Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 594 | 595 | (Page 596) | 597 | 598 | .... | 668 | newer

    0 0
  • 06/30/18--12:35: Lidé zvláštního ražení
  • Jiří Jírovec
    30. 6. 2018
    Komunisté o sobě říkali, že jsou lidmi zvláštního ražení. Teď se objevila nová sorta takových lidí: žurnalisté, kteří si říkají investigativní. Ti rovněž bojují proti svému třídnímu nepříteli a dokonce i zlým kapitalistům, například proti politikovi Babišovi, italské mafii (na našem a slovenském území) a Putinovu Rusku všude. Zkoumají a rozkrývají prý vazby mezi politiky a zlobyznisem. To vypadá na první pohled takměř záslužně, ale má to háček. Není totiž známo, že by taková činnost k něčemu vedla, že by na policie konala, státní zástupci zastupovali, zloduchové se dostali k soudu a šli do tepláků.


    Pokud vědí o trestných činech, mají občanskou povinnost obrátit se na policii, ale tam nejdou, protože by museli prozradit svoje zdroje. A tím by ohrozili vlastní živnost.

    Pohybují se raději v šedé zóně politiky. Tam není povinnost dokazovat. Stačí vypustit určitou informaci nebo anonymní udání a už se nevhodný politik nebo politická struktura veze.

    Dnes je na mušce magisterská práce ministryně Taťány Malé. Prý neuvedla zdroj asi u 5% textu. Neovlivní.cz k tomu publikovali trapně povrchní článek. Má zavádějící titulek "Ministryně Malá opisovala ve své diplomové práci. Resignuje?" Ono totiž záleží na tom, které části práce se těch 5% textu týká, co obsahuje zbývajících 95% této magisterské práce a jestli závěry, které autorka udělala, jsou její.

    Babiše se zatím nepodařilo sesadit, ale na Slovensku se proti Ficovi a jeho vládě zadařilo moc pěkně. Stačila zkratka Kucjak psal o mafii - ta kvetla pod Ficem - takže novináře zabila mafie a Fico musí jít do kelu.

    S Babišem je těžká práce, protože se objevil problém: Poukazování na jeho snahu ovládnout policii má bumerangový efekt. Může-li Babiš jako premiér ovlivnit nezávislou policii, mohl to tuplem udělat Sobotka prostřednictvím svého ministra vnitra. Jenže opačným směrem, tedy abu se stíhalo.

    O Čapím hnízdě existuje shoda, patrně napříč celým politickým spektrem, že kdyby nebyl Babiš v politice, mizerných 50 mega by nikomu nestálo za anonymní udání.

    Investigativní žurnalistika se nedá dělat zadarmo. Psaním pro různé servery se člověk neuživí, někdo musí otevřít peněženku. Kapitalista až na výjimky peníze nerozdává, ale investuje, aby z toho něco měl.

    V Česku existuje Nadační fond nezávislé žurnalistiky. (https://www.nfnz.cz/o-nas/kdo-jsme/), Jde o velice zvláštní seskupení podnikatelů, právníka a několika dalších profesí. Existuje v Česku možnost "investigativně" rozkrýt činnost a cíle tohoto fondu?

    Na uvedená stránce nenajdete sebemenší natož transparentní zmínku o hospodaření fondu.
    Jsou tam jen v poslední době přidělené granty. Třeba 1.1 miliónu pro server (https://neovlivni.cz) To je zajímavá částka, protože jeden ze dvou grantů překročil deklarované maximum 500000.
    Finanční závěrky, pokud vůbec existují, jsou i u tohoto serveru pečlivě ukryty.


    Člověka napadá parafráze známého výroku feldkuráta Katze: "To se nám to investigačí, když nám lidé dávají peníze."
    Přítomna je ale i pachuť korupce: zadávání grantů se nápadně podobá požadavku zpívat píseň chlebodárce.

    0 0

    Anton Pljuščenko
    30. 6. 2018  mk.ru/politics
    Pohovoříme o tom, co připustil Obama. Prezident USA Donald Trump si v pátek popovídal se zástupci médií prezidentské "skupiny". Americký vůdce odpověděl na otázku novinářů o možnosti zrušení protiruských sankcí a uznání statusu Krymu. Prezident Spojených států komunikoval s novináři na palubě letadla během letu do New Jersey. Nejvíce se diskutující s Donaldem Trumpem novináři zajímali o témata nadcházející schůzky vůdců USA a RF. 




    Americký prezident nazval témata jednání se svým ruským protějškem Vladimírem Putinem. Podle svých slov má v úmyslu posoudit situaci v Sýrii a na Ukrajině a rovněž údajné zasahování Moskvy do voleb v USA v roce 2016.

    "Ukrajinu, Sýrii, volby ... nechceme, aby někdo zasahoval do našich voleb", odpověděl šéf Bílého domu.

    Během rozhovoru byla zmíněna otázka možného odstranění protiruských sankcí a uznání Krymu jako součásti Ruska. Prezident USA připustil takový scénář a zdůraznil, že se domnívá, že jeho předchůdce zavinil "ztrátu" poloostrova.

    "Možná pohovoříme o tom, co připustil Obama ... Prezident Obama dovolil, aby se to stalo", konstatoval 45. prezident USA, jehož slova cituje agentura TASS.

    Donald Trump dal jasně najevo, že rozhodnutí nebude přijato brzy a že nejprve bude Washington sledovat akce Moskvy: "Podíváme se, co dělá Rusko".

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Radim Valenčík
    1.7.2018 blog autora
    Následující navrhovaná reforma penzijního systému prostřednictvím plně uzavřené a plně zásluhové postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění je klíčovým článkem odstartování komplexu reforem směřujících k naplnění vize společnosti založené na produktivních službách.

    Včera jsem uveřejnil první část seriálu, který považuji za velmi důležitý. Proto dávám odkaz na včerejší příspěvek ZDE: Bezbolestná a efektivní reforma penzí/1 (na Nové republice ZDE).

    Protože dnes se budu věnovat interpretaci naší kalkulačky výplat z postgraduální nadstavby penzijního systému, uvedu ještě jeden výpočet v rámci ní v případě, který odpovídá mým parametrům:


    Když se graf podíváte, zjistíte, že 100% náhradový poměr k mému současnému příjmu při 15% zdanění penzí z postgraduálního systému bych dosáhl o něco později než při průměrném příjmu – až v 76 létech. Přitom 75% příjmu (který by byl dostatečný například i pro úhradu zahraničních turistických cest) bych dosáhl už v 72 létech. I při snížení příjmu je udržení doživotního náhradového poměru k současnému na úrovní 75 % i více rovněž reálné, pokud se mírně prodlouží horizont omezené výdělečné činnosti. Zde při nárůstu výplat opět sehraje roli zkrácení očekávané doby dožití. To, že příslušných parametrů dosáhnu o něco málo (skutečně jen o něco málo) později, je dáno progresivním zdaněním příjmu.

    V současné době připravujeme v pracovní skupině, ve které se touto otázkou zabýváme, veřejně přístupnou kalkulačku na internetu, kterou si budete moci sami spočítat svoji optimální i svoji očekávanou trajektorii postproduktivního uplatnění dle vašich příjmů, možností i zálib. Zkrátka budete si moci "pohrát" se svou budoucností v různých variantách. Nějakou dobu to však ještě potrvá, protože nejdříve musíme zpracovat tři významné publikační výstupy k dané problematice, jejichž dokončení bude ještě poměrně náročné. Do kalkulačky budou zapracovány daňové odvody apod. Již nyní zájemcům můžeme udělat výpočet v případně, že uvedou:

    - Kolik let od dosažení 65 budete dosahovat plného příjmu?
    - S kolika procentním poklesem příjmu od určité doby počítáte? – Můžete uvést i posloupnost etap poklesu.
    - Jaký náhradový příjem k vašemu čistému příjmu chcete dosáhnout?
    - Jakou máte hrubou či čistou mzdu?
    - Jaký důchod budete pobírat ze základního důchodového systému?

    Pokud některý z parametrů neuvedete, pokusíme se ho odhadnout a udělat model, který bude odpovídat vašemu případu i s příslušnými doporučeními. Při plném respektování toho, že dráha celoživotního uplatnění je vždy výrazně individuální.

    Některým otázkám vztahů příjmů a výdajů v námi navrhovaném postgraduálním systému se budeme věnovat v dalších pokračováních.

    Například již v tom příštím, kde se pokusím zrekonstruovat případ svého dědečka Floriana z otcovy strany. Uvidíte, že to bude hodně zajímavé. Inspiroval mě k tomu dnešní příběh s bodrým tramvajákem, který již tři roky jezdí "přes čas", protože ho to baví. Pracuje na půl úvazku, protože v dané branži mu zákon nic jiného neumožňuje. Můj dědeček byl taky tramvaják. V Brně. Pracoval téměř do konce života, protože bez toho ani nemohl žít.

    Velmi uvítám dotazy, komentáře, kritické připomínky. Tématu se chci věnovat dlouhodoběji a ukázat všechny aspekty jeho významnosti. Rád odpovím s využitím naši kalkulačky i na zcela konkrétní dotazy týkající se výše výplat z postgraduálního systému za podmínek, které uvedete.

    (Pokračování)



    Související články

    0 0

    1.7.2018 Katehon, překlad Zvědavec
    „Západní“ informování o mistrovství světa ve fotbale v Rusku je jednolitou stokou pomlouvání Ruska. Objevují se některé pozitivní zmínky o očividně skvělé atmosféře a organizaci. Ale nemůže být uveřejněn jediný článek, který by neobsahoval oficiální protiruskou propagandu.



    Alec Luhn je ruským korespondentem The Telegraph. Shaun Walker je korespondentem britského Guardian, zpracovávající pro tento list střední a východní Evropu. Tento týden byli oba ve Volgogradu, bývalém Stalingradu, aby tam informovali o zápase mezi Anglií a Tunisem.

    V pondělí Alec Luhn napsal o skvělém přivítání, kterého se anglickým fanouškům dostalo:
    Bylo to skvělé,“ řekl 29-letý Adam Haimes, geolog a stoupenec Plymouth Argyle, popíjející v zóně pro fanoušky, zřízené na západním břehu řeky Volhy. „Neměl jsem naprosto žádné problémy. Přišli k nám různí Rusové a jsou přátelští a chtějí se s námi jen napít. Neočekával jsem to, ale jsou tak báječní.

    Tento pozitivní obrázek Ruska nemůže však samozřejmě zůstat jen tak. Luhn tudíž zmiňuje: „vyhrožování násilím“, „pokus o zavraždění ruského špiona Sergeje Skripala“, „vyostřené napětí“, „ruské ultranacionalisty“ a „místní volgogradské chuligány“.

    V úterý večer Shaun Walker napsal článek pro Guardian, který měl podobné schéma:
    Ti, kteří přišli, byli téměř jednotně pozitivní ohledně dosavadních zkušeností. V baru v centru Volgogradu v brzkých ranních hodinách Craig a Tommy, dva fanoušci Sunderlandu, si s laskavými místními obyvateli vyměňovali naučené ruské fráze a řekli, že ve „fantastickém“ Volgogradu strávili tři dny, družili se s místními a učili se něco z vojenské historie.
    „Máme plné zuby lidí, kteří žvaní o problémech. Pokud se chováte slušně, žádné problémy nejsou,“ řekl Tommy.

    Kdyby si přečetl Walkerův článek, udělalo by se Tommymu ještě hůře. V něm se opakují všechny ty obvykle propagandistické žvásty: „bezprecedentní napětí“, „silná kritika vůči ruským úřadům“, „otrávení Sergeje Skripala“, „olympiáda 1936 konaná v nacistickém Německu“ a „bezpečnost fanoušků z řad LGBT“.

    Poté, co odevzdali své rutinní propagandistické slinty, přidali se Luhn a Walker k anglickým fanouškům v místní hospodě.

    Alec Luhn @ASLuhn - 00:02 UTC - 19 Jun 2018
    Hospoda Harat, Volgograd, 3 ráno, asi 100 opilých britských fanoušků, pár Tunisanů a pár chlápků z Ruska, kteří právě křičeli něco o „jugend SS“. Co by mohlo být špatně?

    Shaun Walker @shaunwalker7 - 00:32 UTC - 19 Jun 2018
    3:30 ráno, nad hospodou ve Volgogradu svítá – angličtí, tuniští a ruští fanoušci jsou všichni skárovaní a baví se. Překvapivě žádná ochranka, žádná policie. Slyšel jsem skupinku tří Rusů zpívat píseň „Hitler Jugend SS“, jinak vše velmi poklidné a přátelské.-

    Tweety Shauna Walkera a Aleca Luhna obsahují obrázky z hostince Harat, irské franšízy, ve Volgogradu. Na své facebookové stránce hostinec uveřejnil video Euronews z oslavy po zápase, při které šťastní angličtí fandové vypili spoustu piva. Na tom není nic pozoruhodného.

    Ale Alec Luhn „viděl“ Rusy vykřikovat „jugend SS“ a o půl hodiny později Walker „slyší skupinku tří Rusů zpívat píseň „Hitler Jugend SS“.

    Opravdu to slyšeli?

    Je jen těžko uvěřitelné, že by jakýkoliv Rus ve Volgogradu/Stalingradu zpíval nějakou nacistickou písničku. Ve Stalingradu se odehrála nejkrvavější bitva druhé světové války, kde za cenu obrovských obětí Rusové zastavili Hitlerovy armády. A mimoto, co je to prosím píseň „Hitler Jugend SS“? Jako Němec jsem nikdy neslyšel písničku, která by zmiňovala obojí, či je dokonce pro obojí typickou. Hitler Jugend byla stranická mládežnická organizace vytvořená po vzoru Amerických skautů. SS (Schutzstaffel = ochranný tým) byl gang nacistických pouličních rváčů, který byl později přeměněn na brutální vojenské jednotky. Zpěvník Hitler Jugend obsahoval většinou tradiční trampské písně, zatímco typické písně SS tvořily vojenské pochody.

    Do tohoto okamžiku dostal Walkerův tweet 249 odpovědí. Lidé, kteří reagovali, pochybovali, že se incident odehrál tak, jak byl popsán. Žádají důkazy. Proč tito „novináři“ mohou uveřejnit obrázky hospody, ale žádané obrázky incidentu, o kterém tvrdí, že se stal? Evidentně nemůže jít o další okamžik Shauna Walkera typu „kéž bych si vzal foťák“. Takže kde je ten fotomateriál?

    Druhý den ráno Shaun Walker zopakoval svůj tweet s původním tvrzením a nadával na odpovědi, kterých se mu dostalo:

    Shaun Walker @shaunwalker7 - 9:28 UTC - 19 Jun 2018
    Shaun Walker Retweeted Shaun Walker
    Volgograd byl zábavný a přátelský a byl skvělým pořadatelem mistrovství, jak jsem tweetoval/psal poslední dva dny. Níže uvedený pokřik pocházel od tří lidí, ve 3 ráno. A byl tak podivný – obzvláště ve Volgogradu! – myslel jsem, že to stojí za zmínku. Uvedení odpovědi, Bůh.
    Šéf moskevské kanceláře Guardianu se k tomu přidal a také opětovně tweetoval Walkerovo tvrzení a šířil jej dál a dál:


    Andrew Roth @Andrew__Roth - 14:37 UTC - 19 Jun 2018
    Andrew Roth Retweeted Shaun Walker
    Absurdní reakce na tento incident, který viděla řada korespondentů. A jejich argumentem je, že to byl úlet v tom, co jinak bylo hezkou nocí na fotbale. Celý kontext zde je, chtějí ho snad ignorovat?

    Pokud dva britští pisálkové říkají, že něco slyšeli, kdy to každý popisuje jinak, pak to musí být pravda. „Důkazy? My neinformujeme na základě důkazů. Prostě nám věřte.“

    Dnes ráno ruský blogger uveřejnil pár důkazů:

    Borisenko @amdn_blog - 7:58 UTC - 20 Jun 2018
    Vzpomínáte, jak se včera objevila spousta řečí o anglickém novináři, který napsal o údajných Rusech, kteří zpívali nacistické písně v baru ve Volgogradu? Našli je. Ale nebyli to Rusové, ale… Britové. Skutečně, za to by měli být umláceni. Toto je Volgograd! Stalingrad!

    Na přiloženém videu jsou tři opilí britští chlápci v „irské“ hospodě, kde je menu napsáno v azbuce a vlajky mistrovství světa visí ze stropu. Tito chlápci zpívají veršíky o poslání někoho do Osvětimi, vzdávají nacistický pozdrav a vykřikují „Sieg Heil!“ Hospoda, kde bylo toto video natočeno, je, zdá se, úplně jiná, než Harat, kterou navštívili Walker a Luhn. Ale plivanec odešel do světa.

    Faktem je, že Guardian a Telegraph jsou plné proti-ruské propagandy. Není v nich ani jeden článek o Rusku nebo Putinovi, který by neobsahoval podvodná tvrzení a nenaháněl by strach, nebo by neopakoval dlouho popřená tvrzení o tom či onom incidentu, ze kterého bylo obviněno Rusko. Vojensko-průmyslový komplex vydal rozkaz obviňovat a odsuzovat Rusko a „západní“ oficiální média srazila podpatky a poslušně jej plní.

    Oba pisálkové citovali anglické fanoušky, kteří si stěžovali na falešný obrázek, který měli před příjezdem do Ruska. Může to mít něco společného s neustálou záplavou rusofobních hovadin, kterých jsou britská média plná? Neměl by se britský korespondent v Rusku nad tím vším na chvíli zamyslet?

    Ale tito dva pisálkové si dali voraz a dali si spoustu piv, aby pak svým 100,000 přívržencům k ránu poslali podvodná proti-ruská tvrzení, aniž by poskytli jakýkoliv důkaz. Pak si stěžují na to, že jsou za to peskováni.

    Jsou to průměrní propagandisté, jejichž slovům nikdo nevěří a nedůvěřuje. Člověk musí taková individua opravdu litovat.


    Pity The Russophobe Journos Whom No One Believes vyšel na katehon.com 28. června 2018. Překlad v ceně 431 Kč Zvědavec.

    0 0

    Nová ruská zbraň, která se rovná 160 jaderným bombám, vyděsila USA

    © Foto : Рress-service of JSC "PO "Sevmas"
    1.7.2018  Sputnik
    Čínský list IFENG.com informoval o tom, že Rusko nedávno vyzkoušelo smrtící zbraň, která bude děsit USA.


    Podle informací deníku ruské ponorky projektu 955 Borej provedly salvu vypuštění čtyř balistických raket Bulava. Celkový výkon této salvy je ekvivalentní síle 160 jaderných bomb. Tato zkouška proběhla v reakci Ruska na nárůst počtu amerických vojsk ve východní Evropě. Poté, co Rusko ukázalo svou novou zbraň, nemohli Američané celou noc zavřít oči, píše se v článku.


    Jaderné ponorky třídy Borej-A a Jaseň-M budou spuštěny v roce 2017Borej je nová ruská jaderná ponorka. Nová generace ponorek se liší od svých předchůdců svou bezhlučností a pokročilostí. Borej je obří loď, její délka činí 170 metrů a výtlak je více než 20 tisíc tun. Vzhledem k tomu, že tato loď je nehlučná, její objevení je velice obtížné, což zvyšuje nezranitelnost. Borej překonává americké lodě typu Ohio.


    Nová ruská ponorka má velkou palebnou sílu. Hlavními raketami je 16 mezikontinentálních balistických raket R-30 Bulava. Navíc je v přední části ponorky umístěno 12 torpédových trubic, které lze použít k odpálení torpéd a protiletadlových raket. V důsledku toho má ponorka slušnou protilodní sílu. Ponorka má také šest trubic pro protiletadlové střely, aby zabránila pronásledování protiponorkových letadel. Velká palebná síla v kombinaci s obrovskou rychlostí 29 uzlů dělá ponorku nejnebezpečnější na celém světě.


    Rogozin: Ponorky Borej mohou prolomit jakýkoli systém PRO Čínský list píše, že během zkušebních odpálení byly použity modernizované verze raket Bulava. Nový model střely Bulava byl navržen na základě raketového systému Topol-M. Může být dokonce nazýván mořskou verzí Topol-M. Kromě krátkého rozsahu palby nemají rakety Bulava žádné nedostatky. Destruktivní síla a schopnost překonat obranu jsou na nejvyšší úrovni. Každá raketa je schopná nést mezi šesti až deseti hlavicemi. Navíc díky nepředvídatelné trajektorie letu je tato raketa nezastavitelná.


    Podle deníku bylo odpálení reakcí Ruska na nárůst počtu amerických vojsk ve východní Evropě. V poslední době Spojené státy do východní Evropy přesunuly velké množství vojenského vybavení, včetně více než 80 tanků Abrams.

    - - -

    0 0

    Olga Samofalová
    1.7.2018 Vzgljad, překlad ProtiProud
    OLGA SAMOFALOVÁ podává ukrajinským politikům návod, jak naplnit státní rozpočet po vzoru států Evropské unie, které již pokrokově pochopily, že žádné peníze nesmrdí.

    Ukrajina by mohla převzít zkušenosti z EU a naplnit státní rozpočet pomocí manipulace s makroekonomickými statistickými údaji. EU už několik let získává příjmy z legalizované prostituce a započítává je do HDP. Pro Ukrajinu, která se stala centrem světové sexuální turistiky, jak tvrdí samotní ukrajinští poslanci, slibuje tento přístup mnohé výhody.

    Motor ekonomiky EU

    Už téměř čtyři roky země EU berou oblast stínové ekonomiky jako součást HDP. Statisticky pomáhají růstu evropským ekonomik obchod s drogami, pašeráctví a prostituce. V mnoha zemích EU je prostituce legalizována a umožňuje naplnit státní rozpočet.

    Například ve Velké Británii jsou prostitutky oficiálně pracující občanky a od počátku roku 2000 i v Německu, Švýcarsku, Itálii a Maďarsku. Pravda, všude mají pro tuto práci svá vlastní pravidla. V Nizozemí je například povoleno zřizovat veřejné domy, ale pouliční prostituce není vítána. V Itálii jsou naopak nevěstince zakázány, zato poskytovat sexuální služby v soukromí se nezakazuje. Ve Švýcarsku musí každý nevěstinec získat licenci, podobně jako taxikáři. Zde mají dokonce zkušenost i s otevřením veřejného domu pro homosexuály.

    Mimochodem evropské státy tím, že rehabilitovaly tento sektor služeb, obstojně pozvedly statistická čísla svých ekonomik, jež se jen slabě a pomalu zotavovaly po krizi v letech 2008 a 2009. Přepočítáním ukazatelů Evropským statistickým úřadem se po reformě HDP v Evropské unii dodatečně navýšilo o 2,4%. Přičemž ekonomika EU v té době ve skutečnosti stagnovala a vykazovala růst významně menší než 1%. Rakousko a Nizozemsko upravily svůj ukazatel HDP o 3 až 4%, Finsko a Švédsko o 4 až 5%. Velká Británie vypočítala, že díky novým sektorům ekonomiky se HDP země zvýšilo téměř o 17 miliard dolarů, neboli o 0,7%. Po přechodu na nový systém vykazování zahrnuly evropské země do HDP nejen tyto nelegální obory, ale i další ukazatele. Vykreslit celoevropský růst jako takříkajíc vpravdě růstový bylo již pro EU lehkých statistickým úkolem.

    Ukrajina se má od EU čemu učit

    Tím spíše by země, která usiluje stát se evropskou, měla z takovéto neobyčejné zkušenosti EU vytěžit pro sebe maximum.Zvláště když na Ukrajině v posledních letech nabývá vrcholu popularity sexuální turistika. Ukrajinské úřady to stále považují za nelegální průmysl a nevěstince jsou zde zakázány. Evropská integrace však volá po změně postojů.

    Legalizace prostituce pomůže zemi stimulovat příliv nových sexuálních turistů, kteří se dnes raději vyhýbají stínovým ekonomikám. Dále bude možné naplnit chronicky deficitní rozpočet Ukrajiny, který upadá z důvodu zhroucení průmyslu a poklesu vývozu (ten se po rozpadu vztahů s Ruskem nepodařilo obnovit). A daňové příjmy od kněžek lásky mohou být směrovány na pomoc sociálně nezabezpečeným vrstvám obyvatelstva, včetně příspěvků na placení nepřiměřených sazeb za plyn.

    Třešničkou na dortu může být manipulace s makroekonomickými statistikami podle vzoru Evropské unie. Ukázat vyšší míru růstu ukrajinské ekonomiky s pomocí začlenění sexuálního průmyslu do HDP bude pro ukrajinské orgány hračka. Přitom nárůst může být opravdu značný, pokud máme soudit podle rozkvětu tohoto dynamického odvětví ukrajinské ekonomiky.

    Perspektivní "průmyslová" základna


    Druhotné přínosy lze očekávat ve vztahu k bezpečnostním orgánům. Obvykle na boj proti prostituci, pokud jde o ilegální sféru, stát utrácí hodně peněz – na policejní personál atd. Legalizace tohoto podnikání umožní státu ušetřit na počtu zaměstnanců i zásahových operacích. Pokud jsou však bezpečnostní orgány spojeny s nezákonným byznysem a mají z něho černé příjmy, legalizací prostituce pravděpodobně nebudou potěšeny. Přinejmenším bývalý šéf policie Alexandr Těreščuk řekl, že prostituce v zemi je „pokryta“ bezpečnostními orgány.

    „Ukrajina se postupně stává centrem světové sexuální turistiky. Namísto výroby, inovací či intelektuálního rozvoje jsme proslaveni snadno dostupnými dívkami,“ uvedla nedávno na tiskové konferenci v Kyjevě Irina Suslová, předsedkyně podvýboru pro otázky genderové rovnosti a nediskriminace spadajícího pod Radu pro lidská práva, národnostní menšiny a mezinárodní vztahy.

    „Lidé z celého světa přijíždějí na Ukrajinu, aby využívali tyto služby. V podstatě jde o velká města – Charkov, Kyjev, Lvov, Dněpr, Oděsa, kde je velký výběr dívek a je vybudována vhodná infrastruktura. Vytvořila se již mocná zprostředkovatelská síť, která poskytuje služby na klíč – organizuje chartery, pracuje s vybranými dívkami, dokonce provádí poznávací exkurze – kde dívky najít, jak s nimi jednat, jak je snadno dostat. Pokud v zemi existuje sexuální turistika, je nevyhnutelné i zapojení dětí,“ pokračuje Suslová.

    Podle ní se prostitutkami ve většině případů stávají mladistvé dívky ve věku 13-17 let. „Přicházejí z chudých rodin, kde jsou nuceny si vydělávat na živobytí. Někdy vlastní rodiče dávají dítě na inzertní vývěsku. Nedávno jsme v médiích mohli vidět několik příběhů na toto téma. Nejhorší na tom je, že významná část společnosti to vnímá jako normální a soudí, že takové služby mohou zemi pomoci naplnit rozpočet,“ dodala politička rozhořčeně.

    V loňském roce v Kyjevě dokonce proběhl mítink před budovou Rady. Jeho účastníci požadovali zrušení pokut za prostituci, dekriminalizaci a legalizaci sexuálního průmyslu, protože podle jejich slov je prostituce „stejná práce jako každá jiná“.

    Jak byznys funguje?


    V televizním pořadu „Groše“ novináři objasnili, jak na Ukrajině funguje sexuální turistika. Turisté přicházejí do země za službami intimní povahy. Nejčastějšími hosty jsou Turci. Na webu najdete mnoho stránek, které nabízejí celé zájezdy na Ukrajinu. Organizátoři zakoupí letenky, rezervují hotelový pokoj a najdou vhodné dívky. Cena za takovou službu činí 3 tisíce dolarů.

    „Funguje to takto: pro jednoho klienta vyberou několik krasavic, zakoupí jim šaty, přivedou je do salonu. Pak je odvezou do apartmánů, kde si turisté vyberou tu nejlepší. Za jednu takovou směnu si dívka může vydělat 5 až 6 tisíc hřiven plus spropitné. Celá tato částka je potom rozdělena 50/50 (mezi dívkou a zprostředkovatelem),“ říkají v televizním pořadu.Takže za dvě takové směny může ukrajinská dívka vydělat jeden celý průměrný měsíční plat na Ukrajině.

    Ceny se v tomto sektoru služeb značně liší, ale celkové příjmy jsou zde na ukrajinských standard vysoké. Průměrný měsíční příjem ukrajinských žen v kyjevských striptýzových klubech, jakých je v hlavním městě nejméně 45, dosahuje 2,5 až 3 tisíce dolarů, uvedli novináři z „Grošů“.

    Ocenit nezákonný obchod s prostitucí v zemi je obtížné. V roce 2014 místní média odhadla, že legalizací prostituce, lehkých drog a hazardních her, a pokud by se Ukrajina stala gay-centrem Společenství nezávislých států, mohla by ukrajinská vláda dodatečně získat do rozpočtu 4 miliardy hřiven každý rok. Příjmy ukrajinských kněžek lásky se odhadují na 13 - 20 miliard hřiven ročně. Pokud by se tento byznys legalizoval a jeho vlastníci museli platit daň z příjmů ve výši 15%, pak pouze na prostituci může státní rozpočet dodatečně získat 2 až 3 miliardy hřiven ročně.

    Není nad evropskou inspiraci. Tak vzhůru do EU!

    - - -

    Související:

    0 0

    Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničí
    Cathy Newman a -kou-
    1.7.2018 Channel4 a PrvníZprávy
    V rozhovoru pro Channel 4 News ruský ministr zahraničí uvedl, že britské orgány mohly záměrně odstraňují důkazy o otravě exšpiona Sergeje Skripala a jeho dcery v Salisbury.


    Podle Sergeje Lavrova tento incident dovolil Londýně nasměrovat politiku EU proti Moskvě.

    Ch4: OPCW rovněž vyšetřovala takzvaný případ Skripal. Chci se zeptat, zda si myslíte, že otrávení nervově-paralytickým plynem exšpiona, jeho dcery a policisty v ulicích britského města – je postup rozumného státu?

    Sergej Lavrov, ministr zahraničních věcí Ruska: Rozumný stát? V žádném případě. Je to zločin, vážný zločin. A od samého začátku jsme navrhli, aby se provedlo společné šetření, neboť to jsou naši občané, alespoň dcera Skripala je občanka Ruska, a u Skripala, zdá se, že je dvojí občanství - Ruska a Spojeného království.

    Od samého začátku jsme navrhovali společně vyšetřit tento incident. Zadali jsme spoustu otázek, dokonce i otázky týkající se postupů Úmluvy o zákazu chemických zbraní. V odpovědi nám bylo řečeno, že nás britská strana nechce poslouchat. Protože od nás potřebují jen jednu věc - říci, zda to udělal Putin, nebo zda ztratil kontrolu nad těmi, kdo to udělali. To bylo vše, co chtěli Britové s námi prodiskutovat.

    Jsme velmi znepokojeni rozpory v situaci se Skripalovými. Nikdy nám nebyl poskytnut konzulární přístup k našim občanům v rozporu se všemi mezinárodními úmluvami o diplomatických a konzulárních vztazích. Nebylo nám poskytnuto žádné rozumné vysvětlení, proč neteř Sergeje Skripala nedostala vízum, ale jen chce přijet a vidět svoji sestřenici. A máme mnoho dalších otázek týkajících se samotné otravy.

    Ch4: Ale proč by britské orgány měly dát přístup k materiálům, spojit vyšetřování se zástupci země podezřelé z organizování tohoto atentátu?

    Sergej Lavrov: Víte, že vyšetřování ještě neskončilo. Ve Skotland Yardu říkají, že to bude trvat ještě několik měsíců. Boris Johnson nedávno uvedl, že dezinfekce oblasti je nyní v plném proudu - a to téměř několik měsíců po incidentu.

    Zraněný policista se zázračně uzdravil a Skripalovy se zázračně uzdravili. Teď se hovoří o plánech na demolici domu, kde žili, stejně jako domu tohoto policisty. Všechno je to jako systematické ničení důkazů. Podobně ihned odstranili lavičky z parku (v Salisbury). A samozřejmě jsou videokazety, kde policie nebo zvláštní služby kontrolují tyto lavičky ve speciálních ochranných oblecích a vedle nich jsou lidé bez jakékoli ochrany. To všechno vypadá velmi zvláštně.

    Ch4: Pane Lavrove, obviňujete britskou vládu, že zametá stopy?

    Sergej Lavrov: Nevylučuji to. Zatímco nám nejsou poskytnuty žádné informace ... Víte, že v posledních letech v Londýně zemřelo asi deset ruských občanů. A ve všech deseti případech ...

    Ch4: Z jakého důvodu si to myslíte?
     
    Sergej Lavrov: Ve všech deseti případech bylo vyšetřována jejich úmrtí utajeno. Nerozumíme proč. Upřímně řečeno, pokud vás zajívají příčiny jejich smrti, tak, jak říká moudrost: podívejte se, kdo má z toho prospěch. A Spojené království rozhodně získalo politický prospěch z toho, co se děje.

    Ve skutečnosti, pokud o tom přemýšlíte, rozvine se zajímavá situace: země, která se chystá vystoupit z EU, jí určuje svoji politiku vůči Rusku. Můžete si vzpomenout, jak Britové jezdili do hlavních měst všech členských států EU a vyzývali je, aby vyhnali ruské diplomaty. A právě tak postupovali. Většinou to udělali, někteří neudělali.

    Následně jsme soukromě ptali těch, kteří se připojili k této britské akci, zda jim byly představeny   jakékoliv důkazy, kromě veřejných vyjádření Londýna. Bylo nám řečeno, že ne. Ale řekli, že jim bylo slíbeno, že později, jak bude probíhat vyšetřování, budou jim poskytnuta další fakta.

    Ch4: Ale vy jste říkal „podívejte se, kdo má z toho prospěch" ...

    Sergej Lavrov: Myslíte, že je to normální?

    Ch4: Ale řekl jste „hledejte, kdo má prospěch". A mnozí na Západě věří, že Rusko má prospěch z chaosu. Ať už je to brexit, atentát na Skripala nebo volba prezidenta Trumpa ...

    Sergej Lavrov: Zapomněl jste na Katalánsko, na Katalánsko bylo zapomenuto.

    Ch4: Zapomeňme zatím na Katalánsko ...

    Sergej Lavrov: Kromě toho jste zapomněli zmínit volby, které se brzy uskuteční ve Švédsku. Jejich předseda vlády také řekl ...

    Ch4: O tom budeme hovořit později. Ale chaos ...
     
    Sergej Lavrov: Makedonie, Černá Hora ...

    Ch4: Dobře. Řekněte mi, je pro Rusko výhodný chaos, jak někteří na Západě věří?
    Sergej Lavrov: Je třeba vzít v úvahu historickou vazbu, chronologii událostí. Chcete říct, že Rusko mělo prospěch z chaosu pár týdnů před prezidentskými volbami a pár měsíců před zahájením Mistrovství světa ve fotbale? Co myslíte?

    Ch4: Mě zajímá, co řeknete vy. Je chaos pro Rusko užitečný? Chaos po celém světě.
     
    Sergej Lavrov: Chci si objasnit otázku. Je pro Rusko výhodný chaos několik týdnů před prezidentskými volbami a pár měsíců před Světovým pohárem? Otázkou je tohle?
     
    Ch4: Ale vy jste mluvili o novém světovém řádu, který, jak doufáte, pomůže vytvořit Rusko. Koneckonců se nový světový řád mnohem snadněji vybuduje, pokud je EU v chaosu a Rusko působí jako arbitr na Středním východě a rozhoduje v Sýrii. Pro Rusko je to potenciálně výhodné.
     
    Sergej Lavrov: Ne, to je úplně špatné. To je zcela nesprávná interpretace mých slov. Neřekl jsem, že Rusko usiluje o vytvoření nového světového řádu.
     
    Ch4: Ale pomáhá s jeho formováním.
     
    Sergej Lavrov: Já jsem řekl, že Rusko by mělo být jedním z hráčů a za rovnoprávných podmínek posuzovat, jak je využívána objektivní realita multipolárního světa vznikající před našima očima, způsobem přijatelným pro všechny. To jsem říkal. A ti, kteří na Západě určují politiku rusofobie, mají přímo protichůdné zájmy. Snaží se potrestat Rusko, snížit jeho status ...
     
    Ch4: Proč si to myslíte?
     
    Sergej Lavrov: Protože je velmi bolestivé ztratit nadvládu v mezinárodní aréně, která trvala půl tisíciletí. Stručně řečeno. A to není kritika, ale skutečnost. Chápu pocity lidí, kteří kdysi dominovali v Indii, v Africe, v Asii a dalších částech světa, a nyní si uvědomují, že jejich čas uplynul.


    Související:

    0 0

    Agentura EXANPRO
    1.7.2018 (Specifická analýza (11072)
    Česká národní vláda a Ústavní soud ČR se velmi okázale provinily vůči zákonům České republiky a proti zásadám výkonu funkcí ve státní správě. Nejedná se o první případ, ale mohlo by se jednat o případ „poslední“ nebo alespoň ojedinělý, pokud by ovšem v rámci své odpovědnosti reagovali zákonodárci a další příslušné státní orgány.


    Vrcholní politici a vysoce postavení soudci zneužívají své postavení zpravidla v politických kauzách spojených s cizí mocností nebo vlastní kariérou. S cizí mocností byl propojen i případ ruského občana Jevgenije Nikulina, jenž byl vydán do Spojených států amerických v rozporu s českým právním řádem. Případ Nikulina je názornou ukázkou toho, jak může být činnost ústavních soudců zpolitizována a jak se politici i soudci snadno podřizují požadavkům cizí mocnosti. Celkově se jedná o ukázku ztráty státní suverenity a osobní cti zapojených jednotlivců (úředních osob), kteří podřízeně jednali ve prospěch třetí strany – v tomto případě zahraniční mocnosti.

    Vrcholní politici a vysoce postavení soudci počítají s tím, že jim podobné případy projdou, jelikož oni patří k těm nejvyšším státním orgánům, nad kterými již nikdo není. Proto je v těchto záležitostech důležitá činnost zákonodárného sboru, tedy poslanců a senátorů. Jak ale s překvapením zjišťujeme, ponechávají čeští zákonodárci tyto věci bez povšimnutí, neboť se domnívají, že vše, co se týká USA, bychom měli řešit ke spokojenosti americké administrativy. Podle neustále se opakujících slov českých politiků jsme a musíme být ukotveni v západních strukturách, k nimž máme své závazky a jimž vévodí Spojené státy, které určují mezinárodní normy. Závazky, které mnozí nadhodnocují, a dokonce i uměle vytvářejí, nemohou nahrazovat české zákony a mezinárodní právo. Dostáváme se do situace, která až příliš připomíná náš minulý vztah se Sovětským svazem.

    Kauza ruského občana Nikulina je jako prolog s úvodním hodnocením obsažena v produktu 11066„Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají“. Podrobný rozbor činnosti ÚS je vypracován v produktu 11067 „Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR“. Protože rozebíraná kauza souvisí s návštěvou amerického politika Paula Ryana v České republice, patří k ní také produkt 11065 „Paul Ryan odhalil pravou podobu spojenectví mezi USA a ČR, přesto mu čeští politici vstoje tleskali“.

    Než přistoupíme k podrobnému popisu provinění jednotlivých výkonných politiků a ústavních soudců a k popisu nečinnosti státních orgánů, uvádíme přehled proviněných osob a shrnutí jejich prohřešků.


    Osoby, jež se provinily:

    • Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán
    • Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš
    • Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský
    • Místopředsedkyně Ústavního soudu Milada Tomková
    • Místopředseda Ústavního soudu Jaroslav Fenyk
    • Ústavní soudce Jan Musil (předseda tříčlenného senátu)
    • Ústavní soudce Jan Filip (člen tříčlenného senátu)
    • Ústavní soudce Jaromír Jirsa (člen tříčlenného senátu)

    Body provinění jmenovaných osob:

    • Porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018
    • Podpora porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018
    • Porušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (rozhodnutí ÚS je vykonatelné poté, co je v písemné formě doručeno účastníkům řízení)
    • Porušení slibu ústavního soudce (čl. 85 Ústavy ČR)
    • Porušení Ústavy ČR (čl. 1 o ČR jako svrchovaném a demokratickém právním státu a čl. 82 o nezávislosti výkonu funkce soudců)
    • Manipulace s úřední listinou – antedatování usnesení ÚS

    Osoby a státní orgány, jež nekonaly, aby zjednaly nápravu:

    • Senátoři a poslanci Parlamentu ČR
    • Prezident republiky
    • Soudcovská unie ČR
    • Orgány státního zastupitelství
    • Bezpečnostní informační služba (BIS) – v rámci působnosti při ochraně ústavnosti, demokratických principů (právního státu s jeho právním řádem) a svrchovanosti ČR

    Nyní si rozeberme, kdo se čím konkrétně provinil. Se zachováním právního řádu budeme u příslušných osob hovořit, že jsou podezřelí, jelikož nikdo dosud nezačal oficiálně vyšetřovat jejich činnost a dotyčné osoby nebyly dosud z ničeho obviněny. Avšak podezření se skládá z celého souboru vzájemně propojených bodů, z jejichž analýzy je patrné, že pokud se daná osoba neprovinila v jednom bodě, musela se provinit v bodě dalším. Zkrátka vinu v této kauze nelze smýt, přesto budeme hovořit o podezření, čímž jsme ke všem zapojeným aktérům velmi shovívaví.


    PODEZŘELÍ VÝKONNÍ POLITICI


    1) Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán je podezřelý z porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a z porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).

    Tímto usnesením ÚS rozhodl o odložení vykonatelnosti ohledně vydání Jevgenije Nikulina k trestnímu stíhání do USA nebo Ruské federace, a to do doby, než ÚS rozhodne o ústavní stížnosti, kterou podal právě Jevgenij Nikulin jako stěžovatel prostřednictvím svého zástupce advokáta Martina Sadílka.

    V době, kdy toto usnesení bylo stále platné, rozhodl ministr Pelikán o vydání Nikulina do Spojených států. Ministr své rozhodnutí učinil v rozmezí od 27. do 29. března 2018. Jeho rozhodnutí bylo spojeno s návštěvou třetího nejvyššího ústavního činitele Spojených států, jímž byl předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan. Ten znenadání přijel na rychlou a neoficiální návštěvu do Prahy, přičemž jako obyčejný americký turista řečnil dne 27. března 2018 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Paul Ryan po svém návratu do Spojených států veřejně přiznal, že klíčovým cílem jeho cesty do Prahy bylo přimět české úřady k extradici Nikulina do USA (blíže viz produkt 11065).

    Ministr Pelikán své rozhodnutí o vydání Nikulina do USA provedl ještě předtím, než ÚS vůbec stihl vydat vyjádření o zamítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina (viz druhý díl), natož aby ÚS se svým aktuálním rozhodnutím písemně seznámil účastníky řízení tak, jak mu to ukládá zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

    Robert Pelikán se své rozhodnutí snažil od návštěvy Paula Ryana vyvázat tím, když tvrdil, že byl rozhodnutý už měsíc před příjezdem amerického politika. Jenže jako právník musí vědět, že se počítá doba, kdy se rozhodl oficiálně a kdy své rozhodnutí uvedl v platnost, a nikoli doba, kdy si jenom něco myslel, ale stále ještě pro to nic nevykonal. To je velmi chabá výmluva, na níž existuje jednoduchá námitka v podobě otázky, proč své rozhodnutí tedy prakticky nevykonal ten měsíc a déle před příjezdem Ryana do Prahy a naopak čekal až na tuto dobu. V případě ministra spravedlnosti národní vlády se nemůže jednat o shodu okolností, nýbrž o ukázku podřízenosti cizí mocnosti.

    Navíc zde pořád zůstává porušení usnesení ÚS. Tento akt už ale ministr raději nijak neobhajoval, protože to nejlepší, co mohl udělat, bylo mlčet.


    2) Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš je podezřelý z toho, že vědomě podpořil neoprávněnou činnost svého podřízeného ministra, čímž se podílel na porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a na porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).

    Andrej Babiš věděl, z jakého důvodu dorazil do Prahy americký politik Paul Ryan, s nímž se dokonce osobně setkal. Tím byl také srozuměn o chystaném aktu svého podřízeného ministra Pelikána. Jako předseda vlády se podřídil americkým požadavkům a nechal ministra spravedlnosti jednat ve prospěch USA.

    Andrej Babiš dále věděl, že ministrovo rozhodnutí není v souladu s usnesením Ústavního soudu, neboť nikdy netvrdil, že o kolizi Pelikánova rozhodnutí s usnesením ÚS nic netušil, a především nikdy proti počínání svého ministra nevystoupil.

    Provinění ústavních soudců a nečinnost státních orgánů je předmětem navazujícího druhého a třetího dílu analyzované kauzy.

    Zpravodajský produkt 11072
    Specifická analýza

    © 2018 Agentura EXANPRO


    0 0


    Zbyněk Fiala
    1.7.2018 VašeVěc
    EU27 se nakonec dohodla na přístupu k migrantům. Řada členských zemí vyslovila souhlas o vzniku sběrných středisek na svém území, než se vyjedná vhodnější řešení už na afrických březích, podpořené větší rozvojovou pomocí.



    Hlavním bodem čtvrtečního programu bruselského summitu EU byla „neformální“ pracovní večeře o migraci, která skončila až za úsvitu. „Atmosféra byla hustá,“ popisuje ji český premiér Andrej Babiš. „Už nad ránem to vypadalo, že se nedomluvíme. Jednání bylo několikrát přerušeno. Jako V4 jsme se radili separátně a nakonec jsme prosadili, co jsme chtěli. Podle mě je to pro nás velký úspěch.“

    Německá kancléřka volila tlumenější slova, ale i z nich lze vytušit, co se tam dělo: „Po intenzívní diskusi nad snad největší výzvou pro Evropskou unii mám dobrou zprávu, že jsme se dohodli na společném textu.“

    Výzva to jistě byla velká, ale proudy migrantů jsou momentálně malé, prakticky na úrovni před krizi, dvacetkrát menší než před rokem.

    Detailní pohled na migraci nabízí čerstvá ročenka OECD na toto téma (International Migration Outlook 2018), která obsahuje nejnovější čísla. Dozvídáme se tak, že roku 2016 přišlo do Česka 37 500 migrantů a v protisměru odešlo 17 500 rezidentů, takže čistý přírůstek činil 20 tisíc osob. Tou dobou u nás žilo legálně 495 tisíc migrantů, z toho třetina v Praze. Trvalý pobyt mělo zařízeno 55 procent, a dvě pětiny z nich představovali občané zemí EU. Každý dvacátý obyvatel Česka se narodil v zahraničí, uvádí zmíněný zdroj.

    Globální pohled je dramatičtější. Roku 2017 bylo 258 milionů lidí mimo zemi, ve které se narodili, z toho polovina byla v zemích OECD. Tohle číslo se jistě dá ve statistikách nějak dohledat, ročenka má 419 stránek, ale víc nám říká údaj, že trvalý pobyt tam mělo zařízeno 5 milionů osob. Další 4 miliony měly dočasné pracovní povolení a na univerzitách byly 3 miliony zahraničních studentů. Pokud jde o budoucnost migrace, „čelíme bezprecedentní nejistotě“, varuje OECD s poukazem na „geopolitické, klimatické a demografické změny“. Nicméně příliv uprchlíků může zvednout počet obyvatel zemí OECD v pracovním věku do roku 2020 jen o 0,4 procenta, píše se hned v úvodním textu této ročenky.

    Dohoda EU o dalším přístupu k migraci je tedy po úmorném nočním jednání na světě a tvar jí dali zejména německá kancléřka Angela Merkelová a nový italský premiér Giuseppe Conte. Podstatné je, co v ní je, i to, co v ní není. Bylo jasné, že povinné kvóty, které jsme vytrvale odmítali, už nemá smysl hájit, ale ukázalo se, že ani úvahy o vracení migrantů zachycených na Středozemním moři nejsou okamžitě schůdné.

    Pobřežní africké země, kterých by se to týkalo, nejspíš čekají na podobné nabídky, jaké dostalo Turecko, zejména vysoké finanční příspěvky. Zatím jim byl nabídnut malý zlomek, půl miliardy eur z rozvojového fondu EU, který má být doplňován, tedy i ČR. Peníze budou čekat ve zvláštním fondu pro Afriku, než najdou adresáty podle výsledků vyjednávání.

    Něco se však muselo udělat hned. Německá kancléřka, tlačená vlastním ministrem vnitra Horstem Seehoferem z bavorské CSU, proto začala už před summitem vyjednávat o vytvoření evropské „koalice ochotných“ členských zemí. Nic jiného nezbývalo, protože nepředpokládala souhlas V4 nebo Rakouska. O vracení ekonomických migrantů od německých a dalších hranic a jejich zadržení ve sběrných střediscích před návratem do vlasti mohla jednat jen s těmi, kdo přijeli na její „minisummit“ z minulého týdne.

    Tuto dohodu tedy měla kancléřka Merkelová rozpracovanou už týden před oficiální bruselskou vrcholnou schůzkou EU28. A tam to vyhrotil premiér Conti, když trval na tom, že Itálii se prostě musí pomoci, jinak bude veškeré závěry summitu vetovat. Výsledkem je, že řada členských zemí EU vyslovila souhlas o vzniku sběrných středisek na svém území, než se vyjedná vhodnější řešení už na afrických březích.

    Vedle toho měl být posílen mandát unijní služby na ochranu vnějších hranic Frontex, jejíž lodě byly zatím užitečné jako hrábě v kapse. Posádky obhlížely nekonečné vodní obzory, studovaly vývoj počasí, pozorovaly lodě migrantů, a pak sepisovaly dlouhé zprávy o tom, co nejde.

    Na bruselský summit přijela i britská premiérka Theresa Mayová, která se však jednání o budoucnosti EU neúčastní, a tak musela být do ranních 4:30 stále ve střehu, kdyby na ni došla řada ve věci Brexitu. Ten je taky o migraci, jen trochu jiné. Ti Britové, kteří hlasovali pro odchod z EU, měli strach z chudých „Poláků“, tedy i nás, pokud tam vyjíždíme připraveni krást pracovní místa za nižší mzdu. Z toho je vidět, že EU destabilizuje nejen bída z dovozu, kterou pomáháme uvádět do pohybu účastí ve válečných misích, nebo aspoň malým odporem proti rozdmýchávání válečných konfliktů našimi spojenci v NATO. (Tady jsem dost spoléhal na statečného Pocheho, že by s tím rázně skončil, pokud by byl ministrem zahraničních věcí on.)

    Ale jak vidíme, EU otřásá i bída nízkých pracovních nákladů v nových členských zemích, tedy to, co byly dlouho označováno za konkurenční výhodu. Konkurenční výhoda země by teoreticky měla zvyšovat příležitosti celé ekonomiky. Jenže dostáváme se k výsledku, který jsme zaznamenali už ve finanční krizi – pár subjektů se napakuje, a všichni ostatní to zaplatíme.

    Britská premiérka Mayová dostala příležitost dílčímu vystoupení už na začátku večeře. Samotná jednání o Brexitu zatím k ničemu nevedou, jak se ukáže při detailnější debatě během zpožděného pátečního programu, a tak se pokoušela prosadit aspoň pokračující účast Británie v bezpečnostní spolupráci s EU, a to bez ohledu na to, jak vlastní odchod Spojeného království z unie dopadne.

    Byl to další pokus poukázat na výjimečnost Británie, před kterou se musí sklonit malicherné unijní požadavky. Ale tohle už asi funguje jen v britském tisku. Ostrovnímu království zbývají jen tři podobné summity, než na jaře 2019 opustí EU, ať už s dohodou, nebo bez dohody. A velké společnosti, jako Airbus, podobně jako velké peníze, třeba největší investiční fondy, už v předstihu vyrážejí do protisměru a jdou za EU tam, kde je.

    0 0

    Agentura EXANPRO
    1.7.2018  (Specifická analýza (11073)
    Produkt jako druhý díl navazuje na dokument 11072, který obsahuje úvodní objasnění ke spolčení výkonné a soudní moci s přehledem osob, jež se provinily, a se shrnutím bodů, proti nimž se provinily. Předchozí dokument dále v této kauze rozebírá výkonnou moc – konkrétně činnost ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a premiéra Andreje Babiše.


    Na řadu přichází moc soudní v podobě Ústavního soudu ČR. V kauze Nikulin není prvořadý výsledek soudního rozhodnutí, ale především způsob a časové a politické okolnosti, které ovlivnily činnost ústavních soudců. I zde budeme hovořit o podezření, protože rozebírané osoby nebyly zatím z ničeho obviněny. Budeme tedy zachovávat právní řád, i když je provinění jmenovaných osob prokazatelné.

    PODEZŘELÍ ÚSTAVNÍ SOUDCI


    3) Ústavní soudci tříčlenného senátu ÚS ve složení Jan Musil (předseda), Jan Filip a Jaromír Jirsa jsou podezřelí z porušení vlastního usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018, z porušení zákona č. 182/1993 Sb., z porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82) včetně porušení slibu ústavního soudce (čl. 85) a z manipulace s úřední listinou.

    Výše jmenovaným usnesením tříčlenný senát rozhodl o odložení vykonatelnosti ohledně vydání Jevgenije Nikulina k trestnímu stíhání do USA nebo Ruské federace, a to do doby, než stejný tříčlenný senát rozhodne o ústavní stížnosti, kterou podal právě Jevgenij Nikulin jako stěžovatel prostřednictvím svého zástupce advokáta Martina Sadílka.

    Náhle se ale v Praze objevil americký politik Paul Ryan (blíže viz produkt 11065), což vyvrcholilo tím, že 30. března 2018 šest minut po půlnoci vzlétá americký letoun z Prahy směr USA a s Nikulinem na palubě. Do této doby Ústavní soud mlčel a platilo tedy usnesení ÚS ze dne 20. února 2018 s odložením zmíněné vykonatelnosti. Avšak po zahájení nočního transportu ruského občana do Spojených států nastalo něco nevídaného. Někdo z Ústavního soudu cítil potřebu vydat okamžité prohlášení na sociální síti Twitter a ještě téže noci v čase 02:59 hod. na účtu Ústavního soudu oznámil následující:

    „ÚS odmítl ústavní stížnost Jevgenije Nikulina jako zjevně neopodstatněnou.“

    Proč Ústavní soud ve tři hodiny ráno (viz dokument 11067), kdy byl ruský občan Nikulin asi v polovině své cesty do USA, zveřejňuje, že stížnost Nikulina se odmítá? Velmi podezřelé chování! A kdy vlastně tříčlenný senát ÚS přijal a vypracoval ono rozhodnutí o odmítnutí uvedené stížnosti?

    Rozhodnutí ÚS o odmítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina bylo zveřejněno ve formě usnesení až 3. dubna 2018, avšak dokument je datován k 27. březnu 2018. Mezi vypracováním dokumentu a jeho zveřejněním je tak patrná podivuhodná časová mezera, jež činí celých sedm dní. Proč takové otálení, když se jednalo o mezinárodní záležitost a ještě k tomu v době, kdy do České republiky překvapivě zavítal předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan?

    Na tuto otázku existuje po prozkoumání všech detailů včetně chování ústavních soudců jen jediná odpověď: V době, kdy ÚS na síti Twitter oznámil, že se stížnost Nikulina odmítá, nebylo totiž vypracováno ještě žádné rozhodnutí, ale už nastalo spolčení výkonné moci s mocí soudní s cílem vyhovět požadavku USA, a to urychleně v době, kdy do ČR nečekaně přijel americký politik Paul Ryan. Ústavní soudci proto rychle a nezvykle reagovali svým vyjádřením ve tři hodiny ráno a teprve potom se pustili do vypracování usnesení s předem avizovaným rozhodnutím, které neoprávněně antedatovali ke dni 27. března 2018.

    Pokud by bylo usnesení ÚS 530/10 ze dne 27. března 2018 skutečně vypracováno v uvedený den, pak by bylo zvláštní, že s ním nebyli seznámeni všichni účastníci řízení tak, jak ukládá zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Advokát Martin Sadílek, jenž zastupoval stěžovatele Jevgenije Nikulina, byl stěžejním účastníkem řízení, avšak informaci o odmítnutí ústavní stížnosti zjistil až z médií 30. března během dne, kdy již byl jeho klient Nikulin vydán a dopraven do USA.

    Ústavní soudci tedy pochybili tak jako tak, případně hned dvakrát. Poprvé tím, že popřeli odložení vykonatelnosti vydání Nikulina do zahraničí učiněné v usnesení ze dne 20. února v době, kdy ještě nemohli mít vypracováno usnesení s rozhodnutím o zamítnutí stížnosti. A podruhé tím, že u svého rozhodnutí údajně ze dne 27. března nerespektovali to, že nemohlo být vykonatelné před doručením jeho písemného vyhotovení účastníkům řízení. Přitom ÚS má na svém webu podle zákona č. 182/1993 Sb. toto sdělení:

    „Rozhodnutí jsou v databázi zpřístupňována poté, co jsou vyhlášena a rozeslána účastníkům řízení (nálezy), resp. poté, co jsou vykonatelná, tj. doručena účastníkům řízení (usnesení).“

    Rozhodnutí senátu ÚS učiněné údajně 27. března bylo provedeno ve formě usnesení, což tedy znamená, že mohlo nabýt charakter výkonu až poté, co ho písemně obdrželi účastníci řízení. To se však nestalo, a i přesto byl Nikulin vydán cizí mocnosti. A ústavní soudci tříčlenného senátu Musil, Filip a Jirsa mlčeli a nic nenamítali. S nimi mlčeli i předseda ÚS Pavel Rychetský, místopředsedkyně ÚS Tomková a místopředseda ÚS Fenyk. Také tohle je důkazem o záměru Ústavního soudu vyhovět zahraniční mocnosti prostřednictvím spolčení se s výkonnou mocí zastoupenou v tomto případě ministrem Pelikánem a premiérem Babišem.

    Pokud bychom připustili, že tříčlenný senát ÚS vypracoval usnesení 27. března tak, jak ústavní soudci předstírají, pak musíme pokládat následující otázky:

    a) Proč bylo usnesení o zamítnutí ústavní stížnosti Nikulina datováno ke dni 27. března, tedy ke dni, kdy v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR řečnil americký politik Paul Ryan, jehož hlavním a později zdůrazněným cílem cesty do Prahy (viz produkt 11065) bylo docílit extradici Nikulina do USA?

    b) Uvědomovali si ústavní soudci zpolitizování celé kauzy už jenom tím, že spojili den svého rozhodnutí s dnem vystoupení amerického politika v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a jeho ochotnému vyjadřování k případu Nikulina z pohledu USA na tiskové konferenci rovněž ve stejný den?

    c) Proč ÚS nerozhodl o zamítnutí stížnosti Nikulina až např. měsíc po odjezdu Paula Ryana z ČR?

    d) Jak je možné, že se nepodařilo během následujících dvou pracovních dnů (28. a 29. března) doručit písemnou formu usnesení ÚS advokátovi Sadílkovi, který zastupoval Nikulina v analyzované kauze?

    e) Jak je možné, že i přes nedoručení písemného vyhotovení rozhodnutí ÚS účastníkům řízení (právnímu zástupci Nikulina) byl Nikulin vydán do USA, když podle zákona o Ústavním soudu (zákon č. 182/1993 Sb.) nemohla být naplněna vykonatelnost tohoto usnesení?

    f) Proč ÚS nezasáhl proti konání ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, když toto konání odporovalo zákonu a velmi pravděpodobně i usnesení ÚS 530/18 ze dne 20. února 2018?

    g) Proč ÚS zveřejnil obsah usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina až sedm dní po jeho údajném vypracování?
    h) Proč ÚS oznámil na sociální síti Twitter odmítnutí stížnosti Nikulina až 30. března a ještě k tomu v 02:59 hod., když usnesení o tomto zamítnutí vypracoval již 27. března?

    Ústavní soudci svým pochybným výkonem porušili slib ústavního soudce, podle kterého by se měli rozhodovat nezávisle a nestranně. V této kauze však projevili až příliš viditelnou závislost a podřízenost potřebám cizí mocnosti. Ústavní soudci kupili ve spěchu svá pochybení a ať to vezmeme z jakéhokoli směru, nemohou se ústavní soudci vyvázat z porušení výkonu své funkce.

    4) Předseda ÚS Pavel Rychetský, místopředsedkyně ÚS Milada Tomková a místopředseda ÚS Jaroslav Fenyk jsou podezřelí z podpory nebo přímo z aktivního nabádání k porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018, k porušení zákona č. 182/1993 Sb., k porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82) včetně porušení slibu ústavního soudce (čl. 85) a k manipulaci s úřední listinou.

    Všichni tři jmenovaní vedoucí soudci Ústavního soudu nezasáhli proti neoprávněnému záměru výkonné moci a naopak podpořili a zakryli činnost svých podřízených – tříčlenného senátu ÚS. Tím se sami provinili proti bodům vyjmenovaným výše. Pokud by jednali v souladu s právem, museli by vystoupit jak proti aktivitě výkonných politiků, tak proti činnosti svých podřízených.

    Nečinnost osob a státních orgánů, jež měly konat a zjednat nápravu je předmětem závěrečného díluanalyzované kauzy.




    Související zpravodajské produkty:

    Zpravodajský produkt 11073
    Specifická analýza
    © 2018 Agentura EXANPRO

    0 0

    Agentura EXANPRO
    1.7.2018 Specifická analýza (11074)
    Produkt jako třetí díl navazuje na dokument 11072 (díl 1/2) a dokument 11073 (díl 2/3). První díl obsahuje úvodní objasnění ke spolčení výkonné a soudní moci s přehledem osob, jež se provinily, a se shrnutím bodů, proti nimž se provinily. Dále první díl v příslušné kauze rozebírá výkonnou moc – konkrétně činnost ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a premiéra Andreje Babiše. Druhý díl pak rozebírá činnost ústavních soudců – konkrétně tříčlenného senátu složeného ze soudců Jana Musila, Jana Filipa a Jaromíra Jirsy, dále potom nečinnost a podporu ze strany jejich nadřízených, a to konkrétně předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, místopředsedkyně ÚS Milady Tomkové a místopředsedy ÚS Jaroslava Fenyka.


    Závěrečný třetí díl se zaměřuje na osoby a státní orgány, jež měly konat, aby zjednaly nápravu, a ukázat, že v České republice stále existuje právní řád. Avšak tyto osoby a státní orgány nekonaly, čímž podtrhly nejenom skutečnost o špatně fungujícím právním systému, ale také skutečnost o nefunkčním kontrolním mechanismu a ztrátě suverenity či svrchovanosti České republiky (čl. 1 Ústavy ČR), jejíž zástupci se řídí potřebami a požadavky silnějších mocností na úkor platných zákonů. K těmto osobám a orgánům patří:
    • Senátoři a poslanci Parlamentu ČR
    • Prezident republiky
    • Soudcovská unie ČR
    • Orgány státního zastupitelství
    • Bezpečnostní informační služba (BIS) – v rámci působnosti při ochraně ústavnosti, demokratických principů (právního státu s jeho právním řádem) a svrchovanosti ČR

    Senátoři měli být prvními, kteří měli reagovat na porušení právních norem a ukázat, že v České republice funguje kontrolní mechanismus. Senát dává souhlas ke jmenování ústavních soudců, a stejně tak je možné pouze se souhlasem Senátu zahájit trestní stíhání soudců Ústavního soudu. Avšak senátoři ostudně mlčí a nezmohli se ani na kritické prohlášení vůči Ústavnímu soudu tak, jak to běžně činí vůči určitým politikům. Podle nich je vše v pořádku, protože se to týká Spojených států, k nimž máme podle jejich vyjádření spojeneckou vazbu (blíže o postoji senátorů viz produkt 11066 „Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají“).

    Poslanci by v této kauze měli vystoupit proti počínání výkonných politiků z hnutí ANO 2011. Jenže spolčení výkonné a soudní moci nikomu z poslanců nevadí. Někteří voliči by očekávali, že se projeví především poslanci KSČM a SPD, ale i ti v tomto případu mlčí, neboť mají plno práce s přemýšlením o vyjádření důvěry právě sestavované vládě. Jak je patrné, otázka právního a svrchovaného státu není pro poslance tak důležitá, jako politické manévrování, jímž by si mohli politicky přilepšit. Poslanci již dlouhou dobu dokazují, že v Poslanecké sněmovně neexistuje řádná politická opozice, ale pouze snaha domluvit se, aby každý politický subjekt nějakým způsobem profitoval.

    Prezident republiky Miloš Zeman se nijak nesnažil na pochybnou činnost výkonných politiků a ústavních soudců poukazovat. Pouze se vyjádřil na otázku související s kauzou, že za určitých okolností mohl být porušen zákon. To bylo z jeho strany vše a nelze se tomu divit. Prezident Zeman by totiž musel vystoupit proti premiérovi Andreji Babišovi, kterého dlouhodobě a silně podporuje. Jenže jak to potom tedy je s postojem prezidenta Zemana ke svrchovanosti České republiky a právnímu řádu ČR?

    Prezident Zeman se chová podivně, a to nejenom ve vztahu ke kauze Jevgenije Nikulina. Nejdříve se snaží ovlivnit ministra Pelikána, aby vydal Nikulina do Ruské federace, což nebyl z jeho strany žádný nátlak, jak se někteří domnívají – ministr spravedlnosti se mohl stále rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí bez toho, aby mu v tom někdo aktivně bránil. Avšak záhy prezident přehlíží viditelné spolčení výkonné a soudní moci a již nic nenamítá. Co z toho vyplývá? Prezident Zeman si hraje svou vlastní hru ve svůj vlastní prospěch, nikoli tak ve prospěch České republiky a právních norem.

    Soudcovská unie ČR, ačkoli má ve svých stanovách, že je jejím účelem prosazovat a chránit nezávislost soudců, tak porušení nezávislosti Ústavního soudu rovněž přehlíží a netroufá si cokoli namítnout. Přitom by měla požadovat vysvětlení ohledně prohlášení ÚS na sociální síti Twitter (30. března) a pozdějšího vypracování usnesení ÚS o odmítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina zveřejněného až 3. dubna, ale s datem vyhotovení k 27. březnu. A to už nemluvíme o zpolitizování činnosti soudců v době přítomnosti amerického politika Paula Ryana v České republice (viz otázky pro Ústavní soud ve druhém dílu).

    Orgány státního zastupitelství taktéž mlčí, přitom by mohly začít tím, že by se optaly ministra Pelikána, kdy obdržel od Ústavního soudu rozhodnutí o tom, že se ústavní stížnost Nikulina odmítá (čímž by se rušilo pozastavení jeho extradice), když o tom nevěděl ani jeho zastupující advokát jako stěžejní účastník soudního řízení.

    Bezpečnostní informační služba (BIS) prohlašuje, že vyhodnocuje informace, které ohrožují Ústavu ČR a ostatní zákony země. Ale měla by k tomu doplnit, že se tato její činnost nevztahuje na prohřešky směrem k USA, jelikož Spojené státy jsou naším „spojencem“. Bylo by asi hodně pošetilé chtít po BIS, aby vystoupila proti komplotu organizovaného vládou, která vlastně BIS řídí. Na to by museli mít vedoucí činitelé BIS opravdu kuráž. Avšak odvaha ve jménu spravedlnosti se v podřízené České republice nevyskytuje.

     
    ZÁVĚR

    Všechny tři díly analyzované kauzy slouží jako jakýsi žalobní návrh pro orgány odpovědné za dodržování českých zákonů včetně Ústavy ČR a prosazování právního státu. K tomu doplňujeme, že kauza „Čapí hnízdo“ je proti kauze „Nikulin“ jen bezdůkazní blamáží. Kauza Nikulin je skutečným komplotem výkonné a soudní moci s jasnými znaky a je nanejvýš alarmující, že Andrej Babiš byl prezidentem ČR i po tomto komplotu podruhé jmenován českým premiérem.

    Pokud bychom žili ve skutečném právním státě, o který zákonodárci dbají, viděli bychom reakci senátorů, po níž by jmenovaní ústavní soudci museli přinejmenším rezignovat, a reakci poslanců, kteří by okamžitě prohlásili, že v žádném případě nevysloví důvěru vládě v čele s Andrejem Babišem.


    Související zpravodajské produkty:
    Zpravodajský produkt 11074
    Specifická analýza
    © 2018 Agentura EXANPRO

    0 0


    Zdeněk Jemelík
    Zdeněk Jemelík
    2.7.2018  blogg autora a web spolku Chamurappi z.s.
    Zdá se, že k tradicím současné novinařiny patří „okopávání kotníků“ ministryně spravedlnosti. Daniela Kovářová jistě nezapomněla, jak ji od počátku do konce jejího ministerského působení a ještě i nějaký čas po něm ostouzeli novináři, a to pod nejrůznějšími záminkami: nejdříve kvůli dávnému žertovnému vyjádření o vztahu k sexu a k okolnostem jejího vstupu do KSČ, pak kvůli téměř každému jejímu kroku. Byla vítanou „kořistí“ pro Václava Moravce, který ji s chutí „vypral“ v její nepřítomnosti v Otázkách Václava Moravce, nebo i pro nekompetentního všeználka Karla Hvížďalu.


    Pod velkým tlakem novinářů byla od počátku ministerského působení Helena Válková, vyslaná na ministerstvo Hnutím ANO, výjimečná tím, že do úřadu nastupovala s ucelenou koncepcí rozvoje resortu. Paradoxně ji pronásledovaly hlavně noviny, vlastněné Andrejem Babišem. Útoky byly z větší části nespravedlivé a někdy hodně skandální. Zvláštní péči jí věnoval Martin Shabu.

    Nyní se patrně další „lovnou zvěří“ pro novináře stala Taťana Malá. Vyčítá se jí kde co: studium práv na slovenské soukromé vysoké škole, podezřelá je koncipientská praxe v Dolním Kubíně, způsob obživy manžela a nakonec došlo na zpochybňování její diplomové práce. Vděčným námětem pro některé novináře je zdůraznění její loajality k ANO a osobně k Andreji Babišovi a podezření, že se od ní očekává „zneškodnění“ jeho trestního stíhání.

    Stejně jako v případě jejích výše uvedených předchůdkyň jde o zcela neúčelné otravování vzduchu, jímž novináři projevují nedostatek smyslu pro realitu a bezbřehou povýšenost. Nic z toho, co na své oběti nacházejí podezřelého či přímo špatného, nakonec nebude mít vliv na to, zda bude ve funkci úspěšná, co dobrého za sebou zanechá. Mimo to s jejím jmenováním se už nedá nic dělat, takže nezbývá, než dát nové ministryni čas a prostor, aby se projevila. Není ostatně pochyb o tom, že i bez novinářského štvaní nemá jmenováním automaticky zajištěnu „definitivu“, a dokonce nemá ani pojistku proti případné změně názoru předsedy vlády na hodnocení správnosti výběru.

    Je ovšem pravda, že Taťana Malá není osobností formátu Otakara Motejla, ale v tom je právě potíž: ministrem spravedlnosti by měl být nepochybně někdo, kdo zná resort a jeho problémy, má vizi, kam jej vést a navíc je autoritou pro jeho pracovníky. Takových lidí je velmi málo a žádná z parlamentních stran jich nemá několik v zásobě na výběr a žádná neprovádí dlouhodobě zaměřenou personální politiku. Ostatně být ministrem spravedlnosti není žádné „terno“ a velmi kvalitní lidé, kteří by mohli funkci zastávat, by ji nepřijali, protože je pro ně výhodnější rozvíjet dále svou současnou kariéru. Platí to nejen o soudních funkcionářích a vedoucích státních zástupcích, ale také o prvotřídních advokátech: jsou dost moudří na to, aby je hnala samoúčelná touha po moci a po prestiži, a s přijetím funkce by nic nezískali. Navíc nikdo nemůže ministrovi zaručit, že setrvá ve funkci aspoň do konce řádného volebního období. Ten, kdo funkci přijme, se vlastně obětuje, i když to možná netuší. A nerozhoduje, co jej k přijetí jmenování motivovalo.

    Naštěstí není vyloučeno, že začátečník, který má aspoň základní osobnostní a vědomostní předpoklady, se nakonec řešením úkolů a překonáváním překážek vypracuje na dobrého ministra. Ty předpoklady Taťaně Malé určitě nechybí, takže její pronásledování je značně předčasné.

    Je asi pravda, že z velmi omezené množiny možných adeptů ji předseda vlády vybral právě kvůli její stranické příslušnosti: jmenováním Jeronýma Tejce, o němž se hodně mluvilo, by vlastně přihrál ČSSD šesté ministerské křeslo, protože se dá předpokládat, že sociálně demokratický způsob myšlení asi přežil jeho formální rozchod se stranou. Není ale na místě podezírat Andreje Babiše, že si ji zvolil jako ochránkyni v trestním řízení. Nežijeme v dobách, kdy např. během procesu s Heliodorem Pikou se před každým stáním v kanceláři ministra projednával stav procesu. Ministr spravedlnosti dnes nemá pravomoci vůči státnímu zastupitelství a soudům, které by mu umožnily ovlivnit trestní řízení. Obecné vztahy mezi ministrem spravedlnosti a komunitami soudců a státních zástupců jsou navíc natolik vyhraněné, že pokud by se paní ministryně i pokusila o neformální zásah, riskovala by, že oslovený státní zástupce nebo soudce by se veřejně ohradil a vypukl by skandál.

    Obávám se, že paní ministryně se bude potýkat s podceňováním ze strany vedoucích představitelů právnických profesí a bude proto pro ni obtížné vybojovat si přirozenou autoritu. Dokonce si myslím, že v tomto ohledu v nejlepším případě na tom nebude lépe než její předchůdce. Zejména ale spatřuji problematičnost jejího postavení v tom, že není vyzbrojena zkušenostmi natolik, aby mohla spolehlivě čelit tlakům různých stavovských lobby, které se určitě budou snažit vydobýt na ní vstřícnost vůči svým požadavkům. Již se ostatně ozvali někteří politizující představitelé soudcovského stavu, usilující o ustavení Nejvyšší rady soudnictví, „nadržení“ neochotou Roberta Pelikána jim vyhovět, vyvolanou obavami o prohloubení „zapouzdřenosti“ justice.

    V tomto ohledu by paní ministryně měla být opatrná. Představy o nezávislosti soudnictví jako třetí moci ve státě jdou tak daleko, že by mu jejich uskutečnění poskytlo výjimečné postavení moci kontrolované jen samé sebou. Pelikánovy obavy nebyly neopodstatněné. Stát vyplácí obětem nesprávného úředního postupu soudců a státních zástupců několik desítek milionů korun ročně a dosud se považuje za samozřejmé, že původci škod se za způsobené škody neodpovídají a na úhradě odškodnění se nepodílejí. Ustavení soudcovské samosprávy bez jejího vyvážení zabezpečením účinného dohledu nad soudnictvím by proto asi nebylo zdravé. Ostatně moc zákonodárnou kontrolují voliči a moc zákonodárná vykonává dohled nad mocí výkonnou. Není důvod, proč by moc soudní měla podléhat přímo pánubohu. Jde ostatně o službu státu občanům, placenou z jejich daní, nikoli o nástroj vůle nějaké nadpozemské síly.

    Andrej Babiš vyslovil Taťaně Malé podporu a slíbil, že bude resortu spravedlnosti věnovat větší pozornost než dříve. Pro ni ten slib znamená podstatné zvýšení naděje, že své úkoly úspěšně zvládne. Musí jen doufat, že se nedožije takového neomaleného zacházení, jaké potkalo Danielu Kovářovou ze strany nekompetentního předsedy vlády Jana Fischera, či že ji nepotká osud Heleny Válkové. Pokud se týká předsedy vlády, tomu její podpora přinese naději na zlepšení pořádku v resortu a tím zmenšení rizika, že se sám stane obětí justiční svévole.









    0 0

    Lubomír Man
    2. 7. 2018
    Kdoví, čím to může být, že kdykoli si třeba i jen na pár vzácných vteřin přepnu ovladač na vysílání ČT, zaslechnu tam cosi popírajícího zdravý rozum. Včera večer poskytla k rozšíření této mé zkušenosti dnes už legendární zpravodajská redakce ČT, když dala možnost vystoupit s projevem stejně legendárnímu euroatlantickému fanatikovi a rusobijci Michaelu Žantovskému, který zrovna v oněch pár vzácných vteřinách poučoval náš lid o tom, že spisovatel Karel Čapek vždy horoval za naši příslušnost ke světu západnímu, a že tedy český kulturní život vždy viděl jen v souvislostech s kulturními a humanistickými hodnotami světa západního. 



    Tento fakt pak vykladatel Čapkova díla Žantovský dokladoval větou z jeho knihy Anglické listy, kterou zřejmě citoval ještě předtím, než jsem měl to potěšení vyslechnout si jeho kulturně výchovnou přednášku celou.

    Takže v mých očích málo vážený pane Žantovský: Věřím tomu, že Karel Čapek v době, kdy Anglické listy psal (muselo to být před rokem 1924, protože teprve v tomto roce knížka poprvé vyšla), viděl a posuzoval nás i svět západní tak, jak je vy v roce 2018 (a tedy zhruba o sto let později), popisujete. Ale pozor! Vy tak vůbec nečiníte proto, abyste naše vědění o Čapkovi či jeho názoru na svět obohatil, ale jen a jen proto, abyste nám tím Čapkem vymyl mozek a nízce a promyšleně nás jím oklamal. A to právě o oněch necelých sto let. Během nich se totiž svět – a to v souladu s výroky starořeského filozofa Hérakleita Všechno plyne (Panta rhei), Slunce je vždy nové a Nikdy nevstoupíš do téže řeky - svět pohyboval a nikoli nehybně stál, jak jste se snažil posluchačům sugerovat. A pohnul se samozřejmě i onen svět západní, který tak vynášíte, a pohnuly se spolu s ním – a to o celé míle a bohužel, zcela negativním směrem – i jeho kulturní a humanistické hodnoty, které vy vynášíte do oblak, jako by to byly jeho hodnoty dnešní a nikoliv jeho hodnoty minulé z dvacátých a třicátých let minulého století, kdy Americe např. prezidentoval skutečný humanista F.D. Roosevelt, kdy se USA na všech světových stranách snažily hasit válečné požáry a neshazovaly ještě na matky a děti bomby každých 12 minut, jak podle nejnovějších údajů amerického ministerstva války činí dnes. Kdy bylo nemyslitelné, aby americký prezident vypustil z úst slova, že „USA zakroutí ruce těch zemí, které by nebyly ochotné dělat to, co USA potřebují aby dělaly“, jak se to vůbec nerozpakoval učínit v únoru 2015 nositel Nobelovy ceny za mír prezident Obama. Kdy bylo stejně nemyslitené, aby Washington vzkázal Pakistánu: „Dělejte, jak vám říkáme, nebo vás zbombardujeme zpět do doby kamenné“, jak to v říjnu 2015 pro pakistánskou vládu zformuloval náměstek amerického ministra zahraničí R. Armitage. Kdy bylo stejně absurdní, aby USA bombardováním a chemickými útoky zabily 20 procent obyvatelstva velké země, jak to v bojových akcích Korejské války (1950 – 1953), učinilo v Koreji americké letectvo, a později, v tzv. válce proti terorizmu (trvá dodneška), zbavily jen v letech 2001 až 2015 života 1,3 miliony lidí. Kdy bylo stejně nemyslitelné, aby americká vláda a prezident a jejich jménem i úřady souhlasily s mučením lidí a vymýšlely pro ně i nové způsoby, jakým je např. waterboarding, praktikovaný americkými odborníky (včetně žen), nejen na americké vojenské základně Guantanámo na Kubě, ale i na dalších místech a dokonce i v Evropě.

    Anebo si, pane Žantovský, myslíte, že s vědomím toho všeho by tak bytostný demokrat, humanista a nepřítel válečného běsnění, sprostoty a násílí, jakým byl Karel Čapek, kterého bombardování jednoho španělského města Guernicy přimělo usednout a napsat drama Matka, by i dnes tleskal Západu a jeho nelítostným a nehumánním slovům i činům, zahrnujícím celou zeměkouli, jak jim dnes tleskáte vy?

    A kde jste vůbec sebral tu drzost, že si pro své mrzké politikaření a ohlupování lidí, berete člověka tak vzácného, jakým je Karel Čapek, do úst?

    0 0

    Ilja Novický
    2. 7. 2018    zdroj
    Ukrajinský premiér Vladimír Grojsman slíbil, že udělá vše proto, aby se to nestalo. Angela Merkelová bušila pěstí do stolu a vyhrožovala novými sankcemi ... Ale přece jen se točí. Na Krymu byla spuštěna turbína Siemens. Ministerstvo energetiky Ruska podalo zprávu o úspěšných zkouškách německé turbíny. Zkouška se uskutečnila na jednom ze dvou nových energetických bloků u Simferopolu. Krym se na truc všem nepřátelům postupně stává energeticky soběstačným (nikoliv bez pomoci rostovské jaderné elektrárny, pochopitelně).


    Jaké závěry se nabízejí? Rusko dělá všechno možné i nemožné, aby se Krym rozvíjel a zapomněl na dobu ukrajinského rozvratu jako na děsivý sen.

    A odbočit z této cesty nás nikdo nepřiměje, ani hrozby majdanovských politiků, ani hrozby evropských sankcí, ani cokoliv jiného. Německé úřady Siemens samozřejmě zastrašovaly, ale k čemu to vedlo ...

    Nyní společnost spolupracuje s Ruskem v utajení před svou vládou. Je to to, co chtěla Merkelová? Evropští politici na to neberou ohled - s Ruskem je prospěšné spolupracovat.

    Naše země nikdy nenarušuje dohody a bere v úvahu zájmy svých partnerů. Proto budou protiruské sankce vždy sítem.

    Člověk má radost, že každé nové malé vítězství na Krymu činí kyjevský nelidský režim slabším. Majdanovští politici si vybudovali svou moc odmítáním Ruska. A s odmítáním na rtech se také zhroutí do propasti. Nevyhnutelnost je velmi blízká.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0



    Jan Kadubec 
    2.7.2018  Outsidermedia

    *Jsou pouze dvě odvětví, jež fungují hůř než politika. Média a justice.

    *Pravidla pro USA neplatí, protože jejich platnost a vymahatelnost vyplývá z reálné moci, ne ze slov a principů či provolání. Čína a Rusko se nepochybně takovém trendu přizpůsobují: velmoc se suverénním statusem je země, která si může dovolit porušovat pravidla.

    *Ekonom Jeffrey Sachs: Trump vede psychopatickou obchodní válku, která v důsledku dlouhodobě podkope význam dolaru, navýší americký státní dluh, ohrozí stávající rozvoj díky spirále protekcionistických opatření a posílí nejistotu trhů.

    (pokračování)

    *Ilona Švihlíková: Trump má dogmata, kterým věří. Jsou to poněkud neortodoxní ekonomické názory typu, že obchodní válku je snadné vyhrát a že „férové“ podmínky mají USA jen tehdy, když všichni ostatní dělají to, co chtějí USA, i když to pro ně není vůbec výhodné. Jenže Německo v tomto může s Trumpem vesele soutěžit. Německo tváří v tváří Trumpově politice dostává ochutnat vlastní medicínu, kterou s takovou chutí a nadřazeností ordinovalo ostatním zemím eurozóny. Jak se to říká? Kdo s čím zachází, s tím taky schází…

    *Prezident Trump využil té části svých pravomocí, které jsou výlučně v jeho kompetenci, a vyhlásil cla na základě zákona o ochraně národní bezpečnosti. Uvalením těchto cel tedy jinými slovy říká, že spojenci v NATO představují ohrožení národní bezpečnosti USA. Nebo že obrana národní bezpečnosti USA je v příkrém rozporu se zájmy evropských spojenců.

    *Henry Kissinger: Žádný z evropských států ale nemá a neměl sílu k tomu, aby dokázal všechny ostatní ovládnout a vytvořit tak udržitelný pořádek. EU pod americkým bezpečnostním deštníkem proměnila evropské silové rivality ve společně výhodnou spolupráci. Učinila tak s takovým úspěchem, že doba před vznikem EU v paměti skoro uvadla.

    *Ivo Budil: Globální volný trh je „ideologií vítěze“, kterou začaly celosvětově prosazovat Velká Británie a později Spojené státy americké teprve tehdy, když se pod ochranou vysokých cel a dovozních kvót připravily na úlohu světového hospodářského hegemona. Ha-Joon Chang ukazuje na příkladu řady západních zemí včetně Japonska a Jižní Koreje, že ochrana vnitřního trhu, státní hospodářská politika, intervencionismus a dirigismus sehrály klíčovou úlohu při ekonomickém vzestupu zmíněných států. Abraham Lincoln byl přesvědčeným protekcionistou a snaha jižních států o snížení dovozních cel byla jednou z příčin války Severu proti Jihu. Americký prezident Donald Trump se nyní v důsledku hospodářského oslabení Spojených států amerických k protekcionismu vrací.

    *Trump: Současný obchod není ani svobodný, ani férový, je hloupý.

    *Fakticky Trumpem zaváděná cla, to je to, co pohřbívá princip tzv. volného trhu. To, co dnes provádí Trump, je totéž, za co kdysi odvolali Nikitu Chruščova a nazvali to neslušným slovem „voluntarismus“. Politika jeho předchůdců za posledních 30 až 35 let (počínaje Reaganem) byla politikou globalizace, kdy celý svět musel žít podle zákonů USA. Rok 1973 byl rokem vzdání se zlatého obsahu dolaru, doby nejhlubší americké krize. Mimochodem, existovala sovětská legenda o tom, že tou dobou politbyro opakovaně řešilo otázku, zda Ameriku dorazit (hospodářská síla k tomu byla – viz vystoupení M. Thatcherové na naftařském kongresu v Houstonu), ale politbyro se toho leklo z obavy, že by SSSR neunesl tu tíhu celého světa. Američané to riskli, ale historická cena tohoto rizika byla a bude vysoká. V polovině 80. let nastoupili do pozice ředitele zeměkoule a teď se snaží z toho vyskočit, a to, co Trump dělá, se nazývá „včas zmizet a odnést s sebou nakradené“. Otázka je – zda to stihne.

    *Poté, co se Trump unilaterálně stáhnul z íránské dohody, čínské firmy se už těší na íránský trh. Trump, i když je nekonzistentní, myslí si Escobar, pochopil, že G7 je taková chodící mrtvola a že akce se točí kolem Číny, Ruska a Indie, tedy tvrdého jádra BRICS. Jenže americká národní bezpečnostní strategie a také národní obranná strategie nechtějí nic jiného než studenou válku 2.0 proti Rusku i Číně – po celé Eurasii.

    *Janis Varoufakis: Máme mnoho důvodů být zděšeni Trumpem, který vítězí nad evropským establishmentem, který se máchá ve vlastní dokonalé slepotě k silám, které jej oslabují a připravují cestu pro další otřesný vývoj. Francouzský prezident Emmanuel Macron ve snaze zkombinovat sílu a humor zavtipkoval na téma, že by se ze současného podniku G7 mohla stát G6, pokračuje Varoufakis. Podle něj jde o směšnou myšlenku, neboť setkání G6 bez USA by nikoho nezajímalo a došlo by k vymazání kapitalismu z povrchu zemského. Trump podle Varoufakise na všechny tyto věci nahlíží a dochází k závěru, že jestliže Spojené státy už nejsou schopny stabilizovat globální kapitalismus, proč nevyhodit do povětří existující multilaterální dohody a vybudovat úplně od píky nový světový pořádek, který se bude podobat kolu, kdy Amerika bude jeho centrem a všechny ostatní mocnosti budou paprsky tohoto kola. Budou to bilaterální dohody, které zajistí, že USA budou vždycky v každé dohodě tím největším partnerem a budou tak moci své protějšky tvrdě vydírat skrze metodu „rozděl a panuj“.

    *Janis Varufakis klade otázku, zda dokáže EU proti Trumpovi vytvořit panevropskou alianci, kupříkladu s Čínou. Odpověď na tuto otázku již ale prý zazněla poté, co Trump zrušil jadernou dohodu s Íránem. Během několika minut po prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové, že evropské firmy v Íránu zůstanou, oznámily všechny německé korporace, že z Íránu odcházejí a dávají přednost obřím daňovým škrtům, které jim Trump nabídl na území USA.

    *Trump doporučil politikům ze skupiny G7, aby přestali otravovat s anexí Krymu Ruskem, protože Krym je ruský, a divil se, proč spolupracují s Ukrajinou, s jednou z nejzkorumpovanějších zemí na světě.

    *Prezident USA Donald Trump prohlásil, že Rusko má být přítomno summitu G7 v Québeku. „Ať už se vám to líbí nebo ne, zní to možná politicky nekorektně, musíme ale řídit svět. A je tu G7, která byla dříve G8, vyhnala Rusko, teď se musí Rusko vrátit, protože potřebujeme Rusko u jednacího stolu,“ řekl pán Bílého domu novinářům.

    *Merkelová odmítla projednávat obnovení členství Ruska v G8. Podle jejích slov podobný manévr není možný, protože Moskva porušuje mezinárodní právo.

    *My jsme nevystoupili, budeme rádi, když všechny uvítáme v Moskvě, odpověděl Putin na otázku o možném návratu Ruska do G8. Skupině G7 ruský prezident doporučil, aby začala „skutečně spolupracovat“ a zanechala „žvatlání“.

    *Justin Trudeau věnoval v Quebecu Trumpovi fotografii bordelu, který Trumpův dědeček provozoval v Britské Kolumbii.

    *Trump nakonec souhlasil, ale když vstával, vytáhl dva bonbony a hodil je na stůl před Merkelovou. „Tady máš, Angelo, abys neřekla, že jsem ti nic nedal,“ prohlásil prý s naštvaným výrazem ve tváři.

    *Trump vytváří vesmírná vojska, Rusko dodá USA nové raketové motory.

    *Nepříliš známou skutečností je, že EU uplatňuje v zásadě astronomická cla na dovoz třtinového cukru, typické to komoditě severní a jižní Ameriky. Uvedená cla dosahovala v minulosti i více než 300 procent, v poslední době se sice mírně snížila, ale i tak jde o výraznou celní obranu EU před dovozy této komodity.

    *Plynovod Nord Stream 2 bude exportovat na Západ ruský vliv, ne energii.

    *Dosud povolení k výstavbě plynovodu daly souhlas Německo, Finsko a Švédsko. A pokud jde o otázku, zda může Dánsko zablokovat výstavbu plynovodu, a mělo by rozhodnout do konce poloviny roku 2018, existuje varianta Gazpromu, že by v takovém případě byly položeny roury „Nord Stream 2“ mimo dánské výsostné vody.

    *V minulých letech revizionistický Kreml měnil hranice, ohrožoval sousedy a napadal je, zahájil dezinformační kampaň a kybernetické útoky proti Západu a posílil svou vojenskou přítomnost na západních hranicích, uvedl představitel ministerstva zahraničí Wess Mitchell.

    *Pompeo dokonce prosazoval 2000 náletů na Írán, což by prý jistě vedlo k pádu vlády. Islámská republika by tak prý nemohla v roce 2019 oslavit 40. výročí Chomejního revoluce. Jejich cílem není zabránit Íránu získat jaderné zbraně, ale „změna režimu“. John Bolton již v roce 2009 psal, že pokud jde o Írán, neexistuje alternativa k vojenskému zákroku. Pokud jde o jadernou dohodu, tak loni Bolton zajímavě argumentoval, že USA by ji měly vypovědět, i když by neexistovaly důkazy, že Írán dohodu porušuje, neboť je jasné, že jednou by ji Írán stejně porušil.

    *Zaútočit na Rusko! Na to musíme být připraveni, řekla ministryně obrany Německa. „Pokud to nejde jinak, musíte udeřit jako první,“ zaznělo z úst německé ministryně obrany Ursuly von der Leyenové (CDU). Její slova přinesl server Berliner Express. Nejen těmito slovy se spolková ministryně obrany snaží přesvědčit své koaliční kolegy z německé sociální demokracie, aby kývli na navýšení výdajů na obranu. Ty by podle představ ministryně měly dosáhnout sta miliard euro, a to teprve pro první fázi. Jen takováto investice prý zajistí, že německá armáda bude připravena na případný ruský úder. Když už jednou řekla, že v krajním případě může být nejlepší obranou proti případnému agresorovi preventivní úder na nepřítele, tak tu myšlenku také rozvedla. NATO by podle názoru spolkové ministryně obrany mělo namířit některé své jaderné zbraně na Petrohrad, Moskvu a další velká ruská města. I ta ležící více ve vnitrozemí. Hrozba jaderného úderu na tato města by měla Rusko odradit od případné agrese. Pokud by přece jen došlo k válce s Ruskem, Leyenová doufá, že Západu pomůže opozice dnes stojící proti ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Putinismus je podle Leyenové nebezpečnou ideologií, pro kterou bude možná potřeba jednou najít i „konečné řešení“.

    *Koller: Možnost spolupráce Ruska a Německa označovala již britská politika počátkem dvacátého století jako ohrožení svých zájmů. Výsledkem byla první i druhá světová válka a v současnosti nám hrozí třetí ze stejného důvodu v zájmu globální politiky USA.

    *USA opouštějí Radu OSN pro lidská práva, důvodem je zaujatost této organizace proti Izraeli. Dokonce se domnívám, že ani Česká republika by se neměla ucházet o členství v této Radě pro lidská práva, a to mimo jiné z toho důvodu, že jí předsedá Saúdská Arábie, což při vší úctě k Saúdské Arábii není úplný vzor lidských práv.

    *Aristokraté mají strach z prostých lid, nedůvěřují jim a přejí si, aby jim byla jejich moc odejmuta a předána do rukou vyšších tříd, prohlásil Jefferson. Toto stanovisko, podle Chomského, dodnes zastávají uznávaní intelektuálové v mnoha rozličných společenských uskupeních a zcela odpovídá leninské doktríně o straně radikálních intelektuálů tvořících předvoj, která by měla převzít moc a vést zaostalé masy k zářné budoucnosti. Většina liberálů představuje takové aristokraty, jaké měl Jefferson na mysli. Henry Kissinger je extrémním příkladem aristokrata.

    *Zdeněk Zbořil: Sice Evropa nemusí být first, ale mohla by být alespoň druhá. Nešlo už o „spojení Ardžuny s Faustem“, jak o něm diskutovali ve svých „kulturních polemikách“ obvykle v Evropě a později ve Spojených státech studovaní „domorodci“ ještě před druhou světovou válkou, ale o něco nového, opět zdánlivě odvozeného z „jiné“ kultury a civilizace. Když si dovolíme luxus generalizace, lze konstatovat, že Spojené státy, které většinou resuscitaci velkých oblastí Tichomoří financovaly, si začaly uvědomovat, že nikoli „střet civilizací“, ale jejich „střed“ by měl být v jejich národním zájmu. S Evropou, nejen s EU ale i s NATO, se nedalo spolupracovat. Ty byly přímo posedlé válkou o Krym a Ukrajinu, vyzbrojováním střední a východní Evropy, budováním základen v Pobaltí, obkličováním Ruska, což bylo téma jako z ideologického arzenálu starobylých pruských a velkoněmeckých vladařů. Snad bychom mohli konstatovat, že Trumpovo America first není na různých úrovních politického myšlení Američanů ničím jiným než obavou, že se přiblížila doba, kdy by právě v Tichomoří mohla být America last (Amerika jako poslední)! Události posledních měsíců, týdnů, a dokonce i dnů ukazují, že disharmonie v euroatlantickém společenství je tak velká, že ji nelze ani déle skrývat. Donald Trump a jeho cestující ministři a různí emisaři to říkají a dělají trochu neomaleně, ale nenechávají nikoho na pochybách, že národní zájmy a starost o bezpečnost Spojených států není kompatibilní se zájmy ostatních, kteří se snaží hrát svou polozapomenutou úlohu těch nejlepších. Vojenské výpravy s českou účastí už nepořádáme jen na Balkán, ale dokonce i do Mali, což je historicky ojedinělý úspěch české zahraniční politiky. Zatím náš parlament zajímají zavraždění a oživlí ex-špioni, o kterých dosud ani nevíme, komu vlastně sloužili a slouží. A nikoliv Trumpovo současné „tažení na Západ“, z našeho pohledu vlastně na Východ.

    *Dnes je velká část Ukrajiny integrována do amerického impéria. V době puče na Majdanu, který stál Západ mnoho miliard dolarů, v USA se již radovali z toho, že se jim konečně podaří vytěsnit Rusko z Krymu a na místě ruské flotily budou kotvit americké lodě. Proto reakce Američanů a následně i Evropanů na krymské referendum a následný návrat Krymu do Ruska byla tak hysterická. Moskva skutečně přehradila cestu americkým elitám, což je velmi rozčílilo.

    *Putin: Ropa se obchoduje na burze v dolarech. My samozřejmě zvažujeme, co je třeba udělat, abychom se osvobodili od tohoto břemene. A naši partneři, uvalujíc na nás tato omezení – omezení nezákonná, narušující principy světového obchodu – nám pomáhají. Protože celý svět vidí, že monopol dolaru je nedůvěryhodný a nebezpečný pro mnohé regiony.

    *Římský klub konstatuje, že v osmdesátých letech minulého století došlo k úpadku kapitalismu, kdy se hlavním zdrojem zisku staly finanční spekulace. To byl i jeden z důvodů globální finanční krize v letech 2008-2009; bankéři ale nejen že udrželi své pozice, ale vyšli z krize vítězně: stali se příliš velkými na to, aby mohli prohrát – nebo aby museli jít do vězení. Devadesát osm procent současných finančních transakcí má spekulativní charakter.

    *Rozvoj SSSR/Ruska a Číny od osmdesátých let minulého století až dosud je rozdílný, i když výchozí podmínky byly velmi podobné. Rozdílný byl ale přístup vedoucích činitelů těchto zemí, kdy jedni systém likvidovali a druzí se jej snaží zdokonalit. Výsledky jsou patrné na první pohled a dosvědčují, že subjektivní podmínky mohou a budou hrát stále větší roli.

    *Jean-Claude Juncker: Je třeba mít na mysli, že veškeré území EU – to je přibližně 5,5 milionu kilometrů čtverečních, a území Ruska – 17,5.

    *Oettinger prohlašuje, že „trhy naučí Italy, aby hlasovali správným způsobem“. Jestli toto není hrozba…

    *Direktivně – komunisty řízený kapitalismus dosahuje nejrychlejšího tempa rozvoje ekonomiky na světě. Demokraticky řízené státy, i ty rozvojové, nestíhají.

    *Marčák: Vojáci, město dnes padne, obsaďte ho a rabujte a drancujte, zkrátka chovejte se, jako kdybyste tam vyhráli volby.

    *Zeman: Běžíme maraton, ve kterém nám čelo závodu zmizelo za obzorem, takže myslíme, že jsme první.

    *Isčenko: Říká se, že Stalin dostal Rusko s dřevěným pluhem a zanechal ho s atomovou bombou. To je přehnané. Před revolucí Rusko patřilo mezi pět nejrozvinutějších ekonomik na světě (právě jako nyní). Po nástupu k moci v roce 2000 měl Putin horší výchozí situaci, než ji měl Stalin. Ekonomika byla také prakticky zničena. Ozbrojené síly se rozpadly a byly schopny odvrátit vnější hrozby dokonce v menší míře než Rudá armáda ve 20. a 30. letech minulého století.

    *Podle Gaulanda je třeba přehodnotit pohled na činy německých vojáků v první a druhé světové válce, protože i Němci mají, podobně jako Francouzi a Angličané, právo být pyšní na výkony německých vojáků ve dvou světových válkách. Hitler a nacisté jsou jen strašákem ve více než tisícileté úspěšné německé historie. Ano, jsme si vědomi naší zodpovědnosti za dvanáct let, řekl Gauland, ale objasnil, že to byla jen malá část německé historie. Máme slavnou historii – a, drazí přátelé, trvala déle než těch zatracených dvanáct let.

    *V poslední době, o které bychom mohli říci, že je až postmoderní, se ve jménu Boha Všemohoucího, Vševědoucího a Spravedlivého vedou války a vraždí lidé na celém světě. A činilo se tak i v době premoderní. Buď jak buď, někdo chce vyvolat válečný konflikt a už mu ani nevadí, kdy a kde to bude. Hlavně aby se už střílelo.

    *Oskar Krejčí: Ochrana duševního vlastnictví. Ta se stala západním tématem až poté, kdy byla nastartována moderna, kterou anglický filosof Francis Bacon spojil s knihtiskem, kompasem a střelným prachem – mají rodiště v Číně. Snad každá učebnice dějin špionáže obsahuje informace o krádeži bource morušového a receptury porcelánu (a výroby papíru). Až bude Čína výrazně největším inovačním centrem, liberální ideologové přijdou s tezí, že vynálezy jsou kolektivním vlastnictvím všeho lidstva.

    *V březnu 2014 prezident Si Ťing-pching v pařížské centrále UNESCO uvedl, že civilizace se zrodily v odlišných barvách a tato rozmanitost učinila výměnu a vzájemné učení se mezi civilizacemi důležité a cenné. Za druhé, civilizace jsou si rovné a tato rovnost činí výměnu a vzájemné učení se možným. A nakonec dodává, že civilizace jsou inkluzivní a inkluzivnost podněcuje výměnu a vzájemné učení se mezi civilizacemi. Oceán je obrovský, protože neodmítá žádnou řeku. Chtělo by se dodat, že Západ se zatím až příliš často chová jako říčka, která odmítá oceán.

    *Si: V naší zemi s 1,3 mld. obyvatel je zajištěna prakticky plná zaměstnanost. Vzhledem k bouřlivému rozvoji inovačních a podnikatelských aktivit se počet registrovaných nových podniků zvýšil z 5 tisíc na více než 16 tisíc denně. Pracujeme na zjednodušení administrativy, na delegování rozhodovacích pravomocí na nižší stupně řízení podléhajících však následné kontrole.

    *Na nedávném Ekonomickém fóru v Petrohradě se Vladimir Putin a francouzský prezident Emmanuel Macron shodli, že současná situace ve světě je neutěšená. Ruský prezident podotkl, že se hraje fotbal podle pravidel juda, a tak se vlastně nehraje ani fotbal, ani judo.

    *Děkan Moskevské státní univerzity ve vysílání prohlásil: „EU se rozpadá ve švech – díky americkému bohu a voličům ji Trump rozbíjí na padrť obřím kladivem. To je důvod, proč Putin říká, že se nesnaží oslabit EU. Trump to vše dělá za něj.“

    *Americký zkapalněný plyn je dvakrát až třikrát dražší než ruský plyn. Za takových podmínek nedává ekonomický smysl nahrazovat ruský plyn americkým zkapalněným plynem, prohlásil rakouský prezident Van Der Bellen.

    *Z času režimu Bushe ml., kdy náměstek ministra zahraničí Armitage vzkázal Pákistánu: „Dělejte, co se vám říká, nebo vás zbomabardujeme zpět do doby kamenné“. A Pákistán tehdy skutečně udělal, co mu bylo nařízeno. V případě dnešního Ruska se tato hrozba jeví poněkud nestřídmá – a to z toho důvodu, že Rusko by dokázalo bombardování Americe vrátit. A tak se washingtonská hrozba zredukovala na: „Dělejte, co se vám říká, nebo na vás uvalíme sankce“. Sankce jsou vyjádřením hegemonie jedné země nad druhou. Jsou vyjádřením toho, že ten, který sankce uvaluje, se cítí být povolán k tomu, aby ostatním suverénním státům říkal, co mají dělat, respektive nést následky v případě, že se diktátu postaví.

    *Za dob studené války a během závodění ve zbrojení mezi SSSR a USA zvláštní význam kromě počtu zbraní mělo také jejich rozmístění. V roce 1962 se SSSR cítil v ohrožení, neboť USA v tu dobu měly 6000 bojových hlavic, což značně převyšovalo počet sovětských hlavic (pouze 300). Nejvíce se v Kremlu báli amerických raket na území západního Německa, Nizozemska a Belgie. Ale poslední kapkou se staly zbraně rozmístěné v Turecku v roce 1961, tyto rakety měly dráhu doletu do Moskvy až 10 minut. Takže SSSR se rozhodl provést protiútok. Celkem bylo od začátku operace Anadyr SSSR rozmístěno na ostrově 36 jaderných raket. Tajné jednání mezi USA a SSSR proběhly 26. října. Podle závěrečného rozhodnutí Washington slíbil odstranit své rakety z Turecka a Moskva z Kuby.

    *Rehberg za CDU varoval Itálii, že si hraje s ohněm a ohrožuje celou eurozónu. No a Ferber z CSU už rovnou řekl, že v nejhorším případě by trojka (tj. MMF, ECB a Komise) měli napochodovat na Řím a převzít kontrolu nad italským ministerstvem financí.

    *Pokud Brusel neumožní jednotlivým členským státům uzavřít hranice, za pět let tady možná nebude žádná Evropská unie ani schengenský prostor. Je to vlastně velmi jednoduché a snadno předvídatelné.

    *Antropologové ukázali, že za přibližně dvě stě tisíc let existence druhu Homo sapiens sapiens jsme zhruba devadesát sedm procent času prožili v malých rovnostářských a kooperujících loveckých a sběračských skupinách. Nárůst nerovnosti je historicky nedávná inovace, která působí psychické problémy a vážně narušuje vnitřní soudržnost společnosti, Jsem obezřetným a kritickým vůči současnému stavu humanitních a společenských věd. Zmíněné disciplíny prošly od šedesátých let jakousi „kulturní revolucí“, zahájenou mimochodem zhruba ve stejné době jako kulturní revoluce v Číně, spočívající v expanzi neomarxistických směrů, Frankfurtské školy, poststrukturalismu a postmodernismu, která měla vyústit do utopické revoluční proměny globálního společenského vědomí. K tomu sice nedošlo, ale část akademických institucí se z tohoto „intelektuálního Černobylu“ dosud nevzpamatovala. Francouzský liberální myslitel Alexis de Tocqueville upozornil před revolucí 1848 na skutečnost, že lid, široké vrstvy obyvatelstva, často svým jednáním podvědomě předjímá historické události, jejichž dopad a význam si „vzdělané elity“ uvědomí teprve s odstupem. Asijské společnosti obnovující hegemonii, o niž je dočasně připravila průmyslová revoluce, pokládají alianci neoliberálů a neomarxistů za pouhý produkt západních kulturních dějin, který pro ně postrádá smysl. Politik, jenž je vydáván za morální vzor, je uměle vyrobený a desinfikovaný mýtus.

    *Potlačují alternativní názory s takřka náboženským zápalem. Nechybí ani povinný vnější démonizovaný nepřítel, Rusko, které se odmítlo podřídit jak ekonomickému diktátu neoliberalismu, tak kulturní autoritě neomarxismu.

    *Konašenkov: Co se týká současné situace v Syrské arabské republice, doporučujeme hlavě Pentagonu, aby si prostudovala mapu se situací v této zemi. Všechna zbývající ohniska odporu teroristů DAEŠ v Sýrii jsou pouze v oblastech, kontrolovaných USA, jízlivě doporučil Konašenkov Mattisovi.

    *Pokud by arabské státy zničily Izrael, a atlantská civilizace by to připustila, byl by to pro muslimský svět signál, že další na řadě jsou liberálně – křesťanští slaboši v Evropě. Začátkem roku 1948 prodala československá vláda do Izraele na 60 milionů nábojů, 84 letadel, na 30 000 ručních zbraní včetně kulometů a na 40 000 leteckých bomb, nějaké lehké tanky atp. Izraelci by měli být správně vděčni tehdejší sovětské vládě, která dala československé rozkaz komu prodat zbraně. Sovětský svaz doufal, že pomoc Izraelcům přivede tento vznikající státeček do stáda levicových politických prosovětských režimů. Likvidace Izraele bude signálem, že Arabové získali převahu nad línými vítězi z minulých staletí, bílými křesťanskými psy. Bude to vítězství nad euro-americkými křesťansko-liberálními technologicky šikovnými, ale pohodlnými křupany.

    *Tereza: Jak praví klasický bonmot, Turecko je příliš slabé na to, aby hrálo vlastní hry, ale dostatečně silné, aby kazilo hru ostatním.

    *Ukrajinské, aktuálně „prozápadní demokratické elity“ nic jiného, než krást, neumějí. Vlastně se chovají úplně stejně, jako po celou dobu od roku 1991, kdy Ukrajina vyhlásila nezávislost na SSSR. A to, že si na Západě někdo myslel, že – po oranžové revoluci z roku 2004 – musíme vyrvat Ukrajinu znovu, už podruhé, ze „spárů Ruska“ a že to dopadne tentokrát jinak, tak to samozřejmě vypovídá hlavně o našich západních politicích. Konkrétně o jejich ideologické zaslepenosti. Na druhou stranu ale platí, že Západ dnes do Kyjeva peníze posílat prostě musí, protože jinak by celý tamní cirkus rovnou padl. Je to další past, do níž se Západ sám navezl, a dnes z ní neumí najít cestu ven. Ale co si s takovou Ukrajinou počít? Samozřejmě, že největší sukces by nastal, kdyby se Západu nějak podařilo ten horký brambor přehodit zpátky Rusku, ale to bychom museli přiznat další porážku.

    *Donald Tusk se vyslovil pro jednotu v Evropské unii. „Ve hře mocností bude Evropa buď hráčem nebo pěšákem. To jsou jediné alternativy. Aby byla hráč a ne subjekt, musí se Evropa sjednotit ekonomicky, politicky a vojensky jako nikdy dřív. Abych to zkrátil, buď půjdeme spolu, nebo nebudeme vůbec,“ varoval Tusk. Poděkoval Donaldu Trumpovi, protože díky němu si prý Evropa uvědomila, že chce-li pomocnou ruku, najde ji na konci ramene.

    *Masakry pořádané ve válkách vedenými USA po druhé světové válce mají už víc obětí než sama druhá světová válka. Zvěrstva, které páchá ve všech okupovaných státech USA jsou stejné, jako byly zvěrstva páchané samotným Hitlerem. USA je taky jediný stát, který pod falešnou záminkou boje proti Hitlerovi bombardoval v květnu 1945 Československo a pozabíjel tisíce nevinných civilistů, občanů Československa. Samozřejmě jsme USA za humanitární bombardování vděčni.

    *Koneckonců wehrmacht jezdil na americkou naftu. Otázka už může znít jedině takto: Vymkl se Hitler ze své role, anebo vše, co dělal, bylo předepsáno scénářem?

    *Pro nás byl hrozbou Sovětský svaz. Dnešní Rusko není žádná hrozba. Nevidím, že by tady stály armády na hranicích naší země. Nemyslím si, že by nám Rusko posílalo direktivy do našeho zákonodárství, jako to dostáváme z Bruselu. Putin mě opravdu ničím neohrožuje. A ten zlomek našich populistických politiků, kteří dětinsky bojují s Ruskem, ti by se nad sebou měli zamyslet, podotkl Klaus.

    *Evropská unie a zejména její dnešní verze je zhoubnou věcí pro Evropu. Je svěrací kazajkou, která ty Evropany přiškrcuje a nepřináší nic dobrého. Nevadilo by mně, kdyby bylo referendum a lidé by v něm řekli ne. Masovou migraci pak považuje Klaus za ohrožení a bezcenný příspěvek pracovnímu trhu. K Georgi Sorosovi: Je neuvěřitelné, jakou tento člověk získává moc. Ale cokoliv řekne, je špatně.

    *Henry Kissinger mi tím svým bavorským přízvukem říká: No, to, co vy tam chystáte, to je úplně nový rozdělení moci a bohatství, u toho vždycky v historii lidstva tečou potoky krve, na to se připravte.

    *Strany a hnutí, které nemají alespoň 45 000 členek a členů budou referendem rozpuštěny, neboť to jsou jen sekty a podnikatelské projekty neplnící politickou roli ve společnosti a hrubým násilím škodící většině lidu. Když vezmu pana Hamáčka, tak mně se spíš honí hlavou, jestli jeho náměstkem nebude pan (Zdeněk) Bakala, když spolu seděli v různých dozorčích radách různých fondů nějakou dobu. Mě to opravdu silně zaráží. Velmi silně. Navíc, když spojíme, co se dělo na Ostravsku, myslím OKD konkrétně, a lidi, kteří kolem tohoto, já bych řekla zločinu, byli, tak nedostal nikdo žádný trest. Vůbec nic. Zmizely byty, zmizely miliardy, a tito lidé pak sedí v nějakém společném fondu a pak bude z nich jeden ministr vnitra, tak pro mě to je nepřijatelné jako pro občana, hřímala Vitásková. Pravděpodobně narážela na fakt, že Bakala se podílí na financování mezinárodní neziskové organizace Aspen Institute, Hamáček je členem představenstva této organizace.

    *Hampl: Současný ekonomický systém produkuje chudobu, nevzdělanost a mnohdy beznaděj. Zejména pro lidi z nižších vrstev je zoufale nevýhodný. Každý musí mít jistotu, že když bude poctivě pracovat, bude se těšit větší úctě než dotovaní umělci a vyžírkové z neziskovek. Některé záležitosti jsou poměrně jednoduché. Třeba celý problém s exekucemi by se dal vyřešit za den, kdyby na tom někdo měl skutečný zájem. Ale kromě toho se potřebujeme posunout k modelu, který nikdo nezná. Víme, že socialismus založený na státním vlastnictví všeho a centrálním plánování se neosvědčil. Vidíme, že výsledky současného korporátně-byrokratického systému jsou ještě horší.

    *Británie je dodnes děsivě třídně rozdělenou společností, které drtivou většinou vládne mafie absolventů elitních univerzit z Oxfordu a Cambridge, kteří jsou na všech vlivných místech – je to velmi podobné někdejší nomenklaturní struktuře mocenských pozic za komunismu, kdy si KSČ dávala bedlivý pozor, aby všechny vlivné posty měly pod kontrolou lidi z její mafie.

    *V Československa byla homosexualita dekriminalizována relativně brzo, r. 1961, v NSR například až r. 1969 a v některých amerických státech až r. 2003! V Británii byla trestným činem až do roku 1967! A až tehdy byla dekriminalizována.

    *Veronika Sušová-Salminen píše o tom, proč jsou anti-babišovské protesty hlavně prázdnou antikomunistickou nostalgii a vizitkou provinčnosti české politiky. V Česku platil neoliberální středový konsensus. Jeho významnou opěrou byl antikomunismus, jehož podstatou bylo bojovat s totalitním režimem v době, kdy už dávno skončil. Omílaný návrat komunismu (myšleno doby mezi roky 1948 až 1989) v podobách nejrůznějších politických protivníků (například také sociální demokracie) byl (a stále je) populárním politickým heslem – i když sociologicky i historicky je to nesmysl. „Zažila jsem bolševika a nechci, aby se to opakovalo“. Je s podivem, že by si někdo v roce 2018 mohl vážně myslet, že jeden z nejúspěšnějších soukromých velkopodnikatelů by mohl opakovat dějiny po roce 1948 či snad revoluční bolševismus roku 1917.

    *Nelze jako pan Pehe čekat pět let, než vymřou všichni důchodci, kteří hloupě volili Zemana. Pan Mitrofanov nechce čekat, než vymřou všichni, co volili Babiše, a tak na to jde od lesa. Podle něj by bylo zapotřebí těm, kdo volili Babiše, vysvětlovat, že činili špatně, aby – cituji pana Mitrofanova – si uvědomili, že byli blbí.

    *Jiří Jírovec: Za sociálně nebezpečnou oblast by klidně mohla být označena i Sněmovna. Je jistě nežádoucí, že poslanci nemusejí chodit na schůze, mohou se vymluvit na zdraví, rodinu a nebo důvod neudat, aniž by to mělo vliv na jejich příjem. Mají svoje dávky zaručené. S nacpanými peněženkami a tučnými podbradky se nesnesitelně lehce žvaní o získávání pracovních návyků lůzou i o zhoubnosti zaručených dávek. Poslanci mohou v práci pít, nadávat si do zlodějů, extremistů a bůhví čeho dalšího. Když se jim opravdu, ale opravdu nechce pracovat, vyžádají si přestávku na jednání poslaneckého klubu. Nejlépe do konce jednacího dne. Politiky, kteří umožnili a umožňují, aby vznikly vyloučené oblasti, kteří nepochybně sami s chudobou obchodují (proto zákon 98/2017 Sb nadále umožňuje, aby příspěvky na bydlení šly rovnou na účet majitelů bytů a ubytoven) a prodávají veřejnosti mizerné zákony lze označit za šmejdy.

    *“ONI “ nám vodu neukradli, „MY“ jsme jim ji dali zadarmo!

    *Je také pravda, že ‚quod licet Iovi, non licet bovi‘ (co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi), ale také záleží na tom, koho považujeme za Boha a koho za vola,“ reagoval Zbořil.

    *Huxley: „Optimální populace,“ pravil Mustafa Mond, „je modelována podle vzoru ledovce – osm devítin pod vodou, jedna devítina nad ní.“ „A ti, co jsou pod vodou, jsou šťastni?“ „Šťastnější než ti, co jsou nad ní. Šťastnější než například tito vaši přátelé,“ a ukázal rukou. „I přes to, že konají tak hroznou práci?“ „Hroznou? Jim se nezdá hrozná. Naopak, mají ji rádi. Je lehká, je dětsky prostá. Žádná námaha pro mozek, ani pro svaly. Sedm a půl hodiny mírné, nevyčerpávající práce, a pak dávka somy a hry a neomezované páření a pocitová kina. Co si mohou ještě přát?

    *Tzv. tradiční strany plnily roli herců placených oligarchy.

    *Pokud mohl vykonávat funkci ministra zahraničních věcí Luboš Zaorálek, může ji vykonávat v podstatě každý.

    *Pouze poopravím – Karel Schwarzenberg nemá maturitu. Absolvoval obecnou a dál to přes velkou snahu, prostě nešlo. Snad z vrozené lehké idiocie, kterou moderní česká medicína z nějakých důvodů zove noblesa. V dospělosti začal navštěvovat lesnickou školu, uvádí tedy, že je lesník. Ze stejných důvodů má zapsané i druhé dosažené vzdělání – hospodský. Určitě několikrát navštívil i lékaře, přesto, zaplať panbůh, v tomto případě titulu doktora medicíny neužívá.

    *Lež má krátké nohy, ale je stonožka…

    *Vydělávej peníze, jak můžeš! Dokonce i poctivě, když není jiné východisko.

    *Dva lidé na ministerstvu zahraničních věcí se baví a jeden říká, představ si, že britská královna je v jiném stavu. Načež se ho druhý ptá, jestli z toho obvinili Rusko nebo Putina?

    *Jeden polský sociolog nazval dobu před převratem dobou čekání ne na svobodu, ale na plné supermarkety. Tak tohle se uskutečnilo. A ta trapná propagační témata, že nemáme fronty na banány? Máme fronty na Úřadu práce a bezdomovci jistě neocení možnost výletu do Paříže.

    *Internet? Je to paralelní universum, vedle kterého se nachází důležité informace, ale často vedle toho je odpad – smetí, které má přitom stejnou váhu autority, což je někdy pro lidi obtížné to od sebe oddělit.

    *Jaroslav Štefec: Absolutní většina slušných lidí si uvědomuje, co znamenají slova Angely Merkelové o neospravedlnitelnosti odsunu Němců, kteří v okupovaných zemích zejména východní Evropy během druhé světové války páchali tak strašlivé zločiny proti lidskosti v tak neuvěřitelném rozsahu, že současný Islámský stát vypadá proti nim jako školka vrahů bez špetky fantazie.

    *Gatta: Pokud by se Rudá armáda mstila stejně brutálně, jako se chovala německá vojska v SSSR, tak by v květnu 1945 byly Sudety strachem dávno od Němců vylidněné.

    *Denacifikace? To každý Němec, který byl v NSDAP došel na příslušný amt a tam ve dvou exemplářích podepsal připravené prohlášení, že se zříká ideologie národního socialismu a odsuzuje vše, co se v jeho duchu dělo. Jeden výtisk dostal potvrzený tím amtem jako doklad o denacifikaci a druhý šel do archivu. Tento mechanismus vymysleli amíci, protože jim došlo, že v té zemi nejsou schopni nic udělat bez bývalých nacistů. Co se týkalo bývalých členů SS, tak tam byla velice přísná selekce – pokud je amíci potřebovali, tak byli vyhledáni a „převedeni do stavu“ – ovšem potvrzení o denacifikaci obvykle nedostali. Tím si je zavázali, protože bez toho potvrzení nebylo možno získat legálně žádnou práci ani podporu a vůbec nic.

    *Koller: Kdekdo povykuje, že nás ohrožuje vláda komunistů Babiš-Hamáček-Filip. Všichni kdo chrlí tyto blbosti, by si měli uvědomit, že základem komunismu je všelidové vlastnictví výrobních prostředků, žádní miliardáři. Už vidím Babiše, Bakalu, Allbrightovou a partu z Aspen Institutu jako komunisty, případně Sorose jako kandidáta strany, jak za zvuků internacionály přicházejí předat svoje výrobní prostředky a konta do všelidového vlastnictví pracujících. Na to by nepřišel snad ani vousatý generál Pavel jinak zdatný politruk, propagandista, válečný štváč a ostudný poskok cizích zájmů. Bohužel, přesně tak vypadá současná stupidní propaganda v českých médiích, varující před komunisty. Od kdy jsou oligarchové komunisti? Jsme ohroženi euromarxisty, což je banda reprezentovaná u nás pražskou havlérkou, která však nemá s klasickým marxismem nic společného a snaží se zničit a zotročit evropskou bílou a křesťanskou rasu a vrátit nás kamsi do doby tupého středověkého feudalismu na věčné časy.

    *Moudřejší ustoupí. To vysvětluje celosvětovou nadvládu blbů.

    *Nedávno na ČT 24 nějaký redaktůrek, který vypadal, že právě opustil základní školu, rozebíral vrtochy současného počasí. Říkám manželce, uvidíš že za tím budou komunisti, sotva jsem to dopověděl, tak jsme se z úst tohoto jelimánka dozvěděli, že komunisti rozorali meze a toto je ten dopad. Mě už v této kolonii nepřekvapí nic.

    *Důvěra v právo a morálku není totéž. Právo může být i zcela amorální, protože zákonné normy vytvářejí často lidé s morálkou velmi pochybnou.

    *Počet obětí komunistického režimu v Československu historik Karel Kaplan odhaduje až na dva miliony obětí, včetně rodinných příslušníků, kterým zničilo život, když jejich otec skončil v uranovém dole, kde přebíral uranovou rudu holýma rukama.

    *Babiš není nahoře proto, že ho tam někdo vystrkal, ale proto, že tam sám vylezl.

    *Škoda, že se nesvlékla i Eliška Wagnerová a nechovala se láskyplně třeba k Halíkovi. To by bylo teprve moderní divadlo.

    *Ve víře jde o tajemství, které je nemožné spoutat do slov a pojmů, je lépe užívat cudnou, poetickou řeč metafor, zmínil úvodem k víře Halík.

    *Tomáš Halík: Já jsem přesvědčen, že pravda je vždycky u menšiny.

    *Žantovský: Z Halíkova zmíněného výroku, že menšina má vždy pravdu, nutně plyne, že většina tedy nemá pravdu nikdy. To znamená, že demokratický systém je vlastně špatně. Když to vezmu do důsledku, tak úplně nejmenší menšina je jedinec, jeden člověk, jeden Halík. Berme tak za jednotku menšiny jeden halík. A tento jeden Halík se bude domnívat, že má pravdu, a protože bude v menšině proti 99,99 procenta ostatních, prostě sto procent mínus Halík se bude domnívat něco, ale Halík se bude domnívat něco jiného, tak pravdu bude mít tím pádem on, protože on je ta menšina. Ale přesto tenhle člověk, který se neštítí nazývat profesorem, teologem, psychologem, myslitelem, spisovatelem a nevím, čím ještě, vypouští do světa tyhle nesmysly. Za to by dítě na prvním stupni základní školy propadlo z počtů.

    *Dnes je možné udělat si vědu z čehokoli se namane. To je koneckonců vidět třeba na „prof.“ Putnovi, jehož hlavní „vědou“ je jeho sexuální orientace.

    *Kundra je podle Soukupa „takové ocelové kladivo pravdy, lásky a Zdeňka Bakaly.“ „Jak to tak u těch hysterek bývá, piští tak nahlas, že přes ty vysoké oktávy není slyšet nic jiného, třeba fakta. Prostě Kundra sem, Kundra tam,“ parafrázoval Soukup legendární Zemanův výrok na adresu ruské hudební skupiny Pussy Riot.

    *75 procent obyvatelstva Spojených států doslova věří v Ďábla. Před několika lety proběhl průzkum veřejného mínění na téma evoluce. Počet lidí, kteří byli přesvědčeni o pravdivosti Darwinovy evoluční teorie, byl menší než deset procent. Asi polovina populace věřila v církevní doktrínu vývoje řízeného bohem. Většina zbývajících pravděpodobně věřila, že byl svět stvořen před pár tisíci lety.

    *Podle kvalifikovaných odhadů bylo pravověrnými během honu na čarodějnice v 16. až 18. století v západní Evropě upáleno, umučeno či pověšeno nejméně 200 tisíc žen. Domnívat se, že dnes je lidstvo moudřejší, znamená zapomínat na holokaust ve 20. století.

    *Lidé se chopili nevědomosti a přetavili jí v instituci (církev). Založili školy a učí se nevědění obalit slovy.

    0 0
  • 07/02/18--04:09: Svět ruskýma očima 460
  • Zajoch
    2.7.2018 Outsidermedia
    Nová Eurasie v podmínkách krize na americký způsob  * * *  Proč jsou Američané tak přívětiví k Novakovi?  * * *  Polsko si přeje, aby EU bylo méně a NATO více



    Kouzlo eurasijské myšlenky

    Andrej Uvarov
    26. června 2018

    V posledním půlroce vybalili kritici eurasijských iniciativ kupu informačního odpadu, aby podpořili tézi, že v EAEU, SNS, ODKB a dokonce v ŠOS je všechno velmi chmurné, že je eurasijská integrace mrtvě narozeným dítětem, že členové SNS vedou tajné pikle za zády Ruska, atd. K tomu připojili i zprávu o Arménii, která prý chce opustit EAEU (Eurasijská ekonomická unie).

    Domácí oponenti režimů v zemích SNS (Společenství nezávislých států) měli dost důvodů se takto vyjadřovat. I přes humbuk Kyjeva s opuštěním SNS toto uskupení nadále existuje. Jestli jej Porošenko dlouho a zuřivě odmítá znamená to, že je důležité, tím to zdůraznil. SNS žije svým životem, členové se setkávají navzájem a organizují se summity o bezpečnosti. Něco jiného je, že kulhá informační podpora, anebo se přímo blokuje.

    ODKB (Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti) se zabývá vojenskými a politickými otázkami a zde se pracuje systematičtěji. Koncem května bylo v Kazachstánu operativně – taktické cvičení oddílů Kolektivních sil operativní reakce (KSOR) „Kobalt 2018“. O něco později se Nazarbajev a Šojgu domluvili na dalším cvičení „Ešalon 2019“ a byla uspořádána velká výstava obranných technologií KADEX-2018. Nedávno se setkali ministři zahraničních věcí zemí ODKB v Alma-Atě. Dne 6. června se v Biškeku dohodli na říjnovém velitelsko – štábním cvičení s KSOR, ODKB a ŠOS a podepsaly patřičné dohody.

    Nejdůležitější jsou praktické akce členů ODKB v oblasti bezpečnosti regionu Střední Asie a při ochraně hranice mezi Afghánistánem a Tádžikistánem, kde hlavní je ruská vojenská základna č. 201.

    Není možno popírat vzniklé problémy. Jedná se především o „autonomii akcí“ v drobných i principiálních otázkách. Tak třeba přes protesty Jerevanu dodává stále Minsk Ázerbájdžánu bělorusko-čínské těžké systémy MLRS (raketové kalibry s více raketami) Polonez. Znamená to, že spojenec ODKB dodává zbraně Arménii nepřátelskému státu. Dále – Arménie a jiní členové ODKB spolupracují s Pentagonem v záležitosti možného rozmístění biologických referenčních laboratoří USA na svém území. Nepříjemný dojem zanechává pomoc zemí SNS a ODKB s přepravou nákladů USA do Afghánistánu. Washington uzavřel s Baku „Dohodu o otevřeném nebi“ a využití kazašských přístavů na Kaspiku je nebezpečím pro pronikání nežádoucích osob a nákladů na území Ruska.

    Perspektivy ŠOS (Šanghajské organizace pro spolupráci) potvrdil nedávný summit v Číně se svým prohlášením o boji se třemi silami zla – terorismem, separatismem a extrémismem a o spojování hospodářského úsilí od budování hedvábné stezky, až ke snížení závislosti na dolaru. Vladimir Putin poukázal na to, že se celková ekonomika zemí ŠOS v objemu a paritě kupní síly stala větší než objem ekonomiky zemí G7, přičemž se zde odvolal na údaje MMF. Ekonomická účinnost aktivit ŠOS se zvyšuje spolu s ekonomickým růstem Asie. Výsledkem je další připravované rozšíření ŠOS. Ke stávajícím osmi zemím přibyly se statusem pozorovatelů Mongolsko, Írán, Afghánistán a Bělorusko. Zájem mají i Ázerbájdžán, Arménie, Sýrie, Kambodža, Bangladéš, Nepál a Srí lanka. Partnerem pro dialog je Turecko a zájem o něj projevili Izrael, Ukrajina, Egypt, Katar a Maledivy. Zároveň po ŠOS pokukuje i BRICS: pro rok 2020 je naplánován summit států ŠOS i BRICS v Čeljabinsku.

    Americký projekt globalizace utrpěl velkou trhlinu. Neshody a obchodní válka mezi USA a EU svědčí o rozpadu světového trhu a vyvolávají nutnost hledat nové integrační modely. V červnu promluvil Nazarbajev v Kazaňské federální univerzitě o úloze a místu EAEU: „EAEU nyní má dobré výsledky. Jen v loňském roce se mezi členy EAEU zvýšil přibližně třicetkrát obchod. Ještě 40 zemí si přeje být v tomto svazu pozorovateli a vstoupit do něho.“ Původní skepse zmizela, když přišlo přání spolupráce od vzdálené Bolívie a když byla podepsána dočasná dohoda o zóně volného obchodu s Íránem.

    Koncem roku 2017 a počátkem roku 2018 předložila Eurasijská hospodářská komise účet o rekordním obratu zboží v EAEU. Za leden až listopad vzrostl objem zahraničního obchodu (s třetími zeměmi) oproti témuž období 2016 o 24,6 % a objem obchodu uvnitř společenství o 26,4 %. Jsou zaznamenány nové tendence: obnova po cyklickém poklesu, stabilita hospodářského růstu, dedolarizace, viditelná tempa růstu průmyslu, takže je možno vyvážet na ruský trh. Například Kyrgyzie zvýšila produkci svého těžebního a zpracovatelského průmyslu zásluhou ruských objednávek.

    Příznivý růst zemědělství a potravinářského průmyslu, jehož produkce je orientována na Rusko, mají Bělorusko (4,1 %) a Kazachstán (2,9 %). Bělorusové dodávají Rusku 80 % této své produkce.

    Poskytnutím pracovních míst a zavedením společného trhu práce zajistilo Rusko snížení nezaměstnanosti nejen v zemích EAEU, ale i v Uzbekistánu a Tádžikistánu. Nepřímo o tom svědčí zvyšující se převody peněz z Ruska do Kyrgyzie (o 20 %) a Běloruska (o 17 %) lidí těchto zemí, kteří v Rusku pracují. Nazarbajev v Kazani uvedl: „Zejména tak budujeme celkové vztahy s Ruskem. V hospodářském plánu je dnes Rusko partnerem číslo 1 v zahraničním obchodu Kazachstánu.“ Navrhl také vytvořit Fórum mladých vědců Kazachstánu a Ruska za účelem výměny myšlenek a návrhů širokého okruhu aktuálních otázek od politiky po kulturu.

    Podle průzkumu mezi obyvateli zemí EAEU jich přes 50 % podporuje unii, ač se ten počet nepatrně snižuje. Největší podpora je v Kazachstánu (76 %), Kyrgyzii (86 %), nejméně v Arménii (50 %) a v Bělorusku (56 %).

    Je zaznamenána vysoká podpora „mechanismů čtyř svobod“. Jde o volné přemisťování občanů států EAEU, s možností žít, pracovat, podnikat a studovat v kterékoliv z členských zemí. V Arménii je podpora čtyř svobod u 78 % obyvatel, v Bělorusku u 71 %, v Kazachstánu u 76 %, v Kyrgyzii u 87 % a v Rusku u 70 %, průměrná celková podpora je 70 %.

    Problémy jako je kyrgyzsko-kazašský konflikt kolem cel, nebo odmítání vstupu Ázerbájdžánu do EAEU Arménií, budou stále. Nadále je hodně nesouladu v zákonech a celních postupech. K tomu trvá nátlak Západu. Nicméně existuje důvěra občanů, zdravé ekonomické myšlení a je tu Rusko. Příklady Moldávie a Gruzie ukazují, že EU a USA nepotřebují země SNS za partnery. Hlavní hospodářské zájmy postsovětských zemí nejsou na Západě, ale na Východě. Ve Střední Asii chápou, že zaručit budoucnost národa lze jen spolu s Ruskem. Proto jsou eurasijské tendence silné a je potřeba je více stimulovat.

    Převzato z Fondsk.ru

    * * *


    Putin má šanci rozehrát „americkou kartu“

    Ljubov Stěpušova
    27. června 2018


    V těchto dnech projednává ministr energetiky RF Alexandr Novak v USA společné energetické projekty, které jsou pod sankcemi a Trumpův poradce Bolton jede do Ruska připravovat schůzku Putin – Trump. USA nyní potřebují pomoc Ruska kvůli zavedení sankcí proti Íránu a Venezuele. Jak správně tuto hru rozehrát?


    V USA o zrušení sankcí? Skutečně?

    Novak se v USA setkal se svým americkým protějškem, ministrem Perrym a s ministrem financí Mnuchinem, odpovědným za plnění sankcí. Novak ve svém projevu k novinářům uvedl, že jedním z hlavních témat jednání byl vliv sankcí na činnost amerických společností ExxonMobil, Schlumberger, Halliburton a Honeywell v Rusku.

    Novak promluvil o setkání se zástupcem předsedy Evropské komise Ševčovičem, na níž byl přítomen i Mnuchin a kde se hodnotily možné americké sankce ve vztahu k plynovodu Severní proud 2. Novak se pokusil vyložit postoj Ruska s tím, že není potřeba převádět čistě ekonomický projekt do roviny politické. Perry ještě před jednáním s Novakem řekl novinářům, že je ochoten k dialogu ohledně vztahů s Ruskem. Uvedl: „Problémy s Ruskem máme, ale jsem jedním z těch, kdo je přesvědčen, že je potřeba s lidmi jednat a nalézat oblasti, ve kterých můžeme spolupracovat.“


    Proč jsou Američané tak přívětiví k Novakovi?

    Spočívá to v trhu s ropou, kde je deficit suroviny, který trvá již půl roku a silně překáží růstu americké ekonomiky. V mnohém je spojen s americkými sankcemi uvalenými na Írán a Venezuelu. Oni si myslí, že jakákoliv společnost, která od nich kupuje ropu, nebo investuje do jejich ropy, bude potrestána sankcemi. Druhou příčinou nepříznivou pro Američany jsou technické potíže v Libyi a v Kanadě. Mezitím, v pátek 22. června dosáhlo Rusko na zasedání OPEC+ dohodu o zvýšení těžby na milion barelů za den. Američtí analytici tvrdí, že zejména Novak dosáhl souhlas se zvýšením od Teheránu a Caracasu.

    Šéf výzkumu surovin v Barclays Cohen řekl, že je Rusko spojovacím článkem mezi Íránem a íránským nepřítelem Saúdskou Arábií. Vypadá to, že Rusové sehráli klíčovou diplomatickou roli při pátečním dosažení íránského ano a byli prvním hlasem vyzývajícím ke zvýšení těžby.

    Helima Croftová z RBC Capital Markets tvrdí, že i pokud je to jen souhra zájmů Ruska a USA, je zřejmé, že z toho bude Washington těžit. Jenže podle ní je otázka „co bude Rusko chtít za zvýšení těžby“. Bezpečně lze odhadnout změkčení sankcí. Strategický vliv Ruska se bude rozšiřovat během půldruhého roku po podpisu první smlouvy. Podle Novaka sahá partnerství Moskvy a Rijádu dnes daleko za rámec ropy.

    Croftová dále uvádí, že setkání dvou úředníků z oblasti energetiky může být předehrou k setkání prezidentů. Je-li tomu tak, potom má Rusko předpoklad k zahájení dialogu s USA ze silné pozice. A pokud Amerika správně rozehraje „americkou kartu“ bude světu navrženo východisko ze studené války podle vzoru 2.0. Tím se radikálně změní situace na ruském finančním trhu a stejně tak na mnoha dalších.


    Názor experta

    Ředitel Institutu USA a Kanady v Ruské akademii věd Garbuzov řekl Pravdě, že celkově sankce sotva mohou být zrušeny, obzvláště když jsou zafixovány rozhodnutím Kongresu a zákony přijatými loni. „Bylo již mnoho nadějných momentů, ale situace se ještě víc komplikuje. Je však možné, že může dojít ke změkčení u jednotlivých společností. Tím se celá situace ve vztazích nezmění, ale při takovém pokroku jsou možné ústupky. Sféra energetiky je obecně vzato to, co můžeme nabídnout a to, co může Američany zaujmout.“
    Garbuzov předpokládá, že se na schůzce budou jako hlavní témata probírat Donbas a Ukrajina. Američané postaví otázku odchodu Ruska a umožnění, aby události vedly k odklonu Ruska a oni si mohli jednat podle svého. Minský proces, jemně řečeno, zpomaluje a nevede k výsledkům. Je to vidět. Obě strany tvrdí, že k tomuto procesu neexistuje alternativa. Situace je celkově zmrazená a vypadá to, že to uspokojuje obě strany.

    Převzato z Pravda.ru

    * * *

    Londýn sází na Varšavu

    Vladislav Gulevič
    29. června 2018

    Velká Británie se snaží, aby měla po odchodu z EU nadále vliv v kontinentální Evropě, a proto se sbližuje s Polskem. Dne 21. června proběhla ve Varšavě jednání ministrů zahraničí a ministrů obrany obou zemí. Konkrétní záležitosti z jednání nebyly uveřejněny. Je známo jen to, že se jednalo o spolupráci ohledně neutralizace nebezpečí jaderných, chemických a biologických zbraní, upevnění systému kolektivní bezpečnosti v kybernetickém prostoru, podpoře prozápadních medií ve Východní Evropě a spolupráce obou zemí v rámci NATO, k čemuž se připravuje zvláštní plán činnosti.

    Britský ministr zahraničí řekl: „Velká Británie a Polsko jsou blízcí přátelé a spojenci v širokém spektru otázek, včetně bezpečnosti, zahraniční politiky, obchodu a kultury. Toto setkání dále upevní naše vztahy, které se stávají pevnější a pevnější.“ Ministr obrany Spojeného království uvedl: „Polsko a Británie se střetávají se stejně rostoucím nebezpečím i rozkvětem a obrazem života. Obě země jsou důležití spojenci v Evropě i v NATO a obě se zavazují hrát vedoucí roli v bezpečnosti našich národů a celé Evropy.“
    Od jisté doby začala být pro zahraniční politiku Londýna Východní Evropa významná. Polští ministři se s nadějí obracejí k Británii a ta přijímá jejich zájem jako pozvání upevnit se ve Východní Evropě. Výsledky sblížení Británie s Polskem jsou vidět především ve vojenské oblasti. Britské letecké síly hlídkují nad Černým mořem se základnou na rumunském letišti na jihu země. Londýn usiluje o upevnění systému kolektivní bezpečnosti NATO od Baltu po Černé moře. V souvislosti s tím se v Rumunsku objevili britští piloti a v Estonsku britská pěchota pátého střeleckého pluku.

    Stejně jako v 19. století se Británie snaží zablokovat Rusku průjezd přes Balt do Atlantiku a z Černého moře do moře Středozemního. Polský geopolitický projekt Mezimoří plně odpovídá projektu „zadržování“ Ruska na východním křídle NATO. Jednou z hlavních starostí Británie vždy bylo znemožnit sblížení Německa a Ruska. Proto je jejich výběr Polska logický, neboť to odděluje obě země teritoriálně. Polsko navíc brání svazku Francie a Německa, který snižuje roli Anglosasů a mohl by určit další osud sjednocené Evropy. Polsko se vždy snažilo s podporou Angličanů i Američanů odporovat svým sousedům na východě i na západě.

    Politiku Polska v EU po odchodu Británie je možno charakterizovat jako „více NATO, méně EU“. Spojenectví s NATO je především spojenectvím s Anglosasy. EU je hlavně Brusel a Berlín.

    Když byla Británie v EU, měla dost možností k zadržování kontinentální integrace Evropy. Po opuštění EU chce tento úkol delegovat zemím Východní Evropy, především Polsku. Proto distancování se zemí Východní Evropy od migrační politiky Západní Evropy a spory o řešení migrační krize Polska, Maďarska a ČR s Berlínem a Bruselem jde na ruku Londýnu. V operaci „odcizení Evropy“ stojí Británie trvale na straně USA.

    Z tohoto pohledu je pro Londýn zajímavá i V4, jakožto zformovaný vyjednávací internacionální prostor států Východní Evropy, v němž si Polsko nárokuje hrát první housle a s nímž by bylo možno pokusit se o vliv na směřování EU.

    Pokud je ještě možno představit si EU jako jednotnou, potom je jednání Polska namířeno k rozviklání jednoty. Snahy obstarat v rámci evropského projektu koexistenci dvou geopolitických protikladů – kontinentálního a atlantického – vždy vedly ke zničení stability světového pořádku.

    Převzato z Fondsk.ru



    0 0


    0 0

    Trump Merkelové: Jsme z vás frustrováni!
    Julie Hirschfeld Davis a - kou -
    3.7.2018 NYT a PrvníZprávy
    Prezident Spojených států Donald Trump napsal minulý měsíc dopisy vedoucím představitelům Německa, Belgie, Norska a Kanady s výzvou na zvýšení výdajů na obranu, uvedly The New York Times.


    Podle deníku Trump ve svých dopisech naznačil, že po svých prohlášeních se spojenci Spojených států nedostali k tomu, aby „sdíleli odpovědnost za kolektivní obranu", což (Trump) dělá více než rok, a mohl by tedy podniknout odvetné kroky. Neboť Spojené státy ztrácejí trpělivost.

    Zároveň Trump kvůli tomu zvažuje možnost „přizpůsobení“ americké vojenské přítomnosti po celém světě a i třeba v Německu. V této souvislosti deník upozornil, že se Trumpova administrativa údajně zabývala otázkou možného stažení amerických jednotek z Německa, kde nyní pobývá 35 tisíc vojáků. „Bude stále obtížnější ospravedlnit americkým občanům, proč některé země nesdílejí kolektivní bezpečnostní břemeno NATO, zatímco američtí vojáci i nadále obětují své životy v zahraničí nebo se vracejí vážně zraněni domů," napsal Trump kancléřce Merkelové.

    Podle New York Times se jedná o další těžký spor mezi spojenci po nepříliš povedeném jednání zemí G7 a vyvolává obavy před rozpolcením NATO. Navíc před avizovaným jednáním amerického prezidenta s ruským protějškem.

    „Jak jsme to projednali během vaší návštěvy v dubnu, ve Spojených státech narůstá frustrace, že se někteří spojenci neaktivizovali, jak slibovali,"
    cituje deník z Trumpova dopisu německé kancléřce Angele Merkelové. PodleTrumpa jsou Evropa a Německo dostatečně bohaté, aby zvýšily podíl na obranu a nenechávali břemeno na USA. „To už není pro nás udržitelné,“ varoval Trump.

    Poslal také dopisy s podobným obsahem kanadskému předsedovi vlády Justinovi Trudeauovi, norské premiérce Erně Solbergové a belgickému premiérovi Charlesi Michelovi.



    Celý článek v angličtině ZDE

    Související:
    Trump: Země NATO musí vynaložit 4% HDP na obranu!

     

    0 0

    Mnozí před nedávnem protestující se dnes asi chytají za nos
    3.7.2018 HlavnéSprávy
    Slovenskí politici najmä z radov opozície ostro kritizujú včerajšie vystúpenie hlavných predstaviteľov hnutia Za slušné Slovensko, ktorí konečne zhodili masku nestrannosti a oznámili podporu niektorým kandidátom v komunálnych voľbách. Takisto vyslovili myšlienku, že na súčasnej politickej scéne je akútny nedostatok slušných politických strán, čo mnohých naštvalo. Miláčikovia opozície sa tak odrazu stali nepriateľmi a títo nositelia značky “slušnosti” sú u mnohých odrazu neslušní. 


    Čo prezieravejší občan ich za slušných nepovažoval nikdy. Každý, kto je minimálne zorientovaný v politických reáliách chápal, že ide revolúciu vedenú mimovládkami s jasným cieľom, čo najviac uškodiť vláde a vyprofilovať novú politickú silu, ktorá zas na čas privedie znechutených voličov do ultra liberálneho košiara a ktorá bude plniť na Slovensku záujmy elít západnej Európy a USA. Dnes sa začínajú otvárať oči aj slovenskej politickej opozícií a časom, verme, sa otvoria aj tým zmanipulovaným a oklamaným ľuďom, čo chodili tento cirkus podporovať na námestia.

    Na snímke poslankyňa NR SR Veronika Remišová (OĽaNO)


    Remišovej sa nepáči podpora len nezávislých


    Viacerí opoziční politici kvitujú, že Za slušné Slovensko podporilo ich kandidátov na primátorov krajských miest, no uvedomujú si, že teraz sa už nedá hovoriť o občianskej iniciatíve, ale skôr o politickom hnutí. Toto si myslí aj Veronika Remišová z OĽaNO. Na sociálnej sieti napísala, že je rada, že iniciatíva Za slušné Slovensko sa rozhodla podporiť kandidáta Petra Fiabaného, ktorého matovičovci podporili v Žiline, no vo všeobecnosti by sa podľa nej mala iniciatíva rozhodnúť, či chce fungovať ako politická strana, alebo ako mimovládna organizácia alebo občianska platforma.

    “Politická strana môže samozrejme podporiť za kandidáta koho chce, no mimovládna organizácia by mala zverejniť jasné kritériá, pretože v opačnom prípade to nie je férové voči ostatným kandidátom. Takisto nerozumiem, prečo by mali získať podporu len nezávislí kandidáti. Najdôležitejšie predsa je, či je daný kandidát charakterný a schopný človek. Takíto ľudia môžu byť aj medzi kandidátmi politických strán aj medzi nezávislými kandidátmi. Na druhej strane v súčasnosti sa často za nálepkou „nezávislý kandidát“ skrývajú bývalí straníci alebo funkcionári Smeru alebo ostatných vládnych strán, ktorí zistili, že mať nálepku Smeru je skôr na príťaž,” napísala a dodala, že nezávislý kandidát nie je zárukou lepšej kvality ako stranícky kandidát, navyše za jeho konanie a prípadné zlyhania nenesie nik zodpovednosť.


    Galko hovorí o chybách a hlúposti

    Ďalší opozičný zástupca z hnutia SaS Ľubomír Galko označil posledné kroky “sympatickej” protestnej iniciatívy za chybné. Ako chybné vnímal zrušenie finálneho protestu, na ktorý mohlo podľa Galka mohlo prísť aj 100.000 ľudí a “umožnenie sa nadýchnuť novopostavenej potemkinovskej smeráckej zločineckej skupine,” uviedol Galko a dodal, že “tým sa vtedy de facto zabila možnosť okamžitej zmeny”.

    Teraz podľa neho prišli ďalšie veľké chyby. “Podpora vybratým trom kandidátom v krajských mestách bude mať za následok akurát to, že na akýkoľvek najbližší protest polovica ľudí, priaznivcov niektorých politických strán, čo sa teraz cítia podvedení, proste nepríde,” načrtol možný vývoj. “Tých mladých ľudí si vážim a drukujem im, veď veľa dokázali za posledné mesiace. Ale to im nikto (zrejme sa sem-tam s niekym radia) nevie povedať, že robia kardinálnu hlúposť?”


    Neskôr doplnil, že vyjadrenia predstaviteľov Za slušné Slovensko vníma ako “urážku demokratických opozičných politikov a opozičných strán”.
    Galko odsúdil vyhlásenie, že “Slovensko zúfalo potrebuje slušné politické strany a slušných politikov. Vyjadrenia opozičných politikov to len potvrdzujú.” Bývalý minister obrany uvádza, že je týmito slovami sklamaný.

    “Aj keď neviem, o kom presne je v danom vyjadrení reč, pre istotu sa za SaS dôrazne ohradzujem za takýto výrok.” V SaS podľa Galka slušní politici a “SaS je slušná politická strana,” dodal.

    “Ak sa pod plášťom občianskej iniciatívy pripravuje nový politický subjekt alebo podpora nejakému novovzniknutému subjektu, ok, akceptujem to. Ale podprahové útoky a hádzanie všetkých súčasných politických strán do jedného vreca si za SaS vyprosujem.”


    Aj pre Hlinu je Za slušné Slovensko veľkým sklamaním

    Líder KDH Alojz Hlina neskrýval rozčarovanie z včerajšieho vystúpenia protestnej protivládnej iniciatívy. “Slušné Slovensko“ sa podľa neho rozhodlo ovplyvňovať voľby. “Koniec-koncov, to sa čakalo. Problém však je, že nezačali práve šťastne,” napísal Hlina s tým, že podporiť M. Valla za primátora Bratislavy nie je z ich strany čestné. “To nie je “Slušné Slovensko“. Ľudia nestáli na námestiach preto, aby sa nakoniec dozvedeli, že organizátori protestov za Slušné Slovensko podporujú „ architekta Penty“,” uviedol.

    “Človek nemôže za to, kde sa narodil, komu sa narodil, do akej rodiny sa narodil. Nemôže za svojich rodičov, starých rodičov, ostatnú rodinu, ale môže za to, čo sám urobil. Na tom sa dúfam zhodneme. Ak sa niekto rozhodne po tom všetkom, čo sme o Pente počuli pre nich robiť architekta, tak je to jeho rozhodnutie a preberá zaň zodpovednosť. Pochybujem, že Haščák priložil devinu k Vallovej hlave a povedal, že musí pre nich robiť.”

    Hlina tvrdí, že “ak niekto chce posielať faktúry Pente, nech sa páči, ale verím, že na Slovensku a špeciálne v Bratislave sú ľudia, ktorí nemajú pamäť jednobunkovca. Ak M. Vallo bral ako profesnú výzvu robiť veľké projekty pre firmu so silne problematickým imidžom, tak v poriadku, ale potom by si mal byť vedomý, že uchádzať sa o verejnú službu v slušnej krajine je problém.”

    “Bolo veľa umelcov, architektov, ktorí pracovali pre problematických investorov, vládcov, ale nepočul som, že by sa uchádzali o post primátora hlavného mesta toho ktorého štátu. A už vôbec som nepočul, že im v takomto konaní slušní ľudia tlieskali,” pokračoval Alojz Hlina.

    Zaráža ma tá „social-proof“, aká prebehla v niektorých bratislavských kruhoch. Zaráža ma a som z nej smutný. Penta nech si stavia. Ak to niekto dovolí, architekti nech pre ňu kreslia, ak to berú ako výzvu. Ale mali by sme mať aspoň toľko hrdosti, že architektom, ktorí sa takto rozhodli, nebudeme tlieskať, keď sa rozhodnú kandidovať na verejnú funkciu.” 

    Beňová to nevidí tak tragicky

    Tlačovú konferenciu Za slušné Slovensko si všimla aj poslankyňa Európskeho parlamentu Monika Beňová, ktorá však nevidí dôvod tak mohutnej kritiky.

    “Kritika podpory nezávislých kandidátov Iniciatívou Za slušné Slovensko zo strany opozičných politikov a pána Čikovského z Nka je úplne neprimeraná. Je zbytočne zlostná a tendenčná, nehovoriac o tom, že na podobné konanie boli práve opozíciou a aj Nkom nepriamo nabádaní a podporovaní v časoch, keď táto platforma organizovala protesty za odstúpenie vlády a predčasné parlamentné voľby.”

    “K ľuďom máme byť totiž úprimní a mladých ľudí by sme mali upozorňovať a informovať aj vtedy, keď volajú po riešeniach, ktoré sa síce opozícii (a úprimne, aj Denníku N) pozdávajú, ale s parlamentnou demokraciou nie sú úplne kompatibilné. Tak ako opozičné strany (myslím že to pochopil vtedy len Sulík, aby som zas nebola tendenčná ja), tak aj skúsenejší novinári predsa vedeli, aký je možný zákonný postup pre vyhlásenie predčasných parlamentných volieb. Napriek tomu s iniciatívou Za slušné Slovensko vtedy o tom nehovorili,” píše Beňová.

    Keď iniciatíva predstavila podporu pre niektorých kandidátov, okamžite sa vzniesla vlna podľa Beňovej nie primeranej kritiky. “Lebo zrazu je to už priama podpora iných, ako opozičných straníckych kandidátov a iných, akých preferuje povedzme Nko. Takto to ale nefunguje. Treba byť konzekventní vždy, aj vtedy, keď si myslíme že “nám” to pomôže a aj vtedy, keď vidíme, že cesta, ktorá bola zvolená nie je úplne v poriadku.Lebo zvlášť mladí si zaslúžia úprimnosť a zdieľanie skúseností.”


    Blanár hovorí skôr o (ne)slušnosti protestnej iniciatívy

    Poslanec Smeru-SD Juraj Blanár napísal, že aktivisti Za slušné Slovensko “odhalili svoje politické tričká”. “Po tom, ako kádrovali celoslovenskú politiku, tak si očividne trúfajú už aj na tú komunálnu.”

    Blanár dodáva, že aktivisti nepodporujú kandidátov ako “slušná strana”, ktorá sa uchádza o hlasy voličov a až na základe toho – čiže svojej reálnej sily – ovplyvňuje reálne dianie vo svojom meste. “Nie, oni len označia tých akože “dobrých“ politikov, ktorých majú ľudia nekriticky voliť. A je úplne jedno, čo majú títo ľudia za sebou.”

    Blanár hovorí o prepojeniach na oligarchov alebo pestrej politicko-turistickej minulosti. “A najsmiešnejšie na tom je, že zrazu sa prebrali aj opozičné strany a začali na seba navzájom vylievať vedrá špiny. Nuž, na (ne)slušnosť momentálne remízujú opozičné strany vs. Za slušné Slovensko.”




    0 0

    -lka-
    3.7.2018 EuroZprávy.cz
    Publicista, bezpečnostní analytik a někdejší ředitel Kanceláře Rady vlády ČR pro zpravodajskou činnost Jan Schneider s neskrývanou kritikou zhodnotil vysílání České televize. Tvrdí, že se "šířením fejku zařadila mezi dezinformační média".


    Podle analytika se Česká televize zařadila mezi dezinformační média tím, že v pořadu Newsroom podrobila kritice Asociaci nezávislých médií, která uděluje Krameriovy ceny. To je podle něj v rozporu s jejím veřejnoprávním statutem. Uvedl to na serveru Česká pozice.

    Odborník podotýká, že zatímco Evropská unie a celý svobodný svět bojují s dezinformacemi, Česká televize v pořadu Newsroom podrobila kritice Asociaci nezávislých médií, která uděluje Krameriovy ceny. Za asociací podle redaktorů stojí třeba web AC24, o němž redaktoři ČT uvedli, že je na seznamu dezinformátorů ministerstva vnitra.

    "Hana Malá z odboru PR ministerstva vnitra však oficiálně sdělila, že „ministerstvo vnitra neposuzuje konkrétní weby, ale konkrétní informace. Žádné seznamy tedy resort vnitra nevytváří.“ A podle definice ministerstva vnitra „dezinformace“ znamená šíření záměrně nepravdivých informací s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají," upozornil analytik.

    Česká televize se tak podle něj "úmyslným šířením přejatého fejku sama zařadila mezi dezinformační média". To je ale nejen v rozporu s jejím veřejnoprávním statutem, ale také tak činí za peníze široké veřejnosti, upozornil odborník.

    Podle něj navíc nejde o první případ, kdy televize rozšiřuje "nepravdivé informace"- V době kampaně pro umístění amerického radaru v Česku šířila "dezinformaci, že by radar měl být namířen proti íránským a severokorejským raketám, přestože severokorejské rakety by oblétaly zeměkouli opačným směrem, jak dnes ví každé vzdělavatelné individuum," dodal.

    Domnívá se, že si veřejnost musí zvykat, že demokracie není jednohlas a soulad a nerozborná jednomyslnost a podobné severokorejské libůstky. "Jádrem demokracie je inteligentní řešení sporů, proto je náročná a musí být i dost tvrdá. Podle Chestertona je dokonce velmi demokratické srazit soka ze schodů, když se mu dopřeje výsady čelního souboje," míní.

    Závěrem upozornil, že je třeba hájit zásadní právo zpochybňovat a přehodnocovat v politické oblasti vše a periodicky a nenechat se převálcovat "tsunami lží ruděprávního střihu.""Ale zvykneme-li si na to, nic jiného si nezasloužíme. Už jednou jsme to totiž zažili. Ale kdo si lže o vlastních dějinách, spadne do toho znovu," uzavřel.



    Související:

     

older | 1 | .... | 594 | 595 | (Page 596) | 597 | 598 | .... | 668 | newer