Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Bylo lépe za komunistů před rokem 1989, nebo je lépe za současné demokracie?

0
0
Jaromír Petřík
5. 7. 2018      JaromirPetrik
Někteří blogeři vidí svoje životní poslání v neustálém „boji“ s komunisty. Zvláště nepříčetní jsou z toho, že má vzniknout vláda podporovaná komunisty a tak píší emotivní články, za které by se nemuseli stydět ani staří bolševici.

Cituji z jednoho blogu: „Nešťastný člověk, člověk neschopný a rovněž líný vymění vlastní svobodu za plný ešus erární šlichty s dobrým pocitem, že časem bude stejný ešus i pro bližního, který se pokoušel prožít si svůj život po svém a kterému to bylo znemožněno.
Proto je třeba neustále vést onu "starou" válku. Bojovat za to, aby komunistická ideologie byla pravdivě vykládána se všemi historickými atributy. Aby zejména mladí nepodléhali sladkým příslibům o sociální spravedlnosti."Zdroj



 Jak to tedy vlastně je, s tím „plným ešusem erární šlichty?“

Co se týká životní úrovně, ta by měla stoupat přirozeným vývojem a technickým pokrokem. Jaký je tedy výsledek za téměř 30 roků po pádu „komunismu“ u nás?Pokud vezmeme v úvahu ceny potravin či spotřebního zboží vzhledem k tehdejšímu a současnému průměrnému platu, tak kupní síla je nyní rozhodně vyšší. Tady mám jen obavu, že se mnou nebudou souhlasit desetitisíce našich bezdomovců a téměř milion našich občanů v exekuci, protože tyto „vymoženosti“ za komunistů u nás opravdu nebyly.Jak je to s další nejzákladnější lidskou potřebou (vedle potravin), tedy s dostupností bydlení? Ze všech stran nyní vidíme inzerci realitních kanceláří, které se předhánějí ve svých nabídkách.Jak bylo dostupné vlastní bydlení pro mladého člověka před rokem 1989 a jak je to nyní?Uvedu příklady z města průměrné velikosti kolem 10.000 obyvatel (tento požadavek splňuje město Boskovice, kde žiji celý život).

V polovině padesátých let, krátce po měnové reformě v roce 1953 stál pozemek 6,-Kč/m2 a komunisté tehdy vyhlásili akci 100.000 rodinných domků s nákupem materiálu za velkoobchodní ceny, tedy s cca 30% slevou. Protože po měnové reformě nikdo neměl dostatečnou hotovost, tak veškerý stavební materiál financovaly tehdejší státní podniky, kdy stavebník půjčku splácel svému zaměstnavateli. Pokud stavebník nebyl schopný splácet, stavba připadla dotyčnému podniku. Ale v našem městě tímto druhem výstavby vznikla celá ulice a neslyšel jsem o jediném případu, že by někdo nebyl schopný půjčku splatit. Konkrétně, moji rodiče měli půjčku 36.000,-Kč, kterou spláceli po 300,-Kč měsíčně a splatili ji cca za 12 roků (jaký byl úrok, si již rodiče nepamatují). Celkově je dům o 6 místnostech (byl pro 2 rodiny) na pozemku 1.000m2 a celkové náklady cca 90.000,-Kčs. Plat byl tehdy kolem 1.000,-Kčs měsíčně. Tento příklad podrobně uvádím proto, že se nikde na Internetu nic nedá zjistit o akci výstavby 100.000 rodinných domků s materiálem za velkoobchodní ceny, kterou komunisté podnikli pro naše občany.

V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech se stavělo ve velkém, vznikly celé nově postavené čtvrti. Stavební náklady se sice zvýšily, ale nadstandartní dům se dal postavit za 150.000,-Kčs v šedesátých letech a za 300.000,-Kčs v osmdesátých letech. To již byly průměrné platy vyšší. V šedesátých letech cca 1.700,-Kčs, v polovině osmdesátých let přes 3.000,-Kčs. Součástí půjček tehdy byly i tzv. „nenávratné půjčky“, kdy stavebník, pokud včas zkoulaudoval, tak se mu část půjčky prominula a nemusel ji splácet.

Též ve velkém probíhala bytová výstavba hlavně družstevní svépomocí. Stavebník složil cca 30.000,-Kč (pokud je neměl, tak mu půjčila Spořitelna, nebo podnik, kde pracoval) a odpracoval podle velikosti bytu 2 - 3.000 hodin. Poté splácel měsíčně kolem 200 - 300,- Kčs podle velikosti bytu až do ceny kolem 100 - 140.000,-Kčs (to byla celková cena bytu podle velikosti). Očekávám tedy, kdo jako první spustí povyk, že za komoušů byla bytová krize a mladí neměli kde bydlet, tísnili se s rodiči v "králíkárnách" apod. Tu krizi přece komunisté řešili masovou výstavbou sídlišť (všechna velká města jsou jimi obklopena a bydlí v nich statisíce lidí - kde by bydleli dnes, postarali by se snad o ně současní komunistobijci?) Mladé rodiny komunisté podporovali i novomanželskými půjčkami na vybavení bytu do 30.000,- Kč s úrokem 1,6%, kdy se za první dítě odepisovaly 2.000,- Kčs a za každé další 4.000,- Kč. A nyní?

Stavební pozemek v našem městě začíná na 2.200,-Kč/m2, stavba vlastního domu podle velikosti 3 - 4 miliony Kč. Celkem, tedy nejnižší cena za menší domek včetně pozemku vychází 5 milionů Kč, ale nadstandartní, např. 6+1, jaký se dal ještě v osmdesátých letech postavit za 300.000,-Kč, již nyní vychází kolem 7 milionů Kč. Je to za 30 roků 23x více, přičemž platy vzrostly cca 6x. Uvažuji průměrný plat přes 3.000,-Kčs koncem osmdesátých let a 20.000,-Kč nyní, protože přes 30.000,-Kč, jak se oficiálně uvádí průměrný plat nyní, vydělává málokdo.

Celých 28 let nový režim těžil z práce komunistů. Teď už ale všechno "projedli" a nastává lámání chleba. Byty přestaly být pro mladé lidi dostupné. Na mladé rodiny čeká budoucnost kdy, pokud dosáhnou na hypotéku, budou otroky finančníků do konce života s hrozbou, že o všechno přijdou. Nikdo se přitom nezmiňuje, o kolik víc bankám budou muset vrátit (a nejsou to tisíce, jsou to miliony). Takto postižení mladí lidé tedy určitě ocení svobodu a možnost prožít život po svém, jak píše pan Vodvářka. Měl by jim ovšem poradit, jak prožít svobodný život po svém, když chybí vlastní střecha nad hlavou a nad takto finančně „zajištěným“ člověkem se neustále vznáší hrozba exekuce... 

Rozepsal jsem se o otázce bydlení obšírně, ale mít vlastní střechu nad hlavou je základní lidská životní potřeba a pokud člověk před rokem 1989 nebyl lempl, bylo bydlení dostupné pro každého.

Při současných cenách bydlení již pro většinu mladých lidí přestává být vlastní bydlení dostupné (na měsíční splátky včetně služeb kolem 20.000,- Kč již má málokdo.
(Pozn.: jen voda se zdražila cca 100x).
Začínají se stávat pouze nájemci, kdy po celý život budou platit horentní sumy za něco, co jim nikdy nebude patřit, zato budou žít v obavách, kdy jim majitel objektu podle libosti může zvýšit nájem, nebo je kdykoliv z bytu vyhodit. Opravdu „svoboda“ k nezaplacení... 

A to před rokem 1989 neexistovaly podobné „lahůdky“ jako exekutoři, kteří kvůli malým dluhům berou nyní střechu nad hlavou našim občanům naprosto běžně. Exekutory nezajímá, kdo dluh způsobil a vymáhají peníze i po těch, kdo se ve skutečnosti stali oběťmi dlužníků. O tom by mohl říct svoje bývalý bloger Jaroslav Janota (kdyby žil), který se do dluhové pasti dostal ne vlastní vinou a za zazmatkování při návštěvě exekutorů (kdy jediné, co se stalo, byly prostřelené dveře): https://janota.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=588297 . Jaroslav Janota dostal 12 roků vězení nepodmíněně (na rozdíl od úkladných vrahů, kteří ubodali v lese dívku a dostali pouze 8 a 4 roky vězení:https://www.novinky.cz/krimi/144179-skinheadi-dostali-za-zabiti-divky-ctyri-a-osm-let.html) 

Tím se dostáváme k úrovni současné justice, kdy Václav Havel označil komunistickou justici za pokleslou. Jaroslav Janota „problém“, který by se mu za komunistů asi nikdy nestal, „svobodně“řešil sebevraždou v naší „svobodné demokracii“, kdy jej soudila „nezávislá justice:“http://tn.nova.cz/clanek/nechtel-do-vezeni-tak-se-zabil-z-dopisu-na-rozloucenou-mrazi.html 

Tyto příklady uvádím, aby si mladá generace početla, jak se k našim občanům chová současná svobodná a „nezávislá“ justice a aby sami posoudili, zda je pokleslejší, než ta komunistická, před rokem 1989.

Musím též objektivně uvést, kdy se komunistobijci neustále ohánějí politickými procesy a popravami v padesátých letech, že zaplést se s komunistickou justicí ohledně politických názorů nebyla legrace. Co se procesů z 50. let týče, což je oblíbená parketa komunistobijců, co mají procesy z 50. let společného s komunisty v době normalizace? To pořád ještě probíhaly? Padaly hrdelní tresty? A co mají společného s dnešními komunisty? Jde o úmyslnou dezinformaci a mystifikaci.

Ale, pokud se podíváme na počet poprav a justičních omylů v USA, tak tzv. „věrohodné zdroje“ přesné statistiky pro jistotu neuvádějí, jen se dočteme, jak počet poprav v USA klesá, kdy „pouze“stát Texas od roku 1976 popravil „pouze“ 538 lidí:https://zpravy.idnes.cz/pocet-poprav-v-usa-klesa-0w7-/zahranicni.aspx?c=A161030_150804_zahranicni_fka . Což je v tomto jediném státě USA daleko větší počet poprav, než u nás v celých padesátých letech.

A justiční omyly? Počtěme si zde: https://zpravy.idnes.cz/usa-nevinni-odsouzeni-k-trestu-smrti-dwt-/zahranicni.aspx?c=A140908_195731_zahranicni_bse 

A zločiny západní „demokracie“ - našeho vzoru?

Jeden z amerických „vojenských poradců“ Barton Osborne vypověděl před parlamentním grémiem: „Tisíce vietnamských civilistů, kteří se ocitli v podezření, že pomáhají komunistickým guerillám, nebo se prostě zdržovali v nesprávnou dobu na nesprávném místě, byly mučeny a zabíjeny jen proto, aby se naplnily kvóty. Nevím o žádném vězni, který by výslech přežil. Zemřeli všichni! Většinou byli umučení k smrti nebo svrženi z vrtulníků.Osborne nazval operaci Phoenix „sterilním neosobním vražedným programem“, který je srovnatelný s hrůzami nacistů. Churchův výbor, jenž se v roce 1975 znovu zabýval rolí CIA v rámci operace Phoenix, dospěl k závěru, že od začátku roku 1968 do května 1971, padlo za oběť 20.587 Vietnamců. Dnes už dokonce existují opěrné body pro domněnku, že počet obětí byl až dvojnásobný, tedy 40.000. Zdroj: Egmont R. Koch: Povolení zabíjet.

To pro ty, kteří se ohánějí údajným komunistou Pol Potem v Kambodži, kdy Pol Pot toho měl s komunismem společného asi tolik, jako katoličtí křesťané se satanisty. Mezi současnými nejvěšími komunistobijci jsou totiž právě křesťané. Tak bych jim jen připomněl, jak se mezi sebou kvůli výkladu víry vraždili katolíci s protestanty od středověku až do nedávné doby v Severním Irsku

 Omlouvám se, že jsem napsal tak dlouhý článek, ale snad je zde dostatek argumentů pro ty, kteří neustále volají po válce s komunisty na věčné časy a nikdy jinak. Mají totiž takové máslo na hlavě, že současní komunisté by je mohli vyučovat slušnosti a morálce. Plný ešus „erární šlichty“ mají zajištěný od „neziskovek“, které pořádají protesty na Václaváku a snaží se „vychovat“ mladou generaci po vzoru 12 leté Viki:https://holotova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=654247


- - -

Domobranci DLR našli způsob, jak přinutit OSU k zastavení útoků na Donbas

0
0

5. 7. 2018     zdroj
Armáda DLR našla způsob, jak přinutit ukrajinské silové struktury, aby zastavily ozbrojené provokace na Donbasu. Obránci samozvaného státu nainstalovali na linii dotyku videokamery. V  DLR vytvořeny mobilní skupiny rychlého nasazení, jejichž členy jsou i novináři.


Videokamery zaznamenávají skutečnosti o porušení režimu příměří vojáky Ozbrojených sil Ukrajiny (OSU). Se stejným cílem byly v DLR vytvořeny mobilní skupiny rychlého nasazení, jejichž členy jsou i novináři. Jak poznamenává autor kanálu Rossijanin v Donbasse na Yandex.Dzen, zavedení těchto opatření vedlo ke stanovení relativního klidu v zóně konfliktu na východní Ukrajině.

Dříve bylo ve středu také oznámeno, že speciální služby v Kyjevě přijaly novou taktiku pro boj s lidovými republikami na Donbasu. Jedná se o verbování obyvatel z území mimo kontrolu ukrajinských orgánů prostřednictvím internetu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Poučení z krizového vývoje 2.0: Kdy je sestřelení dopravního letadla skvělým činem? Držme palce Trumpovi. Vývoz demokracie se prodražuje. Po brzkém summitu v Helsinkách budeme vědět víc. Kdyby 10.000 Jandů s klarinety...

0
0
Petr Trombik
5. 7. 2018 ProtiProud
PETR TROMBIK připomíná jednu poučnou epizodu z dob, kdy sestřelovat civilní letadla bylo hrdinství a ptá se, zda toto jsou skutečně ty báječné západní hodnoty, k nimž se modlíme


Už je to dávno, co jsme byli pevně zakotveni v táboře míru a socialismu. Nyní pevně kotvíme v táboře demokracie, lidských práv a hodnot. Vzpomeňme dvou akcí, které proběhly v jejich jménu. Podobných akcí a s většími "vedlejšími škodami" bylo jistě víc, snad nepočítaně. Bylo by to na plný regál v knihovně. Jedna má však výročí - a vyšetřování druhé pokračuje.

V roce 1988 sestřelil křižník USS Vincennes íránské dopravní letadlo, protože si spletl Airbus se stíhačkou. Zahynulo všech 290 osob na palubě Airbusu, cestujících na pouť do Mekky. Tragédie íránských poutníků byla označena jako "Mistaken identity", s českým názvem Tragická záměna, dílu seriálu Letecké katastrofy, uvedeného ČT 2.


Hrdinský čin


Přeložte si název sami. Přeložte si sami dokument celý, jako zkušenost s US Army, která je našemu světu stále k dispozici jen a jen na obranu hodnot a demokracie.

Nejmodernější křižník USS Vincennes, s dokonale odborně vycvičenou posádkou na palubě, sestřelil v íránských výsostných vodách íránské civilní letadlo v sebeobraně. Spletl si Airbus se stíhačkou.

Zásah s následkem zabití 290 civilních obětí byl pečlivě a rychle Pentagonem vyšetřen, velitel USS Vincennes byl shledán bez viny a vyznamenán. Vyznamenání předal kapitánu Willu Rogersovi, tehdy ještě jen viceprezident, G. Bush starší.

Velitel USS Vincennes byl vyznamenán za rozvahu, loď byla po návratu do mateřského přístavu s velkou slávou uvítána. Kupodivu se nám této informace dostalo aktuálně díky veřejnoprávní ČT 2 v sérii o leteckých katastrofách, tedy nikoliv goebbelsovské proruské propagandě. Určitě dokument nelze chápat jako neogoebbelsovský protiamerický fejk.

Vzhledem k uděleným vyznamenáním a oslavám křižníku po jeho návratu do mateřského přístavu, nutno zásah s 290 obětmi považovat za hrdinský čin mariňáků, nikoliv za nešťastný omyl či tragickou záměnu. Za ty se přece vyznamenání nedává. Američané to za hrdinský čin určitě považují dosud.


Nutná obrana


V případě této letecké katastrofy jsme v TV dokumentu nebyli ani tak svědky utrpení cestujících, kteří do jednoho zahynuli, ale obav statečných US mariňáků, z nichž nezahynul ani jeden.

Mariňáci pod velením zkušeného kapitána Willa Rogerse dělali všechno možné, aby civilní letadlo sestřelit nemuseli. Rejdili v dokumentu mezi zbraňovými systémy a obrazovkami radaru jako elektrické myši a velitel nejmodernějšího US křižníku vyhodnocoval míru pravděpodobnosti ohrožení.

"Velím nejmodernějšímu křižníku a teď bych měl jít s ním ke dnu, když mám nad hlavou něco a nevím co to je", táhlo mu asi hlavou. Nevěděl totiž, jestli je to spojenec nebo nepřítel. Věděl však vůbec někdo, kdo byl ve válce Irák-Írán spojenec a kdo nepřítel USA v Perském zálivu?

Pravděpodobné bylo cokoliv. Pravděpodobnostní povahu má totiž všechno, vždy a všude, kvantovou mechanikou počínaje a chováním US Army konče, takže z pravděpodobnosti vyplynula v hlavě zkušeného velitele US křižníku stoprocentní jistota a letadlo bylo pár minut po vzletu zničeno.

Křižník Vincennes a fregata Montgomery bránily bezpečnost USA v Perském zálivu za Irácko-Íránské války. To všichni dobře chápeme. USA a Západ dodávaly zbraně oběma stranám konfliktu, jak víme i z Irangate. Zájmy tam USA měly, a tak je musely bránit. A také musely bránit hodnoty, na kterých Západ stojí. Kdyby je nebránili, Západ by prohrál.

Z nepochopitelných důvodu ohrožoval Írán malými čluny nejmodernější US válečné lodě, takže je musely pronásledovat až do výsostných vod Íránu. Nechápu to ani já. Pokud by se malý člun přiblížil na kritickou vzdálenost k USS Vincennes nebo k Montgomery, byl by rozstřílen v mžiku na cucky tak jako nešťastný Airbus.

To všechno jsme v TV dokumentu mohli vidět. Snad tam ty íránské čluny obtěžovaly US lodě kvůli jejich mírotvornému poslání. Civilní Airbus nad USS Vincennes byl pro něj rovněž reálnou hrozbou, jako ty čluny.

Íránské čluny provokovaly v Perském zálivu ve svých pobřežních vodách, tak jako Kriegsmarine uprostřed Atlantiku za 2. světové a určitě by rády, tak jako Kriegsmarine, potápěly lodě. Airbusy k Luftwaffe přirovnávat netřeba. Generalita i admiralita své řemeslo zná.


Dost bylo vítězení?


V žádném případě nesrovnávejte neštěstí íránského Airbusu s lety jiných civilních letadel a jejich tragickým koncem. Některé letecké katastrofy totiž nebyly dosud jednoznačně vysvětleny, na rozdíl od uvedeného letu. Kdyby byly, určitě by zúčastnění byli vyznamenáni a oslavováni.

Například už 38 let je bezvýsledně vyšetřováno sestřelení DC 9 společnosti Itávia s 81 obětmi.

Italský president Mattarela k tomuto výročí tragédie minuly měsíc řekl: "Budeme pokračovat v cestě za pravdou". Předseda italského parlamentu Fico jen konstatoval "Dost bylo ticha."

Jedna z verzí tragédie, která je známá jako "masakr v Ustice", poukazuje na tehdejší "testování Kaddáfího" Phantomy z letadlové lodi USS Saratoga. Libyjské stíhačky byly úspěšně sestřeleny. Jednou z nich však údajně bylo nešťastné italské DC 9 s 81 osobami na palubě. Pokud Italové dotáhnou vyšetřování do konce, třeba budou piloti Phantomů vyznamenáni.

V osmdesátých letech minulého století mnozí z nás drželi palce prezidentu Reaganovi, aby jeho Říše dobra zvítězila. Po třiceti letech už nejeden z nás touží jen po jednom, aby "Říše dobra" neustálého vítězení konečně zanechala.

Prezidentu Trumpovi proto držme palce, aby se mu podařilo splnit slib, že USA za jeho prezidentury přestanou prosazovat ve světě americký způsob života a západní hodnoty.

Lze mu věřit, protože export demokracie je drahý a je na čase exportovat i jiné zboží, což je dobrý argument pro obchodníka. I za cenu celních válek, ve kterých alespoň nejsou ztráty na životech.

EUnuchie prosazování Evropských hodnot bez USA globálně ani kontinentálně nezvládne i kdyby deset tisíc Jandů hrálo na klarinety. Uslyšíme brzy, jak budou vyhrávat po Helsinkách.


- - -




Související:

Naše české válčení: Vždy na špatné straně, přesto vyhráváme. Další průšvih přede dveřmi? Na poslední chvíli šup ke zločincům. Švejkovská strategie na věčné časy? Záminky k vraždění z jedné i druhé kapsy

Maďarský ministr Péter Szijjártó v BBC (VIDEO)

0
0
5.7.2018 BBC a Ousidermedia
Debata se vyostřila poté, co moderátorka obvinila Orbánovu vládu z xenofobie, což Szijjártó přijal jako urážku a popsal BBC jako předpojatou televizi.

K vyostřené konfrontaci při diskusi o migraci došlo v pořadu stanice BBC mezi přední moderátorkou Emily Maitlis a maďarským ministrem zahraničních věci a obchodu Péterem Szijjártó. Debata se vyostřila poté, co moderátorka obvinila Orbánovu vládu z xenofobie, což Szijjártó přijal jako urážku a popsal BBC jako předpojatou televizi.


Další krok k totalitě. Okamura varuje před umlčením kritických hlasů proti EU a migraci

0
0

Další krok k totalitě. Okamura varuje před umlčením kritických hlasů proti EU a migraci

© Sputnik / Eduard Erben
5.7.2018  Sputnik
EU prosazuje totální cenzuru internetu. Správné zprávy budou jen ty, které schválí v Bruselu, varuje předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomio Okamura.


Ve Sněmovně proběhla schůze výboru pro evropské záležitosti, na které se projednávaly návrhy ohledně boje proti dezinformacím. EU plánuje zřízení nezávislé sítě ověřovatelů faktů, kde následným krokem má být vznik zabezpečené evropské online platformy o dezinformacích. Podle místopředsedy Poslanecké sněmovny a předsedy hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury se jedna o zavedení cenzury.

„Cílem tohoto tažení EU je umlčet oprávněně kritické hlasy proti EU, masové imigraci, skutečné situaci v NO-GO zónách, politické situaci v jednotlivých zemích, průzkumech veřejného mínění, názorech na činnost politických neziskových organizací a tak dále,"napsal poslanec na svém Facebooku.

Okamura varuje, že budou nasazeny informační technologie, které budou trestat neposlušné tím, že omezí příjmy z reklam, upozadí příspěvky a dokonce bude možné mazání soukromých účtů.

„Tato chystaná dokonalá cenzura se (neúspěšně) maskuje jako ‚boj proti dezinformacím‘," dodal.

Iniciativu EU podpořili svým hlasováním ve Sněmovně poslanci ANO, Pirátů, ČSSD, KDU- ČSL, TOP 09. Usnesení výboru navrhl poslanec Ondřej Veselý z ČSSD: „Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR po odůvodnění místopředsedy výboru Ondřeje Veselého a po rozpravě žádá Vládu ČR, aby se aktivně zapojila do boje proti falešným zprávám na internetu, které se tváří jako pravé zpravodajství, zejména podporovala vypracování a aplikaci Kodexu sociálních sítí, vytvoření nezávislé evropské sítě ověřovatelů faktů a následně zabezpečenou evropskou platformu o dezinformacích."

Soud ve Štrasburku zamítl stížnost rodiny po zavražděném českém kuchaři v Londýně, protože gastarbeiteři z východu jsou v Británii nenáviděni a soudy se jich nezastanou! Obrátili jsme se na právníka a ten řekl, že útočník na Zdeňka Makara může být souzen v České republice, ale ta zatím nevydala ani evropský zatykač, ani nevznesla žalobu! České právo přitom není právem teritoriálním a vraždu občana ČR v jiné zemi mohou české soudy bez problému soudit!

0
0
- VK -
6.7.2018  AENews
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku podle očekávání zamítl stížnost pozůstalé rodiny po Zdeňku Makarovi, který byl v roce 2016 v londýnském East Endu brutálně umlácen k smrti řetězem na kolo [1]. Britský občan Raymond Sculley, běloch, napadl Zdeňka Makara poté, co se Zdeněk ohradil proti nevhodnému chování skupiny mladíků nedaleko restaurace, kde Zdeněk pracoval jako kuchař. 

Incident zachytila britská policie na pouličních kamerách, z nichž jasně vyplývalo, že fyzický útok vyšel a byl zahájen Raymondem Sculleyem. Celá kauza měla být u britského soudu naprostou banalitou, protože kamerový záznam byl nezpochybnitelný. Jenže britská soudní porota vynesla nad Sculleyem zprošťující rozsudek, proti kterému navíc v britském soudním systému neexistuje odvolání. Porota došla k názoru, že Raymond Sculley se pouze bránil, přestože kamerový záznam ukazoval něco úplně jiného. Článek o kauze jsme přinesli zde.

Zdeněk Makar s přítelkyní Mirkou, která nyní bojuje za spravedlnost.

Verdikt soudu vyvolal šok a zděšení, v celé věci protestu české strany se angažoval i tehdejší ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, došlo dokonce i na předvolání britské velvyslankyně v ČR Jan Thompson, ale ta pouze konstatovala, že britská vláda nemá jakýkoliv vliv na chod britské justice, která je zcela nezávislá na exekutivě. Rodina Zdeňka Makara se proto obrátila na Evropský soud pro lidská práva se stížností, že britský soud pošlapal lidská práva, konkrétně právo na spravedlivý proces. Soud ve Štrasburku ale konstatoval, že britské právo porušeno nebylo, protože rozsudek proběhl v souladu s platným britským právem.

Žaloba k soudu ve Štrasburku nemohla nic změnit na rozsudku britského soudu


Soud ve Štrasburku totiž nemá v kompetenci posuzování jednotlivých verdiktů národních soudů, může posuzovat pouze zákonnost, jestli rozsudek byl v souladu se zákony dané země. Nejde tedy o apelační soud, ale de facto jen o soud kasační. Britské právo se řídí anglosaským systémem, který je sice jedním z nejstarších justičních systémů, ale v mnoha ohledech i nejzaostalejších. Postrádá např. takové moderní instituty jako je odvolání, přezkoumání a dovolání, nezná ani opravné prostředky. Britské právo je navíc dodnes právem silně feudálním, kde hlavní moc justice drží královna.

U britských soudů se tedy rodina Zdeňka Makara spravedlnosti nedočká, ale je tady jedna podivná věc, která dosud nezazněla a obrátili jsme se proto jako redakce na právníka, aby nám tuto zvláštnost vysvětlil. A nestačili jsme se divit. Česká republika nepodléhá anglosaskému právu, které je omezeno principem a zásadou teritoriality, ale může soudit trestné činy na základě principu personality a univerzality. Nic tudíž podle názoru právníka nebrání českému Vrchnímu státnímu zastupitelství, aby začalo vraždu českého občana v Londýně vyšetřovat ve vlastní gesci a následně, aby ČR vydala evropský zatykač na Raymonda Sculleyho.

Vrah Zdeňka Makara, Raymond Sculley.

Je neuvěřitelné, že dosud se k tomu české úřady nerozhoupaly a dokonce ani dosud ještě nepožádaly Velkou Británii o vydání Raymonda Sculleyho ke stíhání do České republiky. Nemluvíme zde o tom, jestli Londýn takové žádosti vyhoví nebo ne, o to vůbec teď ani nejde. Jde pouze o to, že ČR zatím nepřistoupila k trestnímu stíhání vraha, cizince, který v cizině zavraždil občana ČR. Podle právníka naší redakce pro toto neexistuje vysvětlení této nečinnosti.


Proč dosud české orgány nezahájily trestní stíhání britského občana za vraždu českého státního příslušníka?


Když ruský občan Jevgenij Nikulin prý spáchal hackerské útoky proti americkým serverům LinkedIn a Foursquare, požádali Američané ČR o jeho vydání do USA a Robert Pelikán, bývalý ministr spravedlnosti, této žádosti vyhověl. Cizinec tedy údajně poškodil americké zájmy, americké firmy a Američané si vyžádali Nikulina ke stíhání do USA. V případě Zdeňka Makara a jeho vraždy v Londýně jde o stejnou situaci, ovšem tentokrát je poškozenou stranou rodina českého občana.

Jelikož český právní systém je založen na principu personality a univerzality, můžou české soudy bez problému rozhodovat kauzy a trestné činy spáchané na občanech ČR v cizině, bez ohledu na to, kdo tyto činy spáchá, jestli občan ČR, nebo nějaký cizinec. Rodina Zdeňka Makara by se proto měla obrátit na ministryni spravedlnosti Taťánu Malou (Hnutí ANO) a současné by měl být podán podnět Vrchnímu státnímu zastupitelství, aby zahájilo trestní stíhání Raymonda Sculleyho, britského občana, který se dopustil v Londýně trestného činu vraždy českého občana. Související kroky, jako je vyhlášení evropského zatykače a žádost o vydání Sculleyho do ČR, jsou samozřejmostí.

Tělo Zdeňka Makara bylo nalezeno na chodníku před tímto obchodem na East Endu v Londýně.

V celé kauze figuruje velké množství kroků, které jsou projevem naprostého diletantismu a pošlapání ochrany a práv českých občanů v cizině. Okamžitě po vraždě Zdeňka Makara mělo Vrchní státní zastupitelství v ČR zahájit trestní stíhání britského občana a požádat o jeho vydání do ČR, protože bylo zjevné, že rodině Zdeňka Makara se ze strany britských soudů nedostane spravedlivého rozsudku v kauze stíhání vraha.

Českým vyšetřovatelům a soudům nic nebrání v tom, aby mohli stíhat britského občana podle českých zákonů před českým soudem, vzhledem k tomu, že se dopustil vraždy českého občana.
Hlavním problémem zde budou peníze. Již v roce 2016 vyšlo najevo, že rodina po zavražděném Zdeňkovi musela uspořádat sbírku na převoz rakve do České republiky [2] a další peníze byly potřeba na soudní výdaje, přičemž rodina de facto soud prohrála, takže nemohla žádat pachatele ani o uhrazení soudních výdajů.


Strach protektorátní správy v Praze zažalovat občana Velké Británie?


Stejně tak nerozumím tomu, proč byl podán podnět k soudu ve Štrasburku, když ten funguje pouze v roli kasačního soudu a nemá páky a nástroje na revize rozsudků soudů jednotlivých zemí. Krokem č. 1 měla být žaloba na cizího státního příslušníka, která by byla podána v ČR na základě obvinění z trestného činu vraždy občana ČR v cizině. Státní zastupitelství následně mělo vystavit evropský a také mezinárodní zatykač na Raymonda Sculleyho a současně mělo české ministerstvo spravedlnosti poslat oficiální žádost o extradici britského pachatele do ČR.

Avšak vzhledem k tomu, že Velká Británie je dosud členem EU, není potřeba se spoléhat na extradiční řízení a je možné zatknout Sculleyho pouze na základě evropského zatykače. Jenže tento postup není využíván, protože jde o politicky výbušný nástroj, který je na hraně. Jednotlivé země by to považovaly za zásah do vlastní suverenity. Představte si Prahu, jak zatýká v Londýně britského občana. Zatknout páníčkovi jeho občana, to by bylo stejné, jako kdyby v dobách Protektorátu chtěla Moravcova vláda zatknout německého občana v Říši kvůli vraždě českého občana. To by bylo nepředstavitelné, a obávám se, že stejnou paralelu teď zažíváme ve vztahu k Velké Británii.

Ulice, kde došlo k vraždě Zdeňka Makara.

Rozhodnutí britského soudu osvobodit Raymonda Sculleyho bylo motivováno čistě rasově, o tom není pochyb. V Londýně je nenávist ke gastarbeiterům z východní Evropy tak hustá, že by se dala krájet. Důvodem je frustrace bílých Britů. Proti muslimům už do ulic vycházet nemohou, je jich moc, některé čtvrti plně ovládají islamisté a poté, co se starostou Londýna stal muslim pákistánského původu, už není možné proti muslimům protestovat bez strachu z perzekucí. Viz. kauza uvěznění Tommyho Robinsona je toho jasným důkazem, co se děje v Británii.


Britům nevadí islám, nevadí jim muslimský starosta Londýna, nevadí jim teroristické útoky islamistů, ale vadí jim gastarbeiteři z Polska, ČR, Slovenska a dalších zemí východní Evropy. Poláci měli podobnou kauzu, do Británie poslali své policisty


Jednodušší bílí Britové si tak našli nový cíl útoků a tím jsou bílí gastarbeiteři z východní Evropy. Nejvíce útoků míří proti Polákům, ti jsou na prvním místě žebříčku nenávisti bílých Britů v Londýně. Na druhém místě jsou hned Češi, a to hlavně i z toho důvodu, že mnoho Čechů ve Velké Británii má ve skutečnosti romský původ. Když potom někdo řekne v Londýně, že je Čech, automaticky Britové mají člověka za cikána. Je marné vysvětlovat těmto jednoduchým Britům, že jde v ČR pouze o minoritní etnikum a že Česko nerovná se Romaland, jak jsem teď nedávno zaslechl tuto pejorativní přezdívku pro ČR mezi Brity.

Poláci měli podobný případ, vraždu Areka Jozwika v Harlow v Essexu. Vrah byl navíc nezletilý a dostal směšný trest, pouhé 3 roky. Útočník zezadu praštil Jozwika do hlavy, ten padl na zem a rozbil si lebku. Na místě byl mrtvý. Polsko bylo v šoku a vztek nebral konce [3]. Polská vláda, na rozdíl od té české, okamžitě začala jednat a vyslala do Velké Británie polské policisty [4], aby dohlédli na vyšetřování a bezpečnost polských občanů ve městě Harlow, protože Britům prostě Varšava nevěří ohledně nezávislosti vyšetřování, pokud jde o útoky Britů na Poláky.

Rozsudek 3 roky za vraždu je sice tristně nízký, nezletilí vrazi v Británii totiž zcela normálně dostávají dvacet let za vraždu, jsou totiž podle anglosaského práva souzeni jako dospělí, ale Poláci alespoň nenechali vraždu bez trestu a dohlédli na britský soud, aby nezprostil pachatele obvinění. Je to pouze důkaz toho, jaká nenávist v Británii panuje k lidem ze zemí z východní Evropy. Tato nenávist se potom kopíruje i do rozsudků soudů, protože v nich rozhodují poroty sestavené z obyčejných lidí z ulice, obvykle z té čtvrti, kde k rasově motivovanému útoku došlo. Takže ty rozsudky vyjadřují osobní postoje porotců ke gastarbeiterům. No remorse.

Smuteční tryzna v Harlow v Essexu po vraždě Poláka Areka Jozwika.

Pokud přijedete do Londýna, tak vás překvapí, že místní Britové, myšleno bílí Angličané, za největší problém svého života považují cizince z východní Evropy. Vadí jim Poláci, Češi, Slováci, prostě lidé, kteří nepřijeli do Albionu hlásat Islám a stavět mešity, ale přijeli pracovat. Taková drzost, že? Britům tak nevadí, že v Londýně mají starostu muslima, že jim rostou mešity a muslimská ghetta před očima rychleji než anglický trávník po vydatné zálivce, ale vadí jim workeři, gastarbeiteři, zatímco muslimové na sociálních dávkách jsou jim šumafuk.

A tady se dostáváme k záhadě rozsudku britského soudu. 12-členná porota, která zbavila Raymonda Sculleyho obvinění z vraždy, byla složena z lidí z londýnského East Endu, tedy z řad lidí stejného charakteru jako Raymond Sculley, z lidí, kteří mají nenávist vůči “prasatům z východu”, eastern pigs, což je přezdívka pro Poláky a obecně pro gastarbaitery ze slovanských zemí. Britský soud tak nevynesl rozsudek nezávisle, ale na základě nenávisti členů poroty ke gastarbeiterům na East Endu v Londýně. Míček je teď na straně Taťány Malé, nové ministryně spravedlnosti. Zahájení trestního stíhání britského občana z vraždy občana ČR je tak nyní v její kompetenci, ale podnět musí vzejít od pozůstalé rodiny.

-VK-
Šéfredaktor AE News

Staré dobré evropské hodnoty: dnes uplynulo přesně 603 let od potrestání "šiřitele fake-news" a "desinformátora" Jana Husa

James Petras: Uprchlickou krizi si na sebe Západ upletl sám

0
0
James Petras  
6.7.2018 GlobalResearch
Americké války v Afghánistánu a Iráku vyhnaly z domovů miliony lidí, zničily jejich životy a zbavily je jejich normálního a bezpečného života. Oběti těchto válek měly dvě možnosti – bojovat, nebo utíkat.


Miliony se rozhodly pro útěk na západ, hnány myšlenkou, že země NATO nebudou přece bombardovat své vlastní země. Další miliony se uchýlily do sousedních zemí Středního východu, kde však byli buď persekuování, nebo našli útočiště v oblastech příliš zaostalých na to, aby v nich našly práci či možnosti k přežití. Někteří Afghánci zamířili do Pakistánu či na Střední východ, ale západní války je později dohnaly i zde.

Iráčané, zbídačelí západními sankcemi, americkou invazí a okupací, utíkali do Evropy, do USA, do zemí Perského zálivu a do Íránu.

Libye púvodně uprchlíky přijímala a poskytovala jim zaměstnání i slušné bydlení. Poté ovšem, co USA společně s EU zaútočily z moře i ze vzduchu i na Libyi a zafinancovaly a vyzbrojily zde proti libyjské vládě teroristické bandy, nezbyla subsaharským imigrantům jiná možnost, než prchat k břehům Evropy. Přes Středozemní moře se dostali do Itálie a Španělska a odtud putovali dál do bohatých evropských zemí, které je předtím v Libyi masakrovaly.

USA a země EU samozřejmě zafinancovaly a vyzbrojily námezdní armády i v Sýrii, jež rozpoutaly boj proti syrské vládě a přinutily miliony Syřanů prchat do Libanonu či Turecka, a přes jeho území pak do Evropy. Což vytvořilo hlavní součást tzv. uprchlické krize, jejímž důsledkem se stal nárůst pravicových a protiimigrantských stran v Evropě i dělení etablovaných stran sociálnědemokratických a konzervativních, jelikož významná část jejích členů zaujala stanovisko protiimigrantské..

Evropa tak sklízí důsledky svého spojenectví s americkým militaristickým imperialismem a za přiliv imigrantů ze svých společných válek s ním utrácí dnes zcela zbytečně miliardy eur.

Bohužel, mnoho lidí v západních zemích obrací svůj hněv proti těm dole, tedy proti imigrantům, a nikoliv proti imperialistům, kteří jediní vedli války, jež imigrantský problém vytvořily.


Vybral a přeložil: Lubomír Man

Penze - staří překážejí?

0
0
Radim Valenčík
6.7.2018 blog autora
Mnohem důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát:
Jedna z částých připomínek, které jsem dostal k minisérii o reformě penzijního systému, zněla: "K čemu prodlužovat dobu zaměstnání starých lidí, když pak zabírají místo mladým?!"


Připomínka nepochybně podnětná. Odpovídal jsem na ni již dříve, pokusím se dřívější odpověď nejen připomenou, ale též co nejsrozumitelněji objasnit, o co jde.

Na půdě vědy stojí otázka takto:

- Je mezi zaměstnáním starých a mladých lidí substituční či komplementární vztah? (Tj. vytlačuje zaměstnání starých lidí mladé lidi z pracovních pozic, nebo naopak zaměstnání starých lidí rozšiřuje příležitost pro zaměstnání mladých?)

A protože jsme na půdě vědy, můžeme tuto otázku ještě konkretizovat:

Ve kterých případech a za jakých podmínek je mezi zaměstnáním starých a mladých lidí substituční vztah a ve kterých případech a za jakých podmínek je mezi zaměstnáním starých a mladých komplementární vztah?

Pak můžeme různé konkrétní příklady identifikovat, třídit, zobecňovat. Prostě dělat s empirickým materiálem to, co má věda dělat.

Dospějeme zhruba k tomuto závěru:

Tam, kde hraje důležitou roli pozice a není důležitá výkonnost, tam, kde převažují vertikální vztahy, tam je mezi zaměstnáním starých a mladých lidí substituční vztah.
Tam, kde hraje důležitou roli horizontální spolupráce a je důležitá výkonnost, tam je mezi zaměstnáním starých a mladých lidí komplementární vztah.

Substituční vztahy mezi zaměstnáním starších a mladších lidí jsou významné zejména v tvůrčích týmech, kde je optimální složení tří až čtyř generační. Kdo měl tu příležitost či spíše štěstí někdy v takovém týmů působit, ví, že si starší lidé i v dosti vysokém věku udržují mimořádně vysokou invenční a inovační aktivitu. Věk přes 80 let je ideální pro vklad nejvýznamnějších myšlenek obrostlých životními zkušenostmi do týmového tvůrčího procesu. Ti, kteří působí v našem týmu, vědí, jak velké zásluhy v něm má např. V. Pavlát, M. Vlach, M. Jiřina, K. Hušner a další.

Realizace nejvýznamnějších změn v technologické oblasti (automatizace, informatizace, aplikace umělé inteligence, lokalizace produkce s využitím nanotechnologií) budou stále více vyžadovat rozšířování tvůrčí týmové práce a její bezprostřední propojování s "koncovými" realizačními a kontrolními profesními výstupy. Proto objednávka na prodloužení doby produktivního uplatnění bude růst. Přesněji – ta země, která dokáže reagovat na výzvy, které odsud vyplývají, si bude schopna zajistit atraktivní budoucnost. V našem středounijním prostoru k tomu máme poměrně příznivé předpoklady.

P. S. Ti, kteří vidí jen aspekt mezigenerační rivality jsou poznamenání tím, že je staří šíbři kdysi, nebo noví šibři dnes používají jako snadno manipulovatelné primitivy k dobývání pozic; vyznačují se omezeností projevující se mj. v tom, že nejsou schopni společenské dění chápat z historického nadhledu.

(Pokračování)

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5886-vize-243-penze-stari-prekazeji.html

Proč je doma nejlíp, když všude jinde je dobře

0
0
Patrick Ungermann
6. 7. 2018
Prožitek krajiny je pro mě rozhodující. Fotografování (snímání) krajiny mi přináší silné zážitky. Nebo stavba krajiny v akváriu. Anebo běžnodenní práce v krajině. Vůně krajiny, nasycení krajinou… V pátém čísle časopisu Protestant z letošního roku píše evangelický kněz o tom, jak světí studánku. A také o ohromném posunu vědomí od starořeckého Narcise (který se ve vodě jen shlížel, až došel k sebevraždě) k Ježíšovi (který se o vodu – o cestu k Bohu s námi dělí). A následuje věta: „Nemusíme se odrážet na zrcadlech vod sebezahledění, jak to prezentují národovci…“ Jsem český národovec.


Když se mě mladíci ptají, proč ještě nejsem tetovaný, říkám, že kdyby Bůh chtěl, abych byl tetovaný, už bych se tak narodil. Narodil jsem se jako Čech. Neumím si představit, že by se to stalo bez boží vůle. Když se na krajinu, která je pro mě důvěrná, podívám českýma očima, vidím českou krajinu. Přišel jsem na svět v jednotě s touto krajinou. Narodil jsem se k české mateřštině. V českých školách mě obklopovali čeští spolužáci a učitelé. Staří mi vyprávěli příběhy Čechů. Určitě mě to v mnohém předznamenalo. Jsem teritoriální. Nakonec, kam bychom zvali hosta, nemít své teritorium? Kam bychom se vraceli domů? Ve mně se vzrušení cestovatele násobí prožitkem hranic. Čekání na hranicích mi nikdy nevadilo. Tak, tady je to jiné, uvědomím si za hranicemi.

Stalo se vám, čtenáři, že jste se vraceli z veliké dálky? Jistě se vám to přihodilo. Vystoupíte z létacího stroje na některém z mimořádně rozlehlých letišť a zamilujete si Evropu. Tohle už je můj světadíl. Zajásáte i nad vtíravou angličtinou, protože konečně vystřídala nečitelné znaky. A překročíte hranice vlasti. Sláva! Tady rozumím skoro všemu. Na druhou stranu v Chebu docela všemu nerozumím. Zhruba za Náchodem mě příjemně vyladí pocit blízkosti. A v Meziměstí se třesu nedočkavostí: Ještě pár kilometrů a jsem doma, dočista doma!

Často až ve vzdálené Tramtárii si v sobě uvědomíme člověka. Pozorujeme s úžasem objevitelů, jak se ti žlutí, černí, hnědí a rudí lidé chovají lidsky k dětem, k sourozencům, k rodičům, ke starým lidem, k manželům a manželkám, k vrchnosti a k podřízeným. A sepne nám to: Hrome, vždyť je to, jako u nás.

Dřív nebo později vás ale popadne smutek. Je adresný. Při plavbě lodí hluboko na jihu si našel i mě. V moři se mi zjevovala louka za domem, v ostrovech jsem spatřoval skalnaté lesy. Toužíte se vrátit a všechno nechat, ať to běží, kam chce. Stesk po domově nám zas jednou ukázal, že narodit se nemůžeme všude najednou.

Narodím se a s maminčiným mlíčkem se vpíjím i do mateřštiny. Drahá maminka je má první vlast. Tak družný a hluboký je to vztah. Časem se rozkutálím po domě, aby se on a celá má rodina staly mou vlastí. Přes děti sousedů a jejich rodiče se mi stane vlastí naše obec a její kraj. A zas přes tu mateřštinu, přes pohádky, přes humor, přes školy a přes dějiny celého svého dědictví, přes společná očekávání a přes kdoví co ještě najdu svou vlast a kulturu v národě a v jeho státnosti, pokud ji má. Sem si snadno dosadím pojmy: můj lid, má země.

Hezky se mi to vysvětluje na příkladu Střevlíka zlatolesklého (Carabus auronitens L.). Vídáme se s ním od Pyrenejí po Karpaty. Rozšířil se tak daleko, že na různých místech vytvořil zeměpisné rasy. Určitě to souvisí s nutností přizpůsobit se, nakonec, je to tak i u lidí. Všude se ten houževnatý dravec projevuje jako Střevlík zlatolesklý a všude je kapánek jiný. Shýbnu se k němu u nás v podhůří a vidím, že takový je právě tady. V Pyrenejích by mě jiný odstín jeho krovek nepřekvapil. A tak, zatímco se v cizině pídím po strhující jinakosti, jihnu u nás v lese nad domácí malebností.

Lidské světoobčanství vnímám buď jako snahu porozumět světu člověka, nebo ve smyslu, že jsme se rozběhli po světě a všude se nějak přizpůsobili. S trochou nadsázky se činíme od Severního po Jižní pól. A bez nadsázky od pláží vysoko do hor. Učitel národů Jan Ámos Komenský navrhuje všem žákům procestovat svět a poznat jeho tep. Už proto si neváhejme udržovat malebný svébytný domov. Projevíme tím životaschopnost v jedné ze světových lokalit, zvýšíme světovou pestrost a prohloubíme možnost důvěrných vztahů. A nakonec se z cest budeme mít kam vrátit. Vážím si těch, kteří zůstávají a dotváří doma pracující státnost.

Proč ta zášť?

0
0
Ladislav Petráš
6. 7. 2018
Dne 3. 7. 2018 vyšel na webu Nová republika článek od M. Kollera, „Vláda velkého podrazu“. Musím přiznat, že články M. Kollera rád čtu. Ne pro jejich někdy agresivní tón, ale pro jejich upřímnost, a pokud se jedná o vojenskou problematiku, tak také pro jejich fundovanost. Ve výše uvedeném článku jsou však pomíchána jablka s hruškami a je z toho tak trochu „koktejl“ nedefinovatelné chuti. I to se někdy stává.


Ale abych byl konkrétní. Asi uprostřed tohoto článku, kde se vzala, tu se vzala zmínka o BOS. BOS, to je nové politické hnutí s plným názvem: Bezpečnost, odpovědnost, solidarita. Toto hnutí vzniklo v roce 2017 a jako každá nová organizace si muselo projít svými „porodními bolestmi“.
M. Koller konstatuje, že BOS je „… tvořený bývalými vojáky z povolání …“. Již v tom se však M. Koller mýlí. Politické hnutí BOS je otevřeným politickým hnutím. Jeho členem může být každý, kdo souhlasí s programem hnutí, každý bez ohledu na jeho profesi, každý kdo je vlastenec a chce pro tento náš národní stát (nebo alespoň pro to, co z něj zbylo) něco udělat. Hnutí BOS tedy nepředstavuje úzkou „elitářskou“ profesní skupinku, ale sdružuje vlastenecky smýšlející občany.
Další mýlkou M. Kollera je to, že kádruje členy politického hnutí BOS. Píše, že: “… Filip(předseda KSČM, poznámka autora) je velký přítel jednoho z lídrů BOS, plukovníka v záloze, či výslužbě Zbytka.“ Já nepátrám po tom, kdo je čí přítel, či nepřítel. Jen vím, že pan Zbytek není členem politického hnutí BOS.

 Již vůbec nechci odpovídat na otázku M. Kollera o „komplotu Babiš – Hamáček a jejich hájení zájmů pod prapory Allbrightové, Bakaly, Pavla, Pocheho, Sorose či neziskovek“. Jen mu mohu doporučit, aby si přečetl program hnutí BOS – 2018.  

             Také bych se rád Martina Kollera zeptal, jak mám: „… zdůvodnit podraz, který na členské základně a voličích KSČM a celém národu spáchal Filip? Není nakonec BOS také jen připravovaná SDK, která má podporovat eurokoncentrák, afroislámskou invazi a válku v Evropě výměnou za koryta svých šéfů? Nebudou se soudruzi důstojníci nakonec klanět Pavlovi, Stropnickému, Šlechtové a Metnarovi jako velkým vlastencům? Hodlají se páni, či soudruzi důstojníci vrhnout střemhlav s výkřiky „za vlast a koryta“ mezi Babišovy půlky? Bohužel i mezi vojáky se najdou bezcharakterní křiváci a podvodníci, jak jsem se v praxi přesvědčil ve vedení BOS.“
 
Pro soudné čtenáře chci uvést jen to, že hnutí BOS neintrikuje, nemá žádné zastoupení, ani nespolupracuje se žádnou parlamentní politickou stranou. Nikomu se nehodláme klanět. Naopak, zastáváme názor, že náš národ musí stát, v čele s politickou reprezentací hrdě a s rovnou páteří. Bohužel, to nemůžeme konstatovat ani o naší vznikající vládě, ani o žádné z garnitur politických reprezentací posledních tří dekád. Nejsme napojeni na žádný penězovod ze státního rozpočtu, ani nemáme zastoupení v žádném státním, či jiném podniku. 

Naším cílem je „běh na dlouhou trať“ – začít s čistým štítem v komunální politice. Tam, kde se poznají nejen schopnosti lidí, ale také jejich charaktery. Teprve poté, až naši členové projdou touto prověrkou, mohou vstoupit za podpory občanů do vyšších pater politiky. V senátních volbách v tomto roce chceme podpořit jen ty kandidáty, kteří mají důvěru občanů ve svém volebním okrsku a v předchozích letech tam odváděli poctivou práci v jejich prospěch. 

Jediné, s čím souhlasím s panem M. Kollerem je to, že křiváci se najdou ve všech profesích, a bohužel i mezi vojáky. Nebyl snad náhodou M. Koller také vojákem z povolání? Jen bych se rád od něj nechal poučit o tom, v „...jaké praxi…“  se M. Koller přesvědčil o těch „bezcharakterních křivácích a podvodnících“ ve vedení BOS.

Vzhledem k tomu, že si vždy rád přečtu názory M. Kollera zveřejňované v Parlamentních listech i jiných médiích a znám jeho „Rozbouřený svět“, jsem toho názoru, že jako bývalý voják z povolání tentokrát „střelil vedle“. Snad z nedostatku informací. To si však musí vyhodnotit sám.

4. 7. 2018 
Ladislav Petráš - předseda politického hnutí BOS

Opět šaškárna s novičokem!

0
0
Jaroslav Loudil
6. 7. 2018
Angličané si parádně naběhli ! 3.července oznámili, že atentátníci na Skripalovi už druhý den po provedeném útoku uprchli do Ruska, kde jsou nyní pod ochranou Putina. Ale světe div se, již následující den, tedy 4.července, tedy v době kdy jsou prý - "první atentátníci někde v Rusku pod ochranou Putina", tak byl novičkem na území Anglie znovu napaden další manželský pár a opět leží v kritickém stavu  v nemocnici. Nejde přitom o žádné - "bývalé ruské agenty", ale zatím blíže neurčené osoby.

P.S. Začíná to vypadat velmi divně ! Proč by asi Rusko v Anglii zabíjalo opakovaně novičokem další lidi, když jsou to jen obyčení pěšáci, prvotřídní nýmandi, kteří  zřejmě ani netuší, že nějaké Rusko vůbec existuje ?? Zdá se být možné, že Británie opět potřebuje eskalovat mezinárodní napětí a opět potřebuje přilévat  olej do ohně. Proto opět  britští psychopati vyrábí na koleně nové  a nové kauzy a budou po Babišovi opět žádat odvolání dalších ruských diplomatů. Brzy už nebude koho odvolávat  a šaškové z Británie přivedou svět na práh Třetí světové. Nás v roce 1938 pohodili na stůl Hitlerovi a ještě se při tom bušili do prsou, jak jsou dobří! Pak bylo u nás nacisty zavražděno 360 000 spoluobčanů. 1938 - 2018 , historie se opakuje. V Londýně sedí zrádci.

https://zpravy.idnes.cz/sergej-skripal-novicok-the-sun-otrava-slasibury-britanie-rusko-pwa-/zahranicni.aspx?c=A180703_105325_zahranicni_aha

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nova-fakta-o-otrave-novicokem-mohlo-jit-o-zbytek-latky-z-utoku-na-skripalovi-50950?seq-no=7&dop-ab-variant=&source=clanky-home

Červenec v českých dějinách

0
0

Croix
6. 7. 2018
1.7. 1991 – Na konferenci zástupců vlád členských států byl v Praze podepsán protokol o rozpuštění Varšavské smlouvy.
2.7. 1917 – Bitva u Zborova. Bylo to první samostatné vystoupení československé brigády v Rusku. Legionáři prolomili všechny tři linie obrany nepřítele (centrálních mocností). Bez zajímavosti není přehled jmen velících důstojníků, kteří potom sehráli významné role v politickém životě Československa. Vyznamenal se zde především Radola Gajda, ale též Jan Syrový (v této bitvě přišel o oko), Stanislav Čeček, Zdeněk Fierlinger, Emanuel Moravec, Rudolf Medek a také Ludvík Svoboda.

3.7. 1866– Bitva u Sadové (též u Chlumu, u Hradce Králové), ve které bylo rozhodnuto o výsledku prusko-rakouské války, která byla vrcholem soupeření mezi Pruskem a Rakouskem o vliv v Německu. V důsledku byl zrušen tzv. Německý spolek, jemuž předsedala Vídeň a pod vedením Pruska bylo sjednoceno postupně celé Německo. Do 1. světové války to byla druhá největší bitva v dějinách vojenství (zúčastnilo se jí 436.00 vojáků, rozsáhlejší byla pouze bitva u Lipska v roce 1813).

5.7. 1436– Jihlavská kompaktáta – dohoda mezi basilejským koncilem a stoupenci Husova učení v Čechách znamenala zahraniční uznání legitimity přijímání podobojí a mocenské situace dosažené v Čechách během husitských válek.

5.-16.7. 1997– Rozsáhlé povodně na Moravě. Během povodní byla zcela zničena obec Troubky.

6.7. 1415 Upálení Mistra Jana Husa v Kostnici. M. Jan Hus byl upálen na základě koncilního soudu (v podstatě inkvizičního soudu) za svou kritiku přebujelé a morálně zkažené katolické církve, pro kterou požadoval zásadní reformy, a za některé své teologické názory. Byl jedním z velkých reformátorů křesťanství, navazoval na myšlenky anglického reformátora Jana Viklefa. Husovo učení široce oslovilo všechny vrstvy českého národa (ještě po sto letech bylo v českých zemích 90 procent obyvatelstva nekatolického vyznání), který obzvláště pociťoval tíživou přebujelost moci katolické církve a nutnost změny poměrů v zemi. Snaha o násilné vymýcení Husova učení vyvolala následně husitskou revoluci a 15 let pokračující války, během kterých byla majetková základna a světská moc katolické církve v Čechách z velké části eliminována, a to až do zahájení násilné rekatolizace zejména v 17. století.

1547– Kapitulace Prahy. Porážka stavovského odboje, považovaného někdy za 1. české stavovské povstání, vedeného proti habsburským snahám o posílení centrální panovnické moci na úkor politické moci stavů. Šlechta jako stav se vzdala Habsburkům již v červnu t.r., městský stav vydržel vzdorovat do kapitulace Prahy. Porážka znamenala zlomení politické a vojenské moci královských měst (odevzdání výzbroje a revize všech privilegií). K trestu smrti bylo odsouzeno 10 osob, 4 popraveny, ostatní uprchly, došlo též na konfiskáty městského a šlechtického pozemkového majetku.

9.7. 1609– Český Majestát. Listina zajišťující svobodu vyznání v českém království. Česká šlechta využila slabosti Rudolfa II. v jeho sporu s bratrem Matyášem a Majestát si na něm defacto vynutila výměnou za  jeho politickou podporu v tomto mocenském boji, po němž Rudolfovi II. zůstala v rukou vláda už pouze nad samotnými Čechami.

10.7. 2013– Pád Nečasovy vlády.  Podle mého odhadu to byla součást poslední mocenské ofenzívy atlantistů v Evropě, jejímž cílem bylo dosažení úplného ovládnutí evropského prostoru až na ruské hranice, nikoliv pouze izolovaná vnitropolitická aféra v jedné malé (české) zemičce (viz další zahraniční události včetně nasměrování Ukrajiny k „definitivnímu“ majdanu a následně též zorganizování masové migrace do Evropy, šílené vybičování rusofobních nálad v zemích NATO, série katastrof a negativních událostí pod false flage pokračující dodnes a připisovaných okamžitě bez důkazů Rusku apod.). Nečas nebyl nijak silný premiér, ale před odstraněním jeho vlády se 28.5. 2013 stihl sejít s V. Putinem a D. Medveděvem v Petrohradu na česko-ruské obchodní konferenci, na níž byly podepsány významné ekonomické kontrakty za stovky milionů eur, pronikly také spekulace o strategickém zadání dostavby Temelína ruským společnostem. Nakolik počínání Nečasovy vlády bylo skutečným důvodem pro provedení tohoto „malého státního převratu“ bude možná jednou otevřeně odkryto…  
Zlomem v této ofenzívě, ale nikoliv jejím ukončením, bylo až zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.
V České republice narušila možné úplné vítězství atlantistů, resp. jejich domácí 5. kolony u nás, tehdejší moudrá volba českého lidu Miloše Zemana prezidentem proti degenerátovi a letošní opětovná, a to proti falešnému obrýlenci.

12.7. 1266– V bitvě u Kressenbrunnu český král Přemysl II. Otakar porazil vojsko uherského krále Bély IV. V důsledku následně uzavřeného míru docílil český král sňatku s vnučkou Bély IV. Kunhutou a zisku Štýrska.

1940– Ustavení 1. československé letecké perutě v rámci britského letectva. Později vznikly 3 další československé perutě. V boji s německým nacismem padlo celkem 511 jejich příslušníků.

12.-17.7. 1908– První slovanský sjezd se konal v Praze za účasti všech slovanských národů z Rakouska-Uherska, Rusů, Srbů, Bulharů, Poláků. Panslovanské aktivity té doby byly mimo jiné projevem moderního sebeuvědomění slovanských národů a jejich reakcí na vzrůstající rozmach německého nacionalismu v Evropě.

14.7. 1420– Bitva na Vítkově. Jedna z nejvýznamnějších bitev husitských válek. Porážka křižáků zabránila úplnému strategickému obklíčení Prahy (Zikmundova vojska držela již Pražský hrad a Vyšehrad) a tím zachránila Prahu a umožnila další pokračování husitské revoluce. Po dalších dvou týdnech marných bojů křižácké vojsko od Prahy odtáhlo a bylo rozpuštěno. Ještě dne 28.7. 1420 Zikmund stihl nechat se korunovat českým králem, třebaže to naprostou většinou politického národa nebylo přijato.

28.7. 1914– Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Počátek 1. světové války, která zásadně ovlivnila i dějiny českého národa a české státnosti.

30.7. 1419– První pražská defenestrace. Událost je oficiálním začátkem husitské revoluce. Král Václav IV.  jmenoval počátkem července t.r. novou městskou radu Nového města pražského, která byla zaměřena protihusitsky. Poté, co rada odmítla propustit z vězení některé stoupence přijímání podobojí, zaútočili na novoměstskou radnici příslušníci novoměstské obce vedení Janem Žižkou a knězem Janem Želivským a králem jmenované radní vyházeli z oken na napřímené sudlice.

Pro zajímavost:
11.7. 1892 – Peněžní reforma v tehdejším Rakousku-Uhersku zavedla rakouskou korunu (na 3280 korun připadal 1 kg zlata), kdy 2 koruny měly hodnotu 1 původního zlatého. Stahování zlatých, kterých se lidé neradi vzdávali, trvalo do 1.1. 1900. Toto období se natolik zapsalo do paměti lidu a do českého jazyka, že s ohledem na vzájemný výměnný poměr mezi oběma měnovými jednotkami se dodnes říká desetikoruně „pětka.“

Americký zbrojařský strach ze schůzky Putin-Trump

0
0
Paul Craig Roberts
6. 7. 2018
Mezi vládnoucími zájmy v USA je jeden ještě mocnější než je izraelská lobby. Je to tzv. Hluboký stát vojenskobezpečnostního komplexu, který se v těchto dnech třese strachem z toho, aby nadcházející Summit Putin-Trump nepřivedl na svět dohodu obou velmocí. A to dohodu takovou, která by znamenala konec démonizace Ruska, sloužící až dosud coby argument pro enormní rozpočet a neméně enormní moc amerického vojenskobezpečnostního komplexu. Ten strach cítíte i z úvodníků, které Hluboký stát předal svým dvěma nejhlasitějším megafónům, kterými jsou deníky Washington Post (WP) a New York Times (NYT). 



Oba vyjadřují naprosto stejná stanoviska, používají dokonce i stejné fráze a svorně též opakují stejné a dávno už vyvrácené lži o Rusku. Ovšem s takovým humbukem, jako by přinášely nevyvratitelná fakta.

Oba deníky taktéž svorně odsuzují prezidenta Trumpa za „poklonkování“ Kremlu, i když právě poklonkování je to poslední, čím by se jednání Trumpa s kýmkoliv dalo charakterizovat. Ale samozřejmě, fakta, vyplivnutá z úst deníků WP a NYT, propagandě Hlubokého státu nepřekážejí.

Úvodník, předaný Hlubokým státem redakci WP uvádí:

„Důvody napětí mezi USA a Ruskem jsou známé: Rusko ukradlo Ukrajině Krym a podněcovalo válku ve východních oblastech Ukrajiny. Intervenovalo v Sýrii, aby zachránilo diktátorský režim syrského prezidenta Asada. Ovlivnilo americké prezidentské volby v neprospěch Hillary Clintonové a ve prospěch Donalda Trumpa. Na britské půdě otrávilo svého někdejšího zpravodajského důstojníka a i nadále se vměšuje do voleb v dalších demokratických zemích“.

V úvodníku NYT se uvádí totéž co v úvodníku WP a přidává se jen poznámka, že Trump namísto službě USA slouží Rusku. Naznačuje se zde dále, že pro národní bezpečnost nejen USA, ale i všech jejích spojenců (vazalů), představuje Trump hrozbu. Problém spočívá v tom, vyhlašuje NYT, že Trump nenaslouchá svým poradcům.

Ale všimněme si, jak se pojednávané deníky vyjadřují přímo ke schůzce Putin-Trump.

Washington Post píše:

„Trump sdílí názory ruského vůdce, což hrozí nebezpečnými důsledky. Když si národy nerozumí, mohou být Summity produktivní. Ale schůzka, jejímž cílem je potěšit Putina, je naivní a nezodpovědná. A má-li jít na úkor tradičních amerických spojenců, je nebezpečná a zničující. Nacházíme se tak na nebezpečné půdě. Buďto prezident ztratil kontakt s určujícími americkými zájmy, nebo se za jeho poklonkováním Putinovi skrývá jiné vysvětlení, které ještě neznáme“.

Šířeji se k helsinskému setkání vyjadřuje New York Times:

„Je dobré se s protivníky setkávat. Jenže když spolu usednou Trump s Putinem, půjde o setkání příbuzných duší. A to je problém. Člověk by měl za to, že setkání Trumpa tváří v tvář s ruským diktátorem by se mělo týkat nějakých velkých zájmů Ameriky a jejich spojenců. Např. ruského zmocnění se Krymu a ruského napadení Ukrajiny. Ale na schuzce zemí G-7 Trump řekl, že Krym je ruský, protože každý tam mluví rusky. A samozřejmě, Trumpovi spolupracovníci hovořili s ruskými činiteli o potřebě zrušit protiruské sankce ještě předtím, než se Trump ujal úřadu.

Člověk by též doufal, že prezident dá Putinovi najevo, že proti němu stojí nikoliv jen on sám, ale spolu s celou spojenou frontou vůdců zemí NATO ( se kterými se měl Trump fakticky setkat ještě před schůzkou P-T v Helsinkách.). Ale on už na setkání G-7 v Kanadě řekl: „NATO je stejně špatné jako je NAFTA (Severoamerická dohoda o obchodě a clech).

Trump by se měl Putinovi zmínit i o tom, že vedoucí pracovníci amerických zpravodajských služeb mají za to, že Rusko ovlivnilo americké prezidentské volby, ale on místo toho nedávno zatweetoval: „Rusko stále říká, že s americkými volbami nemá nic společného“. A nejen to: Členům G-7 dal vědět, že by na svá jednání měli Rusko znovu přizvat.

Dalším námětem schůzky v Helsinkách bude Sýrie a Trump už signalizoval, že by odtud americké jednotky rád stáhl. Čímž by se se Sýrie samozřejmě ještě pevněji ocitla v rukou prezidenta Asada.

Trumpovi poradci jsou, pokud jde o ruskou hrozbu, jasnozřivější, než je on sám, a jasnozřivější jsou i republikáni, kteří řídí Senát. Měli by se tedy pokusit přesvědčit Trumpa, že národní bezpečnost USA se jeho setkáním s Putinem ocitne v sázce. A měl by se proto na ně připravit co nejobezřetněji“.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Neuvěřitelné pokrytectví českých medií a politiků.

0
0
Jiří Jírovec
6. 7. 2018
Kampaň proti Taťáně Malé je naprosto směšná. Mediím a politikům se naskytla příležitost zaútočit na vznikající Babišovu vládu, tak ji využívají... Je příznačné, že se v mediích neobjevila analýza problému. Nabízím tedy svůj pohled:
Každý, kdo kdy psal diplomovou nebo magisterskou práci, ví, že jde o soubor několika částí:
(1) Úvod se zdůvodněním vybraného tématu;
(2) Souhrn (rešerše) toho, co je o daném problému známé;


Podle informace, které se objevily v mediích nebyly prý v této části uvedeny některé zdroje. To ale neznamená, že jde o plagiát, protože tato sekce pouze shrnuje, co je známo. Z principu nezahrnuje vlastní myšlenky a závěry. Z literatury lze pro tuto část převzít jakoukoli informaci a myšlenku. Většinou stačí uvést citovanou pasáž takto: Podle tohoto zdroje (odkaz) a pokračovat textem v uvozovkách.

Jen hlupák může za plagiát považovat podobnost formulací typu "Amoniak (NH3) je bezbarvý, štiplavě páchnoucí plyn. Je lehčí než vzduch, dobře rozpustný ve vodě. Je velmi reaktivní."Tohle je obecně známá věc, kterou zná každý, koho se jen maličko dotkla chemie.

K části (2) lze dodat to, že literaturu pro rešerši většinou doporučí vedoucí práce. Ten by měl případné chyby zjistit.

Při vší úctě k Rektorce Mendelovy University, Danuši Nerudové, si dovolím poznamenat, že jako ekonomka (hvězda v oblasti mezinárodního zdanění) nemá patrně ahnung o tom jak vypadají diplomové práce v jiných oborech a tak příliš ochotně převzala závěr, že shoda textu, bez ohledu na kontext, znamená plagiát.

(3) Popis a zdůvodnění použité metodiky získání a zpracování dat;

Tuto sekci výrazně ovlivňuje školitel.

Danuši Nerudové budiž jí připsáno k dobru, že o následujících sekcích (4, 5 a 6) řekla: "Praktická část diplomové práce Malé přinesla nové výsledky a je originální."

Tento výrok, který paní Malou očišťuje, byl v mediích zasunut do pozadí, aby nerušil útok na Babiše.

4) Experimentální část (pokud ji charakter práce vyžaduje);
(5) Zpracování a interpretace dat;
(6) Závěr; a
(7) Poděkování školiteli.

Školitele se nikdo na nic neptal, což je nepřímý důkaz, že o diplomovou a magisterskou práci a její originalitu vůbec nejde.

Proč se bát Taťany Malé a proč ji chránit

0
0
Zdeněk Jemelík
6. 7. 2018        ZdenekJemelik a Chamurappi
Dámám, jejichž nástup do úřadu ministryně spravedlnosti jsem mohl sledovat, snad s výjimkou Marie Benešové věnovali novináři zvláštní, převážně nepřátelskou pozornost. Psychologové nechť posoudí, zda se jedná o projev vnímání světa, označený španělským výrazem „el machismo“. Nyní se jejich „lovnou zvěří“ stala Taťana Malá. Její výrok o možnosti odročení trestního stíhání Andreje Babiše má účinek roznětky, překonávající vyznání Daniely Kovářové ze záliby v sexu „před jídlem i po jídle“. Obviňují ji z plagiátorství a pomáhají opozičním politikům tlačit na ni, aby se vzdala funkce. Nemylme se: cílem není Taťana Malá, ale Andrej Babiš a jeho záměr konečně dát zemi vládu s důvěrou. 



Podlehne-li paní ministryně mediálním surovostem a odstoupí, bude mít předseda vlády o těžkou starost víc. Na této taškařici se podílí i veřejnoprávní Česká televize, která místo objektivity a nestrannosti funguje jako nástroj opozice. Škody, které protibabišovská koalice způsobila zemi překážením Babišovým snahám o ustavení vlády s důvěrou Poslanecké sněmovny, zcela jistě převyšují těch 50 mil. Kč, které patrně neoprávněně přijala společnost Čapí hnízdo (a nástupnická společnost je již vrátila).

Sama ministryně Malá by jako nástroj kamenování Andreje Babiše nestačila. Křižují ho také za to, že přijímá podporu KSČM. Za to ovšem nesou odpovědnost opoziční političtí pidižvíci, kteří nedokázali přijmout volební porážku a odmítají vstup do koalice s Hnutím ANO pod záminkou, že jim vadí trestně stíhaný předseda vlády. Jenže tradiční strany nesou spoluvinu na tom, že v této zemi mohou být stíháni a dokonce i odsouzeni nevinní lidé, takže se nelze divit, že si silní jedinci nechtějí nechat zničit kariéru kvůli účelově vyvolanému trestnímu stíhání. Andrej Babiš, stejně jako před ním Alena Vitásková, dává najevo, že věří ve zproštění obvinění a trestní stíhání považuje za vykonstruované a za svou soukromou věc. Podá-li na něj státní zástupce Jaroslav Šaroch obžalobu (nebudu překvapen, učiní-li tak vpředvečer jednání sněmovny o důvěře vládě), přežije soudní řízení trestní stejně, jako je přežila Alena Vitásková. Pak uvidíme, zda na konci také dosáhne zproštění.

Ostatně ti nenávidění komunisté, o které se Andrej Babiš opírá, přežívají jen díky chybám v řízení státu, kterých se dopouštěly tzv. demokratické politické strany, když byly u moci. A je třeba uznat, že politická reprezentace KSČM v Poslanecké sněmovně je kvalitní a vždy se chová státotvorně. Jsou mezi nimi silné osobnosti. Představitelé strany jsou lidé, kteří se otevřeně hlásí k politickým názorům, s nimiž se většinou neztotožňuji. Ale každý má právo na svůj názor, tedy i voliči KSČM, pokud jim otevřeně nepřiznáme status bezprávných občanů. Na své chování mají právo, protože po Listopadu se razilo heslo „nejsme jako oni“, čili neodsuzujeme lidi za politický názor. Ostatně část členů KSČM nikdy nevstoupila do KSČ na rozdíl od mnoha členů tzv. demokratických stran a veřejných činitelů. Je pozoruhodné, že odpůrci Andreje Babiše občas připomínají jeho členství v KSČ, ale nevadí jim davy ostatních překabátěnců, kteří po Listopadu zahodili rudé knížky a hleděli si své kariéry, infiltrujíce tzv. demokratické strany a obsazujíce mocenská postavení včetně ovládnutí justice a státního zastupitelství. Opozičním pidižvíkům vadí přijímání podpory KSČM Andrejem Babišem, ale nevadí jim bývalý komunista a vojenský prokurátor jako místopředseda Ústavního soudu a výskyt bývalých komunistů- vojenských soudců a vojenských prokurátorů v současných orgánech. Viníkem současné nepřehledné politické situace jsou tedy jednoznačně rádoby demokratické strany, jež se nedokázaly pozitivně vyrovnat s ohromujícím vítězstvím Hnutí Ano.

To vše ovšem nemění nic na tom, že Taťana Malá je skutečně problém, jsouc jednou ze dvou Achillových pat Babišova pokusu o ustavení vlády s důvěrou. Média z ní dokonce dělají problém číslo jedna, úmyslně odvádějíce pozornost od nehorázné snahy koaličního „kukaččího vejce“ ČSSD dostat předsedu vlády do sporu s prezidentem kvůli lpění Miroslava Pocheho na právu být ministrem zahraničí. Nicméně chápu, co vedlo Andreje Babiše k jejímu jmenování: ač je to smutné, neměl velký výběr. V každém případě je to menší malér než způsob, jímž je obsazena funkce ministra zahraničí.

V této zapeklité politické situaci přijala Taťana Malá výzvu zhostit se úlohy ministryně spravedlnosti, čímž svým způsobem přinesla své straně oběť. Nejsem si jist, zda vyhodnotila uvážlivě všechny nepříjemnosti, s nimiž se bude muset potýkat. Nemůže se pochlubit výraznou odbornou kariérou, na její titul ze soukromé vysoké školy se profesní komunity resortu budou dívat spatra, inženýrský titul z Mendelovy university je pro tento resort bezvýznamný a mnohým nositelům taláru se bude zdát pro tuto funkci hříšně mladá. To nejsou dobré předpoklady pro vybudování autority vůči politizujícím soudcům a státním zástupcům a dravým advokátům.

Nicméně také to nejsou nepřekonatelné důvody, proč by nakonec nemohla úřad zvládnout úspěšně, pokud zůstane ve funkci přiměřeně dlouho. Z důvěryhodných zdrojů zní, že je chytrá, průbojná a pracovitá. Protože je ve společenském zájmu, aby resort spravedlnosti byl řízen rozumně, je na místě poskytnout jí lhůtu hájení, aby se nemusela rozptylovat žabomyšími vojnami kvůli „plagiátorství“ a jiným „ptákovinám“, namísto seznamování s problematikou resortu.

Na druhé straně je na místě obávat se důsledků možné nedostatečnosti její schopnosti odolávat tlakům na různé změny v resortu, které by za jistých okolností místo prospěchu mohly přinést zhoršení stavu. Lze např. očekávat ofenzivu politizujících soudců, dožadujících se zřízení reprezentačního orgánu soudnictví. Sobotkova vláda to měla ve svém programu, do něhož se záměr dostal právě z Hnutí ANO, jehož přístup k oblasti justice podstatně ovlivnila pozdější ministryně, prof. Helena Válková. Její nástupce Robert Pelikán ale její nadšení nesdílel z oprávněných obav z prohloubení „zapouzdřenosti“ justice. Můžeme očekávat, že po soudcích se ozvou zdánlivě skromnější státní zástupci, kteří by se „spokojili“ pod záminkou posílení své nezávislosti s vyčleněním úřadu ze soustavy moci výkonné (byla by to svérázná „česká cesta“ do pekel), s povýšením nad ostatní subsystémy státní moci a podřízením nejvyššího státního zástupce přímo pánubohu. Další nebezpečí spočívá v bezradnosti příslušných činitelů tváří v tvář skutečnosti, že se v posledních letech prodloužilo trestní řízení. Ozývají se hlasy, volající po nápravě omezením práv obhajoby, jejichž obratné využití může skutečně brzdit trestní řízení (ale: čím méně práv obhajoby, tím více nevinných v kriminálech).

Všechny tyto věci se budou projednávat v navyklých podmínkách vytváření podstatné části všech koncepcí uzavřenými právnickými komunitami. Jejich příslušníků je tolik, že si sami vystačí a domnívají se, že výlučnost jejich vzdělání je staví nad masy „zákazníků“, mezi nimiž bohužel jsou i oběti nesprávných, někdy až zločinných postupů. Zásadně vše řeší z úhlu pohledu svého stavovského prospěchu, nedbajíce práv svých možných obětí. Bojovníci za soudcovskou samosprávu či nezávislost až příliš nezávislých státních zástupců nikdy nemluví o tom, že se do věznic občas dostanou nevinní lidé, nebo odsouzeným se ukládají nepřiměřeně přísné tresty, zatímco na druhé straně jsou mezi námi lidé, které před stíháním jejich nepravostí chrání „všichni svatí“. Trestní řízení lze „objednat“ nebo naopak znemožnit. Nemluví se o desítkách milionů Kč, které stát každoročně vyplácí obětem justičních selhání, zato se široce zdůvodňuje právo škodit lidem beztrestně a na náhradách škody se nepodílet. Na pozadí těchto nepříznivých skutečností působí trapně zanedbatelný výskyt kárných žalob na pokleslé soudce a státní zástupce a většinou mírné rozsudky kárného soudu. K trestnímu stíhání soudců a státních zástupců v obvodu působnosti Vrchního státního zastupitelství v Praze dochází zcela výjimečně, v oblasti působení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci nikdy. Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, jehož soud hostí kárné senáty, a předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová se kdysi nechali slyšet, že selhává soustava kárných žalobců, kteří by měli hnát k odpovědnosti soudce a státní zástupce za kárná provinění. V tomto směru se ale během dlouhých let nic nezměnilo.

Mimo výše zmíněných problémů se nemluví o skutečnosti, že dvoustupňová soustava trestního řízení není spolehlivou ochranou před justičními přehmaty. Proto asi paní ministryni k hledání cesty k nápravě nikdo nepovede. Poslední záchranou odsouzených jsou mimořádné opravné prostředky, z nichž nejefektivnější nástroj - stížnost pro porušení zákona – se využívá nedostatečně. Při polistopadových reformách byl odebrán generálnímu prokurátorovi a svěřen ministru spravedlnosti. Vžilo se přesvědčení, že ministr na porušení zákona reagovat může, ale nemusí. Mimo to převážnou část podnětů přezkoumává státní zastupitelství, které je orgánem žaloby. Výsledek je předjímatelný. S tímto uspořádáním jsou všichni spokojeni : ministerští úředníci proto, že se na ně nevalí příliš mnoho práce s psaním stížností, soudci obecných soudů a státní zástupci, protože se nemusejí obávat zpochybnění svých zmetkových rozhodnutí a soudci Nejvyššího soudu ČR, protože nejsou přetěžováni prací. Nikoho nezajímá, co na to říkají oběti justičních přehmatů.

Část požadavků, s kterými se představitelé právnických profesí budou obracet na novou ministryni v naději, že bude vstřícnější než její předchůdci (nové koště lépe mete), stojí za zamyšlení a uvedení do života. Současně by všechny změny ve prospěch stavovských komunit měla vyvažovat opatření ke zvýšení jejich odpovědnosti za výsledky jejich práce včetně zajištění nemilosrdného stíhání poklesků a účasti na úhradách odškodnění. Nikdo nevede statistiku řízení, jež končí nápravou přehmatů a vyplacením odškodnění. Jistě jich není mnoho. Ale i tak každý nespravedlivě odsouzený zpochybňuje právo ČR na označení za právní stát a zhoršuje hodnotu země jako místa pro spokojený lidský život.

Article 5

0
0
Jaroslav Loudil
6. 7. 2018
to co přichází z Británie ohledně obou případů použití Novičoku proti lidem je naprosto absurdní . Novičok má vždy smrtící účinek a zabíjí okamžitě ! Skripalovovi byli ovšem vyléčeni a přežili. I současný druhý případ nabízí samá idiotská britská vysvětlení. Oba zasažení prý byli v Salisbury nakupovat a jejich zdravotní potíže se objevily až druhý den !!! po zasažení ??? To je nemožné ! 



Bylo by možné jen to, kdyby si ze Salisbury přivezli něco obsahující novičok = skleněnou ampuli, injekční stříkačku, hermeticky uzavřený obal apod. a teprve onen druhý den po nákupu tento obal doma porušili a byli zasaženi. Ovšem poté by musela policie bez problémů tento - "obal" - od novičoku u nich najít doma na stole či na podlaze a v případu by bylo od začátku jasno. "Obal " - by byl vyfocen a celý svět by měl jasný důkaz . Nic takového nemáme.

P.S. Od otravy Skripalových uběhly už 4 měsíce ! To se v Salisbury někde na chodníku, v supermarketu či v odpadkovém koši 4 měsíce válel novičok ? V uzavřeném obalu ? Pochybuji.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Novi%C4%8Dok

Moskva uzavřela Kaspické moře pro USA

0
0
6. 7. 2018     zdroj
Po pádu SSSR se kaspické státy Rusko, Írán, Ázerbájdžán, Kazachstán a Turkmenistán více než 20 let nemohly domluvit na právním statusu Kaspického moře. Nyní se však záležitost pohnula z mrtvého bodu - v srpnu letošního roku by měla být na 5. Kaspickém summitu podepsána konvence o právním statusu Kaspického moře. Úmluva zakáže přítomnost zahraničních vojáků u Kaspického moře. Signatářským státům bude zakázáno poskytovat své území k úderům proti jakékoli jiné signatářské zemi.


Ruská vláda již schválila návrh úmluvy, která stanoví, že dno a hlubina Kaspického moře budou vymezeny na základě sektorového principu. To umožní položit po mořském dnu potrubí - turkmenský plyn půjde do Evropy. V to již dlouho doufali úředníci Evropské unie, ale Rusko a Írán se stavěly proti. Zdá se, že Moskva udělala ústupek kvůli úspěšnému dokončení výstavby plynovodu Severní proud 2 . Vodní plocha moře bude rozdělena na vnitřní a teritoriální vody, rybolovné oblasti a společnou vodní plochu. Úmluva rovněž zakáže přítomnost zahraničních vojáků u Kaspického moře. Signatářským státům bude zakázáno poskytovat své území k úderům proti jakékoli jiné signatářské zemi. To je jeden z hlavních bodů, který Moskvu nejvíce znepokojoval. Nyní bude pro USA cesta ke Kaspickému moři uzavřena.

Někdo (zase) dělá z vánku větrnou bouři

0
0
Jiří Baťa
6. 7. 2018
Na stránkách portálu Novinky.cz stojí velký nadpis Sokolové na svém sletu vypískali premiéra Andreje Babiše a pod ním úvodní slova: Mohutným pískáním reagovali diváci stadiónu v pražském Edenu, když moderátor po zaznění státní hymny na začátku XVI. všesokolského sletu přivítal ve čtvrtek večer hosty, mezi kterými byl i premiér Andrej Babiš. Článek také doprovází video a protože jsem byl zvědav na autencititu prostředí, neodolal jsem a pustil jsem jej. 



V očekávání ohlušujícího pískání, že neuslyším ani slova moderátora, oznamující přítomnost hostů, bylo slyšet jen nevýrazný šum, podobající se vzdálenému pískotu. Na to, aby to bylo „mohutné pískání“, jak sděluje autor článku, do té „mohutnosti“ chybělo hodně desítek decibelů. Neméně pozoruhodné také je, že se v článku praví o tom, že sokolové vypískali premiéra... Ve videu, ba ani v článku však není jediný náznak toho, že by měl být premiér Andrej Babiš vypískán. Pokud totiž rozumím významu slova „vypískán“ pak to znamená, že pískáním je dotyčná osoba donucena odejít z místa, odkud se mu pískání dostalo, tedy s tribuny, na které se nacházel. To se ovšem nestalo nejen proto, že k žádnému vypískání premiéra Babiše Sokoli nedošlo, ono se v podstatě ani žádné „mohutné“ pískání nekonalo.

Chápu, že autor článku, který pro jistotu nezveřejnil své jméno, nicméně alespoň uvedl zdroj, kterým je Česká televize ČT24, což zas není nic tak překvapivého. Sám nechtěl zřejmě riskovat očekávaný trapas a kritické názory, které se ostatně projevily v ve více jak tisíci diskuzních příspěvcích, které se v drtivé většině nesou v duchu kritiky a odsouzení této provokace. Jak to vnímají nezúčastnění občané, přikládám několik vybraných (slušných a racionálních) diskuzních příspěvků na tuto událost:

Robert Jílek, Praha 2: Když je u toho Kalousek, pak je to jasné. Myslím dokonce, že sami sokolové s tím nemají nic společného - naopak, byli zneužiti. Jedná se o další provokaci demo-bloku, provokaci, která provokatérům škodí SLETU ZDAR a Babišovi hodně zdraví!

Zdeněk Majzlík, Týn nad Vltavou: Nevím, kdo tam pískal. Jestli to byli Sokolové na cvičební ploše, nebo Kalouskovci na tribunách. Ať již to bylo tak nebo onak, chtěl bych říci k tomu toto. Babiš a jeho hnutí byli zvoleni ve svobodných volbách. Ne proto, že se voliči přihlásili do nějaké organizace a museli splnit zadání svého vedení. Pro mne z toho vyplývá, že ti, co tam pískali, chtěli vypískat ty voliče, kteří volili ANO2011. Což ovšem také znamená, že chtěli vypískat demokracii. Pro mne ti, kteří tam pískali, jsou šmejdi toužící po totalitě. A proti takovým zase pískám já.

Vladimír Huneš, Kladno: Tak pro info - Babiše nevypískal žádný stadion plný diváků a sokolů, jak rády prezentují media všeho typu. To, co se tam někde v koutě stadionu snažilo pískat, bylo tak pár desítek lidskoprávních ztroskotanců z neziskovek a nenávistných vítačů, kteří se naprosto marně a zoufale snažili strhnout stadion. Hrdí Češi se však nepřidali k té pakáži a zachovali klid. Kdepak na nás s Kalouskama, Havlama a dalšími. Takže žádné mohutné pískání stadionu se nekonalo, vy falešní, prolhaní a nenávistní novináři s temnými cíli. Tak je to !

Libor Vaněk, Brno: Pískot skupiny havloidních zoufalců.

Stanislav Čermák, Hodonín: Ubožáci, ani podprůměrně cvičený čokl tak neštěká na návštěvu, která přišla pozdravit.

Romana Slívová, Lučina: Kalousek zařídil, aby byl pískot puštěn z playbacku, aby se mohl alespoň nějak zviditelnit...už neví jak získat %.

Eva Miesslerová, Praha: Jak se dá snadno rozeštvat národ. Napíše se lež, že Sokolové vypískali premiéra a lidi jsou ochotni se bít. A přitom to není pravda. Dostal velký potlesk, větší, než kdokoliv jiný. Pískotu bylo minimum. Slet se nesl v duchu nadšení a vlastenectví, nebyla to žádná demonstrace. Cvičili mladí i staří, ze všech koutů republiky. Nicméně není možné to srovnávat se spartakiádou, to byla státní akce, teď je to akce soukromého spolku. Spartakiády byly pokračováním sletů pod jinou hlavičkou a je dobře, že se ta tradice tím způsobem udržela.

Jak to tak vypadá, antibabišovská a antivládní propaganda zase nevyšla. Není důležité, zda v tom měl prsty Kalousek, nebo jen provokovala nějaká grupa pravicových zoufalců z „demokratického bloku“, ale jedno je fakt: když už to nebyl mohutný pískot, tak je to zcela určitě mohutný totální místní i mediální trapas portálu Novinky.cz (a nepochybně i dalších).

Britové lhali v případu Litvinenko a v případu Skripal a budou lhát i dál. Putinův problém: hodní anglosasové z USA a zlí anglosasové z GB.

0
0
J.K. Novák
7. 7. 2018
Litvinenko byl otráven α-zářičem poloniem Po210 r. 2006.
Oficiální verze: Po210 vyrábí a mají v množství použitelném k vraždě jen Rusové, vraždu spáchali Lugovoj-bývalý zaměstnanec FSB a Kovtun. Lugovoj se údajně pokusil o vraždu týden před Kovtunovým vpravením polonia do čaje, který Litvinenko vypil. Mělo jít o Putinem iniciované umlčení jeho odpůrce a kritika a zběha. Vyšetřování policíí r.2006-7 bylo stvrzeno soudním šetřením r.2014-2015 ZDE
Fakta: Většinu produkce Polonia Rusové exportovali. Po210 je užíváno v průmyslu - výroba textilu a umělohmotných folií; eliminátory elektrostatické elektřiny obsahovaly polonium v množství, které by otrávilo několik lidí.


Po r. 2007 je v USA, dle wikipedie, povinná registrace prodeje Po210 s množstvím přes 590 GBq (5000 smrtelných dávek). Organizace OTHEA na svém webu v r.2008 pro ilustraci uvádí a popisuje hlášené ztráty 3 kusů statických eliminátorů ve Velké Británii s celkovým množstvím 3,77 GBq ( http://othea.net ) Podle IAEA bylo v l. 2005-2006 hlášeno 13 ztrát a krádeží Po210 – viz důkaz INQ015782 ze soudního vyšetřování. Co a jak dělat s poloniem sděluje každá učebnice a příručka radiochemie nejméně od 60tých let 20. století. Teoretický fyzik ve vědecké penzi N. Dombey nic o praktické fyzice a chemii radionuklidů nevěděl – snad proto byl vybrán jako svědek, aby - bez znalosti věci, bezostyšně lhal- při vyšetřování i do novin.

Obvinění Lugového bylo založeno na nálezu vysoké radiace v apartmánu hotel Sheraton, kde Lugovoj přebýval týden před vraždou Litvinenka, zejména v koupelně, kde jakoby došlo k rozlití polonia na podlahu, jeho utření 5ti papírovými ubrousky vhozenými do koše a ručníkem objeveným až v lednu 2007 v hotelové prádelně . Všechna provedená měření α-záření během vyšetřování v r.2006-7 jsou v tabulkách – viz důkaz INQ017934 . Jenže – první měření v Lugového apartmánu č. 848 provedená 27.11.2006 nedávají přesvědčivé výsledky použitelné pro obvinění – jsou vysoké hodnoty nad klíčovou dírkou vstupních dveří a na tlačné destičce koupelnových dveří, cca 1800 – 2000 cps, ale podlaha koupelny – pouze 50 – 150 cps. Přesto v následujících dnech se kromě sousedících pokojů proměřují prádelny na patrech hotelu a hlavní prádelna v suterénu. 7-17.12.2006 proběhla opět měření v č. 848. Na vstupních dveřích – 15x více – 30000 cps a více (vnitřní strana), na podlaze koupelny až 9700 cps = 60x více, nejsilnější kontaminace je v odpadkovém koši. V chodbičce je silně kontaminován telefonní seznam v policové skříni – 9000 cps, ale žádné údaje o dveřích této skříně. Kobereček před skříní 3000 cps, ale kobereček u velmi silně kontaminovaných vstupních dveří (30 000 cps¨) vyzařoval jen 280 cps. Dveře z chodbičky do pokoje – žádné údaje. Porovnání kontaminace Lugového apartmá v Sheratonu a kontaminace Kovtunova pokoje v hotelu Millenium, kde bydlel Kovtun v době otrávení Litvinenka dává rovněž výrazné diskrepance – kontaminace umyvadla, kontaminace polštáře na lůžku i lůžka. U Lugového - bez významných hodnot, u Kovtuna vysoké hodnoty. Usuzuji logicky, že kontaminaci v Sheratonu nezpůsobil Lugovoj ničením nějaké své lahvičky nebo jejího obsahu s poloniem.

Závěr: Hlavní důkazy, že vraždu Litvinenka organizoval Putin a provedla ji FSB jsou vyvráceny. Polonium si mohl opatřit kdekdo. Ani Britové nepředpokládali, že Kovtun je agent FSB a konstrukci účasti FSB na vraždě opírali o nevěrohodné důkazy, které měly svědčit proti Lugovému, který býval agent FSB a podle názoru Britů jej FSB (či Kreml) vybrala pro tuto akci.

Otrava Skripalových neznámou látkou 4.3.218 v Salisbury.

Oficiální verze: Skripalovi byli otráveni nervově-paralytickou látkou(NPL) „Novičok“ nanesenou na vnější stranu vchodových dveře Skripalova domu, když tyto dveře zavírali při svém odchodu v 9 hod. ráno. Novičok je ruského původu, nikdo jiný jej nemá.

Fakta: Skripalovi byli nalezeni na lavičce, kde kolabovali do bezvědomí po čtvrté hodině odpolední. Od jejich odchodu z domu uplynulo zhruba 7 hodin. Podle dostupných informací NPL schopné působit přes kůži účinkují v minutách až nejvýše v 3 hodinách (britsko-americká příručka toxikologie bojových chem. látek). Britská media hýřila podrobnostmi – jed byl nanesen na kliku dveří auta (u řidiče, do klimatizace auta, byl vložen do kufříku slečny Skripalové agenty v Rusku, byl v pohance, byl na hrobě na hřbitově v Salisbury, byl nanesen na dveře v podobě gelu. Žádná z bulvárních zpráv nebyla potvrzena. Británie aktivně utajuje, o jakou jde látku, OPCW směla zveřejnit, že jde o látku vysoce čistou. To svědčí pro to, že šlo laboratorní, dobře přečistěný, produkt určený k získání fyzikálně chemických dat a nebo ke studiu biologických účinků a nešlo o produkt kilogramové průmyslové výroby.

Novičoky umí syntetizovat řada laboratoří. Zařízení k testování chemických zbraní, včetně Novičoků, odvezli Američané z Uzbekistánu do USA v 90tých letech – je to notoricky známo. Podle britského vědce Chrise Busbyho se v r.1998 objevila data Novičoků v databázi NIST (Národní Institut Standardů a Technologií USA), odkud ovšem po nějaké době zmizela. Nepřímé důkazy, že Novičoky umí připravit kdekdo – viz http://www.novarepublika.cz 11.05. „Zeman jako bystrý chlapec…“. Že to umí i Češi a ví se to, – tak za to nejspíš vykopla Šlechtová kvalitního vědce a organizátora Bohuslava Šafáře z funkce ředitele vojenského výzkumáku (údajně z mnoha, nespecifikovaných, důvodů). Novičok na dveřích Skripalova domu se dobře detekoval. Kdyby byl jen na klice od dveří nemusel být prokázán vůbec. Až příliš ta záležitost připomíná „důkaz“, že Lugovoj se pokusil zavraždit Litvinenka. Ostatně v obou případech jsou indicie možné spolupráce těchto přeběhlíků s vlastí – s Ruskem a to už může být silný argument pro eliminaci obou pro odstrašení dalších kandidátů na dublérství.

Závěr: Neexistuje důkaz, že by otravu Skripalových provedl či zorganizoval Kreml.

Otrava dvojice Britů neznámou látkou 30.6. 2018 v Amesbury.

Oficiální verze: Byli otráveni Novičokem, případ je spojován se Skripalovými a nebo s Ruskem. Policie uzavřela přístup do baptistického centra a lékárnu v Amesbury a několik dalších míst v Amesbury a Salisbury. Ministr vnitra Sajid Javid vyzval Rusko, aby vysvětlilo, jak přišli pan Rowley a sl. Sturgess do kontaktu s Novičokem. Mluvčí ministerstva jen konstatoval, že nynější otrava je jen nešťastným následkem ruského útoku na Skripalovy. Ubytovna pro bezdomovce, kde měla sl. Sturgess-ová svůj pokoj, byla 5.7. evakuována. Byt pana Rowleyho v Amesbury je uzavřen.

Fakta: Amesbury leží 14 km severně od Salisbury. Severně od Amesbury je Stonehenge a tři cvičné vojenské prostory, jihozápadně od Amesbury je Porton Down. Otravu Novičokem určila laboratoř v Porton Down. Obvinění Rusko odmítlo ústy mluvčí Zacharovové i Peskova, Připomnělo odmítnutí opakované nabídky ruské pomoci při vyšetřování otravy Skripalových. Rusko nabídlo pomoc i při nynějším vyšetřování prostřednictvím své ambasády v Londýně. Čtenáři britských tabloidů považují mnohdy incidenty v Salisbury a Amesbury za dílo vlastní vlády. Nynější incident dávají do souvislosti s úspěšně zorganizovaným a úspěšně probíhajícím mistrovstvím světa v Rusku, který dokonce může ruský tým vyhrát. Sajid Javid chce najít společný postup vůči Rusku s britskými spojenci

Závěr: Otrava dvou Britů v Amesbury je neobjasněná. Spekulace, že k ní došlo v důsledku odhození obalu se zbytkem Novičoku ruským atentátníkem v Salisbury kdesi v parku či na ulici v březnu je nesmyslná. Odpadkové koše na ulicích a na toaletách jsou spolehlivá místa, vodní toky a plochy jsou ideální pro předměty, které neplavou na hladině. Sovětští či ruští agenti umí přeběhnout k protivníkovi, ale při práci v terénu nikdy nebyli tak mimořádně blbí jak se domnívají Britové v případech Litviněnko, Skripal a Rowley. Jestli Británie dosud trpí mindrákem z éry Kima Philbyho, kdy britské tajné služby byly bezmála filiálkou KGB nebo zda britští představitelé podlehli novinové propagandě o ruských zaostalých mužicích zpitých vodkou, toť otázka.

Ruské vedení bude patrně od otravy v Amesbury brát incidenty v Británii vážně, i když všechna britská obvinění jsou neprůkazná – Anglosasům se totiž nabízí možnost rozehrát vůči Rusku hru na hodné (USA) a zlé (GB). Ostatně – je otázkou co „hodný Trump“ chce nabídnout Putinovi v Helsinkách. Snížení počtu amerických vojsk v Evropě jen povede ke snížení rizika smrtícího napadení USA v případě války ruskými autonomními vzdušnými, kosmickými i podvodními prostředky, fungujícími bez GPS navigace. Naopak - zvýší se odhadovaná míra postižení evropského kontinentu v případě války. Zvláště pokud budou moci Američané rozehrávat závody ve válečných přípravách mezi Británií a dejme tomu Francií a přenesou jadernou odpovědnost na evropské země.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live