Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 611 | 612 | (Page 613) | 614 | 615 | .... | 668 | newer

    0 0

    Petr Trombik
    7. 8. 2018  ProtiProud
    PETR TROMBIK přemýšlí nad paradoxy našeho milovaného veřejnoprávního média, které zatím musíme jen povinně platit, nikoli povinně sledovat a tato nepochopitelná benevolence mu přijde - havlovsky paradoxní


    Abych nevařil z vody, uvádím svůj text proslulým citátem ze hry V. Havla: "jsou to ale paradoxy". Uvedu jen pár paradoxů a nechci nudit budováním oslích můstků mezi nimi. Ostatně jeden oslí můstek je už spojuje: veřejnoprávní TV. Je to rovnou oslí most, který máme dennodenně na očích. Svoboda veřejnoprávní TV je stále aktuální záležitost.

    Veřejnoprávní TV budu zkráceně označovat "ta naše vaše", což je pojem ražený oblíbenou moderátorkou z dob "televizní krize", kdy šli Pražané málem na barikády v boji za svobodu veřejnoprávního vysílání z Kavčích hor.

    Karlův omyl


    Podnět k tomu označení dal moderátorce kníže Schwarzenberg, když moudře pravil, že ČT patří těm, kdož v ní pracují. Takhle duchaplně to neřekl ani Klement Gottwald, když parlamentu předkládal v roce 1947 Lex Schwarzenberg. Viděl snad někdo před vyvlastněním schwarzenbergského panství nebo po jeho restituci na tomto majetku kohokoliv ze Schwarzenbergů pracovat? Nic proti restitucím, jen žasnu nad tím feudálním paradoxem. Naše liberálnětržní elity byly feudálovým výrokem nadšené a vyrazily do ulic.

    Tento skvělý okamžik v duchovním vývoji Jeho Jasnosti komunisté propásli, mohli mít v čele Schwarzenberga oni a ne Kalouskova TOPka. Je přece jasné, že nejen Kavčí hory, ale všechny fabriky patří těm, kdož v nich pracuji. Komunisté to říkali vždy a sociální demokraté kdysi dávno také.


    Veřejnoprávní záchodky


    Jak popsat veřejnoprávnost TV? Ačkoliv je veřejně dostupná, nikdy na ni nemusíte koukat, ale přesto ji musíte každý měsíc platit. Tím se liší od veřejných záchodků, které jsou veřejně přístupné, ale platit je musíte jen pokud je chtěnechtě občas navštívíte.

    Jeden alternativně inteligentní radní TV konstatoval, že kdyby se divákům program té naší vaší nelíbil, tak by poplatky té naší vaši neplatili. Jistě se všem líbí, protože všichni platí, pravil. Na veřejném záchodku platíte, ať se vám tam líbí, nebo ne.

    Jak popsat TV infotejtment, jak se hezky česky říká? Lidé, kteří nemají co dělat, koukají na lidi, kteří nic dělat neumějí. Nechci křivdit všem osobnostem, které se na veřejnoprávní obrazovce objevují. Mnozí jsou už mrtví a pokud program sledujete, můžete si dělat statistiku živých a mrtvých účinkujících. Je to smutné, ale budete tou statistikou zaskočeni? Možná lze označit jako paradox, že ti mrtví většinou, na rozdíl od těch živých, kdysi něco uměli, jestliže je i po desetiletích stále na obrazovku pouštějí. Ti živí se tam objevují většinou jen v reklamách a nedělní politické "nalejvárně" OVM. Ty se nebudou roky reprízovat.

    Veřejnoprávní TV může s uspokojením sledovat jen člověk s Altzheimerem, protože jen takový šťastlivec uvidí každý den, každou hodinu něco nového. To však není paradox, ale každému zřejmý fakt. Aspoň něco můžeme těmto nemocným závidět. Jejich potěšení z té pokaždé nové naší vaší.

    Evropské hodnoty

    Ta naše vaše je zde především kvůli povznesení společenského vědomí, dle směrnic z Bruselu, jak konstatoval jiný TV radní. Nevím, jestli to je, nebo není paradox, nebo výchova k internacionalismu, pardon, evro-panství. My platíme, EU určí, na co budeme koukat.

    Určitě se těmito pokyny řídí Václav Moravec, který bruselské osvícené myšlenky ve svých otázkách prosazuje a učí kritickému myšlení. A především správnému kladení otázek. Je to nedělní hodnotová mše sloužená k větší slávě evropské i naší demokracie. Chtěl bych jen upřesnit: té naší vaší demokracie.

    OVM je velmi sledovaný program, prý to průzkumy dokazuji, ale přesto by šlo jeho vnímání obyvatelstvem ještě víc prohloubit. O všem, co řeší Václav Moravec ve svém pořadu, by měli lidé celý následující týden nejen mluvit, ale i psát. Zvláště ti mladí, budoucí elity.

    Jak se bude postupovat v tomto směru? Tohle není paradox, ale návod. Ministerstvo vnitra už spolupracuje efektivně s neziskovou společností Evropské hodnoty na rozlišování pravdy od lži. Můžeme si představit, že pod dohledem Ministerstva školství budou podobně propojení rovněž i pánové Janda a Moravec. Pochopitelně hlavně duchovně.

    Splynutí


    Všichni středoškoláci a možná i děti z nižších inkluzivně-vzdělávacích stupňů budou psát referáty z OVM a Evropské hodnoty je budou celorepublikově vyhodnocovat. V komisi včele s panem Jandou. Bude to taková intelektuální olympiáda mládeže, korunována předáváním hodnotných cen za nejlepší referáty. Vyznamenávaná mládež by pak dala v přímém přenosu v té naší vaší televizi průchod svým pokrokovým demokratickým názorům. Politici by se pak museli takovému názoru mladé budoucnosti našeho státu podřídit.

    Bude to paradox splynutí veřejného média a liberální demokracie, kterou lze přesněji pojmenovat jako neokracie. O vedení státu nebudou rozhodovat volby, ale veřejné mínění reprezentované tou naší vaší. Budeme mít i tu naši vaši vládu. Komu bude taková vláda patřit, vysvětlí jeden starý feudál.

    Babiš, Zeman, Okamura půjdou od válu. Filip by se snad mohl zachránit, kdyby šel za Jeho Jasností a dal jí za pravdu, že nejen Kavčí hory, ale všechny fabriky patří těm, kdož v nich pracují.


    Do úmoru

    Možná vám uvedené realistické názory připadají paradoxně poněkud přemrštěné a přehnané. Ale jen proto, že jste se nezamysleli nad knihami a filmy o Harry Potterovi od paní Rowlingové a kolektivu. Pochybuji, že jste se jejich sledování v té naší vaší vyhnuli. Jen jste si neuvědomili, kdo je kdo. Pokud vám filmy o Harry Potterovi unikly, určitě vám je ta naše vaše do konce roku ještě všechny několikrát nabídne.

    Uvědomte si konečně, že nejste absolventi školy v Bradavicích, ale obyčejní mudlové, což vám nedochází, tak jako to, že na Kavčích horách i v Evropských hodnotách působí jen absolventi této školy. Pokud vás napadlo, že ke vzpomínce na Mozkomory z Harryho Pottera mne inspirovalo sledování otázek Václava Moravce, je tomu paradoxně opravdu tak. OVM nejsou bohužel humorné, jen úmorné. Jako Harry Potter tamtéž po x-té.


    Související:

    0 0

    Boris Džerelijevskij
    7.8.20189 TopWar, překlad ProtiProud
    BORIS DŽERELIJEVSKIJ popisuje nové strategické vojenské plány armádních špiček USA a zamýšlí se nad jejich skutečným smyslem, pozadím a hlavně perspektivou


    Sovětský svaz se vyčerpal v závodech ve zbrojení, což nakonec přispělo k jeho konci. Tento názor je obecně rozšířený. A pravděpodobně opodstatněný. V každém případě to byla významná rána sovětské ekonomice způsobená snahou čelit strategické obranné iniciativě USA (známé jako program „hvězdných válek“). Tento program, který zahájil Ronald Reagan, předpokládal vytvoření systému protiraketové obrany založeného na vesmírné bázi a schopného ochránit USA před odvetným jaderným úderem ze strany SSSR.

    Program SDI (Strategic Defense initiative) byl na rozdíl od většiny obranných vývojových cílů široce propagován jako dalekosáhle inovativní a „futuristický“. Sovětští vědci a analytici varovali, že jde o program utopický, že jeho cíle jsou nedosažitelné (v té době) a že se jedná s největší pravděpodobností, pokud použijeme jazyk zvláštních služeb, o upoutání pozornosti na fiktivní objekt. Cílem bylo donutit Moskvu vynaložit obrovské finanční prostředky na neutralizaci neexistující, nebo přinejmenším irelevantní hrozby.

    Ježek se chytil do pasti


    Politici však toto varování neposlouchali a sovětský vojensko-průmyslový komplex a celá ekonomika země byly vtaženy do nesmyslných závodů ve zbrojení, které nebylo možné vyhrát.

    Američané do financování programu zapojili své spojence a americkému vojenskoprůmyslovému komplexu přinesl SDI neuvěřitelné zisky. A přestože samozřejmě nedosáhl deklarovaných cílů, během přípravy „hvězdných válek“ bylo rozpracováno množství know-how, které se uplatnilo nejen ve vojenské oblasti, ale i v civilním průmyslu.

    Je příznačné, že s rozpadem SSSR bylo financování SDI omezeno. A definitivně byl program ukončen v roce 1993.

    Dnes existují důvody domnívat se, že Washington se opět snaží vlákat Rusko do podobné pasti.


    Historie se opakuje


    Sněmovna reprezentantů Kongresu USA rozhodla, že Agentura protiraketové obrany USA spadající pod ministerstvo obrany musí co nejdříve začít pracovat na rozmístění systémů pro sledování a zachycení balistických raket ve vesmíru. Dokument navíc určil jako závazný termín konec roku 2022, tedy méně než za čtyři roky, kdy musí být vyvinuta a zavedena „udržitelná kosmická detekční architektura“.

    Tyto úkoly, dokonce i s přihlédnutím k hypotetické aktualizaci dřívějšího vývoje, vypadají zcela nerealisticky, zvláště když USA patrně nemají ani žádné průlomové nápady, jak čelit ruským hypersonickým zbraním. Ani americký kosmický průmysl neprožívá nejlepší časy.

    Čili je zde snaha přinutit Rusko, aby začalo pracovat na ještě více „nepolapitelných“ raketách a současně tak dalo šanci vydělat tučné peníze zbrojařským korporacím.

    Hvězdné Fake news


    Američané se však neomezují na jednoduchý „rebranding“ SDI.

    Minulý týden vystoupil na bezpečnostní konferenci v Aspenu generální tajemník americké armády Mark Esper a oznámil vytvoření nového systému velení „Futures Command“ (Velitelství budoucnosti).

    Jak napovídá název, nová technologická základna umístěná v Austinu bude koordinovat a implementovat ultramoderní „zbraně budoucnosti“. Bude rovněž schopna zajistit, jak zdůraznil Esper, předstih USA vůči potenciálním protivníkům v dlouhodobém horizontu.

    Tajemník rovněž podtrhl, že tato iniciativa je největší organizační změnou od studené války, kdy v roce 1973 byly jako reakce na „sovětskou hrozbu“ zřízeny Vrchní velitelství pozemních sil USA a Vrchní velitelství bojového výcviku.

    Jsou zde tedy všechny důvody předpokládat, že „Velitelství budoucnosti“ vzniká s podobnými cíli, a tudíž americké ministerstvo obrany hodnotí události ve světě jako návrat do časů studené války.

    Esper to vlastně ani neskrýval. Poté, co ukončil svérázný exkurz po novodobých dějinách, postěžoval si, že po triumfálním vítězství Států nad SSSR byly všechny jejich síly koncentrovány na boj proti světovému terorismu, čehož využily Ruská federace a Čínská lidová republika, aby provedly „technologickou revoluci“ ve svých ozbrojených silách.


    Sen o návratu dominance USA


    Aby se tedy eliminovaly důsledky tohoto průlomu potenciálních protivníků, vznikla uvedená divize, která by měla poskytnout americkým vojskům zbraně natolik futuristické, že vojenská dominance Ameriky bude absolutní a nezpochybnitelná jakýmkoli nepřítelem.

    Ve svém projevu Esper identifikoval tři úrovně hrozeb: současnou, střednědobou a dlouhodobou, a každou z nich spojil s určitým nepřítelem.

    „Když se zamyslíme nad budoucími problémy a budoucími hrozbami, jde především samozřejmě o Severní Koreu, která představuje bezprostřední hrozbu. Ve střednědobém horizontu, od deseti do patnácti let, je hlavní hrozbou Rusko, a proto pozorně sledujeme jeho pokrok v oblasti zbraní a taktiky, abychom měli představu, co mohou proti nám postavit. Nicméně dlouhodobá hrozba pro Spojené státy pochází bezpochyby z Číny,“ řekl ministr.

    Zdůraznil také, že s příchodem Futures Command bude možné efektivně konsolidovat úsilí USA v oblasti modernizace zbraní. Prioritou budou tyto oblasti: hypersonické rakety s dlouhým doletem, systémy protiraketové obrany založené na laserové energii a také roboty, které nahradí pěchotní bojová vozidla.


    Závody bez cíle


    Samotný kontext projevu naznačuje, že se jedná o další pokus Američanů odpovědět na výzvu Vladimíra Putina, který v poselství Federálnímu shromáždění oznámil nejnovější ruské zbraně. Pokud tomu tak je, pak lze konstatovat, že tato odpověď je poněkud konkrétnější, než byla ta předchozí. Nicméně i v tomto případě jde pouze o deklaraci záměrů. A to tím spíše, že se „zbraněmi budoucnosti“ si Američané stojí asi takto: program elektromagnetického děla, do něhož byly investovány značné prostředky, totálně zkrachoval, „lodě budoucnosti“, torpédoborce třídy Zumwalt, se ukázaly být slabě ozbrojené a neustále porouchané a dokonce ani o letadlech F-35 nepřicházejí příliš povzbudivé informace.

    Jak tady může pomoci vytvoření další administrativní nadstavby? Nelze proto vyloučit, že hlavním úkolem futuristického velitelství je dezinformovat potenciální protivníky s cílem zatáhnout je do nesmyslných závodů ve zbrojení ubírajících se směrem, který nemá žádnou perspektivu.

    Zdroj.

    Autor je vojenský expert, analytik Centra pro politickou svobodu, veterán boje v Afghánistánu a Čečensku


    Související:

    0 0

    Ruslan Chubijev
    8. 8. 2018      zen.yandex a zde
    Jak víte, válka je nesmírně netriviální pojem. Má mnoho forem, druhů a směrů. Diplomatická válka není výjimkou z pravidel. Vždyť jak říkali ve starověku: "armády jdou tam, kam směřují hlasy politiků". Ruská federace vetovala nejen návrh usnesení, ale návrh, v němž byly body, o nichž se "z roztržitosti" nezmínil žádný z dříve vystupujících "partnerů". Body o uložení sankcí proti Sýrii. Proto je tento nepatřičný a odiózní koncept, zvolený jejími známými autory, nepřijatelný a nebude přijat.


    Ale co nejvíce zaráží: seznamy těch, kteří spadají pod tyto sankce a mechanismus tvoření těchto seznamů, nejsou uvedeny. Vzniká z toho pocit, že máme podepsat prázdný list, do něhož ti, kteří to potřebují, zapíší koho se jim zachce.

    To, co se nedávno stalo v Organizaci spojených národů, je odrazem posledních let a geopolitických otřesů. Je to výsledek pokusů USA udržet si své vedení tlakem na Rusko a bořením rusko-čínské "aliance".

    "Moskva vetovala návrh a chtěla tím zajistit, aby režim Asada sám vyšetřoval případy použití chemických zbraní! Tak že bychom hned svěřili vyšetřování případů teroru samotné organizaci DAEŠ? Jaký signál tady posíláme světové komunitě? Vidíte všechno sami - Rusko a Čína kryjí své přátele, tu zvěř, která používá chemické zbraně k zabíjení svých vlastních lidi, to se zde děje ... Dnešek je smutná stránka pro Radu bezpečnosti a její historii ... "

    Okamžitě se k procesu okázalého bičování připojila i "věčně pokrytecká" Británie. Stálý zástupce Anglie vzápětí po Nikki Haleyové prohlásil:

    "... Jsem šokován, že rezoluci, schválenou většinou zemí, se nepodařilo přijmout, a jsem zklamán skutečností, že se Čína rozhodla připojit k této akci.

    Jako trvalí členové Rady bezpečnosti nesou Rusko a Čína plnou odpovědnost za používání a šíření chemických zbraní v Sýrii. Namísto dodržování mezinárodních norem podkopali vetováním omezující pravidla, ale vždyť to byly ony, kdo varovali před použitím takových barbarských zbraní. Rusko znovu zneužívá právo veta, obhajuje režim, který nerespektuje ani základní principy válčení a tím spíš mezinárodní smlouvy ... "

    Nakonec právo hlasu přešlo na představitele Ruska, klidně naslouchajícího všem těm hysteriím:

    "Děkuji, pane předsedo, nebudu zde předvádět divadelní monolog a hned přejdu k věci.

    Za prvé, Ruská federace vetovala nejen návrh usnesení, ale návrh, v němž byly body, o nichž se "z roztržitosti" nezmínil žádný z dříve vystupujících "partnerů". Body o uložení sankcí proti Sýrii. Proto je tento nepatřičný a odiózní koncept, zvolený jejími známými autory, nepřijatelný a nebude přijat.

    Za druhé, skutečnost, že 6 z 15 členů Rady bezpečnosti se postavilo proti, by mělo nakonec objasnit spoluautorům dokumentu jednoduchou a zřejmou skutečnost: návrh byl zařazen do programu vašima rukama, ale prospěch z něj má pouze několik západních metropolí. Vyznávají antirežimovou doktrínu a vůbec nekladou na první místo otázku míru.

    Za třetí, pokud jde o urážlivé výroky o Rusku a Číně, stejně jako o dalších státech, řekněme, že Bůh je vaším soudcem, avšak my ukážeme každému tady nejen emoce, ale reálná fakta.

    Fakt první - podle článku 7 Úmluvy OSN "o zákazu chemických zbraní" má Damašek plné právo nejen dokončit své vlastní vyšetřování údajných chemických incidentů, ale také provést vlastní šetření ohledně zjištění samotné komise OSN. V tomto ohledu náš, jak to nazvala stálá zástupkyně USA,"návrh", mám na mysli poskytnutí "Asadovu režimu" možnosti vyšetřit použití chemických zbraní ve své zemi, není žádný návrh, ale již existující právo Sýrie jako člena OSN. Asadova vláda ho má automaticky, jako Radou bezpečnosti oficiálně uznávané vedení tohoto státu. Jinými slovy, doporučujeme našim západním partnerům, aby si prostudovali chartu té organizace, v níž pracují (dívá se na stálé představitele Británie a USA).

    Dále ... Třetí a čtvrtá zpráva OPCW o Sýrii byla odmítnuta ještě panem Čurkinem jako absolutně nezdůvodněná. A nám se zdálo, že už není o čem mluvit. Ale zdá se, že se všichni pokoušejí opakovat opět...

    V současném návrhu usnesení s odkazem na ony nezdůvodněné zprávy se USA, Británie a Francie umoudřily uvést udivující závěr: Sýrie, jak se zdá, "prokazatelně porušila" režim nešíření, ba co víc - Úmluvu o zničení chemických zbraní (a zatajila potenciál, který nebyl zničen). Skutečnost "úplného odzbrojení Damašku" uznaly vlády všech tří autorů dokumentu - USA, Británie a Francie. Ale to není ještě všechno, spoléháním se na své vlastní spekulace se v návrhu ocitlo i řešení - jsou to sankce, přesně přepsané ze sankcí vůči jiným zemím. Ale co nejvíce zaráží: seznamy těch, kteří spadají pod tyto sankce a mechanismus tvoření těchto seznamů, nejsou uvedeny. Máme z toho pocit, že máme podepsat prázdný list, do něhož ti, kteří to potřebují, zapíší koho se jim zachce.

    Takže vám připomínáme, že minule, když se západní trio (USA, Francie, Británie) pokoušelo vyvíjet tlak na zvláštní komisi a orgány OSN (před událostmi v Iráku), všechno skončilo destabilizací Blízkého východu a ještě později, zjištěním skutečnosti, že všechny tzv. "důkazy" chemických zbraní byly fikcí.

    Tak to jsou fakta ...

    Dnes v sále zazněly výroky, že Rusko a Čína podkopávají stabilizaci a politická a diplomatická úsilí, není liž pravda? Ale od koho jsme je slyšeli? A kdo skutečně podkopává tento proces?

    Skutečností je, že kolegové - tři západní metropole - opakují stále totéž: říkají jedno a chystají se dělat něco zcela jiného".

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0
  • 08/07/18--15:44: Kanada vs. Saudská Arábie
  • Jaroslav Loudil
    8. 8. 2018
    Kanada kritizovala zatčení lidskoprávních aktivistů v Saudské Arábii a reakce tohoto sunnitského "zatuchlého režimu" - na sebe nenechala dlouho čekat. Rijád okamžitě vyhostil kanadského velvyslance a stáhl toho svého z Kanady. Zároveň Rijád přerušil letecké spojení do Toronta i veškeré obchodní styky s Kanadou. Proč si toho všímám ?? 



    Kanada je demokratický stát, člen NATO a soused USA. Ovšem jejich vztah k režimu v Rijádu je naprosto odlišný ! Pan Trump si vybral Saudskou Arábii za cíl své první zahraniční cesty ve funkci prezidenta ,velice si tam se saudskými princátky notoval , dostal tam vysoké bratrské vyznamenání, uzavřel dohodu o zbrojních dodávkách za 110 miliard Dolarů a dokonce označil saudský režim za -"regionálního lídra boje proti terorismu".

    P.S. Zajímavé ! Pro USA je Rijád báječný spojenec ,bojovník proti terorismu a skvělý obchodní partner. Lidská práva v Saudské Arábii přitom Washington nezajímají. Naopak Kanada má s Rijádem přerušené diplomatické styky, zahraniční obchod i letecké spojení. USA i Kanada jsou přitom členy NATO. Běžný český občan z toho musí mít v hlavě jenom zmatek ! Musí se totiž ptát takto : "Mají státy NATO alespoň podobná měřítka pro posuzování dodržování lidských práv ve světě, či v tom mají - "dokonalý guláš" a jednají jen podle hesla :"Bližší košile, jak plášť" ? Ano, to druhé je pravda. USA v některých zemích dodržování lidských práv sledují velmi bedlivě !!, např. Rusko ,Irán, Čína, Turecko... v jiných - Saudská Arábie, porušování základních lidských práv přecházejí s úsměvem !
    Alespoň víme, jaké - "kvality" - má náš spojenec ve Washigtonu. Pokud by dnes došlo k nějakému novému Mnichovu, tak nás okamžitě a s lehkým srdcem předhodí tyranovi. Stejně jako současné lidskoprávní disidenty v Saudské Arábii. Obchod převážil v případě Washingtonu nad lidskými právy. Ale na to jsme už vlastně v případě USA zvyklí.

    https://zpravy.idnes.cz/donald-trump-saudska-arabie-usa-rijad-dwf-/zahranicni.aspx?c=A170520_195619_zahranicni_dtt

    https://ekonomika.idnes.cz/kanada-saudska-arabie-toronto-doprava-spor-letectvi-obchod-po2-/eko-zahranicni.aspx?c=A180807_132028_eko-zahranicni_mato

    0 0

    Vladimíra Vítová
    8. 8. 2018
    ANO, smrt vojáků byla zbytečná a ANO, Češi by měli z Afghánistánu okamžitě odejít.
    Faktickým vlastníkem NATO jsou USA. USA chtějí ovládat svět a nikterak se tím netají – je to totiž oficiální doktrína. Jejich armáda však nestíhá všechno obsadit, tak zapojuje spojence v rámci NATO a říká tomu „mise“. A aby bylo dost zájemců o účast v misích, tak je jim nabízena především nadstandardní finanční odměna.


    Naše mise – tedy působení vojáků v Afghánistánu - stála ČR v roce 2016 přes 693,55 milionu korun. Dalších 32,87 milionu korun stála ochrana českého zastupitelského úřadu v Kábulu jednotkou vojenské policie. Počet českých obětí v Afghánistánu během mise NATO do dnešního dne činí 15 vojáků.

    Ti mrtví chlapci ale bohužel nejsou hrdinové, jsou obětí našich politiků, kteří posílají naší armádu do nesmyslných válek v rámci NATO. Ovšem v nejhlubší podstatě jsou obětí těch voličů, kteří volí strany, které podporují setrvání naší země v NATO a jejichž zástupci hlasují v parlamentu o vyslání vojenských misí. Chlapce navíc na smrt nikdo neposlal, ale nechali se dobrovolně najmout a zaplatit.

    V rámci tzv. misí jsou ve skutečnosti domácí obyvatelé nuceni k boji proti okupantům – tedy proti NATO. A pro bojovníky za osvobození své země jsou všichni cizí vojáci okupanti a nerozlišují jejich národnost. Jednotky NATO - jichž byli naši zabití vojáci součástí - mají v Afghánistánu 16 000 vojáků. Od roku 2002 poslala česká armáda do této země více než 9 000 vojáků - tedy v očích prostých Afghánců je to 9 000 okupantů.

    Co USA a "spojenci" za ta desetiletí vlastně v Afghánistánu dokázali?

    Od konce druhé světové války spolupracovala oficiální afghánská vláda se Sovětským svazem. Výsledkem byl rozmach této země. SSSR prováděl výzkumy obrovských nerostných nalezišť, pomáhal finančně i hospodářsky ve výstavbě infrastruktury, nemocnic a škol. Podívejte se třeba na videa z 60. a 70. a 80. let. Budete překvapeni, jaký život se tehdy v Afghánistánu vedl – například zde.

    Ale pak USA v rámci studené války stvořily Tálibán. Za pomoci vojenských odborníků a CIA začaly finančně a vojensky podporovat opozici kábulské prosocialistické vlády - mudžahedíny. Takzvaná vojenské mise Západu je zcela nelegitimní a nespravedlivou válkou a mír nebyl nikdy jejím cílem.

    USA skrze NATO však dosáhly svého skutečného cíle – permanentního chaosu. Viz vyjádření amerického generála Wesleyho Clarka v jeho známém projevu, že USA napadnou sedm zemí do pěti let a začnou Afghánistánem. USA také oficiálně deklarovaly svůj strategický cíl: rozvrátit celý Střední východ, destabilizovat ho a překreslit jeho mapu.

    A my se nyní tváříme, že v Afghánistánu bojujeme v rámci NATO proti terorismu a za naši svobodu? To přece nikdo se zdravým rozumem nemůže brát vážně.

    Navíc Tálibán, proti kterému údajně bojují vojska NATO (a tedy i čeští vojáci), sdělil 3. srpna, že by část amerických vojáků mohla v Afghánistánu zůstat. Výměnou žádá účast na politickém rozhodování a autonomii velkých územních celků. NATO de facto není proti a hodlá s Talibánem dále jednat. Navíc se začaly objevovat informace, že USA do Afghánistánu převážejí bojovníky Daeš z prohraných válek v Iráku a Sýrii. A tito bojovníci mají za úkol udržovat i nadále chaos v celém regionu a pomáhat tak americké armádě.

    Naši vojáci umírají v Afghánistánu kvůli hospodářským a finančním zájmům západních korporací. Boj proti terorismu je jen zástěrka. NATO ve skutečnosti rozněcuje terorismus po celém světě.

    Proč se všechny české vlády angažují ve vojenských operacích NATO?

    Protože lidé volí takové politické strany, které mají v programech setrvání v NATO. V Afghánistánu aktuálně slouží 249 českých vojáků. Česká vláda dokonce schválila rozšíření mise až o 140 vojáků a souhlas s tím už vyslovily obě komory Parlamentu ČR.

    ČR je bohužel členem NATO. Pokud s tím ale nesouhlasíme, pak není možné stále dokola volit strany, které z NATO nechtějí vystoupit. A je pokrytecké se pak tvářit, že voliči byli oklamáni a podvedeni. Voliči jednoduše volí proti svým zájmům.

    Vladimíra Vítová, Aliance národních sil

    0 0

    Břetislav Olšer
    8.8. 2018   Rukojmí
    Tak na jedné straně Evropy zůstalo Česko a s ním osamocená ombudsmanka Šabatová v hidžábu, proti ní soudné evropské státy, které nošení arabských pokrývek zakázaly. Snad se ale blýská na časy – Okamura s SPD a se souhlasem nejen premiéra Babiše chce také v Česku zavést zákazy nošení arabských pokrývek hlavy.

    „Myslím, že by bylo dobré, kdyby i v České republice existoval podobný zákon. Jsme připraveni zhruba do půl roku podobný návrh předložit,“ řekl šéf poslanců KDU-ČSL Jan Bartošek. „Nové technologie k identifikaci potřebují tvář vidět v případě různých teroristických útoků. S tímhle krokem souhlasím, je to otázka bezpečnosti,“ dodal  pragmaticky.Výsledek obrázku pro olser okamura
    „My už to připravujeme přibližně dva měsíce. Naše advokátní kancelář na tom pracuje. Už jsme dostali odpověď od Parlamentního institutu. Nechali jsme si zanalyzovat legislativní stav v dalších zemích, teď jsem požádal ještě do toho zapracovat ten dánský model a máme v plánu předložit to během podzimu,“ řekl předseda SPD Tomio Okamura.  A s tímto zákonem by souhlasili premiér Andrej Babiš…
    Jak se na Krétě topí běženci:https://youtu.be/07XqF3HKl_o
    To vše byla odezva na nový fakt, že čerstvě rovněž Dánsko, kde od 1. srpna 2018 začal platit zákon zakazující zahalování obličeje na veřejnosti, se tak stalo další evropskou zemí, která zakázala zahalování obličeje na veřejnosti. Kde všude ještě zákaz platí? Jako novinář jsem procestoval desítky zemí světa; od USA, přes Vietnam, Thajsko nebo Čínu a Tibet, nechyběly mezi nimi ani Dánsko a zbytek evropských zemí.
    Byl jsem také u mnohých českých velvyslanců v nich, dodnes mám kontakty na přátele v těchto zemích, proto vím, co šustí v trávě i mezi tamními muslimy, zvláště když nyní nastal zákonný odpor Evropy proti běženeckému exodu a mnohdy brutální islámské pakultuře.
    Není problém tedy zjistit, že třeba v Dánsku žije přes 300 tisíc muslimů a muslimek, z nichž prý na veřejnosti dosud chodilo zahalených odhadem jen asi dvě stě muslimek. Kdo by zákon o zahalování tváře na veřejnosti porušil, tomu hrozí pokuta v přepočtu 3500 korun, při opakovaném provinění pak až desetinásobek. Výsledek obrázku pro foto dánské muslimky
    Pokuty hrozí každému, kdo si zahalí obličej, byť by šlo třeba o divadelní masku. Mezi demonstrujícími byli převážně blízkovýchodní a severoafričtí přistěhovalci. „Nikdy nesundám svůj nikáb, musíme vládě naznačit, že se neskloníme před zákonem, který cílí na určitou náboženskou menšinu,“ uvedla mladá muslimka, která prý vnímá nové nařízení jako nepřípustný zásah do soukromí žen.
    Dánská vláda však argumentuje bezpečnostní hrozbou. Pod burkou se podle ní dá snadno pronést třeba zbraň, či výbušnina, sebevražedná nálož. „Zahalování není slučitelné s hodnotami dánské společnosti,“ hájí opatření dánský ministr spravedlnosti Sören Pape Poulsen.
    Prvním evropským státem, který však vydal zákon zakazující nošení závojů a šátků, zahalujících obličej na veřejnosti byla v dubnu 2011 Francie, avšak již počátkem roku 2004 schválil francouzský parlament zákon, který zakázal okázalé nošení náboženských symbolů ve veřejných školách. https://www.youtube.com/watch?v=8whTForCPbE
    Výsledek obrázku pro olser hidžáby dánsko
    V Kodani bude zase klid a mír...? Snímek Břetislav Olšer
    Teroristické útoky v Paříži či Nice udělaly své¨, proto snaha zlepšení identifikace obličejů zejména u muslimek, které jako sebevražedné atentátnice vstoupily před časem do dějin globálního terorismu pojmenované arciteroristou Jásirem Arafatem jako šahídy… „Černé vdovy“ útočí na Rusko, Arafat jim říkal šahídy…
    Tato právní úprava se ve Francii avšal týkala i dalších náboženských symbolů, jako jsou jarmulky nebo velké kříže. Zákon vycházel z odluky církve od státu z roku 1905; v roce 2016 se také ve Francii začaly objevovat zákazy nošení burkin, tedy plavek, kterými muslimské ženy zahalují prakticky celé tělo včetně vlasů.
    Druhou zemí, v níž je zakázáno na veřejných místech nosit závoje či šátky zahalující zcela či z velké části postavu, se v polovině roku 2011 stala Belgie. Podobné zákony byly ve stejném roce rovněž přijaty v Bulharsku a Lotyšsku. Výsledek obrázku pro olser šabatová
    Madrid... Snímek Břetislav Olšer
    Loni schválil rovněž rakouský parlament zákaz zahalování celé tváře na veřejnosti. Opatření, které vstoupilo v platnost v říjnu, bylo součástí „integračního balíčku“, který také konkretizovalo způsob začleňování žadatelů o azyl do rakouské společnosti a ztěžovalo agitaci ve prospěch šíření radikálních myšlenek.
    Ve Švýcarsku platí zákaz v některých regionech a městech. V roce 2016 rozdílem jednoho hlasu schválila švýcarská Národní rada zákaz nošení burek v celé zemi.Výsledek obrázku pro olser šabatová
    Snímek Břetislav Olšer
    Pozadu nezůstalo ani Nizozemsko; v roce 2016 přijala zákon zakazující zahalování tváře na veřejných místech, jako jsou školy, nemocnice a hromadná doprava, druhá komora nizozemského parlamentu, první komora ho schválila letos v červnu a měl by pravděpodobně začít platit na počátku příštího roku.
    Také v Německu částečně zakázáno nosit šátky a další náboženské symboly ve školách či na úřadech. Restrikce se týkají osmi ze 16 spolkových zemí a někde se vztahují i na jarmulky nebo kříže. Podle německých statistik, které se týkají šestiletých dětí, má imigrační kořeny plných 38 procent malých Němců. Tedy dva z pěti Němců jsou islámští cizinci. To je víc než v této věkové skupině v USA.
    Když v Německu vznikli turečtí gastarbeitři:http://www.rukojmi.cz/clanky/467-zhyckani-nemci-si-v-60-letech-povolali-gastarbeitry-z-turecka-dnes-jim-odtrnulo-a-chteji-dalsi-novodobe-otroky
    Mezi Němci tak žilo loni přes 19 milionů lidí s imigračními kořeny, což představovalo 23, 6 procent obyvatel země. Mezi cizími jazyky v německých domácnostech tak dnes zní hlavně turečtina a arabština. Cizinců s německým občanstvím je dnes v Německu přes 51 procent. Proto též zmíněný zákaz v některých částech Německa arabských pokrývek hlavy u žen…
    Nemají tam však pouze tento zákon; podle státního úřadu žije v zemi více než 65 tisíc muslimských žen a dívek, které podstoupily amputaci vnějších pohlavních orgánů. Tento úkon je rovněž zákonem přísně zakázaný jak v Německu, tak ho zapovídá rezoluce OSN. Podle lékařů má infibulace (tak se zákrok odborně nazývá) celoživotní negativní důsledky.Výsledek obrázku pro muslimky z německa obřízka
    Světová zdravotnická organizace tvrdí, že ženská obřízka se pořád praktikuje v zhruba 30 zemích západní, východní a severovýchodní Afriky a v částech Blízkého a Středního východu. Největší problém je s ní v Africe. Podle německého zákona je ženská obřízka nelegální, ať je provedena kdekoli na světě.
    Když například přistěhovalci s německým pasem odvezou své dítě do domovské země a tam dívka podstoupí tento zákrok, mohou být její rodiče v Německu stíhaní. Jenže to se skoro nikdy neděje. Komunity, které tento obřad, jenž je často spojený s rituály, provádějí, přitom tvrdí, že to je součást jejich starých zvyků a tradic.
    Ženská obřízka (anglicky je známá pod zkratkou FGM, female genital mutilation) je amputace některých částí vnějších pohlavních orgánů ženy. Provádí se jich několik typů. Podle lékařů u ní dochází k nevratnému poškození zdraví. Téměř vždy se provádí na dětech. Rezoluci proti ní schválila v listopadu 2012 i OSN.Výsledek obrázku pro muslimky z německa obřízka
    Ale když to přes zákaz obřízky nejde v Německu, jde to v Senegalu nebo v Gambii, kam rodiče zavezou své děti během jejich prázdnin, kde jim tento brutákní zákrok udělají, aby jejich budoucí manželé měli jistotu, že jim jako manželky budou věrné.
    Nebo si s rodiči zaletí do Paříže či Amsterdamu, kde je odpovídající muslimská komunita, která zve každé dva měsíce ženu z Afriky, obřízky vykonávající. Jde o bolestivou věc; to však vyhovuje pouze muslimům při kontrole sexuality svých nastávajících… Zákon, který zakazuje nošení závojů a šátků zahalujících obličej ve školkách, školách a na univerzitách, schválil letos v červnu rovněž norský parlament...
    Výsledek obrázku pro olser hidžáby dánsko
    V Itálii sice neexistuje specifické nařízení o nošení muslimského závoje, ale zákon z roku 1975, který je součástí předpisů na ochranu veřejného pořádku, zakazuje zakrývat si zcela tvář na veřejných místech. To platí jak pro závoj, tak pro motorkářskou helmu. Starostové z Ligy severu se v minulosti opírali o tento text, když ve svých obvodech zakazovali nošení burky, nikábu (závoj, které na rozdíl od burek nezahaluje oči) a burkini (muslimských plavek).
    V Bosně, kde tvoří asi polovinu bosenského obyvatelstva muslimové, platí zákaz nošení hidžábu ve všech prostorách justičních orgánů. Zákaz nošení symbolů platí i pro jiná náboženství. Loni zakázaly výrobu, prodej a nošení burek například i úřady muslimského Maroka. Zdůvodnily to potřebou zvýšit bezpečnost v zemi.
    Jen americká armáda naopak loni uvolnila předpisy týkající se uniforem. Nově například povoluje ženám nosit hidžáby, ovšem s podmínkou, že budou z nehořlavého materiálu. Stejně tak sikhové budou moci mít na hlavě turban a nechat si plnovous, což platí té v Kanadě.Výsledek obrázku pro olser hidžáby dánsko
    Toronto... Snímek Břetislav Olšer
    V Turecku jsou ale liberální Atatürkovy zákazy rušeny. Nošení šátků ve veřejných institucích sice bylo v zemi zakázáno v roce 1980 ve snaze omezit rostoucí vliv islámu. Od nástupu islámské Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) k moci v čele s Recepem Tayyipem Erdoganem se zákaz postupně rušil s poukazem na to, že jde o autoritářský pozůstatek minulosti. V posledních letech byl zákaz zrušen na školách a univerzitách, ve státní správě, v policii a armádě.Výsledek obrázku pro olser atatürk
    Kdy tedy přijde na řadu likvidace připomínek na šéfa "kemalistů" Mustafu Kemala Atatürka? Loni bylo v jižní části Turecka zásluhou Atatürka ještě hej. Vzpomínali jsme na Mustafu Kemala řečeného Atatürk – „Otec Turků“, zakladatele moderního Turecka, zemřel 10. listopadu 1938, v roce uzavření zrádné Mnichovské dohody a konce Masarykovy první republiky.
    Kemal dovolil ženám dle vlastního výběru, zda chtějí nosit hidžáb nebo ne; vedl též nesmiřitelný boj proti analfabetizmu, zavedl latinku, prosadil západní kalendář…Výsledek obrázku pro olser nikáby
    Turečtí úředníci nedávno požadovali na Googlu, aby po celém světě blokoval videa porušující turecké zákony. Kromě tohoto serveru jde však o několik dalších menších webů, které jsou blokovány tureckou cenzurou v počtu až šest tisíc webů hlavně kvůli proti erdoganskému obsahu; jde především o weby s reklamou; “Nosím sice hidžáb, ale protože chci, ne že bych musela…” Jasná obhajoba v duchu Atatürka.
    Turecký spisovatel Hamza Türkmen a anální srab tvrdí, že nevznikne nové Turecko, dokud bude v platnosti zákon posvěcující osobu Atatürka a omezující na tomto základě svobodu vyjadřování. Užití Atatürkových portrétů je v Turecku ještě i dnes nesmírně rozšířeno na školách, univerzitách, vládních institucích, veřejných náměstích a dokonce i v obchodech a někdejší nehynoucí vůdce je stále oslavován, velké množství pro-islámsky smýšlejících intelektuálů plně souhlasí s Türkmenovým názorem. Aby nebyli ve vězení, nebo odvoláni ze svých funkcí..? https://www.youtube.com/watch?v=xOrJqbcS_KA
    Oriana o islámuIslám je moje prokletí od té doby, kdy se mně vysmívala ředitelka boloňské Galerie Egle Contiová. „Come e? Jaké to je, vědět, že nejsi nejlepší – il migliore  giornalista? Spisovatelka Oriana Fallaci dělala rozhovory snad se všemi politiky světa, neušel jí ani íránský ájatolláh Chomejní… Italka a buono…“
    Bylo mně pětadvacet, byl jsem nesmrtelný a ješitný. Zuřil jsem… (Nepomoho mi ani uklidňování malíře Karla Hofmana, který vystudoval římskou Akademii a u Egle vystavoval...) Íránský ájatolláh Chomejní si totiž vyžádal, aby se Oriana Fallaci dostavila v tradičním čádoru.  A to by nesměla být drzá Oriana, aby se nezeptala, jak se plave v čádoru, když ho ženy na veřejnosti nesmějí odložit.
    Chomejní se rozzuřil: „Co si islámské ženy oblékají, není vaše věc. Pokud si ho oblékat nechcete, nikdo vás k tomu nenutí. Islámské oblečení je jen pro hodnou a cudnou muslimskou ženu. Cudná muslimská žena nejsem, a tak hodlám ten stupidní středověký hadr právě teď sundat!“ řekla rázně novinářka, čádor ze sebe skutečně strhla a bylo po rozhovoru…
    Žila pak v New Yorku a přestože trpěla rakovinou plic, vykouřila i tři balíčky cigaret denně. Před svou smrtí už ani nemohla polykat. Zemřít chtěla ve své rodné Florencii, kde ji dostihlo předvolání k soudu za hanobení islámu. Dne 15. září 2006 zemřela…
    Kdy začnou Turci rušit Atatürkovy pomníky:http://www.rukojmi.cz/clanky/2163-kdy-po-antipuci-zvanem-erdoganuv-pud-sebezachovy-zacne-turecka-svoloc-nicit-pomniky-ataturka

    Výsledek obrázku pro olser hidžáby dánsko

    Novinářka Petra Procházková v Afghánistánu...
    Problém dorazil i do ČR. Loni soudy zamítly požadavek somálské dívky, která se domáhala omluvy a 60.000 korun od pražské Střední zdravotnické školy kvůli údajnému zákazu nosit při vyučování muslimský šátek hidžáb. Sledovaný spor se přesunul k Nejvyššímu soudu. https://www.info.cz/svet/zahalovani-obliceje-kde-vsude-plati-zakaz-lavinu-odstartovala-francie-hidzab-se-resil-i-v-cesku-34994.html
    Protestovala ombudsmanka Šabatová, která se opět mýlíla. Jen pro vysvětlení; na počátku potíží Zdravotní školy v Praze totiž nešlo vůbec o šátky. Vše začalo v červnu 2013. Tehdy do školy přišly dvě dívky z imigrantských rodin a ptaly se na možnosti studia. Vše prý probíhalo v klidu, byly přijaty a informovány o podmínkách studia.
    „To jednání bylo příjemné, přišlo nám fajn, že se dívky chtějí integrovat a získat vzdělání, aby měly práci. Tehdy žádná šátek neměla. Dívka ze Somálska měla velice krásné tmavohnědé kudrnaté vlasy, ta druhá z Afghánistánu je měla dlouhé, stažené do culíku…“ říká ředitelka školy Ivanka Kohoutová...
    Na další schůzce byly upozorněny, že škola je součástí zdravotnického zařízení, v němž z hygienických důvodů nemohou nosit pokrývku hlavy... Obě dívky slíbily, že přinesou do ředitelny potřebné doklady, které předtím neodevzdaly. Když nepřicházely, nechala je ředitelka vyvolat školním rozhlasem, po čemž prý následovala scéna, kterou ředitelka nepamatuje.Výsledek obrázku pro olser šabatová hidžáb
    „Ona sem přilétla, chovala se agresivně, dupala nohou a opakovala, že nebude chodit,“ líčí. Pak prý vyběhla z ředitelny a rozjela kauzu. Jediné, co z pohledu ředitelky školy bylo v nepořádku, kromě nezájmu studentky o studium, nedodaly doklady o předchozím vzdělání.
    Což tak paní Šabatová navštívit pařížský klub Bataclan:http://www.rukojmi.cz/clanky/6245-navrhuji-chorvatskemu-reziseru-oliveru-frljicovi-aby-se-svoji-uzasnou-hrou-nase-nasili-a-vase-nasili-zavital-do-parize-kde-by-v-klubu-bataclan-predvedl-inovovane-predstaveni-jak-prorok-mohamed-znasilnuje-pannu-marii
    Ředitelka upozorňuje, že ačkoliv ombudsmanka operuje antidiskriminačním zákonem, tak proti němu stojí na stejné úrovni jiné normy, například školský zákon, které se rovněž musejí dodržovat.
    „Vůbec se nebralo v potaz, že jsme zdravotnická škola, že máme svá specifika, že učíme praxi ve zdravotnických zařízeních,“ upozorňuje ředitelka  Kohoutová, jejíž advokát Choděra napsal Šabatové, že tím hrubě překročila svoje pravomoci…
    Výsledek obrázku pro olser šabatová hidžábSenátor Tomáš Grulich připomněl, že uprchlíci nejsou na dovolené, a jejich pobyt má proto jasná pravidla. „To neznamená, že by se personál choval k uprchlíkům nějak nevybíravě. Nikoho netěší vidět děti za plotem, ale každý občan, který je na území ČR v tomto případě nelegálně, musí ctít a respektovat naše zákony..."
    Obdobně se chtělo zachovalo i zastupitelstvo města Teplice, když se pokusilo vydat městskou vyhlášku o zákazu zahalování obličeje. Zákaz nikábu měl zde být proto, aby přestupky páchající muslimky, mohli identifikovat strážníci.
    Marnost nad marnost; město by tak přišlo o petrodolary od muslimských lázeňských pecientů z Kuvajtu, byť jen nejčastěji dostávají pokuty za porušování dopravních předpisů, které povětšinou zcela ignorují.  http://www.rukojmi.cz/clanky/548-mame-snad-ombudsmanku-sabatovou-aby-urazela-lidi-a-delala-jedno-faux-pas-za-druhymVýsledek obrázku pro olser šabatová hidžáb
    „Rozsudek prvního soudu se potvrzuje,“ zazněl od soudce Městského soudu v Praze Jana Klášterky s napětím očekávaný verdikt ve sporu o nošení hidžábu během školní výuky. Soud druhé instance tak rozhodl o odvolání somálské žalobkyně Ayan Jamaal Ahmednuurová ve sporu se Střední zdravotnickou školou Ruská o porušení zásady rovného zacházení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10.
    Ten zamítl žalobu s požadovanou omluvou a odškodněním 60 tisíc korun, protože se somálská uchazečka vůbec studentkou školy nestala. Šabatová tak zase ostrouhala...Výsledek obrázku pro olser nikáby
    „Na užívání šátku jako projevu náboženského přesvědčení navenek bez jakéhokoli omezení na půdě veřejné školy, která musí zůstat neutrálním prostředím, žalobkyně právo nemá. Povinná tolerance náboženských symbolů nemá zákonný podklad, u nás je daná pouze opakem práva na náboženskou svobodu. Proti právu žalobkyně projevovat své náboženství navenek pak stojí právo být svobodně bez vyznání, náboženské symboly nemít a také je v ničem nevidět. Neexistuje také právo projevovat své náboženství kdykoli a kdekoli. Při logice užité žalobkyní by mohlo například narušit hodinu matematiky odříkávání otčenáše,“ uvedl předseda senátu při čtení zdůvodnění rozsudku, proti němuž se však zásadně postavil Jiří Dienstbier mladší...Výsledek obrázku pro olser šabatová hidžáb
    Ve zdůvodnění verdiktu zaznělo, že se ve skutečnosti dožadovala výsady, nikoli rovného přístupu ke všem. Při logice, kterou užila, by pak bylo možné například narušit hodinu matematiky odříkáváním otčenáše. Advokát žalované strany Radek Suchý je přesvědčen, že by se nyní měli zodpovídat všichni, kteří tuto provokaci rozpoutali, především veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová.
    Šabatová sama proti soudné Evropě: http://www.rukojmi.cz/clanky/3313-disidentka-mluvci-charty-77-a-nynejsi-ombudsmanka-anna-sabatova-je-i-bez-hidzabu-skodnou-v-ceskem-reviru-ochrany-lidskych-prav-opruzuje-poctive-lidi-nezna-zakony-ceska-a-podnecuje-k-nenavisti
    Inu, co na to říká USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky? V článku 16 se praví, když nejdůležitější jsou body č. 3 a 4:
    (1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
    (2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
    (3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
    (4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých...
    ...a basta findli...
    Foto: Reuters...
    http://www.rukojmi.cz/clanky/3007-sabatova-se-soudi-o-hidzaby-ve-skolach-muslimove-chteji-sve-modlitebny-a-ministr-dienstbier-dokonce-prosadil-v-rade-evropy-umluvu-o-ucasti-cizincu-na-ceskem-verejnem-zivote
    Chtěla si vynutit nošení hidžábu v české škole žalobou. Ale soudce bouchl do stolu: To by mohla být i hodina matematiky rušena odříkáváním otčenáše! A pak zahřmělo i nad Šabatovou
    VIDEO České televizi neposkytnu rozhovor. A dejte si ten mikrofon dál, poslala ředitelka Kohoutová do háje redaktorku ČT
    Ředitelka školy, popotahovaná hidžábnicí: ,,Nebudu chodit, nebudu chodit." Měla zlé oči a dupala. Tak to začalo...

    0 0

    Slavné oděské schodiště
    Sergej Člijanc
    8. 8. 2018 Ourtsidermedia
    Ruský filmový režisér narozený v Oděse, scénárista a producent Sergej Člijanc vypráví o tom, jak nyní žije jeho malá vlast u „samotného Černého moře“. Povídání je zveřejněno na Sergejově stránce na sociální síti.


    Z Oděsy lidé odjíždějí. Odjíždějí navždy. Někteří tvrdí, že se vrátí, ale nikdo se ještě nevrátil, kromě postarších neúspěšných a kromě hloupých bezvýznamných. Tak neutíkali dokonce ani Židé za komunistů. Odjíždějí při sebemenší možnosti uchytit se v práci v jiné zemi.

    V Oděse mi nezůstal ani jeden kamarád, jehož děti by nežily v zahraničí anebo nesnili o odjezdu. A rodiče jsou šťastni, že děti odjely. Teskní a radují se. Říkají: „Ať, třeba se jim bude dařit.“ Odjíždějí příbuzní i známí, sousedé i spolupracovníci, přátelé z jachtingu a jejich přátelé. Odjeli lékaři, filmaři, stavitelé i bandité. Odjíždějí podnikatelé i kvalifikovaní manažeři. Odjíždějí krásné ženy a moudří muži.

    Znamená to, že nemají naději do budoucna.

    Často ty lidi potkávám na zahraničních letištích a ve městech, na jachetních závodech a filmových festivalech, v horách na lyžích a na dalších různých křižovatkách světa. Všichni se ptají, jak je v Oděse. Chystám se přijet na návštěvu a navštívit přátele. Jenže koho navštívit, když všichni ujeli?

    V mém domě, v němž nikdy nebylo možno koupit byt, se jich nyní prodává sedm. Polovina domu je neobydlená. A to stojí na břehu s výhledem na moře.

    Kdo neodjel, ten zavřel obchod, anebo zavřeli jeho. Jiní jednoduše nechodí do práce, mají-li něco k pití. Někteří starší nechtějí nikam jet a přežívají den za dnem, měsíc za měsícem ve sklíčenosti a alkoholu.

    Kdo zůstal? Policajti a poslanci? Prostitutky a sexuální turisté. Je to Oděsa nebo Thajsko? A kdo přijel místo těch, kteří odjeli? Organizují se ubohé festivaly a výstavy jídla. Město je zacpané auty a idiotskými novostavbami! Restaurace a bary jsou plné a všichni se cpou. Kanalizace ve městě má na kahánku. Lidé tu jsou. Ale co je to za lidi? Jaké je to nevysvětlitelné stěhování?



    Převzato z Rusvesna.su

    Překlad: Zajoch

    0 0

    Yekta Uzunoglu
    8. 8. 2018
    Rukojmí - institut, který patrně začal existovat společně s lidskou civilizací. Ani božské, ale ani lidské zákony ho nedokázaly odstranit ze života naší jinak lidské společnosti. S vývojem naší civilizace přece k nějakému "pokroku" došlo. Když nějaká fyzická osoba v naší době někoho vezme jako rukojmí, tak je to trestné a s vysokou sazbou. A co když rukojmího vezme právnický subjekt jako je stát?! Stát dostane nálepku otrokáře, stát zločinu a dle mezinárodních zákonů by měly vůči takovému státu vstoupit v platnost mezinárodní sankce. 



    Turecko Erdogana tento institut vyhrabalo ze svých osmanských trezorů, oprášilo a začalo aplikovat na kdejakého evropského novináře či dokonce amerického občana. V případě evropských rukojmích úspěšně prosadilo všechny svoje podmínky a evropští politici sklonili před sultánem hlavu a ten získal oprávněný dojem, že tento institut je úspěšně použitelný i v 21. století i vůči těm nejmocnějším.

    Proto drží již dva roky ve vězení amerického evangelického pastora!

    Andrew Brunson, který se svou manželkou působil v Turecku víc než čtvrt století je teprve nyní obviněn z podpory "kurdského terorismu", i když žil a působil ve starořeckém (dnes tureckém) městě Smirna (turecky Izmir)! USA místo aby začali Turecko sankcionovat kvůli protiprávnímu zadržení jejich ctihodného duchovního občana, ustupovali, kde jen to šlo a to až do minulého týdne. Minulý týden USA konečně pochopily, že Erdoganovo Turecku nejedná čestně jako ve středověku, když podmínky výměny rukojmích byly stanoveny někdy třeba i v přítomnosti třetí osoby či institutu a strany čestné dodržely sjednané podmínky. Jenže ani Trumpova administrativa nechtěla (tak jako činitelé EU) vědět, že se tady jedná o protivníka s jinou "etikou" a sice že Turci mají "etiku" turkotatarskou, „etiku“ kočovných národů s po tisíce let zakotvenou zásadou, že nic, co je jim prospěšné není tabu!

    V polovině července se konalo v Bruselu vrcholné zasedání NATO, kdy dle všeho Trump jednal s Erdoganem o koupi svého občana pastora Brunsona, Erdogan se dle všeho naklonil k výměně s tureckou občankou nacházející se v izraelské vyšetřovací vazbě za terorismus - paní Ebru Özkan.

    Dle všeho Trump jako prezident demokratického státu přistoupil na tuto výměnu a volal ještě během jednání s Erdoganem předsedu vlády Izraele panu Netanyahuovi a prosil o propuštění paní Ebru Özkan. V následujících hodinách byla paní Ebru Özkan propuštěna a vyhoštěna do Turecka a co slib Erdogana?

    Erdogan sice též zařídil, aby pastor Andrew Brunson, kterému dle vykonstruované obžaloby hrozí trest víc než 30 let vězení, byl po dvou letech propuštěn, ALE bylo mu uloženo domácí vězení s elektronickým náramkem ... a byl mu uložen ZÁKAZ vycestování z Turecka! Donald Trump, který věřil danému slovu a zavolal Netanyahuovi a zařídil dle všeho okamžité propuštění turecké teroristky Ebru Özkan, dostal na stůl od Erdogana dlouhý seznam dalších podmínek k propuštění pastora Brunsona z domácího vězení a umožnění jeho vycestování z Turecka! Trump málem spadl ze židle a nechápal, že někdo, kdo je chlap a vydává za prezidenta členské země NATO, nedodržuje svoje dané slovo. To všechno jen proto, že Trump neznal "etiku" Turkotatarů! V návalu vzteku dne 14.7. zavolal Erdoganovi, kterému dle všeho se vztekem vynadal a poté okamžitě na svém twiteru sdělil světu, že na Turecko budou uvaleny sankce!

    Pastor Brunson je nadále držen v domácím vězení na vzdor obrovskému tlaku světa a protestu evangelické církve!

    Máme my obyčejní občané vzdor všemu, co se náhodně dovídáme, věřit tomu, že žijeme v demokracii a tudíž že žijeme v právních státech, když celá Evropa a USA s Tureckem provozují obchody s rukojmími?!
    Máme ještě pořád věřit, že třetí pilíř demokratického sytému tvoří soudnictví?! Máme tomu věřit za situace, kdy soudci členských zemí NATO zatýkají a propouštějí občany na objednávku politiků jako je Erdogan?! A poté, co víme, že o osudech občanů nerozhodují soudci, ale politici a rozhodují o lidech jako o zboží a to se děje ne někde v africké zemi, ale v sídle evropské civilizace v Bruselu či ve Washingtonu?

    0 0

    Lubomír Vylíčil

    8.8. 2018   Rukojmí
    Ještě ani nedoznělo mediální vyjádření premiera ČR a jeho ministrině financí o záměru podívat se na financování neziskového sektoru a už se rozléhá mediální vřesk. Do protiútoku bleskově vyrazila ta nejmocnější z tuzemských neziskovek – Člověk v tísni. Podnik kterým jen za loňský rok proteklo 2,053 miliardy. Podle jeho vlastní výroční zprávy.

    Že prý “z neziskovek se pro část politiků a veřejnosti stává veřejný nepřítel” a že ten zákeřný vládní “útok je veden na organizace, které vyjadřují názor, který se někomu nelíbí, souhrnně se jim říká politické neziskovky“.

    To zas jednou Sorosovi chlapci a děvčata, ve svém spravedlivém rozhořčení, uhodili hřebík na hlavičku!Opravdu. Protože proti takovým aktivitám Člověků v tísni, jako je třeba rozdávání koz chudým v Africe, nebo bezplatná pomoc zadluženým a exekucí ohroženým občanům ČR, nemůže nikdo soudný skutečně nic namítat. A ani tak nečiní.

    Ovšem při hlubším pohledu do činnosti spolku, (třeba zde) se nemůžeme ubránit dojmu, že tahle humanitární a veskrze prospěšná činnost je jen jakousi zástěrkou. Nebo, jak se v jistých službách říká, krycím opatřením. Takovým, jako když si například agent-nelegál v cizí zemi pořídí nějaký slušný, legální podnik, třeba trafiku. Má “poctivou” existenci, může vykazovat příjmy a přitom je to nádherné místo k nenapadnutelnému setkávání s řízenými informátory, jejich úkolování a sběru dat.

    Přehnané? Zkuste nahlédnout do aktivit Člověků v tísni. S překvapením zjistíte, jaký prostor je tu věnován činnosti, která by se tak nějak souhrnně dala zařadit pod pojem propaganda. Cizí, nepřátelská propaganda. Nebo vymývání mozků, chcete-li. Oficiálně pak školící a vzdělávací aktivity. Ostatně, podívejte se třeba zde.

    Jde o jakousi vlajkovou loď spolku. Projekt Jeden svět. Jak už sám název napovídá – jedno lidstvo, společné všelidské hodnoty, rovnost kultur, pestrost, diverzita, prospěšnost migrace…. Všechno to, co nám sem “kdosi” tlačí tady najdete v kostce. Nahlédněme třeba do kapitolky Jeden svět na školách, na projekt ” Podpora tolerantní společnosti v reálném i virtuálním prostoru ” . A najdeme třeba:


    “Odstraňování předsudků a rasové a národnostní nesnášenlivosti u dnešní dospívající generace i širší veřejnosti. Mladé lidi jsme motivovali na jejich aktivní účast na ochraně demokratických hodnot a kultivovali komunikaci o menšinách a cizincích v prostředí sociálních sítí“.

    Počet škol, zapojených do projektu, kde vašim dětem vymývají (pokrokově) hlavu je, podle loňské zprávy 2973. A na nich přibývá učitelů, (správně) vyškolených Člověky. Citujme z téže zprávy:



    “Poskytli jsme také dlouhodobé školení učitelům z 10 základních škol v Moravskoslezském kraji o tom, jak do každodenní výuky zavádět aktuální celosvětová témata a globální pohled, učitelé pak získané znalosti a dovednosti předali dalším 71 vyučujícím.”

    Nedosti na tom. Hitem sezóny, loňské i letošní, jsou fake – news. Tedy zprávy, jejichž šíření je pro euro-establishment nepříjemné a je mu třeba za každou cenu zabránit. Například diskreditací určitých autorů a zdrojů. S tím je ovšem potřeba začít co nejdříve, než človíček pobere vlastní rozum. A proto Člověci tlačí do škol tzv. mediální vzdělávání.


    “Školám jsme bezplatně nabídli dokumentární film Nic než lži , řadu studijních materiálů a možnost pozvat si do školy některého ze zapojených novinářů a mediálních odborníků.”

    A aby i ta hlavní, oficiální media šlapala podle euro-not neodchylujíce se od jediné pravdy, pořádají Člověci i výchovná školení studentů žurnalistiky.


    “… studenti žurnalistiky a mediálních studií, budoucí novináři, kteří v akademickém roce 2017/2018 absolvovali náš kurz s názvem Migrace a média. Kurz proběhl na dvou fakultách dvou českých univerzit.”

    Máte dost? Ne? Tak ještě přímá podpora nepřátelské invaze. Z výroční zprávy 2016: “Od podzimu 2015 jsme pomohli až 85 tisícům lidí na útěku.” Pětaosmdesáti tisícům! A jako nášup a závěrečná tečka ještě přiznání k aktivní, otevřené podpoře vlivové agentury, pracující na rozkladu společnosti, a to přímo v našem regionu:


    ” Východoevropský program – již třetím rokem buduje celostní program psychosociální podpory pro obhájce lidských práv. Tradiční cílovou skupinou jsou novináři a blogeři, pro které pořádáme školení na témata investigativní novinářské práce, etiky, datové žurnalistiky či propagandy..”

    O tom, o jakou organizaci se jedná, si můžeme učinit představu i z lidského a osobnostního profilu lidí, které spolek zaměstnává. A to ve vrcholové funkci. Například jejich “ministrině propagandy”, oficiálně Koordinátorka mediálních aktivit neziskové organizace Člověka v tísni, jistá Adriana Černá. Ta se ve zjitřené době před loňskou presidentskou volbou proslavila těmito slovy:


    „Se těším, až skončí volby a zase se na sítích bude normálně dát na první pohled rozeznat idiot. Většinou má v profilovém obrázku českou vlaječku.”

    Diví se ještě někdo, že normálnímu, bílému, pracujícímu Čechovi, kterého evropští pokrokáři tolik nenávidí, se podobná organizace jeví jako “veřejný nepřítel“?

    Zlí jazykové navíc tvrdí, že Š. Pánkovi tenhle spolek pomohli založit zaoceánští soudruzi, za vydatné pomoci své místní agentury, s ČT v čele, za jediným účelem. Aby se, pod záminkou humanitární práce, dostali jejich lidi tam, odkud by je normálně hnali bičem. S novou dobročinnou organizací z neznámé, pokrokové Havlovy země to šlo. No a pak, časem, se portfolio činnosti úspěšné zahraniční agentury postupně rozšířilo i o tu propagandu…

    0 0

    8. 8. 2018

    https://video.aktualne.cz/dvtv/kandidat-spd-david-rusove-krym-zabrali-spravne-bis-lze-a-min/r~d91f89d29a5811e895620cc47ab5f122/
    A jak to shrnula Bakalova DVTV?

    Kandidát SPD David: Rusové Krym zabrali správně, BIS lže a ministerstvo vnitra šíří dezinformace

    O výrocích poslanců SPD o uprchlících a Romech jsem neslyšel, že je hnutí fašistické, jak řekl bývalý ministr spravedlnosti, je irelevantní. Nevěřím, že migrace ustala, některých migrantů si tady nikdo nevšímá, trestné činy vymizely, protože přestávají být stíhány, říká Ivan David, bývalý ministr a kandidát do Senátu za SPD. Dodává, že nevěří, že Rusové sestřelili malajsijské letadlo nad Ukrajinou. BIS podle něj lže, pokud jde o vzrůstající vliv ruských tajných služeb na území ČR. Ministerstvo vnitra podle jeho názoru šíří dezinformace.


    A co jsem ve skutečnosti řekl a neřekl?

    Že "Rusové správně zabrali Krym" jsem, jak lze snadno ověřit, neřekl. Řekl jsem, že pokud BIS uvádí tvrzení, která není schopen ničím doložit, pak účelově lže. To je trochu něco jiného, že...  Podobně s Ministerstvem vnitra. O výroku o Rómech jsem neslyšel, no a? Proč by hloupý výrok měl být relevantní? Proč bych měl věřit, že migrace ustala. Neřekl jsem obecně, že "trestné činy zmizely, protože přestaly být stíhány", ale mnohé jistě ano, třeba rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. No a? Jsem povinen věřit, že Rusové sestřelili letadlo, když pro to nikdo nepředložil věrohodné argumenty a Rusové neměli žádný důvod to udělat? Vůbec jsem neřekl, že BIS lže ve věci ruských tajných služeb, jen jsem řekl, že nepředložili důkazy. Řekl jsem, že Ministerstvo vnitra šíří desinformace, pokud tvrdí, že my v Nové republice šíříme desinformace. Nic takového nedoložili. Důkazem, který jsem si od nich přečetl má být moje stanovisko, že nevěřím, že Rusové sestřelili nad Ukrajinou letadlo, protože pro to něměli žádný důvod. To je desinformace? Ne to je pravda, já tomu opravdu nevěřím. Ale také netvrdím, že ho nesestřelili, protože to prostě nevím.




    0 0

    8. 8. 2018    heise.deSýrie a Irák jsou rukojmí Turecka. Protože Eufrat a Tigrid přivádějí stále méně vody a panuje trvající vlna veder a sucha, přibývá v Iráku protestů.
    Horko a sucho není pouze v Evropě, ale i v Iráku. Horko a sucho bylo vedle nezaměstnanosti důvodem mnoha protestů v jižním Iráku, zejména v Basře mezi Irákem a státy Zálivu, kde již před týdny stoupaly teploty na téměř 50 stupňů a zásobování elektřinou a pitnou vodou fungovalo jen částečně. Irán zásobování elektřinou v pohraničním území s Irákem silně omezil kvůli trvajícím sankcím a rostoucímu zadlužení v důsledku vlny veder. 



    Ačkoliv je provincie Basra bohatá na ropu, podle mínění obyvatel se z produkce ropy z ústřední vlády navrací příliš málo. Nyní se však protesty rozšířily i do jiných oblastí, a zasáhly Bagdád, Babil Nadšaf a Kerbalu.

    Konflikt se v současnosti natolik rozhořel, že zesílilo volání po autonomii. Provinční vláda většinově schválila petici za nezávislý region, ale její úřední doba již skončila vlastně minulý rok. Nové regionální volby se kvůli množství vyhnanců mají konat v sunnitských oblastech teprve koncem roku.

    Po sporných parlamentních volbách v květnu ještě neexistuje ani vláda. V současnosti si konkurují dvě šiitské skupiny, blok Sairoun kolem Moqtada al-Sadr a ještě úřadujícího šéfa vlády Haidar al – Abadi a a aliance Fateh kolem Hadi al-Ameri a bývalého šéfa vlády Nouri al-Maliki , aby dosáhli koaliční většiny i u sunnitů a Kurdů. Tyto tábory se však protesty nezabývají, i když bude situace výbušná, pokud se přidají obyvatelé v sunnitských a kurdských oblastech a za demonstranty se postaví vlivný duchovní Ali Sistani.

    Je tu však i vlna veder s vyhlídkou na období sucha, která by mohla přispět k větší nestabilitě v Iráku.Al Abadi sice koncem července propustil ministra energetiky Quassima al- Fahdaviho, což ale konflikt neukončí. Zatímco utvoření vlády dává na sebe čekat a velká část sunnitských oblastí, zejména velká města jsou zničena válkou proti IS, teroristická organizace se v podzemí zjevně znovu zformovala a zostřuje válku útoky, přepady a únosy. Cílem útoků jsou i elektrické sítě.

    Polovina zemědělské plochy v Iráku je již nevyužitelná

    Včera bylo v Basře vedro 48 stupňů, v Bagdádu se 45 stupni to není o moc lepší. Nyní se k protestům přidali i zemědělci. Protestují proti rozhodnutí ministra zemědělství, aby se v provincii Divaniyah kvůli trvajícímu suchu a nízkém stavu vody v řekách Eufrat a Tigris nepěstovala rýže. Postiženy jsou i obilí, bavlna, slunečnice a fazole.Zemědělci se obávají o svou existenci a vyčítají vládě, že je nepodporuje nebo že jim chce škodit v zájmu jiných zemí.

    Podle ministra zemědělství ve srovnání s rokem 2017 již polovina zemědělské plochy v Iráku není kvůli období sucha využitelná. I chov dobytka na jihu Iráku již není možný. Zvířata trpí žízní, kdo může, přesouvá se raději s dobytkem do oblastí, které jsou lépe zásobeny vodou. Na situaci nenese jen vinu vlna veder, ale i sousední země Turecko a Irán k tomu přispívají, neboť zadržují vodu. Problém není nový, ale vlna veder zhoršuje následky " boje o vodu".

    Irák, stejně jako Sýrie, jsou rukojmí Turecka v otázce zásobování pitnou vodou, neboť jak Eufrat, tak i Tigris přitékají z Turecka. Teprve v únoru byla dána do provozu nová hráz Ilisu na Eufratu. Ale i hráze v Iránu a Sýrii snižují množství vody, takže nyní u Basry, " Benátek Východu", proniká na území stále více slaná voda kvůli deficitnímu vodnímu stavu. Proto již teď v provincii Basra není zemědělsky využitelná půda.

    Oteplování klimatu a vodní politika Turecka mohou způsobit nové pohyby uprchlíků.

    Situace pro Sýrii a Irák se vyostří, když Turecko dokončí projekt jihovýchodní Anatolie / GAP/, ke kterému patří i hráz Ilisu. Na Eufratu a Tigridu bylo postaveno nebo vzniká 22 přehradních hrází a 19 vodních elektráren a zavlažovacích zařízení, čímž má Turecko ještě lepší kontrolu nad vodou a adekvátně tomu může vyvíjet tlak na Sýrii a Irán za účelem prosazení svých cílů. Válka o vodu hraje důležitou roli i při bojích s PKK a syrskými Kurdy. Již mohutné vypařování vody z přehrad značně redukuje říční vodu, řeky nesou i méně náplavové země. Jsou obavy, že s ukončením projektu poteče do Sýrie a Iráku ještě podstatněji méně vody než dosud.

    Irák sice v roce 1946 uzavřel s Tureckem smlouvu o regulaci obou řek, v ní je však jen dohoda, že Irák by měl být pouze informován o stavu vody a plánovaných úmyslech. V roce 1980 došlo k další smlouvě o technické spolupráci, ke které přistoupila i Sýrie. Jednostranně, ale bez smlouvy garantovalo Turecko průtok 500 kubíků za sekundu. Sýrie a Irák dohodly na základě tureckého příslibu, že Irák dostane 58 % a Sýrie 42% množství vody. K prvnímu těžkému konfliktu došlo v roce 1992, když Turecko po dokončení hráze Ata-Turk, rovněž součást GAP, zcela zastavilo Eufrat.

    Turecko ale trvá na absolutní suverenitě nad přírodními zdroji své země. K tomu počítá nejen ropu, plyn a minerály, ale i vodu v řekách. Podle mezinárodního práva je to však sporné. Podle principu 21 Prohlášení konference OSN o životním prostředí člověka z roku 1972 má sice každá země právo suverenity nad přírodními zdroji své země, pokud to neškodí životnímu prostředí jiných oblastí a států. Opravdu neexistuje ustanovení, které zvýhodňuje Turecko a země na horním toku . Ty pak mohou země závislé na vodě a ležící na dolním toku vydírat. Konflikty kvůli vodě mezi Tureckem, Irákem a Sýrií jsou již starého data, ale nyní hrozí, že vytváření pouště bude razantně pokračovat.

    Turecko buduje svou kontrolu nad vodou a využívá ji víc pro svou potřebu. Oteplování klimatu s vlnami veder a stále častějšími obdobími sucha problematiku zhoršují. Dají se očekávat nejen konflikty v Sýrii a Iráku kvůli přístupu ke zbývající vodě v řekách, ale i nové migrační pohyby, protože v částech Sýrie a Iráku se zemědělství stává nemožným , zásobování pitnou vodou již není zajištěno a vedro činí život nesnesitelným. Můžeme se tedy připravit na další uprchlické vlny, jejichž příčina spočívá v oteplování klimatu a národních egoismech. Sýrie a Irák jsou vnitřně blokovány konflikty a nemají žádné funkční národní vlády, které mohou prosadit úmluvy. Turecko to má tím ulehčeno.

    Pro Novou republiku přeložila mgr. Zdeňka Holešová

    0 0

    Jiří Kobza
    8. 8. 2018
    Tady je můj recept. Afghánce (respektive Baluče, Chazary, Paštuny a další mocné kmeny na území dnešního Afghanistánu) neporazil Alexandr, Římané, Peršané, Britové, Rusové, ba dokonce ani Afghánci sami v občanské válce. Já toto poselství chápu jako poselství zkušenosti o marnosti všech vojenských pokusů o ovládnutí této bohaté a zbídačené země.
    Otázkou je, co je cílem současných nekonečných operací cizích armád na území Afghanistánu?


    1. Neustálý odbyt zbraní ze všech bojišť světa? Už skoro 40 let kšefty běží naplno, napřed Taliban proti Nadžibuláhovi, pak proti Sovětům, pak všichni proti všem, pak Al Qaida, pak USA proti Talibanu,……. Vojenské rozpočty štědře otevřené, tajné fondy běží naplno, americké prezidentské volby vždy naslibují nějaké novoty, aby se po volbách vše vrátilo k původnímu stavu…. a bankéři si mnou spokojeně ruce.

    2. Rozryté ohniště konfliktu v zádech Ruska? Tak to se také daří, jen Ruskou federaci od Afghanistánu oddělují středoazijské státy, takže přímý vojenský vliv je minimální. Ale jako základna pro islámské teroristy a jejich útoky na území RF k nezaplacení.

    3. Zajištění prudkého nárůstu produkce afghánského heroinu? Tak za rok 2017 odhad produkce je 9000 tun opia, což odhadem obnáší nějakých 225 mil. USD (na poli). Já bych ale chtěl vědět kam je určen, kdo a hlavně kde je spotřebitel? Zdá se, že causa Iran-gate stále běží.

    Jak vidíme, argumentů pro udržování nesmyslné krvavé války v Afghanistánu, je mnoho. Je totiž zdrojem blahobytu pro řadu pirátů, agentur, dodavatelů a politiků, které nikdy ani nenapadne vzít samopal a vydat se do afghánských hor.

    Je dobré zde zmínit i některé, nepříliš zmiňované, zahraničně politické aspekty konfliktu:

    Taliban v Afghanistánu bojuje s kde kým, ale především proti USA. K tomu dlouhodobě využívá rozsáhlou podporu spojence USA, Pákistánu. Nějak se v tom ale nevyznám, proč je Pákistán spojencem USA když podporuje Talibán? A obráceně? Nebo platí, že s takovými spojenci už nejsou potřeba další nepřátelé?

    Všichni obviňují Taliban z mezinárodního terorismu, ale musím se přiznat, že nevím o útoku Talibanu v zahraničí. Konec konců do zahraničí ani nemusí, kam by se trmáceli, to zahraničí v podobě intervenčních armád za ním do Afghanistánu přijde samo.

    Zajímavou otázkou je, co by nastalo, kdyby náhodou a čistě teoreticky USA vyhrály a poražený Taliban zanikl. Co by nastalo? Jaké jsou varianty? Přišel by snad další americký protektor Brennan? Který, stejně jako v Iráku, rozvrátí, co ještě ze země zbylo, za pomoci bank a korporací? Že by si snad potom Afghánci vládli sami a pěstovali spokojeně šafrán namísto opia? No to ani náhodou! Kde by potom CIA brala své tajné fondy? Naivní!

    Zde stejně jako všude v oblasti platí, že není míru bez vítěze a rozdrcení nepřítele. Jenže kdo má vyhrát a kdo má být poražen? Vyhrávají přece banky, ale výhradně na běžícím konfliktu.

    Sečteno a podtrženo, účelem války v Afghanistánu tedy není mír, ale pokračující nekonečná válka. Protože v míru se z cizího nezbohatne, ve válce snadno, když máte tu správnou banku. A toho se účastní naše armáda po boku US army.

    Já přináším návrh, jak tyto potravní řetězce přerušit, jak nechat afghánskou válku bez zdrojů ze zahraničí vykrvácet a umožnit obyčejným lidem vést obyčejný život. Vím, že to neprojde, protože by to odstavilo od bezedných kont příliš mnoho banksterů a dalších budovatelů liberálního kapitalismu. Ale aspoň to napíšu.

    Toto je můj recept:

    Uzavřít afghánské hranice mezinárodními silami tak, aby ani patrona se nedostala dovnitř a aby ani deko opia či heroinu se nedostalo ven! Uzavřít bez ultrasocialistických řečí o lidských právech a narušitele nemilosrdně likvidovat (protože oni váhat nebudou). Kontrolovat pohyb osob, identifikovat je aby teroristé, kazatelé nenávisti a námezdní bojovníci zůstali pěkně doma. Když nebudou mít satrapové peníze z opia, nebude na zbraně ani na bojovníky, protože ani v Afghanistánu zadarmo nikdo bojovat nebude. Fanatici se postupně vybijí mezi sebou. Každopádně to těžko může být pro obyčejné Afghánce výrazně horší, než nyní (jen z toho nebudou ty zisky narkomafií a služeb).

    Je jasné, že bez spolupráce s okolními státy (Irán, Pákistán, Uzbekistán, Turkmenistán a Tadžikistán) to nebude možné a ony samy to nezvládnou. Přesuňme tedy naši vojenskou a rozvojovou pomoc k těmto státům, na ochranu jejich hranic s Afghanistánem. Pomozme jim tedy vybudovat ostrahu hranic a dejme jim politickou podporu k tomu, aby to dělali dobře. Protože na konec, tyto státy, jsou naší první obrannou linií proti drogám i terorismu.

    Až intenzita občanské války začne s klesajícími zdroji také klesat, můžeme pokračovat s humanitární a rozvojovou pomocí. V současnosti stavět silnice, po kterých se nakonec přesouvá Taliban, bojující proti intervenčním vojskům, postrádá jakýkoliv smysl.

    Co má smysl pro nás, v ČR? Podmínit rozvojovou pomoc Afghanistánu spoluprací při repatriacích nelegálních afghánských migrantů zpět domů. Rozvojovou pomoc organizovat tak, aby rozvíjela obchodní kontakty s ČR a politiku v Afghanistánu nechat Afgháncům.

    Afghanistán totiž patří Afgháncům, stejně jako Česká republika patří svým občanům.

    Autor je poslanec za SPD

    0 0

    Ivan David
    8. 8. 2018
    Přítel mi poslal článek jakéhosi Janďourka z jakéhosi Svobodného fóra ZDE. O duševním obzoru tohoto think tanku svědčí už to, že na titulní stránce propagují zapšklou a žlučovitou Miroslavu Němcovou "for president". Má asi tolik šancí jako černokněžník Tomáš Halík. Úroveň vysokých škol asi opravdu hodně klesla, jinak si nedovedu vysvětlit, jak ji mnohl pan Janďourek absolvovat. Nevím, jestli je to hloupostí, zmateností, nebo také lže, ale připisuje mi tam výroky z článku, který jsem nanapsal. Snaží se přesvědčit přesvědčené, že jsem nebezpečný. Možná jsem. Pro někoho. Zato oni jsou neškodní. A čím dál víc je to žere.



    Že USA chce ovládat svět neříkám ovšem já, protože je to banální a obecně známé, ale říkají to představitelé USA sami. Takže pokud mě chce Janďourek označit za autora tohoto prohlášení, je to skutečně trefa.

    Ani to, že padlí vojáci nejsou hrdinové jsem nenapsal. Nenapsal bych to, protože to je věcí názoru. Pro někoho jsou hridinové, pro jiného ne. Co je však jisté, nebojují za vlast. Nechali se najmout a zvolili si riskantní způsob obživy. Samozřejmě pracují pro USA, my je jen ze svých daní platíme. Jejich smrt je pro jejich rodiny tragédie a nemám rád, když se takové věci zlehčují.

    Podle Janďourka bych prý vydal zemi "ruskému rejdění". "David by to ale udělal rovnou. Koho pak ještě nazvat přihrávačem Ruska?", píše Janďourek. Génius, nejdříve mi připisuje cizí článek, pak sám, zjevně přímo z vlastní hlavy vymyslí, že bych vydal zemi ruskému rejdění a ještě to rozvíjí, co dál "bych" udělal. Příšerné! To je úroveň!

    Dovedu si představit paní Miroslavu Němcovou jako prezidentku v zemi plné janďourků. Takže to nehrozí.



    - - -

    0 0

    Břetislav Olšer
    9.8. 2018   Rukojmí
    Bylo by na tomto místě zajímavé si tedy připomenout, kdo to byl Heinz Alfred Kissinger, zvaný Henry; šlo amerického diplomata německého původu a laureáta Nobelovy ceny míru, kterému už je dnes 95 let.

    Pracoval jako poradce pro národní bezpečnost a později současně i jako ministr zahraničních věcí v Nixonově administrativě. Jako ministr zahraničí působil i v administrativě prezidenta Geralda Forda po Nixonově rezignaci.

    „Uspořádání světa: Státní zájmy, konflikty a mocenská rovnováha“, taková je Kissingerova kniha z roku 2014, obsahující bohatýrské úvahy, které eufemisticky "ústí v současnosti a hledají perspektivu světového řádu pro naši dobu tváří v tvář takovým výzvám, jako je islamismus, šíření jaderných zbraní a globalizace...!

    Nyní se snaží dle své dávné předpovědi oblbnout i utržený vlečňák, alias nepředvídatelného Donalda Trumpa, o jehož radě od bývalého amerického ministra zahraničních věcí Henryho Kissingera píše deník The Daily Beast. „Kissinger je známý tím, že v 70. letech navrhnul strategii spolupráce s Čínou jako nástroje k zadržování SSSR. Nyní v podstatě navrhuje opak"; potenciální strategie by podle chameleona Kissingera měla dnes naopak znamenat spolupráci s Ruskem a dalšími zeměmi v regionu k omezení rostoucí moci a vlivu Číny. Původní text ZDE

    Podle článku už jen ta skutečnost, že se Henry Kissinger s Trumpem během jeho kampaně v roce 2016 setkal celkem třikrát, ukazuje, že Kissinger má stále velký vliv v nejvyšších patrech americké politiky. A to navzdory tomu, že Kissingerova politika je hodnocena kontroverzně a je dokonce obviňován z válečných zločinů. Ukazuje se také, jak moc se geopolitické podmínky během Kissingerova života proměnily, přesto není rozhodně považován za čínského jestřába, není však ani rusofobem.

    Z Bílého domu také zní, že Trumpova administrativa Kissingerův přístup k východní Asii vždy zvažovala, protože tuší, že jeho realizace by znamenala masivní vzpouru v USA. Zdroj dodal, co si v Bílém domě myslí; zkrátka, že by Rusko "mohlo být protiváhou Číně, ale že ne zase všichni jsou pro tuto teorii,“ píše The Daily Beast.

    Resumé Trumpovy administrace; vztahy mezi Moskvou a Pekingem jsou skutečně dobré, i když jsou tu některé body nedůvěry. Zdroj blízký Bílému domu sdělil dále, že v dlouhodobější perspektivě je v administrativě přesvědčení, že Kreml uvidí Peking jako svého největšího geopolitického nepřítele, což je potenciál pro nynější americko-ruské vztahy. Trump že by se prostě měl obrátit Rusko proti Číně...? Laciné a průhledné lavírování dle noty studených válek...

    Zapomněl Trump na evergreen tzv. lidských práv v Tibetu, když při loňské návštěvě Číny ani v myšlenkách nezavadil o Tchaj-wan, natož o Dalajlámu, naopak zahrnul do svého upejpavého projevu i slova o absolutní čínské dokonalost a úžasném přivítání? Proto slíbil politiku jedné Číny nezpochybňovat. O tomto svém postoji v Pekingu znovu ujistil čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga. Uvedla to alespoň agentura Nová Čína...



    Je snad opravdu nyní ten tam ztřeštěný nadutec, který naopak zahrnul do svého upejpavého projevu i slova o absolutní dokonalosti a úžasném přivítání, když mluvil o Číně a prezidentu Si Ťin-pchingovi.

    Číňané proto prokázali na oplátku americkému prezidentu Donaldu Trumpovi úctu jako nesmírně váženému spojenci, když mu připravili událost, kterou nebyl poctěn žádný jiný cizí státník od roku 1949, tedy od samotného založení Čínské lidové republiky; poobědval přímo v Zakázaném městě, což je komplex budov vybudovaných v Pekingu, kde dříve po dobu skoro 500 let žili čínští císaři a jejich rodiny.

    Tato část jistě nadchla Donalda Trumpa, proto rovněž řekl, že "návštěva Zakázaného města byla něho absolutně nejlepší zážitek"…Většina amerických prezidentů včetně Baracka Obamy sice navštívila tento jedinečný architektonický klenot Pekingu, v případě Trumpa to bylo však poprvé, kdy se hlava Bílého domu přímo zúčastnila slavnostní večeře přímo v prostorách paláce.

    Tato nebývalá pocta měla být znamením, že za Trumpa a Si Ťin-pchinga by mělo dojít k utužení vztahů mezi oběma státy.

    Jak Trump v Číně zkrotl: http://www.rukojmi.cz/clanky/zahranicni-politika/4874-zkrotly-donald-trump-nabubrely-metrosexual-s-arogantnim-slovnikem-prohlasil-po-sve-navsteve-ciny-a-obede-v-zakazanem-meste-ze-slo-o-absolutne-jedinecny-zazitek



    Je to však prý jen otázka vzdálené budoucnosti. Viz dávná strategie "obráceného Nixona" prý ale nebyla realizována také proto, že není geopoliticky realistická. Čína je pro Spojené státy problém na dlouhou dobu, Rusko ale bezprostředně… https://cz.sputniknews.com/svet/201612174350789-trump-rusko-cina-kissingerova-hra/

    Jak to tedy kdysi bylo, Ezopova bajko o vráně, sýru a mazané lišce? Před čtyřiceti sedmi lety americký prezident Richard Nixon přeskupil konfiguraci trojúhelníku SSSR – USA – Čína a vsadil na průlom ve vztazích s Pekingem.

    (Donald Trump to tak prý může nyní provést zvrat obrtlíka obecného od Číny k Rusku, píše bývalý šéf pekingské kanceláře The Washington Post John Pomfret. Opět jen ohraná taktika pohádkového českého krále v duchu svého alibismu; odvolávám, co jsem odvolal...)

    Dne 4. února 1972 se Nixon totiž rovněž potkal s tehdejším poradcem pro národní bezpečnost, budoucím ministrem zahraničních věcí Henry Kissingerem, aby projednal nastávající návštěvu v Číně. Kissinger, který si již stihl udělat hodnocení Číny během tajné návštěvy, prezidentovi řekl, že „Číňané jsou stejně nebezpeční jako Rusové". Poradce ujišťoval, že v historické perspektivě jsou fakticky ještě nebezpečnější.

    Kissinger tehdy Nixonovi řekl, že „za dvacet let se váš následník, stejně moudrý jako vy, bude spoléhat na Rusy proti Číňanům". Diplomat navrhoval prezidentovi „hrát na rovnováhu sil" na rozdílnostech mezi Pekingem a Moskvou. USA tehdy Číňany potřebovaly, „aby zkorigovaly Rusy a daly jim za vyučenou", jelikož v budoucnosti, tedy už dnes, by se mohla vyskytnout zmíněná opačná situace.

    Mnohé v Trumpově současném chování napovídá o tom, že jako zvolený prezident USA uvažuje o možnosti zpětného obratu. Svými prohlášeními, telefonickými rozhovory a příspěvky na Twitteru Trump ukázal začátek nové, tvrdší politiky vůči Číně; poprvé po několika desetiletích se odhodlal k tomu, co nedávno zavrhl; komunikoval s prezidentem Tchaj-wanu. A po nějaké době Trump v interview pro Fox News Sunday obrátil znovu, když zapochyboval o správnosti politiky jednotné Číny, kterou však USA uznaly po historické Nixonově návštěvě.

    Jak se američtí prezidenti mohli přetrhnout: http://www.rukojmi.cz/clanky/6517-jak-se-americti-sefove-bileho-domu-setkavali-se-svymi-protejsky-z-kremlu-roosevelt-stalin-kennedy-chruscov-nixon-breznev-reagan-gorbacov-a-trump-putin-a-co-to-prineslo-resp-prinese-lidstvu

    Trump rovněž obvinil také Peking z měnových a obchodních machinací, zatímco v druhé linii kritizovala Čínu i Carly Fiorinová, považovaná za pravděpodobnou kandidátku na místo v týmu zvoleného prezidenta — na základě výsledků rozhovoru s Trumpem sdělila, že Peking je možná považován za hlavního soupeře USA, nabírajícího sílu.

    Donald je totiž od svého zvolení pozitivně naladěn vůči kontaktům s Moskvou. Svědčí o tom i nedávný příznivý tón jeho výroků o Putinovi z helsinského summitu a nařízení svým podřízeným, že Rusko přece jen nezasahovalo do jeho volební kampaně...

    A ještě další vojensko-politické lavírováná Kissingera vůči Nixonovi: Nejkosmopolitnější město USA tvoří také deník The New York Times. Mělo sólokapra; čerstvě odtajněné dokumenty Národního archivu USA. Napsal o nich materiál pod titulkem Israel´s Nuclear Arsenal Vexed Nixon. (Na naší ambasádě byl k dispozici překlad do češtiny...) Mimo jiné se v nich píše:

    "Izraelci jsou jedni z mála národů, jejichž přežití je skutečně ohroženo, proto by zřejmě více, než kterákoliv jiná země současnosti, mohli použít své jaderné zbraně," poznamenal Henry Kissinger 19. 7. 1969 v odtajněném podrobném memorandu prezidentu Richardu Nixonovi. Oba měli společné krédo: Moc je to nejlepší afrodisiakum!

    Kdo by si nevzpomněl na aféra Watergate... Nixonovi republikání totiž násilně pronikli v roce 1972 do sídla Demokratické strany v komplexu Watergate ve Washingtonu, D.C. Jejich úkolem bylo umístit do kanceláří zařízení určené k odposlechu. Pracovně se této operativní skupině z bývalých agentů CIA říkalo instalatéři (plumber unit).

    V létě roku 1974 bylo zahájeno vyšetřování prezidenta Nixona a byl iniciován ústavní proces jeho odvolání (impeachment) z důvodu maření spravedlnosti (obstruction of justice), zneužití pravomoci (abuse of powe r) a pohrdání Kongresem (contempt of Congress).

    Kissinger ale přežil, ke všemu se proslavil drzým upozorněním, že podklady pro rozvoj svého jaderného programu Izrael ukradl Američanům. "Jedná se o program, při němž nás Izraelci neustále klamou a možná nám i kradou... Existují rozsáhlé důkazy, že určitý štěpný materiál pro izraelský zbrojní vývoj byl nelegálně získán okolo roku 1965 ze Spojených států," píše Henry, který si nikdy nebral servítky.

    Ačkoliv Izrael nikdy jasně nepotvrdil, že by měl jaderné zbraně, vědci a vojenští odborníci nepochybují, že je Izrael má a neochota USA tlačit na Izrael, aby se jich vzdal, je často uváděna jako precedens při uplatňování různých měřítek ve vztahu k šíření jaderných zbraní na Blízkém východě.

    "Izraelci nás nebudou v jaderné otázce brát vážně, dokud neuvěří, že jsme připraveni jim odepřít něco, co velmi potřebují," tvrdil Kissinger a doporučoval, aby USA pohrozily Izraelcům přehodnocením prodeje letounů Phantom. "Na druhou stranu, pokud neposkytneme Phantomy a oni to ve Spojených státech zveřejní, bude na nás vyvíjen enormní politický tlak," pokračoval ve svých verbálních konstrukcích.

    "Budeme v neuhájitelném postavení, pokud přijatelně nezdůvodníme, proč jsme jim letouny odmítli prodat. Ovšem pokud vysvětlíme naši politiku veřejně, budeme to my, kdo zveřejní, že Izrael má jaderné zbraně, a se všemi z toho plynoucími mezinárodními důsledky. Těmi by mohlo být poskytnutí sovětských jaderných záruk Arabům, posílení sovětského tlaku na muslimské země a zvýšení rizika našeho zapojení..." Vytvářel Kissinger pro Nixona další politické konstukce...

    Z toho vyplynulo, že při setkání s izraelskou premiérkou Goldou Meirovou koncem září 1969 pak si Nixon veřejně zahrál na popletu, když deklaroval, že USA nemají snadný recept na řešení staletých problémů Blízkého východu. Bude se ale prý mít za to, že mezi oběma zeměmi vznikne nepsaná dohoda, že Izrael nebude své jaderné zbraně testovat, ani nijak jinak testovat, ani nijak veřejně prezentovat a USA je budou tolerovat...

    V říjnu roku 1969 navíc zamířily na Nixonův přímý rozkaz bombardéry B-52 s vodíkovými pumami na palubě k hranicím Sovětského svazu. Obří „vzdušné pevnosti“ prolétávaly několik dnů podél sovětských hranic. Nálože, které nesly, byly stokrát silnější než ty, které zničily Hirošimu a Nagasaki.

    Nabubřelý Nixon prohlásil, že pokud mu Moskva nevyjde v otázce Vietnamu vstříc, „USA si proto vyhrazují právo jít svou cestou a použít vlastní metody k ukončení války. Chci, aby věřili, že jsem dosáhl bodu, kdy mohu udělat cokoli, abych zastavil válku. Ho Či Min pak bude sám za dva dny v Paříži žebrat o mír,“ řekl Nixon svému poradci Harrymu R. Haldemanovi. Měl tím na mysli americké bu bu bu...

    V Kremlu měli ale silnější nervy. Americký poker není ruská ruleta. A tak se po třech krizových dnech americké bombardéry obrátily a zamířily zpět na své základny. Když se historik Suri o 35 let později zeptal Kissingera, proč USA sáhly po tak riskantním kroku, měl tehdejší šéf americké diplomacie jediné vysvětlení: „Bylo třeba něco dělat.“

    Inu, tolik o Ezopovi, starém lišákovi Kissingerovi a nepředvídatelným slonu v porcelánu zvaném Donald Trump 45… Suma sumárum; američtí chameleoni jsou v pohybu k další zbytečné studené válce a množením svým vojenských základen, kde se dá…Ovšem, bacha, když máš totiž pocit, že vidíš obra, podívej se raději, kde je v tu chvíli slunce; může to být totiž pouze stín trpaslíka…

    PS: Henry A. Kissinger, americký diplomat a politik německého a židovského původu, byl v letech 1973-1977 padesátým šestým ministrem zahraničí Spojených států. V letech 1969-1975 zastával také funkci poradce pro otázky národní bezpečnosti prezidentů Nixona a Forda. Mezi jinými oceněními obdržel i Nobelovu cenu za mír v roce 1973. Henry Kissinger se narodil nedaleko od českých hranic v bavorském Fürthu.

    V roce 1938 emigroval s rodinou do Spojených států a v roce 1943 se stal americkým občanem. V roce 1950 vystudoval Harvardovu univerzitu, kde také v letech 1954-1969 učil. V současnosti řídí mezinárodní konzultantskou firmu Kissinger Associates, Inc. Henry Kissinger žije střídavě v New Yorku a ve státu Connecticut. Mezi jeho sousedy a blízké přátele patří i český filmový režisér Miloš Forman...https://www.kosmas.cz/autor/233/henry-kissinger/

    Foto: Reuters...

    0 0
  • 08/09/18--04:21: Tomu máme fakt věřit?

  • Jiří Baťa
    9. 8. 2018
    Haló noviny z 3. 8. 2018 uveřejnily malý, celkem nenápadný článek „Drahám přibývají cestující“. V něm člena představenstva podniku České dráhy Michal Štěpán sděluje, že ČD během prvního pololetí letošního roku přepravili 89,5 milionu cestujících, což je prý meziročně o 2,5 milionu cestujících více. Tato informace by měla mít zřejmě za cíl ukázat vzestupnou tendenci úspěšnosti a prosperity ČD a jejího managementu. Zkusme se však nad reálností této „informace“ a hlavně uvedených čísel, blíže zamyslet. Předně několik základních informačních čísel:

     
    -celková délka provozovaných tratí v ČR je 9.580 km, které kromě ČD využívá několik dalších přepravců,
    - na těchto drahách  podle sdělení ČD, bylo v prvním pololetí tohoto roku přepraveno 89,5 milionucestujících,
    - cestující za uvedený půlrok absolvovali jen ve vlacích ČD celkem 3,93 miliardy kilometrů,
    - meziročně se zvýšila kilometráž o 226 milionů  ujetých kilometrů.
    Tolik podle mého názoru řeč do značné míry nepravděpodobných čísel a nyní několik faktických poznámek a statistických údajů.
         Podle údajů pana Štěpána by měli cestující za první půl rok 2018  absolvovat celkem 3,93 miliardy km. Úžasné číslo. Jen po porovnání: obvod zeměkoule činí cca 40 000 km, což znamenalo, že vlaky ČD by se svými 3,93 miliardami km za půl roku objeli zeměkouli 98 258 krát.Že by jezdily či spíše létali vzduchem a na vodíkový pohon? Ale k věci.
         Rok má 365 dnů, půl roku se rovná 182,5 dne, podělíme-li ujeté kilometry za půl roku, tj. 3,93 miliardy km : 182,5 dnynám vyjde, že denně by vlaky ČD ujely neuvěřitelných 21 milionů 593 tisíc kilometrů! To ovšem není zdaleka vše, o čem se nás  pan Štěpán zřejmě snaží přesvědčit, či spíše nás lživě obalamutit! Např., že na počet přepravených cestujících, tj. 89,5 milionu za půl roku by se jen ve vlacích ČD denně přepravovalo cca 490 tisíc osob.
         Podělíme-li počet ujetých kilometrů počtem ( pro názornost jen) občanů ČR, tj. 3,93 miliardy km : cca 10,5 milionu obyvatel, vyjde nám, že každý jeden občan ČR, včetně novorozenců, děti v MŠ, senioři, prostě každý živý občan ČR, ujel za první půlrok 2018 denně celkem cca 374 kilometrů. K tomu nutno poznamenat, že v tomto případě byli všichni naši občané „nahnáni“ jen do vlaků ČD, zatímco vlaky jiných přepravců zůstaly zcela prázdné. Jen na okraj, např. RegioJet za celý rok 2017 mělpřepravit 4,67 mil. cestujících, přičemž existuje ještě řada dalších přepravců.
         Vezmeme-li v úvahu, že průměrná rychlost vlaků je odhadem cca 90 km za hodinu, potom na ujetí zmíněných 374 km za den, by každý cestující, každý jediný živý občan ČR strávil ve vlaku něco kolem 4,2 hodiny denně! Zřejmě co občan ČR, to denní cestující ČD!
          Délka železnic v ČR činí, jak výše uvedeno,9.580 km. Pokud by jenom vlaky ČD měli za zmíněný půlrok 2018 ujet uvedených cca 3,93 miliard kilometrů, pak by to znamenalo, že koleje v ČR, po kterých jezdily vlaky ČD, by musely být rozpálené do ruda a pořádně pokroucené. V přepočtu na den by to totiž znamenalo, že vlaky ČD ujedou denně21 milionů 593 tisíc km. Podělíme-li 21 milionů ujetých kilometrů  s 9 580 km železniční tratě v ČR, pak nám vyjde, že  9 580 km železničních drah v ČR by muselo být denně projeto celkem cca 2 254 krát.
         Je toto všechno možné? Nejsem žádný znalec v oboru dopravy, natož dopravy železniční, nejsem ani ekonom nebo člověk, zabývající se statistikou, ale výše uvedenými „informacemi a čísly“ jsem byl šokován. Nevím, zda jsou tyto skutečnosti pravdivé, zda  byly před zveřejněním prověřeny, nebo to byl tzv. redakční šlendrián. Lze však silně pochybovat, že uvedená čísla a údaje jsou relevantní. V takovém případě pan Štěpán buďto subjektu a provozu ČD vůbec nerozumí, nebo je naprosto neschopný a nekompetentní (v tom případě nemá v představenstvu ČD co dělat), přesto vydává informace, které jsou  spíše z oblasti sci-fi (a k smíchu), než reálné fakta.
       Pro lepší posouzení výše uvedených čísel o ČD předkládám k porovnání : Letiště  Praha odbavilo v roce 2017 celkem 15 415 001 cestujících, uskutečnilo se zde celkem 148 283 vzletů a přistání.  V průměru prošlo vloni pražským letištěm 42 233 cestujících denně!
    (PS: pokud se v mých výpočtech mýlím, předem se omlouvám, děkuji).

    Jiří  B a ť a , 4. srpna 2018

    0 0

    Lubomír Man
    9. 8. 2018
    A to je, podle mě, víc, než kdyby běžel rychle. Po doběhu svého semifinálového běhu na 400 m, ve kterém skončil na pásce jako sedmý ( i když zaběhl lepší čas, než byl Harbigův devět let trvající světový rekord z let 1939-48) ), se ještě udýchaný dostavil k redaktorce ČT Peřinové, aby se s s ní – a skrze ní i s posluchači ČT - o své zklamání ze závodu podělil. A tady je nutno říct, že znamenitá redaktorka a jazykářka Peřinová prokázala vůči Maslákovi cit téměž až mateřský. Nabídla mu totiž uličku, kterou ze svého neúspěchu mohl před očima národa pohodlně prchnout. Řekla mu totiž zhruba toto: „Vylosovali vám nejméně výhodnou vnější dráhu. Nebyla to ona, která způsobila, že jste do finále nepostoupil?“


    Přiznám se vám, že jsem v ten okamžik napětím ani nedýchal. Čekal jsem, že Maslák do téhle uličky, redaktorkou mu velkoryse otevřené, s ulehčením na srdci vběhne, začne národu pohotově vysvětlovat, jak moc je vnější dráha pro běžce nevýhodná, protože všichni běžci ostatní jsou za ním a on je tedy nevidí, tempo může proto určovat jen podle svého uvážení a nikoliv podle toho, jak běží soupeři, což je nevýhoda až gigantická, kterou samozřejmě znají jen závodníci, ale nikoliv veřejnost atd. atd., ale atlet Maslák odmítl touto sice pohodlnou, ale pro něj nedůstojnou cestou jít.

    „Ne“, zatřásl odmítavě hlavou. „I kdybych měl jinou dráhu, dopadlo by to stejně“, řekl, a tím si u všech našich lidí, cenících si charakter, vysloužil větší úctu, než kdyby ve svém semifinále vytvořil světový rekord.

    Pozn. redakce: autor je spisovatel, bývalý mistr republiky a medailista z Mistrovství Evropy

    0 0

    Radim Valenčík
    9. 8. 2018     RadimValenčíkPíše
    Letošní říjnové volby (obecní i senátní) budou v jedné věci dost odlišné od těch předcházejících. Alespoň pokud jde o něktré ze stran. Přesněji o ty strany, kterým dali voliči již dvakrát žlutou kartu (před rokem a před dvěma), které (přesněji jejichž vedení a administrativa) však toto varování nebraly vážně a nevyužily ani "nápravné sjezdy", které si neúspěch vynutil, k tomu, aby řešily vnitrostranickou situaci a otevřely si perspektivu vlastní existence. 



    Nyní je jejich existence ohrožena. Vedení a administrace těchto stran si to stále nechce připustit, stále ještě doufají, že voliči podlehnou strašáku "většího zla", že se jim podaří vytěžit poslední zbytky politického kapitálu a pozice, kterou kdysi tyto – většinou tradiční – politické strany měly.

    Nezávidím kandidátům těchto stran. Ani těm, kteří si brousí zuby na senát, ani těm, kteří chtějí zastupovat voliče v místech. Příslušnost k těm stranám, jejichž vedení se na svých "nápravných sjezdech" postavilo vůli členské základny o příznivců, nebude pro kandidáty těchto stran výhodou, ale těžkým handicapem. V mnoha případech fatálním.

    Z vlastní zkušenosti vím, že někteří kandidáti si to uvědomují, ale nevědí, co s tím. Existuje pro ně vhodné řešení. Pro ty, kteří to myslí vážně. Pro ty, kterým jde o budoucnost nikoli jen vlastní, ale především té strany, od které veřejnost očekává nápravu. Budou mít dostatek příležitostí postavit se před voliče a jasně zformulovat svou představu, jak dosáhnout zdánlivě nemožného: Nápravy strany za kterou kandidují, obnovení její pozice na politickém trhu, návratu strany k ideovým tradicím současně s kvalifikovanou reflexí toho, co přináší současnost. Zkrátka budou mít možnost říci, jak chápou příčinu současných problémů a cestu jejich řešení, jak se zaslouží o to, aby jim v tom strana, za kterou kandidují, byla oporou. Veřejnost to nepochybně bude velmi intenzívně vnímat.

    Pokud si nebudou v některých dílčích otázkách toho aspektu volební kampaně jisti, budou mít spoustu možností obrátit se na veřejnost. Přímo na setkáních s voliči, formou elektronických medií, facebooku, twitteru apod.

    Velkou roli také může sehrát veřejnost. Zejména ta její část, která oprávněně projevuje obavy o osud té strany, se kterou se identifikuje. Pokud se některý z kandidátů bude vyhýbat sdělit svůj názor na řešení problémů té strany, za kterou kandiduje, měla by to veřejnost vnímat jako závažný signál, že to nemyslí vážně, že chce jen na zbytcích politického kapitálu vyplavat na výsluní. Veřejnost by od něj měla důrazně požadovat, aby se k situaci ve straně, za kterou kandiduje, vyslovil. Je to příležitost pro voliče, jak něco ovlivnit. A také jejich odpověnodnost.

    Sám se o něco takového pokouším. Přímo v Praze a přímo v souvislosti s tím, jak hodlá pojmout volební kampaň lídr pražské kandidátky ČSSD Jakub Landovský. Je to dost poučné. Posuďte sami (název + odkaz na článek):

    ČSSD a říjnové volby: Špatný začátek
    http://radimvalencik.pise.cz/5986-cssd-a-rijnove-volby-spatny-zacatek.html

    ČSSD nedělá dobře! Špatný začátek volební kampaně
    http://radimvalencik.pise.cz/5989-cssd-nedela-dobre-spatny-zacatek-volebni-kampane.html


    0 0

    Rostislav Iščenko
    9. 8. 2018       news-front
    Skutečnost globální hybridní konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy již dávno nikdo nepopírá. Spojenci se mohou měnit a přecházet na druhou stranu, ale problém může být vyřešen pouze porážkou jedné z těchto dvou mocností. Zatím ovšem politici a experti, na základě osobních preferencí nebo specializací, vyčleňují různé dílčí krize (které jsou v podstatě frontami globální konfrontace) jako základní s tím, že předpokládají varianty vítězství nebo porážky v závislosti na vývoji událostí v konkrétním směru. Bitva o Evropu bude nejtěžší a nepředvídatelnou bitvou 4. světové hybridní války (třetí je studená válka). Přičemž Rusko a Čína potřebují pouze vítězství, ale USA postačí i remíza. Remíza jim poskytne i remízu v geopolitické konfrontaci a také možnost přeorientovat se a začít vše od začátku.


    Některé z krizí, jako je například Blízký východ (nejvýrazněji vyjádřený v syrské občanské válce), jsou opravdu klíčem k porážce jedné ze stran. Výhra Američanů v Sýrii by jim zaručila kontrolu nad Velkým Blízkým východem a bezproblémové proniknutí na Kavkaz a do Střední Asie. Zajistilo by to také zablokování tranzitních tras podél rusko-čínské linie a zrušilo transeuroasijský politický a ekonomický projekt, který je vlastně hlavním konkurentem anglosaského oceánského. Pak by jakékoli dílčí úspěchy v jiných směrech nic neznamenaly.

    Vítězství Ruska se svými spojenci, kterého bylo již vojensky dosaženo, ale musí být ještě zajištěno diplomaticky (a to není o nic méně náročný úkol), zaručuje Rusku a Číně spolehlivou (dokonce nadbytečnou) kontrolu nad transeurasijskými obchodními cestami. Z tohoto pohledu utrpěly USA porážku. Jejich snahy na Dálném východě a na Ukrajině nemohou nic změnit. Dokonce ani horká válka s KLDR a odepsání Ukrajiny na plnohodnotnou machnovštinu nemohou přerušit všechny dopravní tepny.

    Ukrajina se klidně obchází hned několika směry. A KLDR je vůbec daleko od strategických dopravních cest, spojujících západ a východ Eurasie. Přesto se zapojení Washingtonu do vyznačených krizí (korejské a ukrajinské) neoslabuje. Získává pouze nové podoby. Pokud Obamova administrativa pracovala na vytvoření stabilních, nepřátelských vůči Rusku struktur, pak administrativa Trumpa naopak destabilizuje a chaotizuje situaci na hranicích Ruska a Číny.

    Taková chaotizace v okamžiku, kdy nebyla vyřešena syrská krize, by mohla sehrát podstatnou roli při odvrácení sil Moskvy a Pekingu k druhořadým směrům a uvolnit ruce USA na strategicky důležitém místě - na Blízkém východě. Ale, jak bylo řečeno výše, osud syrské krize již byl vojensky a politicky vyřešen. Co se týče diplomatického řešení, tyto krize, dokonce i ve své nejhorší podobě, již nemohou významně ovlivnit pozici Moskvy a Pekingu za jednacím stolem.

    Proto podporováním chaotizace na ruských a čínských hranicích se USA snaží dosáhnout nového (jiného) cíle. Cíl je zřejmý. V obou případech USA očekávají, že když je Evropa začleněna v NATO, bude muset nějak podporovat americké akce. Důsledkem bude nové kolo zhoršení rusko-evropských vztahů a hluboké ochlazení mezi EU a Čínou. Alespoň tak to vidí Washington.

    Co to dá Americe?
    Celý projekt Velké Eurasie je založen na třech složkách:
    Evropské technologie a trh.
    Čínská výroba zboží.
    Ruský tranzit, zdrojová základna a vojensko-politický deštník.

    Protrhnout rusko-čínskou alianci se USA nepodařilo. Stejně tak Washington nedokázal zablokovat transeurasijské obchodní cesty. Avšak pokud se vyřadí z projektu evropský článek, zlomí se.

    Teoreticky bude Rusko po nějaké době schopno nahradit Evropu jako technologickou základnu projektu. Nic však nenahradí prostorný a solventní půlmiliardový evropský trh. Pokud se v Evropě nebude nakupovat čínské zboží, není proč ho tam vozit. To zpochybňuje program rozvoje tranzitních koridorů. A co víc, USA v tom případě zůstanou hlavním kupujícím čínského zboží, což jim poskytne možnost podstatně ovlivnit politiku Pekingu a dokonce se snažit změnit ji ve svůj prospěch.

    Je jasné, že Čína nepůjde na konfrontaci s Ruskem. Ale její neutralita a ekonomická závislost na USA postačí, aby se od základu změnil směr obchodních toků a aby se Rusko přesunulo na okraj světového obchodu. Tento krok okamžitě zpochybní ambiciózní modernizační projekty Moskvy a sníží jejich globální dopad. Jedna věc je kontrolovat Blízký východ jako křižovatku světových obchodních cest. Je ale úplně něco jiného, pokud tyto cesty povedou přes Pacifik a Atlantický oceán a samotný Blízký východ zůstane pouze zónou trvalé nestability.

    Globální konflikt směřuje vlastně k EU. A slogan "Potřebujeme Berlín!", z něhož si "vlastenci" Ruského jara na Ukrajině dělali legraci, nejenže neztratil svou relevanci, ale naopak, s vítězstvím v Sýrii se definitivně dostává do popředí. Bude víc než mrzuté získat kontrolu nad obchodními trasami a potom zjistit, že na konci těchto cest není žádný obchodní partner.

    Ovšem působení USA v KLDR, na Ukrajině a na Blízkém východě, kde vyvolaly další kolo už ne arabsko-izraelského konfliktu, ale muslimsko-izraelského konfliktu (jehož hlavními operátory vůbec nejsou arabské Turecko a Írán), je poměrně průhledné. Zatím jim Evropa odolává a vyzývá Spojené státy, aby byly umírněné ve sporu s KLDR, odsuzuje uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele a prakticky se přestala aktivně účastnit ukrajinské krize. Teoreticky Washington může zvyšovat tlak na EU, ale neexistuje žádná záruka, že odpor bude zlomen. Evropa nemusí být zatažena do konfrontace s Ruskem a Čínou zachováním neutrality, oficiálně příznivé pro USA, ale ve skutečnosti mařící kombinace Washingtonu.

    Domnívám se, že USA musí chápat nejistotu sázky na dobrovolného zapojení EU do nejen nevýhodné, ale pro ni ekonomicky smrtelné krize. Brusel, Berlín a Paříž již prokázaly, že jsou schopny politicky podporovat a současně byrokraticky potápět nejpropracovanější americké projekty (například Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP), které se kvůli sabotáži EU nerealizovalo). Vzhledem k tomu, že bitva o tranzitní trasy je USA prohrána, jedinou možností je zabránit vytvoření Velké Eurasie - za každou cenu vymanit Evropu ze schématu jako nejslabší článek ve vytvářeném řetězci.

    Pokud si Evropa nepřeje zavírat dveře před rusko-čínským projektem dobrovolně a nemůže být k tomu přinucena, pak zůstává možnost zmizení Evropy. Samozřejmě, nejde o fyzické zmizení evropských států z politické mapy a národů z dějin. Jde jen o zmizení Evropy jako ekonomického partnera. K tomu je postačující zajistit chaotizaci samotné Evropy.

    Úloha je zjednodušena skutečností, že Evropa stejně zdaleka není jednotná a zažívá vážné ekonomické obtíže. K tomu se kupí problém eroze evropské identity liberální globalizační ideologií trvalé tolerance a zříkání se tradičních hodnot. Navíc je EU tradičním hospodářským partnerem a vojenským a politickým spojencem USA, přičemž mladším partnerem a mladším spojencem. Jinými slovy, Washington má značnou volnost pro ovlivňování vývoje jak politiky jednotlivých evropských států, tak i celoevropské politiky. A konečně, liberální elity, které jsou stále ještě u moci, cítí v zádech dech konzervativních nacionalistů, kteří získávají stále více bodů jak v národních, tak v celoevropských volbách. Protože nemají možnost v dohledné budoucnosti zabránit příchodu těchto svých politických oponentů na úkor vnitřního zdroje, liberální elity jsou nuceny spoléhat na USA a obětovat zájmy svých států a EU jako celku pro osobní a stranické zájmy.

    Takže lze očekávat, že pokud se proklamovaná politika EU, která se zaměřuje na postupné vystoupení z režimu sankcí a normalizace vztahů s Ruskem, nezmění, pak USA, spoléhající na pevné pozice v rámci Evropské unie, začnou činorodě pracovat na zhroucení a chaotizaci Evropy. V mírnější variantě to bude zničení jednotné hospodářské struktury a uvržení zemí EU do hluboké hospodářské krize, která je znehodnotí jako hospodářské partnery. V drsnější verzi může jít o sérii politických a vojenských konfliktů na evropském kontinentu. Výsledek bude stejný, ale ekonomika bude zničena spolehlivěji a kupní síla populace se nezhroutí o nic méně, než se zhroutila na Ukrajině.

    Pro aktivní působení mají USA možnost působit dvěma směry. Prostřednictvím protikladů "bohatý sever a chudý jih". Země skupiny PIGS, které uvízly v dluzích, a ty, které jsou k nim přidruženy, již dlouho nejsou nadšeny německou politikou tvrdých úsporných opatření a kontrolou schodků národních rozpočtů. Avšak aby se podařilo je postavit proti Německu, musí jim být nabídnuto ekvivalentní financování. Připomenu vám, že Alexis Tsipras, který obsadil post předsedy vlády Řecka na základě hesel odporu proti německému diktátu, okamžitě jel do Ruska žádat o peníze. Jakmile bylo jasné, že Rusko nemá v úmyslu financovat řecký deficit, Tsipras se vzdal a přijal všechny požadavky Německa, které byly navrženy jako požadavky EU. Je nepravděpodobné, že Washington, který sám zažívá potřebu volných finančních prostředků, bude chtít financovat velmi drahou vzpouru evropského jihu proti severu.

    Prostřednictvím západ-východ (neboli stará Evropa - nová Evropa). Východoevropské země se staly členy EU jako klienti Washingtonu, opakovaně se dostávaly do konfliktu s vůdci EU podporováním pozice Spojených států. A nyní jejich elity, které vybudovaly svou politickou kariéru na rusofobii, jsou kategoricky proti normalizaci vztahů s Ruskem. Vzácné výjimky (jako český prezident, premiéři Slovenska a Maďarska, kteří jsou také spojenci situační a nejsou zcela svobodní ve svém jednání) nehrají roli.

    O skutečnosti, že Washington zvolil východní variantu a spoléhá na východoevropské státy, svědčí nárůst americké vojenské přítomnosti v těchto zemích. Navíc značná část vojáků (s výjimkou dodatečné divize, která byla převedena z USA) jednoduše mění polohu dislokace, opouští posádky v západní Evropě a přemísťuje se na východ.

    Báchorkám o tom, že se tak děje v zájmu ochrany malých, ale hrdých Východoevropanů před Ruskem, které je chce okupovat, nikdo nevěří. Nejen proto, že Rusko nemá proč útočit na NATO, když usiluje o rozvoj hospodářského partnerství s EU. Ale také v souvislosti s tím, že samotní generálové NATO neskrývají, že i kdyby asi třikrát navýšili vytvořené jednotky, nebudou moci zabránit prakticky okamžité okupaci minimálně pobaltských států (a pak celé východní Evropy) Ruskem, pokud to náhle projeví přání útočit. Kromě toho v USA i ve staré Evropě politici prakticky otevřeně říkají, že nebudou riskovat globální jaderný konflikt kvůli Rize, Varšavě nebo Bukurešti.

    Takže americké jednotky nezvyšují stabilitu východoevropských režimů vůči Rusku. Naopak vytvářejí atmosféru nervozity v zemi, čímž snižují podporu rusofobních stran voliči. Obyvatelstvo se jednoduše bojí, že nějaká špatně promyšlená provokace skutečně skončí vojenským konfliktem.

    Americké posádky však výrazně zvyšují odolnost východní Evropy při diskusích s Evropou západní. Tyto státy jsou pro USA prioritní spojenci k ochraně "svobodného světa", požadují zachování a dokonce i zvýšení finanční podpory z celoevropských fondů, protože jsou údajně "státy, které jsou na přifrontové lini".

    Ale Německo má vážný úmysl tuto podporu v roce 2020 zcela ukončit. Francie ji v tom podporuje a dokonce ani "chudý jih" vůbec není proti, protože soudí, že bude moci uplatňovat nárok na ušetřené peníze nebo, v horším případě, předejít sekvestraci celoevropských plateb ve svůj prospěch.

    Zatím mnohá dosavadní jednání a konzultace ukázaly, že strany nejsou nakloněny ke kompromisu a zaujímají tvrdé postoje. Paříž a Berlín jsou připraveny přejít z jednání o "Evropě různých rychlostí" k realizaci projektu "dvou Evrop". Ten předpokládá, že bohaté země EU se stabilními ekonomikami se sjednotí kolem Paříže a Berlína do nějakého federálního evropského státu, zatímco ostatní, které zůstanou formálně členy EU, vypadnou z kruhu další integrace a změní se v podstatě pro starou Evropu na koloniální periferii za přibližně stejných podmínek, které EU vnucovala zemím Východního partnerství v dohodách o přidružení.

    A zase, čelit tomuto vývoji událostí může východní Evropa pouze s oporou na USA a rozvracením EU. Bez diskuse, jako tomu bylo v případě s Británií ohledně procedurálních otázek brexitu, a chaotickým řešením problémů. Americký vojensko-politický deštník jim umožní ignorovat evropská pravidla a nespokojenost partnerů.

    Ale chaotické zničení EU bude nutně znamenat zničení ekonomiky, která nebude mít čas se přeorientovat (obvykle reformy v EU trvají celé roky), a zhroucení systému eura. V horším případě vzniknou separatistická hnutí (když země hlasuje za vystoupení z EU, ale některý region je proti) a také hraniční konflikty. Tyto konflikty mohou snadno přerůst ve vojenské a americké základny je nebudou moci odvrátit (dokonce i kdyby Washington chtěl, ale USA chtít nebudou).

    Pokud se křehká struktura EU sesype, a již i tak zakouší značná přetěžování a není známo, který další chloupek zlomí páteř velbloudovi, pak stabilizovat situaci a vrátit proces, který začal, zpět, bude prakticky nemožné. Bude to znamenat hospodářskou a politickou katastrofu pro Evropu.

    USA při tomto scénáři zničením svého posledního důležitého spojence a ztrátou evropského předmostí prakticky nic nezískají. Nicméně Rusům vyhrát nedovolí. V případě pádu Evropy se projekt Velké Eurasie s velkou pravděpodobností rozpadne na projekty dva. Čína začne znovu vytvářet "oblast společné prosperity", kterou Japonci nedokončili v první polovině 20. století v jihovýchodní Asii a v oblasti APR. Rusko se bude snažit semknout kolem sebe Střední Asii a Blízký východ a také manévrovat v roztříštěné Evropě. Zájmy těchto dvou systémů se budou střetávat v Africe a Indii. Američané se pokusí vrátit k doktríně "Amerika pro Američany" a vytlačit Čínu a Rusko z obsazených předmostí v Latinské Americe.

    Obecně se svět stane multipolárním, ale více konfrontačním, a Washington bude mít možnost hrát na rozporech mezi bývalými spojenci ohledně euroasijského projektu.

    Bitva o Evropu bude nejtěžší a nepředvídatelnou bitvou 4. světové hybridní války (třetí je studená válka). Přičemž Rusko a Čína potřebují pouze vítězství, ale USA postačí i remíza. Remíza jim poskytne remízu v geopolitické konfrontaci a také možnost přeorientovat se a začít vše od začátku.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    10.8.2018  ParlamentníListy
    OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ 
    Boj proti terorismu? To se musíte podívat jinam, glosuje současnou diskusi kolem západních operací v Afghánistánu editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. V rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz, které přichází krátce po smrti českých vojáků na misi v Afghánistánu, se Spencerová detailně věnuje politické i vojenské situaci v této středoasijské zemi.

    Česko truchlí za naše tři vojáky zemřelé v Afghánistánu. My jsme se problematice vleklé války v této zemi již v posledních týdnech věnovali. Na úvod tedy jen stručně vysvětleme čtenářům: Jak se boj proti Tálibánu za tu dobu vyvíjel a v čem koaliční vojska selhala, že dodnes není vyhráno?

    Ano, Česko truchlí a politici prolévají krokodýli slzy a pronášejí celé haldy pustých slov. Obzvlášť mě fascinuje, když mluví o tom, že naši vojáci jsou v Afghánistánu kvůli boji proti terorismu nebo tak něco. Ano, Bush po 11. září ukázal na Afghánistán a připsal tehdejší teroristické útoky v New Yorku a Washingtonu Al-Káidě, kterou si USA s Pákistánem a za saúdské peníze zřídily k boji proti sovětské okupaci Afghánistánu. Ano, vedení Al-Káidy se v té době aktuálně nacházelo zrovna v Afghánistánu. V Kábulu tehdy vládli tálibové a nabídli Američanům, že Usámu bin Ládina vydají, ale Washington odmítl, ostatně stejně, jako když už dříve Usámu Americe nabízel Súdán. To by bylo všechno moc snadné a nebyly by dostatečné záminky k rozpoutání válek. Nezapomínejme, že v amerických plánech bylo nejen ovládnutí obřího surovinového bohatství Afghánistánu, ale i kontrola nad plynovody přes jeho území nebo možnost destabilizovat Rusko a Střední Asii.

    Čili hlavní teroristé museli prostě „být z Kábulu“, aby existoval důvod k útoku a zahájení okupace, samozřejmě pod všemi těmi nezbytnými hesly o demokracii a tak podobně. Když ale v roce 2016 nechala Obamova administrativa odtajnit klíčových 28 stran vyšetřovacího spisu z teroristických útoků z 11. září, tak se ukázalo, že tehdejší atentátníci, vesměs Saúdové, byli přímo napojeni i na saúdskou ambasádu ve Washingtonu a dostávali odtud i peníze. Ale protože Bushovic rodina se saúdskou královskou rodinou obchodovala a měla z toho miliardy, tak se prostě ukázalo na „teroristy“ v Afghánistánu, kteří ale nikdy mimo území své země neútočili a nikdy žádné takové choutky ani nenaznačili. Chci říci, pokud opravdu budeme chtít „bojovat proti terorismu“, tak bychom měli naše vojáky přesunout z Afghánistánu úplně někam jinam...

    Nicméně, když Bush zaútočil na Afghánistán a poměrně rychle svrhl vládu Tálibánu, většina jeho bojovníků se „rozpustila“ po území nebo odešla do Pákistánu, přičemž se úplně stejně „rozplynula“ i Al-Káida. Za takové situace USA odmítly afghánské kmenové vůdce, kteří chtěli obnovit království, a místo toho jim silou začaly vnucovat naprosto cizí formu vlády, „západní demokracii“. Do nové vlády, vyfutrované americkými a obecně západními miliardami, byli dosazeni vůdci „prozápadní“ Severní aliance, z nichž mnozí ale nebyli ničím jiným než masovými vrahy, přidalo se i několik afghánských exulantů. Všem šlo hlavně o americké peníze, skutečně vládnout – natož se starat o národ – chtěl málokdo. A válčení, mučení lidí byť jen podezřelých z kontaktů s Tálibánem nebo Al-Káidou nebo samozřejmě zabíjení civilistů pak ve finále poměrně rychle pomohlo tomu, že si Západ Afghánce znepřátelil. Jistě ne všechny, protože mnozí z okupace tyjí nebo alespoň žijí a přežívají, ale Tálibán už pouhé čtyři roky po svém svržení znovu ožil a v mnoha oblastech země měl okamžitě významnou podporu naštvaných místních obyvatel. 

    Americká armáda byla v té době ponořená do bojů v Iráku a Afghánistán, v němž přece už „zvítězila“, nevnímala jako problém. Reagovali roztěkaně, střídavě posilovali a zase stahovali své oddíly i síly NATO, ale čím déle se bojovalo, tím víc Afghánců se proti němu stavělo, což ostatně platí dodnes. A situaci nijak nevylepšily ani miliardy, které USA do Afghánistánu posílaly, vesměs ale jen k rozkradení, ať už místními, nebo americkými a západními „kontraktory“. Ve výsledku tak dnes Západ včetně České republiky v Afghánistánu už osmnáct let „bojuje proti terorismu“, ale – překvapení! – Tálibán ovládá přes polovinu území a o zbytek se s různou intenzitou bojuje.

    A mimochodem, celá ta „válka proti terorismu“, kterou zahájil Bush a ostatní v ní pokračují, podle různých odhadů už stála životy 1,3 milionu lidí. Kolik mezi nimi bylo opravdu teroristů, nikdo neví. Pár určitě. Většinu ale stejně určitě tvoří obyčejní civilisté. A je vcelku logické, že třeba po takové vybombardované svatbě, kterou si americké letectvo v Afghánistánu čas od času splete s nebožtíkem Usámou a jeho pobočníky, vyrůstají noví nepřátelé Západu. Čili čím víc proti terorismu dosavadními způsoby bojujeme, tím víc nepřátel si vytváříme. A lze předpokládat, že nějaké procento z nich se ke skutečným teroristům opravdu přidá. A přijde k nám.

    Probírali jsme i vyjednávání, které údajně probíhá mezi USA a Tálibánem. Protože je Afghánistán různorodá a členitá země, jisté vrstvy jsou i uvnitř hnutí Tálibán. Jaké frakce obsahuje? Jak silné jsou ty síly Tálibánu, se kterými se „dá mluvit“ v porovnání s těmi, které nás touží zmasakrovat za každou cenu? Dovedete si představit mírovou koexistenci s těmi „lepšími“ z nich? Lze si představit, že by pod vidinou integrace do mírového života v zemi a podílu na moci bojovali tito případní naši „spojenci“ proti svým bývalým druhům, popřípadě proti Daeši a Al-Káidě?

    Myslím, že takto problém vůbec nestojí. Jistě, Tálibán tvoří několik různých proudů s různými veliteli a různými lokálními zájmy i taktikami, ale nezdá se, že by mezi nimi šlo rozlišovat, že s některými se dá mluvit“ a jiní nás chtějí „zmasakrovat“. Obecně totiž platí, že všechny proudy usilují o „afghánský“ Afghánistán, tedy bez jakýchkoli zahraničních okupantů. A jedni jen jsou ochotni jednat o podmínkách, za kterých americké a obecně alianční jednotky ze země odejdou, zatímco jiným to připadá zbytečné. Takže ne, o žádné mírové koexistenci s Tálibánem nemůže být řeč, nebo lépe, oni opravdu o nějaké koexistenci s „námi“ ani nepřemýšlejí. A to, že bojují proti Al-Káidě nebo proti Daeši, by nás v žádném případě nemělo mýlit, že jsou to nějací naši spojenci. V první řadě platí, že s ohledem na postoje Západu vůči Al-Káidě či Daeši v Sýrii není zcela jisté, zda obě skupiny opravdu považuje za „teroristy“ k likvidaci, nebo za „vhodné nástroje“ k prosazování svých cílů. V druhé řadě platí, že Daeš do Afghánistánu vědomě zavlekli Američané z Iráku a Sýrie, kde už svůj úkol splnili a prohráli – mluví o tom otevřeně třeba první „americký“ prezident Afghánistánu Hamíd Karzáí. A ve třetí řadě platí, že pro Tálibán jsou „nadnárodní“ islamistické skupiny typu Daeše nebo Al-Káidy stejně nepřijatelné jako NATO a USA, protože Tálibán zastupuje afghánské „nacionalisty“, kteří si ve své zemi chtějí vládnout sami. Bez kohokoli cizího, ať už je to americký, nebo český voják nebo na první pohled spřízněný islamistický fundamentalista, ale ze Saúdské Arábie nebo Čečenska.

    Jak vlastně popsat politický systém Afghánistánu? Probíhají tam volby, alespoň formálně. Jakousi demokracii jsme tam tedy zavedli. Jak se to snoubí s kmenovými, klanovými a vojenskými vůdci? Každé údolí vlastně může mít svého „warlorda“. Do jaké míry tedy funguje stát, armáda, policie apod.?

    O politickém systému bych ani nemluvila, protože ve skutečnosti se o moc v Kábulu dělí – nebo spíš perou – Tádžikové s Paštuny a netálibánskými islamisty. K tomu všemu se do afghánské metropole vrátil „řezník z Kábulu“ Gulbuddín Hekmatjár, lídr džihádistické Islámské strany. Jeho běsnění při „prosazování islámu“ bylo kdysi příliš i na Tálibán, který ho před dvaceti lety vyhnal do Pákistánu, ale teď v něm kdosi, kdo o chodu Kábulu rozhoduje, vidí asi nějakého „žolíka“ nebo tak něco. Prostě chaos. A to, že tam mají volby, bych obecně snad taky ani nezmiňovala, protože když se řekne A, tak by se mělo říci i B, tedy jak ty volby vypadají, jak jsou do nich připouštěni jen „prověření“ kandidáti, kteří Západu vyhovují, a vítěz bývá znám předem, jak brutálně zmanipulované „hlasování“ je a tak dále. Mimochodem, v půli června zajel do Kábulu šéf OSN Antonio Guterres. Není moc jasné, proč tam vůbec jezdil, ale tím, co na místě uviděl, byl podle oficiálního prohlášení „otřesen“.

    A když nefunguje stát, tak je vcelku logické, že nefunguje ani armáda, která ani po sedmnácti letech výcviku není bojeschopná a trpí vysokou mírou dezercí – to se prostě někdo přihlásí, projde výcvikem, dostane výzbroj a výstroj a se vším odejde zpátky k Tálibánu. A „mizí“ dokonce i „elitní“ vojáci, kteří se dostanou na výcvik až do USA a tam se po nich slehne zem… Bizarní. Šéf americké zvláštní inspekce pro rekonstrukci Afghánistánu (SIGAR) John Sopko nedávno situaci shrnul následovně: „Problém spočívá i v afghánské vládě, kterou místní obyvatelé často vnímají velmi negativně, zatímco my potřebujeme nastolit vládu, která by měla lidovou podporu, vládu, která by nebyla predátorská, vládu, která by nebyla jen bandou warlordů, pro něž neplatí žádné zákony. V zásadě platí, že vláda, kterou jsme instalovali, obzvláště pak některé místní policejní složky jsou ve skutečnosti jen někdejší ozbrojené milice navlečené do nějakých uniforem, a jsou stejně špatné, jako teroristé před nimi.“

    Nebo jinak. Tady u nás se ozývá hurónský pokřik pokaždé, když někdo označí „pobyt“ vojsk NATO v Afghánistánu za okupaci. Zkusme si tedy jen na chvíli představit, kdo je okupovanější: Krym, nebo Afghánistán? Odvážili bychom se v Afghánistánu provést nějaké lidové referendum o tom, jakou budoucnost pro svou zemi vidí Afghánci?

    Odpovědi netřeba.


    0 0
  • 08/10/18--10:00: Vadí nebo nevadí?
  • Jiří Baťa
    10. 8. 2018
    Panu Matěji Rupertovi toto léto zřejmě nesvědčí, z horka má zřejmě přiliš přehřátý organismus (pokud to není stav trvalý), protože napsat, resp. kritizovat tuto naprosto nezávadnou, běžnou, lidskou a civilizovanou fotografii bývalého prezidenta Václava Klause, je naprostý kolaps úsudku a logiky. (ZDE)


    Není od věci otázka, zda M. Rupert foto Klause a vedle stojícího amerického holiče Casebiera, zveřejnil se souhlasem jeho autora, tedy majitele fotografie, kterým je právě Kraig Casabieri, nebo ji svévolně zveřejnil bez jeho souhlasu, protože by tím de facto porušil jeho autorská práva. Za další, proč kritizuje obsah fotografie, což je výlučně záležitostí autora, který může fotit co chce, třeba holou ..del, protože to fotí pro sebe a ne pro potřeby nějakého pana Ruperta.

    Nepochopitelné je, že Rupertovi vadí Klausova „obnaženost“! Jaká drzost, bývalý prezident a takto se necudně obnažovat. Opravdu by bylo zajímavé znát, co Rupertovi na „obnaženosti“ Klause vůbec vadí. Bývalý prezident Václav Klaus je dnes řadovým občanem, stejně jako je Rupert jen s tím rozdílem, že nezpívá a nedělá ze sebe debila, jako Rupert. Na důkaz toho, jak naprosto běžné a normální fotit se obnažený do půl těla svědčí fotky na www. expres.cz , kde jsou fotky daleko významnějších osobností, než je Klaus!Kdož ví, jak by na ně Matěj zareagoval – taková zvrácenost!

    Je pan Rupert takový moralista, puritán, stydlín a outlocita, nebo je to jen nekontrolovatelný úlet, chtít být viděn a slyšen? ? Nebylo by od věci znát např. jeho názor na provokativní pochody úchylů a pomatenců na tzv. Prag Pride, které oplývají úchylnostmi, perverznostmi až takřka veřejnými pornoexhibicemi. Nepamatuji, že by se „ctihodný“ či „útlocitný“ pan Rupert nad těmito skutečnostmi kdy nějak veřejně pohoršoval. V případě fota V. Klause s americkým holičem K.Casebierem (ten je údajně Rupertův dvorní holič) se chtěl možná zpěvák veřejně zviditelnit, což se mu podařilo víc, než si asi představoval, protože se de facto znemožnil. Kdož ví, třeba mu přišlo líto, že není na místě V. Klause. Dnes je vůbec ze strany těchto rádoby umělců v módě se nějak veřejně angažovat, jen není zřejmé, proč se v tomto případě zabývá osobou V. Klause, který do dnešní politiky zasahuje jen zcela minimálně, mimořádně a v podstatě bez většího či žádného vlivu.

    To „uvědomělí“ umělci jako v poslední době pánové Klus nebo Hutka vědí, na koho házet špínu, s kým nemluvit, koho přehlížet, kde se nevystupovat, koho by nejraději už viděl pod kytičkami. Aktivita pana Ruperta jen dokazuje, že jim, „rádoby umělcům“ v poslední době nějak často „cáká na maják“ a z pocitu méněcennosti a ztráty popularity se uchylují k takovým psychickým a morálním úletům. Zda aféra s foto a obnaženým Klausem panu Rupertovi nějak zvedla sebevědomí a posílila jeho ego, ví jen pánbůh. Že by si tím snad zvedl popularitu, o tom se dá také celkem úspěšně pochybovat. To je ovšem jeho problém a naše zbytečná starost.

older | 1 | .... | 611 | 612 | (Page 613) | 614 | 615 | .... | 668 | newer