Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Showcase


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 603 | 604 | (Page 605) | 606 | 607 | .... | 683 | newer

    0 0

    Zdeněk Jemelík
    21. 7. 2018    jemelikzdenek   a    chamurappi
    Omlouvám se České televizi, že si beru její jméno do úst, ačkoli v páchání nešvarů není osamocená: jistě by se stejné daly vytknout i jiným. Ale je nejmocnějším hromadným sdělovacím prostředkem v zemi: šíří zprávy, moudra i bludy obrazem, čímž působí na mysli a city diváků silněji než rozhlas či noviny. Vnucuje se do všech domácností, které za její nevyžádané služby musí platit, i když její vysílání nesledují. Za těchto okolností mají občané právo na slušné služby a zejména na přání, aby Česká televize svým vzorem kultivovala české mediální prostředí. ČT se ale raději občas předhání s jinými televizními společnostmi v bulvárnosti.

    Když soudce pronese větu „povstaňte a vyslechněte rozsudek jménem Republiky“, dotýká se osudu nejen odsouzených a případných poškozených. Za nimi stojí zástupy nepřímých postižených – příbuzných, přátel, nepřátel, spolupracovníků, zaměstnavatelů, obchodních partnerů. Ti všichni by spolu s odsouzenými pochopili výrok „vyslechněte rozsudek jménem České televize“, neboť způsob, jakým Česká televize pojedná zprávu o vyneseném rozsudku, silně ovlivní jejich soukromé a společenské vztahy. Velká a zvláště dlouhodobá pozornost, věnovaná odsouzeným, má často účinek vypáleného cejchu: i když se pronásledovaný jedinec později dočká nápravy rozsudku zproštěním, pohanění z něj nikdo nesejme, pro mnohé bude nadále podezřelou osobou a nepřijatelným společníkem. Úhelným kamenem českého trestního práva je presumpce neviny, ale pro Českou televizi neplatí: důležitá je pouze mediální přitažlivost osoby, jejího postavení a příběhu, neboť pomyslné právo veřejnosti na informovanost je nade vše a nad právem jednotlivce na ochranu soukromí stojí její domnělé právo skandalizovat kohokoli bezbranného dle svého volby.

    Zvláště vítanou „lovnou zvěří“ jsou pro Českou televizi významné veřejně činné osobnosti, které se staly předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení, a to již od samého začátku jejich trestního stíhání. Na píli jejích reportérů patrně ve zlém vzpomíná senátor a zlínský hejtman Jiří Čunek, který je měl v patách dnes a denně ještě dlouho po zastavení jeho trestního stíhání. Projevil ale neskutečnou sílu a navzdory nevraživosti ČT se dokázal vrátit do politického života.

    Ještě hůře se vedlo Vítu Bártovi, jehož soud probíhal v přímém on-line přenosu až do domovů diváků. Veřejnoprávní televize se nevyhnula podílu na této taškařici. Vít Bárta dosáhl zproštění obžaloby. Medializace, jež mu škodila, mu po zproštění škodila dál. Ač je z hlediska práva čistý jako lilie, jakási pachuť kolem jeho jména se táhne dál a návrat do politiky se mu nezdařil. Mimo to policie a státní zastupitelství, nadřazující své pochybné názory nad autoritu soudů, poskytly neprůstřelnou ochranu před trestním stíháním intrikánům, kteří vyvolali jeho trestní stíhání.

    V současnosti jsme svědky podpory ČT intrikánům, kteří se buď přímo podíleli na účelově vyvolaném trestním stíhání Andreje Babiše a jeho blízkých, nebo aspoň z něj těží. Kriminalizace předsedy Hnutí ANO vyvolala vnitropolitické otřesy dosud nevídaných rozměrů a ČT pomáhá ze všech sil záležitost rozmazávat a vyvolávat neklid ve veřejnosti.

    Vybral jsem jako vzorek jen tři politiky, kteří se těšili či těší „zvláštní přízni“ ČT, ač od ní trpěli i jiní. Pokud se ale někdo rozhodne vrhnout se do vln boje o moc, vydává veřejnosti všanc sebe, své soukromí i soukromí svých blízkých. Měl vědět, co ho čeká a uvážit, zda chce snášet nežádoucí zájem. Proto se lze do jisté míry smířit s pronásledováním politiků reportéry ČT, i když i zde platí, že všeho moc škodí.

    Jak ale k nevyžádanému vtažení do mediálních hrátek přijdou obyčejní lidé, kteří se neženili či nevdávali a neuzavírali přátelství proto, aby si na ně ukazovali prstem sousedé, že včera jejich partnera či partnerku předváděla ČT jako medvěda na pouti, a proto není pochyb, že to jsou pěkní darebáci. Že ještě neoschl podpis na sdělení obvinění a platí presumpce neviny? Českou televizi to od pronásledování obviněného neodradí. Jaký to má vliv na veřejnost ? Pchá, myslí si „muž z ulice“, nevinného by přece veřejnoprávní televize nepranýřovala!

    Jak k tomu přijdou děti, které večer vidí na televizní obrazovce tátu, vlečeného v poutech, a nazítří musí čelit posměchu spolužáků ?

    A proč se na těchto zlomyslnostech podílí policie, která dává ČT tipy, kde má číhat na oběti ? Není porušením presumpce neviny a práva na ochranu soukromí, když policie navádí obviněného k soudci k rozhodnutí o uvalení vazby a u dveří soudní budovy stojí reportérka ČT, která vlečenému chudákovi strká do obličeje mikrofon a žádá po něm vyjádření k obvinění ? (stalo se např. obv. podnikateli Tomáši Horáčkovi).

    Zvláštním „žertíkem“ je zveřejňování různých zpráv, poškozujících oběť ČT v očích veřejnosti, většinou nepravdivých nebo neaktuálních, v citlivých okamžicích jejich života. Například v době, kdy začínalo u Vrchního soudu v Olomouci odvolací řízení s devíti obžalovanými, mezi nimiž byla Alena Vitásková, v televizním zpravodajství zahlaholil Jakub Železný přibližně toto: že před soud předstoupí Alena Vitásková, která umožnila protiprávní vydání licencí fotovoltaickým elektrárnám v majetku rodinného klanu Zemků. Pravda je taková, že v době vydání licencí Alena Vitásková ještě netušila, že bude někdy působit v Energetickém regulačním úřadě. Soud ji bez ohledu na Železného plivnutí zprostil obžaloby. Omluvy České televize za tuto nehoráznost se nedočkala.

    Podobným žertíkem je uveřejnění zprávy o nevyhovění ústavní stížnosti trestně stíhaného bývalého policejního důstojníka, který se během let postupně zbavil podstatné části obvinění a nyní se pokouší cestou obnovy procesu odstranit i zbytek. Ústavní soud rozhodl v únoru, ale ČT přinesla zprávu v těchto dnech, přesně v předvečer narozenin postiženého a pár dní před nařízeným veřejným zasedáním soudu. Zřejmě to nebyla novinka, spíše „stařina“, bez které by se veřejnost určitě obešla. Čili jde o čistou zlomyslnost v neprospěch postiženého, uskutečněnou na náklady bezbranných koncesionářů.

    Většina výše zmíněných zpravodajských úletů ČT ve skutečnosti veřejnosti nic obohacujícího nepřináší. Možná rozptýlení nudy, ale dovedu si představit lepší způsoby dosažení téhož účinku. Soudím, že mediální politika ČT ve vztahu k obviněným vyžaduje důkladnou revizi. Lidé, kteří vyvolávají mediální štvanice, by si měli připomenout zásadu „co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej ty jim“. Do postavení dobytčete, vlečeného na řetězech, se lze dostat poměrně snadno a ani pracovníci ČT nemají zaručeno, že jsou výjimkou z pravidla. Měli by přemýšlet, jak by se cítili jejich blízcí, kdyby je za podobných okolností viděli na televizní obrazovce.

    0 0

    Matteo Salvini, vicepremiér italské vlády
    - kou -
    21.7.2018 washingtonpost.com a PrvníZprávy
    Pro ukrajinskou vládu se zřejmě stane místopředseda italské vlády Matteo Salvini nejnenáviděnějším nepřítelem, hned po Putinovi a Rusku.




    Vicepremiér Matteo Salvini totiž uvedl, že změna moci na Ukrajině v důsledku „euromajdanu" byla pseudorevolucí placenou ze zahraničí. Řekl to v rozhovoru pro The Washington Post.

    Salvini tak popsal události v roce 2014 na Ukrajině, porovnával je s legitimním referendem na Krymu, ve kterém většina občanů poloostrova hlasovala pro vstup do Ruska.

    „Srovnejte (referendum na Krymu) s revolucí na Ukrajině, která byla v podstatě pseudorevolucí sponzorovanou jinými zeměmi," poukázal politik.

    Současně poznamenal, že na světě existují historicky ruské zóny s ruskou kulturou a tradicemi, které legálně patří Ruské federace.

    „Tam (na Krymu) schválili referendum, ve kterém 90% lidí hlasovalo pro návrat Krymu do Ruské federace,“ řekl politik v reakci na slova novináře, že hlasování na poloostrově bylo údajně falešné.

    Salvini předtím uvedl, že italská vláda hodlá do konce roku předložit otázku zrušení protiruských sankcí v Bruselu.

    Pro Ukrajinu je to politický políček, protože se tak vyslovil nejen poprvé západní politik ve vládní funkci, ale rovněž nebezpečný precedent, který by mohli následovat další, protože svoji existenci odvozuje od tzv. „revoluce důstojnosti“, která byla v podstatě nelegálním násilným převratem proti legitimně zvolenému prezidentovi. A uspěla jen za podpory USA a zemí Evropské unie, které sponzorovaly výměnu u moci jedné oligarchie za druhou oligarchickou strukturu v čele s Petro Porošenkem. S jediným rozdílem: ta nová je prozápadní, protiruská a nacionalisticky se klonicí k fašismu. A údajně vyznává "evropské hodnoty".

    A Salviniho je třeba ocenit za odvahu, neboť i jemu musí být jasné, že na něj spadne pavlač zuřivé reakce.


    Související:

    0 0

    21. 7. 2018      zdroj
    Rozvědka LLR zjistila na okupovaném Stanično-Luganském území jednotku NATO. Oznámil to na briefingu v Lugansku v z. náčelníka správy Lidové milice LLR plukovník Michail Filiponěnko. Vojenský blok NATO je široce implementován do vojenských struktur Ukrajiny. Aliance působí především prostřednictvím svých poradců, různých programů a pěti svěřenských fondů, které jsou odpovědné za různé oblasti reformy. Konkrétně pracuje trvale 44 poradců ze 13 členských zemí NATO ve struktuře Ministerstva obrany a Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny.


    "Zjistili jsme, že nedaleko vesnice Alexandrovka ve Stanično-Luganském okrese je v lese základna, na níž je umístěna dobře vystrojená a technicky vybavená jednotka NATO", řekl.

    "Západní instruktoři trénují příslušníky OSU (Ozbrojených sil Ukrajiny) v reálné situaci a používají jako objekty protivníka nacistické prapory a svá vojska. Zároveň jsou tyto výpady a přepadení používány k obviňování Lidové milice LLR z porušování "obilného příměří", poznamenal zástupce ministerstva obrany LLR.

    "Intenzita, s jakou zahraniční odborníci navštěvují vojenská zařízení, naznačuje, že západní země aktivně využívají Ukrajinu jako polygon pro odzkoušení budoucích metod provádění bojových operací a testování nových modelů zbraní a vojenského vybavení", zdůraznil.

    Plukovník také oznámil, že v oblasti Světlodarsku je dislokována "zhruba četa zahraničních bojovníků" z pobaltských zemí a východní Evropy.

    Filiponěnko připomněl, že instruktoři NATO cvičí ostřelovače OSU, kteří mají být následně posláni do zóny tzv. "operace spojených sil".

    V červnu bylo hlášeno, že jeden z praporů 80. samostatné letecké útočné brigády OSU dokončil úplný kurz přípravy o standardech NATO.

    30. května Ukrajina koordinovala s NATO cestovní mapu pro spolupráci ve sféře obrany a techniky.

    28. května generální tajemník NATO Jens Stoltenberg oznámil záměr aliance pokračovat v podpoře Gruzie a Ukrajiny.

    17. května vybuchlo na minovém poli u Avdějevky auto s vojenskými instruktory ze zemí NATO.

    12. dubna americký ministr zahraničí Mike Pompeo prohlásil, že Spojené státy jsou povinny pomoci Ukrajině ochránit její suverenitu.

    Připomeňme si, že vojenský blok NATO je široce implementován do vojenských struktur Ukrajiny. Aliance působí především prostřednictvím svých poradců, různých programů a pěti svěřenských fondů, které jsou odpovědné za různé oblasti reformy. Konkrétně pracuje trvale 44 poradců ze 13 členských zemí NATO ve struktuře Ministerstva obrany a Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Vraždění Židů v Litvě
    Silvia Foti a kou
    22.7.2018  Salon a PrvníZprávy
    Na stránkách Salonu americká novinářka Sylvia Fotiová vylíčila, jak se jí podařilo odhalit zločiny vlastního dědečka, litevského „národního hrdiny“.

    Během rozhodování napsat knihu oslavující bojovníka za svobodu své vlasti, Fotiová zjistila, že její dědeček nejen spolupracoval s nacisty, ale také se osobně podílel na vyhlazování litevských Židů. Zároveň, jak se novinářka dozvěděla, jak litevská vláda aktivně zakrývá zločiny mnoha „bojovníků za nezávislost", kteří ve skutečnosti byli kolaboranti.

    Na stránkách Salonu americká novinářka Silvia Fotiová, vnučka litevského bojovníka za nezávislost, sdělila odhalení, které změnilo její život: její dědeček, který byl považován za národního hrdinu, se ukázal být aktivním komplicem nacistů.

    Všechno to začalo žádostí umírající matky Fotiové: prosila napsat knihu o svém otci - Jonasi Noreikovi, zuřivém bojovníkovi proti komunistickému režimu, který zemřel v kobkách KGB. „Jako novinářka jsem souhlasila. Neměla jsem tušení, že ponoření do tohoto projektu povede ke krizi identity, objevu o popírání holocaustu a zakrývání ze strany litevské vlády,“ připustila autorka.

    Od dětství, kdy žila v litevském čtvrti Chicaga, novinářka považovala dědečka za „mučedníka zabitého rukou KGB za svobodu Litvy“ ve věku 37 let. Podle rodinných příběhů vedl protikomunistické povstání a znovu získal zemi od SSSR krátce předtím, než byla obsazena Němci. Během německé okupace se Noreika stal vedoucím kraje na severozápadě země. Jak tvrdí rodinné zdroje, během války bojoval proti nacistům, a byl umístěn v koncentračním táboře, odkud uprchl. Po návratu do Vilniusu, vedl nové protikomunistické povstání, po kterém byl zajat KGB, byl mučen a byl popraven.

    Matka Fotiové shromáždila 3.000 stran materiálů pro budoucí knihu: dopisy, protokoly KGB, stovky článků v novinách a časopisech. Nicméně, když reportérka popsala své plány napsat knihu své babičce, ta požádala Sylvii, aby nepsala nic o zemřelém manželovi. Podle autorky článku nejprve této žádosti nepřikládala význam.

    V říjnu 2000, po smrti své babičky, Fotiová a její bratr Ray přijeli s příbuznými do Litvy na pohřeb ostatků Noreiky. Podle jejích slov byla velmi překvapena poctami, které jim coby rodině „generála Větra“ (vojenský pseudonym Noreika) vzdávala litevská vláda. Dokonce i předseda Sněmu Litevské republiky Vytautas Landsbergis se objevil na pohřbu.

    Společně s kolegou Sylvia Fotiová a její bratr Ray Noreiko upevnili pamětní desku na průčelí Knihovny Akademie věd Litvy. Podle vzpomínek novinářky, všichni okolo mluvili o dědečkovi jako o národním hrdinovi a chtěli, aby si pospíšila s napsáním knihy, která by ho oslavovala.

    Jméno „generál Vítr“ je vytesáno na zdi bývalého muzea obětí genocidy, která se nachází v budově. Ta dříve sloužila jako vězení KGB, a v roce 2018 byla přejmenována na Muzeum okupace a boje za svobodu. Autorka kritizuje zneužití slova „genocida“. Jak Fotiová uvedla, muzeum bylo založeno v roce 1992, poté, co Litva získala nezávislost na Sovětském svazu, aby „ukázalo světu, že litevští nacionalisté trpěli komunismem ne méně, než Židé od nacistů“.

    Poprvé o obvinění z vyvražďování Židů Noreikem Fotiová uslyšela od ředitele gymnázia Šukoniai, když bylo rozhodnuto přejmenovat školu na paměť Jonase Noreika. Zároveň autorka vzpomíná, že si ředitel pospíšil, aby ji ujistil, že rozhodnutí zvolit název Noreiko pro gymnázium má „jeho naprostou podporu“ a všechno ostatní „je minulostí“.

    Po tomto vyznání začala novinářka pátrání. Jeden ze spolupracovníků Noreika v protikomunistickém hnutí na otázku, zda „generál Vítr“ zabíjel Židy, řekl: „Nacisté ho jmenovali hlavou kraje v roce 1941. Pochyboval, zda by měl souhlasit s tímto postojem, ale rozhodl se, že po dohodě by mohl udělat více pro naši zemi." Takže Fotiová zjistila, že její dědeček dosáhl „vrcholu své kariéry" díky spolupráci s Němci.

    Později, v Chicagu, autorka našla brožůru, napsanou Jonasem Noreikem, nazvaná „Zvedni hlavu, Litevče!“, která obsahovala obvinění proti Židům, a žádala, aby se od nich nic nekupovalo. „Moje ruce se třásly. Nechtěla jsem mít dědečka, který by byl autorem této brožury," líčila Fotiová své pocity.

    Donutit se, aby i nadále zkoumala, mohla novinářka jen o mnoho let později: v roce 2013 se vrátila do Litvy, kde pokračovala v hledání informací o zapojení Noreika do vyhlazování Židů v s odborníkem na holokaust Simonem Dovidavičiusem. „Ukázala jsem mu pamětní vyznamení na počest mého dědečka. Ukázal mi jámy, kde byli Židé pohřbeni a že se na tom podílel. Dala jsem mu knihu vytištěnou Muzeem obětí genocidy, kde se tvrdilo, že můj dědeček je hrdina. On mi dal knihu o holocaustu, kde se tvrdilo, že můj dědeček byl darebák," popsala Fotiová tuto neobvyklou spolupráci. Dovidavičius předpokládal, že se Noreiko podílel na vyhlazování Židů ještě před příchodem nacistů do Litvy. Jak autorka připomněla, během války bylo v Litvě zlikvidováno 95% židovské populace, která činila 200 tisíc lidí. Toto procento bylo v Evropě nejvyšší. Dnes v Litvě žije asi jen 3 tisíce Židů.

    Během tohoto šetření se objevily nové detaily: ukázalo se, že Noreiko osobně schválil zabití více než deseti tisíc Židů v Litvě. On sám spolu se svou rodinou zabavil „náhle uvolněný" dům , který před zahájením holokaustu patřil židovské rodině. Podle příbuzných novinářsky se v té době „mnoho Litevců přestěhovalo do nově uvolněných domů" poté, co „Židé už nebyli".

    Dalším důležitým objevem pro Fotiovou byla účast litevských úřadů na „zakrytí" zločinů bojovníků za osvobození republiky, kteří kolaborovali s nacisty. Po návratu do Ameriky se novinářka seznámila s Grantem Gočinem, rodákem z Litvy, jehož asi sto příbuzných bylo postiženo holokaustem. Jak ukázalo vyšetřování, Noreiko se osobně podílel na jejich vraždění. Během posledních 20 let se Gočin snaží odhalit četné litevské kolaboranty, které Muzeum obětí genocidy uctívá jako hrdiny. Navzdory Gočinovým snahám, podpoře médií a prominentním představitelům litevské společnosti se nikdy nepodařilo odstranit pamětní desku na počest Jonase Noreiky ze zdí knihovny Akademie věd.

    „Tváří v tvář obrovskému odporu litevské vlády bude snaha přesvědčit ji, aby uznala jeho roli v holokaustu dlouhá a tvrdá. Duše 200 000 Židů pohřbených v litevské půdě to požadují,“ je přesvědčena novinářka.


    Související:

    0 0
  • 07/21/18--22:17: Fejk Tomáše Krystlíka

  • Vladimír Pelc
    22.7.2018 VašeVěc
    Je až k nevíře jaké drzosti a lži si dovolí někteří lidé vypustit z pusy. Politické lži vypouštějí mnohdy údajní historici, kteří překrucují dějiny.


    Patří k nim Tomáš Krystlík. Je označován za česko-německého spisovatele a žurnalistu, který se dlouhodobě zaměřuje na československé dějiny, českoněmecké vztahy, poválečné vysídlení Němců z pohraničí.

    Před několika dny napsal na web ParlamentníchListů.cz, *) že prý vysídlení Němců nepřišlo na podnět západních spojenců, a že ČSR začala vyhánět Němce bez svolení spojenců a snaží se tak postupimské konferenci dodat v otázce transferu Němců většího významu lživým tvrzením, že jejím výsledkem byla Postupimská dohoda a žespojenci v Postupimi žádný odsun Němců z našeho pohraničí nedohodli; prý z protokolu Postupimské konference vůbec neplyne, že by Němci měli být z našeho pohraničí vysídleni.

    Postupimská dohoda je název pro Závěrečný protokol postupimské konference – výsledek posledního jednání Velké trojky na postupimské konferenci, která se konala od 17. července do 2. srpna 1945 v braniborské Postupimi u Berlína. Budu citovat ze Zprávy o třístranné konferenci vydané 2. srpna 1945 v Postupimi.

    V bodě A. Politické zásady II. je uvedeno, že jedním z cílů okupace Německa je: „Přesvědčit německý lid, že utrpěl úplnou vojenskou porážku a že se nemůže vyhnout odpovědnosti za to, co sám na sebe uvalil, poněvadž jeho vlastní bezohledný způsob válčení a fanatický nacistický odpor zničily německé hospodářství a musely způsobit zmatek a utrpení.“

    A v bodě XIII. nazvaném spořádaný odsun německého obyvatelstva je zapsáno:

    „Konference dospěla k této dohodě o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska:

    Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli odsun musí být prováděn spořádaně a lidsky.

    Poněvadž by příliv velkého počtu Němců do Německa zvětšil břemeno, které již doléhá na okupační úřady, soudí, že tento problém by měla zkoumat především Kontrolní rada a přihlížet při tom zvláště k tomu, aby tito Němci byli spravedlivě rozděleni mezi jednotlivá okupační pásma. Dávají proto svým zástupcům v Kontrolní radě příkaz, aby co nejdříve svým vládám oznámili, kolik takových osob už přišlo do Německa z Polska, Československa a Maďarska, a aby podali odhad, v jaké době a jak rychle by mohly být provedeny další odsuny vzhledem k nynější situaci v Německu. O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhošťování, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě.“
     Podepsáni: J. V. Stalin, Harry S. Truman, C. R. Attlee; Berlín 2. srpna 1945.

    Tomáš Krystlík nám sdělil, že čeští historici nepravdivě tvrdí, že z protokolu Postupimské konference plyne, že by Němci měli být z našeho pohraničí vysídleni. Patrně čeští historici a vůbec naši občané jsou negramotní, a nedovedou si text Postupimské konference přečíst. A tak by, podle historika T. Krystlíka, bylo nanejvýš žádoucí, aby čeští historici po téměř třech čtvrtích století konečně začali podávat dějiny pravdivě.

    Bylo by naopak nanejvýš žádoucí, aby individua vypouštějící fejky přestala lhát. Je až k nevíře, jaké drzosti a lži si dovolí někteří lidé vypustit z pusy. Až jim z ní zapáchá.

    *) Viz
    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Spojenci-nenaridili-Cechum-vyhnat-Nemce-vlady-Velke-Britanie-a-USA-to-Benesovi-dokonce-zakazaly-544253 (17. 7. 2018)

    0 0

    Jiří Baťa
    22. 7. 2018
    Dříve, než se budu zabývat zavrženíhodným obsahem pojednání pana Krystlíka, (ZDE) není od věci si připomenout, že pan Tomáš Krystlík je česko-německý (více německý) spisovatel a žurnalista, autor množství článků a esejí, zaměřených na otázky československých dějin, česko-německých vztahů o vysídlení německého obyvatelstva ze Sudet po druhé světové válce. To všechno může být, ale pana Krystlíka to rozhodně nestaví do role pozitivního a objektivně píšícího autora. Pan Krystlík totiž je, objektivně řečeno kontroverzním, tendenčně oponentujícím individuem především v otázce „vysídlení“ německého obyvatelstva ze Sudet po druhé světové válce. 



    Nejsem první ani poslední, který s jeho hodnocením průběhu těchto historických událostí nesouhlasí. Ostatně potvrzují to kritici, zpochybňující Krystlíkovu nezaujatost a historickou (ne)přesnost. Za jeho knihu Zamlčené dějiny jej kritizují Věra Olivová, nebo Stanislava Kučerová, opakovaně jej také kritizoval například vojenský historik Pavel Šrámek a kritikem T. Krystlíka je rovněž novinář Otto Drexler. Nepochybně se najde celá řada dalších oponentů, kteří s Krystlíkovým výkladem „vyhnání“ Němců budou nepochybně rovněž nesouhlasit.

    Již v samém úvodu zavádějícího Krystlíkova pojednání lze zásadně nesouhlasit s jeho tvrzením, že ČSR začala „vyhánět“ své Němce bez svolení spojenců. Tento termín je silně zavádějící, dnes hlavně používaný lidoveckými představiteli pány Bělobrádkem, Hermanem, ale také K. Schwarzenbergem a v neposlední řadě také představiteli sudetoněmeckého landsmanšaftu v projevech, ve kterých se (mj. marně) domáhají návratu (starých časů) nebo aspoň navrácení majetku. Pan Krystlík se odvolává na řadu faktů či dokumentů, pro své tvrzení však žádné alibi, bohužel nepřikládá a pouze ostentativně konstatuje věci, které jsou podle jeho názoru relevantní a pravdivé. To jen posiluje skutečnost, že jeho pojednání lze v podstatě považovat za jakousi demagogickou analýzu faktů a skutečností popisovaných řadou českých renomovaných odborníků, dokumentaristů či historiků, zaměřenou na poválečné události a odsun Němců. Pan Krystlík se snaží tato fakta přehodnotit, resp. „převyprávět“ jako mylné, nepravdivé, nebo dokonce lživé. Jako absolutní laik stran historie a dějinných událostí Československa si zde k této věci nemohu dovolit předkládat nějaké odborné závěry, nicméně jako občan mám právo se k jeho pojednání vyjádřit. Tímto tak činím a konstatuji, že s nimi jednoznačně a zásadně nesouhlasím. Především nelze věřit antinacionálnímu tvrzení pana Krystlíka na jedné straně a nerespektovat fakta a skutečnosti, jak je dokumentačně věcne a historicky předkládá celá řada českých renomovaných osobností na straně druhé. Přece není možné popřít jimi uváděné skutečnosti jenom proto, že „nějaký“ pan Krystlík má na tyto události subjektivní, nacionálně protičeský pohled, či jiné dehonestující důvody..

    Snaha pana Krystlíka je však celkem pochopitelná. Žel není jediný, který se snaží české historické a dějinné události přehodnotit k obrazu svému (nebo někoho jiného) a předkládat je veřejnosti, která by za posledních cca 30 let mohla být už natolik zmanipulovaná alias zblblá, že i takovým představám by byla ochotna uvěřit. Nelze ovšem vyloučit, že se mezi občany nenajdou lidé, kteří těmto verzím uvěří, zvláště, jde-li o mladé lidi, kterým je nedávná historie předkládána v jiných tónech, barvách, v jiných skutečnostech a souvislostech. Na jiném místě a v jiném případě zmiňuji své pochybnosti o úrovni a kvalitě našeho školství. Je známo, že na nejedné škole vyučují nebo přednášejí, nebo dokonce šéfují lidé, kteří mají k vlastenectví, české státnosti a nacionálnosti evidentně negativní vztah. Jejich existenci pak zaštiťují prozápadně, neřku-li vlastizrádně orientovaní pravicoví politici. Svědčí o tom řada iniciativ, jako je např. snaha o převyprávění historie osvobození Prahy, event. Plzně, nebo snaha utvrdit občany v tom, že zadržovací tábor v Letech byl koncentrák, byla v něm páchána genocida, že komunistický režim byl naprosto negativní, nelidský, ne nepodobný fašistickému režimu a pod.

    Útěchou nám snad může být, že pojednání pana Krystlíka bude valnou části občanů odmítnuta a odsouzena, případně silně zpochybňována, což ovšem ještě neznamená, že i takovéto tendence nemohou zasít zrnko věrohodnosti, že pan Krystlík má v té či jiné věci pravdu. Lidé, kterým se takový výklad hodí tzv. „do krámu“ (Bělobrádek, Herman, Schwarzenberg pod.) jej pak budou dále ve svých svérázných, ryze „demokratických“, svobodomyslných vystoupeních nenápadně, ale cílevědomě podsouvat (vtloukat do hlavy) „naměklé“ části veřejnosti (mládeži).

    Pan Krystlík je, jak výše uvedeno, česko-německý spisovatel a žurnalista, autor množství článků a esejí, zaměřených na otázky československých dějin, česko-německých vztahů. Z jeho životopisu není nijak patrné (což neznamená, že je to vyloučeno), že by měl nějaké německé kořeny, přesto pan Krystlík trvale žije a pracuje v SRN. Nic proti tomu, má na to právo, ale současně lze také pochybovat o tom, zda má nějaké citové, či vlastenecké vazby k ČR. Z toho, že trvale žije v SRN můžeme vyvodit, že inklinuje více k německému národu než českému a podle toho se také snaží své česko-německé vidění nedávné minulosti prezentovat.

    Bylo by jistě také více než zajímavé, jaké stanovisko by asi pan Krystlík zaujal ve věci českou stranou (alespoň dosud) neuplatňovaného plnění válečných reparací Německa vůči České republice. Budeme-li vycházet z jeho známých stanovisek, názorů a hodnocení na události stran poválečného odsunu, resp. „vyhnání“ Němců z Československa, nepochybně by se pan Krystlík k této věci také ve stejném duchu vyjádřil. Také co jiného očekávat, když je mu zřejmě německá košile bližší, než český kabát. V rámci všeobjímající demokracie si budeme zřejmě muset zvykat i na tyto a podobné irelevantní, nečestné a iracionální myšlenkové pochody, demagogické názory a nekorektní jednání, neboť v těchto věcech již nehrají roli žádné vlastenecké city a postoje, ale „vůně“ peněz. Zvláště když víme, že v našem liberálním prostředí „svobodně“ vydělané peníze nesmrdí. Stačí k tomu jen málo: ve správný čas a na správném místě otevřít (často nevymáchanou) „klapačku“!

    0 0
  • 07/22/18--08:13: Trumpova cla nezaberou
  • Jaroslav Loudil
    22. 7. 2018
    pan Trump nedávno pohrozil Číně, že nakonec zavede 10 % clo na čínské zboží za 500 mld. USD!! Jak se s tím Čína vyrovnala?? Od začátku roku nechala svou měnu Juan nejprve posilovat z 6,50 na 6,30, ale když Trump začal zavádět na čínské zboží cla, tak čínský Juan rychle obrátil a z 6,30 oslabil už skoro na 6,80, tedy o 8 %. Tím Čína pro své exportéry Trumpovo clo 10 % rychle a elegantně sprovodila ze světa!


    Zatímco ve Washingtonu úmorně po večerech sestavují sáhodlouhé seznamy čínského zboží, na které bude uvaleno clo, tak čínská centrální banka elegantně vrátila úder oslabením národní měny. Nyní Washigton podrážděně oznámil, když zjistil, že opět prohrává, že nechá Čínu vyšetřovat za tuto manipulaci s měnou.

    P.S. To je ovšem jenom k smíchu! Vzpomeňme na umělou manipulaci s naší korunou, kterou nedávno prováděla ČNB, když uměle oslabila její kurz na 27/Euro. Nebo také na nedávnou manipulaci kurzu švýcarského franku. S měnou dnes manipuluje kde kdo, když se to - "hodí", tak se manipuluje. A dokonce se to všem veřejně oznámí, viz naše ČNB. ČNB oznámila, že kurzovou manipulací mimo jiné chce pomoci našim exportérům. Myslím si proto, že tady opět panu Trumopovi pšenka nepokvete!

    https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/svet/s-cinskou-menou-se-mozna-manipulovalo-usa-to-prosetri_489653.html

    0 0

    Jana Maříková
    22. 7. 2018
    Německá kancléřka Angela Merkelová (CDU) si na summitu NATO podala ruku se šéfem turecké organizace Šedí vlci. Německá kontrarozvědka BfV tuto organizaci považuje za extrémistickou a teroristickou. Hlavně když jdou "kšefty".
    Minulý článek jsem věnovala "Osmanům Germánie" - motorkářskému spolku "rockerů", jejichž mládežnické volnočasové aktivity byly vskutku svérázné - obchod s drogami a zbraněmi, kuplířství a násilnosti. Kvůli tomu jich osm - z toho tři nejvyšší šéfové - stojí v současné době před soudem ve Stuttgartu.


    Vyšetřování (nejen) jejich kauzy přineslo dost důkazů k tomu, aby spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) činnost tohoto sdružení na celém území spokové republiky zakázal.

    Kdybychom se pohybovali na pomyslném pravolevém spektru, Osmané Germánie by patřili hodně doprava. Pikantní na celé jejich kauze je to, že se jasně prokázalo jejich napojení přímo na Ankaru, prostřednictvím poveřence turecké vlády pro Turky v Německu, Metina Külünka.

    Zdálo by se tedy, že Německo se nějak kolem dvanácté přece jen vzchopilo a začalo pozvolna likvidovat strukturu "páté kolony", která i díky vyzbrojení a organizovanosti představuje časovanou bombu uvnitř německého státu.

    Jenže - Turecko je významný obchodní partner a výborný zákazník, zejména (ale nejen) co se nákupu zbraní týče. V současné době okupuje syrský Afrín, který obsadilo i s pomocí německých tanků Leopard, válčí v severním Iráku, tedy jižním Kurdistánu, kde, jak jinak, bojuje proti "terorismu" kurdské strany PKK a jejích ozbrojených složek. Tanky (a nejen ty) jsou opět nepostradatelné - a to za hranicemi tureckého státu. Jenže Irák má jako na zavolanou úplně jiné starosti. Názory na to, co se tam děje, se různí - od počínající občanské války až po barevnou revoluci, protože volby vyhrál někdo neplánovaný. Aniž bych se chtěla zastávat otřesných zásahů policie proti civilistům, které jsem viděla na videích a které se nápadně podobají akcím typu MDŽ po turecku, likvidace vzpomínkové akce na oběti atentátu v Surucu, předvolební zatýkání a zásahy proti shromážděním opoziční strany HDP včetně vražd a podobně. Irák teď proti Turecku nic nepodnikne. Navíc Turecko chřestí zbraněmi i proti Řecku, kde se najednou vyskytly "sporné ostrovy".

    Vracím se k pravolevému spektru. Erdogan a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), strana nacionalistická a islamistická, vyhráli volby. Jenže zatímco Erdogan získal 52 procent hlasů a stal se vítězem prvního kola - v deset večer se přestaly hlasy počítat, jen jedna ze " zajímavostí" voleb - AKP oproti minulým volbám ztratila sedm procent a vytvořila koalici, pravda, předem ohlášenou, s Nacionálně činnou stranou (MHP), jejíž "mladé křídlo" jsou proslulí Šedí vlci s otevřeně fašistickým programem. I sám Erdogan byl několikrát vyfotografován, jak zdraví fašistickým pozdravem Šedých vlků - zdviženou rukou se vztyčeným ukazovákem a malíčkem, symbolem vlčí hlavy.

    Oficiálním vůdcem této strany je Devlet Bahceli. Turecko není v EU a stále se od ní vzdaluje. V Evropě je drží už "jen" pavučina obchodních vztahů a zájmová oblast Balkán, kde Turecko mohutně investuje. A i díky islámu, který vyznává značná část obyvatel Albánie a některých republik bývalé Jugoslávie, získává stále větší vliv. Ale to platí kupodivu i pro Srbsko... Proč ne, když Erdogan je teď i skorospojenec Ruska a chystá se nakoupit jeho protiraketové systémy.

    Na summitu NATO v Bruselu, který náš mainstreamový tisk charakterizoval fotkami sedícího Zemana, aniž věnoval pozornost "ischiasu" předsedy Evropské komise Jean Clauda Junckera, došlo k jednomu potřesení rukou. Zdánlivě malému pro Evropu, ale velevýznamnému pro Turecko. Jak píše tento týden na webu Zeit Online novinář Volker Siefert, Turecko se pokouší učinit Šedé vlky zcela "hoffähig", to jest etablovat je v politice na nejvyšší úrovni, a vybralo si proto osobu, známou svou impotentní politikou vůči Turecku - německou kancléřku Angelu Merkelovou.

    Na summit NATO s sebou Erdogan vzal Cemala Cetina, oficiáně člena představenstva centrální rady MHP a Generálního předsedu evropské turecké konfederace, zástupce MHP Istanbul.

    Jeho organizace, tedy zastřešující Avrupa Türk Konfederasyon, je německou kontrarozvědkou Úřadem na ochranu Ústavy (BfV) považována za extremistickou a jako taková je pod stálým dozorem. Cetin byl jako čerstvě zvolený poslanec za MHP součástí turecké delegace v Bruselu. Bylo to oznámeno předem a úřad kancléřky s tím musel počítat.

    Mluvčí strany Zelených pro zahraniční záležitosti, Omid Nouripour, je toho názoru, že to byla ze strany Erdogana cílená provokace. Merkelová se mu těžko mohla vyhnout. Ale jak řekl Nouripour: "Ale o to důležitější je, zda se snažila zavést řeč na problémy, které má německá politika s extremistickými názory Šedých vlků. " O tom však není nic známo. Dotud Volker Siefert v Zeit Online.

    Německá kancléřka má plné ruce práce s kritikou států V4, které jsou tak svéhlavé, že nechtějí přistoupit na její politiku přerozdělování migrantů. K nim přibylo Rakousko, Itálie, problémy dělají i balkánské státy. Na Šedé vlky, otevřeně fašistickou organizaci á la nacistické SA, už nemá kapacitu. Jako téměř všichni představitelé západní Evropy vidí fašisty, rasisty a nacionalisty všude, jen ne tam, kde opravdu jsou.

    Šedí vlci mají na svém kontě v Turecku, zejména do začátku 80. let, tisíce politických vražd. Mnoho politických vražd posledních let rovněž. Často sáhli po zbrani i v Německu. V Istanbulu mají na svědomí vraždu turecko-arménského novináře Hranta Dinka z roku 2007 a vraždy křesťanů v Turecku.

    Mluvčí strany "Die Linke" pro vnitřní politiku, Ulla Jelpke, vidí v potřesení rukou navázání na tradice předsedy CSU Franzer Josefa Strauβe, který kdysi, v roce 1978, poskytl audienci předsedovi strany Nacionální hnutí Alparslanu Türkeşovi, tehdejšímu vůdci Šedých vlků, které považoval za spojence v boji proti komunsimu. Slíbil mu, že Šedým vlkům zajistí v Německu "příznivé klima" pro jejich aktivity...

    Pohybujeme se, a nejen Německo, na ostré hraně mezi bezbřehou proimigrantskou politikou podle Angely Merkelové a většiny evropských mainstreamových médií a mezi sklouznutím k otevřené fašistické politice, která spolu s protiimigrantskou rétorikou hrozí "spláchnout" i veškeré sociálno a toleranci, když to zjednoduším. Proto v otázkách kritiky Erdogana souhlasím s německou levicí, která je sice zoufale neschopná tváří v tvář imigraci, ale ukazuje na nebezpečí, která mohou hrozit, když to přeženeme. Jen Frau Merkel se svou teflonovou tváří dokáže zároveň hájit politiku "Wir schaffen das" ("můžeme to udělat") a přitom si potřásat rukou s Šedým vlkem. Je to rozpor jen zdánlivý a táhne se celou německou zahraniční politikou od dob válek v bývalé Jugoslávii. Hlavní je prospěch německých bank a firem, ostatní je vedlejší. A navíc - když nebude hodná na Erdogana a kohokoli z jeho okolí, pustí na nás Erdogan další uprchlickou vlnu. Navzdory výpalnému tří miliard Euro. Vlnu, kterou svou agresivní politikou vůči okolním státům sám pomáhá spustit. Dokonalý plán, to se musí uznat.

    Co ale Frau Merkel určitě neřeší, je otevřený rasismus zejména mládežnických tureckých organizací vůči Kurdům, Židům a Arménům, ale i rodilým Němcům, který se rozmáhá stále více. Právě ve spojení s nacionalistickými organizacemi typu Šedých vlků nebo Osmanů Germánie. Vždyť turečtí představitelé jsou v Německu častými hosty. Přitom je dobře známo, že sympatizují s krajní pravicí a nejen Erdogan, ale i ministr zahraničí Mevlüt Cavugsolu byl vyfotografován s "vlčím" pozdravem a to prosím v Hamburku, na území tureckého konzulátu, v roce 2017.

    Opět cituji z článku v Zeit Online: " Zasvěcené osoby se obávají, že stálý tlak turecké vlády na německé politiky bude úspěšný. "Máme Šedé vlky pod dohledem. Je ale třeba se obávat, že pod politickým tlakem turecké strany na německé úřady bude jejich status potenciálně podezřelé organizace zrušen."říká zaměstnanec jednoho německého bezpečnostního úřadu, který ale chce zůstat v anonymitě." V Německu je 170 organizací, sdružených v Türk Federasyon. Zatím nevyzývají k násilí za účelem uskutečnění svých politických cílů, ale jejich krajně pravicová rétorika zůstává problémem pro vnitřní bezpečnost Německa. Neustále zdůrazňované "turectví", zejména u mládežnických organizací, musí nutně do budoucna vést k problémům, spolu se stoupajícím vlivem Turecka nejen v regionu, ale když se podíváme na fotografie státníků, nadšeně se zdravících s Erdoganem, v podstatě celosvětově. Tyto mládežnické organizace jsou také velmi aktivní na sociálních sítích, kde neváhají šířit ideu příslušnosti k turecké národnosti jako něco nadřazeného. A jakmile se nějaký národ prohlásí za nadřazenou rasu, víme dobře, co následuje...

    0 0

    Mirko Radučevič, Jindřiška Ptáčková 
    22.7.2018  Literárky

    V úterý 17.července si tisíce Rusů v Jekatěrinburgu připomnělo sto let od zavraždění členů carské rodiny Romanovců. Zdejší uralský sovět v ten den rozhodl o popravě cara Mikuláše II. a jeho rodiny
    (vlevo na snímku).



    Dobytí města československými legionáři pod velením plukovníka Vojcechovského. 25.července přišlo pozdě a nezabránilo krvavému masakru. Komorná a šlechtičny byly zabity bajonety. Mrtvoly byly později převezeny z původního zatopeného lomu a ohořelé a napůl rozleptané kyselinou, zakopány na dvou místech, aby byly zahlazeny stopy po Romanovcích. Podle historiků tehdy Rusové neprojevovali lítost nad smrtí Romanovců, neboť poslední car nebral ohledy na nikoho, jeho násilná vláda znamenala otřesy a země byla zaostalá (viz). Zde se vytváří jeden ze známých stereotypů Ruska jako kruté a zaostalé země. Na což navazuje další historické období vlády J. V. Stalina, II. světové války a po ní pro mnohé z nás známá sovětizace zemí Východní Evropy. To vše je dobře známé a popisované také v ruské klasické i novější literatuře. Vzniká literární stereotyp o představě Ruska, který je hojně na Západě i u nás čten. Neumíme si dnes Rusko ani jinak představit.

    Redakci přišel text, jeho autorka jej napsala, jak uvádí: „k pochopení ruské reality a snad i tak zvané ruské duše“. Jde o spisovatelku Jindřišku Ptáčkovou, která pro Literární noviny píše v zdařilé fejetony. Využijme textu jako záminku k pochopení naší západní mentality a našeho obrazu Ruska prostřednictvím znalce ruské literatury a východoevropské vůbec amerického teoretika literatury Andrew Wachtela. Zdá se to podnětné, neboť stejně jako vnímáme my Rusko, prostřednictvím literatury, stejně vnímá Západ i nás. Uvedené vybrané texty z ruské literatury uvádíme na konci článku.

    Začněme Američanem citované ruské spisovatelky a novinářky žijící v USA Taťány Tolsté, jejíž citát nás vnese do problematiky: „Rusové, po desetiletí uvěznění za železnou oponou, v zemi, kde ne všechny města jsou otevřená občanům a někdy nejsou ani označená na mapě, země tajemství a tabu, zavřených dveří a tajných podzemních železnic, země plotů a podezřelých pohledů, si Rusové vytvořili schopnost snít jako nikdo jiný.“

    Wachtel s tímto naprosto nesouhlasí a považuje to za literární kýč vytvořený pro Západ, kde bez toho by si ruský spisovatel neškrtl a hlavně by nikdo nerozuměl jeho psaní, pokud nedodrží známé klišé a pomalu až Jungovský stereotyp podle Západu daný Rusům v genech.

    Spolu s tím všimněme si formulace „jsou jako nikdo jiný“. Zde Tolstá, která má mimo jiné na Západě jako spisovatelka úspěch nejen svým obsahovým klišé o Rusku, ale již pro své jméno připomínající slavného klasika. Jinakost zdůraznil také generál Petr Pavel, který v dokumentu ČT o sobě zdůraznil, že díky tomu, že prošel socialistickou armádou vedenou podle sovětského vzoru, dokáže tyto schopnosti dnes v NATO uplatit a rozumí věcem, které západní vojenští experti nedokáží ani vnímat ani pochopit. Stejně v souvislosti s MS v kopané v Rusku často sportovní komentátoři se zabývali ruským týmem a zdůrazňovali, jak ruští fotbalisté nepůsobí až na výjimky v zahraničních klubech. Uvedli, že sice zde byli a byli i úspěšní, ale jejich jinakost jim nesedla v hostování na Západě a že se mnohem cítí lépe doma v Rusku.

    Opět k literatuře, literární teoretici vidí vše komplexněji. Vše souvisí se společenskou změnou v Rusku. Spisovatelé v Rusku měli vždy zvláštní postavení a kvůli nedostatku demokracie byli mluvčími pravdy a veřejného svědomí. To tvrdí ruský literární historik Vitalij Šentalinskij. Po perestrojce se mnohé změnilo, může psát kdekdo a o čemkoli. Jak nyní ruští spisovatelé sdělují pravdu? Zjistíme, že všichni najednou začínají hledat kompromis mezi způsobem vidění světa východní a západní Evropy nebo Severní Ameriky. Je zde ovšem jedno ALE! Jednak je zde snaha čelit na Východě globalizační kultuře Západu a na druhé straně touha pronikat na velký trh – být úspěšným autorem. Jak toho dosáhnout?

    Je to velice těžké, jak na to americký badatel Andrew Wachtel ostatně upozorňuje: „Knihy (kombinace východo-západních perspektiv) se vždy potácejí na pokraji propasti. Z důvodu uspokojení západního publika se snaží východní autor zjednodušit domácí podmínky a tím se odcizuje domácím čtenářům. Naopak, když chce ukázat život Západu domácímu publiku, bohužel nevidí jemné rozdíly mimo svoji zemi a píší knihy, které jsou nepřijatelné pro zahraniční čtenáře.“ Tento druh psaní Wachtel nazývá „nový internacionalismus“.

    Jak vidno, zdá se nadále zůstáváme zakletí ve svých stereotypech a autoři, spisovatelé se musí, chtějí-li vidět své knihy na pultech knihkupců tomuto imperativu přizpůsobit a tento „kýč“ zvolit za svoji metodu psaní. Jinak, pane spisovateli račte zvolit jinou profesi, nejste v socialismu, nejste svědomím národa ani sluhou určité ideologie, což zaručovalo tisícové vydání knih.

    Je-li řeč o ruské literatuře příkladem tohoto zápasu je francouzský spisovatel Andreï Makine žijící od konce osmdesátých let minulého století ve Francii. Mimo jiné je držitelem několika francouzských literárních cen a píše francouzsky. Od roku 1987, když získal ve Francii politický azyl, se v Paříži těžko životem protloukal, dokonce spal v hrobce na slavném hřbitově umělců a spisovatelů Père-Lachaise a první dva romány (Dcera hrdiny Sovětského svazu - 1990 a Zpověď sesazeného praporečníka – 1992) mu vydavatelé odmítli vydat až do doby, kdy Makine začal tvrdit, že jde o překlad jeho díla z ruštiny. Jeho již čtvrtý román Francouzský testament (autobiografický příběh chlapce, který se narodil na Sibiři a od mala snil o Francii jako o své Atlantidě – vyšlo u nás v roce 2001) mu přinesl úspěch a Goncourtovu cenu (další jeho knihy česky a slovensky: Spoveď padlého zástavníka - 2001, Za času řeky lásky - 2005, Rekviem za Východ - 2009, Kniha krátkych lások, čo trvajú večne– 2014. Žena, ktorá čakala - 2016). Proto trefně Wachtel poznamenává: „Jakmile byl Makine považován za ruského autora a šlo o překlad jeho díla, nikdo jeho autentičnost nezpochybňoval a jeho text mohl být čten jinak.“ Krásná ukázka fungování stereotypu. Když však jeho román vyšel v překladu v roce 1996 v Rusku, nenašel žádnou odezvu. Z toho Andrew Wachtel dochází k závěru, že je „obtížné vytvořit dílo, jež by se setkalo se stejným zájmem jak na Východě tak Západě… důkaz faktu, že žádný rovnovážný stav neexistuje“.

    Zde můžeme úvahu uzavřít, že je to potvrzení fungování stereotypu a klišé, že Francouzi zabrali na kýč o Rusku, kdežto to samé přišlo Rusům podivné až směšné. Byl to pro ně ruský kýč. Wachtel však upozorňuje na další podmíněnost toho klišé, a to v tom, že nejlépe je, když toto klišé pochází od ruského autora, od pravého Rusa a jedna ruská kritička Maja Zlobina nejdříve cituje Makinea: „Autorovo ruské období začíná: ´Rusko jako medvěd po dlouhém zimním spánku, se ve mně probudilo.´“ Potom kritička dodává: „Bylo by lepší, kdyby se nikdy neprobudilo! Je to jakoby Makineovo dílo neslo nálepku vyrobeno v zahraničí. Máme před sebou typický kýč prezentovaný beze stínu ironie, s významnými úšklebky a patetickými vzdechy. Kombinace předsudků bez fantazie…“

    Ruské kritičce je nepříjemné zjednodušování až zesměšňování Ruska, ale jako i jiní nezná návod, jak dále. Zřejmě nadále a rádi jako čtenáři zůstaneme v literárním stereotypu, ve své virtuální představě o Rusku, Česku a jiných zemích, o kterých nám spisovatelé podají zjednodušující zato poutavý pohled.


    Oj, Rusko, oj, oj
    (Pomocné texty k pochopení ruské reality a snad i tak zvané ruské duše)

    Moto: V zapadajícím slunci je naše věznice překrásná. Leonid Andrejev

    „Orlovská vesnice (mluvíme o východní části orlovské gubernie) se obvykle rozkládá uprostřed zoraných polí poblíž strže, jakž takž proměněné v bahnitý rybník. Kromě řídkých vrb, vždy se k něčemu hodících, a dvou tří ubohých břízek nespatříš na verstu kolem dokola ani stromku: chalupa se lepí na chalupu, kolem dokola ani stromku, střechy jsou pokryty shnilou slamou… Vesnice kalužská je naopak obklopena lesem, chalupy stojí volněji a rovněji a jsou pokryty prkny, vrata se dobře dovírají, plot na zadním dvorku není roznesen, nekácí se a neláká k návštěvě kdejakou svini, která se prochází kolem.“
    Ivan Sergějevič Turgeněv: Tchoř a Kalinyč, přel. Jaroslav Závada

    Třetí parta kolchozu Gigant dodělala nový sklad. Ze starého skladu vyvezli napůl prohnilé staré sudy, pytle s cementem, trochu cukru a soli v balení pro vesnické družstevní prodejny, hromady pytloviny, koňské postroje (parta měla všeho všudy pět koní, ale postrojů si nachystali třikrát tolik; ono by to koneckonců nevadilo, pár postrojů do foroty nikdy nemůže uškodit, jenže tyhle pořád žraly myši, a nedaly se odradit ani otráveným zrním, ani dehtem), nějaké metly, hrábě, lopaty… A kostel zůstal najednou prázdný a jakoby úplně zbytečný.

    „Tak kostel je teďka prázdnej...“

    „Jo.“
    „No a co s tím budeme jako dělat?“

    „Jsou tam dobrý cihly, z těch by se dělal vepřín jako malina, ne jako z těch, co sem vozej z cihelny.“

    Vasilij Šukšin: Silák, přel. Marcela Neumannová

    Diváci sestupovali v hlučném a spokojeném zástupu po točitých schodištích k podjezdu. Dole se rozléhal křik žandarmů a lokajů. Dámy, zabalené a přitisknuté ke stěnám a zakrývané medvědími kožichy mužů s tatínků před drzými pohledy mládeže, chvěly se zimou a usmívaly se na známé. Důstojníci a dvorní šviháci s lorněty chodili sem tam, řinčeli, jedni šavlemi a ostruhami, druzí – galošemi. Dámy vyššího světa tvořily zvláštní skupinu na spodních stupních parádního schodiště, smály se, mluvily hlučně a nasazovaly si zlaté lorněty, hledíce na dámy z nižšího světa, obyčejné ruské šlechtičny, a jedny tajně záviděly druhým: ty z vyššího těm z nižšího krásu, ty z nižšího světa, běda! Hrdost a lesk vyšším.
    Michail Jurjevič Lermontov: Kněžna Ligovská, přel. Ivan Hálek

    Staří Šarokovi neměli Pankretovovy rádi. Neměli rádi otce, že je inženýr, matku, že je „až moc vzdělaná“ a tím spíš strýčka, že je jeden „z těch nahoře“. Na dvoře sedala Sašova maminka s „inteligencí“ a Šaroková s obsluhovačkami výtahů a domovnicemi. O Sašově zatčení usoudili, že se „soudruzi“ štěkají mezi sebou a pánbůh dá, že jeden druhého zadáví.
    Anatolij Rybakov: Děti Arbatu, přel. Vlasta Tadelová

    „Doufám, že jsme se dostatečně poznali, abychom si nevěřili.“
    Leonid Andrejev: Fixní idea, přel. Ludmila Dušková

    I počasí je mrtvé v zemi té
    chorého snu a malátného třpytu
    kde Bůh je pouhé světlo v orbitě
    temného domu v mlze na zenitu
    kde pole žádné rádlo neoře
    neoře roky věky v dějepravě
    a jen déšť tančí na vysoké trávě
    a drvoštěp jenž sejde od lidí
    sem do roklí kde kůň mu hrůzou zšedne
    z vrcholu sosny oheň uvidí
    v svém údolí v své dálce nedohledné

    Josif Brodskij: Velká elegie Johnu Donnovi, přel. Václav Daněk

    „Fuj, hloupost!“ zvolal Vinogradov. „Vždyť ženy byly vždy zahálčivější mužů.“
    M. Arcybašev: Dělník Ševyrev, přel. B. Mužík a F. Mézl

    „Nepohrdněte, vaše prevoschoditělstvo, naším pokrmem. Co máme, to dáme,“ opakovala stařenka, uklánějíc se.

    „Prosím, prosím...“ pravil Ivan Iljič a dokonce s radostí vzal si vlašský ořech a mezi prsty ho rozlouskl. Rozhodl se, že bude již až do konce lidovým.
    Fjodor Michailovič Dostojevskij: Ošklivá příhoda, přel. Bronislava Herbenová

    „My, Rusové, lidé se smyslem pro řád věcí, si vášnivě libujeme v těchto otázkách, které zůstávají otevřené. Láska se obyčejně poetizuje, zdobí růžemi a slavíky, ale my, Rusové, okrášlujeme lásku osudovými otázkami a vybíráme z nich právě ty nejméně zajímavé. Když jsem ještě studoval v Moskvě, měl jsem družku, milou dámu, která vždycky, když jsem ji držel v náručí, přemýšlela o tom, kolik jí dám na měsíc a co teď stojí libra hovězího.“
    Anton Pavlovič Čechov: O lásce, přel. Emanuel Frynta

    „Ivan!“
    „Ivan Ivanyč!“
    „Ivvan Ivvanyč Ivvanov je do-bytek!“
    Najednou zachrčel orchestrion, před ním stál Ivan Ivanyč Ivanov a rozháněl se lahví.
    S mučivou hrůzností v zběsilém orchestrionu vybuchovala údery bubnů jakási strašná veteš jako sopečné magma, které se na nás vyvalilo z hlubin – a zvuky sílily a plakaly do hospodského lokálu:
    Už drásat mě přestaňte, vášně…
    Mé zoufalé sérdce, jdi spát…
    „Cha-cha-cha-cha-cha!“

    Andrej Bělyj: Petrohrad, přel. Jaroslav Šanda

    Polyxena Borisovna zazvonila; maminka vyskočila z houpacího křesla a vztáhla ke mně ruce; zaryl jsem jí hlavičku do klína; župánek vzlétl tisícem lesklých hádků.

    Kočí s blankytně modrou poduškou na hlavě je přirostlý tlustým zadkem; vraníci pofrkávají, hryžou zpěněná udidla – na rohu Arbatu; vidím to z okna, ze stříbrných květů mrazu; maminka v krátkém hnědém kabátku s broží si přehodila kožešinovou pelerínu; jede na celý den ke Světovovým; a večer do divadla.

    Půjdeme na procházku.

    Sundají mi bačkorky; a strčí nohu v punčošce do kožešinové botičky; botičku opírají o kolena a mě to škrtí.
    Andrej Bělyj: Koťa Letajev, přel. Jaroslav Šanda

    Přijel parník přecpaný cestujícími. Již z daleka z moře z něho čišel odporný puch. Když jsem viděl, co lidí se namačkalo na loď, když jsem viděl tu špínu, to skutečné týrání lidí – užasl jsem. A pak vyšli na břeh. Tváře jim zářily. V té chvíli zapomněli na všechny obtíže cesty, na všechno trápení.

    „Země zaslíbená!“
    Michail Prišvin: Kouzelný vdoleček, přel. Olga a Pavel Bojarovi

    „Když vás nezajímají lidé, nemáte je rád. Nemáte zájem o lidi,“ řekl kdysi Dau jednomu ze svých žáků.

    Landau sám měl o lidi zájem. Zcela upřímný. Možná proto mu tak mnozí svěřovali i svá soukromá tajemství. Jednou si dvacetiletý chlapec postěžoval na podivnost chování dívky, kterou měl rád. Dau se smutně usmál:

    „...podivnosti se vyhýbejte. Všechno dobré je jednoduché a srozumitelné. Jak malicherné jsou hádky a hysterie nebo ostatní malé city ve srovnání s velkým problémem života.“
    Maja Bessarabová: Stránky ze života L.D.Landaua, přel. Stanislava Chvojková

    Tady se podle zdi a kolem kamen povalují celé hory nemocničních krámů. Matrace, staré rozdřípané marodní pláště, spodky, modře pruhované košile, nepoužitelné už trosky obuvi a všechna ta veteš, naházená na hromadu a zvalchovaná páté přes deváté, tu plesniví a zatuchle páchne.
    Anton Pavlovič Čechov: Pavilón č.6, přel. Emanuel Frynta

    „Jako je Bůh všemohoucí nade mnou,“ dušoval se Nikanor Ivanovič, „nikdy jsem neměl v ruce cizí peníze. Ani nevím, jak takové valuty vypadají. Pánbůh mě po zásluze trestá za moje hříchy,“ pokračoval procítěně, střídavě si zapínal a rozpínal košili a přitom se křižoval. „Ano, bral jsem, přiznávám. Bral jsem, ale naše, sovětské! Přiděloval jsem byty za úplatu, nezapírám. Náš tajemník Proležněv je taky pěknej syčák! Říkám to na rovinu, v naší správě sedí samí zloději… ale cizí valutu – nikdy!“
    Michail Bulgakov: Mistr a Markétka, přel. Alena Morávková

    Čím jsme chladnější, vypočítavější a opatrnější, tím méně se vystavujeme nebezpečí výsměchu.
    Alexandr Sergějevič Puškin, přel. Hana Vrbová


    V zahradě chrámu zařval exkavátor
    opřel se o zeď ocelovou pěstí
    a nosné sloupy vzdávaly se tiše
    Jak nevzdávat se když jsi pouhá zeď
    když před tebou je beran ničivosti
    Vždyť exkavátor nezbořil nic víc
    než stěnu stejně neoduševnělou
    a v jistém smyslu podobající se
    té jeho V neoduševnělém světě
    neskládá jeden druhému své účty

    Josif Brodskij: … ,přel. Václav Daněk


    „Dva usedlí a docela střízliví vesničani, staří známí, dokonce přátelé, si vypili čaj a šli spát společně do jedné komůrky. Jeden z nich si však v posledních dnech minulého prosince povšiml stříbrných hodinek na zlaté, perličkami vyšívané šňůrce, které předtím patrně neviděl. Ten člověk nebyl zloděj, ba naopak byl poctivec a na svůj stav ne chudý. Ale hodinky se mu tak zalíbily, tak ho zlákaly, že nakonec neodolal, vzal nůž a když se jeho přítel obrátil, zezadu se k němu připlížil, rozmáchl se, zvedl oči k nebi, pokřižoval se, v duchu se vroucně pomodlil: Bože, odpusť mi, ve jménu Krista! A pak jednou ranou podřízl přítele jako berana a vzal mu hodinky.“

    Rogozin se rozchechtal a svíjel se v křečovitém smíchu. Působilo to nanejvýš podivně po jeho předešlé pochmurné náladě.“

    Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot, přel. Tereza Sibernáglová


    Rok přijde zlý, ó Rusko v příští tvém,
    kdy s hlavy carů sletí diadém,
    kdy luzy láska k nim se změní v hněv,
    kde stravou mnohých bude smrt a krev,
    pak zákon, pošlapán a potupen,
    už nezaštítí dětí ani žen,
    a v puchu mrtvol, vylézaje z nor
    se od vsi ke vsi bude plížit mor,
    svým bledým šátkem bude kynouti
    a hladem, Rusko, bude hynouti.
    Záplava rudá zbarví vlny řek
    a povstane muž mocný v onen věk.
    Ty pochopíš a poznáš, hledíc naň,
    proč jilec nože svírá jeho dlaň,
    leč běda! Na tvůj nářek, prokletí
    a sten ti leda smíchem odvětí.
    V něm všecko bude děs a mrak a zášť:
    ten chochol vlající, ten černý plášť…

    Michail Jurjevič Lermontov: Předpověď – 1830 !!!


    A když jsem Nikitinskýho do toho salonu přitáhnul, tak se Naděžda honem běžela posadit do křesla, na hlavě mala sametovou korunu ozdobenou péřím, na to šup si sedla do křesla a šavlí mi vzdala hold. A pak jsem milého bárina Nikitinskýho podupal. Dupal jsem po něm hodinu, a možná ještě dýl, a za tu dobu jsem načisto poznal, co je to život. Zastřelit ho – to je pro něj smilování a vod tebe je to hnusná slabost, zastřelit ho, tim se mu na duši nedostaneš, kde ji má a jak se mu projevuje. Ale mám dny, že sám sebe nelituju, já mám dny, že po nepříteli dupu hodinu a možná dýl, poněvadž já chci poznat život, jakej u nás je… 
    Isaak Babel: Životopis Matveje Rodionoviče Pavličenka, přel. Jan Zábrana


    Barbarský pud a mysl matná
    géniův obraz hanobí,
    zakrývá starou krásu plátna
    výtvorem vlastní chudoby.
    Přejde čas. Kresba géniova
    prosvitne v cizím nátěru,
    zas obdivovat budem znova
    dřívější její nádheru.

    Alexandr Sergejevič Puškin: Vzkříšení, přel. Hana Vrbová


    „Tak ty chceš osvobodit rolníky,“ pokračoval. „To je velmi dobré, ale ne pro tebe, (ty jsi, myslím, nikoho nezmrskal ani neposlal na Sibiř), a ještě méně pro rolníky. Když je bijí, mrskají nebo posílají na Sibiř, myslím, že jim pro to není o nic hůře. Na Sibiři si vedou dál ten svůj zhovadilý život, jizvy na těle se jim zacelí a oni jsou stejně šťastní jako byli dříve. Je to však důležité pro lidi, kteří hynou mravně, nutí se do lítosti a zase ji potlačují a stávají se surovými, protože mají možnost trestat, spravedlivě i nespravedlivě.“

    Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír, přel. Tamara a Vilém Sýkorovi


    Šel rovnou do hospody. Koupil si půl litru vodky, vypil ji naráz, aniž něco snědl, a šel domů, do temna a prázdna. Šel, ruce v kapsách, neohlížel se napravo ani nalevo. Pořád se mu nedařilo nabýt vytoužené rovnováhy. Šel a mlčky plakal. Kolemjdoucí na něho hleděli s údivem. On šel a plakal. A styděl se. Byl unaven.

    Vasilij Šukšin: Příběch, přeložila Marcela Neumannová



    0 0

    Rastislav Tóth
    22. 7.2018 NovéSlovoSk
    Opravovať sa dá všetko, no opraviť iba niečo. Presvedčili sme sa o tom niekoľkokrát na vlastných osudoch. Spomeňme si na rok 1968 – pokus o opravu socializmu formou socializmu s ľudskou tvárou. Mal to byť akýsi humanistický socializmus, no nemal definovanú podstatu. Agresia iba ukončila pokus, ktorý by sa musel redefinovať. Neskôr išlo o Gorbačovovu prestavbu komunizmu. Skončila sa absolútnym nezdarom, nielen že sa premenil dovtedajší režim (neznámo na čo), ale dokonca sa aj rozpadol štát, ktorý dovtedy mal atribút superveľmoci. No a pokus o akúsi autentickú federáciu v Československu bol úplne laickým príkladom organizačných hlúpostí mocných.


    Európska únia je ako taká pekným heslom, začiatky boli rozpačité a pokračovanie môže byť katastrofálne. Čo je po organizačnej stránke EÚ? Ide o hybrid – trochu medzinárodná organizácia a trochu štát. Nič poriadne. Medzinárodná organizácia ctí suverenitu svojich členských štátov, štát zase sa stará o blahobyt vlastných občanov a chráni štátne územie. Nič z toho sa však v EÚ nerealizuje.

    EHS vznikla ako ekonomicky motivované združenie suverénnych štátov. Malo teda svoj ideový zdroj. EÚ vznikla ako pokus nemeckých politikov riadiť Európu. Nakukali francúzskym politikom, že sa budú na tom tiež zúčastňovať a tí ich podporili. Rozhodnutie o odobraní „časti“ suverenity originálnym štátom a vylepšenie postavenia centra únie je základným erozívnym krokom. Suverenita nie je saláma – nedá sa z nej odkrajovať a tváriť sa, že zostala celá. Suverenita buď je, alebo nie je.

    Štát – to je v prvom rade zodpovednosť: za všetko, čo sa na jeho území deje. Takže ak chce vyzerať EÚ ako štát, tak nemôže prehodiť zodpovednosť za vlastné nepodarky na členské štáty. Za migračnú katastrofu je zodpovedná eurokomisia a preto by mala padnúť. Jedna kancelárka jej vštepila svoje kontraproduktívne nápady, no Komisia nemá poslúchať jedného šéfa vlády, ale všetkých dokopy. Komisia sa zmôže akurát na vyhrážanie častiam (ako keby sa vláda SR vyhrážala predsedom samosprávnych krajov), nechce však skutočne pomáhať.

    Dá sa tento hybrid opraviť? Opravovať sa určite dá. V prvom rade je potrebné urobiť ucelený obraz skutočnosti (nie na základe skresľujúcich údajov); zároveň je potrebné konečne otvorene povedať, čo má EÚ byť – štát, alebo medzinárodná organizácia, prípadne súštátie (konfederácia). Podľa toho by sa mala konečne realizovať demokracia (aspoň čiastočne), to znamená vytvorenie demokratických inštitúcií s kompetenciami. Potrebné je zabojovať proti hlúposti, ktorá hodne ovplyvňuje chod EÚ. Odstrániť najhrubšie prejavy korupcie (tá sa odstrániť nedá, no treba s ňou bojovať). Potrebné je redefinovať suverenitu (takže aj zodpovednosť za chyby a spôsob trestov za ne). Neustále tvárenie sa, že sa nič nedeje, posúva Európu ďalej od špičky svetového vývoja a HDP už dávnejšie nie je kritériom úspešnosti. Humánny systém je taký, ktorý je založený na spokojnosti (nie apatii) ľudí s osudom svojím, aj osudom svojej vlasti. Až potom sa možno zaoberať otázkami pomoci celému svetu.

    Vyzerá to tak, že najjednoduchším postupom by bolo zrušenie projektu EÚ, vrátiť sa k téme EHS a začať pekne znovu pri vyvarovaní sa chýb.

    Európa potrebuje – zúfalo – silné osobnosti, a nie iba osoby túžiace po moci. Potrebuje lídrov schopných definovať víziu a metódy jej dosiahnutia. Potrebuje aj centrálnu veľmoc, ktorá by udávala smer a začala definovaním základných hodnôt. Dve veľké vojny z Európy vyhnali intelektuálnu elitu, zostala iba tretia garnitúra, ktorá sa reprodukuje a nevytvára novú trajektóriu vývoja. Európa jednoducho prežíva a stráca. Na prelome 19. a 20. storočia bola jadrom našej civilizácie. Dnes sa táto rozpadla na viacero subcivilizácií, ktoré navyše vedú medzi sebou rôzne formy boja. Niektorí filozofi už medzi vojnami upozorňovali na to, že táto civilizácia nemá ducha – tým sa najmä ázijská dostáva dopredu. Tento trend pokračuje a zhoršuje sa aj tým, že Európa nemá nielen kultúrnu dôstojnú elitu, ale ani technickú (pozrite si kto v posledných päťdesiatich rokoch získal Nobelove ceny). Za tento stav môžu, samozrejme, politici a ich novinári. Je to asi pesimisticky vyzerajúci obraz, ale potrebné je pozrieť sa aj za oponu – nie je tam ukrytý „obraz Doriana Greya“? Prezentovaný stav vyzerá skvele, ale skutočnosť je iná. Dá sa zásadne zmeniť – no potrební sú lídri a prevzatie zodpovednosti za všetko, čo sa v Európe deje.




    0 0


    Alexej Jesod
    22. 7. 2018 360tv.ru
    Proti Donaldu Trumpovi vypukla ve Washingtonu politická bouře, v níž je k útoku používán dokonce i ten nejtitěrnější důvod. Jde, jako obvykle, o "zlé Rusy" nebo jsou jiné důvody? Odpověď může být neočekávaná. Dotkom je dalek od Trumpova přesvědčení a jeho příznivců, ale hlasování na jeho Twitteru mluví samo za sebe. Na otázku "Jaké je hlavní nebezpečí pro USA: Rusko, terorismus nebo hluboký stát?" odpovědělo 91% ze 40 000 respondentů, že "hluboký stát".


    Trump, Trump, Trump, Putin, Trump, Putin - pokud máme věřit americkému tisku, na světě nezůstalo nic jiného než setkání amerického a ruského prezidenta. Dvouhodinový rozhovor mezi Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem vyvolal efekt bomby, která explodovala, přičemž s jadernou hlavicí.

    Celý průvod expertů, senátorů, bývalých šéfů speciálních služeb a vlivných členů Demokratické a Republikánské strany odsoudil Trumpa za "podezřelou měkkost". Někteří komentátoři šli dál a obvinili amerického prezidenta ze zrady zájmů země. A jeho političtí nepřátelé opět začali mluvit o impeachmentu.

    Rusové vs. agent 007

    Shrnout milion slov Trumpových nepřátel je možné jediným snímkem - novou obálkou časopisu Time, na níž se americký prezident mění na ruského.

    Taková je reakce na setkání v Helsinkách, které ještě zatím nepřineslo praktické výsledky. Jednání jsou jednání, ale protiruské sankce fungují a zatím není ani náznak obnovení předchozí úrovně spolupráce. Ano, existuje pravděpodobnost, že další schůzka na nejvyšší úrovni se bude konat na podzim, ale zatím Trump jen slibuje, že se stane Putinovou "nejhorší noční můrou" v případě selhání jednání.

    Je možné, že by to bylo v srdečné atmosféře finského summitu? Ale setkání Baracka Obamy a Putina až do roku 2014 probíhala bez tisku, pak se na sebe usmívali a pronášeli přípitky u jednoho stolu. Nikdo si akorát tenkrát nemohl ani pomyslet, aby nazval Obamu zrádcem nebo tajným ctitelem ruského prezidenta.

    Je pravda, že nebyl obviňován z tajných kontaktů s ruskou stranou, ale tato historka jako dříve vypadá divně. Pokud všemocné skupiny hackerů ruských zpravodajských agentů, které ovlivňují prostřednictvím Twitteru americké volby, se vám zdají být absurdní fikcí, pak se připravte na nový obrat. Účet Twitteru Guccifer 2.0, údajně ovládaný "12 agenty GRU (Hlavní výzvědné správy, pozn. překl.)", přímo korespondoval s 63tiletou fotomodelkou Robin Youngovou - jednou z dívek filmového zvláštního agenta Jamese Bonda.

    Rusové porazili dokonce agenta 007! Mimochodem, samotná modelka je doposud přesvědčena, že účet byl udržován jednou osobou, žijící v Rumunsku. Z nějakého důvodu se jí chce věřit více než týmu zvláštního prokurátora Roberta Millera, který utratil miliony dolarů, ale stejně neodpověděl na hlavní otázku - jak mohli ruští hackeři donutit miliony Američanů, aby změnili názor a hlasovali pro jiného kandidáta.

    Komu Trump překáží 

    Vzniká odůvodněná otázka, proč je zapotřebí tolik úsilí k vyvíjení tlaku na hlavu Bílého domu? Přičemž ze strany se zdá, že jej napadají "vlastní lidé" - patrioti USA, kteří věří v nadřazenost svého politického systému, uctivě se chovají k jeho ústavě a symbolům moci.

    Odpovědi mohou být různé, ale je zajímavý názor nezávislého experta. "Můžete si myslet o Donaldu Trumpovi všechno, co vás napadne, ale jeho snahy o dosažení míru a spolupráce s Ruskem zcela odporují zájmům "hlubokého státu". Snažil se zmařit summit za pomoci vymyšleného obvinění 12 Rusů. To nezafungovalo. Blahopřeji", píše internetový aktivista Kim Dotkom.

    Teorie o "hlubokém státě" vysvětluje události v USA působením úzkého okruhu státních úředníků, kteří řídí politiku ze zákulisí.

    Jeho tweet ne náhodou nasbíral 50 tisíc retweetů a lajků. Německo-finský podnikatel kdysi vlastnil největší společnost pro sdílení souborů na světě a nyní žije na Novém Zélandu, odkud může být vydaný do USA - tam je Dotkom obviňován z masivního porušování autorských práv. Soudy o jeho vydání trvají roky, samotný Kim mluvil o vlastní nevině a vendetě, rozpoutané filmovými ateliéry v Hollywoodu. Nehodláme soudit, kdo má v jeho případě pravdu nebo je na vině, ale jedna věc je jistá - milionář na útěku není spojen s Ruskem.

    Ohledně setkání mezi Trumpem a Putinem napsal řadu tweetů, v nichž popisuje možné důvody tak zuřivých útoků na hlavu Bílého domu. Podle Kima je "ruská stopa" vymyšlená od začátku do konce - tvrdí, že veškeré informace údajně získané hackery, byly vypuštěny lidmi, nespokojenými s politikou Hillary Clintonové a Demokratické strany. Kim se odkazuje mimo jiné na bývalé zpravodajské agenty a materiály v hlavních médiích. Informace, které shromáždil, vyžadují samostatnou analýzu, avšak hlavní závěr je, že možná bez toho, že by se o to snažil, se Trump stal nepřítelem státu ve státě - součásti politického establishmentu, který žije podle principu "rozděl a panuj".

    Dotkom je dalek od Trumpova přesvědčení a jeho příznivců, ale hlasování na jeho Twitteru mluví samo o sobě. Na otázku "Jaké je hlavní nebezpečí pro USA: Rusko, terorismus nebo hluboký stát?" odpovědělo 91% ze 40 000 respondentů, že "hluboký stát".

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Paul Craig Roberts23. 7. 2018    PaulCraigRoberts
      Původní účastnice spiknutí FBI proti Trumpovi gospelová zpěvačka a agentka FBI Lisa Pageová při právě probíhajícím kongresovém slyšení pod přísahou potvrdila, že pro Muellerovo jmenování vedoucím rady pro šetření aféry Watergate nejsou žádné důvody. Jak totiž na webu American Thinker uvádí Thomas Lifson, byla tato rada ustavena proto, aby prověřila oprávněnost výroku FBI, že šetření proti ruskému ovlivnění amerických voleb je bezdůvodné, což bylo vzhledem k uznávané a zákonné autoritě výroků FBI nezákonné. Lisa Pageová tak svým svědectvím potvrdila už dřive panující domněnku, že Muellerovo vyšetřování bylo ve skutečnosti operací, jíž se mělo zatemnit zločinné využití americké kontrašpionáže ke špehování konkurenční, to je Trumpovy prezidentské kampaně, a poté i k k sabotování jeho prezidentství, kdyby volby vyhrál.

    Už dřívější zprávy naznačovaly, že Pageová odpovídá na otázky současně zasedající právní komise sněmovny reprezentantů pravdivě, čímž zřejmě porušila dohodu uzavřenou s jejím exmilencem a taktéž agentem FBI Peterem Strzokem, podle níž měli oba o svém poškozování Trumpovy prezidentské kampaně a pak i poškozování jeho prezidentství, mlčet. Ve čtvrtek 19. července 2018 oznámil novinář John Solomon v televizi, že obdržel informaci ze zdrojů, jenž Pageovou vyslýchaly, podle níž vyslýchaná nabídla nejfantastičtější vysvětlení významu jedné z nejzáhadnější zpráv, kterou kdy veřejnost četla či slyšela. Solomon to vysvětlil takto:

    Mezi tisíci zpráv, jež si Pageová se Strzokem vyměnili, byla jedna věta obsahující pět slov hodné pozornosti. 19. května 2017 napsal totiž Strzok Pageové: „Není tam žádné big“, v anglickém originále tedy „There´s no big there“.

    A dva dni poté, to je 21. května 2017, jmenoval náměstek generálního prokurátora Rosenstein Muellera vedoucím rady, která měla vyšetřit domnělý kontakt mezi Trumpem a ruskou kampaní.

    Jelikož má Kongres Strzokovu větu k dispozici, toužili vyšetřovatelé dozvědět se, má-li či nemá-li spojitost se svědectvím proti Trumpově prezidentské kampani. A teprve až tento měsíc měli příležitost se na to Strzoka přímo zeptat. Ten odmítl otázku zodpovědět, ale Pageová při kongresovém slyšení za zavřenými dveřmi potvrdila, že tato věta se týkala kvality ruské kauzy Russiagate.

    Toto přiznání bude zřejmě mít hrozivé důsledky. Znamená totiž, že Rosenstein rozpoutal jednu s nejděsivějších štvanic v historii USA, kterou ovšem pracovníci FBI, celou tuto kauzu šetřicí už celých 10 měsíců předtím, označili za neexistující, čili takovou, která nebyla (There s no big there).

    Jaký význam nejnovější vývoj kauzy Watergate má, dokazuje tento titulek webu Top Stories Today:

    „Agentka FBI je všechny prodala. Což všechno mění“.

    A autor webu American Thinker Thomas Lifson přidává tento optimistický dovětek: „Solomonovo televizní vystoupení naznačuje, že pravda by snad přece jen mohla nakonec vyplout na povrch“.

    Překlad: Lubomír Man

    0 0

    23. 7. 2018¨    zdroj
    V předvečer dal americký prezident Donald Trump zcela jednoznačně mezinárodnímu společenství najevo, že vůbec nemá zájem o další postup NATO k hranicím Ruska. Během vystoupení v televizi Fox News byla hlavě Bílého domu položena konkrétní otázka, proč by američtí vojáci měli jít bojovat například do Černé Hory a umírat tam neznámo za co. Na to Trump odpověděl, že on sám vůbec nevítá a nepodporuje takové kroky.


    Podle názoru prezidenta USA může být konflikt v téže Černé Hoře příliš tvrdý a nakonec povede k vypuknutí třetí světové války, což absolutně nechce.

    "Černá Hora je malá země s velmi silnými lidmi. Jsou to velmi agresivní lidé, mohou být agresivní a - blahopřeji - získáme třetí světovou válku", řekl v televizním vysílání.

    Zároveň byl Trump nucen připustit, že v případě nutnosti bude v souladu s dohodami v rámci NATO přece jen nutno tam poslat armádu USA.

    Podle názoru Dmitrije Suslova, experta na mezinárodní vztahy a zahraniční politiku USA, který vyjádřil v rozhovoru s Baltnews.lt, dal Donald Trump svými slovy jasně najevo, že si nepřeje další rozvoj NATO na východ.

    Poznamenává, že šéf Bílého domu měl zjevně na mysli nejen Černou Horu, ale i Ukrajinu a Gruzii. Je zřejmé, že pokud se tyto země stanou součástí Severoatlantické aliance, situace v regionu se značně vyhrotí a případ může skutečně dospět k rozsáhlé válce, jak zavčas varoval Vladimír Putin.

    "Na příkladu Černé Hory vyjádřil Trump své obavy z dalšího nezadržitelného rozšíření severoatlantického bloku. Země, které mají územní problémy nebo konfrontační vztahy se svými sousedy, mohou vyvolat vojenský konflikt, což automaticky povede ke vstupu celého bloku NATO do války. Trump si uvědomuje, že to platí obzvláště, když mluvíme o zemích, jako jsou Gruzie a Ukrajina. Jejich vstup do aliance bude přímým krokem ke třetí světové válce", domnívá se Dmitrij Suslov.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0
  • 07/22/18--21:05: Svět ruskýma očima 463
  • Zajoch
    23. července 2018
    USA zabraly s pomocí majdanu Ukrajinu, aby mohly na Krym umístit vojenskou základnu NATO * * * Politika znamená byznysmeny pracující pro ještě větší byznysmeny * * *  Zájmy Berlína a Washingtonu v otázce dodávek plynu do EU se budou rozcházet stále více ...

    Nová svědectví: USA se připravovaly umístit na Krym loďstvo NATO


    13. července 2018
    Ukrajinská advokátka a politička Taťjana  Montjanová oznámila, že USA zabraly s pomocí majdanu Ukrajinu, aby mohly na Krym umístit vojenskou základnu NATO.
    Toto už dávno není tajemství. Spojení Krymu s Ruskem bylo pro Washington „globálním propadem“ a Ukrajina se ocitla v postavení přítěže. Při setkání 16. července řekne Putin Trumpovi, proč takové řešení zvolil. Mnozí počítají s tím, že se setkání stane „prodáváním zájmů“ Ukrajiny. V současnosti jsou zájmy Washingtonu nasměrovány výhradně do asijsko-acifického regionu. Již dříve přiznával jeden z vysoce postavených veteránů zpravodajství McGovern, že kdyby se Krym nepřipojil k Rusku, byly by na něm vojenské základny NATO. Tato historie nemá počátek v tomto, ani v minulém desetiletí, ale již v době, kdy padla Berlínská zeď.
    Vedoucí expert centra vojensko-politických výzkumů Michail Alexandrov prohlásil: 
    „Rozhodně takové nebezpečí bylo. Myslím, že Putin kvůli tomu podnikl tak razantní krok, jako je připojení Krymu. Skutečně bylo nebezpečí, že Krym nebude ukrajinský, ale bude pod kontrolou USA. Bylo zřejmé, že ihned po „zdolání“ Krymu odtud vypudí naše loďstvo. Rusko by pak ztratilo důležité vojenské námořní postavení na Černém  moři. Fakticky by jej USA uvrhly na začátek 18. století, pokud se týká námořní síly.“ 
    Státní převrat způsobili radikálové na Ukrajině za pomoci USA a EU, konstatoval Alexandrov. Dále pak připomenul, že nyní je Rusko schopno kontrolovat významnou část Černého moře. Když byl Krym ukrajinský, mělo Rusko omezenou základnu, tu by však ztratilo a zůstal by mu jen Novorossijsk.
    Ještě v létě 2015 sdělil velitel vojenského námořnictva Ukrajiny, že Oděsa bude přístavem NATO. Podle plánů NATO měl stejně dopadnout i „neposlušný“ Krym.
    Plukovník v záloze Žilin uvedl: „Již na konci roku 2014 se měl poloostrov stát v regionu ústřední základnou NATO, či podle terminologie Američanů stacionární nepotopitelnou letadlovou lodí u ruského plotu. Na Krymu byly už před tím zahájeny opravy objektů vybraných pro umístění vojáků, skladů, štábů a ostatní infrastruktury NATO.“
    Plukovník generálního štábu ve výslužbě Vanin řekl: „K tomu, aby potlačili vlastenecké naladění Sevestopolčanů a ostatních obyvatel poloostrova, připravovali Yankeeové Krymu stejný osud jaký má Kosovo. Krymští Tataři měli sehrát roli kosovských Albánců, vyhlásit nezávislost a zbavit Krym ruských vlastenců. Putinova operace stability na Krymu, od přijetí rozhodnutí o referendu do jeho realizace, je unikátní a bezprecedentní v mnoha směrech.“
    Infrastrukturu pro vojenské námořní síly začali Američané budovat ještě před majdanem v Kyjevu. Jedna ze škol v Sevastopolu měla být rekonstruovaná pro inženýrskou základnu vojenského loďstva USA. Na straně zdroje státních nákupů Federal Business Opportunity dosud visí inzerát o tomto tendru. V dokumentu pak Američané popsali detailně rekonstrukci budovy a připojili schémata, plány a mapy. Nezapomněli ani na toalety s ukrajinskými a anglickými tabulkami. Počítalo se, že tam bude deska s nápisem: „Rekonstrukce školy byla umožněna díky milodaru lidu USA obyvatelům Sevastopolu s podporou odboru pro otázky vojenské spolupráce  a velvyslanectví USA na Ukrajině.“
    Dmitrij Sablin, člen výboru Rady Federace pro obranu a bezpečnost připomíná, že se Američané na uvelebení se na Krymu skutečně velmi vážně a důkladně připravovali. Ještě za rok po událostech majdanu sestavili rozpočet pro rekonstrukci řady budov v Sevastopolu i Simferopolu. Plánovali tam rozmístit štábní a zpravodajské útvary, vojenská letiště a posádky, které tehdy patřily Ukrajině. Dívali se na ně jako na své objekty a ještě poslali směrnice na jejich přizpůsobení standardům NATO. Práce na Krymu měli v plánu zahájit v dubnu 2014. Mysleli si, že věc je již vyřešená.
    Západní experti nejednou o těchto plánech mluvili. V roce 2017 končila platnost dohody s Ukrajinou o pronájmu Sevastopolu ruským námořnictvem a potom by USA získaly stoprocentní moc na Černém  moři. Z Krymu je snadné zasáhnout vzdušný prostor od Voroněže do Moskvy a v případě nutnosti také do Ankary.
    Americkým plánům nebylo souzeno, aby byly realizovány.
    Převzato z Pravda.ru
    ***

    Obchodní projekt Donalda Trumpa ve vztahu k Evropanům



    Petr Iskenderov
    20. července 2018

    Před posledním summitem NATO ve dnech 11. a 12. července připravili služba GALLUP a výzkumné centrum PEW dokumenty, z nichž je patrné, že jsou v členských zemích aliance vážné pochybnosti o její efektivitě. Hlavně se vyskytly v Řecku a v Turecku. V Řecku se v anketě vyjádřilo 57 % dotázaných k NATO negativně a v Turecku takových bylo 58 %. Kladně na ni hledí v Turecku jen 23 % dotázaných a v Řecku 33 %. V ostatních zemích není situace pro alianci tak zlá, ale i tam je značná část společnosti v této otázce chladná. Její činnost neschvaluje 40 % Španělů, 34 % Francouzů, 27 % Italů, 25 % Němců a 22 % Maďarů a obzvláště zajímavé je, že 23 % obyvatel USA.
    V Americe je přes polovina dotázaných s činností NATO nějakým způsobem nespokojena. Z nich 48 % má zato, že aliance dělá „celkem málo“ pro řešení globálních problémů a asi 5 % si myslí, že v dané oblasti „dělá dost“ (!) Podobné rozčlenění nálad v Americe dává Trumpovi závažný trumf pro dialog s evropskými partnery. Pro něho jsou mezinárodní politické problémy způsob jak dráže prodávat americké výrobky a služby a rovněž snižovat ztráty svých daňových plátců – voličů. Přístup amerického prezidenta ke světovým politickým záležitostem je možno charakterizovat slovy amerického herce Harrelsona, že „politika jsou byznysmeni pracující pro ještě větší byznysmeny – to se nikdy nezmění“.
    Pro evropské členy NATO jsou na prvním místě vlastní politické kalkuly (a fobie), kvůli nimž jsou ochotni postoupit finanční a ekonomické oběti, které konkrétně vyžaduje „sankční válka“ proti Rusku.
    Hlavním požadavkem Trumpa na partnery v NATO je zvýšení jejich vojenských výdajů na 2 % HDP, jak bylo domluveno v roce 2014. Nyní to splňuje jen 5 zemí, USA dává v roce 2018 3,5 % HDP, za nimi je s krizí se potýkající Řecko 2,27 %. Mezi 2 a 2,14 % následují Estonsko, Velká Británie a Lotyšsko. Polsko a Litva hodlají v tomto roce dosáhnout požadovanou hranici (1,98 % HDP, respektive 1,96 % HDP).
    Německo vyčlenilo na vojenské výdaje přibližně 1 % HDP. Berlín už dal Washingtonu na srozuměnou, že jeho maximum je 1,5 % k roku 2024. To Trump nechce akceptovat. Na summitu NATO v Bruselu v letošním roce požadoval po spojencích 4 %  HDP. Přitom vyhrožoval odchodem USA z NATO, pokud mu nebude vyhověno. Tvrdil, že otázka může být řešena bez souhlasu Kongresu.
    Ač byli vůdci evropských zemí na tlak Trumpa připraveni, nedokázali se mu vzepřít a on to okomentoval: „Lidé zde zaktivovali své úsilí tak jako nikdy dříve. Zapamatujte si čísla: o 33 miliard dolarů zvýšili výdaje.“ The Washington Times napsaly: „Silný nátlak prezidenta Trumpa na jeho kolegy v NATO, aby dávali na obranu více, měl úspěch … jestliže se zavázali vydat v tomto roce na tuto položku 33 miliard dolarů.“ Tisková služba Bílého domu napsala: „Mise splněna: prezident Trump dosáhl od členů NATO souhlas s většími výdaji na obranu.“
    Evropská sdělovadla komentujíce výsledky summitu NATO při čelení Trumpovi fakticky přiznala prohru Evropanů. Španělská La Vanguardianapsala: „Je jisté, že chtěl americký prezident využít summit k vystavení účtu svým evropským partnerům po vážných neshodách na posledním setkání G7 v Kanadě a obchodní válce s Evropou … Hlavní otázka summitu – finanční. V roce 2014 přijaly země NATO v Cardiffu závazek vyčlenit do roku 2024 na obranu 2 % HDP. To sotva projde … rozpory zůstávají.“
    Rovněž v Americe uznávají vážné rozpory na obou stranách Atlantiku, ale stupeň viny vidí každý jinak. Washington Post se obává, že „nejedny poznámky Trumpa ohledně „zastaralé“ NATO a členů aliance nedbajících štědrosti mohou vést k oslabení podpory aliance, která přišla na pomoc po 11. září“.
    Obchodní projekt Trumpa vůči Evropanům není omezován manipulacemi s vojenskými rozpočty. Pro prezidenta je hlavní věcí zisk, nikoliv ekonomika. Podle něho je možno zisk dosáhnout na evropském trhu s plynem.
    Převzato z Fondsk.ru
    ***


    „Posoudil jsem tuto otázku s Angelou Merkelovou v dostatečně tvrdém tónu“


    Petr Iskenderov
    21. července 2018

    Jedním z témat probíraných v Helsinkách byl projekt plynovodu Severní proud 2. Vystoupení Trumpa na závěrečné tiskové konferenci potvrdilo, že se Washington na uvedený projekt dívá jako na konkurenci americkým dodávkám zkapalněného plynu do Evropy.
    Na jednu stranu dělají Američané dojem, že chtějí převést spory ohledně plynovodu na čistě finančně ekonomickou rovinu (bez politiky). Na druhou stranu demonstrují odhodlání bránit své obchodně ekonomické zájmy bez ohledu na prostředky. Trump dal Evropanům najevo, že EU je pro něho místem k dolování zisků pro Ameriku. Rusko by mělo být připraveno na tvrdou konkurenci Severního proudu 2 nikoliv ze strany Evropské komise, Polska a skandinávských zemí, ale zejména ze strany USA.
    Ještě před setkáním v Helsinkách bylo jasné, že Trump hodlá spojit problém vybudování Severního proudu 2 z Ruska do Německa s dalšími záležitostmi. Na posledním summitu NATO uvedl, že Německo „platí miliardy dolarů“ Rusku tím, že podporuje Severní proud 2. Podle jeho slov ale za bezpečnost Němců platí Washington. Nazval Německo rukojmím Ruska v energetické sféře a narážel na odpověď Merkelové, která řekla, že Berlín je ve své politice svobodný a rozhodnutí přijímá samostatně.
    Při setkání v Helsinkách potvrdil Putin postoj ruské strany k řešení všech otázek rovnoprávným jednáním: „Pan prezident vyjádřil starost ohledně možného ukončení tranzitu přes Ukrajinu. Ujistil jsem jej, že je Rusko připravené tento tranzit ponechat. Navíc jsme připraveni prodloužit kontrakt na tranzit, který vyprší v příštím roce, a to tehdy, bude-li urovnán spor mezi subjekty ve Stockholmském arbitrážním soudu.“
    Trump převedl jednání na záležitost konkurence. Řekl: „USA jsou už dnes největším státem ve světě ropy a plynu. Prodáváme zkapalněný plyn, musíme konkurovat plynovodu a budeme konkurovat úspěšně, ač ten má některé přednosti. Posoudil jsem tuto otázku s Angelou Merkelovou v dosti tvrdém tónu. Ale také vím, v čem je podstata věci. Mají blízký zdroj a my o tom budeme mluvit. My máme mnoho zdrojů. USA jsou nyní ve srovnání s tím, jaká země to byla dříve, naprosto jiné. Můžeme těžit to co těžíme. Počítám, že budeme velmi silnými konkurenty.“ Později v interview pro TV Fox News přiznal, že volbou Německa je Severní proud 2. Prý Angela Merkelová „platí Rusku miliardy dolarů, je to její volba, ale jednat tak při členství v NATO je dosti nevhodné“.
    Reakcí na zhodnocení problematiky Severního proudu 2 na summitu v Helsinkách jsou akce oponentů Moskvy (a protivníků Trumpa) v Kongresu USA. Tam byl dán  návrh zákona o zavedení amerických sankcí proti dobudování plynovodu z Ruska do Německa . Autor dokumentu Barrasso tvrdí, že sankce na plynovod umožní zemím NATO vyhnout se manipulacím a nátlaku z Ruska. Řekl: „Země jako Německo musejí snížit objem přírodního plynu, který u Ruska nakupují a ne jej zvyšovat.“ To, že Evropa kupuje 40 % plynu v Rusku, senátor odsoudil: „Znamená to, že velké peníze od našich spojenců v NATO putují do kapsy Kremlu.“ Ruský ministr energetiky Novak charakterizoval Barrassův návrh zákona jako „dosti absurdní, který odrovnává všechna tržní pravidla“. Američanům je to lhostejné.
    Předložení návrhu zákona do Kongresu USA ještě více zostří vztahy mezi Washingtonem a Berlínem. Při červnových jednáních delegací Německa a USA se posuzovala pravděpodobnost rozšíření protiruských sankcí na společnosti účastnící se budování Severního proudu 2. Německé straně bylo slíbeno, že zatím „budou vyloučeny ze sankcí“ projekty spojené s plynovody.
    Postoj Merkelové ve věci Severního proudu 2 je založen na tom, že podpora budování pro Německo a celou EU výhodného plynovodu má podmínku zachovat přepravu přes Ukrajinu i po roce 2019, s čímž Rusko v principu počítá. Přitom Ukrajina v posledních třiceti letech postupně ztrácela svoji roli v přepravě sibiřského plynu do Západní Evropy. Der Tagesspiegel napsal: 
    „Po rozpadu SSSR šlo asi 90 % exportu surovin z Ruska přes sousední zemi. Po vybudování plynovodu Jamal – Evropa v roce 1999, vedoucího přes Bělorusko a Polsko, byl podíl přepravy přes Ukrajinu 75 % a po spuštění Severního proudu (rok 2011) jen 50 %. Po spuštění Severního proudu-2 a plynovodu přes Turecko připadne na Ukrajinu všeho všudy 10 %. Podmínka SRN bude formálně splněna – tranzit přes Ukrajinu bude existovat.“
    Debaty o plynu dosud nekončí, ale je již vidět, že administrativa USA bude nadále politicky tlačit na Evropu i na Rusko a zájmy Berlína a Washingtonu ohledně dodávek plynu do Evropy se budou rozcházet stále více.
    Převzato z Fondsk.ru


    0 0

    Zinscenované scéna "Bílých přileb"
    - kou -
    23. 7. 2018  twitter.com a PrvníZprávy
    Izrael evakuoval ze Sýrie příslušníky „Bílých přileb" spolu se jejich rodinami, řekl tiskový tajemník izraelského ministerstva zahraničí Emmanuel Nachshon. Jejich provokativní úkol v Sýrii zřejmě končí.




    Jak zástupce ministerstva na Twitteru sdělil, Tel Aviv evakuoval členy organizace „do sousední země" na žádost Spojených států, Kanady a evropských zemí.

    Jih Sýrie hraničící s Izraelem se postupně dostává pod kontrolu vládních sil, které silou a jednáním vytěsňují bojovníky opozice. Místní media informovala, že během celonoční operace bylo asi 800 lidí převezeno přes Izrael do Jordánska.

    O evakuaci členů „syrské občanské organizace“, kvůli „bezprostřednímu ohrožení jejich života“, dříve hlásila izraelská armáda, ale neupřesnila, že se jedná o kontroverzní „Bílé přilby“.

    Financování z USA

    Nedávno ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že mezi evakuačními osobami mohou být osoby spojené s teroristy.

    Mluvčí ministerstva Maria Zacharová uvedla, že je s největší pravděpodobností se nejedná řadových členech „Bílých přileb“, ale o vůdce a aktivisty, kteří mohou být součástí organizace tajných operací, včetně informační války, a mohu být také úzce spojeni s teroristy.

    Na konci června ruské ministerstvo zahraničí vyjádřilo své připomínky k rozhodnutí USA vydělit další finanční prostředky organizaci „Bílé přilby“. Podle Zacharové to vede k úvahám o upřímnosti snah Washingtonu bojovat proti terorismu a dospět v Sýrii k dohodě.

    „Ve skutečnosti USA a jimi vedená koalice, nadále podporují provokatéry, kteří tajně jednají s teroristy," dodala.


    Organizace mnoha provokací

    Podle ruských expertů již činnost členů organizace nezajišťuje řešení úkolů, které jim byly určeny. Rusové (a nejen oni) poukazují, že jde o organizaci četných provokací údajného použití chemických zbraní ze strany syrské armády za údajné pomoci ruského letectva. Nyní, podle nich mají „Bílé přilby“ méně šancí k tomu, aby v Sýrii vykonávaly příslušné operace, takže vznikla otázka, jak je bezpečně vyvézt.

    Organizace „Bílé přilby“ se veřejně zavázala chránit civilní populaci Sýrie na základě politické neutrality a neúčastí na ozbrojených akcích. Ale na na internetu se v posledních letech začaly stále více objevovat videa, na kterých lidé z „Bílých přileb“ zachraňují děti z trosek, a zároveň se však objevila videa, na kterých bylo vidět, jak ty samé „Bílé přilby" vytvářejí videoklipy produkující make-up na obětech, a diktují jim, co by měly říkat. Navíc syrští novináři ukázali několik materiálů, na nichž byli „záchranáři" vyfoceni se zbraněmi a ve vojenské uniformě.

    Ruské ministerstvo zahraničních věcí označilo činnost „Bílých přileb“ za součást rozsáhlé informační kampaně zaměřené na diskreditaci syrské vlády. Syrský prezident Bašár Asad konstatoval, že členové organizace „Bílé přilby“ jsou ve skutečnosti přívrženci teroristické skupiny al-Káidy.


    Související:
     



    0 0

    František Roček
    - rp -
    22. července 2018  PrvníZprávy
    V Týdeníku Echo (19.7.2018) tří lidé klábosili o summitu Severoatlantické aliance v Bruselu. Jedním z diskutujících byl člověk zvaný Alexandr Vondra (exministr obrany a zahraničí), píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.


    Alexander Vondra řekl mj. „ …Pro nás je naprosto klíčové, aby Poláci, Rumuni a Baltov é zůstali pevní a NATO drželi. Jestli to nezvládnou, tak to Američané začnou hrát s Francouzi. Do toho se Německo začne spojovat s Rusy. Pro nás šílený scénář.“Šílené ale bylo spíše to, co Vondra pronesl, říká …..Roček

    Vondrova úvaha je primitivní. Přitom bral dříve těžké prachy jako ministr války a ministr zahraničí.

    Poláci, Rumuni a tři baltské republiky nemusí NATO držet, jak říká Vondra, protože americký vojensko – průmyslový komplex potřebuje evropskou část NATO jako své janičáry.

    Nápad, že jestli „to“ nezvládnou, tak to Američané začnou hrát s Francouzi, je nesmysl. Co budou hrát?

    Vždyť za rozvrat Libye mohou Francouzi a Britové. Chtěli být světoví a rozhodli se bombardovat jednoho afrického diktátora bydlícího v Libyi. Když bombardování nezvládali, smutně prosili, aby jim pomohli hoši z Pentagonu. Výsledek? Dodnes krásný libyjský chaos a nekonečno migrantů, kteří chtějí plavat čubičku do Evropy…


    Německy orientovaný blábol


    Když Vondra řekl „do toho se Německo začne spojovat s Rusy“, to lze říkat v baru u skleničky, když se opilecky klábosí o ničem. Němečtí průmyslníci chtějí obchodovat s kýmkoliv kdo zaplatí, a Rusové dobře platí za hodně zboží, jenom nebýt amerického embarga naordinovaného také EU.

    Nevadí jim ani ruský plynovod Nord Stream 2, protože zajišťuje spolehlivou dopravu zemního plynu pod Baltickým mořem a vyhýbá se nespolehlivé Ukrajině. Takže, vše odpovídá rozumné motivaci. To je kšeft, to není vojenské spojenectví.

    Pokud pro Vondru je něco šíleným scénářem, spíše příčetný člověk nemůže předpokládat, že hrozí rozklad NATO z rukou strýčka Sama hnízdícího v USA. Trumpovo vyhrožování evropské větvi aliance NATO na summitu je prostě jenom nepoetická politická báseň.


    Šílená studená válka č.2?

    Při první studené válce západní spojenecké armády měly prý jako první zaútočit na socialistické svatoušky. V současné vizi (2. verze studené války) zaútočí zlé letectvo, raketové vojsko a tankové divize Ruské federace proti západně – demokratickým svatouškům v Pobaltí. Čili obě verze studené války v Evropě jsou z kategorie politických halucinací.

    Realisté nemohou uvažovat o ohrožení Pobaltí ruským útokem, protože k tomu není jediný racionální důvod.

    Baltské moře lze opustit směrem do Severního moře a dále do Atlantiku jenom kolem německých, dánských a švédských ostrovů. Lze tuto cestu lehce uzavřít. Proto by obsazení pobaltských států Ruskou federací nemělo žádný význam.

    Též útočné operace proti skandinávským státům lze uskutečnit jenom v den svatého Silvestra při klábosení o blbostech v baru. Jde o rozlehlé dosti nehostinné prostory s prostorově podprůměrně rozvrstvenou infrastrukturou. Nejprůmyslovější oblasti skandinávských států jsou koncentrovány na pobřeží.

    Ruská flotila má zajištěný široký prostor pohybu Barentsovým mořem, v Severním ledovém oceánu a v Norském moři ze svého území.

    O to větší zájem mají o tento prostor USA. V Norsku jsou strategicky důležité přístavy a letiště, podobně ve Finsku. Švédsko bude důležité pro NATO jako zdroj letišť a stanovišť raketového vojska a pro radioelektronický boj. Dnes dolet řízených střel snižuje důležitost skandinávských přístavů. Střely „pouze“ s doletem od 500 do 1 500 km zasáhnou jakýkoliv cíl ve Skandinávii a v severní části Severního moře.

    Spíše ruská armáda může hodnotit aktivitu jednotek NATO v těchto oblastech jako přípravu pro posilování průzkumných a špionážních zařízení a pro případ leteckých a raketových útoků NATO vůči Rusku. Moskva leží jen pár set kilometrů od ruské hranice s Běloruskem, Ukrajina je v podobné vzdálenosti od Volgogradu, bývalého Stalingradu.

    Pavel Gavlas (Jsou dvě procenta HDP na obranu moc, nebo málo?, casopisargument.cz, 11.6.2018) trefně uvedl o vojenské doktríně Američanů: „…Doktrína vyhrazuje USA právo rozhodovat o tom, kdo posiluje věrohodnost svého odstrašovacího potenciálu a kdo naopak podkopává „mezinárodní pořádek“. Pak je jasné, proč manévry sil NATO u ruských hranic jsou mírovým aktem a manévry ruské armády na jejím vlastním území projevem agresivity.“


    NATO přežije dál také kvůli Arktidě

    USA potřebují NATO, aby evropské státy aliance pomáhaly americkým plánům.

    Obecně řečeno: USA vytvářejí výhružnou vojenskou hradbu varující Čínu před americkou silou, USA a severské státy NATO se připravují na hrozbu budoucí války s Ruskem kvůli Arktidě, a islámské státy se připravují (s pomocí nelegální migrace a rozšiřování NATO a EU na Balkán) okupovat státy NATO.

    Poslední teritorium, o které se svede boj, je oblast Arktidy. Oteplování zmenšuje zaledněnou plochu a geologové nalézají miliardy barelů ropy a kubických metrů zemního plynu, uhlí, kobalt, antimon, diamanty, měď, nikl.

    Časem budou otevřeny též dvě dopravní cesty - Severozápadní průjezd přes Kanadu a Severovýchodní průjezd přes Sibiř, které vedou k přístavům Dálného východu, Ameriky i Evropy. Polární trasy významně zkrátí vzdálenosti plavby.

    Jistě již dnes existují v USA a v několika západoevropských státech štábní a expertní týmy připravující se na válku o Arktidu. Za jak dlouho může k vystupňování napětí dojít? Za 10 let? Záleží především na tom za jak dlouho bude příroda ochotna dostatečně rozmrazit oblast Arktidy, aby mohl boj o Arktidu začít s plnou silou.

    Ale o tom se Vondra v rozhovoru vůbec nezmínil.



    Související:

    0 0

    Finian Cunnigham
    23.7.2018 ICH,  překlad Zvědavec
    Po vrcholném summitu s ruským lídrem Vladimirem Putinem v Helsinkách byl americký prezident Donald Trump zjevně dotlačen k trapnému obratu ohledně vměšování Ruska do amerických voleb.


    Po návratu do Bílého domu ze summitu ve Finsku přečetl Trump prohlášení, v němž se uvádí, že „přijímá“ tvrzení amerických zpravodajských služeb, že se Rusko vměšovalo v roce 2016 do prezidentských voleb.

    Poskytl vysvětlení, že se během tiskové konference s Putinem v Helsinkách den předtím „přeřekl“, když akceptoval „důrazné popření“ ruského prezidenta, že by se jeho země vměšovala do soupeření o Bílý dům.

    Co z toho máme vyvodit? Uvedl Trump svou chybu během projevu na pravou míru, nebo je ve hře něco mnohem horšího?

    Ať je to jakkoliv, političtí a mediální kritici v USA v žádném případě nevěří prezidentovu „pokusu o ústup“, jak uvedl Washington Post.

    Vysoce postavení demokraté trvají na tom, že Trump „se nemůže vykroutit“ z celé řady obvinění, že „kapituloval před Putinem“ a zostudil americké zpravodajské služby, neboť akceptoval ujištění Moskvy, že se Rusko nevměšovalo do voleb.

    Z kontextu slov, která zazněla na tiskové konferenci v Helsinkách, to skutečně vypadá, že Trump schválil Putinovo prohlášení, že se Rusko nevměšovalo do voleb. Americký prezident dále uvedl, že různá vyšetřování této záležitosti byla „katastrofou“ pro celkový obraz Ameriky a pro bilaterální vztahy s Ruskem. To je v souladu s dlouhodobým názorem Trumpa, že vyšetřování, které vede Mueller, je „hon na čarodějnice“, založený na „falešných zprávách“.

    Takže Trumpův následný obrat o 180° ohledně toho, co zamýšlel říci v Helsinkách v souvislosti s údajným vměšováním Ruska do voleb, se nezdá z jeho strany přesvědčivý a pravdivý. Spíše je to náznak toho, že prezident byl dotlačen k tomuto odvolání svého původního prohlášení.

    Ještě znepokojivější je to, jakým způsobem byl americký prezident přinucen a zastrašen, aby učinil trapné odmítnutí něčeho, čemu skutečně věří. Jinými slovy, Trump byl ponižován nebo zastrašován, aby se podrobil a držel se pravidel.

    Po summitu s Putinem reagovala americká media okamžitě a naprosto koordinovaně, jako by šlo o útok s plným nasazením.

    "Trump čelí vlně kritiky kvůli summitu s Putinem,“ uvedlo rádio Free Europe, které financuje americká vláda.

    Prezident byl kritizován řadou urážek, odsuzujícími slovy „hanba“ a „zrádce“, za to, že jednal srdečně s ruským lídrem. Byli jsme svědky jednotného opovržení Trumpem ze strany politického a mediálního establishmentu.

    Fanatičtí odborníci v údajně prestižních novinách, jako je například New York Times, prohlásili, že nyní je to „Trump a Putin vs. Amerika“, přičemž tvrdí, že „odmítnutí prezidenta odsoudit útoky Ruska se rovná zradě každého jednotlivého amerického občana“.

    Silná reakce médií a jejich kritika prezidenta nebyly ničím mimořádným. Jednalo se o koordinovanou štvanici a pobuřování proti jeho autoritě, kdy se občas otevřeně ozývaly hlasy, dožadující se převratu s cílem svrhnout prezidenta.

    Článek s titulkem „Tato smutná, trapná troska člověka“, uveřejněný ve Washington Post, pokládá otázku: „Kteří republikáni budou stát za prezidentem, který staví Rusko na první místo?“

    Je ironií, že Trumpovy instinkty ohledně celé aféry Russiagate jsou správné. Je to snůška nepodložené směsice informací, kterou podporují demokraté a velká většina podpůrných zpravodajských médií, neboť se nikdy nepřenesli přes potupu, že Hillary Clintonová prohrála s „ubožákem Trumpem“. Clintonovou také podporovali vysoce postavení představitelé ve státním zpravodajském aparátu a establishment zahraniční politiky.

    Tento volební obvod politické třídy ve Washingtonu se netajil, stejně jako Clintonová, nepřátelstvím vůči Putinovi. Z jejich strany je to neodpustitelné, že byl zvolen Donald Trump. Navíc byl Trump zvolen zčásti kvůli jeho slibu, že obnoví normální vztahy mezi USA a Ruskem. Poté co byl zvolen, získala jeho politika demokratický mandát.

    Po téměř dvou letech neúprosné rusofobie ze strany amerického politického a mediálního establishmentu zůstává případ údajného vměšování Ruska do americké politiky stále trapně nevyřešen. Dokonce ani nejnovější „obvinění“, které předložil zvláštní poradce Robert Mueller, nezískalo důvěryhodnost ze strany kohokoliv, kdo se na obžalobu pozorně podívá. Navíc se zdá, že se běžní Američané shodují na tom, že celá aféra Russiagate je pouze lehkovážnost, které se oddávají politické a mediální elity, omezující se na bublinu Washingtonu, D.C. a jeho kultury.

    Průzkum veřejného mínění, který proběhl tento týden následně po summitu v Helsinkách, ukázal, že nepatrná většina Američanů (55%) si myslí, že Trump „nezvládá dobře“ vztahy s Ruskem. Vzhledem k tomu, že celoplošné sdělovací prostředky pranýřovaly prezidenta jako „zrádce“, tak to možná není tak překvapivé. Nicméně stejný průzkum zjistil, že menšina Američanů považuje Rusko za „nepřítele“ (38%) nebo za „bezprostřední hrozbu“ (27%).

    Tyto cifry jsou slabou útěchou pro americký politický establishment, který neustále prosazuje zprávy o zlých úmyslech Ruska.

    To, co odhaluje silný odpor médií proti Trumpovi, není ani tak jeho neschopnost. Ne, skutečně zapeklitý problém spočívá v tom, že americká demokracie je pokřivená a zformovaná tak, aby splňovala požadavky mocných sil, které nebyly zvoleny. Požadavky jsou nestoudné a brutální.

    Možná, že Trump chce normalizovat vztahy s Ruskem. Lidé možná pro tuto politiku hlasovali. Ovšem z vyšších míst přichází nařízení, aby tato politika nebyla implementována. Chtějí, aby převládalo nepřátelství vůči Rusku, přesně tak, jak by tomu bylo, kdyby byla zvolena Hillary Clintonová.

    Stručně řečeno, to, čeho jsme byli svědky v tomto týdnu, je „americká demokracie“ v akci. To znamená, že neexistuje žádná opravdová demokracie, kterou by uplatňovali lidé. Je to moc, která slouží zájmům elit.

    Z toho důvodu by měla být reakce Ruska na summit v Helsinkách zdrženlivá.

    Vskutku, bylo příjemné vidět, jak se Trump a Putin zapojili do srdečného, vzájemného dialogu. Trump si zaslouží uznání za to, že uspořádal tento summit, a že neútočil vulgárně na ruského lídra, jak požaduje americký establishment, ale místo toho jednal civilizovaně.

    Problém je, že Trump má zjevně velmi omezenou politickou autoritu, aby mohl uskutečnit svou dobrou vůli a normalizovat vztahy mezi Washingtonem a Moskvou, tak jak by si přál. Má omezenou pravomoc, takže nemůže ve skutečnosti zaujmout tuto klíčovou politiku, pro kterou ho lidé zvolili.

    Trumpův potupný obrat o 180° nebyl korekcí jeho přeřeknutí se v „proslovu se zdvojeným záporem“. Bylo to rozhodně průkazné znamení, že prezident a občané, kteří ho volili, mají ve skutečnosti zcela nepatrnou moc, pokud jde o změnu základního cíle plutokratů „deep state“, kteří nebyli zvoleni.

    Pro Rusko a ostatní země to je hluboce znepokojivé, neboť vysocí představitelé USA jsou očividně pevně odhodlaní usilovat o nepřátelskou agendu vůči Rusku. Jejich rusofobie není jen nějakou přechodnou fází, je to příznak nenapravitelného neduhu a zároveň touhy amerického establishmentu po konfliktu.


    Aftermath Of Helsinki Summit: American ‘Democracy’ In Action vyšel 19. července 2018 na ICH. Překlad v ceně 447 Kč Zvědavec.

    0 0

    23.7. 2018  epravo
    Jednání komise bude neveřejné. Podle informací Práva jsou mezi pozvanými například bývalý expremiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), miliardáři Zdeněk Bakala, Marek Dospiva, Radovan Vítek a Patrik Tkáč, europoslanec za ANO Pavel Telička či tehdejší moravskoslezský hejtman za ODS Evžen Tošenovský.
    Průtahy v soudním řízení
    Soudy se dál zbavují staré zátěže, přestože nových případů přibývá. Soudců je dost. Problém je spíš s obsazením nižších pozic, kde je podle ministerstva spravedlnosti průměrný plat 26 000 Kč, to zájemce z řad právníků neláká. Vyřizování starých kauz se letos daří hlavně trestním soudcům, kterým teď v kancelářích leží o 8 % nerozhodnutých obžalob méně než na začátku roku (ČT 21/7).

    Komise k OKD chce vyslechnout čtyři miliardáře i bývalé politické špičky

    Poslanci sněmovní vyšetřovací komise začnou v pondělí vyslýchat svědky, kteří by mohli pomoci rozplést příběh privatizace těžařského podniku OKD. Jednání komise bude neveřejné. Podle informací Práva jsou mezi pozvanými například bývalý expremiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), miliardáři Zdeněk Bakala, Marek Dospiva, Radovan Vítek a Patrik Tkáč, europoslanec za ANO Pavel Telička či tehdejší moravskoslezský hejtman za ODS Evžen Tošenovský. Výslechy celkem čtyřiceti lidí si poslanci rozplánovali do celého příštího týdne (Právo 21/7).

    Vláda chce tajit informace, kdo jde do vazby

    Veřejnost se možná v budoucnu nedozví o tom, jakého politika poslal soud do vazby. První vláda Andreje Babiše (ANO) totiž přilepila pozměňovací návrh k zákonu o zpracování osobních údajů, který by omezil zákon o svobodném přístupu k informacím. Na formulaci, která může omezit přístup k informacím o trestních řízeních, upozornil server iRozhlas. Pokud předloha, která nyní leží v Poslanecké sněmovně a jde do druhého čtení, projde, nebude možné zveřejňovat informace o probíhajícím trestním řízení. V praxi to znamená, že se lidé nebudou moci dozvědět například to, že soud poslal některého politika do vazby nebo že bylo zastaveno trestní stíhání (Právo 21/7).

    Zeman podal dovolání v kauze Oleo Chemical

    Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podává dovolání proti rozsudku v kauze tunelování firmy Oleo Chemical. Zeman žádá přísnější tresty pro zakladatele firmy Michala Urbánka a Kamila Jirounka i pro Petera Kmetě, někdejšího obchodního partnera lobbisty Ivo Rittiga. Dále chce, aby soud potrestal i Rittigovy advokáty, kteří byli zproštěni viny. O rozhodnutí nejvyššího žalobce včera informovala Česká televize (ČT). Rittigovy advokáty Davida Michala a Karolínu Babákovou městský soud v kauze údajného tunelování obvinění loni v únoru zprostil (Právo 21/7).

    Děravá analýza aneb šermování žalobami

    Nejvyšší státní zastupitelství zveřejnilo analýzu, ze které čistě podle procent vychází, že komunální politici mají na svědomí jen nepatrný zlomek z celkové kriminality. Skutečně překvapující! To snad někdo očekával, že starostové, hejtmani a zastupitelé, kterých je celkem asi 60 tisíc, mají na svědomí většinu trestných činů spáchaných v ČR? V uplynulých letech policie prověřovala 438 případů, před soud se na základě podání obžaloby státním zástupcem dostalo „pouze“ 49 kauz, odsuzující rozsudek však padl dokonce jen ve 24 případech, což je méně než polovina. 25 obžalob skončilo pro státní zastupitelství neúspěšně, protože soud obžalované zastupitele viny zprostil (Právo 21/7).

    Senát omezil imunitu ústavních soudců


    Ústavní soudci přijdou po vzoru poslanců a senátorů o úplnou přestupkovou imunitu. Senát schválil vlastní novelu, která změnu předpokládá. Předloha zamíří k podpisu prezidentovi. Novela má zajistit, aby ústavní soudci odpovídali za své přestupky stejně jako kterýkoli jiný občan (E15 20/7).

    Policie si na komunální politiky nezasedla, vyvrací šéf žalobců

    Trestná činnost komunálních a krajských politiků tvoří v celkovém objemu kriminality jen zcela zanedbatelný zlomek – konkrétně 0,03 procenta. Na včerejší tiskové konferenci to uvedl nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který odmítl, že by státní zástupci a policie přepínali represi vůči voleným funkcionářům územních samosprávných celků. Vyšel přitom z analýzy, kterou zastupitelství zpracovalo na základě požadavku ústavněprávního výboru Sněmovny. V letech 2013 až 2017 se výkonu funkce komunálních a krajských politiků týkalo 438 případů, a to z celkového počtu 1,3 miliónu trestních řízení (Právo 20/7).

    Stát zrychlí hlavní stavby
    Neutěšený stav českých dálnic a železnic by měla odblokovat novela zákona o urychlení výstavby dopravních komunikací. Senát schválil návrh, na kterém se předtím shodly ve sněmovně všechny kluby, a po podpisu prezidenta by mohl začít platit už v září. „Dostavbu některých dálnic by to mohlo ovlivnit už na podzim tohoto roku,“ řekl předkladatel návrhu a poslanec Martin Kolovratník (ANO). „V Česku je příprava a výstavba dálnic pomalá. Tento zákon nespasí svět, je ale potřebný, protože situace je neudržitelná,“ uvedl senátor Radko Martínek (ČSSD). Senátorka Eliška Wagnerová (SZ) zákon naopak kritizovala, že dostatečně nechrání právo na osobní majetek (E15 19/7).

    Daňoví poradci mohou přijít o profesní mlčenlivost

    Snižování daní pomocí finančních převodů uvnitř nadnárodních firem – takzvaná agresivní daňová optimalizace – má být obtížnější. Koncem června začala platit směrnice EU, podle níž firmy s přeshraniční působností musejí úřadům oznamovat daňová schémata, kterými by si mohly neoprávněně snižovat daně. Členské státy EU si tak od poloviny roku 2020 budou moci tyto informace automaticky vyměňovat, což by mělo usnadnit odhalování neoprávněného snižování daní. Ministerstvo financí se chystá směrnici začlenit do české legislativy. Musí přitom určit, na koho padne povinnost oznamovat problematická daňová schémata. Návrh novely má být hotov do konce roku (E15 19/7).

    Kněžínek šéfem legislativní rady

    Menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD včera jmenovala nového ministra spravedlnosti Jana Kněžínka (39, za ANO) šéfem Legislativní rady vlády. Kněžínek minulý týden v čele resortu spravedlnosti vystřídal Taťánu Malou (za ANO), která rezignovala kvůli podezření z plagiátorství. Malá šéfovala i legislativní radě, jejímž místopředsedou Kněžínek do té doby byl (Právo 19/7).

    Stát hledá cestu, jak podpořit rodinné firmy

    Ministerstvo spravedlnosti sestavilo analýzu, která se stane východiskem debaty o právním ukotvení rodinného byznysu. Ve hře jsou dvě varianty. První počítá s tím, že by kategorii rodinných firem pro případ podpory začala brát v potaz státní správa. Druhá by institut rodinné firmy zakotvila natvrdo jako součást legislativy. Stát by pak z nového zákona mohl odvozovat nástroje podpory. „Finalizujeme analytický materiál, který se zaměřuje se na otázku, jak uchopit vymezení rodinného podnikání. Analýzu ukotvení definice rodinného podniku do právního řádu jsme konzultovali s příslušnými ministerstvy,“ uvádí mluvčí ministerstva spravedlnosti Lucie Machálková (E15 17/7).

    0 0

    Thomas Piketty
    Thomas Piketty
    23.07.2018 bloga autoraParlamentníListy
    Francouzský ekonom Thomas Piketty se zamýšlí nad tím, kam odtékají peníze z Česka. Vzal si k ruce data z Eurostatu i z jiných renomovaných zdrojů a došel k jednoznačným závěrům. Nyní varuje před tím, že společná Evropa je dobrá jen pro některé. Jiným, například Česku, prý přímo škodí. Článek publikoval uznávaný ekonom Piketty už v lednu, nyní nicméně v Česku jeho překlad začal obíhat po sociálních sítích.


    „V Paříži, Berlíně a Bruselu lidé nerozumějí nedostatku vděčnosti za obrovské sumy veřejných peněz, které ze svých daní posílají na východ. Ale v Praze a Varšavě se věci interpretují o dost jinak. Lidé tam zdůrazňují, že návratnost západních investic tady byla obrovská a že sumy, které si odtud západní investoři stahují, výrazně převyšují částky, které sem z Evropské unie přišly. Ve skutečnosti, když se podíváme na čísla, mají ti Češi a Poláci pravdu. Po kolapsu komunismu se postupně západní investoři (především Němci) stali majiteli významné části kapitálu v postkomunistické Evropě. Když vezmeme celkový objem fixního kapitálu (včetně budov), patří jim čtvrtina“ 
    napsal v lednu letošního roku na svůj blog známý francouzský ekonom Thomas Piketty, který se zabývá otázkami příjmové nerovnosti. Jako nejvíce poražený stát z tohoto srovnání vychází jednoznačně Česká republika, což dokládá i přiložený graf.
    Piketty přitom cituje data svého spolupracovníka Filipa Novokmeta. Výstižné je srovnání, kolik peněz ze střední Evropy v letech 2010 až 2016 odešlo na dividendách, tedy rozděleném zisku. A kolik sem naopak přišlo na evropských dotacích. 
    Podle oficiálních statistik Eurostatu bylo z České republiky od roku 2010 do roku 2016 na dividendách „odkloněno“ 7,6 procenta HDP. 
    "V absolutních číslech to znamená, že z naší země za tu dobu odešlo 2 252 miliard korun, zatímco ve formě evropských dotací se nám za stejnou dobu „vrátilo“ 1,9 procenta HDP. To dělá 563 miliard korun. Česká republika je tedy v minusu 1 689 miliard korun za sedm let. 
    Roční minus dosahuje 241 miliard korun. V přepočtu na výkon ekonomiky to dělá minus 5,7 procenta HDP," jak uvedla analytička Lenka Zlámalová v březnu na serveru Echo24.cz v článku ,,Z Česka se stal krmelec Evropy", kde rovněž označuje Česko za ,,nejvíce poražený stát", pokud jde o poměr přílivu eurodotací a odlivu dividend.
    „Evropa bude muset překonat mnohé výzvy. Tou hlavní je obecný přesun celého světa směrem k příjmové nerovnosti. Evropa své občany neuklidní vysvětlením, že jsou na tom lépe než ve Spojených státech nebo v Brazílii. Nerovnost roste ve všech zemích a je podpořena fiskální soutěživostí, která odměňuje ty nejmobilnější. Evropa jen přikládá pod kotel. Nebezpečí kulturního izolacionismu a hledání obětního beránka může být s úspěchem odvráceno pouze tehdy, pokud dokážeme dělnické třídě a mladším generacím nabídnout skutečné strategie ke snížení nerovnosti a k investování do budoucnosti,“ píše dále Piketty.
    "Samozřejmě, jeden by mohl rozumně namítnout, že západní investice umožnily nárůst produktivity předmětných ekonomik, a tím pádem na tom vydělali všichni. Ale východoevropští lídři nikdy neopomenou příležitost připomenout, že investoři zneužívají své dominantní pozice k tomu, aby udrželi mzdy na nízké úrovni a ponechali si přehnané marže,“ domnívá se Piketty.


    0 0


    23.7.2018  NWOO
    1; Mission: Impossible. Na Ukrajině vymysleli plán, jak zastavit „Severní proud – 2“: Není jiné cesty než urovnat vztahy s Ruskem.

    2; Trump vyhrožuje, že bude největším nepřítelem Putina. Podle jeho slov provozuje vůči Rusku velmi tvrdou politiku.

    3; V Kyjevě prohlásili, že Rusko má v úmyslu osídlit Krym Afrikánci. Búrové mají určité problémy s místním obyvatelstvem a s úřady Jihoafrické republiky.


    4; K čemu Rusko chystá nejnovější strategické zbraně? 19. června ruské ministerstvo obrany předvedlo nové záběry ze zkoušek nejnovějších vzorů strategických zbraní.

    5; Jak se Rusové najednou stali lidmi v očích cizinců. Tak zní název nového sloupku Andrease Rüttenauera na stránkách „taz“.

    6; Času vám moc nezbylo. Blízký spolupracovník Kolomojského vyhrožuje Porošenkovi. Už nejsou oligarchové, je jen jeden Porošenko. Ale my se vás nebojíme.

    7; Impeachment za setkání s Putinem. Co čeká Trumpa po summitu v Helsinkách? Americký politický a mediální život kypí dvěma čerstvými skandály.

    8; Mistrovství světa jako svátek pravoslaví v pravoslavném Rusku. Fotbalové mistrovství v Rusku se stalo svátkem úsměvů, smíchu a lásky k bližnímu.

    9; Špína, vyhoštění diplomatů a Sorosova pracka. Na Balkáně začala mohutná protiruský kampaň. Washington chce Sorosovým prostřednictvím připravit Rusko o podporu na Balkáně.

    10; Cesta bojovníka specnazu Doněcké republiky: od kozáků a doněckého letiště až do oddílu zvláštních rizik „Legion“. Bojovník ministerstva státní bezpečnosti Doněcké republiky vypráví o tom, jak zahájil svou bojovou cestu v Donbasu, jak se seznámil s „Francouzem“a jak se dostal do jednotky „Legion“.

    11; Budeme na to reagovat. Proč se nevyplatí naštvat Rusko. Andrej Babickij píše o Putinově varování pro politiky, kteří se snaží nacpat Ukrajinu a Gruzii do NATO.

    12; Na základnu Severní flotily byl dopraven potopený americký tank z doby Druhé světové války. Informuje o tom ruské ministerstvo obrany.

    13; Přímo před našima očima se hroutí image a reputace jedné z hlavních ikon současného panteonu – Elona Muska.

    14; Odpusťte, milí Ukrajinci, ale prachy jsou prachy. Na Krym do Feodosie přijela natáčet komediální film herečka Achedžakova, která donedávna zastávala ostré proukrajinské a protikrymské pozice.

    15; Poprvé za dvacet let bude v bondovce hlavním padouchem Rus. Agent 007 James Bond narazí poprvé za dvacet let na ruského protivníka.

    16; Ukrajina: Od roboty rovnou k eurosocialismu. To, co se děje v Evropě, stále více připomíná socialismus. Ale to, co vidíme na Ukrajině, je už nevolnictví.

    17; Byl zadržen podezřelý z vraždy olympijského medailisty Denise Tena. Policejními orgány byl zadržen jeden z podezřelých z vraždy kazašského krasobruslaře.

    18; Západní partneři nevěřícně zírají a nechápou. Cožpak dokáže Ukrajina vyrábět zbraně podle standardů NATO? Ukrajinské zbraně už dlouho vyvolávají u expertů mnoho otázek a stížností.

    19; Proč by se „Věrka Serďučka“ nemohla stát prezidentkou? Populární šoumen Andrej Danilko není proti svému vstupu do politiky.

    20; Lékařský volný den a proměna měst. Rusko se mění. Země hledá a implementuje nové mechanismy realizace velmi důležitých projektů týkajících se dokonce celých sfér života země.

    21; Novou ruskou raketu protiraketové obrany odpálili v Kazachstánu. Byl to jeden z nejsložitějších startů. Dnes na světě neexistují žádné rakety této třídy, které by byly schopny plnit podobný program.

    22; V Oděse přehradily děti průjezdní dvůr a vybíraly peníze za průjezd. Řidičům navrhovaly, aby platili 5 až 20 hřiven, aby mohli přes dvůr objet uzavřený úsek opravované ulice.

    23; Ruská centrální banka zrušila licence dvěma bankám – Tagilbance a Jižní regionální bance.

    24; Úřady Doněcké republiky informovaly, zdali kolaps výroby chlóru na Ukrajině ohrozí zásobování vodou v Republice. V červnu na Ukrajině zastavil svou činnost jediný podnik (DněprAzot), který vyráběl chlór.

    25; V USA se v jezeře Table Rock potopilo plavidlo. Zahynulo jedenáct lidí. Celkem se na palubě lovecké lodi nacházelo 31 osob. Počet obětí se možná ještě zvýší.

    26; Nová aliance proti Rusku a OPEC začne fungovat od roku 2019. Nová organizace na platformě OPEC+ může začít fungovat od 1. ledna 2019.

    27; Vlastizrada: FSB přišla na domovní prohlídku do hlavního vědeckého ústavu Roskosmosu. Předpokládá se, že západní tajné služby obdržely údaje o nejnovějších ruských zbraních včetně nadzvukových.

    28; Bývalý ministr z Lotyšska informoval o tom, k čemu vedlo zhoršení vztahů s Ruskem. Je možné, že rybí konzervy můžeme prodávat kdesi na Západě, ale nejsme schopni změnit geografii.

    29; Google začal nabízet fotografie Donalda Trumpa po zadání slova „idiot“ do vyhledávače. Kromě toho se v Británii vrátila do hitparád píseň American Idiot skupiny Green Day.

    30; Zopakujte to. Slyšel jsem správně? Šéf americké rozvědky je šokován pozváním Putina do Washingtonu. Připomeňme, že bylo oznámeno, že prezident USA pozval svého ruského kolegu na návštěvu Washingtonu už letos na podzim.

    31; Rusko je nepřítel přírody. Zahraniční ekologové se snaží z Ruska poslepovat obraz dravce či šelmy. Rusko je v mezinárodním žebříčku ekologů cynicky kladeno až za Turkménii či Albánii.

    32; Demokracie? Objevily se záběry, jak Macronův poradce mlátí demonstranty. Přitom nikdo z policistů se nepokusil situaci řešit.

    33; Provokatéry z Pussy Riot budou soudit za nošení policejní uniformy. Předtím čtyři členové uskupení dostali 15 hodin vězení za provokaci během finále mistrovství světa ve fotbale.

    34; Byly učiněny konkrétní návrhy. Velvyslanec Ruské federace promluvil o dohodách Putina a Trumpa ohledně Donbasu. Nedávno agentura Bloomberg informovala, že prezident Ruské federace navrhl Trumpovi uskutečnit v Donbasu referendum.

    35; Ukrajina odebrala svým judistům odměny za výsledky na mistrovství Evropy v Rusku. Navíc bronzové umístění nebude zohledněno při udílení sportovních titulů.

    36; Myšlenka referenda v Donbasu nepředpokládá krymský scénář, říká zdroj. Iniciativa o uskutečnění referenda v Donbasu má reálný základ, ale nelze předpokládat krymský scénář.

    37; Pokud nefunguje Minsk, je možné zvažovat jiné možnosti, říká Zacharova o zprávách kolem referenda v Donbasu. Oficiální zástupkyně ruského ministerstva zahraničí zareagovala na nejžhavější téma, o kterém píší světová média.

    38; Zdroj informoval o podrobnostech případu vlastizrady ve strukturách Roskosmosu. V případu vlastizrady může figurovat několik vědeckých pracovníků Vědeckovýzkumného ústavu strojírenství.

    39; Majdan je pseudorevoluce placená ze zahraničí, říká italský vicepremiér. Srovnejte si referendum na Krymu a tu „fejkovou“ revoluci na Ukrajině sponzorovanou jinými zeměmi, navrhuje Salvini.

    40; Na Krymu se vysmáli šílenému nápadu bývalého velitele ukrajinského námořnictva o zaminování Azovského moře. Problém průchodu lodí Seregej Gajduk navrhuje vyřešit pomocí map.

    41; Trump vyhrožuje Číně cly ve výši 500 miliard dolarů. Trump ujistil, že zvýšení cel probíhá kvůli prospěchu USA.

    42; V Německu Íránec zranil nožem 14 lidí. K útoku došlo v autobuse, který jel z centra Lübecku směrem na Travemünde.

    43; Putin se vyslovil proti důchodové reformě. Od vyhlášení reformy se k ní prezident zatím ještě vůbec nevyjadřoval.

    44; Ozbrojenci z Nacionalistických družin přivázali ke sloupu muže s cedulí „Jsem Vaťák“ („Vatnik“ je hanlivý výraz pro Rusy nebo jejich podporovatele). Během natčení akce jeden z útočníků opakovaně k muži přistupoval a plival po něm.

    45; V Nejvyšší radě požadují tvrdou reakci na slova italského vicepremiéra o „fejkové revoluci na Ukrajině“ a referendu na Krymu.

    46; Moskvan zmlátil policisty, kteří odtahovali jeho Porsche. Policisté si zhmožděniny měkkých tkání nechali ošetřit v nemocnici.

    47; Američtí senátoři navrhují zavádět sankce proti Rusku automaticky. Republikán Marco Rubio a demokrat Chris Van Hollen aktivizovali svou činnost ohledně dodatečných sankcí proti Rusku.

    48; V Nejvyšší radě komentovali nápad uskutečnit referendum v Donbasu. Místopředsedkyně Nejvyšší rady Irina Geraščenko kritizovala myšlenku referenda o příštím statusu Donbasu. Naznačila, že by se referendum muselo konat na celém území Ukrajiny.

    49; Ukrajinské ministerstvo zahraničí si pozvalo italského velvyslance kvůli nezodpovědnému prohlášení Salviniho o „fejkové revoluci na Ukrajině“. Ukrajinské ministerstvo zahraničí rozhořčeně odsuzuje výroky italského ministra zahraničí.

    50; Putin řekl, co si myslí o důchodové reformě. Prezident se přiznal k tomu, že se mu nelíbí žádná z navrhovaných variant zvýšení věku odchodu do důchodu.

    51; Bývalý šéf ruské centrální banky: Rusko se připravuje na konfiskaci aktiv v USA. Aktivní rozprodej amerických pokladničních obligací vyvolal na trzích mnoho otázek.

    52; Ukrajina předala Doněcké republice tělo bývalého příslušníka domobrany, kterého SBU mučila a zavraždila. Ukrajinské tajné služby 18. června předaly zástupcům Doněcké republiky tělo bývalého obránce Donbasu.

    53; Ukrajinský starosta města Skole ve Lvovské oblasti, který navrhoval tvrdé bití pro korupčníky, byl už podruhé přistižen při korupci. Starosta už letos v březnu byl odsouzen za korupci. Nadále vykonával funkci starosty a připravoval odvolání.

    54; Zázračné zotavení. Muž, který v Británii utrpěl otravu „novičkem“, byl propuštěn z nemocnice. Charlie prošel děsivým utrpením, které si většina z nás nedokáže ani představit, říká se v prohlášení.

    55; Putin: Pravidla vízového režimu v Rusku vyžadují novelizaci. Musí být odstraněny bariéra a procedury, které jsou pro lidi nepříjemné.

    56; Donbas: Situace je napjatá, nacisté se připravují k boji o moc uvnitř Ukrajiny. Za uplynulý týden zahynul jeden obránce Donbasu a jeden byl zraněn.

    57; Bílý dům je rozhořčen reakcí z řetězu utrženého šéfa národní rozvědky USA na pozvání Putina do Washingtonu. Trumpovi poradci jsou rozhořčeni v důsledku interview Daniela Coatse na otevřené akci v Aspeně ve státě Colorado.

    58; Ukrajina prohrála s Ruskem „čpavkový spor“ u WTO. WTO prohlásila ukrajinská cla na ruský dusičnan amonný za protiprávní.

    59; Carjov: Washington se nerozhodne pro referendum v Donbasu. Americké úřady nesouhlasí s provedením referenda o statusu jihovýchodních teritorií, myslí si bývalý ukrajinský politik.

    60; Nácvik rozpadu. Ukrajinské ministerstvo zahraničí je vystrašené myšlenkou referenda v Donbasu. Ukrajinský ministr zahraničí Pavel Klimkin promluvil o absenci jakýchkoli perspektiv uskutečnění referenda v Donbasu.

    61; Zločinci promluvili o vraždě medailisty z Olympiády v Soči. Policie Almaty zveřejnila detaily ze zadržení podezřelých z vraždy Denise Tena.

    62; Při útoku na hlídku dopravní policie v Dagestánu byli zavražděni dva policisté. Neznámí pachatelé zaútočili na hlídku dopravní policie nedaleko dagestánského Kizljurtu.

    63; Státní department USA zveřejnil svůj postoj k referendu v Donbasu. Procesem urovnání konfliktu v Donbasu je Minský proces.

    Zdroj: http://rusvesna.su/news

older | 1 | .... | 603 | 604 | (Page 605) | 606 | 607 | .... | 683 | newer