většině v českých rukou, takže ty peníze, které ty firmy vydělají, z velké části zůstávají v České republice, investují se. Zatímco nadnárodní korporace dokonce dostávaly investiční pobídky a daňové prázdniny, tak daně platily malé a střední české podniky. Nadnárodní koncerny si zde jen ohřejí svou polévku a zisky pak utratí někde jinde.

Když se na to dívám očima malého či středního podnikatele, kterým jsem, tak ty podmínky nikdy nebyly rovné. Ty nadnárodní velké firmy měly vždy výhody, na které jsme dopláceli my místní, a nám nikdy nikdo nepomohl. Nám jenom házejí klacky pod nohy, přidávají byrokracii a regulace.

Můžeme se bavit i o tom, jaké potraviny taky kvůli nadnárodním koncernům jíme. Potraviny, které jedí pod stejnou značkou na Západě, jsou mnohem kvalitnější než ty, které tady jíme my. Stačí se podívat na zeleninu v řetězcích, kdy si dovolí prodávat nahnilá rajčata a shnilé papriky. Chtěl bych vidět, zda by jim to prošlo v Německu. To je na úrovni skrmování. Prodávají shnilou zeleninu a ovoce. Dovolí si všechno.

Není potřeba, aby si stát hájil nějaká základní strategická odvětví a komodity? Pokud jde o zemědělství, tak víme, že jsme potravinově soběstační tak z poloviny. Chovy vepřového a hovězího u nás byly vybity. V případě války asi zahyneme hladem… Či zda není poztřeba, aby ropovody, plynovody a vodovody byly pod kontrolou státu, abychom nebyli zranitelní?

Pokud jde o infrastrukturu, tak ta je v zemi, čili to je otázka, kdo nad ní má vládu. Ale pokud jde o dovoz potravin, to je větší problém, protože to bychom pak byli úplně závislí. Pokud to vozíme z Francie, Německa či Španělska, tak jim bude bližší košile než kabát, kdyby se stal nějaký malér. Měly by být dotace větší do malých rodinných farem, aby se posílilo rozmělnění těch velkých firem. Je třeba si nějak ochránit svůj potravinový trh. Jsou různé pokusy, aby bylo více českých potravin v nadnárodních řetězcích. To je podle mě správná cesta.

Když se ještě vrátíme k otázce imigrace. V Itálii máme novou vládu, která odmítá přijímat lodě s uprchlíky. Rakousko se snaží omezovat vliv islámu, zavřelo několik mešit. Považujete to za správnou cestu? Kde vidíte vzor, jak tu situaci řešit?


Tím vzorem je Maďarsko. Podobně premiér Kurz. V Itálii a Řecku to proudilo vesele jako s cestovními kancelářemi. Konečně musí dát někdo těm sluníčkářským organizacím – které z toho mají akorát živnost, imigranty ponoukají, aby šli do Evropy, a vyhledávají je – najevo, že takhle to dál nebude. Každý si musí chránit svou vlastní zemi, své hranice. Zaplať pánbůh, že Itálie s Rakouskem se k tomu teď takto postavily.

Nedávno jsem byl v Makedonii, kde máme kontingent Policie České republiky. Makedonie není v EU, ale snaží se hranice chránit. Tam uprchlíci přicházejí z Řecka. Řecko má sice silnou armádu a finanční podporu z EU, ale přesto jsou nedůslední a neumějí se postavit uprchlíkům, takže uprchlíci dál pokračovali přes Makedonii. Makedonie je chudý dvoumilionový stát, ale snaží se ochránit své hranice, ale tím pádem i hranice EU. Tak by to mělo vypadat. Řecko je ve srovnání s Makedonií bohaté. Itálie a Řecko k tomu bohužel přistupovaly tak, jak jsme to viděli. Když budou v Řecku dva miliony uprchlíků, tak je mi to jedno, to je problém Řecka, je jeho povinností si chránit své hranice. Ano, máme pomoci finančně, aby to zadrželi. Ale nemáme povinnost přijímat uprchlíky, kteří tam proudí jako s cestovními kancelářemi.

Takže cestou je, že Česká republika pomůže těmto státům, aby chránily hranice? Že tam vyšleme třeba policejní kontingent?

Tam šlo i o finanční pomoc. Myslím, že jsme tam poslali čtyřikrát půl milionu eur, a makedonská strana to velmi oceňuje. Oceňuje nás i Rakousko také za pomoc našich policistů. ČR tam pomáhá i ve vybavení policejních sborů, to je tam velmi kladně hodnoceno. To je správný postup a je to stokrát levnější, než si sem nechat dislokovat sto tisíc uprchlíků z muslimských zemí.

Mluví se o tom, že by Rakousko a Německo mohly zavřít hranice. Neměli bychom být také připraveni obnovit kontroly na českých hranicích, kdyby jiné státy uzavřely hranice a ti uprchlíci by směřovali jinudy? Není třeba připravit infrastrukturu policie a armády, abychom byli připraveni?

Pokud by uzavřely hranice Německo a Rakousko, tak si myslím, že Poláci se o sebe postarat umějí. Pak nám zbývá jen hranice se Slovenskem, a to není mnoho kilometrů, hranice s Německem a Rakouskem jsou daleko delší. Určitě by český stát měl zajistit naše hranice a postavit se migraci, aby nenabrala nový směr a nezačalo se nám to tady hromadit.

To měli Italové a Řekové dělat už dávno. Měli říct, že uprchlíky prostě brát nebudou, a ne že je vytahují od libyjských břehů a vozí je do Itálie neziskovky. Ty neziskovky z toho mají krásný kšeft. Tím více z toho dostanou peněz. I v Makedonii jsme slyšeli příběhy, jak neziskovky ponoukají imigranty. A také že z větší části utíkají chlapi, nikoli bezbranné ženy a děti.

Pro Německo bude ještě „úžasné“, až se začnou spojovat rodiny imigrantů. Na jednoho uprchlíka jim přijde třeba dalších šest. Německo si založilo na problém. Mají silnou komunitu Turků, kteří se nestanou Němci, ale zůstanou Turky. A Němci k tomu dostanou ještě milion dva dalších islamistů. Tak to bude vážně „boží“.

John V. Walsh: Tři kroky Trumpa směrem k míru

0
0
28. 6. 2018     Antiwar
V rozmezí pouhých pěti dnů, to je od 8. do 12. června t.r., učinil prezident Trump tři kroky, které rozvrátily dosavadní globální pořádek, uspořádaný po 2. světové válce, a popostrčil nás směrem ke světu mírovému. Dva z těchto kroků jsou nepopíratelné, třetí už není tak zřejmý.
Summit v Singapuru
Ten je právem na místě prvém, protože doslova pohnul světem. Prezident Trump a předseda Korejské lidově-demokratické republiky (KLDR) Kim Čong-un vydláždili cestu k uvolnění napětí, jehož cílem je zbavit Korejský poloostrov nukleárních zbraní.


Historické setkání obou státníků vyprodukovalo tentokrát víc než jen slova. Přikročilo se totiž ke konkrétním činům. První učinila KLDR, když ukončila zkoušky nukleárních hlavic, zkoušky balistických střel střední třídy i zkoušky raket interkontinentálních, a uzavřelo dokonce i své nukleární zkušební středisko – a to ještě před schůzkou Trumpa s Kim Čong-unem. A na cestě k této schůzce omezil na oplátku Trump rozsah každoročních americko-jihokorejských manévrů, které ohrožovaly Severokorejce už od roku 1970 – mohly se totiž lehce proměnit na vojenský vpád na území KLDR.

Na setkání Kim-Trump samém pak Trump označil tyto manévry za provokativní i příliš drahé. Byly ostatně hodně drahé i pro KLDR, protože se konaly v době zemědělských sklizní, kdy na polích bylo třeba mužských rukou, které se však v té době musely chopit zbraní.

Určitě nepřeháním, když řeknu, že Summit v Singapuru byl nejdůležitější událostí na cestě k míru na Korejském poloostrově od roku 1952, kdy prezident Eisenhower ukončil Trumanovu nepopulární korejskou válku, která si vyžadala miliony korejských životů, jeden milion životů čínských, desítky tisíc životů amerických, a leteckým bombardováním a chemickými zbraněmi připravila o život celkem 20% obyvatelstva Koreje. Příměří bylo tehdy rychle sjednáno, ale k uzavření mírové smlouvy bohužel nedošlo. Média tehdy kritizovala Eisenhowera za to, že příčinou byla jeho nadměrná vášeň pro golf. Nicméně míru dosáhl.

Svět přivítal zprávu o Kim-Trumpově průlomu s radostí – s výjimkou americké elity, jejích médií - a demokratické strany. Ale strana jihokorejského prezidenta Moona, který rozhodně nebyl při přípravě schůzky Kim-Trump zanedbatelnou postavou, dosáhla ve volbách, konaných pouhý jeden den po Summitu, naprosto přesvědčivého vítězství.

A Američané? 71% vyjádřilo s výsledkem schůzku Kim-Trump svůj souhlas – a jen 20% Summit zkritizovalo.



Nechť se Rusko připojí ke G-7, říká Trump

Ještě před setkáním zemí G-7 v kanadsakém Charlevoix vyjádřil Trump své přesvědčení, že by k němu mělo být přizváno i Rusko. S výjimkou nové italské vlády všichni zbývající členové G-7 tuto mušlenku odmítli. K čemuž Putin řekl:

„Pokud jde o náš návrat do bývalého G-8, nebyli jsme to my, kteří jej opustili. Naši kolegové už jednou odmítli přijet do Ruska, a to ze známých důvodů. Budeme šťastni, když každého z vás budeme moci v Moskvě přivítat“.

Trump vyzval ke znovupřijetí Ruska do G-7 fakticky i tím, že se zády obrátil k aliančním studenoválečníkům a naopak čelem k ekonomickým realitám 21. století. A to když žádal, aby byl zahájen dialog, kterého by se účastnilo i Rusko. „Jestliže se program G-7 věnoval Rusku z 25 procent“ řekl Trump,“proč nebyli, aby se problém vyřešil, jeho představitelé k jednání přizváni?“

Trumpova výzva ke znovupřijetí Ruska do G-7 je vlastně opakováním jeho hesla „Jít společně s Ruskem“ z jeho prezidentské kampaně z roku 2016. A že jde o ideu životaschopnou, ví dnes každý rozumný člověk.


Hlediska hospodářská stojí výš, než imperializmus a hegemonie

Třetím Trumpovým krokem bylo uvalení cel na všechny země, které se podle jeho názoru nechovají k USA dost férově. Cílem těchto cel je chránit klíčové americké podniky před cizí konkurencí. Co je však na Trumpově kroku neobvyklé je to, že tuto ochranu amerických firem neomezil jen na státy tzv. nepřátelské, např. na Čínu, ale namířil ji i na spojence z NATO. A tím, že právě tohle učinil, dal najevo, že obchod je pro něj mnohem víc, než aliance sledující cíle vojenské.

Dá se tedy říct, že Trump staví zájmy obchodní výš, než imperializmus, jestliže ovšem obchodními zájmy míníme hospodářský nacionalizmus. A tak mnozí z těch, kteří na schůzce G-7 byli bez sebe zlostí z amerických cel uvalených i na ně jako na členy NATO, si možná v tu chvíli vzpomněli na Trumpova slova z prezidentské kampaně r. 2016 o tom, že „NATO je už zvetšelé“.

Bylo by samozřejmě příliš zjednodušující říct, že Trumpův ekonomický nacionalizmus je odpovědí na všechny světové otázky. Nicméně jeho akce představují odklon od „začarovaného aliančního kruhu“, který neokonzervativcům sloužil k šíření hegemonistické politiky USA.

Z webu Antiwar.com vybral a přeložil Lubomír Man

Otevřený dopis herečce Hrzánové

0
0
Jiří Baťa
28. 6. 2018
Paní Hrzánová,
dovoluji si tímto reagovat na Vaše „lidsky+demokratické“ rozhořčení, které jste vyjádřila v rozhovoru pro server Fórum 24 a které zveřejnily Parlamentní listy.cz, zde.
Upřímně, nejsem ani trochu překvapen, dokonce s Vámi mohu částečně souhlasit pokud jde o Vaši reakci na současné společenské a politické dění, které opravdu není to nejlepší. Co mě však opravdu překvapuje, je Vaše naprostá demagogičnost a neobjektivnost. Jakkoli chápu Vaše osobní ideologické zaměření, obhajobu polistopadového vývoje společnosti a jako aktivní příslušnici pražské kavárny, nechápu Vaše obavy, jak se v tomto smyslu pro Fórum24 vyjadřujete. Říkáte, že se Vám nelíbí současné poměry, bojíte se návratu normalizace, Babiš se Zemanem Vás rozčilují.


Paní Hrzánová, jak jsem zmínil, souhlasím s Vašimi některými názory na stav společnosti, ovšem uvědomte si, že za tento stav jsou zodpovědní ti politici, které jsme si my, občané, po revoluci 89 dobrovolně zvolili. A rád bych Vám také připomněl, že, to nebyli současní komunisté, kteří přivedli společnost do tohoto stavu, ale se značnou převahou pravicoví politici ODS, TOP 09, STAN, KDU-ČSL a svým dílem v rámci koaliční spolupráce i ČSSD. Zaráží mě, že Vás nerozčilují ti lidé, co jsou momentálně nahoře, ale společnost, která si to nechá líbit a nechá se manipulovat. Jenže manipulovat a manipulovat není vždy jedno a totéž. Dáváte vinu společnosti, tedy občanům, že se nechávají manipulovat, přičemž máte jistě na mysli manipulaci zemanovskou, proruskou, pročínskou a antiunijní politikou, zatímco Vy a vaši kolegové z pražské kavárny, havloidi a pravdoláskaří všeho druhu máte naprosto opačné, ale hlavně to správné, nezmanipulované smýšlení.

Měla byste si také v hlavě urovnat myšlenky, než je vyslovíte, paní Hrzánová. Říkáte, že Vás rozpaluje doběla návrat komunistů k moci. Pochybuji, že jste vůbec schopna konkrétně a věcně vyjádřit či vysvětlit, v čem skutečně spatřujete „návrat komunistů k moci“. Vám už jen z principu prostě vadí, že se komunisté, legitimně a demokraticky zvolení poslanci Sněmovny Parlamentu ČR, mají právo k věcem veřejným a podotýkám pozitivně, vyslovovat. Apropó, pokud by se stejnými, pro občany výhodnými, potřebnými a spravedlivými požadavky přišli jiné politické subjekty a jejich politici, možná by se komunisté „ k moci“ znovu nedostávali! Nevím, zda jste zaregistrovala na jedné straně naduté a namyšlené, na druhé straně naprosto zbabělé a pokrytecké jednání představitelů např. ODS, kterým bylo panem Babišem několikrát nabízena účast ve vládě, ale tento furiantský postoj pana Fialy napovídá, proč komunisté podporují vládu pana Babiše. Stačí?

Říkáte, že vidíme jen špičku ledovce, (správně by mělo být, že Vy vidíte...) např. tzv. „Mlátičku“ a další jednotlivé lidi, ale že mnozí další jsou ve „všech“ dozorčích radách a rozhodujících komisích, spousta lidí ani neví! Tak proč paní Hrzánová také neřeknete, v čem jsou komunisté v dozorčích radách špatní či horší, nebo jak ovlivňují jednání dozorčích rad, čemu a jak škodí? Ráda byste těm současným komunistům něco vyčetla, ale nemáte nic, co můžete jako důkaz jejich „draní se k moci“ použít. Tak si aspoň pustíte ústa (správně má být „hubu“) na špacír, s chutí si do nich kopnete jako do něčeho, co společnosti a nám občanům škodí. Zcela zbytečně se rozčilujete, paní Hrzánová když zoufale voláte, jestli to opravdu nikomu nevadí, že spolupracovník StB rozhoduje o našich životech a o tom, co můžeme? Jste si naprosto jista, paní Hrzánová, že mezi politiky, kteří se od r. 89 angažovali v politice a ve vedení státu, nebyli také spolupracovníci StB? Jistěže byli, ale tenkrát nebyl důvod někoho napadat, osočovat, protože to byli lidé, kteří se Vám a Vašim přátelům hodili a vyhovovali vám. Stejně tak často útočíte na některé, pro vás nežádoucí lidi s tím, že jim vytýkáte členství v KSČ, ale že např. generál P. Pavel, generál J. Šedivý, Šiklová, Štětina, Füle a dokonce sám Václav Havel byli v KSČ, Vám už zřejmě nevadí. Jóóó, to všecko vóóódnes čas!

Pokud se ptáte paní Hrzánová, zda nám, předpokládám, že máte na mysli nás občany nevadí, že na Hradě máme Miloše Zemana, mohu otevřeně prohlásit, že nevadí. A také není každému jasné, jak byste si asi přála, že je to nehoráznost, mít na hradě Miloše Zemana. Nicméně, co by byla skutečně nehoráznost, by bylo, kdyby tam exceloval Váš černý kůň, na kterého jste zcela jistě sázela či sázeli, pan Drahoš. To, že u Vás a celé řady Vašich kolegů z pražské kavárny není Miloš Zeman oblíbený, je celkem normální. Jiná věc ale je, že vzhledem k vašemu předpokládanému IQ ( myšleno vašemu=kolektivu pražské kavárny), osobnost prezidenta znevažujete, dehonestujete, cynicky a vulgárně se vysmíváte jeho zdravotně-fyzickým, ale i lidským problémům jenom proto, že nenaplňuje vaše představy, že jako prezident neplní v hlubokém předklonu západním politikům jejich (potažmo vaše) přání a požadavky, že se snaží poctivě, rovnoprávně, vyváženě a objektivně uplatňovat v přátelském duchu politiku vzájemné, prospěšné spolupráce v rámci možností se všemi zeměmi, ale hlavně, že jako prezident věnuje pozornost vámi tolik opovrhované Číně a především zlému, nebezpečnému, imperiálnímu a stejně tak nenáviděnému Rusku a Putinovi. Zato pochlebujete a tleskáte USA a NATO, které mj. expanzivně obsazují západní hranice Ruska, válčí v Sýrii a dalších zemích.

Paní Hrzánová, máte značně zkreslenou představu o úrovni dnešní mládeže. Jste z ní nadšená, ale současně litujete, že jak říkáte, cituji: „zřejmě přijdu do styku jen s tou částí krásných, osvícených, vzdělaných, kteří si vše uvědomují naprosto jasně a zároveň i v evropském kontextu, jsem ráda, že mnozí tito mladí studují v zahraničí a k volbám se sjíždí v Paříži nebo v Bruselu, aby mohli ovlivnit dění v Čechách!“ Pěkná, skoro vlastenecká slova, ale falešná až běda! Ptám se Vás, paní Hrzánová, co ten (většinový) zbytek mládeže, kteří už podle vás nejsou „krásní, osvícení, vzdělaní, kteří si vše neuvědomují tak jasně v evropském kontextu a kteří, bohužel, nestudují v zahraničí?“ Ti jsou podle Vás co? Ale máte pravdu v tom, že těch, co Vám budou ochotni naslouchat a chápat Vás, bude opravdu, ale opravdu jen menšina, čehož jistě litujete, že?

Paní Hrzánová, mluví z Vás zhrzená (jak přiléhavé Vašemu jménu), zapšklá, neopodstatněná a falešná zášť, marně živená idejemi „sametky“ a odkazem Vašeho milovaného alkoholika Václava Havla. Pochybujete, jestli jsou ještě Vaše slova vůbec schopná někoho přesvědčit a zda nemluvíte už jen k těm, kteří Vás rádi poslouchají. Vaše pochybnosti paní Hrzánová, zda Vaše slova mohou někoho přesvědčit a zda již nemluvíte jen k těm, kteří Vás, zda zrovna rádi nevím poslouchají, jsou zcela na místě! Vaše slova skutečně jen stěží mohou někoho přesvědčit. Nemají totiž reálný základ, jsou falešné a nevěrohodné a jako sláma z bot z nich trčí intelektuální domýšlivost, nadutost, umělecká surovost, antivlastenecké (prozápadní) smýšlení, zášť a nevraživost vůči těm lidem, kteří navzdory Vašim pochybnostem a neetickému opovržení jsou lepší, než celá vaše prozápadní politikou infiltrovaná pražská kavárna!

Vydáváte-li se za vlastenku, paní Hrzánová, pak vězte, že opravdový vlastenec nemluví, nepředvádí se, neudivuje silnými slovy, vlastenec koná! Koná bez toho, že mu někdo klepe na rameno a chválí jej, jak je skvělý! Koná bez nároku na odměnu ku prospěchu celé společnosti, ne jen ku prospěchu kruhu vyvolených. A hlavně, je slušný, čestný a objektivní. Přesto neztrácejte víru, neklesejte na mysli, paní Hrzánová, lépe už bylo, bude hůře! Pro všechny, tedy i pro Vás!

Přeji Vám více zdravé myšlenkové racionality, více pozitivního myšlení, osobní a profesionální úspěchy (ale ne na úkor obyčejných občanů),

s pozdravem


Jiří Baťa

Kterou to polistopadovou naši politiku má Witowská na mysli

0
0
Lubomír Man
28. 6. 2018
Koutkem oka jsem včera k večeru zahlédl na ČT jakýsi pořad moderátorky Witowské, ve kterém za lidovce účinkoval jeden z našich nejnelítostnějších rusobijců a komunistobijců Bartošek, hned vedle něj bušil do stejných nepřátel a zel člověk mi zatím neznámý, Witowská se v roli moderátorky k probíhajícím nájezdům na hrůzostrašného nepřítele ochotně přidávala, takže lavině nenávisti, tentokrát upozorńující na naprosto nemožnou vyhlídku na možnost, že by do politiky naší země mohli svou tolerancí nebo netolerancí vládní politiky zasahovat i představitelé KSČM, vzdorovala za stranu sociálně demokratickou jen zcela osamocená Kateřina Valachovská.


Samozřejmě, že tuto úlohu a váhu nového možného činitele zlehčovala, jak jen mohla, ale Witowská na ni vyzrála, když s gestem hrůzu a strach vyvolávající paní učitelky na ni zaútočila těmito slovy: Uvědomuje si paní Valachovská a potažmo i sociálně demokratická strana, že je novou rolí KSČM ohrožena celá naše politopadová cesta?

Jelikož mi její západoatlantický fanatizmus (jak moc mi připomíná svazácký fanatizmus socioložky Šiklové a herečky Chramostové, které se v průběhu let přetavily ve fanatizmus přesně opačný, ale stejně fanatický), vzal veškerou chuť dále pořad sledovat, přístroj jsem vypnul, ale slova Witowské o ohrožení naší politopadové cesty coby čehosi nade vše pomyšlení posvátného, mi zůstaly vězet v hlavě.

Kterou to cestu měla moderátorka asi na mysli? Tu, kterou zahájil Havel a která byla jen alternací tehdejší politiky amerických prezidentů Clintona a Bushe ml. a dala se charakterizovat heslem, že všechno západní a americké je dobré, i kdyby to bylo špatné, a všechno východní a ruské je špatné, i kdyby to bylo dobré, kterou do dnešního dne v poměrech domácích usilovně, náruživě a též zkostnatěle rozvíjejí lidé jako Kalousek, Fiala, Bělobrádek, Schwarzenberg, Herman, Gazdík a další postavy jim podobné?

Anebo že by snad měla na mysli její modernější politickou formu, kterou zahájil prezident Trump už svým volebním heslem z roku 2016, které znělo takto: Pojďme do toho společně s Ruskem? Nebo když ve stejném roce označil NATO za podnik už zvetšelý a obstarožní? Anebo když nedávno vyzval země sdružené v G-7 aby do svého sdružení povolaly zpět Rusko? Nebo když uvalil stejná cla na tzv. země nepřátelské, za jakou je brána např. Čína, též na země sdružené s USA společně v NATO, a tím prokázal, že NATO je pro něj už de facto cosi jako vzduch? Nebo když uzavřel dohodu se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem, kterého naši pravičáci a mainstreamová média po roky a roku zpodobňovala jako bestii v lidské kůži?

Takže co, paní Witowská, kterou to naši polistopadovou cestu vidíte v ohrožení? Tu prvou, inspirovanou Clintonem a Bushem ml., anebo tu druhou, inspirovanou Trumpem?

Mohla byste se nám, prosím, k této otázce vyjádřit?

Konec lhaní: Ukrajina se sama nerozpadne

0
0
Všude kolem jsou nepřátelé …
Valentin Filippov
29.6.2018
Ukrajinský bolák na mapě Evropy mokvá a nejspíš ještě dlouho mokvat bude. Její naprosto šílené vedení státu ukazuje na viníky všude kolem sebe. Názory na řešení se různí a ani ta radikální nejsou vůbec vzácností. Pro vaši informaci uvádím jeden z nich… (pozn.překl.)



Ukrajina se sama nerozpadne. Navzdory našim nadějím, navzdory lidské logice, navzdory šarlatánům-analytikům, kteří nikdy nezůstanou bez práce. Ukrajina, obecně vzato, existuje výlučně navzdory. Navzdory nám všem dohromady i každému zvlášť. A jejím hlavním úkolem je – ničit nás. A žádné státní hranice a systém mezinárodního práva nás neochrání, protože máme co činit s absolutním Zlem, které nezná „kdyby“.

S Ukrajinou nemá mysl se domlouvat, protože nikdy nedodržuje dosažené dohody. Ukrajinu nelze zaujmout ekonomicky, protože rozvrat, včetně toho hospodářského, je jejím cílem. A to vše bylo prověřeno v desítkách případů za poslední desetiletí. Rusko, ruský lid a národ, sídlící na Ukrajině, si na vlastní kůži vyzkoušeli každý z těch pokusů. A zaplatili draze…


Ukrajina je v podstatě teroristickou organizací, jejíž pudové motivy nemají s lidskými nic společného. A tato organizace má sponzory. Jejich pomoc nestačí na to, aby uživila obyvatelstva Ukrajiny. Tak úkol ovšem nestojí. Obyvatelstvo Ukrajiny, to jsou v podstatě ti samí Rusové, které má Ukrajina zničit. Ideálním modelem ukrajinské společnosti je soubor rusofobů, bídně se živících tím, co kolem roste, ochotných se mstít Rusku za svoji bídu, vymyšlená i skutečná ponížení, smrt blízkých lidí. V zájmu naprosté nebojácnosti se jim vštěpuje, že jsou částí velkého Světa, který vede nesmiřitelnou bitvu s „moskevskou hordou“.

Situace na Ukrajině se sice dále politicky vyhrocuje. Podle názoru poslance ukrajinského parlamentu Vadima Rabinoviče, proneseném na tv.kanále „112 Ukrajina“, reformy prováděné ukrajinskou vládou přivedly obyvatelstvo do bídy. Poznamenal, že letos kvůli zoufalé finanční situaci neplánují dovolenou 2/3 lidí. Doslova řekl: 
„Myslím, že něco takového nebylo dokonce ani v pomlouvaném komunismu – lidé měli měsíc dovolené. Pokud dnes dvě třetiny lidí neplánují dovolenou, znamená to, že jste zemi dovedli do chudoby…“. Na námitku, že oficiální místa hovoří o opaku, poslanec odpověděl: – „Kde vidíte to zlevňování, na kterém bazaru? V zásadě všechno zdražilo, lidé nejsou v stavu si něco koupit, ale vy říkáte, že je vše dobré “
Nicméně…

Čím déle budeme protahovat řešení problému, vzniklého prakticky uvnitř našeho území, našeho hospodářského, politického a geografického prostoru, tím ten problém bude větší.

Všechny naše skutky, které Ukrajinu nezabíjí, jí posilují, byť podle jejích zvrácených měřítek.

Jistě, dopustili jsme se chyby. Nejhorší ale bude, pokud se z ní nepoučíme. Proto bude třeba přijmout rozhodnutí. A čím později bude přijato, tím dráž nás přijde.

Co máme dělat? Odpověď na tuto otázku znali už naši předkové. Nepřítele je nutno ničit, a nikoli nabádat k míru. Jakýkoli pokus „přitlačit“ Ukrajinu hospodářskou, politickou nebo vojenskou cestou ke splnění závazků, které na sebe vzala, je odsouzen k nezdaru. Všechny takové pokusy přinesou jen nové oběti a posílí protivníka.

Dokonce ani žádný „východ za hranice oblastí“ a „uznání republik“ problém nevyřeší. Jediným účinným způsobem je úplné osvobození Ukrajiny od tamní současné moci. Úplné vyčištění území od stovek tisíc nacistů a vrahů.

Tento úkol není o nic lehčí než syrský. Podrazit nohy existující moci, rozsévat chaos na jejích územích a plánovitě odnímat jedno město za druhým, vesnici za vesnicí, každý metr cesty, břehu, země, nebe – a vrátit je k životu.

A, aby bylo naprosto jasno – vyžádá si to léta. Dokonce, i když bude zapomenut poslední výstřel, bude trvat roky, než země ožije. Protože nacismus je horší než radiace.

Ale otázku „Co tomu řekne Amerika?“ nutno ignorovat. Protože, jak správně poznamenal prezident Ruska: „K čemu nám bude svět, ve kterém nebude Rusko?“

Že to bude drahé? Jistě. Ale jinak to bude ještě dražší. Ukrajina totiž není zahraničí. Je to náš kulturní prostor, náš ekonomický prostor i náš politický prostor. A dokonce ani zeměpisně nejsou mezi Ukrajinou a Ruskem žádné překážky a přirozené hranice. A do Moskvy je to jen 500 km. Co je ještě třeba, abychom se probudili? Aby ti blbečkové brali útokem moskevský dálniční okruh?


Zdroj: Politnavigator.net
Překlad: st.hroch 180628

Washington terorizuje Sýrii prostřednictvím „války v zastoupení“

0
0
Američané cvičí syrské militanty na svých základnách v Sýrii
Vladimir Kozin
29.6.2018  OrientalReview, překlad Zvědavec
Zprávy ze Sýrie naznačují, že Washington má i nadále v úmyslu poskytovat rozsáhlou vojenskou podporu, i jiné druhy pomoci, teroristickým skupinám, které ještě zůstávají v jižní části této země. Zřejmě je chtějí využít k dosažení stejného cíle, který si USA vytyčily před sedmi lety: zpomalit proces dosažení politického urovnání, svrhnout legitimní vládu v této arabské zemi a dosadit vlastní loutkový režim.


Jednotky teroristických gangů, které se oddělily od pseudo-chalífátu Islámský stát, tvoří jednu ozbrojenou složku v mašinérii této „války v zastoupení“, kterou v současnosti Spojené státy aktivně vedou. Tyto oddělené jednotky jsou nástupci Islámského státu z Iráku a Levanty, stejně jako ozbrojená frakce, známá jako Džabhat al-Nusra (Fronta podpory). Společně dosahovaly velkého počtu členů - až několik desítek tisíc militantů - kteří si později pro sebe zabrali místo v bývalých deeskalačních zónách ve východní Ghútě a Homsu.

Aby Američané podpořili ozbrojenou opozici vůči režimu legitimně zvoleného prezidenta Syrské arabské republiky Bašára Asada, začali ve velkém rozsahu používat „teroristickou enklávu“, kterou vytvořily americké jednotky poblíž osady al-Tanf v jižní části Sýrii. Zde američtí instruktoři poskytují výcvik teroristickým jednotkám z výše uvedených frakcí, a následně je posílají dále do vnitrozemí Sýrie. USA také aktivně využívají místní vzdušný prostor, neboť Pentagon svévolně, tj. bez souhlasu Damašku, prohlásil tuto oblast za „bezletovou zónu“ v okruhu 50 km.

Celkově americké ozbrojené síly v rámci speciálních vojenských operací zřídily na syrském území 19 vojenských základen a posádek, které porušují svrchovanost a územní celistvost této země, která je řádným členem Organizace spojených národů. Kromě toho mají Spojené státy 22 vojenských základen v sousedních zemích, které zřídily kvůli tomu, aby zajistily, že tato útočiště budou nepřetržitě dostávat dodávky zbraní a střeliva, pohonných hmot, potravin, atd.

Zvláště je třeba poznamenat, že Washington, který poskytuje přímou vojenskou, technickou, logistickou a administrativní podporu teroristických gangů v jihozápadní deeskalační zóně v Sýrii, je zjevně v rozporu s dohodou, které bylo dosaženo s ohledem na status a modus operandi této zóny. Za zmínku stojí, že se na přípravě této dohody, která byla aktualizována v červenci loňského roku, podíleli představitelé Jordánska a Spojených států. Navíc se tyto dvě země coby ručitelské země zavázaly, že zajistí, aby ozbrojené protisyrské skupiny dodržovaly příměří, a že budou pokračovat v boji proti teroristům, kteří se stále nacházejí v jihozápadní deeskalační zóně.

Je opravdu politováníhodné, že se v posledních dvou letech Izrael připojil k USA, a také porušuje tuto dohodu, neboť neustále zásobuje ozbrojené protisyrské teroristické gangy, které v této zóně působí, a poskytuje jim vše, co potřebují k provádění bojových operací na území Sýrie. Dokonce se nyní Izrael stará i o to, aby se občas určité „humanitární konvoje“ dostaly do oblastí, které jsou pod kontrolou Syrské svobodné armády, která také vede nekončící válku proti syrskému lidu.

Je zcela zřejmé, že dokonce i v minulosti, kdy byla poprvé zřízena jihozápadní deeskalační zóna, Spojené státy měly v plánu využívat ozbrojené gangy, které si vycvičily ještě na území Sýrie. Chtěly je využít jako další vojenskou sílu, která by zahájila útok na Damašek, který se nachází necelých 100 kilometrů od hranic této deeskalační zóny.

Podle údajů z různých zdrojů vyplývá, že asi 55% území původní jihozápadní deeskalační zóny je již pod kontrolou pseudo-chalífátu Islámský stát a frakce Džabhat al-Nusra, a také jejich ozbrojených oddělených vojenských skupin, čítajících přes 5 000 militantů. Ti všichni se zoufale snaží udržet toto území.

Zatímco se Washington hrubě vměšuje do vnitřních záležitostí Sýrie, je s podivem, že měl ještě tu drzost a tvrdil, že Spojené státy nedovolí, aby syrská armáda vstoupila do deeskalační zóny za účelem vytvoření pořádku, stability a zajištění ochrany civilního obyvatelstva, které si již během let tolik vytrpělo v rukou „mezinárodních teroristů“.

Washington se chce zřejmě uchýlit k jakýmkoli prostředkům nátlaku, které jen může použít, aby zmanipuloval vojenské a politické prostředí v Sýrii za pomoci ozbrojených teroristických brigád, které byly postaveny mimo zákon nejen v samotné Syrské arabské republice, ale také v mnoha dalších zemích. Jinými slovy, současná americká administrativa v čele s Donaldem Trumpem nehorázným způsobem vědomě porušuje sliby, které prezident Trump učinil během své volební kampaně v roce 2016 - že nebude zasahovat do vnitřních záležitostí jiných států, a nebude se snažit o svržení vůdců jiných zemí.

Za účelem ochrany civilního obyvatelstva v jihozápadní Sýrii před teroristickými gangy má Damašek právo použít veškeré nezbytné prostředky, které jsou v souladu s Chartou OSN.


Washington Is Using Proxies To Terrorize Syria vyšel 23. června 2018 na Oriental Review. Překlad v ceně 313 Kč Zvědavec.

Německo a Sýrie

0
0
Thierry Meyssan
29.6.2018  překlad Zvědavec
Historicky udržovalo Německo vynikající vztahy s Osmanskou říší, na počátku 20. století. Císař Wilhelm II, který byl fascinován islámem, prováděl archeologické výzkumy, především v Baalbeku, a účastnil se výstavby prvních železnic, včetně trasy Damašek-Medina. Říše a osmanská vláda stály po boku proti Britům, když ti v r. 1915 organizovali „velké arabské povstání“. Pak prohráli první světovou válku a v důsledku byli z regionu vyhnáni (dohody Sykes-Pikot-Sazovov).
V r. 1953 prezident Eisenhower přijal delegaci Muslimského bratrstva, vedenou Saidem Ramadanem. Od té doby Spojené státy podporují politický islám v zahraničí.

Během studené války CIA aktivovala některé nacistické důstojníky, aby pokračovali ve svém boji proti SSSR. Patřil k nim i Gerhard von Mende, který najal sovětské muslimy proti Moskvě (1). V r. 1953 tento vysoký státní úředník dosadil šéfa Muslimského bratrstva z Egypta, Saida Ramadana, do Mnichova (2).

Ve stejném období CIA tajně posílala nacistické důstojníky do celého světa, aby tam bojovali proti sovětům. Například Otto Skorzeny odjel do Egypta, Fazlollah Zahedi odjel do Íránu a Alois Brunner (3) do Sýrie. Tam organizovali místní tajné služby podle vzoru Gestapa. Brunner byl vyhoštěn až o hodně později, v r. 2000, prezidentem Basharem al-Assadem.

Alois Brunner, považovaný za zodpovědného za deportaci 130,000 židů, byl CIA dosazen v Damašku v r. 1954, aby zabránil režimu prezidenta Choukri al-Kouatliho uzavřít alianci se sověty.

V období mezi revolucí Chomejního v r. 1979 a útoky 9/11 zůstalo západní Německo ve svých dohodách s Muslimským bratrstvem obezřetným. Nicméně na požadavek CIA, a za situace, kdy Sýrie uznala východní Německo, poskytlo politický azyl pučistům, kteří se pokusili v r. 1982 svrhnout prezidenta Hafeze al-Assada, včetně bývalému nejvyššímu vůdci Issamu al-Attarovi (bratru syrského vice-prezidenta Najaha el-Attara). V 90. letech se Bratrstvo v Německo zreorganizovalo, za pomoci dvou podnikatelů, Syřana Ali Ghaleba Himmata a Egypťana Youssefa Nady, který byl pak později obviněn Washingtonem z financování Usamy bin Ladina.

Po mnoho let se německý akademik Volker Perthes účastnil, spolu se CIA, příprav na válku proti Sýrii. Řídil nejmocnější evropský mozkový trust, Stiftung Wissenschaft und Politik (SWP) a účastnil se, jménem OSN, ženevských rozhovorů.

Když Spojené státy zahájily „nikdy nekončící válku“ na „Velkém Středním východě“, CIA vyzvala znovu sjednocené Německo, aby zahájilo „dialog s muslimským světem“. V Berlíně postavil ministr zahraničí svoji práci v tomto směru převážně na novém místním šéfovi Bratrstva, Ibrahimu el-Zayatovi, a na expertovi Volkeru Perthesovi, který se stal ředitelem hlavního federálního mozkového trustu Nadace pro vědu a politiku (SWP).

Jménem OSN Detlev Mehlis obvinil libanonského a syrského prezidenta, Emile Lahouda a Bashara al-Assada, ze zavraždění Rafika Haririho. Jeho obvinění bylo založeno na podvodných svědeckých zprávách, po jejichž odhalení byl nucen odstoupit.

V r. 2005 se Německo zúčastnilo zavraždění Rafika Haririho, kdy dodalo zbraně, které byly k jeho zavraždění použity – (evidentně nešlo o klasickou výbušninu, na rozdíl od propagandistického speciálu „Tribunal“), (4). Pak Německo dodalo šéfa vyšetřovací komise OSN, bývalého prokurátora Detleva Mehlise (5) a jeho asistenta, bývalého policejního komisaře Gerharda Lehmanna, který byl zapleten do aféry tajných věznic CIA.

V r. 2008, zatímco CIA připravovala syrskou „občanskou válku“, byl Volker Perthes pozván NATO na výroční konferenci skupiny Bilderberg. Spolupracoval se syrským úředníkem pracujícím pro CIA Bassmou Kodmani. Společně všem účastníkům vysvětlili možné zisky, ke kterým by Západ mohl přijít svržením Syrské arabské republiky a dosazením Muslimského bratrstva k moci. Za přijetí dvojakého jazyka Bratrstva v r. 2001 napsal úvodník do New York Times, zesměšňující prezidenta Assada, který věřil, že odhalil „konspiraci“ proti své zemi (6). V říjnu téhož roku se zúčastnil setkání tureckých podnikatelů, zorganizované soukromou americkou výzvědnou službou Stratfor. Svým posluchačům řekl o zdrojích ropy a plynu, které by mohli v Sýrii ukrást (7).

Clemens von Goetze (ředitel 3. odboru německého ministerstva zahraničí) a Anwar Mohammad Gargash (ministr zahraničí) během setkání pracovní skupiny pro parcelaci syrské ekonomiky v Abu Dhabi.

Při rozšiřování této činnosti zorganizovalo Německo v Abu Dhabi setkání Přátel Sýrie, pod prezidentstvím jednoho z německých diplomatů, Clemense von Goetze, který se s přítomnými podělil o budoucí těžební koncese, které měly být přiděleny vítězům, jakmile NATO svrhne Syrskou arabskou republiku (8).

V polovině roku 2012 byl Volker Perthes americkým ministerstvem obrany pověřen přípravou „Dne poté“ (jinými slovy vytvořením vlády, která by byla v Sýrii dosazena). Zorganizoval setkání na ministerstvu zahraničí, kterého se zúčastnilo 45 Syřanů, včetně jeho přítele Bassmy Kodmani a člena Muslimského bratrstva Radwana Ziadeho, který přijel zvlášť z Washingtonu (9). Nakonec se Perthes stal jedním z asistentů Jeffreyho Feltmana v OSN. V této funkci se účastnil všech vyjednávání v Ženevě.

Postoj německého ministra zahraničí byl Evropskou vnější akční službou (EEAS) řízenou Federicou Mogherini přejat doslova. Tato správa, řízená vysokým francouzským úředníkem, sepsala důvěrné poznámky k Sýrii pro hlavy států a vlád EU.

V Berlíně, v lednu 2015, se konal pochod za toleranci sjednocených politických a muslimských vůdců, v reakci na útok na Charlie Hebdo v Paříži. Paní Merkel pochodovala ruku v ruce s Aimanem Mazyekem, generálním tajemníkem Ústřední rady muslimů v Německu. Ačkoliv předstírá, že se s Muslimským bratrstvem rozešel a je pro otevřený dialog, nabízí pan Mazyek ochranu své organizace Milli Gorus (rasistické organizaci Recepa Tayyipa Erdogana) a Muslimskému bratrstvu (síti džihádistických organizací, jejímž mezinárodním prezidentem je Mahmoud Ezzat, bývala pravá ruka Sayyida Qutba).

V r. 2015 Angela Merkel a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který se stal světovým protektorem Muslimského bratrstva, zorganizovali transfer více než milionů lidí do Německa (10), čímž vyhověli požadavku vůdců německého průmyslu. Řada z těchto migrantů jsou Syřané, včetně těch, které AKP již nechce, a které Německo nechce vrátit domů.

Kancléřka Merkelová bude tento týden v Bejrútu, kde bude probírat Sýrii.



Poznámky:
  1. CIA za Allana Dullese dosadila bývalé nacistické vůdce jako nadřízené pracovníky téměř všech tajných služeb ve spojeneckých státech na všech pěti kontinentech. Tento systém byl zrušen v 70. letech, po odhaleních Churchova a Pikeova kongresového výboru. Všichni nacističtí vůdci byli vyhnáni prezidentem Carterem a admirálem Stanfieldem Turnerem na konci 70. let. Evropané mylně věřili, že CIA používala nacisty výlučně v latinské Americe (např. Klaus Barbie v Bolívii). Ale tento systém byl všeobecný, včetně Evropy (operace Gladio). S veškerou pravděpodobností bylo umísťování těchto nacistických „expertů“ koordinováno z Německa Reihardem Gehlenem, kterého CIA jmenovala prvním šéfem Bundesnachrichtendienst (BND).
  2. Mešita v Berlíně, Jan Johnson Houghton Mifflin Harcourt, 2011.
  3. Alois Brunner měl být zodpovědný za deportaci a zavraždění 130,000 lidí v Rakousku, Řecku, Francii, Německu a na Slovensku. V r. 2001 byl v nepřítomnosti ve Francii odsouzen na doživotí, za smrt dětí z Izieu.
  4. Odhalení v případu vraždy Rafika Haririho“ (Revelations on Rafik Hariri’s assassination), Thierry Meyssan, Оdnako (Ruskoa) , Voltaire Network, 29. listopadu 2010.
  5. Ostuda Mehlisovy komise“ (The disgrace of the Mehlis Commission) Talaat Ramih, Voltaire Network, 12. ledna 2006.
  6. Je Assad schopen reforem?“ (Is Assad Capable of Reform ?”), Volker Perthes, The New York Times, 30. března, 2011.
  7. „Küresel Enerji Stratejileri Simülasyonu : Türkiye’nin Gelecek 10 Yılı“, Tusaid, 6 Ekim 2011.
  8. Přátelé Sýrie“ si dělí syrskou ekonomiku před jejím dobytím“, německá zahraniční politika, Voltaire Network, 30. června 2012.
  9. Projekt Den poté, srpen 2012, „Den poté, podpora demokratického přechodu v Sýrii“ (The Day After. Supporting a Democratic Transition in Syria), Americký institut míru a Stiftung Wissenschaft und Politik, srpen 2012.
  10. Turecko převzalo Bratrstvo od Saúdské Arábie, po projevu Donalda Trumpa v Riyadhu 21. května 2017.
Germany and Syria vyšel 20. června 2018 na Voltairenet.org. Překlad v ceně 441 Kč Zvědavec.

Novinár denníka SME odkazuje ľuďom: “Je našou povinnosťou postaviť sa vám. Nemáte právo veriť hocičomu a nemáte právo hlásať hocičo.” Blaha: Chýba už len “heil”

0
0
Samuel Gdovin
29.6.2018 HlavnéSprávy
Novinár denníka SME odkazuje ľuďom: “Je našou povinnosťou postaviť sa vám. Nemáte právo veriť hocičomu a nemáte právo hlásať hocičo.” Blaha: Chýba už len “heil”
(vlevo foto Tomáše Prokopčáka z deníku SME, který na Slovensku razí nacistické názory na svobodu slova)

Novinár penťáckeho plátku SME, Tomáš Prokopčák sa akoby utrhol z reťaze. V reakcii na nedávnu kauzu Billa (na Nové republice jsme se věnovali kauze "Billa kontra Zem a vek"ZDE), ktorá na základe požiadavky jedného trolla stiahla z predaja nezávislý časopis Zem a Vek, vyhlásil, že ľudia nemajú právo veriť hocičomu a nemajú právo hlásať hocičo. Za takýto fašistický výrok by sa nemusel hanbiť ani Hitler.

“Je našou povinnosťou postaviť sa vám,” píše komentátor denníka SME Tomáš Prokopčák a dodáva: “Vraj je to cenzúra. Vraj vám okliešťujú slobodu slova, vraj práva sú posvätné a oni si vás, ublížené obete, oni si vás dovolili obmedzovať. Dovolili sa vám postaviť, nechcú predávať antisemitské bludy v supermarkete,” reagoval mainstreamový novinár na nedávnu kauzu Billa.

Následne sa akoby utrhol z reťaze, a tak môžeme vidieť v plnej nahote, ako vyzerá mentálny svet takzvaných liberálov: ”Takže takto: nie, nemáte právo veriť hocičomu. Nie, nemáte právo hlásať hocičo. A nie, nemáte žiadne morálne právo klamať, šíriť hlúposti, násilie a rasistické xenofóbne nezmysly len preto, že ste sa vo svojich životoch nedokázali nikdy preniesť cez komplex menejcennosti,” napísal liberálny novinár Prokopčák.Liberáli tak jasne ukázali, o čo im v skutočnosti ide. Za ich liberálnymi pseudohodnotami sa skrýva tyrania voči slobodne zmýšľajúcim ľuďom.

Na škandalózne vyjadrenie penťáckeho novinára zareagoval aj vládny poslanec Ľuboš Blaha: 
“Tento komentár, je hodnotovo už asi len milimeter od reálneho, plnokrvného fašizmu. Už tam chýba len heil,” a dodáva: “Čiže, ak tomu správne rozumiem – SME nemá morálne právo existovať? Pretože presne to z toho vyplýva, ak sa spýtate tých ľudí na Slovensku, ktorí nefandia liberalizmu. SME jednoducho šíri hlúposti. To vie každý volič ľavice. A hádam si autor tohto totalitného komentára nemyslel, že kritériá toho, v čo sa smie veriť a čo sa smie hlásať, budú vyberať chlapci od Penty. Alebo rovno on. Tak to nefunguje, drahí chlapci z kaviarní. Zvyknite si na to, že neexistujú pravdy s veľkým P ani žiadne kozmické univerzálne kritériá – to by mal vedieť každý, kto prešiel štádiom puberty. Základná otázka je, kto bude určovať, čo je to “šíriť hlúposti”. Obchodné reťazce? Penta? Milovník krabicového vína Schutz? Alebo bakalárka Hanzelová? Povedzte, prosím, aby sme vedeli, kto bude ten Veľký inkvizítor, ten Vrchný fašista, ktorý v údajnej demokracii zakáže iným hlásať, čo majú na srdci. Možno si to naši drahí-drahocenní slovenskí liberáli neuvedomujú, ale sú na veľmi tenkom ľade a svojimi postojmi majú ďaleko bližšie k Mussolinimu než k liberálnym hodnotám.”

Blaha následne penťáckemu novinárovi pripomenul, kto v skutočnosti šíri na Slovensku nenávisť: 
“Čo je na tom najlepšie: bavíme sa o novinároch zo SME, Denníka N či Týždňa, a teda o vojnových štváčoch, ktorí obhajujú americké vojny, šírili hlúposti o zbraniach hromadného ničenia v Iraku, šíria rusofóbiu, obhajujú zverstvá, čo páchajú nadnárodné korporácie, nekriticky vzývajú liberálny ekonomický model, ktorý plodí nerovnosť a chudobu a tak ďalej. Minule dokonca naznačovali podobnosti medzi Ľudovítom Štúrom a Hitlerom, čo je asi najväčšia pubertálna hlúposť v dejinách slovenskej žurnalistiky. Ale oni sa cítia byť v poriadku a ešte chcú prikazovať iným, čo si smú myslieť. Títo ideologicky zaslepení trolovia majú byť kritériom pravdy. Títo veční pubertiaci chcú určovať, kto smie a kto nesmie hlásať svoj názor? Prepáčte, ale pre mňa sú stokrát odpornejší ako Zem a vek. Obhajujú vojny, nenávisť a hlúposti. Prečo by mali podľa vlastnej logiky existovať?”

Vládny poslanec tiež pripomenul liberálom slávny Voltairov výrok: ”Nesúhlasím s vami, ale urobím všetko preto, aby ste mohli povedať svoj názor.” Toto je podľa Blahu základné demokratické minimum. Kto ho nedokáže naplniť, nie je demokrat. A chlapci zo SME zjavne demokratmi nie sú. 

“Sú to skrytí fašisti, ktorí sa síce oháňajú liberalizmom, ale ten chápu ako fundamentalistické náboženstvo, ako totalitnú vieru, ako niečo, v čo musí veriť každý, inak nemá právo existovať, hovoriť, dýchať. Na Slovensku sú najväčším ohrozením slobody práve oni – “liberáli”. A ešte niekoľko takýchto komentárov SME uverejní, tak si bude môcť rovno hrdo pripnúť do tiráže veľký hákový kríž – pretože presne tento odporný symbol ich myslenie čoraz viac pripomína,” dodal Blaha na záver.

Jak na imigranty: Lidská pseudopráva versus zdravý rozum. Proč je Evropa dokonale impotentní? Epizoda z americké historie. Mimořádné prostředky pro mimořádnou situaci. Uvidíme, zda jsme ještě suverénní

0
0
Lubomír Vylíčil
29. 6. 2018
Lubomír Vylíčil na historickém i současném příkladu dokazuje, že se s imigranty lze vypořádat, jestliže si národ a jeho politická reprezentace zachová pud sebezáchovy a zdravý rozum.
Před pár dny přinesly světové agentury dvě zprávy ze světa migrace. Dvě naprosto rozdílné zprávy. Kontrast mezi nimi už nemůže být větší.


Podle té první podnikly německé úřady další, už několikátý pokus o vyhoštění bývalého bodyguarda Usámy bin Ládina. Člověka, který sice byl ochráncem a společníkem nejhledanějšího teroristy světa, ale nyní si spokojeně žije, s vědomím německých úřadů, v městě Bochumi. I se svou rodinou.

Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) totiž nedávno zrušil své dřívější rozhodnutí, které vyhoštění Tunisana z Německa znemožňovalo kvůli „mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení“, kterému by, chudák, mohl čelit ve vlasti. V současné době je zadržen a na další kroky se čeká.

Nemusí ale hned podléhat depresím. Členové jeho rodiny už totiž německé občanství mají. Jeho původní vlast, Tunisko, po něm nikterak netouží a Evropská úmluva o lidských právech dává azylantům právo, na scelování rodin. Takže po něm jeho manželka a početná dítka asi nebudou muset dlouho tesknit.

Lidská práva


Naproti tomu druhá zpráva ukazuje, že když se ve státě najde politická vůle, dá se migrace řešit. A to tak, že velkoryse. Vyšlo najevo, že Alžírsko nechalo v uplynulých 14 měsících 13.000 subsaharských migrantů šlapat pěkně zpátky do Nigeru. Přes Saharu, a to včetně těhotných žen a dětí. Takzvané běžence tamější vláda prostě nahnala do náklaďáků a dovezla do pouště k hranici. Kde jim ukázala směr k Nigeru, konkrétně k nigerské pohraniční vesnici Assamaka, a zanechala je tam. Takže museli ujít cca 10 - 15 km přes pohraniční území nikoho.

Světová, tedy euroamerická, sluníčková media sice roní krokodýlí slzy nad jejich strašným osudem, ale diskuse pod těmito články pro jistotu ruší. Drtivá většina "běženců" trasu, rovnající se běžnému evropskému pěšímu výletu hravě zvládla a do Nigeru se dostala. A až se jejich zkušenosti rozkřiknou, bude mít Alžír problémy s ilegální migrací prakticky vyřešeny.

Jak je možný takový rozdíl v přístupu? Na jedné straně dokonalá impotence, na druhé rázné (i když pro některé třeba tvrdé) řešení problému?

Na vině je otázka tzv. lidských práv. V Evropě je řeší Evropská úmluva o lidských právech. Obsahuje články, které vyhoštění ilegála prakticky znemožňují. Tak například nesmí být uprchlík vydán do země, kde mu něco hrozí. V evropském výkladu třeba jen jakési právní nepohodlí. Nebo je tu zákaz hromadné deportace. Každý jednotlivý případ musí být zvlášť a samostatně soudem projednán.... Zkrátka je to šité na slušného pana Nováka, co se politicky znelíbí v jedné evropské zemi, a tak se přesune do země vedlejší. Jde se zapsat na úřad, a pak si sežene práci, bydlení a zařadí se do společnosti, nic dalšího nežádaje. Hromadný, masový přísun nekompatibilních, nezařaditelných potížistů tvůrci tohoto dokumentu, bohužel, nepředpokládali a neřešili.


Barbarství nebo zdravý rozum?


V Africe platí téměř totožná Africká charta lidských práv. Rozdíl je však v tom, že tamější země nejsou zachváceny politickou korektností. A jejich vedoucí politikové nemají strach ze skandalizace sluníčkovými medii a neziskovkami. To dává prostor zdravému rozumu. Když je situace mimořádná, taková, se kterou tvůrci charty nepočítali, no tak se prostě řeší mimořádnými prostředky. Mimo Africkou chartu lidských práv. A proto účinně.

Ano, někdo by mávl rukou, a řekl no jo, necivilizovaná, barbarská Afrika. Ovšem málo se ví, že podobné, mimořádné prostředky běžně využívaly i státy, které se barbarskými rozhodně nenazývají. Alespoň v našich končinách ne. Podívejme se třeba na samotný "maják demokracie". Na Spojené státy americké. V padesátých letech minulého století tam měli podobné potíže, jako dnes. Přes jižní hranici se jim valil nepřetržitý zástup Mexičanů migrujících za lepším.

Odhlédněme teď od skutečnosti, že mezi pracovním uplatněním a společenskou zařaditelností Mexičanů a Subsaharských Afričanů je propastný rozdíl. Ve prospěch Mexičanů, samozřejmě. Ale masový příliv jakékoli cizí kultury je pro každý normální stát hrozbou. Proto na ten mexický problém odpověděly Spojené státy vyhlášením akce Wetback. President Eisenhower pověřil jejím vedením zkušeného inspektora Pohraniční hlídkové služby, jistého Josepha Swinga. A ten se činil.

Jen za rok 1953 bylo odchyceno a deportováno 875.000 nelegálních imigrantů. Lovili a odchytávali je nejen u hranice, ale pátrali po nich i ve vnitrozemí USA. Vozili je pak zpět do Mexika autobusy, nákladními auty a když je mexičané odmítli přijímat, tak je prostě vysazovali na jejich straně hranice v poušti. Akce měla mimořádný psychologický dopad i na ty ilegály, co se už uchytili ve vnitrozemí. Swingovi agenti Pohraniční hlídkové služby k nim vyslali, jak se dnes moderně říká, silný signál. Následkem čehož se do roku 1955 přesunul více než jedem milion těchto lidí dobrovolně zpět do Mexika...

Tou dobou už Všeobecná deklarace lidských práv OSN platila nějakých sedm let a Úmluva o právním postavení uprchlíků čtyři roky. Ale vláda USA se byla schopna shodnout na tom, že mimořádná situace si prostě žádá mimořádné prostředky a že suverenita státu je víc, než všechny mezinárodní smlouvy a deklarace.


Už brzy


Ostatně, když jsme u té suverenity, nebude od věci si tu připomenout dva z výroků Nejvyššího soudu USA. V prvním případě jde o rozhodnutí ve věci ChaeChan Ping proti Spojeným státům. Soudce S. J. Field v něm, mimo jiné, uvedl: „O tvrzení, že vláda Spojených států prostřednictvím činnosti svého zákonodárného sboru může vyloučit přístup cizinců na své území, si nemyslíme, že by o něm mohl být veden spor. Jurisdikce nad vlastním územím v takovém rozsahu je důsledkem nezávislosti každého státu. Pokud by nemohl vyloučit ze svého území cizince, podléhal by v tomto rozsahu kontrole jinou mocností.“

Ve druhém případě jde o rozhodnutí ve věci Fong Yue Ting proti Spojeným státům. Soudce H. Greye tu prohlásil, že „právo zabránit vstupu či vyhostit všechny cizince, či jakoukoli skupinu cizinců, absolutně či za určitých podmínek, [je] ničím neodvozené a nezadatelné právo každého suverénního a nezávislého národa, zásadní pro jeho bezpečnost, nezávislost a blahobyt.“

Takže nejvyšší právní autority u našeho velikého vzoru za oceánem jsou přesvědčeny, že právo "vyloučit ze svého území cizince" nebo "zabránit jejich vstupu do země" je znakem suverenity státu. To si zapamatujme.

Brzy totiž uvidíme, nakolik je suverénní Česká republika. Už koncem tohoto týdne, po summitu EU k migraci...

- - -








Itálie nevpustila loď s Afričany: Migrační byznys se ukazuje v plné nahotě. Proč humanitární starostové ostrouhali? Pašerácké (ne)ziskovky mají peněz na rozdávání. EU chce příval udržet. A proč právě Itálie?




Cesta k učebnicově dokonalé sebevraždě. Cenzura, migrace a vyházené bilióny. Jak chutná drůbeží salát z kuřecího trusu? Novoučké no-go zóny brzy u nás! Soudní lékařství pro nejotrlejší. Mýlka je vyloučena

KSČM bude tolerovat menšinovou vládu ANO a ČSSD

0
0
30.6.2018   ČTK (video přenos)
Pro podporu vlády se vyslovilo podle vedení strany 54 členů ústředního výboru, proti bylo 23 z nich a jeden se zdržel. Filip označil diskusi za odpovídající významu situace. "Ti, kteří to usnesení nevyhráli, usnesení respektují. Víte, že pokud komunisté na něco dají slovo, tak platí," dodal.
Nyní podle Filipa bude chtít KSČM podepsat s vyjednávacím týmem ANO dohodu o toleranci. Vedení komunistů Filipa vyzvalo, aby do toleranční smlouvy doplnil ještě nějaké body. "Aby bylo procesně zajištěno, že jednotlivé návrhy z těch sedmi priorit budou projednány včas a řádně,"řekl Filip. Podle požadavků komunistů mají být jejich priority splněny nejpozději šest měsíců před koncem funkčního období Poslanecké sněmovny.

Předseda ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček označil rozhodnutí širšího vedení KSČM za zodpovědné. Zdůraznil, že komunisté ve vládě neusednou. Česká republika už podle něj nutně vládu potřebuje, napsal ČTK. Opozici rozhodnutí nepřekvapilo a vznikající vládu s podporou komunistů kritizují. Premiéra a předsedu ANO Andreje Babiše například obviňují z toho, že podporu vládě od KSČM vyměnil za místa ve státních firmách pro komunisty. Babiš rozhodnutí komunistů nekomentoval.

Podle Hamáčka je rozhodnutí vedení KSČM dalším krokem ke vzniku vlády s důvěrou. Podotkl, že ČR po osmi měsících od voleb nutně potřebuje vládu, která bude stabilní a bude pracovat pro občany. "Je to tedy ze strany KSČM vůči státu zodpovědné rozhodnutí. Zároveň je ale nutné připomenout, že KSČM nebude ve vládě, nebude koaličním partnerem, jak to řada opozičních politiků interpretuje," napsal v SMS zprávě Hamáček. S komunisty podle něj ČSSD nalezla řadu programových shod, které společně s ANO zapracovali do programového prohlášení.
celý článek

Červnové ozvěny z internetu... Běloch musí mít doklady pro cestování všude, barevným stačí jen barva pleti. Je to normální ?

0
0
Jaromír Bradávka
30.6. 2018   Rukojmí
Inu není lid jako lid. Vzpomeňme na Slovensko po vraždě novináře J. Kuciaka. Na referendum (například o EU) mají lidé IQ tykve, ale na emotivní "svržení" legitimní demokraticky zvolené vlády má "pár" tisíc demonstrantů na náměstích, opírajících se o konspiraci bez jakýchkoli výsledků vyšetřování, doktorát. Něco mi uniká?


Akce měsíce:Prezident Miloš Zeman na Hradě spálil červené trenýrky! Na základě vyhodnocení průběhu a úrovně nedělního diskuzního pořadu OVM navrhujeme přejmenovat jej na TRAPASY VÁCLAVA MORAVCE!

5.6. proběhly v českých městech demonstrace proti jmenování Andreje Babiše premiérem, podpořených účastí řady opozičních politiků..

„Kim Čong-un udělal dobrý tah, když se sešel s Trumpem…“
(Komentář jednoho obyvatele Singapuru k summitu Kim – Trump.)

Práva jakého člověka?

Liberální koncepce „lidských práv“ v praxi nefunguje, o čemž svědčí různé představy o lidství v různých světových kulturách. Každá z nich chápe po svém, co znamená člověk a jaké je jeho poslání. V liberálním západním světě je člověk chápán individualisticky, islámská kultura staví na první místo jeho transcendentální určení, v čínském chápání člověka platí princip „Ren“ (tolerance), při němž společenský celek je nadřazen jednotlivci. A máme také křesťanské chápání lidské osobnosti, v němž se prolínají společenské závazky člověka s jeho duchovní cestou, a buddhistický světový názor, podle něhož je úkolem člověka zbavit se všech iluzí.


Novinky 19.6. Beru klidně zemědělství, řekl Poche. A kulturu ne? Nebo zdravotnictví? Vskutku univerzální papaláš. Jak jde o koryto, umí všechno...

Armáda chce nakoupit letouny CASA a další techniku za více než sto miliard.

Máme vůbec dost vojáků pro tolik techniky?

Angela Merkelová: Pro vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce neexistovalo morální ani politické ospravedlnění.

Frau Merkel, s tím, jak to v Německu poslední dobou vedete, můžete očekávat v dohledné době další vysídlení Němců, tentokrát z Německa. Přeji Vám krásný Den uprchlíků.

Německo v roce 2015 otevřelo dveře migrantům, aby pomohlo Maďarsku a Rakousku, prohlásila ve čtvrtek ve Spolkovém sněmu německá kancléřka Angela Merkelová. Nebylo to jednostranné rozhodnutí, ale osobně ji o to požádali lídři Maďarska a Rakouska, dodala Merkelová.

Co na to říkáte, pane Orbáne? Tfuj babo, že ti huba neupadne!

Za šíření tohoto textu můžete být ve Švédsku trestně stíháni:

"Biologická senzace ve Švédsku. Objevil se zde nový druh ptáka (parasitus muslimus)... V posledních letech se tento arabský pták (parasitus muslimus) rozšířil po severní Evropě, a to hlavně proto, že zde nemá přirozené nepřátele... Samice je zcela pokryta peřím, ze kterého jsou vidět pouze oči... Samec si vydržuje obvykle čtyři samice... Tento druh ptáka je stěhovavý, ale s podivnou vlastností - nikdy se nevrací zpět..."

Jak byste charakterizoval stav naší politické scény po jmenování nové vlády?

Vládne Zeman a Babiš je v Pocheli.

Výsledek summitu lídrů EU o migraci: Vlk (EU + Merkel) se nažral a koza (migrace) zůstala celá. Jinými slovy – hotspoty v Evropě dokonají zkázu evropské civilizace.

Andrej Babiš v Bruselu pro Le Figaro:

„Ve Francii máte miliony lidí ze severní Afriky, kteří přišli pracovat a zůstali. To samé v Německu. Ale u nás máme z tohoto systému obavy, a máme extremistické hnutí SPD, které tohoto strachu využívá. Lidé jsou znepokojení. Vidí atentáty, útoky proti mladým dívkám v Německu. Samozřejmě, je tu velká propaganda.“

Andrej Babiš tak odpor proti migrantům v ČR a v zemích V4 tedy považuje za důsledek propagandy. To je neuvěřitelné, jak se premiér ČR v rozhovoru pro francouzský list takhle odkope.

Stejně tak Babiš zaútočil na SPD a označil Okamurovo hnutí za extrémistické. To je rovněž neuvěřitelné, když Babiš ještě před několika měsíci jednal s SPD o programové podpoře vládě. Tehdy SPD ještě extrémistická nebyla?

Něco lehčího nakonec:

Káva je vynikající prostředek na všechny problémy. Nevěříte?

Jsi unavený? Dej si kávu!

Je ti zima? Dej si kávu!

Naštval tě někdo? Vylej mu ji na hlavu!

Vědci tvrdí, že lidský organismus roste jen do 25 let. Ale břicho a zadek to neví...

Upozornění (nejen) pro podnikatele: Kdo ustavičně a bez oddechu pracuje, může se stát nejbohatším člověkem – na hřbitově.

Svoboda slova: 26. 6. 1968 byla zrušena cenzura

0
0
Stanislav Novotný
30. 6. 2018
Nečtěte, nepište, neposlouchejte, mlčte! Pokolikáté již!
Ach jo.
Slova jsou a je s nimi potíž. Protože mohou být svatá, ale taky všední, laciná a planá. Mohou být vzácná, ale i tuctová, nudná či prázdná. A mohou být plná a taky dutá. Nabubřelá a skromná. Noblesní či buranská. Dobrá a zlá. A přetékavá, chamtivá, pitomá, primitivní, špinavá, úzká, kulatá, hranatá, burleskní, hubená, hrbatá, placatá, odporná, démonická, podezřelá, temná, zrádná, úlisná, jedovatá, hořká, křivá, měkká, tvrdá, závistivá, lstivá. Ale taky důstojná, přímá, pravdivá, čistá, nadějná, povzbudivá, průzračná, upřímná, rovná, veselá, srdečná, laskavá, přející.


A my ta slova potřebujeme! Přerovnávat, skládat, chápat. A potřebujeme k tomu lidi. Ty co to dělají stejně jako my. Lidi, kteří mluví, píší, čtou a naslouchají a pak přerovnávají a zase skládají. Znovu a znovu. Chtějí rozumět sobě, okolí a třeba i vesmíru. A chtějí také pochopit Tebe, cenzore, manipulátore, dezinformátore, kádrováku. Chtějí rozumět Tvému strachu ze svobody slova.

S cenzorem a kádrovákem není dobře na světě. Kádrovák o svůj charakter láme jiné a cenzor zas rozbíjí ty větné skládanky, slovům dává náramky a ničí a ničí. Ale slova se nedají zničit. Nedají se rozlámat, spálit, rozpustit. Jsou jako částice atomu. Znovu je vykopeš, chytíš ze vzduchu, zamrazí Tě v zátylku. Jsou věčná. Často jsou pouze neobjevená a čekají na člověka.

Pohrdejme kádrováckou živností a pohrdejme cenzory. A snad jich i litujme. Oni sami nevidí svůj konec, ale my ostatní začasté jsme zjistili, že moc lidská je krátkodechá a její pýcha zaslepuje. Ten jejich normalizační strach z divokého a svobodného skládání slov je samé usvědčuje ze zlých skutků. Vezměme je svobodnými slovy po hlavách, abychom ukrátili jejich čas.

Libye – z doby kamenné zpět do civilizace

0
0

Petr Vavruška
30. 6. 2018
Apel k politikům širokého politického spektra, jak vrátit vyspělou Libyi, barbarsky vybombardovanou do doby kamenné, zpět k civilizaci, a smysluplně tak omezit příliv milionů imigrantů do bezradné EU.

Barbarský nájezd 12 zemí, dokonce bez vyhlášení války, z nichž 8 bylo z EU, po němž Libye jako stát přestala existovat, otevřel cestu masivní imigraci do Evropy. Je burcující, jak dnes evropští a tudíž i čeští politici a média řeší jen její důsledky a zbaběle ignorují základní příčinu, kterou jasně definoval těsně před svou sadistickou smrtí v r. 2011 expředseda Africké unie Muammar Kaddáfí: “A nyní poslouchejte, vy lidé z NATO. Bombardujete zeď, která nepropouští migranty z celé Afriky do Evropy. Bombardujete zeď, která zadržuje teroristy AL-Kajdy. Tou zdí bývala Libye“.



Migrační krizi nelze zastavit jen porážkou Islámského státu, ale rekonstrukcí zničených zemí. K tomu neexistuje, kromě planých řečí žádný plán přesto, že přežití Evropy je nedělitelné s obnovenou stabilitou Libye. Útlá publikace „Libye – z doby kamenné zpět do civilizace“ zcela převrací povrchní a mainstreamem řízený pohled na migrační krizi. Burcuje veřejnost a politiky k emancipované a smysluplné akci a definuje dosud nepředstavitelný způsob uvedení zničené země do stavu před agresí.

K tomu slouží návrh třístupňového Projektu rekonstrukce Libye s cílem, už v jeho prvním stupni, vytvořit rozsáhlou „Dokumentaci destrukce“, jako výchozího podkladu k plánování obnovy země. Ta poslouží i jako nesporné důkazy obžaloby z válečných zločinů, podané u Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu, a k určení kvalifikované výše válečných reparací za zničení Libye. Bez takovéto dokumentace nemá totiž smysl žalobu vůbec podávat. Zde platí, že výplata reparací je klíčem k rekonstrukci Libye a významným vkladem do obnovy bezpečnosti Evropy, kterou zajišťovala Kaddáfího Libye.

Vzhledem k mimořádnému rozsahu, který si dnes lze jen těžko představit, bude celý projekt vyžadovat, kromě přeživších Libyjců, spolupráci množství specialistů nejen z Evropy. Ti nesmí být ale nijak dotčeni účastí na destrukcí Libye, což je třeba dát Libyjcům i Afričanům zřetelně najevo. To by totiž celý projekt degradovalo a stal by se naprosto nedůvěryhodným. Přesvědčit je o tom, že zničení Libye nebyla akcí EU, ale pouze zemí zúčastněných na vojenském zásahu majících z něho prospěch, bude mimořádně obtížné.





Jaká může být role ČR?


Dnes je zřejmé, že bez trvalého přerušení toku imigrantů především přes Libyi jsou všechna opatření, snažící se pouze snižovat důsledky humanitární krize, krátkodobá a neúčinná. Řešení je, jak v současnosti zatím jen deklaruje česká zahraniční politika, v realizaci aktivit stabilizujících osoby co nejblíže k zemím jejich původu. To je i plně v souladu s cíli předkládaného projektu Rekonstrukce Libye. Současná skromná „pomoc“ je bohužel cílena téměř výhradně na posilování ochrany hranic a zcela ignoruje obnovu zničené země. Potom je nutné navrhnout jiné funkční a smysluplné řešení rychle se prohlubující krize. O to se pokouší tato, snad inspirativní publikace, kterou mj. v předstihu obdržely nejen všechny parlamentní kluby. Otázkou je, kdo se ujme inicializace takovéhoto projektu a může-li to být Česká republika. K rozhodnutí je zapotřebí si zodpovědět celou řadu otázek.

Zde jsou jen některé z nich:

? Považujete za reálné aby, nejméně na úrovni zemí Višegradu, ČR inicializovala vytvoření třístupňového Projektu rekonstrukce Libye do stavu před jejím zničením? A aby se pak sama ujmula zpracování jeho prvního a startovního stupně - Zadání projektu rekonstrukce Libye, které definuje strukturu celého projektu /v publikaci popsaném od str. 38/?  

? Je v technických možnostech ČR manažersky zajistit v publikaci popsaný „sběr dat destrukce“ a jeho nezávislé zpracování ve dvou dokumentačních centrech, z nichž jedno bude situované v ČR a druhé v některém nezainteresovaném státu?

? Domníváte se, že jako nejvhodnější garant Projektu rekonstrukce Libye se se jeví, bez ohledu na politickou stranu, která ho povede, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, a že k tomu může s výhodou využít stávající diplomatická zastoupení České republiky ve světě?

?Česká ambasáda v Sýrii odvádí ve světě  mimořádně oceňovanou práci. Nemyslíte si, že by bylo podobně přínosné obnovení funkce ambasády ČR v Libyi, opuštěné v r.2014, která by navazovala kontakty nezbytné pro realizace projektu?

? Je velmi pravděpodobné, že by celý projekt uvítala Africká unie. Domníváte se také, že Projekt Rekonstrukce Libye uvítá jakákoliv budoucí vláda této země?

?  Souhlasíte s návrhem financování Zadání projektu rekonstrukce Libyea vytvoření Týmů dokumentaristů destrukce, pomocí evropských dotací s dofinancováním z národních prostředků ČR. V případě nepřidělení dotací, z národních prostředků financovat vše. Velmi hrubý odhad nákladů je desítky milionů eur.

? Vzhledem k  významu znovuzůrodňování Sahary pro Libyi a celý Sahel se stává obnovení výstavby „Velké umělé řeky“ proritou celé rekonstrukce Libye, která může zaměstnat, spolu s dalšími investičními aktivitami opět až 3 miliony Afričanů. Myslíte si, že se česká diplomacie může pokusit o restart a napomoci razantnímu rozšíření spolupráce UNESCO a Libye? Ta byla zmařena nálety USA a spojenců /po nichž později USA z UNESCO dokonce vystoupily/.

? Ukázkou politické impotence EU je i poslední noční usnesení jejich představitelů o „vyloďovacích platformách”, tedy střediscích nejspíš v severní Africe, kam by byli z moře zachránění migranti převáženi místo toho, aby mířili do evropských přístavů. To by prý mohlo migrační proud do Evropy rychle a výrazně omezit. Nikdo ale vůbec neřeší co pak s miliony „neúspěšných žadatelů o azyl“ a jak je dostat zpět odkud přišli! Nicméně všechny oslovené africké země, včetně Libye, už tento nesmysl předem rezolutně odmítly. Myslíte si, že by odmítly i Projekt rekonstrukce Libye a obnovu výstavby její poničené Velké umělé řeky?

? Myslíte si také, že projekt v české režii může otevřít široké pole pro skutečně emancipovanou a v nejširším zahraničí respektovanou českou zahraniční politiku?

? Myslíte si, že akceptace a důvěryhodnost této nabídky ČR může být podpořena historicky dobrými vztahy už z časů bývalého Československa?

? Sdílíte s autorem názor, že hodnota takovéto smysluplné solidarity je o několik pater vyšší než nesvéprávné přijímání přidělených imigrantů? A že se současně může stát razantní odpovědí zemí nezatížených agresí, na arogantní „rozhořčení“ viníků exodu, nad „nesolidárním“ přístupem východoevropských zemí?

? Není namístě připomenout hlasateli „evropských hodnot“, fr. prezidentu Makronovi konstatování exprezidenta Chiracka, že jen francouzská pokladna přijímá každoročně přibližně 500 miliard eur ze splátek prý „afrických koloniálních dluhů“, že velká část peněz ve francouzských bankách pochází z vykořisťování afrického kontinentu, a že bez Afriky by se Francie propadla na úroveň krajin třetího světa“ ?

? Myslíte si, že si ČR dovolí takovýto projekt předložit, nebo musíme, jak se trefně ptá Tereza Spencerová,  opět sledovat porušování všech myslitelných ustanovení mezinárodního práva našich morálně nadřazených spojenců, s oprávněním k čemukoli, kteří nesmí být kritizováni, se kterým je povinné vždy a ve všem souhlasit a které je povinné ve všem slepě následovat?

? A není tedy lepší nedělat raději vůbec nic, trpně mlčet a neobávat se toho, že nám někdo za naše názory „zkroutí ruce“?  A pro vlastní klid si k tomu přehodnot i smysl evroatlantských hodnot a solidarity?



          ? Definici zásadních kroků pro inventuru škod, alokaci potřebných zdrojů pro obnovu země, rozbor možností financování projektu a návrh způsobu podání obžaloby agresorů z válečných zločinů, lze nalézt v publikaci Powerprintu: Libye – z doby kamenné zpět k civilizaci. Tu vzhledem k rozsahu nabízející rešerši i řadu dalších podkladů pro tvorbu vlastního názoru nelze celou na NR uveřejnit. Distribuce viz: www.knizky24.cz 

Lekce té správné žurnalistiky – podle ČT a Reuters

0
0
- vlk -
30.6.2018 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Ačkoli bych už dávno měl mít vypěstovanou hroší kůži na permanentní nálepkování těch jedině správných na adresu alternativních médií – doznávám, že pořád ještě nemám.
Stále ještě mne ty věčné mentorské posudky o tom, jak ty různé alternativní zdroje vypouštějí hoaxy, jak zákeřně manipulují s pravdou s cílem zmást chudáka čtenáře nebo posluchače, jak podvrací naši demokracii – pardon LIBERALNÍ demokracii, s cílem zaprodat nás ďáblu.
 

A že i ty, které se snad nějak, v dobrém oumyslu snaží, být férové, jsou stejně jen trollové, protože nerespektují žádná základní pravidla té opravdové novinařiny, nemají žádné vnitřní verifikační mechanismy toho, co vypouštějí do prostoru a totálně absentuje také takzvaný novinářský kodex. Určitě netřeba to nějak dál rozvádět.

Nejsem novinář. Mám jen svůj osobní blog. Kde popisuji svoje vidění světa. Nic víc. Když něco analyzuji, dávám si pečlivý pozor na to, abych vyzdrojoval všechny informace, s kterými následně v analýze pracuji. A abych nemohl být obviněn z účelové manipulace, přetiskuji vždy tak, aby nebyl změněn smysl vytržením z kontextu.

Jistě, mám velká omezení – schopnosti a možnosti jednoho jediného člověka. A musím spoléhat na otevřené zdroje, na jejich výběr a zpracování, dále mne limituje rychlost, s jakou se k primární informaci, kterou následně nějak použiji – dostanu.

A ohledně neexistence etického kodexu? Nepotřebuji jej. Odpovídám sám sobě. Nevidím důvod, proč bych měl lhát sám sobě. A vám, kteří chodíte na Kosu bych zalhal asi jen jednou. Nemusíte se mnou souhlasit a často nesouhlasíte. To je v pořádku. To na čem mi záleží je to, aby Kosa a vlk pro vás byly spolehlivá značka, aby jste nepochybovali, že když uvedu, že něco je zelené, pak to je skutečně zelné a nikoli světle modré nebo snad dokonce oranžové.

Tohle je pro vlka podstatné. Nic jiného.

To nálepkování a nadřazené mentorství těch samovyvolených je z mého pohledu naprostá drzost. Zejména, když sami mají dost často máslo na hlavě.

Jako se to například exemplárně podařilo, bohužel musím napsat – opět - ČT 24 ve středu večer.

Když referovala o návštěvě Johna Boltona v Moskvě, kde dohodl s prezidentem Putinem přímé jednání Putin - Trump.

Nejdříve tuto informaci pojednala Hana Scharfová společně s Mírou Karasem v pořadu Horizont. V archivu ČT 24 k nalezení zde

v čase 1:00 min až 5:25 min.

Nemám v úmyslu rozebírat naprosto ukázkové vymývání mozků, které opětně předvedl Karas. To by bylo nošení dříví do lesa. Shrnu to jednou větou – Moskva se jen jen třese, až jí Trump hodí nějakou ohlodanou kost. No nic – Karas.

Jde mi o něco jiného. V čase 1:44 min. jde za sebou pár záběrů z následné Boltonovy tiskovky po jeho přijetí Putinem, kde oznamuje výsledky. Zvuk je anglicky a záběry jsou opatřeny českými titulky ze simultánního překladu. A jsme u jádra pudla. Dám sem dva screenshoty, jádra Boltonova vyjádření




O devadesát minut později, stejná ČT 24 ve Zprávách ve 23 už tématu věnuje jen krátkou informaci (nemám s tím problém, jde o časově omezený přehled nejdůležitějších událostí) v čase 13:50 min až 14:38.

Už není vstup na Boltonovu tiskovku a jeho přímé výroky, nýbrž je toto nahrazeno výstupem z Reuters a to v čase ve 14:12 min.

I zde dám screenshoty:


Dva výroky ze stejného zdroje – od Johna Boltona na jedné a té samé tiskové konferenci!

Podle mne jde jednoznačně o interpretaci stejné tiskovky Johna Boltona Reuterem. Nevěřím totiž, že by John Bolton měl dvě tiskovky nebo dal dvě vyjádření, to prvé pro všechny novináře obecně a to druhé pro Reuters.

Vychází mi z toho jedna jediná věc. Že naši velcí, kvalifikovaní a nejserioznější ze seriozních – novináři nás vrátili do dob Rudého práva tak někdy z roku 1961. Kdy se tam pojednával ještě hon na amerického brouka, řešily temné rejdy imperialistů a stále nová a větší vítězství tábora míru nad imperialistickými válečnými štváči, zkrátka do časů Radia Jerevan, kdy tento komentoval závody v běhu na pět kilometrů mezi tehdejším americkým presidentem JFK a Nikitou Chruščovem.

Daleko mladší a štíhlý prezident přirozeně natřel obézního a výrazně staršího generálního tajemníka. A Radio Jerevan vydalo pro sovětské následující informaci:

Soudruh generální tajemník ve svém věku získal v běhu na pět kilometrů skvělou stříbrnou medaili! (A JFK doběhl předposlední. - dodává redakce NR -pozn.)

Stejně „kvalitní“ a kvalitativní úpravou prošly Boltonovy výroky pro novináře v Moskvě. Aby zapadly do žádaného významového vzorce.

To je naše vaše ČT!!! Konstatuji s politováním, protože už dost dlouho si myslím, že se zlepšila. Ale zřejmě pořád to ještě není standardní nastavení! Bohužel nemohu rozřešit, jestli významové zmrzačení toho Boltonova výroku má také na svědomí ČT nebo to opravdu převzala z nejvýznamnější světové agentury. Jestliže platí druhá varianta a jde to za Reutery, pak potěš koště!!!

Protože to je skutečně světová značka. A pokud i oni se domnívají, že musí být Radiem Jerevan, nastal konec světa. Toho našeho!

Za sebe říkám, že až opět od takového Rosího nebo jiného mudřece z ČT uslyším cosi o trollech z alternativy, vzpomenu si na tuhle filigránskou manipulaci. Které bych se NIKDY na Kose nedopustil! Nepotřebuji nějaký kodex nebo celý štáb, abych si sám pro sebe určil, že polopravda je totéž co pololež. A pololež je vlastně už lež. V každém případě ale účelová manipulace a vědomé překrucování reality, bylo zřejmě nutné, aby bylo dosaženo toho jedině správného vyznění!

- - -

Tato vláda je zmetek. Nutno začít znovu

0
0

valenčík radim 11

Radim Valenčík
30.6.2018  blog autora
Pochybnosti o vzniku druhé Babišovy vlády jsem měl od počátku. Nikoli jen z Babišovy viny, ale v důsledku řady okolností příznačných pro hlavní aktéry současné politické scény, vznikala za podmínek velmi nepříznivých k tomu, aby se zrodilo něco životaschopného. Připomeňme si:
1.
Účelové zneužití kauzy "Čapí hnízdo" k obhajobě požadavku tzv. "demokratické opozice", že "předsedou vlády nesmí být trestně stíhaná osoba".
To je v podstatě nerespektování výsledků voleb. Parametry kauzy byly známy.
Voliči se vyjádřili, cestu k sestavení Babišovi vlády otevřeli. Věci se poznávají ve srovnání, doba je prohnilá, když volič Babiše porovnával s Bakalou, který ovládá část jiných stran, věděli, koho a proč volí. To, že si "demokratická opozice" vzala na mušku "Čapí hnízdo", svědči o její ubohosti. Svědci Bakalových lumpáren buď umírají, nebo si nic nepamatují.
Babišova chyba byla, že okamžitě a důsledně nezačal vytváře koalici pro předčasné volby. Mohl být předsedou vlády v demisi, která by zemi do těchto očišťujících voleb dovedla...
2.
Démonizování Okamury a potažmo SPD spolu s dřívější ostrakizací KSČM je pokus o vyřazení velké části politické reprezentace vzešlé z voleb z plnohodnotné části na tvorbě vlády.
Přitom ostrakizace v případě Okamury pod přihlouplými záminkami, například jeho výroku o tom, že v určitou dobu romský tábor v Letech nebyl oplocen. Někteří dokonce říkali, že knížka vydaná Akademií věd, na kterou se Okamura odvolával, neexistuje. Lež. Existuje. Mám ji a nejsem sám. Mj. nyní se ukazuje, co bylo pravým důvodem kampaně kolem Letů.
3.
Selhání "nápravných" sjezdů ČSSD a KSČM, které místo toho, aby z nich vzešly stranické reprezentace čisté a kvalifikované, schopné na Babiše přitlačit, mají zájem na jediném – získat prebendy pro své věrné, pro udržení svých pozic, a to až do úplného vyhnití z politické scény.
Obě politické strany jsou nyní kriticky ohroženy. Nad vodou je drží jen historická tradice, neschopnost tzv. "demokratické opozice" a nepřipravenost Pirátů i ANO.
Postupně situace došla až tak daleko, že máme "pochybnou" vládu bez Pocheho i s Pochem, s Malou, která se svou schopností v mimořádně krátké době ztratit image trhla všechny rekordy, vládu z převážné části nekvalifikovanou, která neformální přízeň určitě nezíská a v níž se někteří její členové budou řídit logikou, urvi, co se dá.  

- - -

Petr Hájek: Osudový summit o migraci podle tradice: Všechno. Nic. Dort jako z pohádky.Co všechno se do něj vešlo?

0
0
30.6.2018   Protiproud
Komentuje výsledky „osudového summitu o migraci“, jenž skutečný fatální problém jen posunul do ještě větší břečky – a migrantská invaze se povalí dál...
Papaláši jsou nadšeni. Kočárem černým se řítíme dál. Výsměch ovládaným. Strach z voleb narůstá. Je čas vypadnout...
Sláva! Zatím jsme se nerozpadli! Tak lze charakterizovat jásání šéfů států EU nad údajně neslýchaně úspěšným jednáním, které skončilo v Bruselu. Sešli se ve skutečnosti kvůli kancléřce Merkelové, která má doma problémy s koaličním partnerem z Bavorska. CSU už nechce nechat dokořán otevřené dveře statisícům doktorů a inženýrů z Afriky a Blízkého východu.

Je to nepochopitelné, protože ti skvělí mladí lidé přece ve statisících přicházejí zachránit německé důchodce, obohatit genofond, kulturu a zduchovnět islámem křesťany (a ateisty). Jenže zabednění voliči to dobro nepochopili. Vyměnili už většinu „vítačských“ vlád ve střední Evropě, pak v Itálii – a poprvé reálně hrozí, že se o totéž pokusí v Německu a v dalších evropských státech.


Odklad jako obklad


„Dohodli jsme se, že nic neuděláme, a necháme to tak, jak to je.“ Takové je (jako obvykle) „poselství ovládaným“ z tohoto skvělého „summitu“. Všichni jsou spokojeni, ba nadšeni. Vzniknou internační centra pro invazní tlupy migrantů (jako by dosud nebyly) – jinými slovy muslimové se dál povalí do Evropy. Jen Itálie za dosavadní neschopnost svých vlád ohlídat námořní hranice dostane víc peněz (o to jediné šlo).

Prezident Macron je rovněž nadšen: Evropské hodnoty uchovány! I Angela Merkelová se usmívá, jako by právě seskočila hrobníkovi z lopaty. A také Andrej Babiš vítězně volá: Povinné kvóty padly, ale byl to boj! Zázrak? Jak je možné, že všichni dosáhli svého, ač ještě včera stáli tak nesmiřitelně proti sobě? Velmi jednoduše: Lžou nám ráno, v poledne i večer (v případě summitů obvykle i nad ránem, aby předvedli, jak „makají“).


Jako pejsek s kočičkou


Tento „summit“ byl ovšem zvláště vypečený. Jako když pejsek s kočičkou dělali dort. Závěr je: dáme do díže všechno, aby se každý mohl vrátit domů jako vítěz. Stejně víme, že nic nedokážeme rozhodnout, protože nemůžeme a ani nechceme. To jsme si ostatně nanečisto vyzkoušeli před týdnem při „minisummitu“. Všichni totiž víme, že současný „europarlament“ už z čistě časových důvodů nestihne Dublin IV „odmávat“. Tak se alespoň pokusíme vytvořit situaci, aby se na jaře příštího roku rozhořčení voliči nezvedli – a nedali novou sílu protestnímu proudu, který se valí Evropou.

Kdyby se totiž „váhové poměry“ v tomto nesmyslném tělese předstírajícím demokratickou legitimaci podstatně změnily ve prospěch stran, které to se změnou myslí vážně, mohli bychom celý tak úspěšně rozjetý projekt proměny Evropanů v „euronegroidní rasu (viz Kalergi) poslat do hnoje - kam jedině patří. Ale to nás ani nenapadne. Proto tentokrát „vysedět problém“ (základní metoda faktické šéfky EU Velké Angely) znamená tvářit se, že jsme alespoň na chvíli zvedli zadky. Takže co všechno se do dortu vešlo?


Výsměch


Státy prý budou moci na svém území zřídit střediska, kde budou rychle posuzovat jednotlivé žadatele o azyl. Dosud nesměli? A co jim bránilo v „rychlém posuzování“? Mimochodem ani slovo o tom, jak „neúspěšné žadatele o azyl“ (eufemismus pro zločince, kteří ilegálně překračují státní hranice) dostat zpět, odkud přišli. S tím se totiž ve skutečnosti vůbec nepočítá, to se jen předstírá. Žádné vracení by nebylo nutné pouze v případě, že by se na území členského státu EU vůbec nedostali. Čili zastavit je za mořem. I to se samozřejmě do pohádkového dortu vešlo:

Unie prý bude pracovat na konceptu středisek mimo Evropu, nejspíš v severní Africe. Zajímavé. Maroko něco takového už odmítlo, od Kaddáfího „osvobozená“ Libye je nadále v chaosu, nemá tedy vládu, s níž by se dalo cokoli platného vyjednat. Ale budiž, bombardování je rovněž osvědčená forma spolupráce. Jenže je tu další háček, který v tomto případě Macronovi umožňuje jásat nad „uchováním evropských hodnot:

„Vyloďovací platformy”, v Africe má urychleně začít zkoumat Evropská komise ve spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizací pro migraci (IOM),prý aby vše bylo v souladu s mezinárodním právem. Jenomže přesně tohle soudruzi z OSN a IOM přece nechtějí. Mají naopak řadu usnesení o tom, jak migranty z Afriky, Asie a Blízkého Východu dopravit do Evropy (zpočátku jenom asi 50 miliónů, pak už to půjde samo jako po másle).

Mimochodem: Kdo je "vysoký komisař" (kolik metrů asi měří?) víme. V podstatě navigátor pašeráckých skupin, které vysílají lodě s migranty na moře a z druhé strany řvoun, že "musí být zachráněni". Hasič pyroman. Méně známá je už pro běžného člověka ta IOM. Tak jen poznamenejme, že sídlí v Ženevě, má roční rozpočet asi jeden a půl miliardy dolarů (!) a zaměstnává téměř devět tisíc lidí. Také z našich daní. Je jednou z těch organizací, které migrantskou invazi pomáhaly připravit. S nimi se mají vytvořit "vyloďovací platformy" v Africe? Čirý výsměch.

Za všechno může Putin


A tak zůstává nakonec jediná konstanta: za všechno může Putinovo Rusko – ve spolupráci s agentem Kremlu Donaldem Trumpem. Blíží se totiž helsinský summit (tady to slovo má konečně svůj význam) Rusko – Spojené státy, z něhož mají bruselští vládci osypky. Ti dva se totiž mohou opravdu na něčem dohodnout. Trump například tvrdí, že Rusko se musí vrátit do G8 Krym neKrym.

Proto se tahle bruselská partička pochopitelně shodla na uvalení evropských cel na některé americké výrobky (jako reakce na cla na hliník a ocel dovážené do USA), stejně jako na půlročním prodloužení hospodářských sankcí vůči Rusku. Déle to asi nepůjde, protože jak nová italská vláda, tak nová vláda ve Vídni už toho směšného předstírání kolem Ukrajiny po kyjevském puči mají plné zuby.

Místo toho prý vybudují pořádnou instituci, která bude bojovat proti „ruským dezinformacím“, které jsou jediným důvodem, proč „pomýlení voliči“ dávají hlasy „populistům a xenofobům“, co nemají rádi Brusel. Tak fajn. Putin je tyran, zkusí to tedy raději podle Brežněvova humanistického vzoru. Z nějakých důvodů doufají, že s cenzurou a definitivní likvidací svobody projevu budou úspěšnější než Sovětský svaz. Nechme jim to. Víme své. O to rychleji to všechno skončí.


Babišina krabička

„Kvóty byly téma čtyři roky a teď už tuto problematiku každý opustil, byl to velký boj. V4 byla jednotná a dosáhli jsme svého,” pronesl vítězně premiér Babiš. Zdá se tedy, že alespoň něco se povedlo – z hlediska našich zájmů? Samozřejmě nikoli. Pro toto téma platí totéž jako pro všechna ostatní: je to ta myš, na které trvala kočička, že musí být v dortu rovněž přítomna, má-li být tím nejlepším možným.

Bylo přece dávno jasné, že přes kvóty nejede vlak. Maďarský premiér Orbán by je nepřipustil. A tak jsme se s ním svezli. Jenomže – jde také jenom o odklad. I když Big Andrej ujišťuje, že se rovněž usnesli, že toto téma bude opět vždy podléhat vetu každé členské země. Samozřejmě. Jen do chvíle, kdy nás zase „přehlasují“ a poženou před „jejich“ soud, který nám přinejmenším napaří drakonické „pokuty“.

Je však pravděpodobné, že k tomu už opravdu nedojde. Až taková situace vznikne – mluvíme o příštím roce po „evropských“ volbách – Babiš nás kdykoli prodá. Do té doby bude jen v Bruselu zvyšovat svou cenu. Nemyslí si o ničem nic kromě svých osobních zájmů – a umí poměrně zručně obchodovat. Zahraje nám k tomu pak šlágr z Babišiny krabičky. Bude dojemný, většina ho spolkne. A bude vymalováno.

Nebo ne?


Anebo se do té doby opravdu v Evropě něco změní. Což není možné bez toho, aby se nezměnilo něco podstatného v Německu. Například se rozpadne současná uplichtěná koalice, budou nové volby – a v nich získá Alternativa pro Německo (AfD) ještě větší sílu než má dosud. Průzkumy by tomu sice nasvědčovaly, ale věřte průzkumům. Ty mají jen mobilizovat voliče tamní kavárny, aby zvedli blahobytem ztučnělá pozadí a vyrazili k volbám. Ne, zatím je to spíše utopie.

V mnoha ostatních zemích (a také v evropském okolí) se ale něco podstatného stát může: přece jen se zatím nepodařilo Trumpa odvolat, a možná ani nepodaří. Možná zdraví umožní prezidentu Zemanovi setrvat na Hradě celé funkční období. Možná se nakonec Okamurovi a komunistům podaří uzákonit referendum o vystoupení z EU a NATO s realistickými parametry (ne jen těmi pobruselsku naoko, jak chce Hamáček a ostatně i Babiš). Také sci-fi? Ale zázraky se dějí...

Když už jsme u Andreje Babiše: Uznejme, že je přece jen (optická) výhoda, když v bruselských komediích máme premiéra, který umí pár jazyků a nemusí, jako donedávna Sobotka, sebou všude vláčet tlumočníka (i tam, kde nesmí být), aby přeložil Dobrý den a Nashledanou. Ale to je tak celý rozdíl.

Takže se (zatím) nic nestalo a můžeme se opět věnovat domácímu „Pocheování“ a podobným pitomostem. Pánbůh za to zaplať. Dort, který v Bruselu papaláši upekli, je samozřejmě nestravitelný, to víme již z Čapkovy pohádky. Ale teprve se ukáže, koho z toho virtuálního všechnoanic bude nakonec bolet břicho.

Ostatně soudím, že opustit zběsilý totalitní bruselský spolek musíme dřív, než bude pozdě. Malé radosti z toho, že jsme na chvíli unikli oprátce, všechny ty ostatní šílenosti nevyváží.


Související:

Česko volí komouše

0
0
podpis_cejka_180.jpg
Jaroslav Čejka
30.6.2018  NovéSlovoSk
V uplynulých dnech jsem si na jednom dosti populárním českém serveru přečetl, že Češi jsou dnes nejšťastnější ve své historii a že Moravané jsou ještě šťastnější než Češi. Tvrdí to alespoň průzkum Masarykovy univerzity v Brně. A proč jsem si zvolil dnešní titulek? To laskavý čtenář pochopí až u mé obligátní chvilky „poezie“. Pokud ovšem dočte až tam.


Ve zmíněném průzkumu mi sice citelně chyběly údaje o tom, jak šťastně se cítí Slezané a příslušníci některých českých minorit, ale i tak musím říct: Zlatá slova!

Tento týden mi trhali zub. Jeden a ten samý dva dny po sobě. Na první pokus se mému ošetřujícímu lékaři přetrhl, takže mi museli zbylý kořen z dásně o den později vyřezávat na stomatochirurgii. Ale protože se cítím šťastný - a dost možná, že ještě šťastnější než důchodci na Moravě - nijak zvlášť mě to nerozhodilo. Hlavně že u nás nejsou (jak onen průzkum potvrdil) žádné velké rozdíly mezi bohatými a chudými. Přesvědčivým důkazem toho je i to, že my chudí máme stolici v podstatě stejnou jako třeba miliardář Zdeněk Bakala. I když ten se asi v Česku moc šťastný necítil, když se odstěhoval do Švýcarska. Což fakt nechápu! Ledaže by ho rozladilo, že jeho peníze smrdí prezidentu republiky i rodinám bývalých havířů ostravsko-karvinského revíru, které připravil o byty. Ve Švýcarsku jeho prachy jistě nebudou smrdět nikomu.

Můj kamarád, se kterým jsem o tom mluvil podobně jako poručík Dub před válkou s panem okresním hejtmanem, se rozčiloval a tvrdil, že se jedná o trapný pokus manipulovat s veřejným míněním. Že kdyby u nás byli všichni tak šťastní, neodcházeli by nejen miliardáři, ale ani mladí inženýři, počítačoví odborníci, kvalifikovaní dělníci či doktoři mediciny a zdravotní sestry do zahraničí, a oháněl se přitom nějakou detektivkou z lékařského a novinářského prostředí s názvem Slepé okno, kterou zrovna četl a kterou napsal jistý Michal Fieber. (Tomu bych taky ukázal, kde nechal tesař díru!) A dokonce si dovolil přečíst mi nějaký trapný extremistický leták s rýmovačkou, kterou se tu pokusím citovat, i když za přesnost ručit nemůžu, to dá rozum. Deficit krátkodobé paměti způsobený věkem je prevít. Naštěstí dlouhodobou paměť mám pořád ještě obstojnou. Takže tady jsou ty primitivní propagandistické veršíky:
Příští pirátská vládo,Česko tě nemá rádo!Česko volí komouše.Komouš dávno nekouše!

A je po kamarádčoftu! Básnické střevo může být zrádnější než to slepé. Už nechci svého bývalého kamaráda ani vidět. Takhle fatálně nás někteří nezodpovědní jedinci rozdělují! Já věřím jen odborným průzkumům, podle kterých jsou KSČM a Okamurova SPD na sestupu, zatímco Fialova ODS a Piráti na vzestupu. Pravda, průzkum volebních preferencí pro podzimní komunální volby zatím napovídá něco jiného, ale ten bude určitě zmanipulovaný.

Takže pevně doufám, že voliči se nedají zblbnout jako slepé husy v Neveklově, které věří všemu, a že dají přednost nepopulistické politice těch pravých demokratických stran. Konečně patříme k nejšťastnějším lidem na světě, tak co?

Jen jedné věci je mi líto, a sice toho, že nezávislí erotici, kteří kandidovali v prvních polistopadových volbách, z české politické i erotické scény prakticky vymizeli. Ti kdyby kandidovali a uspěli v těch loňských, mohl Miloš Zeman ve výroční den popravy Milady Horákové jmenovat vládu ANO, která by se opírala o NEi, a ne jenom nějaký levicovo-pravicový slepenec, co musel vzít zavděk podporou komunistů.

Takhle bude muset Jan Hamáček, o kterém zlí jazykové tvrdí, že má jisté vazby na vzpomínaného Zdeňka Bakalu, zvládnout hned tři funkce najednou. Bude totiž nejen prvním místopředsedou Babišovy vlády, ale také ministrem vnitra, pověřeným navíc řízením ministerstva zahraničních věcí!

Mám o něj vážně strach. Staré české přísloví tvrdí, že stokrát nic umořilo osla. Byla by škoda mladého člověka...

- - -
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live