Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 625 | 626 | (Page 627) | 628 | 629 | .... | 668 | newer

    0 0

    Ivan Danilov
    10. 9. 2018    sputniknews
    Panika, nacionalizace a nepokoje na ulicích, které svět neviděl za posledních 50 lety. Právě tak popsal budoucnost americké i globální ekonomiky vedoucí analytik americké banky JP Morgan Marko Kolanovic. Na počet desetiletého jubilea začátku světové finanční krize 2008 Kolanovic zveřejnil speciální analytickou zprávu, ze které vyplývá, že dnes světové finanční trhy jsou zranitelné před novou krizí ještě více, než před deseti lety.


    V případě, když dojde k nejnegativnějšímu scénáři, krize bude natolik všeobjímající, že centrální banky, aby zachránily ekonomiku, dokonce budou nuceny provádět faktické operace nacionalizace nejvíce poškozených společností a vykupovat jejich akcie na trhu. Tato negativní prognóza Kolanovice tvrdě zkritizovala regulátory amerických a světových finančních trhů. Zpráva experta přitáhla pozornost médií právě proto, že Marco Kolanovic má reputaci člověka, který nemá sklony k přebytečnému pesimizmu, ale někdy může přesně předpovědět budoucí problémy na světových trzích. Odborník, který už předpověděl několik malých krizí, teď může přesně předpovědět i velkou krizi. Kromě toho, Kolanovic je vedoucím analytikem banky JP Morgan, která řídí aktiva v hodnotě 2,7 trilionů dolarů a tradičně se pokládá za „rodinnou banku" Rockefellerů.

    Kolanovic uvádí několik tezí, které poukazují na zranitelnost nynější struktury finančních trhů.

    Za deset let, které uplynuly od krize 2008, se prudce zvýšil počet burzovních a finančních operací, které přijímaly za několik vteřin počítačové systémy bez účastí lidí.

    Podle hodnocení Aite Group, kterou citoval časopis The Ekonomist v roce 2014, přibližně 65 % transakcí na americkém fondovém trhu provádí počítačové algoritmy, a ne lidé. Kolanovic už popisoval několik malých krizí (například v únoru letošního roku, kdy americký trh bez důvodů ztrácel několik procent denně), které byly vyvolány „stádním chováním" počítačových programů, jež řídily triliony dolarů. Prakticky ve všech podobných programech je založena instrukce, kterou můžeme přeložit do lidského jazyka následovně: „Když se stalo něco nepochopitelného a neznámého, prodávej všechno a hned."

    Ve výsledku z toho vzniká řetězová reakce, když zpočátku od vnějšího šoku panikaří počítače a prodávají akcie za jakoukoliv cenu, a pak to dělají ostatní počítače, které také začínají prodávat — a tak dále až do krachu trhu.

    V minulosti takové situace přerušovali lidé, kteří přicházeli na trh, aby koupili náhle zlevněné akcie. Během posledních deseti let ovšem tito lidé byli propouštěni, protože nebyli už potřební. Kromě toho byli dražší než počítače.

    Tuhle řetězovou reakci Kolanovic nazývá velkou krizí likvidity a předpokládá, že budou použity tiskařské stroje centrálních bank jako radikální opatření. Vyvolá to nepředvídatelné sociální a ekonomické následky.
    Dá se předpokládat, že taková krize bude krátkodobá a že konečně lidé na trhu udělají pořádek. K tomu ale dojde jen za podmínky, že vnější šok, který i vyvolal řetězovou reakci, bude krátkodobý. Problém je v tom, že pokud šok bude systémový, trh se nepodaří zachránit pomocí obvyklých metod.

    Je nutno se také podívat na analytickou zprávu Marka Zandiho, hlavního ekonoma ratingové agentury Moody's. Zandi popsal pravděpodobný scénář šoku, který může přivést k opakování světové finanční krizi.
    Zandi tvrdí, že minulá krize začala na trhu s nemovitostmi, a pak se přemístila na celý finanční sektor a ekonomiku. Dnes se epicentrem krize mohou stát společnosti s velkým objemem půjček.

    Toto hodnocení je spojeno s tím, že měnová a regulační politika USA za poslední deset let vedla k tomu, že místo bubliny hypotečních úvěrů vznikla úvěrová bublina nezdravých společností, které by v rámci přísnější měnové politiky neměly mít přístup k vypůjčovaným prostředkům. Potenciálně toxické dluhy amerických společností tvoří 2,7 trilionu dolarů, přičemž rychle rostou. Značná část dluhů již zadlužených amerických společností jsou dluhy s nefixovanou procentní sazbou. Při dalším zvýšení sazby FEDem se i samy společnosti, i jejich věřitelé začnou sypat jako domino. Ekonom společnosti Moody's zdůrazňuje, že je ještě brzy na to s jistotou tvrdit, že právě tyto toxické dluhy povedou ke kolapsu, ovšem podobnost situace se situací před vypuknutím krize roku 2008-2009 přivádí na nedobré myšlenky. Stojí za to říci, že Moody's již své klienty upozorňovala, že na Ameriku se valí „bezprecedentní" vlna korporativních bankrotů nezdravých společností a tato vlna povede k velmi vážným negativním následkům pro ekonomiku jako takovou.

    Není těžké uhodnout, že jako silný vnější šok, který vyvolá burzovní paniku, bude tato „vlna bankrotů" naprosto ideální.

    Díky tomu, že současná světová ekonomika je vysoce integrovaná, v případě začátku další krize v USA utrpí, stejně jako minule, dokonce i země, které nebudou mít žádný vztah k její genezi. Taková je podstata globalizace. Ale, na rozdíl od roku 2008, v případě příchodu další krize, u velmi mnoha zemí vznikne přání obrátit globalizaci nazpět — a pokud možno izolovat Washington na americkém kontinentu a zbavit ostatní svět od jeho nesporně toxického politického a ekonomického vlivu.

    0 0

    10. 9. 2018
    6. septembra Veľká Británia, Kanada, USA a Francúzsko vystúpili so spoločným vyhlásením, v ktorom opakovane predniesli neodôvodnené námietky voči Rusku v súvislosti s udalosťami v Salisbury a Amesbury. Je poľutovaniahodné, že sa v hlavných mestách týchto krajín opäť podriadili Londýnu, ktorý, ako sa zdá, sa nijakým spôsobom nemôže zbaviť vlastných, nevysvetliteľných fóbií. 



    Upli sa na lož, schovanú za výhradu „takmer určite“ («almost certainly»), čo je ďalšou variáciou nechvalne známeho „veľmi pravdepodobne“ («highly likely»), a ochotne zavreli oči pred faktom, že chýbajú akékoľvek svedectvá o tom, čo sa vo Veľkej Británii v skutočnosti stalo s použitím otravných látok. Výsmech zdravému rozumu takýmto spôsobom pokračuje.

    Rusko neraz a na rôznych úrovniach vyhlasovalo, že nemá nič spoločného s tým, čo sa stalo v Salisbury a Amesbury. Mnohokrát sme ponúkali britskej strane, že vyšetríme tieto incidenty spoločným úsilím. Negatívna reakcia na naše výzvy na spoluprácu a už polročné odmietanie možnosti prístupu k ruským občanom Sergejovi a Juliji Skripaľovcom nás len utvrdzuje v presvedčení, že Londýn nenašiel nič na zdôvodnenie svojich námietok. Všetky obvinenia proti nám sú kompletne vyfabrikované.

    S rozčarovaním konštatujeme, že niektorí západní štátni činitelia nachádzajúci sa v zajatí vlastných geopolitických ambícií pokračujú v pokusoch vytvoriť z Ruska obraz nepriateľa tým, že roznecujú vo svojich krajinách rusofóbne nálady. Medzi tým realita diktuje úplný opak, práve nevyhnutnosť spojiť úsilia v boji so súčasnými hrozbami spoločnými pre nás všetkých, v prvom rade s medzinárodným terorizmom.

    Veľvyslanectvo Ruskej federácie v Slovenskej republike
     

    0 0

    10. 9. 2018     yandex
    V tomto okamžiku, v předvečer operace na osvobození Idlibu, se ve Středozemním moři nahromadilo mnoho vojenských plavidel, a to jak ze strany Ruska, tak ze strany USA. Pentagon už přihnal do Středozemního moře dvě úderné víceúčelové ponorky a dva torpédoborce třídy Arly Burke, plují k nim nyní také další torpédoborec a ponorka. Celkový počet zbraní na těchto lodích je asi 200 Tomahawků.


    Rusko, které zdůvodňuje své akce cvičením ve Středozemním moři, tam poslalo lodě čtyř flotil o počtu více než 30 lodí. V každém případě je však střet mezi USA a Ruskem vyloučen, avšak je třeba věnovat pozornost tomu, že mezi loděmi, vyslanými Ruskem, je jedna unikátní, která je opravdu schopná zabránit USA provést útok.

    Loď se nazývá "Jurij Ivanov" a je to zcela nová loď projektu 18280, která se spustila z loděnice v roce 2014. Loď patří k průzkumným plavidlům spojů, které je schopné nejen koordinovat všechny naše lodě a letectvo, ale také díky nejmodernějšímu zařízení sledovat působení amerického systému protiraketové obrany a úderných komplexů. Loď také provádí udání cíle zjištěných objektů a provádí radioelektronický boj. Nová loď může sledovat přípravu raketového úderu, zachytit rozhovory a informovat syrskou obranu.

    Oficiálně cvičení ve Středozemním moři skončí za týden, ale předpokládá se, že tato loď neopustí moře a že bude moci poskytnout syrské armádě operační informace a zabránit raketovému úderu koalice. Vojenští specialisté konstatují, že tato loď bude tou nejlepší odpovědí na útok a že její účinnost bude možno otestovat v reálných bojových operacích.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    - rp -
    10. 9. 2018  PravníZprávy
    Ruská Federální bezpečnostní služba FSB zadržela na území regionu Smolensk člena teroristické organizace Islámský stát, který připravoval podle pokynů ukrajinské SBU a Pravého sektoru atentát na jednoho z vůdců samozvané Doněcké lidové republiky.


    Zadržený je ruský občan, rodák z Dagestánu Medžid Magomedov se narodil v roce 1988, který potvrdil, že „na základě pokynů Bezpečnostní služby Ukrajiny a vedoucích představitelů Pravého sektoru plánoval zavraždit jednoho z vůdců samozvané Doněcké lidové republiky.

    Ve zprávě ministerstva vnitra je uvedeno, že Magomedov přijel na Ukrajinu v roce 2018 kvůli jednání s vyslanci IS o dodávkách pro Severokavkazské podzemní hnutí. Magomedov také představitele IS seznámil se zástupci SBU a Pravého sektoru.

    Vůdce DLR Alexander Zacharčenko byl zabit při teroristickém útoku!


    „Během následné komunikace se zaměstnanci ukrajinských speciálních služeb Magomedov dostal za úkol eliminovat velitele jedné z jednotek ozbrojených sil DLR, bydlícího v regionu Smolensk,“ uvedl při vyšetřování.

    Při zatčení Medžida Magomedova byla zajištěny výbušniny ekvivalentu 1,5 kg TNT a pistoli s tlumičem a munici.

    Podezřelý vypovídal, že „na území Ukrajiny národní zpravodajské služby aktivně pomáhají militantům IS, zajišťují jejich bezpečnost a financování a poskytují zbraně a výbušniny pro organizování teroristických útoků v Rusku.

    „Členové Islámského státu jsou úkolováni ukrajinskými bezpečnostními službami , včetně eliminace vůdců milic samozvané Luganské a Doněcké lidové republiky“, píše se ve zprávě FSB.




    0 0

    Stanislav Blaha
    11. 9. 2018     E-republika
    Termín “konspirační teorie” je zavádějící. Ale zavedl se a získal hanlivý smysl. To jej handicapuje a znemožňuje použít jej pro výklad výsledků, které jsou podloženy důkazy a nestranným rozborem. Historie zná spousty skutečných spiknutí, především těch, které vedly k různým převratům, revolucím a válkám.

    Psali jsme sérii tří článků Studená válka Západ-Rusko a končili článkem Přeměna propagandisty na presstituta. A k tomu je třeba přečíst článek o tom, zda a jak nám lže Česká televize. A celek veřejnoprávního lhaní za naše poplatky je třeba orámovat analýzou o tom, jaké druhy mediálních manipulací se provozují v dnešní době. Z pohledu neomarxismu platí, že společnost masového konzumu řízeného korporacemi převzala demokracii jako základní prodejní artikl. To je všechno pravda, ale nezávislý tisk musí také trvale sledovat, co se děje v oblasti mediálních manipulací prováděných zde a nyní. Korporátní “fake news” nyní jedou na hodně zajímavé vlně.

    Trocha teorie nikoho nezabije


    Konspirační teorie (spiklenecká teorie, teorie spiknutí) je původně neutrální označení pro jakékoli tvrzení o kriminálním nebo politickém spiknutí. Termín ale časem nabyl pejorativního významu a je používán téměř výlučně pro odkazování na okrajové teorie, které vysvětlují historické nebo současné události jako výsledek tajného spiknutí skupiny mocných činitelů. Zastánci konspiračních teorií obvykle tvrdí, že touto skupinou jsou vlády, tajné služby, mocné korporace nebo mezinárodní organizace, tajné spolky, představitelé určitých národů či náboženství nebo i mimozemské civilizace. Definice na Wikipedii připomíná, že použití pojmu „konspirační teorie“ je do jisté míry problematické, protože tento termín používají především skeptici a odpůrci teorií spiknutí v hanlivém smyslu a hodnocení naivního omylu. Označí-li mluvčí nějaké tvrzení jako „konspirační teorii“, pak tím obvykle dává najevo, že je považuje za smyšlené a nepodložené. Termín bývá tedy používán jako automatické zamítnutí tvrzení, které je považováno za směšné, nesprávné, paranoidní, neopodstatněné, bizarní či iracionální. Zkrátka, termín “konspirační teorie” se dá nalepit na všechno, co se někomu nehodí do ideologického nebo mocenského krámu.

    Spiklenecká praxe je označení skrytého či otevřeného jednání, jež je důsledkem spiknutí. Toto spiknutí, velmi často protizákonného charakteru, má svým účastníkům zpravidla zajistit nějaký ekonomický či mocenský prospěch. V právnické řeči se pojem spiknutí používá v souvislosti s účastí v organizované zločinecké skupině. Termíny spiklenecká praxe či spiknutí nejsou v současnosti používány dokonce ani tam, kde je nade všechny pochybnosti prokázáno, že historické/současné události byly/jsou výsledkem tajného spiknutí a jeho účastníci byli odhaleni, či dokonce odsouzeni. Zastánci/odpůrci spiklenecké praxe se k ní zpravidla nevyjadřují, ale pokud už se tak stane, tak se dříve či později dostanou do velkých problémů, někdy do vězení a jindy dokonce nedobrovolně na onen svět. Dnes jsme velice často svědky toho, že zřejmá konspirační praxe je označována v lepším případě jako nezamýšlený důsledek jednání aktérů, sled nesouvisejících náhod, či právě jako konspirační teorie. V tom horším případě je na ni uvaleno informační embargo, takže se o ní široká veřejnost ani nedozví. Další, mnohem rafinovanější metodou je vytváření hyperbolických bajek spojených s danou spikleneckou praxí, které mají za účel odvést pozornost od skutečných důkazů o jejím konspiračním charakteru. Zase platí, že pokud jedno procento provádí konspirační praxi, tak je to pro blaho lidstva složeného z těch zbývajících 99 procent. Ale pokud ji provozuje někdo z této plebejské skupiny, tak je podle tisku vlastněného jedním procentem a provozovaného příslušnými presstituty velmi nebezpečný člověk a může skončit dost špatně.

    Termín “konspirační teorie” je zavádějící. Ale zavedl se a získal hanlivý smysl. To jej handicapuje a znemožňuje použít jej pro výklad výsledků, které jsou podloženy důkazy a nestranným rozborem. Historie zná spousty skutečných spiknutí, především těch, které vedly k různým převratům, revolucím a válkám, od harémového spiknutí organizovaného ve starém Egyptě jednou z manželek Ramesse III. přes Pinochetův převrat v Chile až např. po naši celkem slušně zdokumentovanou kauzu Nagyová-Nečasová, v níž byli zapojeni vysocí důstojníci českého Vojenského zpravodajství.


    Jednička na trhu “konspiračních teorií”


    Zmatení pojmů a vytváření falešných konspiračních teorií, které mají zamést stopy, je obzvláště patrné na události, která změnila dějiny 21. století a bývá označována jako Teroristické útoky z 11. září. Pokud dáme do kontextu vše, co bylo o této události zveřejněno, dospějeme k těmto závěrům:
    • Nevíme, jak se celá věc opravdu stala a kdo jsou její skuteční viníci, ale můžeme s jistotou říci, že tak, jak to líčily oficiální zdroje, se odehrát nemohla. Důležitá zpráva Keanovy komise je v naprostém rozporu s fyzikálními zákony i předchozími zkušenostmi z podobných katastrof. Volný pád letadlem nezasažené budovy WTC7 do půdorysu byl odborníky na demolice a architekty označen za... řízenou demolici. Způsob, jakým padala “dvojčata”, také neodpovídal žádnému z postupně zveřejňovaných vysvětlení (viz neudržitelná teorie palačinkového efektu později nahrazená stejně neudržitelnou teorií průhybu pláště).
    • Chování americké vlády po 11. září bylo v naprostém rozporu se zjištěnými skutečnostmi i se závěry vyšetřovací komise. Podle ní atentáty spáchalo pod vedením Egypťana Muhammada Atty 15 občanů Saúdské Arábie, dva občané Spojených arabských emirátů a jeden občan Libanonu, za hlavního sponzora a organizátora byl označen další saúdský občan Usáma bin Ládin, přesto jimi Spojené státy zdůvodnily napadení Afghánistánu a Iráku. Navíc se chystají odškodnit oběti z majetku zabaveného Íránu, hlavního regionálního rivala Saúdské Arábie, přestože ani Národní komise pro teroristické útoky na Spojené státy přes veškerou snahu nenašla žádné důkazy o zapojení Iráku, natož Íránu do přípravy útoků z 11. září.
    • Útoky z 11. září byly zneužity k bezprecedentnímu rozšíření pravomocí bezpečnostních složek a nastavení nejrozsáhlejšího fízlovacího systému nejen v dějinách USA, ale i v dějinách světa.
    • Spousta na první pohled absurdních konspiračních teorií, které se v souvislosti s 11. září vyrojily, má podle mého názoru pouze odvádět pozornost od naprosto nekonzistentní a nelogické konstrukce oficiální verze.

    Konspirační praxe barevných revolucí


    Barevné revoluce od zemí bývalé Jugoslávie přes země bývalého Sovětského svazu až po tzv. Arabské jaro jsou všechny dělány jako podle kopíráku. Základem byla vysoce koordinovaná práce opozičních organizací a západních velvyslanectví. Barvy se měnily, ale symboly, hesla, metody pouličního boje, používání snajprů střílících do nevinných demonstrantů, zakrvácené dívky v bílých šatech, zahraniční politici a umělci řečnící na tribunách a rozdávající sladkosti demonstrantům, to vše se naopak opakovalo jako podle jedné šablony. Podívejte se na náš starší článek Po Ukrajině se šíří stejné paramilitantní plakáty jako byly v Egyptě. A tomu odpovídal i příslušný pohádkový příběh (odborně řečeno: narativ) vytvářený propagandisty v západních tiskových agenturách a masmédiích.

    Výsledkem těchto revolucí pak nebylo nic z proklamovaných cílů, ale v lepším případě zvýšená míra korupce, zadlužení a bídy, v tom horším rozvrácená země, krvavé nepokoje, občanská válka, statisíce mrtvých a miliony lidí na útěku. O tom, jaké byly a jsou skutečné cíle organizátorů barevných revolucí, se můžeme jen domýšlet, ale o tom, že se v drtivé většině z nich jednalo o konspirační praxi v téměř krystalické podobě, není nejmenších pochyb.


    Izrael - náš konspirační vzor


    Lze si jen stěží představit, že by za mediálním obrazem Izraele v ČR nebyla široce založená konspirace. Vzdálená země s naprosto odlišnou kulturou, v níž žije pouze několik set občanů českého původu a jejíž obrat zahraničního obchodu s ČR je naprosto marginální (1,31 mld. USD, necelá 4 promile celkového objemu), je nám prezentována jako jediná demokracie na Blízkém východě a náš nejlepší spojenec. Naše a izraelská vláda společně opakovaně zasedají (ZDE a ZDE) a naše země patří k těm, které na mezinárodních fórech téměř bezvýhradně podporuje izraelskou vládu ve všem, co činí, i kdyby proti ní hlasitě protestoval zbytek světa. Ještě horší je situace ve Spojených státech. Na ICH k tomu píšou:

    Je ironií, že vyšetřování Roberta Muellera o nějaké tajné dohodě mezi ruskou vládou a volební kampaní Donalda Trumpa nic nepřineslo, zatímco důkazy o vměšování Izraele do amerického politického systému, které se neustále objevují, nepobuřují ani média, ani americké politiky.

    Rusové měli pomocí 50 twitterových a 470 facebookových účtů podpořených 50 tisíci dolarů vynaložených na politickou reklamu ovlivnit americké prezidentské volby, na něž lobbisté vynakládají v souhrnu miliardu dolarů. Podobné tvrzení je analogické tvrzení, že někdo potopil jadernou ponorku pomocí dětského praku.

    O ovlivňování voleb ze strany Izraele prostřednictvím AIPAC toho sice bylo v odborných politologických kruzích napsáno mnoho, ale masmédia tomu, na rozdíl od “ruské stopy”, žádnou pozornost nevěnují. V této souvislosti pozorujeme zajímavou anomálii: Čím větší je v ČR podpora TOP09 na Twitteru a Facebooku, tím nižší je její reálný volební výsledek. Ve Spojených státech je však všechno naopak: Rusové manipulací sociálních sítí protlačili Trumpa. Zkrátka, jeden lže stejně, jako druhý twítuje.


    Saúdská Arábie - konspirace mlčením


    Lze si jen stěží představit despotičtější, agresivnější a arogantnější zemi, než je Saúdská Arábie. Přesto je nám našimi masmédii prodávána jako spojenec bojující proti terorismu a země, v níž fakticky vládne mladý reformátor, který dokonce povolil ženám řídit auta. To, že jiné ženy jsou bičovány za porušování přísných náboženských předpisů a další odsuzovány k smrti za kritiku vládnoucí monarchie, je pro naše masmédia a lidskoprávní neziskovky tabu.

    Stejně tak je tabu saúdská invaze do Jemenu a krutá válka, kterou saúdští šejkové vedou proti svému chudému sousedovi. Petrodolary, které Saúdové investovali na obou stranách Atlantiku do západních korporací, a reklamy, jež si zaplatili ve velkých světových médiích, s tím zcela jistě nemají nic společného.

    Závěr


    Na téma konspirační praxe by se toho dalo napsat ještě spousta, od ukrajinské krize, přes sestřelení MH17 až po kauzu Skripalových a 120denní (sic!) hladovku Olega Sencova, takže vše ukončím příslibem dalších článků na toto téma a jeho shrnutím v několika bodech:
    • Pokud lidé v diskusích či v alternativních médiích vyjádří názor, který je v rozporu s názory vládnoucích elit, bude velmi pravděpodobně označen za Fake News či za konspirační teorii.
    • Pokud vrcholný představitel západní mocnosti bude v souladu se zájmy vládnoucích elit lhát, až se mu bude od huby prášit, bude to vydáváno za nezpochybnitelnou pravdu až do chvíle, kdy už s následky lhaní nepůjde nic udělat (viz lež o ZHN v Iráku).
    • Zavádějící interpretace pojmu konspirační teorie brání tomu, aby skutečné dění mohlo být podrobeno důkladnému kritickému zkoumání a tím usnadňuje konspirační praxi.
    • Západní elity se v posledních letech už ani nenamáhají tím, aby jejich tajné operace měly kloudné krytí a jejich obvinění vůči jiným zemím byla vnitřně konzistentní.
    • Černou práci v tomto směru za ně odvádějí nekritická a zkorumpovaná masmédia.
    • Přesto všechno se blýská na lepší časy a pravda a láska jsou stále blíže k tomu, aby zvítězily nad lží a nenávistí.


    A tak skončeme citací našeho článku Mediální manipulace z pohledu neomarxismu (I.)
    „…veřejnost neví, co se děje, a ani neví, že to neví.“ (Noam Chomsky)
    Žijeme v systému, který je schopen manipulovat lidmi víc, než kterýkoli jiný systém v minulosti. Parlamentní metody jsou za těchto okolností jen nesmyslnou vitrínou na udržování ideologické iluze, že existuje účinná lidová kontrola tvorby státní politiky. Ve skutečnosti jde o politiku prosazování soukromých ekonomických zájmů a stát plní v tomto procesu především tři imanentní funkce, které jsou podle neomarxisty Jamese O’Connora odvozené od požadavků výrobního procesu:
    1) udržování pořádku;
    2) podpora akumulace kapitálu;
    3) utváření zdání legitimity.
    A máte jasná kritéria k tomu, kdo je hlavní konspirátor a kdo potřebuje vytvářet mediální iluzi konspiračních teorií.


    Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

    Související články:

    0 0


    Radim Valenčík
    11.9.2018 VašeVěc
    To by mohlo být vítané zpestření informačního servisu. Pokud by ovšem ČT či mediální mainstrem který tuto obsáhlou informaci přežvýkal, napověděl neprofesionálovi, jak tuto informaci číst. Nenapověděl. V jiných případech informaci příslušným PŠMŽ ("politickým školením mužstva a ženstva") nalejvárnou doprovází.

    Proč? Přemýšlejte. Komu tím chtěla ČT pomoci a koho chtěla poškodit, resp. k čemu tato manipulace slouží? Je to dost čitelné. A asi to ani nezabírá.

    Tak se na tu zprávu podívejme:

    V Praze mají před komunálními volbami největší potenciál Piráti a ODS. Brňané nejčastěji zvažují ANO a Koalici ODS a Svobodných, těsně za nimi jsou Piráti. V Ostravě má zdaleka největší potenciál ANO, ukázal průzkum agentur Kantar TNS a Median pro Českou televizi.Nejvyšší potenciál před říjnovými komunálními volbami v Praze mají Piráti a ODS, jejich volbu zvažuje třetina lidí. Třetí je koalice Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL), o jejíž volbě vážně uvažuje čtvrtina lidí. Následuje ANO s volebním potenciálem 23,5 procenta a Praha sobě s 15,5 procenta.
    Pod deseti procenty jsou ještě ČSSD a SPD. Komunisté vyšli z průzkumu s volebním potenciálem 5,5 procenta. Jen o něco vyšší, šestiprocentní, mají Nezávislí.Podle průzkumu je v Praze rozhodnuto jít k volbám 49 procent lidí a 17 procent tvrdí, že se voleb spíše zúčastní. O volbě strany byly v době průzkumu, tedy od 21. srpna do 3. září, přesvědčeny dvě pětiny respondentů. "Tento podíl je daleko vyšší než v ostatních sledovaných městech (Brně, Ostravě). Příčinou může být různé načasování začátku volební kampaně," uvedli autoři výzkumu. 
    Před čtyřmi lety komunální volby do zastupitelstva hlavního města vyhrálo ANO se ziskem 22 procent hlasů a 17 mandáty v pětašedesátičlenném zastupitelstvu. Voleb se zúčastnilo 37,72 procenta voličů. Do zastupitelstva se tehdy dostaly i TOP 09 s 20 procenty (16 mandátů), Trojkoalice (SZ, KDU-ČSL, STAN) s 11,2 procenta (8 mandátů), ODS s téměř 11 procenty (8 mandátů), ČSSD s 10,4 procenta hlasů (8 mandátů), KSČM s 5,3 procenta hlasů (4 mandáty) a Piráti s 5,3 procenta hlasů (4 mandáty).
    Ve volbách v Brně má hnutí ANO, které v nich získalo nejvíce hlasů i před čtyřmi lety. Těsně za ním je však společná kandidátka ODS a Svobodných, která disponuje volebním potenciálem ve výši 27 procent. Následují Piráti s 23 procenty, lidovci se 17 procenty a ČSSD s 16 procenty.

    Komunisté se ocitli na opačném konci žebříčku, podle průzkumu mají potenciál ve výši šesti procent. Pod deseti procenty jsou i hnutí Moravané, koalice Slušných lidí a Soukromníci a hnutí Brno plus. 
    Svou účastí v říjnových volbách v Brně si bylo v době průzkumu jisto 48 procent dotázaných. Před čtyřmi lety k nim přišlo 38,69 procenta lidí.

    ANO tehdy v Brně získalo téměř 20 procent hlasů a 13 mandátů mezi 55 zastupiteli. Následovala ČSSD s necelými 18 procenty hlasů a 11 mandáty, Žít Brno s podporou Pirátů s téměř 12 procenty hlasů a sedmi mandáty, stejný výsledek měla KDU-ČSL. Podporu 7,6 procenta a pět mandátů obdržela ODS, 7,3 procenta Strana zelených se čtyřmi mandáty stejně jako KSČM (6,72 procenta) a TOP 09 (6,57 procenta). Po volbách vytvořilo koalici ANO s Žít Brno s podporou Pirátů, KDU-ČSL a Strana zelených. Primátorem se stal Petr Vokřál (ANO). Po neshodách se koalice po roce a půl rozpadla. Později se však dala ve stejném složení dohromady a ještě ji rozšířila TOP 09.

    Hnutí ANO, které v Ostravě dominovalo mimo jiné v loňských sněmovních volbách, má nejvyšší volební potenciál i v nadcházejících komunálních volbách. O jeho volbě uvažuje 42 procent lidí odhodlaných jít v Ostravě k volebním urnám. Na druhém místě je hnutí Ostravak s volebním potenciálem 23 procent následované Piráty s 21,5 procenta, ODS s 20,5 procenta a SPD s 17,5 procenta.

    Sociální demokracie a komunisté by mohly podle průzkumu útočit v Ostravě na volební zisk kolem 16, případně 15 procent. Úspěch a vstup do zastupitelstva nelze díky vysokému volebnímu potenciálu v případě dobré kampaně vyloučit podle autorů výzkumu ani u KDU-ČSL, STAN, Nezávislých a hnutí Lepší a čistá Ostrava, které všechny mají potenciál nad deset procent.

    O své účasti u voleb je přesvědčeno 40 procent obyvatel Ostravy, dalších 26 procent ještě váhá.V minulých komunální volbách v Ostravě zvítězilo ANO, když získalo 21,34 procenta hlasů a 15 mandátů v městském zastupitelstvu, které má 55 členů. Voleb se zúčastnilo 29,57 procenta voličů. Do zastupitelstva se dostaly ještě ČSSD se ziskem 16,22 procenta hlasů (12 mandátů), hnutí Ostravak s 13,76 procenta hlasů (deset mandátů), KSČM s 13,43 procenta hlasů (deset mandátů), KDU-ČSL s 6,18 procenta hlasů (čtyři mandáty) a ODS se ziskem 5,78 procenta hlasů (čtyři mandáty).

    Zdroj: https://volby.idnes.cz/komunalni-volby-pruzkum-ceska-televize-praha-brno-ostrava-kantar-tns-median-1sq-/volby.aspx?c=A180909_192633_volby_ane

    Podle mě jsou cíle ne zcela korektně zařazené a zpracované obsáhlé informace následující:
    1. Manipulovat veřejné mínění proti SPD, které "opticky" při výběru tohoto zorného úhlu vypadá na podstatně méně procent hlasů, než kolik získá. Vůči SPD se toho ještě do voleb patrně dožijeme dost. Podobně je obětí této manipulace i KSČM.
    2. Upozornit na další politické subjekty, aby volič obrátil pozornost na ně a tím se snížil signalizační dopad voleb, pokud jde dopad těchto voleb na pozici a vnitřní vývoj parlamentních politických stran.
    A jak to dopadne?
    Svoji prognózu volebních výsledků stran, které jsou ve Sněmovně, jsem uveřejnil 3. září (převzaly jiLiterárky iVaše věc). Od té doby už uběhl nějaký čas, byly publikovány kromě tohoto ještě další dva volební průzkumy. Oba se oproti předcházejícím zveřejněným průzkumům k mé prognóze přiblížily. Nemám důvod ji zatím měnit, takže zde je čistý procentuální výsledek, přičemž odhaduji, že ostatní subjekty v komunálních volbách dostanou 20 %:

    ANO 25

    ODS 8

    Piráti 13

    ČSSD 4,5

    KSČM 4,5

    SPD 12,5

    KDU-ČSL 5,5

    TOP 09 2

    STAN 5

    Celkem 80 %


    Pokud jde o ostatní politické subjekty, tak je nutno zvažovat dvě tendence. Na jedné straně "politizaci voleb", tj. snahu lidí vyjádřit svůj názor na současnou politickou situaci, parlamentní politické strany, ovlivnit pozici těchto stran i vývoj v nich. Na druhé straně únik části voličů od stávajících parlamentních politických stran, protože mezi nimi nenacházejí tu, kterou by byli ochotni volit. Nutno zvažovat i efekt "rozbalení komunálních balíčků", když lidé uvidí, že pod lokálpatriotickými subjekty se skrývají "titíž lidí", které znají z "velké politiky".

    0 0

    Karel Sýs
    11. 9. 2018
    Zdůrazňování a přikrášlování místa nějakého člověka v dějinách strany byl způsob, jak ospravedlnit nároky na vůdcovství v současnosti, a znevažování místa protivníka bylo jednou z metod sloužících k odmítnutí jeho nároků. 

    Americký historik Robert C. Tucker ve svém životopise Stalina napsal:
    „Dějiny strany a revoluce se staly jistým druhem posvátných dějin, v nichž osobní dějiny hlavního představitele – to znamená jeho stranická minulost – měly jak pro něho, tak pro jeho přívržence velký politický význam. Kdo vstoupil do strany, jaké počáteční revoluční hrdinské činy mu šlo připsat, jaké názory zastával nebo podporoval ve vnitrostranických diskusích v různých dobách, jakou roli skutečně hrál v revolučních událostech a jaké vztahy udržoval se zakladatelem strany – takové záležitosti politického životopisu začaly zasahovat do politických věcí. Zdůrazňování a přikrášlování místa nějakého člověka v dějinách strany byl způsob, jak ospravedlnit nároky na vůdcovství v současnosti, a znevažování místa protivníka bylo jednou z metod sloužících k odmítnutí jeho nároků. Každá vůdčí postava získala nezadatelný zájem na svém revolučním životopisu, a sepisování dějin strany neboli kolektivního životopisu hnutí se do značné míry stalo tím, zač bolševický historik Michail Pokrovskij jednou označil sepisování veškerých dějin – ‚politikou promítanou do minulosti‘.“

    Měl na mysli porevoluční dobu v Rusku, ale totéž platí i pro pokontrarevoluční dobu v Česku.

    Málokdo se může pochlubit, že si na Národní třídě lehl vedle studenta Růžičky, figury nastrčené Bezpečností, přeživší jen úradkem bohů. A tak všem těm Kocábům převratu nezbývá než vymýšlet si „zásluhy“ ex post. Mylně se domnívají, že dějiny snesou vše.

    Do každého nemohl ani bohatý Západ nacpat tolik melounů jako do Havla. Navíc by to bylo kontraproduktivní, Spasitel smí být jen jeden.

    A tak se nedávno včerejší o překot stávali dnešními, aniž pochopili, že zůstanou věčně včerejšími. Obrátili futra bez ohledu na to, jestli jim nové maskáče padnou.

    Inu, jsme v Čechách. Zatímco se Maresjev plazí, Čecháček se směje: Mrzák. A navíc Rusák!

    Rusáci nás mohli a měli nechat vyhnít.

    Za Protektorátu se smáli jen do hrsti, poté co zavřeli na dva západy. Vyrojili se až 9. května. Je mi líto těch, kdo za tyhle lemry nasadili krk a přišli o hlavu. Lituji Fučíka i generála Eliáše.

    Střídavě jim staví a bourají pomníky, mění tabulky s názvy ulic, a co nejhoršího – lžou vlastním dětem.

    České bahno už dávno není léčivé.

    Lev Davidovič Trockij, po Adolfu Hitlerovi nejčastěji se objevující figura na obrazovkách českých televizí, a tedy ikona zaručeně salonfähig, při odsouzení sociální demokracie a jejího souhlasu s reformní opoziční činností v systému buržoazní společnosti a jejího právního řádu bez obalu prohlásil:

    „Skutečná bolševická tendence se střetávala s pravicovou tendencí jisté části bolševiků, kteří při každém rozhodujícím přelomu přijímali fatalistický, váhavý, sociálnědemokratický a menševický přístup k revoluci, jako by revoluce byla jakýmsi nekonečně dlouhým filmem.“

    A s chutí citoval Lenina: 
    „Obracet se na tuto vládu (rozuměj prozatímní vládu Kerenského) s návrhem na uzavření míru je totéž jako kázat o morálce majiteli nevěstince.“

    Za Kerenského si dosaďte libovolného polistopadového státníka a budete se cítit jako doma.

    Nedávno jsem slyšel příběh „disidenta“, který údajně bojoval proti režimu nevšedním způsobem. Do prodejen prý montoval zvláštní nafialovělé světlo, aby maso vypadalo odporně a poškodil tak znárodněné masokombináty a zároveň budil odpor masachtivých občanů vůči režimu. Těžko si vymyslet větší blbost, nebo snad většího blba?

    Čecháčkové, štěkáte jeden na druhého jako psi pro kousek režimního sousta, a už zase nadáváte. Stěžují si už i ti, co krváceli na listopadových barikádách. Za co, panebože, za co?

    Jen abyste nepropásli okamžik, kdy už se to zase nebude smět. Jenže tentokrát nepostačí zamknout se v obýváku, ba ani na záchodě.

    Velký Bratr má konečně Oko a Ucho všude!





    0 0

    Willy Wimmer
    11. 9. 2018   HlavnéSprávy
    Z dôvodu túžby po vojne zo strany Washingtonu a Londýna visí mier len na vlásku. Kauza Skripaľ a Sýria majú zaistiť zámienky, hovorí Willy Wimmer, bývalý štátny tajomník nemeckého spolkového ministra obrany.




    Washingtonský establishment a jeho londýnsky spojenec chcú v sýrskom konflikte a v prípade Skripaľových získať pôdu pod nohami, aby mohli pripravovať ďalšiu veľkú vojnu. „To by sme si my v Európe mali v pokoji priznať,” píše Wimmer pre nemeckú RT a dodáva, že medzi ďalšou veľkou vojnou a nami stojí iba prezident Donald Trump. Ten, podľa názoru autora, stojí proti washingtonským vojenským štváčom. Vďaka tomu „naše nádeje na mier visia iba na vlásku”.

    Wimmer vo svojom texte cituje bývalého amerického prezidenta Roosevelta, ktorý hovoril o „nevinných národoch”, ktoré „sú kruto obetované na oltár túžby po moci a závislosti na vládnutí, ktorá nepozná žiadnu spravodlivosť a ľudskosť”. V súvislosti s tým pripomína i nezákonnú vojnu proti Juhoslávii v roku 1999.

    „Systém, ktorý tieto vojny vytvoril, musí byť nekompromisne zachovaný, keďže inak by mohlo dôjsť ku globálnej vlne procesov s vojenskými zločincami. Sýria je pritom pre nás smrteľne nebezpečná, pretože situácia, aká v Sýrii je, je chápaná spojencami vojenskej aliancie Washingtonu ako „veľký signál stop” pre politiku intervencií (robenou) od roku 1999,” hovorí bývalý politik o tom, prečo niektoré vplyvné politické skupiny Západu rozdúchavajú sýrsky konflikt.

    „Vďaka tomu by mohli nasledovať zmeny vo svetovej politike,” uzavrel.

    - - -



    0 0

    mbi
    11. 9. 2018 Politikus, překlad Eurasia24
    Zatímco média informují o rostoucím napětí ve východní části Středozemního moře v souvislosti s děním v Sýrii, situace není zdaleka klidná ani v Černém moři. Jak je na případné další vyhrocení napětí v oblasti připravená ruská Černomořská flotila?



    Američané pokračují v provokacích v oblasti Černého moře. Jejich torpédoborec Carney nedávno vstoupil do Černého moře a připojil se k sesterské lodi Ross. (Obě plavidla patří do třídy Arleigh Burke – dnes více než 60členné třídy raketových torpédoborců, vybavených protiraketovým systémem Aegis a uzpůsobených i pro protilodní, protiponorkový a protiletadlový boj. Ve výstavbě nebo objednáno je ještě dalších cca 15 lodí, které tvoří hlavní doprovod a ochranu amerických letadlových lodí; pozn. překl.)

    Moskva na tento krok neprodleně reagovala a označila ho za aktivitu, která rozhodně nepřispěje ke snížení napětí v této oblasti. S Američany to samozřejmě ani nehnulo a zdůvodnili svoji nečekanou návštěvu v Černém moři snahou „posílit bezpečnost svých spojenců v Černomoří“.

    Každý normálně uvažující člověk samozřejmě chápe, že Američané svým počínáním jen zhoršují situaci v regionu, navíc pak je sporné, koho vlastně chtějí v oblasti Černého moře chránit či podporovat.

    Určitě ne Turky, s nimiž jsou v současné době ve vážné konfrontaci. Nejspíš chtějí svou přítomností podpořit Ukrajinu, která se v poslední době chová stále agresivněji. Ukrajinský prezident Porošenko a jeho generálové stále sní o vojenských a válečných operacích Ukrajiny v Azovském moři. Pokud jde o Ukrajinu, je to zcela pochopitelné – jde o výraz celkového úpadku a marasmu jejího režimu v progresívní fázi. A co se týká amerických záměrů, ty jsou také zcela zřejmé.

    Černomořská flotila ruského námořnictva ale má čím na provokace NATO odpovědět. V její sestavě je mimo jiné šest moderních ponorek projektu Varšavjanka s mohutnou a účinnou protilodní raketovou a torpédovou výzbrojí. Vyznačují se ještě jednou velkou předností – velmi tichým chodem. Ruské velení plánuje, že počet ponorek tohoto typu v oblasti ještě navýší.

    Hladinovou sestavu plavidel flotily představuje v první řadě její vlajková loď – gardový raketový křižník Moskva nesoucí v dobách SSSR název Sláva. Projekt křižníků této třídy byl natolik úspěšný, že Sláva je i v současné době schopna čelit moderním plavidlům protivníka. Jistě, léta provozu musí být na lodi nutně znát, a tak na křižníku v současné době probíhá modernizace. (Úlohu vlajkové lodi dočasně převzal raketový křižník Varjag – sesterská loď Moskvy projektu 1164 Atlant a vlajková loď Tichomořské flotily RF; pozn. překl.)

    Do sestavy flotily jsou postupně zařazovány také nejmodernější velké fregaty. Patří sem plavidla projektu 11356M pojmenovaná po ruských admirálech – dnes jsou to Admirál Grigorovič, Essen a Makarov, dalšími budou Kornilov, Istomin a Butakov. Pominout nelze ani nové korvety (třída Bujan-M), raketové čluny, minolovky a rychlá protidiverzní plavidla (např. projekt Raptor nebo Granačok).

    Třešničku na dortu pak u Černomořské flotily představuje její letecká část. Ta je dnes soustředěna v západní části poloostrova Krym. Ve výzbroji námořního letectva jsou nadzvukové stíhací a bombardovací letouny Su-24 doplněné v poslední době o supermoderní víceúčelové stroje Su-30SM. Trénink pilotáže a nácvik řešení bojových situací probíhá prakticky každodenně ve výcvikovém komplexu NITKA.

    Shrneme-li všechny uvedené skutečnosti, je zřejmé, že Černomořská flotila má na provokace NATO čím odpovědět.


    - - -

    0 0

    Janika
    11. 9. 2018  OstrovJaniky
    Váš účet byl zablokován. : Závadný příspěvek: Dá se čekat leccos. Odstranění prorokovali i Obamovi, většina v něj naopak skládala naděje. Naděje zklamal a zachránil si tím život. Je otázka, jestli takový život za něco stojí. Osobně se divím, že ještě neodpráskli Zemana :4: . Konec banu:


    Trocha odlehčení, nechám vás nakouknout do své třinácté komnaty :-). Nechtěla jsem tato místa propojovat, trochu se stydím, že se tam vyskytuji, je to takový můj oddech, ale tohle mi nedá. Výše uvedené jsem napsala a slízla na den blacklist. Což samozřejmě přežiju, jde mi o princip.

    Pochopitelně jsem se ptala admina, proč takový běžný příspěvek smazal a udělil mi dokonce ban (můj první :-), ale zatím nereaguje, Tak se osměluji ptát se vás, co myslíte? Co vadilo? Myslím, že neporušuji žádné pravidlo Diskutníků.cz (viz tam), ani žádný zákon této země, ani pravidla slušného chování, příspěvek není vulgární.

    Pro dokreslení obrázku, pokud se nechcete věnovat studiu příslušného prostoru :-), musím podotknout, že to rozhodně co se týká vyjadřování není nějaká besídka mateřské školky. Komentáře jako například tento jsou běžné, nemažou se, autoři nejsou postihováni: „A proč by nekomentoval prolhaného rusofila, hulváta a senilního opilce? Vždyť ten hradní čůrák je nesvéprávný.“

    - - - 

    0 0

    Tereza Spencerová a Mirko Raduševič

    11. 9. 2018  Literárky
    Lídři Ruska, Turecka a Íránu po jednáních v Teheránu přijali společnou deklaraci a shodli se na uspořádání mezinárodní konference o problému syrských migrantů. Už jen skutečnost, že hodlají organizovat právě takovou akci, nasvědčuje, že jsou zúčastnění už blízko vojenskému vítězství, nicméně na příměří v severosyrské provincii Idlíb u tureckých hranic se nedohodli.


    (Vlevo snímek srbského prezidenta během návštěvy severního Kosova, elektrárny Gazivode, která je jedním z klíčových bodů v jednání o urovnání Kosova a Srbska. Věnovaná je tomu druhá část článku.)

    Otázka migrantů zdá se být pro Moskvu jedním z nástrojů, s nimiž hodlá změnit postoje Západu k syrskému konfliktu i režimu v Damašku jako takovému. Kreml navrhuje, aby se Evropa připojila k rekonstrukci válkou zničené Sýrie, což by ve finále umožnilo rychlejší návrat syrských migrantů z Evropy do vlasti. Právě o této otázce ruský ministr zahraničí Lavrov s náčelníkem generálního štábu Gerasimovem v červenci jednal v Berlíně. Evropská unie na ruské plány zatím nereaguje, nicméně kancléřka Angela Merkelová nyní vyjadřuje „trojce“ Ruska, Turecka a Íránu určitou podporu, když souhlasí s nutností bojovat proti radikálnímu džihádu, samozřejmě při souběžné snaze vyhnout se humanitární katastrofě. Současně například Francie –společně s Ruskem a ruským prostřednictvím– v létě zaslala do Sýrie první humanitární pomoc určenou pro oblasti pod kontrolou vlády, což je další příklad, že se politika Evropy vůči Sýrii pomalu mění.

    Nicméně, návrat migrantů nemůže být masový, dokud se v Sýrii stále bojuje. A posledním velkým ohniskem konfliktu je právě provincie Idlíb, kterou z valné části ovládá Al Kajda a proturecké džihádistické skupiny. Příměří v Idlíbu proto mělo být jedním z hlavních závěrů teheránského summitu, nicméně shody dosaženo nebylo.

    Podle dostupných zpráv Turecko přišlo s plánem, podle něhož 12 idlíbských džihádistických skupin, včetně Al Kajdy, složí zbraně a jejich bojovníci budou evakuováni z provincie do nárazníkových pásem na hranici, pod dohled protureckých tzv. umírněných rebelů. Zahraniční bojovníci pak, v případě zájmu, budou moci odjet domů. A kdo nesloží zbraně, bude zlikvidován, načež Turecko vycvičí a vyzbrojí „přijatelné“ rebely, kteří zajistí bezpečnost celého území Idlíbu.

    Putin nicméně takto nastavené parametry odmítl s tím, že Ankara přece nemůže hovořit za Al Kajdu a další dižhádisty, natož zaručit jejich ochotu skutečně složit zbraně. Syrská a ruská ofenzíva proti Idlíbu, v jehož ulicích se masově demonstruje proti režimním útokům, je tedy dál „na stole“.

    Přesto nejspíš budou účastníci teheránského summitu v zásadě spokojení. Rusko a Írán si uvědomují, že pro Turecko je Idlíb mnohem zásadnější problém, než jakým byl džihád na jihu Sýrie, který po sérii jednání složil zbraně prakticky bez boje. Ani jedna ze tří zúčastněných stran sice od summitu nedostala vše, co požadovala, nicméně rozhovory budou pokračovat, ale Turecko si tím, že s Ruskem hraje na „hodného a zlého poldu“, uchovalo pozici „ochránce umírněného džihádu“, Rusko dostalo ujištění, že z Idlíbu už nebudou startovat k bezpilotním útokům na ruskou leteckou základnu v syrském Hmejmímu, Turecko navíc získalo další čas, aby nějak „roztřídilo“ idlíbský džihád na dobrý a špatný, zatímco Rusko a Sýrie budou pokračovat v omezených náletech proti Idlíbu, aby udržovaly džihád pod tlakem a Erdoganovi připomínaly, že onen nově získaný čas není nekonečný. A Írán coby třetí vzadu může pouze reagovat na očekávaný vývoj a získávat z něj maximum možného, aniž by se sám musel o něco snažit…

    Nálety na Idlíb, které některá média vydávají za zahájení ofenzívy, tedy pokračují, stejně jako pokračují džihádistické útoky – po summitu se jejich terčem stalo mimo jiné křesťanské Marde na severu provincie Hamá, kde dělostřelecké granáty džihádu zabily devět lidí.

    Ruské ministerstvo obrany na základě jakýchsi „nevyvratitelných důkazů“ o víkendu oznámilo, že „teroristé a Bílé přilby“ v Idlíbu připravili finální část „Asadova chemického útoku“. Prý se odehraje v Džisr aš Šugúru, Sarakíbu, Taftanázu a Sarmínu, přičemž od sobotního večera jeho strůjci mají čekat na „signál“ od zahraničních „přátel syrské revoluce“...


    Z Kosova online, jako by šlo o fotbalové utkání

    Jestliže kolegyně Tereza píše o náletech na Idlíb a pokračujících džihádistických útocích, to v Kosovu je proti tomu v uvozovkách „klídek“. Tento klid může být klidem před bouří, což si mnozí v Evropě uvědomují, neboť od Prahy do Prištiny to není daleko, kolem tisíc pěti set kilometrů a nabízená trasa se podle Googlu Maps dá autem ujet za 14 hodin, sedm minut.

    V neděli rozhodně v Kosovu klid nebyl, a dokonce se tu i střílelo, i když jen do vzduchu. Situace zde hrozila propuknutím albánských nepokojů, tolik známých z minulosti. Ty dokázaly, že Balkán je stále sudem se střelným prachem – a to pěkně napěchovaným. Důvodem byla dvoudenní (sobota a neděle) plánovaná návštěva srbského prezidenta Aleksandra Vučiće na severu Kosova, do míst, kde žije srbská menšina. Měl namířeno nejen do města Kosovská Mitrovica, ale i do dalších míst, kde žijí Srbové – konkrétně do vesnice Banje, kde je 300 srbských domů. Dostal povolení kosovské vlády, načež v neděli ráno začali bývalí příslušníci OVK organizovat blokádu silnice k vesnici vedoucí. Kosovská vláda v tu chvíli sdělila, že již nemůže srbskému prezidentovi garantovat bezpečnost. Ten se přesto rozhodl v cestě pokračovat. Přítomné byly jednotky KFOR a kosovská policie. Na silnicích Albánci zapálili pneumatiky a místy byla slyšet zmíněná střelba. Vučić se rozhodl jet oklikou a Banje navštívit. Byl však zastaven kosovskou policií a musel se vrátit do Kosovské Mitrovice.

    Na toto reagoval slovy: „Celá blokáda a chování kosovských Albánců ukázalo, že jsou v situaci, ve které jsme byli my dříve. Situace a problémy se musí řešit mnohem rozumnějšími způsoby, jako jsou jednání a slova. Problémy řešme silnou ekonomikou a rozumem. Nejde vše vyřešit jen zbraněmi a násilím.“

    Vědělo se, že nedělní dopoledne bude v Kosovu velmi napjaté a to, co se odehrávalo, předešlo veškerá očekávání. Srbské servery situaci minutu po minutě sledovaly a komentovaly, jako by šlo o nějaké důležité fotbalové utkání, kdy se podobné internetové online speciály dělají. Navíc vše bylo doprovázené fotografiemi i videem.

    Srbská média reprodukují Vučićovu cestu do Kosova jako velké vítězství. A to z toho důvodu, že zdejší albánské obyvatelstvo velice nelibě neslo skutečnost, že jejich prezident Thaçi vůbec takovou návštěvu povolil, a dokonce se ho ironicky na sociálních sítích ptali, kdy navštíví Bělehrad. V nadávkách to odneslo celé kosovské vedení, a to tím, že jim bylo sděleno, že se vlastně Srbů všichni bojí. Jedna z citací na sociálních sítích zní: „Máte vůbec nějakou hrdost? Zklamali jste nás! Jste opičáci, copak nemáme hranice? Hashim Thaçi již není naším prezidentem!“

    V nedělní poledne měl srbský prezident nakonec před svým odjezdem v Kosovské Mitrovici před místními Srby projev, ve kterém mluvil o „mostu k Albáncům“. Snažil se vysvětlit svoji cestu na sever Kosova, když také řekl, že Srbové poprvé po mnoha letech musí zvítězit, a to bez prolévání krve, bez jakékoli hrůzy a mrtvých, ale musí zvítězit prací, svým umem a dětmi. K tomu dodal: „Srbsko musí být velké nikoli tím, že bude okupovat celý Balkán, ale že vydobude pro sebe budoucnost.“

    Jsou to vše v dané situaci hodně plamenná slova, kdy se srbský prezident snaží mobilizovat svůj národ, kterého v jednotlivých oblastech bývalé Jugoslávie markantně ubylo a stále ubývá. Mluvil o tom, že v Kosovu je již jen šest procent srbského obyvatelstva, že Srbové byli vyhnaní z Chorvatska a v Sarajevu je Srbů padesátkrát méně, než tomu bylo dříve.

    Pochopitelně, že na tento projev ostře reagovala chorvatská strana a další ostré reakce odjinud se dají očekávat.

    Celé vážné situaci, v jakém stavu jsou rozhovory o změně hranic, se budeme ještě jindy podrobněji věnovat.

    Níže video z neděle dopoledne z cesty do vesnice Banje:

    Bezradní novináři srbské státní televize RTS. Ptají se jeden druhého, co mají dělat, zda se raději mají vrátit do Kosovské Mitrovice.To nakonec po nařízení kosovské policie stejně museli udělat jako prezident Vučić.


    Verze v angličtině – turecká televize TRT World

    https://www.youtube.com/watch?v=XrXCFh6cFks

    0 0

    Lubomír Man
    11. 9. 2018
    Seděl jsem včera v restauraci obchodu Ikea, popíjel pepsikolu, přikusoval k ní suchar a pozoroval cvrkot. U stolu přes uličku seděli tři mládenci ve věku 16 až 18 let, podle obsahu hovoru studenti, všichni tři v letních tričkách, opatřených anglickými nápisy, z nichž bych dva rád vypíchl. Jeden hlásal KISS MY ASS a druhý FUG AS YOU CAN. První tedy česky POLIB MI ZADEK a druhý SOULOŽ, CO TO DÁ. Což ovšem překládám do češtiny nejslušnější, poctivý a autentický překlad si každý jistě pořídí sám.

    A říkal jsem si. V těch tričkách s těmi nápisy na hrudi chodí tihle hoši nepochybně i do školy. A bodejť by ne. Vždyť ta trička se prodávají v normální obchodní síti, není to žádné zboží prodávané pod pultem či pod rukou, tak proč by v nich nemohli chodit nejen do školy, ale třeba i do kostela, že ano? Takže je ta scéna, kterou teď před sebou vidím, reálná. Pedagog či pedagožka stojí před studentem, vyčítají mu např. jeho chování, či že nevypracoval domácí úkol jak měl, a on jim odpovídá tím, co má na hrudi: čili: POLIB MI ZADEK. K čemuž ke svýšení dojmu může přidat i úsměšek, kterým svůj vzkaz nápisem na tričku pedagogovi vyjádřeným, ještě opentlí.

    Jako bývalý kantor vám mohu sdělit jedno. Z popsané konfrontace pedagog žák musí – a to právě zásluhou onoho nápisu na studentově tričku – zcela zákonitě vyjít jako vítěz žák, a stejně zákonitě z něj jako poražený vychází onen kantor. Čili škola prohrává a vítězí sprostota.

    A víte proč? Protože ten student i se svým vulgárním nápisem na tričku je dnes představitelem a snad i hrdinou soudobého společenského vývoje, pro který je znakem nejcharakterističtějším dosahování materiálního zisku za každou cenu. Lidem – a mládeži zvlášť – se boření starých morálních zásad a odsudků líbí, půvabné je pro ně to, co provokuje, takže se za zbožím, které těmto požadavkům vyhovuje, s chutí rozeběhne - a průmyslu pak už jen stačí tzv. držet prst na pulzu doby, vyrábět to, oč je zájem, a shrabovat zisky.

    Jaký vliv má tohle vše na školu, na postavení kantorů v ní, na úroveň vzdělání národa (kdo za těchto kolností bude chtít být kantorem?), to všechno jsou věci na které současná společnost nebere a není ani ochotna brát ohled. Protože brát na ně ohled a nevyrábět tedy např.trička s tak provokativními nápisy, s jakými se vyrábějí nyní, by pro výrobce znamenalo snížit si zisk, což je nemyslitelné.

    Takže si zatím této věci nebudeme příliš všímat – ono se to snad nějak samo vyvrbí - a zaměříme pozornost třeba na jisté internetové veby. Tady je potřeba se podívat, jestli by jim neprospěl větší dohled? Jestli si moc nepouštějí pusu na špacír? Jestli si např. vůbec mohou dovolit zlehčovat úlohu našich vojenských misí v zahraničí a tím i úlohy NATO v naší politice?A další a další předůležité věci.

    A škola? Ta snad ten komerční tlak ještě nějaký snese.

    Čert to spral. Ono to nějak dopadne. Musí.



    0 0

    Zbyněk Fiala
    11.9.2018  VašeVěc
    Sněmovna se konečně pustila do novely insolvenčního zákona, jejíž potřebu charakterizoval bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán slovy, že u nás je tolerována strašná lichva, a to i ze strany veřejných organizací.

    Není lepší kšeft než zprůmyslnit bídu, to známe už známe ze Žebrácké opery, kde je tento proud peněz starostlivě ošetřován ve spolupráci mafiánského Meckieho Messera s velitelem policie a dalším městským hlavounem. Dramatický konflikt, doplňovaný tanci a hrdinskými zpěvy, samozřejmě potřebuje protikladné postavy. Ve sněmovně se to odehraje na půdorysu debaty, zda umožnit oddlužení těm, kdo nemají šanci se svými dluhy něco udělat.

    https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=71&CT1=0

    Z bible i církevních tradic známe „milosrdné léto“, periodické odpouštění dluhů, které nebylo projevem pomateného blouznění, ale udržovalo společnost v rovnováze a klidu. Naopak zanedbání této bohulibé tradice je nebezpečné. Třeba události, kvůli kterým umírají naši stateční žoldnéři ve středoasijské pustině, začaly revolučním zrušením dluhů v Afghánistánu (u příležitosti svržení krále Záhira roku 1978).

    Mimochodem, afghánští rolníci se nejsnáze celoživotně a mnohogeneračně zadlužili, když si koupili od lichváře drahý indický čaj, který je neodmyslitelnou součástí svatebního obřadu. U nás je to samozřejmě jiné. My jsme po revoluci zavedli vícegenerační zadluženost za nezaplacení odvozu popelnice, takže jsme afghánskou štafetu převzali o jeden krok zpět.

    Co se bude nad tímto dramatickým materiálem ve sněmovně odehrávat, to částečně naznačila rozhlasová debata mezi bývalým ministrem spravedlnosti Babišovy vlády Robertem Pelikánem, který se přípravě zákonného návrhu na oddlužení fyzických osob věnoval, a poslancem a předsedou Ústavně právního výboru Sněmovny Markem Bendou (ODS), který je připraven klást odpor.

    „Pelikánova varianta je signálně strašně nebezpečná tím, že říká, že dlužník nemusí splatit nic. Navíc fakticky přenese zisky jen na insolvenční správce,“ uvedl Benda v pořadu Pro a proti. Podle něho se není možné tvářit, jako by dlužník za nic nemohl. „To není pravda: ti lidé neplatili... Člověk se musí o svá práva trochu starat, a ne pak říkat, že na něho dluhy nějak spadly.“

    https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/novela-insolvencni-zakon_1809102111_lac

    Našel jsem však i argumenty opačné strany. Český vývar pro exekutory a advokáty je světově bezkonkurenční, k tomu sankční poplatky a úroky, takže dlužná částka jde běžně na pětinásobek i víc. Vymáhá se to obyčejně nikoliv pro originálního věřitele, ten takový dluh prodá za zlomek, ať má aspoň něco. Exekuce pak má charakter skutečné hospodářské popravy dlužníka, tedy trestu, nikoliv obnovy přerušeného hospodářského cyklu (pomoc věřiteli, aby dlužník zaplatil).

    Skutečným problémem splácení tedy není dluh, ale náklady exekuce, které jsou soukromým příjmem exekutorů a advokátů, a sankční úroky a poplatky, které jsou hlavním příjmem nejrůznějších šmejdů. Exekutoři jsou ochotni stavět barikády proti snižování jejich vývaru, ale když se podíváte na majetkové poměry majitelů některých významnějších majitelů exekučních úřadů, ne-li bývalých prezidentů, pochopíte, o čem je řeč. Patří k nejbohatším lidem v zemi.

    Exekuce se provádí srážkami z příjmů dlužníka, má-li jaké, nebo prodejem majetku v dražbě. To je mnohem lepší, tam se rýsují násobky zisku. Dům nabízený exekutorem za pár stovek tisíc, no nekupte to. Je to proces, kterým je majetek dlužníka spolehlivě znehodnocen, v minulosti i kvůli bagatelním platbám, jako je třeba onen poplatek za popelnici, přenesený po rodičích na právě zletilé dítě. Dohled úřadů nad elementární ekonomickou férovostí tohoto procesu byl buď nulový nebo nulově efektivní.

    V minulosti bylo zároveň možné, aby exekutor vystupoval na vykonávající straně, zatímco jeho jiná firma působí na straně kupující. Dalo se tomu zabránit, jen když to člověk zjistil a ohradil se u soudu. Před rokem uložil Nejvyšší správní soud pokutu 50 000 korun prezidentce Exekutorské komory ČR Pavle Fučíkové, protože její úřad v Ostravě si pod jejím vedením vytvořil vazby nad rámec zákona se společností, v níž měla akcie společně se svým manželem. Předseda kárného senátu Zdeněk Kühn řekl, že pokuta na samé spodní hranici je kvůli tomu, že Fučíková dosud nebyla kárně trestaná a také taková věc nebyla dosud judikaturně vyřešena.

    https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/sefka-exekutoru-dostala-u-soudu-pokutu-za-propojeni-s-firmou

    Všimněte si detailů tohoto případu. Ten nejdůležitější – soudy se tím zatím moc nezabývaly, proto chybí judikatura. Ve zprávě o případu, kterou jsem našel na Aktuálně, najdeme i zmínku o manipulacích s cenou:

    „Fučíková původně čelila kárné žalobě kvůli vazbám úřadu a firmy, prodeji bytu v dražbě právě této společnosti a kvůli údajným manipulacím s kupní cenou. Kárný senát vyloučil z kárné žaloby údajnou manipulaci, protože to prověřuje policie. Zastavil řízení ohledně prodeje bytu v dražbě firmě Hicra reality, protože za to už Fučíková dostala výtku ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO). Hodnotil tak pouze navázání firmy, kde má podíl, na exekutorský úřad.

    Podle Kühna však vazby překročily rámec zákona. Exekutor smí být ze zákona ve firmě, která spravuje jeho majetek. Hicra reality však podnikala, přičemž předsedou představenstva byl manžel Fučíkové, která tehdy držela 96 procent akcií firmy.“

    Koncentrace obrovského lehko nabytého majetku u exekutorů znamená, že mají nad celým procesem obrovskou ekonomickou moc. Právo sice přeje spravedlnosti, alespoň při výuce na některých právnických fakultách, ale v životě to bývá jinak, tam dávají paragrafy přednost většímu počtu nul. Proto ta neuvěřitelná lichva, o které mluví bývalý ministr Robert Pelikán, mohla běžet tak dlouho, a tak hladce, a možná poběží i nadále.

    Moc se nemluví o národohospodářských důsledcích toho, že společnost je v objetí exekutorů a šmejdů. Jestliže je každá pátá domácnost exekucemi nějak postižena, pouští se tu mocně žilou agregátní poptávky. Z kapes spotřebitelů se pololegálně nebo úplně nelegálně odčerpávají obrovité částky, které pak hledají cestu ze země, aby zmizely z dohledu. Výnos insolvencí u nás s časem roste, proto jsou tak vleklé a likvidační.

    České insolvence tak neplní roli oživení zamrzlého kapitálu, a ke všemu ještě zvyšují riziko ekonomického prostředí, protože bezohledná honba za insolvenčním ziskem ohrožuje i nezúčastněné partnery krachující firmy. Poradenská společnost Bisnode uvádí, že rizikové okolí (tedy partnery ohrožené hlavně exekucí či insolvenčním režimem) má v ČR 8,9 procent akciových společností (2 346) a 11,4 procent společností s ručením omezeným (51 764). Více než polovina firem, které mohou být takto ohroženy, má pražskou adresu.

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Pruzkum-Bisnode-Pres-54-000-firem-muze-byt-ohrozeno-svym-nejblizsim-okolim-550861

    Je tu tedy nějak moc slabin české insolvenční úpravy najednou. Nemusí to být hloupostí zákonodárců, i když to je jistě taky faktor. Jakmile však jednou vypustíte džina snadného vydělávání peněz z lahve, už se mu zpátky nechce. Je dost silný na to, aby se nenechal zašpuntovat. Mluvíme o problému národních škůdců.

    Že to v Česku řve až příliš, o tom nasvědčují také další pokusy nějak ty obchody s bídou potlačit. Například ministerstvo práce teď připravilo 15 opatření jak omezit toky podpor k majitelům ubytoven a dalším subjektům, kteří se podílejí na bohaté sklizni sociálních dávek.

    http://halonoviny.cz/articles/view/48377078

    Co všechno z toho zazní ve sněmovně, to jsem sám zvědav. Ne všemu je tam však třeba věřit. Dovolím si nabídnout archivní ohlédnutí za jedním zásahem tehdy ještě mladého poslance Marka Bendy, kterým se z trestního zákoníku podařilo vyšoupnout tunelování. Pak se to tam zase vrátilo, ale zajímavá byla debata, která to tehdy (před 13 lety) provázela. Bendova manipulace byla tak strašná, že musím dát za pravdu dokonce ekonomu Jozefu Zielencovi, jednomu z údů ODS, který ji vyvracel (už jako europoslanec) na stránkách České advokátní komory:

    Poslanecká sněmovna smetla ze stolu chystaný trestní zákoník. Příčinou pádu dlouho připravované novely bylo vypuštění ustanovení o zneužívaní informací v obchodním styku z paragrafu, který postihuje takzvané tunelování. Přijetí trestního zákoníku bez této skutkové podstaty by znamenalo nejenom mimořádné ztížení stíhání tohoto závažného trestného činu, ale také amnestii pro ty, kdo jsou za něj v současné době trestáni. Poslanec Marek Benda postavil svoji iniciativu proti paragrafu na šesti argumentech. Ani jeden z nich přitom nebyl pravdivý.

    Poslanec Benda tvrdí, že:

    1. Návrh podporuje většina odborníků. To je zjevná lež. Jako příklad uvedu posudky takových kapacit, jako je docent Fenyk, bývalý zástupce nejvyšší státní zástupkyně, či docent Jelínek z pražské právnické fakulty, televizní vystoupení významného advokáta dr. Sládka, stanovisko Hany Marvanové a dalších.

    2. Paragraf je nepotřebný, protože na každého potrestaného připadá deset těch, které se nepodařilo na základě tohoto paragrafu odsoudit. Nevím, zda se nad touto argumentací mladého zákonodárce mám smát, či plakat. Přece z toho, že orgány činné v trestním řízení nejsou úspěšné při stíhání některých zločinů, nevyplývá, že bychom měli tyto skutky prohlásit za legální. Kdyby taková úvaha platila, museli bychom okamžitě zrušit například trestný čin domácího násilí a mnoho dalších odporných zločinů, které se obtížně dokazují.

    3. Paragraf není určen proti tunelářům. Je to reziduum proti šéfům státních podniků, kteří takto “privatizovali” do své kapsy. Privatizace skončila, říká Benda, proto je třeba paragraf zrušit. Prostá skutečnost, že v současné době je ve výkonu trestu na základě tohoto paragrafu mnoho odsouzených, svědčí o tom, že nemá pravdu. Mnozí z těchto lidí byli odsouzeni například za to, že vyprázdnili do vlastní kapsy zadlužený podnik a věřitelům, akcionářům či daňovým poplatníkům zbyly oči pro pláč. Klasický tunel.

    4. Vypuštění paragrafu nic nezmění, protože tuneláři mohou být stíháni za podvod. Opět zjevná nepravda. Pro podvod je třeba dokázat úmysl podvést, pro nový paragraf by stačilo dokázat úmysl obohatit se. To je právě rozdíl mezi podvodem a zneužitím informací v obchodním styku. Mnoho vlivných lidí čeká, až tento typický zločin “bílých límečků” bude vypuštěn z trestního zákona.
    Díky poslanci Bendovi se jim to téměř povedlo zařídit.

    5. Paragraf někoho poškozuje.
    Chce-li pan Benda vyslovit tak závažné tvrzení, musí ihned následovat příklad, kdy a kdo byl existencí tohoto ustanovení zákona poškozen.
    V článku ani v žádném dalším vystoupení poslance Bendy nic takového není.

    6. Podle Bendy není pravda, že po vypuštění paragrafu z trestního zákona budou ti, kdo byli z tohoto ustanovení odsouzeni, propuštěni z výkonu trestu. Renomovaní právníci - jako například docent Jelínek či Tomáš Sokol - tvrdí opak. Vypuštění paragrafu by bylo amnestií pro tuneláře. Marek Benda pro jistotu neuvádí nikoho, kdo potvrzuje jeho názor.
    Zabojovala opozice i veřejnost
    Je velmi zarážející, že Poslanecká sněmovna provedla tak zásadní změnu, ale také to, že tak závažná úprava prošla bez jakékoli diskuse všemi hlasy v příslušném výboru a po doporučení ministra spravedlnosti. Zákoník byl odmítnut teprve po protestech veřejnosti a mimoparlamentní opozice. Z celého příběhu plyne dvojí poučení. Na jedné straně je zjevné, že pochybné zájmy finančně mocných skupin procházejí stávající Poslaneckou sněmovnou jako nůž máslem. Na druhé straně se zdá, že jde-li o zásadní věc, veřejnost se začíná umět bránit tomu, na čem se proti ní dohodne celá politická elita.
    https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=966

    0 0

    Paul C. Roberts
    11. 9. 2018 blog autora
    Máme dnes 17. výročí 11. září 2001. V uplynulých 17 letech už mnoho a mnoho expertů prokázalo, že oficiální vládní výklad této události nemá s pravdou nic společného. A tak, jak roky jdou, ubývá i počet lidí, kteří jsou ochotni věřit tomu, že hrstka Saúdů, vyzbrojená jen noži na otevírání balíků, dokázala přechytračit všechny bezpečnostní služby USA a unesenými letadly zaútočila na Světové obchodní centrum (WTC) a Pentagon.


    Nicméně se oficiální příběh dál vypráví, stejně jako se dál vypráví oficiální příběh o zavraždění prezidenta Kennedyho – třebaže ani tomu už většina lidí nevěří.

    Ale dodejme podle pravdy, že je ta nedůvěra větší v cizině, než doma. Lidé okolního světa totiž těžko chápou, jak někteří Američané, kteří už nesčíslněkrát viděli, jak v budovách WTC vybuchuje jedno poschodí za druhým a jak se bez zjevné příčiny, a to přesně jako při řízené demolici, řítí k zemi budova č. 7 WTC, třebaže v ní hoří jen několik málo kanceláří, se stále ještě s oficiální verzí 11. září rozloučit nedokázali.

    Událost 11. září a mýthus o Bin Ladinovi využil režim Bushe ml. a Cheneyho ke zničení ochrany občanských svobod, jak byla zatím proklamovaná v Ústavě USA, i k povýšení výkonné moci nad domácí i mezinárodní právo. Což vyvrcholilo včerejší deklarací americké nezákonnosti, kterou přednesl Trumpův poradce ve Výboru národní bezpečnosti John Bolton. Prohlásil totiž, že americká vláda využije všech prostředků k tomu, aby ochránila americké a izraelské válečné zločince od případného jejich obvinění ze strany Mezinárodního soudního dvora.

    Důsledky 11. září tím dalece převyšují hodnotu zřícených budov WTC i lidí, kteří toho dne přišli o život. A obětí další a nejcitelnější se stala americká ústava, nejkonkrétněji pak současné oddělení občanských svobod od vůle práva.



    Vybral a přeložil Lubomír Man

    0 0

    Jean-Yves Le Drian
    - rp -
    12. 9. 2018 bfmtv a  PrvníZprávy

    Francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian řekl na BFMTV, že syrsko-ruské útoky na teroristy v Idlibu ohrožují západní země.

    „Desítky francouzských teroristů z Al-Káidy a Islámského státu jsou nyní v Idlibu," uvedl Le Drian.


    Ministr varoval, že v syrské provincii existuje i mnoho teroristů z jiných zemí, kteří v případě syrsko-ruské ofenzívy se mohou „rozpustit“ v západních zemích. Podle ministra to vytváří "bezpečnostní rizika" pro Západ.

    Le Drian zdůraznil, že "stále existuje čas se chránit před tímto scénářem." Ministr vyjádřil podporu Turecku "v úsilí o zajištění bezpečnosti obyvatelstva".

    Podle ministra je v Idlibu 10 až 15 tisíc džihádistů. Ministr dodal, že útok, který připravuje Sýrie a Rusko, je "velmi nebezpečný".

    Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan uvedl, že syrská vláda vedená Bašárem Asadem připravuje masivní útok v provincii Idlib, „pod rouškou“ údajné falešné záminky boje proti terorismu.

    Současně syrští aktivisté za lidská práva potvrdili příchod Bílých helem do Idlibu, aby připravili provokace.


    Související:

    0 0

    Vojtěch Razima
    12. 9. 2018 Outsidermedia

    Generální ředitelství cel vypsalo soutěž na nákup vysílaček za téměř 35 milionů korun. O žádnou soutěž však nešlo, zadávací podmínky byly totiž ušity na míru jen jedinému dodavateli, firmě KonekTel. Navíc cena chystaného obchodu byla nejméně dvojnásobně předražena. Cílem Kverulanta bylo zrušení fingované soutěže a to se mu podařilo. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže na základě jeho podání nyní soutěž zrušil. Podrobnosti naleznete v kauze Předražené vysílačky pro celníky.

    0 0

    Jan Urbach
    12.9.2018  VašeVěc

    Britský list „The Mirror“ píše s odvoláním na informace z kruhů britských tajných služeb, že v případu Sergeje Skripala, bývalého pracovníka GRU a agenta britské tajné služby, a jeho dcery se vyskytují další čtyři podezřelí Rusové.



    Zatím před několika dny britské orgány identifikovaly údajného Alexandra Petrova a Ruslana Boširova, kteří měli bezprostředně provést novičokový útok na kliku Skripalova domu. Čtyřka dalších osob, údajně ze skupiny známé jako „uklízeči“, je měla zabezpečovat, např. sledováním Skripalových. Tito lidé měli údajně využít pro vstup na území Velké Británie cestovní doklady občanů unie, kteří si toho času odpykávají tresty ve vězení. Toto řešení prý bylo zvoleno, aby nemuseli dostávat víza. Samozřejmě i nepříliš inteligentního čtenáře britského tabloidu napadne: Proč s takovými pasy nepřijeli i dva údajní bezprostřední pachatelé? Otázkou je, s čím dalším britské orgány v komediálním seriálu o Skripalových přijdou.


    - - -




    0 0

    Miroslav Pořízek
    12.9.2018   VašeVěc
    Žijeme v časech, kdy mediální manipulace všeho druhu mají na všech frontách zelenou a kdy se novinářem ve významném deníku klidně může stát i osoba, která nejen řádně neovládá češtinu, ale má zásadní mezery i ve všeobecných znalostech. Žijeme ovšem také v době, kdy probíhá cílená deformace historických událostí dle zadání současných držitelů moci a jejich vždy aktivních poskoků. 

    Například jsou bohatě dotovány publikace a projekty, které mají za úkol zlehčovat zločiny hitlerovského Německa ve druhé světové válce na našem území. Znevažuje se zásadní role Rudé armády při porážce fašismu, pomlouvají se významné osobnosti našich dějin jako Edvard Beneš nebo Ludvík Svoboda. Navíc se zdá, že doba, kdy se bouraly pomníky význačných osobností, ještě zdaleka neskončila. Svědčí o tom i skutečnost, že do zastupitelstva Prahy 6 dokonce kandiduje uskupení, které má v názvu svůj hlavní cíl, kterým je odstranění pomníku maršála Koněva.

    Kandidátka s názvem Občané za odstranění pomníku maršála Koněva skutečně v letošních komunálních volbách kandiduje do zastupitelstva na Praze 6. Patří tak mezi celkem jedenáct subjektů v této městské části letos do komunálních voleb kandidujících. Najdeme na ní celkem sedmnáct jmen. Většinou jde o nestraníky. Jen několik málo osob zde kandiduje v dresu strany či hnutí. Zástupce zde má TOP 09, Koruna česká nebo také SNK ED. Tedy spíše okrajová uskupení. Věkové i profesní složení kandidátů je docela různorodé. Od majitelky nemovitostí přes webmastera až třeba po mechanika jízdních kol - viz ZDE.

    Vzhledem k tomu, že jde o neúplnou kandidátku, jen těžko se některý z jejich zástupců stane po volbách zastupitelem. Spíše jde o zviditelnění některých osob a především až patologické úsilí několika lidí odstranit pomník osvoboditele Prahy. Nejde samozřejmě o žádnou novou či zcela originální aktivitu. O možnosti odstranění tohoto pomníku se již několik let vede na Praze 6 debata a to nejen na úrovni rady města či zastupitelstva. Pánové ve vedení této významné městské části našeho hlavního města asi nemají co jiného na práci, než se zabývat zcela podružnou záležitostí, která nepochybně drtivou většinu obyvatel této městské části netrápí.

    Když padl minulý režim, hovořilo se o tom, že historie by se měla napříště vykládat zásadně bez nadbytečných a zkreslujících ideologických nánosů. Hlavním kritériem se měla stát pravdivost a prokazatelná fakta. Již brzy vzaly tyto plány za své. Nastala mánie bourání soch a přejmenovávání ulic, začalo vyřazování nepohodlných autorů a publikací z knižních fondů. Výklad historie začal být opět silně deformován. Dočasní vítězové začali historii vykládat po svém. Opět se silným ideologickým zabarvením - viz ZDE.

    Na řadu významných osobností mezinárodního dělnického hnutí se začalo nestoudně plivat. Ostrému oku novodobých cenzorů začaly vadit i osobnosti typu Edvarda Beneše, Jana Švermy, Ludvíka Svobody, Karla Klapálka, Julia Fučíka, Josefa Hybeše a mnoha dalších. Tyto osobnosti mají přitom jedno společné. Byli to vlastenci, kteří neváhali nasadit vlastní krk za svobodu své země a důstojný život příštích generací. O naprosté většině dnešních mocipánů toto říci v žádném případě nelze. 

    Naštěstí síla zdravého rozumu a životní dílo těchto osobností nedokáže tyto osoby vymazat z povědomí ani u mladé generace. Přesto stále pokračují zuřivé snahy o překrucování zásadních událostí naší nejen novodobé historie. Je však dobré si povšimnout toho, že čím jsou zuřivější snahy vykládat dějiny dle zadání současných mocných, tím více sílí zájem širší veřejnosti, včetně mladých lidí o tyto osobnosti či období poválečných desetiletí v tehdejším Československu. Nezanedbatelnou roli v obhajobě objektivního výkladu historie pak hrají zejména vlastenecky orientované spolky jako je Český svaz bojovníků za svobodu, Klub českého pohraničí, Vlastenecké sdružení antifašistů, Slovanský výbor ČR, Výbor národní kulturyči Levicové kluby žen a řada dalších. Jejich činnost, včetně aktivit na poli publikačním se jeví jako naprosto nezastupitelná a zaslouží si podporu všech lidí, kteří si ještě uchovali schopnost kritického úsudku a úcty k našim předkům, kteří nasazovali častokrát vlastní životy za to, aby další generace mohly žít v bezpečném světě bez válek.

    Pomatencům, jejichž jediným cílem je vnucovat ostatním svůj značně omezený a černobílý pohled na svět netřeba věnovat větší pozornost. Nezaslouží si ji totiž. Sami se odsoudili do rolí pouhých zviditelňujících se nul. Ostatně lidé v naší zemi budou nepochybně i za několik desetiletí vědět, kdo to byl maršál Koněv, ale jistě nebudou vědět, kdo byli pánové Kolář a Lacina, kterým bylo dočasně svěřeno vedení Prahy 6. A je to tak správné. Za skutečné osobnosti hovoří vždy zejména činy, nikoliv slova a křečovitá snaha o zviditelnění se za každou cenu. Ostatně nebýt maršála Koněva, málokdo by znal jména starosty a místostarosty jedné z pražských městských částí. Což je ale pro naši současnost velmi typické. Malí lidé se většinou dokázali prosadit do povědomí veřejnosti vlastně pouze tím, že svou bídnou přítomnost opřeli o skutečné velikány. A o tom to všechno je.



    Na snímku nahoře: Maršál Ivan Koněv a americký generál Omar Bradley




    0 0

    Eduard Chmelár
    Eduard Chmelár
    12. 9. 2018 blog autora a NovéSlovoSk
    Z výroku Richarda Sulíka – čo je zadarmo, to treba zrušiť – ma doslova mrazí. Nie preto, že by ma prekvapovalo toto dlhodobé presvedčenie predsedu SaS. Ale preto, že ma znepokojuje, koľko ľudí považuje túto životnú filozofiu za prirodzenú a nedokáže si uvedomiť jej dôsledky v živote.


    Jonathan Swift (ktorého väčšina z vás pozná ako autora slávnych Gulliverových ciest, no vo svojej dobe bol nemenej slávnym publicistom) napísal v roku 1729 esej Skromný návrh, v ktorej s kamennou tvárou cynika a hlupáka navrhol riešenie, ako odbremeniť spoločnosť od dotieravých chudobných ľudí. Vypočítal, že keby sa deti žobrákov používali ako výdatná strava pre nízkopríjmové rodiny, štát by ušetril tri štvrtiny sociálnych výdavkov. Keby sa navyše nakladali do soli a dlhšie by vydržali, krajinu by to mohlo priviesť k väčšej prosperite. Autor v závere článku ubezpečuje verejnosť, že mu nejde o nič iné ako o ekonomický rast, pomoc chudobným a blahobyt celého štátu. Swiftov sarkazmus vyvolal všeobecné pobúrenie malomeštiackych kruhov, ale aj vlnu sympatií voči spisovateľovi, ktorý tak názorne obnažil celý problém. 

    Je šokujúce, že za tie tri storočia sa toho v tomto smere veľa nezmenilo. Máme finančných analytikov, ktorí celkom vážne vypočítavajú, ako negatívne by ovplyvnilo ekonomický rast, keby ľudia o hodinu dlhšie oddychovali. Táto mentalita otrokára sa odzrkadľuje v myslení ľudí, ktorých poburujú obedy zdarma pre všetky deti rovnako, ale nepoburovala ich rovná daň (ktorá bola v skutočnosti nerovná) pre robotníka i pre miliardára. 

    Sú to tí istí ľudia, ktorí sa v čase krízy odmietali „uskromniť“ so svojimi lukratívnymi platmi a chceli si ich navýšiť takmer o tisícku, ale dnes ich trápia necelé dve eurá na dieťa. Sú to tí istí ľudia, ktorí nikdy neprotestovali, že dostávajú notebooky zadarmo, štát im platí kancelárie a nevedia, čo je to cestovať v zime nevykúrenými vlakmi o pol štvrtej do práce, lebo im zabezpečujú ešte aj ubytovanie a dopravu. 

    Áno, čuduj sa svete – tí istí poslanci, ktorí majú dopravu vlakom zadarmo, ju závidia školákom a dôchodcom! Výhody europoslanca Sulíka, ktorý má popri svojom astronomickom plate v Bruseli zadarmo takmer úplne všetko (a neviem o tom, že by sa toho vzdal) – od dopravy, stravy, tučných diét, ktoré môže minúť na čokoľvek až po (dobre počúvajte) nákup kníh – radšej nerozvádzajme.

    Bertold Brecht v roku 1934 napísal, že obdobie najväčšieho útlaku prichádza spravidla vtedy, keď sa hovorí o veľkých a vznešených veciach, no na to, aby ste upozornili na také „nízke“ témy ako je jedlo a bývanie pre pracujúcich, potrebujete odvahu. Táto spoločnosť totiž pestuje kult odriekania – odriekania pre slabých a chudobných. 

    A tak nás premiér po boku oligarchu presviedča, že máme byť hrdí Slováci, keď nám stavajú najmodernejší a najdrahší futbalový štadión namiesto toho, aby sme tie milióny investovali do telocviční, plavární alebo hoci aj na podporu športových talentov – aby sme sa nemuseli zbierať na tenisky a tréningy pre talentované rómske dievčatko, ktoré žije s mamou a šiestimi súrodencami z podpory 250 eur v chudobnej špinavej osade. 

    O tom sú priority. Treba si to len vedieť predstaviť. Lebo ako nás musela upozorniť česká novinárka Saša Uhlová, gýčový obrázok spoločnosti dojatej príbehom rómskeho dievčatka, ktoré poctil pán prezident Kiska svojou návštevou, je v protiklade k potrebným systémovým zmenám. Funguje len ako ópium pre naše svedomie, lebo hoci vieme, že topánky pre jednu dievčinu nevyriešia vôbec nič a situácia detí v rómskych osadách je neúnosná, nepohneme pre nich prstom.

    Najsilnejšiu vládnu stranu treba kritizovať za strašne veľa vecí. Napríklad za to, ako spolu s kmotríkovcami, poórovcami a ďalšími zbohatlíkmi parazitujú na slovenskom športe, za nehorázne plytvanie, rozkrádanie a korupciu, ktorá z nás urobila banánovú republiku, ale najmä za nedostatok vízie, vďaka ktorej Slovensko stagnuje. Ale keď Smer-SD konečne zavedie opatrenia, ktoré reálne pomôžu nízkopríjmovým rodinám, chudobným, chorým a slabým ľuďom – a vlaky či obedy zadarmo medzi také opatrenia patria – kritizovať takúto pomoc považujem za prejav politického hulvátstva a svetonázorového primitivizmu. 

    Veď oni ani nevedia, kam táto oblasť patrí: keď tímlíder SaS pre školstvo Branislav Gröhling vo vopred pripravenom stanovisku vyhlasuje, že tento „populistický krok“ nie je pre školstvo prioritou a prekvapene habká, prečo ho navrhuje vedenie Smeru a nie ministerka školstva, evidentne netuší, že dotácie pre školské obedy spadajú pod ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny, nie školstva. A keď SaS mudruje, že „dobre fungujúca vláda má vytvoriť taký systém, aby ľudia neboli odkázaní na rôzne nekoncepčné almužny od štátu“, nie je vôbec prekvapujúce, že takýto systém nenavrhuje. Lebo ona ho v skutočnosti nemá, jej filozofiou je „rozbi štát, a potom ho kritizuj, že nefunguje“. 

    Neoliberáli totiž nemajú nijaký záujem na tom, aby verejné služby fungovali v dobrom stave – najprv znížia ich dotáciu, čím zhoršia ich kvalitu, potom sa sťažujú, že nefungujú a napokon žiadajú ich privatizáciu. A tento zákerný trik je zdrojom všetkých našich problémov od roku 1989. Extrémny neoliberalizmus v podaní Richarda Sulíka alebo Jany Kiššovej v konečnom dôsledku zabraňuje časti obyvateľstva pochopiť, že táto vláda nás okráda. Pretože kým Smer hádže chudobným ľuďom aspoň tie almužny, SaS im chce zobrať úplne všetko.

    Práve tým, že najsilnejšia vládna strana navrhuje obedy zdarma pre všetkých, robí toto opatrenie systémovým. Volanie po väčšej adresnosti je falošné. To sme tu už predsa mali: najchudobnejšie deti síce dostávali obedy zdarma, v skutočnosti to bola len suchá strava, ktorí im podávali v oddelených priestoroch, čím prehlbovali ešte viac pocit vylúčenia. Údaje z výskumu Sociologického ústavu SAV hovoria jasnou rečou:
    • príjmovou chudobou je u nás ohrozená takmer pätina detí
    • pretrvávajúca chudoba u detí do 18 rokov je dvakrát vyššia ako v celej populácii
    • riziko chudoby domácností s tromi a viac deťmi je na Slovensku vyššie ako európsky priemer a už niekoľko rokov stúpa
    • polovica domácností s deťmi nedokáže čeliť neočakávaným výdavkom

    A politici, ktorí vidia svet z okien svojich limuzín, úplne vážne tvrdia, že v spoločnosti, kde každé piate dieťa chodí do školy hladné a školský obed je pre neho luxusom, máme šetriť na jednom teplom jedle denne? 

    Mám veľmi rád bývalého uruguajského prezidenta Josého Mujicu. Tento štátnik, ktorý znížil chudobu vo svojej krajine z 25 na 9 percent, získal prívlastok najchudobnejšieho prezidenta na svete. Odmietol totiž bývať v prezidentskom paláci, väčšinu svojho príjmu rozdal chudobe (rozdával z podstaty, nevlastnil žiadne firmy, z ktorých by mu plynul zisk) a ponechal si len priemerný plat v krajine: aby nikdy nezabudol, ako sa žije bežným ľuďom. Tak by mala vyzerať skutočná služba vlasti.

    Spoločnosť je vyspelá natoľko, nakoľko sa vie postarať o svojich najslabších. Preto sa s veľkým znepokojením pozerám na to, ako na Slovensku, ktorého žičlivú tvár si ešte pamätám, rastie počet ľudí, ktorí sa nechcú deliť s núdznymi. Opäť mi to pripomenulo, kam smerujeme, že posledným štádiom globálneho kapitalizmu je fašizmus. 

    Ja však verím, že napokon, nech bude táto skúsenosť akokoľvek krutá, väčšina z nás pochopí, že zdravú demokratickú spoločnosť má poháňať verejný záujem, nie súkromný zisk. A že šetriť sa nemá na tých najzraniteľnejších. Lebo nie je pravda, že oni tie sociálne služby dostávajú zadarmo. Všetok ten luxus a extrémny prepych najbohatších sa nezrodil z poctivej práce usilovných manažérov, ale z rozkrádania štátnych zdrojov, vykorisťovania pracujúcich, zneužívania detskej práce, korupcie, podvodov a šetrení na základných potrebách ľudí. 

    Oni týmito almužnami nedostanú späť ani zlomok z toho, o čo ich zbohatlíci pripravili. Majú na to nárok presne tak ako majú nárok na dôstojný život. Vyhadzovať im na oči, že to majú zadarmo, je vlastne nemiestne drzé ponižovanie. Ak opozícia bojuje proti oligarchii a zároveň upiera chudobným deťom, študentom a dôchodcom štandardné potreby, stráca sa zmysel takéhoto boja. 

    Presne tak ako keď kresťanské skupiny nepomáhajú slabším a chudobným, ale fanaticky menia charakter štátu zo sekulárneho na náboženský, stráca sa zmysel kresťanstva. 

    Najlepšie veci v živote boli vždy zadarmo: láska, priateľstvo, objatia, smiech, obloha plná hviezd, zakvitnutá lúka a čistá voda z horskej bystriny. Nedajte sa zmiasť tými, ktorí by nás chceli pripraviť o túto skutočnú slobodu, ktorí by toto všetko najradšej ohradili vysokým múrom a privlastnili si to. Už Jean-Jacques Rousseau o nich hovoril, že sú to najväčší zločinci.


    (Text vyšiel na stránke: edochmelar.sk)

    Eduard Chmelár (* 21. srpna1971, Modra) je slovenský historik, politický a mediální analytik, vysokoškolský učitel, publicista a občanský aktivista. Rektor Akademie médií, vysoké školy mediální a marketingové komunikace v Bratislavě.

    0 0
  • 09/12/18--01:13: Velké manévry

  • - vlk -
    12. 9. 2018 KosaZostračili vlkovobloguje.wordpress.com
    ... Když píši v titulku velké manévry, mám doslova do písmene na mysli velké, či spíše obří válečné cvičení. Které na nejbližší zářijové dny chystá Rusko. Ve spolupráci s armádními jednotkami Číny a Mongolska pod názvem Vostok 2018.

    Jde o pravdu o krajně nezvyklé vojenské cvičení v mírových dobách. Největší za posledních 37 let. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu upřesnil, že se přímo zúčastní tři sta tisíc vojáků, 36 tisíc tanků, obrněných transportérů a dalších vozidel, více než tisícovka vrtulníků a letadel.


    Ta čísla jsou opravdu gigantická! A pro cvičení v mírových dobách sotva uvěřitelná. Důvod pro Kosu i vlka, aby se nad tímhle vojenským úkazem zamysleli.

    Porovnejte stavy cvičících s celkovými kapacitami Ruské armády, tak, jak je uvádí mimořádně respektovaný server v oblasti vojenství jakým je Globalfirepower.com !

    Pokud jde o početní stavy uvádí tyto údaje:
    Což  znamená, že  nasazena  bude  celkem celá 1/3  všech mužů a  žen ve  zbrani, kterými Rusko disponuje!!!!
    Ohledně  leteckých  sil platí  tyto počty:
    Je tedy zřejmé, že do manévrů půjde více než 25% všech leteckých sil Ruska!

    A pokud jde o tanky a další obrněné palebné prostředky? Pak zdroj uvádí tyto stavy:
    Šojgův údaj o účasti více než 36 000 tanků, transportérů a podobné techniky říká, že půjde téměř o 60% všech pozemních technických prostředků z celkového arzenálu Ruské federace!!!!

    Nevídané soustředění sil a prostředků v době míru. Obrovské finanční náklady!
    Vostok 2018 - nácvik vylodění obrněné techniky

    Na místě je otázka – proč to Rusko dělá?

    Zdejší i celosvětoví rusobijci mají okamžitě jasno – jde o další projev a důkaz čiré ruské agrese, prostě Rusko a Putin mají tu agresivitu a touhu rozpoutat světovou válku dědičně zakódovanou ve své DNA!!! Tak jednoduché to je a jde o další výzvu Západu, aby posílil svoje obranné odhodlání, nejspíše přes zvýšení vojenských výdajů a ještě lépe – přitvrdil v protiruských sankcích.

    Stačí se podívat na takový Denník N, který má na Slovensku patent na rozum a vždycky ví nejlépe co a jak!!!

    Rusko chystá najväčšie vojenské cvičenie od studenej vojny, ale počet vojakov a tankov nie je to najzaujímavejšie

    v tom článku se bije na poplach – vždyť přece experti NATO, konkrétně tiskový mluvčí aliance, říkají, že jde o přípravu Ruska na velký konflikt!!!
    Prostě v jejich podání je to příprava Ruska na další expanzivní válku a tomu se musíme postavit!

    Vůbec nepochybuji, že až ty manévry začnou, přidají se k neustále bdělému a ostražitému Denníku N další a další čeští a slovenští Niktoši a spustí mediální palbu v tomto kontextu, vedle které salvy veškeré vystřílené munice někde na Sibiři a Dálném východě budou vypadat jako silvestrovské prskavky a petardy. Známe ty své vždycky správné jako své boty, nemohou ničím zaskočit.

    Za to já zkusím překvapit je a možná i vás- souhlasím jak s titulkem – ano je to za dlouho naprosto největší cvičení, ale skutečně to není to nejzajímavější a také souhlas s tvrzením mluvčího NATO, že jde o přípravu Ruska na velkou válku!

    Všechno mi sedí.
    Už v úvodu jsem položil základní, ač úplně triviální otázku – proč to Rusko dělá? A hned přidám druhou – proč právě na Sibiři a Dálném východě? A přidám třetí – proč přizvalo Mongoly a zejména Číňany? A ještě poslední – co z toho plyne pro Západ? Takže to pojďme zodpovědět jedno po druhém. Samozřejmě bez dogmatického blábolu všelijakých těch Whiteů, Denníků N, Klvaňů a Kolářů.


    Vostok 2018 - protiletadlové a protiraketové krytí vojsk

    Proč  to Rusko dělá?

    Podle  mne  jde v  daném případě  poslední  nebo  předposlední  stupeň varování směrem  ke  globálním rusofobům. Přesně  podle  mínění  onoho Whitea  z  NATO – jde o  jasný, zřetelný a nekompromisní  signál  militantnímu  Západu  ve smyslu – dosáhli  jste  červené linie,  jejíž  další překračování  už  nejsme  schopni a  ochotni tolerovat!  Už nemáme  kam  ustupovat.  Chtěli  jsme  být  vašimi partnery, což  jsme opakovaně  dokazovali  –  například  po 11. září.  Vy  jste  si místo  toho vybrali trvalou konfrontaci a  soustavně  nás  tlačili do kouta a  přibližovali  svoje  armády  k  našim hranicím. To  cvičení je  určeno  vám  jako  poslední  varování. Jsme  odhodlaní  bránit  naše  životní zájmy  za všech okolností. Realita  horké  války  se nebývale  přiblížila, jako nikdy  od roku 1945 s tím jak jste posouvali  nato stále  více  a více na  východ až jste dnes 100 km od Petrohradu a pořád nemáte  dost.  Musíme  být  připraveni na  to, že  zajdete  ještě  dál než  dosud. To megacvičení  vás  má jednak varovat a  také  má prověřit   celý  systém  našich vojenských struktur.  Zřejmě  včetně  částečné  mobilizace  záloh  a odhalit  existující  slabiny  a  nedostatky. Když se  rozhodnete  pro  konfrontaci,  chceme si být  jisti, že  za  to zaplatíte  katastrofickou  cenu. Náš  zánik  musí být  i  koncem vaší existence!

    Alespoň takhle to čtu já. Nemluvě o tom, že Rusko s výjimkou nasazení silně omezených sil v Sýrii nevede nikde války, kde by rotovala celá jeho armáda, včetně všech složek, které představují trvalé ostré cvičení na entou.

    Proč právě na Sibiři a Dálném východě?

    Když v loňském roce proběhlo společné cvičení Ruska Běloruska pod názvem Západ 2017, bylo z toho obrovské gaudium všech rusofobů – ve smyslu – vidíte je, jak provokují, jak u svých západních hranic nacvičují útočné operace? Jak se připravují na vpád do Pobaltí, Polska a nejspíš i do Kamerunu nebo na jižní pól…. A to byly do cvičení zapojeny jen zlomky sil, které budou nasazeny letos. Soudím, že Putin vybral teritorium Sibiře a Dálného východu záměrně – dává sice zřetelné varování Západu, ale současně říká – nehodláme provokovat u společných hranic. Proto budou manévry tam, kde se ani náhodou nemůžete cítit ohroženi. A říká to naprosto transparentně.

    Nicméně si jsem jistý tím, že opět uslyšíme kakofonii těch, co věčně „chtějí sedlat koně“ o tom, jak kvůli těm manévrům musíme být ve střehu, jak nás ohrožují, jaká je to nestydatá provokace a tak dále. Ale ten kdo chce rozumět, snadno pochopí.


    Proč přizvalo Mongoly a zejména Číňany?

    Inu i zde už mají ti jediní správní jasno – jde o zárodek vznikající vojenské aliance Rusko - Čína a proto občane pozor, pozor, respektive nikoli dvojnásobný, nýbrž pateronásobný pozor! Spojují se proti nám dva agresivní režimy.

    Vy, co chodíte na Kosu dostatečně dlouho už víte, že varuji před nárůstem moci Číny a považuji za budoucí velké globální nebezpečí pro křesťanský civilizačné okruh. Které silně otřese našimi životními jistotami a naším životním standardem. Nejspíš daleko více, než si nyní jsme schopni připustit, či přesněji – vůbec představit. Rozhodně nesdílím nadšení těch, co jásají nad tím, jak to Čína v budoucnu Západu natře. Protože to natře vám, mně a našim rodinám. A bude to zatraceně bolet.

    Těm, které jsem nepřesvědčil a jistě je jich dost, co naivně věří, že čínský imperialista musí být daleko lepší než ten americký, doporučuji, aby se trošku poinformovali o tom, jak Peking zachází se svými zahraničními dlužníky. Naposled to předvedl například s tichomořským ostrovním státečkem Tonga. Ten si kdysi vzal čínské kredity na budování své infrastruktury. Asi v hodnotě jednotek miliard korun. Jenže jeho vnitřní hospodářství nenaskočilo, jak bylo plánováno a Tonga začala mít se splácením problémy. Republika tedy požádala svého velkého věřitele buď o drastickou restrukturalizaci dluhu nebo lépe – o jeho odpuštění. Dočkala se jen arogantního odmítnutí asijské velmoci ve smyslu kalouskovského – dluhy se platí – zaplaťte! Tohle je čínský přístup v okamžiku, kdy nad někým získá moc. Zapamatujme si to, až nám zase někdo začne vemlouvat, že Čína se postará o náš/váš blahobyt a nemá na srdci nic jiného, než blažený život Pepy a Máni Koblihových…

    Ergo kladívko – Západ a zejména USA dlouhodobě dělají fatální a navíc trestuhodně hloupou chybu, když tlačí Moskvu ke strategickému spojenectví s Pekingem. Protože právě s ním je v budoucnu čeká kritická existenční konfrontace. Naprosto dementně usilují o to, aby čínský drak jednal v synergii s ruským medvědem, místo toho, aby medvěd fungoval na jejich straně….

    Takže ano – účast čínských, prý dokonce elitních, jednotek na Vostoku 2018 je rozhodně prohloubením dosavadní úrovně kooperace armád obou státu. Jakkoli jsem dalek tvrdit, že jde o alianci. Zatím, podotýkám – ZATÍM ještě ne. Ale jestli vše půjde jako dosud, ta aliance prostě vznikne. Z oboustranné nouze a existenční potřeby!

    Jenže je tu ještě další aspekt. V předchozím bodě jsem zdůvodnil, proč to obrovitánské cvičení bude na Sibiři a Dálném východě. Aby to Západ NEMOHL vyhodnotit jako bezprostřední výzvu. Nicméně i na svém východě má Rusko sousedy – zejména Mongolsko a především Čínu. Tím, že pozvalo vojenské součásti armád obou států dávají Rusové jasně na vědomí, že tyhle manévry nemají v žádném ohledu jakýkoli záměr oproti Ulanbataru nebo Pekingu. I tohle je triviálně srozumitelné! I když si myslím, že v nějakém třetím čtvrtém nebo snad pátém plánu, či ještě na nižší úrovni je ta demonstrace vojenské síly určena i Číňanům. Pro všechny případy.

    Ale primárně jde nepochybně o další krok ve spojenectví z nouze. Čína prostě za současné situace Rusku zbyla. Zatím co pro Čínu – ZATÍM stejná spojenecká rovnice JEŠTĚ neplatí. Otázkou je jen – jak dlouho!


    Co z toho plyne pro Západ?


    Vše podstatné je obsaženo v předchozích odstavcích! Podle mne Rusko, pokud se nechce podvolit západnímu diktátu a nemyslím si, že by jako atomová supervelmoc něco takového učinilo, je bez manévrovacího prostoru. Na další sankční kolo nemá v podstatě jak odpovědět. Na to je ekonomicky příliš slabé a nevýznamné. Tyhle manévry jsou opravdu posledním nebo předposledním stupínkem vzájemné předválečné eskalace a hry svalů. Dál už následuje jen konflikt. Nebo snad ještě v posledním stupni obdobné velké vojenské cvičení v evropské části největší země světa. Je na Západu a jeho představitelích, aby si jasně definovali, co ve vztahu k Rusku do budoucna chtějí. Možné jsou v podstatě pouze tři scénáře

    1 - začnou brát  Rusko  jako  partnera. Sebevědomého, hájícího svoje  zájmy  a proto  obtížného, ale  přesto vypočitatelného a pod  Putinem  ovšem spolehlivého,  jakmile  bude dosaženo  nějaké dohody
    2 - Rusko  nepřátelské, militantní, pod  tlakem  stále se stupňujcích  sankcí  přecházející  na  válečnou ekonomiku,  která  nutně  musí  vést  k  daleko většímu rozmachu  jeho vojenských kapacit a  silové politické arogance. Příkladem budiž  postup Severní Korei. Která se z naprosto  technologicky  zaostalé země  stala  členem  atomového  a  raketového  klubu. A to vše  bez nerostných, lidských a průmyslových  zdrojů, alespoň trochu  srovnatelných  s  Putinovou  říší. A bez  ohledu na  obrovské oběti celého národa.  Navíc – Rusko má jednak  s žitím v izolaci  dlouholetou zkušenost  z  válečného mezidobí a  vedle  toho je  zde čínský prvek. Pokud  se Peking  nepřipojí k protiruskému tažení,  nemá  toto naději způsobit  v  Rusku  totální  destrukci. Udělá to Peking,  když  ví, že  dříve nebo později se Západem musí  střetnout  o světovou dominanci?
    Nevidím do hlav členů  nejužšího čínského vedení, ani  jeho  špičkových poradců.  Ale  nezapomínejme,  že  jejich civilizace  a kultura  trvá  nějakých  4 možná 5 tisíc  let.  A  že  v  době, kdy naši předci bydleli v  jeskyních nebo  děrách vyhrabaných  do půdy, oni jedli z porcelánu a dávno psali na papír. Takže  jejich  myslitelé  dávno a dávno  analyzovali  vzorce lidského chování a  příslušné strategie, jak  reagovat  na  co. Zcela  určitě  umí  definovat svoje  priority, cíle i  vybrat prostředky, jak  jich  dosáhnout a  s kým jich  dosáhnout.  O  USA  se  kdysi opřeli  proti Sovětskému  svazu,  když se  Peking  rozhodl  stát  se z  rozvojové  země  moderní  světovou  velmocí. Takže  proč  to  dnes  neobrátit, když  už  ten  moderní velmocenský status  mají – se  s pomocí  Ruska  stát  světovým hegemonem? Zejména  když  Čínané  vědí,  že  jestliže  nahradí  Spojené  státy   v pozici  světové supervelmoci  č.1,  Rusku  zbude status  jejich  výrazně  slabšího přívěsku..
    3 - Rusko rozvrácené….  Dejme  tomu, že  se  Moskva  z nějakého, mně  neznámého důvodu,  západnímu  tlaku podvolí. Ten bude slavit a  triumfovat.. ovšem  jen do chvíle, než stejně  jako v případě triumfů na  Blízkém východě  – speciálně  v  Iráku, Afghu a  Libyi - začne  být tvrdě  konfrontován  s  důsledky  svého  „vítězství“!  Totiž  naprostým  rozpadem původního státu a  jeho struktur a  vzniku  mocenského  vakua. Mám vás  přesvědčovat,  že  to, co  Evropa a  svět zažil  s  Irákem a Libyí  byl jen  naprosto  slaboučký  odvar  toho, co by znamenal stejný  rozpad  v Rusku?  Mám připomínat, že  ve  hře  by byla  držba  několika  tisíc  jaderných  hlavic a  obrovské množství  štěpného materiálu?  Že  by  došlo k okamžitému ohrožení  energetické a  surovinové  bezpečnosti  Evropy?  ‚Že  by  mimořádně početná  muslimská  menšina  okamžitě   chtěla  sebeurčení a  že to sebeurčení  by  nejspíše  přivedlo k moci její  radikály?  Že  by  došlo k lokálním válkám, což by  vygenerovalo  další  uprchlický  exodus?
    Západ  si možná  maluje, že  by  dokázal, v souladu  míněním  Madeleine  Albrightové, obsadit  ruské nerostné  zdroje a  nastolit  nějako loutkovou  vládu, která by  Rusku  policejně  udržovala pořádek… Jestliže  ano, pak  by se  naši političtí  vůdci měli nechat  hromadně  hospitalizovat! Nic  takové  v  Rusku není možné.  Žádný  další  Jelcin  instalován nebude. Buď  bude  Rusko silným státem nebo  se totálně  rozpadne, protože  je  národnostně  příliš  heterogenní. A  když  ano,  pak než se  Západ probere, jeho  sibiřské a dálněvýchodní  zdroje  obsadí Čína. Má to ze  všech nejblíž, může   uvolnit  v nejkratším čase  největší  pohotové  vojenské síly a navíc  – ta území, kdysi  dávno už  většinově k  Říši středu  patřila. Západ  nemá, kromě  eventuality  termonukleární  války sebemenší šanci, jak takový  čínský  výboj zastavit!!!
    To  evidentní hlupství  našich  rusofobů  je stejně  transparentní, jako tragické! Oni žijí přesně podle  hesla  po nás  potopa!  Proč  se  připravovat na nevyhnutelnou zítřejší konfrontaci s  Čínou a  hledat  pro ni  logické spojence, když musím politicky  přežít  dnes a  ruský  celosvětový „zlý hoch“, na kterého mohu  hodit  všechny  problémy je  ideálním  otloukánkem?!

    - - -


older | 1 | .... | 625 | 626 | (Page 627) | 628 | 629 | .... | 668 | newer