Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 599 | 600 | (Page 601) | 602 | 603 | .... | 668 | newer

    0 0
  • 07/10/18--18:27: Trest boží
  • Jan Hruška
    11.7.2018 OstrovJaniky
    O uprchlické krizi už řekl kdekdo kdeco. Můžeme ji vidět jako výsledek hesla „všechnu moc neviditelné ruce trhu“, protože nese zisky verbířům, převaděčům a spoustě jiných podobných. Její smysl (tedy pokud vůbec má nějaký smysl) se hledává ve snaze vytvořit v Evropě vrstvu rasově, národnostně i morálně neukotvených otroků. 

    Její cíl (pokud má nějaký cíl) můžeme také vidět v tom, co vidíme ve státě Izrael. Postavit proti sobě dvě etnika, která se nenávidí a jsou téměř ve stavu trvalé občanské války. Oba národy spojuje nenávist proti těm druhým a ti, kteří vládnou si mohou dělat co chtějí, protože na ně nikdo nemá čas. Dokonce to můžeme vidět i tak, (za to mě někdo sežere bez chleba) že Islám se svými drsnými, ale dlouhodobě osvědčenými zákony je kultura, která má naději přežít všeobecný rozklad, který západní kulturu zákonitě čeká.

    Málo si při tom všem všímáme falešné humanity, která to všechno propagandisticky zastřešuje. Tuto falešnou morálku, ideologii nebo jak tomu říkat si dovolím nazvat trestem božím za antikomunizmus. Jestli chcete pochopit, co tím myslím, musíte vědět dvě věci: Bůh nemusí nikoho trestat. Když nechá lidi dělat co chtějí, vytrestají se sami. A potom většinou ještě řeknou „kdyby byl nějaký Bůh, tak by to nedopustil“. Naštěstí Bůh většinou opravdu nedopouští, takže se „nejlepší úmysly“ různých podnikavců nějak zhatí a nedopadne to tak špatně, jak mohlo a mělo. Někdy ale holt dopustit musí. Ostatně jestli se vám v tom Bůh nelíbí, můžete říct, že nás dohnaly důsledky dřívějšich chyb.

    No a za druhé: Antikomunizmus není odmítání komunistické ideologie – to bych spíš nazval zdravým rozumem. Antikomunizmus je debilní, agresivní ideologie bolševického typu, tedy něco jako vyhánění čerta Belzebubem.

    Dnešní oficiální přístup k uprchlíkům a tím i ke dnešní uprchlické krizi začal vznikat na západě někdy v padesátých létech. Socialistický tábor považoval za nutné uzavřít hranice na západ, takže lidé, kteří chtěli pryč utíkali různými dobrodružnými způsoby. To samo o sobě bylo dobrým tématem pro západní propagaci: „Podívejte se, jak lidi utíkají z východního ráje“. Antikomunistické propagandě to ovšem nestačilo. Podle ní ti lidé vždycky utíkali, protože byli za své názory pronásledováni „zločinným komunistickým režimem“, případně bojovali proti němu. Ve skutečnosti uprchlíci většinou patřili do některé ze tří skupin: Vysoce kvalifikovaní odborníci, kterým byly na západě slíbeny mnohem lepší životní podmínky, notoričtí romantici a dobrodruzi, no a zločinci, kterým západ zajišťoval beztrestnost – jak jsem řekl pod záminkou, že jejich zločiny jsou vlastně zásluhami. Ti, kteří byli opravdu pronásledováni za svoje názory a postoje obvykle neměli možnost utéci – a ani nechtěli. Ono není velké hrdinství utéct a štěkat skrz plot.

    Takže vznikl koncept lidských práv pro uprchlíky. Pro západ měl výhody jednak hospodářské – uprchlíky, které potřebovali přijali a ty ostatní poslali do JAR nebo Austrálie, druhak propagandistické a politické. Obraz hodného západu, který lidem poskytuje svobody, které zlý východ neposkytuje byl velice působivý.

    No, „čo bolo, to bolo“. Teď se nám to vrací v tom, že se hotové představy používají na dnešní uprchlickou krizi. „Zločinecké režimy“, „ušlechtilí, vysoce kvalifikovaní uprchlíci“ a tak dál. Lidem, kteří tento přístup prosazují je jedno, že to bylo dost mimo realitu už tehdy a dneska mnohem víc. Hlavně ten druh liberálů, pro které je skutečností to, co si vymysleli je nevývratně přesvědčen, že právě tohle je správný pohled na věc. Také jim to dává možnost projevit humanitu, kterou zaplatí někdo jiný. V tom posledním se ale mýlí – jako ostatně ve všem. Až to dopadne, jak to dopadnout musí, odnesou to s námi.

    - - - 



    0 0

    11.7.2018   NationalInterest a PrvníZprávy
    Mnozí se ptají, proč USA utrácí mnohem více na obranu Evropy, než evropské země, uvedl americký časopis The National Interest.
    Podle něj Amerika nemá dostatečné důvody k tomu, aby si udržela své dlouhodobé strategické závazky v Evropě, protože potenciální hrozba v Rusku dnes není tak silná, aby ji evropské země nemohly samy odolat.


    Donald Trump přijede do Evropy na summit NATO a přemýšlí o velmi jednoduchých otázkách: Proč by Amerika měla věnovat obraně více než 3,1% svého HDP, zatímco výdaje Německa na tyto účely jsou pouze 1,2% a EU celkově - pouze 1,5%, a proč by Američané platili za obranu Evropy mnohem více, než samotné evropské země? Podle National Interestu není Trump v žádném případě prvním americkým prezidentem, který by je kladl, ale může se stát prvním prezidentem, který požaduje odpovědi a začne jednat, pokud se mu tyto odpovědi nelíbí.

    Jak publikace pokračuje, aby bylo možné pochopit význam těchto otázek, je třeba vzít v úvahu nejen velikost vojenského rozpočtu USA, ale také náklady na údržbu amerických vojsk v Evropě, které nese Amerika, a tyto náklady jsou velmi vysoké. Je třeba vzít v úvahu nejen potenciální náklady hlavního kontinentálního konfliktu, v němž Rusko bude mít vážné zeměpisné a územní výhody. Je také třeba vzít v úvahu náklady na jadernou válku, ve které se Amerika a americké města mohou stát cílem.

    „Náklady na rozsáhlou nejadernou válku v Evropě, například kvůli pobaltským státům, budou obrovské. Je možné, že budou opakovaně překračovat finanční prostředky vynaložené na válku proti terorismu, která probíhá od 11. září. A náklady na jadernou válku a její náklady jsou prostě nepředstavitelné," napsal autor.

    Během studené války byly americké síly v Evropě spolehlivým a silným odstrašujícím prostředkem, zadržely Sovětský svaz a zachovaly mír. Nicméně, když studená válka skončila, porozumění k tomu degradovalo. Všichni považovali za samozřejmé, že Amerika musí udržovat své strategické závazky během studené války v Evropě i jinde, dokonce i po jejím dokončení, protože náklady jsou nízké a americké bohatství a moc jsou nepopiratelné.

    Ale teď, pokračovalo americké vydání, všechno vypadá jinak. Trump pochybuje o tom, že obrana Evropy stojí za peníze, které jsou vynaloženy na údržení amerických vojsk na kontinentu. Proto je před těmi, kteří s Trump nesouhlasí a věří, že Amerika musí nadále plnit své povinnosti chránit Evropu, obtížný úkol. Musí vysvětlit, proč se Amerika zainteresována evropskou bezpečností natolik, aby každoročně nesla reálné náklady.

    Jak autor článku konstatoval, úloha Ameriky jako vůdce a její aliance byly vždy politickými nástroji určenými k zajištění základních zájmů Spojených států a zejména bezpečnostních zájmů Ameriky samotné. Strategické závazky Ameriky vůči Evropě proto musí být ospravedlněny způsobem, jakým se to dělalo během studené války - a tvrdit, že vnitřní bezpečnost USA na západní polokouli závisí na ochraně Evropy před hrozbami, které Evropané jednoduše nemohou zvládnout sami. Ale Rusko, které je dnes hlavním nepřítelem a potenciální hrozbou, dnes není tak silné a nemá žádnou šanci rozdrtit Evropu.

    „Odpověď na Trumpovy otázky může být následující. Američané nepotřebují věnovat tolik peněz na ochranu Evropy. Pravděpodobně by měli dát Evropanům příležitost se bránit. A to není způsobeno tím, že Amerika nemá příčiny k zachování svých dlouhodobých strategických závazků v Evropě. Důvodem je, že tyto důvody nejsou dostatečně silné a nemohou ospravedlnit cenu závazků převzatých Amerikou," dodal National Interest.

    0 0

    Ivo Šebestík 
    10.7.2018  !Argument
    Ivo Šebestík píše o tom, jak se v dnešní mediální a politické debatě chybně a nesprávně používá pojem „neomarxismus“ jako součást snah zdiskreditovat levici a také Karla Marxe.



    Autor Ivao Šebestík si všímá, že v poslední době se stále častěji objevuje snaha označovat současné evropské „elity“, které napomáhají rozředění evropské kultury extrémně pojatým multikulturalismem, jako neomarxistické. Dále konstatuje, že tato snaha prochází napříč celým veřejným mediálním prostorem a začíná sklízet úspěch v tom smyslu, že se pojem „neomarxismus“ již vžil natolik, že se většinou používá bezmyšlenkovitě a nesprávně.

    "Hlavním cílem současné distribuce tohoto pojmu je snaha zasáhnout evropskou levici na nechráněném místě a samotného Karla Marxe učinit odpovědným za vývoj, který mu byl nejenom cizí, ale který jde přesně opačným směrem, než jaký tento myslitel 19. století prognózoval." uvádí autor

    A dál v článku, který vyšel na serveru Argument Ivo Šebestík srovnává Karla Marxe a myslitele nebo revolucionáře, kteří na něj navazovali, a kteří považovali sociální nerovnost kapitalismu za zlo, které je třeba překonat, respektive aktivně napomoci při jeho historickém znemožnění, se současnými samozvanými „elitami“ v Evropě a i v ČR. Autor konstatuje že tito usilují o ještě větší prohloubení nerovnosti kapitalismu, jeho nespravedlivé, utlačovatelské a imperiální podstaty.

    S Ivao Šebestíkem se shodujeme v tom, že za zaváděním pojmu "neomarxuismus" je snaha zdiskreditovat levici a samotného Marxe.

    "Nesporně, naprostá většina lidí, která současným likvidátorům evropské kultury spílá do kulturních marxistů a chce je tímto označovat za levicové, se omylu dopouští nevědomky, ze zvyku opakovat slova, která vnesla do užívání média. Je ale nesporné, že na počátku rozšiřování tohoto nesmyslu stála vědomá snaha na dlouhou dobu zdiskreditovat vše, co jakkoliv souvisí s levicí a v zemích Západu odvést od Karla Marxe jeho stále početnější příznivce dokonce i mezi mladou generací." - píše Šebestík na stránkách Argumentu.

    Šebestík si také všímá osudu myslitelských škol, které vyrostly na základě "odkazu otců-zakladatelů" a které se často zcela vzdálily a odcizily od původní myšlenky. Jmenuje Platona, Aristotela a mnohé další. Následovníci se často vzdálili od svého učitele a mistra až tak daleko, že se původní vazba rozplynula. To postihlo i Karla Marxe. A Šebestík vyjmenovává širokou paletu myslitelů různých směrů a často protichůdných myšlenkových proudů, kteří jsou pod pojem "neomarxista" zahrnováni.

    Toto zmatení pojmů a demagogii považuje Ivo Šebestík za cíle dnešních antievropských „elit“.

    "Kdo si někdy dal tu práci, aby si od každého ze zmíněných autorů přečetl aspoň jednu jeho knihu, tomu je okamžitě jasné, jak jsou jeden každý a všichni pospolu dalece vzdáleni základní tezi antievropských „elit“, kterou představuje rozředění evropských národů cizími kulturami tak, aby zmizel pojem národa jako takový a s ním i všech konotací, které národnostní smýšlení zahrnuje. Nikde u těchto tak různorodých myslitelů nelze najít myšlenku, podle které by bylo zapotřebí nahradit starý svět národů, kultur a civilizací indiferentní „lidskou hmotou“ schopnou pouze produkovat zboží a služby a obojí následně spotřebovávat a vracet tak vydělané peníze okamžitě do oběhu, tedy zpět na účty velkých hospodářů." - uvádí Ivo Šebestík

    Pro Šebestíka představuje extrémně pojatá forma „multikulturalismu“  snahu o rozředění původní vcelku vzdělané, kritické a sociálně i politicky náročné evropské kultury cizími kulturami, které tyto atributy postrádají nebo je mají jako vedlejší a nepodstatné.

    "Obrovská šířka rozpětí osobností, které jsou právem nebo neprávem řazeny k Frankfurtské škole, a tedy považovány za „neomarxistické“, umožňuje využít vzniklého chaosu k tomu, aby se takto derivovanému „neomarxismu“ a zcela deformovanému Marxovi mohly podsunout teze úplně převrácená na hlavu, se kterými Marx neměl nic společného nebo které byly úmyslně pokřiveny.
    Levicový (dělnický) internacionalismus není deformovaný multikulturalismus!" - glosuje velmi trefně Ivo Šebestík dnešní snahy podsunout Marxovi a evropské levici postoje, které jsou jim bytostně cizí.

    Tak zvaný neomerxismus nemá s Karlem Marxem nic společného. Šebestík uvádí svůj postřeh, že se jedná o přesný opak toho, co Karel Marx hledal a co se snažil odborně dokázat. „Neomarxisté“ v tom smyslu, v jakém je pojem chybně užíván, jsou de facto i de iure Anti-Marx.





    0 0

    11.7.2018 EuroZprávy
    Zhruba za týden se americký prezident Donald Trump poprvé oficiálně sejde se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem k dvoustrannému jednání, připomíná ruský politolog Vladislav Inozemcev. Profesor z Moskevské státní Lomonosovovy univerzity v komentáři pro server National Interest poukazuje, že mnoho expertů šéfovi Bílého domu radí, aby zůstal pevným a v žádném případě neuznal, že Putin je přítelem, spojencem či dokonce možným partnerem Spojených států.


    Hluboce zavádějící teze

    Inozemcev si tímto není zdaleka jistý: "Řekl bych, že Putin je státník, který věří, že je jedním z nejmocnějších mužů světa a jen chce, aby se k němu dle toho přistupovalo, debatovalo o globálních problémech a byl slyšen - nikoliv nějakým kolektivním orgánem či mezinárodním shromážděním, ale někým, koho pokládá za rovného." Trump do této šablony dobře zapadá, a proto profesor očekává, že mezi americkým a ruským prezidentem se může rozvinout nejen dialog, nýbrž i jisté přátelství, podobné tomu, které panovalo na začátku tohoto tisíciletí mezi Putinem a někdejším americkým prezidentem George W. Bushem.

    Politolog upozorňuje na faktor, který je v USA brán jen málo v potaz: "Pro většinu politiků ve (Washingtonu) DC za poslední čtvrtstoletí existovaly dvě Ruska - jedno z 90. let, které bylo demokratické, tržně orientované a Západu přátelské, a druhé po roce 2000, které se stalo autoritářským a imperialistickým." Podobně američtí politici věří, že existují dvě skupiny ruských oligarchů, poukazuje odborník. Dodává, že má jít o ty, kteří vyrostli v dobách "volného trhu", a ty, které si vybral a živí Putin.

    Danou tezi považuje politolog za hluboce zavádějící a mrzačící jakýkoliv realistický přístup k současnému Rusku. Vysvětluje, že existují ti oligarchové, kteří jsou členové Putinova blízkého okolí - například bratři Rotenbergové, bratři Kovalčukové, Igor Sečin, Alexej Miller, Ališer Umanov či Viktor Vekselberg - a ti, kteří se etablovali před Putinovým nástupem a měli vazby na jeho předchůdce Borise Jelicina - například Roman Abramovič, Petr Aven, Michail Fridman nebo Anatolij Čubajs.

    Mnozí věří, že lze tyto osoby poštvat proti sobě, a tím rozpoutat "smrtící boj" uvnitř ruské elity, uvádí Inozemcev. Připomíná však, že i Putin přezdívá 90. letům "odvážná doba", během níž se ostatně stal politikem, přičemž se zdá, že ti "nejliberálnější" oligarchové přímo stáli za jeho největšími kariérními postupy a později z nich značně těžili.

    Existuje pouze jedno Rusko

    Příkladem je podle experta Petr Aven, jeden z hlavních akcionářů ruského konglomerátu Alfa Group, který se nedávno obrátil na Washington s tím, že jeho společnost by neměla být na sankčním seznamu. "Aven byl tím, kdo čistil Putinovy počáteční obchodní dohody, když byl druhý jmenovaný guvernérem Petrohradu, čímž mu umožnil vyvážet ropu, dřevo, hliník a další komodity výměnou za jídlo, kterého se městu nikdy nedostávalo," poukazuje politolog. Doplňuje, že během celé Putinovy vlády spravuje Alfa Bank účty řady státních podniků a silně financuje ruský zbrojní průmysl i vývoz ruských jaderných technologií.

    Dlouhé roky byla klíčová obchodní divize Alfa Group řízena zetěm současného ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova a nyní zaměstnává Mášu Faasenovou, Putinovu nejstarší dceru, konstatuje Inozemcev. Alfa Group přitom neobviňuje z porušování zákona - soudí, že hraje pouze chytrou hru, je blízko ruského vůdce a prezentuje se jako archetyp civilizované obchodní společnosti, přičemž další podobné entity v Rusku jsou podobné a rády by šly v jejích stopách.

    "Abych to shrnul, řekl bych, že až se Trump a jeho spolupracovníci setkají s ruským vůdcem, neměli by se utěšovat pohádkou o existenci dvou Rusek," pokračuje politolog. Deklaruje, že ve skutečnosti existuje jediné Rusko, Putinovo Rusko, kde jsou obchodní aktivity a veřejné služby dlouhodobě provázané.

    Pokud někdo doufá, že existují lidé z Jelcinovy éry, kteří stojí stranou současného režimu, měl by si uvědomit, že jen před pár dny Kreml přiznal, že již osmnáct let je Putinovým oficiálním poradcem Valentin Jumašev, Jelcinův zeť a někdejší personální šéf, poukazuje Inozemcev. Americkým politikům by proto doporučil, aby nesázeli na nějaký vnitřní nesoulad v rámci ruské elity, ale mluvili s Putinem jako s vůdcem, který zcela konsolidoval svou moc a který bude Rusko řídit ještě dlouho poté, co Bílý dům opustí jeho stávající osazenstvo.



    Čtěte také:

    0 0

    11.7.2018 NewInform a HlavnéSprávy
    Portál NewInform prináša informácie o rastúcich stratách Saudov. Saudi, ktorí pomáhali rozpútať sunnitský teror v Sýrii, na Kaukaze i v Jemene sa stretávajú z čoraz väčšími problémami v Jemene, ktorý destabilizovali.
    (Snímka z videa)

    Pred niekoľkými týždňami Saudi v Jemene zatrúbili k ofenzíve. Saudské vojská a ich spojenci spočiatku získali niektoré menšie víťazstvá, situácia sa však začína meniť. Podľa arabského informačného portálu Almasdarnews jemenskí Houtiovia úspešne otupili ostrie saudskej ofenzívy a dnes sa situácia vracia do starých koľají – Houtiovia vo veľkom likvidujú saudských ozbrojencov a v čoraz väčšom počte prenikajú na územie Saudskej Arábie.

    Saudi, ktorí v boji proti Jemenčanom používajú žoldnierov z celého sveta nedokážu napriek leteckej prevahe poraziť Houtiov, podporovaných Iránom. Podľa posledných informácii Houtiovia uštedrili Saudom niekoľko úderov v oblasti Alb na severe Jemena a následne prenikli do saudskej provincie Asir, ležiacej v najjužnejšej časti Saudskej Arábie. Pri meste Madžaza v saudskej provincii Asir jemenskí Houtiovia zlikvidovali niekoľko desiatok saudských vojakov a žoldnierov a získali množstvo vojenskej koristi.

    Šiítski Houtiovia sú spojencami Iránu a tradične za najväčšieho nepriateľa moslimov považujú USA (veľký satan) a Izrael (malý satan), súčasťou ich modlitieb je každodenné preklínanie veľkého i malého satana a výzvy k ich zničeniu.

    Staršie video, na ktorom Houtiovia zlikvidovali skupinu prosaudských žoldnierov:


    0 0

    11.7. 2018   Hrad
    Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci, doufám, že mi dovolíte, abych vás takto oslovil, neboť jsem byl sám šest let poslancem v této Sněmovně.
    Chtěl bych vám především blahopřát k vašemu zvolení a popřát mnoho úspěchů ve vaší práci, a to bez ohledu na stranickou příslušnost. To zaprvé. Zadruhé, chtěl bych poděkovat i těm poslancům, kteří zde v minulosti pracovali a kteří již nebyli zvoleni, ať už proto, že nekandidovali, anebo proto, že jim voliči nedali důvěru. Myslím, že za svoji čtyřletou práci si toto poděkování zaslouží. A protože stará generace má takovou tendenci zaplavovat veřejné prostranství nevyžádanými radami, které mladá generace přijímá se shovívavým úsměvem, dovolte mi, abych vám dal jednu jedinou radu, která je současně přáním. Přeji vám, abyste nikdy neztratili kontakt se svými voliči, a abyste naopak tento kontakt trvale rozšiřovali a nespoléhali se jenom na kontakt v době předvolební kampaně.

    Vím, že malostranské paláce jsou útulné, ale občané nejsou uvnitř, občané jsou vně. Vím, že poslanecké dny a poslanecké kanceláře zrovna nepřekypují dychtivými občany, kteří se chtějí setkat se svými poslanci. A snad právě proto je dobré, nejdou-li občané za politiky, aby politici šli za lidmi. Kamkoli. Na náměstí, do sálů, třeba i do hospody, proč ne. Aby nebyli jenom ozvučnou deskou, ale sami říkali své názory a poslouchali i názory občanů České republiky, protože jenom v dialogu se rodí pravda.

    Poslední, co chci v rámci tohoto přání říci, je jedna nezdvořilá poznámka. Nemám rád, když politici přijdou do podniku, setkají se s vedením tohoto podniku a nesetkají se se zaměstnanci. Nemám rád, když politici přijdou do města nebo obce, setkají se s místním zastupitelstvem a nemají odvahu, možná čas, setkat se s občany. Přejme si, aby vaše práce zahrnovala i tento kontakt, a jako prognostik vám mohu slíbit, že tím výrazně zvýšíte pravděpodobnost svého dalšího znovuzvolení.

    A nyní už mi dovolte, abych se vyjádřil k tématu, kvůli kterému toto zasedání Poslanecké sněmovny bylo svoláno, tedy k tématu důvěra vládě premiéra Babiše. Je pochopitelné, že jestliže jsem jmenoval Andreje Babiše premiérem a následně jeho vládu, je povinností prezidenta sem přijít a vyjádřit této vládě podporu. Svoje vystoupení na toto téma jsem si rozdělil do čtyř částí. První část se týká premiéra, druhá část vlády, třetí část programového prohlášení a čtvrtá část všeho ostatního.

    Pokud jde o osobu premiéra, je pochopitelné, že premiérem má být jmenován předseda vítězné strany. Nesnáším, jestliže je toto pravidlo obcházeno a jestliže vzniká jakýsi slepenec méně úspěšných stran, které se snaží vytlačit vítěze na okraj politického spektra. Na druhé straně je samozřejmě povinností jmenovaného premiéra usilovat o partnerství s méně úspěšnými politickými subjekty a hledat s nimi rozumnou dohodu.

    Pokud jde o největší a téměř jediný problém, který se v této první části mého vystoupení vyskytuje, pak je to samozřejmě problém trestního stíhání Andreje Babiše. Odpovím na to naprosto jednoznačně. Od starořímských dob platí presumpce neviny. A presumpce neviny říká, že na obviněného je třeba pohlížeti jako na nevinného do doby, než je případně pravomocně odsouzen. Prosím tedy všechny politiky včetně sebe, aby si nehráli na policejní vyšetřovatele nebo na státní zástupce nebo dokonce na soudce. Není to jejich funkce. Nechme pracovat orgány činné v trestním řízení a přijměme s pokorou jejich rozhodnutí.

    Já sám jsem zaregistroval několik podivných případů, když jsem si vzpomněl na jinou starořímskou zásadu in dubio pro reo, neboli při pochybnostech ve prospěch obviněného. Uvedu alespoň dva tyto případy. Nedávno jsme s panem ministrem spravedlnosti konstatovali existenci zprávy, která říká, že v osmdesáti procentech případů soudy osvobodily komunální politiky, kteří byli policií obžalováni. V osmdesáti procentech případů, vážení kolegové, a to je hodně.

    A druhý a poslední případ, abych vás dlouho nezdržoval, je známá kauza Budišov, kde byla obžalována Věra Jourová, dokonce podle vlastního vyjádření chtěla ve vyšetřovací vazbě spáchat sebevraždu. Po několika měsících byla propuštěna a nyní se stala naší komisařkou v Bruselu. A jak víte, kauza Budišov byl také dotační podvod. Takže zachovejme si rozumnou míru skepse. Ale pokud máme něco požadovat, tak je to především to, aby vyšetřování probíhalo relativně rychle. Neměli bychom opakovat situaci, kdy například bývalá zpívající ministryně obrany Vlasta Parkanová je již pět let vyšetřována za údajně předraženou dodávku letadel CASA, a za těch pět let se vyšetřování prakticky nepohnulo z místa. Nebylo by dobré, aby nám jakýkoli vyšetřovatel po pěti letech řekl, vyšetřování skončilo, zapomeňte, sorry jako.

    A nyní mně dovolte, abych přešel ke druhému bodu, a to je složení vlády. Setkal jsem se se všemi novými členy vlády. Měl jsem z toho velmi sympatický dojem, i když samozřejmě za hodinové setkání nemůžete nikoho důkladně posoudit, ale jednu věc musím říci, protože mě potěšila. Když jsem mluvil s novým ministrem školství, zjistil jsem, že má mírně řečeno velmi distancovaný postoj k inkluzi. A mě to potěšilo proto, protože já už několik let protestuji proti inkluzi jako zrůdnému sociálnímu experimentu. Měl bych deset argumentů proti inkluzi, ale řeknu vám jeden jediný. Jeden z nejsilnějších lidských citů je radost z úspěchu. Dítě, mentálně postižené a zařazené do normální třídy, tuto radost ztrácí. Bude tam vždycky poslední. Zatímco ve speciální nebo praktické třídě bude mít šance, aby občas vyniklo. Promiňte mi, že jsem se trochu rozohnil, ale toto je téma, které mě opravdu dlouhodobě zajímá, a je už sekundární, že na inkluzi měly jít čtyři miliardy korun, které bychom jistě dokázali využít daleko a daleko rozumnějším způsobem. Tolik tedy k vládě.

    Třetí, předposlední bod, programové prohlášení. Přečetl jsem si toto programové prohlášení, novou verzi ještě nemám, ale byl jsem o ní informován, a ve vánočním poselství jsem toto programové prohlášení ocenil jako dobré východisko, nikoli jako definitivní produkt, právě pro diskuzi politických partnerů. Trochu mně připomíná v tom dobrém slova smyslu švédský stůl, kde si každý může vybrat, na co má chuť. Zdá se mi, že v některých případech jsou tam témata, na kterých se může sjednotit velká část naší politické scény. Rád bych vyzdvihl téma přímé demokracie, a to nejenom zákon o obecném referendu, který se v druhé verzi programového prohlášení objevil, ale také přímou volbu starostů, primátorů a hejtmanů. A chtěl bych připomenout hnutí STAN, že jsem kdysi na jejich sjezdu s nimi souzněl právě v požadavku na tuto přímou volbu. Doufám, že na tento svůj programový bod nezapomněli.

    Dalším programovým svorníkem v trošku jiné struktuře může být požadavek na zlepšení situace starobních důchodců nebo zdravotně postižených. Tady se ovšem vždy musíme ptát, kde na to vezmeme peníze, a totéž platí i o požadavku ODS na snížení daní. A já si myslím, že jsou zdroje, nelekejte se toho výrazu, zdroje jsou, ony opravdu jsou, protože tato země je každý rok zatěžována čtyřiceti miliardami korun dotací na obnovitelné zdroje, zejména solární. A tyto dotace způsobily minulé vlády a minulý parlament, ale to neznamená, že přes obavy s arbitráží můžeme tuto obrovskou zátěž zcela ignorovat.

    Provokace číslo dvě, a ještě jich bude několik. Seznámil jsem se s tím, že ze státního rozpočtu jde jedenáct miliard korun na neziskové organizace. Dámy a pánové, jsem známý přítel neziskových organizací, ale někdy si říkám, že by měly hospodařit za své a nevysávat státní rozpočet, protože jedenáct miliard korun je opravdu hodně peněz.

    Provokace číslo tři. Chtěl bych prostřednictvím předsedajícího upozornit pana premiéra, že ve Strakově akademii pracovalo před pěti lety asi pět set úředníků, a dnes jich je tam necelých tisíc. Myslím, že i paní ministryně práce a sociálních věcí ve svém ministerstvu zažila podobnou situaci, a není sama. Chcete-li tedy odbřemenit rozpočtové výdaje, abyste měli dost peněz na tyto bohulibé účely, o kterých jsem mluvil, snižte prosím přebujelý počet úředníků, kteří si často vymýšlejí zbytečnou práci. My tady pronášíme projevy o informatizaci veřejné správy a tato informatizace, která by měla nahradit rutinní práci úředníků, se míjí účinkem a podle Parkinsonových zákonů například máme dvakrát více úředníků v republice, než bylo v době mé vlády.

    Poznámka poslední k programovému prohlášení. Mám několikaletý spor s panem premiérem, který se týká významu investic. Platí jednoduchá rovnice, ekonomický vývoj v budoucnosti je funkcí objemu investic v přítomnosti. Je tam časové zpoždění odpovídající například délce výstavby, ale to teď není tak podstatné. Dával jsem paní ministryni financí materiál, který jasně prokazuje, že objem investic výrazně klesá, a tím jsme odsouzeni k tomu, aby v té budoucnosti ten krásný pětiprocentní ekonomický růst už přestal existovat. Já vím, přátelé, že investice nemají volební právo. Já vím, že nikomu nepřinesou žádné nové voliče. Ale pan premiér i já máme rádi knihu Jana Bati, Budujeme stát pro 40 milionů lidí. A co jiného je tato kniha než investiční program pro Českou republiku? Já vítám úvahu o ministerstvu pro veřejné investice, vítám úvahu o dlouhodobém investičním programu, ale chtěl bych vidět konkrétní výsledky, nikoli slibované, ale reálné kilometry dálnic. A věřím, že v příštích čtyřech letech k tomu dojde. Tolik tedy k programovému prohlášení.

    A nyní přecházím k poslední části, části, která se jmenuje různé, a kterou bych také mohl nazvat, jak dál. Zdůrazňuji, že to není prezident, který by měl jednat o vládě. To není jeho funkce. Samozřejmě, že nikdy neodmítnu žádost o konzultaci, ale také ji nikdy nebudu iniciovat. Očekávám tedy od premiéra, že povede často dlouhá a náročná vyjednávání opírající se o některé svorníky, o nichž jsem mluvil v části věnované programovému prohlášení. Jsem si vědom toho, že to může trvat velmi dlouho. Podívejte se na Německo. Už několik měsíců tam probíhá debata o koalici a já si myslím, že ještě nějakou dobu probíhat bude. Uznávám, že teď na to nebylo příliš mnoho času ze dvou důvodů. Zaprvé, pan premiér mě požádal, abych jmenoval jeho vládu 13. prosince, a já jsem mu vyhověl, protože jsem uznal jeho pádný důvod, a to byla návštěva Evropské rady v Bruselu 14. prosince. Ale tím naběhla ona třicetidenní lhůta a kromě toho, a to je druhý důvod, tady byly vánoční a novoroční svátky, takže se toho zase tak moc neudělalo.

    Zavazuji se tedy, že vytvořím před avizovaným druhým pokusem dostatečný časový prostor odpovídající možná německému modelu, aby mohla proběhnout ona jednání, ať už budou směřovat k většinové koaliční vládě, anebo naopak k menšinové vládě s tolerancí nebo podporou některých parlamentních subjektů. Neprozrazuji žádné tajemství, když vám řeknu, že je zde několik variant takové podpory. Nebudu ty strany jmenovat, ale řeknu vám čísla, 103, 108, 115 a 140. Nic jste neslyšeli.

    Nicméně dovolte mně přece jenom jednu poznámku ke koaliční vládě. Existuje bonmot, který se připisuje bývalému slovenskému premiérovi Vladimíru Mečiarovi, a ten zní, že stupňování slova nepřítel má tři stupně: první stupeň - nepřítel, druhý stupeň - úhlavní nepřítel a třetí stupeň - koaliční partner. Když jsem tento bonmot říkal jednomu svému kolegovi, smutně se na mě podíval a pravil, Miloši, existuje ještě čtvrtý stupeň – Parteigenosse. A já mu říkal, ano, máš pravdu. Já jsem své stranické soudruhy v této roli také zažil. Takže musím říci, že chápu snahu Andreje Babiše stát v čele jednobarevné menšinové vlády, stát v čele vlády založené na odbornících, stát v čele vlády, která bude pracovat jako jednolitý dělný tým a která nebude rozdírána vnitřními, zejména koaličními rozpory.

    A co říci na závěr? Uvědomuji si, že dnes Poslanecká sněmovna, právě protože zdaleka neproběhla všechna nezbytná jednání, velmi pravděpodobně důvěru Babišově vládě nevysloví. Potvrzuji svůj závazek jmenovat Andreje Babiše podruhé premiérem a vyjadřuji znovu i svůj závazek k vytvoření dostatečného časového prostoru pro klidná, věcná a pracovní jednání. Věřím, že i dnešní jednání Poslanecké sněmovny, pokud se soustředí na obsah programového prohlášení, což by měl být základ jakékoli důvěry mezi parlamentními subjekty, bude věcné, klidné a konstruktivní.

    Milí kolegové a milé kolegyně, zcela závěrem vám chci ještě jednou blahopřát. Ale víte k čemu? Političtí komentátoři i straničtí bafuňáři se buď radují, nebo naopak žalostní nad výsledky svých parlamentních subjektů. To dokážu pochopit. Ale vy všichni, jak tady jste, jste zvítězili. A to je potřeba si uvědomit. Zvítězili jste díky důvěře voličů, a já vám právě k tomuto vítězství blahopřeji a přeji vám, abyste ho dokázali přetavit do užitečné práce pro Českou republiku.

    Děkuji vám za vaši pozornost.


    0 0
  • 07/11/18--04:52: Visegrád v NATO
  • Erik Best
    11. 7. 2018 - EB
    Donald Trump nevěří na férový boj a dává to jednoznačně najevo. Jeho Národní bezpečnostní strategie otevřeně stanoví: „Spojené státy si musí uchovat převahu – kombinaci vojenských schopností v dostatečném rozsahu, aby bylo možné předejít úspěchu nepřítele a bylo zajištěno, že se synové a dcery Ameriky nikdy neocitnou ve férovém boji.“ 

    I Pentagon má nově formulované poslání: „Misí ministerstva obrany je zajišťovat smrtící společné síly, které budou bránit bezpečnost naší země a udrží americký vliv v zahraničí.“ 

    Poslání, které implikuje užití smrtící síly pro udržení vlivu, se dá interpretovat jako porušení Severoatlantické smlouvy. Členové Severoatlantické aliance se zavazují zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů. Trump změnil pravidla hry. 

    Česká republika ale hraje podle těch starých, což takřka neodvratně znamená, že bude v otázkách NATO převálcována. NATO potřebuje svůj vlastní Visegrád.

    0 0

    11.7. 2018   Rukojmí
    Václav Klaus v rozhovoru
    Podle Václava Klause nelze považovat toleranci vlády KSČM za návrat komunistů k moci. V exkluzivním rozhovoru pro MF DNES se bývalý prezident vyjádřil i k propírané kauze „Poche“ a velmi se podivil nad tím, že jeden člověk obsadí křeslo ministra zahraničí i ministra vnitra. “To je nevídaná kumulace moci. Nedovedu si představit, že by někdy od listopadu 1989 mohlo něco takového vzniknout,“ řekl Klaus.

    šVláda má těsně před hlasováním o důvěře a KSČM ve Sněmovně zřejmě umožní kabinetu získat důvěru. Je to návrat komunistů k moci a je to problém?
    Nejsem si úplně jist, že se jedná o návrat komunistů k moci. To je teze číslo jedna. Jestli komunisté umožní, aby vláda dostala důvěru, tak to ještě neznamená, že jsou komunisté u moci, a já bych velmi varoval některé krátkozrace uvažující politiky, aby na tom vybudovali svou opozici vůči této Babišově vládě. Ta vláda by měla být hodnocena a kritizována na základě toho, jak je sestavována, jaký má v sobě chaos, co je eventuálně v jejím programu, jak se bude chovat, a myslím, že by bylo strašně špatné, kdyby se místo toho operovalo laciným heslem: Komunisté jsou u moci. Uvažujme seriózněji.

    Komunisté ve vládě nejsou, nicméně vyjednávání o vládě se zúčastnili. Toho se však zúčastnil i prezident Zeman, který mluvil do skladby vlády. Takže se nabízí otázka, kdo reálně tvoří vládní koalici?
    Nevím, nakolik mluvil prezident do skladby vlády. Zaprvé to s ním nekonzultuji, tak to opravdu nevím. Zadruhé mám subjektivní pocit, že prezident půlku jmen v té vládě vůbec nikdy neslyšel a nezná, jako je nezná většina lidí. Nemyslím si, že sestavoval vládu. Tam byl jeden klíčový bod, což byla otázka ministra zahraničí, který bude za Českou republiku vyjednávat klíčovou věc pro budoucnost republiky i celé Evropy, a to, jak naložit s migrační krizí. A tam potenciální kandidát ČSSD nepřesvědčil nikoho o tom, že to myslí vážně, stejně jako většina občanů této země, že sem žádné migranty pouštět nechce.

    Václav Klaus exkluzivně

    Z vašeho pohledu se prezident zachoval správně, když zablokoval jmenování promigračního kandidáta na ministra zahraničí?
    Vy to asi víte přesněji, když používáte slovo zablokoval. Já neznám ty nuance. Vím, že vystupoval velmi razantně a radikálně proti tomuto navrženému ministrovi. Jestli měl skutečné právo veta, aby to zablokoval, to nevím. Spíše si myslím, že tak banálně to nebylo. Byl to spíš pokus přesvědčovat jak pana Babiše, tak pana Hamáčka, aby tohoto člověka do té vlády koneckonců nebrali. To je můj výklad situace.

    Každopádně prezident dosáhl svého. Andrej Babiš byl v té věci spíše neutrální, Jan Hamáček trval na tomto kandidátovi, proti byli komunisté a Miloš Zeman. Ale ten kandidát nakonec ve vládě není.
    Teď nevím, jak komunisté, to nechci komentovat. Ale nejsem si zcela jist, že prezident Zeman dosáhl svého. To je nadsázka. Předpokládám, že kdyby on sestavoval vládu, vybíral by podle úplně jiných kritérií. To, že není obsazen post ministra zahraničí, je spíš výrazem toho, že prezident nedosáhl svého.

    Protože tu máme něco nevídaného v historii, když jeden člověk sedí na dvou židlích, a to židlích tak angažovaných, jako je ministr zahraničí a ministr vnitra, neboli ministr pro vnější vztahy a ministr pro vnitřní vztahy, aby to měla ve svém portfoliu jediná osoba, to je nevídaná kumulace moci. Nedovedu si představit, že by někdy od listopadu 1989 mohlo něco takového vzniknout. Nemyslím si, že to prezident Zeman může považovat za bezvadný výsledek, a proto mám skoro pocit, že svého nedosáhl.

    0 0

    Paul Craig Roberts
    11. 7. 2018   investingmatters
    Nadcházející schůzku Trump-Putin komplikuje šílený obraz Ruska, jak jej pro své čtenáře a posluchače zpodobnily západní presstitutky. Jonathan Chait, Max Bergmann, Yaroslav Trofimov a Roger Cohen a další faktičtí slouhové CIA, kteří reprezentují západní prostitující se média, vytvořili z Putina nadčlověka, řídícího výsledky voleb v celém západním světě, obludu, vraždící lidi bez důvodu a pěstující si Trumpa jen proto, aby jej mohl drtit pod palcem.


    Řekněte: Kdo na světě by dokázal předložit extrémnější konspirační teorii, než je tahle?

    Jonathan Chait píše v šasopise New York, že „temné štěrbiny ruského skandálu sahají hluboko, tak hluboko, že by bylo riskantní nezvážit možnost, že schůzka Trump-Putin nebude ani tak jednáním hlav dvou států, ale spíše setkáním vysokého ruského zpravodajce se svým utajeným agentem“.

    Překlad: Lubomír Man

    0 0

    11. 7. 2018     zdroj
    Poradci amerického prezidenta Donalda Trumpa vyjadřují obavy z blížícího se setkání v Helsinkách 16. července mezi americkým vůdcem Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Vladimír Putin se podle jejich názoru snaží vbít klín mezi ně a amerického prezidenta. Americká média citují slova ruského vůdce, který si údajně stěžuje Donaldu Trumpovi na "fejkové zprávy", které šíří nepřátelé o Rusku, a stěžuje si na jeho rezort zahraniční politiky, jehož tajné hry neumožní jejich přátelství.


    A vzájemné vztahy mezi oběma prezidenty jsou zatím podle názoru novinářů, kteří se honí za senzacemi, zahaleny závojem jakéhosi tajemna.

    New York Magazine v předvečer setkání obou prezidentů vydal článek nazvaný "Pramp/Tutin", v němž předkládá konspirační teorii, podle níž byl Donald Trump ruským agentem od roku 1987. Článek, který se stal stěžejním v daném čísle, začíná rozsáhlou diskusí o problému, zda existovala tajná dohoda v roce 2016 mezi Trumpem a Ruskem. Autor materiálu Jonathan Chate si nelenil a shromáždil rozsáhlou databázi pro svou úchvatnou teorii. Jeho šetření zavádí čtenáře do doby, kdy začal SSSR, v jehož čele byl tehdy Michail Gorbačov, pootvírat hranice a kdy západní investoři viděli potenciálně lukrativní trh. Tenkrát se na obzoru objevil D. Trump.

    Pak se Sovětský svaz zhroutil, vznikla Ruská federace; KGB se stala FSB; Spojené státy prošly vládou Billa Clintona a Obamovou administrativou; Rusko šlo zatím svou vlastní cestou, včetně šokové terapie ponoření do kapitalismu za Borise Jelcina, který zvítězil ve druhé kandidatuře s pomocí západních expertů. V roce 1999 se na ruské scéně objevil Vladimír Putin. Vztahy mezi Ruskem a USA prošly během těchto tří desetiletí různými etapami a Rusko podle Chateho celou tu dobu plánovalo, že učiní Donalda Trumpa prezidentem USA, což se nakonec podařilo.

    Jakékoli vazby mezi jmény Vladimíra Putina a Donalda Trumpa spojuje autor dohromady, aby pokračoval ve spřádání svého šíleného obrazu, na němž se vyskytují také takovéto "stehy": údajně Trump najal Putina, aby naboural techniku ​​hlasování; ruští trollové dostávají pokyny osobně od Trumpa a Rusko zase financuje NRA (Národní střeleckou asociaci USA).

    V článku jsou i následující řádky: "... Trump se chystá setkat se s Vladimírem Putinem soukromě koncem tohoto měsíce. Tak bude jasná tajná dohoda mezi oběma vůdci států a to, co vypadalo pouze jako podezření, se stane na denním světle zřejmým otevřeným spojenectvím. A je nepřípustné považovat toto setkání pouze za platformu pro jednání mezi prezidenty obou zemí a nevidět v něm možnost pro tajnou dohodu mezi hlavou ruské rozvědky a jejím propagátorem".

    Mezitím hovořil novinář amerického kabelového televizního kanálu MSNBC se samotným Jonathanem Chatem, který se stejně nadšeně jako ve svém článku podělil s diváky a kolegou o své výmysly a vyzdobil je neméně barvitými detaily jako ve svém autorském materiálu; poznamenal také, že mnohé z toho, co popsal, se na první pohled zdá být jen jako souhra náhod, ale obvykle za takovými náhodami je často faktické pozadí.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0
  • 07/11/18--15:22: Konec "Osmanů Germánie?"

  • Jana Maříková
    12. 7. 2018
    Spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) nařídil rozpuštení a zákaz spolku Osmané Germánie. Oficiálně šlo o organizaci, která se měla zabývat pořádáním volnočasových aktivit mladých německých Turků. Ve skutečnosti šlo o rozsáhlou organizovanou zločineckou skupinu obchodující s drogami a zbraněmi. Podle policie v Severním Porýní - Vestfálsku toto zločinecké uskupení operovalo pod přímým řízením a s podporou turecké vlády.


    Před časem jsem napsala článek s názvem "Erdogan, Evropa a dvojí metr", (vyšel v Parlamentních listech), který poukazoval na slepotu evropských novinářů a politiků vůči tureckému nebezpečí. Nejen vůči agresivní turecké zahraniční politice, válce v Afrínu, etnickým čistkám, zatýkání opozice a tureckých novinářů, ale i vůči vytváření "pátých kolon" v evropských státech. Jednu takovou jsem v článku zmínila - "Osmany Germánie".

    Ti se oficiálně prezentují jako boxerský klub, který se věnuje volnočasovým aktivitám mládeže. Ve skutečnosti rekrutují mladistvé pro své nelegální činnosti - obchod se zbraněmi a drogami. Nejednají ale na vlastní pěst - mají přímé napojení na Ankaru. Sebastian Fiedler, předseda svazu německých kriminalistů v Severním Porýní - Vestfálsku, popisuje v článku, který 11. dubna zveřejnili Marc Brost, Michael Thumann a Vera Weidenbach v Zeit online " Posláni Erdoganem napřed - Vorgeschickt von Erdogan","modus operandi" turecké vlády a Osmanů, jmenuje klíčové postavy včetně jejich napojení přímo na Erdogana. Mehmeta Bakciho, prezidenta "Osmanů", a Metina Külünka, oficiálního pověřence turecké vlády pro Turky v Německu. Fiedler říká, že síť je rozvětvená a německé bezpečnostní orgány nemají ani způlky tušení, co se v ní děje. Přitom je podel Fiedlera jasné, že "Osmané Germánie" jsou jen špička ledovce a on se sám děsí toho, jak by to dopadlo v případě eskalace.

    Chtělo by se říct - už na ně došlo. 10. července jsem od svých kurdských přátel v Německu dostala odkaz na web STUTTGARTER ZEITUNG.DE, jehož nadpis zněl - "Seehofer (spolkový ministr vnitra) zakáže Osmany Germánie".

    Cituji:

    "Spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) zakázal rockerské sdružení "Ottoman Germania BC" a zakázal jim jakoukoli činnost. 'Sdružení je vážným ohrožením právních zájmů jednotlivců i široké veřejnosti,' uvedl ministerstvo v úterý v Berlíně. Podle odhadů policie má toto turecko-nacionalistické uskupení po celé spolkové republice nejméně 300 členů. V ranních hodinách proběhly policejní razie v Porýní-Falcku, Bádensku-Württembersku, Bavorsku a Hesensku."

    V Severním Porýní - Vestfálsku a daších kdysi průmyslových oblastech je logicky tato síť nejhustší, protože tam kdysi přijeli rodiče a prarodiče těchto nacionalistů pracovat jako "gastarbajtři" v dobách ekonomického růstu Německa. Jako levná pracovní síla. Zatímco jejich prarodiče pracovali v továrnách, rodiče ještě často také, třetí generace už příliš do práce nechodí. Jednak nekvalifikovaná práce ubyla, i poptávka po ní, a pak - v Německu se ze sociálních dávek dá žít docela dobře, jak víme z migrační krize. Touha po vzdělání, která obecně upadá, je ve většinově "tureckých" okrscích, kde žijí i další muslimští migranti z Maroka, Sýrie a Libanonu, ještě znatelně menší až nulová A jak vím od svých německých kolegů - učitelů, stoupá šikana německých dětí - ale o tom se nesmí příliš mluvit. O to víc času mají turečtí mladiství na to, aby se zapojili do "volnočasových aktivit", jejichž (jen jedním) představitelem jsou právě Osmané Germánie, kteří se od ostatních kriminálních struktur liší právě tím, že jsou napojeni na zahraniční, tedy tureckou, vládu.

    Nutno dodat, že turecká vláda má takových aktivit v Německu víc. Například náboženskou organizaci DITIB, oficiálně "zastřešující organizaci pro koordinaci sociálních, náboženských a kulturních aktivit jednotlivých mešit", která pod rouškou svobody vyznání, v tomto případě islámu, nepokrytě vyzývá Turky a muslimy obecně k následování Erdogana a jeho politiky jediného sunnitského islámu a k válce proti nevěřícím. Za tupé podpory Německé spolkové vlády. Příkladem budiž zvolání jednoho aktivisty DITIB, pověřeného prací s mládeží, kdy na Facebooku oslavoval tureckého prezidenta Erdoğana jako vojevůdce: „Můj vůdče, dej nám rozkaz a my Německo rozbijeme.“ Některé osvícené zemské vlády, například právě v Severním Porýní - Vestfálsku i jinde, už oficiální spolupráci s touto "náboženskou" organizací ukončily. Možná pozdě.

    Ale zpět k Osmanům.

    Ti jsou podle zemského ministerstva vnitra v Severním Porýní - Vestfálsku úzce napojeni na vládnoucí tureckou stranu AKP Recepa Tayyipa Erdogana a jeho nejbližší okolí. Také v Bádensku - Würtembersku byly prováděny prohlídky ve městech, kde Osmané mají svá působiště, například v Karslruhe, Stuttgartu a Tübingenu, s cílem předat rozhodnutí o zákazu a zabavit majetek sdružení. Zatýkání prý zatím plánováno není.

    Ve Stuttgartu probíhá od března proces s osmi vysoce postavenými členy Osmanů, kteří byli obžalováni z z pokusů o vraždu, vydírání, obchodování s drogami, nucení k prostituci, dále z kuplířství a omezování osobní svobody.

    Právě vydaný zákaz působení se opírá o zákon o spolcích. Způsob, jakým Osmané "pracovali", odporuje zákonům, bylo konstatováno. Zákaz se týká i podřízených organizací, konkrétně 16 místních sdružení, tzv. Chapter - kapitol, které jsou v současné době v Německu aktivní.

    Seehofer řekl doslova: "Kdo odmítá právní stát, nemůže očekávat žádnou shovívavost". Dále uvedl, že spolková vláda a jednotlivé spolkové země rozhodně bojovaly proti všem projevům organizovaného zločinu, včetně tzv. rockerských skupin. Členové nyní zakázané asociace se prý dopustili závažných zločinů.

    Zákaz se opírá právě o zjištění, ke kterým došlo v rámci vyšetřování oněch osmi obžalovaných z poloviny března, kdy vyšetřovatelé získali řadu informací o struktuře a řízení asociace a o spolupráci s jejími suborganizacemi.

    Kdo dočetl až sem, je mu jasné, že levná práce v 60. letech přichází nyní pěkně draho. Německo má problémů až nad hlavu, o tom není sporu. Možná právě proto se kancléřka tak zoufale snaží o "přerozdělení" hostů, které ona sama do Evropy pozvala, na nikoho nehledíc, ani na vlastní občany. Vůči Turecku provádí zoufale servilní politiku, protože obchod je obchod a politici v západní Evropě už jsou jen servisními úředníky nadnárodních korporací a koncernů jako je Rheinmetall, tedy zbrojního průmyslu. Uvidíme tedy, jak účinný a dodržovaný bude zákaz o činnosti Osmanů Germánie, protože to se Erdoganovi určitě líbit nebude. Vzpomeňme, jak regoval na uzavření několika mešit v Rakousku.

    Ostatně, po dnešku a jedné nepříjemné zkušenosti mám pocit, jako by u nás začali úřadovat jacísi "Osmané Čechie"...

    0 0

    12.7. 2018   PL
    Vláda Andreje Babiše nakonec získala důvěru. Stalo se tak 264 dní od voleb. Důvěru vládě nakonec odmítl udělit poslanec ČSSD Milan Chovanec. Jednání o důvěře probíhalo dlouho do noci, vláda nakonec dostala 105 hlasů přítomných poslanců, proti bylo 91.
    Prezident Zeman vystoupil v úvodu a vládu hájil. Tedy to, co vláda o svém budoucím konání prozradila a co hájit z pohledu Zemana alespoň trochu lze. Prezident si kupodivu velice váží toho, že v programovém prohlášení je obsažena myšlenka dlouhodobého investičního plánu. Je vidět, že vyrůstal v prostředí státně plánovacích útvarů. Ovšem hned z dalších prezidentových vět nebylo jasné, zda si nedělá legraci. Na první místo v kvalitě zpracovaného programu vlády dal totiž ochranu kulturních památek... Nicméně pak ocenil páteř investičních programů ve dvou oblastech: v oblasti infrastruktury a v oblasti energetiky. Mezi infrastrukturní projekty jmenoval na prvním místě kanál Dunaj–Odra–Labe s poznámkou, že jde o jediný projekt, který je schopen přivést vláhu na jižní Moravu. Což má pravdu…

    „Znám lidi, nebudu jmenovat,“ pravil Zeman, „pro něž každý projekt přesahující velikost kurníku je projektem megalomanským“, konstatoval prezident. Proto bychom se měli v oblasti energetiky soustředit na jádro a uhlí. Prezident sice neví, jestli se budou stavět Dukovany, nebo i Temelín, ale ví, že nemáme ani alpské řeky, ani severoněmecké pobřeží se silnými větry. Proto orientaci na jadernou energetiku považuje za správnou. Vysvětlivka pro čtenáře: dle interních materiálů vládní expertní komise se mají stavět nejdříve Dukovany, a až pak dva bloky Temelína – to vše jako náhrada za dosluhující hnědouhelné zdroje, kterým skončí životnost. Hotovo musí být do roku 2035.

    Nebyl by to prezident, kdyby si nevzpomněl, kterak ho školili jako premiéra poslanci pravice. A tak se tentokrát on sám ptal, kde na to vše předseda vlády vezme peníze. A sám si odpověděl, že stát sám je úspor plný…celý článek na PL

    Den začal zmizením Milana Chovance, muže, který proslul přezdívkou „zrádce zrádců“, který prvně prohlašoval, že pokud ČSSD schválí účast ve vládě, pak bude pro. Za jitra se ovšem, věren své povaze, rozhodl jinak. Inu… Milan Chovanec.

    Projevy byly určeny hlavně pro televizní diváky. Pokud by ČT24 celé jednání nepřenášela, patrně by byl volič a divák ušetřen příšerného maratonu.

    Mluvila prakticky jen opozice. Situace se zvrhla ve chvíli, kdy na uzdě neudržela nervy Miroslava Němcová a po projevu Miloslava Grebeníčka z KSČM mu vmetla do tváře jeho otce, který pracoval ve věznici v Uherském Hradišti a pravděpodobně mučil vězně. Slovo pravděpodobně je použito záměrně, protože existuje sice množství svědectví, ale k soudu nikdy nedošlo.

    Miroslava Němcová se však zjevně vezla na vlně euforie poté, co navštívila demonstraci, tehdy ještě na Malostranském náměstí, které ji přivítalo jako Elizabeth Taylor. Jakkoliv se ji můžeme snažit pochopit, po jejím jednání zůstává pachuť vzpomínky na touhu stát se předsedkyní vlády a možná i prezidentkou.

    A byla to právě ona, která se svými ideologickými projevy stala jednou z hlavních postav večera.

    Hlavním argumentem a tím hlavním tématem dne byl „problém“ zvaný komunisté. Jakoby strany, které se tak pobuřovaly nad komunisty, zapomněly, že to právě ony odmítly jednání s vítězem voleb. Že to ony mohou za to, že vláda se bude opírat o komunisty. A zapomněli, že v případě předčasných voleb to budou oni, komu „půjde o život“. A že vítězství ANO je v prvé řadě fatálním selháním „tradičních politických stran“, jejichž vládnutí mělo katastrofální výsledky, že jejich koncem byla poměrně legrační zápletka v podobě milostného trojúhelníku, drahých kabelek a šlehačky ve spreji. Těžko se zlobit na zrcadlo.

    Zločin? Němcová?

    S postupujícím večerem začaly debaty nabývat osobnějšího rázu a demonstrace, kterou na facebooku podporovala Miroslava Němcová slovy: „Malostranské náměstí se stále plní. Přidejte se, chceme vaše hlasy ve Sněmovně slyšet.“ Rovněž tak je nejasné, proč demonstrace pokračovala i po dvaadvacáté hodině. Že by nějaký čin ministra vnitra? Aby poslanci věděli?

    Otázka demonstrace přestala být politickou a stala se kriminální ve chvíli, kdy policisté umožnili demonstrujícím, aby obsadili ulici Sněmovní – proti oknům jednacího sálu. Dle zákona č. 84/1990 Sb. je už od roku 1990 zakázáno demonstrovat ve vzdálenosti menší než 100 metrů od budovy Parlamentu, po novelizaci zákonem 252/2016 Sb. je v příloze určen výčet ulic. Sněmovní patří mezi ty, kde jsou demonstrace zakázány. Policie má konat podle zákona. To shromáždění měla rozpustit, demonstranty vytlačit. Nekonala. Připustila bez jakékoliv reakce flagrantní porušení zákona zákonodárcům pod okny. Ve 20:30 ochranná služba kvůli demonstrantům musela uzamknout dveře od hlavního vchodu do Sněmovny. Pískot poslouchali poslanci, a s nimi i televizní diváci, do konce jednání.

    Nový ministr vnitra a místopředseda vlády Jan Hamáček slíbil novinářům v 21:48, že se bude zajímat o to, proč policie uzavřela prostor Sněmovní ulice a nepouští do něj lidi. Velitel zásahu ve Sněmovní ulici i novináři odmítli tuto věc komentovat...

    Za noci se tak divák, kromě toho, že komunisté jsou odporní, dozvěděl, že premiér není chlap a fňuká, jak mu sdělil Miroslav Kalousek, protože nejde mezi demonstranty. Což nemohl, protože podle usnesení Sněmovny musel být přítomen jednání. O pauze se pokusil s demonstranty promluvit, ale, žel, právě ti, kteří volali po slušnosti, po něm vrhali láhve.

    Abychom nebyli nespravedliví, objevily se i zcela legitimní výhrady k programu, které ale zanikly v ideologickém ryku.

    Helena Langšádlová pokračovala v linii Miroslavy Němcové a vytáhla seznam, který říkal, kdo všechno z okolí Andreje Babiše je či byl estébák. Snad měla pravdu, v opačném případě by ji asi od žaloby neuchránila ani imunita.

    Pozornost zejména zasloužila témata inkluze, digitalizace a dopravních staveb.

    Během projednávání se také, bohužel, ukázalo, že někteří z diskutujících si pravděpodobně své projevy napsali ještě v době, kdy SPD byla ve hře o vládu. Jinak si jen těžko lze představit, proč Jan Bartošek tak úporně hovořil o této straně.

    V pozdních hodinách rozvířil vody lidovecký poslanec Jan Čižinský, který z ničeho nic otevřel financování médií veřejné služby a DPH, na což mu odpověděla ministryně financí. Kromě Andreje Babiše tak byla jedinou členkou vlády, která vystoupila. Ono nebylo proč vystupovat, opozice zjevně nic slyšet nechtěla.

    Během večera jsme se dozvěděli leccos. O tom, kdo byl v pohotovostním pluku, kdo má vojenské gymnázium, jaký je vztah Miroslavy Němcové k Ivanu Skálovi, co si myslí poslanec Stanjura o vojenském gymnáziu a spoustu dalších věcí, které jsme snad ani vědět nechtěli. Také se diváci dozvěděli spoustu věcí o jednacím řádu.

    Poslanci odhalili ono příslovečné ledví. Nebyl to pěkný pohled.

    Onderka dobrej. Jako syn osmašedesátníka v emotivním projevu „volí zlo“. Volí nejmenší zlo z možných. Hlasuje pro vládu. Podobně nalehl na mikrofon Jaroslav Foldyna, který hlasuje v rozporu s názorem své krajské organizace. Pro vládu.

    Stenografové pracují 16 hodin nonstop. 00:45 začíná hlasování. Dle Miroslava Kalouska každý z nás rozhodne o tom, jestli „tato komunistická vláda“ bude mít důvěru. Máme vládu s důvěrou. Od vlády bez důvěry se neliší.

    0 0

    Jiřina Holotová
    12.7. 2018 Rukojmí
    Měli by pracovat pro občany, zajišťovat stabilitu a klid ve státě, být příkladem nejvyšší morálky a kultury chování ve společnosti.
    Asi státní převrat a nové volby se snaží vyvolat skupina poslanců, kteří si říkají demokratický blok a někteří lidé z jejich spřátelených médií a skupiny aktivistů. Bohužel mají smůlu. Nejdemokratičtěji se po celou dobu jednání v PS chovali poslanci strany, která je tzv. demokratickým blokem označována za extrémistickou  SPD.

    Ten, kdo měl alespoň na chvíli možnost sledovat včerejší jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR o důvěře či nedůvěře vládě a zachoval si trochu nestranného nadhledu, musí být zákonitě znechucen tím, co se po celý den a ještě dlouho do noci ve sněmovně a před sněmovnou odehrávalo.

    Ani já nejsem příznivkyní strany ANO a kritizuji některé kroky Andreje Babiše a jeho poslanců například v Evropském parlamentu, ale to, co se odehrávalo včera, mě doslova znechutilo. Taková nenávist těch, kteří si říkají "demokraté", obstrukce, napadání, obviňování, teatrální chování, vyvolávání napětí a plané řeči v parlamentu od rána do noci, to je opravdu vrchol politické neschopnosti zvolených zástupců v nejvyšším zákonodárném sboru, kteří by měli pracovat pro občany, zajišťovat stabilitu a klid ve státě, být příkladem nejvyšší morálky a kultury chování ve společnosti.

    Dnes už si troufám říct, že nejdemokratičtěji se po celou dobu jednání v PS chovali poslanci strany, která je tzv. demokratickým blokem označována za extrémistickou. Pozoruji to již delší dobu, nejen při včerejším jednání, že zástupci SPD mají nejkonstruktivnější, nejfaktičtější a nejslušnější vystupování a jednání ve sněmovně.

    Zato někteří představitelé současné opozice se chovají kontraproduktivně a jako nekulturní, umanutá, ublížená, divoká smečka. Co jiného si myslet o tom, když za zvuku prezidentských fanfár nakráčí do sněmovny poslanec Schwarzenberg a jeho příznivci hlasitě vykřikují, chechtají se a tleskají, aby se vzápětí, když dojde k poslanecké lavici a přijde skutečný prezident, zase otočil a ze sněmovny odešel. Tentokráte to nebylo nedopatření starého zmateného pána, ale evidentní schválnost a provokace, když se za ním ze sálu odporoučela potom celá strana jeho pohrobků.

    Před sněmovnou se mezitím houfuje pár aktivistů pod vedením ortodoxního rebela Peszynského a pokřikuje na prezidenta "ruský šváb" a jiná urážející hesla. Policie tomu jen přihlíží a nijak nezasahuje. Jinde na světě by takového člověka přinejmenším okamžitě upozornili na to, že pokud bude pokračovat, bude vyveden. Totéž se ve večerních hodinách děje bezprostředně před budovou Poslanecké sněmovny, kde je zakázáno demonstrovat. Plné plastové lahve létají na premiéra a policie jen nečinně stojí a přihlíží.

    A proč to tak je? Protože pár zhrzených politiků z tzv. demokratického bloku a jejich spřátelená mediální pěchota, se snaží vyvolat neklid ve společnosti a vytvořit v ní dojem, že u nás nastává období komunismu, že se budou snad zavírat a popravovat lidi tak jako v padesátých a šedesátých létech v době těsně po druhé světové válce.

    "Nejjasnější svědomí národa", poslankyně Němcová, poslanec Kalousek a nejen oni, pořád opakovaně "lezou" před mikrofon a přednáší s význačným patosem v poslanecké sněmovně tragické traktáty proložené plamennými metaforami. Slyšet je několikrát o páté koloně, o komunistických čistkách, o agentech státní bezpečnosti, o rudém nebezpečí, o bolševismu a návratu komunistické totality.

    O tom, jak v novodobější historii právě lidé ze současných stran ODS, KDU, TOP 09 a STAN kdysi promrhali jako představitelé obcí, krajů a státu majetek za miliardy, jak se právě za jejich éry rozbujela korupce, o tom ani slovo!

    Nedivím se, že premiér po tom celodenním napadání, urážení, obviňování, podezřívání a nedůstojném divadle, neudržel své emoce na uzdě, povolily mu nervy a Kalouskovi, jakožto největšímu sprosťákovi a buřičovi z pléna, vynadal do ožralů, zlodějů a došlo i na tykání! Být na jeho místě, nevím, zda bych to vydržela až do pozdních večerních hodin a zda bych ho, bez ohledu na státní funkci, neposlala už dávno do patřičných míst.

    Co mi ale na tom vadí nejvíce? Že se spousta lidí a především mladých lidí, nechá touto nechutnou populistickou propagandou, kterou ještě zveličují současné opozici blízká média, zmanipulovat a jako ovce vykřikují ta samá hesla, pronášejí ty samé nesmyslné falešné soudy a dělají unáhlené závěry.

    Dámy a páni z ODS, TOP, KDU a STAN, ve svém protikomunistickém tažení totiž zapomněli lidem říci, že doba, kdy tu vládla ideologie jedné strany, je dávno pryč, že se dávno změnila naše Ústava, naše právní předpisy a uspořádání, že existují jiná pravidla pluralitní demokracie i společnosti. Jsou nastaveny jiné demokratické mechanismy, které tu tehdy nebyly a které nelze v současné době nijak jednoduše měnit ani překračovat. Také se za tu dobu minimálně padesáti let změnilo geopolitické uspořádání a nastal nebývalý pokrok ve všech zemích světa. Sovětský svaz je dávno minulostí a nynější Rusko je úplně jiný stát. Strašit lidi komunismem, jaký tu býval, je tudíž jedna velká utopie a věřit tomu může jen skutečný fanatik nebo někdo, kdo nemá historické zkušenosti a znalosti.

    KSČM pod vedením poslance Filipa je potřeba ale přičíst vinu na tom, že jsme svědkem takové nehorázné frašky, nechutného politického boje a že si parta zhrzených politických populistů a extrémistů může dovolit chtít se přes téma ohrožení komunismem dostat zpátky ke korytům vyvoláním hrůzy a paniky mezi občany. Jejich obstrukční, nekonstruktivní politické chování a jednání se totiž bude opakovat a stupňovat. Budou usilovat minimálně o nové volby a nebude jim ani vadit dosáhnou-li toho všemi prostředky i za cenu pravidelných demonstrací, nepokojů a státním převratem.

    Současná KSČM bude takové situace oprávněně hlavním viníkem, protože se až urputně po roce 1989 nechtěla vzdát své ideologie, očistit se od minulosti, přeformovat se a přejmenovat v jinou moderní levicovou stranu tak, jako se to stalo v okolních zemích postsocialistického bloku. Ti největší soudruzi stejně už nežijí, nebo jsou rozptýleni v ostatních stranách, dávno přehodili kabáty. Mohli jsme si teď ušetřit ostudné okamžiky, které provázely i včerejší jednání poslanecké sněmovny a které opravdu mohou vyústit v občanské nepokoje a vážný politický problém.

    V každém případě, "demokratický blok" má momentálně smůlu. Komunismus tu dlouho nebyl (v podstatě pravý komunismus jako státní zřízení to ani nikdy nebyl) a nebude ani teď. To musí taky jasně zaznívat, hlavně pro mladou generaci. Daleko horší bude nový neomarxismus, který se šíří nikoliv z východu, ale především z Belgie a Německa a není záležitostí starých komunistických struktur, ale úplně jiných stran, bohužel většinou těch, co se pasují na demokratické, liberální a taky sociální.

    Co už je teď ale více než jasné, že se právě z nich stávají strany extrémistické a nebezpečné pro evropskou společnost s chováním na hraně všech morálních a společenských norem.kultury chování ve společnosti!

    0 0

    Ivan David, Zdeněk Kořistka
    12. 7. 2018
    Je to jistě extrémní názor. Odráží totiž realitu. Neextrémní názor tvrdí, že orgány činné v trestním řízení konají nezávisle, nikoli na objednávku, a kdo tomu nevěří je podezřelý z šíření konspiračních teorií a zpochybňuje demokracii. Nejen moje zkušenost je jiná. Navíc jsou tyto orgány někdy na objednávku nečinné a nezabývají se „trestními oznámeními“ a případy o kterých se dozvěděli jinak. Bez zkoumání konstatují, že se skutek nestal. Jindy projevují pozoruhodnou iniciativu a na ni navazují všeho schopní „novináři“. Na objednávku a nebo kvůli kariéře a aby podpořili libý pocit vlastní moci. Hloupost se snoubí s arogancí. Soudit se s novináři nemá smysl. Důkazy újmy soud skoro nikdy nepřesvědčí. Poškození dobré pověsti se těžko vyčísluje. Pokud se výsledek trestního řízení nehodí, nereferují o něm nebo ho ignorují. Například po rozsudku, že Jan Kavan nebyl vědomým spolupracovníkem STB, o něm redaktor České televize dál mluvil jako o agentovi STB.


    Když jsem (I.D.) byl u soudu prvního stupně odsouzen k pokutě za můj prokazatelně pravdivý výrok, protože advokát nepředložil žádné důkazy, neboť zastával právní názor, že to nelze prohrát, „ledaže by soudkyně byla úplně blbá“, psaly o tom všechny noviny (1999), když krajský soud rozsudek zrušil, nenapsal o tom nikdo. Mnohem křiklavějších případů i z poslední doby není málo. Někdy přetiskujeme články Ing. Zdeňka Jemelíka, který se některými případy "podivných" trestních řízení zabývá. Trestní řízení nebo dokonce vazba zničí osobní pověst, podlomí duševní i tělesné zdraví, zruší kariéru a zničí podnikání. Odškodnění ve šťastnjších případech zaplatí stát z našich daní. Škůdci se nemají čeho bát ani v případech, kdy je jasné, že nešlo jen o nějaký omyl neboť byly ignorovány či nepřipouštěny důkazy.

    Bývalý poslanec Zdeněk Kořistka reagoval svým článkem na nepravdivá tvrzení redaktora Lidovek Gibiše o údajných útocích sarinem a chlórem v Sýrii ZDE  a doložil zdroje ZDE. Redaktor Gibiš na to reagoval urážlivými výroky na adresu pana Kořistky a „vtipným“ konstatováním: "Pan Kořistka je zjevně expert na trestní kauzy ohledně uplácení", ve zjevné narážce na kauzu, kdy poslanec Kořistka tvrdil, že ho lobbista Dalík chtěl uplatit 10 mil. Kč a postem velvyslance v Bulharsku z pověření Topolánka, jestliže nepodpoří tehdejší vládu. Stalo se v roce 2004.

    Zdeněk Kořistka k tomu sdělil: „Musel jsem se potýkat nejen z odporným nátlakem na moji osobu ze strany ODS (žalovala mě o 10 mil. Kč za poškození svého „dobrého jména“), ale především ze zprofanovanými členy justice, státních zástupců a především novinářů….Proto chci tyto „žoldáky lži“ porovnat v čase…

    Tehdy jsem si musel projít neskutečným hnusným soudním procesem, který trval 7 let! Na jeho konci Vrchní soud v Olomouci a Nejvyšší soud v Brně konstatovaly, že tento úplatek v obou jeho částech byl nabídnut, a soudy jsem vyhrál. ODS, která po mě chtěla 10mil.Kč za poškození svého "dobrého jména", raději svoji žalobu po těchto rozsudcích v tichosti stáhla. Vyhrál jsem, ale můj život byl obrácený naruby, rozbitá rodina. Státní zastupitelství, i přes tyto rozsudky nezahájilo trestní stíhání těchto parchantů. Boží mlýny ale melou, a Dalík sedí za půlmiliardový úplatek v kauze Pandury. Co však bylo na této kauze nejodpornější, bylo chování novinářů. Vše začalo porušením slova, které mi dal novinář MF Dnes Bartoníček, který slíbil i jménem vedení redakce ( Šafr a Čásenský ), že nezveřejní moje jméno v kauze nabídky úplatku. Prý chrání své zdroje! Na dané slovo se vykašlali, a v honbě za senzací, mě nejdříve přemlouvali ať jmenuji úplatkáře, poté v podstatě vydírali (redaktor Kubík ), že pokud jména nesdělím, tak zveřejní moje jméno. Marná byla moje argumentace, že jediný, kdo to odnese, budu já, který na korupci ukázal. Dané slovo porušili….

    Presstituti konali a Kauza se rozjela. Místo aby pátrali, objasňovali nesrovnalosti v chování Dalíka a Topolánka, rozkrývali jejich lži, místo aby požadovali nestranné jednání státních zástupců, místo aby se zastali spravedlivého a nezaujatého státního zástupce Fraše, kterého justiční mafie odvolala, a v podstatě kauzu zametla pod koberec, tak veškerou mediální palbu zaměřili na moji osobu. Zveřejňovali tendenční útržky ze spisu, polopravdy, dávali neskutečný prostor obhajobě ODS a Dalíka na špinění mojí osoby, prostě již tehdy jsem si uvědomil, že jsou zde skupiny novinářů pro které něco jako etika či snaha najít pravdu neexistuje. Zcela jasně dali najevo v jakém žoldu pracují… Ignorace důkazů, bránění zveřejnění odposlechů u soudu, dehonestace svědků či jejich zastrašování… Mafie… Moje osoba se v těch měsících stala druhou nejčastěji zmiňovanou v médiích (po válce v Iráku a před volbami v USA ). Je jasné, že převážně v negativních zmínkách. To vše trvalo několik měsíců, a já jsem se zhroutil… Když jsem prohrál prvoinstanční soudy, někteří novináři tuto moji prohru škodolibě komentovali. Dodnes si ta jména pamatuji, a mnoho z nich se chová odporně i dnes. Jen je doplňují různí „gibešové“…

    Roky plynuly, a když jsem soudy proti Dalíkovi nakonec vyhrál, tak se v médiích objevily jen stručné zmínky, a zavřela se voda. Stejné pocity jsem vyjádřil v onom mém článku o předběžné zprávě OPCW o nepoužití sarinu proti civilistům v Sýrii…V dubnu nadšená kampaň prolhaných novinářů na celém světě, že Asad použil sarin… Když se ukázalo, že nepoužil, následoval klid na novinářské frontě… Proto jsem jednoho takového presstituta, který měl tu drzost a výsledek záměrně ve svém článku manipulativně posunul, nařkl ze lži… Proto so onen novinář trapně bránil a čtenáři, kteří mají vlastní rozum, tuto manipulaci prohlédli, a dávali mu to najevo v diskuzi…

    Stejné postupy, stejné praktiky…Tehdy i dnes.

    Není v mých silách zde objasnit celou „kauzu Kořistka“…

    Kdo ji tehdy prožil, byl jistě ovlivněn médii, a říkal si, co vlastně ten blázen svým činem sledoval, když se vše obrátilo proti němu… Tehdy ještě nebyla žádná „nezávislá alternativa“, jen odporný manipulativní mainstream. A ten šel na ruku mocným…. Nyní se už mocní bojí… Lidé se vzájemně na internetu informují, čtou pravdu, poukazují na lži, ale hlavně už vědí, kdo je kdo…. Gibiš je jeden z mnoha šiřitelů toho „správného“ západního stylu, který manipuluje, organizuje převraty, a šíří smrt a války po celém světě…. A Západ začíná cenzurovat a postihovat „nesprávné“ názory a myšlenky. Zatím někdy dehonestací a urážkami, stále častěji i kriminalizací, sestavováním seznamů, křikem, když není po jejich, nerespektováním názoru většiny ve volbách…Proto tato má sonda do minulosti s přesahem do současnosti.

    Pokud někoho zajímá co se v mé kauze dělo, přikládám moji závěrečnou řeč před Vrchním soudem v Olomouci, který mi konečně dal za pravdu, a potvrdil, že Dalík mě chtěl uplatit. I tehdy, jako v kauze Pandury, z toho Topolánek vyšel bez trestu. V této řeči najdete veškerý hnus, kterým jsem musel projít, a popis veškeré manipulace, které se děly. dokument-zaverecna-rec-exposlance-koristky

    Trvalo ještě dlouhé tři roky, než jsem vše definitivně vyhrál, a ODS v tichosti raději svoji žalobu o 10mil.Kč stáhla, protože tušila, že soud prohraje...

    Můžete hádat kolik mediálních výstupu v té době tento výsledek soudního maratonu a krok ODS popsalo…

    0 0
  • 07/12/18--13:23: Přestaňte nás děsit!
  • Lubomír Man
    12. 7. 2018
    Pozoruhodnou snahu - korunovanou i občasnými úspěchy - vyvíjí zpravodajská redakce ČT na to, aby ze zákoutí našich univerzit rozsetých po území republiky i mimo hlavní město – vykutala a posluchačstvu předvedla nejrůznější místní (po pražsku řečené venkovské), docenty, doktory a vůbec duchovní velikány, samozřejmě předem už pečlivě vybrané a proto zaručující, že budou z televizních obrazovek hovořit stejným jazykem, jakým hovoří redakce ČT sama. 



    Strategickým cílem tohoto tažení je vyvolat ve veřejnosti dojem, že to, co se vysílá z Kavčích Hor, se v podstatě neliší od toho, co si elity, a hlavně pak ty nejvyšší, univerzitní, povídají nejen v Praze, ale i v Brně, Olomouci, Plzni či Ostravě atd., z čehož si už pak pohodlně a svobodně může každý pro sebe odvodit závěr, že právě tady, na průsečících onoho celostátně univerzitního a pražsky televizního se nejpravděpodobněji nalézá onen kadlub jasného rozumu a zdravého úsudku, k němuž má každý možnost buď se přidat, anebo naopak zůstat stát opodál ( což jej samozřejmě kvalifikuje pro kategorii lidí duchovně méně vyspělých a tedy podřadnějších).

    Laskavý čtenář už zajisté pochopil, že tento program je promyšleně zacílen především na lidi mladé, kterým chybí zkušenosti k posouzení, je-li to, co se jim takto nabízí, pravdivé, lidsky ryzí a spravedlivé, ale zato jim nechybí žádostivost být brán za informovaného a politicky tedy správně postaveného Takže tito mladí se budou pochopitelně tlačit do onoho houfu prvního, s pýchou lidí vyšší kategorie si budou v tramvajích listovat časopisy Respekt a Reflex, a silou vůle budou zavírat oči i uši před rozporností toho, co si v těch časopisech přečtou a co se ve světě i u nás bude skutečně dít (ty informace k nim bezděky anebo náhodně totiž občas připutují).

    A pak i onen politolog z olomoucké univerzity, který se na včerejším odpoledním programu ČT, doprovázejícím sněmovní jednání o důvěře vládě, šklebil odporem při pomyšlení nad tím, že o osudu nové vlády budou snad v budoucnu rozhodovat i poslanci strany tak nanicovaté, jako je strana komunistická, volená samozřejmě voliči stejně nanicovatými, se jednou v daleké budoucnosti možná chytne za nos a zauvažuje, jestli tímto svým nářkem ideu demokracie onoho odpoledne 11. července na obrazovce ČT nevraždil. Cožpak demokracie nehlásá, že před její tváří jsme si všichni rovní, že jeden hlas má miliardář i podavač cihel, a stejně rovny jsou si i politické strany, protože z rovných hlasů rovných občanů se vytvořily?

    Ale zapněte si dnes (a zítra i pozítří tomu bude stejně), televizor, nalaďte si ČT, a uslyšíte stejné bědování desítek redaktorů a jejich hostů nad naší novou vládou a monstrózní i nebezpečnou úlohou, kterou prý teď bude v politice hrát strana komunistická. Uslyšíte i cosi o současném nástupu druhé republiky po republice první, a pocítíte palčivou chuť vykřiknout: O jaké první republice to mluvíte, vždyť žádná taková nebyla, protože po sametu, bohužel, přišla hned republika druhá, v mnoha ohledech tak podobná někdejší republice druhé, Háchově, a zčásti i republice socialistické - jen ta znaménka byla tehdy a teď prostě jiná. Což platí dodnes.

    Takže nás přestaňte děsit, máme tentokrát, naštěstí, pro strach uděláno.

    0 0
  • 07/12/18--15:14: Prof. Drahoš je popleta
  • Ivan David
    13. 7. 2018
    Prof. Jiří Drahoš k jednání o vyslovení důvěry vládě napsal : "Smutný den pro českou demokracii. Padesát let po srpnové invazi a téměř třicet po sametové revoluci máme komunisty zpět u moci. Mají poslanci ANO a ČSSD vůbec nějaké výčitky svědomí, že jim to umožnili?"ZDE
    Ale pane Drahoši, u moci je pan Ing. Babiš, nikoli komunisté.  ANO a ČSSD nepomohly k moci komunistům, ale naopak. Ostatně jací to jsou komunisté, když podporují vládu miliardáře?



    Poslanci KSČM byli do Poslanecké sněmovny řádně zvoleni v demokratických volbách. U moci jsou v tom smyslu, že mohou hlasovat jako ostatní demokraticky zvolení poslanci. Jestli ono to není tak, že někteří voliči prostě chtěli KSČM v Poslanecké sněmovně, zatímco ne dost voličů chtělo Prof. Drahoše na Hradě. To je demokracie. Měli snad poslanci ANO a ČSSD volat na poslance KSČM: "Nepodporujte nás! My nechceme, aby naše vláda dostala důvěru! Chceme nové volby!"

    Pokud by se voličům více líbily Drahošovu srdci blízké strany STAN, TOP09, ODS KDÚ-ČSL, mohli sestavit vládu  a vybavit ji důvěrou oni. Jenže tak to nebylo přes usilovnou snahu mainstreamových médií.

    Asi bude nutno umlčet ostatní politické strany, zavést cenzuru, atd., jako na Ukrajině nebo v Turecku. Komunisté by byli ve vězení a nikoho by podporovat nemohli. To by byl pro pana Drahoše radostný den české demokracie! Kdyby se stal prezidentem, jistě by takovou šťastnou demokracii podpořil. A neměl by žádné výčitky svědomí - 100 let od založení Československa a 80 let od jeho zániku.

    0 0

    Michal Brand
    13. 7. 2018
    Novou stínovou ministryní „proti diskriminaci“ byla jmenována členka britského parlamentu Naz Shahová. Má se starat o „ženská práva“ a „rovné příležitosti“. Jak se uvádí v článku: V roce 2017 potom na adresu rotherhamských obětí sexuálního zneužívání na Twitteru poznamenala, že by měly „držet pusu pro dobro rozmanitosti“. Konec citace
    Tak něco málo k případu muslimských znásilňovacích gangů v Rotherhamu, o kterých autorka uvedeného článku na idnes.cz hovoří jako o „obětech sexuálního zneužívání“: zde a zde a zde a zde a zde.


    Podle šéfky vyšetřovací komise britského parlamentu, která byla naprosto otřesena výsledky svého vyšetřování – tak otřesena, že zapomněla na politickou korektnost a jinak obvyklou tupou loajalitu k režimu – a prohlásila veřejně, že takových obětí může být v Británii možnáaž milion. Jeden milion bílých britských dívek pohlavně zneužitých nebo znásilněných muslimskými znásilňovacími gangy.

    M I L I O N   B Í L Ý C H   B R I T S K Ý C H   D Í V E K znásilněných nebo pohlavně zneužitých muslimskými gangy

    Proč jste si, slečno nebo paní nebo transko nebo ono bezpohlavní (čert aby se v těch moderních osloveních vyznal, ne?), tedy proč jste si, autorko onoho článku v idnes.cz, Ditto Kotoučová, nenašla nějaké informace o těchto odporných případech?

    Jeden milion bílých britských dívek a žen znásilněných a zneužívaných. To je 4 x více než odhadovaný počet obětí znásilnění během občanské války / genocidy ve Rwandě. A Vy píšete „oběti sexuálního zneužívání“ jako kdyby šlo o dvě, tři oběti. Jste sto to pochopit, Ditto Kotoučová? Jak budete psát příště třeba o Osvětimi? Jako o porušování pracovního práva a stravovacích a hygienických norem, když tam lidé umírali často z přepracování, vyčerpání a na nemoci? Co Vás naučili na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, Ditto Kotoučová?

    Mezi dívkami a ženami mezi 5 a 30 lety věku jde o každou desátou. Každá desátá britská bílá dívka nebo žena byla znásilněna muslimskými znásilňovacími gangy.

    Některé z těch dívek byli znásilňovány přibité za jazyk k desce stolu. Některé z těch dívek byly znásilněny uraženým hrdlem lahve. V Rotherhamu to trvalo 16 let, kdy policie o všem věděla a nic – kromě zastrašování obětí - neudělala. Šestnáct let!

    A co na to ministryně britského chalifátu pro „práva žen‘‘? Volně řečeno: Držte hubu a nechte se znásilňovat přibité za jazyk k desce stolu nebo uraženým hrdlem lahve. "Pro dobro rozmanitosti“

    To, co se stalo v Rotherhamu a v dalších a dalších městech islamizované Británie má rozměry GENOCIDY. Jakákoli civilizovaná země musí naprosto odmítnout režim země, kde osoba veřejně schvalující otevřenou brutální genocidu na dívkách a ženách vlastní země nejen není potrestána, ale dokonce dělá kariéru v POLITICE. Naz Shaová by ve slušné, civilizované zemi byla trestně stíhána pro veřejné schvalování a propagování genocidy. Naz Shaová by ve slušné, civilizované zemi dostala odhadem dvanáct let (zde a zde) a doživotní zákaz být volena do jakýchkoli volených funkcí. V islámském chalifátu, kdysi známém pod jménem Velká Británie, je ale Naz Shaová v pohodě. Dělá kariéru. Zato Tommy Robinson byl za reportáž o muslimských znásilňovacích skupinách uvězněn a poslán do vězení pověstného tím, že je ovládáno muslimskými gangy. „Britský“ šaría soud ho poslal na smrt.

    Britský režim každým dalším krokem sám sebe vyřazuje společnosti slušných, civilizovaných zemí.

    0 0

    13.7. 2018   Rukojmí
    Jen hra o peníze, žádná velká strategie! „Dvě procenta stanovená dopředu jsou stejným nesmyslem jako migrační kvóty!“ „Na co to dají? To ví pán Bůh. Žádná strategie neexistuje, nepřítel neexistuje,“ myslí profesor Oskar Krejčí. A že jsou požadavky amerického prezidenta ještě vyšší? Jen pokračování demagogie. Celá debata je jen o kšeftu. Proč? Protože většina peněz bude mířit na nákup zbraní.“ A vyčítat Merkelové ruský plyn? Tak si zkusme představit celosvětové zdražení. Profesor přidává také vzkaz pro novou českou vládu: „Česko a Evropa především!“
    Členské země Severoatlantické aliance mají dávat do roku 2024 dvě procenta HDP na obranu. Tak zněla dohoda z Walesu. Jenže jak se ukazuje, americký prezident Donald Trump není spokojen. Nejenže by nejraději viděl slibované peníze „okamžitě“, případně v lednu, ale chce čtyři procenta. Jistě některé diplomaty požadavkem, který zazněl ve čtvrtek na summitu v Bruselu, vyděsil, na druhou stranu mohli být i rádi, že nedošlo na vyhrožování odchodem USA z Aliance. Ve finále Trump tvrdil, že NATO je teď ještě silnější než kdy dřív, summit si pochvaloval a pak odletěl do Londýna. Chce Trump ještě větším tlakem stvrdit to, co se dohodlo, nebo vyslat nějaký vzkaz směrem k domácímu publiku? Jaký je to signál pro nás, pro Evropskou unii a členské státy?

    Nejdřív je potřeba si uvědomit, že požadavek dávat dvě procenta HDP na vojenské výdaje je stejná demagogie jako migrační kvóty. Proč? Protože velikost výdajů na obranu by měla být stanovena tím, jak definujeme rizika a hrozby. Tuto analýzu nikdo neudělal. Nevíme, zda bychom měli dávat jedno procento nebo pět procent. Dvě procenta stanovená dopředu je stejný nesmysl jako migrační kvóty. Je to vyhazování peněz, aniž víme na co. Konkrétní strategie nepřítele u NATO neexistuje, pouze se mluví o ruské hrozbě. Tím se dostáváme do pasti. Proč? Když se podíváte na současné výdaje samotných evropských států NATO – tedy bez USA a Kanady –, zjistíte, že letos by měly překročit 239 miliard dolarů. Vzhledem k tomu, že Rusko dává 61 miliard dolarů, tak evropské země NATO dávají na tzv. ruskou hrozbu přibližně čtyřikrát více než Rusko. Ruské nebezpečí je prostě nonsens.
    Lze říci, že některé zvláště strategické zbraně jsou v Rusku mnohem kvalitnější než v evropských zemích NATO. To je pravda. Ale aby byla vyvážena strategická rovnováha s Ruskem, na to nemusejí být rozmístěni v Evropě američtí vojáci. Stačí mezikontinentální balistické americké rakety v USA plus na americké rakety a střely s plochou drahou letu v ponorkách a strategických bombardérech.

    Trump svým voláním po čtyřech procentech na obranu chce vytvořit pocit, že dvě procenta nejsou zase tak moc. Ve skutečnosti jsou americká čtyři procenta nesmyslně vyhozené peníze. Tím se dostáváme k další rovině zmiňované demagogie. Tvrzení, že USA hradí 70 % výdajů NATO, je optický klam vzniklý ze součtu všech výdajů. Podle analýzy britského Mezinárodního institutu strategických studií se do Evropy z amerických 603 miliard ročních vojenských výdajů dostane 5,5 procenta. Konkrétně Američané dávají 36 miliard na pomoc spojencům a na vlastní jednotky v Evropě. Spojené státy mají strategii dvou moří a dvou subkontinentů. Jejich výdaje na Pacifik a Asii jsou dnes vyšší než výdaje na Atlantik a Evropu. V Asii, pokud jde o pozemní i námořní síly, je víc vojáků než v Atlantiku a Evropě. Jsme v pasti propagandy, které věří jen pár redaktorů v České televizi a vojáci, kteří se na tom přiživují.

    A zmíním další věc, která je velmi nebezpečná. Když se navýší výdaje všech členských států NATO na dvě procenta HDP, tak by to už loni podle propočtů Stockholmského institutu pro výzkum míru znamenalo navýšení o 66 miliard, tedy o 26 procent. Samo toto navýšení na dvě procenta je vyšší než celý vojenský rozpočet Ruska. Jaký má tohle smysl? Od začátku je to jen o kšeftu. Proč? Protože většina peněz bude mířit na nákup zbraní. Jakmile se bratislavská vláda rozhodla nakoupit americké stíhačky F-16, přestalo hrozit, že se stane obětí pouličních manifestací, jako se to stalo Ficově vládě. Je to hra o penězích, žádná velká strategie. Američané mají v podstatě jediné zboží, které mohou celosvětově prodávat, a to jsou zbraně. Všechno ostatní přestává být konkurenceschopné – snad kromě dopravních letadel, a i tato výroba je napojena na vojensko-průmyslový komplex.

    Tohle je celé kouzlo požadavku na dvě nebo čtyři procenta. Ruské nebezpečí je v tomto případě zcela vybájené.

    Vraťme se ještě na začátek summitu, kdy se Donald Trump rozhodl útočit na Německo za to, že kupuje plyn z Ruska. Že je prý nepřípustné, aby kdejaká země stavěla plynovody s Ruskem. V tom případě by pro něj bylo asi nejlepší, kdyby v budoucnu Evropská energetická unie nakupovala břidlicový plyn z USA… Myslíte si, že by si německá kancléřka polepšila u Trumpa, kdyby naznačila, že bude Německo kupovat americký plyn, nebo je to jedno, protože by Trump stejně přišel s jinou výhradou?

    Útok na Evropu z Washingtonu je hlavně útokem na Berlín, protože navýšení vojenského rozpočtu Německa na požadovaná dvě procenta znamená přidat přibližně 25 miliard. A na co to dají? To ví pán Bůh. Žádná strategie neexistuje, nepřítel neexistuje.

    A břidlicový plyn? Zase absurdní záležitost. Vítězství nad Německem znamená donutit ho vzdát se Severního potoku 2, kupovat dražší americký plyn a zříci se zisku z ruského plynu, což se mi nechce věřit, že se podaří, tak to povede k celosvětovému zdražení plynu. A tedy i ke zvýšení zisku Gazpromu. Ale možné je v tomto světě cokoliv.

    0 0

    Jaromír Petřík
    14. 7. 2018     JaromirPetrik
    Babišova vláda po dlouhé době získala důvěru ve Sněmovně za podpory komunistů, z čehož se komunistobijci, jak ve Sněmovně, tak v ulicích Prahy, ale i zde na blogu mohou pominout, soudě podle jejich hysterických projevů.
    Je obdivuhodné, proč si nepřiznají, že za Babišovu vládu s podporou komunistů mohou sami. Cožpak Babiš nenabízel koaliční spolupráci ODS a KDU-ČSL?
    Jenže z celého „Demokratického bloku“ (ODS, KDU-ČSL, TOP09, STAN) neslyšíme nic jiného než, že s trestně stíhaným premiérem do vlády nepůjdou.


    Zajímavé, že si tito „zabejčení“ fanatikové nepoložili otázku, proč téměř 30% našich voličů nevadí trestní stihání Andreje Babiše.

    Odpověď je totiž zcela jednoduchá: Náš průměrně vzdělaný občan ví, že v každém režimu lze trestní oznámení podávat účelově, aniž dotyčný cokoliv spáchal.

    Vzpomínáte si, vážení čtenáři na případ policejního prezidenta Petra Lessyho, který se některým mocným nehodil do karet?

    V tu ránu na něj bylo podané trestní oznámení, Petr Lessy musel z funkce policejního prezidenta odejít a když se prokázala jeho nevina, tak se již do funkce policejního prezidenta nevrátil, ale byl „uklizený“ na Slovensko.  ZDE a ZDE

    Jaký bude další osud Petra Lessyho nikdo neví, když nedávno byl odvolaný ze Slovenska zpět: CeskeNoviny. Je téměř jisté, že policejním prezidentem se již nikdy nestane.

    Na této ukázce je vidět, že pokud by Andrej Babiš odstoupil a předal vládu Kalouskově Demokratickému bloku (i když už M. Kalousek není předsedou TOP09, je zcela jasným mluvčím ODS, TOP09, KDU-ČSL, STAN), tak se po zproštění obžaloby již do politiky nenavrátí.

    A toto vědí i voliči Andreje Babiše.

    Zajímavé ovšem je, že „Kalouskova čtyřka“, která se nejvíce zaklíná demokracií, svým jednáním ve skutečnosti odmítá uznat výsledky svobodných voleb a svojí hysterií (jinak se vystoupení politiků M. Kalouska, M. Němcové a dalších nazvat nedá) vyvolává dokonce protizákonné demonstrace: ZDE
    A jaké jsou reakce čtenářů?

    Miloslav Podhorský, Český Krumlov: „Tak předpokládám, že naše slavná opozice bude nyní Policii tvrdě kritizovat, že nebyli schopni zajistit dodržení a prosazení zákona. V opačném případě se prokáže, jakými že jsou zmínění opozičníci pokrytci. Vzpomínáte na kritiky v případě návštěvy čínského prezidenta? :-)“

    A blogeři Idnesu?

    Pokud se, vážení čtenáři opravdu chcete pobavit učebnicovou ukázkou hysterie, tak si počtěte zde: Vodvarka. Autor se zaklíná minulostí komunistů, ale zločiny spáchané současnou západní „demokracií“ naprosto ignoruje. Navíc zcela pomíjí, že současní komunisté jako jediní odsuzují zločiny západní „demokracie“ jako jsou vojenská napadení cizích států a vyvolávání krvavých „Majdanů.“

    A tento blog snad ani nepotřebuje komentáře: ZuzanaZajicova, jen si dovolím citovat: „Nechci vládu komunistů, estébáků, všehoschopných kšeftařů a patolízalů. Protestuji. To je ale tak všechno co můžu udělat. Ta bezmoc mě velmi děsí.“

    Abych pravdu řekl, mne spíše děsí, co jsou hysterikové schopni vyvolat v ulicích. Na Slovensku donutili k odstoupení premiéra Fica, ale na Ukrajině to skončilo násilím a občanskou válkou. A občanská válka, to již je opravdu bezmoc.

    Takže, nejlepší bude, ignorovat tyto komunistobijecké hysteriky, ať se vyřvou v ulicích, ale nenechat se od nich vyprovokovat. Naštěstí, Andrej Babiš projevil tolik moudrosti, že schvalování vlády nechal na prázdniny, kdy má Karlova universita prázdniny. Jak jsme poznali v minulosti, právě studenti jsou nejvíce ovlivnitelní. Bohužel, ne vždy tím správným směrem.

    Takže, nezbývá, než věřit, že většina našich občanů po žádném Majdanu netouží a bude tyto hysteriky ignorovat. Komunisté ze současné KSČM pro naši republiku nebezpeční opravdu nejsou. Ale antikomunističtí hysterikové, na rozdíl od nich, bohužel ano.

    0 0
  • 07/13/18--23:20: Klinický případ Trump
  • Jaroslav Loudil
    14. 7. 2018
    Ve světle právě skončeného zasedání NATO si západoevropské deníky všímají vystupování amerického prezidenta Trumpa. Řada z nich ho  označuje za rozdvojenou osobnost, klinický případ, účetního, který odpoledne už neví co říkal ráno, narcisistickou figuru bez většího přehledu, .... Člověka , který na spojence  v NATO  hledí stejně jako kdysi kolonizátoři hleděli na černochy  v Africe .

         V Dánsku se zase píše, že za těchto okolností je pro NATO i stagnace velkým pokrokem. Trump  v poledne Německu hrubě  nadává ,aby ho za hodinu chválil jako věrného a spolehlivého spojence.

    P.S. Výpady Trumpa proti plynovodu Nord Stream 2  mají jediný cíl a důvod. Evropa by měla ve velkém vozit zkapalněný zemní plyn přes Atlantik od svého - "spojence" ?  USA a US firmy by si tak potom parádně  -"mastily kapsy". 

      Je nutné, abychom si dnes říkali o USA a zoufalé figuře stojící  v jejich čele pravdu, bez nějakého mazání medu kolem huby. Jen tak nedopadneme opět špatně. Nikita Sergejevič Chruščov, který kdysi na jednání OSN vztekle a zarputile mlátil svou páchnoucí botou do řečnického  "kecpultíku" má myslím si  k Trumpovi nebývale blízko ! V čele USA dnes stojí jakýsi  -"djadja kukuruznik! - 21 století. Podle toho musíme s USA také jednat.

    https://www.novinky.cz/zahranicni/477694-trump-je-narcisticky-neotesanec-a-lhar-mini-suddeutsche-zeitung.html

older | 1 | .... | 599 | 600 | (Page 601) | 602 | 603 | .... | 668 | newer