Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 623 | 624 | (Page 625) | 626 | 627 | .... | 668 | newer

    0 0

    5. 9. 2018      pravda
    Americký vojenský a analytický list The National Interest zveřejnil článek, v němž je ruská stíhačka C nazývána "skutečnou noční můrou" a "bolehlavem" pro vzdušné síly Spojených států amerických.

    Ale není to mimochodem v Ruské federaci. Důvodem je, že ruské stíhací letouny Su-35 se dostaly do výzbroje armády Čínské lidové republiky. To podle autorů materiálu v The National Interest podstatně upevňuje síly Říše středu v asijsko-pacifickém regionu. Američtí novináři poukazují také na potenciál, nebezpečí a sílu nejnovější čínské rakety PL-15, které může čínská armáda sama usadit na zakoupené stíhačky.

    Poznamenejme, že smlouva na dodávku 24 vojenských stíhaček tohoto typu byla podepsána RF a Čínou již před několika lety. Celkem je na světě 84 takových stíhaček. Náklady na výrobu každé jsou mimochodem asi 2 miliardy rublů.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    5. 9. 2018     Lenta
    Svolávat normandský formát jednání k vyřešení konfliktu na Donbasu po vraždě hlavy DLR Alexandra Zacharčenka je výsměch. Toto uvedl ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov, informovala agentura RIA Novosti. ... v současné situaci bude Moskva jednat na základě principu "deset roků vyjednávání je lepší než jeden den války" a zdrží se tvrdých reakcí, přičemž bude i nadále trvat na plnění Minských dohod.


    "Normandský formát neodmítáme, ale nyní by bylo prostě nevhodné a výsměšné tento normandský formát svolávat, zvláště když ani Berlín, ani Paříž nevyjádřily své odsouzení této politické vraždy, ke které došlo v Doněcku. Šířeji řečeno v podmínkách, kdy ani Berlín, ani Paříž nemohou ovlivnit prezidenta Porošenka, který zanedbává své povinnosti již několik roků. Jediným, kdo může ovlivňovat ukrajinskou stranu, jsou USA", řekl ministr.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0


    Václav Umlauf 

    5. 9. 2018 E-republika
    Rusové se dali dohromady s legální syrskou vládou a vyhráli. Západ se dal dohromady s teroristy a prohrál. Pokud mám parafrázovat Napoleonova hlavního vnitráka Josepha Fouchého, tak postoj Západu v Sýrii je ještě horší než zločin, protože je to kardinální chyba.


    Korporátky a presstituti jsou naštvaní na Trumpa a mají pravdu. Kde jsou ty časy, kdy se státy vydíraly v rukavičkách, pod pláštíkem neoliberální ideologie, lidských práv, genderu a povinného záchodu pro třetí pohlaví. Trump už na takové nesmysly nemá čas. USA jdou do kytek a musí se spěchat. Hlavní boss dnes zvedne telefon a jasně a přesně zavelí, jak má daná země skákat. A pokud správně nehopsá, tak jí Trump odejme americkou “pomoc” (Palestina, Pákistán, Sýrie), nebo neskákající zemi zvedne cla (Mexiko, EU). Za sebe mám Trumpa rád, protože je to bezohledný neoliberální miliardář. Na nic si nehraje a dělá veřejně to, co nám tvítuje. Je to přesně takový výlupek, jako je dnešní jedno promile, které nám vládne.

    Trump je stejně strategicky a politicky geniální jako americká a evropská politika v Sýrii. Pro velkého Bílého muže v malém Bílém domě byl jeho platně zvolený prezidentský kolega v Sýrii jednoduše a prostě “zvíře”. Dnes je Asad pro Trumpa opět prezidentem. Jaká podivuhodná změna v oslovení. Mediální kotrmelec amerického prezidenta je vidět, kdežto západní podpora teroristům se maskuje jako humanitární krokodýlí slzy. S těmi začal nakonec i Trump, když tento týden varoval Asada a jeho spojence přes útokem na poslední baštu terorismu v zemi. Rusové se dali dohromady s legální syrskou vládou a vyhráli. Západ se dal dohromady s teroristy a prohrál. Pokud mám parafrázovat Napoleonova hlavního vnitráka Josepha Fouchého, tak postoj Západu v Sýrii je ještě horší než zločin, protože je to kardinální chyba.

    Proměny Turecka jsou podivuhodně silné a rychlé, stejně jako proměny Izraele ohledně dobyté Dáráje a Asadova obsazení nárazníkových zón u Golan, které předtím ovládali Izraelem vyzbrojovaní a podporovaní teroristé. Dnes tam místo teroristů mají vojenské pozorovací posty Rusové a Izrael je z toho oficiálně štěstím bez sebe, jak to dobře dopadlo. Turci cpali a cpou do Idlíbu zbraně horem dolem, ale minulý týden otočili stejně rychle, jak je na Blízkém východě zvykem. Wahábistům placeným mimo jiné Saúdy a Západem jednoduše řekli, že to mají v Idlíbu zabalit. To ale nejde, stejně jako jim už nejde odejmout chlór a další komponenty na chemický útok. Turci proto otočili kompletně, stejně jako Izrael během posledních dnů vítězného útoku Asada u Golan. V Sýrii není problém páchat zločiny, ale prohrát válku, protože to je kardinální chyba. A tak se pro Turky stali přátelé a demokrati z Jabhat al-Nusry přes noc “teroristé” a přišli na oficiální seznam. Zbraně cpou Turci, Západ a Izrael do Idlíbu pochopitelně dál. Tedy přesněji řečeno, Západ a USA a Izrael to dělají přes FSA a přes prostředníky, a nikoliv přímo, jako to dělají Turci a Saúdové.

    Pochopitelně, že Západ nemůže vědět, kdo centrálně velí celé frontové linii v Idlíbu. A co se stane, když za dva týdny Asadovy ofenzívy se toto území zmenší na polovinu a všechny zbraně přijdou do jednoho teroristy řízeného kotle, který je již nyní uzamčen Asadovými tanky a ruskými letadly. Ale to je historie zločinu, nikoliv kardinální chyby, kterou Erdogan nyní oficiálně napravil opraveným seznamem. Západ a USA jsou tak hloupí, že Idlíb zamotali do své koloniální propagandy, a tak se postavili do jedné latě společně se Saúdy a Izraelem. Turci začínají ze Sýrie utíkat, protože zrada a překabátění v této zemi se už dávno přestaly počítat. To jen Rusové, Írán a Hizballáh nemění fronty a od začátku až do konce bojují proti teroristům. Západ se beztak pokoušel Erdogana zabít při nepodařeném vojenském převratu, který mu práskli Rusové, jimž předtím zákeřně sestřelil vojenské letadlo na výsostném území Sýrie. Rusové umí hrát šachy a hrají je pod vedením Lavrova a vojenského generálního štábu přímo mistrovsky. Západ a USA vypadají jako idioti, a také jimi po prohrané válce doopravdy jsou. A to si ještě počkejme na výpovědi zajatých teroristů a na zabavené sklady zbraní nacpané novými západními zbraněmi, jako to bylo v Aleppu. Viz náš článek Český a bulharský boj s terorismem v Aleppu.

    A nyní k hlavnímu bodu komedie, což je pochopitelně casus belli, který má ospravedlnit západní ochranu teroristů v Idlíbu. Problém je v tom, že Rusové a Asad sledují pohyb chemických zbraní podobně jako my sledujeme na internetu balík, který nám má doručit pošta. A všechno nyní zveřejňují, a ne jako ještě před několika měsíci, kdy k pohybu chemických zbraní mlčeli. Tehdy ještě Rusové a Asad doufali, že Západ přestane podporovat ta nejhorší lidská zvířata. Nyní už to vzdali, protože karty jsou vyloženy na stole a každý soudný člověk je vidí. To se pak těžko chystá provokace, zvláště když je známo složení bojových plynů teroristů a zlikvidovaných zásob Asada a když obojí má v laboratoři mezinárodní tým OPCW. Takže Trump veřejně pláče nad humanitárním problémem Asada a Rusů zvaným Idlíb. A Turci už hodili ručník do ringu a jen z povinnosti posílají zbraně teroristům do Idlíbu s vědomím, že je stejně konec.

    Západ a USA však mají koloniální ambice většího rázu. Viz článek z roku 2013 nazvaný Fakta o Sýrii (IX.) aneb Bytí a nebytí dolaru. Tehdy jsme komentovali první koncentraci válečných plavidel USA a Ruska u pobřeží Sýrie. Dnes tato situace kulminuje. Podívejte na tuto mapu ukazující současné rozložení námořních sil.



    Stačí se podívat na mapu a sami vidíte, že u pobřeží Sýrie je podle všeho největší koncentrace bojových plavidel Ruska a NATO od 2. světové války. Rusové zde mají oficiálně 25 bojových plavidel a navíc pořádají manévry u pobřeží Sýrie, takže mají odjištěno. USA a NATO zde oficiálně nemají žádnou vojenskou loď, protože se nevyjádřili. V současné době žijeme v horší situaci, než byla Kubánská krize v roce 1962. O kubánské krizi se psalo málem v přímém přenosu, ale o její dnešní a horší variantě nevíme nic. Buď je vedro, nebo začalo pršet, nebo spadl další pes do kanálu. Anebo se zase a opět máme dobře. To je poslední výkřik korporátek z dneška, protože začala ekonomická krize a bankovní krach je zase na spadnutí.

    Fascinující není fakt, že běží studená válka a že Západ se chystá do konfrontace s Ruskem, aby ochránil teroristy, kteří prohrávají v zemi, kde nemáme co dělat. Trump řekl, že USA budou Sýrii opouštět, ale fakticky zde dělají to, co v Afghánistánu, kde už Západ válku prohrál. Spojené státy rozšiřují počty základen na severu Sýrie, kde jsou Kurdové a proamerické milice. Cvičí a vyzbrojují teroristy v jimi chráněném táboře Al-Tanf a posílají je bojovat směrem k Palmýře, kde je už podruhé rozstřílel Asad a Rusové.

    Fascinující je fakt, že pokud se do sebe Rusové a NATO pustí na syrském pobřeží, tak začne ozbrojená fáze konfliktu zvaného “studená válka”. A my od korporátních presstitutů ani oficiálně nevíme, že tam nějaké vojenské lodě jsou. Pokud Západ vystřelí rakety na vojáky v ruských legálně zřízených syrských základnách stanovištích, kde bojují s mezinárodními teroristy se souhlasem RB OSN, pak Rusové mají právo potopit lodě NATO. A pak začnou presstituti plakat jako na povel, jak jsou ti Rusové zlí. A jak my jsme dobří, že za naše daně bojujeme za ty patentované demokraty a humanisty v Idlíbu, kde natáčejí Bílé přilby vyznamenané za tento herecký výkon americkým Oscarem. A proto musíme zbrojit jako diví a konečně umlčet ty, co píší podobné články, jaký právě čtete. A pak budeme moci konečně táhnout na Moskvu, jako Napoleon a Hitler. Prasárna je to, takto lhát lidem.



    Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

    Související články:
    Český a bulharský boj s terorismem v AleppuJak Západ bojoval v Sýrii s Al-Núsrou a s Islámským státemSoudruzi teroristé, stala se chyba: Aleppo bude svobodné asi už na konci roku 2016Vojenská ofenzíva Asadovy koalice, strategické a mediální vítězství RusůRusové udeřili, ale Asadovi vojáci do boje nejdouIzraelští neonacistéProč jsou na tom íránští židé lépe než Palestinci v Gaze?Jak zacházejí s uprchlíky v IzraeliBude senátor McCain na seznamu amerických teroristů?Oficiální konflikt mezi EU a státem Izrael

    0 0

    Jiří Paroubek
    5. 9. 2018  VašeVěc
    Americký prezident Trump se v mnoha směrech přestává kontrolovat. Včera umístil na svůj twitterový účet vzkaz syrskému prezidentovi Asádovi. Vzkaz je vlastně výhružkou, že pokud bude při potírání teroristů v jejich poslední baště na syrském území v městě Idlibu spolupracovat s Rusy a íránskými gardami nenechají to Spojené státy jenom tak.




    Trošku si to rozeberme. Spojené státy, a to ještě před příchodem Trumpa do prezidentského úřadu, udělaly vše pro to, aby vyzbrojily džihádisty bojující v Sýrii a v Iráku proti legálním vládám nejmodernějšími zbraněmi. Občanská válka v Sýrii vyhnala ze země miliony lidí, kteří by se měli co nejdříve vrátit do Sýrie. K tomu je potřeba boje v Sýrii především rychle ukončit, vyhnat či zničit zbylé džihádisty z Idlibu a stabilizovat situaci.

    Bohužel, Evropa je pro syrské uprchlíky na dosah. Prezident Trump podobné starosti nemá. Ale třeba by si mohl vzít do Spojených států pár set tisíc syrských uprchlíků. Tedy Evropa má na rozdíl od Trumpa zájem co nevidět ukončit syrský konflikt. Jak se zdá, Donaldu Trumpovi je to úplně fuk. Eventuální zásah Spojených států do dění v Sýrii na straně džihádistů boje jen prodlouží. A nemluvím již ani o dalším porušení mezinárodního práva, kterým by vojenský zásah v Sýrii byl.

    Zajímavé bylo také včerejší vyjádření svého druhu mluvčího italské vlády, ministra vnitra Salviniho. Ten řekl, že popírá zprávy některých médií, že Itálie může vojensky zasáhnout do situace v Libyi. V Libyi bojují dnes mezi sebou dvě frakce ozbrojenců. Každá za svou vládu a každá tu druhou vládu považuje za nelegitimní a nelegální.

    Pokud Salvini hovoří o odpovědnosti za situaci v Libyi, měl pravdu jen z části, a to v případě Francie. Odpovědnost za svržení zkrotlého diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011 a následný chaos v této zemi nenese totiž jenom Sarkozyho Francie, ale také Cameronova Velká Británie. Rozvrat Libye a otevření libyjské cesty pro africké uprchlíky do Evropy byly dílem především Sarkozyho a Camerona. Ti si s nechutným diktátorem vyřizovali své účty a chtěli ukázat pevnou ruku a schopnost rázného vojenského zásahu.

    Výsledkem je chaos v zemi v těsném předpolí Evropy. A pokud jde o Česko, vyplynulo z toho také angažmá Armády ČR v Mali. Těch několik set milionů korun, které pro Českou republiku tato intervence stojí, by nám měli zaplatit Britové a Francouzi.


    - - -

    0 0

    Staphan Martin Walt
    5.9.2018 Foreign Policy, překlad Liteárky (Milan Raduševič)
    Jestliže má Washington pochybnosti o své zahraniční politice, měl by se chovat jako Muhammad Ali s jeho taktikou: „Létat jako motýl a bodat jako včela.“




    Poměrně dost času můžete strávit analýzou „zápachu“, který čpí od dveří Trumpovy administrativy a více či méně se analyzovaný materiál podobá obsahu románu Carla Hiaasena (americký spisovatel a novinář norského a irského původu, autor mnoha rovněž u nás známých bestsellerů). Raději se ale soustřeďme na politickou strategii. Před časem jsem psal o tom, že naše zahraničně-politické elity mají sklon považovat vliv za cíl sám o sobě místo za prostředek. Navrhnul bych, co se třeba vzdát vlivu a nechat veškerou tíhu o něj usilovat na někom jiném. Občas tato taktika může být strategická a moudrá.

    Inspiraci v tom vidím u Muhammada Aliho v jeho boxerském zápase s Georgem Foremanem v Zaire v říjnu roku 1974, známém jako „Rumble in the Jungle“ (Hřmění v džungli), kdy Aliho obávaný protivník měl za sebou čtyřicet neprohraných profi-zápasů, a to jich třicet sedm vyhrál k.o. . Foreman jako mladší a mohutnější borec byl považován za favorita. Ali si však vymyslel chytrou strategii „létat jako motýl a bodat jako včela.“ Místo aby bojoval napřímo nebo kolem kroužil, opřel se o lana, zakryl se a nechal Foremana postupně se vyčerpávat a snažil se najít jeho zranitelné místo, kam udeřit. Skutečně, po několika kolech byl Foreman vyčerpán a Ali jej v osmém dorazil.

    Co má toto společného se zahraniční politikou? Vezměme za příklad studenou válku. V té době USA často používaly Aliho taktiku, i když nikoli důsledně. Do poloviny padesátých let se Washingtonu podařilo spojit s většinou průmyslových mocností a tato koalice značně překonala Sovětský svaz a jeho slabé (v některých případech i zpupné spojence) spojence, ať v produktivitě, vojenské síle, bohatství, autoritě u veřejnosti a v celkovém blahobytu. Naopak Moskvě se podařilo získat kvazi-marxistické nebo socialistické režimy v rozvojovém světě, což nebyla žádná výhoda. Zatímco USA měly za spojence Velkou Británii, Německo, Kanadu, Japonsko, Francii, Izrael nebo Saudskou Arábii, SSSR měl na své straně Kubu, marxistický režim v Etiopii, Jemenskou lidově demokratickou republiku, Nikaraguu, Angolu nebo arabské země jako byly Násirův Egypt a baasovské režimy v Iráku a Sýrii.

    V té době Američané podnikly řadu opatření k narušení sovětských kontaktů s těmito zeměmi, ale v zásadě je to stálo menší úsilí, než musela Moskva vyvinout na udržení svých svazků. Spojenci USA se vyznačovali tím, že jsou silnějším a stabilnějším partnerem (také spřátelené země Moskvy ztrácely na Středním východě jednu válku za druhou). Navíc i při veškeré snaze sovětská ekonomika nebyla schopná poskytnout svým satelitům dostatečnou podporu.

    Pochopitelně, že pro SSSR byla posledním úderem invaze do Afghánistánu v roce 1979, která urychlila jeho kolaps. Nikoli nepodobně jako boxer George Foreman bojovali Sověti ničivými válkami a podporovali své satelity, což je velmi zatěžovalo.

    Stejnou chybu občas učinily i USA, zejména pokud jde o válku ve Vietnamu, ale americká ekonomika byla daleko silnější a spojenci USA spíše posilovali svoji spojeneckou moc, než by ji oslabovali. Způsob boxerského boje „létat jako motýl a bodat jako včela“ se anglicky dá vyjádřit slovy „rope-a-dope“ a tato taktika vůči SSSR se Američanům vyplatila, byla efektivní a pro vítězství ve studené válce sehrála nikoli malou roli.


    USA uškodily sobě více než Usáma bin Ládin

    Ovšem stalo se, že od toho momentu USA jakoby zapomněly na efektivitu takového přístupu, přeneseně řečeno jak Muhammad Ali dal za vyučenou Georgi Foremanovi.

    Existuje nějaká země, která by vydala tolik investic, peněz, času a úsilí na to, aby z hlediska rovnováhy sil ovládla tak irelevantní místa na zeměkouli jako jsou Irák, Afghánistán, Somálsko nebo Jemen, a to nemluvě o nedávném angažmá v Libyi a v některých částech subsaharské Afriky?

    USA tímto úsilím mnoho nezískaly a navíc dokonce v některých případech došlo ke zhoršení. Na domácím poli dochází ke zhoršování infrastruktury, sociálních problémů a rovněž dochází k prohlubování politického rozdělení země. Připomeňme, že přesně takový scénář si představoval Usáma bin Ládin, když doufal, že plánovaným útokem na Spojené státy 11. září 2001 se mu toto vše podaří vyvolat. Pravděpodobně si ani neuvědomil, jak jsou USA zranitelné a není pochyb o tom, že reakce na teroristický útok byla daleko škodlivější, než samotný útok 11. září.

    Zatímco Američané kráčí po světě jako bludný Holanďan, Čína uchopila do rukou scénář, který USA používaly k dosažení světové moci: nestarat se o problémy v zahraničí a budovat silnou domácí ekonomiku. Peking stojí před řadou výzev, ale své úsilí soustředí, jak ostatně píše Michael Beckley ve skvělé nové knize, pouze na teritoria, která jsou mu blízká a nesnaží se budovat svůj vliv tam, co stojí geograficky a politicky daleko od Číny.

    Poučení lze v krátkosti shrnout, že velmoci často prosazují své vlastní zájmy a dlouhodobou mocenskou pozici tím, že nechají své konkurenty převzít vysoce nákladné projekty s nízkým přínosem. To je vyčerpá a zamlží jim skutečné problémy. Je to taktika „rope-a-dope“, kterou John Mearsheimer nazývá strategií „návnady a krvácení“. Soupeř se navnadí do nákladných a nezvládnutelných konfliktů, zatímco my zůstáváme v klidu. Pochopitelně, že tato strategie funguje, když soupeř nevnímá a nezjistí, že s ním hrajeme tuto hru.


    Závěry

    Z výše uvedeného pro americkou politiku vyplývá několik ponaučení. Zaprvé si američtí představitelé musí uvědomit, že úspěch neznamená převzít na sebe odpovědnost v řešení určitých zahraničně politických nenapravitelných problémů, přestože by to mohlo přinést pozornost a chtěli bychom tomu věnovat veškeré naše velké úsilí. To pochopitelně neznamená se zcela ze všeho stáhnout. Jde o upozornění, že každý problém se nedá řešit z Washingtonu. Především to platí pro případ, kdy z toho problému by měli mít zamotanou hlavu ostatní a nikoli USA.

    Další, druhý poznatek je v tom, si uvědomit, že Rusko v Sýrii nebo na Ukrajině nedosáhlo žádného velkého vítězství, i když pochopitelně Moskva může kalkulovat, že v obou případech dosáhla některých svých předsevzetí a cílů. Ale ani jedno z těchto angažmá nebylo levnou záležitostí a náklady se časem projeví. Lepší je vidět prezidenta Vladimira Putina mrhat financemi ze svých zdrojů, když se v obou zemích snaží cosi napravovat, než aby USA vyprazdňovaly kapsy na záležitost, která je naprostým propadákem.

    Třetím ponaučením by mělo být, ať USA ani nenapadne panikařit z čínského ambiciózního projektu „Hedvábné stezky“ - Belt and Road, přestože je třeba se mít na pozoru. Může se zdát, že pro Peking bude výhodné těžit z efektivního dopravních spojení a z dobrého přístupu do zemí střední Asie, Indického oceánu a Evropy. Tato iniciativa ale zároveň může vyvolat určitý stupeň obavy a nelibosti v lokálních regionech a tím se dá lehko zapadnout do špíny domácí politiky v některých zemích.

    Jak jsem již dříve upozorňoval Čína a USA se v příštích desetiletích střetnout ve svých zájmech v mnoha teritoriích světa, kde budou bojovat o svůj vliv. V případě, že Američané budou rozumní a pečlivě si promyslí, která území jsou pro ně strategická a která nikoli, vyhnou se možnosti spadnout do bažiny, která jim bude zbytečně odčerpávat sílu a finance bez jakékoli šance na návratnost investice.

    Zkrátka a dobře je třeba „létat jako motýl a bodat jako včela.“

    - - -

    Autor - Stephen Martin Walt (1955) je politologem na Harvardově univerzitě a svým zaměřením patří k tzv. realistům v zahraniční politice. Napsal knihy: Origins of Alliances, Revolution and War, a The Israel Lobby and U.S. Foreign Policy.

    Příkladem jeho uvažování je názor, že rozšíření NATO o země bývalého sovětského bloku bylo a je „nebezpečným a zbytečným cílem“. Země jako Ukrajina, měla by jednou provždy být „neutrálním nárazníkovým státem“. Z tohoto pohledu si myslí, že vyzbrojování ukrajinských ozbrojených sil po připojení Krymu k Rusku „je pouze receptem na dlouhodobý a destruktivní konflikt“.

    Z Foreign Policy (America Needs the Muhammad Ali Doctrine) přeložil a vybral Mirko Radušević

    0 0


    Radim Valenčík
    5.9.2018  blog autora
    Dříve publikovaný článek zařazuji do seriálu o letočníh volbách. Hamáčkovo vedení ČSSD je mimo i proto, že nepochopilo historickou zkušenost, kterou jsem popsal v prvním dílu tohoto seriálu,
    viz:
    http://radimvalencik.pise.cz/6054-od-srpna-69-k-listopadu-89-a-volby-v-rijnu-1.html

    Hamáčkovo vedení ČSSD si patrně vůbec neuvědomuje "která bije". Vymyslelo "dokonalý plán" jak eliminovat vliv sporu se Zemanem a obsazení postu ministra zahraničí Pochem, aby je to nestálo body v rychle se blížících se říjnových komunálních a senátních volbách. Odloží řešení tohoto problému až po volbách. Tím ovšem dosáhlo pravého opaku:

    1. Po volbách už ČSSD nebude nikoho zajímat. Babiš ji nebude potřebovat ani jako fíkus pro Brusel. V Praze patrně ČSSD nedostane ani 5 %, celkem to bude tak asi 4,5 %, bez senátorů s výjimkou Paroubka v ostravském okrsku, což ovšem bude pro Hamáčkovo vedení další problém.

    2. Kauza "Poche" tím před volbami nevyšumí. Naopak. Umožní to některým sociálně demokratickým kandidátům se profilovat jako alternativa vůči současnému vedené ČSSD a nastínit program záchrany této strany, získat tak citelně více, než jejich servilní kolegové, kteří budou o tom, jak si představují záchranu strany, mlčet.

    K tomu čerstvě z tisku:

    Problém ohledně nominace europoslance Miroslava Pocheho na post ministra zahraničí se odkládá. Vedení ČSSD v pátek odpoledne rozhodlo, že do říjnových voleb zůstane v čele české diplomacie šéf soc. dem. a ministr vnitra Jan Hamáček. Ten původně sliboval, že situaci vyřeší přes prázdniny. Se jmenováním Pocheho má problém prezident Miloš Zeman.
    "Navrhl jsem vedení soc. dem., že k řešení se vrátíme po volbách. Definitivní řešení představím v druhé polovině října,” řekl po jednání Hamáček. Předsednictvo ČSSD prý jeho návrh jednomyslně akceptovalo. Na jednání však chyběl první místopředseda strany Jiří Zimola, který dlouhodobě vystupuje proti Pochemu...
    Hamáček zdůraznil, že sociální demokracie situaci nezavinila. "Čím dál častěji slýchám, že by případnými spory bylo lepší nezatěžovat horkou fázi předvolební kampaně. Chci, abychom se soustředili na kampaň a vysvětlovali, co děláme ve vládě pro občany ČR,” vysvětloval Hamáček...
    Tento scénář Novinkám už ve čtvrtek nastínil důvěryhodný zdroj z Lidového domu, který si nepřál být jmenován. "Vypadá to tak, že to necháme po volbách. Ve straně nikdo nechce nějakou krizi v předvolební kampani. Znamenalo by to nominaci nového ministra, a to by rozbouřilo vody,"řekl ve čtvrtek.
    Viz: https://www.novinky.cz/domaci/482117-spor-o-pocheho-se-odklada-do-voleb-to-resit-nebudeme-rozhodla-cssd.html

    Nejdřív komunální a senátní volby, poté pravděpodobná demise šéfa soc. dem. Jana Hamáčka na funkci ministra zahraničních věcí a nakonec pokus o opakovanou nominaci europoslance Miroslava Pocheho do čela české diplomacie. V případě eskalace sporu třeba i odchod z vlády. Takový má být scénář soc. dem. pro příští týdny, o kterém včera debatovali členové širšího vedení strany.

    A to v situaci, kdy prezident Miloš Zeman dal opakovaně a jasně najevo, že europoslance do funkce ministra v žádném případě nejmenuje.

    Krajní řešení, tedy odchod z vlády, připustil podle informací Práva před straníky Hamáček
    pro případ, kdy by prezident přistoupil k řešení, které měl zmínit při středeční schůzce s ním: Prezident totiž měl naznačit, že v případě rezignace Hamáčka z čela diplomacie může pověřit řízením resortu zahraničí premiéra Andreje Babiše (ANO), jak to bývá běžné v případě demisí ministrů.

    Po skončení předseda sociální demokracie zopakoval, že ČSSD tuto situaci nezavinila a naopak se snaží konstruktivně vyjednávat. "Navrhl jsem, že se k tomu vrátíme po volbách a definitivní řešení představím v druhé polovině října," prohlásil s tím, že nedořešená situace se nejvíc dotýká jeho osobně, protože nese odpovědnost za dva resorty...

    Babiš dal opakovaně najevo, že žalobu na Zemana nepodá a nemá důvod znovu nominovat europoslance, když přes prezidenta návrh neprojde. Jiní, např. první místopředseda strany Jiří Zimola nebo místopředseda Jaroslav Foldyna, takové řešení odmítají a mluví o výměně Pocheho. V pátek takový názor potvrdil i šéf senátorů soc. dem. Petr Vícha...

    Zimola ale nebyl jediný. Ze třiatřicetičlenného týmu bylo přítomno osmnáct členů. Mnozí z nich hovoří o řízených absencích, kdy straníci znechucení situací raději pošlou omluvu.
    Viz: https://www.novinky.cz/domaci/482162-plan-cssd-demise-hamacka-a-opet-nominace-pocheho.html

    Hamáček v rozhovoru pro Novinky:
    Časově nyní však vstupujeme do horké fáze komunální a senátní kampaně. Čím dál více slyším z naší strany, abychom během kampaně nehrotili otázku našeho kandidáta na ministra zahraničí, že je potřeba se naplno věnovat volební kampani.
    ...
    Teď se soc. dem. musí naplno věnovat kampani a plně komunikovat naše recepty, jak chceme zlepšit život na venkově a ve městech. Prvořadým úkolem je obhájit a vrátit důvěryhodnost sociální demokracii, a ne plnit přední strany novin sporem o ministra zahraničí.
    ...
    Nechci rozpoutat během horké fáze kampaně ostrý politický konflikt s prezidentem a případně uvnitř koalice. Politici musí být schopni uvažovat o dva tři tahy napřed, to si uvědomuji jak já, tak Mirek Poche i další.
    Eskalace tohoto sporu během nadcházející kampaně nikomu nepomůže, maximálně jen politickým konkurentům ČSSD. Soc. dem. nyní ve vládě prosazuje své priority, díky tomu například rostou platy a důchody. Prosadili jsme proplácení prvních tří dnů nemocenské.
    Jako ministr nejen prosazuji více investic do naší policie, ale chci ji více modernizovat, aby byla schopna čelit i novým druhům kriminality a hrozeb našim občanům. Máme možnost nastolovat nová témata na vládní úrovni a chci, aby zejména během volební kampaně ČSSD komunikovala pozitivní, a ne negativní témata.

    Viz: https://www.novinky.cz/domaci/482173-hamacek-ted-neni-cas-hrotit-sefa-mzv.html

    Všimněte si: 3x ten nesmysl s tím, že o Poche se bude mluvit až po volbách, zopakoval. On si asi myslí, že hlavní budou "komunistické" sliby: Co nejvíc toho bude zadarmo. (Mám na mysli zastaralé komunistické sliby Nikity Sergejeviče Chruščova z roku 1961 na 22. sjezdu KSSS o tom, co všechno bude zadarmo a jak ještě dnešní, tedy tehdejší, generace budou žít v komunismu.)

    Především však Hamáčkovo vedení vůbec nechápe, že se ČSSD ocitla zcela mimo proces sjednocování národa vůči cizí moci (současné globální moci) na základě vyzrávání společenského vědomí a sebevědomí, což ji bude srážet dolů, protože se její reprezentace příliš projevuje jako slouha sil, které se již přežily. Letošní říjnové volby totiž budou mít právě z tohoto hlediska velký SIGNALIZAČNĺ význam.

    (Pokračování)

    0 0

    - kou -
    5. 9. 2018  RIARu a PrvníZprávy
    Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov uvedl, že riziko konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy roste, o čemž svědčí i rozšiřování vojenské infrastruktury NATO na hranicích s Ruskem.
    Tyto kroky zvyšují riziko, včetně vojenské konfrontace, což je pro Rusko nepřijatelné, před čímž byli partneři z USA varováni, řekl ruský diplomat.


    „Vezmeme-li politické zhoršování, zhoršování rétoriky ... ano, konfrontace se zvyšuje, napětí stoupá. USA zahájily expanzi NATO k našim hranicím ... v podobě umístění vojenské infrastruktury na našich hranicích. Spojené státy, Velká Británie, Kanada, Francie, Německo umísťují své jednotky v pobaltských státech a v jiných zemích, které hraničí s bývalým Sovětským svazem. Také podporují iniciativy zapojit Gruzii a Ukrajinu do NATO ... daly jim formální pozvání,“ citovala Lavrova RIA Novosti z jeho vystoupení na ruském televizním Prvním kanálu.

    To, co se děje, přirovnal k událostem roku 2008, kdy si gruzínský prezident Michail Saakašvili „představoval, že může dělat cokoliv, a zaútočil na své občany“. To samé, podle Lavrova, lze aplikovat na Ukrajinu - permanentní potvrzování, že Ukrajina bude v NATO,„zamotalo hlavu“ prezidentu Petro Porošenkovi, a nyní Kyjev posiluje výzbroj na kontaktní linii v Donbasu. Američané tam posílají munici a zbraně, a nejen lehké zbraně, řekl Lavrov. Kromě toho zde pracují američtí a kanadští instruktoři, dodal.

    Podle ruského ministra zahraničí, tyto kroky zvyšují riziko, včetně vojenské konfrontace, což je pro Rusko nepřijatelné, a američtí partneři byli před tím varováni.

    Rovněž vysvětlil, proč se nyní nemůže sejít tzv. normanská čtyřka.

    „Od normanského formátu nemůžeme odstoupit, ale nyní by bylo jednoduše nevhodné a rouhačské normanský formát svolávat, zvláště když ani Berlín ani Paříž nevyjádřily odsudek atentátu, ke kterému došlo v Doněcku. Obecněji řečeno, v mnohem širším plánu a podmínkách, kdy ani Berlin ani Paříž nemůže ovlivnit prezidenta Porošenka, který i nadále zanedbává své povinnosti ne první rok (minské dohody - pozn. red.), jediný, kdo může mít vliv na ukrajinskou stranu - jsou Spojené státy,“ zdůraznil ruský ministr zahraničí.


    Související:

    0 0

    Ilja Alexandrov
    5. 9. 2018    politpuzzle
    Rusko zareagovalo na vplutí jaderné ponorky Spojených států do Gibraltaru a vyslalo k pobřeží Sýrie protiponorková letadla. List Gli Occhi Della Guerra dospěl k závěru, že samotná skutečnost, že Rusko má protiponorková letadla, neumožňuje Státům, aby otevřeně obešly oblasti cvičení a neočekávaně z ponorek udeřily. Musí buď podniknout jiné kroky k dosažení svého cíle, nebo bude Moskva považovat příkrý útok na arabskou republiku jako vojenskou hrozbu pro Rusko ...


    Příchod americké jaderné ponorky do Gibraltaru vyvolal u Moskvy odvetnou reakci. Podle italského listu Gli Occhi Della Guerra byla k břehům Sýrie přisunuta ruská protiponorková letadla.

    Poznamenejme, že jde o příchod do Gibraltaru strategického nosiče raket Newport News. Právě ten upoutal pozornost řady zahraničních médií. Poté, co byla americká ponorka zpozorována Ruskem, rozhodla Moskva o začlenění dvou protiponorkových letadel Tu-142MK do letecké skupiny, poslané na pobřeží SAR.

    Podle oficiálních údajů Kremlu budou oba stroje propracovávat scénář hledání ponorek potenciálního nepřítele na východě Středozemního moře. Turbovrtulové Il-38 s podobnou funkčností, ale s užším spektrem možností, budou vykonávat pomocné činnosti.

    Podle autora publikace Lorenza Vita je počet těchto letounů v seskupení ruských sil u pobřeží Sýrie doposud neznámý. Pokud jde o americkou ponorku v Gibraltaru, vybavenou raketami Tomahawk, zde si Rusko dobře uvědomuje záměry USA. Fakticky odsoudilo tento tah Američanů k fiasku.

    Jde o to, že k podobným událostem došlo již dříve, když Státy v dubnu letošního roku zasadily Sýrii raketový úder ze Středozemního moře. Tentokrát Moskva nepřipustí tak "příkré kroky" ze strany Američanů a jejich koaličních spojenců. Právě z tohoto důvodu zahájila rozsáhlé námořní cvičení na přístupech k břehům SAR, jsou přesvědčeni analytici.

    List Gli Occhi Della Guerra dospěl k závěru, že samotná skutečnost, že Rusko má protiponorková letadla, neumožňuje Státům, aby otevřeně obešly oblasti cvičení a neočekávaně z ponorek udeřily. Musí buď podniknout jiné kroky k dosažení svého cíle, nebo bude Moskva považovat příkrý útok na arabskou republiku za vojenskou hrozbu pro Rusko ...

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Erik Best
    5. 9. 2018      EB
    Předseda představenstva CITIC Group Čchang Čen-ming minulý týden během brífinku s médii prohlásil, že cena za český majetek CEFC ještě nebyla finalizována a že „je třeba ujít ještě dlouhou cestu.“ Možná toto prohlášení konečně utne falešné zprávy v českých médiích o tom, že dohoda už je hotová. 



    CITIC chce nepochybně za mišmaš, který CEFC v Česku vlastní, zaplatit co nejméně, ale zároveň potřebuje naplnit „snahu stabilizovat očekávání trhu vůči čínským investicím v Evropě.“ Do toho vstupuje bývalý premiér Bohuslav Sobotka, který v polovině srpna navštívil Peking. Podle Lidových novin se tam Sobotka představoval jako poradce „světového výrobce medicínských přístrojů“ BTL.Český obchodní rejstřík ale ukazuje, že 100 % „světového výrobce“ vlastní bývalý poslanec Federálního shromáždění Jan Vild, který má blízko k některým sociálním demokratům. Společnost zvláštního určení jménem CEFC je možná skoro mrtvá, ČSSD a.s. ale v Číně i dál používá osvědčené triky.

    0 0


    6. 9. 2018     Lenta a Lenta
    Ruská armáda zničila dva drony, které vypustili teroristé v oblasti letecké základny Hmímím v Sýrii. Ve středu 5. září o tom informovala agentura RIA Novosti s odkazem na Ministerstvo obrany Ruska. Jak bylo upřesněno na ministerstvu, bojovníci se pokusili zaútočit v úterý v noci 4. září. "Za tmy byly běžnými zenitovými prostředky 

    letecké základny Hmímím mimo letiště zničeny dva úderné drony teroristů", oznámilo ministerstvo.


    Ministerstvo obrany poznamenalo, že v posledním měsíci bylo v blízkosti ruské letecké základny zničeno 47 bezpilotních vzdušných prostředků.

    Oficiální zástupce Ministerstva obrany Ruské federace, generálmajor Igor Konašenkov dodal, že v tentýž den zasadila čtyři ruská letadla z letecké základny Hmímím údery vysoce přesnou municí na objekty teroristické skupiny Džabhat an-Nusra (zakázané v Rusku) v provincii Idlib.


    Útok byl podle jeho vyjádření proveden v úterý 4. září. "Dva multifunkční stíhací bombardéry Su-34 bodovými údery zničily dílnu, kde teroristé Džabhat an-Nusry sestavovali bezpilotní letecké prostředky, a sklad s výbušninami, kterými byla plněna po domácky vyrobená výbušná zařízení pro bezpilotní prostředky", řekl Konašenkov.

    Poznamenal, že toho dne zasazovala údery na cíle teroristů čtyři letadla z ruské letecké základny Hmímím.

    "Útok se prováděl na sklady teroristů, které byly dislokovány mimo obce a kde byly skladovány bezpilotní letecké prostředky, a také na zjištěná místa vypouštění úderných dronů pro teroristické útoky na ruskou leteckou základnu Hmímím a obce v provinciích Aleppo a Hamá", zdůraznil představitel ministerstva obrany.

    V předvečer, 4. září, agentura Al-Masdar News s odkazem na vojenské zdroje uvedla, že ruské VKS začaly největší letošní bombardování pozic ozbrojených skupin v Idlibu. Bylo uvedeno, že letadla Suchoj, která vojenskou akci provedla, provedla podle odhadu 50 leteckých úderů v jižní a západní části provincie. Zástupci opozice a vojenští pozorovatelé také informovali o bombardování území Sýrie ruskou armádou.


    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    6. 9. 2018    První Zprávy
    Předseda ukrajinské Nejvyšší rady Andrej Parubij ve vysílání televize ICTV označil Adolfa Hitlera za „největšího“ demokrata. „Sám jsem velkým zastáncem přímé demokracie... Mimochodem, řeknu vám, že největší člověk, který praktikoval přímou demokracii, byl Adolf Aloizovič v 30. letech,“ řekl šéf ukrajinského parlamentu. Politik dodal, že studoval přímou demokracii „na vědecké úrovni“, a vyzval nezapomenout na přínos führera v jejím vývoji.


    V reakci na vystoupení Parubije oznámil ukrajinský poslanec Vadim Rabinovič, že na něj podal trestní známení za "propagaci fašismu". "Obracím se na všechna velvyslanectví evropských zemí, v první řadě na Německo, aby daly ocenění naší vlády a Parubije, a přerušili s nimi veškeré styky," zdůraznil poslanec.

    Ukrajinští veřejní a političtí činitelé opakovaně učinili taková radikální prohlášení. Takže v dubnu poslankyně měststké rady Lvova Mariana Batjuková v sociálních sítích poblahopřála Hitlerovi k narozeninám, a v květnu ukrajinský konzul v Hamburku Vasilij Marušinec nazval fašismus „čestnou“ záležitostí a také představil svou verzi ukrajinské vlajky s hákovým křížem.

    V této souvislosti je nestydaté, když se následně v západních médiích (a českých jakbysmet) neustále papouškuje, že ukrajinský ultranacionalismus a fašismus pomajdanovské elity je jakousí okrajovou záležitostí, že vítězí prozápadní duch demokracie s jejich „hodnotami“. A že varování před nárůstem fašistických a nacistických tendencí v zemi, je jen jakási ruská propaganda.

    Fašistický pozdrav se stává oficiálním pozdravem v ukrajinské armádě

    0 0

    Američané ilegálně v Sýrii
    Elijah J. Magnier
    6.9.2018 RussiaInsider, překlad E-republika
    Zbytky okupované Sýrie ovládají dvě země, jedná se o území držená Spojenými státy a Tureckem na severu. Tato okupace se však nejeví jako dlouhodobě udržitelná, zvláště poté, co se Kurdové, kteří mají pod kontrolou 23 % Sýrie, rozhodli pozitivně zareagovat na výzvu syrského prezidenta, aby se buď přidali k dialogu nebo čelili válce.


    Syrská armáda provádí na jihu země pacifikační kampaň pro zábor posledních dvou procent provincie Kunejtra, která je dosud pod kontrolou teroristické skupiny ISIS. Tím se desítkám tisíc vojáků syrské armády a jejich spojencům uvolní ruce od bojů na jihu země, což bude znamenat obrat po sedmi letech války. Celá Sýrie tak bude osvobozena od nadvlády milicí a džihádistů. Zbytky okupované Sýrie ovládají dvě země, jedná se o území držená Spojenými státy a Tureckem na severu. Tato okupace se však nejeví jako dlouhodobě udržitelná, zvláště poté, co se Kurdové, kteří mají pod kontrolou 23 % Sýrie, rozhodli pozitivně zareagovat na výzvu syrského prezidenta, aby se buď přidali k dialogu nebo čelili válce. Spojené státy nemohou v Sýrii zůstat trvale - musí velmi rychle objevit způsob, jak při odchodu neztratit tvář.

    Americká přítomnost v Sýrii měla několik cílů:
    • Rozdělit Sýrii a založit na severu kurdský stát pod jménem Rojava pod americkou vojenskou “ochranou”, jako byl irácký Kurdistan během éry Saddáma Husajna. Spojené státy nebyly proti kurdskému státu zahrnujícímu Sýrii a Irák. Avšak irácký Kurdistan pod vedením Masúda Barzániho ztratil naději na nezávislost, když odmítl americkou radu odložit odtržení o 18 měsíců. Barzániho předčasné rozhodnutí oddělit se od Iráku bylo konfrontováno se silnou reakcí bagdádských jednotek, které převzaly kontrolu nad hranicemi a zdroji Kurdistánu.
    • Nechat zbytek Sýrie v nekonečné krvavé válce mezi salafistickými džihádisty a dalšími skupinami. Tato válka měla posílit Islámský stát. Tito islamisté si drželi distanc od Spojených států (bez ohledu na blízkost amerických jednotek) a byli pro USA strategicky přijatelní. Islámský stát proklamoval svůj cíl jako boj proti “bližšímu nepříteli” a jeho likvidaci - hlavně šíitům, sekularistům a sunnitům, kteří nesouhlasí s jeho “státem”. To je rozdíl oproti al-Kájdě, která tradičně upřednostňovala USA jako “dalekého nepřítele”, ačkoli tento cíl nebyl upřednostňován v Levantě, tedy v Libanonu, Jordánsku, ale ani na ostatním Středním východě. Úspěchy ISIS poškozovaly “osu odporu” (Írán, Sýrii, Hizballáh) nebo přinejmenším přerušily tok zbraní do Hizballáhu v Libanonu (z Íránu přes Sýrii). Hizballáh by mohl být zatlačen na jih od Libanonu, šíitská enkláva obklopená Izraelem na jedné straně a na severu nepřátelskou takfíristickou vládou ostatních částí země.

    Spojené státy přišly do Sýrie nejen pro ropu, ale také s cílem posloužit Izraeli při likvidaci nepřátelského státu, či hned několika nepřátel najednou. Válka v Sýrii však nevyšla podle plánu a dnes damašská vláda ovládá všechna syrská území kromě severu. A to bez ohledu na případné vojenské operace IS, která může být nadále funkční nejen v Sýrii, ale i v jiných částech Blízkého východu a severní Afriky. Egypt je nejlepším příkladem - stát je konsolidován, ale trpí neustálými teroristickými útoky.

    Setkání Putin-Trump v Helsinkách kromě toho posílilo důvěru Trumpa a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua v dodržení dohody. Moskva slíbila ochranu hranic Izraele se Sýrií z roku 1974. Ruský prezident tvrdil, že Asadova vláda udržuje své hranice s okupovanými Golanskými výšinami již více než 40 let bez jakéhokoliv incidentu. Izrael proto dospěl k závěru, že jeho bezpečnostní potřeby mohou uspokojeny i s pokračující přítomností Asada u moci a s přítomností ruské vojenské policie na jejích hranicích, navíc jsou tam jednotky UNDOF. Když bude tato podmínka splněna, nebude žádný důvod, proč by americké síly měly pokračovat v okupaci syrsko-iráckého hraničního přechodu al-Tanf a provincie Hasaka, kde jsou dislokovány kurdské jednotky.

    Assad mezitím předal Kurdům důvěrné ultimátum: “Buď vyjednávání, nebo válka”. Syrský prezident to řekl, protože si je vědom, že Idlíb, město na severozápadě země ovládané Turky, nebude kapitulovat bez boje. Ve venkovských oblastech Latákije byla zahájena vojenská operace, která má odstranit nebezpečí pro tuto pobřežní provincii, kde džihádisté občas útočí na syrské základny a další vesnice v okolí. Z této oblasti bylo nedávno vypuštěno několik vojenských dronů proti ruské vojenské základně v Hmejmímu a byly sestřeleny ruským obranným systémem předtím, než dosáhly svého cíle.

    Jan Egeland, šéf humanitární pracovní skupiny OSN pro Sýrii, říká, že v Idlibu “jsou dva miliony lidí včetně vnitřně vysídlených uprchlíků”. Je tam více než 40 000 džihádistů a jejich spojenců (Džabhát al-Núsrá neboli Haját Tahrír al-Šám, Hurras ad-Dín, Džund al-Aksá, Ahrár al-Šam a mnoho dalších), kteří nesloží své zbraně bez boje. Zdroje v Damašku potvrzují, že bitva v Idlíbu pravděpodobně vypukne v září. Jakmile letectvo a dělostřelectvo začnou bombardovat pozice džihádistů, Idlíb se dostane pod palbu. Proto syrská armáda vybudovala několik bezpečných koridorů pro odchod civilisty na sever nebo na jih od města a jeho venkovských oblastí. Snaží se tak předejít civilním ztrátám.

    Turecko si uvědomuje, že syrská vláda již nemůže být zastavena. Turecko se bude muset stáhnout a nechat na pospas džihádisty na severu, protože Asad je odhodlán osvobodit celou Sýrii za každou cenu. Nejdůležitějším zájmem Turecka je zabránit Kurdům vytvořit stát. To se shoduje s Asadovým cílem zabránit rozdělení Sýrie. Při procesu k dosažení tohoto cíle navštívila kurdská delegace Damašek, aby se souhlasem amerického vedení zahájila dialog s vládou. Ve všech třech kurdských enklávách (Afrínu, Kobání a Džazíře) vznikla “demokratická autonomní správa” pod Kurdskou demokratickou unií (PYD) a její ozbrojenou pobočkou YPG. Poté, co Afrín obsadilo Turecko, se zbývající dvě enklávy spojují; nyní se na nich nachází několik amerických vojenských základen a letišť.

    Metropolí Kurdů je Kámišlí (v kantonu Džazíra), v němž jsou dislokovány početné jednotky syrské armády. Kurdové se nikdy nestřetli se syrskou armádou, ale několik drobných incidentů bylo registrováno před dvěma lety. Kurdové se nesnaží oddělit od Sýrie, ale usilují o decentralizovaný kanton. Kurdská delegace požádala Damašek, aby převzal odpovědnost za centrální správu regionu a byl proto odpovědný za údržbu a obnovu Eufratské přehrady a její údržbu a obnovu po vážných škodách způsobených během bitvy s ISIS. K tomu patří distribuce pitné vody, dodávky elektřiny a rekonstrukce domů, škol a nemocnic.

    Syrská vláda reagovala citováním změn ústavy v roce 2012: Články 130 a 131 požadovaly “decentralizaci a finanční a administrativní nezávislost struktur místní správy” v souladu s legislativním výnosem 107 z října 2011. Kurdové souhlasili s dekretem 107, ale zpochybnili způsob, jakým byl zaveden, a nedostatek pravomocí dané místním zástupcům a jmenovanému guvernérovi. Také zpochybnili pravomoci udělené ministru vlády pověřenému dohledem nad správou všech provincií. Výklad stávajících zákonů, jejich implementace a účinnost byly jedním z hlavních témat diskuse mezi oběma delegacemi. Bylo projednáno rozdělení bohatství (hlavně plynu a ropy) a bylo dohodnuto pokračovat v diskusi o všech nevyřešených bodech na budoucích schůzkách.

    Damašek se domnívá, že setkání bylo úspěšné, což naznačuje vůli Kurdů zůstat pod ústřední vládou v jedné zemi. Rovněž akceptují Rusko jako garanta této dohody, stejně jako je tomu u širšího politického řešení v zemi. Kurdové nabídli značné armádní síly syrské armádě, aby pod jejím velením mohli pomoci v jakékoli válce proti teroristům a džihádistům, zejména proti zbytkům ISIS a al-Kájdy a jejich spojencům na severu země. Damašek vítá tuto iniciativu a nepochybně bude z této nabídky těžit.

    Je příliš brzy mluvit o konečné dohodě mezi Damaškem a Kámišlí. Je však zřejmé, že diskuse začala dobře a je na správné cestě. Kurdové uznali, že Spojené státy je nebudou chránit navždy, a proto se musí chránit tím, že se vrátí do náruče ústřední vlády, kam patří. S koncem války na jihu a touto kurdskou iniciativou je jen otázkou času a okolností než Spojené státy potichu odejdou ze Sýrie, ukončí svou okupaci a budou souhlasit s tím, že jejich operace “Změna režimu” selhala. Mohlo by se stát, že by Spojené státy chtěly zblízka sledovat, jak budou Sýrie a Rusko zacházet s Idlibem. Není však pochyb o výsledku bitvy: Dlouhá a krvavá válka v Sýrii se blíží ke svému konci.

    Zdroj: Russia Insider

    Videa konvojů syrské vládní vojenské techniky a mužstva směřujících do Idlíbu:

    0 0

    Jiří Vyvadil
    6.9.2018 VašeVěc
    Všichni víme, jak nás – speciálně nás - Britové zradili při podpisu Mnichovské dohody s poukazem na to, že československý stát nikdo nezná. No hodili nás v plen Adolfu Hitlerovi a asi jim to ani tak nevadilo. Bylo všeobecnou módou širokých britských elit sympatizovat s nacistickým Německem, snad jen s výjimkou Churchilla. A nejde jen o krále, který musel abdikovat, tuším před rokem unikl desítky let starý záznam, jak i mladičká princeznička Alzběta hajluje. Svůj k svému.
    Jistě si všichni vzpomínáme na vylhané tvrzení Tonyho Blaira (a Bushe ml.) o tom, že Hussajn má připraveny zásoby zbraní hromadného ničení. Následná válka v Iráku bez souhlasu Rady bezpečnosti znamenala statisíce mrtvých, odstartovala milióny migrantů i vznik nové formy islamismu – islámského státu.

    Teď tedy v Británii znovu vytáhli otravu Novičokem na Skripalovy a potom ještě ty dva bezdomovce. Losovala se a byla vybrána dvě jména z GRU, kteří měli útok zorganizovat. Promiňte, ale nemíním si je ani zapamatovat. Je to vše účelové…

    A proč tedy, když už jsou věci podle britských žalobců tak jasné, se neumožní otci a dceři Skripalových svobodně vystoupit? Proč už Julii nedovolí telefonovat své sestřenici do Ruska?

    A proč zrovna teď se znovu vytahuje karta Ruska coby původce chemických útoků?…

    Je to tak průhledné a každý v dnešní době z veřejných zdrojů ví, že Bílé přilby připravují chemické útoky v Idlíbu, že chemikálie se převážely z místa na místo a zřejmě má jít o podobný atak, jako naposledy den před osvobozením v Dumě, kdy chemický výbuch byl naprosto nesmyslný.

    To, že právě nyní opětovně vytažen Novičok, může být jasným znamením, že britští organizátoři a hlavně plátci Bílých přileb, napojených na znovu rostoucí Al-Kajdu, už vědí, že se chemický výbuch blíží. A vyplývá z toho dobrá zpráva, že zjevně Rusko, Asad či Írán zřejmě konečně vyčistí od džihádistů poslední kousek syrského území.

    Každý ví, že syrská armáda ve spolupráci s Rusy a Íránem džihádisty rozdrtí a Idlíb osvobodí. Každý ví, že politické skupiny Západu, napojené na džihádisty, budou hovořit o humanitární katastrofě.

    Každý ví, že USA, Francie či Velká Británie už mají v Sýrii připraveny cíle, kde mají zasáhnout a zřejmě zasáhnou. Mohou být oběti na syrské straně a počínaje BBC, Reuterem, CNN všichni vystartují protiputinovskou rétoriku.

    Já vím, že jsem naivní. Možná by stačilo málo.

    Ať Britové konečně umožní veřejné a svobodné slyšení otce a dcery Skripalových, včetně zastoupení ruských novinářů a veřejného předkládání důkazů. Ale skutečně svobodné. Mimochodem, i já bych měl na ně dotazy: Například proč Julie den předtím, než byla otrávena, vybrala a za jakým účelem veškeré dědictví po svém bratru, proč se v den otravy chovali tak naprosto zmateně. Proč mluvila tak podivně zcenzurovaně jednak při svém telefonátu s ruskou sestřenicí, a stejně tak a možná ještě více při svém jediném vystoupení před kamerami, které působilo jako ruský překlad špatného anglického textu bez důvtipu.

    Jenže závěr už je připraven: Asad bude znovu, byť nesmyslný, chemický agresor a Rusko bude tou zemí, která jej chrání.

    Britové, než nás konečně opustí, připravují tyátr za tyátrem.

    Je dobré, že odcházejí, a Syřané to prostě budou muset vydržet.

    Svobodná Sýrie si to zaslouží.

    - - -

    0 0

    Andrej Děvjatov
    6. 9. 2018 blog autora, překlad Ousidermadie
    Pozn.překl.: Nevylučuji, že tento materiál vyvolá u někoho při jeho čtení „výkřiky nevole i vole“ na moji hlavu. Nicméně, doporučuji jej k přečtení a zamyšlení. Pokud „abstrouháte“ specifickou pojmologii autorovu (a to ještě neslyšíte jeho výrazný rétorický projev), lze tam nalézt řadu docela zajímavých informací. Takže příjemný počtení (ačkoli, co na tom může být příjemnýho…)!
    Válka nového hybridního typu byla demokratickému Rusku vyhlášena letos 4. března kolektivním Západem formou obvinění z chemického útoku na Británii (kauza Skripalů).

    Hlavním bojištěm této hybridní války je však Střední Východ. A strategický záměr zákulisního plánovače v globálním měřítku, biblická „Poslední Bitva“ *), spočívá ve boji ne na život, ale na smrt mezi Islámskou republikou Írán a sionistickým Státem Izrael v Sýrii. Čímž se mají vytvořit podmínky pro nový exodus Židů, tentokrát do Republiky Krym (projekt „Nová Chazarie“ v pěti přímořských oblastech na jihu Ukrajiny).

    A v tom je léčka „Syrského vítězství“ pro Rusko a její ozbrojené síly v „nové podobě“. Protože náš vrchní velitel je už zcela spoután závazky jak s Íránem a Tureckem, tak i s Izraelem. A proto se nemůže vyhnout tomu, aby byl vtažen do velké války.

    „Bengál a vření“ v Ruské federaci (FR) v letošním srpnu kolem penzijní reformy – to je operace plánovače, která má odvést pozornost jak veřejnosti, tak vládnoucích na klamný cíl.

    Spouští přechodu hybridních válečných akcí do aktivní ozbrojené fáze bude kombinovaný raketový a bombový útok Západní koalice na cíle v Iránu i na vojska islámských Revolučních gard a Hizballáhu v Sýrii. Dávný sen Izraele už ve válce ze srpna 2008 je zničit íránské jaderné objekty z letišť v Gruzii. Nyní je možno proti Íránu udeřit i z Arménie.

    Strategickou odpovědí Íránu bude ofenzíva pozemních vojsk na Golanské výšiny a blokáda Hormúzského průlivu.

    K zakrytí skutečných cílů úderu (íránský jaderný program) je operace k odvrácení pozornosti veřejnosti ve formě propagandistické kampaně s „bílými přílbami“ a „použitím chemických zbraní“ v provincii Idlíb na severu Sýrie.

    Útok koalice Západu na Írán lze očekávat už v prvních dnech září. Tedy ne ve Středozemním moři, kam se odklání pozornost rostoucí koncentrací námořnictva jak USA, tak i RF.

    Pochopit to, co se odehrává, lze jen po vyjasnění globálního cíle plánovače v „Poslední Bitvě“: Změnit vládnoucí režim v RF a vystavit tak liberály i nacionál-patriotické nositele doktríny „Moskva-Třetí Řím“ porážce ve válce.

    K pochopení operativní situace a možného termínu začátku ozbrojené fáze „Poslední Bitvy“ počátkem září t.r. je nezbytné brát v úvahu rozptýlení úsilí vojensko-politického vedení RF ve všech směrech současně. To jsou i válečnická prohlášení Trumpa se skutečným zvýšením hotovosti leteckých sil a námořnictva na Středním Východě k bojovému použití v předvečer Nového roku podle židovského kalendáře, 9. až 11.září 2018.

    Patří sem započatý proces odstoupení Ukrajiny ze Smlouvy o přátelství s Ruskem na pozadí manévrů rozvíjení sil NATO na severozápadní hranici RF a v severní části Atlantického oceánu v říjnu.

    A také angažovanost vedení RF, Číny a Japonska na Ekonomickém fóru ve Vladivostoku 11. až 13. září 2018 na pozadí strategických manévrů ozbrojených sil RF „Vostok-2018“ jehož aktivní fáze připadá na 11. až 15. září 2018.

    Tady si musíme položit otázku: „Kdo je tedy na Dálném Východě určen za politického protivníka RF na největších manévrech za posledních 38 let (300.000 mužů, více než 1.000 letadel a vrtulníků)?“

    Ale také: „Jaký je vojensko-politický záměr bojových činností pozemních vojsk a letectva Lidově-osvobozenecké armády Číny, přesunutých do Zabajkalska? (28 vlakovými soupravami bylo do Ruska přesunuto 3.000 mužů a 900 kusů techniky a zbraní, a vzduchem 30 letadel a vrtulníků).“

    Je známo, že po provedení mobilní obrany „červenými“ (armáda RF a Číny), přejdou vojska do protiútoku. Otevřenou zůstává otázka: Obranná operace ozbrojených sil RF – před kým? A následná ofenzivní operace s mohutným desantem a obsazením/osvobozením/sjednocením – čeho?

    Jediným válčištěm, kde už existuje podobná sociálně-politická a operativně-strategická situace je rozdělená Korea s jaderným programem na severu a armádním seskupením USA na jihu. A pro námořní síly – Japonsko s nároky na čtyři Kurilské ostrovy.

    Při tom všem vojenské vyhrocení situace po celém světě a Velká válka je způsobem, jak se rozejít se starým světovým řádem a jeho nosnou konstrukcí – systémem mezinárodního zúčtování na bázi amerického dolaru. Podněcovatelem přechodu do nového měnového světa s oproštěním obrysu USD od mezinárodních dluhových závazků je americký prezident Trump.

    Termín realizace záměru je rok 2020. K úspěšnému dohrání své role ve Velké Hře musí Trumpova koalice (v podstatě vojáci) dosáhnout vítězství v listopadových volbách, jinak přijde celé započaté dílo nazmar a skončí ostudným impeachmentem. Proto je nezbytné spěšné vojenské vyhrocení v září-říjnu 2018 jako garance Velké Hry ve prospěch plánovače. A odstupné od Evropy, Ruska a Číny v penězích, ani ve zdrojích se nepřijímá…

    Ze zprávy „Bratrstva Olega Věštce“ **) pro Moskevský Klub.


    Andrej Děvjatov (1952) – vlastním jménem Pjotr Adolfovič Gvaskov je plukovník sovětské a ruské zahraniční rozvědky ve výslužbě, expert na Čínu, spisovatel, zástupce ředitele Ústavu rusko-čínské strategické součinnosti.

    *) „Poslední Bitva“– biblický Armagedon, který dle Písma svatého má začít 30 let před „novým nebem kolem „Svaté Země“. Jeho příčinou má být, podle starozákonního proroka Ezechiela, provokace jižního krále (Izraele). Jejím důsledkem má být rozkol vedení Ruska, destabilizace Kavkazu… atd.

    **) Bratrstvo Olega Věštce– Řád, za jehož „Rozvědku“ se považuje „Společenství rozumných národa“.

    Zdroj: Andrej Děvjatov

    Překlad: st.hroch 180901

    0 0

    Dva údajní důstojníci GRU Londýně
    - kou -
    6. 9. 2018 Zvězda a PrvníZprávy
    Britská policie nemohla najít typ víz pro podezřelé Alexandra Petrova a Ruslana Boširova v otravě Skripala, ale pro premiérku Theresu Mayovou to na obvinění stačilo. Ruská média, a nejen ona, vyjádřila silné pochybnosti nad tvrzením jak britské policie, tak postojem premiérky Mayové.


    Právě tito lidé, jak tvrdí ve Scotland Yardu, odlétli do Británie, aby otrávíili Skripala.Hlavním důkazem jejich viny je, že si je policie jistá, že 2. března byli ve městě Salisbury. A takto mohli jednat pouze pracovnící ruské vojenské rozvědky GRU, míní britští vyšetřovatelé.

    Ale stačilo to, aby britská premiérka Theresa Mayová, která den předtím už projednala plán akcí po telefonu s Donaldem Trumpem, vystoupila s vážným obviněním v parlamentu a, samozřejmě, s návrhy nových sankcí.

    „Dnes mohu říci, že tito dva muži jsou důstojníky ruské zvláštní služby GRU. Toto je vojenská rozvědka s jasnou hierarchií. Takže to nebylo náhodné dobrodružství. Rozhodnutí o této zvláštní akci bylo rozhodně přijato na nejvyšší úrovni vedení GRU nebo dokonce vedení Ruska,"řekla Mayová.

    Taková odvážná prohlášení vyvolala otázky i mezi poslanci – jak se může domnívat, že by ruská vláda mohla povolit takovou operaci? V celém tomto příběhu jsou důkazy velmi pochybné.

    Pracovníci jedné z nejmocnějších zpravodajských agentur na světě - GRU, neuniknou, jak se zdá, žádné z kamer v Británii – přičemž se dokonce zdálo, že pod některými vědomě stojí, aniž by skrývali své tváře. Někde se od srdce usmívají – prý po ukončení operace - dovozuje Scotland Yard, když potřísnili kliku Skripalů jedem, který údajně vmíchali do flakonu.

    Nemožné foto

    Snímky, které zveřejnil Scotland Yard údajně ukazují, že Alexander Petrov a Ruslan Boshirov oba zaujímají přesně stejný prostor na letišti Gatwick v přesně stejnou sekundu: 16.22.43 dne 2. března 2018.

    Bývalý britský velvyslanec Craig Murray se na svém blogu vysmál takovým argumentům.

    „Rusko vynalezlo úžasnou novou technologii, která umožňuje, aby dva tajní agenti byli na stejném místě ve stejnou dobu," napsal bývalý britský velvyslanec Craig Murray.

    Podle něj jediné možné vysvětlení je:
    1) Jeden z těchto dvou cestuje rychleji než Usain Bolt může sprintovat
    2) Scotland Yard vydal upravené CCTV snímky, jejich časovou osu.


    Rozebrat se v důkazech policie pokouší i britští novináři a blogeři.

    „Novinář BBC položil dnes ráno o velmi rozumnou otázku na tiskové konferenci. Jaký typ víz měli podezřelí při vstupu do Spojeného království? Policista odpověděl, že neví. Ale jak se identifikovaly tyto osoby?" napsal bloger Neil Clark.

    Přitom získání víza do Spojeného království není tak jednoduché - jsou to vícedenní kontroly a povinné postupy – včetně otisků prstů. Moskva se opět obrátila na Londýn s návrhem na pomoc při vyšetřování - poskytnout otisky prstů, ale Britové uvedli, že žádné údaje nebudou sdílet. Dostalo se i na novou zpráva mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPWC), která prý oznámila, že občané otráveni v Amesbury byli otráveni stejnou látkou jako dvojitý agent Sergej Skripal a jeho dcera Julia ve městě Salisbury.

    „Ve zprávě se však nezmiňuje země původu, nezní tam slovo „Novičok“, neexistuje kvalifikace chemikálie jako bojové látky a technický sekretariát přiznává, že nemůže prokázat, že v případě látky použité v Amesbury se jedná o stejnou šarži chemikálie v Salisbury,"řekl Alexander Šulgin, stálý zástupce Ruska v OPCW.

    A tak první den nového kola skandálu „případu Skripal“ z úst Theresy Mayové zazněl hlavní cíl další provokace proti Rusku - naléhavá potřebu zavést novou porci ekonomických sankcí, dovozují média.


    Souvísející:

    0 0
  • 09/06/18--12:38: 21. 8. 1968
  • Zdeněk Hrabica
    6. 9. 2018
    Čeho je moc, toho je někdy až příliš! Nejsme toho svědky až nyní, je to český dávný zvyk; už se mi ale z letošních osmiček skoro točí hlava. To jich bylo, kteří se k letošnímu 50.výročí 21.srpna 1968 přihlásili. Mnohá připomenutí, jakoby měla být alarmem, bubnováním na naše svědomí. Vůči každému, kdo i pamatujeme. Měla nás hlasitě burcovat. Avšak vyzněla, podle mého, zcela dutě, jakoby z dutých palic. Chvílemi mi to připomínalo psí zvyk, očůrat každý patník. 





    Zejména někteří politici excelovali, neudrželi se! Do paměti se mi nyní hodně vmísil „historik“ Kučera alias Kučírek, kdysi můj externí kolega v Mladé frontě. Stejně jako si nic v historickém okamžiku neodpustil Petr Pithart. Oba dva na to mají plné právo, aby promluvili.To právo mám konečně i já, pár řádek jsem také k tomuto výročí už napsal. Čeká nás za okamžik další – 70.výročí Mnichova, kdy nás zradili a nechali na pospas úplně jiní, než po letech v srpnu 1968.

    Obracím listy jedné historie, moc se neliší.

    Psát ta připomenutí i na přírodní památky – to je už ale úplná zvrhlost!

    A ještě k tomu poblinkat sprejem obdivované adršpašské Milence!

    0 0

    Grigorij Pavlodubov
    6. 9. 2018       politexpert
    Ministr zahraničí Francie Jean-Yves Le Drian v rozhovoru s francouzským rozhlasem řekl, proč Evropa zbytečně podceňovala prezidenta Ruska Vladimíra Putina. Právě jeho protimanévr přinesl vítězství Ruské federace v Sýrii nad radikály a zachránil hlavu SAR Bašára Asada.


    Francouzský ministr vysvětlil, že syrská válka nemůže být viděna pouze přes prizma vítězství nebo porážek Bašára Asada, protože ten není hlavní postavou konfliktu, píše turecký list Milliyet. Podle autora je hlavním manažerem a koordinátorem vojensko-politických procesů v Sýrii ruský vůdce Vladimír Putin. Írán sehrál skromnou roli. Proto může být analýza války z pozice Putina velmi poučná.

    Turecký list píše, že Rusko dlouhou dobu ztrácelo své pozice před Západem a bylo v roli přiskřípnutého partnera. Avšak s Putinovým příchodem k moci se situace změnila. Prezident RF provedl protimanévr v geopolitice a úplně změnil vztah zemí k Moskvě, když všechny donutil brát v úvahu její názor. První signál byl dán Gruzii v srpnu 2008. Pak nastaly ukrajinské a krymské události. Krok za krokem Kreml ukazoval, že nová protistrategie s přesunutím nekonvenčních metod boje do popředí funguje dokonale. Nakonec se pozornost Moskvy přepnula na Sýrii.

    Vladimír Putin udělal principiálně důležitou věc: ne že by až tak garantoval budoucnost Asada, nakolik rozvrátil očekávání západního světa. USA a evropské státy použily levné metody destabilizace situace v regionu k šíření své ideologie - barevných revolucí. Dočasně to fungovalo. Zásah Ruska však zcela změnil situaci v regionu. Nyní je koordinátorem na Blízkém východě Moskva. Kreml ukázal, že vítězství v konfliktu nelze posuzovat podle kritérií konvenční války. Vítězství v takovém konfliktu nebývá jednoznačné a nezávisí na oznámení toho či onoho data. Je nezbytné, aby náklady byly na přijatelné úrovni a situace pod kontrolou.

    Podle autora tureckého listu nejdůležitější je, že Putin byl s to celému světu dokázat, že Rusko je schopno samostatně udělat v Sýrii pořádek. USA a Evropa věřily, že Moskva nebude schopna zajistit mír v Sýrii bez dostatečného financování a že bude potřebovat pomoc od Západu. Ve skutečnosti se ukázalo, že pro Rusko není problém obnovit mír v SAR diplomatickými a vojenskými metodami. Kreml také vyjádřil svou připravenost pomoci při obnově měst, zničených v bojích. Západ se ocitnul mimo ...

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Jana Maříková
    7. 9. 2018
    Po vraždě německého občana kubánského původu v Chemnitz dochází k názorovému štěpení nejen mezi komunitou dlouhodbě usazených cizinců žijících a pracujících v Německu. Představitel Kurdské obce v Německu Ali Ertan Toprak kritizuje levici za to, že jí nevadí představitelé náboženských obcí v Německu, proslulí svou nenávistnou rétorikou vůči německému obyvatelstvu. V roce 2011 opustil stranu Zelených na protest proti politice legitimizace islamistů vedením strany. 



    Revolta propuká i mezi některými levicovými politiky. Nejvýraznější poslankyně strany Die Linke v Bundestagu Sahra Wagenknecht spolu se zakladatelem strany a bývalým ministrem financí za SPD Oscarem Lafontainem jsou (nejen) kvůli kritice výrazně promigračního postoje vedení frakce na ochodu a připravují vznik nové strany. Je to jediná naděje levice, že otázka migrace nebude přenechána jen pravicovým stranám.

    Už několik dní se snažím najít co nejvíc informací ke kauze "Chemnitz". Česky Saská Kamenice. Padají silná slova o neonacismu a honu na uprchlíky, ale zapomíná se, že na počátku stála vražda. Podle svědků pravděpodobně sprostá loupežná vražda člověka, který se s útočníky nechtěl dělit o svůj majetek, tedy o peníze. Jiná verze praví - s odvoláním na zveřejněný a rychle smazaný zatykač ze všech dostupných stránek, že Daniel Hillig, tak se muž jmenoval, bránil ženu, jejíž jméno zatykač také zveřejnil, před znásilněním. Byl ubodán k smrti a ti, kdo se mu snažili pomoci, byli zraněni.

    V historii se už často stalo, že vražda byla podnětem k nepokojům, dokonce k revolucím. K pouličním bitkám docházelo třeba v USA pokaždé, když policie obzvláš brutálně a zbytečně zabila nejčastěji černocha a mluvilo se o rasismu policie. Tady byl ubodán člověk, mladý muž, dokonce po otci kubánského původu a lidé, kteří se rozhořčili a přišli protestovat, jsou nazýváni rasisty.

    Jistě, rasisti a neonacisti u toho byli. Stejně jako Antifa. Lidé, jejichž životním smyslem je dělat kravály, si důvod vždycky najdou. A tady šli najisto, do atmosféry, která je pro ně příznivá. Jistě to není tím, to snad uzná každý, že obyvatelé Saské Kamenice jsou lidé se zvýšenými skony k rasismu a neonacismu. Že jim přisoudíme nějakou kolektivní vinu a tím bude věc vyřešena. Jinde se to nestane a všichni zapomenou. Nebo že byli "svedeni a zneužiti" a uděláme z nich nesvéprávné idioty. Jen to nepojmenovat pravdivě a nepřipustit, že chyba - když pomineme tragickou situaci oblastí, ze kterých migranti, mezi nimi i skuteční uprchlíci, přicházejí, se stala v roce 2015. A v tom je právě to kouzlo. Před třemi lety řekla kancléřka Merkelová, viděla jsem ji tehdy v přímém přenosu v televizi: "Nechť přijdou všichni Syřané, které z domovů vyhnala válka. Dostane se jim u nás přístřeší, práce, a jejich děti tu budou chodit do školy." Myslela tím především oběti syrské války, vyvolané proti režimu Bašára Asada, který byl jako další nepohodlný na řadě v boji o ropovody a plynovody.

    A nastala první migrační vlna. Všichni, kdo se cítili být Syřany, i když byli z Afghánistánu, Maroka nebo Kosova, se vydali na cestu. Davy se valily po slovinských a rakouských dálnicích, všude se jim dostávalo pomoci, byli jsme zásobováni dojemnými snímky žen, ohrožovaných policisty na kolejích. Pak se ukázalo, že to byla jen část fotografie a že ženu na koleje srazil její muž. Fotografiemi utopeného chlapečka, na jehož smrti měl hlavní podíl jeho otec - pašerák, který měl záchrannou vestu jen pro sebe. Ta faleš tam byla od začátku. A když jsem pak viděla vítání uprchlíků na německých nádražích, bylo mi jasné, že se schyluje k velkému průšvihu. Tu masu lidí přece nemohl nikdo zkontrolovat. Islámský stát byl ještě na vzestupu, jeho boj proti nevěřícím v plném proudu - kdo mohl ručit za to, že jeho bojovníci nebudou mezi uprchlíky? Nebo jiní militanti, kterými se oblast z přirozených důvodů jen hemží? Tihle přicházeli "řeckou cestou". A do toho rozpadlá Libye a další čluny s migranty, směřující do Itálie.

    První se vzpříčilo Maďarsko - a dodnes je Orbán za "zlého muže" Evropy. Takový Putin v malém. Nenápadně se k němu přidaly další státy bývalé Jugoslávie a nakonec i Rakousko. Řecká cesta se zavřela, zintenzivněla ta italská. Díky tomu vyhrál Salvini a další "populista" Beppe Grillo tamní volby. A už Salviniho stihli obžalovat, nakonec skončí ještě v Haagu... Jsou to pravicoví politici, většinou, a jejich protiimigrantská léčba má hořkou stopu v podobě oklešťování sociálních programů. Položme si ale otázku, zda princip sociálního státu, založený na solidaritě, snese ty hordy černých pasažérů. Pravicoví politici rádi utáhnou šrouby ještě o něco víc. Ale kde je levice, aby se zastala lidí, kterým jsou neustále snižovány sociání výdobytky i v bohatých zemích? Stará se o menšiny a uprchlíky. Univerzálnost lidských práv dávno vzala za své.

    V Haagu by měli skončit skuteční váleční zločinci, kteří dnes už prokazatelně mezi migranty jsou. Ve svém článku "Jak je to se skutečnými oběťmi válek v hypertolerantním Německu?" o jezídské dívce Ashwak, "která poznala "svého" mučitele, jsem o tom psala podrobně. Na webu Nová republika jsem psala i o tom, že dívka musí čelit nařčením, že si to vymyslela. Mýty mají tuhý život a mýtus o uprchlících jako ubohých obětech bez jakékoli zlé vůle ten nejtužší.

    Na jaře, v době muslimského Ramadánu, se udály neblahé události na ostrově Lesbos. V uprchlickém táboře, který se příznačně nazývá Moria. Kurdští uprchlíci ze syrského Afrínu, skuteční uprchlíci s rodinami, které z jejich domovů vyhnala armáda našeho spojence v NATO, tedy Turecka, byli napadeni houfy mladíků, "uprchlíků" z oblasti Déir es Zor, kde Kurdové dodnes bojují proti IS. Co to bylo za "uprchlíky", kteří tyčemi zaútočili na Kurdy, že nedrží půst o Ramadánu? A zrovna z oblasti, kde dodnes válčí IS? Před kým a kam utíkali, když nebyli schopni odpustit sousedům v neštěstí jejich vlažný přístup k náboženství, před jehož fanatickými vyznavači údajně sami uprchli? Kdo jim dal status uprchlíka, kdo zkontroloval, o koho vlastně jde? Snad se to nakonec obešlo bez obětí na životech, ale na videích, která jsem viděla, to na lehká zranění tedy rozhodně nevypadalo. Kurdové museli být převezeni na jiné místo. Uvěří někdo tomu, že až se tito mladíci dostanou do Evropy, budou se chtít integrovat?

    Takových otázek člověka napadá,když pročítá odkazy na fb, novinové články a články na serverech v několika jazycích. Základní otázka je pořád ta samá - bude si západní Evropa, která se zase začíná rýsovat ve svých starých hranicích, schopna přiznat, že se nechala Německem zahnat do slepé uličky, německy příznačně Sackgasse, kde všechny cesty končí? Kolik migrantů se tam jěště vejde a kdy začne boj o prostor, jídlo, ženy a vodu? Na který jsou mladí muži, kteří navzdory všem fotogragiím malých dětí a matek mezi "uprchlíky" převažují, daleko lépe vybaveni než obyvatelé pohodlné a tolerantní Evropy?

    Tuto otázku si nekladu jen já, ale dokonce i lidé, kteří sami mají "uprchlický původ". Jako Ali Ertan Toprak, který se ve svém článku "Levicoví liberálové nesmí způsobit, že islamisté budou vnímáni jako neškodní" z 28. srpna na webu "Zentrum Liberale Moderne" zabývá především tím, jak podivuhodně levici nevadí představitelé náboženských obcí v Německu, proslulí svou nenávistnou rétorikou vůči "původnímu obyvatelstvu". Říká tomu levicově alternativní appeasement. V roce 2011 odešel ze strany německých Zelených, kterým vyčítal, že politickému islámu propůjčují legitimitu a činí jej "salonfähig". Zmiňuje se o typickém problému s německými Turky, voliči Erdogana, který je jasným představitelem krajní pravice v Turecku. Jeho AKP spolu v koalici s nacionalisty - skutečnými - ze strany MHP, Šedými vlky, tvoří pak nejkrajnější pravici. Po volbách prý sám mnohokrát slyšel: "Tak špatně jsme s Turky zacházeli, že nyní volí Erdogana!" Stejně jako poslankyně Bundestagu zvolená za stranu Die Linke Sahra Wagenknecht nesouhlasí s tím, že veškerou diskusi o migraci a náboženských otázkách přenechala levice bez boje pravicovým populistům, jak je zvykem je nazývat.

    Zaujal mě tento odstavec článku Ali Ertana Topraka: "Appeasement-frakce v levicových stranách vůbec není ochotna ochránit děti na základní škole ani ve školkách před nátlakem politického islámu. Se vší vážností je šátek na hlavách děvčátek v mateřské a základní škole obhajován falešným argumentem náboženské svobody, i když Korán nevyžaduje zahalování dětí. Bez odborných znalostí se přebírají argumenty politického islámu. Jak je možné, že boj o rovnost žen a emancipaci, který je základním kamenem hnutí Zelení, je opakovaně zrazován, pokud jde o muslimy a islám?"

    Na to se ptám i já, pokud jde o naši levici, která se taky náramně hrne do "Sackgasse". A ne, není pro ně omluva, že si ani neumí představit, do čeho jdou. Není. Kdo je politický idiot, měl by politiku opustit.

    Pocitům viny, kterými trpí evropská levice a na kterých staví politický islám, se věnuje i článek v "Neue Zürchner Zeitung", který napsal Kacem el Ghazzali dne 30. 8. Píše tu doslova o "tyranii viny". Článek má název "I levice zná dědičný hřích, být člověkem. Především na Západě." V perexu pak stojí: "Radikální levice vyhlašuje válku všemu, co je západní a bílé. Spolu s tím se do popelnice vyhazuje i univerzalitu lidských práv. Tím se vytvářejí monstra." Poukazuje se zde na to, že ti, kdo dodaleka vyhlašují svou sekulárnost a ateismus, myslí ve skutečnosti hluboce nábožensky, se všemi vzorci chování, které k tomu patří. Včetně pocitu viny, a to prostě jen proto, že - existují, dýchají, spotřebovávají, vytvářejí oxid uhličitý. "V radikální, antiimperialistické a protizápadní levici je pak ideologie ještě jasnější než u náboženské víry. Dědičný hřích je zde projektován na "západ" nebo "bílého muže". Ti jsou zodpovědní za veškeré lidské utrpení a tragédie, ke kterým dochází na Zemi: hlad v Africe, válku na Blízkém východě, globální oteplování, smrt žadatelů o azyl a migrantů ve Středomoří. V očích mnoha dogmatických levičáků je Západ "velkým Satanem", jak říkal s pohledem na Spojené státy Ajatolláh Chomejní, duchovní vůdce islámského státu teokracie v Íránu." Zapomíná se přitom, jak řekl francouzský filozof Pascal Bruckner, že "Západ nevytvořil jen monstra, ale také návody, jak jim porozumět a jak s nimi bojovat." Myslel tím především myšlenky evropského osvícenství, na které se odvolávali i otroci na Haiti, když bojovali za svůj stát, i ti zpívali Marseillasu. Svou stať zakončuje el Ghazzali slovy: "Když radikální levice cynicky vyhlásí válku Západu, vytváří pouze nové příšery, které jsou děsivější než ty, o kterých tvrdí, že proti nim bojuje. Jsou to monstra, která se objeví, když světla Západu zhasnou."

    Možná mají lidé v Saské Kamenici a dalších městech, kde se konaly demonstrace proti nezvládnuté migrační politice kancléřky Merkelové, pocit, že světla Západu už zhasínají. Vždycky u toho budou"holé lebky", na které bude zaměřena pozornost médií, ale to by nás nemělo odvést od skutečnosti, že to jsou především lidé jako my, sousedi a známí, kteří se postavili na náměstí v Chemnitz, navzdory tmu, že věděli, že budou označeni za nácky, v lepším případě za jejich oběti.

    Jak řekla v rozhovoru pro server "Emma", nazvaný "Paní W. a Nesrin v Chemnitz" redaktorce Annice Ross na ulici v Chemnitz žena, která nechtěla říct své jméno ze strachu, že bude zařazena k příznivcům "krajní pravice": "Jsem učitelka a volím SPD. Se svou školní třídou jsem sbírala hračky a oblečení pro uprchlíky. Rodiny uprchlíků s dětmi nejsou problémem. Rodiče chtějí pro své děti lepší budoucnost. Tady integrace funguje.

    Ale kde je problém? "Dvaceti až třicetiletí mladí muži jsou problém! Zejména ze severní Afriky, Sýrie a Iráku. Tito muži změnili naše město."

    Na žádost redaktorky upřesnila: "Pro ženy tu není bezpečno. Ale to jsme holt jen my ženy. Neměli bychom se k tomu ale takhle stavět. Bojím se o mé dcery a další děti. Zvláště dívky. Tito mladí muži nemají co dělat. Mají velmi pejorativní představu o ženách, jsou sexuálně nabití a nemají žádné zábrany." Dále mluví o tom, že je běžné obtěžování dívek ve veřejném prostoru... Turkyně Nesrin pak mluví o tom, že na ni mladí muži - migranti - pokřikují Judenhure (židovská děvka), protože nenosí šátek a chodí se svým přítelem za ruku.

    K tomu přece muselo dojít, řekl si každý soudný člověk v roce 2015, když viděl, jak málo žen je mezi "uprchlíky". První varování přišlo o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem, kde došlo k hromadnému obtěžování a několika znásilněním. A reakce politiků? Napřed žádná, pak pokrytecké rady a neustálé dovolávání se soucitu s uprchlíky. A vodní děla na demonstranty proti vládní migrační politice. A mravokárná kázání po každém dalším incidentu. A že jich bylo. Od útoku na vánočním trhu přes nějakou tu střelbu a mačetu až po vraždy. A marné je odvolávání se na policejní statistiky, že kriminalita v Německu dokonce klesá. Je spousta lidí, kteří už tomu nevěří, protože se mockrát přesvědčili, že se jim lže a pravda se "tušuje".

    Politici by s tím mohli ještě pořád něco dělat, především vydatjasné pokyny k důslednému vykonávání a vymáhání práva. Ale nezdá se, že to by bylo jejich záměrem. Provalilo by se totiž, jak moc je situace nezvládnutá. A tak ministr Heiko Maas (CDU) může apelovat na občany: "Vstaňte z pohovky a otevřete ústa!"

    "Ministr zahraničí Heiko Maas obvinil Němce z toho, že jsou příliš pohodlní na boj proti rasismu. „Budou muset udělat více na obranu demokracie." (Zeit online, 2. září.)

    Jak dlouho bude tahle rétorika ještě fungovat? Ostatně, jak poznamenal Ali Ertan Toprak, představitel Kurdské německé obce, kterého jsem už citovala: "Zajímalo by mě, jak dalece ministr zahraničí Heiko Maas otevře ústa k obraně demokracie a lidských práv, až na konci měsíce dorazí do Německa Erdogan. Než přijde Erdogan, Maas dokonce odcestuje do Turecka. Pan Maas by teď měl možnost ukázat nám, jak to funguje… Jsem zvědavý a budu první, kdo zatleská, až ukáže svůj postoj vůči Erdoganovu režimu."

    Ne, že by kritici vlády Angely Merkelové, které jsem tu citovala, byli příznivci AfD. V žádném případě, stejně jako já. AfD má ve svém programu příliš mnoho věcí, které by nás měly zarazit...často třeba zmiňují nutnost zrušení tzv. Benešových dekretů... nacionalismus, obzvláště německý, může mít mnoho ostnů. Otázka, kterou by si kritici "neonacismu" v Saské Kamenici měli klást, je - jak je možné, že lidé, zejména z bývalého Ostdeutschland, opouštějí tradiční strany a volí AfD? Že by zlovolné saské geny, čili je kolektivní vina přece jen možná?

    Jako mnoho dalších, i já jsem shlédla video, kde žena z Chemnitz, rozhořčená na nejvyšší míru, konfrontuje jakýsi televitní štáb s jejich tvrzeními, že demonstrace v Chemnitz jdou rasistické a neonacistické. ZDE

    Bylo jasné, že je nejen naštvaná, ale také zoufalá. Když zmiňovala svůj strach o své děti a rozhořčení nad tím, že je označována za nacistku, bylo dobře vidět, že pokrytectví už přestává fungovat. Je snadné říct - to jsou rasisti - dokud se jim nepodíváte od očí a neuvidíte zoufalství a strach. A pocit, že je všichni nechali ve štychu. Protože to je vláda Angely Merkelové, která je vidí jako obtížný hmyz na neposkvrněném obraze německého multi-kulti a která na ně kašle. Jsou to jen rasisti, tak co s nimi. Dehumanizace? Smutné je, že i spousta Němců, zejména ze "starých" spolkových zemí", je ochotna stále ještě považovat se za lepší jen na základě toho, jak úžasně tolerantní jsou... proto jásají nad koncertem v Saské Kamenici "Proti rasismu" a křičí: "Nazi raus!" kteří Nazis? Ti skuteční nebo ti, kteří jsou tak označeni? 65 000 lidí na protirasistickém koncertě. No hurá. My to těm místním ukážeme a ještě je pivo zadarmo.

    Ne, to není obžaloba uprchlíků a migrantů, co jsem sepsala. To je obžaloba pokrytectví západního světa a německé spolkové vlády především. Pokrytectví je sice moderní ctnost, jak pravil v Donu Juanovi už Moliére, ale otázka je, jak dlouho to bude trvat, než toho lidé budou mít dost, dokonce i v tak relativně blahobytné zemi, jako je Německo. Není přece možné, aby byl za neonacistu označen každý, kdo není nadšený ze stávající situace. Co to je za právní stát, kde lidé zatčení v případu vraždy - jako v Chemnitz - mají jen tu identitu, kterou si vymysleli? Takhle se skutečně můžeme dočkat "vlády silné ruky." A nebude nám nic platné, že jsme marně upozorňovali, že takhle to dál už nejde...

    0 0

    Petar Volgin
    7. 9. 2018   blog autora
    "Kdysi silné socialistické a sociálně-demokratické strany, které vládly svým zemím po desetiletí, dnes mají problém dostat se do parlamentu", píše bulharský publicista Petar Volgin ve svém pamfletu věnovanému současné levici. "Úkolem levicového populismu je vrátit důvěru této většiny, kterou klasická levice prošustrovala."

    Ne, populismus vůbec není špatná věc. Takový je jenom pro lidi jejichž vědomí vymyla multi-kulturní klišé. Latinské slovo populus znamená národ. Logicky nemůže být politika, která chce zlepšit život národa, tedy populistická politika, sama o sobě zlá. 

    Zásadním problémem je, že multi-kulturalisté a neoliberálové národ nenávidí. Sami sebe chápou jako elitu a štítí se všeho, co "není elita". V určitém smyslu elitou jsou. Ale ani ne tak proto, že by byli inteligentnější, talentovanější nebo měli více vědomostí a schopností než ostatní. Jejich náskokem je exkluzivní přístup do mediálního prostoru, který z valné části také dlí v struktuře neoliberální matrice. 

    Dochází tak k zajímavému paradoxu, agresivní menšina lidem na celém světě diktuje, co si mají myslet a jak mají žít. Dlouho tento model fungoval hladce. Vypadalo to, že model liberálního diktátu nemá alternativu. Dnes se ale situace radikálně změnila. Existuje opozice. Populistická.

    Samozřejmě populismus nemá jednotnou formu. V poslední době jsou nejvíce vidět pravicová populistická hnutí. Jsou kriticky naladěna vůči stávajícímu statu quo, ale jejich zásadní slabinou je, že valnou část své energie koncentrují vůči cizincům a migrantům. To přináší krátkodobý profit v podobě vysokých volebních výsledků, někde dokonce podílu na moci, ale celkově je to bezperspektivní. 

    Ať už migranti způsobují jakékoli problémy, oni nevytvářejí jejich samotnou příčinu, nenesou vinu za těžkosti obyčejných lidí. Není na místě soustředit svůj hněv vůči lidem s jinou vírou nebo barvou pleti. Nenávist je třeba distribuovat mezi místní elity - politické, ekonomické, mediální. 

    Opravdový střet není mezi starousedlíky a cizinci. Opravdový střet je mezi privilegovanými ze všech zemí a těmi, co doplácejí na status quo ve šech zemích. Tím by se měli v principu řídit všichni ti, kdo vytvářejí nové strany a hnutí. 

    Levicový populismus by se měl vydat přesně touto cestou. Jenomže tradiční levice je plně liberalizovaná a v důsledku toho marginalizovaná. Kdysi silné socialistické a sociálně-demokratické strany, které vládly svým zemím po desetiletí, dnes mají problém dostat se do parlamentu. Důvod je prostý - nechali stranou pracující lidi a objali sexuální a různé jiné menšiny. Tradiční levice stala částí liberálního mainstreamu a přišla tak o většinu.

    Úkolem levicového populismu je vrátit důvěru této většiny, kterou klasická levice prošustrovala. Jak to udělat? Věnovat se skutečným, ne vymyšleným problémům lidí. Tady je příklad jednoho vymyšleného a dnes zcela neaktuálního problému. Před 70-80 lety byli homosexuálové diskriminování, dokonce legislativně. Proto byl tehdy boj za jejich práva přirozeným a dokonce nezbytným. Tato diskriminace však dávno skončila. Přesně naopak. V mnoha sférách moderní společnosti dnes platí princip - "homosexuál - to zní hrdě". Proto, když se někdo onálepkuje jako bojovník za práva LGBT komunity, zůstává mimo prostor i čas. 

    Opravdové problémy obyčejných lidí vypadají zcela jinak, než nám předkládají neoliberální elity. Souvisí se zaměstnaností, důstojným platovým ohodnocením, přístupu ke kvalitní lékařské péči a kvalitnímu vzdělání, bezpečností. Globální nerovnost, luxus, který je privilegiem menšiny, bída stahující stále více lidí, ničení přírody ve jmény tržního hospodářství, jsou také zásadními otázkami dneška. 

    Ale pro představitele horní střední třídy, která je kolébkou různých liberálů, pravých i levých, to ale nezní dost "elitářsky". Mluvit před liberály o zvyšování platů není ani "cool" ani "trendy". Pro opravdového levičáka je toto ale jedno z hlavních témat. Někdo to může nazývat populismem. Ať. Přesně tento populismus potřebujeme.


    Přeložil: Michail Stavrev

    Petar Volgin(*1969) je spisovatel a novinář, vedoucí publicistického pořadu 12+3 na prvním programu Bulharského národního rozhlasu (BNR) - Horizont. Volgin je častým terčem kritiky masových médií, politiků i veřejných intelektuálů, přesto odmítá odejít ze státního rozhlasu do soukromého sektoru.

    0 0
  • 09/06/18--22:24: Svět ruskýma očima 470
  • Zajoch
    7. 9. 2018    Outsidermedia
    Evropané žádají vrátit Evropské unii nezávislost na USA  * * *  Spojené státy se chovají jako škrtič a Evropa před nimi nemá sedět jako králík  * * *  Ve Štětíně rozprášili piknik gayů určený pro děti  * * *  Situace kolem Sýrie se začala vyostřovat po bezvýsledné schůzce Patruševa s Boltonem










    „Amerika především“ po italsku – a nejen to

    Jelena Pustovojtova
    2. září 2018

    Evropskou unii sužuje antagonismus. Například francouzští rybáři lovící v průlivu La Manche se utkali s anglickými rybáři ve vzdálenosti 15 mil od pobřeží a od svých vod a ryb je vyhnali, ačkoliv zákon EU je dosud na straně Britů. Dalším případem jsou těžkosti Bruselu se 150 migranty z lodi Dicotti, zadrženými v přístavu Catania. Italové je odmítli přijmout a žádají Brusel, aby si je přijal sám. V opačném případě Itálie hrozí, že sníží svou dvacetimiliardovou platbu do rozpočtu EU. A to je již citelná hrozba. Zástupce Evropské komise Winterstein vrčel: „V Evropě jsou výhrůžky k ničemu … Evropská komise nereaguje na taková varování jednotlivých zemí, rozhodnutí náleží všem členům EU.“ To je logika bruselských byrokratů. Kvůli Dicotti se rozkmotřila Itálie s Maltou a belgický ministr imigrace přímo sdělil, že jeho země nepřijme ani jediného nelegálního pasažéra. Mimořádně se sešlo tucet největších zemí EU, přesto nenašli možnost jak v EU umístit 150 migrantů.

    Bruselu je stydno, že nejen francouzští námořníci, ale i italský vicepremiér, ministr hospodářského rozvoje, práce a sociální politiky Luigi di Maio (vůdce hnutí Pět hvězd) spolu s ministrem vnitra a vicepremiérem Salvinim bez rozpaků popírají principy migrační politiky EU. Maďarský premiér Orbán zcela odmítá přijmout byť jen jediného migranta.

    Itálie sklouzává tam, kam i prezident Trump. Tím, že zakazuje přijímat ve svých přístavech lodě s běženci, chce Salvini potenciální migranty zastrašit a zemi izolovat za každou cenu. Podle principu Itálie především.

    To ještě není na evropském nebi to nejžhavější. To přijde až v září, kdy bude Brusel řešit, kam sklouzne sám. Bude se hlasovat o rozpočtu EU pro roky 2021 až 2027, kdy si každý bude přitahovat přikrývku na sebe a připomínat své národní křivdy. Členské státy se nedokázaly za 3 roky dohodnout na reformě systému poskytování azylu a o racionálním přidělování migrantů. Nedokázaly to společně, tak začínají řešit samostatně. Ač je Brusel označuje za populisty a nacionalisty, není dnes zájem většiny vlád EU na přidělování celé té náplavy migračního sociálního balastu valícího se přes Středozemní moře na Apeninský poloostrov. Zájem je na tom, aby se jich zbavili. Z geografického hlediska zde hraje Itálie první housle.

    Podle zásady Německo především jedná i Berlín, jemuž hrozí na podzim krize v automobilovém průmyslu. Hrozba přichází od Trumpa. V roce 2017 nakoupily Spojené státy za 38 miliard USD německých vozů, ale do Evropy prodali svých jen za 6 miliard. Nový tarif udeří na řetězce všech evropských výrobců, ale nejvíce ouvej bude Berlínu. Proto německý ministr zahraničí Heiko Maas tak naléhavě žádá o vytvoření finančního mechanismu nezávislého na USA. Německá výzva odpovídá i zájmům Francie, jejíž prezident celé léto volá po navrácení nezávislosti EU na USA.

    Možnosti by byly. Jednou z nich je vymanit se z MMF, kde rozhoduje Washington, a vytvořit Evropský měnový fond finanční pomoci. Heiko Maas navrhl zformovat European Monetary Fund, EMF. Brusel může založit i vlastní evropský systém plateb a kalkulací, aby se vyhnul americkým druhotným sankcím zapříčiněným rozbrojem ohledně jaderné dohody s Íránem. Je s tím potřeba spěchat a k tomu je potřeba jednota, která EU chybí. Takovýto systém plateb a rozpočtu nevyhovuje Německu s jeho přísnými pravidly finančních operací a také obav z mechanismu, který bude „honit ohromné sumy ze severu na jih“. Roli hrají i debaty mezi Paříží a Berlínem ohledně vedoucího postavení, dosud bezvýsledné.

    Krom toho, aby systém plateb a rozpočtů byl efektivní ve věci nezávislosti na Washingtonu, musela by se EU domluvit s Ruskem a Čínou. Jenže jak se s Moskvou domluvit, když banka Credit Swisse zmrazila na svých účtech 5 ruských miliard s ohledem na Trumpovy sankce? Švýcarsko není členem EU, ale není ani 51. státem USA. Dvě konkurenční švýcarské banky – UBS a Julius Baer také „závisí na přístupu k dolaru“ a Trumpovi vyhověly. Mají na paměti, jak Credit Swisse vyklopila Washingtonu 500 milionů USD za to, že měla něco s Íránem a francouzská BNP Pribas zaplatila USA rekordních 8,9 miliard USD za porušení sankcí USA proti Súdánu, Kubě a Íránu.

    Evropské banky jsou podřízeny evropskému právu, ale proti druhotným sankcím USA, tomuto „dolarovému páčidlu“, není obrana. Je jen naděje na globální technologické blokování, globální platební systém založený na blokacích, vylučující uplatnění sekundárních sankcí.

    Mnoho nechuti vyvolává v EU umíněná snaha USA zahrnout do obchodní dohody s EU zemědělskou produkci. Je již jasné, že Německo, které se snaží zachovat si vývoz aut do USA, lehce obětuje zájmy Francie, snažící se bránit svůj zemědělský sektor před americkou konkurencí.

    Heslem Amerika především dal Trump příklad svým evropským kolegům, a ti, zdá se, tento podnět přijímají.

    Převzato z Fondsk.ru



    * * *

    Ministr zahraničí Německa srovnal USA se škrtičem

    3. září 2018

    Německý ministr zahraničí Heiko Maas okomentoval vztah Evropy s USA a nazval Spojené státy škrtičem.

    Podle něho nemohou země Evropy pokorně hledět, jak americká vláda jedná s obchodními partnery v Evropě pomocí svých nekonečných sankcí. Takto sedí králíci před škrtičem a Evropa tak jednat nebude.

    Nedávno navrhla Merkelová evropským zemím spojit se proti hegemonii USA. Totéž stanovisko zastává Maas: Pro Evropu je hlavní zajistit své zájmy a blahobyt svých občanů. Ministr kritizuje politiku USA ohledně Severního proudu 2. Nejednou řekl, že Washington nemá právo míchat se do energetického systému Evropy.

    Převzato z Pravda.ru


    * * *


    „Toto je Polsko a ne Západ“: Ve Štětíně rozehnali piknik gayů určený pro děti

    3. září 2018
    Na polských blozích se hodnotí aktivity LGBT organizující zábavu s duhovými barvami pro děti. V centru Štětína došlo k incidentu.

    Lidé ze Sdružení pro rovnost uspořádali přímo na ulici akci propagující sexuální zvrácenosti. Při ní pod barvami duhy rozdávali dětem zmrzlinu, foukali bublifuky a uspořádali mistrovskou třídu v make-upu. Tuto akci ukončila skupina mužů, která rozházela vlajky a slunečníky a účastníky pochodu zahnala. Muži křičeli: „Mazejte odtud … Štětín vás nechce!“

    Video s rozprášením pikniku gayů, které bylo umístěno na Facebooku, shlédlo 200 tisíc uživatelů. Komentáře stály převážně na straně rozháněčů. Byli hodnoceni jako skuteční hrdinové, smělí chlapci, národní pýcha, se slovy: To je výborné – je to Polsko a ne Západ.
    Za 2 týdny projde ve Štětíně První pochod rovnosti. Pod tímto tolerantním názvem se skrývá obvyklá přehlídka gayů. Již 1300 lidí oznámilo účast v tomto nepotřebném pochodu. Vláda předpovídá srážky s obyvateli města.

    V srpnu nazval ministr obrany Polska podobné procesí v Poznani „přehlídkou sodomitů“, kteří se snaží vnutit jiným lidem své objasňování občanských práv a povinností. Důležité také je, že řidiči tramvají odmítli, aby jejich tramvaje byly vyparáděny duhovými fanglemi. Dokazuje to, že polští lidé jsou přesvědčeni, že vše, co pochází od Boha, je morální, a jestli chce někdo lidem vnucovat cosi nenormálního, setká se s odporem.


    Převzato z Eadaily.com


    * * *


    Pustí Putin Írán za Ukrajinu a zrušení sankcí?

    Ljubov Stěpušova
    28. srpna 2018


    Washington si dělá naději, že Moskva obětuje Teherán, aby sama řídila poválečnou Sýrii. Putin má ojedinělou možnost získat kontrolu nad Ukrajinou a zbavit se sankcí. Využije ji?

    Situace kolem Sýrie se začala vyostřovat po bezvýsledné schůzce Patruševa s Boltonem. Dne 27. srpna došlo k novým sankcím. Ještě předtím poukázalo ministerstvo obrany RF, že se připravuje další provokace s chemickými zbraněmi v Idlíbu a reakce USA raketovým útokem na Sýrii. (V dubnu dal Trump po provokaci s chlórem příkaz bombardovat „chytrými raketami“ zejména íránské složky.)

    Marvan Kabalan uveřejnil v Al Džazíře článek Ruská koncovka v Sýrii: Írán za Ukrajinu. Tvrdí, že Rusko dosud považuje Írán za důležitého partnera v Sýrii. Uvádí: „Dvě země vytvořily efektivní dvojici v syrské válce. Írán poskytl pozemní sílu a Rusko palebnou sílu ze vzduchu. Koordinace úsilí Ruska a Íránu změnila dynamiku syrského konfliktu vojensky i politicky.“ Dodává, že potom se zájmy obou spojenců začaly rozcházet.

    Podle Kabalana chce Rusko využít svoji syrskou výhodu jako trumf pro vyřešení nejzákladnějších otázek Ukrajiny a ekonomických sankcí. Postavení Íránu by se stalo neúnosným, pokud by vůči němu rázně zakročily USA a Izrael a musel by odejít. Kdyby Putin souhlasil, Írán by se neudržel. Jestliže Putin zachová spojenectví s ním, USA a Izrael budou dále pokračovat ve snaze omezit jeho vliv. Kabalan je přesvědčen, že Putin bude ochoten se s Íránem rozejít jen v případě, že se naskytne obchod – výměna Íránu za Ukrajinu. Nedojde-li k tomu, zůstane Írán v Sýrii, třeba jen několik kilometrů od izraelské hranice.

    Ředitel Centra orientalistiky, mezinárodních vztahů a veřejné diplomacie Avatkov k celé věci poznamenal: „Rusko se nevěnuje geopolitickým změnám takového druhu, není to v ruských politických tradicích. Na rozdíl od Američanů se my snažíme vybudovat na Blízkém východě systém bezpečnosti, kde mají být ctěna práva, zájmy a hodnoty všech regionálních hráčů. S ohledem na to předpokládám, že transakce takového druhu není možná.“

    Avatkov uvažuje, že podobné úlety od Al Džazíry mají rozvrátit příští jednání Ruska, Turecka a Íránu. Mezi Moskvou, Ankarou a Teheránem se utvořilo produktivní partnerství „a je výborné, že se Turecko vymanilo z bezvýhradné prozápadní politiky a zastává v mezinárodních záležitostech vlastní postoje“. Při tom se musí chápat, že Turecko a Írán mají v Sýrii vlastní zájmy. „Zejména proto uzavřely Írán se Sýrií dohodu o vojenské kooperaci, zejména proto probíhají jednání s Tureckem ve věci Idlíbu.“

    Avatkov předpokládá, že se na jednání budou probírat otázky zastavení a vrácení běženců a budoucí uspřádání Sýrie. Co se týká možnosti útoku Američanů raketami, je velmi důležité bouchnout před nimi dveřmi a fantazii o změně režimu nedat příležitost.

    Převzato z Pravda.ru

    Dodatek k článku:
    Dne 3. září odjel Vladimir Putin do Ankary. V úterý 4. září projednával s tureckým prezidentem prodej raket S-400, spolupráci v energetice, zejména jaderné, dovoz tureckých potravin do Ruska a plynovod Turecký proud. Dne 5. září jsou na programu třístranná jednání Ruska, Turecka a Íránu.

    - - -

older | 1 | .... | 623 | 624 | (Page 625) | 626 | 627 | .... | 668 | newer