Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Showcase


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 602 | 603 | (Page 604) | 605 | 606 | .... | 683 | newer

    0 0

    Paul Craig Roberts
    18. 7. 2018    Paul Craig Roberts
    Už v mnoha případech se lidstvo jen o pověstný chlup vyhnulo Armagedonu. A pokaždé to byli armádní důstojníci američtí i sovětští, kterým v posledním kritickém okamžiku problesklo, že vztahy mezi USA a SSSR nejsou přece jen až tak napjaté, aby spustili na lidstvo zkázu.
    Dnes, bohužel, se díky vlivu korupčnických amerických médií, Demokratické strany a vojenskobezpečnostního komplexu, jednajících výhradně ve prospěch politického zájmu Hillary Clintonové a v chamtivém zájmu amerického zbrojního průmyslu, situace podstatně změnila.


    Presstitutky zdémonizovaly totiž Rusko a jeho prezidenta až tak, že chybně fungující poplašný systém, či výbuch vzteku zpomátlého politika může pohodlně vyústit v oheň pekelný.

    Člověk se možná dokáže vžít do kůže vojenskobezpečnostního komplexu, když ochraňuje svou moc a zisky, dokáže snad pochopit i motivy nenávistné politiky Demokratické strany vůči „Trumpovým odrbancům“, ale spoluvinu médií na monstrózní lži, která vytvořila „Russiagate“ a zdémonizovala Trumpa coby zrádce Ameriky za to, že namísto nebezpečného a nezodpovědného napětí hledá porozumění mezi dvěma nukleárními mocnostmi, pochopit nelze.

    A tak jako jediný závěr se nabízí ten, že americký tisk a americká televizní média ztratila veškerou inteligenci, veškerou mravní integritu a též veškerou sebeúctu. Stala se kolekcí exkrementů, které patří jen a jen do kanálu.

    Caitlia Johnstonová se vyjadřuje ještě přímočařeji: ZDE

    Z USA vymizel jakýkoli ohled na fakta – a to nejen u presstitutek, ale i u některých členů Trumpovy vlády. A že prezident USA - vzdor tomu a v potu tváře dře na dosažení méně nebezpečného stavu věcí mezi nukleárními mocnostmi, je znakem jeho lidského postoje i inteligence. A jestliže američtí občané jeho snahy normalizovat vztahy mezi USA a Ruskem nepodpoří, kopou si spolu s hrobem humanity v USA i své hroby vlastní.

    Překlad:Lubomír Man

    0 0

    Paul Craig Roberts
    18. 7. 2018
    Ve svém nejčerstvějším tweetu Trump píše, „že někteří lidé by raději pochodovali do války, než aby ho viděli shodnout se s Putinem“. A připsal: „Někteří nenávistníci chtějí pouze „boxerský mač“ a nic jiného“. Prodiskutovali jsme s Putinem mnoho důležitých věcí už dříve a docela jsme se shodli, což mnohé nenávistníky rozpálilo do běla. Spíš by chtěli sledovat boxerský mač. Velké výsledky přijdou!


    Poté, co v Helsinkách pohovořil na společné tiskové s Putinem, Trump připustil, že washingtonsko-moskevské vztahy nebyly nikdy dříve tak špatné, ale že se právě teď vylepšují a mohly se vylepšovat i v budoucnu.

    Putin zas poskytl interview americké televizi Fox News, které řekl, že spolu s Trumpem zaznamenali dobrý start. Vysmál se tvrzením, že Moskva má na Trumpa či jeho rodinu nějaké kompromisní materiály. Je absurdný myslet si, že Kreml sbírá špínu na každého byznismana, který Rusko navštíví (týká se dnes už letité návštěvy Trumpa v Rusku coby podnikatele – pozn.překl.)

    Pohled na Trumpa a Putina, kteří na sebe na tiskové konferenci neútočí, americká mainstreamová média rozlítila. A mnohá byla už jen z faktu, že ke schůzce Trump-Putin došlo, nešťastná.

    Překlad: Lubomír Man

    0 0

    - kou -
    18. 7. 2018  RiaRuPrvníZprávy
    Rusko vypadlo ze seznamu největších držitelů amerických státních dluhopisů, neboť se zbavilo další třetiny cenných papírů, vyplývá z květnových údajů amerického ministerstva financí.


    Je očividné, že se Rusko rozhodlo neriskovat na pozadí napjatých vztahů s USA a snižuje své investice do amerického dluhu v dolarech.

    V dubnu bylo Rusko na 22. místě držitelů dluhopisů za 48,7 miliardy dolarů. Zatímco v březnu vlastnilo dvakrát tolik amerických vládních cenných papírů (za 96,1 miliardy dolarů) a v hodnocení obsadilo 16. místo, nyní Rusko vypadlo i ze seznamu 33 největších držitelů, v němž na prvním místě je Čína a na poslední příčce Chile s 30 miliardami dolarů.

    Šéfka Banky Ruska Elvira Nabiullinová nedávno v odpovědi na otázku poslanců Státní dumy ohledně dubnového prodeje téměř poloviny státních dluhopisů USA, vysvětlila, žecentrální banka sleduje politiku diverzifikace devizových rezerv a při rozhodování bere v úvahu veškerá rizika, včetně finančních, ekonomických a geopolitických.

    Ve Spojených státech nejednou zazněly úvahy o zablokování ruských investic do amerických dluhopisů, navíc se Rusko rozhodlo investovat zisk z prodeje do bezpečnějších cenných papírů a zejména do zlata.

    Snižující podíl Ruska na držení (a nepřímo podpory amerického dluhu) amerických dluhopisů nebyl až tak velký, aby to USA výrazně poškodilo. Aby byl obrázek celkový, je nutné dodat, že podle amerického ministerstva financí mají země ze seznamu největších držitelů dluhopisů v rukou cenné papíry v hodnotě 3,9 bilionu dolarů. 


    Související:

    0 0

    19. července 2018  PrvníZprávy
    Nechce se věřit, že by se letní provoz EU omezoval jen na monotónně se opakující setkávání se kde koho, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.



    Zejména na slovem „summit“ kodovaná setkání nejrůznějších reprezentantů členských států. Když si uvědomíme, jaké neshody a vzájemná nedorozumění, až nevraživost, mezi nimi panují, zdá se, že jejich účelem, říkáme s ironií, není nic jiného než výplata náhrad za cestovné a daily expenses. (Před několika lety o tom natočila jednu ze svých reportáží v Bruselu i německá TV.) To je sice zašifrováno do nesrozumitelných mediálních sdělení, která mají podobu reklamních, respektive re-klamajících agitačních projektů. Ty, podobně jako jejich komerční vzory, jsou špatné, dobré, až vynikající, ale vždy bezskrupulózně sloužící svému sponzorovi a jeho ideovému zadání.

    Podobně jako výroba reklamních klipů, také politická zpravodajství a jejich komentáře jsou vyráběna v zavedených mediálních provozech, mají své scénáristy, režiséry, kameramany, architekty scény a tvůrce kostýmů, střihače, výrobce triků, gerojšů a hudebních doprovodů. Televizní zpravodajství o EU, která můžeme sledovat v jakékoli české nebo zahraniční televizi, cynicky obrazově prolínající obrazy minulosti a přítomnosti, pak dávají vzniknout virtuální, chtěné, až artificiální budoucnosti.

    Jak se ale vyznat v této změti různých detailů pravdy a velkému celku lží? Neříkejme jim fake-news, to je jen další trik jak deminutivem bránit snaze hledat a nalézat realitu. Chápejme je proto raději jako šifrovaná sdělení, které nám někteří jeho producenti nabízejí k nahlédnutí, aniž by, jak se domnívají, porušili své mefistofelské smlouvy a staly se objektem pomsty svých loutkovodičů. Může se jim ale také přihodit, že jejich mistrovské šifry žijí vlastním životem a překračují hranice různých kultur a civilizací.

    Jeden z nejjednodušších návodů, jak se prodrat pralesem zašifrované pravdy k podstatě sdělení, a jak se analýzou lží dostat alespoň k části reality, ne-li k pravdivé skutečnosti celé, je metoda, o které mluví ve svém životopisném filmu Gordon Welchman. Pod názvem Muž, který rozluštil Hitlerovy šifry se tomuto hranému dokumentu dostalo opakovaného uvedení jeho české verze. Hned v úvodu Welchman jako hlavní postava říká, že v jeho pokusech o prolomeni tajemství šifrovaných sdělení šlo o jednoduchou věc. Pochopit, že cestou k rozluštění největších tajemství druhé světové války byla „analýza provozu“ německé válečné mašinérie a porozumění několika banálním slovním spojením, jako byly pozdravy Sieg heil! nebo Heil Hitler!

    Kdo si ještě vzpomene, jak před rokem 1989 začínala dokonce i komerční korespondence pověstným Vážený soudruhu nebo soudruzi, bez ohledu oslovují-li se ženy nebo muži, a končilo, opět zlověstným Se soudružským pozdravem…, nebo ještě naléhavějším Míru zdar!, ví že úvahy strukturalistů o fatické funkci jazyka nebyly jen intelektuálním výstřelem do tmy.

    Gordon Welchman měl při svém dešifrování sdělení německé armády k dispozici zprvu jen pět kolegů z univerzitního prostředí. Jejich počet se za několik dnů zvětšil na asi na dvě stě a koncem války s ním spolupracovalo tisíce osob. Ti měli k dispozici sofistikovaný hardware, který ideově připomíná výbavu nedávno kaceřované Cambridge Analytics. Málokterý soukromník má k dispozici takovou soubor instrumentů jako ti, kteří chtějí proniknout do soukromí a nejintimnějších sfér životů občanů kterékoli země na světě, ale přece jen bychom se snad mohli z jejich odsouzeníhodného špehování něčemu přiučit.

    Zkusme využít „analýzy provozu“ zpravodajských služeb nebo státních a nadstátních institucí, které vyrobily „projekt novičok“. I ten se vymkl z jejich kontroly, nebo byl dokonce “dešifrován“ v zájmu partikulární politické moci. Vláda britské premiérky Mayové oslabováná sporem o tvrdý nebo měkký brexit, bez ohledu na komické šifrován projektu MZV Borisem Johnsonem a jí samotnou, dokázala zaujmout a zřejmě i přesvědčit většinu představitelů členských států EU a celého NATO. Jistě proto, že ve svém nepřátelství vůči Ruské federaci a jejímu nejvyššími představiteli přesvědčeni být chtěli. Nicméně se jim však nepodařilo nic jiného, než že odkryli tajnosti svého provozu. A to tak důkladně, že je lhostejné, kdo tyto šifry vyráběl, protože je zajímavější vědět, kdo je používá.

    Jiným příkladem, na kterém je možné demonstrovat „provoz“ politiky některých zemí EU, jsou reakce na volební kampaň a zvolení Donalda Trumpa, jeho zahraniční i vnitřní politiku, zejména vztah k EU, ale i k Ruské federaci nebo KLDR. Nejdříve předseda Evropské komise Juncker chtěl amerického prezidenta učit, jak se v EU dělá politika. Potom chtěli si přáli vést Spojenými státy kvůli Donaldu Trumpovi celní válku a nešetřili na jeho adresu urážkami a pokusy ovlivňovat veřejné mínění ve Spojených státech. Potom se „Evropané“ lekli své odvahy a začali jezdit do Moskvy nebo Petrohradu na návštěvy, které nepostrádaly ani tradiční objímací folklor. Protože státem dotovaná analytická pracoviště České republiky tuto „šifru Vladimíra Putina“ nerozluštily, nezbylo těm, kteří o to měli zájem, pokusit se studovat šifry politického i mediálního provozu prostřednictvím sociálních síti a s pomocí nezávislých médií. I když s rizikem, že budou značeni za fašisty nebo neofašisty, jak na to upozornila ve své trochu diletantské práci „Fašismus. Varování“ Madeleine Albrightová (viz ukázku publ. v LN 17/7 2018, s.14).

    Pravé orgie hádání a věštění z křišťálové koule nastaly po setkání Trumpa s Putinem v Helsinkách. Jeden z „analytiků“, jméno není třeba uvádět, protože jde jen o příklad za všechny, zjistil nebo odhadl, že Trump odešel poražený, jako kdyby se ve Finsku odehrál nějaký zápas o titul mistrů světa. Protože tento analytik se proslavil již výrokem o „žvatlajícím černouškovi“ (myšlen Barack Obama), potom společně s velvyslancem Spojených států myslel po zvolení Donalda Trumpa prezidentem, že „ještě není vše rozhodnuto“, není třeba brát vážně ani jeho aktuální proroctví. Zvláštní ale je, že si nevšiml, podobně jako mnoho jiných, že první cesty Donald Trumpa jsou seznamovacími výlety do sfér strnulých mezinárodně-politických a vojensko-strategických struktur. Nejsou to snad jen „módní přehlídky“, jak je nazývá František Roček, ale pro mezinárodní politiku mají význam jen jakéhosi studia možností ekonomických zájmů USA.

    To, že metodologicky nesprávně postupují političtí komentátoři nebo „analytici“ je jen dočasně pozoruhodné, ale větší význam je, jak na Trumpovi spanilé jízdy reagují významní politici EU. Jejich pozorovatelé mluví o panice v evropských strukturách, předseda EK Jean Claude Juncker se skrývá za svůj ischias, paní Mogheriniová, od které toho nikdo moc nečeká, toho nabízí ještě mnohem méně než málo. A tak nezbývá nic jiného než oprášit projekt novičok, objevit ruské hackery, kteří dosud stále neznámým způsobem chtěli zničit demokracii v Evropě, stejně jako destruovat ambice Hillary Clinton a ovlivnit miliony amerických voličů v její neprospěch. Jsou to nápady, které možná připadají někomu naivní, ale v dějinách kultur i civilizací se mnohokrát osvědčily. Jak říká jedna z postav Goldoniho Benátské maškarády: „Tu pravdu nikdo nezmění, lhát, to je umění!“


    Související:

    0 0

    Jaroslav Loudil 
    19. 7. 2018
    Americký prezident Trump vnesl do světové politiky nový fenomén. Jistě každý z nás viděl Pyšnou princeznu  a jejího zmateného starého tatíčka krále ovládaného zlými rádci , který se zapsal do dějin veleznámou větou : "Odvolávám co jsem slíbil a slibuji,co jsem odvolal". Ano, to je dnešní prezident USA Trump.  Popletený starý tatíček král plně ovládaný zlými rádci. V pondělí na tiskové konferenci  v Helsinkách Trump prohlásil, že Rusko neovlivňovalo volby  v USA a že nevidí žádný důvod, proč by to mělo dělat". 


    Už o dva dny později, ve středu, doma  v USA  ovšem obrátil o 180 stupňů a tvrdí že : "Rusko jistě volby  v USA ovlivňovalo, za tímto ovlivňovním logicky jako prezident stál Putin. Věřím našim US tajným službám, které Rusko  z ovlivňování voleb obviňují".

     No fakt síla ! Připomíná mi to velmi  také moje školní pubertální roky, kdy jsem ve třídě autoritě učitelce něco slíbil se skolněnou hlavou, ovšem ihned po vyučování před spolužáky na chodníku za školu jsem obrátil  a nabral  pořádně silácké řeči : "No to určitě tu úču budu poslouchat ! Vykašlu se jí na to , řeknu třeba, že jsem na to zapoměl !! Cha, cha !" Ano, toto je Trump  ! Když sedí na židli vedle Putina, bylo by mu nepříjemné ho do očí obviňovat z něčeho nekalého  a tak to udělá , až když je daleko za oceánem  v USA. Tam už mu Putin do očí nevidí a tak Trump vede zase své silácké řeči. Je smutné, když někdo nedovede říkat své myšlenky veřejně tomu druhému do očí, protože jsou nepříjemné  a dělá to až když je ten druhý pryč. Takto se dělají tzv. - "babské drby".  Když je paní X.Y. s námi, tak ji chválíme, když ovšem odejde , tak ji s ostatními pořádně  - "zdrbeme". Nevím, zda se takto ovšem může chovat - "silný chlap ve funkci prezidenta"!!!

    P.S. Nevím, čeho se ještě ve světové politice můžeme dočkat ! Každopádně právě vstupujeme do další nové éry. Prezident největší světové mocnosti říká každý den něco jiného podle toho, jak se mu to hodí. A ostatní to od něj zřejmě přeberou, vždyť USA jsou nyní jak známo náš další - "VZOR!!" Jistoty už neexistují žádné !! V pondělí ti vyhlásím válku, ve středu se s tebou půjdu ožrat  a nebo taky obráceně ! 

    Loudil

    https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/478168-za-zasahovani-ruska-do-voleb-nese-zodpovednost-putin-tvrdi-trump.htmlmerický prezident Trump vnesl do světové politiky nový fenomén. Jistě každý z nás viděl Pyšnou princeznu  a jejího zmateného starého tatíčka krále ovládaného zlými rádci , který se zapsal do dějin veleznámou větou : "Odvolávám co jsem slíbil a slibuji,co jsem odvolal". Ano, to je dnešní prezident USA Trump.  Popletený starý tatíček král plně ovládaný zlými rádci. V pondělí na tiskové konferenci  v Helsinkách Trump prohlásil, že Rusko neovlivňovalo volby  v USA a že nevidí žádný důvod, proč by to mělo dělat". Už o dva dny později, ve středu, doma  v USA  ovšem obrátil o 180 stupňů a tvrdí že : "Rusko jistě volby  v USA ovlivňovalo, za tímto ovlivňovním logicky jako prezident stál Putin. Věřím našim US tajným službám, které Rusko  z ovlivňování voleb obviňují".

     No fakt síla ! Připomíná mi to velmi  také moje školní pubertální roky, kdy jsem ve třídě autoritě učitelce něco slíbil se skolněnou hlavou, ovšem ihned po vyučování před spolužáky na chodníku za školu jsem obrátil  a nabral  pořádně silácké řeči : "No to určitě tu úču budu poslouchat ! Vykašlu se jí na to , řeknu třeba, že jsem na to zapoměl !! Cha, cha !" Ano, toto je Trump  ! Když sedí na židli vedle Putina, bylo by mu nepříjemné ho do očí obviňovat z něčeho nekalého  a tak to udělá , až když je daleko za oceánem  v USA. Tam už mu Putin do očí nevidí a tak Trump vede zase své silácké řeči. Je smutné, když někdo nedovede říkat své myšlenky veřejně tomu druhému do očí, protože jsou nepříjemné  a dělá to až když je ten druhý pryč. Takto se dělají tzv. - "babské drby".  Když je paní X.Y. s námi, tak ji chválíme, když ovšem odejde , tak ji s ostatními pořádně  - "zdrbeme". Nevím, zda se takto ovšem může chovat - "silný chlap ve funkci prezidenta"!!!

    P.S. Nevím, čeho se ještě ve světové politice můžeme dočkat ! Každopádně právě vstupujeme do další nové éry. Prezident největší světové mocnosti říká každý den něco jiného podle toho, jak se mu to hodí. A ostatní to od něj zřejmě přeberou, vždyť USA jsou nyní jak známo náš další - "VZOR!!" Jistoty už neexistují žádné !! V pondělí ti vyhlásím válku, ve středu se s tebou půjdu ožrat  a nebo taky obráceně ! 

    https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/478168-za-zasahovani-ruska-do-voleb-nese-zodpovednost-putin-tvrdi-trump.html

    Pozn red. I. D. : Já to tak úplně nevidím. Nejde o stařičkého mocnáře slabocha, ale o prezidenta, který je duší obchodník, je zvyklý blufovat, manipulovat s vyjadřováním nadějí a opět je popírat, jak se mu to právě hodí, jak je tlačen a opět uniká...

    0 0
  • 07/19/18--11:39: Dozvuky Helsinek.
  • - vlk -
    19.7.2018 KosaZostračili vlkovobloguje.wordpress.com
    Objevují se stále další a další střípky, vážící se k summitu v Helsinkách, jež by bylo škoda nepustit na sklo a zejména nemít v archivu Kosy. Zejména kvůli původním zdrojům. Proto jsem s e znovu vrátil k pondělnímu jednání Trump - Putin.

    Začnu tam, kde úterní článek Kosy o setkání obou prezidentů končil. Tedy u ruských hackerů, kteří prý prolomili servery Demokratické strany, vybrali obsah a ten potom použili proti nebožačce Hillary, která by jinak URČITĚ, ale URČITĚ přejela toho primitiva a ignoranta Trumpa.

    Konkrétně mám na mysli ten článek z portálu Živě. cz o hackerovi jménem Gucifer 2,0, který se veřejně chlubil tím, že to byl on kdo se dostal na počítače demokratů,ukradl z nich materiály a poslal je Wikileaks. Ten článek je dva roky starý. Je fajn zdrojovat důkladně. Protože to datum bude zajímavé.

    Včerejší Lidovky /LN 17.07.2018, str.3/ vydaly článek s názvem USA ukazují metody ruských hackerů. Je bohužel v elektronické formě dostupný jen placeně a nikdo pro mne nemůže chtít, abych platil Babišovi za cokoli, co není nezbytně nutné. Budete se tedy muset spokojit jen s mým souhrným výběrem z tohoto textu. A tím se vracíme k včerejší Kose a Guciferovi 2.0.

    Speciální vyšetřovatel Mueller v žalobě na údajných 12 ruských pracovníků GRU tvrdí, že Gucifer neexistoval. Ale že to byla ruskými špiony uměle vytvořená elektronická hackerská figura, která do světa šířila, co Rusové demokratům ukradli. A že prý podezření o tomto panovalo hned od první chvíle, co se Gucifer objevil na scéně!!!

    Neobyčejně zajímavá informace! Tak přeci to Gufer šířil! Najednou! Ačkoli to dříve bylo zpochybněno. A jistě, na holý pupek, že to tak bylo! Nebo to mohlo být jinak?

    Jak jinak?

    No já mám ve svém archivu další věci, které patrně neznáte. V roce 2017 se na Wikileaks objevilo cca 8 000 stránek, které měly uniknout přímo CIA. A týkaly se kybernetické špionáže a schopností hackerských sekcí CIA v téhle oblasti. Netvrdím, že v českém prostředí se o tom nepsalo vůbec, leč velmi opatrně a především tak, aby to stálo mimo hlavní zprávy. Přesto informace pronikly i do tuzemska, konkrétně na web České televize.

    V článku
    Vzpruha pro popírače zásahů Moskvy? Hackeři CIA se prý umí maskovat za Rusy

    se, mimo jiné píše:
    Kybernetická sekce CIA s názvem Umbrage shromažďovala postupy hackerských skupin z celého světa, takže se při průnicích do cizích systémů mohla vydávat třeba za ruské či čínské hackery.
    Po zveřejnění dat se okamžitě začaly šířit spekulace o tom, že CIA ruské hackerské útoky zinscenovala, aby podkopala Trumpovu kandidaturu. Kontroverzní komentátor a novinář Milo Yiannopoulos na svém webu popsal, jak se CIA dokáže vydávat za ruské hackery.Zdrojem spekulací je právě sekce Umbrage, která údajně vytvořila katalog cizích hackovacích postupů. Pokud tomu tak skutečně bylo, znamenalo to pro CIA značné rozšíření kybernetických aktivit. Mohla tak používat nástroje či metody, o nichž se ví, že je využívají například ruští hackeři.
    Digitální stopy po amerických hackerech by pak nemířily na CIA nebo USA, nýbrž na Rusko.
    Mimořádně zajímavé, bez pochyby! Jistě si dočtete i zbytek článku. Ale já z něj ještě něco dám, minimálně to, jak Wikileaks k materiálům přišla:
    WikiLeaks tvrdí, že únik je důsledkem ztráty kontroly ze strany zpravodajské služby. Podle počítačových odborníků styl komunikace odpovídá práci počítačových expertů na státní a federální úrovni. Dokumenty jako takové zřejmě vynesl někdo zevnitř centrály.
    „Tohle nebylo hacknutí. Nevěřím, že systémy CIA byly jakkoli napadeny. Poskytnuté informace jsou tak rozsáhlé, že jde zřejmě o práci jednotlivce. Není to případ vzdáleného napadení počítačových systémů. Víc než cokoli jiného je to vnitřní problém s personálem,“ poznamenal bezpečnostní expert Will Donaldson.
    Tomuhle  textu předcházel o den ještě jeden:
    který jde do technických podrobností. Které vás asi docela vyděsí.
    Pokud by někdo náhodou chtěl  informace Wikileaks zpochybnit, má smůlu! V mezičase už  americké úřady odhalily toho, kdo dokumenty Wikileaks předal – bývalého pracovníka CIA Joshuu Schulteho. Ten je v současné době ve vězení. Světe div se – za držení dětské pornografie! Prý a svém počítadle měl 10 000 dětských pornografických snímků!!
    Takže on napráská CIA Wikileaks, ví že po něm půjdou a nechá si dětské porno, aby ho okamžitě, už jen za tohle zavřeli až zčerná a neměl možnost se dostat z basy na kauci?

    To ale musel být superidiot! I když pro CIA programoval ty nejrafinovanější viry k průniku do cizích computerů!!! Tak ten svůj naládoval dětským pornem….

    V každém případě bezpečně a ověřeně víme, že hackeři CIA se umí dokonale a kdykoli vydávat za cizí hackery. Zejména ruské!

    Pokusím se  to  shrnout všechno dohromady.
    - Gucifer 2.0 je podle Muellera umělá hackerská identita, produkt ruských taných služeb,
    - byl podezřelý už od dob, kdy se objevil,
    Dovozuji z toho, že když byl podezřelý, byl nepochybně sledován. Pak se automaticky generuje otázka, jak to, že k odhalení nedošlo daleko dříve, než v předvečer summitu Trump -Putin.

    Jak ovšem obstojí věrohodnost tohoto Muellerova zjištění v konfrontaci s tvrzeními Wikileaks, že CIA je schopna provádět hackerské útoky „ruskými“ způsoby a zanechávat po sobě ruské stopy??? Jak to, že novinář Milo Yiannopoulos, někdy mezi roky 2016-2017, na svém webu popsal, že nabourání se na weby Demokratů byla předem připravená provokace, mající za cíl diskreditovat Trumpa? Když dnes je tím Trump soustavně poškozován? Že by Yiannopoulos byl také v ruském žoldu? Protože jinak by se ukázalo, že měl už tenkrát před časem, neobyčejně vyvinutý čich odkud vítr vane!
    To se od Muellera nedozvíme. Ale za to víme, že Trump nařkl CIA z toho, že jí Obama nařídil, aby jej odposlouchávala v Trump Tower. Dodejme, že proto neměl žádné důkazy a že je nenašla ani příslušná komise Kongresu. Neptám se ani jestli je chtěla najít, ani jestli je mohla najít. V prvém případě by šlo o návodnou, nekorektní otázku v případě druhém o naprosto nesmyslnou. Protože pokud by CIA něco takového zkusila, byla by totálně dementní, kdyby po sobě zanechala jakékoli stopy. Ty americké!

    Ještě si pamatujete, že jsem upozornil na význam data, kdy Gucifer začal publikovat ty ukradené informace od Demokratů? Připomenu to. Je to DVA ROKY! A zopakuji, že byl podezřelý od samého začátku a byl určitě sledován. A pořád nic a žádná odhalení až do předvečeru setkání v Helsinkách. Pak najednou konkrétní obvinění Ruska a GRU od Muellera. Který před tím, ohledně ruské stopy v amerických volbách, kromě naprostých pitomin typu, že někdo z členů Trumpovy kampaně pomáhal ulívat prachy Janukovyčovi, za skoro dva roky práce neodhalil nic víc! A náhle, do dvou letech takováhle konkrétní odhalení, včetně jmen ruských důstojníků – hackerů a čísel jejich tajných jednotek?!!

    To je jak z nejlacinější hollywoodské detektivky, kdy je přestřižen v poslední sekundě odpočítávání červený drát vedoucí k rozbušce, co má odpálit atomovou bombu!

    A co Gucifer? ptá se někdo? Ano, může to být produkt ruských taných služeb. Otázkou pak je, proč ty byly tak nedbalé, že by zanechaly po sobě stopy v jeho identitě? Proč nepřihrály ukradené info anonymně rovnou Wikileaks? Nebo nějakému světovému médiu s protiamerickým zaměřením. I taková jsou! Třeba velké indické deníky!

    Ale jak říkám, možné to je. Stejně tak je ovšem možné, že má pravdu Yiannopoulos a Wikileaks a že jde o vnitřní provokaci v USA.

    A nabídnu ještě třetí, svou. O hackerovi, kterého nechytím a neznám, resp. o jeho identitě si mohu psát, co mne napadne, za libovolným účelem! Když není vypátrán, nikdo mne nemůže usvědčit z manipulace… Třeba abych nějak odůvodnil svou existenci zvláštního vyšetřovatele nebo předem torpedoval rozhovory svého, mnou krajně neoblíbeného prezidenta s tím ruským, jehož považuji za koncentrované veškeré zlo na Zemi… A to všechno v situaci, kdy ruské hackerské stopy doložitelně a z amerických zdrojů, vůbec neznamenají, že šlo o činnost skutečných ruských hackerů!!!

    Tohle ovšem není jediná sentence, která mne včera na veřejně přístupných zdrojích upoutala.

    K mání jsou například další twítty Donalda Trumpa, ve kterých reaguje na Helsinky:
    V překladu
    „Raději bych podstoupil politický risk v honbě za mírem, než abych riskoval mír v honbě za politikařením,“
    v překladu:
    „Produktivní dialog není dobrý jen pro Spojené státy a pro Rusko, ale pro celý svět,“
    Nevím, jak to s Trumpem máte vy, ale já jsem z jeho reakcí a twíttů happy! Nečekal bych, že se na vrcholu americké politiky objeví někdo s tak velkou mírou normálního rozumu! Takhle má vypadat ignorant, hlupák k pohledání a neumětel? Kam dokázali posunout svět jeho kritici? Až na samý okraj atomové války! A z takového Lima udělali svou dokonalou politikou člena A klubu nebo se jim podařilo totálně rozvrátit Blízký východ, spustit migrační tsunami a globální finanční krizi 2008! „Úspěch“ vedle „úspěchu“!

    Proto mi naprosto mimořádně imponuje tato věta, kterou musím zopakovat:

    „Raději bych podstoupil politický risk v honbě za mírem, než abych riskoval mír v honbě za politikařením,“
    A  nakonec  dám  ještě  jeden,  vážící  se  k onomu  ruskému špionění  Demokratické strany“
    V překladu:
    „Jak jsem již dnes a mnohokráte předtím řekl, mám velkou důvěru v mou rozvědku. Zároveň si ale uvědomuji, že abychom vybudovali zářivější budoucnost, nemůžeme pouze lpět na minulosti – jakožto dvě největší jaderné mocnosti spolu musíme vycházet!“
    Má snad někdo za to, že bude lepší, když se vykašleme na budoucnost světa a dvě jaderné mocnosti spolu hrubě nevycházejí a jsou v neustálé a stupňující se konfrontaci?!

    Ptám se úplně stejně, jako těch, co vysmívají Havlovu rčení, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí – když se proti tomu vymezujete, pak vám zřejmě konvenuje pravý opak – lež a nenávist musí zvítězit nad pravdou a láskou! Svět protitrumpoských i proti havlovských fanatických dogmatiků je mi nepochopitelný a naprosto cizí! (vlk nechápe, že posměšky Havlových kritiků spojené s oním heslem vycházejí právě z onoho rozporu mezi hlásaným heslem a Havlovou životní praxí - pozn. red. NR - vd)

    Už včera jsem zmínil, že americká FOX News přinesla po Helsinkách rozhovor s Trumpem. Její štáb ve Finsku byl skutečně čilý, to se musí nechat. Takže dokázal dostat před své kamery k rozhovoru i Putina. Ještě včera ráno bylo k dispozici na Tubce video rozhovoru. Už je nedostupné. Naštěstí Parlamentní listy stihly přinést přepsaný výběr z interwiev. Vybírám z tohoto přepisu pár, pro mne nejdůležitějších sekvencí, Další si dočtěte na primárním zdroji:

    Diskutovali jsme také o íránském jaderném programu. Mluvili jsme také o tom, co můžeme udělat pro zlepšení situace se Severní Koreou,“ uvedl Putin.
    „Poukázal jsem na to a znovu upozorňuji, že prezident Trump přispěl velkou měrou k vyřešení této otázky. Ale abychom dosáhli kompletní denuklearizace poloostrova, budeme muset přijmout mezinárodní záruky. Rusko je připraveno poskytnout svou součinnost v potřebné míře,“ dodal k otázce korejského poloostrova Vladimir Putin.

    Nemohu nedodat, že moje včerejší identifikace ohledně Iránu a Korei byla přesná.

    Chris Wallace se dále Vladimira Putin zeptal, jak právě proběhlý summit v Helsinkách vidí. Jde o bod obratu ve vztazích Ruska se Západem? Je to konec snah Západu o izolaci Ruska? „Myslím, že sám můžete vidět, že tyto snahy selhaly. Podívejte se na velikost Ruska a jeho důležitost v rámci mezinárodní bezpečnosti a ekonomiky. Vezměte v potaz příspěvek Ruska do světového trhu s energiemi. Je příliš velké na to, aby bylo sankcionováno a izolováno. Pokud mám mluvit o věcech, které nás spojují, pak docházím k záležitostem, které vyžadují naši společnou snahu. Pokusy bojovat jeden s druhým by měly skončit, spíše hledejme způsoby, jak řešit společné rozdíly. Řešme společné problémy a výzvy a to, jak je překonat – jak řešit tyto společné obavy. Toto je začátek a myslím, že jde o velmi dobrý začátek,“

    A nemohu nepřidat tu část rozhovoru, která se týkala údajného ruského hackerství proti Demokratické straně:

    „Pane prezidente, jedním z problémů, který stojí v cestě většího pokroku je, jak víte, otázka ruského vměšování se do amerických voleb. Opakovaně jste říkal a dnes jste to znovu zopakoval, že to nebyla akce ruského státu, že pokud to vůbec někdo byl, pak šlo o patriotické ruské jednotlivce. Mám v ruce obžalobu, kterou v pátek přednesl speciální vyšetřovatel Robert Mueller, která říká, že 12 členů ruského vojenského zpravodajství GRU – a mluví konkrétně o jednotkách 26165 a 74455 – říkají – vy se usmíváte. Nechte mě to dokončit,“ snažil se zeptat Chris Wallace.
    „Říkají, že tyto jednotky byly zapojeny specificky do hackování počítačů Demokratické strany, kradly z nich informace a pokoušely se je šířit do světa, aby tak narušily americké volby. Mohu vám to dát, abyste se na to podíval, pane,“ pokračoval Wallace a nabídl Putinovi svazek papírů, ze kterých četl. Pobavený Putin se usmál a pokynul rukou směrem ke stolku, na který Wallace papíry položil.
    „Nechte mě začít odpověď na vaši otázku něčím trochu jiným. Podívejme se na to takto. Lidé mluví o předpokládaném vměšování se Ruska do amerického volebního procesu. Zmínil jsem to v roce 2016 a nyní to chci říci znova – a doufám, že vaši američtí diváci budou poslouchat, co řeknu. Zaprvé, Rusko, jakožto stát, se nikdy nevměšovalo do vnitřních záležitostí Spojených států, natož do jejich voleb,“ řekl Putin.
    „Ale pane,“ namítl Wallace.
    „Za druhé,“ chtěl pokračovat Putin.
    „Toto je obžaloba. Mám tu 12 jmen. Žaloba mluví o konkrétních jednotkách GRU – ruské vojenské rozvědky. Není snad GRU součástí ruského státu,“ zeptal se Wallace.
    „Dostanu se k tomu, mějte jen trochu trpělivosti. Pak dostanete plnou odpověď na vaši otázku. Zasahování do domácích záležitostí Spojených států… Vy si opravdu myslíte, že někdo, kdo jedná z ruského území, by mohl ovlivnit Spojené státy a ovlivnit volbu milionů Američanů?“ zeptal se Putin.
    „Na to se neptám,“ namítl Wallace.
    „Naprosto směšné,“ odmítl obvinění Putin.
    „Neptám se, zda někoho ovlivnili. Ptám se, zda se o to pokoušeli,“ pokračoval Wallace.
    „Řekl jsem to v roce 2016 a nyní to zopakuji. Ta myšlenka byla, že kdosi nahackoval e-mail demokratické kandidátky. Bylo to nějaké pozměňování faktů? Byla to nějaká manipulace s fakty? To je ta důležitá věc, kterou se snažím říci. Došlo k šíření nějakých nepravdivých informací? Ne, nedošlo,“ reagoval Putin.
    „Tito hackeři, o kterých se diskutuje, údajně nahackovali, jak je nám tvrzeno, jakýsi e-mailový účet. V tom účtu měly být informace o manipulacích v rámci Demokratické strany, které měly ovlivnit vnitrostranickou volbu ve prospěch jednoho kandidáta. A pokud vím, celé vedení strany odstoupilo. Přiznali faktickou manipulaci. Takže to je jedna věc, u které by se měla veřejnost zastavit – ta manipulace. Mělo by dojít k omluvě směrem k veřejnosti,“ pokračoval Putin.

    Jakýkoli komentář si odpustím. Každý z vás má stejně dobrou hlavu jako vlk a jistě jí umí používat!

    Radši ještě jednou zopakuji poslední twítt Donalda Trumpa v tomto článku:

    „Jak jsem již dnes a mnohokráte předtím řekl, mám velkou důvěru v mou rozvědku. Zároveň si ale uvědomuji, že abychom vybudovali zářivější budoucnost, nemůžeme pouze lpět na minulosti – jakožto dvě největší jaderné mocnosti spolu musíme vycházet!“

    A dodávám, že ho adresuji všem českým, slovenským, americkým a vůbec celosvětovým Kolářům, Štětinům, Jandům, Smatanům, Šimečkům a podobným!

    Jenže ono je úplně jedno, co někdo jako já komu co adresuje! Včerejší hodnotící článek k Helsinkám začínal takhle:

    Tak to máme za sebou. Miním setkání Putin-Trump. A vlastně před sebou. Není totiž důležité, co si ti dva opravdu řekli a na čem se shodli nebo neshodli, jak jeden druhého vidí a co by si chtěli spolu domluvit do budoucna, nýbrž jen to, jak to uvidí média a především podají lidu obecnému a také jak to vyhodnotí jejich přátelé, „přátelé“ a nepřátelé. Mám na mysli ty vnitřní, a v případě Trumpa ještě ti spojenečtí, respektive „spojenečtí“. Tohle nás bude zaměstnávat ještě hodně dlouho! A leckdy nám z toho půjde hlava kolem.

    Naprosto politováníhodná trefa! Kéž bych se byl mýlil. Co je zmírnění napětí ve světě, co možnost omezení rizika jaderné války, co nějaká předběžná synergie ohledně Sýrie, bezpečnosti Izraele, potlačení atomových ambic ajatolláhů, co zbavení Kima atomové bomby?!

    Oni Trumpovi vnitřní „přátelé“ a nepřátelé jsou jak utržení ze řetězu! Kvůli té jeho větě na tiskovce o ruských hackerech chtějí krev! Prezidentskou! Padají slova jako zbabělost, zrada a dokonce i vlastizrada! Od demokratů i republikánů!

    Což jsem očekával a už v úterý jste mohli číst na Kose následující řádky:

    Trump bude za svůj výrok na tiskovce, ohledně tajných služeb, trhán na kusy. dovolím si předpovědět, že rychle ustoupí z toho, co řekl v Helsinkách a bude tvrdit pravý opak. Tak jako už to udělal více krát. Aby unikl nějak z palby.

    Naplněno vrchovatě! Trump už prohlásil, že se přeřekl, když prohlásil, že nevidí jediný důvod, proč by Rusko mělo ovlivňovat americké volby, nýbrž že správně chtěl prohlásit pravý opak – že nevidí jediný důvod proč by Rusko nemělo ovlivnit americké volby….

    V atmosfeře, kdy je na americké vnitropolitické scéně jeho helsinská tiskovka přirovnávána, k velezradě, novému Pearl Harboru nebo 11. září a Albrightová jej přímo označí za fašistu nemohl nic dělat. Nebylo nijak těžké uhodnout, čemu bude doma po návratu vystaven, proto na svoji předpověď ohledně změny výroku nejsem nijak zvlášť pyšný. Snadné věci mne netěší obecně a tahle věcně.

    Ukazuje se, že jak je americký prezident zkušený byznysmen, je jeho mimořádně velkým handicapem, že nikdy nebyl v politice. Z byznysu je zvyklý, že základním jeho pravidlem, nepřipouštějícím výjimku je axiom - PLATÍ JEN VÝSLEDEK!!!

    V politice je to úplně jinak! Tady je konečný rezult nějaké politické činnosti ne-li rovnou třetiřadý, pak určitě druhořadý. Důležité je jen jedno – jak jsou věci podány voličům a jak ti je většinově pochopí! Jen to se počítá! Klasický český příklad - Čapí hnízdo! To je účelovka a malicherná brnkačka. Politika není o skutečných činech nebo snad výsledcích konkrétního politika, nýbrž o dojmech, které polititář zanechá ve voliči!

    Přiznávám, že v úterý ráno jsem byl mírný optimista, co se budoucnosti ruskoamerických vztahů týče. Že ti dva nejvyšší spolu navázali dobrý osobní kontakt a ten povede k nastolení normálních vztahů mezi jadrnými supervelmocemi. Tedy, že dojdou do stádia nové koexistence s minimálním množstvím rizik. Ne nějakým překotným tempem, velmi pozvolně, ale za to kontinuálně.

    Dnes, o dva dny později se mi bohužel všechno jeví ve výrazně temnějších barvách než před summitem! Washingtonská bažina vrátila úder s nevídanou silou. A Trumpovi žádné zlepšení vztahů s Putinem osobně a Ruskem vůbec nedovolí! Naopak, pokud by demokraté vyhráli větší měrou nadcházející volby do Kongresu, dovolím si předpovědět nejméně pokus o impecheament a Trumpovo sesazení.

    Startovní výstřel obstaral Paul Ryan, republikánský šéf sněmovny reprezentantů – ano ten co si osobně zaletěl do ČR pro Nikulina, se podle washingtonského zpravodaje ČT Miřejovského nechal slyšet, že je pro další zpřísnění protiruských sankcí! Trump chtěl vysušit bažinu v hlavním městě Spojených států… Ta ovšem, zdá se – vrací úder!

    Dá se říci, že jestliže vztahy Rusko - USA byly před summitem špatné, jsou dnes díky hysterii ve Spojených státech možná ještě horší, přestože mezi prezidenty to fungovalo. Nepsaný pakt uzavřený mezi demokraty, kteří nikdy nepřiznají, že Hillary prohrála, protože prostě byla špatnou volbou, medii, která vědí vždycky co je jedině správné a většinou ctižádostivého kongresu funguje a nejspíš utáhne šrouby!

    Bažina je zjevně více než prezident. Respektive dokonce dva prezidenti! 
    Není totiž důležité, co si ti dva opravdu řekli a na čem se shodli nebo neshodli, jak jeden druhého vidí a co by si chtěli spolu domluvit do budoucna, nýbrž jen to, jak to uvidí média a především podají lidu obecnému a také jak to vyhodnotí jejich přátelé, „přátelé“ a nepřátelé.

    Ale to už jste četli na Kose předevčírem…


    0 0

    - kou -
    19. 7. 2018  Tageszeitung a PrvníZpávy
    Novinář německých novin Tageszeitung po ukončení Světového poháru vyjádřil skutečné překvapení, že Rusové jsou „také lidé".
    Rusové a Rusky jsou také lidé," napsal autor článku Andreas Ruttenauer.

    Byl překvapen, když zjistil, že se Rusové ukázali jako "mohou se bavit, jsou zvědaví, radují se z úspěchu svého týmu a obecně jsou to velmi milí lidé".

    „Kdo by si to pomyslel? Vypadá to, že nikdo," poznamenal novinář, aniž by se podrobně zabýval, na základě jakých důvodů dospěl k takovému závěru.

    Podle něj všichni věřili, že „by mělo žít v zemi zla", ale svět se stal šťastnějším, když si uvědomil, že tomu tak není.

    Podle jeho názoru bylo mnoho západních návštěvníků překvapeno moderním Ruskem, protože si ho představovali „více sovětské". Turisté však byli "rádi, že mobilní komunikace funguje ve všech městech dobře, a nikdo se neptá, kam se můžete připojit k internetu".

    Zahraniční média nezveřejňují takové materiály poprvé. V červnu vyšel ve The Washington Postu článek, v němž byl novinář velmi překvapen, že v Moskvě nejsou prázdné regály.

    V předvečer Světového poháru vydalo mnoho zahraničních médií provokativní materiály o nadcházejícím mundialu. Někteří dokonce vyzvali fanoušky, aby odmítli na turnaj cestovat.

    Po startu Světového poháru však mnozí fanoušci, kteří navštívili Rusko, začali kritizovat média za falešné zprávy o mundialu a samotném Rusku a většina zahraničních médií radikálně změnila rétoriku. Takže The Guardian napsal, že fanoušci, kteří navštívili Rusko, se vrátí domů s vynikajícími vzpomínkami a změněným pohledem na zemi. A The Independent oznámil, že policie ve Spojeném království uznala obavy z možných bojů mezi anglickými fanoušky a „ruskými hooligany" nepřiměřenými. Navíc zahraniční fanoušci sami opakovaně kritizovali západní propagandu ohledně Světového poháru.


    Související:

    0 0

    19.7.2018 HlavnéSprávy
    Prečo sú niektoré východo- a stredoeurópske národy obozretné a nechcú prijať moslimských migrantov, sa pokúsil pomocou histórie vysvetliť Raymond Ibrahim vo svojom príspevku na webe American Thinker


    Ako príklad na začiatku uvádza poľského poslanca Dominika Tarczyńského, ktorý k faktu, že jeho krajina neprijala žiadneho migranta, povedal: “Neprijmeme ani jedného moslima, pretože sme to sľúbili voličom, … preto bola zvolená naša vláda, a toto je dôvod, prečo je Poľsko tak bezpečné, a preto sme nemali ani jeden teroristický útok.”

    Jeho neochvejnosť vysvetľuje Raymond Ibrahim obzretím sa za históriou: kým totiž väčšina západoeurópskych národov bola stovky rokov mimo dosahu islamu, tie východoeurópske sa s ním veľmi dobre oboznámili.


    Obrana Vídně 1683, v její posádce bylo i mnoho Moravanů a Čechů


    Výboje Osmanskej ríše v 16. storočí zasahovali aj do našich krajín a zachovalo sa o nich množstvo historických dokladov aj v literatúre. V roku 1683 sa ich útoky zamerali na Viedeň, na jedno z centier vtedajšej Svätej rímskej ríše, ktorú od 14. júla začala obliehať hlavná osmanská armáda.

    Ako píše Ibrahim, nakoniec sa nazbieralo až 200-tisíc moslimských bojovníkov s rovnakým cieľom, aký majú aj súčasné “radikálne” skupiny. Je ním džihád, teda svätá vojna, proti “neveriacim”. Alebo ako vtedy vyhlasoval osmanský veľkovezír Kara Mustafa, aby sa “všetci kresťania podriadili a počúvali Osmanov”. Podľa prameňov sa Mustafa považoval za “fanaticky protikresťanského”. Po obsadení poľského mesta v roku 1674 nariadil, aby boli všetci kresťanskí väzni stiahnutí zaživa z kože, ktorú potom ako trofeje posielal osmanskému sultánovi Mehmedovi IV.

    Akonáhle masívna moslimská armáda obklopila múry Viedne, Kara Mustafa dodržiaval protokol starý takmer tisíc rokov a vyslal ultimátum podriadenia sa islamu pod trestom smrti. Veliteľ Viedne sa neobťažoval odpovedať na predvolanie, keďže všetkým v meste bolo jasné, že sa jeho vyhrážkam nepodriadia. Nasledujúci deň teda začal ostreľovať mohutné mestské hradby a dva mesiace sa tak “v mene džihádu” tiahli boje v úzkosti, utrpení a s mnohými obeťami.

    Až 12. septembra “boli viedenské modlitby vyslyšané”. Istý neznámy Angličan vtedy napísal: “Po 60-dňovom obliehaní, spolu s tisíckami ťažkostí, chorobami, nedostatkom zásob a veľkým preliatím krvi, po milióne výstrelov z kanónov a muškiet, po bombách, granátoch a všetkých druhoch ohňostrojov, ktoré zmenili tvár najspravodivejšieho a najrozvinutejšieho mesta na svete, znetvoreného a zničeného … nebesá priaznivo vypočuli modlitby a slzy deprimovaných a trúchlivých ľudí.”
    Těžkooděnci polského krále Jana III Soběského zachraňují Vídeň 1683

    Slávny poľský kráľ Ján Sobieski a jeho 65-tisíc ťažkoobrnených Poliakov, Rakúšanov a Nemcov “pomstili” napadnutie mesta a úplne rozdrvili moslimských obliehateľov s tým, že ​​”nielen toto samotné mesto treba zachrániť, ale celé kresťanstvo, ktorého je Viedeň baštou”.

    Predtým, než “moslimskí” bojovníci utiekli, rituálne zabili okolo 30-tisíc kresťanských zajatcov. Pri vstupe do oslobodeného mesta osloboditelia narazili na hromady mŕtvol, výkaly a sutiny. Osmanský sultanát sa odvtedy oslaboval a trvalo ešte niekoľko storočí, kým úplne zanikol.

    Keď minulý rok tisícky Poliakov vytvorili veľkú modlitbovú reťaz okolo svojich hraníc, jeden z nich zopakoval Sobieskeho slová, že “náboženská vojna medzi kresťanstvom a islamom je v Európe znova, rovnako ako v minulosti”.

    “Zatiaľ čo západné národy hovoria o nedostatku integrácie, ekonomických rozdieloch a nespokojnosti s vysvetľovaním exponenciálneho rastu terorizmu, násilia a znásilňovania, čo prišlo spolu s veľkým moslimským obyvateľstvom, východné národy vidia len kontinuitu nepriateľstva,” uzatvára Raymond Ibrahim.





    0 0

    Rostislav Iščenko
    19. 7. 2018         ukraina.ru
    Rozpory mezi Ruskem a USA jsou tak podstatné a styčných bodů je tak málo, že drtivá většina expertů, přestože uznala důležitost samotné skutečnosti setkání v Helsinkách, nicméně zdůrazňovala, že nemá smysl očekávat jakýkoli průlom v bilaterálních vztazích nebo alespoň dohodu o jediném druhořadém problému. ...Absolutní předvídatelnost výsledků setkání si zle s evropskými politiky zašpásovala. Jsou tak zvyklí na dvourozměrný svět, kde vše, co není vítězství, je porážka, že tak očekávali střet osobních ambicí Putina a Trumpa, že jednoduchý krok - zaznamenat rozpory, diskutovat o verzích řešení, navržených stranami, a bez předjímání výsledků se domluvit na pokračování jednání - se stal pro ně nepříjemným překvapením, horším, než kdyby Trump přímo v Helsinkách uznal Krym za ruský a odvedl USA z NATO. 



    ...Pokud chce EU zůstat ve hře, musí zformulovat své postoje a návrhy dříve, než se Moskva a Washington domluví. V opačném případě bude dohody dosaženo na úkor EU. Evropa nebude v tom případě ani pozvána k jednacímu stolu, jako více než rok není zvána Ukrajina, mimochodem, k opravdu důležitým problémům, a budou se snažit si ji navzájem rozdělit jako přívažek ke skutečným bonusům, získaným v jiných směrech.

    Washington a Moskva nemají žádné druhořadé problémy a vzhledem k celosvětové úrovni konfrontací nemohou být Trumpem předány ani takové pro USA zbytečné a zatěžující záležitosti jako Ukrajina (které je třeba zříci se v první řadě) bez jakýchkoli podmínek (zatím nelze). Je to, i když odpadové, ale přece jen aktivum, které je třeba byť levně, ale prodat. Washington však zatím není připravený prostě hodit Kyjev do politické žumpy a připustit, že v roce 2014 mylně získal špatné zboží.

    Takže je zde situace, kdy obě strany předem věděly, že se nepodaří dosáhnout dohody. Dohody se nepřipravovaly (k výsledkům jednání nebylo plánováno něco podepsat). Přičemž obě strany potřebovaly, aby akce byla úspěšná. Trump zjevně vydírá možnou dohodou s Ruskem Evropskou unii. Ale i Putin potřebuje Evropě ukázat, že ona není to nejdůležitější. Příliš dlouho a nejistě se Evropané, již odhození USA, obracejí k Rusku. Navíc neustále vysílají signály do Washingtonu o své připravenosti zachovat více či méně tvrdou protiruskou pozici (pokud se to netýká dodávek plynu), když Trump přestane "podrývat transatlantickou solidaritu".

    Postoj Evropy je pochopitelný. Ne náhodou Trump ve svém výčtu nepřátel USA (EU, Čína a Rusko) jasně uvedl, že považuje Rusko za nejmenší problém, protože s ním prakticky neexistují žádné ekonomické rozpory (Severní proud 2 se nepočítá). Hlavním nepřítelem USA není dokonce ani Čína, která má největší negativní obchodní bilanci, ale EU, kterou Trump oprávněně identifikoval jako hlavního obchodní konkurenta, jenž získává neoprávněně ekonomický prospěch z politických dohod s USA.

    V těchto podmínkách hypotetické urovnání USA jejich vojensko-politických rozporů s Ruskem snižovalo hodnotu EU jako spojence s Washingtonem na nulu. A tak Trump, který pohrdá evropskými vůdci, mohl v tomto případě skutečně přerušit všechny vojensko-politické a hospodářské dohody s Evropou. Což zase hrozilo Evropě politickou a ekonomickou katastrofou.

    Ani ruský, ani čínský trh nemůže okamžitě spotřebovat celý objem vývozu EU do USA. Naopak, jak Peking, tak Moskva realizují s Evropskou unií přebytkový obchod. Svůj deficit v tomto směru pokrývala EU díky přebytku obchodu se USA. Jako argument, který měl udržet Trumpa před posledním krokem (úplné roztržky s EU), Evropa použila (a doufala, že bude i nadále používat) svou roli předmostí pro boj s Ruskem. Merkelová v posledních dnech, po summitu NATO, začala mluvit doslovně Porošenkovými slovy, když prohlašovala, že Trumpovy stížnosti vůči Evropě ohledně nedostatečného finančního příspěvku NATO nejsou oprávněné, protože Evropa bojuje s Ruskem za zájmy USA.

    Pro EU bylo kriticky důležité, aby tento argument nadále fungoval. V opačném případě měl Washington opravdu více styčných bodů s Moskvou než s Bruslem. Evropa, která není připravena na ostrou konfrontaci USA, odpočívala na vavřínech a (na rozdíl např. od Číny) nezabývala se diverzifikováním hospodářských vazeb, čímž se stala příliš závislá na přístupu na americký trh.

    Vedoucí představitelé EU, kteří se neodvážili předejít Trumpa v navazování normálních vztahů s Ruskem, se smrtelně obávali, že Trump a Putin, navzdory všem obtížím, učiní nemožné a domluví se, tím spíš že oba se představili jako osoby, připravené přijímat okamžitá rozhodnutí, která mění osud světa.

    Postoj, který zaujala EU, zvýšil cenu summitu i pro Rusko. Pokud jde o vztahy se Spojenými státy, může Moskva čekat, až Washington dozraje k usmíření za jejích podmínek. Ale vzhledem k zjevnému záměru Evropy manévrovat mezi Ruskem a USA a její snaze udržet si výhodnou geopolitickou konfiguraci, která nevyhovuje ani Trumpovi, ani Putinovi, mělo Rusko také zájem demonstrovat celému světu úspěch summitu a dobré vyhlídky na dosažení konečných a komplexních dohod.

    To byl pro obě strany nejtěžší problém. Zamysleme se. Víte, že se nemůžete domluvit. Víte také, že se celý svět bojí vaší dohody, protože hra na vašich rozporech umožnila mnoha zemím, aby se zvedly, posílily a začaly si činit nárok na hlavní role. Rusko-americká dohoda by hned o polovinu (pokud ne o více) tyto výsledky nivelizovala. Víte, že každý ví, že se nemůžete domluvit a všichni pozorně sledují výsledky vašeho setkání.

    Můžete se pokusit napálit pozorovatele a vydávat za dohodu nějaké nic neříkající komuniké. Oklamané budou stovky, ne-li tisíce novinářů a "expertů" z mýdlových show. Ti zase oklamou miliony čtenářů a diváků. Ale to nic nepřinese. Profesionální politiky a diplomaty neošálíte. Okamžitě pochopí, že se vám nic nepodařilo a že se prostě snažíte skrýt své fiasko, a podle toho budou konat. Na názoru "davu" v tomto případě vůbec nezáleží: mezinárodní politika nejsou volby, rozhodnutí všeobecným hlasováním v ní nejsou přijímána a nebývají transparentní.

    Před Trumpem a Putinem byl úkol uspořádat schůzku takovým způsobem, aby nenastalo klamání ohledně jejích výsledků, přesto prodat světu absenci jakéhokoliv rozhodnutí jako velký úspěch. A podařilo se to.

    Za hodně stojí jedna fráze Putina o tom, že zpočátku byl sám skeptický ohledně možného výsledku setkání, ale rozhovor byl kupodivu slibný a má význam pro další pravidelné schůzky. Přibližně stejné hodnocení, jen jinými výrazy, zaznělo z úst Trumpa.

    Pro Evropu je to katastrofa. Znamená to, že v nejbližší době by se měl Washington vyhýbat konfrontaci s Ruskem, neboť s ním byl nastíněn dialog s možností uzavření určitých dohod. Jaký konstruktivní návrh Trump Putinovi učinil, že ruský prezident okamžitě prudce zvýšil své hodnocení výsledků setkání, nikdo neví. Ale Evropané si jsou vědomi americké tradice, kterou Trump zdokonalil na maximum, řešit své problémy na úkor bývalých spojenců, když se jejich služby stávají nepotřebnými. Bojí se a dohadují se, koho (nebo co) se Washington rozhodl obětovat tentokrát.

    Absolutní předvídatelnost výsledků setkání si zle s evropskými politiky zašpásovala. Jsou tak zvyklí na dvourozměrný svět, kde vše, co není vítězství, je porážka, že tak očekávali střet osobních ambicí Putina a Trumpa, takže jednoduchý krok: zaznamenat rozpory, diskutovat o verzích řešení, navržených stranami, a bez předjímání výsledku se domluvit na pokračování jednání, se stalo pro ně nepříjemným překvapením, horším, než kdyby Trump přímo v Helsinkách uznal Krym za ruský a odvedl USA z NATO.

    Byla by to alespoň nějaká jistota. Bylo by jasné, co dělat a jak reagovat. Ale co dělat za vzniklé situace? Kam běžet: do Washingtonu nebo do Moskvy? Zachovat věrnost starému suverénovi nebo se pokusit dostat k novému dříve než ostatní? Jak řešit rozpory v rámci EU? A je ještě mnoho, mnoho důležitých otázek, na které není odpověď.

    Ale na rozdíl od Ruska Evropa nemůže čekat. Poté, co se setkal s Putinem, Trump odvedl USA z "zugzwangu" a přenesl na EU právo učinit stejný krok, jenž pouze pozici zhoršuje.

    Vždyť podle logiky vývoje událostí, kterou politici a diplomaté nutně musí brát v úvahu, by nyní měly začít konzultace mezi Moskvou a Washingtonem za účelem dosažení konkrétních dohod. Mohou bezvýsledně trvat měsíce a dokonce roky, ale mohou přinést ovoce téměř okamžitě.

    Pokud chce EU zůstat ve hře, musí zformulovat své postoje a návrhy dříve, než se Moskva a Washington domluví. V opačném případě bude dohody dosaženo na úkor EU. Evropa nebude v tom případě ani pozvána k jednacímu stolu, jako více než rok není zvána Ukrajina, mimochodem, k opravdu důležitým problémům, a budou se snažit si ji navzájem rozdělit jako přívažek ke skutečným bonusům, získaným v jiných směrech.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Jaroslav Loudil
    19. 7. 2018
    Léto 2018 mi silně připomíná léto před 10 lety, tedy léto 2008. Není to však příjemným počasím, jde o stav ekonomiky našeho státu i celého světa. Statisíce Čechů se nyní nalézají  v horizontální poloze u moří a moříček všech kontinentů, získávají bronzovou pleť a pořizují miliony fotek z exotických destinací. Můžou si to dovolit! Dá se říci, že v ČR je dnes vlastně - "záporná nezaměstnanost" !! Počet volných pracovních míst totiž převyšuje o 60 000 počet hlášených nezaměstnaných, to známe naposledy za časů Dr. Gustáva Husáka a hlubokého socialismu! V časech kapitalismu něco neuvěřitelného!

    Platy rostou v ČR meziročně skoro o 9 % , firmy si zoufale přetahují zaměstnance a kde to už jinak nejde, tak dovážíme tisíce gasarbajtrů z Rumunska, Mongolska, Vietnamu, Filipín, Bulharska, Ukrajiny,...atd.atd. Přesně to samé jako v létě 2008 !! Ceny nemovitostí raketově rostou, v Praze jen za 2 roky o 42 %(!), penzisté mají slíbeno od 1.ledna + 900 Kč, ti nejstarší rovnou celých 1000 Kč. Vesele se rozhazuje na všech frontách.
    Každý vnímavý člověk se musí ptát: "Je tohle normální??" Odpověď je známá, není. Současný euforický stav ekonomiky byl totiž vytvořen zcela uměle činností centrálních bank a vlád celého světa. V roce 2008 centrálbanka USA FED nastavila úroky na NULU a pak je tam držela celých 7 let. Světová ekonomika si na nulové úroky už přivykla, staly se pro ní drogou a dopingem. To ale nestačilo a tak bylo natištěno za 4 biliony Dolarů ničím nekrytých papírových peněz (je to více jak roční HDP Německa). Tyto ničím nekryté peníze byly postupně - "propašovány do ekonomiky" v podobě úvěrů, dotací a pobídek. To co nyní vidíme je tedy pouze umělý růst, vyvolaný nastavením nulových úroků a výrobou ničím nekrytých bilionů Dolarů na tiskařských strojích.
    P.S. Krach celého současného ekonomického experimentu je nevyhnutelný. Opět tu máme po 10 letech bublinu, která musí nějak prasknout. Co ovšem bude spouštěčem zatím nevíme, ani to kdy to vypukne. Vrcholu už bylo dosaženo, nyní se pojede dolů. Jak rychle a kam až, to se uvidí. První vlaštovky již byly oznámeny! Český export v prvních pěti měsících 2018 byl o 0,3 % menší(!!) jak před rokem, výroba nových aut v českých automobilkách jen stagnovala. A to jsou přitom pilíře naší ekonomiky, export i výroba aut.

    Nemám rád centrální bankéře, tvůrce ekonomických BUBLIN!!

    http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zahranicni-obchod-kveten-2018-vyvoz-mezirocne-klesl-dovoz-stagnoval-112242.html

    0 0

    Paul Craig Roberts
    20. 7. 2018
    Vlády Ruska, Iránu, Číny a Severní Koreje - jestliže jejich země chtějí přežít – musí se vzdát klamných nadějí, že by se Spojenými státu mohly dosáhnout nějakých dohod pro ně, i s hodně zaťatýmii zuby, ještě přijatelných. Americká zahraniční politika spočívá totiž na hrozbách a nátlaku. Je vedena neokonzervativní doktrínou neslučitelnou s uznáním suverenity jiných zemí, takže jediný způsob, kterým by Rusko, Čína, Irán a Severní Korea mohly dosáhnout dohody s Washingtonem, je stát se stejně jako Britanie, Evropa, Kanada a Austrálie, jeho vazalem.


    Rusové a zvláště pak ti označováni jako atlantističtí integracionisté, by dnes měli zaměřit svou pozornost na to, jak divokým nepřátelstvím, hraničícím až se šílenstvím, bouří dnes při hodnocení schůzky Trump-Putin celá americká mediální i intelektuální scéna.

    Putin je na omylu, když říká, že americko-ruský vztah se stal rukojmím politického souboje mezi dvěma americkými politickými stranami. Republikáni jsou totiž zrovna tak pomatení a zrovna tak odmítavě se staví k prezidentově úsílí zlepšit americko-ruské vztahy, jako demokraté, jak nám to připomíná i Donald Jeffers: ZDE

    Proti snížení napětí jde pravice, stejně jako levice, a jen pár expertů, jako Stephen Cohen a Jack Matlock, Reaganův velvyslanec v někdejším SSSR, vyslovilo Trumpově snaze zlepšit vztahy s Ruskem svou podporu. A jen hrstka učenců osvětlila lidem panující fakta i všechno, co je teď v sázce. Nu a na aréně zahraniční politiky nenajdete podporu Trumpovy agendy už vůbec žádnou. Prezident Rady pro zahraniční vztahy Richard Haas na schůzi této rady prohlásil:“Musíme jednat s Putinovým Ruskem jako se státem darebáckým, kterým skutečně je“.

    Rusko je tedy darebácký stát jednoduše jen proto, že nepřijímá washingtonskou vládu nad sebou. Jiný důvod pro toto hodnocení není.

    Pokud nepoužijete neokonzervativní definici normálních vztahů, nenaleznete podporu normalizace vztahů s Ruskem dokonce ani v Trumpově vlastní vládě, přičemž za normální vztah považují konzervativci výhradně jen stálý vazalský vztah k Washingtonu. A jen takový vztah je pro Washington vztahem „normálnim“.

    Samozřejmě i Rusko může mít na základě této definice normálnosti normální vztahy s Amerikou a dříve nebo později budou mít i Putin a Lavrov to potěšení se s tímto pojetím normálnosti vypořádat.

    Lež neustále opakovaná se stává pravdou. Což dokazuje i Russiagate. Bez ohledu na absenci jakýchkoli důkazů bere se dnes v Americe jako fakt, že to sám Putin posadil Trumpa do Oválné pracovny Bílého domu. A že se pak Trump sešel s Putinem v Helsinkách se vykládá jako důkaz předchozího i jako potvrzení toho, že Trump byl a je jen Putinův lokaj, jak to coby evidentní fakt předkládají čtenářům nejen New York Timesy, ale i řada dalších tiskovin. A to, že Trump stál vedle „zabijáckého darebáka Putina“ a přijal jeho slovo, že Rusko se nevmísilo do amerických prezidentských voleb, podávají média jako další důkaz toho, že Trump je v Putinově kapse a příběh Russiagate je pravdivý.

    Až s přihlédnutím k těmto skutečnostem porozumíme tomu, proč neokonzervativec John Bolton schůzku v Helsinkách zorganizoval. To ona totiž vystavila Trumpa popravě, a to jak ze strany médií, tak Kongresu, ovládaného vojenskobezpečnostním komplexem. Nezávislost je totiž v USA nulová – s výjimkou Tuckera Carlsona v tisku a televizích– ale je zato naprosto nulová v Kongresu. To už je instituce jednotně řízená.

    Lež o ruském vměšování už za dobu své existence zapustila tak pevné kořínky, že dokonce i otevřený dopis zveřejněný v časopise The Nation a podepsaný tak vynikajícími osobnostmi, jako jsou Daniel Ellsberg, Noam Chomsky a Gloria Steinová, prohlašuje: „Musíme sjednotit náš postoj a tak zabezpečit naše společné zájmy. Jsou to: opatření k ochraně národních voleb a zabránění války mezi dvěma nukleárními supervelmocemi“.

    Jak vidíte, i tak osvícené mozky musí přijmout Russsiagate jako fakt a označit ochranu našich voleb za důležitou podmínku pro to, aby se nukleární válce předešlo.

    Trumpova agenda normalizace americko-ruských vztahů nemá významnou podporu ani ve straně demokratické a ani ve straně republikánské. Lež, která se stala pravdou, v kombinaci s politickou kampaní vojenskobezpečnostního komplexu stačily zadusit jakoukoli podporu pro normalizaci vztahů s Ruskem. Americký senátor či poslanec, podporující Trumpovu snahu vyjmout Rusko z kategorie nepřátel, se v následujících volbách setká se skvěle zafinancovaným soupeřem, který jej označí za zrádce a člověka, který podpořil Trumpovo vyprodání Ameriky Rusku. A současně s tím zjistí, že příspěvky na jeho vlastní kampaň náhle vyschly.

    V celém západním světě ztratila fakta a pravda svoji cenu. Západ žije ve lžích a stává se až pathetickým pozorovat Lavrova a Putina jak se stále a znovu a znovu odvolávají na fakta a pravdu, když už tyto pojmy neznamenajíi na Západě zhola nic.

    Vybral a přeložil Lubomír Man

    0 0

    - kou -
    20. července 2018 twitter.com a PrvníZprávy
    Prezident USA Donald Trump uvedl, že některá média vysílající falešné zprávy chtějí vidět vážnou konfrontaci mezi Washingtonem a Moskvou, což by mohlo vést k válce mezi oběma zeměmi.

    „Lživá média tolik chtějí vidět vážnou konfrontaci s Ruskem, a to i konfrontaci, která by mohla vést k válce, se tak špatně a slepě staví a nenávidí, že bych mohl míst dobrý vztah s Putinem,“ napsal Trump na svém Twitteru.

    A následně následně překvapivě na Twitteru sdělil, že netrpělivě čeká na další schůzku s Vladimirem Putinem.

    První plnohodnotné setkání mezi prezidenty Ruska a Spojených států Vladimíra Putina a Donalda Trumpa se uskutečnilo 16. července v Helsinkách. Prezidenti nejprve mluvili tete-a-tete více než dvě hodiny, poté delegace jednaly v rozšířeném formátu a pak oba odpověděli na otázky novinářů. Po setkání představitelé vyjádřili zájem o zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi. Výsledkem ale byla ostrá kritika nejen médií ve Spojených státech.

    Trump sice kritizuje celkem oprávněně média, ale zapomíná obrátit tuto kritiku i na americké politiky, kteří zaujali stejně ostře negativní postoj ke schůzce Trumpa s Putinem.

    A nakonec to byl sám Donald Trump, který udělal od Helsinek krok zpět, když pod palbou kritiky (zejména za to, že zpochybnil, že by se Rusko zúčastnilo vměšování do amerických voleb) prohlásil, že se „přeřekl“. Následně obvinil Rusko z vměšování do voleb 2016 a Putina z „osobní odpovědnosti“ za toto údajné vměšování.

    Tím však překvapivé výroky amerického prezidenta neskončily.

    Trump netrpělivě čeká na druhou schůzku s Putinem.

    Na svém dalších Twitteru uvedl, že je připraven na druhé setkání s ruským vůdcem Vladimirem Putinem po summitu v Helsinkách. Poznamenal, že všechny problémy, které byly projednány během rozhovorů, lze vyřešit.

    Na druhém zasedání Trump doufá, že bude diskutovat o boji proti terorismu, bezpečnostní otázky Izraele, nešíření jaderných zbraní, kybernetické útoky, hospodářské spolupráci s Ukrajinou, mír na Blízkém východě, Severní Koreji a o dalších tématech.

    Ruští činitelé zatím nijak vášnivě nereagovali na Trumpovy „veletoče“. Ruská média navíc celkem bez hysterie připisují jeho měnící se postoje vnitropolitickým problémům, jímž je americký prezident permanentně vystavován.


    Související:

    0 0
  • 07/19/18--21:29: Jsme rasisti (podle ČT)
  • Radim Valenčík
    20.7.2018 blog autora
    ČT to hodně nevyšlo. Na ČT 24 v rámci Horizontu zařadila pořad "Češi nejvíce rasistický národ". Absurdní pořad, přesně dle Goebbelse. Orientovaný proti SPD a celé naší zemi. Asi bychom si měli sypat popel na hlavu.


    Jenže smůla. Mezitím si pustil hubu na špacír ministr zahraničí Nizozemí:
    "Kdyby migranti jiné barvy pleti přišli do Prahy nebo Varšavy, pravděpodobně by je tam zbili. Na nedávném uzavřeném setkání to řekl nizozemský ministr zahraničí Stef Blok. Záznam z jednání teď unikl do médií. Blok označil multikulturalismus za zkrachovalý koncept a pobouřil i občany jihoamerického Surinamu, když jejich zemi uvedl jako příklad neúspěchu soužití více etnik. Bloka za jeho výroky kritizovala vláda i opozice, politik svých slov lituje."Viz: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2542045-barevne-migranty-v-praze-nebo-varsave-akorat-tak-zbili-pronesl-sef-nizozemske
    Zpychlost, nabuřelost, arogance, indolence. Pan nizozemský ministr zahraničí vůbec nezaregistroval (ale to z titulu své funkce měl!) toto:

    "Vyšetřování případu číšníka napadeného na konci dubna v centru Prahy skupinou nizozemských turistů, převzalo pražské oddělení vražd, tedy 1. oddělení pražské krajské policejní správy.
    Převzalo ho na základě závěrů znalce. Ten vypracoval posudek, v němž hodnotil zranění, jež agresoři napadenému způsobili.
    Jak řekl Seznamu mluvčí pražské policie Jan Daněk, převzetí případu nutně neznamená, že by měl být případ překvalifikován na pokus o vraždu.
    1. oddělení totiž řeší i případy těžkého ublížení na zdraví, kde hrozí minimálně 5 let vězení. Nizozemcům hrozí až dvanáct let. Nicméně možné překvalifikování v budoucnu policie nevylučuje. Bude záležet na dalších poznatcích z vyšetřování.
    Skupinu sedmi turistů z Nizozemska, kteří byli při činu, zadržela policie dva dny po útoku. Dva z nich den poté propustila, protože se na útoku nepodíleli. Další tři soud ve zrychleném řízení odsoudil k podmíněným trestům a vyhostil je z České republiky.
    Dva hlavní útočníci jsou ve vazbě v ruzyňské věznici a jsou obviněni z těžkého ublížení na zdraví. A právě tento případ nyní 1. oddělení převzalo."
    Viz: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/pripad-nizozemcu-kteri-zbili-cisnika-prebiraji-specialiste-na-vrazdy-51914


    (Mj. – byli to "barevní Nizozemci".)

    Co je moc, to je příliš...

    To jsem zvědav, co udělá náš trojnásobný ministr (mj. i zahranicí) Hamáček. Ozve se proti této nehoráznosti?

    Ovšem není to jediné dnešní selhání ČT, která se po setkání Putin-Trump pěkně vybarvila.

    Ještě v 18.30 na ČT 24 zase hovořila o "nezvratných důkazech", že za Novičokem stojí Rusové. Přitom, jak dokonce informovala již většina našich mainstreamových medií před několika mnoha hodinami od tohoto pořadu, to dementovalo britské ministerstvo vnitra. Holt "naše"ČT. - Je to na vyhazov či přinejmenším na pořádnou pokutu těm, co takové pochybení (účelovou manipulaci?) dopustili.

    Nejlépe celý ten prohnilý spolek rozpustit a nenutit nás ho platit.
    "Za divokou spekulaci označil ve čtvrtek náměstek britského ministra vnitra pro otázky bezpečnosti Ben Wallace zprávu tamní agentury PA (Press Association), podle které se podařilo identifikovat pachatele útoku na bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dceru Juliji."Viz: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/478270-o-zapojeni-rusu-do-otrav-novicokem-nevime-vyvraci-spekulace-britsky-politik.html

    A co je přespříliš, to je moc.



    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5952-pred-24-00-jsme-rasisti-podle-ct.html

    0 0

    Robert Billyard
    20.7.2018 InformationClearingHouse, překlad Zvědavec
    Stockholmský syndrom se týká jednotlivců, držených jako rukojmí. Po určité době rezignují na své zajetí a vstoupí do spojenectví se svým věznitelem. Je to podobné, jako když vězni, kteří jsou dlouhou dobu uvězněni, nakonec nechtějí opustit vězení. Vězení se stává jejich „přirozeným“ domovem a oni si vytvářejí strach z opravdové svobody a vnějšího světa.

    Přesně tak je to i se zeměmi, a týká se to i vazalských států NATO.

    NATO byla vytvořena po 2. světové válce jako obranná aliance, jejímž cílem bylo čelit hrozbě nyní zaniklého SSSR. Varšavská smlouva byla ekvivalentní obrannou aliancí SSSR, která byla v roce 1991 s rozpadem SSSR rozpuštěna. Aliance NATO měla být také rozpuštěna, avšak v duchu amerického triumfalismu dostala novou roli. I nadále ji ovládají USA, a stala se součástí globalizované válečné mašinérie.

    Evropa byla osvobozena od Hitlerova Německa, jen aby ji hned vzápětí kolonizoval americký imperialismus. NATO sloužila tehdy i dnes jako efektivní způsob, jakým Spojené státy ovládají Evropu. Ovládání Evropy také brání tomu, aby samotná Evropa vytvořila pakt s Ruskem, který by představoval mocenský blok a otřesení dominance USA.

    V Bruselu kanadský premiér Trudeau nabubřele prohlásil, že aliance NATO je dnes stejně důležitá, jako v době, kdy byla založena… „Zítřejší schůzka bude příležitostí pro všechny naše země znovu zasvětit své úsilí NATO, abychom tak demonstrovaly, že aliance je skutečně důležitá, že vykonává důležité věci, a že soubor hodnot a pravidel, které byly před více než 75 lety zavedeny kvůli obraně, jsou stejně tak důležité dnes, jako předtím,“ řekl Trudeau.

    Je to ten stejný Trudeau, který propustil nejvyššího člena svého kabinetu a bývalého šéfa strany. Ministr zahraničí Stéphane Dion byl propuštěn, protože přišel s novými nápady na vytvoření kanadské zahraniční politiky, která by byla více nezávislá. S příchodem Trumpa však Dion musel odejít, aby vláda uklidnila Washington. Diona nahradila nekompromisní a rusofobní Chrystia Freelandová. Jak Trudeau, tak Freelandová v souladu s hlasitou západní protiruskou propagandou nespravedlivě útočí na Rusko, což se děje zcela pravidelně („hlasitý“ je zde nejdůležitější výraz, neboť očerňování Ruska na Západě je tak pandemické, stejně jako když je někdo podezřelý, protože se rozčiluje nad falešnými zprávami).

    Když Trudeau napochodoval do Bruselu, choval se jako nováčkovský vedoucí pracovník koloniální správy, který poslušně pracuje ve službách mocných elit. Není obchodníkem s mocí, ale vášnivým obdivovatelem moci. Je schopen obětovat dobro své země pro větší slávu nefunkčního a zcela zkorumpovaného impéria, stejně jako ostatní lídři dalších vazalských států NATO. Všichni tito představitelé trpí Stockholmským syndromem.

    Trump je oproti tomu dokonalým obchodníkem s mocí, který si vychutnává zastrašující uplatňování moci a zcela opovrhuje slabostí u druhých - na čemž se přiživuje. Impérium praktikuje nejvíce nevděčný prospěchářský parazitismus, neboť se přiživuje na přátelích i nepřátelích. Trump je skutečně bezostyšný, neboť již začal vyhrožovat, že zvýší výdaje na obranu pro členy NATO ze současných 2% HDP na 4%.

    NATO má význam pouze jako jednorázová obranná aliance, která nyní slouží impériu jako součást jejího globálního militarismu. NATO není obráncem zemí, ale ničitelem. Mluví sice o obraně, ale všechno to jsou trestné činy. Vazalské státy NATO vědomě ignorují existenci Wolfowitzovy doktríny a Projektu pro nové americké století. Ignorují fakt, že USA mají celou planetu rozdělenou na vojenské velitelské zóny, že mají téměř tisíc vojenských základen, rozprostírajících se po celém světě. USA a jejich vazalské státy NATO mají přes 65% celosvětových ročních vojenských výdajů.

    Není divu, že Trump se zoufale snaží vydolovat ze svých vazalů více peněz. Jeho země coby impérium má velké účty, které je třeba platit.

    NATO jako obranná aliance je jen šaráda. Abyste mohli hrát tuto hru, musíte si určit, kdo bude ničema - tento účel splňuje Rusko. Stejně jako v době „studené války I“ Spojené státy opět hrají nejstarší a nejúnavnější hru i ve „studené válce ll“ - „Rozděl a panuj“. USA jsou válečný stát, stejně jako byla kdysi Římská říše. K udržení neustálého militarismu musí existovat nekonečná válka a nekonečná zásoba nepřátel - většinou vykonstruovaných. Svět musí být rozdělen na dobro a zlo. Napětí nemůže polevit, nemůže existovat žádná skutečná mnohostrannost. Progresivismus je blokován a ničen válkami. Ničíme si budoucnost, neboť ze zbabělé hlouposti vedeme nekonečné války.

    Aby tato zbabělá hloupost vzkvétala, musí také existovat pandemie Stockholmského syndromu. Spousta bude postižených. Počínaje našimi politickými kariéristy, postiženými jsou i propagandistické mozky médií, ozdobené blábolením našich zhlouplých intelektuálních elit, a bylo to vtlučeno do hlav i lhostejné veřejnosti.

    Toto je „psychologická aliance“ zkázy. Je nikým nezpochybňována, a jako taková rozhoduje o naší budoucnosti. Celá existence NATO je jen o velkých lžích, rukojmích a vyděračství, přičemž v dálce zní umíráček pro západní civilizaci.


    NATO Vassal States Suffering Stockholm Syndrome vyšel 16. července 2018 na ICH. Překlad v ceně 305 Kč Zvědavec.

    0 0

    Judith BERGMAN
    20.7.2018  CzechFreePress
    Podle nové studie o salafismu ve Švédsku vypracované Švédskou univerzitou obrany švédská policie podala zprávu o tom, že muslimské děti vyhrožovaly svým spolužákům, že jim podříznou hrdla a ukazovaly jim přitom na mobilních telefonech záběry takových exekucí.

    "Mnoho žen zde žije mnohem hůře, než žily ve svých původních zemích." - švédský ošetřovatel.

    Neschopnost - úmyslná slepota je pravděpodobně vhodnější výraz - je nevidět, že džihádistický terorismus nevychází z vakua, ale vyrůstá ve zcela konkrétním prostředí a zdaleka to není jen výlučně švédský problém.

    Skutečnost, že tolik evropských a dalších Západních vlád připisuje teroristické útoky "duševním chorobám", ilustruje tento problém naprosto perfektně.

    Nová studie [1] o salafismu ve Švédsku, zpracovaná Švédskou univerzitou obrany, vykresluje velmi ponurý obraz současné radikalizace muslimů ve Švédsku.

    Salafové byli první tři generace "zbožných následovníků" Mohameda. Jejich ideologie byla během posledních několika desetiletí převzata Al-Káidou, ISIS a různými místními pobočkami Al-Káidy. Podle studie salafisté, kteří věří v islám, tak jak ho praktikovali Mohamedovi ranní následovníci, se snaží odmítat Západní společnost ve prospěch "čistého" islámu: "Ne všichni salafisté jsou džihádisté, ale všichni džihádisté jsou salafisté." [2]

    I když studie neumožňuje odhadnout, kolik salafistů se ve Švédsku nachází, tak popisuje, jak se tam salafistické hnutí rozvíjelo a sílilo, zejména v posledních deseti letech. Rovněž uvádí několik příkladů jejich vlivu v různých švédských městech a lokalitách.

    Autoři studie dospěli k tomuto závěru: "Salafisté obhajují sexuální segregaci, požadují, aby ženy omezovaly své sexuální touhy, odmítají působení žen ve veřejné sféře a důrazně odmítají poslech hudby a některé sportovní aktivity." [3]

    Podle této studie také mnoho salafistů tvrdí, že muslimové nemají švédské přátele a Švédy považují za "kuffār" (káfiry), což je arabský termín pro nemuslimy, nebo "nevěřící". Jeden salafistický kazatel Anas Khalifa prohlásil:

    "Pokud se setkáte s křesťanem nebo židem, znamená to, že byste ho měli porazit nebo mu vyhrožovat? Ne. Mezi vámi, křesťany a židy ve vaší škole není žádná válka. Nenávidíte je kvůli Alláhovi. Nenávidíte skutečnost, že nevěří v Alláha. Ale přejete si ve svém srdci, aby Alláha milovali, takže s nimi musíte pracovat a mluvit s nimi, protože chcete, aby je Alláh vedl." [4]

    Salafisté si zřejmě rozdělili Švédsko geograficky mezi sebou. Podle studie:

    "Je zajímavé, že salafističtí kazatelé, na které se studie zaměřila, více spolupracují mezi sebou, než se svými soupeři. Zdá se, že tito kazatelé si rozdělili svou dawu (misi) podle různých zeměpisných oblastí..." [5]

    Zjištění této studie z různých měst, kde jsou salafisté aktivní, zahrnují:

    V Borås, některé děti nepijí ve škole vodu a nepoužívají vodorozpustné barvy, protože tvrdí, že voda je "křesťanská". Policie uvedla, že muslimské děti vyhrožovaly svým spolužákům, že jim podříznou hrdla, a ukazovaly jim přitom na mobilních telefonech záběry takových exekucí. Jsou známy případy "dospívajících", kteří na konci školního dne přijíždějí do mešit, aby se "omyli" po interakci s nemuslimskou společností. Sociální pracovníci [zdravotní péče, péče o děti atd.] ve městě přinášejí svědectví o tom, jak muži kontrolují ženy a kontrolují je dokonce i v čekárnách [6]. Jeden ošetřovatel řekl:

    "Uvědomil jsem si, že existuje síť, která kontroluje ženy, takže ani nemohou být ponechány o samotě s ošetřovateli. Nemají příležitost hovořit s kýmkoli o své situaci. Mnohé ženy zde mají mnohem horší život, než by měly ve svých bývalých zemích".

    Tento druh kontroly nad ženami se vyskytl prakticky ve všech švédských městech uvedených ve studii.

    Ve Västerås se náboženský vliv mísí s kriminalitou. "Pokud by banda výrostků přišla do obchodu a pokud by pokladní v pokladně nebyla zahalena, vzali by si cokoliv bez zaplacení a na pokladní by plivali a pokřikovali 'švédská kurvo'," uvedla ve studii policie. Mezi další příklady patří Syřané a Kurdové, kteří provozují obchody a restaurace v oblasti a jsou mladými muslimy vyslýcháni ohledně jejich náboženství. Pokud odpovědí není islám, jsou obtěžováni. Jinde se zase chlapci ve věku 10-12 let obracejí na starší ženy v okolí, vyzvídají na nich, zda jsou muslimky, a říkají jim "toto je naše oblast". [7]

    V Göteborgu, podle studie [8], salafisté nutili muslimy, aby nehlasovali v posledních volbách, protože je to "haram" (zakázáno). "Řekli jim, že pokud budou hlasovat, tak budou v soudný den zodpovědní za činy všech hloupých politiků. Hlídali ve volebních místnostech... V jedné volební místnosti mávali vlajkou IS [Islámského státu]", sdělil autorům studie místní úředník. Podle jednoho místního imáma je Göteborg od devadesátých let hlavním městem wahhábismu (saúdské verze salafismu) v Evropě. [9]

    Z 300 švédských muslimů, kteří se připojili k ISIS v Sýrii a v Iráku, pochází téměř třetina z Göteborgu. [10] (V poměru k celkovému počtu obyvatel vycestovalo ze Švédska do Sýrie a Iráku více lidí, než z většiny evropských zemí - hůře na tom jsou jen Belgie a Rakousko. [11]).*/ Somálsko-kanadský kazatel Said Regeah, který kázal v salafistické mešitě Bellevue v Göteborgu, "zdůraznil, že je důležité, aby se lidé narodili 'čistí' a že pouze muslimové jsou čistí. Všichni se rodí jako muslimové, ale jsou to rodiče, kteří formují své děti, aby se stali 'židy, křesťany nebo zoroastriány'". [12]

    Studie také uvádí, že nemuslimští majitelé podniků se setkávají s tím, že mají své podniky pomalované graffiti Islámského státu a že křesťanským kněžím je vyhrožováno, že přijdou o hlavu [13]. Jeden člověk, Samir, řekl: "Pokud nevěříte v islám, lidé vás budou ignorovat. Jsou i rodiče, kteří na své tříleté děti použijí závoj. Je to neskutečné, nejsme přece v Iráku." [14]

    Jinému imigrantovi, Anwarovi, bylo odepřeno zaměstnání v muslimské restauraci, protože není nábožensky založen. Anwar zdůrazňuje, že švédská společnost nepodporuje sekulární muslimy: "K životu nepotřebuji ani Bibli ani Korán. Jediná kniha, kterou potřebuji, je... švédský zákoník, ale když společnost není na vaší straně, co můžete dělat?" [15]

    Studie odhaduje, že v oblasti Stockholmu v současné době existuje až 150 salafistických džihádistů [16]. Salafisté jsou zvláště soustředěni v "no go zóně" ve čtvrti Järva. Někdy džihádisté ​​a zločinecké muslimské skupiny terorizují ostatní lidi, kteří v této oblasti žijí. Jedna žena uvedla, že salafisté a islamisté za posledních deset let ovládli podniky, suterény mešit a kulturních sdružení a že "Švédové nemají ponětí, jak velký vliv má politický islám na předměstích". Popsala, jak jsou dokonce i děti segregovány podle pohlaví a že náboženští vůdci nabádají ženy, aby úřadům nežalovaly, když je jejich manžel zneužívá. "Švédské zákony na předměstích neplatí." [17]

    Studie končí kritikou švédských úřadů za jejich zjevnou neschopnost propojit jednotlivé radikální muslimy s "prostředím, které formuje jejich ideje a v některých případech usnadňuje uskutečnění úmyslů radikálnějších a násilnějších skupin". Studie uvádí následující příklad:

    "Tehdejší národní koordinátor proti násilnému extremismu se vyjádřil, že otázka, proč se tolik lidí ze Švédska rozhodlo vycestovat do Sýrie a vstoupit do IS, je 'otázkou za milion dolarů'. A toto bylo názornou ukázkou celkové neschopnosti švédských úřadů (s výjimkou policie a bezpečnostních služeb) vypátrat, že se tento problém najednou neobjevil v nějakém vakuu." [18]

    Tato neschopnost - nebo možná záměrná slepota - nevidět, že džihádistický terorismus nevychází z vakua, ale vyrůstá ve zcela konkrétním prostředí a zdaleka to není jen výlučně švédský problém. Že tolik evropských a dalších Západních vlád připisuje teroristické útoky "duševním chorobám", ilustruje tento problém naprosto perfektně.

    Autoři studie také zmínili, že školy a další místní úřady nevědí, jak řešit problémy, které vytvořili salafisté. Ve studii se například uvádí, že muslimská školačka chtěla odložit šátek, aby si s ostatními dětmi mohla hrát na kadeřnictví, ale švédští pracovníci jí to nedovolili v souladu s přáním rodičů. Jiný příklad je ze švédské školky, kde malé děvčátko nechtělo nosit šátek, ale švédští pracovníci ji k tomu donutili, "i když cítili, že je to nesprávné", jen proto, že to bylo přání rodičů. Švédští školní pracovníci také popsali, že nevědí, jak jednat, když děti chtějí jíst a pít během ramadánu, ale rodiče dali pokyn, že musí držet půst. [19]

    Studie je důležitým prvním krokem, aby si Švédové uvědomili, že mají problém, avšak pokud příslušné švédské úřady - včetně švédské vlády a politických vůdců, kteří ve Švédsku odmítají uznat realitu - si ji pouze přečtou a budou ji bagatelizovat jako mezinárodní problém, byla tato studie vytvořena marně.

    (Judith Bergman je publicistka, právnička a politická analytička.)


    */ podle jiných pramenů se největší zastoupení "bojovníků džihádu" v přepočtu na populaci rekrutovalo z Kosova a Bosny - pozn.red.NR - vd
    Překlad původního textu: The Relentless Radicalization of Sweden
    Překlad: Josef Janeček

    0 0

    Petr Meduna
    20.7.2018 VašeVěc
    Bývalý předseda soc.dem. Vladimír Špidla, jinak také bývalý předseda vlády a bývalý evropský komisař, se v rozhovoru pro Pavla Štrunce, video na info.cz, pustil do hodnocení současné politické situace v zemi. Je to vzhledem k předcházejícím neúspěchům ve vrcholných funkcích dosti odvážné. Obzvláště když k tomu připomeneme ještě jeho působení na postu šéfporadce Bohuslava Sobotky.


    Špidla vyslovuje mimo jiné souhlas s vyjádřením premiéra Babiše, že komunistická strana je demokratická a nevidí nic na tom, že menšinová vláda se o KSČM opírá. Nerozporuji takové tvrzení, ale slyšet právě od Špidly vyjádření, že je 30 let součástí systému, evokuje vzpomínku na rok 2002 a tehdejší volby do Poslanecké sněmovny.

    Sociální demokracie po éře Miloše Zemana získala 70 mandátů a V. Špidla byl pověřen sestavením vlády. Složil ji z koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU s těsnou většinou jednoho hlasu. Oproti tomu případná spolupráce s komunistickou stranou, součástí systému, by umožnila například menšinovou vládu s podporou komunistických poslanců.

    Můžeme se ptát, proč Špidla soc.dem. zavlékl do koalice s konglomerátem fakticky pravicových stran, což nutně ovlivňovalo i následné kroky jeho vlády. Zdá se, že jako předseda sociální demokracie Špidla vyměnil eurohujerství za důslednější ochranu sociálních zájmů občanů. Můžeme se ptát, proč Špidla soc.dem. zavlékl do koalice s konglomerátem fakticky pravicových stran, což nutně ovlivňovalo i následné kroky jeho vlády.

    A když s podporou ODS prosadil české zapojení do okupace Iráku, což by jistě komunisté nepodpořili, za odměnu se mu dostalo dokonce prodlouženého posazení v Oválné pracovně Bílého domu s G. W. Bushem.

    Sociální demokracie by se měla vzdát případného uvažování o názorech, neřku-li radách, svého na mnoha frontách neúspěšného šéfa. I když hodnocení Špidly by nebylo celé, pokud by se nepřipomenul jeden jeho úspěch. V Bruselu si vysloužil starobní důchod ve výši více než 200 tisíc korun měsíčně.

    - - -

    0 0

    20.7. 2018   PL,rozhovor
    Salvini nabídl plán, jak se zbavovat imigrantů. Do včerejška se tato myšlenka nedala v RaiNews24 vyjádřit – to bychom byli obvinění z rasismu, egoismu, fašismu a nacismu i zlovolnosti atd. Nyní mají v Evropě jasno, že Itálie už není imigračním táborem celého světa,“ zdůraznil Salvini.
     Reakce Bruselu ho velmi rozčílila...Tak EU chce dále pomáhat špinavé práci pašeráků?
    V posledních dnech se hovoří o skupině 450 migrantů, kterým Itálie umožnila, aby se vylodili v sicilském přístavu Pozzallo. Země takové rozhodnutí přijala poté, co se Francie, Německo, Malta, Portugalsko a Španělsko dohodly, že každá země přijme po 50 migrantech, Irsko jich přijme 20. Roztržka se zeměmi Visegrádu, které říkají ne politice přerozdělování, ale stále trvá. Česko-italská blogerka Monika Pilloni na svém blogu na iDNES.cz zveřejnila rozhovor italského ministra vnitra Mattea Salviniho pro RaiNews24, kde se vyjádřil také k odmítavému postoji Andreje Babiše.

     Samozřejmě, že konečným cílem vlády není přerozdělení do Evropy, ale zablokování odjezdů. Méně lidí odjede, méně lidí zemře,“ dodal ministr vnitra Matteo Salvini.


    Podle Salviniho slov tak pod dlouhé době existuje vláda, která hájí zájmy italských občanů. „Po 650.000 přistání během pár let, což je nevyřízená záležitost (bývalé vlády), kvůli které, všichni v Evropě, poneseme důsledky ještě dlouhou dobu. Konečně si všichni uvědomili, že nemůžeme platit jenom my, přijímat jen u nás,“ uvedl s tím, že jde o začátek nové cesty.


    Český premiér Andrej Babiš však toto přerozdělení označil jako začátek cesty do pekla. „Pak ať nás podpoří v pomoci libyjským orgánům – ať nám pomohou všechny zachránit, každého ošetřit, nakrmit, ale pak odvézt zpět do Libye,“ navrhoval v reakci na jeho odmítavý postoj Salvini.

    Nyní prý italská vláda vyhodnocuje, jak to udělat, aby zachránila životy a do Itálie aby přijel jen ten, kdo má právo na to sem přijet. „Jako i v minulých dnech, sleduji vývoj situace týkající se těch dvou lodí, které jsou v italských vodách a na kterých se nachází také 16 matek a 11 dětí, kteří pravděpodobně v příštích hodinách budou moci vystoupit v Itálii, a jelikož chceme pro děti to nejlepší, tak chceme zamezit tomu, aby museli vyjíždět,“ upřesnil.

    Jediným řešením podle Salviniho je pomoci Libyi kontrolovat její hranice, její přístavy a její teritoriální vody. „Na rozdíl od toho, jak konal Renzi, Monti, Letta, Gentiloni – odmítáme přijmout všechny a financovat všechny. Chci ještě říct, že ty dvě lodě NGO, které jedou k libyjským vodám, si mohou ušetřit čas, námahu i peníze, protože italské přístavy pro ně nebudou k dispozici,“ doplnil v narážce na politiky minulé levicové vlády, k imigrantům výrazně vstřícnější.

    Když Salvini prohlásil, že Libye by měla být považována za „bezpečné útočiště“ kam navrátit všechny ty, kteří plují z pobřeží této severoafrické země, tak Evropská komise krátce a jasně odpověděla, že: „V žádném případě.“ Následně Italský ministr vnitra obvinil Evropu z „pokrytectví“: „Dáváte Libyjcům peníze, poskytujete hlídkové čluny, cvičíte pobřežní hlídku. Ale pak je Libye považována za nebezpečný přístav. Je to bipolarismus, který musí být překonán,“ dodal Salvini.


    Původní text ZDE

    Za několik hodin po jeho prohlášení přišel Brusel s odpovědí: „Žádná evropská operace nebo loď přistávat v Libyi nebude, protože Libyi nepovažujeme za bezpečné útočiště,“ zdůraznil mluvčí Evropské komise po intervencí vysoké představitelky EU Mogheriniové. Na to formou tweetu reagoval Salvini: „Evropská unie chce nadále usnadňovat špinavou práci pašeráků? Nebude to dělat mým jménem, buď nastane změna, nebo budeme nuceni jednat samostatně,“ zdůraznil s tím, že když požádá o změnu týkající se pravidel odmítnutí, tak „něco, co je dnes zakázáno, může se stát zítra normální“.

    0 0

    Paul Craig Roberts
    20. 7. 2018
    Roční rozpočet vojenskobezpečnostního komplexu činí tisíc miliard dolarů – čili jeden bilion. Tato obrovská suma peněz se pro komplex shromažďuje tak, že každému občanovi USA se z kapsy vytáhne určitá peněžní částka, kterou by on, samozřejmě, využil pro věc pro sebe potřebnou, na kterou mu ovšem po onom provětrání kapsy komplexem už peníze nezbudou.
    Ale zpět k rozpočtu komplexu ve výši jednoho bilionu dolarů. K ospravedlnění tak fantastické sumy na zbrojní výdaje je třeba nepřítele. Nu a vojenskobezpečnostní komplex USA, média a politikové rozhodli, že tímto nepřítelem bude Rusko. A proto tento komplex a jeho političtí a mediální agenti nedovolí Trumpovi vztah s Ruskem normalizovat.


    Aby prezidentu Trumpovi znemožnil nebezpežné napětí, Washingtonem vyprovokované, snížit, zorganizoval vojenskobezpečnostní komplex prokázaný podvod Russiagate, kterému však mnozí díky jeho vytrvalému opakování uvěřili. A aby toho nebylo málo, zaranžoval komplex v posledních dnech i falešnou obžalobu 12 ruských občanů a navíc i zatčení další ruské občanky Marie Butinové: Nytimes

    Vojenskobezpečnostní komplex jednající rukama i ústy politiků a presstitutek, jež řídí, převrátil každodenní povinnost prezidenta zmírňovat mezinárodní napětí, jež by mohlo vést k nukleární válce, v těžký zločin. Prezident Trump byl nařknut ze zrady za to, že se pokusil udržet mír.

    Člověk neseznámen s okolnostmi by to mohl považovat za hloupé i směšné zároveň, ale jak dokazuje Finian Cunningham: Thesaker, nestalo se nic menšího než to, že prezident Trump byl občanům USA představen jako zrádný nepřítel Ameriky.

    Prožíváme dnes štvanici nevídaných rozměrů a vojenskobezpečnostní komplex zahajuje svůj puč proti zvolenému prezidentu Spojených států.

    V roce 1961 a ve svém posledním prezidentském projevu k americké veřejnosti prohlásil Dwight Eisenhower, že vojenskoprůmyslový komplex USA je pro americkou demokracii hrozbou - a nevyšla z úst amerických prezidentů ještě nikdy pravdivější slova, než byla tato.

    Brzy poté zavraždil vojenskobezpečnostní komplex prezidenta J.F. Kennedyho za to, že společně se sovětským vůdcem Chruščovem usiloval o mír, a aby se zbavil prezidenta Nixona, který se Sověty uzavřel několik odzbrojovacích dohod a otevřel i vztahy s Čínou, nastrojil ve spolupráci s deníkem Washington Post krizi Watergate, jež vedla až k Nixonově rezignaci. Nu a dnes tento vojenskobezpečnostní komplex otevřeně iniciuje štvanici na prezidenta Trumpa. Jestliže štvanice uspěje, což je pravděpodobné, stane se Amerika totálním diktátorským státem, ve kterém všechny nezávislé hlasy umlknou.

    O koho se může v této situaci Trump opřít? Nikoliv o svou politickou stranu. Nikoliv o svou vlastní vládu. Nikoliv o Evropu. Nikoliv o tajné služby. Nikoliv o Pentagon a nikoliv o neinformovaný americký lid. Má za sebou jen „odrbance“, kteří ovšem nejsou zorganizováni a po odstranění Trumpa je čeká potrestání.

    Při pachtění za dohodou s Washingtonem buší Putin s Lavrovem hlavami do kamenné zdi a dříve nebo později si to budou muset uvědomit. A teprve až si to uvědomí, pochopí, že jejich jedinou možností je buď válka, nebo ruce vysoko zdvižené nad hlavou.

    Překlad: Lubomír Man

    0 0
  • 07/20/18--14:15: Zamyšlení o migraci
  • redakce LN
    20.7.2018 LiterárníNoviny
    Letní měsíce bývaly kdysi pro svůj oddechový charakter nazývány „okurkovým obdobím“, ale realita globalizovaného světa, v němž neustále vyvstávají nové problémy, vše změnila. Jedním z takových aktuálních a především akutních problémů je migrace. Názory politiků jsou vesměs známé, například Andrej Babiš před několika dny rezolutně odmítl migranty přijmout. Oslovili některé osobnosti, jimž jsme položili záměrně volně formulovanou otázku: „Jaký je váš názor na migraci a její dopady na společnost z úhlu pohledu vaší odbornosti, profesních zájmů nebo životních zkušeností.“


    Hana Lipovská
    ekonomka, Masarykova univerzita, Brno 

    Pokud má ekonom posoudit dopady nějaké změny, ptá se, zda je tato změna Pareto-efektivní: zda si díky ní někdo polepší, aniž by si kdo jiný pohoršil. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Solow kdysi na adresu jiného nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Samuelsona jízlivě řekl: „Když Samuelson přestoupil ze studia fyziky na ekonomii, průměrné IQ v obou disciplínách vzrostlo.“ Taková změna vědecké disciplíny tedy byla plně Pareto-efektivní. Je Pareto-efektivní i migrace?

    Nejprve musíme znovu připomenout, že migrace, která nás od roku 2015 trápí, je migrací masovou. Jednotlivci se stěhovali vždy – ať už z důvodů politických, ekonomických, přírodních nebo osobních. Masová migrace motivovaná ekonomickými faktory však na rozdíl od stěhování jedinců a rodin byla většinou spojena s problémy, které se značnou setrvačností přetrvávaly po celá století, ba dokonce i tisíciletí. Emigrační vlny v době pobělohorské či ve dvacátém století ochudily naši zemi, naši kulturu a naše hospodářství o vynikající představitele vědy, umění i veřejného života. Ještě ničivější byly důsledky mohutné imigrace, ke které docházelo ve 12.–14. století. Důsledkem takzvané „německé kolonizace“ českého pohraničí bylo vytvoření heterogenní společnosti dvou národů, které ve vypjatých dobách nedokázaly žít spolu, nýbrž nanejvýš vedle sebe. Problémy, na které tato migrace založila ve středověku, kulminovaly až ve 20. století při záboru takřečených Sudet.

    Tyto dva příklady ukazují, že masová migrace může mít negativní dopady nejen na mateřskou zemi, ze které odchází nejvzácnější z jejích vzácných zdrojů – její lidé – ale v dlouhém období i na zemi cílovou. Současná vlna masové migrace tak s sebou nese například náklady na sociální systém hostitelské země: jen podle oficiálních čísel stály první dva roky uprchlické krize německý státní rozpočet nejméně 43,25 miliardy eur (zhruba ekvivalent celého našeho ročního rozpočtu). Německý úřad práce přitom v květnu letošního roku registroval téměř půl milionu migrantů. Turecké zkušenosti po propuknutí syrské války také ukazují, že masová migrace může vést k inflačním tlakům, a tedy k růstu cen spotřebního zboží i nemovitostí.

    Stále podceňovaný je vliv masové migrace na politickou a tím i hospodářskou stabilitu země. Přepjatá politická korektnost vedla tradiční strany k zavírání očí před riziky a nejistotou, která se s migrací pojí. Právě tyto strany svým pokryteckým chováním otevřely dveře novým hnutím, která byla ochotna s voliči o problému migrace hovořit (jakkoli ne vždy rozumně a akceptovatelně) a která dnes dostávají ať již zaslouženě či nezaslouženě nálepku „populisté“ či „extrémisté“. Druhým zdrojem zejména budoucí hospodářsko-politické nestability v Evropě mohou být nově vznikající muslimské politické strany například v Belgii, Francii, Španělsku, Švédsku, Nizozemsku či Rakousku. Dopady takovéto politické polarizace snad nejlépe popsal Houellebecq v románu Podvolení.

    Emigrace či imigrace jednotlivce může být za určitých okolností efektivní, jakkoli je takřka vždy pro člověka bolestná a náročná. Jak napsal v roce 1921 Viktor Dyk: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mě, zahyneš.“ Současná masová migrace motivovaná přebujelým sociálním státem západních ekonomik však našim národním státům zakládá na velmi vážné problémy hospodářské, politické i kulturní.

    - - -


    Petr Pelikán
    arabista 

    V roce 2015 zasáhl Evropu šok z toho, pro co se vžil název „uprchlická vlna“, a stále více ovlivňuje politickou agendu všech evropských států. Šokem přitom mohla být jedině pro slepého a hluchého, navíc žijícího ve slonovinové věži, a už vůbec to nebyla vlna. Spíš se jen ještě o něco víc otevřel kohoutek tekoucí už desetiletí a proud překročil míru, kdy si dlouhodobého procesu povšimli ti, kdo ho měli sledovat už dávno.

    Převládají dvě zjednodušená vysvětlení, proč k tomu došlo: buď že příchozí do Evropy prchají před válkami a hladomory, anebo že přicházejí s cílem pobírat sociální dávky. Příčin je však víc a jsou složitější. Do konjunkce se totiž dostala řada trvale ignorovaných faktorů a zatím se nezdá, že by se jimi někdo příliš zabýval.

    1. Pracovní trh bohatých ropných států, kam přirozeně směřovala největší část migrantů z Blízkého východu a Afriky, se zaplnil. Vytlačuje je levnější a výkonnější pracovní síla z indického subkontinentu; dva dřívější cílové státy, Irák a Libye, odpadly a staly se pro migraci naopak zeměmi zdrojovými.
    2. Zatímco blízkovýchodní státy bezpečnostní opatření proti imigraci dramaticky zpřísnily, cesta do Evropy a uvnitř ní se naopak úplně uvolnila. Jedinou zábranou zůstaly přírodní překážky. Bránit hranice proti průniku civilistů jakoukoliv represí se stalo v éře politické korektnosti nepřijatelné.
    3. Za uplynulá desetiletí se v Evropě postupně nahromadilo takové množství imigrantů, že začali vytvářet stále více autonomní komunity. Místo aby se příchozí asimilovali a odřízli se od zemí původu, aktivně za sebou přitahují další a další příslušníky svých kultur, mezi kterými mohou uchovávat způsob života, jaký jim vyhovuje.
    4. Rozšíření a všeobecná dostupnost internetových sociálních sítí jsou pro současné migrační toky nezbytnou technickou podmínkou ve všech jejich fázích. Války a sucho, označované ve studiích páchaných kabinetními analytiky jako „push faktory“, vytlačí skutečné postižené z jejich vesnice do slumu na okraji metropole, nanejvýš do uprchlického tábora v sousedním státě. Díky fotografiím umístěným na Facebook příbuznými, kteří dlí v Evropě už druhým rokem, a každodenním mnohahodinovým hovorům s nimi, však i mnohem méně trpící lidé získávají lákavý životní cíl. Přes internet se posílají peníze, informace o trasách a převaděčích, rady, jak se chovat při azylových řízeních. Mladí muži s chytrými mobily nejsou mediálním klišé.

    Současný trend postoje k imigraci není dlouhodobě udržitelný. Hranice, kdy bylo možné vyřešit situaci relativně bezbolestně, už je však bohužel za námi. Lze předpokládat, že dříve či později se kyvadlo tolerance vychýlí na opačnou stranu a v nejhorším případě čeká Evropu jakási obdoba předválečného antisemitismu. Čím déle budou elity popírat objektivně existující problémy, oddalovat jejich nápravu a ideologicky cenzurovat hledání skutečných příčin, tím horší bude pravděpodobně nakonec katarze, k níž společnost časem dospěje.

    - - -

    Stanislav Novotný
    bývalý policejní prezident

    Migrovat se musí, lidská migrace je věčná. Ale náhlý přesun statisíců a milionů lidí působí vždy škody značného rozsahu. A takový charakter má určitě masová migrace z Afriky a Blízkého východu do Evropy. Navíc právě tento masový přesun lidí má řadu znaků, které umocňují jeho katastrofičnost.

    Do Evropy se stěhují lidé velmi odlišných kultur, tradic, společenských a politických zvyků a náboženského vyznání. Náraz na evropské starousedlíky musí nutně vyvolávat sérii konfliktů. Konflikty v takovém rozsahu však není schopna řešit ani státní moc a už vůbec ne zideologizovaní a často naivní a zhýčkaní zaměstnanci účelových neziskovek. Integrace milionů je jednoduše snem a čistou vymyšleností. Bezpečnostní riziko navíc zvyšuje dobová radikalizace části muslimských přistěhovalců, jejichž teroristická strategie nebývale zatěžuje bezpečnostní složky evropských zemí.

    Neschopnost rozumného řešení masivních problémů spojených se současnou migrací má dále silný dopad na důvěru v dosavadní evropský establishment a politický systém. Lidé postupně odhalují nejenom impotenci eurounijních institucí, ale i mnoho souvislostí vypovídajících o zlé vůli politických představitelů a vysokých úředníků. Dovídají se o příčinné souvislosti mezi migrací a euroamerickou válečnou aktivitou v severní Africe a na Blízkém východě. Dovídají se o bezskrupulózních spekulantech sorosovského typu, kteří se snaží násobit rozmach migračních vln a ještě na nich bohatnout skrze státní rozpočty. Dovídají se o obrovském kšeftu neziskového i ziskového sektoru, který plyne z fakticky vyprovokovaného stěhování národů. Dovídají se o Barcelonském procesu, jehož architekti naplánovali „proměnu“ evropské populace.

    Nerovnost v přístupu k vlastním občanům a imigrantům také prohlubuje rostoucí pocit nespravedlnosti. Štědré zabezpečení příchozích ostře kontrastuje s péčí o vlastní potřebné, přičemž tento kontrast je nejvýraznější v nových členských státech EU. Skandální mezinárodní Úmluva o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni dokonce předpokládá volební právo cizinců! Cizinci bez občanství mají mít tedy právo rozhodovat o občanech evropských zemí, o jejich prostředí, o jejich veřejných rozpočtech.

    Migrační tsunami nutně přináší zhoršení zdravotního stavu Evropanů v důsledku importovaných nemocí a obtížně kontrolovatelných epidemií, snížení úrovně sociálního zabezpečení a celkové zhoršení životního prostředí již tak přelidněné Evropy. Přináší mnohosečný rasismus, náboženskou a kulturní nesnášenlivost a vrství tak oběti na všech stranách barikád.

    Ale celé to šílenství by mohlo mít jeden skutečně pozitivní efekt. Mohlo by a mělo by zamést s dosavadními sociálněinženýrskými experimentátory, kterými nasákla evropská politika. Skončit s tou jejich bohorovností. Vrátit se k Evropě národů a kontrolovatelnější politické odpovědnosti. Nedovolit bruselskému knihkupci či berlínské spasitelce rozhodovat o tom, kdo s námi zasedne ke stolu.


    V nejbližší době přineseme v Literárních novinách další názory

    0 0

    Zbyněk Fiala
    21.7.2018 VašeVěc
    Až doma Trump pocítil, jak si setkáním s Putinem zavařil. Všude se stále přemílá ruské vměšování do amerických prezidentských voleb, jako kdyby Spojené státy byly zcela bezmocné vůči zahraničním vlivům. Kdyby byly, asi by se tím nechlubily. Nicméně, nějaký ten vliv se najde, a stojí za pozornost, jak se přizpůsoboval domácím potřebám.

    Americká domácí politika je v současné době prakticky nesledovatelná, protože všichni melou nesmysly a jde jen o to, moc se nelišit. Začíná to připomínat Čínu z časů Maa, kdy se dalo něco vyvodit jen z toho, kdo si vedle koho stoupl na tribuně. Hlavním tématem je stále strašlivá ruská hrozba. Zachvátí-li tě, zahyneš. O čem pak mohl Trump jednat s Putinem mezi čtyřma očima? Chystají spolu další ruskou manipulaci, aby Putin ovládl celý svět?

    Avšak nejbarvitěji umějí podat ruské nebezpečí v Kyjevě, a zdá se, že současná podoba ruské hrozby prosakovala do Ameriky také touto cestou. Bylo zajímavé, jak se vyvíjelo.

    Ukrajinský Majdan proběhl v období, kdy v USA zastával úřad prezidenta Barrack Obama z Demokratické strany, ale ve Sněmovně reprezentantů USA vládla většina Republikánů. Iniciativu měli Demokraté. Známe prohlášení náměstkyně ministra zahraničních věcí Victorie Nulandové, že americká podpora protestních hnutí na Ukrajině dosáhla 5 miliard dolarů.

    O co tam šlo, naznačují aktivity rodiny viceprezidenta Joe Bidena. Oficiálně byl hlavním představitelem podpory Spojených států, ale jeho nejmladší syn Hunter byl pilný v ukrajinském ropném a plynovém podnikání, které usilovalo o těžební koncese. V květnu 2014 třeba BBC zaznamenala, jak byl zvolen do správní rady první velké ukrajinské soukromé společnosti v tomto oboru Burisma.
    Na východní Ukrajině a na pobřeží Černého moře byla nalezena ložiska břidlicového plynu. S těžbou z těchto ložisek v americké koncesi souhlasil už prezident Janukovič. Součástí dohody byl předpoklad, že lidé žijící na východní Ukrajině opustí těžební území. To může být jeden z motivů krutých bojů o Donbas, kde Rusko stojí na straně rusky mluvícího místního obyvatelstva.

    Do Kyjeva si zajeli i nejvyšší představitelé Republikánů. O co tam šlo, ukazuje záznam z tajné nahrávky z 15. června 2016. Zachycuje rozhovor v úzkém kruhu vedení strany, ve kterém tehdejší předseda Sněmovny reprezentantů Paul Ryan a předseda sněmovního klubu této strany Kevin McCarthy informují o setkání s novým ukrajinským premiérem v Kyjevě. Tím byl po dubnovém Jaceňukově pádu Volodymyr Hrojsman.

    Záznam se dostal do rukou listu Washington Post, který ověřil jeho pravost a zveřejnil přepis:
    Tam je však v placené zóně, proto uvádím také informaci o záznamu z volného zdroje. Podstatné je, že o této konverzaci se dozvídáme s ročním zpožděním, tedy až 17. května 2017.

    Ryan a Mc Carthy hovoří o tom, co si ze setkání s ukrajinským premiérem přinesli. Rusko financuje populistické politiky, kteří usilují o destabilizaci evropské demokracie. Nemohlo by se něco takového stát i v USA? Rozhovor poukazuje na ruskou „neuvěřitelně sofistikovanou propagandu“ a potom reaguje na čerstvou zprávu o tom, že servery vedení Demokratické strany byly napadeny hackery. McCarthy říká, že podle jeho názoru tu mohou být dva lidé na Putinově výplatní listině – republikánská poslankyně Dana Rohrbacherová, která je známá obranou Putina, a Donald Trump. Směje se tomu, ale pak říká „přisámbohu“ („swear to god“). Ryan ho brzdí – „Ale to je jen mezi námi, platí?“

    Jak už jsme uvedli, uvedený záznam se objevil s ročním zpožděním a účastníci schůzky se k němu nechtěli hlásit. Nakonec ano, něco se tam pláclo, ale mluvčí vedení Republikánské strany Brendan Buck prohlásil, že to říkali jen z legrace.

    Zdroj, ze kterého cituji, je jednoznačně proti Trumpovi, a tak si okamžitě všímá rozporu záznamu s tím, co se odehrávalo později, tedy po zvolení Trumpa prezidentem. Ryan podporoval republikánského předsedu sněmovního výboru pro kontrolu zpravodajských služeb Devina Nunese, který vedl zvláštní vyšetřování tohoto výboru ve věci ruského spiknutí ve prospěch Trumpa (Russiagate). Republikánská většina výboru nakonec obvinění Trumpa odmítla a po velkých bojích zveřejnila zprávu, která naopak vidí spiknutí FBI a ministerstva spravedlnosti proti Trumpovi. Nejprve, aby se zabránilo jeho zvolení.

    Ale držme se ukrajinské stopy. Američtí politici si mohli přivézt z Kyjeva těžko něco jiného než odraz hlubokého nepřátelství vůči ruskému obyvatelstvu na východní Ukrajině a vůči Rusku, které jej bránilo. Mobilizovali spojence především tvrzením, že ruské nebezpečí ohrožuje každého. Neviditelná ruka ruského vměšování na ně kývala za každým rohem. Určitě se nemohli spokojit s tím, že se o něčem takovém ve Washingtonu mluví jen z legrace.

    Ruská hrozba skrytá za Trumpem byla piplána také opozičním výzkumem, čili sběrem špíny na politického protivníka. Nejprve jej podnikli Trumpovi republikánští konkurenti v primárkách. Najali si vysloužilého britského agenta, který měl zjistit, že Rusové mají Trumpa v hrsti, protože na něj mají kompro. Mohou jej řídit přímo z Kremlu. Zmíněný agent Steele do Kremlu přímý přístup neměl, ale mohl se obrátit na ukrajinské tajné služby, kde byl lépe zasazen z dob svého dřívějšího působení. Sám tak nabídl další kanál vlivu na Američany.

    Když Trump primárky vyhrál, Republikáni ztratili o další sběr špíny zájem, ale podařilo se to prodat do vyššího patra soutěže, kandidátce Demokratů Hillary Clintonové. Ta usilovala o nejvyšší post za vlídné pozornosti stávajícího prezidenta Barracka Obamy. Steeleho spisek byl použit jako podnět pro FBI a začalo tajné sledování Trumpova volebního štábu ve finální fázi prezidentských voleb. Tvrzení ze složky posbírané Steelem se nikdy neprokázala, ale o ukrajinská stopa tu je.

    Ukrajinci možná posloužili, ale teď už je to jedno, jde o to, jak Trumpa sejmout pod jakoukoliv záminkou. Není však pravda, že proti němu stojí celá FBI nebo celé ministerstvo spravedlnosti, přestože zvláštní vyšetřovatel Mueller, který cítí krev a spřádá ruské nitky, je v pravomoci náměstka ministra Rosensteina.

    Stačí si připomenout situaci poté, kdy šéf FBI Comey zastavil vyšetřování Hillary Clintonové kvůli posílání státních tajných dokumentů soukromou poštou. Mohl to udělat, protože předtím tatík Clinton mistrně vyřadil jeho nadřízenou ministryni spravedlnosti z rozhodování tím, že se s ní soukromě sešel a učinil ji tak podjatou.

    Tehdy se vzbouřila zhruba stovka vyšetřovatelů, která dávala obvinění Clintonové dohromady a dotlačila Comeyho k tomu, aby případ otevřel ještě jednou. I podruhé to dopadlo stejně, Clintonová byla označena za „nedbalou“ v mezích beztrestnosti, ale proběhlo to tři týdny před volbami, takže Clintonová trvá na tom, že volby jí prohrál Comey, žádný Trump.

    Nějaké ty ruské kousky se během voleb odehrávaly. Byly zjištěny pokusy dálkově otestovat bezpečnost elektronického hlasování a objevily se další zneklidňující aktivity. Přišlo to během nejvzrušenějších chvil volebního finále, kdy průzkumy zaznamenávaly erozi vedení Clintonové. Trump byl přesvědčen, že jde o falešnou hru, která má Clintonovou zachránit, a tak prohlašoval, že volby zpochybní jako cinknuté.

    Vedení Demokratické strany proto nechalo provést audit volebních podmínek a nakonec prohlásilo, že ovlivnění voleb není možné. I kdyby to někdo zkoušel, výsledek to nemůže změnit. Také prezident Obama (na tiskovce s tehdejším italským premiérem Renzim) vyzval Trumpa, ať přestane fňukat o volebních manipulacích.

    Manipulovali, ale neovlivnili, říkalo se potom o ruském vlivu. Kdeže loňské sněhy jsou…



older | 1 | .... | 602 | 603 | (Page 604) | 605 | 606 | .... | 683 | newer