Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 600 | 601 | (Page 602) | 603 | 604 | .... | 668 | newer

    0 0

    Jaroslav Loudil
    14. 7. 2018
    Britská policie nyní oznámila , že 14 dní!!! po otravě bezdomovců novičokem nalezla v bytě  otráveného lahvičku obsahující novičok!! Zdá se, že Británie z nás všech dělá - "nedomrlé idioty" - schopné - "skousnout každou hovadinu"!! Po otravě před 14 dny totiž místní policisté pečlivě prohledali  všechny odpadkové koše, popelnice, supermarkety ,nádraží, kašny, lavičky, parky, kanály, autobusy ,auta  i  obrubníky , aby nyní po 14 dnech!!! nalezli lahvičku přímo v bytě otráveného, která se zřejmě válela někde uprostřed místnosti na podlaze!! 


    Okamžitě by ji viděl i slepý. Větší pitomost by nevymyslel ani Švejk! Naše mainstramová média (ČT, ČT-24  a ČRo) ovšem jistě britské verzi  ihned "uvěří" a budou ji servírovat na podnosu českým posluchačům jako prověřený holý fakt.  Udělají tím pitomce sami ze sebe.

    P.S. Počítám, že brzy Londýn oznámí, že na oné lahvičce byly nalezeny otisky prstů Vladimíta Putina  a ještě veliký nápis : " Novičok, Sdělano  v Rossii,  god proizvodstva 2015, soděržanie 200 ml, Kazaň. No  a - "bude vymalováno"!! Rusko bude opět za  vraždící monstrum, zatímco západní demokracie budou jako vždy čisté jako lilium. Politici v Londýně dnes smrdí i proti větru! Takoví nás roku 1938 prodali  v Mnichově.

    https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/477741-britska-policie-nasla-v-byte-jednoho-z-otravenych-lahvicku-s-novicokem.html  (pozn red. I.D. Zvláště idiotská věta stojí za citaci: "Zatímco v případě Skripalových britští vyšetřovatelé hovoří o atentátu a ukazují prstem na Rusko, v druhém případě se domnívají že se dvojice otrávila náhodou.")

    0 0

    Jaroslav Loudil
    14. 7. 2018
    Západní demokracie dnes pokračují  v postupném rozkladu. Například ve Švédsku nyní začal platit nový zákon ZDE (po velkém a dlouhém úsilí mnoha: právníků, politiků, lobbistů a veřejných aktivistů), který upravuje a nařizuje, jak se mají lidé při sexu mezi sebou doma správně chovat. Osoba chystající se na sex s partnerem má nařízeno bedlivě pozorovat (přítelkyni či přítele), zda je po všech stránkách na sex připraven ,jeví dostatečné známky této - "připravenosti"  a ochoty.

    Pokud se nejeví připravenost dostatečná, je nutné ji  oveřovat  formou vhodných dotazů  typu : "Takže, opravdu to chceš ? Tvé pohyby, postoje i výraz tváře mi zatím napovídají, že "vyladěnost" není zatím 100 %. Dle našich švédských zákonů nechci jít po  dnešní noci do věznice, jaký postoj  k sexu  tedy vlastně právě zaujímáš ?  Je to postoj : 1. Ochotný, 2.Neutrální či 3.Odmítavý ?  Zákon mluví jasně ! Nic nebude, jsi - li  dnes naladěna na body označené č. 2 a 3. Můžeš mi prosím sdělit svá stanoviska, Jsou pro mne důležitá.

    P.S. Zákon tak ve Švédsku zavedl nové přestupky : "Znásilnění a pohlavní zneužití  z nedbalosti". Sazba jsou 4 roky. Pochybuji, že se Švédové ještě budou dále rozmnožovat. Každou noc se totiž budou švédští muži v posteli klepat strachy, aby nešli na 4 roky do basy , když je ráno práskne vlastní manželka !

    https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/sex-uz-jen-s-jasnym-ano-zakon-upravil-jak-soulozit_488615.html

    0 0
  • 07/14/18--21:24: Nová doba…?!?
  • Ladislav Žák
    15.7.2018  VašeVěc
    Neustále teď slyšíme, že nastaly v české kotlině, moravských úvalech a slezských vrších a pánvích nějaké nové časy, opět temné, konec první republiky, řečeno se Švejkem, že „drahou vlast ovinuly nějaké mraky“ nebo snad dokonce „chmury“. Valí se to na nás ze všech stran, tedy asi z šesti, které nejsou ani ve vládě ani u vlády… 


    Došlo k tomu, že svitla naděje na to, že se poměry v naší společnosti změní. Zřejmě už se nevrátí nikdy časy, kdy k vládnutí stačilo prohlašovat se za prozápadně orientované demokraty a všechny ostatní nazývat komunistickými zločinci, estébáky, Putinovou pátou kolonou a ruskými šváby. Ale pojďme se podívat na uplynulá tři desetiletí a vývoj toho, čemu se říká styl vládnutí.

    Dobré vládnutí v sobě zahrnuje péči o reprodukci biologickou, sociální i ekonomickou a dále péči o spravedlnost a bezpečnost. Péče o něco znamená především umožnit tomu vlastní existenci a rozvoj. Je samozřejmě možné tento pohyb vládnutím shora ovlivnit, regulovat, modelovat, dávat tomu určitou podobu, ale nikdy ne shora stvořit. Představa, že jakékoliv společenské uspořádání nebo řád lze stvořit především řízením shora je chybná až dětinská, leč v podvědomí lidí ovládaných i ovládajících hluboce zakořeněná. Klíčový je tedy dostatek svobody, svobodné komunikace a společenské různorodosti, které jediné mohou být zdrojem společenského pohybu a ve spojení s vládnutím také společenského řádu.

    Pokud budeme posuzovat jednotlivé způsoby vládnutí v posledních třiceti letech, pak ten reálně socialistický trpěl nejvíce tím, že omezoval přirozený společenský pohyb a snažil se o tvorbu společnosti shora. Přesvědčení o správnosti takové cesty bylo hluboké a o to hlubší byl také následný pád, který zničil i to dobré, co se podařilo vybudovat tam, kde se zbytky přirozeného pohybu zdola synergicky potkaly s pravidly a systémy přicházejícími shora.

    Následovalo ohromné uvolnění přirozeného pohybu a péče o něj poněkud pokulhávala. Vládnutí explozi variability nezvládalo a postupně se začalo prosazovat až v souvislosti s přípravou vstupu do EU. Do velice různorodého prostředí plného přirozeného pohybu začaly být prostřednictvím vládnutí vnášena cizorodá pravidla, která toto prostředí neupravovala, nepečovala o něj, ale ničila. Vznikla opoziční smlouva, která se vůbec netajila tím, že jejím cílem je radikálně omezit pohyb malých ve prospěch velkých. To všechno dohromady vytvořilo stav, kdy se vládnutí v mnoha ohledech zvrhlo. Namísto péče o podmínky pro utváření přirozeného společenského pohybu a postupného ustavování určitého společenského řádu, docházelo k tomu, že se ve jménu cizích pravidel a vlastní touhy po moci a penězích domácí elity prohlašovaly za svaté nejrůznější vlastní kreatury a Prokrustova lože a snažily se do nich společnost nacpat. Péče o obecný prospěch se masově zvrhla na péči o prospěch vlastní.

    Tento zvrhlý způsob vlády především pod vedením ODS a ČSSD pokračoval až do nedávné doby, ale stále častěji začal vyvolávat odpor. Tento odpor byl politickými stranami a médii systematicky dehonestován jako nežádoucí a antisystémový. Nyní se hnutí odporu konečně oficiálně prosadilo. Má ve svých rukách vládu, úřad prezidenta i poslaneckou sněmovnu. V protagonistech starých dobrých časů to vzbudilo hysterii, která se na nás valí, jak už bylo řečeno, minimálně z šesti stran.
    Je naprosto předčasné jakkoliv jásat. Uvidíme, jestli se vztah vládnutí shora a společenského pohybu zdola nějak výrazně zlepší. Stačilo by úplně, kdyby přestalo docházet k politickým a mediálním útokům na svobodu slova, k neustálému nátlaku ideologické předpojatosti a politické korektnosti na veřejný diskurs a v neposlední řadě k omezování a zatěžování drobného a malého podnikání ve prospěch velkého byznysu. Stačilo by, kdyby nyní vládnoucí hnutí odporu přišlo s heslem „přestaneme vás každodenně štvát“. Stále zůstává nezodpovězena otázka, zda náhodou hnutí odporu nešlo o to, jak změnit neblahý stav masové preference vlastního zájmu před veřejným, spíše jen o to, jak uplatnit před veřejným vlastní zájem.

    První skutečnou odpověď mohou mimo každodenní praxe vládnutí dát snad až podzimní komunální a senátní volby…

    0 0
  • 07/14/18--21:40: Trump utíká do Ruska?
  • Finian Cunnigham
    14.7.2018 StrategicCulture, překlad Zvědavec
    Zmatek, způsobený tento týden americkým prezidentem Trumpem mezi spojenci z NATO je téměř surrealistický. Čas dopřát si trochu satiry…


    Helsinky byly vždy pěstěny pro intriky během studené války a tajná setkání mezi Američany a sověty. Ale nikdo si nepředstavoval něco takového. 45. prezident Spojených států se začal starat o matičku Rus, vzdal se amerického občanství a požádal o azyl.

    Zatímco Trump se údajně začal skrývat někde v Rusku, USA a jejich evropští spojenci povykují kvůli „výprodeji století“ – abych si vypůjčil žargon nemovitostních magnátů.

    Jeho pomlouvači z washingtonské politické a mediální elity cloumá vztek a jsou plni odsudků a podivné upjatosti. „Vždy jsme to věděli. Že Trump je loutka Kremlu, Putinova loutka. Nyní máme konečně důkaz?“ supěl jeden vědátorský žvanil.

    Trumpova poslední slova vysvětlující jeho činy byla prozaičtější: „Podvodné zprávy o mé tajné dohodě s Ruskem otravovaly můj život dva roky,“ řekl reportérům, než zmizel. „Jsem tu. Poohlížím se po nějakém pěkném pozemku u pláže u Černého moře.“

    To vše proběhlo během tolik propagovaného summitu nyní již bývalého prezidenta Trumpa s ruským vůdcem Vladimirem Putinem ve finském hlavním městě. Helsinky byly vybrány jako neutrální půda, stejně jako během let studené války, jako místo, kde se američtí a sovětští představitelé mohli diskrétně setkávat, diskutovat a, bez pochyby, vzájemně se odposlouchávat.

    Setkání mezi Trumpem a Putinem bylo dychtivě předjímáno politickými nepřáteli, stoupenci i neutrálními. Donald Trump trápil své kritiky již týdny před schůzkou a tweetoval, jak moc doufá, že naváže přátelské vztahy se svým ruským protějškem, který byl pro americké liberály a jestřáby černou ovcí.

    Političtí oponenti v USA a evropští spojenci na rande v Helsinkách, které se mělo konat jen pár dní po summitu NATO v Bruselu, téměř pádili. Panovaly široké obavy, že Trump se postaví proti evropským vůdcům kvůli tomu, že nepřispívají do NATO proporcionálně. Obávali se rovněž, že americký prezident opustí summit NATO rozzuřen a pospíší si na srdečné setkání s Putinem, a alianci nechá rozpačitě zírat.

    Nikdo nepředvídal ještě větší katastrofu.

    Trump skutečně seřval Evropany jako „příživníky“ na americké vojenské moci. Zopakoval svoji dřívější bagatelizaci, že aliance NATO je „zbytečná“. Za zavřenými dveřmi, jak uvedly zdroje, které nechtějí být jmenovány, Trump přečetl „evropským idiotům“ zákon o nepokojích a doprovodil to spoustou sprostých slov.

    Další zastávka Helsinky. Trump byl vřele přijat Putinem, s úsměvem a za pevného stisku ruky. Na předběžné tiskové konferenci tito dva vůdci vyjádřili společný zájem na vyřešení několika výzev pro mezinárodní bezpečnost. Zmínili Ukrajinu, Sýrii, kybernetickou kriminalitu a, pro Evropany znepokojivě, se Trump dohodl s Putinem, že „provokační navyšování počtu jednotek NATO u ruských hranic je nutné zarazit“. Chystal se Trump učinit velký ústupek v rámci deeskalace vojenských sil, jak to učinil během své historické schůzky se severokorejským vůdcem Kim Jong-unem v Singapuru?

    Tisková konference skončila a tito dva vůdci se odebrali na soukromé rozhovory. Těch se zúčastnili už jen jejich tlumočníci. To byl soukromý scénář, kterého se Trumpovi političtí odpůrci a kritici báli, před schůzkou se užírali kvůli tomu, co by americký prezident mohl říct nebo na čem by se mohl s Putinem dohodnout. Spousta komentářů byla povýšenecká a ponižující, spekulovalo se o tom, že na Trumpa zahraje „prohnaný bývalý člen KGB“ jako na housle.

    Trump si vyndal sluchátko a naklonil se k Putinovi, za vědomí, že ruský prezident mluví anglicky celkem obstojně. Mimoto to, co chtěl říct, bylo dosti přímočaré, až šokující.

    „Podívej Vladimíre, mám plné zuby těch idiotů doma v USA a v Evropě. Slíbil jsem, že učiním Ameriku opět velkou, a ne že si nechám ničit život lidmi, kteří neví, jak uzavírat dohody. Celá ta věc s tajnou dohodou s Ruskem již přestala být vtipem. Je nemožné udělat cokoliv, aby byla Amerika opět velká, nebo uzavřít mír s tvojí zemí.“

    V tu chvíli z Putinovy tváře počáteční úsměv zmizel. Věděl, že to Donald myslí vážně. Jako vždy pozorný posluchač Putin věděl, že má nechat Američana pokračovat.

    „Takže mi jde o tohle, Vladimíre,“ řekl již brzy bývalý prezident, jako by nabízel hromadu bankovních účtů. „Nech mně požádat o azyl v tvé krásné zemi, stát se ruským občanem, a když zajistíš má aktiva ruským zlatem, velmi ochotně budu investovat do té nádherné oblasti u Černého moře.“

    A bylo to. Americké prezidentské letadlo osiřelo na runwayi helsinského letiště a Donald J. Trump, bývalý americký prezident, dostal volné místo v prezidentském letadle Putina odlétajícím zpět do Moskvy.

    Americká vláda a média se stále ještě pokouší zformulovat odpověď na tyto nedávné bouřlivé události. Ohledně toho, co to znamená, panuje ochromující zmatek. Je to ústavní krize, jakou země za svých 242 existence nezažila.

    Tento senzační skandál nemůže být tak lehce smeten hláškou „agent Trump dezertoval“. Spousta jeho běžných amerických příznivců dokonce pořádá pouliční párty, na kterých děkují bývalému prezidentovi, že „smetl systém“ tím nejnepředstavitelnějším a troufalým způsobem.

    Snad překvapivě, ale lidé v USA a na celém světě nebaští zdánlivě zjevný závěr, že Trump je ruským zrádcem. Mnozí chovají více protistátní myšlenku: americká politika se stala až tak špatnou, že dokonce i americký prezident z ní chce vypadnout. A nejen to, ale místem, kde se cítí nejbezpečněji, je Rusko – údajná darebácká země, kterou západní média nikdy nepřestala poplivávat.

    Poslední nepotvrzené zprávy z Ruska uvádí, že k Donaldovi se připojila jeho žena Melánie a syn Barron. Jejich dům u Černého moře má skvělý výhled na Krym. A sousedé? Edward Snowden se tam již párkrát ukázal.


    Trump Defects to Russia? vyšel 13. července 2018 na Strategic Culture Foundation. Překlad v ceně 371 Kč Zvědavec.

    0 0

    Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
    - rp -
    14.7.2018 PrvníZprávy
    <<VIDEO>> Dříve bylo léto pro novináře tzv.okurkovou sezónu, proto se psalo i o české učitelce napadené žralokem v Jadranu, nyní se pro změnu svět zabýval thajskými chlapci, ale politika nás nenechá v klidu už ani v létě, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.



    Tento týden jsme se konečně dočkali a máme schválenou vládu, už nemáme vládu v demisi nebo s různými dalšími přízvisky, zatím…

    A co vy na to pane Zbořile?

    "Domnívám se, že už i těm poslancům, kteří exhibovali v parlamentu před vyhlášením důvěry vládě, došlo, že nejde jen o Babišovu vládu, ale i o Zemanovu vládu, snad si také ti kritici nové vlády uvědomili, že tomu sami napomohli, ať už svým nezdvořáctvím vůči prezidentu Zemanovi, tak i tím, že nechtěli jednat s Babišem. Málo platné, Miloš Zeman je větší politik než taková Mirka Němcová a než i takový obratný politický manipulátor jako je Miroslav Kalousek,"řekl v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil..

    Zatím se naši ministři nové vlády nehádají, tak jako v Německu, kdy také dlouho trvalo než se jim podařila složit koaliční vláda, ale teď se naplno projevil problém v pojetí migrační politiky mezi Angelou Merkelovoua a  Horstem Seehoferem, bývalým předsedou CSU…

    "Otázka migrace vyvolala krizi v Německu, ale nás se to týká také, přeci jenom Německo není pro nás zanedbatelný soused. I když padly unijní kvóty, tak nakonec dojde k tlaku na naší zemi v otázce migrace, ne z Evropské unie, ale už přímo od jednotlivých států, které si budou prosazovat své zájmy," upozornil na negativa Zdeněk Zbořil.

    A jako hozený granát mezi představitele  členských států NATO zapůsobil projev amerického prezidenta Donalda Trumpa, všem nejdříve vyčinil, že neplní co slíbili, a obratem navýšil povinný  příspěvek členských států do rozpočtu NATO ze 2 na 4% DPH, zkrátka Spojené státy potřebují peníze…

    "Jak řekl Donald Trump, žádná dvě procenta, ale čtyři a pokud možno ihned. Je zajímavé jak se změnilo i hodnocení Donalda Trumpa v českých médiích, ale i u českých politiků. Málo platné, ten tzv. český mainstream, což podle ČT jsou v podstatě Hospodářské noviny, Právo a Lidové noviny,tak ten hledá nějakou novou parketu, po které by se mohl pohybovat," hodnotí v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

    Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.





    0 0
  • 07/15/18--03:36: Kdo si dneska vzpomene?

  • vlkp
    15.7.2018 KosaZostra aneb vlkovobloguje.wordpress.com
    7. dubna došlo k prý v tehdy právě islamisty vyklízeném městě Dúma k dalšímu nasazení bojových otravných látek – podle prvních informací sarinu a chloru krvavým řezníkem Asadem proti tamnímu obyvatelstvu.


    Západ na nic nečekal a zanedlouho přišel s masivním raketovým útokem na údajné centrum výroby otravných plynů syrské vlády, který se mohl snadno zvrhnout v další světovou válku. Bylo to jen fous. Stačilo, aby některá z amerických, britských nebo francouzských raket zabloudila na pozice ruské armády a nejspíš bychom byli na vlastní oči spatřili, jak vypadá peklo.

    Tehdy k odpálení raket nebyly potřeba naprosto žádné důkazy. Pro takového Macrona stačilo jakési video, neznámého původu a už netřeba nic dokazovat. Jak se později ukázalo a francouzský prezident sám přiznal – tenhle videoklip stačil. Pro Američany zjevně také.

    V závěru minulého týdne vyšla předběžná zpráva OPCW. Která, v souhrnu konstatuje že:

    Ve vzorcích z místa dubnového útoku na syrské město Dúmá se neprokázala nervově paralytická látka, jakou je například sarin. Ve dvou vzorcích ale byly zbytky po chlóru.


    Dovolím si ocitovat z informačního článku


    na Novinkách.cz to nejpodstatnější:
    „Nenašla se žádná neurotoxická organofosforová sloučenina, a to ani v přírodních vzorcích z místa ani ve vzorcích z těl údajných obětí,“ uvádí se ve zprávě OPCW. „Ve vzorcích z míst 2 a 4 ale byly identifikovány zbytky chlóru spolu s reziduy výbušniny. Význam těchto údajů je ale ještě předmětem šetření,“ uvádí též zpráva, která se označuje jako předběžná a která tvrdí, že po ní bude následovat ještě zpráva závěrečná.


    Zbytky chlóru byly podle zprávy nalezeny v rozbombardované budově na místech 2 a 4, kde byly podle expertů průmyslové plynové lahve v nejvyšším patře. Ve zprávě se píše, že spojení těchto plynových lahví se zkoumanou událostí je stále předmětem šetření, stejně jako zbývá zjistit, jak se na místo lahve dostaly.

    Kosa, jako součást alternativy nese cejch zdroje, který mate veřejnost, publikuje nepravdivé, nanejvýše polopravdivé zprávy, atd., atd. Však to sami znáte.

    S obrovským zadostiučiněním konstatuji, že celá slavná OCPW, alespoň podle toho, co publikovaly z její předběžné zprávy Novinky.cz, uvedla a navíc s technickými detaily, přesně totéž, co tato nepochybně více než štědře dotovaná organizace ZJISTILA PO 3 MĚSÍČNÍM BÁDÁNÍ! Viz článek Kosy, který napsal autor Jozef a doplnil tehdy aktuální dokumentací v textu

    Sýrska hrozba …

    Dám jen fotografii video z místa činu:



    Podotýkám, že ono video, z něhož Jozef extrahoval fotografii pro svůj článek bylo na Youtube umístěno už 08.04.2018. Tedy bezprostředně po útoku, kdy prostor ještě ovládali povstalci.

    O týden později se objevilo další video z místa činu. Nebo spíše a přesněji – z „místa činu“. Z produkce americké obři TV CBS, které Jozef také neopomenul nalinkovat:

    Bylo původně zde:
    https://www.cbsnews.com/amp/news/syria-inside-douma-the-site-of-apparent-chemical-attack-2018-04-16/?__twitter_impression=true
    Dnes už je tam jenom následující fotografie:


    Dost odlišné, což?

    Ano, i zde máme co do činění s klasickou průmyslovou láhví na stlačený technický chlor, kterou si můžete snadno koupit v kterémkoli větším českém / slovenském obchodě s technickými plyny. Včetně toho chloru. Ale pozor – prý je to standardní typ pumy, kterou krvavý řezník Assad decimuje vzpurné obyvatele, vždycky když má apetit někoho zplynovat!

    To jsem parafrázoval Babišovy Lidové noviny! Přesný citát zní takto:

    Použité bomby s chlorem z vrtulníků odpovídaly těm, které Asad prokazatelně použil již v minulosti. Stejné byly nalezeny v Aleppu v listopadu 2016, při útoku na nemocnici v Al-Lataminahu v říjnu 2016, nebo v Sarakíbu v únoru letošního roku.


    A samozřejmě, že tam je také přiloženo foto. To druhé, z produkce CBS… Jak jinak!

    Vlastně celý článek s názvem
    Vyšetřování OPCW vyvrátilo tvrzení Ruska a Sýrie, že v Dúmá žádný chemický útok neproběhl. Děti zabíjel chlor.
    je podle vzorového mustru! Toho jedině správného, kde jakékoli pochybnosti jsou přísně zakázány! Neuděláte chybu, když si ten výtvor Babišova nájemného psáče jménem Vojtěch Gibiš přelousknete sami.

    Nutně musíte dospět ke stejnému závěru jako vlk, že zde máme problém. Zásadní významový rozpor mezi tím, jak stejnou informaci, tedy předběžnou zprávu OCPW podávají Novinky.cz a jak Babišovy Lidové noviny. Jeden, z těchto jedině pravdivých a správných seriózních zdrojů, které by se nikdy nesnížily k účelovému deformování informace, respektive k výrobě účelové dezinformace, prostě vyrobil příkladný trollovský hoax! K nevíře! Nechám opět na každém z vás, aby si svobodně vybral, komu z těch dvou chce více věřit. Zda Babišovi nebo Novinkám.cz.

    Já sám za sebe říkám, že mám jasno. A pokud Novinky.cz citují přesně z těch předběžných závěrů šetření OCPW, pak mohu konstatovat, že Kosa tenkrát, díky panu Jozefovi, odvedla sakra dobrou práci.

    Mám z toho radost. Neskrývám to. Na druhé straně – koho dnes ještě nějaká Důma zajímá? Tedy kromě Vojtěcha Gibiše, který ví, jak musí psát, aby dokázal i příští měsíc zaplatit účty za plyn, elektriku a nájem.

    Určitě už dávno nezajímá ty, co dali rozkaz k odpálení raket na Sýrii!!! Žijeme opět ve světě, kde platí – nejdříve střílej a pak se vyptávej!

    Problém je, že už nejde o souboj dvou pistolníků v nějakém tom zaplivané saloonu někde v nějaké Horní Dolní Divokého západu, ale o palbu atomovými raketami! Kovbojky mám rád. Ale jen ve filmu. A to ještě jen ty klasické!

    Jenže vím, že to nemohu ovlivnit. Ale o to více mi vadí nájemná brka, co klidně , ve vzorném držení té správné ideologické linky, klidně napíší i svůj nekrolog.


    - - -

    0 0


    Stephen Cohen
    17. 7. 2018
    Rusko (resp. sovětsko) americké summity mají dlouhou tradici, zahájenou už v Jaltě v r. 1943. Avšak summit nadcházející Trumpa a Putina v Helsinkách se od všech summitů předcházejících liší ve dvou aspektech. Americko-ruské vztahy nebyly nikdy dříve v tak špatném stavu a tak mír ohrožující, jak jsou dnes. A nikdy dříve nebyl prezident při odletu na summit provázen tvrzeními, že je vůči USA nelojální a je tudíž osobou nedůvěryhodnou. Pomluvu, kterou dříve rozšiřovali jen extrémisté na nejextrémističtějším okraji americké politiky, nalézáme totiž dnes a denně v médiích mainstreamových.



    „Trump se chystá vyprodat Ameriku i její spojence“ vykřikuje představitel Clintonova centra pro americký rozvoj, a deník Washington Post píše, že Američané se dnes bojí toho, že se Trump s Putinem shodnou. A britské Timesy vycházejí s titulkem: Strach z vyhlídky na možnou Trumpovu mírovou dohodu s Putinem roste.

    Postoj protimírového Washingtonu shrnul autor magazínu New York do této věty: „Spíš než summit dvou hlav států bude tato schůzka setkáním ruského zpravodajského důstojníka se svým utajeným agentem“.

    Takže: Jestliže přehlédneme dnešní geopolitickou situaci v USA, nelze se vyhnout závěru, že převládající americký establishment a Demokratická strana zvlášť by si víc přály svržení svržení Trumpa z prezidentského úřadu, než aby se země vyhnula válce. Což je situace, pro níž nenaleznete v americké historii obdoby.

    Není proto překvapující, že obávaná Trumpova účast na summitu NATO, předcházející summitu Trump-Putin, nafoukla v médiích do oblačných výšin kult této organizace, jež od pádu SSSR co neusilovněji hledá důvody své další existence. New York Times např. vyhlašují, že NATO je základem Amerikou vedeného liberálního světového řádu a nejmocnější vojenskou aliancí v historii. Naštěstí pro lidstvo nešlo dosud NATO do jakékoli války jako aliance, ale pochodovalo do ní s USA vždy jen pár tzv. „ochotných“ členů. A co se dodneška do „vítězných činů“ NATO počítá? Policejní akce na Balkáně v r. 1990? Zničení a totální rozvrat Iráku a Libye? Či nejdelší a stále přetrvávající válka historie v Afghánistánu?

    Nikoliv, jedinou její misí, stojící za řeč, je rozšíření aliance NATO až na ruskou hranici, které ovšem, jak je dnes zřejmo, přineslo nám všem nikoliv více bezpečnosti, ale méně bezpečnosti. A jedinými „ruskými hrozbami“ se tak staly ty, které vyprovokovalo NATO samotné – a to od Gruzie k Ukrajině a státům na Baltu. Zato však široká byrokracie NATO se svými 4 000 zaměstnanci, usazenými ve zbrusu nových úřadovnách v Bruselu (jejich výstavba stála 1,2 miliardy dolarů), a dále američtí i další výrobci zbraní, pro něž NATO vybírá příspěvky ve všech svých členských zemích, mají z pokračující existence NATO profit.

    Je snadné si představit, že Trump a Putin se mohou na nadcházejícím setkání dohodnout na snížení napětí pokud jde o nukleární zbrojení či o kubernetickou válku, o konflikt v Sýrii či na Ukrajině, ale je mnohem obtížnější představit si, jak by médií očerněný prezident Trump mohl tyto „mírové dohody“ uvádět v život. Existuje totiž dlouhá historie sabotování nejen výsledů summitů, ale i dalších napětí snižujících iniciativ, z nichž některá jsme mohli pozorovat i v posledních měsících a další máme nejpravděpodobněji před sebou.

    I kdyby se v Helsinkách nedosáhlo nic světoborného, každý, kdo má starost o americkou i mezinárodní bezpečnost, by měl doufat, že schůzka Trump-Putin přispěje přinejmenším k obnovení diplomatických procesů a dlohodobějších „kontaktů“ mezi Washingtonem a Moskvou, které byly zredukovány, ne-li přímo zlikvidovány novou Studenou válkou a tvrzeními o Russiagate. Studená válka bez diplomacie je totiž receptem na válku skutečnou.

    Vybral a přeložil Lubomír Man

    0 0

    15.7.2018 VlasteneckéNoviny
    Nově budou v ČR volit i cizinci bez českého občanství a budou moci také kandidovat! Jen pár dnů poté, co ministr a předseda ČSSD Jan Hamáček obsadil ministerstvo vnitra, začíná řádit. Ministerstvo umožní již v letošních říjnových komunálních volbách volit v České republice cizincům a také volit cizince (!!), kteří nemají občanství ČR.

    Hnutí SPD s tím zásadně nesouhlasí. Tahle země patří českým občanům a ti mají právo rozhodovat o budoucnosti ve své zemi. A jakýkoliv cizinec si může při splnění zákonných podmínek zažádat o české občanství. Jednou z těchto podmínek je i určitá znalost českého jazyka. 

    Ministerstvo vnitra vlády Andreje Babiše však jde ještě dále. Cizinci totiž nemusejí mít dokonce u nás ani trvalý pobyt. Stačí přechodný. Znamená to, že i upřímní nepřátelé naší země u nás teď mohou nejen volit, ale také být voleni, zúčastnit se práce volebních komisí a tak dále. Že je to neslýchané popření suverenity? Že volit a být volen v nějaké zemi je jedním z hlavních znaků občanství? To evidentně nezajímá ani Andreje Babiše z hnutí ANO ani Jana Hamáčka z ČSSD.

    Zcela skandální na celé věci je to, že tyto návrhy k nám tlačí EU, jelikož nechce zachování národních států, ale vytvoření jednoho centrálního evropského superstátu pod diktátem Bruselu. A hnutí ANO s ČSSD pokorně poslouchají Angelu Merkelovou a Brusel.
    V minulém volebním období se tento návrh dostal také na program Poslanecké Sněmovny a my za SPD jsme hlasitě bojovali proti. Výsledkem bylo, že si tehdy před volbami většina poslanců uvědomila nebezpečí a v obavě před tím, že by jim toto skandální bruselské ustanovení voliči spočítali, tuto možnost do našeho právního řádu nepřenesli. To je ovšem nové vládě hnutí ANO Andreje Babiše s ČSSD úplně jedno. Ministerstvo vnitra dokonce teď vyzývá obce, aby mezi své voliče zapsali cizince.

    A já Vás prosím o podporu SPD v říjnových komunálních volbách, abychom mohli nadále co nejvíce bránit zachování České republiky a práv našich občanů. 

    0 0

    Ivan David
    15. 7. 2018
    Slova „svoboda“ a „nezávislost“ znějí velmi pozitivně (mají pozitivní konotaci), slovo „džungle“ zní poněkud děsivě a negativně, ačkoli je to totéž, tedy prostor bez pravidel, bez omezení, kde vládne „právo“ silnějšího (viz ZDE). Ve veřejnoprávních médiích je to ten, kdo je ukradl, naplnil skutkovou podstatu krádeže, tedy „zmocnil se věci s úmyslem nakládat s ní jako s vlastní“. Ten pak žádá „svobodu“, tedy nebýt omezován, neřídit se žádnými pravidly a prostřednictvím svých redaktůrků trvale zasahovat do věcí veřejných. Jedná se o svobodnou zvůli. Veřejnoprávní média mají patřit lidu, a proto mají sloužit lidu šířením pravdivých informací a organizováním veřejné vyvážené diskuse. Místo „svobody“ by se veřejnoprávní média měla řídit přísnými pravidly, být pod trvalou kontrolou vyváženosti na základě objektivního monitorování. Desinterpretovat události, tajit důležité věci a zvát si pouze názorově spřízněné „odborníky“, to je ta "svoboda", která veřejnoprávním médiím nepřísluší. Nesmějí být „svobodná“, musejí stejně jako státní úředníci a ústavní činitelé konat pouze to, co jim zákon ukládá.


    Naproti tomu neveřejnoprávní média, tedy soukromá, patřící soukromým společnostem, spolkům či blogy jednotlivců musejí zůstat naprosto svobodná, tedy jako každý občan. Ten, na rozdíl od veřejného činitele, může konat cokoli, co mu zákon nezakazuje. Tato média tedy vůbec nemusejí být objektivní, mohou být zcela jednostranná a naprosto nevyvážená. Pokud šíří nepravdivé informace, činí tak na vlastní riziko, mohou být usvědčena a potrestána. (To se ovšem prakticky týká jen těch slabších. Silnější vedou spor do naprostého vysílení strany žalující.) Svoboda platí stejně pro mediální magnáty Bakalu. Babiše, Křetínského, stejně jako pro posledního blogera. Každý má právo nečíst, nedívat se, neposlouchat podle vlastního výběru. Každé médium má právo se zesměšnit, ztrapnit a zaniknout. Veřejnoprávnímu to nehrozí, proto se nemá co ohánět „svobodou“. Svobodná média by měla mít povinnost uvádět, komu patří, kdo za ním stojí (majitelé většinoví akcionáři).

    Mocným jednotlivcům se demokracie nelíbí, i když se jí zaklínají na každém kroku, proto „demokraticky“ vytvářejí pravidla k jejímu potlačování. Cenzura existovala za Rakousko-Uherska, za „svobodné“ první republiky (Zákon na ochranu republiky), o Protektorátu darmo mluvit, existovala i za socialismu (pod hrozbou sankcí a nezaměstnanosti masově autocenzura jako dnes). Nyní se intenzivně připravuje zavádění cenzury – samozřejmě pod praporem všeobecného dobra, „pravdy“, boje proti fejkům a dezinformacím. V prvních řadách bojovníků za nesvobodu médií jsou samozvaní zneuživatelé „svobody“ z veřejnoprávních médií. Jejich spolubojovníky jsou neziskovky podporované „státem“ (jasné zneužití moci) a dokonce ze zahraničí, například panem Sörösem, který by do věcí lidu této země neměl strkat rypák, ale je mu to umožněno.

    Svoboda neveřejnoprávních médií a povinnost veřejnoprávních médií činit pouze to, co jim zákon ukládá, to jsou zásady naprosto klíčové pro demokracii bez přívlastků (nikoli „liberální“, tedy "svobodnou" se zákony džungle).

    K hlavním cílům trvalého boje za demokracii bez přívlastků proto patří obhajoba svobody médií s výhradou týkající se médií veřejnoprávních, které „svobodné“ být nesmějí.

    Jak například vypadá vysílání České (veřejnoprávní) televize vystihl anonymní komentář:

    Anonymní13. července 2018 6:34

    "Každodenní program ČT 24 se skládá z těchto témat: Obrovské úspěchy demokracie po roce 1989, boj proti komunismu, nenávist vůči Rusku, chválení migrace, napadání Zemana, vystoupení Kalouska, které nesmí chybět v žádných zprávách, poučování o vyspělosti západních států a zvýrazňování naší zaostalosti vůči tomuto vyspělému Západu, vynášení Havla do nebes, každodenní vystoupení politologa, který toto všechno potvrdí a pochválí ČT 24, že brání lživými informacemi naší demokracii."


    Bohužel to není příliš velká nadsázka.

    Co tedy žádat? Přísnou kontrolu veřejnoprávních médií! 

    „Rady“ jsou voleny tak, aby byly dosti bezzubé při vymáhání naplnění zákonů, kterými se mají veřejnoprávní média řídit. Nové návrhy, podle nichž mají být do rady členové nominováni váženými institucemi společenskými, vědeckými, kulturními, církevními jsou ještě daleko horší než současná praxe.

    Těmi, kteří veřejnoprávní média ukradli jsou monitoring a analýza obsahu vysílání lhostejné.

    Trvám na tom, že důležitost kontroly naplňování povinností veřejnoprávních médií je tak velká, že členové rady mají být voleni ve všeobecných rovných přímých volbách podobně jako do Poslanecké sněmovny PČR.

    Při neplnění povinností musejí následovat sankce. Ti kteří se snaží zavádět cenzuru musejí být veřejně ostrakizováni.

    - - - 

    0 0

    Krymští Tataři
    Stephen Karganovič 
    15.7.2018 Global Research, překlad Messin
    Krymsko-tatarská spisovatelka a umělkyně Diana Kadiová nedávno napsala otevřený dopis Angele Merkelové.
    „Jsem autorkou románu o Krymu. Vzhledem k tomu, že se tak intenzivně vede informační válka, že se propaganda a lži staly normou, domnívám se, že je důležité, abych uvedla své názory na téma Krymu. 

    Ukrajinští politici tvrdí, že je Rusko agresorem a krymští Tataři jsou utlačováni, ale to jednoduše není pravda. Můj národ se opět stal nástrojem politické manipulace. Údajný útlak krymských Tatarů je jednou z těch všudypřítomných legend, které se čas od času vytahují z klobouku. Dovolte mi prosím obrátit se na Bundestag, abych řekla pravdu o tom, co se skutečně děje na Krymu.“

    Není překvapením, že výmluvná výzva paní Kadiové německé kancléřce byla potlačena západními sdělovacími prostředky a zůstala bez odpovědi adresáta. Na rozdíl od této skutečné kulturní vůdkyně krymsko-tatarské komunity má však vedení extrémistického „krymsko-tatarského Medžlisu“ (kvazi náboženské organizace v exilu) vynikající vztah s německým politickým institucím a neomezeným přístupem k nim. Extremističtí vůdci Mustafa Džemilev a Refat Čubarov už dlouhá léta úzce spolupracují s úředníky německého ministerstva zahraničí a dalšími vládními činiteli.

    Zatímco posiluje vztahy s Medžlisem, Berlín zásadně ignoruje účast této organizace na vybízení k násilí a etnickým čistkám. (Čubarov nedávno učinil výhružné poznámky vůči ruským obyvatelům Krymu a „radil jim“, aby ho opustili dobrovolně, než bude jejich přítomnost ukončena méně příjemnými způsoby.) Čubarov byl přesto přijat na německém ministerstvu zahraničních věcí jako legitimní partner. Němečtí představitelé nemají problém s člověkem, jehož vášnivé opovržení civilními obyvateli Krymu vedlo jeho i jeho přívržence na Ukrajině k tomu, aby organizovali obchodní blokádu poloostrova a veřejně si přisoudili chválu za následné těžké následky a zvýšení cen. (Čím hůře tím lépe, zní zdá se moto těchto prozápadních bojovníků za svobodu.) Ani jeden z německých představitelů nezmínil roli těchto „aktivistů“ v odpálení krymské elektrické rozvodny, čímž způsobili nezasloužené strádání všeobecné populace, kterým se údajně domáhali „osvobození“ od údajné ruské okupace.

    Zdá se, že šance Diany Kandiové obrátit se na německý Bundestag a vyjádřit tam svou představu o situaci na Krymu jsou velmi slabé.

    Medžlis, který se nyní jeví jako nějaký politický miláček Západu (status, kterému se těšili také teroristé kosovsko-albánské UČK/KLA), jedná podle pokynů svých zahraničních sponzorů. Vedení Mdžlisu úzce spolupracuje s dalšími západními žoldáky podobného druhu, jako jsou neslavní turečtí Šedí vlci a Hizb ut-Tahrir (posledně jmenovaná „neškodná“ skupina popisovaná ve wikipedii jako „mezinárodní pan-islámská politická organizace, která svou ideologii popisuje jako Islám a jejich cílem je obnovení islámského chalífátu nebo islámského státu.) V lednu 2018 tihle extremisté vrhli Molotovovy koktejly na rezidenci krymsko-tatarského muftího Emiraliho Ablajeva, který zjevně nesdílí jejich náboženskou ideologii.

    Zatím to v této chvíli vypadá, že navzdory jejich teroristickým aktům se reprezentant jedné z těchto skupin objeví v Bundestagu mnohem pravděpodobněji, než aby to s jejími názory umožnili paní Kaliové.

    Osud krymských Tatarů byl během většiny minulého století tragický. Je politováníhodným faktem, že pomýlená část jejich obyvatelstva poskytla v roce 1941 vlídné přijetí nacistickým útočníkům a elementy jejich etnického a náboženského vedení se zdiskreditovaly tím, že spolupracovaly s německou okupací. Po skončení druhé světové války byli na základě Stalinových příkazů deportováni z poloostrova do některých nejvzdálenějších oblastí SSSR. Nicméně v dubnu roku 2014 téměř kvůli tomu očerňovaný Vladimir Putin zrušil Stalinovu kolektivní exilovou vyhlášku a rehabilitoval všechny krymské etnické skupiny, které byly potrestány za válečnou kolaboraci. V současné době na Krymu žije 260.000 krymských Tatarů. To je asi 10 procent obyvatel.

    Současně Moskva zavádí politiku navrženou tak, aby se krymští Tataři na poloostrově cítili pohodlně. Krymsko-tatarský jazyk má oficiální status, rovný ruskému a ukrajinskému. Krymští Tataři jsou zastoupeni ve všech významných institucích poloostrova, jako je místopředseda vlády, místopředseda parlamentu, zástupkyně ministra kultury a zástupce šéfa vlády autonomního města Simferopol. Mají na Krymu své vlastní rozhlasové a televizní stanice, vysílající v jejich jazyce.

    Ruská federace formulovala program rozvoje na Krymu, jehož cílem je radikálně rekonfigurovat poloostrov do roku 2020 a investovat do něj obrovské rozvojové prostředky. Na Krym jsou vyčleněny asi dvě třetiny rozvojového kapitálu federace. Obrovský pokrok dosažený na všech úrovních je přímým přínosem pro všechny obyvatele Krymu, včetně Tatarů.

    Uvolněná a optimistická nálada krymských se odráží ve výstavbě mešity, která je navržena tak, aby se stala jejich nejvýznamnějším kulturním centrem. Bude postavena v Simferopolu a její součástí budou i čtyři minarety, každý o výšce 50 metrů.

    Krymští Tataři strávili roky žádostmi o povolení od bývalých ukrajinských úřadů, aby tuto mešitu mohli postavit, ale bez úspěchu. Ten nastal nyní po spojení s Ruskem. Proč se o tom „přátelé“ ze Západu zdráhají mluvit?

    Západem financované exilové vedení Medžlisu se pokouší zorganizovat vlastní „dobrovolnický prapor“ v okrese Cherson na jižní Ukrajině, který hraničí s Krymem. Je velmi nepravděpodobné, že obyvatelé této oblasti, kteří utrpěli extrémní potíže kvůli blokádě podněcované teroristy (když citujeme otočku Theresu May), budou samozvané „osvoboditele“ Medžlisu vítat s otevřenou náručí.

    Medžlis je samozřejmě jen jednou součástí „páté kolony“, jejíž aktivity směřují proti Rusku. Záměrem v pozadí aktivace této zlovolné skupiny je právě její využití jako přínosu pro vytvoření teroristického chaosu ve stylu Iráku, což by vedlo ke ztrátě tisíců hlavně muslimských životů a vytvoření nenávisti, která by mohla být využita k politickému prospěchu iniciátorů.

    Jejich lidská práva jsou jen pokryteckou frází a nejde o ně. Země NATO využívají krymské Tatary (přesně stejným způsobem jako Albánce a bosenské Muslimy na Balkáně) jako jeden ze svých nástrojů v nové studené válce, kterou rozpoutávají proti Rusku. Lidská práva krymských Tatarů jsou pro ně záležitostí naprosté lhostejnosti, s výjimkou případů, kdy považují za užitečné podkopat Rusko. Ale naštěstí ti z krymsko-tatarské komunity, kteří jsou ochotni hrát hru NATO, tvoří jen malou a převážně izolovanou menšinu. K nekonečné zuřivosti svých proradných cizích pánů je jejich štěkot větší než kousání, přinejmenším prozatím.

    Stephen Karganovič je ředitelem Srebrenica Historical Project

    Překlad Messin


    0 0
  • 07/15/18--20:00: Svět ruskýma očima 462
  • Zajoch
    16. 7. 2018 Outsidermadia
    Rodina Kennedyů hrála dlouhé roky viditelnou roli v Demokratické straně USA * * * Shody prezidentů USA a Ruska ohledně Sýrie mohou mít hlubší povahu * * *  Speciální představitel Státního departmentu USA pro Ukrajinu Kurt Volker






    Atentát na Roberta F. Kennedyho

    „Vždy je lepší hrát na zlosti a intoleranci“: Synovec Johna Kennedyho o politice a rozvratu v americké společnosti

    5. července 2018

    Synovec prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho a syn senátora Roberta Francise Kennedyho, dvou bratrů zavražděných v šedesátých letech, poskytl rozhovor Larrymu Kingovi v programu PoliticKing na RT. Spisovatel Robert Francis Kennedy jr. uvedl, že se za posledních 50 let zesiluje rozkol v americké společnosti. Rovněž řekl, na čem podle něho závisí úspěch politické strany. Krom toho informoval o některých nesrovnalostech při vyšetřování vraždy svého otce.

    Rodina Kennedyů hrála dlouhé roky viditelnou roli v Demokratické straně USA. Třetí z jedenácti dětí R. F. Kennedyho (rovněž R.F.), advokát a spisovatel v poskytnutém interview promluvil o své nové knize „Americké hodnoty: čemu mě naučila rodina“ a zde zhodnotil současnou politickou situaci ve světě.

    Váš otec byl zavražděn před padesáti lety. Jaký je podle vás rozsah rozkolu v naší společnosti srovnáním s rokem 1968?

    Myslím si, že je současný rozkol mnohem větší, protože se zakořenil v ekonomice. Příčiny jsou v ohromné propasti mezi bohatými a chudými, zániku nebo erozi střední třídy a gigantickém peněžním vlivu na politiku. Za mého dětství byly ve všech zemích Jižní Ameriky vojenské vlády a charakteristickým rysem společnosti byl sílící rozpor mezi boháči a chudými. Za takových podmínek je úkolem vládnoucí politické strany využít všechny možnosti demagogie – předvést lidu, kdo je jeho nepřítel, a tak vnést rozkol. V šedesátých letech nebyli Američané jednotní v otázkách drog, Vietnamské války, občanských práv. V podstatě šlo o ideologické spory, které nebyly založeny na třídních rozdílech. Pokud je podstata problému v třídních rozdílech, je mnohem složitější překonat rozkol.

    Jaké je nyní směřování vaší strany?

    Nejsem natolik znalý, abych mohl soudit, co mají Demokraté udělat. Myslím, že nakonec bude úspěch strany záviset na skutečných vůdcích, kteří budou jednat upřímně a připomenou Američanům, jaká jejich země musí být. Nechají každého občana pocítit svoji účast na celkovém díle, namísto toho, aby mezi lidmi zasévali rozkol. Můj otec se snažil vyvolat u voličů pocit svornosti.

    Americký lid všech barev kůže podporoval předvolební kampaň Roberta Kennedyho, ale za čtyři roky po jeho smrti většina bílých Američanů, kteří jej dříve podporovali, hlasovala pro přesvědčeného příznivce segregace George Wallacea a ne pro spolubojovníka otce George McGoverna. Každý člověk má temnou i světlou stránku.

    Politici vždy lehčeji zahrají na naší chamtivosti, egoismu, strachu, zlosti, nesnášenlivosti, předsudcích. To nyní dělá Trump.

    Mnohem těžší je lidem připomínat, že k pokroku nedojde, pokud jsou v těžkém postavení, v neštěstí. Ač je často taková taktika úspěšnější.

    V lidech je potřeba probouzet to lepší. Měl jste tříhodinové setkání s vrahem vašeho otce Serhanem Serhanem. Proč jste se s ním sešel?

    Protože mi to důrazně radil jeden z nejbližších přátel a politických spojenců mého otce Paul Schraid. Měl vedoucí funkci v odborech pracovníků automobilového průmyslu a přivedl do odborů zemědělských pracovníků Césara Cháveze. Byl bojovník za občanská práva a pracoval ve volebním štábu otce v Kalifornii. Při útoku na otce byl sám zraněn do hlavy. Ve skutečnosti už mnoho let zastává názor, že ani jedna z kulí vystřelených Serhanem mého otce nezasáhla.

    Údajný vrah Roberta F. Kennedyho Sirhan Sirhan


    Střelci byli dva?

    Ano. Paul se mě deset let snažil zapojit do této věci. Nakonec se mu to podařilo. Seznámil mě s pitevním protokolem. V místnosti, v níž došlo k útoku, bylo 77 lidí a každý z nich potvrzoval, že Serhan byl po celou dobu před otcem. Většina očitých svědků uvedla, že se k otci přiblížil nejvíce na jeden až jeden a půl metru a stále byl čelem proti němu.

    Thomas Noguchi, asi nejlepší americký soudní lékař, si myslí, že mého otce zasáhly 4 kulky, zezadu a zblízka. Při stisknutí kohoutku se měla hlaveň dotýkat mého otce. Proto Noguchi rozhodl, že Serhan otce nemohl zabít. Ten tvrdí, že si z toho večera nepamatuje nic bližšího. Prakticky všichni psychiatři, kteří jej vyšetřovali, potvrzují, že si skutečně nic nepamatuje.

    Pro zjištění pravdy je potřeba případ vyšetřit. Serhan se k vině doznal. Jeho advokát obhajoval u soudu před ním gangstera. Byl zapojen do spiknutí, kterým CIA organizovalo vraždu. Pletichařil tak, aby se Serhan k vraždě přiznal a aby se věc se dále neprojednávala. Nakonec proběhlo nevelké slyšení, na němž byl vyhlášen rozsudek a základní verze události. Doplňující vyšetřování nebylo. Přitom sedm specialistů na balistiku ujišťovalo, že rány, které otec dostal, nemohly přijít od Serhana. Byly odjinud.

    Důvodem k napsání mojí knihy bylo to, že se o mojí rodině šíří množství lživých informací, mnoho klevet. Třeba to, že můj děda byl ilegálním obchodníkem s alkoholem v době prohibice, že byl napojen na lidi z organizovaného zločinu, a ti že se vměšovali do voleb v roce 1960, atd. To vše se v USA natolik zakořenilo, že to lidé přijímají jako čistou minci. Přitom to není pravda. Moje kniha je také dárek mým dětem, snaha objasnit jim úlohu naší rodiny v americké historii.

    Moje devadesátiletá matka, jíž je věnována poslední kapitola knihy, je moudrá, duchaplná a výborná vypravěčka. Já sám jsem v mládí byl buřičem. Moje děti jsou stejné. Mám jich šest. Doma jsme měli určená pravidla chování. Mně se zdála hloupá, naprosto nesmyslná, s neodůvodněnými zákazy. Často jsem utíkal z domu. Po otcově smrti jsem se dal na drogy. To zhoršilo naše vztahy s matkou.

    Co všechno matka dokázala, jak dovedla rodinu vést ke zbožnosti a dobrému chování, jsem pochopil, až když jsem se sám stal otcem.

    Převzato z Russian.rt.com
    * * *
    Vítězství Damašku na jihu Sýrie v souvislosti se schůzkou Trump – Putin

    Dmitrij Minin
    11. července 2018


    Ohromující válečné úspěchy Syrské arabské armády (SAA) v posledních dnech na jihu v provinciích Daraa a Kunejtra otevírají nečekané perspektivy k dosažení míru.

    Washington donedávna vyhrožoval Damašku drsnou odplatou, jestliže tuto operaci začne. Izrael a Jordánsko přesouvaly vojska k hranici a Turecko vykládalo o solidaritě s USA. Všichni se domnívali, že jde o počátek velké regionální války. Ovšem rychlé akce SAA zlikvidovaly veškeré kalkulace potenciálních interventů. Během nějakých dvou až tří týdnů, kdy ještě nikdo nic pořádně nepochopil, SAA zcela rozdrtila zde operující pětačtyřicetitisícovou skupinu různorodé opozice, jejíž kostru tvořily jižní fronta Syrské svobodné armády (SSA) a příslušníci al-Kájdy z nynější Hayat Tahrir aš Šam (dřívější Džabhat an-Nusra). Krom toho se uvnitř zóny ukryly části oddílu IS – asi 3000 lidí. Za připomenutí stojí, že na boj se slabšími a hůře vyzbrojenými bojovníky ve Východní Gutě potřebovala SAA 3 měsíce.

    Nyní již SAA osvobodila přibližně 70 % území kontrolovaného bojovníky na jihu a všechna oficiální střediska na hranici s Jordánskem. Zcela je obklíčeno stotisícové centrum provincie Dar’á, jeho rozdrcení je záležitostí několika dní. Armáda se přiblížila k enklávě obsazené IS. Tento úspěch je o to důležitější, že nedává smysl americké kritizování Moskvy na schůzce prezidentů za porušení zóny deeskalace. Proti IS je přípustné bojovat i v době schůzky, je nikdo obhajovat nebude. Zároveň je vidět síla zákonné vlády Sýrie. Bojovníky IS nikdo zachraňovat nebude, budou jistě zlikvidováni na místě. Cestu do Jordánska mají uzavřenou, Ammán nikoho na své území nepouští. Pokud vstoupí na minová pole Izraele, nebude už koho pohřbívat.

    Na intenzívní politické kontakty Ruska a Izraele se Damašek dívá s obavami. Izraelské vedení zastavilo svůj slib Moskvě, že se nebudou míchat do operace za podmínky, že v ní nebudou Íránci a Hisballah. V Izraeli pochopili, že Asad zvítězil a musí se přizpůsobit nové realitě. Znepokojující sporadické útoky na místa, na nichž jsou v Sýrii Íránci, znamenají připomenutí od Izraelců, že stále vedou v patrnosti jejich přítomnost. Bez pomoci Cahalu nemůže Pentagon ovlivňovat boje v daném regionu.

    Hlavní zásluhu na úspěchu mají syrští tankisté a pěšáci, ruští vojenští poradci a samozřejmě solidní příspěvek ruského letectva. Úspěšná je taktika současného vedení bojů a jednání o příměří nebo o vzdání se bojovníků. Vojska nastoupila koordinovaně a palbu zastavila okamžitě, když došlo k jednání, přičemž vyjednavači byli velmi pružní. Různým oddílům bojovníků byly navrhovány různé varianty příměří. V některých případech byli ochotni k dohodě s SAA, jindy žádali, aby kapitulaci přijali mírové síly z Ruska. Bojovníci, kteří chtěli v boji pokračovat, se okamžitě dostali do úplného obklíčení a stejně se museli podrobit procesu usmiřování. Množství předaných moderních západních zbraní je ohromné a pětkrát převyšuje ty největší trofeje SAA z Východního Kalamunu. Damašek chystá podle izraelských zdrojů nový útok v provincii Kunejtra. Úplná porážka militantů je záležitostí hodin nebo dní.

    S očekáváním rychlého vítězství na jihu Sýrie začala SAA odtud přesouvat vojska na sever k provincii Idlíb. Tady zřejmě po schůzce Putina s Trumpem dojde k novému útoku vládních vojsk.

    Možná není úkolem operace v Idlíbu úplné osvobození kotle, který je přeplněn sedmdesáti až osmdesáti tisíci militantů svezených sem z jiných kotlů. Jde jen o přenesení linie rozdělující strany dále od životně důležité provincie Lattakie a města Aleppa. Plány mohou být mezinárodně uznány, protože západ Idlíbu je hlavním shromaždištěm přistěhovalců z postsovětského prostoru z Islámského hnutí Turkestánu. Poblíž Aleppa se ukrývají nedoražení přívrženci Emirátu Kavkaz. Na jihu může být fronta přesunuta dále od půl milionové Hamy po odstranění enklávy IS. Se zbylými bojovníky syrského původu začnou mírová jednání. Prý s takovým rozhodnutím souhlasilo i Turecko.

    Podle poslední situace v Sýrii není možno vyloučit, že hlavní mocnosti dosáhnou kompromisu ohledně ukončení války na základě konce zahraničního vměšování. Syřané se o zvládnutí situace v zemi spolu dohodnou mnohem rychleji.

    Agentura Bloomberg předpokládá ohledně výsledku schůzky v Helsinkách, že bude jih Sýrie přenechám Asadovi za podmínky úplného odsunu íránských vojáků ze země, což je již prakticky obrácená stránka. Zdá se, že nové dohody prezidentů v Helsinkách budou podstatnější – třeba dohoda o úplném odchodu všech zahraničních vojsk ze Sýrie. Moskva jednala jako první, když prezident Putin promluvil o započatém návratu více než tisíce ruských vojáků a velké části své bojové techniky. Avšak dohody o vojenských základnách Tartus a Hmejmím budou pokračovat, pouze místo aktivního přejdou na pasivní režim ochrany. Rusko není povinno zříkat se něčeho takového, co jiné mocnosti mají běžně k dispozici.

    Dohoda o odsunu všech vojsk by umožnila zemím konfliktu, aby se cítily jako vítězové. Mimo může zůstat syrská opozice, ale to už je jedno. Američané mohou vytrubovat, že je vítězství jejich, pro Trumpa to bude výhoda před podzimními volbami do Kongresu tvrdit, že USA zničily IS a dosáhly odsunu íránských a ruských vojáků. Přece Američané nikdy neměli snahu usadit se v Sýrii! Ale skutečně, vázat se uvnitř Sýrie jen s kurdskými nacionalistickými záměry bez podpory Arabů by bylo od Washingtonu nerozumné.

    I pro Turky je to výhoda. Bez přítomnosti cizích vojsk v Sýrii zde nebudou Kurdové budovat vlastní kvazistát. Pro Turky je také výhodný odchod ruských i íránských vojáků, nikdo nemá rád přítomnost cizích vojsk u svých hranic.

    V takovéto situaci přijme také Írán návrat svých „strážců revoluce“ jako úspěch. Zajistil hlavní věc – dopomohl svému spojenci Asadovi udržet si vládu v Sýrii a ještě vyhnat „velkého ďábla“ – Američany. Bylo by tak jako tak zbytečné v Sýrii zůstávat pod trvalým nebezpečím izraelského bombardování, když již Damašek vybudoval silnou armádu.

    Damašek a Moskva možná nebudou nijak hlasitě rozhlašovat předpokládanou dohodu jako svůj triumf, jim je jasné, kdo je v této válce skutečným vítězem.

    Převzato z Fondsk.ru



    *  *  *


    Hra USA okolo Ukrajiny: Donbas, Kurt Volker a sázka na nacisty

    Dmitrij Dzygovbrodskij
    13. července 2018


    Soustrast Kurtu Volkerovi. Člověk s takovou kariérou a vzděláním. Stálý představitel Spojených států v NATO v letech 2008 až 2009. On odpovídal za to, aby na americké satelity v NATO dopadl v případě agrese proti Rusku první úder vojenských sil Ruska, letectva RF a raketových vojsk strategického určení, potom zeslabené státy dorazit a předložit jim nejnovější Marshallův plán.

    Volker je od roku 2011 ředitelem McCainova institutu v Arizoně, toho McCaina, který byl v roce 1967 ve Vietnamu sestřelen sovětskou raketou, byl 5,5 roku ve vietnamském zajetí a propuštěn v roce 1973 podle Pařížských dohod. Od té doby podléhá psychickým deviacím a Rusko nenávidí natolik, že by mohl sloužit jako jednotka rusofobie: 1 mccain, 1 mikromccain, 1 nanomccain.

    Volker se 7. července 2017 stal speciálním představitelem ministerstva zahraničí USA pro Ukrajinu. Jeho pohled na Rusko je předem jasný a je ochoten s Ruskem a LDNR bojovat do posledního Ukrajince.

    Spojené státy už kdysi snily o podobě příměří na východních hranicích hitlerovského Německa tak, aby se tam nedostali bolševici, ale tehdy jim to překazil 1. jezdecký sbor, který jako první přešel Labe.

    Volker vystudoval Univerzitu George Washingtona, což je nejdražší soukromá badatelská univerzita v USA, založená Senátem v únoru 1821. Jedním z jejích nejznámějších absolventů byl John Hoover, ředitel FBI, homosexuál, jehož partnerem byl jeho zástupce v FBI Tolson.Volker měl odjakživa patřičné idoly a vzory k napodobování. Svoji kariéru začal jako analytik CIA.

    Pro Volkera byl tragédií rozpad Sovětského svazu, neboť se na tuto zemi specializoval. Proto stejně jako McCain přenesl svoji nenávist na RF. Od roku 1997 do roku 1998 pracoval na ministerstvu zahraničí a byl právníkem v týmu McCaina.

    V roce 2011 se stal jedním z partnerů lobbingové firmy BGR se sídlem ve Washingtonu a kanceláří v Londýně (pozn.: její největší zákazníci byli v roce 2013 například Indie, Ukrajina Chevron Corp. a Kazachstán). V roce 2017 přes ni lobbovala administrativa prezidenta Porošenka za svoje zájmy v USA. Lobování této firmy lze spíše považovat za „obzvláště rozsáhlou korupci“.

    V červenci 2018 byl Volker jmenován ministrem zahraničí USA Tillersonem speciálním představitelem ministerstva zahraničí USA pro Ukrajinu. Z ruské strany se jeho kolegou stal asistent ruského prezidenta Vladislav Surkov.

    Volker se vyjádřil jasně: „Donbas je teritorium zabrané a okupované a v případě Krymu – toto území Rusko anektovalo. To je nepřijatelné. Nemůžete jen tak přijít a zabrat kus cizí země. Proto nemůže být nikterak uznána legitimita ani na východě Ukrajiny, ani na Krymu.“

    Volker i Surkov našli ideálně společný jazyk. Jejich cíle jsou naprosto totožné. Nejlépe to dokazuje skutečnost, že žádné změny na jednáních nejsou a nebudou.

    Obzvláště komické bylo, když se Volker rozhodl pohrát si se dvěma standardy. Chtěl technicky a politicky zažertovat a prohlásil, že Ukrajina musí odsoudit projekty pravicového radikalismu ve státě:
    „Ukrajina má plné právo mít silné národní uvědomění, patriotismus a aktivní občany. Přitom není možné nechat místo pro extrémismus – fašismus, rasismus, jako se to stalo při napadení tábora Romů. Na Ukrajině jsou ultrapravicové skupiny a ultrapravicová ideologie. Velmi vážné je, že se od toho odtahují vůdci politického mainstreamu. Myslím, že je třeba těmto projevům klást odpor.“

    Někdo skutečně věří, že zkušený analytik Volker při jeho zdrojích neví o mučení ve věznicích Ukrajiny, o protiústavních činech SBU, o vraždách Maďarů, Poláků a Cikánů, o globálních zlodějinách Porošenka a jeho okolí.


    Přišla doba měnit pravidla

    Ultrapravicová organizace S14 udělala zjevnou hloupost, když se před volbami na Ukrajině odvážila dotknout se Avakova, hlavního vůdce všech neonacistů na Ukrajině a hlavního politického konkurenta Porošenka.
    Bojovníci „Nacionalistického útvaru“, s nímž S14 těsně spolupracuje, oznámili na adresu Avakova, že jim kategoricky nevyhovuje název „orli Avakova“ a že se mohou kdykoliv chopit moci.

    Existoval oblíbenec ruských TV kanálů, Saško Bilyj, který 24 hodin denně a 7 dní v týdnu dával zadarmo materiál pro všechna ruská talk show. Nikomu to nevadilo, ale zasáhl, byť jen slovně, tvrdého, bezcharakterního a nebezpečného banditu Avakova, který má na svědomí desítky objednaných vražd ještě před převratem v Charkově. Saško sliboval pověsit Avakova jako psa. Poté jeho vlastenecká činnost náhle ustala. Neměl ani čas dopít v kavárně s přáteli láhev. Za pár hodin jej našli, podle jeho přítele Granitského v roztrhaném oblečení s pouty na rukou a dvěma střelnými ranami v oblasti srdce. Byla to zvláštní prémie od „oddílů smrti Avakova“.

    Porošenko neplní sliby dané v roce 2014 Američanům: nezastavil Rusko, nezadusil Donbas a nedokázal zorganizovat teroristické akce na Krymu. Jeho dočasní souputníci – Krymští Tataři z Medžlisu, se po řadě přesvědčivých jednání s Ramzanem Kadyrovem ukázali jako zbabělci. Vše, na co stačili Čubarov, Džamilov, Čigojzy, Adžimambetov a jejich najatý presstitut Muždabajev, to jsou jen místní rituální tanečky z Chersonu a Kyjeva pro PACE. Nic víc.

    Není divu, že Volker, zkušený analytik, specialista na Sovětský svaz a spolubojovník McCaina, se tentokrát nemýlí jako jeho předchůdci a sází na sice šílenou, protihumánní, absolutně nacistickou sílu, ale zato efektivní. Na Avakova a Bileckého. Nemá-li nacismus šanci na expanzi do zahraničí, orientuje se na expanzi vnitřní. USA to vyhovuje a zejména Volkerovi: Miliony uprchlíků, prodej půdy a lesní kulatiny, zničení národnostních menšin, napjatá situace v Maďarsku, Rumunsku a Polsku, stálá hrozba Podněstří a mnoho dalšího.

    Protože hra právě začala. A opravdu na vysoké úrovni.

    Převzato z Rusvesna.su



    0 0

    - vlk -
    16.7.2018 KosaZostračili vlkovobloguje.wordpress.com/
    Omlouváme se milovníkům fotbalového sportu, že nepřetiskujeme celý Vlkův komentář, jehož první část je věnována fotbalové hře na MS v Rusku, mužstvům, fotbalovým hvězdám a fanouškům. Našim čtenářům předkládáme až druhou část - Vlkovo hodnocení mediálních a politických dopadů mistrovství světa a jeho postřehy týkající se české mediální scény.
    Kdo si chce přečíst celý Vlkův text, nechť využije link v záhlaví článku.



    Psal bych o fotbalové stránce dál, ale slíbil jsem nefotbalistům, že nebudu. Takže nutnost to dodržet.

    Že MS bylo zorganizováno naprosto /a na ruské poměry asi nevídaně/ dokonale, to už připouštějí i zarytí rusofobové. I taková ČT už to dokázala komunikovat, že ulice jsou plné přátelských Rusů, organizace klape, žádná nenávist vůči cizincům, nýbrž naopak vstřícnost, žádný rasismus tvrdého jádra domácích fandů. Totéž velká světová media. A mnozí to komentují tak, že jde o Putinovo velké vítěství. A nyní si dělají starosti, jestli to náhodou nebude znamenat pro Rusko obrat, že se vrátí na světovou politickou scénu nikoli jako věčný paria, nýbrž jako plnohodnotný hráč. A ujišťují sebe i nás , že nikoli, že páriou musí zůstat!

    Myslím, že ten pravý nápor toho jedině správného mínění o tom, co jsme mohli v Rusku sledovat posledních 6 týdnů nás teprve čeká! Že konečně zjistíme, co jsme vlastně viděli.

    Ale dost velká ochutnávka už běžela před šampionátem a v jeho průběhu. Sotva proběhlo slavnostní zahájení, přišla Babišova MfD iniciativně s článkem jakého svého šmoka (jméno jsem si nezapamatoval, článek neuložil), o tom, že Rusko vystavělo další ukázkové vesnice, přirozeně že Potěmkinovy, že u nějakého stadionu je nějaký barák zakrytý velkou reklamní plachtou šampionátu, ale že za tím obřím plakátem, tak tam je to fuj a že to, že v ulicích nerozhánějí jednotky Omon demonstranty znamená jen tolik, že Putinovy mlátičky dostaly pár týdnů volno, ale potom… no jen počkej zajíci!

    Lidovky se taky také tumlovaly! Jak jinak! Petra Procházková jela podle svého zavedeného zvyku a s náležitou přičinlivostí a pílí celou serií textíků. Tohle si nemohla nechat ujít. Minulý pátek se k ní přidal jakýsi Tomáš Vlach, prý spolupracovník LN v Moskvě. A vypotil celostránkový článek s názvem

    Bezdomovci ven z města a usmívat se! ‚Fotbalová‘ Moskva … – Lidovky

    Leitmotivem je tenhle odstavec:

    Nevadí mu neustálé rentgenování zavazadel u vchodů do metra, na nádražích či stadionech a množství policistů všude kolem. Ti fanoušky nechávají být a přivírají oči i nad drobnými výtržnostmi. O to více se ale zaměřují na jiné skupiny, jako gastarbeitery ze Střední Asie či bezdomovce.
    Posledně jmenovaní jako by z Moskvy téměř zmizeli, jen na lavičkách mezi Kazaňským a Leningradským nádražím se jich několik málo vyhřívá na slunci. „Úřady postupovaly podle sovětské tradice 101. kilometru,“ objasňuje mi později moskevský novinář a organizátor kurzů investigativní žurnalistiky Grigorij Pasko…..Už od stalinských dob totiž v Moskvě vždy před každou důležitou událostí policisté sbírali po ulicích bezdomovce, kriminálníky i potulující se sirotky a odváželi je sto kilometrů za město. Důrazně jim přitom doporučili, aby se neodvažovali vracet, nebo skončí rovnou ve vězení. V písni 101. kilometr o tom zpívá ruský písničkář Alexandr Rozenbaum, kriminálníky přeplněná města v okolí Moskvy se stala i námětem televizního seriálu Gorod (Město) odehrávající se v 50. letech minulého století. Něco podobného se dělo před olympiádou v roce 1980 a podle svědectví samotných bezdomovců odváželi policisté bezdomovce i před fotbalovým šampionátem…..„Z Kazaňského a Paveleckého nádraží odjely čtyři autobusy,“ řekl listu Moskovskij Komsomolec bezdomovec Jura. „Děje se to večer, kdy je svědků méně. Samozřejmě, že nikdo nechce, ale oni vás tam posadí silou a ještě můžete jednu schytat. Pak se těžko vzdoruje,“ dodává. Na rozdíl od stalinských dob už vysídlenci alespoň nejsou ponecháni na „101. kilometru“ osudu, ale v bývalých objektech po armádě pro ně zřídil stát provizorní ubytovny, kde mají zajištěné stravování a mohou tu zůstat do konce šampionátu.

    Zbytek je jen ilustrační vata. Takže máme konečně jasno. Co nás vlastně na tom ruském fotbalovém šampionátu má zajímat! To, že někdo údajně vyvezl z desetimilionové Moskvy 4 autobusy!! jen považte - 200 bezdomovců. A ubytoval je a dal jim bezplatné stravování! Netuším, jak to bylo s bezdomovci před 4 roky v Brazílii a už vůbec nebudu spekulovat, jak by dopadli houmlesáci v Londýně, kdyby místo Moskvy byl získal pořadatelství on.

    Jistě by je byli ubytovali v Hilton London Bankside nebo alespoň Intercontinental London – The O2 s luxusním servisem a wellnes…

    Ovšem přímo příkladná je diskuse pod článkem! Ta opravdu nemá chybu a já jsem rád, že mezi čtenáři Lidovek je tolik bdělých a ostražitých soudruhů a soudružek domovníků a domovnic, pardon -pánů a paní bránících demokracii, kteří mají vždy neochvějně jasno a vědí, co a jak a co je nezpochybnitelně správně!

    Jen mi do toho nezapadá úryvek z knihy Jiná Británie od Jiřího Hoška /dlouholetý zpravodaj ČRo v Londýně/, který nedávno otiskly Literární noviny. I z něj si dovolím ocitovat:

    Skoro se nechtělo věřit, že takřka dickensovské líčení britských dětí žijících v bídě může být v 21. století realitou. Jenže právě to potvrzují nejen moje pozorování, nýbrž v první řadě reprezentativní průzkumy mezi ostrovními kantory. Ti měkosrdcatí dokonce nosí některým svým žákům jídlo, protože přicházejí do školy permanentně hladoví a na jejich studijních výsledcích je to logicky znát. Z průzkumu mezi dvěma a půl tisíci členy odborového sdružení kantorů (NASUWT) vyplynulo, že se učitelé naučili nosit svým žákům svačinu, aby je vůbec nějak nastartovali. Dělá to prý každý čtvrtý kantor. Nad rámec svých povinností sytí hladové žáky i některé školy. Pomáhají jim i některé charitativní programy podporované známými osobnostmi. Patronem jednoho „breakfast clubu“ byl i český gólman Petr Čech. Dvě třetiny dotázaných pedagogů v průzkumu uvedly, že pravidelně vídají hladové žáky. Situaci určitě zlepšilo rozhodnutí vlády z roku 2013 zajistit bezplatné obědy v jídelnách státních škol všem dětem ve věku pěti až sedmi let. Nikdo přitom nemusí dokládat, jak je na tom finančně. I tak jsme ale opakovaně dostali před celobritskými srovnávacími zkouškami dopis od ředitelky školy, aby děti dostávaly celý zkouškový týden pořádnou snídani.

    Přemýšlím, jestli by ty hladové děti, během šampionátu dostávaly nějaké potravinové balíčky, či byly vyvezeny na venkov nebo co by s nimi bylo… A to se bavíme o dětech z metropole jedné z nejbohatších zemí světa…. Já bych čekal, že něco takového, samozřejmě, na rozdíl od zaostalého, diktátorem vedeného Ruska, není možné.

    Pokud jsem nyní někým viděn jako rusofil, který provedl klasický manévr zvaný Vy zase bijete černochy!, je na velkém omylu. Já nehodlám vůbec nic kašírovat. Nemám to zapotřebí. Ani stínem nepochybuji, že Putin i Rusko udělali všechno možné i nemožné, aby byl fotbalový šampionát demonstrací ruské dokonalosti a pojali to jako propagaci země i systému. S hlavním axiomem – svět musí vidět! Úplně stejně jako tomu bylo při olympiádě v Londýně nebo Los Angeles. A nebo také v Soči! Či kdekoliv jinde. O to více mi přijde trapné ono házení blátíčkem za každou cenu. Tím spíše, že se to Rusům asi fakt hodně povedlo. Že novinařina takhle sklouzla,  a co je ještě polititováníhodnější - očekávaně, na úroveň tupé propagandy Kalouskových nebo Klimkinových výkřiků.

    Ten první, před zápasem Rusko - Chorvatsko vykřikoval – nasekejte Rusko do jitrnic! Vivat Hrvatska! O duševním gigantovi s intelektem velkým asi jeho veřejnosti bohužel známý penis –Jakubu Jandovi– a dalších podobných, nemluvě!

    Ministr zahraničí Ukrajiny Klimkin naopak bouřlivě slavil vyřazení Němců Korejci. Na twitteru vysvětlil proč:

    „Ve zprávách jsem četl o vyřazení německého týmu. Budeme mít nové mistry světa. Žádný další německý politik nenavštíví Světový pohár v Rusku,"

    Ano, Merkelová rozhodně neměla důvod jet do Moskvy kvůli fotbalu. Ale Klimkin má velkou smůlu. Holt přijel Macron. Ten dokonce dvakrát! Protože ten důvod měl….A momentálně je větším hráčem světové šachovnice než otřesená Angela.

    Jandovi, a nepochybuji že i Kalouskovi, muselo imponovat, jak to mimořádně šťastné vítězství Chorvatů nad domácími pojal jejich stoper Domagoj Vida, který nahrál na internet po výhře nad Ruskem video ze šatny, kde společně s někdejším spoluhráčem Ognjenem Vukojevičem skandují „Sláva Ukrajině!“

    FIFA Vidu, jež prohlásil, že šlo o žert, za tuhle drzou provokaci, napomenula – ty, ty, ty, ošklivé kačátko! Jde o stejnou FIFU , která před dvěma roky hrozila tvrdými sankcemi reprezentačním týmům Anglie, Skotska a Walesu, za to že si chtěly uctít Den veteránů (datum konce I.ww.), tím, že by na dresech měly klasický britský symbol tohoto dne – rudý květ vlčího máku. To prý byla nepřístojná politická provokace!!! Ale Vida prý jen žertoval… Kdo to ovšem už jako neškodnou srandičku uhrát nemohl, byli oba kosovoalbánští Švýcaři Xhaka se Shaqirim Ti své góly, kterými otočili skóre zápasu z 0:1 na konečných 2:1, oslavili gestem, připomínajícím orla ze znaku Albánie, kde mají oba své kořeny. Pravidla FIFA však zakazují politizaci fotbalu, a tak federace fotbalisty potrestala. Každý, chudák jeden , musel zaplatit FIFĚ pokutu 8600 eur. Při jejich milionových příjmech je to muselo nelidsky bolet!

    Pokutu 4340 eur dostal také švýcarský kapitán Stephan Lichtsteiner za to, že se k oslavě připojil. Stejnou částku musí zaplatit trenér srbské reprezentace Mladen Krstajič a předseda srbského svazu Slaviša Kokeza, protože tvrdě zkritizovali rozhodčího Felixe Brycha.

    Podotýkám, že Srbové prohráli po naprosto skandální a na tomhle šampionátu ojedinělé chybě rozhodčího, který, ač upozorněn od videorozhodčích, odmítl zkontrolovat situaci v šestnáctce Švýcarů na videu, kdy by byl musel nařídit proti alpskému výběru penaltu a zápas by byl býval dostal úplně jiný průběh. Nevěřím, že by Srbové byli zápas ztratili při vedení 2:0.

    Ale Vida jen žertoval a Xhaka se Shaqirim dostali trestík, jako kdyby si, přes upozornění rozhodčího, nezastrčili triko do trenek…

    Zato FIFA exemplární pokutou 70 000 švýcarských franků osolila Chorvaty tehdy, když se veřejně občerstvovali pitím od jiných výrobců než byl sponzor mistrovství - Coca Cola!!!

    A stejný štráf nafasovali i Švédové, protože členové švédské reprezentace při zápasech navzdory varování nosili oblečení nepovolených značek…..

    Za potlesku Kalousků a Jandů.

    Nepochybuji ani o tom, že jim museli, po dvou impozantních ruských vítěstvích domácích nad Saudy a Egyptem, konvenovat články typu

    Ruský doping na mistrovství světa? Mimořádná kondice fotbalistů vyvolala nové podezření,

    s kterým přišel iniciativně Seznam.cz

    Jak by Putin a jeho kopáči mohli přehrát Saudskou Arábii nebo Egypťany a hodně při tom běhat, bez dopingu? Když ne nemožné, pak alespoň vrcholně podezřelé!

    Však také sportovní komentátor Seznamu. cz Mádl se nechal, po vyřazení Ruska od Chorvatů, slyšet že je fajn že domácí vypadli, protože už nikdo nebude muset řešit jejich doping, neutkají se s Anglií, což by nemuselo skončit dobře a nebudeme muset čelit zpolitizování fotbalu řečmi typu, že sborná bojovala proti Španělům jako obránci Stalingradu proti Němcům!!! To prý je nepřípustné míchání fotbalu a politiky!!! Napsal to, myslím, na twitteru, ale především řekl na kamery české televize v pořadu ČT24 v pátek 13.7. který byl věnován fotbalovému mistrovství světa.

    Ačkoli těžiště bylo skutečně u dění na trávníku, nejdelší jednotlivá část  (o délce 21 minut!!!) byla na téma Fotbal a politika! Kde exceloval, konečně, protože fotbalem byl evidentně zcela nepolíbený – moderátor Václavek, ale především jakýsi Marek Příhoda, takto kantor z Filosofické fakulty University Karlovy – katedra východoevropských studií! A ten do toho najel opravdu příkladně, úplně stejně, jak je už člověk zvyklý od jeho pobratimů z tohoto pracoviště - Šíra nebo Karla Svobody. Fakt lahůdka! Pokud si chcete také smlsnout, třeba dodatečně, pak zde. Praní mozků přímo příkladné! A Mádl, zdatně sekundoval. Měl dokonalý přehled o homofobii v Ruskua o tom, jak to tam KGB má všechno pod palcem.. A to je prý odborník na fotbal. No stačí si připomenout jeho„odborné komenty“ před minulou ligou typu

    Když se však nyní, v souvislosti s tím, co se právě děje s kádry Sparty a Slávie, objevují v médiích či na sociálních sítích slovní spojení jako „Hvězdné války“ či „Závody ve zbrojení“, jde sice stále o nadsázku, ale tentokrát už rozhodně ne o vtip. Nad investicemi do posil, jež právě oba kluby předvádějí, se mnohým doslova tají dech.
    Aby bylo jasno: To, čeho jsme právě teď svědky, se v historii českého fotbalu ještě nikdy nedělo. Prožíváme zcela unikátní chvíle.

    a já ve stejný den před loňským ligovým startem napsal toto:

    Vytvoří se tady přes prachy dvě ligy – obou pražských S a těch ostatních. Přirozeně za nadšeného jásotu jejich fandů, ale zejména pražských intervjůků a psáčů. Ti už to prorokují pro tenhle ročník. Odvážím se tvrzení, že letos to ještě nebude. Příští květen uvidíme, o kolik se pletu. Letos, by, za normálních okolností, těm dvěma ještě Viktorka měla konkurovat. Ačkoli její posily, i když jich je nezvykle hodně - celkem 6, jsou v porovnání s nimi za pakatel. Má ale stabilizovaný a dobrý kádr nakoupený v minulosti. A ten by letos měl být pro oba nadkluby dostatečně konkurence schopný. Sehranost a vzájemné vyzkoušené vazby proti jménům a cenám, ale s nutností se sehrát a správně poskládat. Za rok už to bude asi hodně jinak, ale v tomhle ročníku ještě ne. Doufám.

    Možná právě loňský totální Mádlův úlet způsobil, že dnes je samozvaným odborníkem na politický fotbal nebo fotbalovou politiku. Netuším, jak správně pojmenovat politické vymývání mozků přes kulatý nesmysl. Takže jak od onoho Příhody, tak od Mádla i moderátora Václavka jsme z obrazovky ČT 24 zase jednou dostali pořádné Politické školení mužstva! Zcela v intencích Radia Jerevan. Toho se totiž kdysi měl jeden z jeho posluchačů zeptat, zda je dovoleno o svátku VŘSR  navštívit s dětmi loutkové divadlo. Radio Jerevan odpovědělo, že ano, ale radost dětí z představení musí být alespoň o jeden řád menší než radost z velkého výročí! Takže i my musíme mít radost z fotbalu nejméně o jeden řád nižší, než z toho, jak jsou před námi odhalovány těmi správnými ruské rejdy.

    Sděluji moderátorovi Václavkovi, odborníkovi na politický fotbal Mádlovi, vymývači mozků z Karlovky Příhodovi, Petře Procházkové, Tomáši Vlachovi a podobným psáčům a intervjůkům, jakož i Miroslavu Kalouskovi, Jakubu Jandovi a v neposlední řadě i bafuňářům FIFY, že jsem si radost s fotbalu a to dokonce ani toho hraného v Rusku, od nich vzít nenechal. Ačkoli se snažili. A se mnou další 3 miliardy lidí! A to se tak snažili!

    P.S.
    málem jsem zapomněl. Určitě si vzpomenete, že na Kose nedávno běžela anketa ohledně dalšího vývoje v kauze novičok 2. Tehdy jsem vás žádal o různé, pokud možno bizarní scénáře vývoje této druhé novičokové kauzy. Protože mi naprosto unikal jakýkoli její racionální smysl, kromě snahy rozehrát nově a méně směšně tuhle aférku znovu. Teprve s postupem Anglie do semifinále a možnost, že by se stali mistry světa mne dovedla k určitému závěru, který mi, ač spekulativní, nepřipadá úplně ujetý. Členové britské vlády i královské rodiny kategoricky vyloučili svou návštěvu na fotbalovém mistrovství světa po incidentu se Skripalovými. Demonstrativně sdělili, že do říše zla ani nepáchnou. Ovšem nebýt na finále a u možného triumfu svých zlatých hochů? Kdo si vlastně z normálních lidí – t.j. voličů ještě případ Skripal dneska pamatuje? Ale všichni fandí kulatému nesmyslu… Jak to udělat, aby pochopili, že ani královská rodina, natož Mayová k Putinovi nemohou? Novičokem číslo 2…. Nechám na vás jestli jsem paranoidní nebo ne.

    Dodatek z pondělního rána:

    Takže finále máme za sebou. Vyhrál ten lepší. Bez debat. Francie si nakonec pro titul dokráčela jak zaslouženě, tak suverénně.

    Nicméně dočkali se i kazišuci.

    Pussyny o sobě daly zase jednou vědět. Aktivisti z protestní skupiny Pussy Riot v 53. minutě zápasu vtrhli na hřiště a běhali po něm, hra proto musela být na chvíli přerušena. Narušitelé byli rychle chyceni a vyvedeni..

    Čtveřice byla oděna do černých kalhot, bílých košil a černých sak s kravatou, které připomínaly policejní uniformu. Akce měla název „Policista vstupuje do hry”, čímž aktivisté mimo jiné připomněli jedenácté výročí smrti ruského básníka Dmitrije Prigova, který v dobách SSSR působil v sovětském disentu.

    Zajímalo by mne, kolik by Pussyny nafalosavali za podobný incident v takové Anglii, kdyby tam během fotbalového utkání vstoupily na trávník. Stačil by normální mač, nikoli finále MS! A bylo by to natvrdo, pobyt v base a doživotní zákaz vstupu na fotbal k tomu! V rámci nesmiřitelného boje proti chuligánům.

    Já vím, Pussyny nejsou žádní chuligáni , ale bojovnice proti diktatuře a v Anglii nemá nikdo důvod protestovat proti vládě….. Všichni se maj jako Pánbů ve Frankrajchu…

    To nebyla ovšem podle Seznamu.cz, který informaci o tom, jak to Putin schytal a jaké je trapné nemehlo, vydala jako hlavní zprávu svého webu pod brisantním titulkem
    Putin to schytal, že nechal zmoknout chorvatskou prezidentku i Macrona. Během finále MS se činila i skupina Pussy Riot
    jediná naprosto diskvalifikují skvrna na finále, která nepochybně pro psáče Seznamu.cz přebila všechno ostatní z letošního šampionátu.

    Takže se dozvíme i další světemotřásající věc – Při dekorování vítězů začalo pršet. Buran Putin byl okamžitě pod deštníkem, aby nezmokl, ovšem Macrona chorvatská premiérka zmokli, protože pro ně deštníky dorazily s velkým zpožděním! No, co byste od burana chtěli nebo čekali. Hlavně, že sám byl v suchu….

    Kalousek je jiný gentleman! Nepochybně, však ho známe! Proto si pospíšil s tvrdým odsudkem:


    Že deštníky jsou v kompetenci osobních ochranek prezidentů a tedy že ta ruská s deštěm evidentně počítala a ta francouzská a chorvatská nikoli? Koho to zajímá? Důležité je, že Putin je buran! A že si Kalousek může, spolu se Seznamem.cz plivnout!


    - - -

    0 0

    Patrik Juda
    16.7- 2018  Rukojmí
    Střelce zakousl a další islamisty potrhal. Britská speciální jednotka v bezvýchodné situaci vyslala svého zvířecího přítele na zteč. Kulky jej jako zázrakem míjeli a šestici elitních vojáků v Sýrii zachránil tento sedmý statečný.
    "Zachránil životy všem mým šesti mužům.".......velitel britských speciálních jednotek SAS

    Velká Británie oslavuje svého hrdinu.
    Islám považuje psy za nečisté tvory a černého psa dokonce za ďábla. Tento hrdinný pes byl belgický ovčák známý svou statečností (Belgian Malinois) a trhal islamisty v Sýrii. Podle muslimů může být modlitba k Alláhovi bez zástěny neplatná, pokud projde ve vzdálenosti, která je možna přehoditi kamenem pes, osel, prase, Žid nebo žena, avšak není žádný trest pro toho, kdo má sexuální styk se zvířetem (sbírka Hadísů Abu Dawuda)

    Až po dvou měsících bylo z bezpečnostních důvodů možno informovat britskou veřejnost o detailech jedné vojenské operace britských speciálních jednotek SAS v Sýrii. Hlavním hrdinou je pes, ten nejlepší přítel člověka.

    Výzvědná patrola šesti vojáků SAS byla se svým psem vyslána od obrněného konvoje vozidel na severu Sýrie k pěšímu a původně rutinnímu průzkumu malé vesnice. Z rutinního průzkumu se stal boj o holý život. Ve vesnici padli do léčky džihádistů a ocitli se v obklíčení a palbě ze všech stran. Speciální jednotka střelbu opětovala, ale džihádisté se přibližovali a situace byla kritická.

    Zbývala jediná možnost. Pokusit se o průlom a únik ze smrtelného obklíčení. Psovod sundal až v tento moment psu náhubek a vyslal jej na zteč, vstříc nepříteli a kulkám z protějšího domu. Věrný pes neváhal ani vteřinu, vyskočil zpoza krycí zdi a jako zázrakem a střelbě navzdory proběhl nezraněn až do domu odkud islamisté stříleli.

    Poté již jen britští vojáci slyšeli zoufalý křik a smrtelný vřískot než střelba z protější budovy zcela utichla. Slyšet byl už pouze strašný řev a nářek islamistů.

    Britský tým pronikl do budovy a spatřili svého psa stát nad rozsápaným střelcem, který s prokousnutým krkem vykrvácel. Další dva islamisté byli těžce pokousáni a zbylých šest islamistů uprchlo. Krev byla všude po místnosti a v rohu byla část lidského těla a krvavá stopa se táhla až k zadnímu východu budovy. Podle nejmenovaného zdroje pes tři islamisty doslova rozcupoval. Vojáci v klíčové budově zkonsolidovali obranu a podařilo se jim dostat z oklíčení beze ztrát na životech. Pes přežil svou záchranou válečnou misi prakticky nezraněn.

    Příběh psího hrdiny, jehož jméno nebylo zveřejněno Brity velmi zaujal, ač psího vojáka asi neoslavují samozřejmě úplně všichni a napíši i jejich reakce.

    "Skvělý a statečný pes.""Psi jsou věrní, inteligentní a stateční a většina z nich je ochotna položit život za své pány.""Žádné překvapení, když oni psy nemají rádi.""Bravo hrdino!""Rychle sdělte jeho jméno.""On si to naprosto zaslouží.""Psi jsou nádherná zvířata, tak věrná, tak inteligentní, nejlepší přítel člověka.""Není věrnosti na zemi jako je ta psí.""Bravo psí hrdino.""Kéž by i naši politici měli jen trochu z tvé statečnosti."

    Když jsem napsal, že psího hrdinu asi neoslavují všichni Britové, tak jsem vycházel i z toho, že jsem téměř na den přesně před dvěma lety četl článek Reflexu, že muslimové chtějí v Británii zakázat psy! Například v Íránu je trestné mít psa jako mazlíčka, nebo dostanete 74 ran holí a pokutu. Procházet se tam se psem, nebo se s ním dokonce pomazlit je urážkou islámu a obtěžování spoluobčanů, ale někteří muslimové v Británii chtějí psy zakázat i tam!

    Celkem obří drzost a nestoudnost, když to obhahují tím, že se v Británii prý chtějí muslimové cítit jako opravdu vítaní hosté. Tak já bych snad vzal raději v rámci vítání těchto hostů tu hůl do ruky za takovou nehoráznou aroganci a vnucování jejich islámských zvyklostí.

    Muslimští aktivisté, kteří se nazývají "Pro veřejnou čistotu" se domnívají, že v souladu s jejich muslimskými postoji a hodnotami prý musí být omezen pohyb psů na veřejných prostranstvích! Je prý nezbytné, aby Britové sami pochopili, že k tomu, aby se muslimové cítili v Británii opravdu vítáni, musí sami Britové souhlasit s opatřeními, která jsou jim nepříjemná.

    "Korán řeší problematiku psů jednoznačně, jsou nečistí.""Chápeme, že psi jsou v Británii milováni jako pet, ale interkulturní vztahy v království by to měli převážit."...(4PublicPurity)

    Tak si říkám, že "vděčnost" některých muslimů za umožněný život v Británii snad ani nezná mezí. Nevím, jestli slovo vděčnost vůbec znají, nebo pro ně není také nečisté jako ti psi, ale slovo slabost znají určitě. Slabost svých hostitelů, ze kterých se nikoliv pomalu stávají cizinci ve vlastní zemi, protože to vypadá, že si muslimové chtějí z Británie udělat zemi islámskou a když sleduji jak v britských městech a v celé Británii muslimů přibývá, tak by se jim to bohužel mohlo jednoho dne i podařit. Snad již není pozdě. Už včera bylo.

    Muslimové užívají výraz "Ty nevěřící pse". Já však stále věřím, že si snad Britové alespoň část svých tradic, hodnot a vyjímečného smyslu pro humor zachovají. Je pravdou, že mnohé z toho, co čtu z Británie mi až směšné přijde často.

    Bravo psí hrdino!

    Kéž by i britští politici měli jen trochu z tvé statečnosti v řešení těch interkulturních vztahů a importovaných nových hodnot, které pohltili Británii.

    Kéž by jen zčásti britští politici bojovali za své původní Brity tak, jako věrný pes za své vojáky v Sýrii.

    A tobě má černá Peggynko posílám pac a pusu do toho psího nebe.

    Zdroje:
    MailOnline: Hero SAS dog saves the lives of six elite soldiers in Syria by ripping out jihadists throat while taking down three terrorists who ambushed British patrol...DailyStar: SAS dog rips out jihadi ́s throat and saves patrol caught in ambush...Infopes: Jak vnímá islámský svět psy...Reflex: Británie: Muslimové chtějí zakázat psy!...Expres: Belgický ovčák sejmul tři džihádisty, když byla obklíčená patrola pod palbou.

    0 0

    26.7. 2018  Rukojmí, zdroj eprávo
    Už 25 let má Česko Ústavní soud. Výročí jmenování prvních 12 členů této nejvyšší justiční autority v zemi připadá na zítřek. Za čtvrt století instituce vyřešila téměř 75 000 případů. Ať už šlo o významné zákony nebo jednotlivce, kterým se stala křivda (CT 15/7).
    Zamítnutá stížnost exředitele Nemocnice Na Homolce

    Bývalý ředitel nemocnice Na Homolce Vladimír Dbalý neuspěl se stížností u Ústavního soudu. Tvrdil, že státní zastupitelství zasáhlo do jeho práv, když ho nechalo sledovat. Důvodem bylo podezření, že předstírá nemoc, a zdržuje tak vyšetřování jedné ze svých kauz. Instance jeho výklad odmítla (CT 15/7).

    Bezplatná právní pomoc chudším se rozšířila

    Na začátku července nabyla účinnosti novela zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (publikována byla pod č. 258/2017 Sb.), která významným způsobem mění a rozšiřuje dostupnost právních služeb advokátů. Zavádí poskytnutí těchto služeb bezplatně pro celou řadu těch občanů, kteří si vzhledem ke své sociální situaci nemohli dovolit zaplatit advokáta podle sazeb, jež stanovují právní předpisy. Právo požádat o poskytnutí bezplatné právní porady advokátem v minimální délce 30 minut, nejvýše však do vyčerpání 120 minut délky právní porady za každý kalendářní rok má každý, jehož průměrný měsíční příjem za období šesti kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti nepřesahuje trojnásobek životního minima (Právo 14/7).

    USA obvinily 12 ruských agentů z útoku na volby


    WASHINGTON Spojené státy včera obvinily 12 příslušníků ruských tajných služeb z hackerského útoku na počítače Demokratické strany před prezidentskými volbami v USA v roce 2016. Obvinění oznámil podle agentury AP první náměstek amerického ministra spravedlnosti Rod Rosenstein na základě výsledků vyšetřování týmu zvláštního vyšetřovatele FBI Roberta Muellera, který se okolnostmi údajného ruského vměšování do voleb dlouhodobě zabývá. Všichni obvinění jsou příslušníci ruské vojenské rozvědky GRU, kteří se podle Američanů dopustili útoků na počítače kanceláří Demokratické strany, včetně pracovní skupiny řídící předvolební kampaň demokratické kandidátky Hillary Clintonové (LN 14/7).

    Duka žaluje divadlo kvůli hrám

    Když se zdálo, že se už nad kontroverzními představeními chorvatského režiséra Olivera Frljiče Naše násilí a vaše násilí a Prokletí, uvedenými v Brně na konci května v rámci festivalu Divadelní svět, zavřela voda veřejných svárů, rozčeřil hladinu kardinál Dominik Duka.
    Ten podal žalobu na Centrum experimentálního divadla, které spravuje mj. Divadlo Husa na provázku, jež hry uvedlo. „Vzhledem k tomu, že jsem arcibiskup pražský, jsem také členem církve, jsem tedy věřící Právo 13/7).

    Extempore ve Sněmovně skončí žalobou na Babiše

    Šestnáctihodinové jednání Sněmovny o důvěře menšinové vládě ANO a soc. dem. tolerované komunisty má dozvuky. Ačkoli vláda dostala v noci na čtvrtek podle očekávání důvěru 105 hlasů babišovců, soc. dem. a komunistů, čemuž nedokázalo 91 hlasů opozice zabránit, u mnohých politiků zanechalo pachuť. Jedním z důvodů je rebelie komunistického poslance Zdeňka Ondráčka, který jako jediný z patnáctky poslanců KSČM chyběl. Stejně tak chyběl za soc. dem. Milan Chovanec, ale stranu nechala jeho absence v klidu. Soudní dohru pak mohou mít slova premiéra a lídra ANO Andreje Babiše na adresu Miroslava Kalouska (TOP 09), kterého premiér v emotivním vystoupení označil za ožralu, který má na svědomí lidské životy kvůli nákupu padáků na ministerstvu obrany (Právo 13/7).

    Opozici dráždí „tajný pakt“

    V podobném duchu jako ve sněmovně se Němcová vyjádřila i na svém twitterovém účtu, kde dodala, že je potřeba se ptát, co je obsahem tajné dohody. Sklidila za to mnoho pochvalných komentářů. Kde se toto tvrzení vzalo, jak vlastně takový pakt má vypadat a co je jeho obsahem, nikdo moc neřešil. LN se zeptaly aktérů, zda tato tajná dohoda existuje a co se v ní jedná. Zdá se, že jde o tvrzení proti tvrzení. Předsedové ANO a KSČM podepsali toleranční patent o podpoře menšinové vlády ANO a ČSSD a to je taky podle zástupců těchto stran jediná dohoda, která je. Součástí listiny je například závazek, že KSČM nevyvolá hlasování o nedůvěře nebo plnění sedmi bodů, které jsou zaneseny do programového prohlášení vlády (LN 13/7).

    Kolegové a známí se rozloučili s noblesní Dagmar Burešovou

    Noblesa, statečnost a spravedlnost – tak by se dal podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského shrnout život advokátky a první polistopadové ministryně spravedlnosti Dagmar Burešové. Uvedl to při projevu v zaplněné obřadní síni strašnického krematoria, kde se ve středu její známí a rodina se zesnulou právničkou rozloučili. Burešová zemřela v červnu po dlouhé nemoci ve věku 88 let. Na její pohřeb jí přišli vzdát čest advokáti, soudci, někteří z jejích kolegů z politiky, ale také Junáci, protože právnička byla velkou příznivkyní skautingu a po jeho obnovení se stala starostkou Českého Junáka. Za totality byla Burešová statečnou obhájkyní disidentů a lidí nepohodlných režimu, například spisovatele Milana Kundery nebo matky studenta Jana Palacha (Právo 12/7).

    Kněžínek chce spolupracovat s právnickými profesemi

    Nový ministr spravedlnosti Jan Kněžínek chce úzce spolupracovat se všemi právnickými profesemi, aby výstupy úřadu byly všeobecně akceptovatelné. Hodlá také pokračovat v elektronizaci justice a zaměřit se na komunikaci s poslanci. Babiš podotkl, že Kněžínek může v čele ministerstva setrvat dlouho, „pokud se mu bude dařit“. Z dlouhodobých priorit uvedl Kněžínek práci na nových procesních kodexech, tedy na civilním řádu soudním a na trestním řádu (HN 12/8).

    Piráti oprášili návrh na větší pravomoce Nejvyššího kontrolního úřadu


    Před poslance míří návrh na změnu ústavy, který chce výrazně rozšířit pravomoce Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Poté co se podobný návrh nepodařilo ve sněmovně dotáhnout v minulém volebním období, přicházejí s novelou piráti. Požadují, aby NKÚ mohl kromě rozpočtu a hospodaření se státním majetkem kontrolovat veškeré veřejné prostředky, například i firmy, v nichž má většinový podíl stát nebo místní samospráva. „Návrh jsme diskutovali v rámci kulatého stolu se zástupci ostatních stran před několika týdny,“ řekl poslanec pirátů Lukáš Černohorský (HN 12/7).

    Zeman jmenoval soudce, čekal na konec Pelikána

    Prezident Miloš Zeman jmenoval v úterý na Pražském hradě čtyřicet nových soudců navržených bývalým ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO). Řekl jim, že zatímco ministři přicházejí a odcházejí, soudní soustava zůstává. Zároveň je vyzval, aby před vynášením rozsudků zachovávali mediální ticho. Novináře označil za vosy, soudci se je prý mají snažit zaplácnout. Soudcem se nově stal i dosavadní státní zástupce Roman Kafka, známý z kauzy takzvané lihové mafie nebo z případu střelby v Uherském Brodě. Vláda návrh na jmenování těchto soudců projednala už v dubnu, Zeman ale s konáním ceremonie čekal na výměnu ministrů spravedlnosti (Právo 11/7).

    K vyvolání referenda by bylo potřeba půl miliónu podpisů


    Otázky případného celostátního referenda by předem posuzoval z hlediska ústavnosti Ústavní soud a pod žádost o vyvolání všelidového hlasování by se muselo podepsat nejméně půl miliónu voličů. Vyplývá to z celkového pozměňovacího návrhu k poslaneckým předlohám o zavedení celostátního referenda, který připravili zástupci hnutí ANO, ČSSD a pirátů. O návrhu debatovali v úterý členové sněmovní ústavní komise, širší shodu ale zatím nenašli. Iniciátoři referenda by museli podle návrhu sesbírat nejméně 50 tisíc podpisů, teprve pak by se mohli obrátit s žádostí o přezkum otázky na Ústavní soud. Pokud by k ní ústavní soudci neměli námitek, k vyvolání hlasování by bylo nutné sesbírat dalších 450 tisíc podpisů (Právo 11/7).

    Legislativa je právní vrchol

    Absolvent právnické fakulty si může vybrat řadu profesí, ve kterých se chce realizovat. Může být soudce, advokát, státní zástupce, notář či exekutor, může učit a psát, řídit firmy nebo vyšetřovat trestné činy. Každá profese žádá jiné předpoklady, každé je se třeba učit, pro úspěch na sobě musí člověk pracovat a jeho schopnosti musejí zrát. Pro jedno povolání se člověk hodí lépe než pro jiné, a kdo není zabedněný, nepřijímá všechny výzvy, které mu osud naservíruje. Ne každý má odvahu stát se advokátem, ne každý je dost pečlivý, aby byl dobrým soudcem. Na samém vrcholu právnického žebříčku však stojí legislativa, tedy tvorba právních norem: zákonů, vyhlášek a pravidel chování vůbec (LN 9/7).

    0 0


    Margaret Kimberley
    16.7.2018 ICH, překlad Zvědavec
    „Tajná dohoda neprobíhá mezi Trumpem a Rusy, ale mezi zpravodajskými agenturami, médii a americkými politiky, kteří vedou skrytou agendu.“

    Většina lidí se domnívá, že Donald Trump vděčí aktivitám Rusů za své prezidentství, protože jim to bylo v posledních dvou letech opakovaně sdělováno. Během prezidentské kampaně v roce 2016 skutečně došlo k tajné dohodě, na níž se však nepodílel Trump. Byla to Hillary Clintonová a Demokratický národní výbor, jednající v souladu se zpravodajskými službami ve Spojených státech a ve Spojeném království. 

    Britská vláda nepřestává vytvářet incidenty pod falešnou vlajkou, nutí mezinárodní agentury k tomu, aby se podrobily, a snaží se nastolit změnu režimu v Sýrii. Jelikož se jim nepodařilo porazit ve volbách Trumpa, pokračovali v kampani, aby zakryli stopy, vyhnuli se obvinění za nezdar Hillary Clintonové a udržují status quo v oblasti zahraniční politiky.

    Advokátní kancelář, která pracuje pro Demokratický národní výbor, zaplatila za opoziční výzkum, který provedl bývalý agent MI6 Christopher Steele. Steele vytvořil spis, v němž se tvrdí, že Trump byl kompromitován ruskou vládou, a předal jej FBI, CIA, vlivným novinářům a politikům, jako je např. senátor John McCain. Prostřednictvím spisu bylo v rámci zákona FISA získáno soudní povolení k dozoru proti Carteru Pageovi, který byl Trumpovým poradcem, avšak spojitost s Demokratickým národním výborem nebyla soudci oznámena.

    „Hillary Clintonová a Demokratický národní výbor jednali v souladu se zpravodajskými službami ve Spojených státech a ve Spojeném království.“

    Steele není jediným britským špiónem, který vystupuje v tomto příběhu. Muž jménem Richard Dearlove, bývalý šéf MI6, je obchodním partnerem Stefana Halpera, agentem CIA, který také špehoval Donalda Trumpa. Halper udržoval kontakt s Pagem a Georgem Papadopoulosem - tito dva muži nyní čelí obžalobě ze strany Roberta Muellera, který vede zvláštní vyšetřování. Méně publicity pro Trumpův tým se nezdálo vhodné ostříleným profesionálům, jimž poskytuje ochranu New York Times. Deník Times nazval Halpera „informátorem FBI“, a tvrdil, že je to něco jiného, než být špiónem.

    Zatímco je Rusko očerňováno na každém kroku, britská vláda veřejně provádí velmi pochybné aktivity, které mohou mít dopad na obě země. V celém případu bývalého ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala má jednoznačně prsty britská vláda. Neexistuje žádný důvod k tomu, aby Rusko otrávilo bývalého špióna, který byl před osmi lety vyměněn. Jediným logickým závěrem je, že tento čin byl proveden s cílem způsobit nesnáze Vladimíru Putinovi a vytvořit možnou záminku k válce. Brzy po kauze Skripal následovalo pochybné oznámení o dalším útoku chemickými zbraněmi v Sýrii, což vyústilo v krátký útok na tuto zemi, který podnikly Spojené státy, Británie a Francie.

    „Otrava‘ agenta Skripala byla vykonána s cílem způsobit nesnáze Vladimíru Putinovi a vytvořit možnou záminku k válce.“

    Jsou to právě Britové, kdo používá lži a podvody za účelem ovlivnit veřejné mínění kvůli široké podpoře války v Sýrii. Tři měsíce po kauze Skripal byla napadena další dvojice Britů. Údajně byli otráveni Novičokem, chemickou zbraní, která byla původně vyráběna v Rusku, ale kterou lze nyní vyrobit kdekoliv. Jedna z obětí zemřela a tvrzení o zapojení Ruska se tak nyní stává mnohem nebezpečnější.

    K této druhé otravě došlo ani ne před týdnem - poté, co Spojené království přinutilo Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW), aby převzala roli soudce a porotce. To znamená, že organizace OPCW nebude pouze rozhodovat o tom, zda byly použity chemické zbraně, ale také bude mít za úkol přisuzovat vinu. Ministr zahraničí Boris Johnson hrdě oznámil: „Spojené království usilovalo diplomatickou cestou o to, aby zajistilo toto jednání.“

    Tajná dohoda neprobíhá mezi Trumpem a Rusy, ale mezi zpravodajskými agenturami, médii a americkými politiky, kteří vedou skrytou agendu. Zatímco veřejnost je neustále krmena pohádkami o tom, že tisk v Rusku je nesvobodný, je to právě britský tisk, který je cenzurován vládou. Bylo vydáno Poradní oznámení o ochraně a bezpečnosti médií (Oznámení D), které zabraňuje detailně informovat o případu Skripal. Většina Američanů vůbec nemá tušení, že by britská vláda mohla bránit médiím v tom, aby podávala zprávy o jakémkoli subjektu nebo osobě, kterou si vybere. Chráněnou osobou může být nyní i muž jménem Pablo Miller.

    „Zatímco veřejnost je neustále krmena pohádkami o tom, že tisk v Rusku je nesvobodný, je to právě britský tisk, který je cenzurován vládou.“

    Miller byl ve Skripalově týmu MI6, a byl také zaměstnán ve firmě Christophera Steela, nazvané Orbis. Miller a Steele možná zapojili Skripala do vytváření spisu proti Trumpovi. Zatímco Američanům jsou neustále předkládány dezinformace, kvůli nimž Rusko vypadá jako cizí vetřelec, který se vměšuje do záležitostí USA, ve skutečnosti je to britský „deep state“, který je dobře propojen s americkými médii a politiky.

    Šiřitelé aféry Russiagate neustále tvrdí „spojte si všechny body“. Pokud si máme spojit nějaké body, tak vedou od Demokratického národního výboru k bývalým špiónům MI6, agentům CIA, ruským dvojitým agentům, americkým zpravodajským službám, a k údajným chemickým útokům - za účelem ospravedlnit válku nebo zabránit blížícímu se summitu Trumpa a Putina. Vše je využíváno na podporu protiruské propagandy, která je nyní povinná, a která je na obou stranách Atlantiku velmi rozsáhlá.

    Protiruská nálada je podněcována celé dva roky, a to s odbornou přesností. Jakékoli odporující zprávy byly zamlženy se stejnou přesností. Poctivá a otevřená diskuse je nyní téměř nemožná, a pravděpodobnost, že veřejnost podpoří cokoliv, včetně skutečné války mezi jadernými mocnostmi, se zvýšila. Svět je nyní nebezpečnějším místem, ale nikoli kvůli Rusku. Jako vždy jsou příčinou nepokojů Spojené státy a jejich spojenci. Tentokrát možná vytvořily tak velké nebezpečí, které nebudou moci zvládnout.


    British Collusion and Criminality vyšel 11. července 2018 na ICH. Překlad v ceně 366 Kč Zvědavec.

    0 0

    6.7.2018 blog autora
    VK na návštěvě v Chile

    Ve stínu bouřlivého schvalování vlády a mistrovství světa ve fotbale trochu zanikl první pokusný balónek, který vyslal Václav Klaus starší. Pro něj netradičně žertovnou formou připustil v závěru rozhovoru pro Deník.cz, že by mohl kandidovat v příštích prezidentských volbách:

    Deník.cz: Přímá prezidentská volba v roce 2023 asi udělá tečku za velkými jmény prvních 30 let existence České republiky. Tedy pokud mi teď neřeknete, že se do ní přihlásíte...
    Václav Klaus: Loni při volbách jsem dostal nový občanský průkaz, který má platnost do roku 2052. Prohlédl jsem si ho a poznamenal, že to je 35 let čili můžu ještě sedmkrát kandidovat na prezidenta, tak se všichni bojte.
    Proč ne. Václav Klaus se narodil 19. června 1941. V roce 2023 mu bude teprve 82. Při jeho životosprávě a permanentním samostudiu, které vitalitu posiluje, bude s velkou pravděpodobností v kondici pro obě funkční období.
    Za připomenutí stojí to, co prorocky řekl Václav Klaus téměř rok před minulými prezidentskými volbami:"Podle mého názoru prezident Zeman bude kandidovat ve druhém volebním období a zdůrazňuji, že to nemám z jeho osobního výroku, který by mi sdělil, aby nebyla mýlka. Ale z jeho chování tak dedukuji. A proto se mi zdá naprosto bezpředmětné, aby se někdo jiný pokoušel o prezidentskou volbu".
    Dovolím si Václava Klause parafrázovat: Zdá se mi naprosto bezpředmětné, aby se v případě, že bude Václav Klaus kandidovat na prezidenta, pokoušel někdo jiný o prezidentskou volbu.
    Rychlokvašky podle mého názoru většinová společnost nechce. A ví, proč je nechce. Veřejně profilující se politici na rozdíl od Václava Klause z politiky spíše zhloupli. Jedním z důvodů je i to, že na sobě nepracují, nestudují a nepromýšlejí podstatu současného dění. A bez toho nelze přijatelnou politiku dělat. Politické kšeftaření, které předvádějí, je cestou do intelektuálního marasmu. Možná, že to není tak vidět, ale Václav Klaus působení v politice vždy plně využíval k tomu, aby se s využitím pravidelného studia teoretické literatury po lepším pochopení toho, o co jde. To je vlastnost, kterou jiní bohužel nemají. Politika je kazí a deformuje místo toho, aby prostřednictvím ní nabývali rozhled.
    A je ještě jedna věc, která z Václava Klause dělá favorita. Totiž formální i neformální tým, který kolem sebe dokázal vytvořit. Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Petr Hájek a další a další.

    - - -


    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5918-klaus-for-president-proc-ne-a-kdo-jiny.html

    0 0

    Miroslav Polreich
    16.7.2018  VašeVěc
    Schůzky na nejvyšší úrovni představitelů velmocí mají svůj specifický charakter. Bývají součástí zásadního rozhodování velmocí a zároveň výrazem jejich vzájemného vztahu.



    Moderní historie nás vede k závěru, že zpravidla výstupy těchto schůzek hledaly a nacházely řešení nejenom ve vztahu účastníků, ale měly i svůj zásadní význam pro mezinárodně politickou atmosféru, v podstatě nejenom s obecnými důsledky na projednávanou problematiku, ale naznačením a stanovením politického směřování, které se zpravidla nadále stávalo určující, prozatím vždy s pozitivním výsledkem

    Závažnost jednotlivých setkání byla určována stávající aktuální situací. V dobách bipolárně rozděleného světa se často jednalo i o řešení studené (horké) války. I když se nám nyní česká TV snažila podat přehled dosavadních schůzek a přizpůsobovala jejich význam svému vidění, které mělo daleko od reálného stavu, přece jenom je třeba vzpomenout řešení Karibské krize (1962) a obavy z možného nukleárního konfliktu. Řešení nakonec mělo formu, ne osobního, ale telefonního spojení Kennedy – Chruščov. Pozitivní výsledek známe. Sověti stáhli své rakety z ostrova a Američané z Turecka a navíc byla dána záruka, že USA bezpečnostně neohrozí Castrovu Kubu. A tak se i po padesát let dělo.

    Bylo to však dále období hluboké studené války, včetně bojů o Vietnam. Tato situace byla násobena Šestidenní válkou (1967) mezi Izraelem a arabskými státy, následně řešenou Mimořádným zasedáním hlav států v OSN. Za této kritické situace došlo překvapivě k vrcholné schůzce v Glassboro (Kosygin – Johnson). Právě tato schůzka překonala dlouholetý stav bez kontaktu vedoucích představitelů a zahájila postupné období zmírňování napětí a vzájemné spolupráce vedoucí nakonec k ukončení bipolarity. Vzpomeňme jen Smlouvu o nešíření zbraní hromadného ničení a SALT I. (1968). Pro mnohé snad překvapivě právě rok 1968 byl rokem úzké americko sovětské spolupráce.

    Pro nás bylo podstatné, že iniciátorem těchto změn a mediátorem bylo v té době při jednání právě Československo již jako výraz nové tendence v zahraniční službě, která dostala následně celkový výraz v „Pražském jaru“.

    Při podrobném přehledu o všech vrcholných schůzkách nyní naše TV tuto velmi podstatnou a v podstatě po delší době prvou z následujících sérií schůzek opomenula. Nebylo to ze skromnosti, protože v ni byla československá stopa, ale vzhledem k jejímu zásadnímu politickému významu, který je v kontrastu k současným politickým tendencím a zaměřením našich veřejnoprávních medií.

    Schůzka v Glassboro je charakterizována dnes v mezinárodním prostředí svým významem změny tím, že dala vzniknout „Spirit of Glassboro“. Vzpomeňme, že při schůzce v Reykjavíku Gorbačov a Reagan se úvodem vyjádřili, že obnovují „Spirit of Glassboro“ a nakonec prezident Obama v Praze zahájil svoji řeč na hradčanském náměstí: “ Jsem zde díky „Pražskému jaru“. To nám media neopakují, raději předvádějí tanky před Museem.

    Podrobnější povídání TV nyní o schůzce v Reykjavíku mělo jediný výstup. Gorbačov tam prohrál. Tak se ztotožnili s hodnocením zastydlých komunistů, kteří dnes viní Gorbačova za perestrojku.

    Naznačená charakteristika smyslu a jednotlivých výstupů z vrcholných schůzek měla vždy pozitivní charakter. Proto se vyskytly i názory, že naše media se setkání obou státníků obávají. Vše tomu opravdu nasvědčuje. Když nic jiného, tak se dozvídáme, že nebude stejně k ničem. To je ovšem ne moc gramotný a odpovědný závěr, protože samotné setkání má pozitivní význam a to z řadou důvodů, které snad ani nemusím vypočítávat.

    Upozaděním (jak krásné Havlovské slovo) schůzky v Glassboro a československé účasti na její přípravě, je ovšem závažným svědectvím o politickém stavu české televize, nejenom zaměřením, ale podstatou její nekvalifikovanosti a hlouposti. Vzpomínám jen na TV agitaci za Hillary jen proto, že nám dávala opět naději na cestu k nenávisti či dokonce války. Po volbách (samozřejmě zinscenovanými RF) jsem myslel, že pánové v TV skončí, ale oni nás umravňují dále. Jak dlouho ještě?

    - - -

    0 0
  • 07/16/18--10:44: O moři času
  • Patrick Ungermann
    16. 7. 2018
    Je mi čtyřicet pět let, mám tedy moře času. Ale kdeže! Pouhých třicet tisíc lidí z celkového počtu snad už sedmi miliard se dožívá sta let. Národy se dožijí tisíců let, lidstvo miliónů, planety dýchají řádově tucet miliard let. Četl jsem bajku o motýlu, kterému příroda vyměřila pět dní života. Motýl je proseděl na jabloni. Dospěl, zmoudřel, zestárl a zeslábl, ovšem nikdy neopustil svůj domov ve větvích. Přitom si svou vlast v koruně stromu nijak nezamiloval. Celý život prý tráví v nepřejícné pustině, od jabloně se ničeho nedočkal, nic na ní, ani v ní se nepohnulo k životu. Pátého dne večer vetchý motýl zesnul. Hned zrána šestého dne jabloň rozkvetla. Jak by ne, vždyť se dočkala jara. Mám tedy moře času? 



    Ovšemže ne, ale úplně mi stačí, co mám. I tak je můj život vzhledem k jeho nevelké délce obdivuhodně nesnadný. Když mluví motýl o moři času, musí brát v potaz život jabloně, ačkoli mu zkušenost nic takového nepřiblížila.

    Moře času je skutečné moře. Jeho hladina není pokaždé bezprostředně lazurová, čas od času ji potáhnou slané pěny odkudsi zdola vytlačené zloby, nebo se tato předzvěst bouře změní v prudké vlnobití. Vyvolávači sporů užasle sčítají třísky vraků, předpovídají údery vodních mas a chtivě surfují po hřebenech rozlícených vln. Pár desítek metrů pod hladinou, v o něco hustších a kalnějších vodách, se převalují medúzy. Jejich vliv na neklid na hladině není na první pohled patrný. Medúzy mají schopnost myslet samostatně i ve strukturách, umí kolem sebe šířit zrnitý až nepro­stupný roztok informací, peněz a paměti. Ještě hloub, v prostorách neustálého šera, rejdí pár nezranitel­ných kytovců. Oni jsou nezřenými pány určitého dobového úseku. Zřídka kdy se tito titáni požírají, a když, tak v hrozivé tichosti a samotě rozlehlých propastí. A zde končí dobové záležitosti, protože v ještě nepohnutějších hlubinách neroste žádný život, zato sem klesají útržky civilizací a zlomky kultur. Ze zlatých písků vytěžených nadějí trčí pobo­řené pyramidy, zotvírané sarkofágy, ruiny všech sedmi divů světa, ale i skutky a možnosti těch, o nichž píší dějepisci. Tržiště slávy a sme­tiště dějin je jedno a totéž. Nejvíce hluboko není, jak bychom předpo­kládali, tma. V příjemně modravém záření se v prostoře beze dna vznáší něžná rodící bytost a ona jediná je skutečné dobro.

    0 0

    Miroslav Polreich
    Miroslav Polreich
    17.7.2018  ParlamentníListy
    Jaký význam a dopady bude mít vrcholná ostře sledovaná schůzka Donalda Trumpa a Vladimira Putina? Situaci pro ParlamentníListy.cz rozebírá zkušený diplomat a někdejší rozvědčík Miroslav Polreich. Podle svých slov ho nejvíce nadzvedlo, jakým způsobem celou věc prezentuje veřejnoprávní Česká televize. “Hoši z ČT jsou primitivové,” uvádí naštvaný doktor Polreich.


    Miroslav Polreich: Putin – Trump a význam vrcholných schůzek


    Schůzky na nejvyšší úrovni představitelů velmocí mají svůj specifický charakter. Bývají součástí zásadního rozhodování velmocí a zároveň výrazem jejich vzájemného vztahu.

    Moderní historie nás vede k závěru, že zpravidla výstupy těchto schůzek hledaly a nacházely řešení nejenom ve vztahu účastníků, ale měly i svůj zásadní význam pro mezinárodně politickou atmosféru. A v podstatě nejenom s obecnými důsledky na projednávanou problematiku, ale naznačením a stanovením politického směřování, které se zpravidla nadále stávalo určující, prozatím vždy s pozitivním výsledkem.

    Závažnost jednotlivých setkání byla určována stávající aktuální situací. V dobách bipolárně rozděleného světa se často jednalo i o řešení studené (horké) války. I když se nám nyní česká TV snažila podat přehled dosavadních schůzek a přizpůsobovala jejich význam svému vidění, které mělo daleko od reálného stavu, přece jenom je třeba vzpomenout řešení Karibské krize (1962) a obavy z možného nukleárního konfliktu. Řešení nakonec mělo formu, ne osobního, ale telefonního spojení Kennedy – Chruščov. Pozitivní výsledek známe. Sověti stáhli své rakety z ostrova a Američané z Turecka a navíc byla dána záruka, že USA bezpečnostně neohrozí Castrovu Kubu. A tak se i po padesát let dělo.

    Bylo to však dále období hluboké studené války, včetně bojů o Vietnam. Tato situace byla násobena Šestidenní válkou (1967) mezi Izraelem a arabskými státy, následně řešenou Mimořádným zasedáním hlav států v OSN. Za této kritické situace došlo překvapivě k vrcholné schůzce v Glassboro, (Kosygin – Johnson). Právě tato schůzka překonala dlouholetý stav bez kontaktu vedoucích představitelů a zahájila postupné období zmírňování napětí a vzájemné spolupráce vedoucí nakonec k ukončení bipolarity. Vzpomeňme jen Smlouvu o nešíření zbraní hromadného ničení a SALT I. (1968). Pro mnohé snad překvapivě právě rok 1968 byl rokem úzké americko sovětské spolupráce.

    Pro nás bylo podstatné, že iniciátorem těchto změn a mediátorem bylo v té době při jednání právě Československo již jako výraz nové tendence v zahraniční službě, která dostala následně celkový výraz v „Pražském jaru“.

    Při podrobném přehledu o všech vrcholných schůzkách nyní naše veřejnoprávní TV tuto velmi podstatnou a v podstatě po delší době prvou z následujících sérií schůzek opomenula. Nebylo to ze skromnosti, protože ... .... ....



    0 0
  • 07/17/18--01:02: DiEM25: Evropské jaro
  • Aleš Macháček
    17.7.2018  E-republika
    Jako by realita pro některé lidi neexistovala. Evropská unie se hroutí či podle některých je již na hromadě. Šijou do ní ze všech stran, zleva, zprava, zespodu i s vrchu. Bodejť by to s ní nemávalo. A o záchraně se cudně mlčí. Pro mne jako starého paranoiu to je spiknutí, cenzura a ufácký dezinformace.


    “Normální vnímání je fantazie omezená realitou.”
    Anil Seth

    Jako by realita pro některé lidi neexistovala. Evropská unie se hroutí či podle některých je již na hromadě. Šijou do ní ze všech stran, zleva, zprava, zespodu i s vrchu. Bodejť by to s ní nemávalo. A o záchraně se cudně mlčí. Pro mne jako starého paranoiu to je spiknutí, cenzura a ufácký dezinformace.

    Záchrana?

    Nevím, ale aspoň pokus, který začal před několika lety a ani ufákům se nepodařilo zcela vymazat z paměti lidí. Má to poetický název Evropské jaro, pro účastníky je to DiEM25 a stojí zatím nejen Yanis Varoufakis (ten, co si nechtěl nechat líbit diktát velkých bank jako ministr financí), ale i tací jako Julian Assange (ten, co ještě nebyl vydán do vězení v USA), prostě spolek!

    Tož jsem se tam taky přihlásil. Nachytal jsem se na programové prohlášení.

    Jsou v něm takové věci jako zrušení daňových rájů, ochrana žen a rovnoprávnost před zákonem a další utopie. Ono by se to asi zdálo opravdu naivní, kdyby nám skutečně neteklo do bot. Ať už z dešťů, které nezasakují nebo když si tam strachy cmrndáme sami. Jako celá ta ekonomická sekce, normální smrtelník tomu moc nerozumí a tedy nevěří a nezávislí ekonomové na takové kecy asi nemají čas.

    A přesto na tom Varoufakisovi něco je, ne proto, že teď učí na vysoké, ale tak, jak mluví o té zkušenosti v Řecku, o té nesmyslné „čisté ekonomii“ které se pořád vede lépe a lépe a nám z toho kručí v břiše. O tom, s jakými lidmi se dával do kupy (Chomský mimo jiných). A přitom neříká nic tak nového, nic, co třeba neudělal Radek Novotný s jeho Pravdou o vodě nebo Hnutí Duha s příspěvkem, jak zachránit lesy v republice.


    Samozřejmě v tom programovém prohlášení není všechno, ani snad nemůže. Když se čeká na iniciativu zdola, nejde to lidem nařídit. Tak nějak. Vzpomínám jak Piráti mluvili o směšně malých nájmech pro některé lidi, a dnes o tom bylo na vybraných zprávách Seznamu.cz. Ne že by byli citovaní piráti, asi neřvali v Sněmovní ulici dost nahlas, ale přece jako by se něco pohnulo. Ono to totiž jinak nejde. Kdybych to uměl, dal bych sem kus filmu SELMA, kde president přiznává, že potřebuje tlak zvenčí, aby něco mohl prosadit - v tomto případě konec segregace v USA. Podívejte se na to sami a na celé.

    Nějaké připomínky? Rád si je přečtu, jen se nestyďte napsat.

older | 1 | .... | 600 | 601 | (Page 602) | 603 | 604 | .... | 668 | newer