Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Showcase


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 597 | 598 | (Page 599) | 600 | 601 | .... | 683 | newer

    0 0

    Jaroslav Loudil
    7. 7. 2018
    Mezinárodní chemičtí experti organizace OPCW  dnes zveřejnili výsledek svého šetření o možném použití chemických zbraní při letošním útoku v Důmě. Závěr ?? Organizace NATO  a její členové lhali opět celému světu. Žádné nervově paralytické zbraně typu Sarin nebyly v Důmě použity, nalezly se jen zbytky chloru, což  je ovšem látka, kterou doslova na koleně vyrobí kdejaký ušmudlaný  prosťáček, který s odřenýma ušima absolvoval základní školu.  Chlor tedy mohl v Důmě vypustit doslova kdokoliv! 


    Žádný problém pro nikoho! NATO ovšem tehdá tvrdilo, že použití na výrobu velmi složitých nervově paralytických látek může zvádnout jen stát, nikoli jednotlivec či nějaká organizace! Tedy prý Bašár Asad jediný mohl zaůtočit  v Důmě .

    P.S. NATO se znovu pokusilo obelhat celý svět, stejně jako při útoku na Irák 2003. Je dobře , že nyní celý svět opět vidí , co je to za odpornou organizaci. Pokud nebude NATO včas zrušeno, pak zatáhne celý svět do  nesmírné  katastrofy. Rakety USA, Francie a Británie byly za huronského potlesku ubohých servilních pocmrdů (to jsme my = ČR), odpáleny na Sýrii  a opět pod vylhanou záminkou ! Svět stál na prahu Třetí světové války. Zase vinou NATO. Jednou se jim tu válku povede rozpoutat. Hajzlové !

    https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-svet/552675/pri-utoku-v-dume-nebyla-pouzita-nervove-paralyticka-latka-tvrdi-odbornici.html

    0 0
  • 07/07/18--06:17: Turecko v roce 1
  • Jana Maříková
    7. 7. 2018
    "Dosavadní boj proti teroru byla jen předehra. Odteď uvidíte, jak to půjde doopravdy." Kdo si myslí, že to řekl někdo, kdo bojuje s islámským státem, je vedle. To turecký ministr vnitra Soylu uvedl na svém twitteru, jak zatočí s "teroristy", tedy všemi, kdo se budou protivit novým pořádkům. Symbolický úvod k článku, jak si vede Turecko necelé dva týdny po volbách. Bohužel se ukázalo, že kdo očekával, že Erdogan se po vítězství uklidní, mýlil se. Zprávy o zatčeních, které sleduji celou dobu od invaze do Afrínu, chodí stále.


    Můj nejlepší zdroj, Kerem Schamberger, neúnavně sleduje vývoj "pokročilé demokracie" - Erdoganův termín - a jeden den za druhým hlásí počty zatčených a důvody zatčení. Mimochodem, o tom, že jeho zprávy se trefují do černého, svědčí i to, že byl "protureckými aktivisty" vyhodnocen jako třetí největší nepřítel Turecka z řad běžných uživatelů internetu.

    "Od 1. ledna 2018 bylo v Turecku zatčeno či zadrženo kvůli skutečné nebo domnělé spolupráci se sektou Fetullaha Gülena 15 190 lidí. Jen v posledním týdnu to bylo 777 lidí. To znamená, že hon na čarodějnice, který začal po pokusu o puč v roce 2016 trvá nadále."

     "Kurd Emrah Celebi byl v Izmiru odsouzen k deseti měsícům vězení, protože v roce 2017 tančil u příležitosti slavení Newrozu - kurdského nového roku - tradiční kurdský tanec Govand". Cituji z článku na webu ANF : "Trestní tribunál v Izmiru pro těžké zločiny to posoudil jako 'oslavování násilí', porotože při tom držel červeno-žluto-zelený transparent( barvy kurdské vlajky)."

    Další odkaz na Zeit Online z 29. června :" V turecku byl zatčen bývalý poslanec za opoziční republikánskou stranu CHP Eren Erdem. Státní zástupce v Istanbulu nařídil jeho zatčení pro údajné členství v teroristické organizaci, jak uvedla státní zpravodajská agentura Anadolu. Erdem patří mezi přední kritiky prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana."

    O této události psaly ve stejný den i Neue Zürchner Zeitung, s podtitulkem - v Turecku zatčen přední opoziční politik. Současně se vládní tábor pokouší zastrašit opoziční politiky a novináře."

    V tomto článku se bylo možno dočíst i to, že Erdem patřil ke kritikům Erdogana zejména od doby protestů v parku Gezi ( tehdy to začalo jako protest proti kácení stromů v parku za účelem výstavby nákupního centra, který přerostl v mnohadenní mohutné demonstrace, které policie brutálně potlačila a zatkla více něž 900 osob). Erdem kritizoval i Erdoganovy korupční praktiky a dodávání zbraní syrským protivládním extrémistům. Vládní noviny "Sabah" ho nazvaly "Fetö- podezřelým", což znamená zařazení ke stoupencům v USA žijícího Fetullaha Gülena, jenž je podle Erdogana strůjcem pokusu o puč v roce 2016.

    Staronový prezident ještě nesložil slib a už jede zostřený kurz. Před volbami napsal na svůj fb účet jeden z předáků kurdské německé obce, Ali Ertan Toprak: " Jestli Erdogan vyhraje volby, je Turecko na okraji katastrofy. Režim jednoho muže se neodvratně změní v diktaturu a institucionalizuje se jako diktatura. To by byl konec."

    Následné události to potvrzují:

    6. července vydán dekret, podle kterého má být propuštěno z veřejných služeb - úřady, školy - dalších 10 tisíc lidí.

    Stejný den - Istanbulské státní zastupitelství vydalo zatykač na 271 vojáků a důstojníku ve 48 tureckých regionech. Důvod - podpora Fetullaha Gülena.

    Kerem uvedl na svých stránkách i zdroj, který se vrací k "férovým" volbám v Turecku.

    Zpráva pozorovatelů OBSE, kterou cituji z webového magazínu re:volt:

    "Předběžná zpráva OBSE volební pozorovatelské mise hlásí silná omezení a nesrovnalosti (ve zprávě na straně 14): V 12 procentech volebních místností, jež jsme navštívili, byla zjištěna silná přítomnost bezpečnostních složek, které často (ve 33 procentech) zasahovaly do volebního procesu; 14 procent všech pozorovaných sčítání bylo „nedostatečně provedeno“, (counting was assessed negatively) (!), u 20 procent z všech sledovaných sčítání byly přítomny obtížně identifikovatelné „neoprávněné“ osoby, zasahující do procesu, 25 procent ze všech pozorovaných volebních komisí mělo problémy při vyplňování výsledných protokolů; u 20 procent všech sledovaných sčítacích procesů se objevily protokoly podepsané předem nebo byly zápisy záměrně padělány (deliberately falsified), a dokonce u 20 procent všech sledovaných případů nebyly výsledky (!) zveřejněny; dodatečně byly u více než 10 procent okrskových volebních komisí, kde se provádělo slučování výsledků, nalezeny nedostatky, 25 procent sledovaných volebních komisí „opravovalo“ (?!) protokoly při sloučení, aniž předtím protokoly formálně uzavřely. To praví zpráva volební pozorovatelské mise OBSE střízlivým, technickým tónem, ale přesto v sobě nese zničující posouzení volebního procesu. A to se ještě ani pozorovatelé nemohli dostat do nejproblematičtějších oblastí. Jasně se ukazuje, že milionový volební podvod byl docela dobře možný. "

    To ale nikoho ve světě a v Evropě ani přinejmenším nezajímá, všichni důležití politici blahopřáli ke zvolení, volby skončily, zapomeňte. Erdogan už předtím rozjel jiný plán.

    Greek City Times z dubna tohoto roku přinesly článek s názvem: "Turecko oficiálně zpochybňuje suverenitu 152 řeckých ostrovů a ostrůvků."(!)

    V článku se mimo jiné píše: "... Během posledních několika měsíců turecké vedení opakovaně zpochybňuje platnost smlouvy z Lausanne z roku 1923 a pařížské smlouvy z roku 1947, dvou mezinárodních smluv, které stanovily hranice mezi Tureckem a Řeckem. Zpochybnění suverenity ostrovů se objevilo v řadě provokativních prohlášení ministra zahraničí Cavugsolu, (dosavadního) premiéra Yildirima a samotného prezidenta Erdogana."

    Dochází k excesům jako je odstraňování řeckých vlajek na hraničních ostrůvcích, což turecké úřady následně popírají. Turecko má svůj vlastní seznam, nazvaný EGAYDAAK, kde jsou obsaženy ostrovy a ostrůvky, které Řecku negarantuje žádná mezinárodní smlouva. Jsou to maličké ostrůvky, ale některé jsou až v Krétském moři! Turecko tvrdí, že navzdory Lausanské smlouvě, která potvrdila řeckou svrchovanost východoevropských ostrovů v Egejském moři, které byly osvobozeny během balkánských válek v letech 1912-1913, stejně tak navzdory Pařížské mírové smlouvě, kterou poražená Itálie přiznala suverenitu Dodekaneských ostrovů pro Řecko, existují ostrovy, ostrůvky a skalní ostrovy s kontroverzním statusem, protože nejsou uvedeny ve výše uvedených dokumentech.

    Na seznamu EGAYDAAK jsou ostrovy, které sahají od Východního a Severního Egejského moře až po Krétské moře až do Libyjských vod.

    V tomto kontextu se nesnesitelná lehkost uznání voleb v Turecku jeví už jako úplný hazard. Řecko, vyšťavené německými a francouzskými bankami v rámci "záchranného procesu", bude pravděpodobně ponecháno, a se s tím vypořádá. Kvůli vzdálenému Řecku, přestože je člen NATO, nikdo v Evropě Erdoganovi vzdorovat nebude.

    Christine Valain, která článek uvedla na svém fb, se ptá: " Kdo zastaví Erdogana?" Kdo asi - kdyby chtěl - nevím, jak rychle jedou Leopardy - za pár dní je na Rýně. Nikde totiž není armáda, která by mu v tom byla schopná zabránit. V roce 1683 se to povedlo u Vídně. Dnes je asi také nejlepší armáda v Evropě rakouská či švýcarská domobrana. Armády NATO válčí tam, kde je ropa, spolu s Erdoganem.

    0 0

    Zdeněk Kořistka
    8. 7. 2018
    Četl jsem váš článek ze dne 7.7.2018 na lidovkách.cz o výsledcích vyšetřování Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Jste zdatný manipulátor, to se musí uznat.
    Nějak jste posunul, samozřejmě „nevědomky“ výsledek předběžné zprávy OPCW… ZDE
    Už jste asi zapomněl na hysterii z dubna letošního roku, kde se novináři a politici předháněli ve vyjádřeních. Že zabíjel hlavně SARIN…Potvrzovaly to tajné služby USA, Francie, V. Británie atd…Potvrzovaly to organizace evidentně napojené na teroristy ( Bílé přilby )…Blábolili o tom politici celého „demokratického Západu“. Měli ihned jasno…byl použit SARIN, a použil ho ten zločinec Bašár Asad…Přikládám několik odkazů z našich médii ( Lidovky, ČT, Novinky, ČTK atd.)…SARIN zabíjel! Stejně tak psali a hlásali v tisících článcích další novináři a politici na Západě. Vše lze dohledat… Lidovky a Ceskatelevize a Novinky a Ceskenoviny


    Svět byl na pokraji velkého válečného konfliktu, když USA, Francie a V.Británie napadly suverénní stát Sýrii bez mandátu RB OSN…Takže porušení mezinárodního práva!!!

    Škoda že jste o tomto něco nenapsal.

    Naštěstí to byl jen útok naoko, který stejně skončil fiaskem….Svět si oddychl, a už pomalu zapomněl. A ejhle…jeden snaživý novinář v lidovkách se musel předvést.

    Píšete, že se potvrdily názory, které tyto zločinné státy hlásaly…prý byl použit k útoku na civilisty chlor…NIC TAKOVÉHO v předběžné zprávě OPCW není napsáno, ale to byste si tu zprávu musel přečíst, že?…Fabulujete, lžete a zvedá se mi žaludek z takového pisálka…

    Ostatní média raději mlčí nebo jen stručně napsaly několik vět. No nějak se jim ta zpráva asi nehodí, že?

    Jen Blesk napsal článek s titulkem…“Sarin v syrské Dúmě nezabíjel, cupují experti na chemické zbraně verzi USA“ Blesk

    Ale co je hlavní, a proč vám vlastně píšu…Posouváte celý význam někam jinam…

    SARIN,SARIN,SARIN…psali a vysílali v TV a jiných médiích všichni prodejní novináři před rokem…Bez důkazů, a hned jste měli viníka, Asada, který je tak hloupý, aby v době, kde jeho armáda všude nad teroristy vítězila, si proti sobě poštval celý svět nesmyslným zabíjením civilistů chemickými zbraněmi…

    Bylo již mnohokrát dokázáno, že naopak teroristé v Sýrii tyto zbraně používají, a vy to jistě víte. Potvrdili to novináři z BBC, tajné služby USA atd…Psaly o tom dokonce mainstreamové média u nás, např. irozhlas.cz. Spojené státy zjistily nejméně čtyři případy, kdy bojovníci IS použili chemické zbraně na obou stranách irácko-syrské hranice. Američtí zpravodajci proto spekulují, že si chemické zbraně Islámský stát vyrábí sám. Americká vláda obvinění, že chemické zbraně použil Islámský stát proti kurdským bojovníkům, pešmergům v severním Iráku, začala vyšetřovat v srpnu 2015. OPCW potvrdila, že chemické zbraně byly v Sýrii použity, ale nikdy neoznačuji pachatele. Toho označují politici…vždy jen vláda Sýrie. Politici těch zemí, kteří lhali o těchto zbraních již dříve, a vyvolali války v Iráku, Lýbii a v Sýrii. Irozhlas

    Navíc se i při dřívějších amerických vy­šetřováních ukázalo, že sarinem na území Sýrie teroristická organizace Fronta an-Nusrá opravdu disponuje. Pětistránkové memorandum pro Davida Shedda, zástupce šéfa armádní rozvědky De­fence Intelli­gence Agency (DIA), které se díky hackerům později objevilo na internetu, totiž dokládalo, že Fronta an-Nusrá vlastní zařízení na výrobu sarinu v Sýrii, přičemž memo­randum z 20. června 2013 také zmiňovalo, že zprostředkovatelé této teroristické organizace „nakupují v Turecku a Saúd­ské Arábii in­gredience sarinu ve velkém, po desítkách kilogramů, pro plánovanou velkovýrobu v Sý­rii“.

    Dnes již víte, že USA napadly Irák za použiti LŽI o výrobě zbraní hromadného ničení…Blair se za to již omluvil, ale měl by on a další západní politici sedět ve vězení za válečné zločiny a statisíce mrtvých…Powell to prý považuje za skvrnu své kariéry a Rumsveld asi jen za chybičku, která se vloudila. Že… Přesto jim ještě věříte? Nevěříte, ale flek a peníze vyhrávají… Idnes

    Jste novinář, který nemá žádnou morálku, a měl byste se stydět za články které píšete, což ale asi neumíte. Za prachy jste vy, prodejní novináři, schopni dohnat tento svět do válečného konfliktu. Směšná kauza „novičok“ je toho dalším důkazem….Nu, každý jsme nějaký. Pohrdám vámi…. .

    Zdeněk Kořistka je bývalý poslanec PSP ČR

    0 0

    Zdeněk Kořistka
    8. 7. 2018
    Protože redaktor Gibiš (reagující v diskuzi k mému článku Novarepublika/pane-gibisi.html jako Anonymní 1:20 nebo 10:31) mě neustále napadá, že největší problém mého článku je špatné zdrojování, a není schopen odpovědět na základ mého článku, tj. proč lže o zprávě OPCW, a hlavně že tato zpráva vyvrátila lži mainstreamu a politiků, včetně vyjádření tajných služeb USA, Francie a VB, že byl použit SARIN, tak mu tady dám zdroje, které toto tvrdily...
    Vaše věty, že byl potvrzen útok vládních vojsk chlorem je lež jako věž...O chemickém útoku tato předběžné zpráva neříká nic.


    "Vybrané laboratoře OPCW provedly analýzu získaných vzorků. Výsledky ukazují, že nebyly detekovány žádné organofosforové nervové činidla ani stopy po jejich rozkladu v environmentálních vzorcích nebo ve vzorcích plazmy odebraných z údajných obětí. Spolu se zbytky výbušnin byly nalezeny ve vzorcích ze dvou míst, různé organické látky obsahující chlor".
    Práce týmu na zjištění významu těchto výsledků probíhá. Tým FFM bude i nadále pracovat na konečných závěrech.

    Vyšetřovací mise také dne 2. července 2018 vydala zprávu o obviněních z používání chemických zbraní v Al-Hamadaniya, Sýrii dne 30. října 2016 a Karm al-Tarrab v Sýrii dne 13. listopadu 2016. Na základě obdržených a analyzovaných informací, převažujícím výkladu rozhovorů a výsledky laboratorních analýz, FFM nedokáže s jistotou určit, zda byla nebo nebyla specifická chemická látka použita jako zbraň při incidentech, který se konaly v sousedství Al-Hamadaniyah a v oblasti Karm al-Tarrab. FFM poznamenal, že osoby postižené v nahlášených incidentech mohli být v některých případech vystaveny určitému druhu nestálé, dráždivé látky.“

    Zdroje, které popisovaly použití sarinu:

    V nich například americká administrativa nestydatě tvrdí, že ve vzorcích krve a moči nalezli sarin ( lidovky.cz, bingo:-), francouzská tajná služba píše o sarinu. Atd.,atd…

    Tyto lži omílaly naše, ale i zahraniční media...Lze najit na internetu stovky článků, takže pane redaktore Gibiši neodváděj pozornost od meritu věci....SARIN nebyl použit ( i když všichni o tom psali),a OPCW nekonstatovala, že syrská armáda použila chlor...

    Jste trapný novinář v žoldu lži…

    https://www.lidovky.cz/v-dume-byly-pouzity-chemicke-zbrane-potvrdily-to-vzorky-obeti-p73-/zpravy-svet.aspx?c=A180412_200449_ln_zahranici_ele

    https://zpravy.idnes.cz/syrie-usa-konflikt-chemicky-utok-duma-donald-trump-basar-asad-ptx-/zahranicni.aspx?c=A180417_215810_zahranicni_evam

    http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zachranari-pri-utoku-v-dume-zahynulo-60-lidi-zranenych-je-1000/1607229

    https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2443366-v-syrskem-meste-duma-udajne-doslo-k-utoku-chemickymi-zbraněmi

    https://zahranicni.ihned.cz/c1-66109830-usa-s-britanii-a-francii-uderily-proti-syrii-po-chemickem-utoku-je-to-urazkou-putina-rekl-rusky-velvyslanec-v-usa

    https://www.theguardian.com/world/2018/apr/11/syria-douma-patients-chemical-attack-symptoms-who

    https://www.bbc.com/news/world-middle-east-43686157

    https://www.whitehouse.gov/briefings-statements/united-states-government-assessment-assad-regimes-chemical-weapons-use/

    https://www.tvn24.pl/wiadomosci-ze-swiata,2/atak-w-dumie-francja-odtajnila-raport-wywiadu,829514.html

    A zde je odkaz na oficiální stránku OPCW, kde lze najít vyjádření k Dúmě…

    https://translate.google.com/translate?hl=cs&sl=en&u=https://www.opcw.org/&prev=search

    Upozorňuji hlavně na oficiální stránku Bílého domu, kde se o sarinu hovoří, a pak na směšné informace francouzské tajné služby v polském článku...všechny ostatní články o sarinu hovoří....

    Takže pane redaktore Gibiši, dobré čtení...

    Zdeněk Kořistka je bývalý poslanec PS PČR                                                                                                  

    0 0
  • 07/08/18--11:11: Nezmrzačená země
  • Martin Kunštek
    8. 7. 2018
    Rakušané se nestydí za to co je rakouské. Lidový kroj i vojenskou uniformu rakouské armády považují za slavnostní oděv. Kdysi se říkalo "salonfähig". Možná je to tím, že nikdy neměli ve funkci prezidenta republiky žádnou obdobu Václava Havla. Někoho, kdo by jim plival na "rakušáctví" (obodba Havlova termínu termínu "čecháčkovství") a označoval to za něco hanebného.


    V pátek jsme s ženou navštívili v rakouském městečku Weitra slavnostní zahájení letní kulturní sezóny. Na nádvoří zámku hráli operetu Netopýr od Johana Strausse mladšího. Jeden z pokladů bohaté národní kultury. Zámecké nádvoří bylo vyprodané. Výkony herců i pěvců a zejména pěvkyň byly strhující. Kus byl pro pobavení místního publika prošpikován řadou partů ve waldviertelském dialektu a mnoha narážkami na místní situaci. Ale to není to hlavní, o čem chci psát.

    Příjemně mě překvapila atmosféra v hledišti. Velká část diváků přišla v lidovém kroji nebo jeho části. Řada žen měla na sobě celý dirndl, což je staletý tradiční oděv. Setkat se s ním lze na mnoha turisticky aktraktivních místech. Od zámku, kde jej nosí personál prodávající vše - od lístků po suvenýry. Často je vidět na obsluze v restauracích, hospodách a kavárnách. A přitom je považován i za slavnostní oděv, v němž není ostuda jít do divadla. Na hlavním náměstí ve Weitře se sušně uživí krámek, který lidové kroje a jejich součásti prodává.

    Kroj, nebo jeho části, často nosí i muži. V hledišti jsem potkal převahu mužů, kteři měli minimálně jeho horní část. Typické sako se stojacím límečkem a knoflíky z paroží. Řada z nich většina z nich doplněný hostkovanou košilí v barvách buď obce, nebo kraje Waldviertel, či v zemských barvách. Dole měla řada z nich oblečené džínsy. Spousta mužů takto chodí do práce. Nemálo však bylo i těch, kteří si oblékli kroj celý. Tedy včetně jelenicových kalhot s legendárním "padacím mostem". Vzhledem k tomu, že se v něm pohybují zcela přirozeně, si myslím, že jej nosí často. A jsou na něj hrdí. Pro ně zjevně to, co je rakouské, je dobré.

    V hledišti jsem viděl i řadu vojáků. Ve slušivých slavnostních uniformách. Nikdo z nich se za ni nestyděl. Stejně jako policisté a hasiči, kteří si představení přišli shlédnou rovněž ve služebním. Nikdo z nich se nestydí za příslušnost ke státu a jeho složkám. Uniformy nosí hrdě. Možná proto, že jejich armáda nemá na mundůrech krev obětí útočných válek vedených bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. A policie se tam neplete do politiky a neprovádí státní převraty.

    Pro mě osobně byl důležitý i postřeh, že jsem na místě viděl poměrně hodně uniforem, zejména vojenských. V Rakousku zůstala armáda běžnou součástí společnosti. Vojáci nejsou exoti, kteří vetšinu profesního života tráví někde na misích v horoucích peklech jako Afghanistán.

    Spíše by se hodilo napsat, že Rakousko si ponechalo svou armádu. Nejen "papíráky" na ministerstvu obrany a v generálním štábu. V hledišti jsem viděl běžné vojáky i nižší důstojníky. Generála žádného. Zato od různých druhů zbraní. Tankisty, výsadkáře i střelce. Rakousko je neutrální země, která svoji bezpečnost garantuje sama. Má k tomu plnohodnotnou armádu. Se všemi druhy zbraní. Nespoléhá se na žádné NATO. Ale také nemusí před nikým "srážet paty" a posílat své vojáky do válek, které Rakousko nechtělo a nic mu nepřinášejí. Na povel vlády jsou ale vojáci schopni nastoupit k ostraze hranic před nezvanými hosty. Rakouská armáda má totiž více než naše pouhé dvě brigády. Její počty k uzavření a ostraze hranic stačí.

    Leckdo možná po přečtení předchozích řádků namítne, že vzhlížím k "zupáctví". Nic takového není pravda. Rakousko není žádnou vojenskou diktaturou. Je to velmi pohodová země. Už dlouho jsem se ve společnosti necítil tak uvolněně. O míře svobody snad nejlépe vypovídá, že tam nikdo nedělá problém ani kuřákům. V rozích zámeckého nádvoří, na němž se představení konalo, byly pro kuřáky připraveny popelníky. Hodně jich také bylo přichystáno u stolků k nimž si k přátelským diskusím během přestávek mohli se sklenicí místného piva a rakouského vína stoupnout či sednout diváci. Lidí se vesele bavili, radostně se zdravili a s chutí konzumovali. A kdo chtěl, tak i kouřil. Nikdo mu nedělal problém ani na něj nezahlížel křivě. Prostě krásná atmosféra společné oslavy.

    Z výletu jsem si přivezl zásadní poznatek. Rakousko není zmrzačená země. Rakušané si nenechali vzít svůj způsob života, na který jsou zvyklí. A na který jsou zjevně hrdí. Možná proto dokázali poslat "od válu" politiky, kteří jim jejich způsob života chtěli vzít. A nahradit jej multikulturalismem a nesmyslnými zákazy rozdělujícími společnost, které přichází z Bruselu nebo z USA.

    0 0

    8. 7. 2018       zdroj
    Ruský prezident Vladimír Putin vystoupil 6. července na Mezinárodním kongresu o kybernetické bezpečnosti (ICC) v Moskvě. Ve svém projevu prezident hovořil o tom, na jaké technologie stát sází a také jak se Rusko snaží zajistit bezpečnost v informačním prostředí. Rusko hodlá rozvíjet systém mezinárodní výměny informací o kybernetických hrozbách. V Rusku používané programové vybavení musí být realizováno domácími zpracovateli. A v nejbližší době vláda oznámí strukturu, která se tím bude zabývat.



    Putin nejenže poukázal na samotnou důležitost vývoje nových technologií, ale nazval také podmínku, která je k tomu nezbytná: "Zároveň chci zdůraznit zásadní, podle mého názoru, věc, která spočívá v tom, že účinný digitální vývoj může být založen pouze na digitální svobodě: na svobodě pro podnikání, veřejné organizace, pro občany, na odstranění bariér, které zdržují, omezují pokrok. Zároveň však samozřejmě všichni musíme chápat i svou odpovědnost a možná rizika, hrozby a výzvy v digitální oblasti", řekl prezident.

    Putin připomněl, že v Rusku je realizován program "Digitální ekonomika". Jeho hlavním cílem je efektivnější a konkurenceschopnější ekonomika, státní správa, sociální sféra a stimulování poptávky po inovativních myšlenkách a perspektivním vědeckém výzkumu.

    Prezident věnoval zvláštní pozornost kybernetické bezpečnosti. Podle jeho názoru jde o úkol státu a jeho řešení vyžaduje úsilí justičních orgánů, podnikatelských kruhů, veřejných organizací i samotných občanů.

    Prezident také uvedl pět konkrétních kroků, které stát v této oblasti podniká:

    - Nová komplexní řešení pro prevenci a zamezení trestných činů proti občanům v digitálním prostředí. Za tímto účelem je důležité vytvořit náležité právní podmínky, zajistit pohodlné formy vzájemného působení mezi občany a státními strukturami, domnívá se prezident.

    - Bude realizována iniciativa podnikatelských kruhů ohledně formování systému pro automatizovanou výměnu informací o hrozbách v digitálním prostředí. Tento systém umožní koordinovat činnost telekomunikačních operátorů, úvěrových organizací, internetových společností s orgány činnými v trestním řízení, čímž se rychle odstraní vznikající hrozby.

    - V Rusku používané programové vybavení musí být realizováno domácími zpracovateli. Musí to být konkurenceschopné produkty, které splňují všechny požadavky. Díky tomu bude zajištěna digitální suverenita.

    - Je plánováno zvýšení úrovně přípravy ruských odborníků v boji proti kybernetické kriminalitě a za tímto účelem aktivnější zavádění na praxi orientovaných postupů, využívání nejlepších zahraničních a ruských zkušeností.

    - Rusko hodlá rozvíjet systém mezinárodní výměny informací o kybernetických hrozbách. A v nejbližší době vláda oznámí strukturu, která se tím bude zabývat.

    Připomeňme, že Rusko patří úrovní informační bezpečnosti k vedoucím zemím.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0


    Alexandr Nosovič
    8. 7. 2018      zdroj
    Polské ministerstvo zahraničí a litevská prezidentka vyjádřili znepokojení před nadcházejícím setkání prezidentů Ruska a USA v Helsinkách. Jejich obavy jsou oprávněné: V předvečer summitu NATO je Donald Trump připraven vyhrožovat západoevropským spojencům, neochotným navýšit vojenské výdaje na 2 procenta HDP, dohodou s Vladimírem Putinem. Taktické sblížení Washingtonu s Moskvou nejen dále oslabí transatlantickou jednotu, ale sníží důležitost Východní Evropy jako „nárazníkového pásma“ pro Američany.


    Ministr zahraničních věcí Polska Jacek Czaputowicz řekl, že Varšava má „určité odůvodněné obavy“ z možného přehodnocení rusko-amerických vztahů během setkání Vladimíra Putina a Donalda Trumpa v Helsinkách. "Obecně platí, že snaha Vladimíra Putina přesvědčit prezidenta Trumpa, aby změnil politiku, nezaslouží kritiku, ale uvidíme, jaký dopad bude mít," uvedl šéf polského ministerstva zahraničí.

    Znepokojena je i litevská prezidentka. „Uvidíme, co se stane. Nejsou žádná zvláštní očekávání, ale existuje hodně podezření,“řekla Dalia Grybauskaite o nadcházejících rozhovorech mezi Putinem a Trumpem.

    Rusko-americká jednání v hlavním městě Finska znervózňuje celé východoevropské „nárazníkové pásmo.“ Pokud Trump splní svůj předvolební slib zlepšit vztahy s Ruskem a „dohodnout se s Putinem“, pak se služby Ukrajiny, Polska, Pobaltí a dalších zemí „sanitárního kordonu“, spočívající v „zadržování“ Ruska, stanou zbytečnými.

    Bohužel pro Východní Evropu, mezinárodní vývoj přeje dohodě Trumpa s Putinem. Donald Trump 10 dní před summitem NATO rozeslal spojencům dopisy s kategorickým požadavkem na navýšení vojenských rozpočtů podle požadavků Aliance na 2 procenta HDP. V dopise německé kancléře Angele Merkelové Trump zvlášť zdůraznil, že vynakládání nedostatečných prostředků na obranu Spolkové republiky Německo podrývá bezpečnost celého vojenského bloku.

    Německo se zatím zvýšit výdaje na obranu, a přispívat tak na rozvoj amerického vojensko-průmyslového komplexu, nechystá. A tím, jak správně poznamenal Donald Trump, dává příklad dalším prosperujícím zemím „staré Evropy“, které také větší oběti ve prospěch vojenského rozpočtu přinést nechtějí. K tomuto sporu se přidává obchodní válka mezi USA a EU, spor o jadernou dohodu s Íránem a podpora pravicových populistů v zemích EU ze strany Trumpovy administrativy.

    Summit NATO by v takové situaci mohl mít skutečně skandální průběh. Na předchozím jednání NATO prezident Spojených států amerických činil nátlak na předsedu vlády Černé Hory, na posledním jednání G7 Trump hodil po Merkelové bonbóny. Představa, co učiní teď, když zjistí, že spojenci nejsou ochotni přispívat na americké účty, je hrozivá…

    Ale pro Východní Evropu je ještě než tohle všechno horší, že kvůli nátlaku na Německo a další evropské spojence může prezident USA přistoupit k dohodě s Putinem a popřít neměnné základy kolektivní politiky Západu vůči Moskvě.

    Trumpovo jednání ukazuje, že tyto obavy nejsou bezdůvodné. Trumpovi se podařilo mistrovsky hrát na nervy spojenců, když šokoval své evropské protějšky na mezinárodních fórech překvapivými prohlášeními o nejdelikátnějších otázkách vzájemných vztahů s Ruskem. Jednou pán Bílého domu v neformální situaci řekne tváří tváří svým lidem, že nechápe, proč Západ podporuje Ukrajinu proti Rusku, když je Ukrajina jedna z nejzkorumpovanějších zemí na světě. Jindy během jednání někomu pošeptá do ucha, že považuje Krym za ruský, protože tam všichni mluví rusky. To naznačuje, že Spojené státy by mohly stáhnout všechny své jednotky z Evropy, když Evropané nebudou chtít platit Americe za vojenskou bezpečnost.

    Trump samozřejmě ví, že evropští lídři, kteří ho nenávidí, bezpochyby informace o takových kuloárních výrocích nechají projít médii, takže o dalších slovech amerického prezidenta bude do druhého dne diskutovat celá západní společnost, a dovedně tak šíří paniku.

    Jenže tato panika nezachvacuje v první řadě Berlín, Paříž, Řím a jiné bohaté Evropany, od kterých chce získat prezident USA peníze, ale Vilnius, Varšavu, Bukurešť a další nováčky transatlantické integrace.

    Nejhorší hrozba pro Východní Evropu není nějaká „ruská agrese“, ale rozbití jednoty západního světa, která byla zárukou zajištěné existence „mladoevropských elit“ (zde je řečeno, kdo se vlastně ve Východní Evropě bojí změn, které může přinést případná dohoda mezi USA a Ruskem, pozn. překl.)

    „Nová Evropa“ byla plodem transatlantické integrace. Měla dva „rodiče“: Evropskou unii, která ji živila a Spojené státy americké, které o ni pečovali a bránili jí. A to i před EU, když Unie nechtěla poskytnout Polsku nebo Pobaltí peníze, nebo je přijmout do „evropské rodiny.“

    Recept na úspěšnou integraci Východní Evropy do západního světa byl elementárně jednoduchý – úplné přijetí jednopolárního liberálního světového pořádku; podřízení se dvěma vnějším centrům řízení – v první řadě Washingtonu, v druhé řadě Bruselu; politika „zadržování Ruska“ jako poplatek za vstup do elitních západních „klubů“ – NATO a EU.

    Dnes prostý a jasný svět Východní Evropy dostává trhliny.

    Amerika je ve sporu s Evropou, Evropa se hádá s Amerikou a Amerika naschvál Evropě pomrkává po Moskvě. „Noví Evropané“ v této situaci se ukazují v pozici dítěte prožívajícího rozvod rodičů. Už je skoro táhnou za ruce na různé strany a ptají se jich: „Ty, Pobaltí, koho máš radši, „mámu“ Merkelovou, nebo „tátu“ Trumpa?“

    V této situaci těžko zapůsobí klasické naléhání zachránit rodinu kvůli dětem. Nebohé děti to už pocítily…

    Soudě podle úplného přehlížení Východní Evropy, které předvádějí američtí a evropští představitelé při posuzování svých problémů, osud „dětí“ je vůbec nezajímá.

    „Děti“ se s tím samozřejmě nemohou smířit a jak umí, tak se snaží „rodinu“ zachránit. Litevská prezidentka například už vyzvala ke snížení napětí mezi USA a EU. „V rámci tohoto napětí musí baltské země a Litva najít své místo a možná se také stát skupinou, která se pokusí najít cestu k uvolnění těchto vztahů a ke zmírnění napětí,“ uvedla Dalia Grybauskaite.

    Ale co prezidentka Litvy a s ní celé Pobaltí mohou udělat pro snížení napětí mezi USA A EU? S čím mohou přijít, aby Washington, Brusel a Berlín zapomněli na obchodní válku, miliardy ztracené přerušením kontraktů s Íránem a na platby za služby americké vojenské ochrany?

    Pouze s jedním. S příběhem o tom, že „ruská hrozba“ je skutečná, že se Rusko každou chvíli chystá zaútočit a už vede svou hybridní válku, a tváří tvář tomuto nebezpečí musíme všichni zapomenout na spory a usmířit se.

    Nic z toho není nové. Právě takové dětské bláboly poslouchá Západ od Pobaltí už 27 let. Nicméně jeho vnitřní rozpory se již tak nahromadily, že infantilní „pobaltizace“ Evropě s Amerikou v jejich vztazích již nepomůže.

    Překlad CROIX

    0 0

    Paul Craig Roberts
    8. 7. 2018     PaulCraigRoberts
    Pchjongjang vyjádřil svou lítost nad postojem, který na probíhajícím jednání mezi delegací USA a Severní Koreje zaujal americký ministr zahraničí Mike Pompeo, a obvinil Washington z toho, že mu jde mu výhradně jen o jednostranné a vynucené nukleární odzbrojení Severní Koreje. „Očekávali jsme, že USA přijdou s konstruktivními návrhy ke zbudování obapolné důvěry v duchu vzájemných rozhovorů vedoucích ke sjednocení obou Korejí, avšak přístup, se kterým na jednání přišla americká delegace, je skutečně politováníhodný“ píše se v prohlášení, které právě vydala Severokorejská ústřední zpravodajská agentura.


    Nechť je tento vývoj v Severní Koreji poučením pro prezidenta Putina, jestli nějaké potřebuje, že žádné dohodě s Washingtonem se nedá věřit. Jak řekl syrský prezident Asad: Slovo Washingtonu nic neznamená, říká jedno a činí druhé.

    Čerstvý příklad této věrolomnosti musí přece Putin vidět v nedávném Trumpově roztrhání nukleární dohody s Iránem - a nyní zřejmě i předběžné dohody se Severní Koreou. Vždyť konečně i Rusko samotné má dlouhodobou a bolestivou zkušenost se slovem Washingtonu, když se na ně tolikrát a naivně spoléhalo. Stačí vzpomenout na americké zrušení smlouvy o anitbalistických raketách atd.atd. Jestliže má ovšem Putin svázané ruce hvěznýma a pruhovanýma očima ruských atlanticistů a nebude proto schopen na schůzce Putin-Trump zaujat pevný postoj, čeká Rusko další bolestná zkušenost. Západ vychvalující atlantističtí integracionisté už ostatně zveřejňují seznam ústupků, které je prý Putin připraven Washingtonu učinit.

    Proč ale by měl Putin činit nějaké ústupky? Problémem je washingtonská hegemonistická ideologie a nikoliv Rusko. A proto by Putin na žádné ústupky přistupovat neměl. A jestliže tak učiní, je jedno jisté. Nedostane nic na oplátku.

    Překlad: Lubomír Man

    0 0
  • 07/08/18--12:13: Hus a Sokolové
  • Martin Koller
    8. 7. 2018
    V minulém týdnu se událo leccos zajímavého. Osobně jsem nejvíc vnímal výročí upálení Jana Husa, pískot Sokolů a začínající celní válku mezi Čínou a USA. Zatímco k středověku se vyjadřoval kdekdo, k Sokolům pouze někdo a kolem dalšího ekonomického problému (řečeno slušně) globálního rozsahu je téměř ticho. Pravděpodobně se čeká na instrukce z Washingtonu a Bruselu, u nás možná i z Berlína.


    Nebude líp

    O tom, že před již téměř třemi týdny byl snížen rating Deutsche Bank je v našich médiích rovněž ticho po pěšině, přestože je to informace jak puma v Hirošimě. Znamená to, že Německo, hlavní země EU a ideologické měny Euro má finanční, takže pravděpodobně ekonomické, případně hospodářské problémy. Zdá se, že očekávání řady ekonomů ve formě další ekonomické krize se začíná plnit. Problém Deutsche Bank a německé ekonomiky, na níž jsme navázáni jako kolonie, celní válka mezi dvěma největšími světovými ekonomikami USA a Čínou a k tomu jakési snahy EU, opět především Německa o jakousi celní válčičku s USA.

    Problém je v tom, že Čína je dnes ekonomickou jedničkou a ovládá polovinu Afriky s jejími přírodními zdroji, posiluje svoje postavení v Latinské Americe. Dokáže to bez válek, imperialismu a kolonialismu, zatímco všemožných misí NATO a EU pod vlajkou lidských práv mají všude plné zuby. Evropa se bez čínského spotřebního zboží neobejde, nemá čím je nahradit a navíc se likviduje sankcemi proti Rusku na podporu Ukrajinského fašismu. Přitom zrovna Ukrajina je vzorovým potvrzením Masarykova názoru, že fašismus vytváří oligarchii a platí to i naopak. Sen vládců současného eurokoncentráku, soukromá Evropa oligarchů podle ukrajinského vzoru.

    Čína navíc drží obrovský americký dluh. Z vojenského hlediska spolupracuje s Ruskem, které je stále vojenskou a jadernou velmocí, i když výrazně slabší, než NATO. Čínský vojenský průmysl navíc pomalu a jistě dotahuje technologický náskok USA. Spojené státy sice mohou nasadit cla na čínské zboží, ale krátkodobě ho nemají čím nahradit, protože nemají odpovídající průmysl a v EU rovněž není, takže ceny v USA vyletí vzhůru. Bohužel nelze vyloučit, že celní válka mezi USA a Čínou se promítne i do životní úrovně obyvatel eurokoncentráku. Zdá se, že nebude líp a je to parádní důvod k tomu, aby komplot Babiš-Hamáček-Filip-Zeman nemusel plnit sliby voličům. Mluvil jsem se známou, která bydlí v méně bohatém kraji. Sdělila mi, že mluvila s řadou nadšených voličů ANO, kteří již nejsou voliči ANO.

    Z historického hlediska bych dodal pro pobavení, že za takzvané druhé republiky, mezi mnichovskou dohodou a okupací vznikla strana ANO – Akce Národní Obrody, která sdružovala zbohatlíky, šlechtu, pseudovlastence a všemožné podezřelé živly. Šéfredaktorem jejího tisku byl mezinárodní podvodník Harry Jelinek, který prodal jakémusi potroublému Američanovi státní hrad Karlštejn. Historický vzor opravdu následování hodný.

    Sokolové jako vždy

    Velmi mne potěšilo, že Sokolové dali najevo svůj názor tvůrci komplotu, multimiliardářskému oligarchovi Babišovi, dlouhodobě premiérovi vlády bez důvěry. Je třeba zdůraznit, že Sokolové byli vždy vlastenecká organizace. Vystupovali proti rakouské okupaci českých zemí a pangermánským snahám. Sokolové z emigrantských kruhů v Rusku zahájili odboj proti Rakousku již v roce 1914 a mnozí z nich posléze vstoupili do československých legií. Sokolové v Paříží stáli u protirakouské demonstrace a stržení rakouské vlajky z velvyslanectví v Paříži při vyhlášení první světové války. Předseda pařížských sokolů Pultr byl zakladatelem roty Nazdar, která jako první vyrazila v rámci cizinecké legie do boje proti Němcům. Rovněž mezi rozvědčíky v Itálii a zakladateli domobraneckých praporů dominovali Sokolové. Slety Sokolů před první světovou válkou i v období mezi světovými válkami byly národní manifestací, mnohdy ve spolupráci s dalšími tělovýchovnými jednotami, konkrétně DTJ-Dělnické tělovýchovné jednoty a Orel. Sokolové se výrazně opírali o husitskou tradici a jeden ze sletů ve dvacátých letech byl věnován přímo husitství. Rovněž za druhé světové války se odboje proti německému nacismu zúčastnilo mnoho Sokolů a legionářů, krajanské organizace působily v zahraničí. Poslední všesokolský slet po válce byl manifestací proti vládě jedné strany spojené se sociální demokracií. I v současnosti je pískot českých vlastenců, kteří mají organizace po celém světě hlasem národa proti vládě jednoho oligarchy spojeného se sociální demokracií, aspoň té části národa, která se nedala ohloupnout demagogií a komplotem Babiš-Hamáček-Filip-Zeman.

    Nicméně i zde lze připojit humornou doložku ve formě vystoupení pana poslance Kalouska. Rovněž on s radostí kvitoval sokolský pískot, nicméně se prohlásil za orla podle tradice katolických tělocvikářů. Lze jen doufat, že již poměrně opelichaný orel Kalousek nebude testovat svoji letuschopnost skokem ze střechy sněmovny, aby nám mohl i nadále připravovat komická představení se svými komoni Bartošem, Ferim, Halíkem, Hermanem, Bělobrádkem a Drahošem.

    Česká vlajka s kalichem

    Husitství je jednou z nejslavnějších období českých a slovenských dějin. Jan Hus je nepopiratelným hlasatelem pravdy, vlastencem, morálním bojovníkem a obráncem naší země proti germanizaci a vládě cizáků. Proto jsou Hus i husité od roku 1990 cílem dlouhodobé nenávistné propagandy, především ze strany sudeťáků, zaměřené na ponižování českého národa a likvidaci je tradic, především v hlavách mládeže trpící v inkluzivních školách.

    Především lze připomenout, že husitství nikdy nebylo útočné a pouze bránilo svůj názor na vnější formu křesťanství. Jednalo se o hnutí především lidové, spojené s částí vlastenecké nižší šlechty. Snažilo se napravit tehdy morálně zcela rozvrácenou křesťanskou římskou větev církve, kde papežem počínaje a mnohými faráři konče docházelo k zásadnímu porušování přikázání bible. Typickým příkladem je prodej odpustků, soužití některých církevních prelátů s celými harémy prostitutek a korupce při prodávání církevních úřadů osobám morálně zcela nevhodným. V nedávné minulosti i současnosti vidíme osoby odborně i morálně zcela nevhodné i na pozicích ministrů a nikomu z reprezentantů naší státnosti, ani eurokoncentráku to nevadí. Doklad morálního rozkladu těch, kteří nám vládnou a hlásají morálku i celé společnosti.

    Z aktuálních kritiků husitství pravděpodobně největší veledílo porodila Jitka Lenková na Náš REGION pod názvem Deset omylů o mistru Janu Husovi a převzal to Seznam. Jak na objednávku sudeťákům v boji o českou historii. Autorka říkám, že koncil se nesešel kvůli Husovi. A on někdo něco takového tvrdí? Zde je třeba dodat, že církev s třemi papeži, což vytvářelo takzvané schizma, které se mělo v Kostnici řešit, neměla ani právo Husa soudit. Můžeme v klidu mluvit o justiční vraždě politického protivníka, nikoli popravě. Dále vysvětluje, že Hus není autorem myšlenek, které hlásal, protože vycházel z Wyclifa. Opět se mýlí, protože Hus sám argumentoval Wyclifem, takže si nic nepřivlastňoval. Navíc měl řadu jiných aktuálních a českých témat, o nichž Angličan ani nevěděl. Poté se probírá tím, že ochranný glejt císaře Zikmunda byl vystaven pouze na cestu, nikoli na koncil, takže císař za nic nemůže. Další omyl, protože Zikmund provedl jako zástupce světské moci popravu Husa, neboť církev popravovat nesměla, a to mimo Kostnici a tím pravomoc koncilu. Tak trochu to připomíná pana Babiše, který si na špinavou práci typu podpisu islamizace Evropy migranty v Marákeši, podpisu podpory sexuálních úchylností dětí v Istanbulu, či pozitivního hlasování k islamizačnímu afroislámskému Dublinu IV vždy najde někoho jiného. Úplnou lahůdkou jsou další výtvory autorky. Uvádí, že Hus byl tlustý, proto by ho neunesl kůň. Evidentní specialistka v oblasti kavalerie přehlédla, že rytíř v brnění a se zbrojí byl podstatně těžší, než nějaký mnich, byť otylý, aniž víme jak. Autorce aspoň došlo, že po dlouhém vězení, údajně vylepšeném díky Zikmundovi, kde málem zemřel hladem a zimou musel Hus zhubnout. Na závěr přichází s objevem, že Hus se vlastně jmenoval Husa, ale jeho obdivovatelé ho překřtili na Hus. Nelze to zcela vyloučit, ale dost pochybuji. Tehdy jako dnes se používala běžně zvířecí jména, mohu připomenout Stehlíka, Slavíka, Husáka, Vlka, Lva, Vopičku, Zajíčka, Berana, Pštrose a další, některá méně slušná i z oboru hovězího dobytka v mužské i ženské verzi. Všemožní rytíři a vyšší šlechtici měli v erbech všemožné vepřové, koňské i hovězí hlavy a ještě se jimi pyšnili. Pokud se nemýlím, tak mistr se i před cestou do Kostnice podepisoval Hus, mimo jiné proto, že pocházel z vesnice Husinec. Autorka evidentně přehlíží, že středověké být in je trochu odlišné od současného.

    Další pomlouvačný mýtus šíří bojovníci proti českému národu a jeho historii tvrzením, že husité byli lupiči. Jenže to je velmi zvláštní argument. Téměř všichni vojáci ve válce jsou lupiči. Nechci připomínat systematické vylupování evropských uměleckých sbírek, stejně jako bankovních pokladů nacisty a následně rozsáhlé loupení americkou, stejně jako sovětskou armádou. Američtí vojáci ve Vietnamu kradli jako straky a ještě hromadně znásilňovali, sovětští vojáci v Afghánistánu kradli taky. Ze všech nejhorší jsou islámští teroristé, ať už v Iráku, Afghánistánu, takzvané Palestině, nebo Sýrii, mnohdy podporovaní ze strany EU. Válka je jedna velká zlodějina a kradou státy i vojáci.

    Nicméně ve středověku to platilo víc, než později. Kořistění bylo zcela normální způsob získávání majetku. Navíc ničení ekonomiky nepřítele, počínaje vylupováním sýpek a vypalováním úrody podlamovalo jeho bojeschopnost. Zde si můžeme připomenout německý plán na zničení českého průmyslu a dopravní sítě koncem války, stejně jako americké bombardování Plzně, Záluží i Prahy poté, co bylo na základě mezinárodních dohod jasné, že Československo bude ponecháno v sovětském bloku výměnou za sovětskou pomoc ve válce v Tichomoří. Navíc ve středověku byly velmi omezené možnosti skladování potravin (konzervy se objevily až v napoleonských válkách), takž armády se zásobovaly na místě působení. Ostatně stačí si připomenout, že uherský král Béla poslal svoje jezdectvo na část jedné z křížových výprav, která mu drancovala zemi na pochodu do svaté země. Bohabojní křižáci drancovali a byli pobiti. Nicméně husité jsou pro současnou propagandu lupiči.

    Další prolhaná protičeská legenda říká, že díky husitům zpustlo a zchudlo království. Zase lež na objednávku. České království zchudlo. Mimo jiné proto, že výrazně pokleslo množství stříbra dolovaného v Kutné hoře. Dále se nacpalo obrovské množství peněz do megalomanských projektů Karla IV, typu církevních staveb a uplácení církevních hodnostářů. To pokračovalo i za jeho syna, kdy stále početnější církev v době nevýkonného středověkého hospodářství odsávala stále větší díl peněz, což vedlo k chudnutí obyvatel.

    K tomu je třeba dodat, že husitství nebylo útočné, v naprosté většině případů se jednalo o obranu českého území proti útočníkům z Německa a Uherska. Velké škody napáchala právě útočná křížová tažení, která pustošila zemi. Nebýt křižáků, ekonomika by se rychle srovnala, protože došlo k odstranění části největších parazitů z hlediska církve a šlechty. Bohužel české země byly cílem útočných válek, sabotáží a nenávistné propagandy, možná pravzoru hybridní války. Jen proto, že obyvatelé si chtěli vyznávat upřímnou křesťanskou víru po svém způsobu a nechtěli se nechat okrádat německým městským přivandrovalým patriciátem, zvýhodňovaným královskými zákony a církví, která jej podporovala.

    Na závěr bych připomněl, že budoucí prezident Masaryk vyhlásil boj Rakousku a za samostatný Československý stát ve Švýcarsku při projevu k 500. výročí upálení mistra Jana Husa. Tentýž prezident Masaryk vyvěsil po vzniku republiky při dalším výročí justiční vraždy Jana Husa na hradě místo státní a prezidentské husitskou vlajku s kalichem. (dnes tam různá individua vyvěšují trenky jako doklad toho, kam jsme pokročili a oficiálně tam visí i vlajka eurokoncentráku, který nás utlačuje, vykořisťuje a ohrožuje) Papežský nuncius, velvyslanec Vatikánu tehdy v zuřivém vzteku odcestoval a byla z toho komická diplomatická zápletka. I to je ukázka úcty k našemu národu a jeho historii. Po vzniku republiky byla založena nová církev, opírající se o husitský vzor a do ní vstoupilo 700 000 lidí, především v Čechách.

    Ani komunisté v poválečném období se nesnažili urážet český národ a nebrali nám naši historii a tradice, natož aby nám vnucovali islám, sexuální zvrácenosti a primitivní africké migranty a ekonomické parazity prolezlé infekcí agrese a lenosti a tropických chorob. Naopak v období od roku 1990 je evidentní systémová snaha o účelové přepisování českých dědin a ponižování národa s cílem ho podřídit německé nadvládě skrývající se pod značkou EU. Dokladem je i mizení husitských názvů vojenských útvarů. Dočasně byl dokonce jeden z nich pojmenován po Albrechtu z Valdštejna. Jen bych připomenul, že tento žoldnéř začal svoji slibnou kariéru krádeží stavovské pokladny a dezercí k císaři. Poté se projevil především jako úspěšný logistik na panstvích uloupených českým vlastencům. A nakonec byl zlikvidován jako zrádce. Český vojenský útvar byl pojmenován po dezertérovi, zloději a zrádci. Jak typické v evropské demokracii a polistopadové české realitě.

    Jan Hus položil život za pravdu a český národ a husitství bylo nejskvělejším obdobím českých dějin. Nemáme se za co stydět. A zde je vodítko pro budoucnost. Je načase, aby národ začal používat mozek a nenechal se jako tupé stádo honit protinárodními politiky a jejich médii v čele s ČT mezi dvěma ohradami, přičemž na obou je napsáno EU-Prolhaná propaganda, Afroislámská invaze, Inkluze, Sexuální zvrácenost, Korupce, Drogy, Kolonizace, Chudoba, Politická korektnost, Cenzura a Válka. Vlastně by na tom eurokoncentráku mohlo být zase napsáno Arbeit mach Frei, protože naši občané tady dřou na německé panstvo v podstatě zadarmo. Existují i jiné možnosti, než na jedné skupině komplot oligarchy, socialistů a komunistů SDK (Strany Držitelů Koryt) a na druhé orel Kalousek a jeho komoňové SDK!

    0 0

    Petr Vavruška
    8. 7. 2018
    NR 4.6.2018 přetiskla část článku z Parlamentních listů „analytika“ Kotrby s názvem „Střílení migrantů jednou přijde“. Protože v přetisku chybí druhá část, doplňuji výtah toho nejpodstatnějšího, čemuž už nelze jen mlčet. Proto přikládám i svoje stručné komentáře.
    Předtím doporučuji hluboké zamyšlení nad vizionářským varováním zakladatele Africké unie Muammara Kaddáfího, které pronesl těsně před svou sadistickou smrtí v r. 2011: “A nyní poslouchejte, vy lidé z NATO. Bombardujete zeď, která nepropouští migranty z celé Afriky do Evropy. Bombardujete zeď, která zadržuje teroristy AL-Kajdy. Tou zdí bývala Libye“. A už před lety vyčíslil Kaddáfí koloniální škody jen Africe, na 8 bilionů USD! Varoval, že Afričané si pro ty peníze jednou přijdou do Evropy. Tušil tehdy, že se jeho prognóza začne vyplňovat tak rychle?
    Řešení migrační krize podle Kotrby - střílení migrantů jednou přijde…. Podrobné, jasné a kruté





    Kromě jednostranné analýzy vývoje zcela postrádající příčiny humanitární krize, nám Kotrba sděluje: V r. 2015 jsem psal, že jediným efektivním řešením je okupace severoafrického pobřeží násilím a vznik nových kolonií, které zabrání bárkám vyplout a pokusí se nalézt zvýšení životní úrovně a vládu na africkém území. Pozn.: Ta už v Libyi dosáhla takové úrovně, o jaké se mnohým Evropanům ani nezdálo.. Zřízení záchytných táborů na africké straně jinak realizovat nelze. Konstatoval jsem cynicky, že jsme si zaplatili, že „někdo“ ty migranty pochytá, zavře je do nějakého koncentráku v poušti, vymlátí z nich všechny peníze a zbaví je tak možnosti se do Evropy dostat. Otroctví a sexuální otroctví pochytaných je bonus za špinavou práci. Ztráty jsou povoleny v neomezené míře. Jen to nesmí být v EU. 

    Dnes už je to řešení ostřejší: Jedna varianta je podpořit současného faktického vojenského vládce Libye, Chalífu Haftara, který tu špinavou práci zadržování migrantů udělá za nás, nebo:  Libyi napadnout dělovými čluny, zmasakrovat mu přístavy a zajistit, že ani jedna libyjská bárka nevypluje na moře, pak vzít několik výsadkových lodí, nacpat do nich uprchlíky z Itálie, Řecka, Francie a Španělska, a pod hrozbou dávky ze samopalů je vyhodit na libyjském pobřeží bez ohledu na to, co se s nimi dál stane

    Prosím vás, a nevyprávějte mi nic o lidských právech. Ještě jsme se nepoučili natolik, abychom vypověděli mezinárodní dohody vzniklé po 2. světové válce a přestali migranty vpouštět na území EU vůbec. Nebo je stříleli. To ale přijde. Musí. Počet hladových v Africe i na Středním východě je nepřijatelně vysoký. 

    Tato válka bude o ochraně stád dobytka, sýpek s obilím a pramenů pitné vody. O ten relativní luxus a blahobyt, který nás dělí od černých mužů Sahelu.  ?? Proto byl „spojenci“ zničen projekt Velké umělé řeky - největšího závlahového systému na světě a velké naděje právě pro Sahel ?

    V 53 afrických státech žije celkem přes 1,2 miliardy obyvatel z kterých 40 % jsou muslimové. Nejlidnatější Nigérie přitom leží na jednom z největších nalezišť ropy na světě. HDP na jednoho obyvatele Afriky je ale pouhých 1 820 USD, v Nigérii 1 994 USD. HDP na jednoho obyvatele ČR je 22 468 USD, EU 35 939 USD a Německa 44 550 USD. Pokud se miliarda chudých Afričanů rozhodne zlepšit si ekonomickou situaci ekonomickou emigrací do Evropy, solidární s nimi nebudeme. Nerozdělíme se s nimi o skývu. Komentář: Ani z toho nakradeného o kterém exprezident Chirac prohlásil, že „velká část peněz v našich bankách pochází z vykořisťování afrického kontinentu, a že bez Afriky by se Francie propadla na úroveň krajin třetího světa?“ A pro ilustraci - jen francouzská pokladna přijímá každoročně přibližně 500 miliard eur ze splátek prý „afrických koloniálních dluhů“, upřesňuje Chirack!!“ Přesto Kotrba trvá na svém: Budeme je nakonec bez milosti střílet. To je potenciální realita. Nyní se ještě můžeme pohoršovat a moralizovat s poukazem na křesťanské hodnoty a morální apel exodu Židů. Při kolika migrantech tuto argumentaci opustíme? Při dvou milionech? Deseti milionech? Padesáti? Střílet začneme při dvaceti nebo sto milionech migrantů? Nebo dříve? Komentář: Jak a kde budeme likvidovat postřílené? V hromadných hrobech, nebo ve velkokapacitních kremačních pecích? Nepochybuji, že Kotrba svým nadšeným obdivovatelům vysvětlí, jak se efektivně zapojit.

    Kotrba pokračuje: Vzhledem k tomu, že vznik uprchlictví má za příčinu následky cynických postkoloniálních válek - Komentář: neuvěřitelný sadistický blábol! – utržené končetiny, krev v prachu a vyhřeznutá střeva – musí být následek migrace pro každého migranta neméně bolestivý a drastický, aby ta cena byla neakceptovatelná i pro pravověrné děti proroka Mohameda. Realizovatelné řešení existuje! Evropané ale budou muset rezignovat buď na generacemi nashromážděné bohatství, nebo na doteď vyznávané hodnoty. Budou muset rezignovat na křesťanské „nezabiješ“, jako rezignovali na „nepožádáš majetku bližního svého“. 

    Komentář: Z takovéhoto článku musí být americká ambasáda, a zejména CIA, nadšena. O vině USA a jejich satelitů z pera autora, často se v minulosti tvářícího jako rusofil, ani slovo. Ideální řešení! Článek vybízející k vypovězení všech bezpečnostních záruk civilizovaného světa, je totiž přesně v souladu s dlouhodobými záměry destabilizace Středního východu a severní Afriky, jak je popsal v r.2007 bývalý velitel sil NATO v Evropě Wesley Clark. Ten dostal rozkazem od ministra obrany USA zaútočit a zničit vládu v sedmi zemích během pěti let.“ „Začneme Irákem a pak se přesuneme do Sýrie, Libanonu, Libye, Somálska, Sudánu a Íránu.!” A dnes jsme už mnohem dál, když se podařilo zapojit do tohoto procesu řadu amerických vazalů především z EU, a úspěšně destabilizovat i bezradnou Evropu. V současnosti už je tedy na řadě 80 milionový Irán a navrch zbývá už jen stejně velký Egypt. A podle Kotrby bychom se na další genocidě měli podílet tím nejsadističtějším způsobem i my. 

    A dnes z jedné strany evropští lídři nonstop mluví a z druhé strany mají strach zasáhnout. Všichni vědí, že první efektivní zásah což je už válka bez ženevských pravidel, by smazal ten nátěr humanity politiků a celé Unie. Z Evropanů by se stali chladnokrevní vrazi. K tomu ještě psychicky Evropa nedospěla. 

    To se ale už stalo zabitím 160000 Libijčanů, vybombardovaných tisíci útoky na civilní cíle, s využitím tunových bomb Paveway III určenými k ničení bunkrů a krytů, a to včetně obytných oblastí, škol, nemocnic, vládních budov, elektráren…! A my jsme k tomu, včetně „politického analytika“ Kotrby, ani necekli! Ten se v současnosti tváří jako odhodlaný „vůdce“ nabízející jasná a nepochybná řešení ve stylu Goebbelse, který nás navíc proškolí k nejdrastičnějším metodám zabíjení uprchlíků, abychom ochránili Evropu... Nejít o to, že jde o tak vážnou věc, vypadal by jako komický generál z filmu Pekařův císař, směšně chrastící šavlí. Na zem ho ale rychle usadil bezpečnostní expert Jaroslav Štefec, který hypotetickou akci v Libyi nevidí vůbec realisticky. Její cenu odhadl na astronomických 3-3,5 miliardy eur. Jen přípravy by podle něj zabraly několik měsíců a bylo by potřeba obrovského úsilí k tomu, aby operace proběhla. A vůbec není jasné, kdo by jak a čím válčil a skončilo-li by to vůbec někdy.!

    Jinou cestou je Projekt rekonstrukce Libye do stavu před jejím zničením
    Tu se pokouší vytýčit  publikacie Libye – z doby kamenné zpět do civilizace, která je apelem k politikům širokého politického spektra, jak vrátit barbarsky vybombardovanou Libyi, zpět k civilizaci a smysluplně tak v budoucnu omezit příliv milionů imigrantů do EU. Distribuce viz: www.knizky24.cz

    Na počátku uprchlického konfliktu prý Kotrba tvrdil, že uprchlíci musí dožít chudí ve svých zemích, jinak padneme na úroveň Afriky. Ale že to i v Africe jde, už jednou, než ji euroatlantičtí „nositelé civilizace“ zničili, dokázala Libye. A dnes už i Etiopie. Libye od západních barbarů nepotřebuje žádnou almužnu. Naopak - musí obvinit vlády USA a jejich poslušné loutky z genocidy, požadovat vrácení všeho uloupeného a „zmraženého“, a vyžadovat na vinících proplacení válečných reparací, což je prakticky jediný zdroj pro rekonstrukci Libye. Lze totiž předpokládat, že se jedná o škody řádu stovek miliard USD!! Ke kvalifikovanému zjištění škod je nezbytný projekt inventarizující jejich rozsah, který se stane výchozím podkladem k plánování obnovy země. To umožní předložit i nesporné důkazy obžaloby, podané u Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu, včetně podkladů k určení výše válečných reparací za zločinnou destrukci Libye. Bez takovéto dokumentace, jejíž strukturu publikace popisuje, nelze obžalobu vůbec podávat.

    Už v prvním stupni třístupňového projektu, bude patrně klíčové, vytvoření týmů „Dokumentaristů destrukce Libye“ a vyjednat jim ochranu, neboť pro jejich aktéry to bude velmi riziková činnost, které budou nepochybně kladeny překážky z nejrůznějších stran. V publikaci je navržena metodika, technická stránka sběru a zpracování dat, zmíněny možní aktéři v Libyi a způsob podání žaloby v Haagu, o které mnozí dosud jen opatrně šeptají. Publikace dává k zvážení, může-li se inicializace takovéhoto projektu ujmout Česká republika. K rozhodnutí je zapotřebí zodpovědět si celou řadu otázek, které již byly na NR 3.6.2018 publikovány. 

    Přesto se opakovaně ptejme:
    ?? Považujete za reálné aby, nejméně na úrovni zemí Višegradu, ČR inicializovala vytvoření třístupňového Projektu rekonstrukce Libye do stavu před jejím zničením? A aby se pak sama ujmula zpracování jeho prvního a startovního stupně, který definuje strukturu celého projektu /v rozsahu popsaném od str. 38 publikace/?   

    ?? Je v  možnostech ČR manažersky zajistit výše popsaný „sběr dat destrukce“ a jeho nezávislé zpracování v obou dokumentačních centrech, z nichž jedno bude v ČR a druhé v některém nezainteresovaném státu?

    ?? Domníváte se, že jako nejvhodnější garant Projektu rekonstrukce Libye se se jeví, bez ohledu na politickou stranu, která ho povede, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, a že k tomu může s výhodou využít stávající diplomatická zastoupení České republiky ve světě? 

    ?? Česká ambasáda v Sýrii odvádí ve světě  mimořádně oceňovanou práci. Nemyslíte si, že by bylo podobně přínosné obnovení funkce ambasády ČR v Libyi, opuštěné v r.2014, která by navazovala kontakty nezbytné pro realizace projektu?
    ?? Chápete podobně jako autor, že Projekt Rekonstrukce Libye inicializovaný ČR a Libyjský reformní projekt sledují podobné cíle a propojení některých jejich aktivit by mohlo být velmi přínosné.

    ?? Je velmi pravděpodobné, že by celý projekt, řešený mimo viníky zmaru, uvítala Africká unie. Domníváte se také, že Projekt Rekonstrukce Libye uvítá jakákoliv budoucí vláda této země?

    ?? Souhlasíte s návrhem financování prvního stupně projektu a týmů Dokumentaristů destrukce, pomocí evropských dotací s dofinancováním z národních prostředků ČR. Hrubý odhad nákladů je desítky milionů Eur. 

    ?? Vzhledem k  významu znovuzůrodňování Sahary pro Libyi a pro celý Sahel, na rozdíl od plánu Kotrbových saharských koncentráků, se stává obnovení výstavby „Velké umělé řeky“ proritou celé rekonstrukce Libye, která může znovu zaměstnat miliony dnešních běženců. Myslíte si, že se česká diplomacie může pokusit o restart a napomoci razantnímu rozšíření spolupráce UNESCO a Libye? Ta byla zmařena nálety USA a spojenců. 

    ?? Myslíte si také, že projekt v české režii může otevřít široké pole pro skutečně emancipovanou a v nejširším zahraničí respektovanou českou zahraniční politiku? I pro český export?

    ?? Myslíte si, že akceptace a důvěryhodnost této nabídky ČR může být podpořena historicky dobrými vztahy už z časů bývalého Československa?

    ?? Považujete za reálné, předložení návrhu Projektu na program parlamentu? Věříte v koncensus politických stran ve věci podpory projektu? Komu a proč by mohl vadit?

    ?? Lze doufat, že alespoň někteří čeští europoslanci naleznou odvahu k lobování a propagaci projektu v E-parlamentu, zejména mezi poslanci ze států na agresi se nepodílejícími? 

    ?? Sdílíte s autorem názor, že hodnota takovéto smysluplné solidarity je o několik řádů vyšší než nesvéprávné přijímání přidělených imigrantů. A že se současně může stát razantní odpovědí zemí nezatížených agresí, na arogantní „rozhořčení“ viníků exodu, nad „nesolidárním“ přístupem, zejména východoevropských zemí?

    ?? Myslíte si, že si ČR dovolí takovýto projekt předložit, nebo musíme, jak se trefně ptá Tereza Spencerová,  opět sledovat porušování všech myslitelných ustanovení mezinárodního práva našich morálně nadřazených spojenců, s oprávněním k čemukoli, kteří nesmí být kritizováni, se kterým je povinné vždy a ve všem souhlasit a které je povinné ve všem slepě následovat? 

    ?? A není tedy lepší nedělat raději vůbec nic, trpně mlčet a neobávat se toho, že nám někdo za naše názory „zkroutí ruce“?  A přehodnotit si smysl evropských hodnot a solidarity?

    ?? Myslíte si, že se návrh tohoto projektu může stát alespoň inspirací politikům k jinému projektu směřujícímu jinými cestami k podobným cílům?

    0 0

    Jiří Bureš
    8. 7. 2018
    Ve dnech 11 – 12 července 2018, bude v Bruselu ve svém novém sídle (za více jak miliardu eur) zasedat nejvyšší vojensko – politické vedení euro-atlantického prostoru (správně by asi mělo být azijsko-evro-amerického prostoru), ale ani to není správně. V tomto vojensko – politickém uskupení jsou totiž ze 3 uvedených regionů pouze některé státy daného regionu.
    Ale nyní již vážně. V uvedeném termínu bude v Bruselu zasedat SUMMIT NATO - tedy Severo-atlantické Aliance, která byla založena 4. dubna.1949 v souladu s Chartou OSN jako Regionální obranné uskupení. Za uplynulých 69 let však deklarovaný obranný charakter postupně mizel (obdobně jako kategorie "regionální") a zcela zjevněji NATO usilovalo o převzetí role Rady Bezpečnosti OSN a stát se současně četníkem, soudcem i vykonavatelem v globálním měřítku.


    Na toto téma bylo již mnoho řečeno i napsáno a ještě se k tomu vrátíme zcela určitě v dalším období i na základě závěrů Summitu. Ještě je vhodné připomenout, že v prosinci 2017 byla přijata a v lednu 2018 ( před 6 měsíci)byla publikována  Národní   bezpečnostní  strategie Spojených Států. Poměrně obsáhlé ( 68 stránkové ) dílo s předmluvou ( důvodovou zprávou ) prezidenta USA Donalda Trumpa. Souběžně s tím byla publikována Národní strategie Ministerstva obrany USA v kratší neutajované verzi ( 14 stran ), plné znění podléhá režimu utajení. Tedy 6 měsíců bylo k tomu, aby na Summitu  byla tato Strategie předložena v „rozpracované“ a přijatelné podobě  „spojencům“ k plnění.
    O čem se tedy  na Summitu bude jednat? Přestože se na každém summitu probírá široký okruh otázek, některá témata však jednáním dominují. Očekává se, že mezi hlavními tentokrát budou:
    ·        obrana a odstrašení v kontextu vztahů s Ruskem
    ·        partnerství NATO s Evropskou unií
    ·        posilování stability a boj proti terorismu
    ·        modernizace a obranné výdaje
    ·        situace v Sýrii
    Některé státy však, zejména po poradě ministrů obrany NATO navrhují ještě další problémy – které se pro ně jeví důležité, k projednání na SUMMITU.
    ·         Například Spojené království a Kanada požadují větší zaměření na posílení evropské obrany a odstrašení ve vztahu k Rusku. Stejně tak státy z východního křídla Aliance chtějí větší přítomnost spojeneckých sil na svém území a vznik nového velitelství v Pobaltí.
    ·        Francie spolu s Německem budou pravděpodobně prosazovat podporu vojenských aktivit Evropské unie, se kterými dlouhodobě nesouhlasí USA. Dalšími diskutovanými tématy bude kyber -bezpečnost a úloha NATO v boji proti terorismu. Na summit bylo pozváno i Švédsko a Finsko jako blízcí partneři Aliance.
    ·        Představitel estonského ministerstva obrany Jonatan Vseviov, který bude nejspíše jmenován příštím velvyslancem Estonska ve Spojených státech amerických, byl v Pentagonu probrat nadcházející summit Severoatlantické aliance. Na schůzce s americkým náměstkem ministra obrany pro politiku Johnem Roodem řešil potřebu posílení kolektivní obrany NATO, vývoj estonské obrany a bezpečnostní situaci v Evropě, Sýrii a na Korejském poloostrově.
    ·        Estonsko i USA podle Vseviova považují za zásadní schopnost NATO jednat rychle a soudržněza účelem odstrašení na východním křídle Aliance od Arktidy až ke Středozemnímu moři.„Summit NATO se bude konat za měsíc a my očekáváme rozhodnutí, která zajistí rychlejší reakci ozbrojených sil NATO, stejně jako modernizaci řídicích struktur NATO. Očekáváme také pokrok v záležitostech týkajících se rozložení břemena mezi spojence a výdajů na obranu,“řekl Vseviov.

    Norsko chce zdvojnásobit počet amerických vojáků u svých hranic s Ruskem.    

    Norsko plánuje požádat Spojené státy, aby zdvojnásobily počet svých vojáků v zemi a umístily je blíže k hranici s Ruskem. Spojené státy mají nyní v Norsku nasazených 330 vojáků námořní pěchoty a Norsko požaduje jejich navýšení na 700. Nově by měli být vojáci umístěni na základně v Setermoenu, která leží 420 kilometrů od hranic s Ruskem.Tento krok by pravděpodobně zvýšil napětí ve vztazích s Ruskem, jelikož Moskva již nyní protestuje proti nasazení amerických vojáků v Norsku. Podle Norska ale požadavek není namířen proti Rusku. Jeho hlavním cílem je zlepšit bojové schopnosti v zimním prostředí. (poněkud podivné zdůvodnění). Oznámení Norska následuje po prohlášení dalších devíti spojenců z východního křídla Severoatlantické aliance, kteří požadují navýšení alianční přítomnosti na svém území.
    Z jednání na poradě ministrů obrany států NATO vyplynul také požadavek :
    Rychlejší pohyb vojsk napříč Evropou
    Přesuny vojenských jednotek napříč Evropou musí být pro případ nenadálé krize či konfliktu jednodušší a rychlejší, shodli se ministři obrany NATO v Bruselu. Aliance proto bude úzce spolupracovat s Evropskou unií na odstranění byrokratických překážek, vylepšení a modernizaci dopravní infrastruktury.  Tento požadavek ministři obrany zdůvodňují takto:

    Vojenská mobilita je úzce spojená nejen s infrastrukturou, ale také s odstraňováním právních překážek, jako je byrokracie, poplatky a cla, abychom mohli snadno přesunovat síly po celé Evropě. V případě potřeby by mělo být snadné přesunout síly z Toulouse do Tallinnu,“ prohlásil šéf NATO Jens Stoltenberg po schůzce ministrů devětadvacítky s představiteli Evropské unie.
    Takzvaná vojenská mobilita se podle něj stane jedním z klíčových témat spolupráce s unií. Podle Stoltenberga doslova „vlajkovou lodí“. Na nadcházejícím červencovém summitu chce vyhlásit Aliance s unií další balíček oblastí spolupráce.  Kromě boje s kybernetickými či hybridními hrozbami nebo kooperaci na námořních operacích má projekt hladkého pohybu spojeneckých vojsk napříč Evropou jasnou prioritu.NATO a EU nyní podle Stoltenberga hledají způsoby, jak sjednotit legislativu jednotlivých zemí, která by odstranila překážky, jež zpomalují vojenské konvoje.“ Jednotky můžeme po Evropě snadno přesouvat už nyní. Všichni vidíme, že to jde. Chceme ale, aby se to stalo normou, nikoliv až reakcí v případě krize,“ konstatoval americký ministr obrany James Mattis. Jak podotkl, řada omezujících byrokratických předpisů v jednotlivých zemích, Stejně tak nedostatečné přepravní kapacity a infrastrukturu v podobě silnic, mostů, železnic, přistávacích drah a přístavů. Zejména pak státy takzvaného „východního křídla“ NATO musí mít dostatečnou „propustnost“ pro těžkou vojenskou techniku. Není přitom tajemstvím, že v dobách studené války byly v zemích Varšavské smlouvy včetně někdejšího Československa dopravní stavby včetně mostů či tunelů dimenzovány tak, aby po nich bez problému projely lehčí sovětské tanky. Avšak pro daleko těžší techniku nepřátelského Západu představovala dopravní infrastruktura východních zemí nečekanou past. Zdálo by se, že po ukončení studené války a vstupu bývalých zemí Varšavské smlouvy do Aliance začnou postkomunistické státy tuto past urychleně likvidovat. Jenže úpravy infrastruktury na západní standardy nebyly po pádu totality na Východě tou nejvyšší prioritou. Uvedl Mattis.
    Unie už prý má plán modernizace Evropská unie už má vlastní plán na investice do potřebné infrastruktury či do modernizace. Obě organizace podle šéfa NATO spolupracují v tom, aby takové investice braly v potaz reálné potřeby pro rychlé přesuny spojeneckých sil a nezbytného vybavení. Konkrétní parametry a požadavky  v tomto směru už od Stoltenberga dostali šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker i předseda Evropské rady Donald Tusk.
    S nimi chce navíc generální tajemník aliance před summitem NATO podepsat společnou dohodu o další spolupráci. „Jde o schopnost pohybovat se libovolným směrem podle toho, kde to je potřeba. Takže jde o schopnost NATO reagovat na hrozby a výzvy, které přicházejí, o odstrašení a obranu,“konstatoval Stoltenberg.
    Země V4 chtějí řídit logistiku
    Země visegrádské skupiny (V4), tedy Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko, chtějí ve vojenské logistice úzce spolupracovat. Na okraj schůzky ministrů obrany podepsali představitelé V4 memorandum o plánu na vytvoření společného logistického velitelství (V4 Joint Logistics Support Group Headquarters, V4 JLSG HQ).
    „Jde o první příspěvek států V4 ke kolektivní obraně NATO. O to významnější je, že si armády V4 berou na starost logistiku, která je základem jakékoliv vojenské aktivity,“ řekla bývalá  ministryně obrany Karla Šlechtová. Jde podle ní o nezbytný krok pro posilování obranných schopností NATO, a tím pro zajištění obrany Česka. Jaké z toho vyplývají rizika již ex-ministryně neuvádí
    Příslušné memorandum již podepsali také slovenský ministr Peter Gajdoš, nový maďarský ministr obrany Tibor Benkő a náměstek polského ministra obrany Tomasz Szatkowski. Podle návrhu každá ze zemí poskytne čtvrtinu personálu velitelství a bude si hradit své náklady. Tedy se  v podstatě legalizuje před veřejností to, co v ČR již několik let existuje>

    České gripeny mají posílit vzdušnou skupinu pod velením Německa.

    Čeští stíhači s gripeny v budoucnu zřejmě posílí spojenecké mnohonárodní uskupení vzdušných sil, kterému velí Německo. Na okraj jednání ministrů obrany NATO v Bruselu to potvrdila ministryně v demisi Karla Šlechtová. Půjde o čtyři letouny a dvacet vojáků.  

    „Podílet se na mnohonárodním vzdušném uskupení je skvělou příležitostí, jak prodat vynikající schopnosti našich letců směrem k našim spojencům v rámci NATO a zároveň se od nich dál učit,“ uvedla Šlechtová. Takže máme vzdušné síly v počtu 8 pronajatých Gripenů a z toho polovinu přeřadíme pod velení Německa do vzdušných sil NATO a druhou polovinu využijeme k ochraně vzdušného prostoru NATO:V Bruselu již Šlechtová podepsala dopis, kterým deklarovala úmysl zapojit české vzdušné síly do Mnohonárodního uskupení vzdušných sil (MAG - Multinational Air Group). České letectvo by vyčlenilo jeden „roj“, tedy čtyři stroje JAS-39 Gripen a 20 vojáků ve prospěch aliančního systému velení a řízení vzdušných sil (tzv. JFAC, Joint Force Air Component). Podle Šlechtové „Čeští letci tak budou cvičit společně s německými a dalšími kolegy a připravovat se na případné společné nasazení, které by musela schválit česká politická reprezentace.“(???) Nevím jak tomuto rozumět. Nasazení vojáků do bojového úkolu může podle Šlechtové Česko podílem na této iniciativě naplnit dlouhodobé politické závazky Česka vůči spojencům. Ministryně zdůraznila, že naše účast v mezinárodním uskupení na oplátku posílí obranné schopnosti české armády. Pomůže také sladit operační postupy s ostatními armádami NATO a otevírá další možnosti pro spolupráci.
    Podobně jako v případě přidružení žatecké 4. brigády rychlého nasazení k německé 10. obrněné divizi to prý však v žádném případě neznamená,že by vyčlenění letci byli podřízení německému velení, anebo to – jak se objevilo v řadě dezinformačních a konspiračních zpráv – že „Česko armádu předalo pod německé velení“.Takže Multinational Air Group velí Němci, ale čeští letci jim nejsou podřízeni i když jsou do skupiny zařazeni. Případné nasazení stíhačů v rámci mnohonárodní vzdušné jednotky do operace musejí stejně jako dosud nejdříve odsouhlasit čeští politici v souladu s Ústavou ČR. (Kdo je tady oprávněn zařazovat jednotlivé útvary nebo součásti AČR do sestav armád jiných státům NATO)??? V rámci NATO už existuje koncept takzvaných „páteřních států“, kdy se k armádám velkých členských zemí v užší spolupráci přidávají svými jednotkami a schopnostmi menší spojenci.
    Podtrženo a sečteno. Co tedy přinese SUMMIT NATO v červenci t,r. pro Českou republiku a její občany.?
    ·        Opravené, zpevněné komunikace- dálnice a souběžně vedoucí silnice včetně opravených mostů a zvýšené průchodnosti překlenutí komunikací odpovídající standardům pro těžkou vojenskou techniku NATO( US Army); v nákladech kolika?? Miliard Kč -  předpokládám, že dotováno z prostředků NATO/EU; nebo snad ze státního rozpočtu ČR? A bylo vůbec nutné strhávání a budování průchodnějších mostů pokud bychom se nechtěli účastnit příprav útočné války?;
    ·        Zbavení pracovní zátěže  spojené s vyřizováním formalit spojených s průjezdy pobyty přes a na území ČR zainteresované pracovníky všech kategorií včetně poslanců -nebude ani nutné schvalování v Parlamentu-- tím úspora kolik? Kč; vytvoříme v podstatě turistický režim ( turisté pojedou na  transportérech), bez možnosti kontroly druhů a počtů převážených a ponechaných zbraní a munice;
    ·        Prokázání důvěry a pocty České republice potvrzením dislokace velmi důležitého Centra logistiky východního křídla NATO v ČR a tím vytvoření nových pracovních míst – kolik-pro koho? Nebezpečí které tím vznikne pro občany ČR hrozbou úderu na toto opravdu důležité Centrum nás nezajímá.(???)     
    ·        Stejně tak prokázání pocty ČR a jejím občanům rozmístěním příslušného počtu příslušníků US armády na našem území pokud je ČR mezi uvedenými žadateli z řad „ postkomunistických států. „ Touto přítomností bude bezprecedentně zvýšena bezpečnost státu a občanů po všech stránkách. Nepřítele –resp. Protivníka – Konkurenta podle NOS USA to zastraší a odradí od provokací.“Takto je vždy formulován náš vztah k NATO. OPAK JE PRAVDOU !! Je řešen souběžně i status pobytu těchto jednotek? Šlo by o trvale usedlé cizince nebo režim okupační.(???)
    Celkem docela slušný výsledek. Ponechávám na občanovi a na jeho objektivním ohodnocení zda a jaký přínos pro ČR a její občany má, nebo nemá naše členství v Alianci.
     plk.v.v. Jiří Bureš je předseda Asociace Vojáci proti válce 

    0 0
  • 07/08/18--20:00: Svět ruskýma očima 461
  • Zajoch
    9.7.2018   Outsidermedia
    Program příjmu zahraničních hostů je faktické „Hände hoch“ národa před invazí barbarů * Celá Jižní Amerika se posouvá doprava, ale Mexiko po volbách 1. července jde doleva * Nenávist a strach z Helsinek.


    Migrační kocovina EU: dohodli se, že se o ničem nedohodli

    Vladimir Dobrynin
    29. června 2018

    V roce 2015 se Brusel rozhodl předvést svoji věrnost evropským hodnotám a ukázat světu humanitární soucit „s poníženými a uráženými“. Merkelová řekla: „Zvládneme to“ (běžence) a evropské instituce se zachovaly jako ozvěna. V roce 2018 musela EU přiznat, že byla po tři roky ze svých úspěchů jako v Jiříkově vidění. Přesvědčení trvalo do té doby, než došly peníze, a potom přišlo vystřízlivění.


    Německo je stále nade vše
    Politiku EU netvoří jen Německo, ale i Amerika, avšak program otevřených dveří pro nelegály z Východu jde na vrub Německa. Ve dnech 5. a 6. září slavnostně přivítali na Centrálním mnichovském nádraží první část nezvaných imigrantů. Již v této době měli někteří střízlivě uvažující obyvatelé jasno, že program příjmu zahraničních hostů je faktické „Hände hoch“ národa před invazí barbarů. Ale většina propagandou zhlouplých přijala prohlášení, že se o ně postarají. Tleskala Afgháncům, Syřanům, Iráčanům a Eritrejcům, které vychvalovala jako hrdiny. Dospělým i dětem se rozdávaly balíčky s jídlem, oděvem i hračkami. Někteří je zvali do svých domovů. Vláda štědře uvolňovala sociální dávky.

    Průzkumy veřejného mínění na objednávku Bildu organizací INSA ukázaly, že jen 7 % obyvatel migrační politiku Merkelové neschvaluje a věděli, že je nutné cizince donutit k odsunu. 16 % respondentů bylo pro uzavření hranic před novými nelegály.

    Ale …

    Na program příjmu a adaptace běženců byly vyčleněny ohromné peníze, a to nejen z německého rozpočtu, ale i z EU. Na „otevřené dveře EU“ z její pokladny se předpokládalo v letech 2014 až 2020 vydat 13,5 mld. euro. Částka se dělila proporcionálně mezi členy EU podle množství přijímaných osob, nákladů na život v zemi, potřeby peněz na výuku jazyka, profese, získaného vzdělání, sociálních dávek pro rodiny s mnoha dětmi, atd. Slibovalo se, že to není na úkor lidu, jenže jiný lid než původní v Německu nebyl. Stejně tomu bylo ve Francii, Itálii a dalších zemích. Mnozí odborníci okamžitě pochopili, že „otevřené dveře“ hrozí demografickou a ekonomickou katastrofou, ale šéfové vlád EU povětšinou taková varování neslyšeli.


    Co nyní?

    Vyčleněné peníze se spotřebovaly a do konce termínu je daleko. Aby mohli příchozí nadále dostávat dávky, musí se odložit zvýšení blahobytu vlastních penzistů. Policie ještě může zavírat oči před krádežemi, násilnostmi a vraždami, které páchají příchozí, ale je to již velmi výbušné.

    INSA provedl na objednávku Bildu nový průzkum veřejného mínění před několika týdny. Nyní je již 60 % německého obyvatelstva pro uzavření hranic země, pro zřízení pohraniční kontroly s prověřováním dokumentů, s kontrolou aut a s něčím co lze nazvat „sbohem Schengene“. Z dotázaných se 86 % vyslovilo pro nucené vysídlení nelegálů ze země. Příprava běženců na návrat do Severní Afriky a na Blízký východ také stojí peníze. Není to však přímo rána, ale jen lehké mravenčení. Co s tím? Madam kancléřka viděla všechno jednoduché a nezatěžující. Obvyklá praxe západních států je zvýšit přísun peněz zvenčí, z úvěrů MMF. Například růstu státního dluhu států EU i USA nebyla věnována nijaká pozornost. Berou se úvěry, ale nesplácejí se. Je to lepší, pokud je možno shrábnout něco z rozpočtu Společenství. Na summitu 28. až 29. června byla hlavní otázka modifikace migrační politiky EU a zejména otázka peněz, ovšem to se nijak na odiv nestavělo.


    Všechny cesty do Říma nevedou

    Může to vypadat, že celá bouře začala v Římě. Z prohlášení vicepremiéra italské vlády Salviniho o nevpouštění „lodí dobrovolných záchranných organizací“ přivážejících do Evropy sta a tisíce nezvaných hostů je vnějším projevem třenic nakupených v Německu. Italský vicepremiér je člověk samostatný, který se nebojí rozhodnout se pro jiná řešení než jsou ta celounijní. Rezonance na demarši Itálie je sice zvučná, ale nevyjadřuje chování EU.

    Když na pozadí výroku Salviniho vystoupil ministr vnitra Německa a vůdce CSU Seehofer, znamenalo to již známku trhliny v EU, která má tendenci se rozšiřovat. Dal Merkelové ultimátum, od něhož se nemohla distancovat. CSU je natolik silný člen vládnoucí koalice, že jej není možno z funkce ministra sesadit, a kdyby odešel sám, půjdou za ním členové jeho strany. Kancléřka půl roku sestavovala koalici. Jít do nových voleb? To už je lepší Seehoferovi ustoupit. Od nových voleb by nic dobrého čekat nemohla.

    Aby se mohly vybrat peníze pro migrační politiku na budoucích sedm let (na roky 2021 až 2027 se plánuje 34,9 miliard EUR, tedy třikrát tolik co v předchozí etapě), musí se nejprve řešit problém uvnitř Německa. Německá kancléřka se pokusila najít řešení evropského rozsahu, které by pomohlo odstranit německý problém. Na malé nedělní schůzce v Bruselu měli účastníci vyjasnit, jaké změny jsou v migrační politice potřeba a je-li je možné učinit tak, aby se nemuseli běženci odmítat (jde o peníze a image) a minimalizovala se škoda zapříčiněná unijním postupem.

    S poukazem na to, že jde o „mini“ bylo odmítnuto jednat s několika státy, byly by to prý zbytečné rozhovory. V4 nejednou informovala, že nelegály nehodlá přijímat a její rozhodnutí nemůže nic změnit. Evropská media nazvala výsledky „mini“ nejasnými, nebyla totiž žádná rezoluce. Myšlenka Merkelové „organizovat středisko pro příjem a držení imigrantů v zemích, do kterých přišli, do doby ukončení prověrky dokumentů a určení míst příštího pobytu příchozích“ se nelíbila Italům. Řím navrhl organizovat střediska filtrace na území odkud přijíždějí – Libye, Tunisko, Alžírsko … Myšlenka rozumná, ale až příliš hrozící „rozhazováním peněz“. Musely by se dodávat na velké vzdálenosti.

    Za několik dní od nejasného zpravodajství evropských medií, přišla zpráva o novém řešení, při kterém se vlk nažere a koza zůstane celá – tábory běženců v Albánii. Je tam přístup k moři a Albánie si přeje začlenit se do EU, což by byl vstupní vklad. Touto perspektivou se potěšili Albánci se svojí rozsáhlou strukturou organizovaného zločinu živící se přepravou a distribucí drog po kontinentu a obchodem s lidmi. Jestliže se účastníci summitu 28. a 29. června v tomto duchu shodli, bude trojnásobná částka z rozpočtu EU „na běžence“ reálná.


    Fantom dohody

    Setkání šéfů vlád zemí EU začalo procítěným a patetickým projevem Merkelové na téma, že „naše vztahy k imigrantům mohou rozhodnout osud EU“. V překladu z politického na normální jazyk to znamenalo: buď dojdeme ke konsensu ohledně migrační politiky a potom na tom budeme dobře, anebo se nedomluvíme a bude zle. Návrhy Merkelové podpořil Macron a španělský Sánchez (střediska pro příjem uprchlíků). Italský premiér Conti trval na tom, že je nutné budovat filtrační střediska za hranicemi EU – tam, odkud běženci přicházejí. Řekl: „Bylo zde vyřčeno mnoho slov, ale nemají žádnou cenu, pokud za nimi nenásleduje činnost. Pokud nebudou rozumné návrhy přijaty, dá Itálie projektu veto.“ Samozřejmě, že rozumné návrhy jsou ty italské.

    Nejdrsnější myšlenku pronesl Orbán: „Musíme udělat to, co si přejí naše národy – nepřijmout už dále ani jednoho nelegála, a ty co přijeli dříve, poslat domů.“

    Tusk navrhl otevřít tábory pro běžence „na území třetích zemí“: „Uzavřeli jsme dohodu s Tureckem a příliv z této strany se zmenšil. Pokud neuzavřeme vnější hranici EU, potom bude jedinou možností uzavřít hranice mezi jednotlivými státy EU.“ Perspektiva uzavření dohody se zeměmi, z nichž běženci přicházejí, je velmi chmurná. Maroko už oznámilo, že se nechystá takové tábory organizovat.

    Tusk na svém twitteru ohlásil večer 28. června, že je „mezi členy EU dosažena shoda“. Je to zpráva, která vydává přání za skutečnost. Něco jako ranní pivo po včerejším, aby přestala bolet hlava. Problém zdraví EU to celkově nezajišťuje. Zato to poskytuje důvod k čerpání 35 miliard na novou migrační politiku, hrozící Evropě zaplavením lidmi z Afriky a Blízkého východu stejně jako tomu bylo doposud.

    Převzato z Eadaily.com

    * * *


    Jak bude Mexiko Ameriku „stavět do latě“

    2. července 2018

    V Mexiku se stalo poprvé, že se prezidentem stal představitel uskupení levicových sil „Společně vytvoříme historii“ Andres Manuel Lopez Obrador (AMLO) a jeho koalice má v parlamentu většinu a v senátu polovinu míst. AMLO slíbil, že „postaví Trumpa do latě“.

    Jak to bude dělat?

    Ve všeobecných volbách 1. července dostal AMLO (tak je nazýván v zemi) 53 % hlasů voličů a volby vyhrál v prvním kole. Zvítězil nad kandidátem vládnoucí Institucionální revoluční strany (IRP) Meadem a Anayaem z Civilní fronty pro Mexiko. Odstup od nejbližšího rivala čítal přes 20 %. Jestliže se vezme v úvahu, že Obrador kandiduje od roku 2006 už potřetí a vždy mu k vítězství chybělo jen několik procent, je to senzační výsledek. Levice byla úspěšná i ve volbách gubernátorů, její kandidáti získali šest míst z devíti. Hlavní město Mexiko bude mít ve svém čele spolubojovnici AMLO, 56letou vědeckou pracovnici Klaudii Scheinbaumovou.

    Většina v parlamentu a polovina v senátu umožní Obradoru přijímat ústavní změny. Země má hlavní problémy s násilím na ulicích, s korupcí ve vládních strukturách a zrádcovstvím Trumpa, jehož Obrador slíbil „postavit na své místo“ za způsobení ztrát v hospodářství obchodními cly, stavbou hraniční zdi na úkor Mexika a považováním Mexičanů ze zločince.

    Zvláštní na vítězství AMLO je to, že když jde celá Jižní Amerika doprava, tak Mexiko se posouvá vlevo. Dříve kompaktní jihoamerický kontinent byl rozrušen porážkou levice v Argentině, Brazílii a Chile a krizí ve Venezuele a Nikaragui.

    O tom, jaké je to nyní v Mexiku, promluvil profesor Ruské akademie věd zabývající se Jižní Amerikou Viktor Chejfec.

    Kde je příčina vítězství Obradora?


    Podle některých pozorovatelů Obrador nezvítězil v dřívějších volbách kvůli machinacím při sčítání hlasů. Byl úspěšným primátorem velkoměsta Mexiko a předvedl, že umí konat. Důvody k jeho vítězství byly tři.
    1. Ztráta prestiže stávající vlády IRP a jejího prezidenta Enrique Peña Neta, kvůli fantastické korupci a zločinnosti.
    2. Obrador dokázal tentokrát zachovat mnohem klidnější a smířlivější tón. Nepřestal být levicový, ale byl spíše typu levicových brazilských prezidentů Lula da Silvy a Dilmy Rousseffové a chilské Michelle Bacheletové. Není to žádný Nicolas Maduro nebo Hugo Chávez, ač je s nimi srovnáván. Do koalice dokázal přitáhnout konzervativní evangelickou stranu „Sociální setkání“ s velmi radikální protiamerickou zahraniční politikou, ale konzervativní v domácích záležitostech. Zajistil si tak zvýšení popularity v severních státech Mexika.
    3. Stal se symbolem naděje na nový život. Vždy říkal, že stávající vláda nebude dobrá. Měl pravdu, že je hlavním problémem země korupce. Přitom sám s korupcí není spojován a neúčinkoval proti němu ani strašák, že je napojen na Rusko. Vyřešil to s humorem: nazval se Andresem Manuelovičem a natočil video, v němž stojí v přístavu Veracruz a čeká na ruskou ponorku se zlatem. Video mělo statisícovou návštěvnost.

    Znamená to, že se Američané přestali do voleb míchat?

    Ani dříve se přímo do voleb nemíchali, ale podporovali ty, na kterých měli zájem, především 70 let vládnoucí IRP. Tentokrát všichni přesvědčeně předpovídali vítězství Obradora. Také Golden Sachs Bank a Forbes. Nepotvrdilo se, že bude devalvovat mexické peso. Naopak po zprávě o vítězství stouplo. Američané na to hledí a je to pro ně vážné.

    Myslím, že faktor Trumpa hrál pro Obradora. Jeho výpady na Mexičany posílily v Mexiku nacionalistické nálady a tam jsou všichni politici nacionalisté. Možná uvidíme ideologické šarvátky Trumpa s Obradorem.


    Jaká bude politika Obradora v Jižní Americe?

    V zahraniční politice nelze od Mexika čekat zformování radikálních skupin typu ALBA (Bolívie, Ekvádor, Kuba, Venezuela, Nikaragua). Možná s ohledem na krizi v Brazílii se zkusí ujmout role jedné z lokomotiv jihoamerické integrace. Naznačuje se to a hovořili o tom prezident Bolívíe Evo Morales Aima, bývalá prezidentka Brazílie Dilma Rousseffová a bylo to slyšet i v Peru.

    Počátkem tohoto století se Mexiko těsně přimklo k USA a nyní by mohlo couvnout. Ale sotva opustí Pacifickou alianci (Mexiko, Chile, Kolumbie, USA), protože je to pro něj svého druhu záchranný pás, obzvláště když se zhorší vztahy s USA. Nějaké výrazné zlepšení s Ruskem nečekám.

    Trump jako jeden z prvních gratuloval Obradorovi k vítězství ve volbách. Před tím vydal výnos o stavbě pohraniční zdi k zamezení nelegální migrace. Oznámil také možnost omezit dohodu o volném obchodu NAFTA, platnou mezi USA, Mexikem a Kanadou od roku 1994. Mexiko je rovněž zařazeno mezi země s novými cly na ocel (25 %) a hliník (10 %).

    Noviny Infobae.com podtrhují, že Obrador může v odpovědi zastavit „uspořádání“ nelegální migrace do USA přes Mexiko. Společný projekt „Jižní hranice“ předpokládá záchyt migrantů v Mexiku a jejich deportaci do zemí jejich původu. Nový prezident také může ukončit spolupráci s americkou protidrogovou správou DEA. To by postihlo zisky mnoha ctihodných amerických podnikatelů.

    Převzato z Pravda.ru


    * * *


    Putin má to, co chce Trump a čeho se bojí Poláci

    Ivan Danilov
    4. července 2018


    Strach a halucinace neznámého původu ovládají některé lidi před schůzkou Putina s Trumpem. Například polská ministryně zahraničí Andersová informovala o zneklidnění příznivců USA a EU z nadcházejícího setkání: „Jsme zneklidněni. Jednoznačně. Protože není možno předvídat co bude řečeno (na schůzce). Putin může být velmi okouzlující, ale je otázka, jak na to bude reagovat náš prezident.“

    Komické. Polská úřednice se nestydí nazvat Trumpa „naším prezidentem“. Takové vyjádření krásně ilustruje suverenitu Polska, tedy spíše neexistenci suverenity a také to, že polští politici nechtějí žít ve spojené Evropě a je jim lépe v postavení americké kolonie. Zejména obavy, že americký prezident kvůli svým strategickým rozvahám je všechny odvrhne a ponechá je svému osudu, nutí proamerické politiky i experty bát se své budoucnosti.

    McFaul, bývalý velvyslanec USA v Rusku, předvádí na Twitteru „v přímém přenosu“ jak je mučen myšlenkou na ústupky Trumpa. „Republikáni zažili, kdy Obama nedokázal zadržet Putina od anexe Krymu, ale mnozí z nich nyní mlčí, když Trump uvažuje o schválení této anexe. Vaše mlčení dost vypovídá o vašich principech a strategickém myšlení ve věci amerických národních zájmů.“

    Škoda, že se bývalý velvyslanec nenamáhal vysvětlit, jak jde dohromady odmítání práva krymských na sebeurčení a zájmy Oklahomy nebo Texasu. Jenže on je zaujat vypočítáváním hříchů svého prezidenta: Pozval Rusko do G7, odmítl, že by se Rusko míchalo do amerických voleb v roce 2016, naznačil uznání připojení Krymu k Rusku, naznačil také odchod USA ze Sýrie a snížení počtu amerických vojsk v Německu. A na oplátku ze tyto ústupky od Putina nic nepožaduje?

    Prakticky Trump potřebuje ruskou spolupráci kvůli udržení cen ropy. Potíž se vyskytla z jedné strany vyloučením íránské ropy z trhu (americké sankce) a z druhé strany se mu nedaří získat další objem ropy ze Saúdské Arábie.

    Dnes má hlavní ventil globálního ropného trhu Moskva a Trump to ví. Nejdůležitější v celé této historii je to, že Trump je ochoten jít do přímého kontaktu i přes jasnou politickou toxicitu helsinské schůzky. Sotva udělal takovéto diplomatické gesto z nějaké vlastní dobroty, nebo kvůli tomu, aby se přihřál na „putinovském kouzlu“, o kterém s takovou „úctou“ a strachem hovoří polská ministryně zahraničí.

    Vladimir Putin má něco, co moc a rychle potřebuje Trump. Podívejme se jak radikální jestřáb Bolton, rusofob a vlivný poradce Trumpa pro národní bezpečnost, je nespokojený se situací: Samotná schůzka a její příprava a rovněž náznaky možných ústupků – to je osobní iniciativa Trumpa, který buldočím stylem prosazuje svoji myšlenku, nehledě na odpor vlastního aparátu.

    Redaktorka CBS Boltona „přitlačila ke zdi“ otázkami na uznání Krymu a ten nakonec suše konstatoval: „Prezident určuje politiku a ne já,“ a tak ukázal zásadní nesouhlas s předběžnými návrhy, s nimiž jej Trump poslal do Moskvy.

    Známý washingtonský jestřáb není spokojen s postojem prezidenta, ale přesto musí plnit jeho příkazy, to je příznak i když ne záruka úspěšné schůzky. I kdyby se na schůzce realizovala jen jedna setina toho, čeho se bojí evropští a američtí experti a politici, bude to úspěch.

    Volky nevolky dá Trump světu na vědomí, že i země, nárokující si světovou hegemonii se musí domlouvat s Ruskem a i patrně kvůli tomuto výsledku stojí Vladimiru Putinovi zato jet do Helsinek.

    Převzato z Rusvesna.su



    - - -

    0 0

    Jan Schneider
    Jan Schneider a - rp -
    9.7.2018 PrvníZprávy
    Poslanec Pavel Žáček napsal ve svém vzlyku „K personálním změnám v bezpečnostních sborech“, že „Během existence první vlády Andreje Babiše bez důvěry došlo k bezprecedentním změnám na vedoucích pozicích bezpečnostních sborů.“


    Potom se jal vypočítávat ony „bezprecedentní změny“: rezignoval ředitel všeobecné inspekce ozbrojených sborů (GIBS) a ředitel kriminální centrály (NCOZ), střídání nastalo na místě ředitele pražské krajské policie a nastane na postu policejního prezidenta (z toho dosavadního se stane velvyslanec), a ředitel civilní rozvědky byl postaven mimo službu. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.

    Z toho jde pouze ve dvou případech o změny na unikátních postech (inspekce a policejní prezident). Ve stejném postavení jako ředitel NCOZ je dalších 12 ředitelů policejních útvarů s celorepublikovou působností, jejichž personální obsazení nechává Žáčka chladným; ve stejném postavení jako pražský (krajský) policejní ředitel je dalších 13 krajských policejních ředitelů, kterých si Žáček taktéž účelově nevšímá. V případě ředitele rozvědky jde o opatření procesně vynucené a s otevřeným koncem – momentálně však nemůže velet svým podřízeným, kteří šetří případ, který se týká i jeho samotného.

    Takže kvantitativně se nám Žáčkův hysterizující výlev „bezprecedentních změn“ velmi ztenčil. Podívejme se nyní na údajný problém věcně. Jak se ti lidé původně dostali na své posty? – napadne snad každého, kromě Žáčka. No, v důsledku „precedentních“ změn na oněch postech, odpoví si snad každý, kromě Žáčka. Nic nového pod sluncem.

    Co tedy vlastně poslance Žáčka tak iritovalo? Je snad odpůrcem demokracie, jejímž jedním z podstatných rysů je právě střídání ve funkcích? Načichl snad natolik totalitními manýry, mezi něž patří posluhování ve funkcích až do smrti, ať již jakékoliv?

    Ta poslední otázka není samoúčelná. Nebudeme neférově argumentovat „ad hominem“, tedy Žáčkovou osobností, ale soustředíme se na jeho profesní přípravu a průpravu, když se sám tak rozpovídal. Sám jeho profesionální životaběh totiž mnoho napoví.

    Za minulého režimu, jehož uzákoněné označení za zločinný on sám později vehementně podporoval, nastoupil Žáček na kádrově výběrovou (zločinnou?) žurnalistickou fakultu Karlovy univerzity. Ve svých životopisech (ODS, CEVRO) skromně pomíjí, že za toho uzákoněně zločinného režimu byl dokonce členem fakultního výboru (zločinného?) Socialistického svazu mládeže (SSM)!

    Proč ty otazníky? Protože tu něco neštymuje. Abychom je odstranili, použijeme Žáčkovu metodu interpretace dějin, spočívající v neustálém citování dobových směrnic, rozkazů, instrukcí, pokynů a nařízení. Čtěte sami: Podle stanov „SSM je … blízkým spolubojovníkem KSČ. …SSM rozvíjí svoji činnost pod vedením KSČ – vedoucí síly naší společnosti. Vychází z programu a cílů KSČ…“ a tak dále.

    Výsledek je zřejmý. Je-li Žáčkova metoda výkladu dějin správná, zůstane mu v té logické smyčce jeho vlastní hlava. Není-li správná, pak v té smyčce nezůstane on, ale celá jeho „odborná erudice“.

    Ne dosti na tom! Žáček nebyl jen přívěskem, ale funkcionářem s StB aktivisticky spolupracujícím. O tom dokonce vypovídá sám, v knize „Sto studentských revolucí“ (1999). Dejme mu slovo:

    „V Bartolomějské (pozn.: míní se tím pracoviště StB) jsem si to zavařil především tím, že se ‚nějak‘ řeč stočila k Protu (pozn.: studentský časopis ‚Proto‘, jehož byl Žáček šéfredaktorem) a já se jich ptal, zda mají poslední číslo, protože jsem si myslel, že ho mají. Řekli, že ne, ale stejně už ho asi měli. Domníval jsem se, že nebude nic proti ničemu, když jim ho nechám, ´když půjdu kolem´. Pak jsem vypadl, oddechl jsem si, ale říkal jsem si, sliby se mají plnit, tak jsem přišel asi za týden na vrátnici a říkal jsem tomu dozorčímu, že tady mám nějaký časopis a kde ho mám nechat, že to je na jméno Šrámek.“ (s. 848).

    Po změně režimu Žáček dostudoval a byl postupně zaměstnán v Úřadu dokumentace a vyšetřování činnosti Státní bezpečnosti, v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v Ústavu pamäti národa Jána Langoše v Bratislavě, v Archivu bezpečnostních složek, v Úřadu pro studium totalitních režimů, na ministerstvu obrany – a to pomíjíme ještě mnoho jeho „vedlejšáků“.

    Sečteno shrnuto, Žáček se celou dobu od dokončení studií pouze jen teoreticky zabýval minulostí, kterou navíc ke všemu ještě interpretoval prizmatem „ideologie vítězů“, mezi něž se zručně zařadil. Žáček coby teoretik, obrácený do minulosti, je nadto stále více pohlcován a kontaminován předmětem svého zájmu, to taky není nic nového.
    A takovýto člověk se nyní zřejmě připravuje pasovat do pozice stranického experta na danou problematiku, možná s výhledem stát se nejprve stínovým ministrem vnitra – a pak se tohoto stínu zbavit, z čehož mrazí.

    O personální problematice bezpečnostních organizací zřejmě neví vůbec nic – anebo považuje svoji představu za důležitější, než realitu (což je podle Hannah Arendtové přímo definice ideologického přístupu ke světu).

    Jako historik nepracuje se srovnáním, což je skandální. (Čtenář si může na toto téma spravit chuť článkem Jaroslava Spurného v Respektu, který dává Žáčkovi lekci, zejména když vypočítává personální změny v rezortu, které nastaly za vlád předchozích, včetně vlády ODS.)

    Jako beznadějný bezpečnostní laik Žáček zřejmě ani netuší, že kvalita vedoucího pracovníka se mimo jiné velmi výrazně pozná na tom, jak pracuje jím vedený úřad v jeho nepřítomnosti, respektive po jeho odchodu.

    Jako ideolog zřejmě cíleně ignoruje skutečnost, že to, jak pointuje článek proti Babišovi, vůbec neodpovídá realitě. Možná však jen dostal stranický úkol zkusit kopnout Babiše do kotníku.

    Jinými slovy, chce-li se ODS definitivně pohřbít, ať sází na takové a další Žáčkovi podobné týpky, končí komentář Jan Schneider.

    - - -

    0 0
  • 07/09/18--00:33: Article 2
  • Zbyněk Fiala
    9.7.2018  VašeVěc
    Summit NATO, setkání Trump – Putin, začátek velké světové obchodní války. Bude to týden, o kterém se bude psát v učebnicích? A to jsme nezmínili jednání parlamentu o Babišově vládě.


    Přichází týden, kdy se bude extrémně třepit pysk na nejvyšších místech. Summit NATO bude nafukovat ruskou hrozbu, aby ji krátce na to vyfouklo setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Část rusko-amerických jednání bude beze svědků, mezi čtyřma očima, děsí se ti, kdo se ruskou hrozbou živí. A doma, v českém parlamentu se bude jednat o důvěře vládě. U opozice samozřejmě žádnou důvěru nemá, ani kdyby slíbila, že rozpočet bude přebytkový a daně co možná zrušeny. Nebo se aspoň skončí s veškerou kontrolou výběru, což by vyšlo nastejno.

    V těchto debatách však možná dojde i na skutečná rizika. Prezident Trump je věren svým předvolebním prohlášením, že ochrání práci doma, a začíná ji obklopovat ploty. Těmi skutečnými, jaký vyrůstá na mexické hranici, i těmi pomyslnými v podobě cel a omezení pro vstup na americký trh. Ekonomové mluví o obchodní válce, která ublíží všem, ale trhy to nepotvrzují. Hlavní burzovní indexy ve Spojených státech reagovaly růstem na prudké zvýšení cel na čínské dovozy. Podobně reagovaly i na celní bariéry pro evropskou ocel a hliník.

    Evropa se zkouší bránit, ale ve vzduchu je hrozba, že americká odpověď přijde v podobě 20 procentního cla na evropská auta. To už je takříkajíc jaderná hrozba, která dolehne i k nám. V Americe se sice moc českých aut neprodává, ale tak je to s většinou českého exportu - jsme jen subdodavatelé. Jsme ti hodně dole. Až padající trus prosviští kolem mateřských firem, dopadne podle známého zákona k nám.

    Kupujte sůl, šeptávalo se za mých dětských let, když to bylo nějak nahnuté. Ano, je to nahnuté.

    V zásadě jde o nevyhnutelný vývoj, i přes všechno žvanění ekonomů. Svět se ocitá v situaci, kdy bude muset ustoupit od bezbřehé globalizace, v jejímž pozadí byla obrovská moc nadnárodních korporací, nutících americkou vládu a jí podřízenou Evropskou unii ke stále agresívnějšímu prosazování jejich zájmů v zahraničí. Války však uvázly, na Blízkém východě jsou zřejmě prohrané. Uprchlíci z rozvrácených zemí probudili voliče. V Americe se přidalo prozření, že občan jenom platí, nic z toho nemá a ještě snadno přijde o střechu nad hlavou.

    Jsou tu tedy reálné bezpečnostní i ekonomické hrozby, ale Česká republika jde do těch válek oslabená. Pokud jde o vojenskou bezpečnost, převládla představa, že konflikty se řeší porovnáváním zbrojních rozpočtů. Kdo má většího, vyhrává. Vojenský rozpočet proto máme a snaživě jej zvyšujeme, ale armádu, která by mohla zemi aspoň pár týdnů bránit, nikoliv. Je opravdu divné, že je nám to divné až teď.

    Také o obchodní válce se nedá říci, že je úplně nečekaná, ale prostě se s ní nepočítalo. Vnímala se jako přešlap, o kterém se ve slušné společnosti nemluví. Český makroekonomický scénář, o který se opírá pravidelná aktualizace našich příprav na euro (Konvergenční program ČR), hýří optimismem. „Příznivý vývoj v zemích hlavních obchodních partnerů i pozitivní situace uvnitř české ekonomiky vytvářejí podmínky pro pokračování ekonomické konjunktury v České republice,“ soudilo v dubnu Ministerstvo financí ČR o výhledu do roku 2021.

    Pokud jsme byli odhodláni něco bránit, tak korunu. Jen žádné euro, aspoň ne v nejbližších čtyřech letech!

    Ale proč se bát eura, když máme jedno z nejnižších zadlužení v EU? K čemu je nám koruna, když všechny velké banky v ČR jsou ovládány ze zemí eurozóny? Když veškerý exportní průmysl má centrály v zemích s eurem? Když 80 procent českého HDP prochází zahraničním obchodem? Neříkám, že tam všechna tato hodnota vzniká, ale účastní se pohybu sem a tam přes hranice. A protože 85 procent našeho zahraničního obchodu je orientováno na EU, jeho kotvou je zase euro. Do korun se to jen přepočítává.

    Naše svatá válka o korunu na to nehledí. V zemi stále převládá iluze o výhodách nezávislé ČNB, a ta láká i některé politiky, kteří vědí, jak na ČNB zatlačit. Tato iluze však jednoznačně škodí. K čemu je nám nezávislá ČNB, když výsledkem jejího působení je přerostlý ranec devizových rezerv, který přesahuje možnosti kontroly? Chtěli jste měnu přizpůsobenou domácím potřebám? Tak to jste se spletli, koruna je teď pod kontrolou spekulantů.

    V pasáži o „kurzovém závazku“ ČNB, tedy o jejích hrátkách s kurzem koruny v letech 2013 - 2017, Konvergenční zpráva ČR informuje, že „úhrnný objem devizových intervencí na jeho obranu dosáhl za celé období trvání závazku 75,9 mld. eur“. To znamená, že ČNB nakoupila eura za dva biliony korun, aby na několik let snížila kurz koruny pod 27 korun za euro.

    Tato politika se teď považuje za mylnou. Z pohledu zahraničí činila republiku levnější, a tím uspávala české výrobce cenovou výhodou v době, kdy se okolní svět rozbíhal do další průmyslové revoluce a souboj na trzích se odehrával v technologiích a kvalitě. Konkurenční výhodu by naopak nabízela silnější koruna, protože ta by zlevnila dovozy, které potřebujeme pro technologické přezbrojování.

    Výhybku ČNB je třeba přehodit, ale jak konkrétně té pevnější koruny dosáhnout? Normálně by česká měna posilovala sama, nikoho na to nepotřebuje, je silně podhodnocená. Jenže jsou zde ona eura za dva biliony korun, obrovský balík, který se změnil v kouli na noze. A tak koruna zatím nereaguje na pokusy posílit kurz zvyšováním úrokové míry.

    A je to ještě horší. Jestliže byly naše devizové rezerv během mylných intervencí ČNB nafouknuty na čtyřnásobek, znamená to, že jsme si řekli o čtyřnásobné zvýšení měnového rizika. Jinými slovy, když kolem nás vznikne nějaký neklid, dostaneme čtyřikrát větší ránu, než jakou bychom chytili normálně. A když se budeme chtít bránit, bude to čtyřikrát dražší.

    Neklid je slabé slovo, když všichni mluví obchodní válce. Jistěže vám někdo z těch bohorovných mužů a žen z žulového paláce na Náměstí republiky s úsměvem připomene, že není důvod k obavám. Možnosti centrálních bank jsou přece z definice neomezené, tvoří peníze prostě tak, že si je naklepe do systému podle potřeby.

    Ve skutečnosti ani centrální banky peníze netvoří, jen si je půjčují od budoucnosti. Jejich výsadní postavení spočívá v tom, že se jim téměř absolutně věří. Pracují s jakýmsi kontokorentem, který je o dlouhou řádku nul výše, než užíváme my. Víra v centrální banku je vírou v její dostatečnou moc a bezohlednost, s jakou dokáže obyvatelstvo přinutit, aby za ni zaplatilo její závazky.

    Trhy reagují citlivěji než neteční politici a centrální bankéři. Zatímco ve Spojených státech jdou indexy nahoru, investoři opouštějí méně významné země, jejich burzy i kurzy míří dolů. Je tam víc těch, kdo chtějí prodat, než těch, kdo chtějí koupit, a cenám nezbyde, než se podbízet. ČNB se může podbízet leda výraznějším zvyšováním úrokové míry, aby zvedla zájem o české dluhopisy, a tedy i o měnu, ve které jsou vydávány. Ale úrokové sazby ČNB platí pro celou republiku, takže to zvedne finanční náklady celé ekonomice.

    Je tu tedy kolize těžkých časů se sezónou plytkého žvanění. Ruská hrozba vyhnije sama jako provařený marketingový nástroj pro výprodej amerického zbrojního průmyslu. Přehnaná expozice ČR vůči globalizaci je však reálná. Konvergenční program ČR na to trochu reaguje, když předpokládá, že v nejbližších dvou letech sice bude nadprůměrný hospodářský růst, ale bude „tažen výhradně domácí poptávkou“. To znamená, že export neporoste, bude jen jako dřív, poroste jen domácí poptávka, od stavby dálnic až po nákupy stále masitějších buřtů, chytřejších mobilů a televizorů podle nové normy.

    Co když však export nebude jen stagnovat, ale prudce klesne? Co když splašené trhy zmučí korunu výprodejem? Co když oslabené tržby zpomalí proměnu automobilového průmyslu a začneme produkovat retro? Co když si zahraniční vlastníci našich fabrik a bank vzpomenou na přísloví, že bližší košile než kabát, takže k našim problémům přihrnou i ty jejich?

    Určité prvky oživování domácího hospodářství, české práce pro český trh, najdeme ve vládním prohlášení, které se ve středu začne cupovat v parlamentu. Doba je však opravdu naléhavá, takže debata by neměla být jen zaníceným ideologickým cvičením. Mění se pravidla hry, vidíme posun paradigmatu. Svět včerejška byl neudržitelný. První obranou je proto postřeh tam, kde někdo nabízí víc stejného.

    Rozumnější je vyvažovat. Proti obrovitým centralizovaným finančním ústavům v zahraničním vlastnictví vytvořme decentralizované domácí finance na družstevním principu. Proti podřízeným závodům omezeným na subdodávky pro zahraniční exportéry finálních výrobků umožněme rozptýlené domácí investice z menších českých peněz, které nabídnou něco hotového. Proti dovozu pančovaných potravin, nezralého ovoce a nahnilé zeleniny postavme soběstačnost a kontrolovatelnou kvalitu dodávek na krátkou vzdálenost. A než spoléhat na bezmocnou korunu, to už je lepší kombinace eura a doplňkových místních měn, které povzbuzují místní oběh.

    Tohle není raketová věda, ale vykukuje za tím bitva s velkými zájmy. Máme se nechat dobrovolně zmlátit? To se radši peru.

    0 0

    9.7.2018  HlavnéSprávy
    K bojovej elite protiasadovských síl patria ruskí sunnitskí islamisti, ktorí odišli bojovať do “svätej vojny”, proti Asadovi. Je všeobecne známe, že aktivity voči Asadovi fincovali okrem iného USA a Izrael.


    Dnes ráno prišla zo Sýrie pozitívna správa. Portál rusvesna uvádza, že v posledných hodinách prišlo k likvidácii niekoľkých členov bandy Kattiba al Battar (Batalión mečov), v radoch ktorých bojuje množstvo ruských islamistov a islamistov z radov bývalých stredoázijských sovietských republík a Kaukazu.


    Záber z akcie

    Záber z akcie
    K likvidácii členov bandy prišlo v blízkosti Dreiba na hranici provincii Hama a Idlib. Na pozície 10 brigády Sýrskej arabskskej armády, pod vedením plukovníka Abu Ayuppa zaútočili teroristi. Teroristi zaútočili v noci, narazili však na mínové pole. Prišlo k výbuchu, ktorý prezradil aktivity teroristov.

    Záber z akcie
    Skupina, ktorá zaútočila mala približne 50 mužov, po prezradení vypukla prestrelka, do bojov sa zapojili aj veľkorážne guľomety a RPG. Teroristi napriek stratám pokračovali v útoku, následne však zasiahli vládne mínomety. Tie zlomili útočné snahy teroristov, ktorí prerušili bojový kontakt a stiahli sa. Vládne sily získali 3x RPG-7, 4x guľomety PKM, 10 útočných pušiek AK-74. Na bojovom poli ostali aj mŕtvoly 8 islamistov, pochádzajúcich z územia Ruska.Na získanej zástave teroristov sa nachádza ruskou azbukou napísane Katiba al Battar. Podľa expertov ide o prvý nápis podobného druhu na islamistickej zástave. Banda Katiba al Battar udržuje úzke kontakty so skupinou Hurras ad Din (krídlo al Kaidy v Sýrii), práve členovia Hurras ad Din útočili v posledných dňoch aj na oddiely vládnych síl v provincii Latakia. Sýrske vládne sily útok odrazili, utrpeli však vyššie straty.



    0 0

    Petr Hájek
    9. 7. 2018  ProtiProud
    PETR HÁJEK upozorňuje na vcelku prostou metodu, jejíž pomocí Babišova vláda (respektive ministerstvo vnitra, roky v rukou socialistů) potichu pracuje na likvidaci zbytků státní suverenity naší země – bez návratu.


    Vláda dostane za pár dní v poslanecké sněmovně důvěru. To je zpráva bezpochyby dobrá, protože hrátky kolem jejího sestavení už sloužily jenom jako důvod, aby se v České televizi (a na ni připojených Bakalových médiích) mohli producírovat bezvýznamní politici bezvýznamných stran podporovaných kavárnou.

    Jistě, dostanou vzápětí určitě příležitost v čemkoli jiném. Budou třeba spolu s bratrskými britskými poslanci a tajnými službami „vyšetřovat“, proč Rusko (právě uprostřed skvěle organizovaného fotbalového mistrovství) otrávilo „novičokem“ další dvojici poddaných Jejího Veličenstva. Jenže jsou prázdniny, takže to mnoho lidí nezasáhne. Ale snažit se soudruzi budou, protože na podzim jsou poměrně důležité volby.

    Před týdnem jsem na tomto místě upozorňoval, abychom si nicméně v tomto období na některé události dávali pozor. Mohlo by nám totiž uniknout něco podstatného, co budou chtít politici skrýt v prázdninovém „společenském bezvědomí“. A hle, již je to tady. Jen pár dnů poté, co Jan Hamáček (ČSSD) obsadil ministerstvo vnitra, začíná řádit.

    Ačkoli je to proti vůli parlamentu, v našich obecních volbách umožní volit i občanům z jiných členských zemí EU. A současně si připravují pojistku proti pobouřenému lidu. Socialističtí senátoři spolu s některými dalšími z umírajících pidistran dali jednoznačně najevo, že zabrání uzákonění lidového hlasování, které by nás z tohoto nebezpečného Merkelové protektorátu mohlo případně vyvést. Právě tak, jako se to podařilo Britům, jimž tuto možnost (asi jako posledním v EU) neprozřetelně dali.


    My jsme zákon!


    Je to jen krátká zprávička: ministerstvo vnitra „ doporučilo“ obecním úřadům, aby u nás již letos na podzim umožnily volit cizincům. A cizince. Nemusejí mít dokonce u nás ani trvalý pobyt. Stačí přechodný. I upřímní nepřátelé naší země u nás teď mohou nejen volit, ale také být voleni, zúčastnit se práce volebních komisí a tak dále. Že je to neslýchané popření suverenity? Že volit a být volen v nějaké zemi je jedním z hlavních znaků občanství? Že Evropská unie přece státem není, jak nás donekonečna ujišťují ti, kteří chtějí, aby se jím stala, neboť by tím automaticky zanikly historické národní státy jaksi samy od sebe? No právě!

    To si loni v předvolební době uvědomila většina poslanců. V hrůze před tím, že by jim toto skandální bruselské ustanovení voliči spočítali, tuto možnost do našeho právního řádu nepřenesli. To je ovšem „progresívním“ socialistům, jež jejich předseda v nové vládě reprezentuje také jako ministr vnitra, úplně jedno. S odvoláním na jisté – rovněž skandální (širší veřejností téměř nezaznamenané) – soudní rozhodnutí v roce 2014 vyzývá ministerstvo obce, aby mezi voliče dle své zapsali cizince. Už jste viděli zákon „můžeš, ale nemusíš“? Jenže to je úplně jedno. Zákon jsou přece oni, nikoli parlament, v němž disponují skomírající skupinkou posledních „přeživších“.


    Jako za Brežněva


    Vzniká tak zničující precedent: nad zákonodárcem stojí krajský soud či dokonce volební komise. Prostě nevolení jmenovaní. Tehdy šlo o to, že se na úřad jedné z brněnských městských částí obrátil slovenský občan se žádostí, aby mohl u nás hlasovat v komunálních volbách. Úřad mu samozřejmě nevyhověl. Na území suverénního státu mohou volit a být voleni pouze občané tohoto státu. V opačném případě volby ztrácejí smysl.

    Jeho rozhodnutí ale změnil Krajský soud v Brně. Zdůvodnil to „přímým účinkem práva EU“ – přestože nebylo do našeho právního systému parlamentem implementováno. Státní volební komise pak v duchu rozsudku doporučila postupovat i dalším obecním úřadům. A Hamáčkovo (předtím Chovancovo) ministerstvo vnitra se na to nyní odvolává a zdůvodňuje to „potřebou kontinuity“.

    Plyne z toho něco podstatného: zákonodárce už vůbec nepotřebujeme. Pokud Brusel něco rozhodne, tak přestože to poslanecká sněmovna odmítne, stejně to platí. Brežněvovská „omezená suverenita“ (dnes jí naši protektoři říkají „sdílená“) v praxi. Pěkná připomínka před blížícím se 50. výročím srpnové bratrské pomoci. Bratrská pomoc bez nutnosti nastartovat tanky. Krása nechtěného. Vlastně chtěného.


    Nebude úniku


    Těsně před prázdninami „zkušebně“ projednával senát, jak by se postavil k přijímání zákona o obecném referendu. Ve sněmovně jsou jak známo k dispozici dva návrhy: jeden „vládní“, z dílny socialistů. Ten je zvlášť nebezpečný, protože formálně zavede referendum, které ale v podstatě nepůjde vyhlásit. Kdo by byl schopen sehnat skoro milión podpisů? Ale i kdyby sehnal, o našem vystoupení z EU či NATO podle něho občané stejně nebudou smět hlasovat.

    Druhý model, z dílny Okamurovy SPD (podporovaný pouze komunisty) naopak dává lidem možnost hlasovat o našem vystoupení z obou těchto pro nás stále fatálněji nebezpečných organizací. Jaká je na její přijetí šance ve stávajícím senátu, bylo jasné hned. Shrnul to šéf jedné z nejmenších poslaneckých frakcí (která se podle průzkumů už do sněmovny znovu nedostane), jeden z hlavních mluvčích Kavárny Jan Farský (Starostové a nezávislí, STAN): „Senátoři nám velmi kulantně naznačovali, že žádné referendum stejně nedopustí, jen někteří poslanci to nechtějí pochopit.“

    Jeho slova potvrdil lídr SPD Tomio Okamura: „Z jednání vyplynulo, že prosadit jakýkoli zákon o referendu bude v Senátu obtížné. Diskuse prokázala, že senátoři nejsou referendu nakloněni. I zástupci ČSSD, kteří před volbami slibovali, že by s nějakou formou referenda souhlasili, dnes otočili,“ konstatoval. Okamura si i přes to nadále myslí, že by bylo dobré přijmout JAKÝKOLI zákon o referendu. V tom se však bohužel mýlí. Pokud by se přijal model podle socialistů, bylo by to nejhorší, co by se mohlo stát. Referendum (které ústava předpokládá) bychom sice formálně měli, ale už by nikdy nebylo možno jej použít ani změnit. A k vystoupení z EU či NATO by mohlo dojít snad už jenom občanskou válkou či revolucí. Nebo rozpadem bruselského protektorátu.


    Naděje umírá poslední


    K tomu ale žádný zákon nepotřebujeme. Ostatně z výše řečeného víme, že i pokud bychom ho měli, bude nám užitečný asi jako mrtvému zimník. Proto (či přesto) by bylo rozhodně lepší počkat se snahou o přijetí takového zákona až po podzimních volbách. Přece jen se bude měnit třetina senátu a Okamurovci i komunisté staví kandidáty ve všech obvodech...

    Ale ani volby do komunálu nebudou zbytečné. Pokud v nich socialisté, TOP 09, STAN a lidovci propadnou a Babišovci neposílí, byl by to alespoň důležitý signál před volbami do Evropského parlamentu příštího jara, jichž se současné elity EU důvodně obávají. Opět: to těleso je sice bezvýznamné, není to žádný parlament, pouhá „potěmkinovská“ divadelní kulisa demokracie. Přesto ale třeba schvaluje nevolené vládce – Evropskou komisi a jejího předsedu. A to by mohla být pro Velké Německo a Francii tvrdá rána.

    Všechno ztraceno prostě ještě není. Lidé v EU zvedají hlavy. A dosavadní vládci se snaží co nejrychleji zafixovat alespoň dosavadní modely, jež z EU měly učinit federální stát, aniž by si toho lidé všimli. Jako ti naši socialisté, kteří právě skrze ministerstvo vnitra umožní nejen Sudeťákům (v budoucnu importovaným muslimům), aby tuto zemi učinili svou.

    Pořád věří, že by to šlo bez války. Nenápadně. Proto o prázdninách vyjedou s tímhle zvěrstvem. Ale to je omyl.

    Bez války to nepůjde – ať už bude mít jakoukoli podobu.


    Související:

    0 0

    Jaroslav Loudil
    9. 7. 2018
    Britská bezdomovkyně - "kontaminovaná novičokem" - včera zemřela. Podle britské verze se -"dotkla zbytků novičoku použitého ruskými agenty před čtyřmi měsíci v Salisbury k útoku na Skripalovovy". To ovšem vypadá opravdu za vlasy přitažené ! Putinovi speciálně cvičení tajní aganti napadnou nečekaně Skripalovovy v březnu novičokem s cílem je usmrtit. Skripal i jeho dcera ovšem přežijí a dnes v pohodě relaxují na neznámém místě. 



    Po dlouhých čtyřech měsících od události ovšem dva bezdomovci nakupují v Salisbury , "něco tam seberou a nebo se tam něčeho dotknou" a 44 letá žena již novičoku podlehla !!

    P.S. Zajímavé ! Cílený útok novičokem s cílem zabít, vyšel profesionálním Putinovým agentům naprázdno , odhozený obal však i po čtyřech měsících spolehlivě zabije každého. Zdá se tedy být mnohem spolehlivější metodou útoku,aby příště tajní agenti vhodili z jedoucího auta ampuli s novičokem budoucím obětem někam do brambor na zahrádce , ti ji při okopávání zeleniny jistě zvednou , otevřou a bude s nimi na 100 % amen. Každý Agent - "světových mocností i podmocností" - by měl být rychle přeškolen na tuto novou metodu zabíjení. Neútočte už nikdy na nikoho cíleně, to nikam nevede ! Stačí před vchodem do nějakého domu třeba nenápadně - "ztratit" - ampuli s jedem a nálezci se pak už spolehlivě sami otráví.

    https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/britka-vystavena-novicoku-zemrela-mayova-je-udalosti-sokovana_487962.html

    0 0

    - VK -
    9.7.2018  AE News
    Redakce AE News ve spolupráci se Svobodným vysílačem CS přináší poslední díl seriálu o prorůstání německého neziskového sektoru do nejvyšších pater české politiky.

    Dnes si představíme ostře protičeskou organizaci, která se nazývá Witikobund. Jedná se o jednu ze složek sudetoněmeckého landsmanschaftu, která byla založená v roce 1950 řadou sudetoněmeckých Nacistů. Od roku 2001 je německou tajnou službou BfV považována za extremistickou. Jenomže tato ostře protičeská sudetská organizace působí pod tajným krytím i v ČR. 

    Pojďme ale popořádku. Ministerstvo vnitra ČR o této sudetské organizaci Witikobund ve své zprávě o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2004 uvádí: “Pozornost si rovněž zaslouží organizace bývalých sudetoněmeckých nacistů Witikobund, která v prostředí landsmanschaftů šíří protičeské názory. Programem organizace je odstranění takzvaných „zločinných Benešových dekretů“ a odčinění údajných válečných zločinů Spojenců a jejich stoupenců na německém národě.

    Štíty sudetoněmeckých měst při Sudetoněmeckém sjezdu v Augsburgu v roce 2017
    Dále program obsahuje vymýcení takzvaných lží o zločinech Němců za druhé světové války a pranýřování takzvané holocaustové kultury jakožto projevu neněmeckého způsobu myšlení. Kromě Bavorska je na německém území jeho nejsilnější složkou organizace v Severním Porýní– Vestfálsku. Od roku 2001 je Witikobund považován ze strany německé zpravodajské služby BfV za extremistickou organizaci. Působí též v Rakousku, kde provádí patrně nejostřejší protičeskou propagandu. Vliv Witikobundu ve Spolkové republice Německo v poslední době vzrostl.”


    Witikobund jako nejagresivnější sudetoněmecká klika v Česku


    Tato organizace Witikobund spadající pod sudetoněmecký Landsmanschaft působila v ČR pod krytím Centra Adalberta Stiftera v lokalitě Horní Planá, okres Český Krumlov v Jihočeském kraji. Tato nezisková organizace Centrum Adalberta Stiftera vznikla 26. května 1997, a sídlila ve dvoupodlažním domě Jiráskova 168. Její místopředsedou byl Dr. Raimund Paleczek, druhá místopředsedkyně Lenka Hůlková a členka spolku Miroslava Prokopová. Jenomže tento dvoupodlažní objekt na adrese Jiráskova 168 Horní Planá vlastní společnost Bohemia Komunikation s.r.o.

    V této společnosti působí např. Horst Löffler, který je největším společníkem v této firmě s vkladem 590,000 KČ a zároveň je členem a funkcionářem Witikobundu. Aktuálně je jednatelem této společnosti politolog a advokát Mgr. PAVEL ČIŽINSKÝ z Prahy. Mimochodem, starostou Prahy 7 a aktuálně poslancem parlamentu ČR za KDU-ČSL je jeho o dva roky mladší bratr Jan Čižinský, který se účastnil setkání sudetoněmeckého kongresu v Plzni 9. září 2016. Vidíte, a Pavel Čižinský, bratr Jana Čižinského, prostřednictvím firmy Bohemia Komunikation s.r.o. vlastní dům na ulici Jiráskova 168 Horní Planná, okres Český Krumlov, Jihočeský kraj, kde dlouhá léta působilo Centrum Adalberta Stiftera, v podobě krytí radikální extrémistické frakce sudetoněmeckého Landsmanschaftu organizace Witikobund.

    Sudetoněmecký sjezd: “Lidská práva bez hranic!”

    Tedy ještě jednou, protože dané vazby mohou pro někoho působit trochu komplikovaně: Současný poslanec za KDU-ČSL Jan Čižinský se účastnil sudetoněmeckého kongresu v Plzni 9. září 2016, a jeho o dva roky starší bratr Pavel Čižinský vlastní firmu Bohemia Komunikation s.r.o., prostřednictvím které vlastní dvoupodlažní objekt na adrese Jiráskova 168, Horní Planá, kde sídlilo Centrum Adalberta Stiftera, coby krycí organizace pro extrémistickou organizaci Witikobund, protože v tomto Centru Adalberta Stiftera působí největší společník Horst Löffler, který je členem a činovníkem Witikobundu.

    Mimochodem, Mgr. Pavel Čižinský v současné době působí jako advokát v Praze, specializuje se také na migrační právo, úzce spolupracuje např. s nevládní organizací Poradna pro občanství / Občanská a lidská práva, Ječná 548/7, Nové Město, Praha 2. Pavel Čižinský je členem Výboru pro práva cizinců při Radě vlády ČR pro lidská práva. Ve svých článcích se věnuje brutální lobby importu cizinců do ČR, řeší nový zákon o státním občanství ve vztahu k imigrantům, další článek třeba nese nadpis “Zrovnoprávnění cizinců v přístupu k podpoře v nezaměstnanosti a zdravotnímu pojištění”, a v dalším článku kritizuje český přístup k cizincům, prý “vysát a odkopnout”.


    “Bakalova” klika napojená na sudetoněmecké fondy


    Tak tedy nevím, kdo koho vysává, když by měli cizinci pobírat dávky podpory v nezaměstnanosti stejně jako čeští občané, kteří roky předtím pracovali, na rozdíl od cizince, který k nám přimigruje, a první, o co se mu Pavel Čižinský stará je, jak by měl pobírat dávky podpory v nezaměstnanosti. Pavel Čižinský absolvoval rozhovor v Bakalově týdeníku Respekt 5. srpna 2015 na téma migrace. Musíme uvést, že Bakalův týdeník Respekt je spřízněný s těmito skupinami, protože jsme tu probírali konferenci pořádanou Českou křesťanskou akademií a Konrad-Adenauer-Stiftung 10. a 11. listopadu 2017, na které vystoupil i šéfredaktor tohoto Bakalova týdeníku Respekt, Erik Tabery. Tedy nedivme se, že Pavel Čižinský dostane prostor v týdeníku Respekt, jehož šéfredaktor je zván na proněmecké konference.

    To se samozřejmě odvíjí dále, protože manželka Erika Taberyho, Paulina Taberyová, je vedoucí agentury CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění) a předsedkyní správní rady Člověka v tísni je matka Erika Taberyho, KRISTINA TABERYOVÁ, rozená Štěpánková. Vidíme tu síť, jak je veškerá tato propaganda a lobby pospojovaná skrze personální vazby obsazování klíčových pozic ve vlivových periodikách, agenturách, nadacích, firmách, institutech atd. protože Pavel Čižinský zná zase Pavla Uhla, a Pavel Uhl sedí ve správní radě Transparency International ČR.

    Erik Tabery, šéfredaktor Respektu.

    Jen pro připomenutí, Pavel Uhl je nejstarší syn Petra Uhla a Anny Šabatové, viz onen zmíněný incident s oranžovým kolečkem, které namalovali aktivisté na zemi před poslaneckou sněmovnou v roce 2015, kdy Pavel Čižinský hájil člověka, který vyskočil z okna, protože mu nebyl doplacen doplatek na bydlení, a Pavel Uhl hájil aktivistu, který to oranžové kolečko na chodník namaloval. Vedle Pavla Uhla, který zná Pavla Čižinského napojeného na sudetské Němce tu máme jeho otce Petra Uhla, který se účastnil konference pořádané Ackerman Gemeinde a nadace Bernarda Bolzana v Brně v srpnu 2009.

    Tedy další napojení rodiny Uhlů na spolky a frakce sudetoněmeckého Landsmanschaftu, nejen na Pavla Čižinského, ale i přímo na Ackerman Gemeinde, Nadaci Bernarda Bolzana, čili jejího předsedu Petra Pitharta a další. Tedy angažovaní advokáti i aktivisté, středního i staršího věku, kteří sakra dobře vědí, že migrace sype, tzv. lidská práva sypou, výrazná a oficiální afinita se spolky sudetoněmeckého Landsmanschaftu sype, přátelství a dobré vztahy se známými osobami vlivných periodik, agentur, nadací, institucí vytvářejí příznivé podmínky pro přihrávání lukrativních kšeftů pro právníky hájící výše zmíněné skupiny. Hájit ty správné lidi, znát ty správné lidi, zvát je na konference, dávat jim pocit důležitosti, umělé autority, předávat si různé medaile, ceny, vyznamenání za zásluhy o sbližování, za podporu vzájemných česko-německo-sudetských sousedských vztahů, což tyto osoby sdružující se v těchto kruzích a skupinách stmeluje, a navzájem spoluvytváří provázanou architekturu stejně ideologicky myslícího organismu, struktury, chobotnice. Hezky to mají angažovaní bratři Čižinští podchycené, že?


    Centrum Adalberta Stiftera a propojení na Witikobund


    Toto Centrum Adalberta Stiftera je od 8. července 2016 v likvidaci. Likvidátorkou je LENKA HŮLKOVÁ, která byla mimochodem členkou předsednictva Centra Adalberta Stiftera, a zároveň je také společnicí firmy Pavla Čižinského Bohemia Komunikation s.r.o.. se dvacetitisícovým vkladem. Mimochodem, manželka Horsta Löfflera, činovníka a člena Witikobundu Helga Löfflerová uzavřela 29. dubna 2016 kupní smlouvu s městem Horní Planá na dvoupodlažní dům Jiráskova 168. Město plánuje v horním patře zřízení bytu a také dvou místností v podobě knihovny a galerie. Tato knihovna a galerie by měla být vedle historie Horní Plané využívaná v duchu myšlenky navazující na působení Centra Adalberta Stiftera. Tedy zánik centra se měl přetavit ve finanční podporu aktivit osob, které dříve působily v Centru Adalberta Stiftera přímo napojeného prostřednictvím personálních vazeb na extrémistický Witikobund.

    Také existuje Jungbauerův šumavský vlastivědný spolek, Palackého 21, Horní Planá, který se zabývá historií a národopisem Šumavy, a tento spolek se také ucházel o převzetí vybavení po zániku Centra Adalberta Stiftera. Dokonce do tohoto spolku měli přestoupit dnes už bývalí členové Centra Adalberta Stiftera, kteří jsou personálními vazbami napojeni na Witikobund, nejradikálnější frakci sudetoněmeckého Landsmanschaftu. Stanovy tohoto spolku Jungbauerův šumavský vlastivědný spolek byly schváleny 18. října 2014, a předsedou je Martin Bürger, a figuruje tu rovněž Lenka Hůlková, která působila jak v Centru Adalberta Stiftera, tak působí dodnes ve firmě Pavla Čižinského Bohemia Komunikation s.r.o.

    A jak si kupují vliv Evropské hodnoty? Viz. loga na pozvánce…

    Pojďme se posunout dále. Jak jsem se zmínil, v ČR vzniklo Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zapsaný spolek, které vedle WOLFGANGA HABERMANNA a Tomáše Peciny založil i Jan Šinágl. Na počátku října 2011 se konala dolnofranckém Hassfurtu v Německu výroční schůze Witikobundu, kde vystoupil např. předseda Roland Schnürch. A na této schůzy Witikobundu, jak německou tak i českou tajnou službou hodnoceného jako extrémistická organizace se účastnil jako host právě Jan Šinágl. Tedy, abychom v tom opět měli systém a pořádek: Máme Sudetoněmecký Landsmanschaft, pod který spadají následující 4 frakce:

    • Ackermann-Gemeinde (KDU-ČSL, Top09, Zelení)
    • Seliger-Gemeinde (ČSSD), ti dodávají sudetoněmeckému Landsmanschaftu nové proškolené kádry
    • Witikobund, který má největší vliv na program Sudetoněmeckého Landsmanschaftu
    • Moravský zemský výbor Paneuropa Union (Petr Fiala – ODS a další)


    Nicméně k dokreslení celé situace se v červnu 2017 konaly sudetoněmecké dny v bavorském Augsburgu, které předcházely samotnému sjezdu sudetoněmeckého landsmanschaftu. Tyto sudetoněmecké dny se v Augsburgu konají rok co rok. Třeba v roce 2005 byl za dlouholeté úsilí o česko-německé smíření vyznamenán sudetoněmeckou evropskou cenou Karla IV. litoměřický biskup Josef Koukl. Josef Koukl proslul svými výroky o tom, že je proti vyhnání Němců po druhé světové válce v té podobě, v jaké k němu po válce došlo. Navíc se jeden z minulých bavorských premiérů Edmund Stoiber nechával opakovaně na těchto sudetoněmeckých dnech v Augsburgu slyšet, že Benešovy dekrety nejsou v souladu s hodnotami EU. Minulého bavorského premiéra Edmunda Stoibera dokonce tehdy v roce 2005 pobouřilo, že byla 16. května 2005 na pražském Loretánském náměstí odhalena socha Edvarda Beneše, která byla podle něj prohřeškem proti dobrému sousedství.

    A to nebyl pouze Edmund Stoiber, ale i další minulý bavorský premiér Horst Zehofer, byť se proslavil ostrým vystupováním proti migraci, tak se sudetoněmeckým Landsmanschaftem také sympatizoval, a pěstoval s nimi přátelské vztahy. Tyto sudetoněmecké dny v bavorském Augsburgu se konají každoročně, a ty předposlední proběhly v červnu 2017. Na tyto sudetoněmecké dny v bavorském Augsburgu zavítali další české osoby jako brněnský místostarosta Dr. Martin Andler, dále tu zavítal Karel Vavřinec Mareš, což je starosta Prahy 7, kde působil také Jan Čižinský dříve starosta Prahy 7, také asistent Cyrila Svobody nebo Mariána Jurečky, aktuálně poslanec za KDU-ČSL, jež se účastnil sudetoněmeckého kongresu v Plzni 9. září 2016, dále se sudetoněmeckých dní v Augsburgu v červnu 2017 účastnili Jan Korytář, místostarosta Liberce, bývalý liberecký primátor a někdejší předseda nevládní organizace Čmelák. Jan Korytář se účastnil amerického vládního programu International visitors leadership.

    Dále existuje sudetoněmecká rada, která pořádá Německo-český komunální kongres. Zde opět figuruje brněnský místostarosta Dr. Martin Andler, Jan Korytář z Liberce, Karel Vavřinec Mareš starosta Prahy 7, anebo starosta z Nejtku Lubomír Vítek. Zdravici tu přednesl Stanislav Děd, který působil na pozici ředitele Oblastního muzea v Chomutově. Ing. STANISLAV DĚD jako ředitel oblastního muzea Chomutov působil do 30. září 2017, tedy ještě zhruba 3 měsíce po konání Sudetoněmeckých dnů v bavorském Augsburgu, a následně byl ze své funkce sesazen vedením kraje KSČM.

    Nekonečná plejáda českých spolupracovníků sudetoněmeckých neziskovek


    Během těchto sudetoněmeckých dní v bavorském Augsburgu v roce 2017 se pořádala výstava s názvem brněnské divadlo v čase protektorátu mezi lety 1939 až 1944. Kurátorem této výstavy byl PhDr. Vojen Drlík z Brna, za Česko-německý fond budoucnosti na těchto sudetoněmeckých dnech v bavorském Augsburgu v roce 2017 vystoupila Ing. Soňa Dederová, za blok sudetoněmecké mládeže, mládež pro střední Evropu, tu vystoupil někdejší předseda cikánského spolku Společenství Romů na Moravě “Romano jekhetaniben pre Morava“, Ing. Karel Holomek. Ten působil ve funkci předsedy Společenství Romů na Moravě do 10. listopadu 2017, po něm tu působí předseda Bc. MARTIN DAŇHEL, DiS. Mimochodem, vedle Martina Daňhela tu působí jako vedoucí pobočky v Rýmařově Milan Daňhel a po Karlu Holomkovi tu zůstává ekonomka Ing. Zuzana Holomková. Ředitelkou Společenství Romů na Moravě je Bc. JANA VEJPLACHOVÁ.

    Dále na těchto sudetoněmeckých dnech v bavorském Augsburgu v roce 2017 vystoupila filmová režisérka Dr. Lenka Ovčáčková (pozn. nemá nic společného s mluvčím prezidenta Jiřím Ovčáčkem). Na těchto sudetoněmeckých dnech se promítal mimojiné film s názvem Generacion End Deutsch Behme, který prezentovala režisérka Veronika Kupková. Za německojazyčný tisk LandesEcho se tu představila šéfredaktorka Alexandra Mostýn. Za německý kulturní spolek Region Brno Jana Uhra 170/12, Veveří, Brno, poslala gratulaci kurátorka Mgr. Hana Kraftová, a Dr. Eleonora Jeřábková. Mimochodem účel tohoto Německého kulturního spolku region Brno je tu uvedeno následující: Hlavním úkolem spolku je přispívat k uspokojování kulturních a společenských potřeb občanů německé národnosti. Předsedkyní tohoto spolku v Brně je HANNA ZAKHARI, Esslingen am Neckar, Německo, a místopředsedou německého spolku v Brně je PhDr. ZDENĚK MAREČEK. Kromě Německého kulturního spolku region Brno existuje v Brně ještě další spolek s názvem Německý jazykový a kulturní spolek Brno, z. s.

    Diskusní panel Evropských hodnot a hlavní sponzor je Konrad Adenauer Stiftung.

    Na svatodušní neděli v rámci těchto sudetoněmeckých dní v bavorském Augsburgu v roce 2017 se konala ve zdejším kostele romskokatolická pontifikální mše, kterou celebroval v Plzni velmi široce známý monsignor František Radkovský, římskokatolický biskup, který sice abdikoval na svou funkci, ale v rámci sudetských Němců se angažuje dále. Mimochodem tento římskokatolický biskup František Radkovský pozval křesťanské krajanské organizace Ackerman Gemeinde k mezinárodnímu setkání v Plzni v srpnu 2009, a navíc monsignor František Radkovský obdržel v srpnu 2009 nejvyšší ocenění a vyznamenání Ackerman Gemeinde medaily smíření. Tu obdržel třeba i kardinál Miloslav Vlk půl roku před Františkem Radkovským, v neděli 1. března 2009 v Centru Mariapoli ve Vinoři. Dále se tu konala evangelická bohoslužba, kterou celebroval farář Andrej Hlibocký z Prahy. Během svatodušní neděle sudetoněmeckých dní v Augsburgu v roce 2017 vystoupil během tohoto programu Josef Medek z Chebska, dále tu vystoupil rovněž v Plzni dobře známý Richard Šulko s jeho dcerou Terezií, kteří se mimochodem účastnili společné mše v plzeňském kostele Sv. Bartoloměje, a osobně se tu loučili s Berndem Posseltem.

    Mimochodem, tento v Plzni dobře známý Richard Šulko má pravidelné vysílání na Českém rozhlase Sever každý pátek od 19:45 do 20:00 společně s Veronikou Kindlovou. Jde o pořad Sousedé, a jde, jak už asi sami tušíte, o česko-německý magazín pro německou menšinu v Čechách. To je další aktivita Richarda Šulka. Dále na Sudetoněmeckých dnech v bavorském Augsburgu v červnu 2017 vystoupil český soubor Pramínek a mnoho dalších osob. Tady vidíme, do jaké hloubky skutečně můžeme mapovat a monitorovat provázanost českých vrcholových politiků až na regionální i komunální úroveň ve směru k sudetoněmeckému landsmanschaftu.

    Zmiňme například badatele, historika a ředitele nakladatelství Academia jménem Jiří Padevět. Jiří Padevět byl mimochodem ideovým poradcem Jiřího Drahoše v prezidentské kampani 2018, a Jiří Padevět dokonce Jiřího Drahoše podpořil v ČT v rámci vystoupení ohledně nového vedení Akademie věd ČR. Jiří Padevět vydal knihu o odsunu Němců v Čechách a na Moravě. Další vazby německé lobby s Jiřím Drahošem můžeme spatřovat nejen přes Jiřího Padevěta, ale třeba i přes samotnou akademii věd ČR. Jak víme, Jiří Drahoš byl dlouholetým předsedou akademie věd ČR. Proto by nás ani nemělo překvapit, že 3. 3. 2017 dostal Sociologický ústav Akademie věd ČR příspěvek právě od Konrad-Adenauer-Stiftung v hodnotě 210,756 Kč deklarovanou jako finanční podpora spolupracujícího partnera. Dále 20.6.2017 dostal ústav pro českou literaturu té samé Akademie věd ČR příspěvek 52,000 KČ z prostředků česko-německého fondu budoucnosti.

    Akademie věd ČR, kterou dlouhá léta řídil Jiří Drahoš, a jehož ideovým poradcem v jeho volební kampani byl Jiří Padevět, který na jedné straně programově zveličuje pár excesů při odsunu Němců po druhé světové válce, a na druhé straně zcela mlčí o mezinárodně platných smlouvách vítězných mocností z Postupimy 2. srpna 1945 a pařížských reparačních dohodách 23. října 1954. Workshopy, přednášky, mediální výstupy, konference, setkání, a hlavně tzv. bádání historiků, kteří píší knihy, ve kterých relativizují zvěrstva nacistické německé třetí říše, a zveličují pár excesů, které se odehrály po konci druhé světové války. Tady máme jeden střípek této lobby. Kromě workshopů, přednášek, diskuzních platforem je to v neposlední řadě i literatura v médiích, zejména ve veřejnoprávním Rozhlasu.

    Zmiňme třeba další osobu Mgr. MARTIN DZINGEL. Martin Dzingel je prezidentem Shromáždění německých spolků v České republice, náměstí 14. října 1278/1, Smíchov, Praha 5, a kromě toho je Martin Dzingel členem Česko-německého diskuzního fóra, kam ho jmenoval exministr zahraničí Lubomír Zaorálek, a rovněž je Martin Dzingel i místopředsedou rady vlády pro národnostní menšiny. Tento Martin Dzingel vystoupil na ČRo Plus v pořadu Čeští Němci, ve kterém kritizoval kolektivní vinu a prosazoval odškodnění tří milionů Němců, kteří byli prý potrestáni. Jenomže Martin Dzingel vystoupil na ČRo Plus před návštěvou Angely Merkelové v srpnu 2016. To je ale načasovaná náhoda, že?


    Angela Merkel a Bernd Posselt


    V souvislosti s Angelou Merkelovou si ocitujme několik výroků. V roce 2012 na 63. sjezdu SL prohlásil mimo jiné pan Posselt: “Jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách Eura a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech.” Další citace z dopisu pana Posselta: “Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléřce, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.” Tady jasně vidíme, jak Angela Merkelová otevřeně podporuje sudetoněmecký Landsmanschaft a prosazování jeho agendy v ČR.

    Kroky směrem k dialogu pozorujeme dnes a denně, potomci odsunutých i neodsunutých Němců, kteří převzali názory SL učí na českých školách a univerzitách, jsou v parlamentu ČR, pracují jako krajští politici, točí filmy, pořádají akce pro českou mládež, píší knihy, publikují v českém tisku, a stávají se z nich vykladači pokřivené historie podle jejich pokřiveného pohledu. Jako je Jiří Padevět, ideový poradce Jiřího Drahoše, jako je Martin Dzingel, kterému se dostalo výsady vystoupit ohledně odškodnění Němců na ČRo Plus shodou okolností před návštěvou Angely Merkelové v ČR v srpnu 2016, což jistě byla náhoda.

    Bernd Posselt, šéf Sudetoněmeckého landsmančaftu.

    Kromě všech výše zmíněných proněmeckých organizací, nadací a institutů existuje další spolek v ČR s názvem Spolek Němců a přátel německé kultury v ČR. Do února 2015 se tento spolek jmenoval Kulturní sdružení občanů německé národnosti ČR o.s., ale to bylo zřejmě příliš očividné, tak se přejmenovali na Spolek Němců a přátel německé kultury v ČR. Tento spolek sídlí na adrese Vocelova 602/3, Vinohrady, Praha 2. Účel spolku je následující: Spolek obyvatel německé národnosti a jejich přátel se zabývá historií a tradicemi Němců na našem území, nářečím a jazykem především v pohraničí.

    Financování Spolku Němců a přátel německé kultury v ČR je zajištěno spolufinancováním přes Shromáždění německých spolků v České republice. Na dotacích v roce 2013 získali 393,186 KČ, v roce 2014 byly přijaté peněžní dary 271,429 KČ, přijaté členské příspěvky 205,581 KČ, a přijaté dotace 191,000 KČ. Ve stanovách tohoto Spolku Němců a přátel německé kultury v ČR přijatých 14. prosince 2016 se například můžeme dočíst: “Spolek usiluje o takovou národnostní politiku, která má za cíl rozvíjení národní identity Němců Čech, Moravy a Slezska. Usiluje o rehabilitaci těch německých občanů, kteří v minulosti na území ČR byli jakýmkoli způsobem pronásledováni nebo diskriminováni, ale rovněž o rehabilitaci těch příslušníků jiných národností v ČR, kteří byli postiženi stejným způsobem.”

    Potom tu máme ještě další sdružení Nadace Bernarda Bolzana, Vyšehradská 320/49, Praha 2. Jedná se o tu nadaci, která spolu se sdružením Ackerman Gemeinde spolupořádala každoroční českoněmecké setkání. Sídlí na stejné adrese jako Ackerman Gemeinde a jako Česká křesťanská akademie. Účel této nadace je následující: “Shromažďování finančních prostředků a jiných majetkových hodnot za účelem podpory: rozvoje česko – německých, česko – rakouských a česko – slovenských vztahů, zejména v oblasti kultury, historie a vzdělávání. Prohlubování porozumění mezi lidmi různých národností a národnostních skupin.”

    Předsedou této nadace Bernarda Bolzana, Vyšehradská 320/49, Praha 2, byl samotný Dr. PETR PITHART, místopředsedou a zároveň zakladatelem nadace Bernarda Bolzana byl novinář a spisovatel JUDr. PETR PROUZA, druhým místopředsedou správní rady byl FRANZ OLBERT, Mnichov, Německo, který pracoval v německé Ackerman Gemeinde, a také v Česko-německém fondu budoucnosti. Členy nadace byli sociolog a politolog Dr. VÁCLAV HOUŽVIČKA, který rovněž působil v Česko-německém fondu budoucnosti, ale kromě toho 15 let vedl výzkumný tým České pohraničí v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR a také byl mezi lety 1998 až 2004 členem Koordinační rady česko-německého diskusního fóra, dále ve správní radě nadace Bernarda Bolzana působí REINHOLD MACHO. Jedná se o německého regionálního politika a starostu města Furth im Wald, Německo. Revizorem této nadace Bernarda Bolzana byl katolický kněz a sudetoněmecký rodák, ANTON OTTE, Norimberk, Německo. Právě Anton Otte založil českou kancelář Ackerman Gemainde a zároveň byl revizorem Nadace Bernarda Bolzana, spolu s Petrem Pithartem. Propojení se nám utužují a zpevňují s každým jménem. Anton Otte byl také jmenován vyšehradským kanovníkem, stal se také místopředsedou komise pro vyhnance, kterou zřídila německá biskupská konference a v roce 1996 byl vyznamenán řádem Tomáše Garigue Masaryka.

    Další spolek, který působí v ČR, je Německý školní spolek v Praze, Skuteckého, Řepy, Praha 6. Dále tu máme Německý mládežnický klub v ČR se sídlem v Praze, dále Německá školská jednota v Čechách, Moravě a Slezsku Smetanovo náměstí 1857, Havlíčkův Brod, potom v ČR působí Německá škola v Praze s.r.o.zahraniční škola a gymnázium s příznačnou adresou Schwarzenberská 700/1, Praha 5. Mimochodem jeden z předmětů podnikání je následující: provoz zahraniční mateřské školy, základní školy a gymnázia s výukou v německém jazyce.

    Takže, když chcete mít německou výchovu od tří do 19 let kompletně izolovanou v německém jazyce, nemuset se obtěžovat s češtinou, máte tuto možnost přímo v ČR. Jednatelkou je JITKA ŠPETOVÁ a společníkem je Stiftung Deutsche Schule Prag z Hamburku v Německu, nebo třeba Deutsch-Tschechische Gesellschaft, čili německo-česká obchodní společnost sídlící rovněž v Německu. Zajímavé ale je, že ještě dříve, konkrétně od června 1997 do února 1998, byl jednatelem této německé školy šlechtic JOHANNES LOBKOWICZ. Tentýž Johannes Lobkowicz, který zaslal 28. února 2018 rovných 20,000 KČ iniciativě Milion chvilek studentského tria Mikuláš Minář, Benjamin Roll a Martin Vrba a tato neziskovka Milion chvilek koordinovala celorepublikové protesty proti Andreji Babišovi a Zdeňku Ondráčkovi 5 března 2018. To jsou věci, že?

    Jako poslední tu máme ještě společnost SKS – Informační středisko Praha s.r.o. Tomášská 21/14, Praha 1, která má na starosti reklamní činnost a marketing ohledně mediálních výstupů a tzv. průzkumů veřejného mínění, stejně tak má tato společnost v předmětu podnikání vydavatelské a nakladatelské činnosti, čili materiály, publikace, knihy, brožury, příručky, tiskoviny, noviny, periodika vše kolem sudetoněmecké lobby v ČR, ale také další předmět podnikání této společnosti je činnost informačních a zpravodajských kanceláří. Jednatelem této společnosti SKS – Informační středisko Praha s.r.o. je PETER BARTON s trvalou adresou v Mnichově v Německu, druhým jednatelem je RUDOLF KUČERA. Společníkem je společnost Sudetendeutsche Verlags-Gesellschaft mit beschränkter Haftung z Mnichova v Německu.


    Evropsky hodnotná sudetoněmecká nezisková klika v Praze


    Neziskový sektor se v tomto procesu rovněž výrazně podílí. Zmiňme např. Evropské hodnoty Radko Hokovského, Jakuba Jandy a dalších protagonistů. Spolková zpravodajská služba BND v prosinci 2017 zařadila na svůj seznam sledovaných objektů v České republice think-tank Evropské hodnoty jako lobbingovou organizaci, která nebezpečně proniká a prorůstá do blízkosti diplomatických struktur německého velvyslanectví v Praze. Když si vezmeme organizace, které Evropské hodnoty podporují, např. Česko-německý fond budoucnosti Evropským hodnotám v roce 2014 věnoval 60,000 Kč nebo Konrad Adenauer Stiftung 172,557 Kč, tak nám to nabízí vcelku věrný obraz o zpravodajské hře, kterou hrají Evropské hodnoty ve směru k německé ambasádě v Praze. Propojení Josefa Zieleniece na Radko Hokovského jsme probrali dříve.

    Evropské hodnoty s podporou Konrad Adenauer Stiftung.


    A jako další utužování česko-německého dialogu jako další hřebík do rakve jsme se dočkali 15. února 2017, kdy v Bruselu ministři obrany Martin Stropnický a Ursula von der Leyen podepsali na schůzce NATO v Bruselu novou dohodu. Německý Bundeswehr se stane vedoucí armádou NATO v Evropě a jedna brigáda české armády se dostane pod přímé německé velení. Stejnou smlouvu podepsalo kromě nás i Rumunsko. Za příklad nám Němci dávají Holandsko, které má pod německým velením již dvě třetiny své armády. 4. brigáda rychlého nasazení Žatec je tak pod přímým velením německého Bundeswehru, konkrétně 10. ozbrojené divize. Jde konkrétně o tyto prapory: 41. motorizovaný prapor Žatec, 42. motorizovaný prapor Tábor, 43. výsadkový motorizovaný prapor Chrudim a 44. lehký motorizovaný prapor Jindřichův Hradec.

    Můžeme citovat i další příklad postupného salámového přibližování a slaďování českých resortů jednoho po druhém s těmi německými, protože po armádě tu máme policii. Od 1. října 2016 platí mezi českými a německými policisty nová dohoda o spolupráci. Nově například získají smíšené hlídky v případě nutnosti stejné pravomoci na území obou států. Dohoda také upravuje možnost operativního nasazení policistů na území druhého státu. Například umožňuje zásah na území druhého státu bez předchozího upozornění. Novinkou je také to, že pokud budou třeba němečtí policisté někoho pronásledovat až do Česka, můžou ho u nás i zatknout. Smlouva také vymezuje 10 km pásmo od hranic na kterém mohou policisté v případě nutnosti zasáhnout, samozřejmě bez předchozího upozornění kolegů ze sousedního státu.


    České salámové poněmčování? Wunderbar!


    Už vidíme, co znamená postupné salámové sbližování k Německu? Tu armáda, pak chvilku nic, abychom skutečnosti vstřebali, zanadávali si, pak za rok policie, zase chvilku nic, ať to strávíme, potom Česko-německý fond budoucnosti vozí k nám migranty a stejně naše školáky do Německa, kde jim předvádí migranty, což se děje průběžně, potom neziskovka Sdružení pro integraci a migraci v čele s ředitelkou Magdou Faltovou začne vybízet a nabádat Čechy k pronajímání vlastních ubytovacích kapacit pro migranty přesně tak, jak se to děje v Německu s penziony, hostely, nebo i samostatnými pokoji v rodinných domech.

    A zase postupně salámově, abychom to vstřebali, strávili, zanadávali si, chviličku si dají pohov, než příjdou zase s nějakým jiným resortem, který bude tzv. spolupracovat s německými kolegy z téhož resortu, což bude slavnostně vydávané za spolupráci, ale fakticky jde o slaďování české legislativy k německé, o synchronicitu, o kopírování procesů německého modelu. Ať jde o armádu, ať jde o policii, ať jde o ministerstvo kultury, ať jde o vládní poradce expremiéra a exministra zahraničí, ať jde o fondy a nadace, ať jde o neziskovky přebírající tentýž německý model. Takto postupně, krůček po krůčku probíhá v praxi ono takzvané přibližování k Německu.

    Vykreslili jsme si konkrétní vazby, uvedli jsme si spolky, organizace, nadace, instituty, které lobbují za německou otázku odškodnění, které vštěpují nám Čechům pocit viny za jakési odsunutí Němců, které ale bylo dohodnuto na základě platných mezinárodních smluv, a vykreslili jsme si také přesné personální vazby a napojení na exponované české politiky, nebo přímo samotné politiky, univerzitní reprezentace přijímající štědré peníze z německých fondů, preláty, církevní hodnostáře, představitele neziskového sektoru, a v neposlední řadě i politiky. Pokud bychom si to měli sumarizovat a zrekapitulovat, v ČR působí následující proněmecké nadace, organizace, spolky a instituty:

    1. Ackermann-Gemeinde,
    2. Seliger Gemeinde,
    3. Česko-německý fond budoucnosti,
    4. Společnost pro dějiny Němců v Čechách,
    5. Česko-německý institut Collegium Bohemicum v Ústí nad Labem,
    6. Německý kulturní spolek Region Brno,
    7. Německý jazykový a kulturní spolek Brno, z. s.
    8. Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
    9. Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
    10. Centrum Adalberta Stiftera v likvidaci,
    11. Jungbauerův šumavský vlastivědný spolek,
    12. Spolek Němců a přátel německé kultury v ČR,
    13. Nadace Bernarda Bolzana,
    14. Ústav Oráče z Čech pro česko-německo-židovský a evropský dialog, z. ú.,
    15. Německý školní spolek v Praze,
    16. Německý mládežnický klub v ČR,
    17. Německá školská jednota v Čechách, Moravě a Slezsku,
    18. Německá škola v Praze s.r.o. zahraniční škola a gymnázium,
    19. SKS – Informační středisko Praha s.r.o.,
    20. Nadace Friedricha Eberta,
    21. Goethe institut.


    Zaznamenáváme ale i státní instituty v Německu např.

    • Institut pro kulturu a dějiny Němců ve východní Evropě na Univerzitě Heinricha Heineho v Düsseldorfu
    • Spolkový institut pro kulturu a dějiny Němců ve východní Evropě v Oldenburgu a mnoho dalších, ale setrvejme u ČR.
    • České centrum Berlín
    • České centrum Mnichov
    • Česko-německé diskuzní fórum
    • Česko-německý strategický dialog


    Také zaznamenáváme celou škálu německých fondů, které prostřednictvím na ně navázaných českých neziskovek protlačují do hlav dětí ve školách tvrdou brutální multikulturní agendu německého typu.

    • Hanns Seidel Stiftung Václavské náměstí 1306/55, Nové Město, Praha 1, s ředitelem MARTIN KASTLER, nar. 18. června 1974 Penzendorfer Strasse 15, Schwabach, Německo,
    • Konrad-Adenauer-Stiftung Jugoslávská 620/29, Vinohrady, Praha 2, s ředitelem zastoupení v ČR Matthiasem Barnerem
    • Friedrich-Naumann-Stiftung na stejné adrese jako Konrad-Adenauer-Stiftung, tedy Jugoslávská 620/29, Vinohrady, Praha 2, anebo
    • Heinrich Böll Stiftung Opatovická 1901/28, Nové Město, Praha 1, s ředitelkou EVA ANDREA VAN DE RAKT,
    • Friedrich-Ebert-Stiftung, e.V. – zastoupení v České republice Zborovská 716/27, Smíchov, Praha 5, ředitelkou je ANNE SEYFFERTH
    • Evropská nadace R.M.R. – EUROPÄISCHE R.M.RILKE STIFTUNG Drbohlavy 24, Vlásenice, Pelhřimov, předsedou správní rady je Dr. JIŘÍ KOSTELECKÝ
    • Nadace Brücke/Most – Stiftung, organizační složka Rašínovo nábřeží 383/58, Nové Město, Praha 2, s adresou sídla v Drážďanech, Reinhold-Becker-Strasse 5. Oprávněnou osobou jednat je Dr. STEPHAN NOBBE. Účel nadace je následující: Podpora spolupráce mezi Německem a Českou republikou v oblasti kultury; podpora vzdělávání občanů a profesní vzdělávání včetně pomoci studentům; podpora setkávání Němců a Čechů, výměna informací o jejich zemích stejně jako vzdělávacích míst s účelem podporovat porozumění mezi německým a českým národem; podpora výzkumu v oblasti německo-českých vztahů a jejich vědeckého zpracování.


    Tyto německé fondy sponzorují řadu českých neziskovek třeba Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO), Agora Central Europe společnost pro demokracii a kulturu, nebo Evropské hodnoty. Konrad-Adenauer-Stiftung podporuje i české státní instituce jako sociologický ústav Akademie Věd ČR, nebo ústav pro českou literaturu Akademie Věd ČR, ale tyto německé fondy podporují také české univerzity, jako je Masarykova univerzita, Karlova univerzita nebo řadu projektů Západočeské univerzity, hovořím o Česko-německém fondu budoucnosti. Konrad-Adenauer-Stiftung se potom větví do vyšších pater, protože je partnerem Otevřené společnosti tedy Open Society Fund Praha George Sorose.

    Open Society Fund Praha George Sorose každoročně pořádá soutěž Novinářská cena, kde kromě hlavní komise fungují tří nebo čtyřčlenné poroty hodnotící jednotlivé kategorie, za které jsou novinářské ceny udíleny. Jedna z takovýchto kategorií nese název Nejlepší reportáž. A v porotě pro tuto kategorii najdeme třeba Silja Schultheis, která působí v Česko-německém fondu budoucnosti, a zároveň hodnotí novinářské ceny v jedné z porot Open Society Fund Praha George Sorose. Kromě Česko-německého fondu budoucnosti tu máme další kategorii Cena za regionální žurnalistiku (ve spolupráci s Konrad Adenauer Stiftung). Opět totální střet zájmů, kdy jsou ceny udělovány novinářům nebo historikům jako David Kovařík v roce 2015, o odsunu Němců z Brna, když v porotě soutěže Novinářská cena Open Society Fund Praha sedí Silja Schultheis z Česko-německého fondu budoucnosti spolupráce je vedena s Konrad Adenauer Stiftung a udílejí ceny novinářům a historikům píšící příznivě o odsunu Němců z Brna!

    Mimo téma tohoto článku si vás dovoluji pozvat k pravidelnému poslechu mého pořadu na Svobodném vysílači CS. Probereme aktuální témata z domova i ze světa. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

    Záznam pořadu ZDE.


    -VK-
    Šéfredaktor AE News

    0 0

    - rp -
    9.7.2018  KarpatiHírPrvníZprávy
    << VIDEO >> Vlaky naložené samohybnými houfnicemi ráže 122mm, tzv. Gvozdik směřují z Polska na Ukrajinu, přesunují se také po silnici, vše už je v pohybu na území Zakarpatské oblasti na Ukrajině.

    Oficiální informace o neočekávaném přesunu vojenských vozidel se v ukrajinském tisku dosud neobjevily. Současně lze na základě videí zveřejněných na facebooku usoudit, že jde o samohybné houfnice nabídnuté Polskem ukrajinské armádě.

    Informace o polské nabídce se objevily v květnu na polském portálu, ale v ukrajinském tisku se tato informace objevila omezeně.

    Poláci začali vyřazovat tyto samohybné houfnice v loňském roce poté, co si polská armáda postavila vlastní samohybnou houfnici nazvanou Karab.
    Samohybná houfnice 2S1 je lehce pancéřovaná dělostřelecká zbraň schopná překonávat vodní překážky, určená k ničení a umlčování živé síly nepřítele, k boji s dělostřelectvem a mechanizovanými prostředky nepřítele, k boření obranných objektu a k vystřílení průchodů v minových polích.

    Do výzbroje sovětské armády byla zavedena v roce 1972. Licenci na výrobu houfnic zakoupilo v rámci Varšavské smlouvy Polsko, kde se vyráběla v závodě Hucie Stalowa Wola, a rovněž Bulharsko.



    Prozatím oficiální orgány nepodaly informace o tom, co tato bojová vozidla hledají Zakarpatské oblasti. Podle pozorujících, co natočili tyto příspěvky, jde o hrůzný zážitek, protože se přesuny konaly v časných ranních hodinách, nejspíše kvůli utajení...

    - - -

    0 0

    Oskar Krejčí
    9.7.2018  NovéSlovoSk
    Letos je to přesně sto let od chvíle, kdy na svět přišel první díl slavné knihy německého filosofa Oswalda Spenglera "Zánik Západu". Dramatický název tohoto díla svádí k jednoduchému závěru: „K žádnému zániku nedošlo, Spengler se mýlil.“ To je sice pravda, ovšem pouze částečná. K zániku Západu skutečně nedošlo, avšak mnohé problémy tohoto civilizačního okruhu, které Spengler popsal, přetrvávají. 

    Spenglerův problém byl především v jeho představě civilizace jako organismu, v jeho „morfologii světových dějin“. Inspirativní ale může být jeho tvrzení, že koncepce rozdělující dějiny na starověk, středověk a novověk je „neuvěřitelně ubohé a nesmyslné schéma“, v jehož pozadí je „marnivost západoevropského člověka“, jeho neschopnost vidět jiné kultury. Díky tomuto zjednodušení vzniká ptolemaiovský obraz světa, v němž je Západ středem a mírou věcí. Podle Spenglera překonání této sebestřednosti Západu vyžaduje kopernikovský obrat, který umožní vidět dějiny – tedy svět – jako obraz, v němž antika a Západ nebudou upřednostňovány před Indií, Babylónem, Čínou, Egyptem, arabskou a mexickou kulturou.

    Změnilo se za sto let uvažování západního člověka? Zatím jen částečně, jeho vědomí se riskantně zpožďuje za postupující změnou postavení Západu ve světě.


    Ekonomická rizika



    Západem odstartovaná kapitalistická forma globalizace naráží na celou řadu problémů, které nelze překonat při zachování stereotypů myšlení opírajících se o zjednodušenou vizi počátků. Kapitalismus opravdu odstartoval uvolněním tržních sil. Tvrdit ale, jak to dělají liberální anarchokapitalisté, že náprava současných neduhů je obsažena v návratu k „svobodnému trhu“, je naivní. Globální svět ve smyslu propojení odlišných, do té doby samostatně se vyvíjejících, civilizačních okruhů se nezačal formovat díky renesanční osvětě či férovému obchodu; začal se utvářet díky násilné kolonizaci. Osvobození nevolníka v Evropě doprovázel obchod s africkými otroky.

    Dnes globální ekonomika naráží na velké problémy, které rozhodně nelze řešit návratem k silám „svobodného trhu“. Stačí uvést tři příklady: zadluženost států; sociální nerovnost mezi jednotlivci i regiony; důsledky tzv. revoluce 4.0.
    • Finance. Podle Mezinárodního měnového fondu představuje současné zadlužení států 225 % světového hrubého domácího produktu. Veřejný dluh samotných Spojených států dorostl ke 21,2 bilionům dolarů, celkové zadlužení federace, států, obcí i jednotlivců útočí na hladinu 70,6 bilionů dolarů. Obě tyto dluhové položky rostou bez ohledu na Trumpovy pokusy o reformu. Dolar však stále zůstává základní rezervní měnou, představuje 64 % všech státních rezerv. Neexistuje teorie, která by přesvědčivě vysvětlila, proč může ekonomika fungovat při takovémto zadlužení – a kde je horní hranice únosného dluhu. Zatím se zdá, že pro národní ekonomiky není důležitá ani tak velikost dluhu, ale schopnost splácet pohledávky, obsluhovat dluh. Globální riziko je skryto především v povaze a funkci dolaru. Ale vzhledem k tomu, že Spojené státy jsou finančním suverénem a mohou dolar vyvážet, zdá se, že dolar narazí dříve na geopolitické bariéry než na překážky geoekonomické.
    • Nerovnost. Podle poslední zprávy Výzkumného institutu Credit Suisse dorostlo vloni v úhrnu světové osobní bohatství lidí na 280 bilionů dolarů. Z toho 101,0 bilionů je v Severní Americe, 79,3 bilionů v Evropě – a necelých 2,5 bilionů v Africe. Jestliže Evropa zaznamenala meziroční nárůst bohatství o 6,3 % a Indie o 9,9 %, v Africe došlo k poklesu o –1,9 % a v Japonsku dokonce o –6,0 %. V témže období vzrostly osobní dluhy ve všech regionech – například v Africe o 7,0 % a v Indii o 19,5 %. Zatímco chudší polovina dospělých lidí vlastnila jedno procento bohatství světa, horních 10 % mělo k užívání 88 % světového bohatství – a nejzámožnější jedno procento lidí 50 % světového bohatství. To znamená, že světová ekonomika sice zvyšuje výkonnost, ovšem zisky jsou rozdělovány ve prospěch bohatších. Takto vznikající nerovnováhy slepé tržní síly nevyřeší.
    • Revoluce 4.0. Nová fáze vědeckotechnické revoluce – spojovaná především s novou úrovní automatizace, s novými materiály, se zkracováním technologických procesů a nástupem umělé inteligence – skrývá dva problémy. Především není jasné, zda dojde ke zvýšení nezaměstnanosti, nebo k vytvoření nových typů pracovních míst, či se zvětší volný čas zaměstnanců. Dojde-li k rozšíření volného času, využije jednotlivec získanou svobodu ke kultivaci osobnosti, nebo k marné snaze uspokojit trhem vnucované a stále se měnící umělé potřeby? Nebo dojde k nárůstu závislosti na počítačových hrách či na drogách? Druhá past technického pokroku je obsažena ve faktu, že automatizace, nové materiály a umělá inteligence díky tržní nenasytnosti vojensko-průmyslového komplexu nejrychleji pronikají do nových zbraňových systémů a organizace armád./


    Demografie a klima



    Globalizace nenaráží jen na ekonomické problémy. Podceňovaný problém představují populační změny. Podle revidované zprávy populačního odboru OSN by počet obyvatel světa měl do roku 2100 stoupnout z loňské 7,5 miliardy na 11,2 miliard. Jenom v Africe by to znamenalo růst z 1,3 miliardy na 4,5 miliard lidí, přičemž už dnes byl v tomto světadíle zaznamenán pokles gramotnosti. V uvedeném časovém úseku by mělo dojít k úbytku obyvatelstva Evropy ze 742 milionů na 653 milionů. Pokles by měla zaznamenat i Čína, a to ze současné 1,4 miliardy na jednu miliardu obyvatel.

    Tolik diskutované klimatické změny související jak s klimatickými cykly, tak s lidskou činností, přinášejí i další problémy a výzvy. Například zásoby metanu na dně moří a oceánů by se při velkém oteplení mohly uvolnit a ohrozit život na celé planetě; podaří-li se tento metan průmyslově těžit, přibude lidstvu obrovská zásobárna čisté energie. Jiným problémem, a podle některých analýz je to problém největší, je voda. Podle zprávy připravené v roce 2015 pro Světové ekonomické fórum trpí nedostatkem vody alespoň jeden měsíc v roce dvě miliardy lidí, půl miliardy lidí pak po celý rok. V roce 2030 by nedostatek vody mohlo pociťovat 40 % globální populace. Už dnes jedna třetina lidí strádá „vodním stresem“, narůstající obavou z nedostatku této základní tekutiny. Jenom v Číně tuto tíseň sdílí více než půl miliardy lidí. Jenže tam nečekají na tajuplné tržní síly a díky cílevědomé státní politice uskutečňují obrovské i malé vodní projekty, které by měly uvedené riziko odstranit.


    Válka a mír



    Podle zprávy Institutu pro ekonomiku a mírčinil loňský globální ekonomický dopad násilí 14,8 bilionů dolarů, což představuje 12,4 % světového hrubého domácího produktu. Náklady spojené s násilím tak za pět let vzrostly o 16 %. Podle ročenky Stockholmského institutu pro výzkum míru dosáhly loni světové vojenské výdaje nejvyšší hladiny od konce studené války, a to 1739 miliard dolarů. Ukazuje se, že největší podíl na tomto nebezpečném plýtvání mají rozvinuté liberálně-kapitalistické státy.

    Oswald Spengler se mýlil, když spojoval životy národů a civilizací s takovými vývojovými fázemi organismu, jako je narození, dospělost a smrt. Národy a civilizace mohou umřít, ale nemusejí. V dobrých podmínkách se civilizace a národy neztrácejí v minulosti, ale získávají novou podobu. Stačí se podívat na východ, kde se po stu letech ponížení a tragédií opět na výsluní vrací pozoruhodná čínská civilizace – byť samozřejmě v pozměněné podobě. I Západ může zůstat svébytnou entitou, dokáže-li přijmout změny. Nedokáže-li to, bude-li se chtít stále vracet k násilným počátkům svých privilegií, vystaví se novým obrovským rizikům pramenícím z propojování globálních problémů. Klimatické změny a nedostatek vody spojené s růstem populace se stanou impulzem pro velké migrační vlny; místa, kde se překříží tyto problémy, se změní v konfliktní ohniska. Nové zbraně v rukou nevzdělaných a sobeckých politických elit povedou k sebevraždě civilizací.

    Oswald Spengler měl pravdu, když varoval, že na Západě je „podoba světových dějin neprověřeným duchovním majetkem, který se i mezi historiky z povolání dědí z generace na generaci“. Nejde ale o to se Spenglerovou knihou souhlasit, jde o to se z ní poučit. Třeba proto, že současné globální problémy – od sociálně-ekonomických přes demografické, klimatické až po vojenské – nemají řešení v návratu k „tržní“ minulosti. Dokonce nemají ani řešení v současném hlavním západním proudu uvažování. Je třeba se zbavit „marnivosti západoevropského člověka“ a učit se i u jiných civilizačních okruhů. Začít třeba diskusí o slovech, která přednesl Si Ťin-pching minulý měsíc na summitu Šanghajské organizace spolupráce. Poté, kdy výslovně odmítl představy o nadřazenosti nějaké civilizace či o konfliktu civilizací, čínský prezident prohlásil, že bychom měli „podporovat inovativní, koordinovaný, zelený, otevřený a inkluzivní rozvoj, dosáhnout koordinovaného sociálního a hospodářského pokroku různých zemí a řešit problémy způsobené nevyváženým vývojem. Měli bychom překlenout propast ve vývoji a podpořit sdílenou prosperitu“. Tyto věty neobsahují libovolně naskládaný soubor přídavných jmen. Nabízejí propojený řetězec doporučení, jak lidstvu zajistit civilizovanou budoucnost. Svět potřebuje změnu, a touto změnou nemůže být návrat.

    - - -


older | 1 | .... | 597 | 598 | (Page 599) | 600 | 601 | .... | 683 | newer