Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Kdo velí americkému diplomatickému Titaniku?

$
0
0
Václav Umlauf
14.8.2018   E-republika
Putin na základě nedávného rozhovoru s Trumpem v Helsinkách poslal americké vládě diplomatický návrh na nové kolo odzbrojovacích jednání. Jenže US administrativě nevelí prezident, ale vojenské koncerny, které mají jiné plány a vedou studenou válku.

Začněme fakty. Americká strana zveřejnila tajné memorandum, které Putin poslal Trumpovi na základě jejich setkání v Helsinkách. Proč je Američané zveřejnili?

Rusové nyní nemají problém ohledně závodů ve zbrojení. Postupně zavádějí do výzbroje nové strategické zbraně, které jim zajišťují ve druhém kole potenciální 3. světové války drtivou (a celosvětově ničivou) převahu v případě útoku USA a NATO. Viz článek Hrozivé mlčení západních prodejných médií na Putinův projev v ruské Dumě. Nyní se podívejte na oficiálně zveřejněné výdaje na zbrojení podle uznávaného Stockholm International Peace Research Institute za rok 2017/18.



Spojené státy stále zbrojí mírovým systémem - vydávají 35 % všech světových výdajů na obranu. Militaristické Rusko má desetkrát menší podíl. Takže je jasné, kdo a jak se potřebuje zbavit starých zbraní v lokálních válkách a kdo potřebuje giganticky zbrojit, aby udržel kontrolu nad vojenským rozpočtem v oficiální výši 716 miliard dolarů. Připomeňme, že smlouva o omezení a kontrole jaderných zbraní START I byla ratifikována za vlády válečného jestřába George W. Bushe (1991) a začala platit v roce 1994. Ale pak hybris světového četníka kterým se po pádu Sojuzu staly Spojené státy, už žádnou smlouvu nechtěla. Další US jestřáb vyznamenaný Nobelovou cenou míru, Barrack Hussein Obama, odmítl podepsat druhou smlouvu START II, která měla začít platit v roce 2011.

Putin na základě nedávného rozhovoru s Trumpem v Helsinkách poslal americké vládě diplomatický návrh na nové kolo odzbrojovacích jednání. Rusové sice mají odstrašovací potenciál na 10 let v cajku, ale plošně zbrojit nechtějí, protože na to nemají. Viz jejich současné výdaje 4 % celkového HDP země. A Trump už na to taky nemá se zbídačelou USA, slábnoucím dolarem, astronomickými dluhy a rozpadající se infrastrukturou země. Takže je důvod, aby byli oba velcí náčelníci zase jednou skutečnými mírotvorci.

Jenže US administrativě nevelí prezident, ale vojenské koncerny, které mají jiné plány a vedou studenou válku. Časopis Politico zveřejnil důležité části neveřejného memoranda, které Trump dostal od Putina. Je jasné, že v současné antiruské hysterii dané v USA měl tento leak jako klíčový cíl znemožnit jakékoliv mírové rozhovory na úrovni obou vlád. A to se celkem dobře podařilo. Rusové potvrdili, že existuje něco jako dokument Dialogue on the Issue of Arms Control a že jej dostala americká vláda. Lavrov se zásadně podivil, kdo vlastně řídí americkou diplomacii. Trump a jeho lidé to asi nejsou, protože ti na zveřejnění podobných dokumentů rozhodně nemají zájem. Trump na diplomacii kašle, pokud jde o politické a ekonomické vazaly jako EU, nebo slabé státy jako severní Korea. Ale to není případ vztahů s Ruskem, kde se snaží všemi silami zachovat základní dekorum a kde chce v každém případě nechat běžet diplomatický dialog.

Lavrov si postěžoval na americké mravy a řekl, že nelze jednat s partnerem, který všechno napráská novinám. Trump musel jednat, aby nevypadal jako úplný pitomec. Takže skutečně mírotvorný a velmi známý republikánský senátor Rand Paul sebral Trumpův dopis a šel ho osobně doručit Putinovi do Moskvy. Tento podivný způsob US diplomacie ukazuje, kam se tito hoši dostali. V každém případě se asi rozhovory znovu pohnou kupředu. Lavrov i Putin dobře vědí, že skutečným pánem v Bílém domě není Trump. Mezitím jede dál senátní mašinerie a tři republikáni (včetně známého mírotvorce jménem John McCain) a tři demokraté připravují další kolo sankcí proti Rusku.

Jenže do těchto sankcí se už nikdo moc nehrne. Příkladem byly sankce proti Děripaskovi a společnosti Rusal vyhlášené 6. dubna letošního roku. Americký Treasury Department jejich platnost znova potichu odložil, protože světové ceny hliníku by asi způsobily bolení hlavy nejen Američanům. Takže do nového kola sankcí se už jednomu procentu amerických korporací nechce. A jak je známo, tyto korporace řídí americkou politiku, Kongres, Senát i Bílý dům.

Dokonce i EU vedená oficiálním alkoholikem a banksterem se krapet pochlapila a přestala tlačit na Německo v případě plynovodu Nord Stream II. A stejné vedení rozpadající se EU-party v Bruselu hrdinně prohlašuje, že EU společnosti mohou dál obchodovat s Íránem nehledě na sankce vyhlášené nyní USA. Jistěže to může vedení EU prohlašovat, protože bruselští úředníci nemají obchodní smlouvy se společnostmi v USA a nemají svá obchodní aktiva v amerických bankách. Bruselské byrokraty platíme z našich daní. Jak je vidět, svět už je jednoduchý jen pro česká mainstreamová média a veřejnoprávní TV na Kavčích horách, kterou bohužel platím i já.





Prozápadní politika dnešní vlády úplně propadla

$
0
0
Deň TV
14.8.2018  Outsidermedia
Ivan Višněvskij beseduje na stanici Deň TV s publicistou Ivanem Šiškinem o východisku ze současné politické krize v Rusku.


Hlavní, co musí naše země udělat, je uvědomit si, že kurs na vstup do západní civilizace, kvůli kterému rozbili SSSR, a kterému se přizpůsobila jak kulturní, tak hospodářská politika všech dosavadních vlád, tedy strategický kurs Ruské federace (RF), úplně propadl. Takže pokračování tohoto kurzu je cestou do katastrofy. Za druhé pak – uvědomit si, že jsme se v tomto kurzu neocitli jen tak, že nemá smysl obviňovat Západ, který na nás uvalil sankce. To, co se s námi děje, je výsledkem činnosti prozápadních politických, kulturních, informačních elit RF, bez jejichž svržení se katastrofě nevyhneme. Se stejnými lidmi, kteří nás do této situace zavedli, z ní vyjít nedokážeme. Bez zásadního vyčištění elit nemůže Rusko dnes obstát v probíhající srážce se Západem.
To, co se s námi děje, není pro nikoho tajemstvím, velmi přesně popsal krátce před svou smrtí v roce 1992 Lev Gumiljov**) v článku nazvaném „Hoře z iluzí“.Vzhledem ke zvláštnostem svého životopisu (byl po řadu let zavřený), snažil se nedotýkat současnosti, založil svoji teorii spíše na jevech historických. Tady ale, když viděl krach svojí země, poprvé to tabu porušil, a jasně a přesně nás varoval před tím, kam směřujeme. V jeho článku je bod po bodu vyloženo to, co se s námi událo. V onom roce 1992 mimo jiné řekl: „My nemůžeme vejít do západní civilizace, protože je špatná, ani proto, že jsou špatní její politici, kteří nás nechápou. To nemůžeme udělat podle přírodních zákonů. Příroda se nedá převézt. My patříme k různým superetnikům. Etnikum jsou národy, které vytvářejí formy projevu, tedy neopakovatelné sociální kultury. Superetnikum jsou skupiny etnik vzniklých v jedné době a regionu, a výsledky jejich tvůrčí činnosti v průběhu dějin. Jsou už ivilizací. My patříme k jiné civilizaci. Nelze vstoupit rovnoprávně do jiné civilizace“. Takto, bod po bodu to píše Gumiljov a říká, že „v podstatě je možné takový experiment postoupit, ale za podmínky úplného vzdání se vlastního systému hodnot, od svého Já, a přeměny sebe samých ve vazaly a sluhy západní civilizace.“ A teď nám to Západ názorně předvádí.
V 90. letech si řekli, že je hotovo, že jsme se zhroutili a zpátky se nevrátíme. Najednou se ale ukázalo, že jsme se po roce 2000 vracet začali. Podstatu dnešní krize svého času (na Valdajském fóru v roce 2014) vysvětlil prezident Putin: „Hlavní příčinou toho, co se děje, je v tom, že vítězové studené války se rozhodli Rusko dorazit.“ Diagnóza byla určena – jen, bůhvíproč, nebyly udělány praktické skutky. Západ se rozhodl dorazit Rusko. On si nevytyčil cíl změnit politický systém v Rusku. On zjistil, že tenkrát nedokončil práci, a teď se zaměřuje na likvidaci Ruska. Právě proto a v takové formě bylo předloženo ono ultimátum. Pokud by se chystali ke kompromisu, taková ultimáta by nevznášeli.
Bohužel ale – buďme realisty – nebude nikdo z dnešních mocných přiznávat, že po tři desetiletí vedli zemi ke katastrofě. Nepřiznají svoji historickou porážku, ale budou pokračovat ve stejném kurzu a tvrdit, že se špatní Američané, Evropané pomátli a mezinárodní právo mění v absurdní divadlo atd. Američané dělají svoji práci a brání svoje národní zájmy. Amerika se stala jedinou supervelmocí, začala budovat unipolární svět jen v důsledku krachu SSSR, ani za nic nechce připustit, aby se Rusko vrátilo na mezinárodní scénu. Byla by to hrozná rána pro USA a koneckonců i pro blahobyt každého jednotlivého amerického občana. Ať se jakkoli škorpí EU s USA, oni patří ke stejné civilizaci. Uvnitř civilizace se bojuje vždy o prvenství. Ale mezi civilizacemi jde o boj likvidační. V tom je ten zásadní rozdíl.
My jsme dělali všechno možné i nemožné, abychom se stali součástí Západu. Naprosto vědomě jsme rozbili Sovětský svaz – tedy nikoli Západ, ale sovětská a potom ruská elita. Ale v zájmu toho jsme ničili celá odvětví – abychom nevytvářeli konfliktní situace s konkurencí ze Západu. Nedá se všechno svést ani na elementární zlodějnu. Pod nůž jsme kladli odvětví právě proto, aby zmizely body možného konfliktu a střetu zájmů se Západem. To vše jsme dělali – a výsledek?
Teď samozřejmě řeknou, že to byly chyby, že Putin jednal nesprávně a proto ho pojďme odstranit. Vidíte, že se příliš zaměřil na velmocenské snahy a tím popudil Západ – to bude jedna z písní, které budou pět prozápadní „liberálové“. Druhou píseň budou zpívat prozápadní „liberálové“, kteří jsou aktuálně u moci: Zbláznila se politická elita USA, EU…, budou vykládat, že Západ je dobrý a po svržení Trumpa přijde prezident nový, který začne budovat přátelské styky s námi… Ale naším hlavním úkolem nyní je nepodléhat provokacím a důsledně a zásadně jít směrem k západní civilizaci, a všemožně dokazovat, že do ní patříme. Bohužel, právě toto bude nejspíš pokračovat. A pokračování v tomto kurzu Rusku nic dobrého nepřinese. Jedinou nadějí je, že se spustí pud sebezáchovy v odpovědné části elity, která pochopí, že ji v případě katastrofy nic dobrého nečeká. Jiné východisko nemá. V každém případě je kurz nutné změnit.
Opakuji… bez zásadní výměny elity, a to nejen politické hospodářské, ale i kulturní a vědecké. Vždyť práce Šafareviče***) a mnoha jiných triviálně dokazují, že takto dál pokračovat nelze. Kde jsou, kdo je zná? Vědci, kteří tyto ideje rozvíjeli, skončili ve škarpě, marginalizováni. A kdože to u nás vzkvétá v různých expertních strukturách, kdo sestavuje a zdůvodňuje plány? Výhradně ti, kteří důsledně provádějí kurz cesty do západní civilizace.
Takže to, co se dnes děje, svědčí o tom, že Západ se zaměřil na likvidaci Ruska – to za prvé. Dělá to ve vlastním zájmu – to za druhé. Dělá to jen proto, že jsme mu to sami dovolili tím, že jsme se dostali do takové pozice – to za třetí. První příčina a hlavní vina leží na ruské vládnoucí třídě jako celku.
V případě naprosté kapitulace nám hrozí, že u nás bude nesrovnatelně hůř, než bylo v 90. letech i než to, co se dnes děje na Ukrajině. Je třeba poznat sám sebe a být sám sebou. Musíme přestat se snahami stát se Evropany. My se často smějeme Ukrajincům, že chtějí být „ce Evropoj“, ale kurs Ruska posledních 30 let a její vládnoucí třídy je právě stát se „ce Evropoj“. A naše vládnoucí třída se podstatě ničím neliší od těch, kteří poskakovali na Majdanu.
*) Igor Šiškin (1959) – politolog, historik, zástupce ředitele Ústavu zemí SNG (Společenství nezávislých států)
**) Lev Gumiljov (1912-1992) – ruský historik, etnolog, filozof, spisovatel (syn známých básníků Nikolaje Gumiljova a Anny Achmatové); čtyřikrát zavřený (1933,1935,1938,1949 – na 10 let lágru, 1956 rehabilitován); po vypuknutí války se dobrovolně přihlásil na frontu, bojoval až do Berlína.
***) Igor Šafarevič (1923-2017) – ruský matematik (nositel Leninovy ceny), profesor, akademik (v 35 letech), člen zahraničních akademií vč.USA, disident; za svoje aktivní postoje proti směřování Ruska v 90. letech a údajný antisemitizmus (on sám byl žid) ho Americká matematická asociace v roce 1992 vyzvala, aby se dobrovolně vzdal členství v akademii, což v roce 2003 učinil na protest proti americké agresi proti Iráku.
Překlad: st.hroch 180813

Dopraví policie Bakalu do sněmovny?

$
0
0
Z. Bakala a V. Havel
Jiří Paroubek
14.8.2018 VašeVěc
Miliardář a zkrachovalý uhlobaron Bakala dlící většinu času ve své rezidenci na břehu Ženevského jezera, se odmítl zúčastnit výslechu před parlamentní vyšetřovací komisí. Ta vyšetřuje okolnosti privatizace a také bankrotu důlní společnosti OKD, jejímž byl Z. Bakala spolumajitelem. Podle odborných odhadů se má za to, že Bakala se svým společníkem vydestilovali za léta svého působení v OKD od roku 2004 částku mezi 100 – 120 mld. korun. 
Tuto částku ovšem nenechali, aby „pracovala“ formou nových investic v nebohatém regionu republiky na Ostravsku, ale převedli ji vesměs do zahraničí. A Bakala ještě republiku halasně pomlouval v zahraničních médiích, že „musí“ investovat mimo ČR proto, neboť tato země, kde nabyl z ničeho pohádkového bohatství, je prý zkorumpovaná. Je otázka, zda je více zkorumpovaná, nežli země, ve kterých Bakala „své“ desítky miliard investoval.

S Bakalou dlouhodobě spolupracuje marketingová firma Bison & Rose. Je to tatáž společnost, která dlouhá léta radila jak na to, podle zásady „Radili Němcům a prohráli válku“ v mediální oblasti také Sobotkovi a Chovancovi. Po roce 2010, kdy Bison & Rose ovlivňovala marketing ČSSD, šly volebni výsledky této strany zu grunt, až se zastavily v říjnu 2017 lehce nad 7% hlasů. Bison & Rose je jistou spojnicí mezi Bakalou na jedné straně, s ním spolupracujícím advokátem Radkem Pokorným (osobním přítelem bývalého premiéra Sobotky) a Sobotkou a Chovancem na straně druhé. Bakala před volbami v roce 2010 inspiroval finančním darem 28 mil. korun volební rozpočty tří pravicových stran: ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, které později utvořily vládu, jíž se v zasvěcených kruzích říkalo Bakalova. A Bakala sám se chlubil zhruba rok po sněmovních volbách v roce 2010 v monstrózním rozhovoru v MFD, že on to byl, kdo zabránil tomu, abych se znovu stal českým premiérem. „Jeho“ vláda se mu ovšem moc nepovedla.

Tahanice a hádky v rámci vlády, neschopnost premiéra řídit vládu, kabelková Nagyová, korupce a hanebný konec vlády po dodnes nevysvětleném zásahu těžkooděnců, kteří vtrhli do Úřadu vlády jako do peleše lotrovské. Prostě celosvětová ostuda, která Českou republiku přivedla k ekonomické stagnaci a otevřela cestu populistické straně Andreje Babiše dokořán. Každý soudný člověk musel před volbami v roce 2010 vidět, že česká pravice není schopná vládnout, ale obrovské nasazení finančních prostředků a také pouličního teroru (fyzické útoky na představitele ČSSD ve volební kampani, mající za následek faktické ukončení kampaně ze strany ČSSD), tehdy vedly k vytvoření vlády pravicové většiny, vlády Bakaly, Janouška a Hrdličky. Bakala měl tedy naprostou většinu lídrů parlamentních stran tak říkajíc pod palcem. Dnes kňučí strachy a bojí se přijít před parlamentní komisi, protože mu těžko kdokoli z členů této komise, včetně reprezentantů ODS a TOP 09, může projevit veřejně náklonnost. A tak obstruuje. Uvidíme, zda si stát dokáže vynutit svůj zájem, kterým je dopravit nejvýznamnějšího svědka v celé kauze před parlamentní komisi.

Celá republika bude přihlížet tomu, zda člověk, který si dokázal koupit velkou, ba rozhodující část někdejší tzv. politické elity země, může i dnes bránit výkonu vůle sněmovní komise. Pokud se mu to podaří, kde by byla rovnost občanů před zákonem? Nezbývá nežli čekat, zda stát prosadí svou vůli anebo se mu bude Bakala ze svého sídla na břehu Ženevského jezera smát, až se bude za břicho popadat.

- - -

Ostuda českých spisovatelů, kteří zaútočili na chystané vystoupení Karla Gotta v rámci prezentace české kultury v Německu. Žádné jeho vystoupení totiž nebylo v plánu. Autoři se teď hádají mezi sebou

$
0
0

Milan Vidlák
13.8.2018 Šifra
Neuvěřitelnou ostudu si uřízli čeští spisovatelé, kteří místo aby se soustředili na vlastní tvorbu a kvalitu svých životů, jali se udávat a špinit své kolegy v zahraničí, čímž dali vzpomenout na doby minulé. Mezi starými svazáky a mladými svazáky tak zdá se není žádný rozdíl.


Lipský knižní veletrh patří vůbec k nejvýznamnějším knižním akcím a knižní kultury. Navštíví jej v průměru 250 000 lidí, což je cca šestkrát víc než v případě českého Svět knihy. V roce 2019 bude hlavní hostitelskou zemí veletrhu Česká republika a bude zde prezentován i Český rok, který poběží od letošního října do listopadu 2019. Ideální příležitost pro prezentaci českých knih, českého myšlení, hudby, fotografie a vůbec kultury si lze jen těžko představit.

Koho by ale napadlo, že se zapíšeme do povědomí ještě před akcí? Na festivalu se budou prezentovat desítky českých institucí, ale jedním z hlavních marketingových taháků moho být vystoupení české legendy Karla Gotta. Není to vůbec nelogický krok, když uvážíme, že Gotta a jeho šlágry zná v Německu skoro každý.

Na rozdíl od členů spolku Asociace spisovatelů a dalších autorů, kteří svá díla na festivalu představí a kteří se proti zpěvákově vystoupení postavili. Signatářům se nelíbí, že by měl program, zaměřený mimo jiné na představení činnosti Charty 77, otevírat právě Karel Gott, jehož postoje jsou podle nich vůči zbytku programu „kontrastní“.

Spisovatelé oslovili pořadatele dopisem, v němž si stěžují a oznamují, že si vystoupení Gotta na akci nepřejí. V původní verzi, která byla nakonec upravena, na zpěváka ostře zaútočili. „Požadujeme, aby vystoupení Karla Gotta, normalizačního zpěváka a signatáře Anticharty, synonyma beznázorového prospěchářství a pokleslého masového vkusu, bylo bezodkladně zrušeno či s vysvětlením, že se tak děje na popud českých spisovatelů, jednoznačně vyjmuto z kalendáře akcí Rok české kultury, jež tvoří entré knižního veletrhu Lipsko 2019,“ psali.

Také si stěžují, že s nimi nikdo nekonzultoval podobu programu a nebyli přizváni do dramaturgické rady. Přitom koncert, na němž měl Gott vystoupit, platili Němci, takže je tak nějak logické, že si vybrali, koho chtěli – kromě Gotta třeba v Německu žijící operní pěvkyni Dagmar Peckovou nebo Martu Jandovou, která se v Německu též prosadila. Docelo logické, ne?

Rozumně uvažující člověk zřejmě pochopí, proč zrovna „Goťák“. Ne tak někteří čeští spisovatelé, kteří si zřejmě myslí, že jsou lepší. Podle jejich slovníku to tak ale nevypadá. „Máme za to, že pro literaturu je typická mimo jiné přítomnost hodnotových postojů. (…) Čeští spisovatelé jsou si aspektu morálního přesahu své práce vědomi. (…) Vedle deficitu konzultace celé akce s námi českými autory (český stánek má dekorovat trabant Davida Černého? – chceme mít možnost věc ovlivnit) se vymezujeme vůči této ukázkové absenci postojovosti. V dramaturgické radě pro Lipsko 2019 přes projevený zájem naprosto absentují zástupci jakýchkoli profesních literárních organizací. Vzhledem k tomu, že se jedná o kontext, do něhož bude usazena konkrétní autorská tvorba (proslýchá se instalace růžového trabantu Davida Černého?!) je to tristní. (Pravopisná chyba, kdy chybí čárka za závorkou, je zřejmě součástí na spisovatele příšerně sesmoleného dopisu adresovaného Martinu Kraflovi, programovému koordinátorovi Moravské zemské knihovny v Brně, jež má přípravy pro Leipziger Buchmesse 2019 na starost.)

„Je to tak trochu svazácký slovník z vylučovacích schůzí, že? A ještě petenti vytvářejí dojem, že hovoří za všechny české spisovatele. Jenže se ukázalo, že čeští literáti se do podepisování petice nehrnou, a byli i tací, kteří to odmítli se značným sarkasmem. Kateřina Tučková například inteligentně podotkla, že Gotta neposlouchá, ale že by si možná petenti mohli uvědomit, že jejich věhlas v zemi našich sousedů není ani zlomkem slávy Gottovy,“ napsala Jana Machalická v Lidových novinách. „Gott věru není symbolem odporu proti totalitě a skutečně přežil všechny režimy. No a co má být, je to romantický tenor a tomuto zaměstnání se celý život věnoval. Měl snad přestat zpívat své cajdáky a požádat Plastiky, aby ho vzali mezi sebe? Nebo jít do kotelny? (…) Je pravda, že se snažil s režimem vycházet a jistě z toho měl prospěch, ale to neznamená, že někoho udával, nebo snad někomu ničil život a likvidoval ho. Naopak je to člověk laskavý a na rozdíl od jiných se těm v nouzi zaviněné režimem snažil pomáhat. Když jeho statečnější kamarádi Pavel Landovský a Jan Němec a jejich rodiny neměli kvůli soudruhům co do hrnce, podpořil je tajně nemalou částkou a nepřál si, aby o tom mluvili. Ovšem Landovský to samozřejmě rozkecal a dobře udělal. Jak by mu tohle mohla čtveřice Václav Kahuda, Adam Borzič, Ondřej Lipár a Petra Hůlová přičíst k dobru? Oni mají jasno: děje jsou buď černé, nebo bílé. Mezitím nic neexistuje.“

Text prý koncipovala zmíněná spisovatelka Petra Hůlová (39), která jej následně nechala podepsat řadou autorů, jenže pak jej před odesláním ještě upravila. Zkrátila pasáž o Gottovi a přidala větu „český stánek má dekorovat trabant Davida Černého!“, což mnohé petenty namíchlo a teď se mezi sebou hádají na Facebooku a své podpisy odvolali. „V původním dopise nefigurovalo jméno Davida Černého, více se řešila postava Gotta, samotný text byl razantnější. Proto jsem požádal, aby bylo mé jméno vyškrtnuto,“ řekl spisovatel Ondřej Hložek (32). Například Jaromír Typlt píše o „zfalšovaném dopise“: „Odpor k Božskému Kájovi pro mě byl tak zásadní, že jsem se ani příliš nezabýval slohovou neobratností celého dopisu. Podobně zřejmě uvažovali například Petr Hruška, Petr Borkovec, Jan Burian, Markéta Pilátová, Ondřej Hložek a další spolupodepsaní. Teď se cítím opravdu jako v Číně, kde člověk dá k dispozici svoje jméno a dál už v podstatě nemá možnost ovlivnit jeho použití…“

Tím ale ostuda spisovatelů nekončí. Nejenže se jejich kádrovací oddělení nedokázalo dohodnout na textu a napsat jej nějak přiměřeně tomu, že jsou spisovatelé, ale nakonec se ukázalo, že vystoupení Karla Gotta, kvůli kterému se clá tahle fraška rozběhla, vůbec nebylo v plánu. Mohli nás tak celé trapnosti v kidu ušetřit.

Podle tiskové mluvčí Anety Stolzové k protestům proti Gottově účasti není jediný důvod, protože se vůbec žádné vystoupení neuskuteční a ani nebylo v plánu. „Management pana Gotta byl zkraje letošního roku osloven českým promotérem z důvodu poptávky vystoupení Karla Gotta, které se mělo uskutečnit v říjnu letošního roku v Lipsku. Mělo se jednat o vystoupení v rámci Českého roku v Lipsku, který organizuje Ministerstvo kultury České republiky. S pořadateli akce jsme se však na spolupráci nedohodli,“ vysvětlila médiím a udělala z iniciátorů ještě větší hlupáky, než ze sebe dokázali udělat sami. Kdyby radši něco pořádného napsali…

Že Karel Gott s vystoupením nesouhlasil, potvrdil i organizátor Krafl. „Jednání o možné spolupráci trvala několik měsíců, ale nakonec jsme se na ní nedohodli. Při veřejné prezentaci projektu na různých fórech jsem o vystoupení pana Gotta informoval vždy s tím, že se o něm teprve jedná, a v posledních měsících už jsem s touto verzí nepracoval.“

Zdá se, že v rámci prezentace naší kultury si mohou Němci i Češi užít pořádnou dávku legrace. Bude to zřejmě dlouhý rok.


Pozadí machinace s tureckou lirou

$
0
0
Václav Umlauf
14.8.2018 E-republika
Korporátní fašismus nemá rád, když někdo opouští rozjetý cirkusový kolotoč, zatáhne za brzdu a chce zpět vstupné. Takže se podívejme na způsob, jak koloniální centrum přesvědčuje periferii o výhodách demokracie.



Turecko v podstatě vystupuje z aliance se Západem a jedná o vstupu do zemí BRICS a do osy Rusko-Írán-Turecko. A začalo oficiálně stíhat americké poradce a vojáky na základně NATO Incirlik Air Base (5 tis. vojáků z NATO) za terorismus, ač je se Saúdskou Arábií hlavním sponzorem teroristů v Sýrii. A přitom si tato členská země NATO kupuje ruské S-400, aby při novém nastolení demokracie v zemi nedopadla jako Libye. Zkrátka zmatek nad zmatek, jak to bývá v epoše finálního pádu světového impéria. Západem sponzorovaný pokus o vojenský puč a eventuální zavraždění Erdogana přinesl asi stejný efekt jako kauza Skripal. Hlavní aktérka celé kauzy se bude stěhovat zpět do Moskvy, kde má hlavní obchodní činnost.

Korporátní fašismus nemá rád, když někdo opouští rozjetý cirkusový kolotoč, zatáhne za brzdu a chce zpět vstupné. Takže se podívejme na způsob, jak koloniální centrum přesvědčuje periferii o výhodách demokracie. Graf ukazuje propad turecké liry vůči dolaru za pouhý jeden měsíc.



Podle grafu to znamená, že turecká ekonomika se stala tureckým hospodářstvím během jednoho týdne! Vzhledem k tomu, že jde o zemi se 70 mil. obyvatel, která funguje jako Česko a je montovnou EU, to není pravděpodobné. Podle propočtů německých ekonomů DW je reálný růst ekonomiky podobný jako v Čině, tedy 6,1 % v roce 2015, 3,4 % v roce 2016 a dokonce 7,4 % v roce 2017. Export stoupl z 85 miliard EU (2010) na 130 mld. EU v roce 2017. Takže růst v exportní podobě je silný a Česko má v postkoloniálním korporátním otroctví co dohánět. A přestože v Turecku prakticky nikdo neplatí daně a oficiálně nepracuje, tak není důvod k obavám. Za prvé a zásadně by se hodnota liry měla odvíjet od tureckého dluhu v porovnání s HDP země. Tak se na to podívejme.



A ejhle, Turecko jako stát žádné velké dluhy nemá! Naopak hospodaří výborně, takže jeho dluh trvale klesá, stejně jako v Rusku. Takže útok na “zadluženou” liru není totéž jako AAA rating zadluženého dolaru. USA hospodaří neoliberálně a státní dluh ve stejném období vypadá následovně.



Ekonomicky jde tedy o naprosto správné a racionální rozhodnutí. Potrestáme Turky za to, že nehospodaří jako Američané. A nyní se podívejme, koho vlastně v Turecku zničíme za to, že Erdogan mění politický kurz. Nasazený bič měnové spekulace s lirou není legrace a nás to bude něco stát. Proč? To ukazuje struktura tureckého dluhu.



Graf jasně ukazuje, že v Turecku mají dluh hlavně podniky a soukromníci. Tento dluh je okolo 400 mld. dolarů a jde hlavně o krátkodobé půjčky s vysokou úrokovou sazbou. A dluhy jsou hlavně v eurech a v dolarech. Lidem se dařilo, peníze nic nestály jako u nás, a tak si Turci půjčovali jako u nás. A na rozdíl od Turecka je Česko poslušným vazalem korporátní transatlantické ekonomiky a naši lidé si půjčovali v korunách. Takže Turci jsou na tom jako Maďaři, než je zachránil Orbán dohodou se Švýcarskem. Zde měli Maďaři nesplatitelné rodinné dluhy, protože si půjčili na stavby domů za švýcarské franky s nízkou úrokovou mírou, která zásadně stoupla. Totéž se nyní děje v Turecku, ale tím, že lira zásadně klesla. Spekulativní útok na propad liry znamená, že lidé a firmy nebudou moci splácet dluhy vinou poklesu hodnoty domácí měny vůči euru a dolaru. To znamená, že splátky za úvěry v dolarech a eurech dramaticky vzrostou, minimálně o 7 %.

Jenže za dluhy ručily především EU banky, protože ty půjčovaly Turkům buď samy nebo prostřednictvím domácích poboček. Takže útok na liru sice vedou USA, ale zaplatí ho EU. A to znamená, že “bad banks” a jejich nevymahatelné turecké dluhy budeme opět sanovat z našich daní, jako to bylo vždy.

Rozčílení Turci se tedy ocitnou na mizině a jejich podniky také. Přitom asi zastřelí Ergodanovu vládu nějací demokraticky naladění vojáci, nebo se proti ní zchudlí občané vzbouří v nové barevné revoluci. A tak není divu, že Erdogan potřebuje za cenu obvinění z terorismu dostat pryč ze základny Incirlik americké exponenty CIA a speciálních operací. A nyní se ptejme: Je jeho obvinění USA z terorismu totálně vyfabrikované, nebo ne?



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:



Oni nás obětují. Petr Schnur drtivě o novém vývoji mezi USA a Evropou

$
0
0
Petr Schnur
ROZHOVOR s Petrem Schnurem
14.8.2017 ParlamentníListy
„Děsivé probuzení.“ „Ekonomické důsledky budou hrozivé, pokud se Evropa ze svého transatlantického vazalství konečně nevyvleče.“ Na rozhodnutí o amerických sankcích proti Rusku reaguje Petr Schnur, historik, sociální psycholog a publicista z Hannoveru. Cíle sankcí jsou podle něj jasné: rozbití energetického partnerství Evropy a Ruska. „O čem totiž naši transatlantičtí eurovůdci a fanoušci dua Clintonová-McCain mlčí je fakt, že americké sankce, de facto vedené proti Nord Streamu, postihnou více Evropu než Rusko. Pro evropské firmy a celkové hospodářství to může znamenat naprostou katastrofu.“ Jenže, u evropského kormidla jsou lidé spjatí právě s americkým „establišmentem“ a nyní mají proti němu táhnout do pole? „K tomu připočtěme východoevropské vlezdoprdelisty, kteří své státy uvrhli do nového vazalského poměru, tentokráte s USA,“ popisuje Schur.

Donald Trump a Vladimir Putin se v rámci summitu G20 dohodli na příměří v jihozápadní Sýrii. Prezident USA k tomu sdělil, že je třeba „pokročit v konstruktivní spolupráci s Ruskem“. Kongres ale schválil nové sankce i proti Rusku a to v reakci vyhostí stovky amerických diplomatů ze země. Sankce Spojených států proti Rusku postihují další odvětví hospodářství a mají být reakcí na údajné zásahy do amerických prezidentských voleb a vojenskou agresi na Ukrajině a v Sýrii, píše agentura AP. Jak se americko-ruské vztahy tímto posunuly a z kolika procent je Trump suverénním hráčem? Do jaké míry jde o zásadní krok a jaké může mít následky?

Podle mého názoru se situace na mezinárodním poli, kterou popisujete, odvíjí od vnitropolitické konstelace v USA samotných, a proto zopakujme a podtrhněme: V USA existují silové mocenské struktury, jejichž propletenec prorůstá obě strany, republikány i demokraty, a který spojuje politiku s tím, co již v roce 1956 popsal americký sociolog Charles Wright Mills a před čím o pět roků později varoval bývalý prezident Eisenhower – s tzv.vojensko-průmyslovým komplexem. Důležitou roli přitom hrají zglajchšaltovaná média, což je fenomén, se kterým jsme nyní konfrontovaní i v Evropě. Tento propletenec spolu s finančním sektorem představují reálnou moc, která doposud rozhodovala o politice Spojených států, ideologicky postavené na tzv. Wolfowitzově doktríně z roku 1992. Pro zjednodušení zde používám označení „establišment“ a ten se své moci pochopitelně nechce vzdát. Prezidentem může být zvolen jeho kandidát z bushovsko-clintonovského klanu, ke kterému se buď dobrovolně, nebo pod tlakem připojil i Obama, potom je vše okay a žádný skandál mu nemůže uškodit. Nebo se věci vyvinou jinak, než establišment plánoval, a do Bílého domu se dostane politický exot, což se s největší pravděpodobností stalo v případě Donalda Trumpa. Vycházím přitom z přesvědčení, že jeho postoje a názory zejména na americko-ruské vztahy byly autentické, což by ovšem znamenalo, že stojí v přímém protikladu k zájmům a cílům etablovaných mocenských struktur, které mají navíc své lidi i ve vládní administrativě. A ty rozehrávají jednu kartu za druhou, aby stabilizaci vztahů mezi Washingtonem a Moskvou zabránily. Dělo se tak v Sýrii, na Ukrajině, v Kongresu, děje se tak v masmédiích, prostě na všech frontách.

Zde se dá již zcela jasně hovořit o cílené sabotáži prezidentovy zahraniční politiky. V podstatě průhlednou, nicméně účinnou taktikou je směs osobních útoků na Trumpovu osobu, ať již v oblasti soukromé, či veřejné, a nastolení faktů v zahraničně-politické oblasti, které Trumpa staví před hotovou věc. Za příklad by mohl sloužit údajný chemický útok v Sýrii začátkem dubna nebo údajné plány Pentagonu na dodávky letálních zbraní Ukrajině. Nejnovějším exemplářem v tomto repertoáru je balík sankcí, o kterém se zmiňujete. Na jedné straně je zcela evidentní jejich hospodářský cíl, totiž odříznout evropskou energetiku od ruských zdrojů a napojit ji na zdroje americké. Zde se ovšem jedná o dvousečnou zbraň, která se může obrátit proti samotnému útočníkovi, neboť celá akce vyvolává v Evropě reakce nevole, ba odporu. O čem totiž naši transatlantičtí eurovůdci a fanoušci dua Clintonová–McCain mlčí, je fakt, že americké sankce, de facto vedené proti Nord Streamu, postihnou více Evropu než Rusko. Pro evropské firmy a celkové hospodářství to může znamenat naprostou katastrofu. Co se Ruska týče, v podstatě jde o další politickou petardu, o další jablko sváru s cílem vyvolat odvetná opatření Moskvy. Aby prezident nevypadal jako slaboch nebo ruský agent (připomeňme velmi dobře promyšlenou kampaň o údajné ruské intervenci ve prospěch Trumpa během prezidentských voleb, která pro to psychologicky připravila půdu), musí se, chtě nechtě, na hře podílet. Tyto akce samozřejmě přinejmenším znatelně zužují jeho diplomatický manévrovací prostor; a o to jde. V případě sankcí je prezident podepsal, byť s evidentní nechutí, což potvrdil i ministr zahraničí Tillerson.

Jednou větou. Trump stojí v takovém okamžiku před volbou být ocejchován jako Putinův trol nebo hrát podle not establišmentu. Rozhodující je podle mého názoru to, do jaké míry se Trumpovi podaří v této situaci udržet zahraničněpolitickou taktovku. Předpokladem by bylo přejít od defenzívy k ofenzívě, získat prezidentskou iniciativu. Právě karta se sankcemi demonstruje celé jeho dilema: jakou figurku obětovat, aby nedostal vnitropolitický šachmat? Zde držel v rukou všechny trumfy establišment, neboť měl v Kongresu dostatek hráčů k zablokování eventuálního prezidentova veta.

Tato situace představuje zároveň problém pro ruskou diplomacii, která je nucená lavírovat mezi dvěma „břehy“. Na jedné straně nesmí před světem a americkými jestřáby ukázat slabost, na straně druhé musí dbát na to, aby Trumpovi ponechala dostatek onoho manévrovacího prostoru. V tomto světle bych interpretoval kontakt mezi ruským a americkým ministrem zahraničí, ve kterém Lavrov svého protějška „informoval“ o ruské reakci na sankce.

O následcích si troufám pouze spekulovat. Další vývoj závisí podle mého na tom, zda se konečně Evropa probudí z letargie a přizná si, že je v očích amerického establišmentu pouze figurkou na geopolitické šachovnici. Dále půjde o to, zda se Trumpovi podaří kolem sebe shromáždit loajální spolupracovníky, nebo zda se politicky utopí v močálu bushovsko-clintonovské družiny. A záleží i na tom, jak daleko jsou americký establišment a jeho evropští spojenci ve svých provokacích ochotni jít. Pokud by spatřovali v rozpoutání přímého válečného konfliktu poslední záchrannou vestu, potom snad není o následcích potřeba hovořit.

Nově došlo k výměně na postu personálního ředitele Bílého domu. Bude ho zastávat dosavadní ministr vnitřní bezpečnosti John Kelly. Když sledujete změny na různých pozicích, rozkládá se Trumpovi administrativa, nebo se spíš postupně stabilizuje a právě Kelly přispěje k uklidnění situace? Trump také odvolal šéfa komunikace…
Zde přímo navazujete na předchozí problém: jakými lidmi je Trump obklopen, kdo mu z „jeho“ administrativy hází klacky pod nohy, pracuje pro establišment a kdo je na jeho politické linii. Za oficiálními zdůvodněními se většinou skrývají střepy po zákulisních bojích, o to víc je nutné posvítit na tuto změnu v Bílém domě.
Podle zpráv v tisku nebyl Trump spokojen s výsledky-nevýsledky jeho práce, ale více než pravděpodobné je, že za tímto krokem se skrývají hlubší důvody. A s nimi souvisí otázka, zda šlo v případě odstaveného úředníka o neschopnost, nebo o úmysl. Odpověď mohou často dát průsečíky osobních a politických vztahů jednotlivých aktérů.
Personální šéf Bílého domu Priebus měl úzké kontakty k bývalému mluvčímu prezidentského sídla Seanu Spicerovi, který koncem července rovněž odstoupil. Nebo možná přesněji vyjádřeno: který „byl odstoupen“. Priebus je ale rovněž spojován s únikem informací; všeobecně známé jsou „connections“ mezi ním a víceprezidentem Pencem, jehož výstupy doposud více ladily s politikou establišmentu než samotného prezidenta. Právě tito dva měli tlačit na odstoupení bývalého Trumpova poradce pro národní bezpečnost Michaela Flynna.
V tomto okamžiku to tedy vypadá, že se Trump snaží čelit narůstajícímu tlaku paralelní moci establišmentu nejprve na „domácí“ půdě, v jeho vlastním sídle, a tedy v nejbližším okolí. Je otázkou, zda se mu to podaří, což jaksi automaticky nastoluje otazník nad silou jeho vnitropolitických spojenců. V této souvislosti bych chtěl znovu připomenout, že tím nemám na mysli Republikánskou stranu, Trump ve skutečnosti nebyl její kandidát. Momentálně se zdá, že rusko-americká dohoda v Sýrii funguje, což by mohl být odkaz na to, že se armáda – což nemusí automaticky platit pro ministra obrany! – nachází spíše na jeho linii.
Nezávisle na tom, co si o něm osobně myslíme – Donald Trump má sice tučné konto, nepatří ale k americké politické „elitě“ a do Bílého domu se dostal „omylem“.

Kvůli americkým protiruským sankcím se ozývají politici v Německu, obávají se, že mohou poškodit zájmy evropských firem a že porušují mezinárodní právo. Výtky mají i další státy. Evropská komise by prý měla zvážit protiopatření. Sankce by podle serveru Politico mohly kromě jiného zasáhnout i zamýšlený plynovod Nord Stream 2. O čem tohle svědčí, jsou protiopatření na místě? Jaká je atmosféra mezi německými politiky i s ohledem na blížící se volby?

Je to tak, jak se ptáte, přitom je nutné si uvědomit, co to ve skutečnosti znamená, když hovoříme o plynovodu Nord Stream 2, který americký Kongres de facto Evropě „zakázal“. Ekonomické důsledky budou hrozivé, pokud se Evropa ze svého transatlantického vazalství konečně nevyvleče.

Tak především je americký plyn dražší než ruský. Pokud by byla Evropa dokopána k americkým dodávkám, znamenalo by to buď drastické zvýšení cen energie pro spotřebitele, nebo státní subvence.

K tomu musíme připočíst naprostou katastrofu pro ty evropské koncerny, které do Nord Streamu investovaly. Nejde přitom jen o vypaření dosavadních investic, ale o ztrátu možnosti podílet se na všech budoucích, které se budou konat z americké iniciativy. Damoklův meč visí i nad jejich financemi ve Spojených státech. A nyní si musíme uvědomit, kolik dalších malých a středně velkých dodávkových firem bude do víru sankcí vtaženo.

No a navíc nejde jen o Nord Stream 1 a 2, existují i další rusko-evropské energetické projekty jako například Sachalin 2 nebo projekty u Kaspického moře a na jižním Kavkazu. Myslím tedy, že cíle sankcí jsou jasné: rozbití energetického partnerství Evropy a Ruska, big bussines pro americké energetické giganty a další politická provokace vůči Moskvě.

O negativních reakcích na evropské půdě jste se zmínila, nejvýraznější z nich zazněla z úst německého ministra zahraničí Gabriela, kancléřka Merkelová decentně mlčí. Vládní zmocněnec pro Ruskou federaci Gernot Erler (SPD) označil americké sankce za nebezpečí pro evropskou energetiku, ozvala se i Evropská komise, zpočátku dokonce docela rezolutně vrhla do hry „patřičná protiopatření“. Jenže toto jsou všechno členové evropské „filiálky“ transatlantické „firmy“, kteří se doslova předháněli v podpoře Clintonové, a tedy přesně toho křídla americké politiky, které je ochotno Evropu zruinovat. U kormidla evropských států a institucí EU jsou lidé zájmově úzce spjatí právě s americkým establišmentem. A nyní mají proti němu táhnout do pole? K tomu připočtěme východoevropské vlezdoprdelisty, kteří své státy uvrhli do nového vazalského poměru, tentokráte s USA.

Evropa se nechala vtáhnout do amerického protiruského tažení a nyní sklízí shnilé ovoce. „Humanitární intervence“ a „barevné revoluce“, sankce EU, vojenské provokace NATO, transatlantický „Drang nach Osten“, a nyní neví, jak z toho. Evropa se pod praporem EU stala nástupním územím Spojených států, které se podle potřeby – ekonomicky a v krajním případě i vojensky – obětuje na oltář americké hegemonie.

Takže jednou větou, zpět ke konkrétní kauze kongresových sankcí. Po několika silných slovech vše utichlo a Evropa se opět nachází ve stavu útlumu. Pokud se nestane politický zázrak, probuzení bude děsivé.


Jan Schneider o fejkňůs, Drtinové a Nové republice

$
0
0


 Jan Schneider
14. 8. 2018      PrvníZprávy
První publicistický videokanál DVTV, konkrétně jedna polovina z kmenové dvojice, Daniela Drtinová, si minulý týden pozvala nezávislého kandidáta za SPD Ivana Davida.
Grilování, opékání, ždímání a podobné mediální mučeníčko je potěšeníčko, zvláště u lidí, kteří dobrovolně vstoupí do veřejného prostoru a uplatňují svoje pasivní volební právo. O to by nešlo, to je naopak přímo jedna z nezbytností demokratického procesu – a kdyby Ivan David nesnesl pomyšlení na mediální barbecue, jistě by pozvání nepřijal. Potud vše v pořádku.



Strnul jsem však na závěr rozhovoru. Daniela Drtinová takto promluvila:

"Poslední věc, pane Davide. Váš web Nová republika je monitorován ministerstvem vnitra jako desinformační server. Vy jste podepsán pod stanovami občanského hnutí, které tento web provozuje, proč jako politik, který by měl být vzorem, nebo tak já alespoň tedy v té naivní pozici, vy jste mi ji přisoudil, to vnímám.“


Daniele Drtinové se podařil opravdu pěkně tučný hybridní fake, nota bene na triko ministerstva vnitra!

Na webu Parlamentních listů byla totiž zveřejněna odpověď Hany Malé z tiskového odboru MV ČR Parlamentním listům z 5. ledna 2018: „Ministerstvo vnitra neposuzuje konkrétní weby, ale konkrétní informace. Žádné seznamy tedy rezort vnitra nevytváří.“

Tuto odpověď by měl znát každý, kdo se o takzvané fake news zajímá. Bylo na ni několikrát, možná dokonce mnohokrát odkázáno, není to žádná zasutá informace. Takhle to ale prostě dopadá, když lidé nečtou Parlamentní listy!



Štěpánek: Chcete vidět umanutou, ukřičenou novinářskou slepici?

To, co se Drtinové stalo, je velmi dobrá ilustrace pořekadla, že „zloděj křičí chyťte zloděje“, ale též i staré smutné moudrosti, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou (tomu ale zabráníme, slibme si to!).

Bylo by proto zajímavé vědět, odkud Drtinová tento fake nabrala, a jakým kritickým procedurám jej podrobila při přípravě rozhovoru s Ivanem Davidem. Příznačné je, že v rozhovoru téma „fake news“ sice zmínila, a nebyla schopna říci žádnou konkrétní desinformaci, kterou by Ivan David na svém webu šířil. Opírala se pouze o ten žvást!

Tak co, svěří se nám, udělá „fejkový coming out“? Omluví se ministerstvu vnitra?

Každopádně závěrečné Davidovo „nezklamala jste mě“ by jí mělo znít ještě dlouho výstražně v uších, zejména vzhledem k Davidově profesi.

Rom: Osobnosti regionu říkají zahraničním misím ano

$
0
0
Ivan David
14. 8. 2018
Mediální lži jsou všední každodenní praxí. Jsme na to tak zvyklí, že už nás ani nerozčílí. Jde o adaptační mechanismus, tzv. habituaci. Každý ví, že smrad po určité době přestaneme vnímat. Musíme opustit zasmraděný prostor a vrátit se, abychom ho opět cítili. Lži se v médiích vyskytují roztroušeně, někdy koncentrovaněji, jindy sporadicky. Jsou věci, které dobře známe, rozumíme jim. Tam lež odhalíme snadno. Odhalené lži nás musí vést k úsudku, že nemůžeme věřit ani ve věcech, které neznáme a nerozumíme jim. 


I lhář sám je adaptován, nestydí se, ba někdy i přizná "je to moje práce".

Lež může být i v náznaku, čtenář, posluchač či divák je uveden v omyl. Například jistý významý celostátní týdeník před 19 lety vyšel s titulní stránkou, na níž byla fotomontáž mojí fotografie a mříží s titulkem "Skončí David za mřížemi?"Článek uvnitř spekuloval o jakýchsi podezřeních (z nichž žádná nebyla prokázána, nebyl jsem vyšetřován, natož obviněn). V časopise netvrdili, že David skončí za mřížemi. Šlo jen o to, aby každý, kdo uvidí titulní stránku okamžitě pochopil, že David je darebák, ne-li zločinec. O Davida nešlo, šlo o prachy jistých firem nespokojených, že nedosáhly plánovaného zisku. A taky šlo o rozložení Zemanovy vlády, aby věci šly tak jako před tím (a potom) a nikdo nepřekážel.

I "novináři" okresního formátu lžou, aby se zavděčili.

Zde je ukázka z Berounského týdne, 14.8.2018:




"Osobnosti regionu říkají zahraničním misím ano
Berounsko – Názory na zahraniční mise českých vojáků nejsou jednotné. Rozsáhlá diskuse na toto téma se rozpoutala na sociálních sítích ve spojitosti s úmrtím tří českých vojáků, kteří zemřeli při sebevražedném útoku na východě Afghánistánu. V souvislosti s případem vyzvali zástupci hnutí SPD a komunistů k přehodnocení české účasti na misích v cizině. Sněmovna ale udělala opak. V červnu schválila posílení několika zahraničích misí, a to až do roku 2020.
Většina obyvatel a osobností berounského regionu zahraniční mise české armády podporuje, a to zejména proto, že jsme součástí NATO. (rom)" 


Nejdříve pravdivé věty, že názory nejsou jednotné, že po úmrtí vojáků se diskutuje, že zástupci SPD a komunistůvyzvali k přehodnocení "misí" a to ve Sněmovně neprošlo. Následuje tvrzení o většině obyvatel a osobností berounského regionu. Pojem "osobnost" není jasně definována. Proto jsou "osobnosti" nespočitatelné. Možná, že kdo nesouhlasí, není "osobnost". Pro jistotu není žádná osobnost jmenována.

Je-li po zrušení okresů definováno "Berounsko", to nevím. Lze mít za jisté, že většiny obyvatel se na postoj k "misím" (a k zabití misionářů) nikdo neptal. Jsem si jist, že se nikdo neptal ani reprezentativního vzorku obyvatel Berounska. Takový průzkum, má-li být proveden kvalitně, je velmi drahý. Kdopak by si za desítky tisíc objednal něco takového právě na "Berounsku"? Kdo tak touží znát právě postoje obyvatel "Berounska"? Autor článku dokonce ví "zejména" proč. Je to starý rutinér, píše "diskuse" se "s" jako já.

Tak jo, milý rome, na Berounsku jsou obyvatelé přesvědčeni, že je naší internacionální povinností společně s bratrskými armádami NATO pomoci Afgáncům, ačkoli nás o to nežádali. Naše vojska jsou tam umístěna dočasně. Obyvatelé Berounska jsou asi něco jako 99 pragováků. Jistě je to potěší, až si to o sobě přečtou.

Litoměřický seminář 2018

Otevřený dopis paní Černochové, ODS

$
0
0
Jiří Baťa
14. 8. 2018
Paní Černochová,
než mě vymažete jako jednoho z neupřesněného množství blbečků z FB (kde se nevyskytuji) a z Vašeho života, ve kterém na sto procent neexistuji, přečtěte si těchto několik řádků jako odpověď na Vaši reakci stran těch, kteří k Vaší nelibosti neuznávají hrdinství tří padlých vojáků AČR v Afghánistánu.
V první řadě se z bůhví jakých důvodů, zastáváte pana náčelníka Generálního štábu generála Opaty, který se populisticky vyjádřil, že se postará o to, aby smrt tří vojáků v Afghánistánu byla objasněna a pachatelé teroristického činu potrestání. 


Silná, velmi emocionální a nereálná slova považujete jako slovo chlapa a bojovníka u kterého mám 100% jistotu, že když by to jenom trochu šlo, tak zrovna on půjde kluky pomstít v první linii. A tady je zásadní problém a sice, že ono to nepůjde. Má to hned několik důvodů.
      Jednak paní Černochová, nelze bojovat tím způsobem, že se budeme mstít. Jde o přece o válečný stav v Afghánistánu, kam byli naši vojáci, na základě našeho členství v NATO a jejich dobrovolnosti vysláni a to, že padli, je sice nešťastná událost, ale dala se předvídat. Na naší straně padli tři vojáci a zde  kladu otázku, kterou není nikdo schopen  či spíše ochoten relevantně vysvětlit a jejich účast v misích obhájit. Ta otázka zní: za koho vojáci v Afghánistánu bojují, či zájmy chrání? Bojují za Českou republiku? Jsme snad s Afghánistánem ve válečném stavu? Jaké máme zájmy v Afghánistánu, že tam vysíláme vojáky?Ale když už tam jsou, pak to nejsou „řadoví vojáci“ AČR, ale vojáci, kteří se za peníze rozhodli jít riskovat zdraví a životy. Jsou to tedy žoldáci se vším všude. Chápu, že Vaše proseveroatlantické sympatie a podpora zájmů USA a NATO na ovládnutí Evropy za účelem připravenosti napadení Ruska Vám nedovoluje zneuznávat opodstatněnost naší účasti ve válce v Afghánistánu. Jsme přece členy NATO, tak plníme své závazky. Ale je tu i druhá strana. Pan generál Opata se chce mstít, ale na kom a proč? Afghánci válku nevyvolali, bojují za svou svobodu a nezávislost. Smrt (sebe) atentátníka, kterou způsobil smrt našim vojákům, nebyla bezúčelná. Tento mladý člověk také dobrovolně nasadil svůj život, padl pro svobodu své země, svého národa.  Upřímně, můžeme mu to mít za zlé? Za co ale bojovali a padli naši vojáci? Afghánci  nevedou  klasickou válku, ale válku  partyzánskou a vedou ji, na rozdíl od našich vojáků na svém území, na domácí půdě. Tak jak všemi způsoby bojovali naši partyzáni proti Němcům, tak bojují Afghánci proti vetřelcům, tedy i našim vojákům. Je na tom snad něco nepochopitelného, paní Černochová. Smrt mladého Afghánce je proto stejně bolestná, jako smrt tří našich vojáků. Jen s tím rozdílem, že jeho smrt je opravdu hrdinská!
     Už jste se paní Černochová někdy zamyslela nad efektivností a účelovostí všech těch našich vojenských misí ve světě? Přemýšlela jste o tom, co tam naši vojáci brání, chrání, zač tam vlastně bojují, když Česká republika nemá v těchto zemích pražádné oficiální zájmy? Že tam jsou příslušníci naší armády jen proto, že plníme své závazky vůči NATO, za což jsou odměňování naši páni generálové, ale naši vojáci „bojují“ za zájmy a cíle někoho naprosto jiného, než pro Českou republiku? Notabene za těžké peníze? Velkohubě vykřikujete, žekaždý primitiv z našich luhů a hájů, který nazývá vojáky Armády České republiky žoldáky, ať se smaží v pekle! Urážíte všechny ty, kteří, to vidí jinak než Vy, ale vy je nazýváte blbečky s malým mozkem. Nechci Vás urážet, Vy se snad domníváte, že ho máte větší? Podle Vás je smutné, že nejvíc zlých keců mají imitace mužů plus minus v mém věku. Mám to snad chápat, že se také mezi tu imitaci (sice nevím čeho) také počítáte? Nicméně, proč tak nefeministicky pohrdáte těmi muži, o kterých nic nevíte? Proč si myslíte, že naše vojáky v misích považují za žoldáky jenom muži cca ve Vašem věku? Budete se asi divit a nebudete tomu chtít věřit, ale tento názor mají muži i ženy napříč věkovým průměrem. Třeba mě je 80 let a mám stejný názor, jak mnozí mladší chlapi. A mimochodem, to Vaše  zpochybňování schopností těch, kteří mise kritizují a účastněné vojáky mají za žoldáky, je od Vás nejen odvážné, ale i drzé. Na rovinu, resp. sorry, ale máte svá ústa, (hubu) značně nevymáchaná. Chápu, že Vaše postoje a názory patří k osvědčené rétorice ODS, ale Vaše osobní hodnocení mužů, kteří to vidí(me) střízlivě a reálně, je opravdu velmi nevybíravé. Pro upřesnění zopakuji Vaše slova:  Moje teorie je, že tyto kreatury (rozumí se tím muži, kteří kritizují žoldáky) opravdovým chlapům v uniformách (a v misích) závidí, protože vědí, že jim nesahají ani po kotníky (Vás odhad je velmi pesimistický). Život jim ( mužům, chudákům) fičí,  ztrácí rozum i testosteron, neuběhnou 10 kiláků pod hodinu, vlajkou mávají tak maximálně na fotbale-hokeji, žádná princezna k nim fascinovaně nevzhlíží, do “bojové” akce se dostanou tak maximálně o dovolené, když jako koupáci bojují o lehátko v Bulharsku!
     Když už jsme u té drsné kritiky mužství paní Černochová  nezapomínejte, že v AČR slouží i ženy Vašeho věku, ale často i mladší, než jste Vy. Když už máte tak svalnaté a silné řeči, nakolik je Vaše osobní schránka srovnatelná s dívkami či ženami v uniformě AČR? Nemusíte odpovídat, mám docela jasnou představu, např. jakou fyzičku máte a kolik fyzické námahy byste snesla ve srovnání s nimi, nebo kolik kilometrů  byste s nimi uběhla, atd. Je běžné a u Vás (ODS) typické, své odpůrce hanit, ponižovat, posmívat se jim a není také žádnou výjimkou je urážet, jako v tomto případě. Sami však nejste lepší ani výkonnější.
    Je však úsměvné když se omlouváte za emoce, zde:  Sorry za emoce, ale tenhle druh primitivní nenávisti mě vždycky dostane! Jen mi nějak uniká komu ty „primitivní emoce“ jsou určeny, pokud mluvíte o sobě, pak s tím musím nutně souhlasit. Naopak nemohu ale souhlasit s Vašim přehnaným konstatováním, že „Můžu se hádat s lidma o Rusko, Ukrajinu, Palestinu, Trumpa, Putina, celou EU etc., normálně si přečtu jejich názor...“ Asi máte krátkou paměť nebo její časté výpadky, ale já na rozdíl od Vás nepamatuji, že byste přešla bez emocí jakoukoli zmínku o Rusku, Putinovi, Ukrajině apod. Vaše reakce jsou zhruba stejně emicionální, jako toto Vaše vyjádření nelibosti s těmi, kteří se o padlých (ale i dosud ne padlých) vojácích AČR  k Vaší nelibosti pravdivě vyjadřují jako o žoldácích.
   Paní Černochová, neberu Vám názor a obhajobu vojáků – žoldáků, je to Vaše právo, ale vězte, že s ním hluboce a nesouhlasím a ujišťuji Vás,  že nejsem sám. Za zmínku však stojí, že jakkoli se téměř nikdy, s ničím a v ničem neshodnete s prezidentem M. Zemanem, pak v tomto případě jste vzácně za jedno. I on totiž nemá naše vojáky za žoldáky, ale za hrdiny, kteří bojují a pokládají své životy v zájmu ČR! Ale to bude asi jediná shoda, kterou s M. Zemanem sdílíte, že ano?
     Paní Černochová, vyslovila jste svůj názor, totálně pohaněla a pozurážela muže-blbečky a zaujala pozici obhájce našich chrabrých hrdinů, co hrdinsky padli bohužel nikoli za české, resp. naše občanské zájmy. Nic se však nemění na skutečnosti, že tito vojáci byli a zůstanou v postavení žoldáků. Ano, zní to krutě, ale pravdivě, paní Černochová a jak je známo, pravda se přijímá těžce zvláště lidmi, kteří jsou loajální s těmi, pro které vojáci obětovali své životy. Čest jejich památce, ale to je k jejich smrti asi všechno. Všechny ty pocty, metály, salvy na počest padlých, finanční sbírka atd., je trapná událost, komedie, která má za úkol odvést pozornost od tragických důsledků našeho členství v NATO, ututlat fakt, že naši vojáci-žoldáci umírají ve vojenských, či spíše válečných misích ne za Českou republiku, ale zájmy našich politiků, NATO, USA a dalších. Nevím zda máte syna, paní Černochová, ale pochybuji, že i přes Vaše silné řeči o hrdinství padlých vojáků a při vědomím naší sounáležitosti k Západu, byste sotva s lehkým srdcem, bez výčitky svědomí dala svému synovi souhlas (požehnání) k jeho případné účasti v misi. I když na druhé straně by jemu ani Vám nemuseli žoldácké peníze zrovna smrdět, že? Tož asi tolik, paní Černochová a je mi líto, ale na těchto faktech se dá sotva něco změnit. Obávám se však, že Vy zůstanete na svém, že paní Černochová. Jen stále nevím, proč mi v této souvislosti v mysli stále evokuje známé: „blbý(á) a blbější“?

Smrt pod falešnou vlajkou

$
0
0
Martin Koller
15. 8. 2018
Při hodnocení akce, při níž byli zabiti tři naši vojáci se nelze zbavit při hlubším zamyšlení zásadní otázky. Proč vlastně zemřeli a kdo z toho měl prospěch? Celá událost totiž zmizela ve velkém mediálním povyku kdekoho, kdo se chtěl přiživit před volbami na mrtvých. Přitom se v podstatě vyprofilovaly dvě skupiny. Jedna nadšeně obhajuje české vojenské koloniální intervence a druhá je neméně rázně zatracuje. Poslankyně Černochová se předvádí před volbami, přestože o vojenství stejně tolik, jako kdysi Parkanová. Pouze ji odborně pase její asistent, který byl šéfem kanceláře ministra obrany Vondry. 



Namyšlený novinář se znalostmi z internetu a koordinátor tehdejší stupidní Bílé knihy. Největší kamarád bývalých politruků a absolventů sovětských politických škol, kteří ovládali kancelář minstra za ODS. Černochová v podstatě ani neví, o čem kdáká, ale je angažovaná jak svazačka v padesátých letech. S kolegyní Němcovou tvoří bohužel doklad ubohosti současné ODS, která zůstala myšlenkově v minulosti a mimo realitu a kritizuje svého jediného perspektivního politika, kterým je Václav Klaus mladší. Mediální povyk ovšem zakrývá zásadní rozpory a otázky.

Především trapné žvásty o žoldácích. Přitom vojáci bojující za peníze jsou historickou realitou od doby starověkých států. Pokud má někdo něco dělat pořádně a na profesionální úrovni, musí tomu věnovat čas a ten se musí zaplatit. Již ve starověku se začala společnost dělit podle odbornosti a válka je vysoce odborná činnost, pokud se má vést vítězně. V současnosti je, ale i v minulosti byl, každý důstojník žoldák, protože slouží za peníze. Bohužel v současné EU se k otázkám vojenství a bezpečnosti vyjadřuje kdejaký pitomec, který se sám označí za vojenského odborníka a pokud tuto drzost nemá, tak z něj pohotově udělají odborníka redaktoři v propagandistické ČT, nejlépe elitního. Mimo jiné i to je dokladem propadu úrovně evropského vojenství. Pokud někdo hledá morálně nečisté žoldáky schopné každého za peníze svinstva, musí je hledat mezi evropskými politiky, pracovníky politických neziskovek a médií a samozřejmě mezi jejich přáteli v islámských zemích. Uniforma není třeba, mají uniformní jednostranné myšlení. V hlavě jasno a prázdno a plná ústa řečí o morálce. Otázkou je, zda oficiální hýkání politiků nad hrdiny, viz článek z minulého týdne, není jen kouřovou clonou zakrývající něco podstatně ohavnějšího.

Důvodem k sepsání tohoto článku, který bude určitě označen za estébáckou konspiraci, případně projevy politruka, přestože jsem prokazatelně neměl nic společného s StB, ani s předlistopadovým armádním politickým aparátem, jsou evidentní rozpory. Ty jsou bohužel založeny na faktech, ať se to komu líbí, či nikoli.

Akce, při níž došlo k usmrcení tří českých vojáků, byla popsána v médiích, a pokud je popis pravdivý, zůstává rozum stát. Jedno obrněné vozidlo vjelo do aglomerace obydlené nepřátelským obyvatelstvem a vojáci z něj vystoupili. Proti nim šla pravděpodobně podezřelá osoba. Jeden z mezinárodní vojenské skupiny (Afghánistán, ČR, USA) zaklekl a zamířil na podezřelou osobu. Tři Češi se jí vydali naproti. Když se přiblížili, odpálil sebevražedný útočník nálož, která je usmrtila. Co se dělo potom, je nejasné. Nicméně zbytek skupiny naložil těla a odvezl je, včetně raněných. Vzhledem k tomu, že mrtvých a raněných bylo minimálně pět, pomalu je neměl kdo nakládat a pokud vypadali jako mnohé oběti exploze, byla to dost drsná práce pro silný žaludek.

Absolvoval jsem roční misi v Iráku a Kuvajtu, takže jsem viděl válku dost detailně. Jenom stan na základně, kde jsem občas pobýval, byl prostřelen patnáctkrát a ostatní na tom byly podobně. Kromě toho jsem v pozdějším období situaci na bojišti v Iráku a Afghánistánu opakovaně probíral s vojáky, kteří se misí zúčastnili. Pomineme-li začátky, kdy naši vojáci jezdili jako hrdinové v otevřených zemědělských terénních automobilech vydávaných za vojenské, došlo průběžně k nasazení stále odolnějších obrněných vozidel. Už to je doklad rostoucího úspěchu protivníka z hlediska ohrožení vojáků NATO. V současnosti i naši vojáci používají v Afghánistánu kolová obrněná vozidla s vysokou odolností koncepce MRAP (Mine Resistant Ambush Protected), většinou zapůjčená od americké armády.

Nicméně jedno z pravidel bylo, že nikdy nejezdilo samotné vozidlo. Vždy minimálně dvě, aby si zajistila vzájemnou podporu, palebnou silou počínaje a evakuací z boje konče. Z vozidla, které zůstane stát, ať již z jakéhokoli důvodu v nepřátelské aglomeraci se stává potenciální rakev jeho osádky. V takovém případě má druhé vozidlo cenu života. Tentokrát jelo do akce pouze jedno vozidlo. Ne že by druhé vozidlo naše vojáky zachránilo před sebevražedným atentátníkem v situaci, která nastala, ale je to udivující, ne-li podezřelé. První otázkou je, kdo poslal osamělé vozidlo mezi nepřátele.

Je evidentní, že se životy našich vojáků se v Afghánistánu hazarduje. Za vyslání osamělého vozidla do nepřátelské oblasti někdo nese zodpovědnost. A musíme se ptát, zda se jedná o neschopnost, nemístnou frajeřinu a neprofesionální podcenění protivníka, nebo vyslovenou lumpárnu. Kupodivu nikdo z hýkajících politiků, kteří mají navíc všemožné poradce a experty, se na to neptal. I to je podezřelé. Jsou tak hloupí oni, nebo jejich poradci? Hlavně velká pieta, sirény, kecy, rozdávání metálů a lov voličů. Možná, aby se něco zakrylo.

Vozidla kategorie MRAP poskytují dobrou úroveň ochrany a nějaký sebevražedný útočník by jim maximálně opálil lak a znečistil povrch zbytky svého těla a jeho obsahu poletujícími vzduchem na cestě k Alláhovi. Nicméně vojáci z vozidla vystoupili, čímž se vystavili přímému útoku. Není jasné, ani logické, proč to udělali. Na běžnou akci zabývající se pátráním po teroristech, nebo přímo čištění prostoru od nich, zvláště v domech, by nikdo neposlal jedno vozidlo s několika vojáky. To by byla jízdenka na hřbitov. Přesto ji někdo vystavil.

O nějakou utajenou zpravodajskou misi a kontaktování agentů mezi domácím obyvatelstvem rovněž sotva mohlo jít. Obrovité vozidlo a cizácké vojáky by nepřehlédl ani slepec a konspirace by šla k čertu. Otázkou tedy je, proč vystoupili z vozidla, které jim poskytovalo ochranu. Někdo k tomu musel dát rozkaz. Duševně zdravý voják, dokonce ani testosteronem nabušený jedinec v maskáči s přerostlým egem by něco takového neudělal. Obzvláště ne takový, který se chce vrátit a užívat si vydělaných peněz. Takže je zde druhá otázka, kdo a proč nařídil, aby vojáci vystoupili z vozidla.

Rovněž taktika celé akce je doslova neuvěřitelná. V relativně malé vzdálenosti se objevila podezřelá osoba. V zemi plné léček, přepadů, nástražných výbušných systémů a sebevražedných útočníků, tedy prostředků zajišťujících výhodu momentu překvapení pro nepřítele. I blbý český divák, sledující americké akční filmy by takovou osobu zastavil, a to po dobrém, nebo po zlém. Profesionální vojáci to neudělali. Logicky měli podezřelého vyzvat k zastavení, a pokud by je neposlechl, bez váhání střílet. To se evidentně nestalo a otázka je proč.

Samozřejmě nelze vyloučit stupiditu, kterou předvedli němečtí politici ve vztahu k Bundeswehru v misích. Prostě vojákům zakázali, aby stříleli jako první. Nelze se divit, že Bundeswehr se stal nejméně aktivní armádou v Afghánistánu a papírovým tygrem v růžových kalhotkách, které mu navlékli multikulturalisté, úchylové a feministky. Vzhledem k tomu, že Německo je pro naše ponížené a podlézavé politiky, především reprezentanty pražské havlérky a komplotu Babiš-Hamáček-Filip a Zeman nedostižným vzorem, kterému podřídili i polovinu naší armády, nelze vyloučit podobný stupidní rozkaz i pro naše vojáky. Pokud někdo takové nařízení, či rozkaz vydal, je to jízdenka na hřbitov a měšl by být volán k zodpovědnosti za podporu islámského terorismu s následkem usmrcení našich vojáků. Pokud bylo taký rozkaz vydán, je to vědomé, takže se jedná o vraždu. Teroristé zabíjejí naše vojáky v boji, ale pokud je někdo z domácích politiků, nebo z cizího velení mise znevýhodní na bojišti a tím pošle na smrt, je to vrah.

Možná, že podezřelý zastavil, to jsem v dosažitelných informacích neobjevil, ale mohlo mi to uniknout. Nicméně pokud se naši vojáci nezbláznili a neodhodili pud sebezáchovy, nešli by na kontakt s podezřelou osobou. Obzvláště ne všichni tři najednou. Pokud nemístně frajeřili, přijali riziko a byli za svoji hloupost potrestáni. S větší pravděpodobností jim to někdo musel nařídit. A je zde otázka kdo a proč, jestliže to bylo v naprostém rozporu s jejich bezpečností a popíralo to základní taktickou činnost na tamním bojišti.

V médiích se objevily rádoby odborné úvahy o tom, že naše vojáky mohl zachránit nějaký dron. Jak by to asi udělal? Pod hadry útočníkovi neviděl, takže by vojáky nemohl varovat. Oni ostatně útočníka viděli. Na druhé straně by jim pomohl i malý robot vybavený detektorem kovů a trhavin. Ten by jim skutečně mohl zachránit život. Stačilo ho poslat k podezřelé osobě a zůstat bezpečně ve vozidle. Jenže pro naše vojáky robot nebyl. Ani se neptám proč.

Americký voják byl psovod a pes byl s velkou pravděpodobností vycvičený i k základní detekci trhavin. Islámem nasáklý útočník by možná před nečistým zvířetem i utekl, protože jeho zabitím by se spíš zesměšnil. Americký voják však psa nepoužil a na smrt šli tři čeští vojáci. Není nad pevné spojenectví. Krásný příklad rovnoprávného vztahu a úcty k vojákům z evropských kolonií a jejich životům. Mimochodem, i zabití toho psa by byla škoda a nesmysl v nesmyslné válce.

Při hodnocení podivné akce v Afghánistánu se nelze zbavit děsivého dojmu, že naši vojáci byli posláni na smrt vědomě s cílem posílit v české společnosti nenávist k nepřátelům v Afghánistánu a tak zajistit vyšší podporu ke koloniálním misím v cizím zájmu. To vše v situaci, kdy se do Evropy valí afroislámská invaze, včetně Afghánců, s drogami, exotickými chorobami, násilím a teroristy za podpory politiků EU. V situaci, kdy reprezentanti komplotu Babiš a Hamáček svorně odmítají ochranu našich hranic a žvaní o tom, že budeme podporovat ochranu hranic Evropy, která evidentně nefunguje a propustila již kolem dvou milionů ilegálních migrantů a propouští další. Jen samé žvásty a příprava k pokračování afroislámské invaze legální cestou. Letadla už vozí další migranty z Eritreje prosáklé AIDS do Německa. I proto je třeba odvádět pozornost a řečnit o válce proti terorismu v Afghánistánu a posílat tam naše vojáky, jestliže v Evropě se mu nebráníme. Nestydaté pokrytectví komplotářů hodné samozvaného kněze Halíka. Konec konců, všichni jsou parta z pražské havlérky a hrají velkou komedii.

Je evidentní, že po sedmnácti letech války v Afghánistánu, bez jakéhokoli pozitivního účinku na tamní primitivní islámskou společnost a bez pozitivního odrazu na bezpečnost v Evropě padli naši vojáci v Afghánistánu zbytečně při plnění úkolů zadaných našimi nezodpovědnými politiky. Žádné oficiální komedie a svalnaté řeči na tom nic nemění. Přitom každý voják bude třeba doma. Dnes je již fronta v Evropě. V Afghánistánu se nebojuje za Prahu, ani za naše životy, ale za globální zájmy a globální zisky. Je úplně jedno, jestli tam vládne Mohamed, nebo Ahmed, v obou případech to budou muslimští kmenoví náčelníci a narkomafiáni. Nejvíc na nekonečné válce vydělává narkomafie a muslimské bratrstvo šířící islám s pomocí politické reprezentace EU vedené Německem za podpory politických neziskovek. A samozřejmě američtí zbrojaři a bankéři, pro něž je každá válka zlatý důl. Čeští vojáci jim slouží jako levný kanónenfutr, stejně jako čeští pracující německým kolonialistům jako levná pracovní síla v pangermánské EU. Díky vlastním politikům, kteří pod vedení pražské havlérky a komplotářů posluhují cizákům.

Chce-li se generál Opata pomstít nepřátelům, proč ne. Mrtvý islámský terorista, dobrý islámský terorista. Tady jsou zbytečné každé skrupule. Mohu jen zopakovat to, co jsem kdysi řekl v televizi: „každý jeden můj voják má pro mne větší hodnotu, než celé nepřátelské město.“ Jenže by to mělo platit v současnosti a pro naše politiky i v Evropě, kde je hlavní bojiště. Další problém je v tom, že zabitím několika afghánských primitivů v Afghánistánu se toho na bojišti moc nezmění. Každý rok přibývá milion a více Afghánců a situace se bude horšit. Pro ně jsou lidské ztráty legrace a padlí bojovníci proti nevěřícím jdou k Alláhovi mezi vnadné huriska a povolné chlapce (jako němečtí pedofilní multikulturní politici). Zato několik dalších našich vojáků by mohlo absolvovat cestu domů v obalech na mrtvoly a jako potrava pro politické a mediální hyeny a jejich komedie. Nějaká pomsta tam nemá co dělat, vojáci tam šli dobrovolně a věděli, kam jdou. Padli na bojišti za podivných okolností.

Vojáci sloužili za vysoký plat, nesli odpovídající riziko a byli také pojištěni na vysoké částky pro případ invalidity, nebo smrti. Profesní riziko. Leckterý hasič riskuje víc a doma při smysluplné činnosti. Když jsem kdysi letěl na misi do Kuvajtu a Iráku, počítal jsem s možností, že budu zabit, hrůzu jsem měl z možnosti zmrzačení. Vyšlo to, něco jsem vydělal, něco jsem se naučil. Žádné ideály v tom nebyly. Žvanit v souvislosti s Afghánistánem primitivních islámských kmenů s 83 % negramotů o demokracii je doklad hlouposti toho, kdo taková moudra vypouští. A především jsem pochopil, že Evropa a islám, současnost a středověk nejdou dohromady.

Válka bez vítězství je prohraná válka a to je válka NATO v Afghánistánu. Donekonečna se ji vyplatí protahovat těm, kteří se obohacují na zbrojních zakázkách, obchodu s drogami, praní špinavých peněz, které produkuje a snaží se vytvořit nástupiště proti Rusku a Číně s pomocí islámských teroristů. Válka je brutální matematika a logika, nikoli emotivní reakce jako i pouštních a pralesních primitivů přetvořené do propagandy, které dnes vidíme u českých politiků. Je třeba vypadnout z centra světové narkomafie a bránit vlastní zemi a národ, které jsou smrtelně ohroženy. Máme sté výročí osvobození od pangermánského rakušáckého útlaku. Naši vojáci v Afghánistánu nebojují za Prahu, ani za to, abychom žili. To by museli stát na našich hranicích a bránit v invazi afroislámským migrantům z Německa. Kdyby NATO vypadlo z Afghánistánu, bude tam do dvou let klid. Nejsilnější náčelníci prostě zvítězí a zajistí ho pro svůj obchod s drogami a spolupráci s cizinou, odkud lze nakoupit věci, které afghánští primitivové vyrobit nedokážou.

Nicméně když už naši vojáci zaplatili životy místo politiků, neměli padnout zbytečně, ne-li blbě, jako oběti něčí neschopnosti, nebo lumpárny pod falešnou vlajkou. Lze se jen obávat chvíle, kdy budou za podivných okolností zabiti další naši vojáci někde v Pobaltí, nebo na Ukrajině, aby se patřičně posílila nedostatečná nenávist českých občanů k Rusku a podpořila preventivní útočná válka.

Něco tady páchne

$
0
0
Martin Koller
15. 8. 2018
Vedro téměř africké neinspiruje k dlouhému psaní, ani čtení. Nicméně i v něm pokračuje historie přesunu od demokracie k vládě jednoho oligarchy a jeho poslušných poskoků, a zároveň afroislámský přesun do Evropy. V Praze, Brně i dalších městech to může přehlédnout pouze slepec. Nicméně to nikomu z českých politiků nevadí, stejně jako ilegální ubytovávání a ekonomické ztráty z něj. Naopak e o závod staví nové domy. Mladí Češi na předražené bydlení nemají, ale za migranty je bude platit stát z našich daní. Skvělý kšeft. Jen se u nás stále hraje komedie, že nejsou všichni parta z pražské havlérky, které jsou občané a voliči k smíchu, coby dojné ovce.


Vykřikovat, že kdokoli je proti ilegální migraci a zároveň připravovat v Marákeši, Dublinu i jinde její legalizaci je podvod na občanech a voličích. A kupodivu mnozí voliči nestoudné komedii stále věří. Něco tady páchne velkým podrazem. Neuvěřitelný povyk kdejakého politika nad lumpárnou kolem H systému, která přede dvěma měsíci a mnoho let před tím nikoho z nich nezajímala, vypadá jako kouřová clona k zakrytí nějakého velkého podrazu proti naší zemi.

Náhodou se mi dostala náhodou do ruky vpravdě zajímavá kniha. V ní se píše, že nejvyšší morálka je komunistická, která obohacuje novými principy a obsahem. Zajímavé připomenutí jak pro komunisty, tak důstojníky z hnutí BOS. Z tohoto hlediska jsou zajímavé základní mravní zásady morálního kodexu budovatele komunismu. Vybral jsem nejdůležitější odstavce:

Oddanost věci komunismu, láska k socialistické vlasti a socialistickým zemím,

svědomitá práce pro společnost, kdo nepracuje, ať nejí,

péče každého o zachování a rozmnožení společenských hodnot (především majetek státu – pozn. autora),

vysoké vědomí společenské povinnosti, nesmiřitelnosti k porušování zájmů společnosti,

kolektivismus a vzájemná soudružská pomoc, jeden za všechny, všichni za jednoho,

humánní vztahy a vzájemná úcta mezi lidmi, člověk je člověku přítelem, soudruhem a bratrem,

poctivost a pravdivost, mravní čistota, prostota a skromnost ve veřejném i osobním životě,

vzájemná úcta v rodině, péče o výchovu dětí,

nesmiřitelnost k nespravedlnosti, příživnictví, nepoctivosti, kariérismu a hrabivosti.

Ještě bych připomněl něco o povinnosti k obraně vlasti atd.

A teď si to porovnejme s realitou, kdy Filipovo vedení KSČM podlézá, samozřejmě s různými komediemi a tanečky nejbohatšímu miliardářskému oligarchovi. Tomu oligarchovi, který souhlasil s deklarací v Marákeši, kterou za něj podepsal Metnar, dále s Kompaktem OSN, což obojí dohromady tvoří legální vstup pro ilegální migranty v rámci afroislámské invaze, stejně jako Dublin IV. Tento miliardář zároveň dlouhodobě, jako ministr financí a premiér dlouhodobě podporuje parazity z politických neziskovek, kteří se snaží zničit náš stát a národ. Podporuje sociáldemokratické školství, které ničí děti a rodiny inkluzí, multikulturalismem a sexuálními zvrácenostmi. Poctivost, prostota, skromnost, dobrý vtip v porovnání s realitou. Dále má ve vládě Maláčovou, která má vztah s Aspen Institutu, stejně jako další ministr Hamáček a zároveň k sudeťákům, tedy organizacím nepřátelským našemu národu. Nejvyšší morálka a zodpovědnost v praxi vedení KSČM. Neměla by se KSČM už konečně přejmenovat? Například na Filipův spolek pražské havlérky pro podporu oligarchů. Zde bych připomněl pánům soudruhům z BOS i jejich šéfovi, který není jejich členem (že by se za něj styděli?) jejich schůzi v květnu 2016 v jeho vile na dohled ruské ambasády. Asi omylem mne tam pozvali. Plukovník ve výslužbě Zbytek tam vykřikoval, že budou podporovat budoucího (!) premiéra Babiše. Určitě si vzpomenou, že jsem vystoupil a řekl, že Babiš je největší ohrožení naší země od května 1945 a po hádce s vůdcem komické strany Řád národa jsem zhnuseně odešel. A mohou mi zase vytýkat nenávist. Dotáhli to daleko. Už přebrali i slovník neziskovkářů.

Zde bych připomněl historicky dlouhodobý patologický protinárodní vztah a pokrytectví vedení sociální demokracie k německým sociálním demokratům a sudeťákům, kteří ovládají současné Německo. Wenzel Jaksch, jeden z vůdců sudeťácké sociální demokracie v ČSR před okupací v březnu 1939 odešel do emigrace spolu s jinými reprezentanty republiky. Tam se stal brzdou pozitivního vývoje a navrhoval vytvoření podunajské federace tvořené Československem, Maďarskem, Rakouskem, Rumunskem, částí Srbska a Bulharska, to vše pod vedením Německa! Kdyby se jeho socialistický návrh realizoval, nemusel jít Hitler do války. Dnes to tu máme ve formě EU vedené Německem a jejich neúnavné propagandy za podpory protinárodních českých a slovenských slouhů sudetoněmeckého landsmannschaftu a propagandistickým médií, počínaje ČT. Jaksch emigroval po válce do Německa, nebyl vyhnán. Poté stal vůdcem sudeťáků a bojoval za jejich práva v Československu. Vazby mezi sudeťáky a socialisty jsou silnější, než by se mohlo na první pohled zdát, stejně jako vazby mezi ČSSD a pražskou havlérkou reprezentovanou KDU-ČSL a jejími klony TOP 09, STAN a Piráti. A to nepřipomínám bandu kolem historického reprezentanta socialistů Šmerala, pozdějšího komunisty, který chtěl ještě v létě 1918 udržet pangermánské Rakousko-Uhersko.

A když máme naši takzvanou levici, dnes již pevnou součást pražské havlérky pohromadě v rámci komplotu Babiš-Hamáček-Filip-Zeman, můžeme si kromě ideové pevnosti Filipova vedení KSČM připomenout i jejich prebendy. Není jisté, zda nakonec dostanou koryta v radě ČEZu, ale již jsou vidět velké změny. Roste cena elektřiny. To je takový balík, že se nemůže jednat pouze o koryta pro nové přátele pana Babiše a jím nově dosazené vedení. Zaprvé je to doklad zhoršující se ekonomické situace, kdy se má zisky z předražené elektřiny, kterou dotujeme životní úroveň v Německu ucpat propad státního rozpočtu, který se dále zadlužuje. Zároveň se ovšem může jednat o přípravu oligarchova mistrovského díla, a to prodeje ČEZu cizákům, kdy vysoká ceny elektřiny zvyšuje zájem kupců. Tím se navíc zhorší fiskální situace státu a díky sníženému příjmu se bude muset víc zadlužovat a poroste koloniální závislost na cizině.

Zde bych si dovolil českým politikům, především aktérům komplotu Babiš-Hamáček-Filip-Zeman připomenout slib poslance a senátora: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu mandát vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Tedy všeho lidu, nikoli svých koryt, lumpáren typu Dublin IV, EuroMed, Marákešská deklarace, Kompakt OSN a zájmů cizáků a zkorumpovaných arogantních byrokratů z Bruselu, Berlína, OSN a dalších s jejich bláznivými iluzemi a ideologiemi zaměřenými proti naší zemi a národu. Všeho lidu a lid by si to neměl nechat líbit.

Pro všechny, kterým unikají moje články a poptávají se, sděluji, že nejpohodlnější je do vyhledávače na googlu naklepat: martin koller-právě dnes. Objeví se většina mojí produkce za poslední zhruba měsíc i déle.

Tomio Okamura: Politickým neziskovkám ani korunu z veřejných peněz

$
0
0
15.8. 2018   Rukojmí
Jsem rád, že se SPD po několikaletém tlaku konečně podařilo prosadit na vládní úroveň diskuzi o ukončení veřejného financování tzv. neziskovým organizacím s politickým a ideologickým programem, tedy těm, co podporují migraci, pozitivní diskriminaci, multikulturalismus, propagují na školách islám, platí novináře a jejich štvavé články a tak podobně.(viz článek na NR)
O peníze samozřejmě nechceme připravit ty organizace, které pomáhají handicapovaným, starším či sociálně slabým lidem nebo podporují sport.

V minulém volebním období o těchto našich návrzích tehdejší vláda hnutí ANO, ČSSD a KDU-ČSL nechtěla ani slyšet. Minulý týden, ale konečně ministryně financí Alena Schillerová řekla, že by chtěla snížit státní dotace neziskovým organizacím o 3 mld. Kč oproti 13,6 mld. Kč, které dostaly neziskovky vloni. Problém je však to, že se do toho reálně žádnému z ministrů vlády Andreje Babiše nechce a všichni říkají, že těmto neziskovkám ubírat nechtějí. Takže uvidíme, jaký bude skutečný výsledek, jestli to nebude jako obvykle od Andreje Babiše jen prázdné rétorické cvičení, aby si udržel novými sliby voliče.

Navíc, na tuto zatím ústní proklamaci by měl navázat další krok – v prvé řadě je třeba udělat audit a analýzu, která zjistí, kde všude a z jakých kapitol dostávají politické propagandistické organizace peníze. Umějí totiž vysávat všechna ministerstva, včetně státních firem – například organizace Transparency International tahala peníze i ze státního podniku Lesy ČR.

Erik Best" Profík Bakala v zemi diletantů.... Předseda komise Lukáš Černohorský možná vyhrává na poli PR, Bakalovi vysoce placení právníci ale vyhrávají na poli práva.

$
0
0
15. 08. 2018  EB
Výhodou Zdeňka Bakaly v kauze OKD vždy bylo, že jako suverénní profesionál stojí proti bandě amatérů. Když jeho právníci připravovali dopis parlamentní vyšetřovací komisi k OKD odeslaný 2. srpna, začali konstatováním ústavních mezí činnosti komise a stanovili, že v určenou dobu bude Bakala mimo ČR kvůli dopředu plánovaným povinnostem. Dále pak deklarují, že nevypovídat je Bakalovo nezpochybnitelné právo. 


Vytrženo z kontextu se výrok o „nezpochybnitelném právu” zdá být v rozporu s Bakalovou povinností svědčit. Tato povinnost však není na osobě nacházející se mimo republiku nijak vynutitelná a žádný zákon nevyžaduje, aby taková osoba přijela do ČR svědčit. Právo také nezná žádný trest pro osobu, která se ke komisi odmítne dostavit. Stručně řečeno, Bakala tím, že před komisi nedorazil, neudělal nic, co by bylo právně napadnutelné. Předseda komise Lukáš Černohorský možná vyhrává na poli PR, Bakalovi vysoce placení právníci ale vyhrávají na poli práva.

Další skandál kolem Zdeňka Bakaly, ještě horší než OKD? Zapojen i jiný Havlův oblíbenec

$
0
0


15. 8.  2018  ( celý článek na PL)
„Stejnou písničku hrají čeští politici už dvacet pět let. Na chvíli se zhasne, a když se rozsvítí, státu chybí majetek za miliardy korun,“ píše se v jednom z článků, zveřejněných na Facebooku skupiny Zastavme zloděje. Ta chce připomenout několik zlodějen od devadesátých let, které jsou pro mnohé překvapivě propojeny. A nehodlá zůstat jen ve virtuálním prostoru internetu – například ve čtvrtek chystá v Praze demonstraci před jedním bankovním domem.
„Jsme skupina podvedených českých občanů. Nelíbí se nám, že nás stát i banky okrádají a lžou nám. Chceme spravedlnost, nechceme platit bohatým bankéřům luxusní auta a dovolené,“ představuje se skupina Zastavme zloděje.






Jejím cílem je připomínat veřejnosti největší okrádání Čechů v historii. Za několik dní existence byla na facebookové stránce skupiny připomenuta řada nejvýznamnějších kauz.
Například kauza OKD byla připomenuta starším textem současného poslance Pirátů Jakuba Michálka s názvem „Sobotka by měl sedět spolu s Bakalou na lavici obžalovaných“. Ten psal Michálek v roce 2017 po zážitku výslechu Bohuslava Sobotky před soudem v roli svědka. Podle Michálka by tehdejší premiér měl figurovat v soudním procesu v úplně jiné roli.

Jak připomněl, byl to Sobotka, kdo privatizační projekt vládě předložil, a úředníci se soudním znalcem, kteří byli obviněni, připravovali podklady de facto pro něj. „To, že Sobotka dnes poukazuje na to, že podváděli i jiní před ním, je sice hezké, ale pouze tím odvádí pozornost od projednávané kauzy a také vzbuzuje otázku, proč s tím nic nedělal, když to jako ministr financí věděl a měl řešit, protože nárok ještě nebyl promlčený,“ dodal Michálek.
CELÝ TEXT ZDE
Pak ještě připomněl příběh, jak se OKD dostalo do portfolia miliardáře Zdeňka Bakaly a také konexe na nejvyšších místech, které mu pomáhaly. Od prezidenta Havla, přes guvernéra ČNB Tošovského, ministra a předsedy lidovců Josefa Luxe, jemuž už v devadesátých letech dělal poradce, a samozřejmě Karla Schwarzenberga, jeho obchodního partnera z mnoha firem. Například spolu privatizovali karlovarskou Becherovku. Na tuto privatizaci a její podivné okolnosti zavzpomínal ekonomický komentátor Pavel Páral– vláda se k jejímu schválení sešla narychlo uprostřed jednání Sněmovny a klíčový hlas dodal Jan Ruml (lidovci a ODA měli jen polovinu hlasů a ODS nesouhlasila).Pokračování na PL

Štvanice na Alenu Vitáskovou pokračuje

$
0
0
Zdeněk Jemelík
15. 8. 2018    ZdenekJemelik a Chamurappi
Orgány činné v trestním řízení věnují Aleně Vitáskové, bývalé předsedkyni Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ), „péči“, přiměřenou těžkým zločincům. Začaly ji stíhat v r.2013 na základě obžaloby, jejíž výroková věta má jednoznačně povahu křivého obvinění. Dne 22. února 2016 ji senát Aleše Novotného Krajského soudu v Brně odsoudil k osmi a půl letům vězení. V nejistotě a obavách pak čekala až do 17. ledna 2018 na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o jejím odvolání. 



Čekání bylo trestem svého druhu. Naštěstí se dočkala zprošťujícího rozsudku. Tím se jí však trvalého klidu nedostalo, neboť nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman není s jejím zproštěním srozuměn a podal v její neprospěch dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Pokud s dovoláním uspěje, může vláčení po soudech pokračovat i další rok nebo dva.

Mezitím Aleně Vitáskové vypršel mandát předsedkyně ERÚ. V současnosti je „na volné noze“ a vyžívá se jako lidskoprávní aktivistka v čele spolku Institut Aleny Vitáskové, jako spisovatelka a jinak. Již nemůže škodit odporem proti zvyšování cen elektřiny či proti tunelování veřejných rozpočtů podporou budování bioplynových stanic. Vlastně nastal stav, ke kterému její pronásledovatelé chtěli dospět její kriminalizací.

Její pronásledovatelé ale chtěli mít jistotu, že se jí skutečně zbaví a pojistili se vyvoláním dalšího trestního stíhání, které začalo již v r. 2015. Důvodem bylo jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ, pověřené řízením právního úseku úřadu. Vyšetřování provázely projevy policejní síly, z nichž nejviditelnější bylo vyslání třicítky policistů pro jmenovací dekret Renaty Vesecké dne 27.května 2015.

Podle žalobce OSZ Jihlava Kamila Špeldy se Alena Vitásková dopustila zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinností při správě svěřeného majetku jmenováním Renaty Vesecké, která dle jeho názoru nesplňovala kvalifikační podmínku dlouholeté praxe v energetice, předpokládanou energetickým zákonem. Renata Vesecká tvrdila, že během své kariéry řešila případy v energetice, takže praxi má. Pokud se budeme držet striktně formálního výkladu zákona, žalobce by přesto mohl být v právu. Lze ovšem namítat, že zákonodárce nenapadlo, že by se někdo, kdo svou právnickou zdatnost prokázal dosažením funkce nejvyššího státního zástupce, by mohl přerušit působení v prosperující advokátní kanceláři a uvolit se, že vypomůže v ERÚ přijetím funkce daleko menšího významu. Kdyby ale ani to neprolomilo hráz právního pozitivismu, je třeba si uvědomit, že trestný čin má vedle stránky věcné také stránku subjektivní a nejsou-li naplněny obě, skutek není trestným činem. Právě subjektivní stránka zde ale dle mého laického názoru viditelně chybí. Alena Vitásková při jmenování Renaty Vesecké totiž nepochybně jednala ve veřejném zájmu. Její prvořadou povinností bylo zabezpečení hladkého chodu úřadu. V něm v té době pracovalo několik desítek právníků a vlivem vnějších okolností nároky na právní služby úřadu se stále zvyšovaly. Odborné řízení právnických činností z jednoho místa bylo nezbytností, ale obsazení místa příslušného náměstka vhodným právníkem se dlouhodobě nedařilo. Proto přijala pomoc Renaty Vesecké, o jejíž odborné zdatnosti neměla pochyb.

Žalobce šel ovšem dál a tvrdil, že plat, vyplacený Renatě Vesecké, je škodou, způsobenou státu, neboť vzhledem k nedostatku její kvalifikace je jí odvedená práce nicotná. To je ovšem formalismus, přehnaný až do směšnosti. Je trapné, že si takové hodnocení dovolil žalobce okresní úrovně, který se s Renatou Veseckou v odborné vyzrálosti a profesní zkušenosti nemůže měřit.

Obžaloba napadla již 22. ledna 2016 u Okresního soudu v Jihlavě. Opět formalismus převážil nad zdravým selským rozumem: místní příslušnost soudu se odvozuje od sídla ERÚ. Ale všechny žalované činnosti proběhly v Praze. Pro paní obžalovanou je určení soudu jistě nepříjemné, protože musí do Jihlavy dojíždět.

Vcelku se jako laik divím, že vzhledem k výše uvedeným výhradám okresní soud obžalobu v rámci předběžného projednání neodmítl, neboť jde o ubohý paskvil. K takovému kroku ale soudy přistupují jen výjimečně a nadřízené soudy většinou ke stížnosti žalobce jejich rozhodnutí stejně ruší. Soud tedy projednání obžaloby připustil, ale dlouho nekonal. A nespěchal ani po rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 17.ledna 2018.

Až dva a půl roku po podání obžaloby, dne 14. srpna 2018, proběhlo první hlavní líčení před senátem předsedy Zdeňka Chalupy. Jednání mělo standardní průběh. Žalobce přednesl obžalobu, jejíž obsah jsem uvedl výše. Po něm se k obžalobě vyjádřila paní obžalovaná. Odmítla názor, že jmenováním Renaty Vesecké porušila zákon. Velmi podrobně popsala okolnosti, které ji k jejímu jmenování vedly (viz výše). Zejména upozornila na stupňující se zatěžování ERÚ nároky na provádění různých právních úkonů, vyvolané převzetím části náplně Státní energetické inspekce, působením evropské legislativy i následky administrativního nezvládnutí fotovoltaického boomu v letech 2009-2010. Ostře se ohradila proti tomu, že si žalobce tvrzením o nicotnosti práce Renaty Vesecké dovolil hodnotit úroveň práce nezávislého ERÚ, ač mu to nepřísluší. Posléze vyslovila nedůvěru státnímu zastupitelství, podivila se nad přijetím obžaloby soudem a zejména si trpce postěžovala na pustošivé zásahy orgánů činných v trestním řízení do její úspěšné kariéry, osobního života a zdraví. Závěru jejího vystoupení se nelze divit, protože tento způsob vyvrcholení jejího čtyřicetiletého úspěšného působení v energetice je skutečně smutný.

Jako první svědek obžaloby vystoupil bývalý 1. místopředseda ERÚ Otto Gold, odvolaný Alenou Vitáskovou z funkce. Přes snahu žalobce přivést jej otázkami k poskytnutí informací, škodících paní obžalované, jí nijak neuškodil. V podstatě potvrdil, že nároky na právnické činnosti se zvyšovaly a Renata Vesecká skutečně v úřadě pracovala. S napětím jsme pak očekávali vystoupení Marie Benešové, bývalé prokurátorky, nejvyšší státní zástupkyně a ministryně spravedlnosti, kterou soud předvolal na návrh žalobce. Strany svědkyni apriorně vnímaly jako ovlivněnou minulostí, neboť kdysi vyvolala mediální štvanici na Renatu Veseckou a její přátele. Hovořila o nich jako o mafii, která z pozadí ovlivňuje trestní řízení. Vyneslo jí to žalobu sedmi žalobců na ochranu osobnosti, jejíž projednávání trvalo od 12.května 2008 do 24. září 2014 a skončilo smírem. Žalobce si zřejmě dělal naději, že paní svědkyně potvrdí nezpůsobilost Renaty Vesecké zvládnout právní agendu ERÚ. Ale nedosáhl svého. Marie Benešová vypovídala věcně, osobní vztahy do svědectví nepletla a požadované informace prostě neměla, ani je mít nemohla.

Mimo výslechů svědků došlo i na listinné důkazy.

Celkový průběh jednání byl klidný. Senát byl proti běžným poměrům u prvostupňových soudů nezvykle pozorný. Jeden přísedící si dokonce psal poznámky. Mělo by to tak být u všech soudů, ale bohužel tomu tak není: přísedící patří k známým bolestem justice. Na druhé straně kladení otázek svědkům zůstalo na žalobci a na obhájci, soud příliš nezasahoval. V každém případě výsledný dojem z jednání je pohodový.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 14. a 15. listopadu 2018.

Formáty přátelství: Rusko vs. USA

$
0
0
Rostislav Iščenko
15. 8. 2018     zdroj
Spojené státy svévolně, navzdory názoru světové komunity, nejen vystoupily z jaderné dohody s Íránem, ale také proti němu zavedly nové sankce, o nichž se říká, že jsou mnohem rozsáhlejší a tvrdší než ty předchozí. ... Sankce USA jsou zajímavé tím, že se vztahují nejen na Írán, ale na celý svět. ... Politika USA je zbavuje jejich posledních dobrovolných a upřímných spojenců. Až zůstane sám, bude Washington jen velkou Severní Koreou s letadlovými loděmi a bez komunistů. Dokonce i ten nejsilnější, když hraje sám proti všem, dříve či později prohrává a padá z přetížení.


Trump znovu drží své slovo a plní své předvolební sliby. Obamovu politiku vůči Íránu kritizoval ještě před svým zvolením a skutečně slíbil, že se vrátí ke konfrontaci.

Sankce USA jsou zajímavé tím, že se vztahují nejen na Írán, ale na celý svět. Trump přislíbil, že ten, kdo je poruší, nebude s USA spolupracovat (má se na mysli, že bude vyhozen z amerických trhů zboží, služeb a financí).

Iránským spojencem ohledně blízkovýchodního urovnání je Rusko. Ale Moskva na to nereflektuje. Ruska se americké sankce netýkají. Rusko spolupracovalo a bude spolupracovat s Íránem, ale bude také obchodovat s Amerikou. A Američané s tím nic nenadělají. Máme samozřejmě malý objem dvoustranného obchodu, ale zřeknout se ho nemohou, protože nakupují pouze to, bez čeho se nemohou obejít a co nemohou sami vyrábět kvůli své technologické zaostalosti (například raketové motory).

Ale velmi nervózní je Evropská unie. Evropská komise již zakázala evropským společnostem, aby reagovaly na americké hrozby a plnily režim protiiránských sankcí. Ale to moc nepomohlo. Mercedes, Total a další evropské společnosti poslušně oznámily utlumování spolupráce s Íránem. Nikdo o tom ani nepochyboval. Utrpí ztráty desítek nebo dokonce stovek milionů, ale tyto ztráty nejsou pro ně kritické. Avšak pokud budou vybídnuty, aby odešly z amerického trhu, nebudou ho mít čím nahradit, protože tam prodávají své výrobky za desítky miliard dolarů.

Trump věděl, kde má udeřit. Evropská unie věřila příliš dlouho pohádce o "jednotě Západu, založené na hodnotách", ale když bylo jasné, že starší kolega chápe pod "hodnotami" nejen "gayparády", ale také tradiční tlak silou, EU neměla čím odpovědět.

To Rusko v letech 2014-2015 překvapilo svět, když klidně přežilo sankce Západu a dokonce obrátilo některé z nich ve svůj prospěch. Ale proto, aby zajistila nezávislost ekonomiky před vnějšími vlivy, vedla Moskva dlouhou, vytrvalou a nepozorovatelnou pro cizí oči práci. Samozřejmě, nikdo nebudoval úplnou autarkii, ale byl vytvořen systém, v němž to, co se Washingtonu jevilo jako drtivá rána, schopná prolomit zeď, najednou upadlo do prázdnoty. A ano, v letech 2014 a 2015 systém ještě nebyl dokončen. Ani nyní není dotažený k dokonalosti, není vypulírovaný, vybarvený, ale je už téměř hotový a plně funkční, ale tehdy jeho důležité segmenty, zejména finanční, vyžadovaly podstatné dopracování, na což bylo třeba nemálo času. Proto se také v roce 2016 výrazně zvýšila tvrdost pozice Ruska a dále vzrůstala v geometrické progresi.

EU však tuto "preventivní práci" vůbec neprováděla. Ta se, stejně jako Ukrajinci, domnívala, že "s námi jsou USA", a tudíž "moře je po kolena". Když však Washington, který měl podle názoru EU bránit společné hodnoty Západu, náhle přetáhl spojence po hlavě klackem protiiránských sankcí, ukázalo se, že evropská ekonomika je bezbranná vůči americké zvůli. Se zřetelem na to, že EU měla obrovský profit z obchodu s USA, srovnatelný s čínským, každá obchodní válka bude pro ni mnohem bolestivější a její nominální ztráty budou mnohem vyšší, než budou ztráty Spojených států. To také vyvolalo vzpouru předních evropských společností proti Evropské komisi.

Ale podnikání je podnikání. Obchodník (i ten nejinteligentnější) je zacyklený pouze na finančních a ekonomických ukazatelích svého podnikání, pouze na jeho komerční účinnosti. Plánovací horizont nejvýznačnějších nadnárodních společností je několikrát kratší, než u státu střední velikosti a v řádech kratší, než u supermocností. Proto nemají rebelské společnosti v tomto případě absolutně pravdu, ale EK má absolutní pravdu.

EU nemá páky na ekonomický tlak na USA, ale EU má obrovské možnosti politického tlaku, které budou zachovány po relativně krátkou dobu. USA nejsou na úrovni elity a lidí připraveny smířit se s myšlenkou, že EU bude ztracena jako spojenec, že ​​NATO se bude muset rozpustit, že Evropa může změnit svou politickou orientaci. Vláda, která vyvolá odpovídající procesy, určitě padne. Odvetná ekonomická opatření EU budou navíc pro Spojené státy značně bolestné a lidem, kteří jsou propouštěni z práce nebo kteří ztrácejí své podnikání, je absolutně jedno, že EU ztratí více.

Znamená to, že Trump by nemohl vystoupit proti EU, kdyby byl přesvědčen, že ta zaujme konsolidovanou pozici a bude bojovat až do konce. Ale americký prezident to odhadl správně. Stejně jako v případě Ruska, kdy politici vyzývají, aby se vydrželo, konsolidovalo se a zachovaly se sankce, dokud Moskva nepřistoupí přinejmenším na kosmetické ústupky, ale podnikatelské kruhy fňukají o ztrátách miliard, nepřejí si podnikatelé čekat na úspěch po léta a desetiletí ani v případě USA.

Evropští podnikatelé nechtějí utrpět ztráty kvůli Evropě, takže EU bude obtížně zaujímat tvrdý postoj - lobbistické skupiny budou vyžadovat, aby se politici domluvili s Washingtonem. První kolo vyhraje Trump.

Ale ohledně druhého bych si nebyl tak jistý. Evropští politici dnes dokázali posoudit rozsah rizika. Jednoduše věřit, že USA se budou chovat džentlmensky, už nebudou. Budou se muset pojistit. Kromě toho chápou, že ustupováním evropské podnikání nic nezíská. Američané ho stejně stále budou vytlačovat ze svého trhu, jelikož "zbytečné peníze" došly. Nyní nejen že nejsou 90-tá, ale ani "nultá", a USA se chystají dojit svou krávu samostatně. Současně nejsou proti podojit i evropskou "burjonku" (přezdívka krávy, pozn. překl.). Evropské společnosti tedy odejdou z íránského a řady dalších pro ně druhořadých trhů, aby si udrželi ten hlavní, americký, a pak je USA ze svého trhu také vyhodí. Evropané se už nebudou moci vrátit do Íránu, protože místo, které opustí, bude obsazeno Čínou a Ruskem. Takže evropský obchod zemře a trh EU se pokusí monopolizovat Američané.

Evropští úředníci jsou velmi ambiciózní lidé. Lídři evropských zemí také. Navíc, dlouho před začátkem současné obchodní války začali globalizátory, příliš orientované na USA, nahrazovat u moci v evropských zemích nacionalisté neoizolacionisté (jako je Trump). Tento proces se zrychluje a nyní je riziko, že bude mít výbušný charakter. Evropa se již dávno považuje za pupek Země a střed vesmíru, než aby dovolila jakýmsi Yankeeům, aby jim veleli v tak hrubé a vulgární podobě.

Evropští politici se budou snažit snížit svou závislost na Spojených státech, aby mohli jednoho krásného dne nepříjemně Washington překvapit, jak to udělalo Rusko v srpnu 2008 a v březnu 2014. Pokud uspějí, zůstane Washington bez spojence, bez evropského trhu a tváří v tvář ekonomicky jednotné a politicky integrující se Eurasie, od Lisabonu po Šanghaj. Pokud se jim to nepodaří, budou muset USA vynaložit spoustu prostředků na udržení spojence, který jím ve skutečnosti není, přeje si uniknout a je připraven střílet do zad. V obou případech v dlouhodobé perspektivě USA ztrácejí. Už prohrály, protože místo spojence (i když někdy váhajícího, i když má v některých otázkách vlastní názor, ale přece jen spojence), budou nyní mít v podobě EU odpůrce (i když skrytého, ale sabotéra).

V tomto americkém zrcadle se ruská politika v postsovětském prostoru projevuje příznivě. Všichni příznivci jednoduchých a tvrdých rozhodnutí, stále kvílející, proč v roce 2008 neobsadili Tbilisi a nepřipojili Gruzii, proč neposlali vojáky do Kyjeva a nepřipojili Novorossii, proč se Baťka v Bělorusku chová, jak chce, a my ho nevyzýváme tvrdě k pořádku (například nezablokujeme ropu a zemní plyn), proč Nazarbajevovi nebyl odebrán za rozhodnutí k přechodu na latinku Severní Kazachstán, kde je mnoho Rusů atd., se mohou podívat do tohoto zrcadla a pokud to úroveň inteligence umožňuje, dostat odpovědi na všechny své otázky.

Lepší je váhající, proradný, chamtivý spojenec, který má sám zájem na zachování vztahů s vámi, lepší jsou dokonce nepříliš blahosklonně naladění formální neutrálové, dokonce i umírněný nepřítel je lepší než deklarativní přítel, kterého je třeba udržovat násilím. Spojenec je přece cenný tím, že něco přidává k vašim zdrojům. Pokud jste ho potrestali, pokárali ho, okupovali jej, pak, místo poskytnutí dodatečných zdrojů, začne požírat ty vaše.

Okolní svět navíc vždycky pozorně sleduje, jak se supermocnosti chovají ke svým spojencům. Pokud je tento vztah založen na vzájemném prospěchu a na respektování práv slabého, pak je relativně snadné, aby takový stát přilákal nové spojence podle potřeby. Stojí u něj ve frontě. Pokud je vše založeno na potlačování silou, pak dříve či později přátele ztrácíte.

Ruská politika mu dodává dobrovolné spojence, kteří jsou ochotni přispět k realizaci oboustranně výhodných plánů. Politika USA je zbavuje jejich posledních dobrovolných a upřímných spojenců. Až zůstane sám, bude Washington jen velkou Severní Koreou s letadlovými loděmi a bez komunistů. Dokonce i ten nejsilnější, když hraje sám proti všem, dříve či později prohrává a padá z přetížení.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Ředitelkou CIA je válečná zločinkyně

$
0
0
Tom Blanton (Národní bezpečnostní archiv)
15. 8. 2018
Grafickými znaky popsala současná ředitelka CIA Gina Haspelová podoby záměrného mučení (včetně waterboardingu), podezřelých příslušníků Ál Kajdy, kteří se nalézali pod jejím dohledem, když vykonávala funkci velitelky základny CIA na utajeném místě v Thajsku v r. 2002. Vyplývá to z čerstvě odtajněných kabelogramů CIA, které Haspelová buď sama psala, nebo jako velitelka základny autorizovala.


Zprávu o tom obdržel 10. srpna t.r. Národní bezpečnostní archiv, a to podle zákona o svobodě informací.

Kabelogramy, jež Haspelová do ústředí CIA odesílala, detailně popisují praktiky mučení, které veřejnost až dosud viděla jen na proslulých fotografiích z irácké základny CIA v Abu Ghraibu - američtí mučitelé tlučou hlavami vezňů do zdi, pěchují je do miniaturních dřevěných beden, vězňové jsou trvale nazí, ale celou hlavu mají přikrytou kapucí - to vše obohaceno o tzv. simulované tonutí, čili waterboarding, který je ovšem jak podle amerického tak i mezinárodního práva válečným zločinem. A to už od dob druhé světové války, kdy jej japonští vojáci používali proti zajatým vojákům americkým.

Ginu Haspelovou jmenoval ředitelkou CIA prezident Trump a americký senát její jmenování potvrdil 17. května t.r. s poměrem hlasů 54 ku 45.

Z Information Clearing House vybral a přeložil Lubomír Man

Ladislav Větvička: Znám vojáky z misí. Hrdinové? Pozor na to slovo. Článek o Afghánistánu, který asi neznáte. Za Hutku se stydí i odpůrci Zemana. Řeknu vám, co vidím v dnešním Rusku

$
0
0
Ladislav Věštvička
rozhovor s Ladislavem Větvičkou
15.8.2018  ParlementníListy
„Politici se řečmi o hrdinství jen pokoušejí ospravedlnit svá rozhodnutí, aby se někdo snad nezeptal, co vlastně v tom Afghánistánu děláme. Poláci, Kanaďani i Francouzi už dávno své jednotky odvolali nebo silně omezili jejich počty,“ říká známý blogger, spisovatel a cestovatel Ladislav Větvička. Vyjádřil se například i k písni Jaroslava Hutky a připomenul slova Karla Kryla právě ohledně tohoto písničkáře. Vysvětlil také, proč podle něj řadě lidí vadí různé neziskové organizace. V rozhovoru se podělil i o zajímavosti ze svého cestování a prozradil, jak vnímá život lidí v dnešním Rusku.
Vláda chce seškrtat rozpočty neziskovkám. Přijít by měly až o tři miliardy korun. Představou Andreje Babiše je, že peníze, které nejdou na sport a kulturu, budou přezkoumány, zda jsou rozdělovány skutečně účelně. Co na to říkáte? 
A proč podle vás jsou právě neziskovky „trnem v oku“ tolika lidí v České republice?
Protože lidé vidí konkrétní výsledky jejich činnosti. Podpora úchylných věcí, likvidace svobody slova, podpora příchodu nekompatibilních imigrantů s protičeskými hodnotami, to jsou věci, které lidé vnímají velice citlivě. Nefunguje právo, spravedlnosti se nedovoláte, ve školách a v silových složkách jsou podporovány tendence, které jdou vyloženě proti zájmům českého národa, a neziskovky tomuto stavu napomáhají. Neumíme integrovat menšinu ani po staletém soužití v tomto prostoru a tvrdíme, že to dokážeme u muslimů, kteří našimi hodnotami, jako je demokracie a rovnoprávnost, pohrdají. Lidé nejsou hloupí, to právě žáby na prameni z neziskovek z nich dělají neschopné, nevzdělané jedince. Proto je vztah k neziskovkám takový.
Ačkoliv, jak už jsme řekli, hodně lidí na neziskovky nevraží, jsou některé z těchto organizací, jejichž práci byste ocenil? Co například humanitární organizace Člověk v tísni?
Neumím na to jednoznačně odpovědět. Na jedné straně znám osobně pozitivní humanitární působení jejich lidí třeba v Nepálu nebo v Gruzii po válce, kterou jejich prezident začal a Gruzie na to hrozným způsobem doplatila. Tady je jejich přínos neoddiskutovatelný. Na druhé straně jejich politické působení je v naprostém rozporu se zájmy občanů České republiky. Připomeňme si jejich „boj“ proti oponentům tzv. hate free, propagandě na školách v projektech „Na pravdě záleží“, kdy oblbují naše děti, spolupráce s protičeskými spolky, jako jsou tzv. Evropské hodnoty nebo Sorosův Open Society Fund. Jsou to právě oni, kteří šíří nenávist, nesvobodu a cenzuru.
Minulé dny přinesly velmi smutnou zprávu o smrti tří vojáků, kteří byli zabiti v Afghánistánu. A i tato zpráva rozdělila názorově národ. Někteří je nazývají hrdiny, jiní poukazují na to, že to vlastně byla jejich „práce“ a že „nebojovali“ za Českou republiku. Vy jste se na FB vyjádřil proti tomu, abychom je označovali za hrdiny. Můžete svůj postoj pro ParlamentníListy.cz přiblížit?
Můj blog https://www.ladikvetvicka.cz/index.php/2018/08/06/nebyli-a-ani-to-nemohli-byt-hrdinove/ je o devalvaci slova „hrdina“. Začali s tím už bolševici, kteří za hrdiny označovali jen své lidi. Generál Mašín, Kubiš, Gabčík a stovky dalších, ti pro ně hrdiny prostě nebyli. Mimochodem, ani prezident Beneš se ke své roli ve vyslání parašutistů určených k likvidaci představitele okupační mocnosti nehlásil. V devalvaci tohoto slova pokračovali komunisté i svou další činností. Vymýšleli nejrůznější hrdiny socialistické práce a podobné nesmysly. Palacha vyhlašovali za pomateného blázna, který podlehl řečem o studeném ohni.
Znám osobně mnoho účastníků misí v Kosovu i v Afghánistánu. Jsou to odvážní lidé, kterých si musíme vážit. Ale nejsou to hrdinové jen proto, že se objevili ve špatný čas na špatném místě. Jak k tomu přijdou ti ostatní kluci na misích? Ti tedy nejsou hrdinové? Pro mě je hrdinou ten, který se v kritické chvíli zachová správně a bez ohledu na své bezpečí se vydá napospas, aby zachránil majetek nebo život jiného. Ti kluci, kteří zahynuli v Afghánistánu, si zaslouží úctu, ale hrdinové to být nemůžou jen proto, že zrovna vedle nich se odpálil protivník, to jen devalvujeme obsah toho slova.
Politici se řečmi o hrdinství jen pokoušejí ospravedlnit svá rozhodnutí, aby se někdo snad nezeptal, co vlastně v tom Afghánistánu děláme. Poláci, Kanaďani i Francouzi už dávno své jednotky odvolali nebo silně omezili jejich počty. Pro vojáky je samozřejmě prospěšné účastnit se misí v kritických oblastech, protože voják nemůže být teoretik. Voják musí mít zkušenosti z nasazení v kritických misích. Ale lidé se začínají ptát – co tam vlastně dělají? Chrání pár svých základen, kompletně obklíčených Tálibánem? Produkce opia od počátku intervence v Afghánistánu stoupla pětinásobně. Jak se opium a heroin dostává z hermeticky uzavřené země ven? Kdo jej pašuje? Kdo profituje z jeho produkce a exportu do Evropy? To jsou otázky, které si naši lidé díky devalvaci slova „hrdina“ začali pokládat.
Ke smrti tří vojáků se poměrně rázně vyjádřili zástupci KSČM. „KSČM žádá bez výhrad zastavení účasti České republiky v zahraničních vojenských misích bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, odmítá agresivní politiku USA a požaduje přehodnocení světového bezpečnostního systému, včetně setrvání České republiky v NATO. Za rozpoutání dnešní občanské války v Afghánistánu nesou největší odpovědnost právě Spojené státy americké,“ stojí například ve vyjádření. Co si o tomto názoru myslíte?
Chcete naznačit, že americká mise v Afghánistánu má souvislost s Tálibánem a rozšířením jeho vlivu? Podívejme se, co řekl Zbigniew Brzezinski v rozhovoru pro Le Nouvel Observateur v roce 1998: Bývalý šéf CIA Robert Gates uvedl ve svých pamětech, že americké výzvědné služby začaly pomáhat afghánským mudžahídům půl roku před sovětskou intervencí. Je to pravda?
Brzezinski: Ano. Podle oficiální verze historie byla zahájena pomoc CIA mudžahídům až v roce 1980, tedy až poté, co sovětská armáda okupovala 24. prosince 1979 Afghánistán. Ale realita, která byla dosud silně utajována, je úplně jiná. Ano, bylo to 3. července 1979, kdy prezident Carter podepsal první direktivu pro tajnou pomoc oponentům prosovětského režimu v Kábulu. A téhož dne jsem napsal memorandum prezidentovi, v němž jsem mu vysvětlil, že podle mého názoru tato pomoc povede k sovětské vojenské intervenci.
Navzdory tomuto riziku jste byl zastáncem poskytování této tajné pomoci. Anebo jste sám chtěl, aby Sovětský svaz napadl Afghánistán, a chtěl jste tuto válku vyvolat?
Brzezinski: Tak to úplně není. Nenutili jsme Rusy, aby vpadli do Afghánistánu, ale úmyslně jsme zvýšili pravděpodobnost, že to udělají.
Když Sověti ospravedlňovali svou intervenci tvrzením, že měli v úmyslu bojovat proti tajnému angažmá Spojených států v Afghánistánu, nikdo jim nevěřil. Ale ona to byla pravda. Dnes v té věci ničeho nelitujete?
Brzezinski: Čeho bych měl litovat? Ta tajná operace, to byl výborný nápad. Důsledkem toho bylo, že byli Rusové vtaženi do afghánské pasti, a vy chcete, abych toho litoval? Onoho dne, co Sověti oficiálně překročili hranice, jsem napsal prezidentu Carterovi: Teď máme možnost dostat Sovětský svaz do jeho vietnamské války. A skutečně, téměř deset let musela Moskva pak vést válku, kterou sovětská vláda nebyla schopna podporovat, byl to konflikt, který vedl k demoralizaci a posléze k rozpadu sovětského impéria.
A ani nelitujete toho, že jste podporovali islámské fundamentalisty a poskytovali jste pomoc a zbraně budoucím teroristům?
Brzezinski: Co je důležitější pro světovou historii? Tálibán, anebo rozklad sovětského impéria? Pár nažhavených muslimů, anebo osvobození střední Evropy a ukončení studené války?
Pár nažhavených muslimů? Vždyť se pořád říká a opakuje, že je islámský fundamentalismus světovou hrozbou.
Brzezinski: Nesmysl! Říká se, že Západ měl vůči islámu globální politiku. To je pitomost. Žádný globální islám neexistuje. Podívejte se na islám racionálním způsobem, bez demagogie a bez emocí. Je to skutečně čelné světové náboženství s 1,5 miliardou věřících. Avšak co má společného saúdskoarabský fundamentalismus s umírněným Marokem, s pákistánským militarismem, či s egyptským prozápadním či středoasijským sekularismem?
Když od tohoto smutného tématu odbočíme, velkou diskuzi vyvolala písnička Jaroslava Hutky. Zpívá například: „Pusto a prázdno jde po Česku, lid zalez kamsi do sklepa, země se změnila v grotesku a z Hradčan už je jen žumpa…“ Nebo: „Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, Zubatá už na Hrad chvátá… Co na to říct? A co říct na to, že v písni zmiňuje například i Masaryka?
Písničkář je tu od toho, aby umělecky zpracoval témata nevhodná třeba pro psaný text. Ovšem Hutka svou skladbou nevyvolal diskusi, vzbudil jen odpor. Za ten jeho výtvor se stydí dokonce i ti, kteří prezidenta Zemana nemůžou vystát. Zase se ukázalo, že to jsou právě sluníčkáři, kteří svým nechutným tlakem vzbudili pravý opak a přispěli ... .... .... ...

Rusko, Čína, Turecko - strategická spolupráce

$
0
0
Jaroslav Loudil
15. 8. 2018
Člen NATO Turecko uzavřel včera strategické partnerství s Ruskem. Stát s druhou nejsilnější armádou  v NATO /Turecko/ se nyní chce místo na USA plně orientovat na přátelskou spolupráci s panem Putinem v Rusku. Projednává se také vzájemný obchod s vyloučením amerického dolaru , který by také Turecko rádo zavedlo do obchodu s Iránem a Čínou. Včera bylo také oznámeno, že třetí atomovou elektrárnu postaví  v Turecku právě Čína. 


    Ministři zahraničí Ruska a Turecka rovněž oznámili, že jsou pro multipolární svět a budou společně pracovat  na odstranění dosavadní  role USA ve světě.

P.S. Těžko než takovéto zprávy uvítat ! Když USA prosazovaly svou roli světového policajta, tak svět dopadl takto :

1999 - vojenské napadení Srbska státy NATO , 1000 mrtvých civilistů

2001 - vojenské napadení Afganistánu USA - 30 000 mrtvých civilistů

2003 - vojenské napadení Iráku USA - 300 000 mrtvých civilistů

2011 - vojenské napadení Lybie státy NATO - Lybie se jako stát zhroutila a denně  z ní pašeráci posílají do Evropy tisíce černochů

2013 - vojenská podpora NATO státního rozvratu v Sýrii, NATO podpořilo Pátou kolonu v zemi složenou z fanatických islamistů, Sýrie zkolabovala, 650 000 mrtvých, 2 miliony běženců

No, zdá se že Turecko s Ruskem mají rozum , když chtějí společně  zatrhnout  další - "povedené kousky USA", po kterých se svět bude opět brodit po kolena v krvi. Je dobře , že tu máme státníky, kterým to dosud ještě  -"myslí" !! a nejsou zatím -"na odpis" - jako mnozí jiní !

http://www.xinhuanet.com/english/2018-08/15/c_137392632.htm
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live