Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Vše je mnohem horší, než se zdá (1. díl)

$
0
0

18. září 2018 News Front , překlad Outsidermedia
Výtah z besedy Sergeje Veselovského s vojenským expertem plk. Alexandrem Žilinem a analytikem Vladimírem Rogovem na tv. kanálu „Politics Global“, věnované bolestivým místům ve světě a situaci na Ukrajině. (To druhé v pokračování – pozn.překl.)



Domníváte se, že skutečně kolem 14. září může na Donbasu k něčemu dojít, nebo naši nejvyšší vyřeší problémy v tichu kuloárů?
Žilin: Nějakou provokaci 14. září nevylučuji, protože vidíme projevy spojitého řetězu roztahování ruského vojenského potenciálu po obvodu, formování ohnisek napětí od naší západní hranice po Afghánistán. To vše závisí na tom, jaké úkoly vytyčil plánovač. Za druhé – nikdo už neskrývá, že Ukrajina, je nástupištěm války proti Rusku, a páni Ukrajiny za kopečky situace tam využívají nejen k nátlaku na Rusko, ale také k odvedení pozornosti. Jsem hluboce přesvědčen, že je natažen kohoutek světové války – regionální a nikoli globální s použitím taktických jaderných zbraní na Blízkém Východu. Všichni dnes křičí: – podívejte se na soustředění sil ve Středozemním moři. Chci připomenout, že stejně tak křičeli před předchozím útokem, zatímco jen odchovanci vojenské rozvědky z klubu „Nebopolitiky“ (lidé kolem Devjatova–pozn.překl.) říkali, že úder přijde se strany Rudého moře – a tak se také stalo, zatímco dění ve Středozemním moři byla jen krycí operace. Já říkám, že nepůjde ani tak o úder na syrská vojska, jako na íránský jaderný program, a útočit budou letecky z Gruzie, a možná i z Arménie, kde se podle rozvědných informací soustřeďuje americké vojenské letectvo.
Rogov: Doplnil bych jen, že dle mého, pokud jde o rozsáhlé vojenské provokace Ukrajiny proti Donbasu, že kolem 14. září k ničemu zvláštnímu nedojde. Je to prostě datum tzv. školního příměří, ale vidíme, že vojenské síly Ukrajiny (VSU) stejně ostřelovaly Kominternovo, Gorlovku a, koneckonců, zabily lídra Doněcké lidové republiky. Takže příměří je dost virtuální. Výmluvným momentem je zde, že podle otevřených zdrojů už probíhá vyšetřování vraždy Zacharčenka, vyšetřovateli ruské FSB bylo objeveno dost důkazů a jen po pár dnech jejich práce oznámil mluvčí Kremlu Peskov, že …“Porošenko je„něrukopožatěn“ a jeho setkání s Putinem je ze zásady vyloučeno“, což je diplomatické vyjádření hlubokého opovržení dotyčným. Souhlasím s tím, že zvyšování napětí na Donbasu je klamným manévrem.
Souhlasím také s kolegovým viděním, mírně řečeno nepříliš přátelského vztahu arménského vedení k RF. Tamní nový lídr Pašiňjan pracuje kvalitněji než před ním Juščenko, Porošenko a další. On stále deklaruje přátelství s Ruskem a spojenectví s ním, aby zklidnil většinově pozitivně Rusko vnímající většinu obyvatelstva, kterému následně unikají jeho konkrétní kroky vstříc Západu.

Jaká je role Donalda Trumpa v tomto dění?
Žilin: Podle mého názoru nejde o USA jako o zemi. Trumpovci představují světovou podnikatelskou ekonomiku, zatímco Clintonovi vládce oněch nul – kapitálu, který zotročil ekonomiky všech zemí světa. Proto jde o boj na život a na smrt – kdo prohraje, zkrachuje. Vidím, že na Trumpa, Putina a Xi Jinpinga útočí z jednoho energetického centra, což znamená, že sázky jsou vysoké a před ničím se nezastaví. Navíc, poprvé za celou historii toho člověka – mám na mysli Henry Kissingera, představitele globálních sil, které patří k Plánovačům, na něj začali útočit. To se nikdy nestalo, aby se rozmáchli na Plánovače. Trumpisté fakticky vystupují za zbourání světového liberalismu, který se úplně vyčerpal, zahnal svět do systémové krize trhů, ekologie, zdrojů, zkrátka všeho. Ale oním kohoutkem může být přece jen Blízký Východ. Mnozí politologové se mnou nebudou souhlasit, ale já se velmi obávám střetnutí mezi Íránem a Izraelem. Pokud by – nedejbůh – k tomu došlo, bylo by to hrozné a mj. přeformátování Ukrajiny, jejího jihu, může být takové, o jakém se nikomu nezdálo v nejhorším snu. Po tom mohou následovat velmi těžké následky pro všechny.
Posuzujeme-li, zda může dojít k Trumpově útoku na Sýrii, říkám, že může být takový jako posledně, přičemž naprosto vylučuji, že by zasáhli naše vojáky. Je to apriori vyloučeno, protože si uvědomují, že bychom museli odpovědět a byla by velká válka. Události se vyvíjejí skoro nepředvídatelně a každý den vidíme nějaké novinky. Podívejme se na kauzu Skripalových: To, co prezentuje Therese May, to je jakási politická kámasútra pro ty, kterým je přes šedesát. Proto, kromě odporu a opovržení, u politických alfa-samců nic jiného nevyvolává. Proč se to vše dělá? Je to opět manévr k odvedení pozornosti, protože krycí legendy, které předkládají, jsou pod jakoukoli kritiku. Neznám špatně zvláštnosti činnosti britských tajných služeb, a věřte mi, že tam na blbce nenarazíte. Myslím si že je za tím nějaká obskurní firma a vím možná i která – taková, kterou kdysi založil pod názvem „Fond občanských svobod“ nebožtík Boris Berezovskij k vyšetření smrti bývalého důstojníka FSB Litviněnka otráveného údajně poloniem v Londýně. V tomto případě sledujeme představení a musíme se naučit oddělovat zrno od plev, protože na informačním poli probíhá totální dezinformace.


Jestliže se v Idlíbu nachází 50.000 islamistů, proč je nevybombardujeme?

Veselovskij: Na tuto otázku mohu odpovědět sám: vojáci vědí, a zde přítomný Alexandr Žilin mi to jistě potvrdí, že ve válce při masivním bombardování pozic nepřítele ve městech, připadá na jednoho zabitého vojáka deset civilistů. V případě Idlíbu by tak zahynulo zhruba půl milionu lidí! To je nepřijatelné.

Rogov: Budu pokračovat myšlenkou Alexandra připomínkou, že asi v roce 2012 Henry Kissinger, který je považován za představitele nadnárodních elit veřejně – tedy těch, kteří jsou projektanty – prohlásil: „Za deset let Izrael nebude…“ A teď se podívejte, jak prudce se zvedly sázky na Blízkém Východě, a jak ti, co jakoby ochraňují Izrael, začali intenzívně podporovat IS (Daeš), aby ostatní země pochopili, že se nemohou věnovat svému rozvoji, ale musí se bránit. Navíc asi desítka amerických tajných služeb vypracovala zhruba 80stránkovou analytickou zprávu, která doporučovala se připravit na Blízký Východ bez Izraele. Takže vidíme modelování nových reálií, nového světa, ale přitom stejnými lidmi, kteří organizovali holocaust ve 2. světové válce, kdy naháněli Židy, aby z nich udělali oběť. Není vůbec důležitá národnost těch, kteří to připravovali – nejčastěji byli sami Židy, nicméně své souvěrce a krajany nemají v úctě.
Rogov: Rizika a hrozby pro Izrael existují i proto, že politika vládní strany Likud – nelze se zabývat nějakou segregací a určováním, kdo je čistší a kdo ne, kdy je v zákoně zapsáno, že Izrael je státem národním… Vidíme, jak v postukrajinském prostoru se o něco takového pokusili, když začali konstruovat národní stát neznámo čí: Z ruských obyvatel, kteří se zřekli svého jména, které začínají nazývat Ukrajinci, ale já bych je nazval „Ruinci“, protože budují zříceninu. Údaje o populaci: – 44 nově narozených na 100 zemřelých, nemluvě už o emigrantech a nezvěstných. Hromadný úprk potvrzený údaji – jen v roce 2018 jeden milion lidí.

Význam podzimních voleb v USA:
Žilin: Trumpovi předchůdci investovali obrovské peníze do stupňování rusofobie v USA. Bohužel je po tom dnes poptávka nejen na Ukrajině, ale i ve Státech samých. Rozumím tomu tak, že Trump, který zastupuje úplně jiné „družstvo“ se jako byznysmen snaží sebrat z této rusofobie smetanu svými vystoupeními na Twitteru s prohlášením, hrozbami, atd. Za druhé: – po událostech v Iráku, po jeho zničení, jsme si řekli, že mezinárodní právo už neexistuje – zapomeňme na něj. Tak se i stalo: Následovala Libye a Sýrie a všechna prohlášení, že mezinárodní instituce USA nezajímají, znamenají, že skutečně není, o což oni usilovali, protože probíhá zápas o nový světový řád. Tato mezinárodní pravidla tyto globální síly k ničemu nepotřebují, protože se budou formovat úplně nová. Budou se možná formovat nekoloniální Evropa. A všechny ty řeči kolem Británie, jakže jsou blbí, že si nespočítali, na kolik je Brexit přijde… Ale proč by impérium, nebo země dělající si nárok na vládu nad Evropou, mělo být v jedné ohradě s koloniálními státy? Svět v historické retrospektivě neprožíval to, co prožívá teď. Myslím si, že mnozí zasvěcení vědí, co může tento svět čekat. Souhlasím s tím, co Voloďa řekl v souvislosti s výrokem Kissingerovým, a dodávám jen, že i Papež prohlásil, že třetí světová válka začala, svět bude úplně jiný a že neví, zda zůstanou nějací lidé, kteří dokáží slavit Velikonoce.
Rogov: Navážu na Alexandra a řeknu, že je třeba říci, že ti nadnárodní mládenci – projektanti, jak jim říkáte – ti zvysoka kašlou na existenci USA, Británie, atd., ty jsou pro ně jen nástrojem přeformátování světa. Vezměte si například nedávnou informaci o depozitáři semen, vzorků DNA, atd., kde jsou za tlustými zdmi odolávajícími jadernému útoku uloženy v Grónsku. Tím, že to veřejnosti ukazují, legalizují jej a připravují ji na dobu apokalypsy. Stejně tak ty přehlídky zombie na Ukrajině i na Západě jsou velmi dobře financovány. Proto přirozeně mezinárodní systém, který pracoval jen pro jistou nadnárodní elitu, má výpadky. Můžeme je vidět např. při svačině ruského a čínského prezidenta, kdy si oba upekli lívance s kaviárem, ochutnávali zmrzlinu, na Číňanovu poznámku, že nemá s sebou ruble, Putin odpověděl, že může platit v jüanech… Vypadá to jako vtip, ale je to jasné modelování budoucnosti nabízené na platformě BRICS a ŠOS. *)
Na druhé straně si všimněte, že Mezinárodní trestní soud poprvé nejenže začal oficiálně projednávat trestní a válečné zločiny při akcích USA v Afghánistánu, ale vyvolalo to skutečnou hysterii a John Bolton **) prohlásil, že USA umožní Mezinárodnímu trestnímu soudu zemřít přirozenou smrtí. Dále doslova řekl, že pokud budou vést vyšetřování USA, Izraele, nebo dalších spojenců, Spojené státy to tak nenechají.
----*) BRICS – společenství pro hospodářskou spolupráci zemí: Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika, ŠOS – Šangjajská organizace pro bezpečnost a spolupráci. Členové: Indie, Kazachstán, Kyrgizie, Čína, Pákistán, Rusko, Tadžikistán, Uzbekistán. Pozorovatelé: Afghánistán, Bělorusko, Irán, Mongolsko. Dalších 9 zemí podalo žádost o statut pozorovatele (mezi nim Egypt, Izrael, Irák, Vietnam, atd.)
**) John Bolton (1948) – poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost----
Překlad: st.hroch 180913

Vše je mnohem horší, než se zdá (2. díl)

$
0
0
18. 9. 2018 Outsidermedia
Výtah z pokračování besedy Sergeje Veselovského s vojenským expertem plk. Alexandrem Žilinem a analytikem Vladimírem Rogovem na TV kanálu „Politics Global“, věnované bolestivým místům ve světě a situaci na Ukrajině. (1. díl)



Ještě k údajné konspirologické verzi na téma: Ukrajince likvidují, aby území předali Židům, nebo Američanům, anebo vůbec jeho vyčištění od obyvatelstva. Navíc se snaží o rozštěpení ukrajinské větve Ruské pravoslavné církve.

Žilin: Existuje názor, že žádné světové zákulisí neexistuje, že žádná světovláda není, že vše probíhá naprosto náhodně, atd. Těmto lidem chci navrhnout jednoduchý experiment: Pročtěte si, prosím, materiály o zničení SSSR. Tehdy jste se nad těmi materiály také pochechtávali, že se tím nemá smysl zabývat. A kde je ta země? Už není! A to se netýká jen SSSR, bude se to týkat i dalších zemí. Pokud jde o to, co se děje v pravoslaví, je tu tato gigaprovokace: Když jsem se to vše pozoroval, udělalo se mi špatně. Proč? Obracím se k pravoslavným lidem, žijícím v Rusku i na Ukrajině: Podívejte se, co se děje v jedné víře. Všichni jsme pokřtění pod Ježíšovým znamením. Nás rozdělili, štvou nás proti sobě navzájem. Proč? Chtějí nás zlikvidovat našima vlastníma rukama, dokonce litují vydávat svoje peníze na naši likvidaci. Oni rozhodli, že se zničíme navzájem. Za druhé mám za to, že není krutější a nesmiřitelnější války, než válka náboženská. Ale pokud to probíhá v rámci jedné víry, pak jde o úplnou katastrofu, protože není sil, které by to dokázaly zastavit.
Prožil jsem naprosté zoufalství, a víra v Boha se ve mně zviklala poté, čeho jsem byl svědkem v 1. čečenské válce. Přijel jsem ke svému duchovnímu do Běloruska. Byl to velmi moudrý, chudý duchovní. A optal jsem se ho, co se to děje: Kde je Bůh, jak to šílenství zastavit? A ten člověk mi řekl moudrou věc: „…jedině tak, že se těch sraček a krve nažereme až ke zvracení“. Tak s to také stalo, a já nechci, aby znovu polykali vlastní krev při vzájemném ničení. Proto vyzývám naše ruské pravoslavné i ukrajinské pravoslavné lidi: Tak se podívejte, komu sloužíte? Otázky jsou jasné a odpovědi leží na povrchu…
Rogov: Souhlasím s Alexandrem. Já mám spoustu kontaktů na Ukrajině, a ne všichni mají stejné názory jako my. A mám zajímavou zkušenost z kontaktů s příslušníky „antiteroristické operace“ (ATO) na Donbasu. Jsou to profesionální vojáci, kteří se v letech 2014-15 bojů aktivně účastnili, a když zjistili, že tam žádná ruská armáda není, poněkud změnili svoje názory s tím, že je třeba pro Ukrajinu něco udělat, že Porošenko je jen dočasný, a pak bude všechno jinak. Šli do boje s upřímným přesvědčením, že je to správné. Jsou to lidé zbloudilí. Když jsem se jich ale zeptal, zda půjdou do chystaného virtuálního, už vůbec ne pravoslavného patriarchátu Ukrajiny a odštěpí se od Ruské pravoslavné církve, jak se zachovají, až budou zabírat Počajevskou Lavru *) na západě Ukrajiny, nebo Kyjevo-pečorskou Lavru v Kyjevě, dostal jsem odpověď: Postavím se za pravoslavné společenství a budu zabíjet všechny, kteří budou chtít Lavru obsadit, s tím, že takových jako on je velmi mnoho. Tempo likvidace populace zpomalilo. Nejde už o desetitisíce obětí jako ve 14. a počátkem 15. roku. Mnozí, pravda, odjíždějí, ale dokumenty si schraňují, aby se mohli vrátit. Takže těm, kteří vyvolávají náboženské rozpory, snaží se tuto obětavou část likvidovat a nestačí jim už frontová linie na Donbasu, oni se snaží o frontovou linii uvnitř lidí. Podle nejoptimističtějších údajů žije na území kontrolovaném Kyjevem kolem 30 milionů lidí. A teď si vezměte takového Sašu Usika, světového šampiona v boxu těžké váhy, který se z blbosti nechal všude možně potetovat trojzubci, atd., ale je pravoslavný a chodí do Lavry, nebo další boxer Vasja Lomačenko, dvojnásobný olympijský vítěz a dvojnásobný mistr světa. Takových mládenců je spousta, ale teď jim vysvětlí, že je politická potřeba obsazovat a ničit ruské pravoslavné svatostánky – co udělají?
Vzpomínám si, jak jsem se po roce 2000, když jsem se zabýval vydavatelským byznysem, setkával s lidmi, kteří se zabývali „vytvářením občanské společnosti“ – s takovými těmi mládenci z charismatických, neoprotestantských sekt v bílých košilích a s biblemi, kteří nabízeli bezplatné kurzy angličtiny. Jejich hlavním úkolem bylo najít body sdružování lidu a body rozkolu. A tenkrát byly přesně definovány tři věci: Ruský jazyk, pravoslaví a vítězství ve Velké vlastenecké válce. A my vidíme, že právě do těchto tří citlivých bodů se systematicky trefovali, a probíhaly neustálé pokusy o diskreditaci a rozkol. Vidíme, že vítězství ve VVV je tam už fakticky zákonem zakázáno, ruský jazyk zakazují, jak mohou, ale s vírou se jim to zatím nedaří. Pravoslavná církev je poslední institucí občanské společnosti, která soustavně vystupuje za mír. Všimněte si, že v pravoslavných modlitbách nejen na Ukrajině, ale i v Rusku, Moldávii a všude, kde je RPC zastoupena, probíhají modlitby za mír na Ukrajině, za dar rozumu a ukončení této bratrovražedné války. Vyvíjí se obrovské úsilí, aby tomu tak nebylo, potlačují se mírová procesí a lidé, kteří se angažují. Chápu, že se prolije mnoho krve uvnitř země, protože lidé, kteří bojovali v ATO a Rusko považují za nepřítele, se rozštěpí a budou zabíjet jeden druhého. Vyčištění území je nezbytné, protože 30 milionů je příliš. Pro obsluhu těch, kteří do tohoto prostoru přijdou, stačí milionů deset.  

Hrozí nebezpečí odcizení onoho vítězství ve velké vlastenecké válce i v Rusku?
Žilin: No, my jsme povinni je zachovat. Voloďa skvěle definoval ony tři citlivé body. Ona hrdost na vítězství je tím svorníkem, který jestliže se přetne, odřízne nás od naší hrdinné minulosti, od toho, co se nazývá duchem našeho internacionalismu. Protože u nás není nacionalismus, my se držíme internacionalismu, Rusko je mnohonárodnostní stát. Ten vítězný duch určil vítěze. Vmysleme se do toho: Lidé šli v roce 1941 do boje někdy s holýma rukama, aby se zmocnili zbraní a mohli bojovat proti nepříteli a osvobozovat svoji vlast. Proti nám bojoval mohutný, ideologicky připravený, skvěle vyzbrojený protivník, a my jsme to přestáli duchem. Proto se na toto místo neustále útočí. V Rusku se i nadále bude formovat všemožná tzv. opozice, která se bude trefovat právě do těch základních principů. Pokud jde o Ukrajinu, tak vidím, že ten antipravoslavný projekt, který se rozvíjí na Ukrajině, odpovídá technologii formování IS. Všechno je jakoby na základě náboženství, nedotknutelnosti principů, ale ve skutečnosti je vše převráceno, a tam fakticky začalo vyvražďování lidí téže víry. Já se obávám, že na Ukrajině se pokusí nikoli zformovat IS, ale na základě pseudopravoslaví nějaký útvar, který bude chtít prokousnout hrdla svých nepřátel, ale fakticky bratrů. Tyto technologie, bohužel, umožňují vypínat rozum. Vidíme, jakou rychlostí se to vše děje – už jdou zvěsti o tom, že RPC je nástroj k uchvácení území. Ocituji jeden odstavec ze Svaté knihy, kde ďábel rozmlouvá s Bohem takto: „…přijde doba a já se vrátím ve tvé podobě, a oni se budou modlit ke mně, přesvědčeni, že se modlí k tobě“, a to vidím na Ukrajině.
Rogov: Ano, už to probíhá. Doporučuji se podívat na to, co prohlásil poslanec Nejvyšší rady Ukrajiny Bereza, tedy ten raubíř, který jako velitel pluku speciálního určení „Dněpr-1“, opustil svoji jednotku a utekl z bojiště převlečený do civilu a bez osobní zbraně, požadoval zákaz RPC.

Riziko jaderných elektráren na ukrajinském území:
Rogov: Nebezpečná situace není jen v Záporožské JE, o které se teď hodně mluví, kde se jednotlivé bloky odstavují v předepsaném režimu, což je ještě víceméně v pořádku. Víme ale, že celá ukrajinská energetická soustava mele z posledního a tyto údržbové akce představují v lepším případě polovinu technologických možností. Maximální zatížení Záporožské JE jsou 4 bloky ze 6. Nejen to, zavírají se řadoví pracovníci za banální chyby a nedodělky, ale to, že probíhá systematické rozkrádání a ničení atomového průmyslu, je mimo zájem. Dokud v čele toho systému stojí Porošenko a občas mění šéfy, tak jeho podřízení stíhají rozkrást 85 % vyčleněných peněz, situace se nezlepší. A za zbývající prostředky nelze zajistit byť minimální bezpečnost provozu. Tady je situace podstatně horší než v Arménii, kde místní JE už svoji technologickou využitelnost už překročila, nicméně se prodlužuje podle předpisů. Na postukrajinském území probíhají riskantní experimenty s technologií americké Westinghouse, no a hrozná situace je v manévrování s kapacitou, kdy se ve dne pouští bloky na maximum a v noci se „za tepla“ odstavují. V poslední době, zaplaťbůh, nedošlo k vážné havárii, ale při pokračování v dosavadní praxi je to jen otázka času.
*) „Lavra“ – pravoslavný klášterní komplex
Překlad: st.hroch 180914

Česko potřebuje Národní program proti zadlužování a exekucím…

$
0
0
Jiří Paroubek
19. 9. 2018 VašeVěc
Andrej Babiš stále opakuje mantru o tom, jak země bohatne a snad ještě hysteričtější jsou různé podnikatelské svazy při úvahách nad zvýšením minimální mzdy. Ne že by růst příjmů nebyl realitou, ale často skrytě a bez zájmu se dostává do trvalé chudoby a živoření až milión našich spoluobčanů. Půl miliónů z nich má více než tři exekuce, které díky téměř exponencionálnímu nárůstu nákladů exekučního řízení žijí v situaci, kdy není naděje, že by je někdy umořili. Jejich život se přeměňuje v peklo a světlo na konci tunelu se pro ně neobjevuje.
Příčin je mnoho, ale hlavní odpovědnost za tento stav nese stát, nebo přesněji zákonodárci, kteří podlehli a někdy i dokonce byli v čele lobbistů provádějící takové zásahy do našeho práva, že jej systémově dovedli do stavu, kdy je podporováno zadlužování občanů, které téměř zákonitě vede často k do konce života nesplatitelným exekucím.
Prakticky všichni experti se shodnou že zásadní zlom, který odstartoval masivní zadlužování části společnosti a byznys s právním vymáháním dluhů představoval zákon č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Bez jeho vzniku bychom v současné dramatické situaci nebyli. Zavedení tohoto zákona umožňovalo alternativně využít namísto soudů činnost exekutorů, což bylo podporováno i tím, že na rozdíl od soudu, kdy věřitel musel složit soudní poplatek, žádnou takovou povinnost nemá u soudního exekutora.
To, že následně dlužník bude muset platit exekutorovi náklady často 10x vyšší než by platil soudu, logicky věřitele nepálilo. Koho by to ovšem pálit mělo, je stát, protože dalšími úpravami se zostřovala povinná poplatková povinnost dlužníka. To ale neplatilo.
Ministr spravedlnosti Pavel Němec (US) v květnu 2006 s účinností od září několikanásobně zvýšil odměny advokátů za vymáhání. Už tak poměrně přísný a drahý systém, který zavedl Rychetský, Němec měsíc před svým koncem na ministerstvu spravedlnosti ještě rozšířil. Nejnižší odměnu 1000 Kč zvedl na 4500 Kč. Byla to klíčová změna, přišla totiž krize a mnozí zjistili, že vymáhat desetikorunové a stokorunové pohledávky je lukrativní. Na jednu korunu dluhu činily náklady v nejexponovanějším období dvacet jedna tisíc korun. Vznikl tak klíčový druhý pilíř obchodu s chudobou a dluhy.
U vzniku dluhů a prosazování exekucí stojí cynická myšlenka, že každý si může za své dluhy sám. No, může i nemůže, ale k tomu se ještě vrátím.
Tvrdost postupu exekutorů byla hájena potřebou vymahatelnosti práva. Ale to přece s ní nesouvisí. Nikdo se neodváží vznést základní myšlenku, že zadlužování bude pokračovat, pokud bude existovat institut exekutorů ve stávající podobě. Jinými slovy: jedním z hlavních cílů boje proti extrémnímu zadlužování je radikálně změnit způsob provádění exekucí.
Nejjednodušší by jistě bylo zákon o soudních exekutorech zrušit a výrazně posílit exekuční oddělení soudů. Takové řešení jistě vyvolá odpor lobbistických skupin napojených na tento způsob prováděných exekucí. Ale podle mého soudu by to byl nejčistší krok. Soudním exekutorům by ovšem měla být dána možnost (kvalifikaci na to mají), být následně jmenováni soudci pro oblast výkonu rozhodnutí. Zcela nepochybně bude totiž třeba posílit oblast exekučních oddělení soudů. Proto by oddělení měla být posílena o kvalitní a bezúhonné pracovníky exekutorských kanceláří.
Druhá možnost je následující. Soudní exekutoři a jejich kanceláře vykonávají činnost, která by měla být běžným výkonem soudní moci. Pro účastníky, tj. věřitele i dlužníka by ji měli provádět ne jako nyní z enormně zvýšených nákladů dle příslušných vyhlášek o odměně a náhradě hotových výdajů zavedených pro soudní exekutory, ale jen dle nákladů, které se hradí soudu, tedy jen ze soudního poplatku. Pokud stát má zájem, aby za něho tuto činnost prováděli, musí jim dorovnat účelně vynaložené náklady. Stát musí šetřit a proto by i hledal cesty, jak náklady exekutorů minimalizovat proti umělému navyšování. Tím by došlo k nejvýraznějšímu snížení drastických nákladů, placených exekutorům, které směřují k dluhové spirále.
Program národního boje proti zadlužování a exekucím by samozřejmě byl mnohem rozsáhlejší. Především je třeba zavést odpovědnost věřitele za reálné splácení dluhů. Vždy zejména v nebankovní sféře se často půjčují finanční prostředky doslova za hubičku, bez jakékoliv úvahy, zda existuje návratnost. Věřitel, který poskytne půjčku či úvěr, aniž by si ověřil návratnost či ji dokonce i veřejně ignoruje, musí být postižen. V tom minimálním případě, že nebude mít v následném soudním i exekučním řízení nárok na náhradu nákladů řízení. Zřejmě bude zapotřebí přezkoumat existenci smluv na zavolání, kdy se často bez rozmyslu dlužník zaváže k něčemu, co by za jiných okolností neuzavřel… Národní program proti zadlužování a exekucím prostě musí zahrnovat všechny oblasti, kde je známo, že chronické zadlužování vzniká…
Nemůže být totiž zdravá společnost, kde je jedna desetina obyvatelstva odsouzena k živoření.
Konečně, někteří si kladou otázku, jak bych měl tento program prosadit. Jak známo kandiduji do Senátu a předpokládám, že budu zvolen. Právě Národní program boje proti zadlužování se stane jakousi vlajkovou lodí mého působení v Senátu. Samozřejmě, že se spojím se stejně smýšlejícími zákonodárci a využiji toho, že ČSSD prosadila do funkce aktivní a mladou ministryni práce a sociálních věcí, do jejíž sféry působnosti tato problematika náleží.
Je třeba zadluženost řešit zgruntu a revolučně. Kdo jiný než ČSSD by se řešením této sociální nemoci měl zabývat.
Jiří Paroubek

Pocheho epocha

$
0
0
Pavel P. Kopecký
18. 9. 2018   Liteárky
Švédská sociálnědemokratická dělnická strana hraje v desetimilionové skandinávské zemi bezpočet let prim. Bývaly volby, v nichž získávala přes 60 procent hlasů. Jí vedená koalice vyhrála také minulý víkend, jenže jak. Těsně. O ústa. Toť další cihla do stavby s nápisem: Propad tradiční evropské levice.



V desetimilionové ČR je to vidět tuplem. Nejviditelnějším příznakem smrtícího rozkladu České strany sociálně demokratické je zástupný „boj“ o pochybného Pocheho, co tolik blaží tandem Babiš-Zeman. Boj to v jejich konjunkci žádný není, zato vraždění neviňátek. Pocheho epocha. V popředí pobíjených „dítek nevinných“ stojí předseda strany Jan Hamáček, dvojministr, jenž má před sebou můru dvojvoleb. Místopředseda vlády, který se mele mezi dvěma a více mlýnskými kameny.

Jedním balvanem na krku jsou mu při tanci mezi vejci zbytkoví sobotkovci. Zejména „erbovní“ postavy spojované historicky se Senátem. Nezřídka starší lidé, jejichž vpravdě neduchovní identita bohužel odnepaměti stojí na vypočítavém byrokratickém přisluhování. Na loajalitě k předsedovi a úzké stranické věrchušce, za níž je odměnili vyššími politickými funkcemi. Posty, za jejichž udržení pro sebe (bez ohledu na partaj!) by dali první poslední.

Druhou koulí na páně Hamáčkově noze jsou číhající vlčáci, kterýchžto odstavení od mocenského cecíčku za Sobotkova „vedení“ nebylo nic než dočasný pobyt na střídačce. Statutární místopřednictví Jiřího Zimoly se stalo ztělesněním jejich úspěšné protiofenzivy. Tajně provázané s Andrejem Babišem či podtržené spektakulárními návštěvami na Pražském hradě, po nichž se někdejší jihočeský hejtman ani moc netají komplotem s expředsedou ČSSD proti předsedovi nynějšímu.

Temným mračnem nad jiné je Hamáčkovi absolutní převaha jeho koaličního partnera alias úhlavního nepřítele. Firmy „Anofert“, jejíž majitel drží na představu, že politika se nejlíp dělá kombinací vyhrožování, nátlaku, ještě většího nátlaku, politické reklamy nebo vhodnými „investicemi“...

Samotný předák „oranžových“ na funkci krizového manažera zjevně nestačí. A protože v předluženém, seberozkladném Lidovém domě představuje ten typus politika, který za Velké francouzské revoluce nazývali „rovina“ (čili „bahno“), snaží se ukazovat vlídnou tvář všemi směry. Také Jiřímu Paroubkovi, jehož sebestředná postava ale vadí mstivým, nicméně většinou bezkrevným Sobotkovým pohrobkům (a zvláštní náhodou zrovna teď také Petře Paroubkové). Tudíž namísto, aby se už dávno využívalo jeho „jájínkovství“ k chladné, kvalitní strategické analýze a získávání peněz – LEV 21 byl formací mimořádně zámožnou (!) –, házejí mu někdejší přátelé klacky pod nohy.

Odhalování nekonečného vesmíru vlastní omezenosti se stalo předákům socdemokracie natolik příznačným, že to už měsíc před volbami do komunálu a třetiny horní komory nikoho nevzrušuje. Dovolím si malou prognózu. Příštího roku, na sjezdu strany, se budou „drazí pozůstalí“ tvářit nesmírně smutně a alespoň v jediném se překonají. V údivu a vzájemném svalování viny.



Dva literární policajti

$
0
0
Karel Sýs
18. 9. 2018
Bohužel nebo bohudík se mi článek Jana Wiendla Zapomínání a Sýs dostal do ruky až teď.

Pochlubil se, že se na něj jako na ředitele Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK obracejí různí lidé s otázkou či výzvou, „abychom jako univerzitní ústav reagovali na návrh vyznamenat 28. října 2018 na Hradě českého literáta Karla Sýse“.


Pan ředitel výzvu odmítá: „Jaké by takové ‚kolektivní‘ stanovisko mělo být? Měli bychom se jako odborníci ‚usnést‘ na tom, že je Sýs špatný básník, který po desetiletí profitoval na režimu, jenž desítkám skutečných básníků zavřel dveře a odsoudil je k mlčení nebo do podzemí, a proto žádný metál?“

Radši tedy promluví sám za sebe a stojí to za to: „Nemá myslím smysl vést debatu o charakteru Sýsovy poezie, za kterou má prý vyznamenání obdržet.“

Tahle věta z úst prezidenta literární zeměkoule udiví, vždyť cena se dává právě za poezii, nikoli za ideologii nebo její zparchantělou dceru politiku!

Přece však pokračuje: „Mluvme však o charakteru autorových profesních a občanských postojů. Kulturní kádr, prověřený partajník, těžící z normalizačního prostředí před listopadem 1989; po listopadu 1989 neúspěšný kandidát do obou komor Parlamentu ČR, obhroublý moralista a velkohubý kritik poměrů, bavící a podkuřující svými verši a publicistikou církvičce údajně zapovězených literátů kolem Haló novin a jejich mutací, kterým tento autor (počítám-li dobře) 32 standardně vydaných původních polistopadových knih – básnických sbírek, souborů publicistických textů, básnických skladeb či výborů z díla –, dodává slovní munici.“

Básník coby skladník munice, tož i tak lze vyhodnotit literaturu! A zpitomělá veřejnost nechápe, že sedí na sudu s prachem, od něhož doutnák drží právě Karel Sýs.

Poté zamíří výše: „Není proto divu, kde se vzala tak masivní volební podpora, která dovedla do premiérského křesla člověka, který byl členem téže partaje jako Karel Sýs, který těžil z téže předlistopadové společenské situace jako náš literát, který nedokáže vyvrátit svoji spolupráci s komunistickou tajnou policií, jíž Karel Sýs coby aktivní a prověřený straník (stejně jako půldruhého milionu dalších soudruhů) vytvářel podloží.“

Tohle je v demokratickém státě na žalobu, ale coby člověk druhé kategorie si obžalobu pana ředitele za pomluvu nemůžu dovolit.

Závěrem zamíří ještě výš: „A konec konců jde o návrh vyznamenání, které může udělit takovouto společností byť těsně, ale přesto podruhé zvolený prezident, jenž dělá vše pro to, aby se naše země opět přichýlila do ruského (chtělo by se říci ‚despotického‘) mocenského vlivu, což je možné jen za cenu tohoto obecného zapomínání.“

Inu, Ladislav Štoll literatuře aspoň rozuměl.

V téže době vstoupil do neonormalizačního mlýna se svou troškou smradlavé mouky i Jiří Peňás, literární policista, onen Peňás, který vynadal Danielu Strožovi:

„Jeho jekot nemá v českém veršotepectví od doby Skálova provolání ‚Psovi psí smrt‘ obdoby. Strožovo nejnovější sebrání Maskaron ve sklepě je čistým projevem fanatické zavilosti poblouzněnce, který je do svých fantazmat schopen semlít kdeco: adidasky poblité od ‚donaldových hamburgrů‘, Havla na sto způsobů, zásluhy kapitána Minaříka, nevděk, kterého se dočkali ateisté, Clintona u Tygra, tank na Smíchově, silnici E 55 a jak by ne, i nového patrona všech ‚uražených a ponížených‘, Karla Kryla. O poezii tady nemůže být řeč. Za jeho lyricko-fekální arzenál by se nemusel stydět barokní extatik, lehající si vedle dobře uleželé mršiny.“

Peňás se mýlí: Skálovo provolání nejenže má obdobu, ale on sám ho daleko překonal!

Obžalovací spis pokračuje. Když pokálel Strože a Pelce, píše: „Jenže to jsou břídilové proti designovanému vévodovi poezie zástupů hladovějících milicionářů Karlu Sýsovi. Jeho vpravdě psychopatický ryk, vtělený do krátkých veršíků (Pět let v mrtvém domě), to je další, ještě hlubší propad ovavřínovaného poety ‚smyslů a potu‘, po němž následuje jen klasické zvolání Sýsova druha Skály: ‚Psovi psí smrt!‘ A tak, ať si Strož myslí, co chce, použijme zde s mladými konvertity slov Jana Floriana: ‚DO OHNĚ!‘“

Skála by pilného nohsleda nemohl než pochválit! A zastydět se – takhle řízně, přímo na komoru, by zamířit nedokázal.

Nyní však Peňás přiložil své polínko k nejnovější hranici:

„Člověk si dobu nevybírá a Karel Sýs nemůže za to, že svých nejproduktivnějších dvacet let prožil za normalizace. Nemůže ani za ni, jenže uměl-li se v normalizačním prostředí někdo dokonale zahnízdit, byl to Karel Sýs. Na začátku měl tento nesporně talentovaný mladík štěstí, ke kterému přispělo to, že jiní měli zase smůlu. Debutoval v roce 1969 svěží sbírkou Newton za neúrody jablek, ovšem právě v té době začala největší čistka v dějinách moderní české literatury, které padla za oběť skoro celá básnická generace předchozí: čistka to nebyla fyzická, nýbrž ideová, básníci jako Gruša, Šrut, Wernisch, Brousek a další si už ani neškrtli. Za to Sýs samozřejmě také nemůže, jemu tehdy bylo něco přes dvacet a chtěl vydávat.

A normalizovaná nakladatelství chtěla také vydávat, měla to v popisu práce, jenže staří – třeba jen o pár let starší než Sýs – autoři byli zakázaní. A tak přišla šance pro mladé a snaživé. A Karel Sýs ji chytil za pačesy a celých dvacet let nepustil. Vydával jednu básnickou sbírku za druhou, chrlil verše jak automat na metafory, psal o sto šest, jezdil do zahraničí, což nebylo jinak zvykem, když se mu chtělo, bydlel na Dobříši, což byl takový zámecký penzion pro disciplinované literáty, bral tvůrčí stipendia, užíval si života v Klubu spisovatelů. A zažíval krásný pocit, že je básník, a protože co chvíli vložil do verše nějakou vilnou představu, jež se mu rodily v hlavě, věřil, že je básník nonkonformní. Přitom ale vůbec nezanedbával stranické povinnosti, byl samozřejmě funkcionářem KSČ a kromě toho také milicionářem, připravený kulometem a svým tělem hájit redakci Československého spisovatele, kde vycházely nejen vlastní sbírky, ale výbory z básníků, kteří se v Čechách dobře prodávali, takže když si chtěl člověk koupit Holana nebo Nezvala, kupoval si nedobrovolně také Sýse, který za to měl honorář.“

Je to zase na žalobu, ale to bych v polofašounských Čechách z advokátní kanceláře nevyšel.

A tak jen Peňáse doplním: nejenže jsem chrlil verše, což samo o sobě je zločinné, ale také jsem – skoro se stydím přiznat – jedl a pil. A připomenu kouzlo nechtěného: první „normalizační“ výbor z Holana pod jménem Strom kůru shazuje (1979, „Skálův“ Československý spisovatel!) jsem sestavil právě já, takže si čtenáři s Holanem skutečně kupovali i mne. Maně cituji Peňásovu urážlivou formulaci: Holan ani já se totiž koupit nedáme. Inu nomen omen: Peňás – Peníz.

Peňáse osobně neznám, je mi ho však líto. Pravděpodobně trpí nějakou nemocí, že si nemůže užívat, chrlí leda nadávky. Vilné představy, natož skutky jsou mu zřejmě nedosažitelné… A tak se užírá a užírá.



Nešťastný to muž!

A máme v Česku novou filozofii mazaných Jeskyněk, když to zkoušely: "Smolíčku. pacholíčku, otevři nám Tvou sedničku, jen dva prstéčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zas půjdeme..."

$
0
0
Břetislav Olšer
18.9. 2018   Rukojmí
Tímto podvodným klišé se snad v dobrém úmyslu řídí rovněž europoslankyně Michaela Šojdrová, které chce přijmout do České republiky zhruba 50 sirotků, dětských uprchlíků ze Sýrie.
 Ovšem pokud si je rozdělí po své rozvětvené rodině, tak klidně…

Jakými nemocemi byli tito lidé nakažení. Hrozila z jejich strany teroristická činnost? Nebude nám snad dnes vykládat jako Šojdrová, že se máme naučit přijímat do svých rodin i neidentifikovatelné běžence černé pleti..?
Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček má poněkud střízlivější postoj: „Myslím, že proti přijetí 50 sirotků lze sotva co namítnout, bude-li tomu skutečně tak a nebude to jen záminka k prolomení našeho negativního postoje k přijímání uprchlíků obecně.“

Naopak předseda Dobré volby Pavol Lukša je z tohoto „nápadu“ poněkud skeptický: „Pokud jich paní europoslankyně chce jen 50, tak je může rozdělit po své nepochybně rozvětvené rodině.“ „Ano, pokud jsou to sirotci do 15 let, najdou se pro ně zdejší adoptivní rodiny a nepřistěhuje se za nimi rozsáhlé příbuzenstvo a bude postaráno o jejich řádné vzdělání a výchovu,“ sdělil bývalý ministr zdravotnictví za ČSSD a nyní kandidát na senátora za SPD Ivan David.

Následně si připomenu slova představitele Republiky Kongo u Organizace spojených národů (UN, OSN), Serge Boret Bokwango, jenž osvětlil svoje odmítání “uprchlické politiky” Evropské unie a vyjádřil se velmi drasticky: “Afričané, jež nyní vidím v Itálii, jsou doslova vyvrhelové a odpad Afriky. Prodají cokoli a kohokoli a zku.ví i sami sebe… Pociťuji silný vztek vůči těmto přistěhovalcům z Afriky, jež se chovají jako krysy napadající města v Evropě, a silný stud za ně…“Švédský zubař sdělil podezření ohledně dětských migrantů. Ihned přišel o práci

Marná jsou však drsná a pravdivá slova představitele Republiky Kongo u Organizace spojených národů (UN, OSN), přesto se zkrachovaný kandidát na prezidenta Česka svoji stupiditu nezapře:

„Je třeba důrazně říci, že je to bezcitný psychopat, který šíří svůj jedovatý egoismus napříč českou společností. Nejedná se o ekonomické migranty ani o uprchlíky a už vůbec ne o mladé muže, kteří by znásilňovali naše ženy, ale o dvě školní třídy dětí, které přišly ve válečném konfliktu o to nejdražší, rodiče. Naše společnost jim mohla dát novou naději na důstojný život. Mohli jsme udělat dobrý skutek. Ústy Babiše jsme ale my, Češi, odmítli. Jsme jako on? Jen lidská hyena může kvůli svému politickému úspěchu odhodit poslední zbytky lidství a bez smilování odmítnout pomoc dětem,“napsal Hilšer na sociální síti Facebook.

Na syrské pevnině 50 vzlykalo sirot... Kdo se jich ujme, a kdo jim dá chleba...?

Ví výše citovaný populista o tom, jak v Německu přijímali děti a proč z toho byl skandál? Na žádost úředníků totiž lékaři rentgenovali kosti běženců a zkoumali jejich intimní partie. Snažili se tak zjistit jejich skutečný věk; úřady se tak snažili zabránit případům, kdy se běženci záměrně "omlazovali", aby jako mladiství dosáhli lepších podmínek pobytu v cizí zemi a měli větší šanci sehnat zaměstnání.


Islám se roztahuje už i v rakouských školách: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/483378-vyuku-v-rakouskych-skolach-likviduje-islam-stezuje-si-ucitelka-z-vidne.html

A je ještě rovněž další důvod, proč mnozí lžou o svém věku. Mladiství běženci jsou v Německu chránění před deportací a musejí navštěvovat školu. Němci kromě rentgenů se u mužů v případě podezření na omlazování zkoumají i intimní partie, zda jejich vývoj odpovídá uváděnému věku, ženám jsou zkoumány mléčné žlázy. Znamená to zřejmě dle lékařů, že čím menší penis, tím by měl být utečenec mladší.

Proti podobným praktikám se ale výrazně bouří ochránci lidských práv. Stejná vyšetření se odehrávají např. i v Rakousku. Jsou ale výhrady; takové způsoby vyšetření jsou prý za skandální, protože narušují intimitu mladistvých běženců.

Nicméně pokud má ministerstvo vnitra pochybnosti, je žadatel navzdory lidskými právům povinen se podrobit lékařskému vyšetření. To se dělá formou rentgenu zápěstních kůstek, což je metoda z lékařského hlediska nejspolehlivější a jen minimálně invazivní.

Má však na to MV právo? Zřejmě nemá, ale pokud však žadatel odmítne takové vyšetření, je s ním poté zacházeno jako s dospělým. Většinou to běženci riskují; také detektor pravdy někdy neřekne skutečnost... A máme potíž i v Česku, kde bylo řečeno, že ani jeden běženec… A teď babo raď…

Trochu soudnosti, vážení útlocitní lidumilové; nemáme snad dost našich vlastních potřebných a nezaopatřených sirotků a dětí v Klokáncích, o které bychom se měli lépe starat, a to by měla být priorita našeho státu. Navíc přijetí několika desítek dětí situaci dětí v této válkou zmítané zemi nevyřeší. Naše případná pomoc těmto dětem by měla směřovat do konkrétních projektů v jejich prospěch a v jejich zemi…

Alláhu akbar, děvenko, vítej na letišti Václava Havla. Takhle bílýho pána jako jsem já tady za pár let už ani nepotkáš. Tak si týhle chvilenky važ a dobře...

Evropa má morální povinnost přijmout uprchlíky z Blízkého východu a Afriky i přes možná rizika, jako je podřezávaní krků, unášení a znásilňování jezídských žen. V pořadu České televize Otázky Václava Moravce na toto téma mluvil prezident České křesťanské akademie, teolog Tomáš Halík.

"Potěšitelná novinka" pro europoslankyni Michaelu Šojdrovou: Žadatelé o azyl nebudou dostávat žádné peníze. Jejich vlastní hotovost bude při podání žádosti o azyl zadržena na úhradu nákladů (podobně jako v Dánsku a ve Švýcarsku). Skončí snaha o ubytovávání žadatelů o azyl v bytech, ubytováni budou v hromadných zařízeních.

Azylové úřady si budou kopírovat obsah mobilních telefon ů žadatelů, aby s jeho pomocí ověřily identitu žadatele a to, zda vypovídá pravdivě o různých okolnostech (např. srováním zachycených lokačních dat s tvrzením žadatele o tom, kudy prošel). Osobám, které vycestují zpět do státu, z nějž „uprchly“, bude azylová ochrana ve zrychleném řízení odňata.


Jsou přece děti a chtějí si jen hrát: https://youtu.be/Q9DXY_Q0iXg



Odmítnutí žadatelé mají být důsledně deportováni. Azyl bude – v souladu s původními mezinárodními smlouvami – oddělen od trvalé imigrace a periodicky bude prověřováno, zda stav ohrožení ještě trvá; pokud pominul, bude azylová ochrana ukončena. Žadatelé o azyl se budou muset starat o vlastní domácnost (tj. žádné úklidové a stravovací služby placené daňovým poplatníkem, jak je tomu např. i u nás).

Nezletilé manželky budou úředně odděleny od zletilých manželů. Při případném slučování rodin nebudou akceptována nezletilá manželství, nucená manželství a vícenásobná manželství. Kdo opustí Rakousko dobrovolně a za odměnu (Rückkehrhilfe) a následně se ilegálně vrátí, bude souzen za trestný čin (víceméně ekvivalent našeho maření výkonu úředního rozhodnutí).

Téma azylu a imigrace má zůstat jako kompetence rakouského státu, tj. odmítnutí evropských kvót. Sociální dávky pro osoby, které obdržely azyl, budou „zastropovány“ na poměrně nízké úrovni (aspoň vůči rakouským nákladům na živobytí), a to jak individuálně, tak na rodinu.

Vzpomeňme na slova: „Otevřeme běžencům svá srdce“, jak se předvedl ministr Herman (skoro Göering), co zdraví potomky vrahů Čechů z Landsmanšaftu: „Milí krajané"...?

Za kamaráda předáka Jacoba Hgobeniho z platinového dolu v JAR ručím; až přijede k nám jako běženec, dosvědčím i bez prohlídky, že už není mladík; viděli jsme se ve sprše...

Evropskou unii totiž charakterizuje uctívání „demokracie“ a k ní sedí nejlépe Sokratův výrok: Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie…

A do toho čeští vědci se svými lacinými gesty: „O imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali. Cizinci žijící v Evropě jsou vykreslováni jako pátá kolona, podvodníci a zločinci. Muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy, bez ohledu na jejich skutečné názory či nepřebernou rozmanitost náboženských směrů,“ píše se v textu výzvy, kterou autoři zveřejnili loni na webu.

Premiér Andrej Babiš v jednom z rozhovorů odpověděl jasně na otázku: Lidovecká europoslankyně Šojdrová lobbuje za to, aby ČR přijala padesát nezletilých syrských sirotků. I na ně se vztahuje vaše moratorium?

„Proč bychom je přijímali? Máme sirotky i u nás, které musíme připravit na vstup do života. Něco o tom vím, protože moje nadace na to dávala peníze. A hlavně Česko je solidární, od roku 2015 jsme do různých zemí kvůli migraci poslali 2,5 miliardy, pomáháme na místě v Sýrii lékaři i experty, v Česku jsme ošetřili 2500 pacientů včetně řady syrských dětí. Já jsem šel do politiky hlavně proto, abych se staral o české občany. A když už jsme u těch sirotků, proč zase někdo pomíjí válku na Ukrajině? Tam nejsou? Tak proč bychom se měli starat právě o Syřany?"


V neděli 16. září 2018 Šojdrový vydala prohlášení, kde situaci a svůj postoj vysvětlila. ”Pokud budeme na všechny žádosti o pomoc s řešením uprchlické krize odpovídat jen „ne, nepřijmeme jediného uprchlíka“, budeme Evropě a celému světu pro smích“. Současně navrhuje, aby nebylo možné, že by za dítětem do ČR přišli rodinní příslušníci. Pokud by chtěli péči převzít, dítě by odjelo z Česka.

Přijatým Iráčanům se nelíbil „český kravín“ a utekli do Německa: http://www.rukojmi.cz/clanky/2039-irackym-politickym-cesko-nemeckym-turistum-putujicim-za-zlatym-teletem-jiste-dnes-pres-250-jejich-zavrazdenych-soukmenovcu-v-bagdadu-zavidi-cesky-premalovany-kravin

Šojdrová, která s návrhem sirotky přijmout přišla, dříve uvedla, že navštívila řecký tábor, kde se nacházejí především chlapci věku 12 až 17 let. Zmínila, že chápe, že právě toto by mohlo být problematické, co se vnímání českou veřejností týče. Současně uvedla, že ČR může přijmout i sirotky z táborů v Libanonu, kde se nacházejí častěji mladší děti.... Babiš však na svém prohlášení i nadále trvá...https://www.novinky.cz/domaci/483407-babis-cr-neprijme-jedineho-uprchlika-to-plati-i-o-syrskych-sirotcich.html

Pavel Šafr alias Pavlík Morozov je nejodpornější typ kádrováka jak z padesátých let či inkvizitora ze 17. století

$
0
0

Stanislav Novotný a Ivan David
18. 9. 2018
Wikipedie o autorovi kádrových posudků dí: "Pavel Šafr je český novinář, komentátor a dlouholetý šéfredaktor novinových i časopiseckých titulů. Byl šéfredaktorem Lidových novin, Mladé fronty DNES, ředitelem skupiny Blesk, Reflexu, Šéfredaktor vlastního deníku Forum 24." Google dodává: "Lidé také hledají "Bohumil Doležal", "Jan Janďourek". "Jefim Fištejn". Upřímně řečeno se "lidem" divím. K opublikování cizího díla je nutné, aby to bylo nezbytné např. pro jeho kritiku. Tak to jsme jistě splnili. O Šafrovi samotném jsme se nic nového nedozvěděli. Pokud v médiích na vedoucích místech působí takoví jedinci jako Šafr, není se čemu divit.




 


Moji stateční Volyňáci

$
0
0
Patrick Ungermann
18. 9. 2018
Proč nikdy nevíme, jak věci dopadnou? Babička mi na znepokojivou otázku odpověděla už dávno. „Já, kdybych věděla, co přijde, už bych pro tu hrůzu nechtěla žít.“
Jak hodně museli být manželé soudržní, když brali kolébku s mojí maminkou, protože se k Novému Račínu hnala fronta. Popadli dřevo s nemluvnětem a upalovali do „běženců“. Děda měl za úkol pozorovat bomby. Byl chvat a ty´s musel jít proti proudu bomb. To ti pak hrozilo míň smrti. 

(Redakce nehodnotí zřejmě autentické postoje zmíněných osob.)


Nebo když se oba mladí modlili ve sklepě, kde pro strach vězelo půl vesnice. Puma vybuchla před skrýší a druhá za sklepem. „Ta třetí praští do nás,“ mysleli nahlas dva ruští vojáci a rychle opustili osudný úkryt pod zemí. Zmýlili se. Sklep vydržel a třaskavina roztrhala je.

Proč nikdy nevíme, jak věci dopadnou? Asi se takhle víckrát nezeptám.

„Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!“

Odkazuje nám Karel Jaromír Erben. Mí Volyňáci, děda s babičkou a jejich batole dcerka, překonali tucet dalších nástrah. Co počít, když na dveře buší komunističtí partyzáni a ještě na prahu čerství hosté varují, že postřílí hospodářovu rodinu, najdou-li po domě banderovce nebo Němce? Zakrátko vám hrst Banderovských partyzánů pohrozí tím samým, střetne-li pod střechou stavení Rusy. Do třetice přijdou toho večera s hrozbou Němci. A kam je všechny tak nahonem ubytovat? Tož se natřikrát přepažil chlév, každá z válčících stran dostala poučení, že na záchod se chodí do maštale jen jedněmi ze tří dveří a na jídlo se čeká uvnitř na slámě. Nakonec hospodář vše poručil Pánu Bohu a se sekerou u postele usnul spánkem spravedlivých.

Vyhlazení Českého Malína Němci dávalo všem v Novém Račíně na srozuměnou, že hrozby tří nekompromisních skupin mohou na hlavy domácích dopadnout každou chvíli. Nakonec se partyzáni, jedni po druhých a třetích, způsobně loučili, zrekvírovali pradědovy koně a hodinky a dali něco návdavkem – dvě ubohé herky, černou a bílou. Ty herky praděd ukazoval pro poučení: „Koukejte, to je Stalin a tady Hitler a z jednoho žlabu žerou.“

Jindy se hodný německý branec rozplakal nad holčičí přítulností. Mamince dal čokoládu a babičce vysvětlil, že ho doma sebrali od dětí, ženy a kamarádů a že je válka „blöde pech“.

Dědovi, když táhl z Lucka k Dukle, ukradl kdosi zpod zadku vak s prádlem. Jakmile mi to děda líčil, neopomněl zdůraznit, že to tam byla neřádná svoloč. Ženské si taky doma nepobyly. Rusům i Němcům kopaly zákopy a měly tvrdou normu. Když babička dostala k ruce molodce úderníka, že nestačila odhazovat hlínu, vyznamenal ji večer komandír a požádal o její jméno, že si ho zítra pracovní četa přečte na nástěnce. „Réza Lizprdelová,“ svěřila mu své smyšlené jméno babička Anna. Nakonec, není to pro ostudu viset na nástěnce těch, kdo chtěli pradědu kulaka stěhovat na Sibiř?

Jindy hořela polská dědina. To se Ukrajinci mstili za křivdy tři sta let zpátky. Nad ránem našel český pantáta v jetelové trati hošíka, co vyvázl životem. „Jak se synku jmenuješ?“ „Wlodek.“ „Tak od teď jsi Voloďka, to bude bezpečnější.“ A starší hospodář si vzal sirotka ke svým dětem. Wlodek je dnes starý pán, bydlí v jedné z příhraničních oblastí, kam po roce 45 úřady stěhovaly vracející se volyňské Čechy.

I mí staříci tvrdili, že navzdory válce bylo v Račíně krásně. A že šli do vlasti utéct před bolševikem, a že je tady bolševik dohnal. Babička sedí na Národním výboru a soudruh v saku se pře: „Věřit je nesmysl, paní Fofová. Náboženství je opium lidstva.“ „Tak mi tady, soudruhu, udělejte chrousta, aby hejbal nožičkama, a já uvěřím tomu, co jste řekl.“ Ouřada se šel poradit, ale nebylo mu rady.

Nikdy jsem nebyl za jedno s těmi, kdo dali politice přednost před selským rozumem. Nikdy jsem nebyl za jedno s financováním válek. Tolik mě doma příběhy lidí naučily. A nesjednotím svou mysl s takovou státní reprezentací, která by zbytek mých krajanů Volyňáků odmítla v čase občanské války vyzvednout jednou pro vždy z nešťastné Ukrajiny a dát jim byt, stravu a zaměstnání.

Tihle Volyňáci přežili vypálení Českého Malína. Na snímku neuvidíte jediného muže.



Nezvratný důkaz: Malajsijské letadalo nad Ukrajinou sestřelila Ukrajina

$
0
0
Paul Craig Roberts
18. 9. 2018      PaulCraigRoberts
Sériové číslo rakety, která v červnu 2014 zastavila let MH17 nad východní Ukrajinou, dokazuje, že tato zbraň byla vyrobena v r. 1986 a nacházela se ve vlastnictví ukrajinské armády. Podle názoru mezinárodního týmu vyšetřovatelů, vedeného Holandském, se sériové číslo rakety Buk 8868720 našlo na dvou fragmentech rakety, která letadlo sestřelila, a to na motoru rakety a na její trysce. 



Ruské vojenské úřeady oznámily, že sledovaly stopu rakety, nesoucí toto číslo, a mohly proto v těchto dnech předložit novinářům dokument, dokazující, že předmětná raketa Buk s číslem 8868720 byla vyrobena v roce 1986 ve vojenském závodě ve městě Dolgoprudny, nalézající se v moskevské oblasti, a byla z tohoto závodu vyexpedována 29. prosince téhož roku. Adresátem byla vojenské jednotka č. 20152, která se v současnosti nazývá 223. protileteckým obranným plukem ukrajinských ozbrojených sil. Jde o pluk, který se účastnil tvrdého kyjevského zákroku proti tzv.proruským rebelům na Ukrajině v červnu 2014, čili ve stejném měsíci, kdy byla vypálena střela proti holandskému dopravnímu letadlu.

"Uvedený dokument, novinářům předložený, vyvrací obvinění Ukrajiny i dalších zemí, že raketu mířící na holandské dopravní letadlo uvedl do pohybu spouštěč, na místo odpálení tajně dopravený z Ruska", praví se ve zprávě ruského ministerstva obrany. "Všechny materiály, které tato obvinění Ruska vyvracejí jako nepodložené, byly holandským vyšetřovatelům zaslány".

Vybral a přeložil Lubomír Man

Putin o odvetě v Sýrii: "Budou to takové kroky, kterých si všimnou všichni"

$
0
0
19. 9. 2018     fedpress
Během tiskové konference s maďarským premiérem Viktorem Orbánem komentoval ruský prezident Vladimír Putin situaci s ruským letadlem Il-20, sestřeleným v Sýrii. Hlava země informovala o odvetných záměrech ze strany Ruské federace. Prezident také zdůraznil, že názor Kremlu ohledně tragédie s havárií letadla je navlas stejný jako to, co bylo řečeno v prohlášení Ministerstva obrany Ruské federace. Putin poznamenal, že prohlášení bylo s ním osobně konzultováno.


"Pokud jde o odvetné akce, ty budou zaměřeny především na další zajištění bezpečnosti našich vojáků, našich objektů v Syrské arabské republice. A budou to takové kroky, kterých si všimnou všichni", prohlásil ruský prezident.

Kromě toho Vladimír Putin řekl, že tato událost je neštěstím nejen pro příbuzné zemřelých, ale i pro celou zemi, sdělila agentura RT.

Prezident Ruska vyjádřil soustrast rodině a přátelům členů posádky. Dříve to sdělila agentura FederalPress s odkazem na vyjádření Dmitrije Peskova, tiskového mluvčího Vladimíra Putina.

Připomeňme si, že 17. září byl v Sýrii sestřelen ruský letoun Il-20. V důsledku tragédie zahynulo 15 osob. Ministerstvo obrany RF je toho názoru, že za to, co se stalo, nesou vinu izraelští vojenští piloti.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Je Babiš bezcitný psychopat, jak říká Marek Hilšer?

$
0
0
Jaromír Petřík
19. 9. 2018     jaromirpetrik
„Babiš odmítl za naši zemi pomoci 50 sirotkům. Je třeba důrazně říci, že je to bezcitný psychopat, který šíří svůj jedovatý egoismus napříč českou společností,“ říká senátorský kandidát Marek Hilšer. ZDE    Naší zemí momentálně zmítá aféra, kdy v důsledku postupné islamizace Evropy nepřizpůsobivými migranty Andrej Babiš odmítá přijímání rizikových migrantů v jakékoliv formě. Aby zastánci islamizace Evropy dodali svým „argumentům“ co největší váhu, rozhodli se nasadit nejtěžší kalibr ve formě osiřelých dětí. Že většina tzv. nezletilých migrantů jsou muslimští muži dle lékařských vyšetření kolem 20 let se pro jistotu mlčí: eurozpravy


Zastánci islamizace Evropy vědí, že pokud by Andrej Babiš a naši politikové povolili, nic už by nebránilo tomu, aby se otevřela stavidla neřízené muslimské migrace i do našeho státu.

O důsledcích snad příliš psát nemusím, to vidíme i ze značně zcenzurovaných zpráv světového mainstreamu. Stovky Evropanů, kteří byli zavražděni ať již přímo muslimskými migranty, nebo, co je ještě horší, potomky migrantů ze druhé i třetí generace, jak jsme viděli ve Francii. Tisíce znásilněných evropských žen už ani nikoho nezajímají... 

Tak si jen dovolím připomenout případ holandské poslankyně Willie Dille, která za podivných okolností spáchala sebevraždu:https://www.facebook.com/stredoevropan.cz/videos/2035187323166716/

Bohužel, musím napsat, za podivných okolností, protože zastánci islamizace Evropy namítají, že Willie Dille nepodala žádné trestní oznámení, ani nepožádala o ochranu. Jenže, když slyšíte její hlas a slova krátce před svojí sebevraždou, vyznívá z ní naprostá rezignace důvěry v holandskou policii a v holandské právo. Na videu říká: „Prostě chci, aby svět znal pravdu. 15. března 2017 jsem byla unesena, znásilněna a krutě zbita skupinou muslimů, protože chtěli, abych mlčela v Haagské městské radě. Ten den probíhaly parlamentní volby,"

Dilleová zastupovala antiimigrační PVV stranu v nizozemském parlamentu v letech 2010–2012, následně začala působit jako členka městské rady v Haagu. Kauza má mnoho otazníků, ale co je s podivem, že žádná velká evropská média o kauze neinformují. Muslimové prý političce vyhrožovali zabitím, vyvražděním její rodiny. Jako viníka označila také svého kolegu na radnici Van Doorna. Ten ve městě Haag vedl kandidátku muslimské strany. K islámu konvertoval před dvěma roky. 

Ostatně, vidíme sami, jaké štvanici jsou vystaveni politikové, kteří odmítají islamizaci svých zemí. Mainstreamem a tzv. „sluníčkářskými politiky“ jsou označovaní za fašisty, extremisty, rasisty a jsou na ně podávané žaloby. 

Zajímavé je nedávné hlasování v Evropském parlamentu proti Viktoru Orbánovi, který je známý jako velký odpůrce nelegální migrace ve svojí zemi. https://zpravy.idnes.cz/madarsko-eu-parlament-pravo-dpv-/zahranicni.aspx?c=A180912_140139_zahranicni_luka . Použité však byly argumenty o Orbánově údajné korupci. Zajímavé, že pochybnosti s dotacemi jsou u politiků téměř v celé Evropě, ale proti nim se to použije jen v případě neposlušnosti. V případě loajality se to naopak ignoruje. Rozhodně by se Evropský parlament měl spíše zabývat Lucemburskem a Jean-Claude Junckerem, od roku 2014 předsedou Evropské komise, které se ujal v listopadu téhož roku (viz Junckerova komise), než Viktorem Orbánem V letech 1995 až 2013 působil Juncker jako předseda vlády Velkovévodství lucemburského, když se stal nejdéle sloužícím premiérem v historii Evropské unie.

Jenže, skutečnost je taková, že politická i mediální štvanice se pořádá právě na odpůrce zájmů politiků jako je Juncker či Merkelová. 

Štvanice našich mainstreamových médií v případě našich politiků je pořádaná na odpůrce islamizace naší země, tedy hlavně na Miloše Zemana, Tomia Okamuru a Andreje Babiše. Prostor v České televizi, Českém rozhlasu, IDnes a médiích jim podobných, dostávají zastánci politiků TOP09 a politiků jako jsou M. Šojdrová či Marek Hilšer, kteří používají nejpodlejší metody, jak do naší země dostat nelegální migranty a neštítí se ohánět ani dětskými sirotky.Pokud již tato média pozvou do diskusí nějaké oponenty, jejich moderátoři úzkostlivě dbají, aby všechny diskuse vyzněly ve prospěch přijímání nelegálních migrantů do naší země. 

A z odpůrců udělají, jak jsem již napsal: fašisty, extremisty, rasisty... Tomio Okamura se od našich médií dočkal snad všech těchto nálepek: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/frantisek-kostlan-retorika-okamurovi-spd-aneb-cesti-fasiste-a-fasizujici-politici-vcera-i-dnes-dil-ii

https://zpravy.idnes.cz/spd-tomio-okamura-zprava-o-extremismu-ministerstvo-vnitra-p4x-/domaci.aspx?c=A180530_131949_domaci_lre 

Vděk ze strany migrantů jsme však viděli v případě nadutých migrantů z Iráku, kdy byt, na který se náš občan normálně pracující, nezmůže za celý život svojí práce, tito migranti označili za přemalovaný kravín a utekli do Německa, kde se potom ještě chlubili, jak si užívají za peníze Německých daňových poplatníků:https://zpravy.idnes.cz/uprchlici-iracane-nemecko-cesko-kravin-dyo-/domaci.aspx?c=A180620_145004_zahranicni_kafi 

Takže, má pravdu Marek Hilšer, když říká o Babišovi odmítajícím přijímat migranty, že je bezcitný psychopat, který šíří svůj jedovatý egoismus napříč českou společností? 

Pozn. Omlouvám se všem slušným diskutujícím i slušně diskutujícím oponentům, že jsem i tentokrát zavřel diskusi. Určitě by diskuse na toto téma byla zajímavá. Proto, pokud budete mít k tématu závažné připomínky, obraťte se prosím na moji stránku na Facebooku. Diskusi jsem opět zavřel z důvodu, že admini mi začali mazat příspěvky, které jsou slušné a k věci s odůvodněním, že rozbíjím diskuse. Nemohu tedy adekvátně reagovat. Naproti tomu sprosté, urážlivé příspěvky na moji adresu ponechali v diskusi s tím, že nepřekračují meze pro smazání. Podal jsem na ně stížnost pro nedodržování jejich vlastních pravidel a proto, že nerespektují zákon č.198/2009Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (tzv. antidiskriminační zákon) stanovuje, že přímou diskriminací se rozumí případy, kdy s jednou osobou je zacházeno méně příznivým způsobem než by bylo zacházeno s jinou osobou ve srovnatelné situaci a to z důvodu světového názoru a to i na jiné sociální síti. ... Momentálně čekám na odpověď z právního oddělení IDnes, jak mi přislíbila šéfredaktorka IDnes paní Petrová.

Svoboda slova. Se vším všudy, nebo s výjimkami?

$
0
0
Jiří Baťa
20. 9. 2018
Václav Klaus ml. přišel s pozoruhodným názorem, resp. s návrhem zákona, který by měl chránit svobodu slova (míněno ve veřejném prostoru), jinými slovy, aby Facebook a další sociální sítě nemohly mazat a cenzurovat příspěvky, ale mohly blokovat (mazat) pouze výzvy ke genocidě a „podobně“. 

V podstatě lze s myšlenkou V. Klause souhlasit, stejně jako s jeho zdůvodněním o svobodě slova, které je garantováno Ústavou ČR. Nicméně, jak pan Klaus upozorňuje, že je třeba blokovat nebo mazat takové příspěvky, výzvy, sdělení nebo vyjádření, které jsou v rozporu s Listinou lidských práv a svobod. Jako příklad uvádí genocidu a jiné.

V této souvislosti není od věci se také zabývat otázkou, zda pro blokování nebo mazání stačí sdělení, které má charakter genocidy apod., když ty další atributy pro blokování nebo mazání pan Klaus více nerozvedl, resp. blíže nespecifikoval, což asi měl.

Domnívám se, že v rámci „svobody slova“ by do kategorie „blokovaných nebo k mazání určených sdělení“ měly být zahrnuty nejen negativní názory, myšlenky, úvahy nebo sdělení genocidního charakteru, ale rovněž krátké, urážlivé, hanlivé, cynické, drzé a dehonestující výpady, výrazy, vzkazy, výzvy a napadání, které směřují k nejvyšším představitelům státu, tj. k prezidentovi, premiérovi, případně představitelům vrcholných orgánů Poslanecké sněmovny, Senátu, ÚS, NNS atd. V žádném případě tím není myšleno nějaké omezování svobody slova, ani o nějaké „komunistické manýry“, jak tuto myšlenku zákona na ochranu osobnosti nejvyšších státních představitelů už předem hodnotí (a odmítají) pravicoví politici, ale o společenskou potřebu mravního usměrňování ve výrazech, kterými jsou v poslední době bezuzdně častováni prezident Zeman nebo premiér Babiš. V případě, že by to však bylo ošetřeno v navrhovaném zákoně o svobodě slova, mohlo by být tomu požadavku učiněno zadost.

Svoboda slova ve veřejném prostoru (všeobecně) přece neznamená, že lze bez jakýchkoli zábran vyjadřovat své názory a kritiku hrubými, vulgárními, urážlivými slovy, která dehonestují lidskou důstojnost nebo jinak ponižují člověka a to zvláště, jedná-li se, jak již zmíněno, o vrcholné představitele státu a myslet si, že takové jednání člověku umožňuje demokracie. Tím není ani náhodou myšleno, že by se takové omezení nemělo vztahovat také na obyčejného občana, protože i ten má právo na lidskou důstojnost a čest.

Má-li někdo potřebu vyslovit veřejnou kritiku, nesouhlas či negativní názor, jazyk český má k dispozici dostatečnou zásobu jiných slovních výrazů, kterými lze vyjádřit i nejdrsnější kritiku bez toho, že budou použity vulgarity a urážky na hranici lidské důstojnosti. Jinými slovy, v případě V. Klausem ml. navrhovaného zákona o ochraně svobody slova, by bylo také vhodné při vyjadřování kritiky a názorů nekompromisně uplatňovat požadavek na respektování práva na lidskou důstojnost, občanskou čest, lidskou morálku, mravy, etiku a nedovolit (zakázat) používání hrubého, neslušného či vulgárního a urážlivého (často dehonestujícího) jednání nebo vyjadřování se ve veřejném prostoru. Jistě ve společnosti existují i jiné důvody, jak bránit nebo zneužívat svobody slova než ty, výše zmíněné. To by však mělo být předmětem seriózní debaty či diskuzí na půdě Sněmovny. 

- - -






Jiří B a ť a , 14. září 2018  

Sirotci ano či ne

$
0
0

Migrujíící mladíci oslavují vstup na území EU
Jaroslav Tichý
20. 9. 2018
V současnosti běží ve veřejnosti diskuze ohledně ne/přijetí 50 syrských sirotků. A jak je v poslední době zvykem, racionální uvažování je nahrazováno vyvoláváním emocí či často nekorektními argumenty. Podívejme se tedy alespoň v krátkosti na celou záležitost zblízka.
Před takovým krokem je za těchto okolností nutné řádně zvážit všechny okolnosti a možné důsledky z toho vyplývající. Předem je třeba si říci, že nejde o situaci srovnatelnou s přijetím řeckých dětí v době fašistického převratu „černých plukovníků“ v Řecku v 60. letech minulého století.*) Ty děti totiž k nám přišly na ochranu před represemi vůči jejich rodinám v Řecku, přišly nejen učit se a studovat u nás, ale též u nás pracovat a žít. Některé z těchto dětí dočasně (byť to bylo vinou okolností nakonec na dlouhá léta), jiné u nás zakotvily natrvalo. Ty děti ale přišly ze stejné civilizace, jako je u nás či jinde v Evropě. Přišly k nám totiž též z Evropy.
Dnes ale stojíme před zcela jinou situací, a to přinejmenším z následujících důvodů:
1/ vůbec nevíme, kolik z těch sirotků bylo (resp. stále ještě je) členy různých teroristických organizací. Nezapomínejme na to, že v zemích Blízkého a Středního východu jimi jsou často děti již ve věku 10-12 let, podobně jako jsou zneužíváni jejich vrstevníci v některých afrických zemích. Již v r. 2001, když jsem byl pracovně v Sjednocených arabských emirátech, tak tam na TV Al-Jazeera šly od rána do večera instruktážní ukázky cvičení dětí přibližně tohoto věku v maskáčích a se samopaly, noži apod., pouze přerušované zprávami. Děláme tedy chybu, když se na celý tento problém díváme očima Evropanů. Je to jiný svět a má jiné zvyklosti a praxi.
2/ Proč ti sirotci se nevrátí nyní do Sýrie, když tam válka končí? Jsou tam doma, mají tam náboženství, kulturu a způsob života, na který jsou zvykůlí. Proč se o to více nezajímáme? Možná, že bychom zjistili, že jsou tam stíhaní za terorismus, za spáchané zločiny. Možná ne všichni, možná že žádný. Možná......, ale nevíme vůbec nic.
3/ A tito sirotci za pár let dorostou. Co od nich u nás očekáváme? Budou snad rodiny, které je ve svém poblouznění chtějí vzít domů, též odpovídat za jejich příp. trestné činy, které spáchají do doby své plnoletosti? Vezmou si to na svědomí, když ti jejich asimilovaní sirotci připraví u nás někoho o život? Budou se pak vymlouvat na to, že nevěděli, že "mysleli", že ...... atd.? K čemu to jejich sousedům bude, když přijdou kvůli tomu třeba o své dítě?
4/ Jak chtějí tyto rodiny zajistit, povinnou školní docházku těchto sirotků do škol u nás, jak chtějí zajistit jejich zapojení do normálního života, do práce atd.? Usiluji ti sirotci snad o něco podobného? Co z těch sirotků potom bude? Snad doživotní konzumenti bezplatné renty vyplácené z našich daní? Ptal se těch sirotků vůbec již někdo, proč by zrovna u nás chtěli zůstat? Proč právě naše země má být pro ně zemí zaslíbenou?
Nejsem proti pomoci lidem v těchto zemích, právě naopak. Ale uvážlivě a účelně. A to je přesně to, co nám stále ještě u nás (a v Evropě) obecně chybí. Pomáhejme tedy v zemích zasažených válkou poté, co se tam situace uklidní. Neposílejme tam jen peníze, abychom to měli "s krku". Dělejme to podporou investic v těchto zemích do jejich průmyslu, infrastruktury, zavlažovacích systémů atd. Dělejme to cestou zřizování společných podniků s naší majetkovou účastí, s našimi odborníky v těchto zemích atd. Vraťme se od hloupostí k již dříve osvědčené praxi. Vždyť toto vše jsme již v minulosti v zemích, jako je Sýrie, Irák, Írán, Libye či Afghánistán, dělali na běžné komerční bázi. Než byly (s výjimkou Íránu) našimi současnými spojenci vybombardovány až do doby kamenné, jak s oblibou říkají v USA.......
Pokud se této praxi ale zásadně nepostavíme, bude veškeré naše úsilí o pomoc jako přelévání vody holou rukou. Ohneš se, nabereš ji a ona ještě před přelitím do druhé nádoby mezi prsty vyteče. A tak můžeš pokračovat stále dokola.
Nelze tedy usilovat o řešení následků (a ještě k tomu nevhodnou formou) a nesnažit se především vyřešit jejich příčinu. A to bychom měli mít při řešení tohoto případu (jako následku dosavadního neřešení jeho skutečné příčiny) zejména na paměti a něco pro to začít též dělat. Dokud totiž naši současní spojenci budou ve světě cíleně vyvolávat chaos a války, tak zdaleka nebude stačit, ani kdybychom si brali po 50 sirotcích do každé rodiny, o následcích takového kroku ani nemluvě. 
 

Ing. Jaroslav Tichý / ANS 
19.9.2018

*) "řecké děti" byli většinou sirotci po členech řeckého levicovém odboje (partyzánů) proti britské okupaci a proti královskému režimu. Do Československa byly přijímány koncem čtyřicátých let minulého století a ne až v letech šedesátých. Šlo často o velmi malé děti a o mladé nezletilce, kterým se dostalo výchovy a vzdělání v rámci československého vzdělávacího a školského systému. Mnohé z nich, už jako dospělí, vynikly v mnoha oborech a dodnes jsou velmi silným spojovacím "mostem" mezi námi a řeckým světem.

 

Diana Johnstone: Neposlušné Maďarsko

$
0
0
Diana Johnstone
Diana Johnstone
20. 9. 2018 blog P.C. Robertse
CNN objevila nedávno paradox. Jak je možné, ptala se, že v r. 1989 byl Viktor Orban západem oslavovaným liberálním vůdcem, vyzývajícím k odchodu sovětských vojáků ze země, a dnes je maďarským premiérem, tulícím se k prezidentu Putinovi?


Duté hlavy! Důvod obojího zůstává přece tentýž. Dnes stejně jako i dřív, chce Orban, aby jeho země byla nezávislá. Toužil po tom v minulosti a touží po tom i dnes.

V r. 1989 bylo Maďarsko satelitem Sovětského svazu. Cokoli Maďaři chtěli, museli to přizpůsobovat direktivám z Moskvy a komunistické ideologii. A cokoliv Maďaři chtějí dnes, musí to přizpůsobovat direktivám z Bruselu a ideologii Evropské unie. Tzn. „naším společným hodnotám“.

Avšak co jsou tyto „společné hodnoty?“

Není tomu tak dávno, co Západ, to je Amerika a Evropa, vyhlašovaly svoji příchylnost ke „křesťanským hodnotám“. Ty totiž v sobě kromě jiného obsahovaly i západní odsouzení bezvěreckého Sovětského svazu.

Tohle už je ovšem minulost. Dnes jedním z důvodů, pro který je Orban považován za hrozbu našim společným evropským hodnotám, je jeho odvolávání se na maďarskou představu „křesťanského charakteru Evropy a na roli národů a kultur“. Nu a na oživení křesťanství v Maďarsku, stejně jako v Rusku, se proto na Západě dnes pohlíží s velkým podezřením.

Takže řečeno na rovinu. Křesťanství už dnes mezi „západní hodnoty“ nepatří.

A co je tedy dnes nahrazuje? Měly by to zřejmě být ony „naše společné zájmy“, kterými by mohly být míněny demokracie a svobodné volby.

Ale ouha! Orban byl velkou většinou hlasů zvolen znovu premiérem, avšak vedoucí liberál EU Guy Verkostadt nazval výsledek této volby „voličským mandátem, který Maďarsko vzdaluje od demokracie“. Nu a jelikož tedy volby mohou národy od demokracie vzdalovat, nemohou přece představovat základ „našich společných hodnot“. Lidé prostě mohou pod vlivem tzv. populizmu volit špatně – což je záležitost velmi nedobrá a stresující.

Takže jak z toho ven? Řekněme tedy, že skutečné a funkční společné hodnoty EU jsou vyjádřeny v jejích dohodách a smlouvách a jde tedy o svobody čtyři. Ale pozor, nefiguruje mezi nimi např. svoboda vyjadřování, protože mnohé evropské státy si vytvořily zákony proti tzv. „nenávistným projevům“, které mohou mít až nedozírný dosah a sám termín „nenávistné projevy“ je otevřen interpretaci stejně nedozírné.

Takže ty svobody EU jsou jiné a jsou to: volný pohyb zboží, osob a kapitálu v celé EU. A otevřené hranice. To je základ EU. Prostě dogma volného obchodování.

Problém doktríny otevřených hranic spočívá v tom, že se neví, kde se má ta otevřenost zastavit? A jestli se vůbec má někde zastavit?

Když Angela Merkelová oznámila, že stovky tisíců uprchlíků jsou v Německu vítány, rozumělo se tomu tak, že jsou vítáni imigranti všech druhů a typů, kteří na pobídnutí německé kancléřky začali Evropu zaplavovat ve velkém stylu. Jednostranné německé rozhodnutí se automaticky vztáhlo na celou EU, charakteristickou dnes hlavně neexistencí mezistátních hranic.

Pro otevřené hranice mají různé země buňky větší či menší, ale je jedna země, která pro ně nemá buňky vůbec. Tou zemí je Maďarsko. Stát malý středoevropský s populací nižší než 10 milionů, který nikdy neměl nic společného s koloniálním systémem a proto nikdy neokusil spolunažívání s národy v Africe či Asií, což ovšem okusily už Britanie, Francie, Holadsko a Belgie. Jako jeden ze států, poražených v 1. světové válce muselo Maďarsko odevzdat velkou část svého území sousedům, zvláště pak Rumunsku. Masovou imigraci do své země Maďaři pak na své kůži nikdy nepoznali, protože pro potenciální imigranty by byl velkou překážkou velmi specifický a obtížný maďarský jazyk. Takže lze říct, že Maďaři jsou spojeni se svou národní identitou víc než národy jiné, a proto se cítí být masovou imigrací ze strany zcela odlišných kultur víc ohroženi.

Možná, že to od nich není nijak zvlášť hezké, ale změnit se to nedá. Je to tak, jak je, a jak oni to cítí.

Nedávno Maďarsko velmi přesvědčivě znovu zvolilo Orbana premiérem, a to jako výraz souhlasu s jeho odmítáním nekontrolované imigrace do země, což v EU vyvolalo pověsti o Orbanovi coby diktátorovi. Nu a Viktor Orban ve svém nedávném projevu před Evropským parlamentem na tyto výtky reagoval takto: „Buďme upřímní. Chtějí odsoudit Maďarsko a Maďary, kteří rozhodli, že naše země se zemí přistěhovalců nestane. S respektem, ale tak pevně, jak je to možné, odmítám hrozby proimigrantských sil a odmítám vydírání Maďarska a Maďarů, založené na lžích. Informuji vás, že jakkoli rozhodnete, Maďarsko nelegální imigraci zastaví a bude své hranice bránit. I proti vám, bude-li to nezbytné“.

Orbanův projev vyvolal poprask. Někdejší belgický premiér a horlivý evropský federalista Guy Verkostadt ve tweetu adresovaném svým kolegům z Evropského parlamentu napsal: „Nemůžeme dovolit ultrapravicovým populistickým vládám, aby stahovaly demokratické evropské státy na oběžnou dráhu Vladimira Putina“. A varoval: “Nalézáme se v bitvě o přežití evropského projektu. V zájmu Evropy musíme toho muže zastavit“.

Nepřipomíná vám tato výzva ZASTAVIT MAĎARSKÉHO PREMIÉRA výzvu členů zdravého jádra KSČ směrem k Moskvě a Brežněvovi, aby zastavil československé reformisty z roku 1968?

Ne?

Mi ano.


Z webu P.C.Robertse vybral a přeložil Lubomír Man

Jste homosexuál? zeptal se v Aréně divoch Jakl europoslance Pospíšila

$
0
0
V ostré diskusi bylo leccos řečeno
- ps -
20. 9. 2018 PrvníZprávy
Aréna na TV Barrandov, kam přišli za hnutí ANO ministryně financí Alena Schillerová, místopředsedkyně ODS Alexandra Udženiju, senátorský kandidát za SPD Ladislav Jakl, místopředseda Pirátů Mikuláš Peksa a předseda TOP 09 Jiří Pospíšil byla třetí zářijové úterý velmi ostrá.


Tentokrát se generálnímu řediteli TV Barrandov a zároveň moderátorovi Jaromírovi Soukupovi podařilo pozval přední politické představitele, které se dokázali rozžhavit svými reakcemi na poznámky spoluhráčů.

Ostrou debatu odstartovalo na úvod nedávné prohlášení českého premiéra Andreje Babiše, který prohlásil, že do Česka nepřijme padesát syrských uprchlíků. S jeho názorem se ztotožnila ministryně financí Schillerová.

"Co se týče migrační politiky Andreje Babiše, tak se profiluje neustále stejně, dosáhl toho že se zrušily kvóty, a co se týče sirotků, já se domnívám, že je to zneužití dětí v předvolebním boji. O paní Šojdrové jsem neslyšela pět let, a najednou se ozve až teď, před volbami," konstatovala ministryně Schillerová.

Jasno měl i Ladislav Jakl: "Já vašemu šéfovi ve věci migrační politiky nevěřím. Říká to velmi nahlas a právě před volbami. K těm sirotám - celou tu akci považuji za hanebný populismus. Když se podíváme na situaci ve světě, tak těch padesát sirotků je asi jedna desetimiliontina ze všech sirotků. A já se ptám, kterou tu deseti miliontinu zachráníme?" zeptal se ostatních Jakl.

S výkřikem: "Aspoň se Babiš okope," zapojil se do diskuse Mikuláš Peksa ze strany Pirátů.

"Já bych přešla od emocí k faktům, paní velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi řekla, že tam pomáháme dostatečně. Poskytuje se materiální pomoc, pomáháme stavět nové budovy a podobně. Je ale důležité to, abychom si uvědomili, že lidé v Sýrii mají odlišnou výchovu než v Evropě, po sedmi letech války tam není bohatství, ale stát se stále dokáže postarat o děti,"řekla svůj názor Udženija.

"Přesně tak, vraťme to do věcné roviny. Navíc, my ani nevíme, jestli by šlo o adopci, protože jednou paní Šojdrová mluvila o adopci, pak o přechodném bydlení... Pojďme se spíš bavit o sirotcích v Česku," navrhla ministryně financí.

"Pokud se nabídly české rodiny, že by měly zájem pomoci syrských dětem, proč to alespoň nezvážit a neprodiskutovat?" zeptal se Pospíšil.

Schillerová k tomu dodala, že se premiér chce sejít s paní Šojdrovou, aby se zeptal, co vlastně chce, když nikdo neví, jestli jsou to dívky, chlapci, kolik jim je let.

Pak se začalo mluvit o Maďarsku. Jak víte, tak Evropský parlament odhlasoval zahájení řízení proti Maďarsku z důvodu vážného ohrožení hodnot EU.

Jiří Pospíšil navrhl počkat, až se s tím poperou ministři a premiéři jednotlivých zemí, aby celou situaci kolem Maďarska probrali na nějaké sešlosti. Ovšem pak se rozpovídal Ladislav Jakl. "Čtyři europoslanci za hnutí ANO mi tak akorát dokazují, že to Babiš hraje na všechny strany, a pane Pospíšile, vy jste pro mě kolaborant," vypálil Jakl. Není divu, že došlo k hádce představitele SPD a TOP 09 a v tomto sporu došlo i na Jaklovu osobní otázku na Pospíšila: "Jste homosexuál?"

Otázku Jakl zdůvodnil tím, že Evropský parlament odsuzuje Maďarsko také proto, že pro tuto skupinu obyvatelstva Maďaři nemají žádné ústupky.

"Ono se v tom Maďarsku krade beztak více než tady u nás, a to je co říct,"řekl k Maďarsku Pirát Peksa.

"Teď tady pan Peksa urazil přes padesát procent maďarských voličů. Uvědomte si, že Viktor Orbán dostal ve volbách více jak padesát procent hlasů, je premiérem od roku 2010 a vy tím, co tady říkáte, jste kompletně urazil polovinu Maďarů... ODS se nelíbí postup Evropské unie, ale zdůrazňuji, nejsem euroskeptik, ale nelíbí se nám ta nadřazenost vůči ostatním státům," konstatovala Udženija, která si v poslední době pořídila brýle, aby vypadala ještě přísněji.

Babiš k Soukupovi na TV Barrandov: Nechte mě chvíli mluvit, pane Bože

A na závěr k pořadu TV Barrandov ještě jednu poznámku. Pokud jste očekávali, že Jiří Pospíšil v Aréně odpoví na otázku Ladislava Jakla Ano nebo Ne, tak jste se nedočkali. Předseda TOP jenom pronesl, že mu otázka nevadí, ale to ostatně říkal k více poznámkám politiků ve studiu na politiku TOP 09.

Na závěr se vyjadřovali i vlaječkami a hesly ve studiu přítomní a označení příznivci diskutujících politiků. Příznivec hnutí ANO například ostatní rozesmál komentářem, že Ladislav Jakl je divoch.



Skripal a Sýrie... Je nezbytně nutné kriminalizovat Rusko

$
0
0
Finian Cunningham
20. 9. 2018  ICH
Existuje přímá spojitost mezi senzačními nepodloženými obviněními proti Rusku ze strany Spojeného království v souvislosti s kauzou Skripal, a tím, že NATO prohrává tajnou válku v Sýrii.
Není to jen názor kritických pozorovatelů. Britská velvyslankyně při OSN otevřeně propojila tyto události, když začátkem týdne svolala „mimořádné zasedání“ Rady bezpečnosti.


Zasedání Rady bezpečnosti bylo svoláno jen několik hodin poté, co britská protiteroristická policie zveřejnila snímky z videozáznamu, a uvedla, že identifikovala dva ruské muže, kteří jsou prý zodpovědní za pokus o otravu bývalého ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala v Anglii, k němuž došlo na začátku tohoto roku.

Zasedání Rady rovněž proběhlo rychle poté, co britská premiérka Theresa Mayová sdělila parlamentu, že pachatelé jsou příslušníci ruské vojenské rozvědky, kteří jednali na základě nařízení z Kremlu. Mayová však neposkytla žádné podpůrné důkazy, bylo to jen holé tvrzení.

V tomto krátkém videozáznamu britská velvyslankyně při OSN Karen Pierceová sděluje novinářům důvody britské vlády pro svolání mimořádného zasedání Rady bezpečnosti. Velvyslankyně však prozradila víc, než zamýšlela.



Řekla, že Spojené království a jeho spojenci budou „nadále protestovat proti ruskému světonázoru, v němž mohou státní činitelé provádět takovéto útoky [v Anglii] a mohou povzbuzovat a podporovat syrské představitele v jejich útocích na civilisty.“

Pierceová dodala: „Takže tohle je vlastně nepřetržitý sled, pokud to tak chcete nazvat, protestů proti tomuto světonázoru, kdy můžete jednat mimo rámec norem mezinárodních pravidel a civilizovaného chování.“

Britská vláda se evidentně snaží kriminalizovat jak Rusko, tak Sýrii, a to za stejný údajný zločin - protiprávní použití chemických zbraní.

To by vysvětlovalo, proč britští čelní představitelé tak přehnaně narychlo obvinili ruský stát v kauze Skripal. Podkopáním a očerněním Ruska jako „vyvrhelského státu“ je možné potlačit zásadní vojenskou podporu Sýrie ze strany Ruska. To je obzvláště naléhavé vzhledem ke klíčovému okamžiku ve válce v Sýrii, kdy militanti, podporovaní NATO, budou nyní čelit konečné porážce.

Spojené státy, Británie a Francie nedávno pohrozily použitím vojenské síly proti syrským vládním silám, „pokud“ syrská vláda provede útok chemickými zbraněmi. To je samozřejmě cynická záminka pro státy NATO, aby měly právní ochranu proti agresi vůči Sýrii.

Obvinění z „bezprostředně hrozícího“ chemického útoku ze strany syrské vlády je také neopodstatněné, protože Damašek již nedisponuje žádnou takovou municí, a vůbec nemá z vojenského hlediska potřebu takové zbraně použít.

Smyslem celé kauzy Skripal je vštípit veřejnosti, že Rusko nemá žádné zábrany v použití chemických zbraní k zabití lidí, což na oplátku posílí představu, že Sýrie, spojenec Moskvy, také nemá žádné zábrany ohledně zabíjení lidí toxickými látkami.

Tvrzení NATO ohledně použití chemických zbraní ze strany syrských národních sil se ukázala jako nepravdivá. V uplynulých dnech ruský vyslanec při OSN Vasilij Něbenzja požádal USA, aby poskytly podrobnosti ohledně seznamu Pentagonu s lokalitami, kde se nacházejí chemické zbraně v Sýrii, které mají být vybrány za cíl, avšak USA odmítly odpovědět.

Oproti tomu mezi západní veřejností existuje zdravá skepse ohledně oficiálních nepodložených obvinění syrské vlády. Legendární zpěvák a skladatel Roger Waters ze skupiny Pink Floyd hovoří za mnohé, když nedávno na koncertě obvinil takzvanou záchranářskou organizaci Bílé přilby, podporovanou NATO, z organizování chemických útoků kvůli propagandistickým účelům.

Aby síly NATO překonaly propagandistický problém s démonizováním syrské vlády, a zároveň měly záminku k zahájení vojenských útoků na Sýrii, musí oživit ochabující „falešný“ příběh o zodpovědnosti za použití chemických zbraní.

Kriminalizace Ruska za to, že údajně používá chemické zbraně „na ulicích Británie“, je jen trik, který umocňuje pochybný příběh o kriminalizaci Sýrie.

Zde máme opět slova britské velvyslankyně Pierceové: „Důvod, proč Rada bezpečnosti nebyla schopná jednat ohledně použití CHZ [chemických zbraní] v Sýrii, je Rusko. Je v tom cirkulace. Rusko je klíčové v rámci podpory celosvětového zákazu používání CHZ. A svět by byl lepší, kdyby se k nám Rusko připojilo, a pomohlo nám učinit tento zákaz naprosto neprůstřelný.“

Britské použití slova „cirkulace“ je zcela výstižné - i když z úplně jiného důvodu. Skutečná logika cirkulace spočívá v kriminalizování Ruska i Sýrie kvůli chemickým zbraním. Rusko nebude mít pravomoc použít právo veta v Radě bezpečnosti, aby zabránilo těmto třem mocnostem NATO v zahájení vytouženého vojenského útoku na Sýrii za účelem záchrany jejich tajné války, kterou nyní prohrávají.

Bezhlavý spěch, v jakém britští představitelé obviňují Rusko v kauze Skripal - spěch, který se vysmívá soudnímu řízení a diplomatickým normám - lze jednoznačně vysvětlit naléhavou potřebou sil NATO uskutečnit vojenské plány v Sýrii.

Jak mohou být zveřejněné snímky údajně dvou ruských státních příslušníků v Británii připisovány Kremlu? Dva ruští občané - pokud jde skutečně o pravé informace – mají být „přesvědčivým důkazem“, že ruský prezident Vladimir Putin nařídil zavraždění. To je přeci absurdní smyšlenka představivosti a výsměch právnímu procesu, a zároveň to odhaluje odpornou britskou zaujatost a rusofobii.

Jednou z možných teorií v případu Skripal je, že tito dva údajní Rusové byli členy organizovaného zločinu. Tento týden se objevily zprávy, že bývalý ruský agent Sergej Skripal spolupracoval se španělskými státními bezpečnostními službami v rámci zásahu proti gangům ruského podsvětí. Tyto gangy mohly případně odhalit, že Skripal byl zapleten do jejich nezákonného obchodního modelu, a jednoduše vyslaly do Británie několik goril, aby se s ním vypořádaly. Avšak jak mohli britští představitelé toto hypotetické vysvětlení tak pokřivit a učinit z něj „důkaz“ zapojení Kremlu, je skutečně otázkou.

Je také výmluvné, že britští představitelé jednoznačně odmítli žádost z ruské strany o informace, které by napomohly identifikovat údajné zabijáky Skripala. Například britské předpisy vyžadují, aby všichni návštěvníci země poskytli otisky prstů. Proč Britové odmítli poskytnout otisky prstů ruským činitelům, což by mohlo vést k identifikaci a zřejmě i vysvětlení ze strany těchto dvou údajných podezřelých?

Britové nechtějí znát pravdu, protože jejich oficiální příběh ohledně kriminalizace ruského státu je nezbytně nutný. To vše kvůli naléhavé potřebě aliance NATO nalézt právní a politickou zástěrku pro vojenskou agresi proti Sýrii.


Skripal and Syria... The Imperative of Criminalizing Russia vyšel 11. září 2018 na ICH. Překlad v ceně 423 Kč Zvědavec.

Syrske děcka patři do Syrie, ne k tetce do Kroměřiža

$
0
0
Ladislav Větvička 
20. 9. 2018  blog autora
To by mě zajimalo, kde ti pambičkaři chodi na take hodne tety. Všeci si dobře pamatujeme, jak jedna taka nas libeznym hlaskem přesvědčovala, že Libanonska smlouva je cosik fajneho a my zme uplně hlupi.







Blebleble… a nenechte se strašit!

Ještě že ty internety mame a možeme si připomenut, co by dneska KDU – SSM raději smazala. Ale co internet schvati, už nikdy nenavrati…

Fčil se probudila jina teta ze stejne partaje, kera je v Europarlamentu činna jako členka Vyboru pro rovne pohlavi. Kdyby seděla, a nic nerobila, bylo by to lepši, aspoň by nerobila ostudu. Ale ona ne. Před měsicem se tato hodna teta pustila do dyplomacie a vyžadovala odvolani Evy Filipi, naši velvyslankyně z Damašku, bo se ji zdalo, že je tam moc aktyvni. Fčil zas navštivila jakysik tabor v Řecku a začalo ji byt lito batolat kera se sama bez rodiču vybatolila ze Syrie, přešla zelenu hranicu do Turecka a doputovala do Řecka.

A hned se ji v hlavě zrobil napad, že byzme ty batolata mohli ukrast pro sebe.

Pote, co slovensky premier česke vlady prohlasil, že to je jakysik tunel, ozvala se tetka znova: „Vlada by mohla mět tyto teenagery pod dohledem, vzdělavat je a pusobit na ně, aby to byli dobří lidé…“

Aha, tak naraz už to nesu plavačci v košiku, už to su teenageři. Ty děcka dneska rostu jak z vody…

A jak si to teta z Kroměřiža představuje? Necha je ubytovat ve Strakovce a vlada je bude vzdělavat? Tuž na to se těšim. Endy je može učit spisovnu češtinu. Malačova je može učit ekonomice a Šilerova je može učit počitat. Ombucmáňa je može použivat jako agenty provokatery a tak z nich vychovame spořadane občany.

Syrske děcka patři Syřanum! Nemame pravo krast cizi děcka. Valka je u konca a pokud ji „Zapad“ v posledni baště teroristu v Idlibu zas nerozfuka tym, že tam zas nafinguje jakysik chemicky utok, nebo nerozstřila cosik jineho, tak vypukne hluboky mir. Mimochodem, na pobřeži mořa v Latakii a dalšich městach je mir furt, pokud nepočitame ty rakety z francuzkych lodi a izraelskych letadel. Na co teda ještě čekaju uprchlici v taborach? Na německe davky?

Syrske děcka nemaji co robit v taborach a už vubec ne v Kroměřiži. Patři do škol v Syrii. A pokud kdosik tak touži po přitomnosti dvacetiletych chlapcu, keři tvrdi, že jim je 15, tak si je snad može zajistit jinak.

Ladislav Větvička, hlasatel pravdy a lasky


Aktualni fotky ze Syrie, focene mezi 12. – 17.9.2018:










Aktualni fotografie ze Syrie su od Terezy Spencerove.

A pokud je vam lito děcek, pomožte nejdřiv našim, bo na naše děcka si ta hodna teta z brusele nevzpomene

Petrohrad

$
0
0
Martin Koller21. 9. 2018
Krátce po Moskvě jsem navštívil Petrohrad. Jedná se o druhé největší město Ruska se zhruba pěti miliony obyvatel a zároveň je pojímáno jako největší evropské město Ruska. A málokde je vidět tolik krásných žen. Stejně jako v Moskvě je vidět obrovský stavební boom. Jedná se nejen o bytové domy, ale rovněž o veřejně prospěšné stavby. Kolem Petrohradu byl, stejně jako okolo Moskvy vybudován za několik let moderní a funkční okruh, tedy to, co se v Praze buduje už třicet let bez valného úspěchu. 



Jedná se o čtyřproudovou komunikaci v obou směrech, místy vysutou, místy patrovou, a v jednom místě o tunel pod mořským dnem, to vše o celkové délce přes 60 km. Uživatelé nejsou příliš nadšení faktem, že je zpoplatněna, takže cesta kolem zhruba třetiny Petrohradu stojí 300 rublů. Kdyby nebylo neukázněnosti části ruských řidičů, vesměs mladíků, pravděpodobně jako u nás začínajících managerů, jezdilo by se docela dobře. Právě oni jsou důkazem toho, že režim není zrovna teroristrický k přestupkářům. Hustota používání klaksonu a agresivita provozu připomíná do značné míry Paříž. Nicméně, stejně jako v Paříži, je v Petrohradě z hlediska hustoty dopravy poměrně málo vážných nehod.

Petrohrad jsem navštívil především kvůli vojenským a technickým muzeím. S výjimkou skvělého muzea dělostřelectva a ženijní techniky, kterému může ve světovém měřítku jakž takž konkurovat muzeum královského dělostřelectva v londýnském Woolwich, došlo k velkým změnám. Za čtyři roky od mojí poslední návštěvy bylo přestěhováno muzeum válečného námořnictva do nově zrestaurované budovy a železniční muzeum bylo přemístěno ze starého nádraží do moderní klimatizované prosklené haly. Lze tam vidět i několik československých lokomotiv, ale rovněž vlak se strategickou raketou. K vidění jsou i další muzea, především kosmonautiky, nebo ruského vojenského lékařství a samozřejmě kulturní skvosty jako Ermitáž. Dále nelze v Petrohradu přehlédnout novou a fungující síť veřejných toalet.

V Petrohradě jsou prakticky stejné ceny pohonných hmot jako v Mokvě, tedy 44 až 45 rublů za litr benzínu pdpovídajícího našemu speciálu. Potraviny jsou mírně levnější, než Moskvě, plechovka českého „kozla“ se dá koupit i za 45 rublů. Stejně jako v Moskvě, zmizela pečená kuřata. Elektřina je zhruba za polovinu ve srovnání s naší republikou, voda je levnější, než u nás. Poměrně drahé je dálkové topení, ale české úrovně nedosahuje. Levnější, než v Moskvě jsou byty v novostavbách. Malý byt nazývaný Transformer je za 1,4 milionu rublů a byt o ploše 68 m² nabízejí za 3,4 milionu, při kurzu koruny a rublu zhruba 1 ku 0,37.

V Petrohradě jsou lidé stejně normální, civilizovaní a přátelští jako v Moskvě. Na ulicích žádní opilci, feťáci, dredaři a podobný výkvět reprezentující západní demokracii. Pouze jedna žebračka, evidentně domácí, nikoli z Rumunska. Není zde vidět ani nějaké národnostní napětí. Nakupoval jsem v obchodě u postaršího Azerbejdžánce. Nadával hlavně na poměry doma, které ho donutily vystěhovat se do Ruska. Byl muslim, ale nijak se tím nepředváděl, problémy se sousedy neměl a byl vesměs v dobré náladě. Navštívil jsem rovněž vernisáž moderního afrického malířství, pořádanou Tatianou Tudvasevou. Nejsem odborník, ale pár obrazů bych si koupil, kdybych na ně měl, prostě proto, že se mi líbily. Mohli bychom to nazvat vydařenou multikulturní akcí, navíc se soutěží, kterou vyhrála velmi akční Lotyška. Pravděpodobně proto, že umělci se dokážou sami uživit, jeden z nich přiletěl z Anglie, a nesnaží se parazitovat jako většina migrantů, které si zve jako obohacení vyspělá EU. V Rusku na rozdíl od EU a všelijakých kompaktů a deklaraci OSN a EU je multikulturalismus funkční a kromě již starších výstřelků islámských teroristů nenásilný.

V době pobytu jsem měl možnost vidět dvě zajímavé akce. První byla večerní připomínka začátku německého útoku a prvního bombardování tehdejšího Leningradu v roce 1941. Jednalo se o nevšední kombinaci místní filharmonie a vojensko-historiockých klubů v historických uniformách a s dobovou technikou. Další den se konal na armádním polygonu, čtyřicet kilometrů od Petrohradu Den tankistů, organizovaný armádou, svazem důstojníků a kluby vojenské historie. Kromě historických dynamických ukázek a předvádění výcviku speciálních jednotek a různých typů obrněné techniky byl předveden útok před vodní tok pomocí plovoucích BVP a tanků jedoucích po dně v hlubokém brodění. Zajímavá byla rovněž vysoká úroveň zpracování replik historických sovětských a německých tanků a dokonce pojízdného tanku Renault 17 a dvou obrněných automobilů z první světové války klubů vojenské historie. Akce připomínala vlasteneckým podtextem a prezentací armády naše Bahna.

Z branné oblasti byl zajímavý rovněž televizní kanál T24, který se zabývá technikou a různými zajímavostmi, především pro chlapy. Jeho součástí je pořad Polygon, zabývající se ruskou armádou, její technikou a možno říci i propagací, včetně obranného průmyslu. Podobný pořad na propagaci naší armády a obranného průmyslu a spojeneckých armád jsem oficiálně navrhovat v roce 2010 za vlády ministra Vondry, velkého přítele NATO a dokonce s podporou tehdejšího vedení ČT a RRTV. Přesto se ho nepodařilo prosadit a za ministra Picka jsem byl skupinou jeho přítelkyň a předlistopadových politických pracovníků a absolventů sovětských politických škol vyhozen z ministerstva. Ani ministr a později premiér Babiš a jeho pravá ruka Stropnický nereagovali na návrh takového seriálu. Patrně bych musel propagovat EU a multikulturalismus, nikoli vlastenectví a slavnou historii boje proti německému nacismu. Na Slovensku pořad o armádě již řadu let mají a vytváří ho státní televize.

Platy v Petrohradu jsou nižší, ve srovnání s Moskvou. Průměr se pohybuje mezi 20 000 a 50 000 rubly. Proto se tamní obyvatelé mají co ohánět při rostoucích cenách, především potravin. Cena potravin ovšem letí nahoru v celé Evropě jako doklad nestability a blížící se krize. Rozdíl je ve výsledcích devalvace rublu a eura. Řada obyvatel Petrohradu má dvě i více zaměstnání. Horší je situace většiny důchodců, z nich někteří dostávají důchod i pod 8 000 rublů. V současnosti se připravuje reforma a rasantní zvýšení, ale obecně nelze přehlédnout obavy ze stálého růstu životních nákladů. I v tom je Rusko značně Evropské, nicméně politici, především prezident Putin problémy nepřehlížejí a snaží se je řešit i jindy, a jinak, než sliby před volbami a záplavou slibů, jak je zvykem u nás.

V Petrohradě, stejně jako v jiných částech Ruska se konaly komunální volby. Stejně jako jinde v Evropě za nízkého zájmu voličů. Obrovské demonstrace, které předváděla ČT, byly ve skutečnosti komicky malé. Většinou se jednalo o několik desítek povykujících, ať již skutečných nespokojenců, nebo ze zahraničí placených komediantů. Nicméně chápu, že reportér ČT Karas má asi za úkol vytvářet o Rusku pouze negativní informace a takové propagandistické produkty vidíme v českých médiích. Podle obyvatel Petrohradu je problémem rozbujelá byrokracie, která omezuje soukromou podnikavost a naopak vytváří umělou zaměstnanost mnohdy neschopných, která zatěžuje státní pokladnu. Něco jako neziskovky v EU. I v tom je Rusko velmi evropské. Rozdíl je v tom, že v Rusku dostávají podporu především občané, kteří pro svoji zemi něco udělali, zatímco v EU zbyteční povaleči, kteří škodí vlastním národům.

S byrokracií se pojí rovněž korupce, na niž si stěžují v Moskvě i Petrohradě. Tedy opět výrazně evropský demokratický jev. Doba vyděračských gangů, které profitovaly za oslavovaných demokratických vládců Gorbačova a Jelcina, kdy chyběly i základní potraviny, již sice odezněla, ale korupce se evropsky modernizovala, možno říci sofistikovala. Prezident Putin s ní sice bojuje, na rozdíl od naší republiky a EU nikoli jen slovy. Zkorumpovaní úředníci, až po gubernátory končí ve funkcích a někteří i ve vězení, ale podle mnohých Rusů se jedná o dlouhodobý a těžký boj. Právě otravná byrokracie a korupce jsou důvodem ukončení podnikání mnoha Rusů tvořících střední společenskou třídu a jejich odchodu do zahraničí, nikoli nějaká svoboda projevu a lidská práva, jak se nás snaží přesvědčovat protiruská propaganda. Ty jsou zhruba na stejné úrovni jako u nás a nelze se divit, že proti osobám ohrožujícím bezpečnost státu za cizí peníze a v cizím zájmu se zakročuje. U nás se zakročuje proti vlastencům.

Nikdo v Rusku není zvědavý na návrat „demokracie“ Gorbačova a Jelcina a rozkradenou zemi. Tím méně na z Bruselu a Berlína nařízený afroislámský multikulturalismus, cenzuru a rostoucí nesvobodu EU, včetně tolerování nacismu, fašismu a antisemitismu a likvidace států, národů a křesťanských tradic, a především praxí osvědčené evropské civilizace jakousi úchylnou ideologií označovanou jako evropské hodnoty. Rusové nemají zájem stát se bezprávnou levnou pracovní silou na věčné časy, jako obyvatelé slovanských zemí na západ od německých hranic. V Petrohradu, stejně jako v Rusku je stále mnoho k zlepšování, ale pozitivní vývoj nelze přehlédnout. Stejně nelze přehlédnout hrdost převážné většiny obyvatel Ruska na svoji zemi a svůj národ. Urazili obrovskou cestu a bez ohledu na problémy jsou výsledky vidět.

Ľuboš Blaha: Prišla k nám delegácia

$
0
0
Ľuboš Blaha
21. 9. 2018 NovéSlovoSk
Prišla k nám delegácia z ústredného výboru Komunistickej strany Sovietskeho zväzu. Pardon, chcel som napísať z výboru Európskeho parlamentu. Tentoraz nie z Moskvy, ale z Bruselu. Prišli nás sem skontrolovať, či poslúchame. Vyhrešili zlých súdruhov, pohladili dobrých súdruhov, povzbudili pri ďalšom budovaní slobody a demokracie. Sme dojatí.

Zavítali na Slovensko na čele s holandskou liberálkou Sophiou Vend, ktorá nám sem prišla dávať rady v oblasti personálnej politiky. Nepáči sa jej, kto je poradca ministra. Nepáči sa jej, kto je exmninister a poslanec. A popri tom veselo komentuje slovenskú vnútropolitickú scénu. Hm.

Milá Sophia, ďakujeme za cenné rady od holandskej liberálky. A teraz sa môžeš zbaliť a odletieť šup šup naspäť do Bruselu. Pretože tu nikto nie je zvedavý na to, čo si myslí holandská liberálka s trojhodinovou znalosťou Slovenska o tom, aká má byť personálna politika legitímnej demokratickej vlády.

Už sme tu v 20.storočí mali obdobie, kedy sem chodili súdruhovia dávať odporúčania v oblasti personálnej politiky, vtedy chodili zo Soviet Union, dnes chodia z European Union a obaja majú spoločné jedno: radi by sa miešali do vecí, do ktorých ich nič nie je.

Povedz, drahá Sophia, ako by si sa cítila, keby do Tvojho Amsterdamu zavítala delegácia zo strednej Európy a začali by vás tam školiť, že prečo podporujete marihuanu, gejov, potraty či eutanáziu. Ja plne akceptujem, že je to Vaše právo a ak sa tak raz ľudia v Holandsku rozhodli, je to tak správne. Vnucovať vám iný pohľad by bolo drzé a šovinistické: rovnako, ako je drzé a šovinistické, aby si nám Ty, drahá Sophia, dávala lekcie z demokracie.

Prosím, Sophia, poučovať nás na Slovensku o tom, ako sa my máme rozhodovať a drzo a arogantne vynášať súdy o politických persónach či štátnych úradníkoch - to je riadne cez čiaru. Takto na drzovku to nerobil hádam ani súdruh Chruščov. Aj ten sa radšej zavrel so súdruhmi do kancošky a nevytruboval pokyny moskovského politbyra do televízie.

Želám ctenej delegácii z Európskeho parlamentu šťastný let do milovaného Bruselu. Verím, že ich doma budú vítať nadšení kolchozníci a pracujúci ľud, ktorý ocení ich dobré rady, ktoré rozdávajú v európskej rodine.

Sme dojatí starostlivosťou našich súdruhov o náš liberálny kapitalizmus.

Dovidenia, Sofia.

A nabudúce sa správaj slušne.

Ľuboš Blaha
(Autor je poslancem NR SR)


Zradili nás v Mnichově, válce se nevyhnuli

$
0
0
Přemysl Votava
21. 9. 2018  VašeVěc
„Je to hrozné, ale mám před sebou samé nuly! “ To byla slova Adolfa Hitlera při hodnocení mnichovského jednání v září 1938. Západní politici si s Hitlerem podali ruce, nepárali se s námi, ČSR jim překážela! Ze spojeneckých smluv zbyl jen cár papíru. ČSR nebylo připuštěno k samotnému jednání, delegace čekala v hotelu na výsledek koloniálního rozhodnutí. Na porcování ČSR se přiživilo svými územními nároky i Polsko a Maďarsko.

V době Mnichova fašismus již několik let kráčel Evropou. Německé a italské legie pochodovaly Španělskem, Rakousko bylo anektováno Říší, v Německu hořely synagogy, stavěly se první koncentrační tábory. ČSR jako poslední výspa demokracie ve střední Evropě, muselo zmizet. Obsazením pohraničí ČSR ztratilo svá průmyslová centra i pohraniční opevnění, přišlo o třetinu území, o třetinu obyvatelstva.

Hitlerovo Německo jásalo, jásala i Velká Británie a Francie, ty falešně deklarovaly světu, že zachránily mír pro současné i budoucí pokolení. Britský premiér jásajícím davům mával prázdným papírem, britská sněmovna tleskala ve stoje, ulice jásaly. Sudetští Němci slavili, byli konečně v Říši, Československo plakalo, bylo obětováno pro tento podivný mír.

Brzy měl přijít březen 1939. Protektorát. Následně německý vpád do Polska, cesta na východ byla otevřena. Masové vraždění mohlo začít. Statisíce padlých a umučených jen v naší vlasti. V Evropě to byly desítky milionů. „Mnichovanům“ trvalo dlouho, velice dlouho, než se omluvili za tuto zradu. Mnozí dodnes mlčí! Pro nás by měl být Mnichov poučením!

Médiím i politické režii se připomenutí Mnichova 1938 příliš nehodí, nezapadá totiž do jejich protiruské koncepce. Ukázkou hledání „nové“ historie byla mediální masáž kolem „srpna 1968“. Přitom důsledky Mnichova jsou nesrovnatelné s rokem 1968. Naši vlastenci i vojáci v exilu museli napravovat mnichovskou zradu. Bojovali za svobodu své vlasti, umírali i za tu koloniální Británii či Francii. Náš 1. československý armádní sbor osvobozoval Ukrajinu, Polsko, Československo. Na této cestě odpočívají tisíce zapomenutých hrdinů, platili životem za mnichovskou zradu „spojenců“.

Noví vykladači dějin škrtají v historii, v učebnicích i ve školních osnovách. Kácí pomníky, z agresorů dělají oběti. Vlastenectví je vydáváno za nacionalismus. Média papouškují naučené fráze.

Bruselský diktát nám často připomíná události ze září 1938. ČSR tehdy také čelilo ultimátům a vyhrůžkám ze strany západních mocností, bylo s námi jednáno, jak s tou jejich poslední kolonií… Není to náhodou poučné i pro dnešek?

Viewing all 19126 articles
Browse latest View live