Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 630 | 631 | (Page 632) | 633 | 634 | .... | 668 | newer

    0 0


    Michal Brand
    23. 9. 2018
    Prezident Francie, kolabujícího evropského státu (failed state) a bývalé výspy evropské civilizace a kultury, prohlásil v Salzburku, že je nutné potrestat ty země, které nechtějí přijímat islámské okupanty, ehm, pardon, africké a arabské krimigranty, ehm, pardon, tak snad napotřetí – nebohé uprchlíky, všechno jen samí sirotci a bezbranné ženy, jeden sirotek vedle druhého a jedna žena vedle druhé pak jen inženýr, lékař či doktor věd, všichni samozřejmě pokorní, tišší, vděční a už se nemohou dočkat, až budou dřít do úmoru, aby Evropanům vydělali na důchody.

    Někteří z nich dokonce umí trochu číst – sice ne latinku, ale ve Francii bude stejně arabština brzy jediný oficiální a jediný povolený jazyk, tak co? Francouzština je krásný, ale mrtvý jazyk. Jako latina. Jen už místo pro vědecký jazyk je obsazeno latinou a francouzštinu tak zřejmě čeká spíše osud podobný jazykům některých severoamerických indiánů. Časem francouzština zmizí, jen písemné památky po ní zůstanou – ale samozřejmě jen mimo Francii, protože ve Francii všechny kacířské knihy nevěřících francouzských psů velice brzy ti hodní, tolerantní a mírumilovní muslimové spálí ihned po otevřeném převzetí moci.

    Sladký Emanuel Macron se zřejmě poradil s francouzskou „první bábou“ (multikulti varianta jinak obvyklé „první dámy“). A když mu tak francouzská první bába večer četla pohádky na dobrou noc, protože co by s ní asi tak jiného mohl dělat, tak mu poradila, ať neposlušné země nechá vyloučit ze Schengenu. No tomu říkám trest! Musíme hlasovat pro!

    Konkrétně to totiž znamená, že krimigranti, kteří zaplavili vítačské země západní Evropy jako krysy skladiště obilí, tak tito krimigranti ........ chvíle napětí ......... budou muset mít platné, mezinárodně uznávané doklady a možná i VÍZUM pro vstup do ČR. Řádný mezinárodní pas. Na pravé jméno. S pravými údaji o místu narození a o datu narození. A ještě k tomu všemu možná POŽÁDAT O VÍZUM. A .....DOSTAT VÍZUM, na které není automatický nárok! A rozhodně žádné právo pobytu pro krimigranty a islámské okupanty a teroristy v ČR. Samostatná imigrační politika pro naši republikupodle nás a bez možnosti zásahu nebo nátlaku západoevropských, bruselských zločinných mocenských „elit“.  

    Tím vším nám Macron „vyhrožuje“. To je jako vyhrožovat v roce 1943 Židovi, že bude vyhozen z Auschwitz a bude za trest poslán prvním parníkem do USA. I s celou rodinou! Tak! A máte to, Khon! To máte za to!

     Krimigranti a islámští teroristé zůstanou všichni pěkně ve Francii, v Německu, v Itálii, ve Španělsku, v Řecku, ve Švédsku - a nás géniové z EU potrestají tím, že k nám ani jednoho teroristu nepustí. 
    To je jak napsal vítač Svěrák – „nedám si dnes po obědě doutník, neplačte, samy jste si to zavinily“.
    A nebo možná jako známý film Ještě větší blbec, než jsme doufali

    0 0

    23. 9. 2018



    0 0




    - kou - 
    23. 9. 2018 PrvníZprávy

    Mezinárodní koalice pod vedením Spojených států vyvezla militanty teroristické skupiny „Islámský stát" ze syrské provincie Deir az Zour, uvedla RIA Novosti s odkazem na zprávu SANA citující místní zdroje.

    Podle syrské agentury, koalice provedla výsadek blízko vesnice al-Murashida, kde je soustředěn IS, a evakuovala skupinu „činitelů“ v neznámém směru.

    Spojené státy a její spojenci provádějí operaci proti Iráku a Sýrii od roku 2014 a Sýrii a působí v Sýrii bez souhlasu vlády země. Rusko od roku 2015 provádí operaci proti teroristům na žádost Damašku.

    Provincie Deir az Zour se nachází ve východní části Sýrie.

    Rusko obvinilo USA: Vytvářejí novou armádu ze zbytků militantů v Sýrii!

    Město stejného jména bylo osvobozeno syrskou armádou od „Islámského státu“ v listopadu loňského roku. Deir az Zour zůstal posledním velkým opevněním teroristů v Sýrii. Od roku 2014 drželi militanti většinu města pod kontrolou. Pro IS měl Deir az Zour strategický význam, protože je blízko syrsko-irácké hranice, přes níž se volně pohybovaly jednotky teroristů včetně dodávek zbraní a munice.

    Útok na Palmyru

    Na začátku září militanti napadli postavení syrské armády 36 kilometrů jihovýchodně od Palmyry. Snažili se vyjít z oblasti vesnice Tanf, doplnila informaci RIA Novosti.

    Dva militanti byli zabiti, další dva byli zajati a svědčili. Zejména sdělili, že v oblasti Palmyra musí provést řadu teroristických činů a zajistit průchod hlavních sil teroristů do města. Chtěli zabrat Palmyru během týdne.

    Militanti patřili k gangu „Východních lvů", jejichž počet se pohybuje okolo 500. Jejich výcvikový tábor se nacházel v oblasti El Tanf v blízkosti americké vojenské základny.

    Jeden ze zajatých teroristů uvedl, že jejich skupina byla vycvičena mimo jiné instruktory ze Spojených států. Současně byly z americké základny dodány zbraně a střelivo.


    - - -

    0 0

    Břetislav Olšer
    23. 9. 2018      Rukojmí
    O co v napůl lživé reportáži ve Zprávičkách: D na dětském kanále ČT přesně šlo? „Teď se podíváme do dnešních škol na Izraelem okupovaném území Palestiny. Jejich žáci se obávají, že je nebude mít kdo učit. Peníze na školství dosud darovaly bohatší západní země a rozdělovala je OSN. Spojené státy americké ale letos žádné peníze neposlaly. a ty teď palestinskému školství chybějí,“ říká moderátor - presstitut.


    A uvádí tak půlminutovou "reportáž" Blanky Závitkovské, která zná Izrael a Pásmo Gazy asi jen !z ponorky přes kalnou vodu". Ukazuje, jak údajně 100 tisícům palestinských dětí v pásmu Gazy začal školní rok, ale jejich ředitelé nemají peníze na výplaty pro 22 tisíc učitelů a chybí též prostředky na učebnice i pomůcky. Malá Ranin si pak stěžuje:
    Výsledek obrázku pro zprávičky ČT„Rodiny nemohou koupit dětem věci do školy, knihy a oblečení, přesto se chceme učit co nejlíp, abychom znalostmi mohli lépe čelit okupaci.“ Takže polopaticky řečeno děti nebudou v dospělosti stavět domy, zahrady, nebudou vyrábět kosmické rakety. Zato budou dobře bojovat s židy. Budou stavět bunkry, rakety, jež pak budou střílet na židovské a křesťanské, ale i muslimské obyvatele Státu Izrael.

    Byl jsem v Pásmu Gazy a vím, že situace kolem sporů Izrael vs. Palestina je složitá. Samotné Pásmo Gazy je pak dlouhodobě konfliktním prostředím, ve kterém umírají lidé - a to kvůli různým střetům a demonstracím. (Když je Hamásem, spáchán úspěšný atentát na Izraelce a jsou mrtví, v Gaze se oslavuje; děti s napodobeninami kalašnikovů dostávají bonbóny…) Od konce března tak zahynulo na 170 Palestinců, patřících však ke světem uznávaným teroristům palestinskému hnutí Hamás.
    Výsledek obrázku pro olser islám děti„Faktem je, že Gaza je palestinská autonomní oblast, spravovaná militantní nedemokratickou vládou vojensko-politické organizace Hamás. Izrael se z ní zcela stáhl a jen se brání raketovým útokům odtud. ČT ovšem dětem vštěpuje obrázek Izraele jako okupanta a USA jako lakomce. Prosím ČT, aby se aspoň na dětech zdržela politické propagandy,“ okomentoval „déčko“ i bývalý europoslanec Petr Mach. (Dodávám, že za loňský rok bylo vystřeleno na Izrael přes 4000 tisíce palestinských raket...)
    Fakt, že Hamás vyplácí vrahům Izraelců doživotní rentu několikanásobně převyšující učitelský plat, ani to, že v Gaze žádní „izraelští okupanti“ nejsou, se už z této srdceryvné české "nalejvárny" nedozvíte. „ČT Déčko je veřejnoprávní stanice určená dětem od čtyř do dvanácti let.
    Pořad Zprávičky dětem vypráví o školácích z Gazy, kteří se chtěli učit co nejvíc, ‚aby mohli znalostmi čelit okupaci‘, ale jejich ředitelé nemají dost peněz na platy učitelů, protože USA zastavily dotace. Faktem je, že Pásmo Gazy je palestinská autonomní oblast, spravovaná militantní nedemokratickou vládou vojensko-politické organizace - teroristického Hamásu.
    Výsledek obrázku pro zprávičky ČTA nyní, kdy už po sedmi desítkám let došlo USA, resp. dnes prezidentu Donaldu Trumpovi, že jejich humanitární pomoc Palestinci nevyužívají pro humanitární činnost, ale pro přípravu a výchovu nové generace teroristů a bojovníků proti Západu a Státu Izrael, pak vyčůraní Palestinci věří, že Evropská unie je nenechá na holičkách, nahradí americkou pomoc a bude dál pokračovat ve financování palestinského vzdělávání k nenávisti.
    O českých televizních programech ČT o „zlých izraelských okupantech“ Pásma Gazy:http://www.rukojmi.cz/clanky/6814-prosim-ct-aby-se-aspon-na-detech-zdrzela-politicke-propagandy-nejen-petr-mach-je-zdesen-zahranicni-zpravou-kterou-ct-predlozila-tem-nejmensim
    A jak se naopak vede televizním pořadům pro děti v Palestině? Pro jeden palestinský učební program se hodilo i zneužívání postaviček z televizních bajek k politické agitaci, jak to činili Palestinci se svým Mickey Mousem Jmenoval se Farfur a byl hvězdou pořadu pro děti zvaného “Průkopníci zítřka”, který vysílala oficiální televize Hamásu (al-Aksa TV).
    Výsledek obrázku pro televize al aksá pro dětiFarfur a jeho spoluuvaděčka Saraa učili děti o důležitosti pití mléka a přitom využívali každé příležitosti, aby jim připomněli něco o nadřazenosti islámu, o nenávisti k Izraeli a USA či o podpoře “odporu”, což je palestinský eufemismus pro terorismus.Říkali dětem, že se musí pětkrát denně modlit v mešitě, dokud nebude nastolena “světová vláda pod vedením islámu”.
    "Budu pokračovat ve Farfúrových stopách," slibuje Nahul - nová hrdinka dětského pořadu z dílny Hamásu... Foto: memri.org...
    Hovořili pisklavými hlásky o Izraeli jako o “utiskovatelské vetřelecké sionistické okupaci”, které musejí děti “odporovat”. Saraa oznamuje, že po smrti se budou muset děti zodpovídat Alláhovi z toho, co udělaly nebo neudělaly pro mešitu al-Aksa v Jeruzalémě a pro palestinské vězně. Farfúr byl legrační a zábavný, když si přeříkával seznam světových vůdců a štěbetal před lety rovněž o tehdejším prezidentu USA:
    “Zvítězíme, Bushi! Zvítězíme, Condoleezzo! Zvítězíme, Šarone!” Pak, aniž by vypadl z rytmu, zavtipkoval, “Áá, Šaron je přece už mrtvý…” Nic však netrvá věčně; kritika mickeymousovského klona sílila a tak ho televize Al-Aksa nechala zmizet. A udělala to stylově, po islámsku. V posledním díle upískaný palestinský hlodavec zemřel jako „šahíd“ – mučedník.
    Což tak Palestinci,  vzít si vzor z italské školní jídelny: https://www.youtube.com/embed/ JNgCM7zp30M?version=3&start=1& end=198&autoplay=1&hl=en_US& rel=0
    Výsledek obrázku pro televize al aksá pro dětiVysílání Hamásu šlo však dál a zaútočilo na malé děti plyšovým zajícem, který jakoby z oka vypadl americkému Bugs Bunnymu. Tento zajíc ale vybízí k mučednictví a k likvidaci dánského karikaturisty. Malá moderátorka Sára se zajícem probírala, jak zbavit mešitu Al-aksá “nečistých Židů”. Zajíc se také radikálně postavil proti dánskému kreslíři. “Jestli se to ještě jednou stane, zemře. Kousnu ho a sežeru,” kasal se zajíc a vyzval k bojkotu dánského a izraelského zboží.
    Propaganda Hnutí islámského odporu (Hamás), učící palestinské arabské děti od malička nenávisti, dosáhla nového vrcholu. TV Ak Aksá v Gaze před rokem odvysílala hrůzostrašný dětský pořad, ukazující hloubku nenávisti islamistů k Západu, stejně jako muslimské odhodlání ovládnout svět. Show ukazuje dítě, které proniklo do Bílého domu a vyhrožuje, že zabije prezidenta USA. Když ten zavolá svoji ochranku, dítě mu řekne: „Nejsou tu žádné stráže a tví lidé prohráli. Musím se ti pomstít, tímto mečem islámu, prorokovým mečem Al-Battar!“
    Výsledek obrázku pro olser islám dětiBush sám začne plakat, prosí o milost a nabízí dítěti hračky, jídlo a návštěvu Bílého domu. Chlapec poté řekne: „Jsi nečistý Bushi, a proto nemáš v Bílém domě co dělat, protože se změní na velkou mešitu pro národ islámu.“ Kluk také vysvětluje, že má v úmyslu Bushe zabít stejně „jako Mu’az zabil Abu Lahaba“, čímž má na mysli smrt odpůrce Mohameda, popsanou v Koránu. Dítě poté opakovaně bodá do Bushovy loutky a show končí tím, že chlapec s uspokojení prohlašuje: „Ach, zabil jsem ho…“
    Co se v mládí naučíš...
    Pořad “Mladí bojovníci” v hamásovské televizi Al-Aksá uvedl rovněž pořad oslavujícího matku, sebevražednou atentátnici. Žena v dokumentu se připravuje k bombovému útoku, přičemž ignoruje své děti, které se jí ptají, co dělá. “Mami, co to máš v ruce? Hračku, nebo dárek?“ ptá se dcera. Když se později dozví o sebevražedném útoku, dojatá zpívá: “Teprve teď chápu, co bylo důležitější než my.“
    Atentátnice Rím Rijašiová na hranici mezi Pásmem Gazy a Izraelem zabila čtyři lidi. Moderátorka Al-Aksá pak pronesla: “Pro okupanty máme vzkaz, že budeme následovat učení této mučednice, dokud naši vlast neosvobodíme z vašeho nelegitimního sevření.“ Je běžně známý pohled na maličké Palestince, jak oděni do hamásovských úborů a šátků sebevrahů mají na sobě také opravdové kalašnikovy a granáty, čímž prezentují své odhodlání umřít za svoji svobodu v boji proti Izraelcům.
    Podle psychiatra z Pásma Gazy Ejáda Sarradže v průzkumu mezi dětmi ve věku 12 a 14 let odpovědělo 36 procent chlapců, že chtějí být mučedníky, a totéž chtělo i 17 procent děvčat. Dnes myslím na to, jak budou z palestinských škol vycházet další adepti mučednictví, když je zavedena výuka zacházení s nejrůznějšími zbraněmi. Ihned po telavivském útoku se začalo v Pásmu Gazy oslavovat, zpívat, tančit a na oslavu teroristického útoku byly dětem rozdávány cukrovinky. Zprávu o útoku v Tel Avivu rozhlašoval ampliony z mešit muezzin, který jinak svolává muslimy k pěti denním modlitbám…
    Pohled na Ramalláh... Snímek Břetislav Olšer
    Měl jsem možnost vidět v Gaze palestinské děti s replikami kalašnikovů či opásané naštěstí jen napodobeninami sebevražedných náloží. Velmi vlastenecké způsoby. Palestinští školáci se totiž přímo učí, jak střílet se samopaly, házet granáty a odpalovat výbušná zařízení. Je to součást programu, jež ministerstvo školství Hamásu vložilo do učebních plánů. Proto úředníci Hamásu přidali lekce ”Futuwwa” do školních učebních plánů už loni v září.
    Pro 37 tisíc palestinských hochů mezi 15 a 17 lety to znamená, že se musí vyškolit v novou generaci mužů pro boj s Izraelem. Ministr školství Mohamed Syam uvedl, že by se program Futuwwa mohl příští rok rozšířit i do dívčích škol. “Neprovádíme ve školách vojenský výcvik, jen šíříme informace,” tvrdí… Ismáíl Haníja, který je předsedou vlády Hamásu v Pásmu Gazy, řekl, že děti budou v této škole připravovány k “osvobození Palestiny”. Futuwa znamená Sufi, což je islámská ctnost, která má některé podobnosti s rytířskými činy. Je přirovnávána k Hitlerjugend...
    Proč nemají Palestinci svůj stát?http://www.rukojmi.cz/clanky/4838-byl-to-pred-sto-lety-jen-obycejny-dopis-balfoura-lordu-rothschildovi-ktery-vsak-chytl-britskeho-ministra-zahranici-za-slovo-a-byl-z-toho-dokument-o-zrizeni-narodni-domoviny-pro-zidovsky-lid-v-palestine
    Výchova palestinských dětí k likvidaci Izraele začíná už od malička to dosti tragicky; teroristé si je pro začátek berou jako rukojmí tím způsobem, že si své střelecké hnízdo umístí ve škole, nemocnici nebo na balkoně obytného domu. Zásadní je však de facto mikroskopická rozloha státu Izrael a počet jeho obyvatel ve srovnání s muslimským světem resp. proti nečekaným sebevražedným atentátům se těžko brání. Proč tedy Izraelci zabíjejí palestinské děti? Protože, aniž to tuší, jsou nezletilci živými štíty pro teroristy.
    Dostat se do Pásma Gazy bylo snadné - využít cestovky Alternative Tours - Experience Palestine... reprofoto autor
    Zcela vědomě Hamás nechává chodit děti do škol a školek, kde má svá odpaliště raket, neevakuuje nemocnici ani mešitu, kde končí či začínají pašerácké tunely, nevystěhuje rodinu z bytu, na jehož balkoně má kulometné hnízdo. Čím víc mrtvých dětí, tím má Hamás větší reklamu. Morbidní, ale krutě pravdivé. Ke všemu to nejsou Izraelci, ale američtí politici, kdo pro neuskutečnitelný mír na Blízkém východu nutí Izrael, aby z vězení propouštěli palestinské vrahy s židovskou krví na svých rukách na svobodu.
    Jak je to s palestinskými dětmi, co je sionisté vraždí? V Pásmu Gaza se měří úroveň školního zařízení ne podle toho, jak vzdělaní z ní odejdou její žáci, ale kolik portrétů “hrdinů” visí na chodbách těchto škol, kolik zdejších “házečů kamení” (intifáda – vzpoura kamení) se nechalo za svatou věc islámu při sebevražedné explozi zabít. A kdo z nich při atentátu zabije víc nenáviděných Izraelců, ten bude oslavovanější...
    Ve škole pak děti zpívají: “Slyšíte svist kamenů? Je to hlas hněvu. Drobné dlaně nesou kameny, dávající vyzvání útočníkům. Je tam i mučedník Muhammed, všichni ho vidí, otec ho chrání, matka vidí jeho smrt. Jeho krev vyzývá ke svaté válce. Dáme krev i život za Jeruzalém…” Měl jsem možnost vidět palestinské děti s replikami kalašnikovů či opásané naštěstí jen napodobeninami sebevražedných náloží.
    Jediné relativní pozitivum vraždění teroristů Islámského státu - sjednotili úhlavní nepřátele Izraele: http://www.rukojmi.cz/clanky/497-jedine-relativni-pozitivum-vrazdeni-teroristu-islamskeho-statu-sjednotili-uhlavni-nepratele-izraele
    “Neprovádíme ve školách vojenský výcvik, jen šíříme informace,” tvrdí palestinský ministr školství Mohamed Syam … Děti, které ještě žijí a čekají na svůj “šťastný los” při výběru mezi sebevrahy, ve svém věku dvanácti let tvrdí, že hlavní boj do poslední kapky krve s židovskými satany teprve nastane a neskončí dřív, dokud zcela Izrael nezničí. Jeruzalémský mufti má na dětské házeče zcela jasný názor:
    Foto: Reuters...
    “Je těžké to vyjádřit slovy. Není pochyb, že dítě-mučedník předpokládá, že nová generace a jeho nástupci budou v tomto poslání dál pokračovat. Čím je mladší mučedník, tím je větší a tím víc si ho vážím…” A muftí dodává:“Jeden chlapec napsal na kousek papíru své jméno ještě těsně předtím než zemřel: Mučedník Muhammad. A takové lístky si dávají do svých kapes všichni, aby se vědělo, kdo že se to stal opěvovaným hrdinou, kterého čeká svatba v nebi,” rozplývá se muftí nadšením, z něhož naskakuje husí kůže
    “Proto palestinské matky kvůli svobodě ochotně obětují své syny. Je to skvělá ukázka, jak velká je jejich víra. Mluvil jsem s jedním mladým mužem, který mi řekl: Chci se oženit s krásnými černookými nebeskými ženami. Téhož dne se stal mučedníkem. Jsem si jistý, že jeho matka byla naplněna radostí z jeho svatby v nebi. Takovému synu sluší taková matka…”
    Cestou po telavivském nábřeží jsem minul středisko vodních sportů, jehož součástí byla i diskotéka Rasija. Byla… Jednoho letního večera roku 2001, kdy se u vchodu tísnily stovky mladičkých, tance a hudby dychtivých Izraelců, většinou z rodin ruských přistěhovalců, vešel do davu omladiny šílený palestinský sebevrah s dynamitem kolem pasu, který vzápětí odpálil. Nechal tak pro satanskou hudbu roztrhat sebe i jednadvacet bavících se chlapců a dívek, sto dalších výbuch těžce zranil.
    Pomník dětským obětem sebevražedného atentátu v diskotéce Rasija na nábřeží Tel Avivu… Snímek Břetislav Olšer
    Vedle místa tragédie byl postaven pomník obětem. Když jsem tady byl naposled, k nebi ještě dál ponuře trčela polorozbořená střecha explozí zničeného tanečního sálu. Zastavil jsem se před otřesným dílem zkázy a v písku u svých nohou jsem zahlédl žárem do černa osmahlou minci. Izraelský šekel; asi tam zbyl jako němý svědek krutého pekla. Možná právě touto mincí se jedna z obětí zrovna chystala zaplatit. Stál jsem zádumčivě u pomníku obětí a s pietou přemýšlel o pomíjivosti života a také o sobě, jak je vše nejisté, když neznáme den ani hodinu své zkázy.
    Jak z této polízanice ven? Dokázat si odpovědět na dvě zásadní otázky: Kde jsou muslimové nešťastní: Nejsou šťastní v Pásmu Gazy, nejsou šťastní v Egyptě, nejsou šťastní v Libyi, nejsou šťastní v Maroku, nejsou šťastní v Íránu, nejsou šťastní v Iráku, nejsou šťastní v Jemenu, nejsou šťastní v Afghánistánu, nejsou šťastní v Pákistánu, nejsou šťastní v Sýrii, nejsou šťastní v Libanonu, nejsou šťastní v Jordánsku, nejsou šťastní v Bahrajnu...
    Tak potom kde jsou šťastní?  Šťastní jsou v Austrálii, šťastní jsou v Anglii, šťastní jsou ve Francii, šťastní jsou v Itálii, šťastní jsou v Německu, šťastní jsou ve Švédsku, šťastní jsou v USA, šťastní jsou v Norsku, šťastní jsou Kanadě, šťastní jsou v Dánsku, šťastní jsou v Nizozemsku... Prostě jsou šťastní v každé zemi, která není muslimská.
    Afrika a důvod tamní migrace do Evropy; kolik jich přibylo během těchto vteřin:http://populace.population.city/world/af
    V Izraeli je povinná vojenská služba i pro ženy... Snímek z archivu autora...
    A koho z toho viní? Paradoxně neviní islám, ani svoji zemi, neviní ani sami sebe; viní země, v nichž jsou šťastní. A aby toho nebylo málo, snaží se tyto země změnit, aby byly jako země, odkud sami přišli a v nichž nebyli šťastní... A evropské perspektivě v rámci současného největšího stěhování národů po 2. sv. válce třikrát Nazdar...Nazdáááár... Doktor Chocholoušek by zajásal...
    USA opravdu jako lakomec?http://www.rukojmi.cz/clanky/zahranicni-politika/3810-zakon-palestinske-spravy-zarucuje-vsem-palestinsko-arabskym-veznum-za-vrazdeni-nebo-planovani-vrazdeni-izraelcu-mesicni-duchod-12-000-sekelu-60-000-ceskych-korun
    Výsledek obrázku pro olser islám dětiNakonec trochu černého humoru:První den po letních prázdninách, v páté třídě jedné berlínské základní školy učitel kontroluje přítomnost žáků: „Mustafa El Ekh Zeri.“ „Zde.“ „Achmed El Cabul.“ „Zde.“ Kadir Sel Ohlmi.“ „Zde.“ „Mohammed End Ahrha.“ „Zde.“ „Mi Cha Elma Yer.“ Ticho … „Mi Cha Elma Yer.“ Nikdo se nehlásí … „Ješte jednou – Mi Cha Elma Yer!“ V zadní lavici vstane chlapeček: „To bych mohl bejt asi já, ale čte se to Michael Mayer.“
    Inu, tak jsme se právě dozvěděli, jak nejsledovanější české médiem bezostyšně lže našim dětem, když ve Zprávičkách na dětském kanále ČT slyšíme. Že Pásmo Gazy okupují „zlí Izraelci“; zatímco pořad “Průkopníci zítřka”, oficiální palestinské televize Hamásu učí o “světové vládě islámu”. Ovšem ouha, v Gaze totiž nejsou žádní zlí Izraelci; doporučuji Blance Závitkovské to, co jsem učinil já sám, když jsem Pásmo Gazy navštívil… http://olser.cz/11128/v-islamisticke-propagande-jasne-plati-zvrhle-heslo-zadne-mrtve-decko-nesmi-prijit-nazmar/
    http://www.youtube.com/watch?v=o37GHxeRqGA&feature=player_embedded

    0 0
  • 09/23/18--07:30: Svobodo, kam jsi odešla?
  • Paul Craig Roberts
    23. 9. 2018  
    paulcraigroberts  
    Moje generace je poslední, která ještě znala soukromí a prožila většinu svého života ve svobodě. Vzpomínám např. na dobu, kdy na řidičských průkazech nemusely být fotografie a už vůbec ne otisky prstů, a jediným dokumentem potřebným k získání řidičského oprávnění byl rodný list. Byli jste prostě tím, čím jste řekli, že jste. Otravné otázky, kterými vás dnes zahrnou, když děláte cosi tak jednoduchého, jako někomu oznamujete, že vám nefunguje telefon či internet, či ptáte se na výši poplatku za držení kreditní karty, byly nepřípustné.

    Pamatuji si např. že když jsem volal do společnosti služeb, dočkal jsem se odpovědi už po třetím zazvonění a skutečný živý člověk na druhém konci drátu mohl můj problém vyřešit v několika minutách, aniž by na mně vyzvídal číslo mého sociálního zabezpečení či dívčí jméno mé matky. Avšak dnes po půl hodině vaší debaty s hlasy robotů, ptajících se vás na cokoliv, se vám skutečně ozve živá bytost – ale to až odkudsi z Asie. A řízen stejným svazujícím systémem jakým jste řízen i vy, vám sice odpoví – ale -bohužel - zase jako robot. Není mu totiž dovoleno vyslovit k vašemu problému žádný určitý úsudek, takže další půlhodinu posloucháte všelijaké inzeráty, než se vám ozve jakýsi vedoucí, který vám slíbí, že se na váš problém někdy později podívá.

    Po celou tu dobu, co máte telefonní sluchátko u ucha, jste – aniž byste to tušili - předmětem sběru informací o vaší osobě. Podle toho, co se proslýchá, už brzy budou o nás podávat zprávu i naše vařiče, ledničky a mikrovlnky. Nová auta už tak činí dnes.

    Jestliže ovšem zmizí soukromí, zmizí s ním i soukromí občané. Čím tedy budou? Stanou se poddanými Velkého bratra.

    Do tohoto období právě vstupujeme.

    Tohle interview s Juliem Asangem je z trochu odlišného soudku, ale rozhodně za 35 minut poslechu stojí: https://www.rt.com/news/438968-assange-last-interview-blackout/

    A nyní se jeho případem aspoň po dobu jedné minuty zabývejme. Nebyla proti němu vznesena žádná obžaloba a všechna obvinění proti němu byla vyvrácena. Ale z ekvadorského velvyslanectví nesmí vyjít, protože kdyby tak učinil, britská policie by jej okamžitě zatkla a předala Washingtonu, jehož soudní aparát se jej chystá obvinit ze zrady. Vzdor tomu, že Asange je Australan a nikoli Američan.

    Čeho se dopustil? Ničeho jiného, než praktické novinařiny. A jeho jediným problémem je, že jeho novinařina přivedla Washington do úzkých, za což se mu Washington hodlá pomstít..

    Tohle vše nemá samozřejmě se zákonem nic společného. Je nezákonné britské věznění Asanga na ekvadorském velvyslanectví a proti zákonu jde i surové americké rozhodnutí dostat Asanga do svých rukou.

    Vyjádřeno šířeji: angloamerický svět je absolutně bezzákonný. Přesto však ruská vláda věří své iluzi, že USA a Britanie jsou zeměmi, se kterými se jisté dohody sjednat dají.

    Nastupující digitální svět činí z Paměťové díry Velkého bratra reálnou možnost. Není už zapotřebí pálit knihy – stačí zmáčknout knoflík a všechny informace zmizí. A mohou nejen vaši identitu ukrást, ale mohou ji i smazat. A ukrást ji mohou i dokonce i několikanásobně, takže každý z nás může být rozmnožen. A k našemu vymazání stačí stlačit tlačítko – a odcházíme. A ani vražda už není problém – dá se zařídit, že zavražděný nikdy neexistoval.

    Jak už jsem jednou řekl a jak to vždy budu říkat: digitální svět a umělá inteligence je mnohem větší katastrofou pro lidstvo, než byl černý mor. A všichni ti úžasní lidé, na vytvoření nového světa pilně pracující, ničí lidskou rasu.

    Překlad: Lubomír Man

    0 0

    Břetislav Olšer

    23. 9. 2018   Rukojmí
    Před osmdesáti lety začala předzvěst tragédie 2. sv. války; večer 23. září 1938 vyhlásilo Československo v reakci na Hitlerovy stupňující se požadavky všeobecnou mobilizaci. Obrovské mravní odhodlání našeho národa bránit ohroženou republiku dodnes vzbuzuje zasloužený obdiv a úctu.



    Mobilizace se tak stala hlavním tématem všech médií již druhého dne. Lidé byli připraveni plnit své povinnosti vůči státu a národu, který však byl v zajetí děsivého strachu, ponížení a vidiny hrůzných smrtících událostí.

    Přesto byla většina armády vlastenců po týdnu mobilizace odhodlána plnit bojové úkoly; měla v pohotovosti více než 1,5 milionů vojáků, kteří měli k dispozici 1,2 mil. pušek a 62 tisíc kulometů, 36 000 vozidel, na 200 000 koní, 469 tanků a 568 bojových letadel.


    O tomto množství techniky si může dnešní armáda nechat jen zdát. Bylo dokončeno a zčásti vyzbrojeno 263 těžkých objektů pohraničního opevnění a 9632 objektů lehkého opevnění. Objekty měly být štítem pro pěchotu bránící naše území. Situaci v československé armádě komplikovaly národnostní menšiny. Během mobilizace se nedostavila asi polovina německých vojáků. Vynikající morálku měla zejména česká, slovenská a ukrajinská národnost.

    Britský premiér Chamberlain měl schůzku ještě 22. září 1938 s Hilerem, kde osobně sdělil, že Československo se vzdá pohraničí, kde žije více než 50 procent německých obyvatel. Hitlerovi to ovšem nestačilo, neboť chtěl Československo celé a buď mu ho západní mocnosti vydají politicky, nebo byl připraven se ho zmocnit vojensky. Hitler trval na tom, že chce pohraničí vydat do 1. října a věděl, že za týden se to nedá stihnout.


    Když se řekne Sudety, každému se vybaví dramatické okamžiky předcházející druhé světové válce. Kde se ale označení pohraničí vzalo? https://www.stoplusjednicka.cz/historie-jednoho-pojmu-odkud-se-vzalo-slovo-sudety

    Termín, který dal sudetskou geografickou oblast do souvislosti s jejími německými obyvateli, se poprvé objevil až v roce 1866. Tehdy se zrodil i termín sudetský Němec, který začal být používán pro příslušníky německého národa a jazyka žijící v habsburské monarchii na historickém území českých zemí a který byl užitečný pro odlišení Němců z Čech od Němců z alpských zemí.

    Třebaže se hlavně v období první Československé republiky (1918–1938) zdálo, že vztahy mezi Čechy a Němci budou smířlivější, velká hospodářská krize a nástup Adolfa Hitlera k moci v Německu v roce 1933 daly takovému sbližování červenou. Nová nacistická propaganda dávala svým heslem „Heim ins Reich“, tedy Domů do Říše signál všem Němcům žijícím mimo území meziválečného Německa, aby udělali vše pro návrat do lůna otčiny. https://www.ww2.cz/n/mobilizace-23-zari-1938

    Prezident Beneš a jeho generálové si chtěli zachovat tvář před tím, než prchnou do Londýna, byť moc době věděli, jaký byl reálný poměr sil mezi německým Goliášem a československým Davidem...


    Neznali snad Vojenské dějiny Československa z roku 1987, které uváděly, že německá armáda určená k přepadení ČSR měla 39 divizí, 720 tanků, 2400 letadel a 1 825 000 vojáků, jimž čelilo 37 československých divizí vyčleněných k odražení agrese; 400 tanků, 1500 letounů a 1 645 000 vojáků... https://www.youtube.com/watch?v=axVOpolMfdQ

    V očekávání 2. světové války se Československo připravovalo na svoji obranu. Celkem mělo být na hranicích postaveno 1 276 těžkých a 15 463 lehkých bunkrů, pevností a tvrzí. Z důvodu nákladné investice, kterou si předválečné Československo nemohlo dovolit, byl projekt rozpracován na více jak 10 let. Náklady by dosáhly skoro jedenáct miliard korun. Suma na tehdejší dobu astronomická.

    Do odstoupení pohraničí se stihlo proinvestovat pouze jednu pětinu částky. Postaveno tak bylo jen 226 pevností, mělo stát i 17 tvrzí. Z plánovaných 15 463 objektů lehkého opevnění se podařilo dokončit necelých 10 tisíc, vydaných nakonec bez jediného výstřelu. Dne 23. září 1938 byla mobilizace, povoláno bylo 1 250 000 mužů do zbraně.

    A zde vstupuje do tragického děje před nejzrádnější Mnichovskou dohodou Edvard Beneš a to hned v několika dimenzích, resp. v akci a reakci. Napřed se předvedl jako muž hrdina, když prorocky řekl:

    „Tato válka bude hrozná. Nakonec se u nás s Němci budou bít všichni, muži, ženy. Ale budeme se bránit do posledního dechu. Já zůstanu se svou vojenskou družinou stále u vojska. Ale budu ustupovat s vojskem jen po jistou dobu. Až se budeme muset zastavit, území už dál neopouštět a bít se až k smrti, to já jako prezident republiky nesmím být zajat. Zůstanu s těmi, kteří se budou bít doopravdy až do poslední chvíle, a padnu s nimi.“


    To pronesl ten statečný muž 26. září 1938 jako akci. A pět nejvyšších českých generálů u prezidenta Edvarda Beneše mu přitakalo a pak 28. září 1938 v rámci ní přísahali: „Musíme do války, ať jsou důsledky jakékoli. Západní velmoci budou nuceny nás následovat. Národ je naprosto jednotný, armáda je pevná a chce do toho jít. A i kdybychom zůstali sami, nesmíme povolit.“ bili se do svých hrdých hrudí...

    Slova se však vedou, činy ovšem ne vždy odpovídají nastalé skutečnosti; o týden později jsme totiž byli donuceni po Mnichovské dohodě hraniční bunkry a obranné objekty odevzdat nacistům. „Máme doma hodně kolaborantů a náš průmysl je největším a nejhorlivějším dodavatelem zbraní do Německa. S tím je potřeba něco rychle udělat!“ řekl Jaromír Smutný, důvěrník prezidenta Beneše. A tak se také dělalo…


    A máme tady novou životní dimenzi Beneše, tedy reakce psychicky zmateného politika, který sbalil "pět švestek", nechal svůj národ sám sobě a uprchl do Londýna. Tam se statečně sám pěkně za vodou postavil do čela exilové československé vlády a i přes protesty domácího odboje, tedy toho národa nechaného jím v hrůze Protektorátu Böhmen und Mähren, naplánoval v Anglii akci na Heydrichovu likvidaci – Anthropoid. Musel se přece nějak rehabilitovat za své plané řeči o svém válečnickém odhodlání a dokázat Spojencům odhodlanost a bojeschopnost Čechoslováků.


    Předběhněme další tragický vývoj; naši generálové a exilová vláda se poplácávali po zádech, jak akcí Anthropoid zachránili čest údajného kolaborantského Československa, kdy tak hrdinsky zlikvidovali strůjce židovského holocaustu, přičemž Heydrich s vyvražďováním židů plynovými komorami a krematorii neměl prakticky nic společného.

    Zde je však nutná vsuvka, jelikož dle pražské kavárny Beneš neměl mít ani zdání o akci parašutistů; domluvili ji bez exilové vlády v Londýně, což však nesvědčí o její "důvěryhodnosti", plukovník Moravec s britskou vojenskou rozvědkou. Když se o tom Beneš dozvěděl, nesouhlasil s atentátem s odvoláním na nesouhlas domácího odboje.

    Nechal se však údajně zlomit jen s podmínkou, že Francie a Británie odvolají své podpisy na Mnichovské dohodě, což se též stalo, ale obyvatelům v již několik let fungujícímu Protektorátu Böhmen und Mähren to bylo platné jako mrtvému zimník… (Zde by byla vhodná "Anatomie lži - Lie to Me“ a Dr. Cal Lightman; kdo tento americký televizní serál zná, ví, o čem mluvím...)

    Nejhorší ale bylo, že šlo jen o osobní účty Moravce, který se chtěl Heydrichovi pomstít na popravu svých kamarádů - českých generálů a vojáků; nepřipustil si, že každý voják jde do vojny s vědomím, že může padnout; to si však nemohly říct tisíce českých civilistů, kteří byli umučeni následkem atentátu v rámci akce Anthropoid...


    To bylo siláckých řečí při mobilizace Československa před 80. lety; slova Beneše byla signifikantní: Budeme se bránit do posledního dechu. Já zůstanu se svou vojenskou družinou stále u vojska; nesmíme území už dál neopouštět a bít se až k smrti…

    Padevět knihovník, Heydrich též knihovník: http://www.rukojmi.cz/clanky/3969-zkusil-by-badatel-padevet-rict-v-kobylicich-lidicich-ci-lezacich-ze-likvidace-heydricha-byla-hvezdna-hodina-nasich-modernich-dejin-asi-ne-jelikoz-by-uz-dnes-byl-v-dlouhodobem-nemocnicnim-osetrovani

    Inu, Hitler je dějinami považován za lidskou zrůdu, až se mi příčí v rámci jeho patologie nenávisti zde použít bonmot Napoleona, který na adresu údajného homosexuála Alexandra Makedonského řekl: „Ut pueris placeas et declamatio fias – Jen aby se zalíbil chlapcům a stal se námětem jejich řečnických cvičení…“ Když si však uvědomím, jakou vraždící stvůrou byl Hitler, včetně jeho paskvilu Mein Kampf, jsou vojevůdci Napoleon s Alexandrem ve srovnání s ním jen směšná ořezávátka…

    Hitler a jeho zrůdný paskvil Mein Kampf: http://www.rukojmi.cz/clanky/5681-pred-93-lety-byla-napsana-bible-nacismu-mein-kampf-zrodila-se-v-mozku-strujce-bezprecedentnich-zlocinu-adolfa-hitlera

    http://www.totalmag.cz/spolecnost/43-udalosti/3601-heydrichiada-temno-teror-korupce.html

    http://www.rukojmi.cz/clanky/2399-neco-malo-o-tom-jak-se-syn-sefa-policie-a-cs-protektoratni-vlady-za-treti-rise-richarda-bienerta-ozenil-s-evou-peroutkovou-dcerou-publicisty-ferdinada-peroutky-co-pry-nebyl-antisemita

    http://www.rukojmi.cz/clanky/1476-v-roce-1942-by-hajlovala-strachy-z-plynove-komory-ted-ji-nic-nehrozi-a-dela-ze-sebe-hrdinku-treba-se-stane-stazistkou-v-bilem-dome

    https://www.krajskelisty.cz/plzensky-kraj/okres-plzen-mesto/13086-americane-si-pocinali-v-roce-1945-na-nasem-uzemi-prinejmensim-podivne-senator-doubrava-se-rozepsal-jak-to-bylo-doopravdy-s-oslavovanym-osvobozenim-plzne.htm

    http://www.rukojmi.cz/clanky/1640-zulove-diky-ameriko-v-plzni-dostalo-trhlinu-pry-prirodni-neduh-ale-spis-trest-za-lidskou-nadutost-lez-ma-zkratka-kratke-nohy-a-tomu-odpovidajici-defektyInu

    Ráno vstane, opáše se dynamitem a odpálí na pomníku Rudoarmějců…?

    http://kosackuv.blog.cz/1405/pravda-o-spojeneckem-bombardovani-uzemi-csr-v-roce-1945

    Šéf generálního štábu A. Antonov v Jaltě; spojenci, zničte dopravní uzly Berlína a Lipska




    0 0

    Radim Valenčík
    24. 9. 2018 blog autora
    V článku "Hodně silná káva Terezy Spencerové: SRAB PUTIN" z 19. září 2018, který zaznamenal rekordní počet přečtení, jsem v závěru napsal:
    "Putin hraje o čas, a pokud mu jeho hra vyjde, můžeme se ze současné situace dostat se zdravou kůží. Ale to, kam až je schopna zajít současná globální moc, je zarážející. (Ke skutečným motivům jádra současné globální moci se doufám dostanu v nejbližší době.)" (ZDE)


    V článku jsem využil výborné postřehy Terezy Spencerové a ukázal, jak funguje současná globální moc v případě kauzy sestřelení ruského špionážního letounu s 15 vojáky. Putin se snažil situaci uklidnit, v Rusku akce vyvolala obrovské pobouření a opět se v rozporu s Putinovým postojem ozvala armáda s připomenutím svého pohledu na věc. K tomu dnes Tereza Spencerová opět uveřejnila svůj skvělý postřeh:

    "Na základě samostudia okolností, za nichž bylo sestřeleno ruské špionážní letadlo nad Sýrií... ruské ministerstvo obrany přitvrdilo proti Izraeli... prý Rusku lhal a podváděl... a že se tak prý civilizovaně nejedá... a tak vůbec... Rusové naznačují, že netuší, jestli to celé bylo předem připravené, protože izraelská generalita nemá ze vztahů s Ruskem stejnou radost jako Bibi... nebo se jen nějaký vysoký důstojník Bibimu "vymkl"... ale hlavní otázkou je, jak Putin, který má ze vztahů s Izraelem stejnou radost, zareaguje... podle posledního vývoje něco udělat musí... těch 15 zabitých vojáků z letadla totiž už nikam nezmizí... nebo že by "jen" využil Izraele a jeho pák na Bílý dům, aby si tam něco prosadil?"

    K tomu dodám svůj komentář v podobě několika bodů:

    1. Za sestřelením letadla je s největší pravděpodobností skupina v izraelské armádě, která je bezprostředně napojena na jádro současné globální moci a kterou nemá izraelská statní administrativa, ani generalita, ani zpravodajské služby pod kontrolou.

    2. Jedná o dosud nejnebezpečnější akt eskalování vojenské situace s cílem vyvolat globální konflikt. (Mj. u nás trapně překrývaný kauzou "Šojdrové děti".)

    3. Určitou obdobu lze shledávat s kauzou sestřelení ruského bombardéru Suchoj Su-24 tureckým bojovým letadlem F-16 24. listopadu 2015, což byla zřetelná provokace namířená na vyvolání konfliktu mezi Ruskem a Tureckem. Putinova administrativa tehdy situaci adekvátně vyhodnotila a obrátila situaci ve prospěch zlepšení svého vztahu s Tureckem.

    4. Nyní je Putinova administrativa ve složitější situaci, protože v Rusku existují silné antisemitské nálady, s jejichž posílením organizátoři akce, kteří zneužili izraelskou armádu a izraelskou komunikační síť, počítají.

    5. Současně se však rodí to, co by bylo možné nazvat koalice rozumu a zodpovědnosti sestávající z významných vůdčích osobností různých států. Osobnosti, které tuto koalici postupně vytvářejí, si začínají uvědomovat obrysy a mechanismy fungování jádra současné globální moci.

    6. Na zastavení zla se pracuje velmi intezivně a ani naše země nestojí mimo hru, viz mj. návštěva Steva Bannona, bývalého hlavního poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa, a poslance německého Bundestagu českého původu Petra Bystroně u Miloše Zemana v krické obodobí, viz ZDE

    7. Nutno vidět souvislost dění i s velkým cvičením na východě Ruska, které umožnilo Putinovi provést některé změny v armádě. Z tohoto hlediska lze kauzu sestřelení ruského špionážního letadla chápat i jako další pokus povzbudit ruské "jestřáby" zaháčkované z jelcinových dob různými formami ke spolupráci se současným jádrem globální moci. Otázkou je, nakolik silné vyjádření vedení armády je ústupkem těmto silám, či nakolik se jen navenek hraje hra na "hodného a zlého vyšetřovatele" (Putin a vedení armády).

    Nyní k otázce skutečných motivů jádra současné globální moci, tj. proč toto jádro hrotí situaci až k možnosti vyvolání takového konfliktu, který by mohl znamenat zánik lidstva.

    Připomenu, jak jsem popsal již před delší dobou vznik, fungování, vývoj a proces degenerace současné globální moci:

    http://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

    (Je to sice rok a půl roku staré, ale myslím, že empiricky se stále více potvrzuje, že právě takto současná globální moc funguje, tj, že teoretický model, který ji popisuje, splňuje kritéria explanace a predikce – to jen proto, aby bylo zřejmé, že se jedná skutečně o poctivou vědu, která využívá modely k identifikování reálných procesů.)

    Motivy, které jádro současné globální moci vedou k vyhrocování situace a vyvolání globálního konfliktu za každou cenu:

    1. Určitou roli hraje iluze části těch, kteří působí v jádru současné globální moci, že se velký konflikt, který chtějí vyvolat, podaří udržet v určitých mezích, byť může dojít ke zničení velké části (i velké většiny) lidstva včetně infrastruktury.

    2. Někteří z těch, kteří v jádru globální moci působí, se domnívají, že je to jediná cesta, jak "vyřešit" problémy, ke kterým vede současný setrvačný vývoj; ti považují "redukci stavů" (lidí) dokonce za pozitivum.

    3. Jádro současné globální moci ztrácí svůj vliv v administrativách USA i dalších zemí, do kterých prorostlo, ztrácí schopnost prestižně prosazovat politiku dvojího metru, proto je nuceno překrývat jednu lež ještě větší lží, jeden konflikt ještě větším konfliktem, zametat stopy i za cenu rizika zničení civilizace.

    4. V neposlední řadě vstupuje do hry i stařecká zapšklost přerůstající v zoufalství nešťastně prožitého života a blízkosti smrti. Jádro současné globální moci přestárlo více než brežněvovské politbyro. Eliminováním všech reformních tendencí a jejich nositelů vytvořilo kolem sebe a kolem svých odnoží mnohovrstevnatou slupku poslušných kariérních idiotů, kteří nemají žádné zábrany. Tím se ovšem jádro současné globální moci odsoudilo k tomu, aby kolem sebe rozsévalo zlo současně s idiocií a jako takové se prostřednictvím svých slouhů a poskoků stále více zviditelňovalo.

    Poznámka na závěr:

    Jádro současné globální moci má stále ještě velkou moc. I když je v krizi, i když se rozpadá, i když degeneruje. A nachází své poslušné poskoky. Mechanismus jejich vtahování do hry funguje takto:

    a) Podá se jim zjenodušený výklad problému, kde je na jedné straně ušlechtilá myšlenka, na druhé straně zlý nepřítel.

    b) Když začnou v hlavách takto získaných osob hlodat určité pochybnosti, podpoří se lež autoritou s pozic nejvyšších.

    c) Počítá se s tím, že podvědomě zafunguje tento mechanismus – buď nám "shora"říkají pravdu a pak sloužím správné věci, nebo mají "shora" možnost tak bezostyšně lhát, že je lépe se takové moci přizpůsobit. – Za zanícenými, rádoby morálními, rádoby vzdornými a vzdorujícími 
    postoji (u nás Zeman, Babiš, Okamura a další "nacisté")  je tak obyčejná podělanost před zlem, které si dovoluje lhát a zabíjet v míře, která přesahuje představivost nezkušeného člověka.

    - - -


    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6140-putin-a-jestrabi-rodi-se-koalice-zodpovednosti.html

    0 0

    Letoun radiolokačního průzkumu Il-20
    Tony Cartalucci
    24. 9. 2018  GlobalReasearche, překlad Zvědavec
    Západní a ruské mediální zdroje oznámily, že 17. září došlo k údajnému společnému útoku izraelsko-francouzských sil na Sýrii. Tohoto útoku se zúčastnily izraelské válečné letouny a francouzské fregaty, operující ve Středozemním moři u pobřeží Sýrie. Během útoku zmizel z radarů ruský průzkumný letoun Il-20 se 14 členy posádky na palubě.

    Útok okamžitě přiměl komentátory, analytiky a odborníky k tomu, aby se dožadovali okamžité odplaty vůči nevyprovokované vojenské agresi, a navíc varovali před tím, že pokud Rusko nezareaguje, bude vypadat jako slabé. Někteří komentátoři dokonce vyzvali ruského prezidenta Vladimira Putina, aby rezignoval.

    Není to první provokace


    Přesto útok připomíná sestřelení ruského bojového letounu Tureckem v roce 2015 - po němž se objevily podobné výzvy k odvetným opatřením, společně s obdobným odsouzením Ruska, že je „slabé“. A přesto se vytrvalý a metodický přístup Ruska (od roku 2015) v rámci pomoci Sýrii v zástupné válce s USA-NATO-GCC (Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu) a Izraelem mnohonásobně vyplatil.

    Rusko později pomohlo Sýrii při znovudobytí Aleppa na severu země. Palmýra byla také znovudobyta a očištěna od tzv. Islámského státu, který se zformoval v Sýrii a Iráku (ISIS) - Homs, Hamá, Východní Ghúta a Daraá na jihu země byly také vysvobozeny - takže prakticky celé území západně od Eufratu se dostalo pod kontrolu Damašku.

    Ve skutečnosti Rusko a jeho spojenci dosáhli téměř úplného vítězství, přičemž ignorovali četné provokace ze strany USA-NATO-GCC a Izraele, a prostě se jen zaměřili na úkol, který spočíval v systematické obnově bezpečnosti a stability národa, který se potýkal s mnoha konflikty.

    Syrské síly, podporované Ruskem, jsou nyní připraveny poblíž Idlibu. Rovnováha sil, která byla dosud vychýlená, se nyní změnila ve prospěch Damašku, takže dokonce i Turecko začalo s Ruskem vyjednávat ohledně posledního zbývajícího území, které je dosud v držení zástupných sil Západu.

    Realita západních provokací


    Sýrie a její spojenci vyhrávali tuto proxy válku pro budoucnost národa ještě před tím, než Izrael a Francie zaútočily, a stále ji vyhrávají v důsledku společného útoku. Sýrie přestála stovky takových útoků - velkých i malých - během posledních 7 let.

    Izraelské válečné letouny operovaly na dálku za použití distančních (standoff) zbraní. Francouzské rakety, které byly vypáleny z fregat, také představují distanční strategii, vyhýbající se riziku přeletů nad územím Sýrie, kde by je mohla zaměřit nebo sestřelit vzdušná obrana Sýrie.

    Moderní válečná doktrína připouští, že válku nelze vyhrát jen za pomoci vzdušných sil. To znamená, že samotné bojové lety, vykonávané nad národem, jenž byl vytýčen jako cíl, nemohou dosáhnout vítězství bez pozemních sil, které zezdola koordinují vzdušné síly. Jestliže není možné, aby samotné vzdušné síly dosáhly vítězství, potom je úsilí distančních vzdušných sil dosáhnout vítězství ještě zbytečnější.

    Možná existuje ještě další motiv, který stojí v pozadí mnohonásobných útoků Západu. Moderní elektronická válka zahrnuje detekci a bránění systémům protivzdušné obrany. Pokaždé, když je aktivován systém protivzdušné obrany, lze zjistit jeho polohu a vlastnosti. I když jsou systémy protivzdušné obrany mobilní, informace, které jsou poskytnuty během provokace ve snaze odhalit a vypálit na cíle, jsou pro vojenské plánování neocenitelné.

    Kdyby mělo Rusko nasadit během provokací nejsložitější systémy protivzdušné obrany, poskytlo by tak Západu kompletní obraz jak své technologie obecně, tak rozmístění obranných systémů speciálně v Sýrii, a pokud by se měl potom Západ rozhodnout, že provede rozhodující vzdušný úder v plném rozsahu, mohl by to udělat mnohem efektivněji.

    Přesně tohle se Spojeným státům podařilo v roce 1990 během operace Pouštní bouře, když čelily hrozivé vzdušné obraně Iráku. Počáteční vzdušné akci předcházelo použití zhruba 40 dronů 40 BQM-74C jako terčů, které posloužily jako lest, neboť irácká letecká obrana aktivovala zařízení, které stále monitoroval americký letoun pro radioelektronický boj, letící podél irácko-saúdské hranice. To, že USA tehdy překonaly vzdušnou obranu Iráku, lze připisovat spíše odhalení rozmístění iráckých protivzdušných systémů a zjištění jejich charakteristik, než nějaké „tajné“ technologii.

    Vzhledem k tomu, že proti Sýrii byly provedeny stovky provokací, můžeme předpokládat, že někde mezi nimi došlo k vážným pokusům o elektronické monitorování a průzkum. Můžeme také předpokládat, že kompetentní ruské vojenské velení si toho bylo vědomo a přijalo patřičná opatření k tomu, aby zabezpečilo rozmístění a schopnosti hlavních systémů protivzdušné obrany do té doby, dokud jejich odhalení nebude nezbytně nutné.

    Nejlepší pomstou bude vítězství nad aliancí NATO


    Je těžké se smířit se sestřeleným syrským a ruským letadlem nebo oběťmi na straně syrských jednotek a jejich spojenců na bojišti, aniž by člověk neměl touhu po okamžité odplatě. Přesto je nutné mít na paměti, že okamžitá pomsta zřídkakdy dobře slouží dlouhodobým strategiím, vedoucím k vítězství.

    Starověký čínský válečník a stratég Sun Zi ve svém nadčasovém pojednání “Umění války“ varoval současné i budoucí generály před nebezpečím podlehnutí emocím na úkor zdravé strategie. Uvedl:

    - Nepřesouvejte se, dokud neuvidíte výhodu; nepoužívejte své vojáky, ledaže byste tím něco získali; nebojujte, dokud nebude pozice kritická.
    - Žádný vládce by neměl posílat své vojáky na bitevní pole jen proto, aby rozehnal svou zasmušilost; žádný generál by neměl vést bitvu jednoduše z uraženosti.
    - Pokud je to kvůli vaší výhodě, učiňte krok kupředu; pokud ne, zůstaňte tam, kde jste.
    - Hněv se může za čas změnit na radost; rozmrzelost může být vystřídána spokojeností.
    - Ale království, které bylo jednou zničeno, nemůže být nikdy znovu oživeno; ani mrtví nemohou být znovu přivedeni k životu.
    - Osvícený vládce je proto opatrný, a dobrý generál je zcela obezřetný. To je způsob, jak uchovat zemi v míru, a nedotčenou armádou.

    Pro Rusko by to nebyla výhoda, kdyby potopilo francouzské fregaty nebo odhalilo kompletní schopnosti systémů protivzdušné obrany při sestřelení hrstky izraelských bojových letounů, aby uspokojilo choutky veřejnosti po okamžité pomstě, nebo ochránilo neexistující představy o ruské neporazitelnosti.

    Místo toho je pro Rusko výhodou jednoduše vyhrát tuto proxy válku v Sýrii. Stejně jako v roce 2015 - kdy bylo Rusko vyzýváno k tomu, aby okamžité pomstilo ruský válečný letoun, který Turecko sestřelilo - Sýrie, Rusko a Írán budou pokračovat pomalu a metodicky, aby zabezpečili území Sýrie před zahraničními zástupnými silami, které se snaží rozdělit a zničit zemi, vpadnout do Íránu, a které by se nakonec snažily dostat i do jižního Ruska.

    Pomstít mnohočetné provokace je mnohem méně důležité, než celkové vítězství v Sýrii. V sázce je osud Sýrie jako národa, íránská bezpečnost a stabilita coby výsledek, a dokonce i sebezachování Ruska. Úžasná zodpovědnost těch, kteří naplánovali a dosáhli postupného vítězství Sýrie nad zástupnými silami - které jsou podporovanými největšími a nejsilnějšími ekonomikami a vojenskými silami na Zemi - by mohla být výrazně podpořena veřejností, která je schopná chápat rozdíly mezi krátkodobým uspokojením a dlouhodobým úspěchem, a také fakt, že ti prvně jmenovaní zcela jistě a bezhlavě ohrožují ty posledně jmenované.

    Největší možnou „pomstou“, která může být vykonána proti těm, kteří vyvolali tuto válku proti syrskému lidu, je jejich absolutní a úplná porážka.


    Syrian-Russian Victory Only Way to Avenge Israeli-French Strikes vyšel 19. září 2018 na Global Research. Překlad v ceně 441 Kč Zvědavec.

    0 0

    Geo
    24. 9.  2018    Eurasia24
    Tragický sestřel ruského letounu Il-20 (pravděpodobně) syrskou protivzdušnou obranou jistě vyvolal nejednu cynicky radostnou reakci ve Washingtonu, Londýně, Tel Avivu nebo Rijádu. „Několik much jednou ranou“ nemohlo věčné agresory nepotěšit. Ale nebudou to oni, kdo se bude nakonec smát.
    Od začátku až do svého smutného konce byla akce důkladně naplánována a koordinována přinejmenším dvěma z uvedených čtyř hráčů. Cílem mělo být ničení a zabíjení – Syřanů, Íránců a (nejspíš) i Rusů.



    Co bylo ještě nedávno z říše hrůzných fantazií, stává se teď neúprosnou realitou.

    Někteří spolehliví prognostici vývoje na Blízkém východě (v čele se Sakerem) už nějakou dobu varovali: syrský konflikt dosáhl takové intenzity, že povede k omezeným útokům západních a prozápadních armád na ruské vojáky. Stalo se.

    Kdo v záplavě emocí očekával rychlou a spektakulární reakci ze strany Ruska, nedočkal se jí – a ani nedočká. Nebude rychlá, zato může být doslova tektonická. Může totiž výrazně změnit celou oblast v neprospěch Izraele a jeho sponzorů.

    Dlouhé roku bralo Rusko ohled na zájmy Izraele, a to i za cenu ztráty vlastní tváře. „Izraelští partneři“ si v Sýrii dělali, co chtěli. Zatímco Rusko zemi bránilo před jiným (tedy zdánlivě jiným) nepřítelem, Izraelci přímo před zraky Rusů ničili syrskou vojenskou i civilní infrastrukturu a zabíjeli syrské vojáky. K tomu Rusko odmítlo svému syrskému „spojenci“ dodat protivzdušné komplexy S-300, které by pravděpodobně pomohly předejít okolnostem vzniku poslední tragické události.

    Jaký bude další vývoj, předznamenala dvě prohlášení učiněná po sestřelu Il-20 v rozmezí čtyřiadvaceti hodin. Nejprve Vladimir Putin v reakci na masakr íránských vojáků a civilistů (včetně vozíčkářů a malých dětí) v íránském Ahvázu prohlásil, že Rusko „rozšíří koordinaci s Íránem“ v boji proti terorismu. A na druhý den přišla pro Izrael další studená sprcha, když ruské ministerstvo obrany odmítlo veškeré lísání ze strany velení izraelských vzdušných sil a natvrdo zopakovalo, že za sestřel Il-20 nese plnou odpovědnost Izrael.

    S ohledem na více i méně vzdálenou historii je prakticky vyloučeno, že by Izrael zanechal svých agresí na syrském území, a je proto naivní předpokládat, že by respektoval nějaký druh „bezletové zóny“. Útočit bude i nadále potud, pokud se vyhne vlastním ztrátám. Ale tento akční rádius se mu po nedávných náletech na lokality s ruskými instalacemi výrazně zkrátí.

    Lze očekávat, že po „řetězci tragických, osudných okolností” Rusko posílí své protivzdušné kapacity na moři, na souši i ve vzduchu a výrazně tak zmenší a oddálí „nástupní plochu“ pro provádění izraelských úderů (podle dostupných informací k nim byly nejčastěji využívány letouny F-16I nebo F-15I a střely Delilah; je ovšem faktem, že Izrael disponuje velmi širokou a početnou škálou úderných prostředků včetně možnosti zaútočit střelami s plochou dráhou letu Popeye Turbo z ponorek třídy Dolphin).

    Znamená to, že pro Izrael teď bude mnohem obtížnější, ne-li nemožné, přesně zasahovat cíle, které deklaroval jako související s íránskými aktivitami v regionu. Zato vykládka íránského mobilního raketového systému bude po 17. září mnohem snadnější záležitostí.

    Zatímco Izrael tvrdí, že v Sýrii útočí proto, aby „Írán nemohl zabíjet“, je to právě Izrael, kdo zabíjí – na rozdíl od Íránu. Nicméně teď jsou obavy Tel Avivu a Washingtonu zcela na místě. Jak může vyplynout z uvedených dvou prohlášení, životní prostor Teheránu se teď v regionu (zejména v Sýrii a Libanonu) znatelně zvětší, což je po desetiletí strašlivá noční můra nejen Izraelců, ale i Američanů, Britů a ropných monarchů ze Zálivu, kteří řadu válek v regionu režírovali právě s cílem oslabit Írán.

    A aby toho nebylo málo, Írán v posledních deseti letech masivně investoval do raketových technologií, přičemž výsledky tohoto úsilí jsou skutečně impozantní: podařilo se mu vyvinout velmi kompaktní a přesné mobilní operačně-taktické komplexy (řada Fateh, Zolfaghar) a stejně tak vysoce mobilní a technologicky vyspělé protivzdušné systémy (Sayaad, 3rd Khordad aj.).

    Přítomnost těchto moderních útočných i obranných zbraní ve větším množství na území Sýrie a patrně i Libanonu výrazně oslabí pozici Izraele a stejně tak Spojených států, které – zcela v rozporu s mezinárodním právem – okupují část území Sýrie a poskytují podporu militantům bojujícím proti legitimní syrské vládě.

    Jízlivé úsměvy ve Washingtonu, Londýně, Tel Avivu či Rijádu se tímto mění v něco úplně jiného. Pokud ne v němý úžas, pak alespoň ve svraštělé obočí z horlivého přemýšlení nad tím, kudy z této prekérní situace. Můžeme jen doufat, že zoufalství nezplodí zoufalé činy.


    0 0
  • 09/24/18--06:00: Husákovy pomsty
  • TARAS2
    24.9.2018 TarasovaTerasa
    Nebyla to příliš šťastná léta, ta sedmdesátá. Senilní stalinističtí geronti na čele sovětského státu a politbyra vedli Velkou zemi neomylně do záhuby, užívajíce si nezasloužených prebend. Na konci desetiletí přepadli Afghánistán, ale Bush se o čtvrt století později z jejich hlouposti stejně nepoučil.


    Český (jimi dosazený) gubernátor, doktor Gustáv Husák, který prý dokonce ani nepatřil k těm nejhorším z místních, kteří zbyli na výběr do čela státu po roce 1968, přestal pronášet projevy spatra, začal měnit brýle za lupy, a naděje a nadšení šedesátého osmého recykloval do šedé, zatuchlé, svobodnému duchu nepřátelské měšťácké společnosti, charakterizované tím, že uklizečka brala skoro stejně jako docent, přičemž pak oba jeli v práci na půl plynu.

    Václavu Havlovi se u konce nepodařeného desetiletí podařil jeden z jeho mála dobrých vtipů. Zamčen v autě s Pavlem Landovským, Pavlem Kohoutem a Ludvíkem Vaculíkem coby spolujezdci, všichni obklopeni hordou estébáků, kteří lomcovali klikami a lepili jim na skla služební průkazy, chtěli se totiž, zběsilci, dostat posádce na kůži a potažmo i k rozváženým dopisům s Chartou 77, pravil suše: „To nám ten boj za lidská prrrráva pěkně začíná!“

    Později tuhle vynikající glosu rozměnil na drobné skrze blaf o humanitárním bombardování, ale on toho na drobné rozměnil spoustu.

    Lid namísto svobody slova a pohybu dostával výdobytky: na Vánoce pomeranče a banány, státní byt zadarmo a družstevní s půjčkou, s nájemným a energiemi komplet za tři stovky, dojičky státní vyznamenání, mladí pak novomanželské půjčky. Plus porodné, prodlouženou mateřskou dovolenou a obývák s bytovou stěnou, v ní televizor a v něm Ženu za pultem. A v dětském pokojíku jedno a za dva roky i druhé či třetí mimino. Husákovy děti, tak se jim říkalo. Sociální přívětivost režimu k mladým manželstvím se odrazila ve zvýšené porodnosti. A tahle demografická katastrofa se už přes třicet let negativně promítá do společenského života země.

    Čtrnácti a patnáctiletí tvořili v roce 1990, tedy na startu nové éry v dějinách české kotliny, absolutně nejpočetnější věkovou skupinu obyvatelstva. K předcházejícím čtrnácti létům do nich starší ročníky, jejich předchůdci, ještě dalších zhruba sedm let cpaly horentní sumy. Náklady na jesle, školky, školy střední i vysoké. Rodinné přídavky, mateřské dovolené, dotovaný Sunar, plínky a dětské oblečení, lékaři a léky, daňové úlevy a odpisy novomanželských půjček skrze dělohy v permanenci, tohle všechno jsem platil ze svých nehorázně vysokých daní.

    I profesně se to u mě projevilo; mám na kontě dvě fungl nové mateřské školky, jednu rekonstruovanou a jednu školu. Pak už jsem měl otročení fakanům plné zuby a šel jsem jinam.

    A tahle havěť mě doprovází (čti otravuje) už více než polovinu života. Poslouchal jsem její řvaní, rozléhající se v celém paneláku, když měla průjmy a bolelo ji bříško nebo zoubek. (Řvou zásadně v noci, to je jejich čas.) Potom vytí po cestě do i ze školy, bok auta postříkaný od mléka, které za moje peníze fasovala ve školní jídelně a po cestě domů si z něj dělala mléčnou pistolku. (To zaschlé mléko se strašně špatně smejvá.) Ječení na pískovišti pod oknem, vřeštění, když se prali o céčka.

    A jak dospívali dál, tak řvaní po nocích, po ulicích, poté, co do hloupých hlav nalili na diskotéce čtyři piva, a věřte, že potom nezmoudřeli.

    Dnes dospěli, jsou z nich třicátníci a čtyřicátníci, otcové rodin, ocitli se v nejlepších a nejvýkonnějších létech. Na jejich bedrech spočívá blahobyt celé společnosti. Jak se s touhle odpovědností vyrovnávají?

    Mizerně až bídně. Postupně nejsou peníze skoro na nic. Infrastruktura zaostává, veřejné služby přestávají existovat, není na sociálno, na zdravotnictví, na školství a vědu, na důchody. Připlať si, říkají mi dnes u doktora, v penzionech pro seniory, před operací, v nemocnici, v lékárnách.

    K tomu nepopiratelně husákovská, totalitní, násilnická mentalita těchhle mutantů, reliktů reálsocialismu, která se projevuje jak na silnicích, tak i v potlačování oponentů, kteří ten jejich modrý fanatismus, darwinismus a hloupost neuznávají a kritizují. A dost odporný všeobecný společenský trend, jehož byli a jsou nositeli: vnímání starých lidí jako něčeho směšného, co obtěžuje a na co my, stále mladí, úspěšní a liberální čtyřicátníci musíme přispívat, ale nechce se nám.

    Zahovořím k vám, fakani …cetiletí, řečí jasnou a hrubou, jak si zasloužíte. Strčte si své (kde jen možno šizené) platby do systému důchodového pojištění tam, na co vás rodiče málo řezali. Nechci od vás nic.

    Ale než se s vámi nadobro a s lehkým srdcem rozloučím, tak mi vraťte všechno, co jsem do vás nacpal za těch čtyřicet let, než jste se vy a vaši vrstevníci těsně před vámi a po vás velmi vratce postavili na vlastní nohy.

    Pak si teprve budeme kvit.


    - - -

    0 0
  • 09/24/18--12:09: Cochcárna
  • Jaroslav Bašta
    Jaroslav Bašta a rp
    24. 9. 2018 PrvníZprávy
    Toto pozapomenuté zdánlivě vulgární slovo vychází z věty: „Každý si dělá, co sám chce.“ , píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.


    Odbornější výklad ho dává do souvislosti se slangovým slovem kulišárna, tedy tolerování špatné organizace řízení a kontroly, zkrátka anarchie. Nevím, zda je můj pohled objektivní, nebo trochu podjatý kvůli mému dřívějšímu zaměstnání, ale posledních několik měsíců mi připadá, že oblast české zahraniční politiky se dá jednoznačně označit oním slangovým slovem.

    Příklady lze nalézt dnes a denně nahlédnutím do tisku. Asi to celé začalo nominací europoslance Miroslava Pocheho na ministra zahraničních věcí a následným odmítnutím jej jmenovat ze strany prezidenta republiky. Hlava státu měla více důvodů ke svému vetu vůči kandidátovi, já za ten nejdůležitější považuji onen odér politika komunálního formátu, uklizeného do Bruselu. Po několika měsících, kdy Miroslav Poche působí na ministerstvu jako politický tajemník s personálními pravomocemi příslušícími pouze hlavě rezortu, jeho kandidatura má být stažena a nahradí jej Tomáš Petříček, který je druhý měsíc prvním náměstkem MZV.

    Oficiálně na MZV bude mluvit zmenšená Pocheho verze, loutka Petříček

    Přečetl jsem si jeho profesní životopis a zaujalo mě, že je téměř pupeční šňůrou spojen s Miroslavem Pochem. Nedělal mu pouze asistenta v Evropském parlamentu od roku 2014 až do července letošního roku (jen vloni sedm měsíců pracoval jako náměstek na MPSV), ale v této roli poradce pana radního se osvědčil již na Magistrátu, kde podobně jako jeho zaměstnavatel působil v dozorčí radě či představenstvu tří městských firem (Rencar, Úpravna vody Želivka a Želivská provozní). Takže alter ego neúspěšného nominanta, které bude nepochybně pokračovat v jeho dosavadní personální politice.

    Roček: Šojdrová je hloupá husa

    Také druhá cochcárna pochází z hlubin Evropského parlamentu. V červnu letošního roku paní europoslankyně Michaela Šojdrová při nějaké příležitosti navštívila uprchlické tábory v Řecku. A nedělo se nic do té doby, než pan premiér Andrej Babiš přišel s heslem „Ani jednoho migranta!“ V hlavě české političky to vyvolalo tři měsíce staré vzpomínky a přišla s požadavkem přijetí 50 syrských sirotků, abychom ukázali Bruselu svou ochotu a vlídnou tvář.

    Kupodivu se jednalo o chlapce ve věku 12 – 17 let, pochopitelně bez dokladů, takže o nich nevíme nic. Ani jejich skutečný věk, odkud že vlastně jsou, ani proč a jak odešli ze Sýrie. Nemohl jsem si nevzpomenout na Anise Amriho, kterému skutečně bylo 17 let, když odešel z rodného Tuniska do Itálie. Jako nezletilý musel navštěvovat školu, což jej rozhořčilo natolik, že ji vypálil. Nakonec v Berlíně kamionem rozjezdil vánoční trh. Myslím, že jeho příběh nemusí být tak atypický.

    Přestože paní europoslankyně ví pouze to, že sirotků musí být 50, protože tak se vejdou do autobusu, celá kauza se rozeběhla dle klasického scénáře – mediální nátlak, citové vydírání, protesty, demonstrace, zostuzování těch, kdo si myslí, že jde o nedomyšlený, ne-li přímo hloupý nápad. Ovšem je to aktuální téma české zahraniční politiky.

    Poslední příklad pak názorně ukazuje, jak to dopadá, když nefunguje naše ministerstvo zahraničních věcí. Vídeňská úmluva o diplomatických stycích ve svém článku 41, odstavci 1. říká, že osoby požívající výsad a imunit „Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí (přijímajícího) státu.“ V odstavci 2. se pak výslovně uvádí, že případná jednání budou vedena přes ministerstvo zahraničních věcí. V posledních měsících se v tomto ohledu choval poněkud nestandartně velvyslanec Ukrajiny Jevhen Perebyjnis hned ve dvou případech.

    Jeden se týkal toho, že Česká televize odvysílala polský film Volyň, popisující tragické události II. světové války na západní Ukrajině, tzv. Volyňský masakr, kterého se dopustili příslušníci UPA (Ukrajinská povstalecká armáda) na polském obyvatelstvu. Ukrajincům se polský film skutečně nelíbí a několikrát proti němu protestovali. Pan velvyslanec Perebyjnis také. Přímo v České televizi!

    Druhý případ je ještě závažnější. V rámci festivalu Dvořákova Praha vystoupila světoznámá americko – ukrajinská klavíristka Valentyna Lysycja. V květnu, když se její jméno objevilo na programu, ukrajinský titulář napsal organizátorům festivalu, aby ji nedovolili vystoupit, protože údajně podporuje Putina. Zkrátka žádal, abychom cenzurovali dle ukrajinských kritérií. Ukrajinci žijící v České republice dokonce sepsali petici proti účinkování V. Lysycji. Tento týden proukrajinský aktivista Tomasz Peczynski zorganizoval před Rudolfinem provokativní demonstraci a vyvolal incident s ochrankou klavíristky.

    Ve státě, v němž se dbá na zákony a dobré mravy, by se něco podobného nemohlo stát dvakrát po sobě. Ovšem, když zahraniční politika funguje jako cochcárna či kulišárna, můžeme připadat jako bezprávná kolonie úplně kdekomu, končí komentář Jaroslav Bašta.


    - - -

    0 0


    24. 9. 2018     zde a zde a zde
    Ministr obrany Sergej Šojgu oznámil, že Rusko předá Sýrii do dvou týdnů moderní komplex vzdušné obrany S-300, který je schopný zachytit prostředky vzdušného útoku v dálce více než 250 km a který může také zasáhnout několik vzdušných cílů.


    Šojgu: odvetná opatření Ruska po zkáze Il-20 zchladí "horké hlavy" 

    "Jsme přesvědčeni, že zavedení těchto opatření zchladí "horké hlavy" a udrží je před nepromyšlenými kroky, které ohrožují naše vojáky. V opačném případě budeme nuceni reagovat v souladu se vznikající situací", řeklŠojgu.

    Kreml vysvětlil rozhodnutí o dodávce S-300 do Sýrie

    Tiskový mluvčí prezidenta Ruské federace Dmitrij Peskov uvedl, že akce izraelských letců nutí Rusko k přijetí dodatečných účinných opatření k zajištění bezpečnosti ruských vojáků v Sýrii.

    "Podle informací našich vojenských expertů je nesporné, že příčinou této tragédie bylo úmyslné jednání izraelských pilotů, což, nesporně, nemůže nepoškozovat naše vztahy, ale především to nutí ruskou stranu k přijetí dalších účinných opatření k zajištění bezpečnosti našich vojáků v Sýrii. Takže v souladu s tímto vývojem bylo učiněno rozhodnutí, které dnes oznámil ministr obrany (Sergej, pozn. RT ) Šojgu", řekl Peskov.

    Mluvčí také upřesnil, že odvetná opatření byla týden posuzována experty a vedením.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Zdeněk Jemelík
    24. 9. 2018  blog autora a Chamurappi
    V Otázkách Václava Moravce ze dne 23.září 2018 připadla celá polovina časového prostoru na problematiku činnosti Policie České republiky a trestního řízení. V podstatné části šla řeč o kyberzločinu a způsobu, jakým se s ním naše policie pustila do křížku. Debatovali policejní prezident Tomáš Tuhý, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a chvíli i eurokomisařka Věra Jourová. Po větší část pořadu vládla ve studiu až selanková pohoda.

    Za zapamatování stojí sdělení, že PČR reagovala na novou hrozbu docela pružně zřízením speciálních útvarů, které ovšem nejsou zatím obsazeny dostatečným počtem specialistů. Pro politiky odsud vzešel veledůležitý vzkaz: je nezbytné vyřešit odměňování policejních IT specialistů, protože policie při dodržování podmínek služebního zákona nemůže jako zaměstnavatel konkurovat soukromým firmám. To je vážná věc, protože PČR a snad ještě více Vězeňská služba ČR jsou podfinancované a zdvíhat platy specialistů proti obecně nízkému základu na úroveň soukromého sektoru bude tvrdý oříšek. Ale politici, kteří v předvolební horečce rozdávají na všecky strany dosti lehce, by se jeho rozloupnutí neměli vyhýbat. Je ostatně obecně na čase, aby začali věnovat podstatně větší pozornost všem ozbrojeným sborům, protože není záruka, že budeme do nekonečně tou bezpečnou zemí, v které nedochází k teroristickým útokům.

    Zajímavostí bylo sdělení Pavla Zemana o významném poklesu počtu vyšetřovaných trestných činů z více než 300 tis. v r. 2013 o přibližně 90 tis. do r. 2017. Zpráva by zněla ještě lépe na pozadí postupujícího vyprazdňování vězeňských cel. Zatím ale věznice opět praskají ve švech, což zdánlivě nesouhlasí s údaji o vývoji početnosti vyšetřovaných trestných činů.

    Televizní diváky mohla zaujmout informace, že pan policejní prezident míří do diplomacie, jmenovitě do funkce velvyslance ve Slovenské republice. Naproti tomu Pavel Zeman se nebude ucházet o úřad evropského žalobce a hodlá se pevně držet svého křesla.

    Teprve 13 minut před koncem pořadu atmosféra poněkud ochladla, když Václav Moravec připomněl reorganizaci republikových útvarů PČR, tedy sloučení Útvaru pro boj s organizovaným zločinem a Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality do Národní centrály proti organizovanému zločinu. Zatímco z policejního prezidenta vyzařovala spokojenost, nejvyšší státní zástupce zachoval jistou rozmrzelost. Policejní prezident správně připomněl, že nové organizační uspořádání usnadňuje mezinárodní policejní spolupráci.

    To nejhorší ale na Pavla Zemana teprve čekalo: Václav Moravec nastolil problém „nejsledovanější trestní kauzy“. Nakonec mu musel vysvětlit, že míní trestní stíhání Andreje Babiše a spol. A dvakrát snaživě připomněl vyjádření pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové z června r.2017, z něhož odvozoval, že kauza se vyvíjí pomaleji, než je zdrávo. Pavel Zeman mu především vysvětlil, že z pohledu zevnitř státního zastupitelství v žádném případě nejde o nejsledovanější kauzu a odmítl Moravcův náznak podezření, že v ní snad dochází k průtahům. Upozornil na poměrně nedávné vyřízení stížností obviněných, zaručil dozorovému státnímu zástupci Jaroslavu Šarochovi klid na práci a stanovil polovinu r.2019 jako hranici, po jejímž překročení by další protahování trestního stíhání považoval za exces. Odkazem na čas vyřízení stížností obviněných ale mlžil. Procesní lhůta pro podání stížnosti proti sdělení obvinění jsou 3 dny od doručení usnesení. Stížnost ale nemá odkladný účinek a lhůta pro její vyřízení je pouze pořádková, tedy nevynutitelná. Například obv. Shahram Abdullah Zadeh podáním stížnosti proti sdělení obvinění neodvrátil projednání návrhu na uvalení vazby ani o hodinu a dozorový státní zástupce ji zamítl zhruba pět měsíců po jeho uvěznění (ne, nebyl za to kázeňsky potrestán). Pavel Zeman ovšem skutečný stav trestního stíhání nesmí znát a ani není přímým nadřízeným Městského státního zastupitelství v Praze. Jak správně uvedl, může pouze podat podnět Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze k vykonání instančního dohledu.

    Nicméně Zemanovu vyjádření můžeme rozumět také tak, že ani komunální a senátní volby, ani volby do Evropského parlamentu neovlivní jakékoli vzrušující rozhodnutí v kauze Čapí hnízdo, ať již by to bylo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání nebo podání obžaloby. Je otázka, zda to je skutečně dobře: neprůhledný stav řízení umožňuje Babišovým odpůrcům, aby do nekonečna předhazovali jeho trestní stíhání jako domnělou nepřístojnost jeho politického působení. Při tom se může stát, že nakonec vyjde najevo, že v řízení o získání dotace hrál Andrej Babiš jen okrajovou úlohu a nepodaří se prokázat mu subjektivní stránku trestného činu.

    Má-li být postup dozorového státního zástupce a mlžení Pavla Zemana projevem šetrnosti k vnitropolitické situaci, je to současně doklad o zákeřnosti rozhodnutí vyvolat právě před parlamentními volbami trestní řízení kvůli starému správnímu deliktu. Nástroje trestního práva by neměly sloužit k vyvážení slabosti postavení účastníků soutěže o politickou moc. V případě České republiky se k nim ale sahá poměrně často, což snižuje úroveň naší demokracie.


    - - -




    0 0

    Ivan David
    25. 9. 2018
    Před více než třiceti lety byla sovětská psychiatrická společnost vyloučena ze Světové psychiatrické asociace na základě obvinění ze zneužívání psychiatrie v SSSR. Jednak byli mnozí odpůrci režimu nedobrovolně „léčeni“ v psychiatrických nemocnicích, jednak byl „vymyšlen“ zvláštní druh schizofrenie, který se projevoval odmítáním sovětského systému. Nyní francouzský soud nařídil psychiatrické vyšetření vůdkyni opozice Marine Le Pen… Hrozí jí tři roky vězení za šíření „násilných zpráv, které podněcují terorismus nebo pornografii či vážně poškozují lidskou důstojnost”.


    Psychiatrie je lékařským oborem, který má a musí mít ve svém armamentáriu možnost nedobrovolné hospitalizace, disponuje léky, které mohou mít nepříznivé vedlejší účinky a také od nepaměti provází duševní poruchy společenské stigma. Je tedy pro každou moc lákavé bez jasného důvodu  stigmatizovat diagnostikou duševní poruchy, zavřít do ústavu, který stigmatizaci prohlubuje a případně podrobit „léčení“ předávkováním léky a tím dosažením nepříznivých vedlejších účinků.

    V případě Marine Le Pen je podle francouzského soudu důvodem její sdílení fotografií na twitteru. Fotografie (2015) zachycovaly „brutální činy Islámského státu“. Šíření fotografií zobrazujících násilí je ve Francii protizákonné. V trestní věci má soudní znalec obvykle určit, zda pachatel trpí duševní poruchou a jakou, zda jsou omezeny jeho schopnosti rozpoznávací a ovládací, zda je pro společnost pro svoji duševní poruchu nebezpečný, zda je schopen účasti na jednání, a zda je vhodné jeho nedobrovolné léčení nebo detence. O nedobrovolném léčení nebo detenci rozhoduje soud. Znalecké zjištění snížení nebo vymizení schopností rozpoznávacích a ovládacích v důsledku duševní choroby může vést soud k rozhodnutí o snížení trestní sazby nebo o upuštění od trestu a jeho nahrazení ochrannou léčbou nebo detencí.

    Co vede soud k pochybnostem o schopnosti vrcholové političky vnímat jednání a odpovídat na otázky? Pokud by totiž trpěla psychózou nebo demencí, je vyloučeno, aby mohla fungovat jako předsedkyně významné politické strany ve velké zemi. Za hlavní cíl celé akce pokládám dehonestaci Marine Le Pen. Také se prý má zjistit, zda duševní porucha nějak souvisí s vyšetřovaným porušením zákona. Nápad soudu poslat hlavní opoziční političku k psychiatrickému vyšetření nezavání účelovostí, ale je zjevně účelový. Je to jasné zneužití psychiatrie soudem, a to k šikanování režimu nepohodlných osob.

    Samotná trestnost sdílení fotografií s násilím je bizarní. Hlavní součástí současných „demokratických“ režimů je lež a zatajování skutečnosti. Fotografie nebyly podvrženy, násilí je skutečnost. Fotografie nejsou podněcováním násilí, ale varováním před násilím. A to se nesmí. Chápu, že velmi drastické fotografie nemají vidět děti do určitého věku. Dospělí se realitou mají umět vyrovnávat a mají s ní být seznámeni. Trestnost sdílení pravdivých sdělení slovem i obrazem je jasný projev cenzury. Jaké morální degradace kdysi demokratických států jsme se dožili…

    Co si myslet o Spojeném království, v němž byl osvobozen vrah pronásledující svoji českou oběť, kterou ubil k smrti. Patří to do slušné společnosti? A co norské orgány odebírající dle svého nepřezkoumatelného rozhodnutí děti z rodin? Patří ještě Norsko do slušné společnosti. Atd… Kde se to ocitáme?

    Je příznačné, že mainstreamová média o případu referují, jako by šlo o úsměvnou kuriozitu. ZDE a ZDE a např. ZDE.

    0 0

    25. 9. 2018      zdroj a zdroj
    Profesor Akademie vojenských věd sdělil Národní zpravodajské službě, co znamenají systémy radioelektronického potlačení, které se v SAR po incidentu s Il-20 posilují. Ministr obrany RF Sergej Šojgu hovořil o bezpečnostních opatřeních, která ruská armáda v Sýrii učiní v souvislosti s incidentem s Il-20. Podle jeho vyjádření budou provedena ve třech krocích...


    "Za prvé. Syrské ozbrojené síly obdrží během dvou týdnů moderní systém protivzdušné obrany S-300. Je schopen zachytit prostředky vzdušného útoku v dálce více než 250 km a může také zasáhnout několik vzdušných cílů. Zdůrazňuji, že na žádost izraelské strany jsme v roce 2013 pozastavili dodávku komplexu S-300 do Sýrie, která již byla připravena k odeslání. Syrští vojáci tehdy absolvovali i potřebné zaškolení. Dnes se situace změnila. A nebyla to naše vina", zdůraznil ministr obrany.

    "Za druhé. Velitelská stanoviště syrských útvarů a vojenských jednotek protivzdušné obrany budou vybavena automatizovanými řídícími systémy, které jsou dodávány pouze Ozbrojeným silám Ruska. Tím bude zajištěno centralizované řízení všech sil a prostředků protivzdušné obrany Sýrie. Nejdůležitější je, že bude zajištěna identifikace všech ruských letadel prostředky syrské protivzdušné obrany", konstatoval Šojgu.

    "Za třetí. V oblastech sousedících se Sýrií bude nad Středozemním mořem prováděno radioelektronické potlačování družicové navigace, palubních radarů a komunikačních systémů bojového letectví, které útočí na objekty na území Sýrie. "Jsme přesvědčeni, že zavedení těchto opatření zchladí "horké hlavy" a udrží je před nepromyšlenými kroky, které ohrožují naše vojáky.

    Profesor Akademie vojenských věd, amerikanista Sergej Sudakov ve vysílání Národní zpravodajské služby vysvětlil, co to jsou systémy radioelektronického potlačení. Podle jeho sdělení jde o rozšíření stávajících bezpečnostních zón.

    "Všechno to, co se týká systémů potlačování, používají všechny státy. Existují tzv. bezpečnostní koridory, které vytyčují přesné souřadnice hranic, kde je možné létat a kde nikoliv. Naše bezpečnostní zóny se vždy rozkládají v oblastech, kde se nacházejí naše vojenská a humanitární zařízení. I tak tam byl systém potlačování radarů, který neumožňoval letadlům letět na toto území. To znamená, že letadlo oslepne a ohluchne, když se dostane do takového kvadrátu, nemá tam co dělat. Navíc se stane cílem oněch raketových systémů, které ho dokonale vidí. My tedy tuto zónu rozšiřujeme", vysvětlil Sudakov.

    Posílení systémů potlačování radarů ze strany Ruska vyvolá nespokojenost zemí koalice, vedené USA, poznamenal expert. Ale vzhledem k tomu, že jejich přítomnost na území Sýrie je z hlediska mezinárodního práva nezákonná, veškeré připomínky v této záležitosti jsou automaticky anulovány. Nelíbí se vám to - žalujte nás, shrnul expert.

    "Celkově budou nyní všichni v koalici říkat, že účinnost jejich působení bude snížena. Ale promiňte, existují normy mezinárodního práva. Je třeba si na jejich základě uvědomit, že nacházet se na území SAR je možno pouze na základě pozvání vedení Sýrie nebo na základě přítomnosti v koalici se Sýrií. Tudíž koalice, které tam jsou a řádí tam, prostě pošlapávají normy mezinárodního práva. A tady je to velmi jednoduché, buď celá koalice působí pro dodržování zákona nebo každý soudí, že existuje anarchistické právo, no a v rámci anarchie se dá provádět cokoliv. My jsme právě ta strana, která respektuje právo, komu se to nelíbí, ať nás zažaluje", prohlásil Sudakov.

    Současně poznamenal, že Rusko v každém případě oznámí všem stranám, přítomným v Sýrii, že jsou vytvořeny bezpečnostní zóny.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0


    Břetislav Olšer
    25.9. 2018   Rukojmí
    V Evropské unii to zkrátka vře, na paškál přišlo tentokrát Maďarsko a to se český premiér Andrej Babiš a jeho maďarský protějšek Viktor Orbán setkali s představiteli dalších států visegrádské skupiny (V4) ještě před zářijovým neformálním summitem zmíněného evropského molochu.
    Babiš po jednání řekl, že Orbán přijal pozvání do České republiky, návštěva by se měla uskutečnit koncem října. A jak říkám o zřejmé horečce omladnic v časti EU, jeho skandální jednání EU vydalo doporučení (12. září 2018) Evropského parlamentu, aby členské země Evropské unie zahájily řízení proti Maďarsku kvůli vážnému ohrožení hodnot EU.

    A ke všemu toto bezprecedentní jednání představitelé Pirátů či sroceni kariéristů pod názvem Starosté a nezávislí považujít za politický úkon, který byl namístě, a samozřejmě ho uvítali...

    Andrej Babiš s Viktorem Orbánem v Budapešti... foto: MTI

    Poslanec Pirátů František Kopřiva napsal, že rozhodnutí vítá. „Maďarská vláda narušuje principy právního státu a omezuje občanské svobody vlastních obyvatel. Je lepší, když dostane včasné varování, než abychom pak všichni plakali nad rozlitou demokracií,“ uvedl. Kritizoval hlasování českých lidovců. „V českém Parlamentu kritizují praktiky (premiéra) Andreje Babiše (ANO) a potom v Evropském parlamentu hájí svého stranického kolegu Viktora Orbána,“ dodal.

    Premiér Andrej Babiš a předseda hnutí ANO se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz distancoval od hlasování europoslanců za hnutí ANO, kteří hlasovali pro řízení proti Maďarsku, kdy by této zemi mohla být odebrána hlasovací práva v EU. Orbán je dle něho spojenec, který jako jediný dodržoval pravidla a jasně postupoval proti ilegální migraci. A celá „maďarská kauza“ má i další ohlasy.

    "Maďarsko je náš spojenec… Takže já stojím za Orbánem, my jsme spojenci a V4 funguje. A pokud jde o nějaký nesmyslný návrh evropských poslanců, kteří tam za rok nebudou, tak mě samozřejmě mrzí, že ti naši hlasovali tak, jak hlasovali, ale oni tam hlasují sami za sebe. A to, že nás zradili Telička i Ježek, je jasné a je to pro nás samozřejmě poučení, řekl Babiš.

    A dodal: "Viktor Orbán byl jediný, který se choval podle Dublinu a který postupoval velice konkrétně a radikálně proti ilegální migraci. Proti ilegálním migrantům, kteří přicházejí poté, co pašerákům zaplatili vysoké částky…"

    Maďarská zpravodajská agentura MTI napsala, že Orbán po setkání s Babišem označil český návrh pro řešení evropských migračních problémů za "velmi rozumný". Dodal, že maďarská vláda je připravena jej podpořit. Visegrádská skupina a Itálie si podle Orbána "musí navzájem pomoci", protože pohledy všech pěti zemí jsou si v tomto směru blízké. Po schůzce se svým českým protějškem pochvaloval možnost jednat o problémech EU s "netradičním" politikem. Zdůraznil, že jsou potřeba "neotřelé nápady".

    Evropský parlament 12. září 2018 přijal většinou hlasů doporučení, aby členské země EU zahájily proti Maďarsku řízení kvůli vážnému ohrožení unijních hodnot. Maďarská vláda hodlá rozhodnutí napadnout u unijního soudu. Teoreticky by sankční řízení proti Budapešti mohlo skončit až odebráním hlasovacích práv, ale pozorovatelé to nepředpokládají. Budapešť se totiž může spolehnout na podporu Polska, které samo čelí kritice za porušování pravidel právního státu. Na stranu Maďarska se navíc zřejmě postaví také Bulharsko.

    Český poslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL) se nakonec rozhodl hlasovat proti, i když původně předpokládal, že se zdrží. Ale neprošel žádný z návrhů zmírňující zprávu o situaci v Maďarsku, která je podle Svobody ve skutečnosti méně černobílá - a proto by se nemělo sahat po "atomové bombě", jakou by v EU představovalo spuštění procedury podle článku sedm lisabonské smlouvy.

    Proti hlasovali i Svobodovi kolegové u lidovců Michaela Šojdrová a Tomáš Zdechovský, dále zástupci ODS Evžen Tošenovský a Jan Zahradil, Jiří Payne (Strana svobodných občanů), Jan Keller (za ČSSD), komunisté Jaromír Kohlíček, Kateřina Konečná a Jiří Maštálka. Pro doporučení hlasovali naopak členové klubu evropských liberálů, zvolení za ANO: Dita Charanzová, Martina Dlabajová, Petr Ježek a Pavel Telička, jakož i Stanislav Polčák (Starostové a nezávislí), poslanci za TOP 09 Luděk Niedermayer, Jiří Pospíšil a Jaromír Štětina a z řad socialistů Miroslav Poche…. https://www.e15.cz/zahranicni/eu-ma-zahajit-rizeni-proti-madarsku-rozhodl-evropsky-parlament-1351064

    Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó uspořádal tiskovou konferenci, na které novinářům sdělil, že hlasování neplatí. „Rozhodnutí Evropského parlamentu je malou pomstou proimigračních politiků,“ prohlásil člen maďarské vlády hned na úvod. Maďaři jsou podle ministra trestáni za to, že nahlas tvrdí, že lze migraci zastavit. Svůj názor vyjevili i ve volbách. „Rozhodnutí je dalším jasným důkazem, že proimigrační politici mají v Evropském parlamentu masivní většinu,“ pokračoval v kanonádě ministr.

    Maďarská vláda prý této většině neustoupí. Maďaři si prý ponechají právo rozhodovat o tom, kdo smí spolu s nimi žít v jejich zemi. Zpráva, ve které je Maďarsko kritizováno, je podle člena vlády plná lží a dokazuje, že proimigračním politikům na pravdě nezáleží. Szijjártó má za to, že jen chtějí Evropu zaplavit uprchlíky. Hlasování je podle ministra neplatné ještě z jednoho důvodu. Szijjártó tvrdil, že nebyly správně započítány hlasy europoslanců, kteří se zdrželi hlasování. „To jasně odporuje evropským úmluvám,“ uvedl člen maďarské vlády…



    Prezident Miloš Zeman k tomu zaujal stanovisko, že je s Maďarskem solidární, protože se země brání „zglajchšaltování“. Snahy o politické usměrnění ze strany EU se podle něj týkají také Polska i Slovenska a je otázka, na koho postupně přijde řada. „Česká republika ve vlastním zájmu se proti tomu musí postavit, protože jinak by to mohlo postihnout i ji,“ řekl prezident; už dřív kritizoval rozhodnutí Evropského parlamentu. Čeští europoslanci, kteří hlasovali pro zahájení řízení proti Maďarsku, podle něj projevili nedostatek solidarity v rámci visegrádské čtyřky. Skupinu vedle Česka a Maďarska tvoří Polsko a Slovensko.

    Za vším zlým ovšem hledej Evropskou unii, která dala vale křesťanské tradici starého kontinentu a před několika lety v tichosti zahájila projekt EUROMED (Euro-Mediterranean Partnership) či spíše barcelonský proces, který v sobě kromě posilování kulturního, ekonomického a politického partnerství mezi členskými státy EU a středomořskými sousedy, ukrývá doplnění počtu obyvatel starého kontinentu metodou přesidlování. Program počítá s přistěhováním více než 56 miliónů muslimů do zemí sedmadvacítky mezi lety 2010 – 2050. K této číslici dospěl statistický úřad EU Eurostat.

    Je to zatím jen fikce, ale jak dlouho...?

    Předběžný odhad hovoří dokonce až o 80 milionech islámských migrantů, jak uvádí Salim Murad z New York University in Prague, mají vyrovnat demografický úbytek v celé Evropě. Na oko je smyslem projektu, který se původně vyvinul z dohody o volném obchodě mezi EU a zeměmi v oblasti Středozemního moře (EU – MEFTA), posílení spolupráce v oblasti správy cílené migrace mezi partnerskými státy.

    Hlavní je však klid demografů; lapidárně řečeno, národ, který má porodnost pod dvě děti, nemá šanci přežít. Proto budeme přijímat zejména plodné rodičky z islámských zemí, které získají mj. české občanství a svými pěti a více dětmi zajistí udržení národní, tedy české identity.

    Při svém prvním letu El Al do Izraele jsem si jako křtěný valašský katolík sice opakoval slova: „Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni“, jenž napsal pro víkendové londýnské Times bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar. „Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu…“ Bral jsem je však na lehkou váhu a nejen já, hlavně v Bruselu, kde přišli naopak s projektem EUROMED… Barroso chce 80 milionů muslimů; Le Penová už raději ani jednoho…

    „Ve středu 19. července 2017 se v Budapešti konal summit států visegrádské čtyřky (Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko) a Izraele. Pětice premiérů se dohodla na spolupráci v boji proti terorismu a v oblasti rozvoje technologických inovací. K zastavení šíření terorismu má pomoci zvláštní pracovní skupina, o jejímž vytvoření premiéři v Budapešti také rozhodli. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu chce ve sbližování s V4 pokračovat a premiéry pozval na společné jednání do Izraele.

    „Evropská unie je jediným sdružením zemí na světě, které si klade ve vztazích s Izraelem. Nikdo jiný to nedělá, je to šílené…“ řekl Netanjahu tehdejším třem premiérům Česka Bohuslavovi Sobotkovi, Slovenska Robertovi Ficovi, polské premiérce Beatě Szydlové a jediném, který zůstal na svém postu - Maďarska Viktorovi Orbánovi. Měl na mysli podmínky týkající se mírového procesu s Palestinci, které si EU klade pro uzavření asociační dohody s Izraelem.

    Excpremiéři zemí visegrádské čtyřky a izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu… FOTO: Balazs Mohai

    „Evropská unie podkopává svou bezpečnost tím, že podkopává pozici Izraele. Evropa tím však podkopává svůj pokrok tím, že podkopává svoje napojení na izraelské inovace bláznivou snahou klást podmínky (dohody),“ řekl také. Evropa podle něj končí až v Izraeli. „Východně od Izraele už žádná Evropa není, Izrael je jedinou zemí, která v regionu Blízkého východu hájí západní ideály…“

    Dodal, že „je v zájmu budoucnosti Evropy, aby s Izraelem spolupracovala v těchto dvou oblastech – v boji proti terorismu a v rozvoji technologií,“ zdůraznil. Jeho spolupracovníci následně odhalili, že se tato vyjádření za zavřenými dveřmi nedopatřením přenáší do sluchátek novinářů, a přenos ukončili, napsal list Haarec.

    Už 17. května 2012 přiletěla do Prahy čtvrtina izraelské vlády a skoro polovina Mossadu, plus ještě 500 českých kukláčů. Sedm ministrů v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem. Nic podobného ještě historie Česka nepamatuje, natož Československa. Po jednání prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu, že „Česká republika je klíčovým spojencem Izraele“.

    Na jednání byla podepsána celá řada smluv, zejména v oblasti moderních technologií a výzkumu. Nová smlouva mezi oběma státy také zjednodušuje oboustranné letecké služby. „Jiné místo v Evropě, kde by izraelské výzvy nacházely lepší pochopení, není. Češi rozumí, co to je být ohroženou demokracií v nebezpečném regionu,“ dodal Netanjahu. https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/443972-eu-se-chova-jako-silenec-stezoval-si-netanjahu-v-uniklem-rozhovoru-s-premiery-v4.html

    Hlavním tématem italských médií srpnového dne 2018 bylo setkání italského vicepremiéra Mattea Salviniho a maďarského předsedy vlády Viktora Orbána v Miláně. Duo jednalo hlavně o migrační politice a shodlo se na vytvoření nové aliance, která hodlá změnit způsob, jak se EU vyrovnává s problémem migrace, uvádí německá stanice Deutsche Welle

    Oba odpůrci migrace si libovali ve vytvoření panevropské antimigrační aliance, která bude zabraňovat migraci do Evropy z Afriky a Blízkého východu. Pro volby do Evropského parlamentu pak chtějí vytvořit velkou koalici euroskeptiků, která by zahnala socialisty a levici do opozice. Podle nich by pak europarlament i Evropská komise měly úplně jiné složení a mohly by se reformovat dle představ výše citovaných politiků. Stejnou cestu absolvovat i premiér Babiš a se stejnými záběru jako Orbán..

    „Maďarsko dokázalo, že migranti mohou být zastaveni na souši. Itálie nyní musí prokázat, že mohou být zastaveni také na moři,“ prohlásil Orbán. „Bezpečnost Evropy závisí na vašem úspěchu,“ dodal. „Oni“, to jsou „vnější síly a mezinárodní mocnosti“ a „jejich spojenci v naší zemi,“ řekl ve svém předvolebním projevu Viktor Orbán. Jde podle něj o „mezinárodní síť zorganizovanou v impérium,“ jehož součástí jsou média, oligarchové, aktivisté a nevládní organizace a jež „vystihuje a ztělesňuje jméno George Soros.“

    To ještě Orbáń hájil George Sorose, miliardáře a údajného amerického filantropa a žida maďarského původu, který založil v 80. letech v Maďarsku první pobočku své organizace Open Society (Otevřená společnost), jejímž prostřednictvím podporoval disidentská hnutí včetně Fideszu. Orbán dokonce v dubnu 1988 absolvoval práva a pracoval na částečný úvazek v Sorosově filantropické nadaci.

    Je to právě strach z „oněch“, co v očích mnoha Maďarů legitimizuje Orbánovu vládu a co mu v uplynulých letech zajistilo téměř neomezené vládnutí. A podle výsledků nedávných voleb jen tak neskončí. Po sečtení sta procent hlasovacích lístků při volební účasti přes 70 procent voličů má Orbánova strana Maďarská občanská unie Fidesz v parlamentu těsnou ústavní většinu 133 křesel ze 199.

    Maďarsko rovněž 24. 7. 2018 oznámilo, že odstupuje z jednání o Globálním paktu o bezpečné, řízené a legální migraci a o Globálním paktu o uprchlících. Důvody, proč maďarská vláda odmítá podepsat obě smlouvy, které byly vypracovány na půdě OSN, přijede vysvětlit maďarský premiér Viktor Orbán (FIDES) na Valné shromáždění OSN, které bude zahájeno 25. 9. 2018. Ty smlouvy jsou globalizačním útokem na svrchovanost evropských zemí, vycházejí z cílů celosvětové islamizace.

    Po letech prozření Orbán ve svém plamenném projevu řekl pravdu a pustil se do kontroverzního miliardáře Goerge Sorose, jehož nazval ,,finančním spekulantem", kvůli němuž přišly miliony lidí o své peníze, aby on na tom mohl vydělat...

    Připomeňme si mnohaletou politickou cestu Viktora Orbána. Začala dramaticky už v polovině června 1989, kdy se čtvrt milionu Maďarů schází na budapešťském Náměstí Hrdinů, aby tam přihlíželo slavnostnímu pohřbu ostatků Imreho Nagye a čtyř dalších reformních komunistů, kteří byli po potlačené revoluci z roku 1956 tajně popraveni. Šestá prázdná rakev symbolizuje všechny ostatní oběti povstání.

    Jedním z řečníků byl právě i Orbán, mladý protikomunistický aktivista, který kromě požadavku na svobodné volby tehdy prolomil ještě jedno tabu, jemuž se starší opozičníci dosud vyhýbali. „Pokud neztratíme z očí principy roku 1956, můžeme si vybrat představitele, kteří okamžitě začnou jednat o stažení sovětských vojsk,“ řekl Orbán, čímž spustil proces, který skončil odchodem sovětských vojáků v červnu 1991. (Kam se na něho hrabe vejtaha Kocáb, co lže, když se cachtá, že z Česka je vyprovodil právě on…)

    Když se dva perou o špinavé prádlo: https://www.youtube.com/watch?v=YsckiGGqX2A

    0 0

    Pavel Letko
    25. 9. 2018  E-republika
    Máme konečně, co jsme chtěli, svobodný stát, věrni zůstaneme. Král Karel I. se vrací prostřednictvím svých relikvií a veřejné úcty do Čech, na Moravu a do Slezska jako blahoslavený českého národa.

    - - -
    Bude tomu 100 let od vzniku Československé republiky. Podívejme se letem světem, jak běžel čas. Před 100 lety většina mladých Čechů sloužila blahoslavenému Karlovi z rodu Habsburků v c. k. armádě do roztrhání svých těl. Nicméně netruchleme, jak píší ZDE.


    Král Karel I. z Domu Rakouského se vrací prostřednictvím svých relikvií a veřejné úcty na mnohá další místa do Čech, na Moravu a do Slezska plným právem jako blahoslavený českého národa na počátku nového tisíciletí, kdy se otevírají nové možnosti pro naplnění vize o sounáležitosti národů křesťanské Evropy, vize, které obětoval život, na jehož konci, na samém prahu věčnosti, řekl: „Musím tolik trpět, aby mé národy znovu našly cestu k sobě.“

    Ano, císař trpěl, přišel o trůn a později vlivem nemoci i o život. Pro slávu, věci movité i nemovité rodiny Habsburků položilo život více jak sto tisíc Čechů. Bojovali za císaře pána a jeho rodinu, tedy ne všichni, našli se i zrádci. Ti dezertovali k nepříteli a místo, aby položili život za Habsburky, raději jej položili za ruskou dynastii „Holstein‑Gottorp‑Romanov“. Těchto nešťastníků bylo kolem 5 tisíc, přeživší menšina zrádců z legií se pak vlivem válečného vývoje stala vojenským základem nového státu, Československa. Menšinu z menšiny, která bojovala za komunisty, pomíjím, i když v jejích řadách působil Jaroslav Hašek, nejslavnější spisovatel český.


    TGM a půjčka bez rizika


    A co dělal touto dobou před sto lety náš prezident Osvoboditel Masaryk? Půjčil si od Spojených států 10 milionů dolarů na nákup amerických zbraní pro tu část legií, která bojovala za cara a jeho rodinu do roztrhání svých těl, přičemž vešla do historie hlídáním, případně rozkradením, carského pokladu. S touto zkušenostní výbavou, kdy ten dělá to a ten zas ono, jsme vstoupili do roku osvobození, do roku znovunastolení české státnosti. Každý s tím, co uměl a co mu bylo nejbližší. Jeden uměl střílet na lidi, jiný psal Osudy dobrého vojáka Švejka a další si půjčoval na cizí účet. První dostal trafiku, tvůrce nesmrtelného Švejka brzy zemřel. Ten, který si půjčil na cizí účet, dostal titul Osvoboditel a stal se prezidentem. Pak bylo jasné, že se dluh zaplatí.


    Kdo je zasloužilým Čechem?


    V Čechách se rozhořel spor o to, kdo se o stát zasloužil víc. Emigrace, nebo domácí „muži 28. října“? Cynik by řekl, že nejvíce se o vznik státu zasloužila prohra německých vojáků na východní i západní frontě 1. světové války. Tehdejší “němečtí vlastenci”, včetně vyznamenaného rakouského důstojníka jménem Adolf Hitler, se zasloužili o rozbití okovů „žaláře národů,“ Rakouska-Uherska. Německo zatáhlo císaře pána do této války a v ní si vedlo tak bravurně, že nakonec všechno prohrálo, i s tím c.k. mocnářstvím. Proto mocnosti Dohody slíbily samostatnost národům pod monarchií, aby podlomily již tak chátrajícího ducha rakousko-uherské armády. Už ta válka byla prostě příliš drahá, jedna komunistická revoluce v Rusku stačila. A nikdo nestál o další dělnické revoluce zejména v Německu. Je to jasně vidět na osudech německého císaře Viléma II. v porovnání s koncem ruského cara Mikuláše II. a jeho rodiny. Zatímco Vilém spokojeně dožíval v exilu, car s rodinou byl revolucionáři zavražděn. Vítězství socialistů například v USA a komunistů v Německu by bylo pro vítězné mocnosti mnohem horší než prohraná či vyhraná válka. V Čechách se revoluce ovšem nekonala, lid obecný se vyřádil v „mírné revoluci v mezích zákona“ odstraněním feudalismu a nastolení kapitalismu anglo-francouzského střihu. Hodně mávání, troubení, pění a mraky nadějí. Nacionální nadšení vydrželo 20 let a pak přišlo vyúčtování.


    Kšeft je kšeft, nic osobního


    Československo se nemohlo tak výhodně zadlužit jako jeho západní soused, osud Československa byl tedy zpečetěn. Budoucnost skýtal národ německý zadlužený Adolfem Hitlerem na nákup vybavení Wehrmachtu a Luftwaffe. Tak jako nakupoval Masaryk pro legie u Američanů, nakupoval Hitler u Angličanů, Francouzů i Američanů, ale jaksi ve větším. IBM, Ford, Rolls Royce a mnoho a mnoho dalších by mohlo vyprávět. Kdyby pánové a korporátky chtěly. A to pochopitelně nechtějí, protože nasazení jejich děrných štítků pro průmyslové vyhlazování lidí dnes už není košer. Ale Hitlerovy peníze posílané přes švýcarské neutrální banky, ty nikomu nesmrděly. Hitler byl navíc zárukou boje proti komunismu, tedy největšímu tehdejšímu světovému strašidlu. Je tedy naprosto pochopitelné, že když naši spojenci stáli před volbou: „Beneš nebo Hitler,“ zvolili toho druhého. Vždyť jak jinak by Hitler mohl dělat hráz komunismu, když Německo nemělo se Sovětským svazem společnou hranici? Německé hranice bylo třeba dříve posunout poněkud na východ, dříve než se východní, komunistické hranice, přesunuly na západ.

    A co dělali dobří Češi? Chvíli mobilizovali, ale rychle vystřízlivěli a pak se dali do budování Třetí říše národa německého. V budování říší skrze montovny máme tradici a jsme v tom fakt dobří. Češi nejprve protestovali, divili se, že nemáme suverenitu, jenže nic naplat. Západní demokracie a Rusové k utrpení národa českého sice úplně nemlčely, ale vcelku spojeně kuňkaly. Hrstka dobrodruhů zemi opustila a dala se později do služeb našich „spojenců“ na západě či komunistů na východě. Po válce byli jedni popraveni a druzí vyznamenáni, na což se po sametu zase obrátil náhled. A tak začíná další dějství.


    Jednomu trafiku, druhému kriminál


    Po válce se vrátili naši dobrodruzi jako osvoboditelé, někde ovšem (například v Lidicích), je vřele nevítali. A tak jich řada znovu emigrovala, jiní skončili v československém socialistickém vězení, a jiní byli dokonce „vděčným“ národem popraveni. To už ovšem pro Čechy nebyla vzorem Třetí říše, ale „země, kde zítra již znamená včera,“ tedy Sovětský svaz. Budovali jsme socialismus, ale jakmile jsme mu chtěli dát lidskou (a českou) tvář, už tu byli naši osvoboditelé z našich iluzí. Přijeli v železných maringotkách a dočasně zde působili přes 20 let. Češi opět protestovali. A divili se, že nemáme tu suverenitu, jenže nic naplat. Západní demokracie k utrpení národa českého sice úplně nemlčely, ale jako obvykle jen kuňkaly. Později pár set lidí podepsalo protirežimní tzv. “Chartu”, naproti tomu statisíce prorežimní „Antichartu“. Ti druzí velikáni ducha dnes v médiích tvrdí, že vlastně o nic nešlo.


    Revoluce jako kýč a realita montoven


    Teprve když se celý východní blok hroutil, začala jako v jedné z posledních zemí „revoluce“ i u nás. Samozřejmě šlo opět o “mírnou revoluci v mezích zákona“, řečenou sametovou. V Čechách se brzy rozhořel boj o to, kdo se zasloužil víc. Emigrace, nebo domácí Charta? Klaus z šedé zóny socialistického bankovnictví, nebo humanitární bombardér Havel? Cynik by řekl, že nejvíce se zasloužily o naší svobodu úspěchy afghánských mudžáhidů. Ti zatopili Rudé armádě natolik, že to přispělo k pádu Sovětského impéria.

    Každopádně teď máme konečně, co jsme chtěli, svobodný stát. Češi snili o mercedesu za kupóny, ale pak pochopili, že to nebylo myšleno pro všechny. A tak šli zase se do montoven. V budování říší skrze montovny máme tradici a jsme v tom fakt dobří. Teď se nemusíme bát, že nás přepadnou sousedé, s nimž sdílíme stejné koloniální zájmy. Naopak naši vojáci střílí po celém světě, kde je napadne. Pardon, ne tedy kde nás napadne, ale kde to ve Spojených státech někoho napadne. Jsme věrní spojenci, sloužili jsme císaři pánu, sloužili jsme Třetí říši, sloužili jsme táboru míru a socialismu, věrni zůstaneme, sloužit budeme i světovému kapitalismu a to až do roztrhání těla. A ty montovny u nás jedou skoro zadarmo. Za Reinharda Tristana Eugena Heydricha se dělalo za špek, teď už vyšel z módy, tak jsme na něj jen skočili.


    Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

    0 0
  • 09/25/18--11:19: Krutý konec "syrotků"
  • Stanislav Blaha
    25. 9. 2018   E-republika


    Myčeši jsme lidé krutí, nechcem uprchlíky, sirotky, jsou neobutí, nemaj na dudlíky.




    “Syrotci”, tedy syrští sirotci, se stali překvapivým tématem číslo 1 v českých médiích. A to máme před obecními a senátními volbami a dávno po konci okurkové sezóny. Téma, které rozdělilo společnost do dvou nesmiřitelných táborů, nastolila do té doby na domácí scéně neviditelná lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová. Česká republika by měla jako solidární gesto přijmout 50 syrských sirotků z řeckých uprchlických táborů. Jestli si myslíte, že paní Šojdrová alias matka sirotků nějakého propašovala do Česka v diplomatických zavazadlech, či alespoň přijela s jejich seznamem a životopisy, jste na velkém omylu. A to jsme byli svědky přímo dojemných scén. Opoziční poslanci postavili do čela frontové linie otce všech sirotků, jímž se stal dosud netrestaný poslanec Miroslav Kalousek. Poslanci ve Sněmovně i před kamerami českých televizí předváděli, že nejsou bez srdce a bez svědomí. Sněmovna kypěla ušlechtilostí a humanismem jak letošní burčák.

    Za přijetí “syrotků” společně se Šojdrovou, Kalouskem a dalšími lidumilyřečnili senátoři (ti to později dokonce odhlasovali), psali literáti, levicoví blogeři i pravicoví novináři z MfD, katoličtí preláti iekonomové dobra a zla, demonstrovali křesťanští feministé a nabízely se ochotné rodiny, aleposlaneckou sněmovnu neobměkčili.

    Sněmovna zřejmě vycítila, že se jedná o totální mediální manipulaci a mobilizaci voličů před komunálními a senátními volbami. A média se vyřádila na marginálním tématu, přičemž se o to méně mohla věnovat skutečně důležitým tématům, např.:


    • Kdo ve velkém vyrábí syrské (a irácké, afghánské, jemenské atd.) sirotky;
    • proč Západ a jeho “demokratičtí” spojenci z Izraele a monarchií Perského zálivu prohrávají válku s terorem;
    • jaké je skutečné etnické složení migrantů;
    • jaké jsou skutečné důvody, které je vedou k migraci;
    • jaký je rozdíl mezi tzv. “osobami bez doprovodu” a skutečnými sirotky, kteří zcela pochopitelně zůstali bez prostředků v Sýrii a hlavně
    • kdo na celém migračním byznysu ve všech jeho fázích profituje.


    A musel to být až Tomio Okamura, který zvedl telefon a požádal Velvyslanectví Syrské arabské republiky v Praze o oficiální vyjádření ke kauze sirotci. Dozvěděl se toto:

    Rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí je věc českých úřadů, a tato iniciativa vysílá v podstatě symbolické gesto na nesprávném místě. Syrský zákon neumožňuje adopci sirotků do zahraničí. Řada českých aktivit k pomoci sirotkům, nebo uprchlíkům, se uskutečnilo ve formě podpory na území Sýrie, kde se nachází stovky sirotčinců a miliony vnitřních uprchlíků. Proto, pokud někdo má upřímně zájem o pomoc, tak správná cesta je pomoc na území Sýrie, protože syrští sirotci nejsou na prodej. Chtěli bychom také poukázat, že v sociálním životě v Sýrii a syrských tradicích, díky rodinným vazbám, je celkem dost dobře fungující mechanismus v péči o sirotky.
    Kromě organizací podporovaných státem, ministerstvem sociálních věcí, jsou další dobročinné organizace řízené náboženskými centry, křesťanské a muslimské, které pečují o sirotky v Sýrii. Myslíme si, že by bylo lepší, aby politici vytvářeli prostředí, které by umožnilo sirotkům a uprchlíkům vrátit se zpátky na území Sýrie, kde je pro ně daleko lepší životní prostředí. A také, aby se Evropské instituce podílely na obnově terorem zničené infrastruktury v Sýrii, aby lidé ze Sýrie nadále neměli zapotřebí Sýrii opouštět.

    Zdroj: Pravdivě.eu, ověřeno telefonickým dotazem na Velvyslanectví Syrské arabské republiky v Praze.

    Tím bychom mohli celou kauzu ukončit, ale dovolte mi abych, když už se k tomu vyjádřili všichni, přispěchal také se svou troškou do mlýna:

    Myčeši jsme přizdisráči,
    vyhnali jsme Němce.
    Do pekel to s námi kráčí,
    říkali to v telce.

    Myčeši jsme lidé krutí,
    nechcem uprchlíky,
    sirotky, jsou neobutí,
    nemaj na dudlíky.

    Myčeši jsme nelidové,
    zrůdy xenofobní,
    to Němci jsou jiná třída,
    ti jsou na ně hodní.

    Lidi, už se vzpamatujte,
    nebuďte jak macecha,
    seberte se, politujte,
    adoptujte… Myčecha.



    Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


    Související články:



    0 0
  • 09/25/18--11:34: Problém zvaný Německo

  • Oskar Krejčí
    25. 9. 2018 NovéSlovoSk
    Politolog Oskar Krejčí ve svém komentáři varuje, že požadované i plánované navýšení vojenských výdajů Německa povede k tomu, že tento stát bude mít největší výdaje na obranu v Evropě a třetí největší na světě.


    Evropa se začala bát migrantů. Zároveň se prý za humny ruské armády chystají obsadit mírumilovný Západ. Narůstají obavy a ten, kdo se bojí, volá po větší bezpečnosti. Třeba i posílením vlastních armád. Třeba i zvýšením vojenských výdajů na úroveň dvou procent hrubého domácího produktu (HDP), jak se k tomu zavázali účastníci summitu zemí NATO v září 2014 ve Walesu. To je důležité především v případě Německa, jehož Bundeswehr přece chátrá, přestože Německo je vedoucí silou v Evropské unii. A tak za španělskou stěnou zbudovanou strachem probíhají procesy, jejichž matematické vyjádření může velice brzy znamenat noční můru pro všechny, kdo přemýšlejí o politice a trochu znají dějiny


    Mezinárodní měnový fond


    Podle oficiálních prohlášení německé vlády by jejich země měla příští rok zvednout vojenské výdaje o 30 %, ale kdy chce Německo dosáhnout stanoveného cíle dvou procent HDP – o tom Berlín mlží. Donald Trump požaduje, aby tak evropské členské státy NATO učinily, jak se k tomu slepě zavázaly, do roku 2024. Německo hovoří o tom, že k tomuto datu by chtělo mít vojenské výdaje ve výši 1,5 % HDP, ministr obrany USA je ovšem chválí za odhodlání zvednout do té doby vojenské výdaje o 80 %. [1] Je těžké při takovýchto signálech zjistit, jaké má Berlín skutečné úmysly, je však možné z dostupných čísel spočítat varianty.

    Čísla bývají neúprosná, zpochybnit se ale dají jejich zdroje. Mezinárodní měnový fond nelze obvinit z toho, že by nadržoval Rusku nebo Číně. Stačí si připomenout slova amerického politologa Zbigniewa Brzezinského napsaná s cynickou otevřeností v knize Velká šachovnice: „Mezinárodní měnový fond (IMF) a Světová banka údajně zastupují »globální« zájmy a jejich klientelu lze chápat jako světovou. Avšak ve skutečnosti je silně ovládají Spojené státy a jejich vznik se odvozuje od americké iniciativy…“[2] Následující tabulka byla zpracována především na základě údajů z databáze této slovutné instituce.


    Poznámka [3] a poznámka [4]V tabulce jsou uvedeny trojí údaje: vývoj HDP podle údajů Mezinárodního měnového fondu, a to včetně prognózy na rok 2023; vojenské výdaje nejbohatších evropských států NATO podle centrály této Aliance; pro porovnání je též doplněn údaj o vojenských výdajích Ruska podle Stockholmského institutu pro výzkum míru. Citovaná data bruselské centrály NATO uvádějí, že ještě letos by měly být vojenské výdaje Německa nižší než výdaje Velké Británie či Francie. Také podle posledních údajů SIPRI má Německo menší vojenské výdaje než uvedené státy a Rusko. Budoucnost by ale měla vypadat jinak. Při pohledu na měnící se poměr velikosti HDP těchto zemí a při stejném podílu vojenských výdajů je zřejmé, že v nejbližších letech vojenské výdaje Berlína začnou opět lámat evropské rekordy.


    Německo především



    V tabulce je uvedena prognóza pro rok 2023, přestože slibovaných 1,5 % a požadovaných 2 % HDP na vojenské výdaje by měl Berlín dát až následující rok. Mezinárodní měnový fond ale zatím prognózu velikosti HDP pro rok 2024 nepředstavil. Lze předpokládat, že při lineárním vývoji – tedy bez zásadních výkyvů způsobených ekonomickou krizí či válkou – by se měl náskok Německa ještě zvětšit. Důležité je, že při výdajích na úrovni 1,5 % či 2 % HDP by měly být náklady Německa na obranu už v roce 2023 vyšší než výdaje Velké Británie či Francie. Konkrétně to znamená, že Francie dosáhne pouze 68 % a Velká Británie nedosáhne ani 66 % objemu vojenských výdajů, které by za daných podmínek vynakládalo Německo. Nebo jinak, německé výdaje budou přibližně jeden a půl násobkem toho, co bude vynakládat Velká Británie či Francie. O malých státech, jako je Česko či Slovensko nemluvě.

    Předpokládané výdaje Německa – tedy 79,1 miliardy či 105,4 miliardy dolarů – by též měly být vyšší než současné výdaje Ruska. To podle SIPRI dalo loni na obranu 66,3 miliardy dolarů, což představovalo meziroční pokles o 20 %. Pro ilustraci a při určitém zjednodušení lze předpokládané vojenské výdaje v roce 2023 porovnat s loňskými výdaji. V obou případech, tedy při růstu na 1,5 % či na 2 %, by se Německo zařadilo na třetí příčku světového žebříčku podle velikosti vojenských výdajů. Předběhlo by nejen Rusko, ale i Saúdskou Arábii, která se loni umístila na třetím místě. Větší výdaje než Německo by měly pouze Spojené státy a Čína.[5]

    Slavný studenoválečnický strategický bonmot Washingtonu týkající se Evropy hlásal: „Keep the Soviet Union out, the Americans in, and the Germans down“, tedy „držet SSSR mimo, USA v Evropě a Německo při zemi“. Zdá se, že dnes ve Washingtonu dopěli k názoru, že pokud jde o Evropu, je dobré „držet Rusko mimo, USA v Evropě a Německo nadevše“. To se děje ve chvíli, kdy část německé politické elity ztrácí historickou paměť. Mění se nálada ve společnosti, protože volání po zlepšení obrany, často i oprávněné, nebezpečně zvyšuje toleranci vůči militarismu.

    Německo se po vzoru USA chystá v rozpočtové kapitole týkající se obrany plýtvat. Co bude se slibovanými novými obrovskými penězi dělat? Nakupovat zastaralé zbraně od Velkého bratra? Nebo začne budovat vlastní strategický arzenál? Chystá se Bundeswehr vyjíždět za hranice všedních dnů? Už dnes lze německé vojáky potkat na více než 15 misích v zahraničí, včetně více než tisícovky německých vojáků v Afghánistánu, ale i v rámci mise Operation Counter Daesh na iráckém či syrském nebi. Před několika dny se německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová nechala slyšet, že by se v rámci „důvěryhodného odstrašení“ proti údajnému nasazení chemických zbraní v Sýrii měl Bundeswehr podílet na případném útoku. Myšleno útoku proti lidem a zařízením legální syrské vlády.

    Ministryně války Ursula von der Leyen 

    Hra s ohněm


    Politická analýza nesnáší analogie, ovšem historickou paměť potřebuje. Proto je vhodné připomenout, že už v minulosti tu přece něco podobného bylo. Podle údajů Anguse Maddisona hrubý domácí produkt formující se Německé říše předehnal ten francouzský v předvečer prusko-francouzské války roku 1871. Pak se mocnosti sblížily, nalezly společné zájmy. Protože porozumění budoucnosti světa vyžaduje lepší znalost minulosti Číny, lze uvést příklady z této země. Osm mocností, včetně Německa, se v roce 1900 podílelo na potlačení boxerského povstání a porážce čínské vlády. Památným se stala slova císaře Viléma II. – takzvaný hunský projev –, která přednesl před odjezdem německých jednotek do Číny. Podle panovníka v boji proti lstivému a krutému nepříteli „nebude dána žádná milost! Zajatci nebudou bráni! Kdokoliv padne do vašich rukou, je ztracen. Právě tak jako před tisíci lety se proslavili Hunové pod vedením svého krále Attily, jehož jméno zůstává dodnes mocným v historii a legendách; právě takovýmto způsobem musí být proslaveno jméno Němců v Číně, aby žádný Číňan se již nikdy neodvážil křivě podívat na Němce.“[6] Dlužno dodat, že se němečtí vojáci podle tohoto pokynu v Číně chovali. Šířili evropské hodnoty jako skuteční barbaři.

    Britský hrubý domácí produkt předběhlo Německo přibližně pět let předtím, než vypukla velká válka, jejíž sté výročí zakončení si svět připomene v listopadu. [7] Po porážce Německa v 1. světové válce vítězové rozhodli, že Výmarská republika smí mít ozbrojené síly pouze o velikosti 100 tisíc mužů pozemního vojska a 15 tisíc námořníků. Té armádě se říkalo Reichswehr a onen název jí vydržel až do roku 1935, kdy jej nově přijatý branný zákon změnil na – Wehrmacht. Následujícího roku Wehrmacht obsadil Porýní…

    Ovšem už Reichswehr měl své zahraniční mise. Nejzajímavější byla ta, které velel generálplukovník Hans von Seeckt, asi nejdůležitější z mužů, kteří připravovali přeměnu Reichswehru na Wehrmacht. Seeckt v letech 1933 až 1935 pracoval jako poradce Čankajška. Podněcoval čínsko-německý obchod, jehož hlavním obsahem byla výměna německých zbraní za čínské strategické suroviny. V březnu 1934 se Hans von Seeckt stal náměstkem předsedy Čankajškovy Vojenské rady. Navrhl reformu Čankajškovy armády, ale též opevňování linií kolem území kontrolovaných komunisty. V době, kdy měla Čína spojit síly na boj proti již probíhající japonské intervenci, prosadil výstavbu tři tisíc takových pevností propojených silnicemi okolo čínských sovětských oblastí, ale i politiku spálené země kolem nich. Podílel se na páté „trestní výpravě“ proti komunistům, jejíž úspěch vedl v říjnu 1934 k zahájení legendárního Dlouhého pochodu.


    * * *

    Při pohledu na čísla o chystaných vojenských výdajích Německa se nabízí ono biblické „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (L 23,34). Jenže někteří vědí, co a proč tak činí. A navíc – určité skutky by se asi odpouštět neměly. Lze namítnout, že nic takového, co vykreslují historické analogie, si přece nikdo nepřeje. Jenže 1. světovou válku si také nikdo nepřál. Zároveň platí, že nenahraditelnou obranou proti válce je mluvit o ní.



    Poznámky:

    [1] Viz DW: German Defense Minister Ursula von der Leyen promises US significant defense budget increase.
    [2] Brzezinski, Zbigniew: Velká šachovnice. K čemu Ameriku zavazuje její globální převaha. Praha: Mladá Fronta, 1999, s. 34.
    [3] IMF: World Economic and Financial Surveys (odhad začíná rokem 2017). (poznámka v tabulce)
    [4] Výdaje států NATO viz NATO: Defence Expenditure of NATO Countries (2011-2018), s. 7; Výdaje Ruské federace SIPRI. (pozmánka v tabulce)
    [5] SIPRI Yearbook 2018: Armaments, Disarmament and International Security. Summary. s. 6.
    [6] GHDI: Wilhelm II: „Hun Speech“ (1900).
    [7] MADDISON, Angus: The World Economy. Volume 1: A Millennial Perspective. Volume 2: Historical Statistics. OECD Development Centre, 2006, s. 426-427.

    0 0

    Údajné oběti "chemického"útoku
    - kou -
    25. 9. 2018  PrvníZprávy

    Syrská agentura SANA zveřejnila videa dramatizace údajného chemického útoku v syrské provincii Idlib, které připravily „Bílé přilby“, aby mohly z něj obvinit vládní síly.




    Během několika minut však byl materiál odstraněn ze stránek YouTube. Článek o videu v arabské a anglické verzi na webové stránce zůstal.

    V pětiminutovém videoklipu se objevily tři verze stejného videa inscenace s mírně odlišnými „scénáři" a uspořádáním herců. Na začátku videa jsou na zemi údajné„oběť“ chemického útoku, jeden muž nesen na nosítkách do sanitky a dítě polévají vodou na pickupu.

    V druhé a třetí verzi videozáznamu však člověk již není na nosítkách, ale pomáhá ostatním polévat dítě vodou.



    Varování před provokací

    Skutečnost, že povstalci připravují novou provokaci s chemickým útokem, který by měl sloužit jako záminka k raketovým útokům Spojených států a jejich spojenců, v srpnu uvedl mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov.

    Navíc ruské středisko pro usmíření válčících stran v Sýrii uvedlo, že teroristé připravují skutečně použít chemické látky na bázi chlóru proti účastníkům zinscenovaného natáčení, aby obvinili z útoku vládní vojsko.

    Minulé pondělí se v Soči prezidenti Ruska Turecka Putin a Erdogan dohodli na zřízení do 15. října demilitarizované zóny v Idlibu podél linie střetu mezi ozbrojenými opozičními a vládními silami a ministři obrany obou zemí podepsali memorandum o stabilizaci situace v oblasti idlibské deeskalační zóně.


    (kou, prvnizpravy.cz, sana.sy, ria.ru, foto: repro video sana)

older | 1 | .... | 630 | 631 | (Page 632) | 633 | 634 | .... | 668 | newer