Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 622 | 623 | (Page 624) | 625 | 626 | .... | 668 | newer

    0 0

    Rozhovor s MUDr. Ivanem Davidem
    2.9.2018 Nová republika
    Před podzimními senátními volbami položil Český rozhlas všem kandidátům stejnou skupinu otázek. Vysílat je bude v časech věnovaných senátním volbám. Uveřejňujeme odpovědi kandidáta senátních voleb v Praze 12 a předsedy našeho zapsaného spolku Nová republika, pana MUDr. Ivana Davida, CSc. Tímto také žádáme voliče v pražských Modřanech, Komořanech a dalších čtvrtích spadajících do tohoto volebního okrsku o podporu našemu kandidátu.



    1. Proč by lidé měli volit právě Vás?


    Protože mi jde o budoucnost této země, která by měla být naše. Protože se vždy snažím o to, co chtějí občané, ne o to, co si přeje vrchnost, Berlín, Brusel nebo Washington. Proto jsem ve vládě hlasoval proti bombardování Jugoslávie. Mám dlouholeté zkušenosti z práce v Poslanecké sněmovně a ve vládě, ze zastupitelstva městské části, z řízení velkého zdravotnického zařízení. Nemám za sebou žádné selhání.
    Protože si každý může snadno ověřit jaké zastávám názory, publikuji je na facebooku a na webu Nová republika.


    2. Co byste v případě zvolení udělal jako první?


    V prvních dnech po zvolení zveřejním plán svojí práce, takže si každý bude moci kdykoli ověřit, zda plním to, co jsem slíbil. Dobuduji tým svých spolupracovníků, protože po mém zvolení budou vědět, že se nesnaží zbytečně.


    3. Jak byste chtěl zvýšit důvěryhodnost Senátu?

    Každý jednotlivý senátor může ke zvýšení důvěryhodnosti senátu přispět jen tak, že se sám bude chovat příkladně, a to i mimo budovy Senátu. Myslím, že občané nemají dostatek informací. Média často mlčí o důležitých zákonech. Budu o nich psát. Jestli to důvěryhodnost Senátu nezvýší, pak si ji nezaslouží. 



    4. Se kterým hnutím nebo politickou stranou byste rozhodně nespolupracoval?

    Na správných věcech jsem připraven spolupracovat naprosto s kýmkoliv, kdo má společný zájem. V poslanecké sněmovně jsem si ověřil, že to je možné. Svojí politikou je mi nejvzdálenější TOP 09 reprezentovaná panem Kalouskem, ale i s nimi jsem připraven spolupracovat.


    5. Co byste konkrétně udělal pro zlepšení politické kultury v České republice, tedy nejen v Senátu?

    Za hlavní problém politické kultury pokládám naprostý nedostatek věcné seriózní diskuse o nejdůležitějších problémech naší společnosti. Ať už budu zvolen nebo ne, budu nadále podporovat diskusi o věcech veřejných a podílet se na hledání východisek z problémů.


    6. Budete se v případě zvolení věnovat senátorské práci naplno nebo se budete chtít souběžně věnovat i jiným zaměstnaneckým, podnikatelským, politickým nebo dalším aktivitám?


    Pro každého politika je zásadně důležité, aby neztratil kontakt s realitou a s veřejností. Proto se budu nadále věnovat publicistické a přednáškové činnosti, ale i znalecké činnosti ve svém oboru. V případě zvolení s jiným zaměstnáním nebo podnikáním nepočítám.


    Související čtěte také na stránkách Nové republiky ZDE.





    0 0

    - ps -
    9. 2018 PrvníZprávy
    "Není důležité, kdo organizoval demonstraci před Sněmovnou, když poslanci schvalovali Babišovu vládu a kdo organizoval demonstraci před Českým rozhlasem 21. srpna 2018, ale mělo by být zajímavé, kdo to financoval?" ptá se student politologie, který si nepřeje být jmenovaný. 
    Kachna a ještě k tomu na naděli
    Jako důvod utajení svého jména, student dodává, že se obává, aby jej profesoři politologie nepovažovali za kolegu.

    Vy si myslíte, že organizátoři demonstrací jsou jiní a nemají nic společného s těmi, kteří ty demonstrace financovali. Podle čeho tak soudíte?
    "V tom prvním případě se demonstrace konala dokonce v místech, které je v zákoně vyjmenované, že se tam nic takové nesmí činit. Policie to vyhodnotila jinak a demonstranty před budovu Sněmovny pustila. Navíc několik hodin před demonstací na ni s upozorněním, že se bude konat před Sněmovnou, pozvala v přímém vstupu redaktorka České televize s Malostranského náměstí. To je náhod, co? A nikdo to nešetří. V přímém televizním přenosu se zve na akci do míst, kde se ze zákona nesmí demonstrovat a pak Policie nezasáhne, proti těm, kteří na té demonstraci jsou."

    Nu a jak to bylo před Českým rozhlasem?

    "To bylo to samé. Probíraly se tam stejné argumenty proti Babišovi. Premiér, který je trestně stíhaný, na Slovensku popotahovaný ze spolupráce se státní policií, byl člen KSČ a vládne díky toleranci s komunisty, troufale mluví k 21. srpnu 1968 a ještě před rozhlasem, kde umírali lidé za myšlenky svobody. Takže se tu píská na každého, který má něco společného s Babišem a s jeho hnutím ANO."

    Kdo jsou ti lidé, kteří protestují? Je to dojednaný kompars, jak tvrdil Andrej Babiš v jednom rozhovoru v televizi?
    "To by měla říci česká policie, která ten prostor musela monitorovat. Když se někde sejdou tři ze čtyř nejvyšších představitelů země, tak tam přeci musí mít policie přehled, kdo tam demonstruje, aby tam náhodou mezi demonstranty nebyl nějaký šílenec s nějakou zbraní. Nedovedu si představit, jak se stalo, že se někdo dostal až k premiérovi na takovou vzdálenost, že na něho plivl, jak sám Babiš někde říkal, že se tak stalo."

    A ještě jste ani nenaznačil, kdo to všechno platí ten údajný kompars demonstrantů?

    "Položte si otázku, komu ta demonstrace nejvíce ublížila a komu demonstranti moc nepomohli? Když se při pietní akci pokládaly věnce u pamětní desky, na které jsou jména před rozhlasem zabitých osob, a někdo při tom pískal jen, když věnec pokládal sám Babiš a předseda Sněmovny a naopak nepískal, když mluvil a pokládal věnec předseda Senátu mimochodem před rokem 1989 rovněž komunista, tak zjistíte, že ten Babiš moc neztratil. Lidé přeci fandí těm, komu se ubližuje a navíc pískali na ně vlastně hulváti, kteří nemají úctu k občanům zabitým okupanty právě v srpnu 1968."

    Chcete snad naznačit, že ty demonstrace může financovat samotné hnutí ANO?

    "Proč ne. Vždyť po těch demonstracích toto hnutí posílilo. Nu a ti politikové, kteří ty demonstranty hájili jako například madam Němcová a další, se z pohledu dost občanů tak trochu znemožnili, aniž by si to uvědomili. Hájili totiž hulváty."


    Říká se, že kuriózní neověřené informace, jaká je i ta, co si právě čtete, vydavatelé novin dříve opatřovali latinskou zkratkou N .T. (Non testatum) – neověřeno. Fonetická podoba zkratky "enté" se zvukově podobá německému die Ente, česky tedy kachna. Nu a tak Prvnízprávy.cz pečou Kachnu v tomto případě na neděli ...

    0 0

    2. 9. 2018       ukraina
    Politolog Rostislav Iščenko okomentoval atentát na hlavu DLR Alexandra Zacharčenka listu Ukraina.ru.
    "Zacharčenko podepisoval smlouvu jménem republiky, jménem DLR. Samotná skutečnost Zacharčenkova ​​úmrtí z pohledu mezinárodního práva nemá žádný vliv na Minské dohody. Dohody podepisují státy, nikoliv politici, i když se to týká neuznaného státu. Něco jiného je, že smrt Zacharčenka ovlivní situaci na demarkační čáře. 



    Myslím, že jde o záměrnou provokaci Ukrajiny s cílem zhoršit situaci v předvolebním období k posílení pozice Porošenka. Nyní začalo zasedání parlamentu, které by mělo stanovit termín voleb", řekl Iščenko.

    Poznamenal, že doba největší zranitelnosti jakéhokoli státu je období změny moci, zejména pokud se to děje násilnou cestou.

    "Kyjev dosahuje dvou efektů. Oslabuje pozice DLR, tím spíš, že DLR má hlavní pozici na Donbasu. Na druhé straně Kyjev vytváří podmínky pro zvýšení napětí v regionu. A to může být použito ve vnitropolitické hře", zdůraznil politolog. Nepovažuje vraždu Zacharčenka za důkaz krize státnosti DLR.

    "Sovětská armáda postupovala, ale v roce 1944 zahynul velitel fronty, armádní generál Vatutin, který se dostal do léčky banderovců. A v roce 1945 zahynul velitel fronty, armádní generál Čerňachovský. Ten byl dokonce ostřelován. Když jste ve válce, je zřejmé, že absolutní bezpečnost neexistuje. Tím spíš, že pozice DLR a LLR nejsou pozice sovětských front ve Velké vlastenecké válce, kdy štáby byly 50 kilometrů od fronty. Je zřejmé, že v LLR a DLR působí diverzní výzvědné skupiny. V takové válce nelze úplně vyloučit činnost diverzantů", poukázal expert.

    Podle vyjádření Iščenka v této válce umírají médiální a charismatické postavy - jsou prvořadým cílem nepřítele.

    "Pokud jste zabili Giviho nebo Motorolu, bude se o tom hovořit a hovoří se až dosud. Máte také informační vítězství. Totéž se Zacharčenkem - není jen charismatický vůdce, který je v DLR obtížně nahraditelný. Je vůdcem jak Donbasu, tak i celého jihovýchodu, pokud se linie fronty pohne ke Kyjevu. Přirozeně, byl prvořadým cílem ukrajinských diverzních výzvědných skupin. Ale absolutní bezpečnost nebývá. Kennedy byl prezidentem USA, byl střežen lépe než Fort Knox, ale také byl zabit", poznamenal Iščenko.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová


    0 0

    Jiří Baťa
    2. 9. 2018
    Ne, to nejsou všechno jména ani příjmení, jméno je jen to poslední, Poche! V souvislosti s dosud neobsazeným postem ministra zahraničních věci je jméno Poche velmi frekventované, je totiž ČSSD až podezřele usilovně prosazované, na druhé straně však prezidentem pro jmenování neakceptovatelné. Je to dáno kontroverzní osobou nositele tohoto jména. Proti právu ČSSD, která jej původně nominovala na post ministra zahraničí nelze nic namítat, problém přichází v okamžiku, kdy jej prezident republiky, na rozdíl od všech ostatních navržených kandidátů na ministry vlády, odmítá ministrem zahraničních věcí jmenovat. 



    Ani jemu nelze právo na nejmenovaní navrženého kandidáta na ministra upírat, má na to právo dané mu Ústavou. Dalo by se tedy ze strany ČSSD, potažmo předsedy Hamáčka očekávat, že přes delší dobu vedenou slovní korespondenci (potyčku) mezi prezidentem a předsedou ČSSD Hamáčkem, event. i premiérem Babišem, bude vedení ČSSD postupovat uváženě, odpovědně a racionálně, že bez dalších problémů navrhne jiného člověka na tento post. Bohužel se tak nestalo. To potvrdil už tím, že tuto problematikou přehodil na „povolební“ kolej, kdy k tomu prý bude více času a prostoru. Řešení je to sice značně iracionální, ale Hamáčkovo!

    Současná situace si vynutila opatření, že předseda ČSSD Hamáček z výše uvedených důvodů zastává jak funkci ministra vnitra, tak „v záskoku“ a dočasně i funkci ministra zahraničních věcí. Je si sice vědom, že „posed“ na dvou židlích není ani pohodlný, ani praktický, přesto se evidentně nesnaží problematiku obsazení postu ministra MZV racionálně řešit. Je smutné, že se ČSSD a sám pan Hamáček ohání tvrzením, že vzniklou situaci nezavinila ČSSD v domnění, že veřejnost je nejen hloupá, ale i slepá a hluchá.

    Zatímco prezident má právo na jmenování nebo nejmenování, tj. odmítnutí navrženého člověka do funkce, nemá více možností jiné volby než ano nebo ne, zatímco jak pan Hamáček, tak celá ČSSD má celou řadu možností ze svých řad (případně i mimo) najít jiného vhodného člověka, který by byl přijatelným jak pro prezidenta, tak i pro premiéra vlády. Jenže pan Hamáček furiantsky trvá na svém, že Poche je jediným možným kandidátem a při prosazování je zřejmě ochoten jít hlavou proti zdi (Pražského hradu). Že to bude hodně bolet je nasnadě, ale pan Hamáček má zřejmě nejen tvrdou hlavu, ale také rád nosí kabát, ušitý z ostudy. Je skutečně až zarážející, jak si nejen Hamáček i vedení ČSSD podřezávají větev, když se veřejně a hlavně do řad svých členů nechávají slyšet, že chtějí ČSSD pozvednout, vzkřísit, vytvořit důvěru v její schopnosti a podobné bla, bla, bla a činí pravý opak.

    Dalo by se říct, že je to jejich problém a naše zbytečná starost, ale ní to tak úplně pravda. Ministerstvo zahraničních věcí je natolik důležité, že v současné napjaté situaci nejen s imigrační problematikou, ale celkovým stavem a situací v Evropě a ve světě, je fungující, plnohodnotné ministerstvo zahraničí přímo nepostradatelné. Konec konců to je i podstata v prezidentova zamítavého stanoviska a postoje ve věci (ne)jmenování Pocheho. Pan Hamáček, suplující ministr zahraničí to sice chápe, ale dělá, jako by se jednalo o ministerstvo pro pěstování borůvek a lesních plodů.

    Pozornost a zájem nejen veřejnosti však vyvolává i osoba samotného pana Pocheho, který je sociální demokracií vehementně prosazován a protlačován. Něco málo se o osobě pana Poche ví, jsou to však běžné, banální záležitosti, které nemohou dát relevantní odpověď nebo vysvětlení, proč zrovna on a ne někdo jiný. Nicméně neobyčejná zarputilost, neústupnost a umíněnost ČSSD a pana Hamáčka na straně jedné, zatvrzelost, neústupnost a možno říct chucpe pana Pocheho dává tušit, že celá záležitost má nějaké tajemné pozadí, které hraje mimořádně důležitou roli . Vzbuzuje to dojem nějaké kulišárny, které se ČSSD nechce vzdát, protože pro ni bude mít, v případě prosazení Pocheho, zcela jistě nemalou důležitost a také význam. Jinak si lze sotva rozumně vysvětlit, zdůvodnit a pochopit umanutost Hamáčka a ČSSD na prosazení pana Pocheho na šéfa MZV.

    Má-li to být součást snah a úsilí o zmrtvýchstání, oživení a posílení postavení a vlivu ČSSD na politické scéně, pak jde spíše o kopání ještě hlubší jámy, než ve které se ČSSD nachází. Nu, když pan Hamáček říká, že za současné problémy s (ne)jmenováním ministra zahraničních věcí není zodpovědná ČSSD, asi má za to, že pomyslný „zakopaný pes“ je někde na Pražském hradě nebo v Lánech. Bylo by však naivní se domnívat, že to bude Hrad, který půjde a psa vykope. To by si měli Hamáček a vedení ČSSD hóóódně urychleně uvědomit.

    0 0

    2. 9. 2018       RadimValenčíkPíše
    Zásadní informace dle Novinek (kurzívou):
    "Působení pana Pocheho je velice negativní, je jasné, že on nebude ministrem,” uvedl Babiš s tím, že je nepřijatelné, aby se Poche někdy na ministerstvu choval, jako by ministrem byl...
    "Je potřeba mít plnohodnotného ministra zahraničí, ale takového, který se ztotožňuje s našimi názory, naší politikou," prohlásil Babiš. Osoba nominanta Miroslava Pocheho to podle jeho názoru není...

     
    "Čekám, že sociální demokraté přijdou s novinkami," uvedl Babiš s tím, že má už dlouho pocit, že ČSSD navrhne do ministerského křesla někoho jiného, je ale otázka, kdy tak učiní...
    Hamáček v pátek po zasedání širšího vedení ČSSD oznámil, že chce spor o nominaci Pocheho řešit až po komunálních a senátních volbách, které budou 5. a 6. října. Téma by podle něj mohlo poškodit kampaň ČSSD, která má být pozitivní. Řešení by podle Hamáčka mělo být jasné ve druhé polovině října. Poche předpokládá, že se v budoucnu ministrem zahraničí stane.
    Babiš je předseda vlády a on rozhoduje, kdo ve vládě bude, resp. nebude. Nikdo jiný. A řekl to dost jasně. Poche je z kola ven, i když si to stále nechce připustit. Hamáček taky ne.
    Poche, Hamáček a lidé v jejich okolí si totiž myslí, že mají v rukou zásadní trumf: Pohrůžku vystoupení z koalice. V tom se ale zásadně mýlí. Po říjnových komunálních volbách, které mají velmi významný signalizační význam, Babiš ve vládě ČSSD nejen potřebovat nebude, ale byla by pro něj přítěží.Co se stranou, která evidentně umírá a není schopná silou tlaku své členské základny dosáhnout skutečné obrody?
    Usychající fíkus, kterému opadaly listy, není tím, co může cokoli přikrýt. Babiš bude moci těm, kteří ho tlačili do koalici s ČSSD, říct: Vidíte, toto jste mně vnutili? A současně si uvolnit ruce pro širší podporu strany.
    Předčasné volby? Asi také ne. Předpokládám, že se k Babišovi po volbách zaprodané vedení ČSSD (zaprodané na vše strany) včetně poslaneckého klubu bude lísat. Dožití pod Babišem pro ně bude konečná a dojezd do této stanice se budou snažit oddálit.
    Uvidíme, co k tomu řekne poctivá část sociální demokracie, jak se projeví a zde se projeví.
    Babišův výrok v sobě obsahuje ještě jednu skupinu informaci: Totiž to, že má poměrně dobré informační zdroje, pokud jde o výsledek voleb, že k těmto zdrojům má důvěru a že mu tyto zdroje dávají dostatečnou jistotu k postoji, který zvolil.




    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6063-babisova-pecka-poche-z-kola-ven.html

    0 0
  • 09/02/18--13:09: Hybatel Poche
  • Ivan David
    2. 9. 2018
    Šachy kolem pana Poche nasvědčují tomu, že za nominací pana Poche stojí pan Poche sám. Nikdo také nepotřebuje tak naléhavě, aby byl pan Poche ministrem zahraničních věcí, jako právě Poche. Nejenom vyšší důstojník, ale i vyšší politik dobře ví, že si nemůže dovolit jít do prohrané bitvy, neboť by ho oslabila, ne-li odstavila. Určitě to ví i pan Hamáček.

    Z jeho chování je zřejmé, že si nominovat někoho jiného nemůže dovolit. Pan Poche není někým, kdo by mohl uspět v tajné volbě na předsedu strany, ale byl by tím, kdo může být ustanoven jmenováním. Poche je Hamáčkova prohraná bitva, která ČSSD dále oslabí. Po volbách bude málo záležet na tom, kdo bude nominován. Prezident ví, že to bez něj nejde. Proto to půjde bez pana Poche a možná i bez pana Hamáčka. Klientelistický systém v ČSSD funguje, ale její funkcionáři zapomněli, že mimo ČSSD už nefunguje. Klientelistický systém je poslední stádium, Návrat z něj je možný, jen když patroni přejdou do jiné struktury, protože ČSSD je už vytunelována. Toho co zbude by se pak musely ujmout autentické osobnosti. Jestli ještě nějaké zbyly.

    0 0

    Václav Umlauf 
    3.9.2018 E-republika
    Pokud se nějaká vláda v Evropě rozhodne za aktivní podpory globálních korporací, tichého mlčení EU a aktivní podpory NATO systematicky vraždit etnickou skupinu na svém území, pak jsme se opravdu dostali na cestu, odkud není návratu. A řetěz vražd v Doněcku a nezávislých novinářů na Ukrajině to jen potvrzuje.



    Hlavní představitel Doněcké lidové republiky Alexandr Zacharčenko byl zabit 31. srpna v důsledku exploze v restauraci Separ, která se nachází nedaleko hlavního sídla Doněcké správy. Rovněž zemřel jeden z jeho tělesných strážců. Zraněno bylo dalších 11 lidí. Nálož byla nastražena asi o den dříve. Trhavina vybuchla, když vstupovali do restaurace. Osobní tělesný strážce vstupoval jako první a zemřel na místě. Jako druhý šel Alexandr Zacharčenko. Podezření na pachatele zcela pochopitelně padá na prvním místě na ukrajinské tajné služby. Zacharčenko byl slušný člověk, voják a politik. Pořadí je důležité a každý v Doněcku to věděl. Jeho zavraždění završuje etapu legendárních vojenských velitelů Doněcka, kteří se vítězně zapsali do historie Ukrajiny. Připomeňme zavražděnou trojici v tom pořadí, jak hlavní představitel Doněcka mluvil na pohřbech slavných velitelů Novoruska zavražděných před ním. Nejprve dne 8. února 2017 s velkou pravděpodobností SBU zavraždila Arsena Pavlova alias Motorolu.



    Ukrajina po intervenci Západu a podpoře gruzínských ostřelovačů na Majdanu začala vraždit civilisty v městech s většinou ruského obyvatelstva. Jako první byli zaživa upáleni lidé v Domě odborů v Oděse. Viz náš článek (Po masakru v Oděse již není cesty zpět) psaný hned po této katastrofě, která se odehrála 2. května 2014. Případ nikdy nebyl vyšetřen a fašističtí viníci, jejichž obličeje jsou známy z videí, nikdy nebyli potrestáni. A jeden z hlavních vrahů, který je natočený na videu, jak střílí do hořících lidí v Domě odborů, v klidu zemřel doma v posteli (Oděský vrah “setník Mikola” zemřel na zápal plic). Jenže horníci na Donbase nejsou ovce a určitě ne ti, kteří měli za sebou mnoho let služby v Rudé armádě. Povstání vedli místní lidé za podpory Ruska, které se nemohlo nečinně dívat na to, jak fašistické bojůvky milicí jako jsou Pravý sektor, Azov, Dněpr a další, vraždí civilní obyvatele hned za jejich hranicemi. Vraždění začali ukrajinští fašisté a oligarchové a také v něm pokračovali až do své vojenské porážky ukončené Minskými dohodami, které nikdy nehodlali dodržovat. K tomu viz článek Fašistická propaganda v přímém přenosu. A jejich zdejší figurky jako je Saakašvili, bývalý gruzínský prezident a dnes mezinárodně hledaný zločinec, jsou pro USA stejně zbytní jako poražení islámští teroristé v Sýrii. Podívejte se, co říká Zacharčenko o zavraždění dalšího legendárního velitele Doněcka jménem Michail Tolstych alias Givi.



    Nyní je na řadě řeč nad zavražděným velitelem a asi jedním z posledních legendárních velitelů Doněcka. Řada těch velitelů, kteří byli zavražděni před Zacharčenkem, je už dlouhá dost. A nejšpinavější vraždy nejsou ty, které provedla ukrajinská tajná služba, ale gangsteři pod některými zkorumpovanými politiky přímo v Novorusku. Připomeňme lidi, jako byl bývalý šéf Luhanska Igor Plotnický, který z obavy před zastřelením už po místním převratu utekl do Ruska. A záhadnou vraždu velitele brigády „Přízrak“ jménem Alexej Mozgovoj, kterou možná nařídil sám Plotnický. Za stejně záhadných okolností byl zavražděn kozácký velitel Pavel Dremov alias Baťa, který otevřeně vystupoval proti Plotnickému (RIP Pavel Dremov: Lépe je zemřít jako svobodný, než žít jako otrok.

    Doufám, že jste si všimli jednoho důležitého faktu. Drtivá většina odkazů na videa ukazující hajlování a činnost fašistů na Ukrajině už není dostupná na korporátních západních médiích. K tomu viz článek Ukrajinský neofašismus podporovaný z USA a EU Pokud se nějaká vláda v Evropě rozhodne za aktivní podpory globálních korporací, tichého mlčení EU a aktivní podpory NATO systematicky vraždit etnickou skupinu na svém území, pak jsme se opravdu dostali na cestu, odkud není návratu. K tomu článek Česko v OSN aneb Proč nám nevadí fašismus A řetěz vražd v Doněcku a nezávislých novinářů přímo na Ukrajině to jen potvrzuje. Viz článek Takový obyčejný vraždící EU-fašismus Ve 30. letech odcházeli interbrigadisté bojovat proti Frankovu fašistickému režimu do Španělska, protože věděli, že v Madridu se bojuje i za Prahu. A také to tak bylo, jenže o deset let později. Všichni legendární velitelé, kteří byli zavražděni v Doněcku, bojovali i za nás.
    R. I. P.


    Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


    Související články:


    0 0

    Michail Chazin
    Michail Chazin
    3. 9. 2018  Outsidermedia
    Putinovo oslovení občanů ve věci penzijní reformy bylo mnohem složitější událostí, než si mnozí představovali. A popisovat je můžeme jen, pokud si uvědomíme okolnosti toho momentu. Především je třeba říci, že Putin objektivně i subjektivně vystupuje ve dvou protikladných funkcích. První taková funkce je role nájemného manažera jmenovaného elitou – právě v této roli byl do úřadu nominován, právě tuto roli hrál prakticky po první dvě funkční období. Přičemž v první kadenci (před případem oligarchy Chodorkovského), byl pod kontrolou – stačí si připomenout tehdejšího šéfa jeho administrace Vološina. Ve druhém období už měl podstatně větší volnost, ale sám sebe cítil jako manažera. Teprve ve svém třetím prezidentském období (po Medveděvovi) se definitivně vpravil do druhé role – funkce cara, imperátora.




    Takže jeho vystoupení mohlo proběhnout podle jednoho ze dvou mechanismů: Buď podle mechanizmu nájemného manažera, a pak musel rozumovat nad rozpočtem, detailech, příjmech atd. A protože je nájemný manažer, neměl právo posuzovat příjmy a výdaje těch, kdo tohoto manažera najímali – tedy elity. Ve druhé variantě měl vystupovat jako car – a obracet se k lidu. Tedy dvě zásadně odlišné pozice. Tady ale ještě jeden detail – jako nájemný manažer nemusel ani vystupovat, protože je tu vláda, která přijímá rozhodnutí, které může být správné, nebo ne – a pak je možné je napravit…

    Když oznámil, že vystoupí, tak všichni pochopili, že bude vystupovat jako car ochránce a přirozeně penzijní reformu zruší. To se ale nestalo… Fakt, že se rozhodl vystoupit, byl činem carským, ale to co řekl, řekl jako nájemný manažer. Hovořil o kladech, záporech, o problémech, přitom říkal, že někteří požadují nalít do penzijního systému „ropné“ peníze, jiní říkají, že je třeba prodat paláce, které si penzijní fondy vystavěly – to že ale nestačí. Takže k palácům by bylo možno přidat byty, které si manažeři penzijních fondů koupili pro sebe a svoje děti – což rovněž nejsou malé peníze. Ale z hlediska lidu měl být rozhovor jiný – měl říci, že u nás roste množství miliardářů, ceny jachet, které si kupují, vysoce překračují cenu paláců penzijního fondu. Potom tedy pojďme prodat jachty oligarchů a zvýšit jim daně – a může se ukázat, že je peněz dost. On to ale neřekl právě proto, že vystupoval jako nájemný manažer. Navíc – pokud už přijal logiku nájemného manažera – pak neměl hovořit o příjmech svých najímatelů.

    Pak ovšem vzniká otázka: Proč vůbec zvolil toto vystoupení? Aby připomněl, že je car? Pokud ale car vystupuje jako nájemný manažer, tak reakce veřejnosti – a my ji vidíme na internetu – je: „Car není pravý!“. Znamená to, že se Putin shodil? To je rozpor, který třeba rozplést, a já se o to teď pokusím…

    Jde o to, že ve světě zhruba do roku 2008 dominovalo jedno elitní seskupení, které můžeme nazvat finančníky, fininternou, atd. Ti měli zdroj, na kterém dominovali – kontrolu nad emisí dolaru. Tento nástroj kontrolovali ne zcela legálně, protože emisní centrum dolaru Fed se nachází pod jurisdikcí USA. Dokud tito finančníci kontrolovali administrativu prezidenta USA, nebyl v tom rozdíl. Od jisté doby jsou u moci v USA prezidenti napojení na jiná elitní seskupení. Nejdříve Obama a potom Trump. Obama jako první začal jednat. Východ z krize roku 2008 se už mezinárodním finančníkům nelíbil a pochopili, že budou problémy. Proto byl koncem roku 2011 učiněn pokus o vytažení emise světové měny z jurisdikce USA a udělat jakousi „centrální banku centrálních bank“ na bázi IMF. Šlo tedy o faktické ukončení brettonwoodské reformy, kterou byly vytvořeny mezinárodní instituce – IMF, WB a WTO (která se původně nazývala GATT). To se nepodařilo, protože USA odpověděly aférou tehdejšího šéfa MMF Strauss Kahna, jeho uvězněním pro podezření ze sexuálního obtěžování (jak se později ukázalo vykonstruovaného), po čemž bylo jasné, že Američané se emisního centra nevzdají.

    V roce 2014 učinil Obama druhý pokus zákazem emise a začala krize likvidity světového finančního systému. Následně se udála řada dalších věcí, m.j. devalvace koncem roku 2014, jako důsledek, protože světový finanční systém potřeboval zdroje, které bylo možné stáhnout jen z národních ekonomik. Proto IMF dal pokyn k devalvaci měn rozvojových zemí, která způsobila mohutný únik kapitálu z těchto zemí. My jsme ztratili kolem 200 miliard USD, ale další země ztratily rovněž nemálo. Já vím například údaje o Ázerbajdžánu, České republice, které tratily proporcionálně méně, nicméně Čína přišla o 2 biliony dolarů svých rezerv ve prospěch tohoto programu podpory likvidity světového finančního systému. V roce 2014, na základě výsledků listopadových doplňovacích voleb v USA, bylo jasné, že národní síly USA alternativní finančníkům, zvedly hlavu a finančníci pochopili, že mohou prohrát.

    V listopadu 2016 národní elity USA nominovaly svého člověka do prezidentských voleb – Donalda Trumpa. Logika Donalda Trumpa – v podmínkách nevyhnutelné krize – je zhroucení světového finančního systému a nutnost podpory amerického národního hospodářství. A začal to řešit: Snížil daně pro reálný sektor, začal přijímat celní bariéry a rozbíjet WTO, a nakonec přistoupil na dohodu s dalšími představiteli národních ekonomik Si Ťin-pchingem a Putinem. Válka se světovými finančníky byla vyhlášena po jeho návratu z Helsinek – tedy po prvním vážném setkání s Putinem. Helsinský summit proběhl 16. července a už 17. 7., po svém návratu do USA, Trump oznámil, že politika MMF není správná. Do té doby se americké vedení do věcí světových financí nevměšovalo – toto byl casus belli, a tedy – válka.

    A v této situaci, pokud by Putin vystoupil jako car, tj. zrušil by penzijní reformu a rozpustil liberální vládu – a liberální vláda RF je stejnou dceřinou strukturou mezinárodní finanční elity jako liberální elita USA, která se snaží intenzivně připravit Trumpovi impeachment, by rovněž přešel do otevřeného střetnutí dvou elit. Vzhledem k tomu ale, že do aktivní pozice už přešel Trump, rozhodl se Putin, že si může dovolit pokračovat v manévrování a nechal Trumpa na hrotu války s liberálním táborem. Proč?

    Protože v listopadu jsou v USA doplňovací volby. Pokud v nich Trump zvítězí, pak bude s liberální partou konec. A pak může Putin vyřešit velmi mnohé problémy, včetně penzijní reformy, aniž by prakticky vynakládal osobní úsilí. Tedy nevystavovat riziku svůj tým a sebe osobně. Pokud by totiž teď vystoupil na hrotu útoku, pak by bylo nebezpečí, že utrpí nějaký silný úder. Jinými slovy – opět, už po několikáté, se vzdálil z palebné linie, což je ostatně jeho modus operandi – téměř nikdy se nepouští do otevřené konfrontace. Buď vystavuje někoho jiného, v tomto případě Trumpa, nebo provádí, jak s oblibou říká Andrej Děvjatov „kotoul“ – únik z linie útoku protivníka (je, koneckonců držitelem černého pásu v judu – pozn.překl.). V tomto případě tedy vystoupení, které jsme viděli, bylo únikem z linie útoku soupeře.

    Pokud Trump vyhraje v normálním režimu podzimní volby, Putin doma automaticky rovněž vyhraje, protože liberální tábor fakticky přichází o podpůrnou skupinu – světovou finanční elitu. Pokud světová finanční elita zorganizuje před volbami krach finančních trhů s cílem převzetí iniciativy (zda se jim to podaří nebo ne, ale spíš se jim nepodaří převzít iniciativu – to ale není důležité), pak se Putin dokáže této domácí skupiny bez většího úsilí zbavit.

    Proto bych Putinovi za tento projev příliš nenadával. Jistěže, byl slabý z hlediska lokální situace, ale může se ukázat jako velmi chytrý manévr s hlediska tříměsíční perspektivy. Je ale jasné, že dokud listopadové volby v USA neproběhnout – tak to neuvidíme.

    Pokud by se ukázalo, že Trump v řádném režimu volby nevyhraje a potká ho impeachment, pak Putin bude pokračovat v manévrech, které proti liberální elitě uplatňoval dosud. Přikláním se ale k tomu, že tato varianta je nejméně pravděpodobná…

    Překlad: st.hroch 180831


    0 0
  • 09/03/18--03:24: Svět ruskýma očima 469
  • Zajoch 
    3. 9. 2018  Outsidermedia
    Švédové patří mezi pět nejvíce protiruských zemí * * * Vladimir Putin vyměnil velvyslance Ruské federace v Minsku * * * Penzijní reforma podle Putina * * * Jak přivodit krach Íránu


    Jak se mění nejvíce rusofobní země Evropy

    Ljubov Stěpušova
    22. srpna 2018


    Švédové o sobě rádi tvrdí, že mají nejštědřejší, nejbezpečnější a nejblahobytnější zemi světa. Něco jako ráj na zemi. Jenomže o vládu usiluje strana, která říká: „Švédsko už dávno není pro Švédy, ale je pro migranty, Evropská unie – to je nepotřebná struktura.“ K Rusku se chce chovat jako k partneru. Jak to, že země, v níž zvítězil socialismus, opustila život v ráji?


    Noví politici mohou zlikvidovat rusofobii

    Dne 9. září zvolí Švédi nový parlament. Současní „rudo – zelení“ liberálové v čele se sociální demokracií ztrácejí vliv a pravicové alianci konzervativců v čele s Umírněnou koaliční stranou nemusí stačit hlasy k ustavení vlády. Oba tradiční bloky nehorují pro účast v koalici s posilujícími Švédskými demokraty – nacionalisty, které obviňují z rasismu a xenofobie.

    Pro Rusko je důležité, že lidé z nově zvolených stran by mohli změnit rusofobský postoj Švédska. Podle zjištění European Values je totiž známo, že Švédové patří mezi pět nejvíce protiruských zemí.

    Strana Švédští demokraté (izolovaná strana, může získat přes 20 % hlasů a ve volbách by mohla zvítězit) vyzývá ke zrušení imigrace a k provedení referenda o členství země v EU. Vůdce této strany Okesson říká: „EU je nadnárodní politický svazek, v němž mají větší hlas politici jiných zemí, které my nevolíme, než švédský parlament.“ Vyzývá k provádění protekcionističtější politiky, takové, která umožní snížit dovoz cizích výrobků, třeba prostřednictvím zvýšení cel a certifikací ve prospěch domácích výrobků. Krom toho je přesvědčen, že se musí „zmírnit přísný kurs Západu vzhledem k Rusku“.


    Jak přestalo být Švédsko státem blahobytu

    To co probíhá ve Švédsku, se nevymyká obecnému trendu v Evropě. Politika multikulturalismu, tolerance a politické korektnosti nese své plody. V Rakousku, Německu, Francii, Polsku, ČR, Slovensku, Itálii a Nizozemsku se do vlády dostali nebo dostávají nacionalisté. Jedni je nazývají ultrapravicovými, jiní xenofobními a dokonce fašisty. Lidé volí ty, kteří odmítají „milosrdenství“ k migrantům a slibují hájit zájmy původního obyvatelstva. Do Švédska přišlo v letech 2014 až 2018 celkem 600 tisíc migrantů (švédské obyvatelstvo čítá 9,5 milionu). Doba, kterou potřebují na to, aby se stali soběstačnými, je 8 let. Mats Edman, šéfredaktor Dagens Samhälle píše: „Šest set tisíc lidí odpovídá čtyřiceti švédským městům s 15 tisíci obyvateli. Uvažte, co potřebují s ohledem na infrastrukturu, povinnosti státu k nim, byty, školy, autobusy, zdravotnická střediska, atd. Aby se zachovala životní úroveň, budeme muset pracovat do sedmdesáti let i déle. Anebo na ni změnit naše požadavky.“

    Švédi se ani tolik nebojí materiálního propadu, ale toho, co migranti přinášejí: kriminality, sprostého jednání, nechuti se integrovat, násilí na ženách. Vůdce Aliance pro Švédsko Kristerson je přesvědčen, že tyto problémy u Švédů způsobují ztrátu víry ve stát. Řekl, že Švédsko platí za 20 let „velmi neúspěšné integrační politiky“. Ministerský předseda Leuven uvedl, že „zapalování aut vypadá jako organizované, skoro jako vojenská operace“. Dne 15. srpna vyšlo najevo, že Expressen dostala video, na němž člověk v masce varuje policii, že přijde pomsta za to, že se s migranty zachází „jako s dobytkem“.


    Komentář odborníka

    Vedoucí Centra zemí severní Evropy Institutu Evropy Ruské akademie věd Natalja Plevako řekla Pravdě, že Aliance pro Švédsko neoficiálně oznamuje, že by mohla spolupracovat se Švédskými demokraty, protože koaliční partner Křesťanští demokraté nemusejí získat potřebné 4 % hlasů. To ale neznamená příznivou změnu pro Rusko. Uvedla: „Jestli vytvoří vládu sociální demokracie, nevstoupí Švédsko do NATO, ale v případě Aliance možná ne hned, avšak bude o něm mluvit.“

    Podle Plevakové je „postoj Švédských demokratů celkem příhodný“. Vyjadřuje přání velké části obyvatel, mění svůj obraz, „vyhání radikální elementy a chce se jevit jako strana, na kterou je možno se spolehnout“. Podle jejích slov mají Švédští demokraté „pozici celkem příznivou“. Ve volbách do EP mohou dostat velký počet hlasů, pravděpodobně 14 i více procent.

    Převzato z Pravda.ru

    * * *


    Aleksandr Lukašenko

    „Podpůrný formát“ se už Rusku přejedl: Babič je určen, aby ukázal Lukašenkovi jeho místo

    24. srpna 2018

    Vladimir Putin vyměnil zástupce Ruské federace v Minsku. Novým velvyslancem se stal Michail Babič, který byl zároveň pověřen zastupováním ruského prezidenta ve věci rozvoje obchodní a ekonomické spolupráce s republikou. Podle Dmitrije Peskova je zvláštní status diplomata spojen s tím, že má pracovat ve zvláštní zemi.

    Pro Babiče nebude práce v Bělorusku jednoduchá. Nedávno vyslovil Lukašenko opětovně řadu tvrdých obvinění Moskvy, která prý překáží práci běloruských továren. Krom toho vyměnil vládu, do jejíhož čela postavil bankéře Sergeje Rumase, známého svými sympatiemi k Evropě.

    Politolog Andrej Suzdalcev k situaci říká, že je těžké nazvat Bělorusko plnohodnotným spojencem Ruska, jestliže mu dělá mnohé naschvály. Nikdy neuznalo nezávislost Abcházie a Jižní Osetie, ani přechod Krymu do Ruské federace. Lukašenko sám udržuje těsné spojenectví s Porošenkem. Známé jsou i dodávky produkce z Evropy, na kterou Rusko zavedlo odvetné sankce a kterou Bělorusko dodává do RF jako svoji. Suzdalcev řekl: „Lukašenko předložil Putinovi celou řadu požadavků – okamžitě ve výši miliardy dolarů. Přitom Bělorusko úvěry nikdy nesplácelo, splácelo jen úroky za ruské opakované úvěry. A lákalo další platby. Nijak se netají tím, že počítá s odpisem půjček. Dříve nebo později.“

    Avšak podpůrný formát pro takový „spojenecký stát“ se Rusku omrzel. Proto naznačilo Bělorusku, aby si své problémy řešilo samo v rámci jednotného mechanismu. Lukašenka to ohromilo a pokusil se manévrovat. Zkusil sestavit prozápadní radu ministrů, do níž nastoupili profesionálové. Zároveň z vlády uvolnil několik lidí blízkých své rodině. Andrej Suzdalcev k tomu řekl: „Tito lidé nikam nezmizeli, nejspíš bude vytvořena stínová vláda, která bude mít na starosti Lukašenkova aktiva. Je tam několik desítek miliard dolarů, přirozeně, že nejsou za ty roky vydělány na bramborách. Tyto lidi si ochraňují. Je to dobře promyšlené.“ Nehledě na podlé jednání Běloruska je v zájmu Moskvy vzájemně výhodná spolupráce a ne „hra na jednu branku“.

    Předešlý velvyslanec RF byl lobbistou běloruských zájmů, nový diplomat musí změnit pravidla. Suzdalcev pravil: „Pravděpodobně bude tato ohromná hospodářská podpora Bělorusku důsledně kontrolovaná tak, aby šla lidem. Lidé jsou tam chudí.“

    Převzato z X-true.info


    * * *



    Ministr financí: Putinův návrh penzijní reformy přijde rozpočet na 500 milionů rublů

    29. srpna 2018

    Realizace všech návrhů prezidenta Putina k penzijní reformě bude stát rozpočet 500 miliard rublů.

    Ministr financí Siluanov řekl, že vláda může tyto dodatečné prostředky nalézt. Uvedl: „Podle našeho vyhodnocení je objem finančních zdrojů na uvedené návrhy v období šesti let 500 miliard rublů Vyžaduje to upřesnění našich rozpočtových plánů. Vyžaduje to upřesnění projektů rozpočtu Penzijního fondu, které realizujeme na nadcházející tříleté období.“

    Podle Siluanova jsou návrhy prezidenta zaměřeny na vylepšení sociální situace lidí, v prvé řadě se jedná o penzijní věk a zlepšení sociálního zajištění penzistů. Dodal, že všechny zdroje budou zajištěny v rozpočtu Penzijního fondu RF a částka převedená z federálního rozpočtu do Penzijního fondu umožní zajistit splnění iniciativy.

    Vladimir Putin naznačil řadu opatření na zmírnění vládou navrhované reformy ještě dříve. Například ženy mají jít do důchodu v šedesáti letech (ne v navrhovaných 63 letech). Krom toho navrhl různé úlevy pro odchod do penze pro různé kategorie občanů, třeba pro matky více dětí. Rovněž nařídil propracovat otázku programu ke zvyšování kvalifikace a zvýšení příspěvku v nezaměstnanosti lidem v penzijním věku.

    Za nezbytné považuje zavést trestní a administrativní odpovědnost za propuštění ze zaměstnání občanů RF předpenzijního věku, anebo odmítnout jejich přijetí kvůli věku.

    V Rusku je dosud věk odchodu do penze pro muže 60 let, pro ženy 55 let.

    Převzato z Rusvesna.su

    * * *


    NATO po arabsku: je možné vytvoření vojenské aliance mezi USA a zeměmi Blízkého východu proti Íránu

    Natalja Nikitina, Naděžda Alexejeva
    31. srpna 2018

    Defense News píše, že se ve Washingtonu zpracovává projekt nového vojenského bloku – Blízkovýchodní strategické aliance. Mají do něho patřit Saúdská Arábie, Sjednocené arabské emiráty, Kuvajt, Katar, Omán a Bahrajn. Hlavním cílem této „arabské NATO“ má být odpor proti Íránu. Podle Trumpa by akce jeho administrativy měla přivodit krach Islámské republiky. Odborníci tvrdí, že sjednotit blízkovýchodní země není lehké, protože mají mezi sebou mnoho antagonismu. Název plánovaného spojenectví je Middle East Strategic Alliance – MESA.

    Washington dosud nezveřejnil detaily, jen v červenci se objevila zpráva, že práce na koncepci aliance běží s „regionálními partnery“. MESA má sloužit jako bašta proti íránské agresi, terorismu a extrémismu a Blízkému východu prý přinese stabilitu. Oficiální cíle MESA mají být vyřčeny na summitu zemí Perského zálivu ve dnech 12. až 13. října ve Washingtonu.


    Potiíránský vektor

    Podle Defense News se myšlenka na alianci arabských států objevila již v roce 2011, na počátku arabského jara a stala se aktuální po zostření vztahů mezi USA a Íránem. USA obnovily sankce proti Íránu 7. srpna tohoto roku, jejich první část už platí. Druhá, důležitější část, kde je zakázán export íránské ropy, se očekává v listopadu. Podle Trumpa se prý Írán nevzdal svého plánu na výrobu jaderných zbraní a dále prý destabilizuje region svojí agresívní zahraniční politikou a podporou teroristického hnutí. Akce Trumpovy administrativy mohou podle jeho slov způsobit Íránu krach. Řekl: „Když jsem já přišel do Bílého domu, byla otázka, kdy převezmou vládu na Blízkém východě. Nyní je otázka, zda vůbec přežijí.“

    Hlavní vědecký pracovník Institutu USA a Kanady Vladimir Vasiljev míní, že aliance zemí Perského zálivu umožní Trumpovi udržet si svoji domácí pozici. Protiíránská politika je odjakživa hlavní linií Republikánské strany. Krom toho má zformování MESA zvednout vliv USA na světovém trhu ropy, jak poznamenal generální ředitel Info TEK – Terminal Rustam Tankajev. Objasnil: „Současná vysoká cena ropy má za následek růst cen benzinu v USA a to oslabuje pozici Trumpa. Ten nejednou obvinil kartel OPEC + Rusko z manipulace světovým trhem, ale ani tak nedosáhl snížení cen. Washington asi doufá, že když spojí země s ohromnou těžbou ve vojemnských cílech, jako je Saúdská Arábie a Sjednocené arabské emiráty, může uhájit i své hospodářské zájmy.“


    Potenciální spojenci

    Odpor k Íránu je na prvním místě v Saúdské Arábii. Nepřátelství mezi Teheránem a Rijádem trvá od roku 1979, kdy v Íránu proběhla islámská revoluce a ještě se utužilo po vzniku konfliktu s Jemenem. Východní provincie Saúdské Arábie je obydlena šíity a úřady se zde bojí zesilování vlivu Íránu. Kvůli velkému podílu šíitů není mezi možné členy aliance zařazen Irák, a Bagdád o to ani nestojí. Dělení není podle etnika, ale podle konfese. O tom mluví Boris Dolgov, pracovník orientalistiky Ruské akademie věd. Využívání neshod v arabském světě je oblíbená taktika Washingtonu.

    Arabské NATO se tvoří analogicky s libyjským scénářem: hlavní bojové akce k oslabení Íránu se dějí mezi sunnitskými a šíitskými státy a USA si sedí v pozadí.

    Podle politologů oslovených RT je postoj Saúdské Arábie v souladu se zájmy Izraele. Avšak Jeruzalém do nové aliance vstupovat nebude. Dolgov tvrdí, že USA chtějí, aby se beranidly staly hlavně arabské země. Samozřejmě, že pokud neproběhne akce podle plánu a „íránský vlkodav“ rychle potře „arabské NATO“, potom vstoupí do hry Izrael. Nebude však jako předvoj hned od začátku, protože jeho angažmá proti Íránu je schopné islámský svět konsolidovat.

    Orientalista Sajíd Gafurov dodal, že pro spolupráci MESA by byl i Egypt a Jordánsko, státy, které žijí z finanční podpory Saúdské Arábie a zemí Perského zálivu. V Jordánsku rychle roste počet obyvatel a země nemá vodu. Egypt se nedokáže vyrovnat s demografickou krizí.


    Klubko antagonismů

    Dotázaní experti tvrdí, že mezi zbylými potenciálními členy aliance jsou citelné antagonismy: konflikt mezi Katarem a členy Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu a také Egyptem (v roce 2017 sankce na Katar). Kataru se vyčítá ochrana teroristů, rozumí se Muslimských bratří. Navíc v poslední době Katar nesdílí protiíránský postoj Saúdské Arábie a USA, s Teheránem pravidelně spolupracuje.

    Kamenem úrazu pro země Blízkého východu je situace v Sýrii. Se syrskou vládou má dobré vztahy Omán a za mírové vyřešení vystupuje i Katar. Saúdská Arábie vložila ohromné prostředky na podporu syrské opozice, ale nový režim už nemá chuť dále platit. Ze situace by chtěla vyklouznout se zachováním tváře.


    Echo arabského jara

    Podle odborníků může být „arabské NATO“ blokem bezpečnosti pro arabské monarchie, které se obávají opakování arabského jara. Ovšem Bílému domu při tvorbě aliance velmi zkomplikují situaci nesváry mezi zeměmi Perského zálivu, země také mají různé stupně reakčnosti. V Kuvajtu je už víceméně plnohodnotný parlament, ale v Saúdské Arábii je pro opozici nelehko. Těžko tak budou hledat kompromisy.

    K překonání rozporů budou muset USA poskytnout citelné preference. Jenže Washington na to nyní nemá prostředky – musí závodit s Ruskem a Čínou ve vojenských technologiích.

    Dolgov vše shrnul:
    „Bude-li arabské NATO bojeschopné dnes nikdo neví. Saúdská Arábie se dosud nedokázala vypořádat s Jemenem. Pro USA je důležitá samotná idea – splichtit vojenskou koalici a dostat proti sobě navzájem šíity a sunnity. V žádném případě není možno hovořit o tom, že „arabské NATO“ bude stvořeno rychle – je to velmi dlouhý proces.“

    Převzato z RT.com



    0 0

    Petr Štěpánek
    - ps -
    3. 9. 2018  PrvníZprávy
    "Všechno je jednou poprvé. A tak i propagandistická Česká televize dává poprvé v přímém přenosu pohřeb amerického senátora," všiml si na svém facebookovém profilu komentátor současného dění Petr Štěpánek.


    "A čím se o to zesnulý John McCain zasloužil?," ptá se dál Štěpánek.

    "Tím, že byl zajatcem ve Vietnamu? Nikoli. Tím, že byl senátorem? Nikoli. Tím, že byl poraženým prezidentským kandidátem? Nikoli. Pouze tím, že byl proti Trumpovi," má jasno Petr Štěpánek.

    "Milá Česká televize, jdi do háje!" vzkázal na Kavčí hory hudebník, publicista Petr Štěpánek.

    Štěpánkův názor nezůstal bez odezvy.

    "A obráceně = jaké mají možnosti a přitom co nám všechno nedávaj," píše jeden z nich.

    Nepamatuji si, co o něm ČT vysílala v době, kdy kandidoval proti Obamovi, ale určitě na něm nenechala nit suchou," píše jiná čtenářka Štěpánkova profilu.




    0 0

    Vidlák
    3. 9. 2018  blog autora
    Tímto článkem bych chtěl vyhovět Targusově povzdechu, že si samozřejmě všichni vzpomněli na srpen 68 a nadělalo se kolem toho humbuku až běda, ale když došlo na přepadení vysílače v Gliwici, kterým Němci začali bez dalších schovávaček obsazovat Evropu, tak bylo ticho po pěšině a vzpomněl si jen ten prokremelský Sputnik. Tak abych to trochu napravil...


    Jak jistě víte, moji dva dědečci si druhou světovou užili se vším všudy. Jeden si s Wehrmachtem prošel Francii (Polsko nestihl), pak napochodoval před Leningrad, kde zůstal skoro tři roky, pak vítězně ustupoval až k Berlínu, kde byl zajat, odexpedován do gulagu a v roce 1949 se jako jeden z prvních zajatců vrátil domů, protože Gottwald promptně zareagoval na babiččin dopis. Gulag na něm zanechal podlomené zdraví (ale do práce chodil do pětasedmdesáti) a vyléčil ho z komunistických idejí.

    Druhý dědeček byl na začátku války Polákem (ale stihl se narodit ještě jako Rakušan), ale po sedmnácti dnech už občanem Sovětského svazu, pak byl okupovaný, upálili mu tři bratry, ukrýval židy, sám se ukrýval před Banderovými tlupami a když přes jeho rodný Luck, ze kterého se celý život nehnul, přejela Rudá armáda, okamžitě byl narukován a osobně si vystřelil v Berlíně na Reichstag. Domů se vrátil bez trvalých následků na těle, ale s trvalými následky na duši. Ty následky se projevovaly především tím, že i přes svůj pámbíčkářský naturel zůstal vždy věrným poddaným Sovětského svazu a všechny nářky na šikanu, strázně a občasný nedostatek odbýval poukazem na to, že bylo mnohem hůř a všechno je lepší než to, co zažil.

    Zkrátka moje rodinná historie zná druhou světovou z obou stran a zcel bez příkras. Proto mi dovolte osobní pohled, tak jak jsem si ho vytvořil během dlouhých zimních večerů, kdy jsem s očima navrch hlavy poslouchal své dědečky, jak u společného stolu povídají o svých zážitcích.

    Druhá světová začala v srpnu 1914. Za sto let, až vymřou všichni pamětníci i děti pamětníků, až se otevřou archivy a bude dovoleno v nich volně bádat, tak podle mě historici obě války spojí dohromady, přidají i tu studenou v válku a budou mluvit o válečném dvacátém století, které je od začátku do konce vyhozeno ze staletých zaběhlých kolejí. Začátek dají někam k tomu roku 1914, ale před to dají ještě nějakých deset let příprav a předeher a konec.... to se teprve ukáže.

    Když si to tak vezmu, začátek všeho byl tam někde u dělení kolonií, nástupu Německa na scénu a všeobecné chuti na válku, která podle představ všech zúčastněných stran měla řešit nahromaděné problémy. Anglie si chtěla upevnit pošramocený status velmoci na kterém ji ohrožovalo Německo a novou expanzí řešit nahromaděné sociální problémy. Francie si chtěla vyřešit svůj dlouhý komplex méněcennosti, protože i když byla na kontinentě vždycky velkou silou, tak průměrný Francouz si vždycky myslel, že Francie je větší velmoc, než byla ve skutečnosti. Je to tak ostatně dodnes. Když vidím Macrona, jak si hraje na velkého vůdce, je to prostě k smíchu. Německo chtělo sebrat kolonie Anglii, nebo zabrat území Rusku (nebo obojí) a svojí expanzí vyřešit své hospodářské problémy, Rakousko se chtělo přiživit, Rusko chtělo vyřešit svoje problémy skoro se vším a všichni dohromady včetně velké většiny obyvatelstva se na válku těšili a všichni byli přesvědčeni, že vyhrají.

    Jak to dopadlo víme. Žádný předválečný předpoklad se nenaplnil. Válka nebyla ani krátká, ani vítězná a nebyla vítězná ani pro vítěze. Na jejím konci byla většina předválečných problémů ještě větší než před zahájením kanonády, změnila se řada států, církev všeobecně přišla o autoritu, skončila éra vzhlížení k trůnu a oltáři, ale staré náboženství bylo promptně nahrazeno náboženstvím novým, totiž nacionalismem.

    Vítězové sice uvalili na poraženého řadu reparací, ale německému znovuvyzbrojení to stejně nezabránilo a navíc si zničili vlastní ekonomiku, protože když dostáváte zboží z Dojčlandu zadarmo, tak ho nemusíte kupovat za peníze v Liverpoolu a ta domácí továrna jde zu grunde.

    A protože se nic nevyřešilo, problémy se jen prohloubily, tak se to za dvacet let zopakovalo. V mnohem horší podobě. A protože se to stejně nedořešilo, tak se studeně pokračovalo. Naštěstí už existovaly atomovky, protože nebýt jich, zřejmě by naši otcové bojovali někde u Uralu na kdo ví které straně.

    A všimněte si... Carské samoděržaví bylo hrozné. Ale pořád méně hrozné než následující první světová a ta byla pořád méně hrozná než následná občanská válka a ta byla méně hrozná než ta druhá světová a ta byla nakonec méně hrozná než pád komunismu, který zasáhl ruskou ekonomiku ještě více než Hitler. Ukrajina by mohla vyprávět. První světová, Lenin, Stalin, Hladomor, Hitler i Brežněv nedokázali to, co zvládlo pár oligarchů. Ukrajina se za posledních dvacet let svobody propadla o víc obyvatel než za všechny ty katastrofy a diktátory celého století. Lotyši se také měli nejlépe daleko před první světovou.

    Dále si povšimněte... za celé dvacáté století se vyzkoušely všechny ty ...ismy, které se vymyslely ve století devatenáctém. Marx, Nietsche, Masaryk, Adam Smith a celá plejáda dalších filozofů si psala bajky o tom, jak bude krásně, ať nastane ten jejich vytoužený komunismus, nacionalismus, kapitalismus, humanismus a další a další... Měli jsme čest žít ve století, které vyzkoušelo úplně všechno a všechno se to ukázalo jako hovadina a mnohem líp by nám bylo, kdyby se to nejen nevyzkoušelo, ale kdyby se o tom ani nebájilo.

    Komunisti nevybudovali žádný slunečný stát, kapitalismus se ukázal být skvělý jen pro ty nejbohatší a žádné bohatství nikam neprokapává. Liberalismus jen zařídil obrovské korporace mající takové podivné zájmy a nové božstvo jménem nekonečný hospodářský růst, Havlismus a Pravdoláska se propracovali k humanitárnímu bombardování a terorismus s islamismem dokázal změnit kvetoucí Orient v hromadu suti.

    .... a díky člunům s Afričany plujícími přes Středozemní moře už vidíme i limity humanismu.

    Na všem pokroku mě nejvíc děsí spěch... všichni mocnáři ve dvacátém století prostě potřebovali svoje vize udělat hned. Za každou cenu, protože když se to neudělá hned, všude a pokud možno se spálenými mosty za zády, tak to nebude ono.

    Jakmile mi někdo vnucuje, že je třeba udělat ty právé změny ve společnosti a je třeba toto povolit a toto zakázat a tyhle k něčemu pustit a tyhle k ničemu nepustit, tak mám před očima svoje dědečky, kteří to pak celé nesli na svém hrbu a s nimi miliony jim podobných. Nechci žádné ...ismy ať se jmenují jakkoliv a především nehodlám naslouchat žádným filozofům s jejich nápady na utopické společnosti. Je mnohem bezpečnější poslouchat vysloužilé vojcly a lidi s mozoly na rukou. Ti vědí o tvorbě budoucnosti vlastně úplně nejvíc.


    - - -

    Upřesnění v diskuzi:

    Můj děda nebyl sudeťák, ale…

    Můj děda nebyl sudeťák, ale protože byl před válkou česká menšina v Německu, tak se po válce stal náhle vítězem a proto se dostal domů ze zajetí relativně brzy. Ale babička musela psát dopisy na všechny strany. Beneš se na ní vykašlal i ostatní ministři. Pomohl až Gottwald... Děda chodil do práce protože chtěl. Mohl jít do důchodu v šedesáti, ale raději se nechal zaměstnat jako vrátný, aby svoji milovanou fabriku nemusel opustit.
    - - -

    No, co můžu napsat, můj…

    No, co můžu napsat, můj prastrýc zavřen v koncetráku jak řádili nacisti na kolejích v Praze a pratetka šla do odsunu. Válka je svině a požírá ty "nevinné". Vím o případu, že syn utekl při obsazování do ruska, vrátil se se Svobotou (prvosledové jednotky), ale jeho fotřík zatím doma lezl němcům do prdele a provdal obě dcery za SSsáky, takže voják se vrátil a protože kromě něj celá rodina vesele kolaborovala, tak museli do odsunu a on dostal na výběr "zůstane sám nebo půjde s nima", tak vybral rodinu. Je to fér?

    Proto jsem psal, že to nemyslím útočně, ale informativně. Je to podobné jako když mě říkali, že selky dostali důchod x korun oproti dělnasovi a já se zeptal a platili si duchodove jak delnas za prni republiky nebo se na to vykaslali, ze si stezuji...
    Musí se psát vše a ne líbivě a znovu nemyslím útočně, ale Vidlákův děda mohl být pracat nebo prostě jenom musel...

    P.S. Já chtěl jenom říci, že pozor na to co čteme, nemusí to vypadat jak to je napsáno, ale nastala doba, kdy musí člověk psát "nemyslím to útočně", protože sluníčka napsání faktu nastavila jako něco co útočí na podstatu demokracie ne, že doplnuje pravdu :(
    - - -


    Anglicke archivy se…

    Anglicke archivy se neotviraj nikdy.

    Nemecko nejspis nechtelo nic zabirat, protoze ani nemelo poradne lodstvo a od sameho zacatku melo panickou hruzu z valky na dvou frontach. Cela valka byla od zacatku o tom postvat bratranka s Nemeckem proti bratrankovi s Ruskem, aby se navzajem vykrvili.

    Valka byla vitezna pro ty, co ji rozpoutali. Carska rodina, ktera jim nechtela sverit finance byla povrazdena a jejich majetek zustal v zapadnich bankach. Ostatni byli zubozeny, ale co se rozvinulo byl prumysl, konecne bylo super odbytiste, protoze co vyrobite, to je okamzite zniceny a tak muzete vyrabet porad dal a dal.

    Proc se vubec v USA mluvi o nejakym vojensko primyslovym komplexu. Je to upir co vysava zemi.


    Druhá světová válka

    Asi to poopravím,pokud takto uvažujete,že druhá světová válka začala v roce 1914,tak to můžeme říci i o třetí,pokud by nastala.
    Ono se někde tvrdí,že to v první válce nevyšlo,jak bylo zamýšleno,tak to zkusili podruhé,zase to nevyšlo,tak by to chtěli zkusit potřetí?
    Jenže,nemá kdo jít bojovat proti Rusku,velmoci Francie,Anglie,už neexistují,Německo v rozkladu,tak jedině mladý migranti.

    0 0

    Jaroslav Čejka
    3. 9. 2018   NovéSlovo
    Pokud tedy opravdu trestají státy visegrádské čtyřky za jejich odmítání migračních kvót letošním suchem! Což se zdá být docela pravděpodobné, když skoro všechna voda z mraků, přicházejících k nám z Atlantiku či Severního moře, vyprší už nad Německem!

    Tahle šeptanda se po českých zemích šíří stejně rychle jako zprávy o katastrofálních následcích onoho sucha, mezi něž bude patřit i zdražování!

    Že by to byl zas nějaký fejk? Možná. Ale možná že ne. Poroučet větru i dešti jsme přece chtěli už v padesátých letech! A Číňané v době konání olympijských her v Pekingu prý dešťové mraky opravdu s úspěchem rozháněli. Že by Evropská unie v tomhle směru nějak výrazně zaostávala? To bych se dost divil.

    Vyznavačí konspiračních teorií nás neustále zahrnují zprávami o chemtrails (rozprašování škodlivin ze supertajných letadel) i o jiných tajných zbraních schopných vyvolat ve zvoleném regionu zemětřesení a následné tsunami, tak proč ne sucho? Důkazy sice chybí, ale to v kauze údajného ruského útoku novičokem na bývalého dvojitého tajného agenta Skripala také – a přesto se to považuje za hotovou věc.

    Co si tedy máme počít? Babo raď!

    Jeden návrh bych měl. Možná že by stálo za pokus přece jen přijmout pár desítek vybraných imigrantů, nejlépe vysokoškolsky vzdělaných v oblasti geofyziky, meteorologie, chemie, aviatiky nebo informačních technologií (takových je mezi nimi jistě většina) a zařadit je do slavného chemického pluku České armády. Ten bych pak nasadil místo do Afghánistánu či Sýrie do našich pohraničních hor, nebo ještě lépe rovnou do Německa, aby si s tou bruselskou metlou poradil v souladu s našimi národními zájmy.

    A pokud by to nešlo, mohli bychom je rozptýlit alespoň po republice, aby se modlili k Alláhovi za déšť. Pro jistotu by se k nim mohl připojit i český katolický klérus. Za více než velkorysé církevní restituce nám přece něco dluží. Když nic jiného, tak bruselské polobohy by to mohlo usmířit.

    Obchodníkovi s deštěm ve známém americkém filmu se to přece nakonec také podařilo, tak proč ne jim?

    Ostatně v situaci, ve které jsme, by se mělo zkusit všechno. Aby nám nakonec kromě přehradní nádrže Pařížov na Chrudimsku nevyschly i Slapy, Orlík a Lipno!

    Dlouhým suchem hynou ryby, ba i netopýři,
    nahoře však sucho není, nahoře se hýří!
    Brzy už nám zdraží pivo, náš tekutý chleba.
    Škoda že i v pivovarech je té vody třeba
    .

    0 0
  • 09/03/18--13:31: Moskva 2018
  • Martin Koller
    3. 9. 2018
    V letošním roce jsem navštívil vojenské veletrhy Eurosatory 2018 v Paříži a Army 2018 v Moskvě. Bylo to opravdu zajímavé, zvláště z hlediska srovnání obou měst i veletrhů a samozřejmě naší republičky. V Rusku jsem nebyl tři roky a dost se tam změnilo. Reálná situace se dost odlišuje od protiruské propagandy v evropských médiích. Je faktem, že Moskva je výkladní skříní státu. Nicméně totéž platí o více evropských městech z hlediska jak vzhledu, tak životní úrovně obyvatel ve srovnání s jinými destinacemi státu. Stačí porovnat Prahu a severní Čechy.


    V Moskvě a okolí je vidět především obrovský stavební rozvoj. Přitom se staví účelově a potřebně, hlavně obytné domy a infrastruktura typu nových nádraží a železničních tratí pro nové vlaky. Nevytváří se zbytečné nesmysly typu drahých, šest metrů širokých dlážděných chodníků jako v Praze, aby se honem ještě něco získalo před koncem funkčního období partajního úřednictva na magistrátu a zároveň zhoršila průjezdnost ulic a kvalita ovzduší. Navíc je třeba konstatovat, že v Moskvě je na ulicích čistěji, než v Praze, natož v afroislámské Paříži, kde ulice v některých obvodech začínají připomínat domorodé vesnice, kde se vaří venku a odpadky pohazují jako na smeťáku.

    Kromě toho v Moskvě na ulici nepotkáte opilce, žebráky, páchnoucí bezdomovce, povalující se feťáky a dredaře, natož nějaké otravné islámské kazatele, či agresivní migranty. Ne, že by tam panoval láskyplný multikulturalismus podle bláznivých iluzí euromarxistů z Bruselu. Nicméně lidé se respektují a cizinci ze států SNS a Ukrajiny (minimálně 2,5 milionu a nahrnou se zpět do ukrajinské armády) přijíždějí za prací a pracují. Parazité nejsou vítáni, ani živeni na úkor pracujících. Lidé se obecně chovají slušně a přátelsky. Mnozí se diví, proč se vůči nim organizuje v EU dlouhodobá nenávistná válečnická kampaň. Konec konců, Rusové jsou Evropané s křesťanskou historií na což mnozí propagandisté v EU i ČT zapomínají v rámci ideologického podlézání válečným štváčům. Nicméně ani přistěhovalci z Asie nejsou v Rusku problematičtí, spíše naopak, takže můžeme mluvit o funkčním společenství různých ras, které žije civilizovaně. Přitom policie je méně viditelná, než v dřívějších letech. Možná právě euroasijské společenství, které stojí na základech světové civilizace je perspektivnější, než agresivní afroislámský primitivismus importovaný v současné době do EU.

    Je třeba konstatovat, že v Moskvě nemá člověk ve dne a večer pocit ohrožení, jako v Paříži, především v okrajovějších částech natož v pařížské příměstské dopravě. Moskva budí dojem většího pořádku, než Paříž, nebo Praha. Nedělám si iluze o tamní, především čečenské narkomafii. Nicméně se v moskevském centru nevyskytuje prostor jako spodní část václavského náměstí a blízké okolí ovládané dlouhodobě v noci černošskými narkomafiány (kokain), arabskými (heroin) a vietnamskými (pervitin) za tichého a pravděpodobně zcela nezištného přehlížení problému magistrátem ovládaného ANO a neziskovkáři. V Paříži jsou na rozdíl od Moskvy prostory, kam se neodváží nejen turisté, ale ani policie a podobné je to i v některých městech Švédska a brzy i Německa, takže pomalu ani nevíme, co se tam děje.

    Moskva začíná vypadat až příliš evropsky a bohatě. Kupříkladu prakticky zmizely pouliční stánky s levnými pečenými kuřaty a šavermou a jiné stánky s všemožným levným zbožím. Nahradily je řetězce různých zahraničních firem od Mc Donald, až po Döner Kebab. Je otázka, zda se jedná o kosmetický tlak ze strany státu, nebo zájmové skupiny oligarchů spolupracujících se zahraničními partnery přebírají kontrolu nad trhem s občerstvením a stravováním ve velkoměstě. Každopádně to znamenalo likvidaci mnoha tamních živnostníků a malopodnikatelů a růst cen. Tedy jakási ruská babišizace (privatizace státu multimiliardáři podle ukrajinského vzoru). Jen si v Rusku nikdo z miliardářských oligarchů nehraje na spasitele národa, přítele obyčejných lidí a bojovníka proti afroislámské migraci s prolhanou podporou většiny médií a prodejných reprezentantů dalších partají.

    V Rusku všeobecně v posledních letech výrazně zdražily potraviny, přibližně na českou, či evropskou úroveň a benzín podražil nedávno o zhruba 20 %. Hranatý bílý chleba stojí 40 rublů, šiška salámu 200 a 500 rublů, makový závin velikosti našeho z marketu, ale čerstvý s trojnásobným množstvím máku 300 rublů, dvoulitrová láhev Coly 140 rublů, Croissant 7 days 40 rublů, sušenky zhruba 40 až 60 rublů a dvojitý Burger King s hranolky a Colou 260 rublů. Dříve litrová Cola obsahuje pouze 0,9 litrů nápoje, takže i zlodějina nadnárodních korporací s cílem maximalizace zisku je všudypřítomná. Kurs rublu ke koruně je zhruba 35 až 37 haléřů.

    Existují akce, kde lze nakoupit levněji. Hotové a servírované potraviny jsou samozřejmě dražší, než suroviny, které jsou určené k vaření, což platí i u nás. Nicméně kvalita, pokud lze posuzovat podle chuti a reakce trávicího traktu je dobrá, možná lepší, než u českých oligarchických europotravin. Kromě toho lze konstatovat, že potravin je všude dostatek, včetně masa a masných výrobků a jižního ovoce v širokém sortimentu. Potravinové embargo evidentně neuspělo a Rusko na rozdíl od například naší republiky buduje potravinovou soběstačnost. Zato EU bude ničit vlastní potraviny, dovážet americkou sóju a z ní pravděpodobně vyrábět česká jablka, sýry a vepřové, protože česká pole se musí využívat na „ekologickou“ výrobu řepkového oleje za dotace pro Agrofert.

    Bez ohledu na růst životních nákladů nevypadají Moskvané nějak chudě. Rostou ceny, ale rostou i platy. Prakticky každý má moderní mobil. Především ženy kráčející po ulici a tupě zírající na displej, až téměř vrážejí do ostatních chodců, případně sledující stupidní telenovelu na schodech metra jsou stejně početné jako v Praze. V Moskvě je pravděpodobně víc nových zahraničních aut střední a vyšší třídy na počet obyvatel, než v Praze, což platí již řadu let. Staré žigulíky jsme za týden viděli tři. Na veletrhu Armija, či Army měly rodiny, většinou obyvatel Moskvy a okolí, podle odhadu odborníka velký počet fotoaparátů v ceně kolem v přepočtu kolem 20 000 korun za tělo (plus výměnný objektiv). Vzhledem k počtu několika set tisíc návštěvníků je to slušný vzorek životní úrovně ruské střední třídy.

    Na dotazy o platech jsme nedostali příliš přesné odpovědi, ale nástupní plat po škole může být jen 15000 rublů, začínající úředník má přes 40000 rublů, Burger King nabízel práci za 63000 rublů a strojvůdce metra má přes 90000 rublů. Průměrný plat v Moskvě přesáhl letos 100000 rublů. Kurz rublu ke koruně je zhruba 35 až 37 haléřů. Mnoho Rusů má dvě zaměstnání a tamní kapitalismus je tvrdší, než v EU. Společnost je z hlediska majetku a příjmů dost rozdělená, jako v Evropě, přičemž ruští zbohatlíci střední úrovně se předvádějí stejně hloupě, jako evropští. Na druhé straně je v Rusku levnější pitná voda, elektřina, plyn a benzín do aut. Po nedávném zdražení stojí jejich druh odpovídající naturalu 95 zhruba 44 ruble za litr. Bez velké nadsázky lze říci, že životní úroveň evropské části Ruska a kolonie Česko se v podstatě vyrovnávají.

    Evidentně chudá je v Rusku část důchodců, takže i v přístupu k starým lidem se Rusko europeizuje. Nicméně prezident Putin dokáže poslouchat názory občanů a rozhodl se omezit rozsah nepopulární důchodové reformy, což si v evropské demokracii, obzvláště její prolhané české verzi, vůbec nedovedu představit. S nestydatým ožebračováním důchodců státotvornými evropskými demokraty z pražské havlérky reprezentovanými vedením TOP 09, KDU-ČSL, ODS, ANO i ČSSD máme dost vlastních zkušeností, zvláště z období vlády Kalouska a Nečase. Lži, sliby a dodnes nikdo, včetně mesiáše a krále slibů Babiše ani nevyrovnal ztrátu na důchodech vzniklou právě za vlády Kalouska a Nečase (zhruba 2500 korun měsíčně chybí na každém důchodu) a dokonce ani růst životních nákladů v posledních letech díky Singerově devalvaci koruny zaměřené na udržení koloniálního postavení Česka jako levné servisní země Německa. Před volbami se všichni předhánějí ve slibech zvyšování důchodů, ale ceny stále rostou, letos se opět zdražuje česká elektřina vyráběná na prodej za levnou cenu do Německa v našich elektrárnách postavených z našich daní. Naopak v Rusku již několik let běží program podpory rodin s dětmi a těch je vidět dost, vypadají zdravě a chovají se normálně. I zde máme co dohánět, místo rozhazování peněz na podporu profesionálních parazitů z politických neziskovek všemožných rasových a sexuálních menšin a úchylných experimentů EU.

    Pokud někdo v EU, či ČT vykládá pohádky o ruském komunismu, měl by Rusko navštívit, aby se probral. Byty v Moskvě stojí zhruba tolik, co u nás, ale záleží na jejich umístění z hlediska jak Moskvy, tak v okolí. Jinde je bydlení levnější, s výjimkou Petrohradu. To je zhruba stejné, jako u nás, může se jednat až o násobky různých měst a vzdáleností. Zároveň sestaví i na vesnici, kde přibývají moderní domky, dokonce i s tepelnou izolací a mizí rozpadající se dřevěné chalupy, vesměs neobývané. Nicméně ruská vesnice má z hlediska kvality domů stále ještě nižší úroveň, než česká, modernizovaná z velké části už v předlistopadovém období.

    Nájemné bydlení je v Rusku levnější, než u nás. Přes mohutnou výstavbu a modernizaci bytového fondu ještě místy existují v okrajových částech Moskvy a v oblasti kolem Moskvy zanedbaná stará sídliště. Jako všude jinde záleží na konkrétních lidech. Něco podobného vidíme i na okraji některých českých měst a multikulturní okraje Paříže jsou místy stejné, ne-li horší. Rozdíl je v tom, že životní úroveň v Rusku na rozdíl od EU roste a jistí ji obrovské zásoby surovin i prostoru a spolupráce s Čínou a mnoha dalšími zeměmi.

    Zde bychom rovněž neměli zapomínat, že Rusko, a Sovětský svaz urazily podstatně delší cestu z hlediska růstu životní úrovně, než země západní Evropy. Počátkem minulého století bylo carské Rusko zemí dřevěných pluhů a rozpadajících se chalup v děrevňach naplněných zavšivenými negramotnými, opilci a syfilitiky. Následně bylo zničeno první světovou válkou, občanskou válkou a druhou světovou válkou s ničivou německou okupací a totální devastací značných prostor v evropské části a v devadesátých letech ekonomickými experimenty Gorbačova a Jelcina, které přinesly větší škody, než druhá světová válka. Rusko začínalo opakovaně na podstatně horší startovací čáře ve srovnání se zeměmi EU a s USA, navíc dlouhodobě pod tlakem všemožného embarga a sankcí od roku 1921. Dnes se Rusko blíží západní Evropě z hlediska životní úrovně, zatímco Evropa euromarxistů a multikulturalistů hnije a upadá. V Evropě neexistuje stát, který by dokázal něco podobného jako Rusko. Rusové mohou být hrdí.

    Veřejná doprava je v Rusku stále poměrně levná, včetně taxíků. Lístek na příměstskou železnici na vzdálenost přes 80 km stojí kolem 150 rublů. Přibývá moderních příměstských vlaků vybavených informačními displeji, wifi a také toaletami. Ty ve starších stalinských motorácích zcela chyběly, takže je nahrazovala spojovací chodbička mezi vagony se všemi hygienickými efekty. Občas bylo možné vidět i divoký úprk některých cestujících do houštin kolem stanic. Hygiena byla dlouhodobým sovětským problémem, takže před druhou světovou válkou dokonce postavili celou třídu křižníků bez toalet uvnitř a rudí námořníci si ulevovali v plátěných budkách na okraji paluby. Rovněž pravdoláskaře Gorbačova, ani zkorumpovaného opilce Jelcina takové detaily nevzrušovaly, protože oni příměstskými motoráky nejezdili. Důstojnost začal vracet ruskému občanovi až Putin. Mimochodem, stát, který řeší čistotu ulic, sociální problematiku bydlení a dopravy a potravinovou soběstačnost pro svoje občany se sotva připravuje na útočnou válku.

    Dopravní specifikou jsou takzvané maršrutky. Jsou to mikrobusy, které postávají u nádraží a zajišťují dopravu obyvatel do okolí. Doplňují rovněž transport ve větších městech. Jezdí jednou, či dvakrát za hodinu po určených trasách, někdy i nabírají lidi jako taxíky. Patří buď státním podnikům, nebo podnikatelským skupinám. Mohou se zdát legrační a jednoduché, ale jsou efektivní a levné. Rozhodně efektivnější, než český systém jednoho podnikatele, který si koupí velký autobus, provozuje ho z velké části poloprázdný dvakrát za den, pobírá od státu takové dotace, že si sám jezdí v Superbu a likviduje železniční dopravu. Dostupnost mnoha vesnic je v Rusku i bez vlastního auta podstatně lepší, než u nás.

    0 0

    Michal Brand
    4. 9. 2018
    Prezident "Francie" Macron se nelichotivě vyjádřil o "svých spoluobčanech", jak píší mainstreamová média. V Dánsku při oficiální státní návštěvě prohlásil: „Tento luteránský národ, který tyto změny zažil v uplynulých letech, není jako vzpurní Galové, již se změnám brání“, řekl Macron v Kodani za přítomnosti královny Margrethe II. (Zdroj)
    Co tato Macronova úvaha vyjadřuje? Co je na ní klíčové?


    „Tento národ“ vs. „tamten národ“, nebo případně ještě jakýkoli jiný „onen národ“!!!

    Prostě – národ jako národ, jen léno, jen nevolníci z přidělené vesnice. Pro Macrona a všechnu novodobou vysokou šlechtu „prezidentů“ (až na několik málo čestných výjimek, které lze spočítat v Evropě na prstech jedné ruky, konkrétně na dvou nebo třech prstech), „premiérů“ (opět s čestnými výjimkami v počtu několika mála jednotlivých případů) jsou oni sami všichni prostě vysokou šlechtou. A všichni občané, všichni lidé dokonce i z vlastního národa jsou pro ně jen nevolníci z přiděleného léna. Pro bruselskou šlechtu pak toto platí tisícinásobně – pro ně jsou národy jen trapným a odporným omezením jejich bruselské totalitní feudální moci. Lokajové od dvora v Bruselu se necítí být příslušníky stejného národa jako kdokoli z občanů kterékoli evropské země.

    „Mocenská elita“ a kavárna se necítí být příslušníky žádného národa. Cítí se být příslušníky dvora. Cítí se být šlechtou, která s nevolníky nemá společného vůbec nic. Mají jinou krev. Jsou multikulti. Pro ně není rozdíl mezi Francouzem, Dánem, Němcem, Čechem, Polákem. Pohrdají, hluboce vnitřně pohrdají těmi všemi. 

    Jen vůči některým mohou být ještě pohrdavější – například vůči občanům postkomunistických zemí se mohou chovat ještě pohrdavěji. Ještě více na ně mohou plivat a urážet je. Ještě více mohou jejich vesnice (i města) drancovat a zakazovat cukrovary, likvidovat špičkové hutě jen proto, že nejsou „limity“, blokovat přes nátlakové „ekologické“ organizace stavby potřebné pro ekonomický a sociální rozvoj. Těmto postkomunistickým „lénům“ mohou platit ještě menší mzdy, brát jim ještě větší desátky, a prodávat jim jako „národní specifikum“ předražené zboží z podřadných surovin a náhražek.

    Macron se necítí být Francouzem. Pro Macrona jsou Francouzi jen vzpurný národ, jen vzpurná vesnice tupých nevolníků, zatímco on by raději jiné léno, raději by léno méně vzpurného národa, raději by nějakou vesnici méně vzpurných nevolníků (leč pro jeho „intelektuálský“ pohled stejně tupých).

    Hned v úvodu jsem napsal Francie v uvozovkách. Francie je název země, která již přestala existovat. Již existuje jen feudální léno, z větší části na území bývalé Francie. Léno, které je jen ze setrvačnosti nazýváno stejně. Francie už neexistuje. Již existuje jen „Francie“. Stejně jako existuje jen „Německo“, „Itálie“, „Čechy“, „Slovensko“, „Polsko“, „Rakousko“, „Portugalsko“...

    Macron se necítí být zástupcem a reprezentantem Francouzů. Cítí se být jejich vládcem, jejich pánem. A oni jsou tak odporní a hnusní, že jsou vzpurní – no dovedete si to představit? Jejich pán má nějakou představu a oni to odmítají! Hnus. Vzpurní Galové. Primitivní čeští burani. Východní Němci ze Saské Kamenice  poznamenaní komunizmem.

    „Národy musí přestat existovat“ – šlechtě překáží. Pro šlechtu není rozdíl mezi tupými Francouzi, tupými Čechy, tupými Italy...nebo tupými Afričany nebo tupými Araby. Všechno je to pro naši novodobou šlechtu stejně tupý póvl nevolníků.  Pro novodobou šlechtu, podobně jako pro středověkou vysokou šlechtu, nejsou lidé ze stejné země příslušníky stejného národa. Jsou to pro ně cizinci. Pro novodobou šlechtu je příslušníkem stejné skupiny výhradně jakýkoli jiný vysoký šlechtic nebo lokaj od dvora z Bruselu.  Dokonce i když půjde o vycvičeného šimpanze, když bude Eurokomisařem, tak jim bude blíž než příslušník vlastního národa. 

    To je také důvodem, proč kavárna a novodobá šlechta tak snadno a ráda nadává a plive na vlastní národ. Podívejte se na „intelektuály“, jak snadno hovoří o tupých Češích. Havel tak rád mluvil o čecháčkovství – protože on se nikdy necítil být Čechem, stejně jako dnešní kavárna. Oni jsou šlechta. Češi? To jsou pro ně jen ti tupí nevolníci z lénem dané vesnice zvané „Česko“, aby i ten název co nejvíce znevážili. A pro zvrácený svět kavárenské „kultury“ platí, že čím více budou nadávat na vlastní národ, tím více jakoby sami sebe od vlastního národa a od vlastní identity odpoutají. Poturčenec horší Turka.

    Novodobá šlechta je prostě multikulti. Je jim jedno, odkud jsou nevolníci, je to pro ně všechno stejná verbež. Čech, Němec, Nigeřan, Libyjec, Bangladéšan, Afghánec, Iráčan, Ital, Řek, Portugalec, Polák, Slovák,  Malijec, Středoafričan, Súdánec – všichni jsou pro novodobou „multikulti“ šlechtu stejný bezcenný póvl. A ani jeden z nich pro novodobou šlechtu není a nikdy nebude příslušníkem jakkoli podobné skupiny, pokud nebude příslušníkem šlechty nebo lokajem u bruselského multikulti dvora.
    Co tím vším multikulti kavárníci a jiná šlechta říkají? Co tedy Macron otevřeně řekl?

    „Na Vás nám vůbec nezáleží.

    Nemáme s vámi nic společného.

    Nejsme ze stejné skupiny, ničím si nejsme podobní.

    Nejsme stejná krev, možná ani rasa, možná ani nejsme stejný živočišný druh.

    Nenávidíme vás, protože nám připomínáte naše kořeny, připomínáte nám, že jsme ve skutečnosti tím, co nenávidíme – že jsme Čechy, Slováky, Němci, Italy, Francouzy, Španěly.....

    A za to a pro to vše vás necháme vyhladit – už si na to zveme bojovné, nevzdělané, bezohledné a agresívní nevolníky z Afriky. Stejně nahraditelné jako jste vy sami.“

    Co z toho vyplývá pro nás? Vezměme si zpátky svoji zemi – Češi Českou republiku, Němci Německo, Rakušané Rakousko, Francouzi Francii, Italové Itálii. Vezměme si zpět svůj stát. Vezměme si zpět do svých rukou politiku a politický systém. Jinak všichni umřeme rukou novodobých drábů v plánech novodobé šlechty.

    Mainstream neustále připomínal 50. výročí srpnové okupace. (Nejtragičtější událost našich dějin, mnichovská zrada a následné vyhnání Čechů z pohraničí naproti tomu na jaře nějak zapadly ;-)
    Tak si připomeňme jeden veledůležitý odkaz roku 1968 – a možná dnes aktuálnější než většinu ze 100 let existence naší republiky:

    Teď když Tvá ztracená vláda věcí Tvých zpět se k Tobě navrátí,lide, navrátí

    Zatím se jen víc a víc vzdaluje – do Bruselu, té novodobé Moskvy. Ale záleží na každém jednom člověku. Na Tobě, milý čtenáři.
    Záleží na Tobě, Ty rozhodneš.

    Ať se tedy vláda věcí Tvých k Tobě navrátí.
    Přeji Ti k tomu hodně odvahy, energie i štěstí.

    0 0
  • 09/04/18--05:31: Strach z nástroje bail-in
  • Erik Best4. 9. 2018 EB
    Největším úkolem centrálních bankéřů po finanční krizi v letech 2007-2009 je přesvědčit veřejnost, že banky jsou v lepší kondici než tehdy díky vyšším kapitálovým požadavkům. Ve skutečnosti příliš nezáleží na tom, že protipovodňové bariéry dosahují během sucha tří metrů, když v okamžiku záplav voda dosáhne čtyř metrů. Guvernér České národní banky Jiří Rusnok v sobotním Právu podpořil iluzi bezpečí, když prohlásil, že „bát se není důvod, je zbytečné lidi strašit.” 



    Jako pravý centrální bankéř potom dvojznačně dodal, že se každý musí na své úrovni snažit minimalizovat rizika. Až se čtenáři budou rozhodovat, co udělat, měli by mít na paměti, že jedním z největších vynálezů na úrovni EU v době po krizi je nástroj bail-in. Díky němu je možné zabavit vklady za účelem posílení kapitálu banky. Česká republika není členem bankovní unie a pravidla o bail-in se na ni tedy nevztahují. To ale také znamená, jak poznamenává ministerstvo financí, že v případě problémů přeshraniční bankovní skupiny, řešení krize na úrovni Evropské unie bude bez účasti České republiky a může mít dopad na dceřiné instituce v ČR působící.

    0 0

    Patrick Ungermann
    4. 9. 2018
    Nedávno padli v Afghánistánu tři naši vojáci. Pohřbu se všemi poctami předcházel televizní rozhovor s vojenským hodnostářem. Bohužel jsem si jeho jméno a hodnost nezapamatoval. Důstojník přesvědčivě vylíčil, že každá smrt vojáka zasáhne širokou řadu jeho blízkých. Tomu se dá jednoznačně rozumět a jen bych dodal, že čím méně válek, tím méně zármutku v širokých řadách blízkých. Důstojník vyjádřil pohoršení nad, cituji: „patologickou sedlinou nenávisti“ v lidech, kteří hrdinství našich žoldnéřů zpochybňují, nebo jim závidí výhody a plat. Hrdinství tří padlých má podtrhnout i to, že jednomu z nich se narodil syn, kterého otec ani neviděl.


    Mně je takový způsob hrdinství, přiznám se, cizí. Pokouším se o hrdinství civilisty. Pomáhal jsem u porodu dítěte, protože jsem věděl, že právě tam budu na svém místě. Půlroční stáž v zahraničí se obešla beze mne, jelikož vím, že dítě tatínka potřebuje. Každé všední odpoledne sedíme nad učením, ať je mi dobře nebo zle. Pomohl jsem té šikovné dětské bytosti s vytvořením pracovních návyků. Ačkoli manželství nebývají každý den růžová, nenapadlo by mě se nechat rozvést, nebo si jen tak někoho náhradního shánět. Každý den je mi jasné, že dítě tatínka potřebuje. Přitom se jakýkoli civilista může stát obětí v jakékoli válce.

    Rád bych, aby se mír stal běžným stavem lidského života. Na druhou stranu v okamžiku, kdy vyvážíme válku, nemůže nikdo říkat, že naše vlast žije v míru. Nevidím hmatatelné důkazy pro televizní slova důstojníka, že nás NATO vojáci v Afghánistánu chrání před terorismem. Za dané situace jsem ochoten věřit spíš prohlášení Islámského státu v Iráku a Levantě: „Přišli jste zabíjet k nám, přijdeme zabíjet k vám.“ Stovky zavražděných Západoevropanů dokazují, že nezůstalo u slov.

    Nejsem proklamativní pacifista a dovedu ctít padlé při obraně vlasti. V naší rodině se vyskytl jak legionář, tak svobodovec. Oba sice bojovali i na cizí půdě, ale k vlasti se přibližovali, nikoli vzdalovali. Navíc se bili s mocí, která u nás skutečnému státnímu životu bránila. Jednoduše se tvrdí, že NATO bojuje za naše bezpečí. A je to pravda? Petr Pelikán, styčný důstojník československé jednotky, která před čtvrt stoletím v rámci tažení NATO proti Iráku odletěla do války, v televizi řekl: „Hlavní úkol Československé protichemické jednotky byl přidat vlaječku do té koalice. A jinak se tvrdilo, že tam jsme, abychom zajišťovali protichemickou bezpečnost, protože se předpokládalo (a nevím, jestli to byla pouze hysterie nebo čirá nevědomost), že Saddám Hussain disponuje a je schopen použít chemické zbraně. Když byl Irák poražen, tak potom tam bylo hojně inspekcí hledajících zbraně hromadného ničení a nemám pocit, že by tam byli cokoliv našli.“ V této souvislosti připomenu případ, kdy Česká televize odmítla rozhovor s generálem Wesleym Clarkem, který v roce 2007 veřejnosti sdělil, že o šest let dříve dostal Pentagon příkaz napadnout Irák a kromě toho rozvrátit sedm zemí do pěti let! Co myslíte, zvyšujeme své bezpečí ryzími útoky na vybrané státy? Nejlépe takové útoky vystihuje pojem preventivní válka. V září 2002 vyhlásily Spojené státy americké velkou imperiální strategii, podle které mají SSA právo vést preventivní válku. Takovou strategií hodlala vláda Spojených států přesvědčit veřejnost o nutnosti útoku na Irák.

    V pohnutém srbském chorálu Christe – Bože se zpívají i tato slova: „Sbohem první, ještě nenarozený syne…“ Zpívá to otec, který na den svatého Víta léta Páně 1389 bránil vlast proti turecké islamizaci. Věděl, že na Kosově poli padne, že synka neobejme. Válku nikam nevyvážel. Padl na půdě své země při jednoznačné obraně. Dostal se do dvorany junáckých písní. Obětoval se a myslel na volný život dětí. Ano – hrdina.

    V našem životě mají stejnou váhu dva myšlenkové postupy, analýza a syntéza. Čistě analýza nedostačuje. Bez syntézy nedovedeme porovnávat, rozlišovat, dávat hlavy dohromady. Jakmile zmíněný vojenský hodnostář vyslovil to o patologické sedlině nenávisti, přišla mi na mysl jiná zpráva. Žoldnéřské vojsko vysílají naši vrcholní politici po dohodě se zahraničními státníky do hrozně vzdálených zemí, jejichž průměrní domorodci možná netuší, že existuje Česká republika. Žádná z těch „tramtárií“ nám válku nevyhlásila. Když profesionální voják takové střety přežije a je jasné, že brzy začne mít nárok na výsluhu, může se stát i to, čemu čelil voják, který na portálu www.ozbrojeneslozky.cz 12. května 2016 píše: „Úředníci resortu obrany plýtvají lidskými zdroji a neprodlužují úvazky zkušeným a kvalifikovaným vojákům, kterým se blíží nárok na výsluhu. Bez zdůvodnění ignorují vůli a doporučení jejich velitelů, jakož i potřebu obsadit volná systemizovaná místa, pro něž pak těžko shánějí a draze cvičí nováčky.“ Takové jednání bych nazval odhalením patologické sedliny chamtivosti. Nabízí se srovnání s propouštěním učitelů k 30. červnu a s nabídkou práce zase od září. Proč platit pedagogům dovolenou o prázdninách, že? Tohle už se v současnosti dít nesmí, čili učitelé svoji důstojnost našli. A snad i ve vojsku podobné nešvary ministerstvo obrany zarazí.

    Naprosto neznámí lidé nasbírali pro potřeby široké řady truchlících pro tři padlé vojáky ke dvěma miliónům peněz. O státních penězích pro válečné veterány a pro pozůstalé se tak odkrytě nehovoří.

    Nemohu se zbavit ošklivého dojmu, že tak, jak na mou zemi přecházejí sankce, které si vymysleli jiní a jinde, přecházejí na nás i války cizinců. Budoucímu svébytnému Českému státu přeji život v míru a nám všem radostné hrdinství beze ztrát.

    0 0

    Radim Valenčík
    Radim Valenčík
    4.9.2018  blog autora
    Do série na téma "Od srpna 69 k listopadu 89 a volby v říjnu" zařazuji zajímavý příspěvek Rudolfa Hegenbarta, kterým reagoval na výše uvedený seriál, viz první díl zde:


    http://radimvalencik.pise.cz/6054-od-srpna-69-k-listopadu-89-a-volby-v-rijnu-1.html

    Uveřejňuji jej bez komentáře, jen s poznámkou, že jedním z důvodů, proč považuji uveřejnění příspěvku R. Hegenbarta za důležité, je pohled P. Pitharta na danou problematiku v článku "1969 až 1989: Normalizační podvolení" v České pozici,viz:

    Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/1969-az-1989-normalizacni-podvoleni-dne-/tema.aspx?c=A180827_232556_pozice-tema_lube#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail

    P. Pithart mě hodně zklamal, mj. i tím, že celé období více než 20 let od srpna 68 do listopadu 89 vidí paušálně jako "normalizaci". To je stejná hloupost, jako kdybychom se na období 20 let od února 48 do srpna 68 (tj. mj. "komunistické období" Pithartovy kariéry) dívali jen jako na "represe" v období tří až čtyř roků na konci 40. a na začátku 50. let ("tvrdá" normalizace trvala přibližně stejnou dobu a po ní nastalo uvolňování). Celý Pithartův pohled je hodně zkreslený, a pokud mně vyjde čas, napíšu k tomu něco víc.

    Nyní mnohem zajímavější a korektnější pohled R. Hegenbarta:

    Rudolf Hegenbart
    Dovoluji si poslat malé poznámky, které můžete zahodit, odmítnout. Jsou to jen moje neurovnané poznámky.
    Dnes jsem dočetl všechny statě, které se týkaly výročí srpna 1968. Nikdy se tak široce o tomto výročí nepsalo jako letos. Samozřejmě, že různé články a úvahy byly rozličné, což je normální. Někdo tu rozličnost uvítal, jiní ne. Jak říkal soused má nyní v hlavě větší "guláš” než měl. Ale i to je normální a může vést k hlubšímu zamyšlení.
    Jsem ale spokojený, že v mém textu, který je na mých webových stránkách na internetu, nemusím nic měnit, ani bych neměnil. Psal jsem prožitky jako student vysoké školy, kde se mnoho věcí připravovalo a konzultovalo, žil jsem na vesnici, navštěvoval mateřský podnik a znal mínění lidu...
    Při tom všem mě mrzelo, že moc málo pisatelů, jejichž statě jsem četl, se zmínilo o A. Novotném. Za jeho vlády přece docházelo k mnoha uvolněním, které byly využity i v programech po lednu 1968.
    A tak se nedivím, že i "sověti” měli zájem na jeho odchodu, protože nesouhlasil s umístěním sovětských vojsk u nás. Naopak oni potřebovali, vzhledem k agresivním činům Západu, aby jejich vojska byla v blízkosti hranic SRN. Z počátku neměli velké výhrady k politice "Ledna 68”. Až později když se stále více pletli do poměrů u nás zpravodajské služby Západu (a nejen Západu), které pomáhaly rozvíjet nepřátelskou činnost například K 231 a dalších pravicových subjektů, začalo vedení Sovětského svazu s aktivitami a kritikou praxe u nás. Podařilo se odstranit A. Novotného i A. Dubčeka, podařilo se zlikvidovat moderní program naší komunistické strany, oslabit komunistickou stranu a její socialistický program. Nejhorší bylo, že byl ale narušen vztah našeho lidu k Sovětskému svazu. Garantem vývoje socialismu byla vedoucí role komunistické strany a naše garance se strany Sovětského svazu.
    Jakmile něco z těchto dvou pilířů padlo, padl i socialismus. Na tyto faktory, spolu s nabouráváním uspokojování potřeb a zájmů našeho lidu (viz nedostatek toaletního papíru, trička, rifle, omezování dostatku masa a dalších produktů, vyvolávání nespokojenosti různých sociálních skupin dle poválečného protisovětského a protisocialistického programu amerických koncepcí atd.), se zaměřovaly západní síly.
    Vstup vojsk byl šok. Národ ani členové KSČ nebyli připraveni, nebyli informováni. Provedení a odvlečení našich představitelů se vymykalo logice. Pobyt vojsk ale mohl garantovat, že socialismus u nás přetrvá, byť byl nahlodán v jeho základech, v jeho pilířích. G. Husák svou ambiciosností, vzdělaností, chytrostí a umem, vhodnou taktikou, udržel socialismus v potřebném rozsahu. Činil tak i přesto, že vyloučenými členy KSČ, osmašedesátníky, vzrůstala opozice, která rozvíjela, spolu s ostatními, stále cílevědoměji svoje aktivity.
    Zvrat přišel nástupem M. Jakeše do čela strany. M. Jakeš byl jednoznačně a hluboce přesvědčeným komunistou. Z počátku byl, jako "baťovák”, považován za garanta společenské přestavby, měl podporu. Postupně ale svou váhavostí, dvojakostí, ztrácel na autoritě, opoziční síly rozšiřovaly fámu, že míní vrátit společnost do padesátých let minulého století. Předsednictvo strany bylo nejednotné. Mezi členy bylo mnoho ambiciózních lidí, kteří se domnívali, že jsou oni předurčení být v čele naší společnosti a strany. Ač M. Jakešovi jakoby fandili, v okolí ho pomlouvali a vnášeli nedůvěru v jeho schopnosti.
    Strana ač měla dobré programy k rozvoji společnosti, přestávala být ale motorem rozvoje společenských oblastí. Ignorovala, spíše ubíjela, zkušenosti Agrokombinátu Slušovic, jejich řízení a orientaci byť dosahovaly vynikajících výsledků v hospodářské i sociální oblasti. Jediným a trvalým zastáncem jejich cesty byl M. Jakeš. Slušovice nelikvidovaly komunistickou stranu ani její program a zájmy, ale umně spojily programy roku 1968 s prvky a ze zkušenostmi Baťova systému a zavedly ve svých v podmínkách skutečný demokratický socialismus. Proto také V. Havel v únoru 1990 dal pokyn k jejich likvidaci a jejich "nitek” v Praze. Program Slušovic by měl být i nadále doménou politických aktivit všech levicových subjektů.
    Zkušenosti ze čtení letošních statí k výročí srpna 1968, i rozporuplný, ale neustálý, společenský pohyb, utvářejí přesvědčení, že naše národy odmítnou všechny myšlenky pravice o návratu monarchie či o novou restauraci myšlenek velkoněmecké říše. Mnohost růstu kvantitativních sil přeroste míru myšlení lidu a převrátí se v novou kvalitu. Dříve či později, ale určitě.

    Potud poznámka R. Hegenbarta.

    Možná, že vás zaujmou i další vzpomínky a reflexe současné doby od tohoto autora, které najdete na:http://www.hegenbart.cz/







    0 0
  • 09/04/18--07:09: Uprchlíci - Chemnitz
  • Chemnitz - proti kriminalitě migrantů
    - vlk -
    4.9.2018 KosaZostra čili  vlkovobloguje.wordpress.com
    Samotného mne zaskočilo, jak dlouho mi trvalo, než vydám článek k tomu, co se už přes týden vaří těsně za našimi hranicemi v Chemnitz. Zcela jistě nemusím dodávat žádné základní informace, neb vás určitě už dávno dostihly. Takže pro pořádek jen to opravdu nejnutnější v kostce:

    - byl, na nejživější chemnitzké ulici, zavražděn Němec ruského původu
    - byl ubodán dvojicí útočníků, když se snažil chránit svou ženu před jejich sexuálním útokem
    - dvojici vrahů tvořil jeden syrský a jeden irácký uprchlík, kteří s e dostali do Německa s migrační tsunami
    - kompetentní místa dlouho velmi mlžila o identitě vrahů, až do doby kdy jeden z justičních pracovníků pustil na internet kopii zatykače. Úředník byl identifikován a na minutu exemplárně vyhozen.
    – ukázalo se, že vrah původem z Iráku byl už pro kriminální delikty v Německu souzen a odsouzen a že už dávno měl být odsunut zpět do země původu, ovšem německé úřady,tak jako v případ berlínského vraha s náklaďákem -Amrího, totálně selhaly a šmejda dostat ze země nedokázaly. Mimo jiné proto, že měl k dispozici několik falešných identit
    - v Chemnitz běží řada řetězových demonstrací, která byla nastartována minulé pondělí, kdy přišlo do centra města demonstrovat mnoho tisíc jeho rozhořčených obyvatel. Tolik, že to zaskočilo jak samotné organizátory a především policii, která nedokázala zajistit pořádek
    - tu prvotní demonstraci zneužilo několik, dodávám zcela vědomě – několik málo xenofobů a nácků, kteří situaci vyostřili a bohužel kanalizovali pro vládu a úřady velmi žádoucím únikovým směrem – někteří hajlovali, jiní pak honili neněmecky vypadající kolemjdoucí.

    Tolik stručný výběr základních faktů. Mohl bych pokračovat s řadou detailů, které v tuzemsku nejsou známé vůbec nebo ne zas až tak, ale to není předmětem mé dnešní úvahy. Jde mi o podstatu věci a souvislosti obecně nadčasové.

    Nevím čím začít dříve, protože toho mám na srdci skutečně hodně. Nejlépe připomenutím jednoho výročí – před pár dny, konkrétně

    31. srpna to byly 3 roky, kdy Angela Merkelová pustila do světa svoje ne/slavné

    WIR SCHAFFEN DAS!!!


    Se všemi důsledky, které tahle jednoduchá věta o třech slovech měla, má a především ještě bude mít! Důsledky, které byly snadno předem dohledatelné a zřejmé. Ten mrtvý je jeden z nich a jeho krev má kancléřka na rukou. Nikoli ovšem sama.

    Schválně jsem si projel první díly svého nyní už 34-ti dílného seriálu Uprchlíci, který jsem na Kose začal zveřejňovat postupně počínajíc 28. červencem 2015. Zajímalo mne, kdy se prvně v tomto seriálu objevilo varování před dopady té migrační pohromy, podobné té vraždě v Saské Kamenici, co se v létě 2015 valila přes Balkán do Evropy. Nebylo třeba se archivem prohrabávat dlouho. Stačilo se dostat hned k druhému dílu, který vyšel 29.července

    Uprchlíci II. – o tvrdých datech díl druhý!


    kdy jsem použil výňatky z knihy německého ekonoma a finančníka Thilo Sarrazina Německo páchá sebevraždu, kterou autor nevěnoval migrační vlně, nýbrž v roce 2013 v ní popsal úspěšnost/neúspěšnost jednotlivých přistěhovaleckých etnik při začlenění s e do německé společnosti a to přísně podle přesných statistických údajů, které měl jako člen grémií Bundesbanky za SPD k dispozici, abych demonstroval, jak se to s migranty asi tak bude vyvíjet a co lze očekávat do budoucna.

    Z toho množství výňatků z té Sarrazinovy knihy, jež jsem tehdy publikoval, jich pro dnešní článek převezmu naprosté minimum:

    s. 55-6 – přistěhovalecké vlny do Německa:
    asimilace nebo návrat domů jihoevropanů, integrování východoevropanů, integrace Indů a východoasiatů, hospodářsky výkonní a jejich děti jsou nadprůměrné ve škole, Afričané mají špatné vzdělání a zařazují se na okraj pracovního trhu, jádro integračního problému tvoří přistěhovalci z bývalé Jugoslávie, Turecka a z arabských zemí, potíže ve školství, na trhu práce a ve společnosti, problémy jsou kvůli ním samým a ne kvůli společnosti, viz zdařilá integrace (německých) vysídlenců,
    † s. 59 – u migrantů z Afriky 25 % neukončí školní vzdělání a jen 20 % z nich nastoupí do vyšších ročníků gymnázia, nelze pozorovat, že by se jejich integrace ve druhé generaci zlepšila, zčásti je dokonce horší, v této skupině je 35 %  bikulturních manželství (většinou afričtí muži s německými ženami) a v nich jsou integrační ukazatele o něco vyšší,
    – nejvyšší kvótu neukončeného vzdělání (30 %) a nejnižší, pokud jde o vysokoškolskou kompetenci (14 %), má v rámci německého vzdělávacího systému obyvatelstvo tureckého původu, které nadto projevuje nejmenší pokrok u generací narozených v Německu,
    † s. 230 – střední věk muslimských migrantů je 30 let, zatímco střední věk autochtonního německého obyvatelstva je 45 let, podíl muslimů na celkovém obyvatelstvu pod 15 let je 10 %, z celkových nejméně 15 milionů lidí s migračním pozadím žijících v Německu 25 až 45 pochází z muslimských zemí, na tuto skupinu však připadá 70 až 80 % všech problémů s migranty v oblasti vzdělávání, pracovního trhu, transferových služeb a kriminality, muslimští migranti se mnohem podprůměrněji než jiné skupiny migrantů podílejí na pracovním trhu, mají výrazně podprůměrný úspěch ve vzdělávání, výrazně nadprůměrný podíl mezi příjemci transferů a nadprůměrný podíl na násilné kriminalitě,
    – v Berlíně páchá kolem 20 % všech násilných trestných činů zhruba 1000 tureckých a arabských mladistvých, což je skupina tvořící 0.3 promile všeho berlínského obyvatelstva,

    Přiznávám, že mi tenhle výběr ze Sarrazinových citátů, které jsem dal před třemi roky na Kosu, zabral daleko více času, než bych byl čekal. Z jednoduchého důvodu – všechno mi říkalo, abych znovu převzal všechny… Ale tyhle, vzhledem k tomu co se dálo a děje v Chemnitz, považuji za zásadní.

    Sarrazin byl za tuto svou knihu neuvěřitelně šikanován a skandalizován – jako žádný jiný autor od konce II. světové války v Německu. Stal se absolutním intelektuálním vyděděncem své vlastní země.

    Nic neplatilo, že všechno pečlivě doložil a že mu čas dal zapravdu. A je jen typické, že když ve stejný den, kdy bylo ono výročí ne/slavného Wir schaffen das, vydal novou knihu s titulem „Feindliche Übernahme“ – Nepřátelské převzetí. Přirozeně, že ho veškerá intelektuální elita nyní už znova ukřižovala! Přesto, že nyní pojednává kriminalitu migrantů – tedy to, co jádrem a iniciátorem demonstrací nespokojených Sasíků z Chemnitz.

    Třeba takový Süddeutsche Zeitung rovnou dílo označuje za „největší neštěstí roku“….

    A kancléřka Angela Merkelové se už kdysi nechala slyšet, že jeho knihy rozhodně číst nebude…. Místo toho to „šafla“. A nyní má migranty, problémy a vyděšené nespokojence v Chemnitz. Proč by měla číst Thila Sarrazina, když píše něco jiného než si ona přeje?

    Ale zpět ke Kose. Nehodlám se chlubit cizím peřím, tedy citáty, které napsal mainstreamově nějaký obtížný a těžce prohibitivní Němec. Já chtěl především zjistit, kdy Kosa vlastní hlavou byla schopna definovat problém budoucích potíží, které neřízená migrační vlna musela v každém případě přinést… Nebylo třeba hledat dlouho. Už 3. srpna 2015 vyšel další díl

    Uprchlíci VII – a co my -Češi/Slováci -díl 3?


    kde byla , mimo jiné, odprezentován výsledek průzkum uagentury SANEP o tom, jaká nebezpečí si tehdy české obyvatelstvo spojovalo s vpádem uprchlíků do Evropy. Dovolím si to otisknout znovu:


    Už tehdy - 3.srpna 2015, tedy skoro měsíc před tím, než Merkelová otevřela náruč a hranice a migrantská záplava vtrhla k našim západním sousedům s plnou silou, identifikovala celá 1/4 českých respondentů, bez jakýchkoli bližších podkladů zcela jasně hlavní nebezpečí, které nutně musí vzniknout -kriminalitu. Nebudu rozvádět proč. I tohle naleznete v tom uprchlickém seriálu Kosy. A celá 1/10 už tehdy jasně viděla, že ozvěnou trablů s migranty nutně musí být nárůst extremistických stran!

    Takhle to viděla ta západní Evropou kacerovaná xenofobní a hloupě nezkušená česká veřenost!!! Takhle to viděl tehdy obyčejný český volič….

    Z čehož vyplývá jednoduchý závěr – jestliže dnešní německé problémy už tenkrát správně identifikoval průměrný vzorek české populace, zcela nezbytně to musely reflektovat i německé voličské vrstvy! A do toho přišlo ono Wir schaffen das! Provázené obrovským politickým a mediálním tlakem na všechny, co se odvážili si myslet něco jiného a své obavy nějak ventilovat! Kdy privátní mozek dostal zákaz fungovat ve jménu VELKE IDEE dobra!

    Výsledkem byla serie volebních porážek CDU a Merkelové v zemských volbách a vlastně debakl obou hlavních německých politických stran ve volbách do Bundestagu, provázené obrovským vzestupem protiimigrantské Alternativy pro Německo., plus růstu nacionalismu v části německé veřejnosti. A dnes také demonstrace v Chemnitz, kvůli vraždě! . Mám možnost to dění sledovat v detailu. Každý den přes německé televize.

    Tou vůbec první chemnitzkou demonstrací byli všichni obrovsky zaskočeni. Její silou a spontanitou. Politici všech stupňů i všech směrů, policie i mainstream. Takže že to nedokázali věrohodně okomentovat. Ale opravdovým požehnáním pro ně bylo těch pár nácků se zdviženou pravicí do kamer a ti, co honili nějaké ty „čmoudy“!!! Opravdu jen pár z několika tisíc účastníků….

    Tohle jim umožnilo probrat se ze šoku, odvést pozornost od podstaty problému, kterým byla jednak vlastní vražda občana, který bránil, pravděpodobně, svoji manželku, před sexuálními násilníky a migrantská kriminalita vůbec jako taková.Tu rozeberu v závěru článku.

    A vše se zvrhlo do starých osvědčených kolejí. Opět se ukazovalo na pravicově radikální /rozuměj náckovský/ charakter těch demonstrací v Chemnitz, kterým se musí celá společnost postavit. Důvod a příčina, proč šli občané do ulic se naprosto upozadil, až skoro zanikl.

    Nicméně dnes už nejsme v roce 2015! AfD je v Bundestagu a to dokonce jako třetí nejsilnější frakce. A také ve všech zemských parlamentech, do kterých se od roku 2015 volilo. Někde dokonce s více než 20% mandátů. Což si někteří / po hříchu jen někteří / politici uvědomili. Například saský předseda vlády Michael Kretschmer. Ten minulý čtvrtek zavítal osobně do Chemnitz a to nikoli, aby tradičně navštívil místo činu, zapálil svíčku, moudře pohovořil a zase odjel, jak je v kraji při podobných příležitostech zvykem, nýbrž se tentokráte sešel s občany… No sešel - z 250 tisíc obyvatel města se dostalo na šest stovek, kteří se vešli do vnitřku jedné z tribun na místním fotbalovém stadionu.A ačkoli začal tím, že ví, že NEJSOU žádní náckové, jsou rozlobení, že chápe příčiny jejich hněvu, atd.atd. tedy slova, která doposud Spolková republika od žádného významného člena spolkové nebo zemské vlády, v souvislosti s migranty, nikdy neslyšela, musel zinkasovat mnohé nepříjemné. Otázky, ale i celé serie protestních výkřiků, pískot a bučení na svou adresu.

    Michael Kretschmar to tehdy vydržel a v diskusi vytrval. Zdálo se, že ví proč. Že si dobře pamatuje na poslední zemské volby v Sasku. Aby ne, když to není ještě ani rok a poprvé v dějinách Německa v nich, i když těsně zvítězila AfD a on, aby vůbec dal dohromady nějakou vládu, musel sestavit koalici ze všech ostatních stran / s výjimkou Die Linke/, které se vůbec do tamního Landtagu dostaly! Přesto jeho okaMŽITÁ střízlivost a rozum se příliš nenosí. Jakmile z Chemnitz zmizel a demonstrace pokračovaly, naprostá většina komentářů se nesla v duchu, že svolavatelé, tedy chemnitzká městská iniciativa Pro Chemnitz, AfD a Pegida nejsou nic jiného než pravicoví radikálové, kteří zneužívají situace a loví v temných vodách. A přetrvávající demonstrace? No s tím prý mají obyvatelé města, jako takoví, málo společného – ti prý se naopak účastní spíše protidemonstrací pod heslem Chemnitz bleibt bunt! proti těm náckům, kteří se do třetího největšího saského města sjíždějí cíleně z celého Německa!!! Jak jsem se dozvěděl od jednoho čelného sociálního demokrata a zejména od celé plejády představitelů strany zelených. Takže chemnitzští s tím protestem nemají co do činění…. To transportovaní nácci z celé Germanie….

    Hm. Zajímavé je v té souvislosti, že co je NADE VŠÍ POCHYBNOST svezeno z celé země, jsou policejní zásahové jednotky. Což je v tv reportážích výslovně zdůrazňováno. A symptomatické je, že v Sasku jsou houfně stornovány zápasy domácích mužstev z vyšších soutěží. Prý kvůli nedostatku policejního zajištění. Já bych to četl jinak – ze strachu, že v současné konstelaci se protesty přesunou i do dalších měst, jakmile dojde k nějaké důvodné koncentraci Sasíků.

    V sobotu se konala další velká demonstrace – lépe řečeno – smuteční pochod městem. Za toho zavražděného. V průvodu šlo asi 8 000 lidí. Současně s tím byla protidemonstrace – za účasti snad 3 000 těch, kteří míní, že nejde o pietu, nýbrž v lepším případě o šíření nenávisti, v tom horším – o probouzení nacismu v Německu! Na klid dohlížely necelé dvě tisícovky těžkooděnců z celého státu…

    Dohlížely ovšem tak, že smuteční průvod předčasně zastavily a ukončily, aby nedocházelo ke střetům. Například se speciálními bojovníky proti nenávisti a rasismu. Kterých bylo něco v jednotkách stovek. A vypadali takhle:


    Ano jsou to stejní zakuklenci v černém, s žerděmi z vlajek, které umí používat jako obušky. stejní kteří rozpoutali, před rokem a něco, peklo v ulicích Hamburku při zasedání G20. Smuteční průvod byl stopnut proto, aby nedošlo ke střetu těhle chaotů z tzv. autonomní scény s těmi, co drželi smutek za toho zavražděného…Ti druzí museli ustoupit, ač jich bylo 8 tisícovek, nebyli zakuklení a neměli sebou cosi, co lze použít jako zbraně…..

    Nicméně v neděli došlo k zásadnímu obratu na celé politické scéně. Počítajíc v to i saského premiera, který náhle zase ztratil paměť. Všichni opět najeli na starou vlnu, že je nutno se postavit pravicovému radikalismu a dát stop nenávisti!! Herz statt Hetze! Srdce místo štvaní!
    Nikdo z politiků a médií už nemluví o zavražděném a příčinách proč šli lidé do ulic, nýbrž všichni apelují, aby se nepodlehlo štvaní xenofobních pravičáků, aby prý se ukázala občanská kuráž, jež nyní nutně musí zdobit každého řádného a poctivého občana jinak….

    Jinak co? Ptám se!

    Nikdo mne nemůže podezírat ze sympatií k náckům. Naše rodina s nimi má opravdu bohaté zkušenosti a nikdo se nebojí nového vzplanutí německého nacionalismu víc než já. Nicméně konkrétně tahle politika, která se klohní v Německu současnosti, ve vztahu k událostem v Chemnitz a k tomu, co se tam odehrálo, je přesně to, co náckové potřebují, aby se opět stali silnými a vstali z mrtvých!!!! Tedy mít stát, kde se obyčejný občánek necítí bezpečně, kde mu hrozí latentní nebezpečí, kterému dříve nebyl vystaven, kde existuje určitá,nikoli malá, sociální či etnická skupina, které nerozumí a jež ho ohrožuje. Je jedno zda skutečně nebo pocitově.

    Pokud tohle všechno soustavně bagatelizují vládnoucí politické struktury, včetně oficiální parlamentní opozice a sdělovacích prostředků, je na malér a potřebě mít VUDCE, který se konečně postará, nic nestojí v cestě a je čím dál silnější!! Pak už schází jen udeřit do bubnů a opět zazpívat

    Die Straße frei den braunen Batallionen.Die Straße frei dem Sturmabteilungsmann!Es schau’n aufs Hakenkreuz voll Hoffnung schon Millionen.
    Uvolněte ulice pro hnědé batalióny,udělejte cestu mužům z SA.K hákovému kříži se upírá zrak a naděje miliónů,
    / pro neznalé - část z nacistické hymny Horst Wessel Lied/

    Nechápu, že zrovna v Německu tomuhle nikdo z těch, kteří to mohou a musí zvrátit, nerozumí! Označit občana – voliče, který se necítí bezpečně jako pravicového extremistu, případně nácka, udělat z oficiálně veřejného nepřítele a volat proti jeho pocitu ohrožení ostatní, aby mu to vytmavili tzv. občanskou kuráží? To jako může někdo s normálním rozumem myslet vážně? Když na druhé straně jsou veřejně, s obrovskou podporou těch samých politických a mediálních vytmavovačů, organizovány a podporovány ty neustále LGBT Pride pochody a podobné taškařice? To už se doopravdy ti mocní doopravdy úplně zbláznili? A nechápou, že právě tenhle postoj nažene obyčejné lidi ke krysařům? Když ti seriozní nahrazují klíčová témata pseudoproblémy?

    Že přeháním?

    Nikoli! Pro němčináře tady mám kratičkou příkladnou ilustrativní ukázku –komentář z produkce ARD. Trvá jen něco málo přes minutu. Ale stačí jen úvod.

    Komentátor říká – násilná smrt je hrůza. Pravděpodobní pachatelé jsou ve vězení, To je odpověď právního státu. Ale není možné brát právo do svých rukou. Na sociálních sítích se okamžitě objevilo, že kdyby do Německa nebyli přišli migranti, ten muž by ještě žil! 

    A nyní úder komentátora – pak by v Německu zbyly jen vraždy, které spáchali Němci! Nárůst kriminality a uprchlíci? Ne kriminalita narostla proto, že je v Německu prostě víc lidí… To opravdu nemá chybu!!! Co je moc, to je příliš!!!!

    Touha po bezpečném životě v bezpečných městech je degradována zjevně na cosi nepatřičného. A jde jaksi o podružnost, jež by měla být pod rozlišovací schopnost každého, své cti dbalého, občana. Alespoň tak já tomu komentáři rozumím!

    Nedalo mi to a dal jsem si fakt důkladnou práci, abych našel nějaká tvrdá data o kriminalitě migrantů. Protože čísla nelze obelhat. Já na ně věřím! Můžete je ignorovat, popírat , zatajovat, znevažovat, ale nakonec vás vždycky dohoní. Minimálně dlužníci všeho druhu by mi to potvrdili. Exekutoři také.

    Nakonec jsem uspěl, dokonce velmi. Podařilo se mi vylustrovat Výroční zprávu o kriminalitě v kontextu migrace za rok 2017 vydanou BKA, tedy Spolkovým kriminálním úřadem! Orgánem pro danou oblast naprosto nejpovolanějším!!!

    Je to 62 hutných stránek. Plných grafů a tabulek. Tak jak to má vlk rád. Žádná politkorektnost, žádné zamlčování! Všechno pěkně černé na bílém, vlastně většinově světle modré ve srovnání s tmavě modrým. Z těch mnoha a mnoha grafů dám opět jen pár, ačkoli… no zkrátka nechci vás přehltit a otrávit:

    Objasněné podle stáří pachatelů trestné činy mezi lety 2013 -2017

    tmavěmodrá = celkem světlemodrá= spáchané migranty


    Srovnání počtu pachatelů trestných činů s podílem na celkové migraci

    tmavěmodrá= počet pachatelů zločinů
    světlemodrá=počet žadatelů o azyl z celku



    Trestné činy ohrožující život mezi roky 2013-2017

    tmavěmodrá = celkový počet zločinů
    světlemodrá = počet smrtelných zločinů ,na kterých se podílel alespoň jeden migrant



    Bilance smrtelných zločinů podle klasifikace jednotlivých paragrafů ve srovnání 201/2017 spáchaných migranty


    Trestné činy se sexuální motivací 2013-2017

    tmavomodrá= celkový počet deliktů
    světlemodrá =činy s podílem minimálně jednoho pachatele migranta


    Mohl bych sem pálit jeden podobný graf za druhým. Tenhle článek by byl bez konce. Myslím, že to není třeba.

    Soudím, že řadový Němec má důvod se bát. Zatraceně dobrý důvod! Ať mu politikáři a mediální zaklínači, plus naivní duše vykládají cokoli. Zdá se ovšem, že politikáři, mediální kouzelníci i naivové jsou prostě nepoučitelní.. Lekce od AfD evidentně nestačila! Ti, kteří jí měli porozumět jako první a podle toho se začít chovat, si dál hodlají s námi hrát na slepou bábu. Respektive oni si převáží pořádně černý šátek přes oči, aby nic neviděli a zastrčí špunty do uší, aby zaručeně nic neslyšeli. A ty, kdož s nimi tu šílenou dětinskost odmítnou provozovat, označí za nácky. A nejspíš to budou dělat tak dlouho, dokud se nácky skutečně nestanou, protože těch slepobabistů, bez smyslu pro realitu, budou mít plné zuby. Při přístupu, jaký jsem včera zažil od německých politiků a médií to nebude trvat zas až tak dlouho. Ti správní mají úplně jiné starosti, než aby se zabývali třeba tou Zprávou BKA /to zjevně rádi přenechají důchodci z Plzně/ – dnes zorganizují v Chemnitz nikoli nějakou pietu, nýbrž velký koncert. Koncert proti nenávisti….

    P.S. omlouvám se panu Leovi K. , že jeho článek vyjde místo dnes až zítra. Ale opravdu to nešlo jinak. Tohle jsem prostě ze sebe musel pustit.

    - - -

    0 0

    - rp -
    4.9.2018 PrvníZprávy
    Alexander Šulgin, stálý zástupce Ruska v Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW), uvedl, že militanti mohou použít děti spolu s provokacemi s chemickými zbraněmi.


    Podle Alexandera Šulgina bývalí syrští teroristé ukradli až 50 dětí, aby je použili pro své vlastní účely.

    "Nyní se objevila informace, že až 500 dětí bylo uneseno teroristy z různých syrských vesnic a osad. Předpokládá se, že tyto děti jsou uneseny pro použití v jiné provokaci, jak tomu bylo v Chán Šejchun a v Dúmá, " upřesnil Alexander Šulgin.

    Koncem srpna se objevila zpráva, že zástupci „Bílých přileb“ přivezli velký náklad toxických látek do syrského skladu Sarakib, používaného „Ahrar al-Sham“, prohlásil vedoucí Centra pro usmíření znesvářených stran Alexej Cygankov.

    Na internetu se v posledních letech začaly stále více objevovat videa, na kterých lidé z „Bílých přileb“ zachraňují děti z trosek. Souběžně však existovaly i záznamy, kde je vidět, jak si stejné „Bílé přilby" vytvářejí zinscenované příběhy, patřičně opatřují „make-upem postižené" a diktují, co musí říkat. Navíc syrští novináři ukázali několik materiálů, na nichž byli „záchranáři" vyfoceni se zbraněmi a ve vojenské uniformě. Podle nich právě členové této organizace podporují teroristy „Al-Kájdy“.

    0 0

    Luděk Ševčík4. 9. 2018
    Tak nám začal školní rok. A hned nás média, některá se zjevnou radostí, informovala o incidentu z jakési pražské školy. Část rodičů, při návštěvě školy prezidentem, projevila svou občanskou angažovanost symbolem červených trenýrek. Tedy alespoň oni se domnívali, že se jedná o občanskou angažovanost. Nějaká dáma dokonce hrdinně na prezidenta vzkřikla „Fuj, táhni!“. Tedy alespoň ona se domnívala, že je hrdinkou a že je dáma. 



    Je symbolické, že se tento incident odehrál právě na půdě školy. Dokazuje, jak málo jsme se učili. Demokracii. Respektu k volbě většiny. Miloš Zeman vyhrál demokratické volby. Byl zvolen v přímé volbě většinou volících. Demokrat, byť jej nevolící, jej musí uznávat za svého prezidenta. A jako k hlavě státu se k němu chovat. Nesouhlas s jeho chováním může ventilovat v demokratické diskusi. Máme svobodu projevu, ovšem ta má logicky své limity. Jejich překročením diskuse končí a začíná boj. Obvykle tyto limity překračují ti, kteří nemají argumenty a vědí, že v diskusi by neuspěli. Proto se objevily červené trenýrky, jako dehonestující symbol. A když to nestačí, tak se na prezidenta někdo utrhne, jak na toulavého psa.

    Bylo mi trochu líto lidí, kteří v diskusích o tomto incidentu takovéto nedemokratické, přímo hulvátské chování obhajují. Trpí deficitem vzdělání. Moc málo, pokud vůbec něco, toho pochytili z demokracie. Stejně tak, jako ti rodiče, opentlení trenýrkami. Ona dáma má nejen problém s demokracii, ale i obrovský deficit společenského chování. Ovšem tyto dvě věci se zjevně často doplňují. Z toho mi vyplývá, že se musíme demokracii neustále učit. I když to pro někoho bude zjevně těžké……  

older | 1 | .... | 622 | 623 | (Page 624) | 625 | 626 | .... | 668 | newer