Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Útlocitný pan Dobrovský a jeho odhozený kabát (hodně) v dál...

0
0

Jiří Baťa
5. 11. 2015
Jméno pana Luboše Dobrovského se v poslední době v českých masmédiích vyskytovalo velmi sporadicky. Pan Dobrovský odešel do zaslouženého důchodu a jako senior s pozoruhodnou minulostí si jistě nemůže na současnost stěžovat. A přece se našel důvod, který panu Luboši Dobrovskému nedal, aby se neprojevil a to ne zrovna jen nějak okrajově, ale přímo zásadově. Napsal prezidentu republiky Miloši Zemanovi oduševnělý a velmi rozhořčený dopis a nutno poznamenat, že dopis to nebyl lecjaký zde



Zásadním totiž pro něj byla urážka, které se prezident vůči němu dopustil tím, že se nevhodně vyjádřil o paní Anně Šabatové v souvislosti s tím, že její zjištění, týkající se nedobrého stavu našich ubytovacích zařízení pro uprchlíky, není pravdivé a že její zpráva nemá jiný význam než se zviditelnit. Za další, že se nevhodně, resp. hrubě vyjadřuje o uprchlících, neboť prý děti těch nešťastníků jsou jen jakýmsi živým štítem, který má vzbudit lítost a soucit. Tolik zásadní důvod, který vedl pana Dobrovského k napsání dopisu prezidentovi, vyjadřující dojemnou starost jak o pověst paní ombudsmanky A. Šabatové, tak (obecně pojaté) nešťastné uprchlíky (imigranty). Dovolím si však připomenout některé sekvence z jeho dopisu v souvislosti s jeho osobou.

Pan Dobrovský ve svém dopise velmi dojemně nebo dojatě sděluje, že je některými výroky Miloše Zemana uražen, neboť on jako občan státu, který i svým přičiněním zbavoval nesvobody a usiloval v něm, již svobodném, o obnovu demokracie, jeho bezpečnosti a slušného chování. Ó, jaký to hrdina! Opravdu? Pak bych chtěl pana Dobrovského požádat aby, má-li v sobě opravdu tolik statečnosti, hrdosti a cti, kterou se v dopise prezidentovi (jen jinými slovy) honosí, nechť osobně a otevřeně prohlásí, že také byl členem KSČ, pracoval jako redaktor zahraniční redakce Československého rozhlasu v zájmu republiky a tím (celých deset let) uvědoměle plnil úkoly a zadání KSČ, publikoval v časopisu Plamen, v Literárních novinách, Reportérovi, Politice a jistě nepsal nic, co by bylo v rozporu s linií strany (KSČ ). Aby toho nebylo málo, v r. 1967-68 byl, se stranickým doporučením, dokonce dopisovatelem v Moskvě. Byl tedy, jak se dnes říká lidem, kteří v bývalém režimu byli členy KSČ a budovali socialismus a hodnoty, které byly po listopadu rozkradeny, ten „zkurvený komunista“, v lepším případě „komanč“. Nebo o něm to neplatí?

Je sice pravda, že v r. 1970 byl z KSČ vyloučen, to ovšem nic nemění na skutečnosti, že se honosí charakterovými vlastnostmi a zásluhami, jako by v době totality nežil a života (včetně práce) se v komunistickém režimu nezúčastnil, notabene, jako by ani nebyl 10 let členem KSČ. Stejně jako řada jiných politických „vychcánků“ (jako např. dlouholetá členka KSČ Jiřina Šiklová, stejně tak Věra Čáslavská, Vlasta Chramostová, dlouholetý člen KSČ, redaktor Rudého práva Jiří Ruml, Petr Uhl, významný levicový politik a člen KSČ, Vladimír Dlouhý, Jaromír Štětina, všichni členové KSČ a celá řada dalších, včetně Vaška „Hajvlů“) i pan Luboš Dobrovský si myslí, resp. je přesvědčen, že jeho minulost je zapomenuta jen proto, že se stal signatářem Charty 77, byl členem OF, aktivně se zapojil v revolučním období počátku devadesátých let, přes řadu významných funkcí, např. Jako ministr obrany nebo český velvyslanec v Moskvě, aby navzdory tomu, že jako bývalému členu KSČ, mu byl v r. 2002 z rukou V. Havla propůjčen Řád T.G. Masaryk III. Stupně. Žádný skandál, všechno bylo OK.

Pan L. Dobrovský se snaží opět vystoupit ze svého stínu, neboť se naskytla vhodná chvíle, vyčinit prezidentovi, kterého sice nevolil, ale uznává jej protože, jak velkoryse konstatuje, ctí zákon. Nic proti tomu, že píše dopis panu prezidentovi, nic proti tomu, že vyjadřuje svůj osobní názor na jisté dění ve společnosti a už vůbec nic proti tomu, že se ohrazuje proti samotnému Miloši Zemanovi. Na to má stejné právo jako já, když píši toto pojednání o jeho osobě. Jiná věc ovšem je, zda jsou jeho výtky na křivdy a nepravosti prezidenta pravdivé a zcela relevantní, zda je sám skutečně natolik rovný, čestný, poctivý, aby byl oprávněný se vyjadřovat tak, jak uvádí ve svém dopise prezidentu republiky. Jsem ovšem přesvědčený, že tomu tak není, neboť pan Dobrovský zcela úmyslně, zbaběle a pokrytecky zmiňuje a zneužívá jen své osobní pozitivní stránky, čímž jakoby chtěl zdůraznit oprávněnost a význam svého morálního pohoršení nad prezidentovými slovy, ale současně zapomíná, že i on má černou duši a zapáchající máslo na hlavě. Z toho pohledu jsou jeho výtky vůči prezidentovi něco na způsob „Káže vodu, sám pije víno“! Jeho jednání však nikterak ani nepřekvapuje, ani nevybočuje od jednání či aktivit lidí, kteří měli to štěstí, že ne klobouk, ale převlečený kabát odhodili v dál natolik, že si toho mnozí ani nevšimli. Nebo nechtěli všimnout, což přijde nastejno. Jak (s)prosté, že?

zvýraznění - autor


Poznámka (Ivan David):
Nesouhlasím s tím, že se kritika L. Dobrovského zakládá na faktu jeho členství v KSČ a psaní do tiskovin později zlikvidovaných. Soudím, že kritika se má opírat o to, co v KSČ nebo jinde dělal a co psal. Panu Dobrovskému bych vyčítal jeho činnost pro upevnění nikoli demokratického systému, ale současného protilidového režimu, který si na demokracii jen hraje (jako ministr obrany, vedoucí prezidentské kanceláře V. Havla, náměstek ministra zahraničních věcí), jeho usilovnou snahu poškodit všechny vztahy včetně hospodářských s Ruskem, když se nechal za tímto účelem vyslat do RF jako velvyslanec (1996 – 2000).

Nebyl jsem členem KSČ a byl jsem svým nečlenstvím znevýhodněn v ostré konkurenci se ctižádostivými šplhouny a ještě více tím, že jsem se „nevhodně vyjadřoval na nevhodném místě“. Nelituji toho. Opovrhuji lidmi, kteří červenou knížku zahodili a ihned začali „bojovat proti komunismu“ nebo konjunkturálně mávat modrou knížkou ODS a jsou zřejmě ochotni mávat čímkoli na své cestě k moci a penězům. Nevadí mi přesvědčení členové z jedné či druhé strany, pokládám je za čestné přátele nebo nepřátele. Mám je mnohem raději než křivé „přátele“ nebo nepřátele. 


Zbořil: Podepisoval se v Bukurešti zvací dopis pro NATO?

0
0

Zdeněk Zbořil
5. 11. 2015     První zprávy
Snad jen zvláštní shodou okolností jsme se včera mohli seznámit se zprávou od Reutra, která nám říká, že “Představitelé devíti zemí východního křídla NATO jsou znepokojení pokračujícím agresivním postojem Ruska“, a proto podporují trvalou vojenskou přítomnost sil NATO ve svém regionu.


Shodli se na tom na svém setkání v rumunské Bukurešti „představitelé“. východoevropských zemí, z nichž některé chtějí být považovány za středoevropské. Tam došli k závěru, že „Rusko se musí vrátit k respektu mezinárodního práva i mezinárodních závazků“.

Prý je to „základní předpoklad pro to, aby se vzájemný vztah NATO a Moskvy zakládal na důvěře“ a aby jej neohrožovala sílící aktivita ruské armády v prostoru od Baltu po Sýrii. A aby se toho dosáhlo, dohodli se tito „představitelé“ na tom, že budou „usilovat o silnou, věrohodnou a trvale udržitelnou vojenskou přítomnost“ v nikterak přesně vymezené „své oblasti“. Jen na okraj se zmínilo, že se bude také podporovat „hlubší spolupráce“ mezi EU a NATO.

Když víme, že v těchto zemích, ať již s Ruskou federací sousedí či k jejím hranicím mají ještě dost daleko, jsou umístěny „síly rychlé reakce“, lze o tomto ujednání předpokládat, že neobsahuje názor, že tyto síly budou bránit hranice schengenského prostoru, ale spíše budou stát na historické stráži „tradičních hodnot“ a na neméně tradičních nástupištích armád táhnoucích na Moskvu. A to těch, o kterých víme od těch polsko-litevských v polovině 17.stol., ale i zimních pochodů tam a zpět francouzských a německých armád v století devatenáctém a dvacátém.

Tentýž den odvysílala ČTV třetí díl francouzského dokumentárního filmu „Apokalypsa: druhá světová válka, rok 1941“ (díl 3/6), který se věnoval hrozivému plánování a uskutečňování „Operace Barbarossa“, v minulosti někdy také označované za „věrolomné přepadení“ Sovětského svazu. I když i samotné pojmenování vojenské operace, kterému posloužilo jméno císaře křižáka Friedricha I., který na jednom ze svých tažení do Svaté země zemřel, ale stačil ještě vyplenit a podlomit vojenskou a ekonomickou sílu křesťanské Byzance během svého tažení na Východ, v sobě skrývá svoje aktuální kouzlo. Ale na nám dobře známé Operaci Barbarossa bylo zajímavé také to, čemu se říká „kultura války“, anebo, chceme-li, i „psychologická příprava válečných akcí“.

Protože se tato „kultura války“ nemění od dob čínského Mistra Suna, je dobré vzpomenout si, jak to tehdy v roce 1941 probíhalo i na úrovni válečné agitace ve prospěch války an sich. Především bylo nutné proměnit během několika dnů dosavadního spojence v nepřítele. Z Rusů se tak stali bolševici, před kterými bylo třeba zachránit Evropu a Západ, prohlásit hlavu ještě nedávno spojeneckého státu za diktátora a jeho politický režim za žido-bolševický. Lidé, které svým rudým spárem „uchvátil“, byli náhle „podlidé“ nejasného mongolské-asijské původu, což tehdy konvenovalo germánským stereotypům a představám, že jde buď o levnou pracovní sílu, která se musí upracovat k smrti, nebo, ještě jednodušeji, o zaostalou, nekulturní a navzdělatelnou „nelidskou“ masu, předurčenou už svým zrodem k fyzické likvidaci.

Ve francouzském dokumentu jsme viděli záběry postupující německé armády povahy téměř holywoodské. Usměvaví mladí muži si za zpěvu bojových písní, jejichž tématem je „tažení vpřed a na Východ“, vesele vykračují a míjejí nejen zbědované a vizuálně nesympatické muže a ženy méněcenné rasy a davy neméně zbědovaných, špinavých a rezignovaných válečných zajatců, jejichž fyzická likvidace se dala očekávat a vlastně to pro záchranu Evropy bude nezbytné.

V této části francouzského dokumentu se ještě nevzpomínala Operace Bagration, letní sovětská ofenzíva z roku 1944, jedna z velkých bitev druhé světové války. Její název měl význam historického odkazu na ruského generála P.I.Bagrationa, který zahynul v boji s francouzskou armádou v neméně slavné bitvě u Borodina. Operace Bagration byla vojenská ofenziva v Bělorusku, Pobaltí a pokračovala až na Ukrajinu, tedy do míst, které tak sensitivně vnímají dnešní vojenští plánovači NATO.

Snad by bylo možné, aby se tito stratégové trochu porozhlédli po nedávné historii, anebo to už nepotřebují a jen očekávají až nějaký nezodpovědný nenávistný stařec stiskne ten pověstný červený knoflík. A pokud k tomu již v Bukurešti došlo a nějaká nová „operace“ probíhá, pak bychom se měli podívat, kde jsou ta dnešní bitevní pole v prostoru od Baltského po Černé moře, abychom se mohli připravit na další vlnu prchajících před válkou a ohrožením svých životů. Možná že mezi nimi budeme i my sami. Pak nám totiž ani Pán Bůh, ani Alláh nepomohou.

Americká invaze do Sýrie

0
0


Tony Sartalucci
5.11.2015          Zvědavec
Pozemní operace zahájeny
Jak jsem dříve v červnu 2015 varoval, Spojené státy oznámily, že oficiálně zahájí pozemní operace v Sýrii za použití zvláštních jednotek. Washington Post ve svém článku „Obama se snaží zintenzivnit operace v Sýrii pomocí jednotek zvláštních operací“ píše:Prezident Obama posílá malý počet členů zvláštních jednotek na sever Sýrie, což je první plnohodnotné nasazení amerických jednotek v této chaotické zemi.

Toto vyslání je pro Obamu velkým posunem, kdy jeho odhodlání porazit Islámský stát v Iráku a Sýrii bylo kompenzováno neustálými obavami, aby americké jednotky nebyly zataženy do hlubokého nezvladatelného syrského konfliktu.

Součástí tohoto posledního nasazení jednotek bude i méně než 50 poradců zvláštních operací, kteří budou spolupracovat s jednotkami odboje v boji proti Islámskému státu v severní Sýrii, ale nebudou se zapojovat do přímých bojů, uvedli představitelé Obamovy vlády.
Připuštění přítomnosti zvláštních jednotek v Sýrii je jen začátek

Zatímco USA tvrdí, že tento krok je kvůli „porážce Islámského státu (ISIS)“, jde zcela evidentně o krok ke zřízení dlouho toužebně chtěných „nárazníkových zón“, či „bezpečnostních zón“ v Sýrii, kde již syrská vláda nemůže operovat. Americká vzdušná síla bude bezpochyby použita také, pro krytí těchto zvláštních jednotek, což vytvoří de facto bezletovou zónu kdekoliv budou operovat.


Mapa doprovázející článek Washington Post jasně ukazuje území ISIS rozkládající se přes poslední zbývající zásobovací koridor, používaný k zásobování teroristické skupiny, jakož i dalších, včetně fronty al Nusra Al-Kajdy, z území členského státu NATO, Turecka. Americké zvláštní jednotky pravděpodobně začnou operovat v těchto oblastech a zóny vydávané za zóny amerických operací budou rozšiřovány.

Případným výsledkem, pokud budou tyto operace úspěšné, bude rozdělení a zničení Sýrie coby národního státu. To je více než pouhá spekulace – je to závěr, který uvedly staré dokumenty vytvořené Brookings Institution, která volala po takovýchto zónách již od r. 2012, ale pod jinými vymyšlenými záminkami.

V březnu 2012 „Středovýchodní oběžník č. 21“ (Middle East Memo No. 21) Brookings Institution „Hodnocení možností pro změnu režimu“ specificky uváděl:

Alternativou je diplomatická snaha zaměřit se nejprve na to, jak skoncovat s násilím a jak získat humanitární přístup, jak je činěno pod Annanovým vedením. To může vést k vytvoření bezpečných útočišť a humanitárních koridorů, které by byly podpořeny omezenou vojenskou silou. To by samozřejmě neuspokojilo americké cíle u Sýrie a mohlo by to zachovat Assada u moci. Z tohoto počátečního bodu je však možné, že široká koalice s patřičným mezinárodním mandátem by mohla dále posílit vynucovací akci.

Později pak, v červnu 2015, dokument Brookings s doslovným názvem „Dekonstrukce Sýrie: Nová strategie pro nejvíce beznadějnou válku Ameriky“, se uvádí:

Jde o to pomoct umírněným prvkům zřídit spolehlivé bezpečné zóny v Sýrii, jakmile budou schopny. Americké, jakož i saúdské a turecké a britské a jordánské jednotky a další arabské síly by je podporovaly, nejen ze vzduchu, ale případně i na zemi, prostřednictvím přítomnosti zvláštních jednotek. Tento přístup by měl prospěch z otevřeného syrského pouštního terénu, který by umožnil vytvořit nárazníkové zóny, které by šlo monitorovat ohledně možných známek nepřátelských útoků pomocí kombinace technologií, hlídek a dalších metod, které by zahraniční zvláštní jednotky mohly pomoct místním syrským bojovníkům vytvořit.

Pokud by byl Assad dostatečně hloupý a tyto zóny zpochybnil, dokonce i kdyby nějak donutil zvláštní jednotky se stáhnout, pravděpodobně by ztratil své letectvo při následných odvetných útocích zahraničních sil, čímž by připravil své ozbrojené síly o jednu z mála výhod na ISIL. Takže by to pravděpodobně neudělal.

Bohužel pro tvůrce americké politiky to již není pouze Sýrie, které se americké zvláštní jednotky a doprovázející letecké síly musí obávat. Rusko, na žádost Damašku, nyní působí vojensky v celé Sýrii, včetně dlouhé hranice s Tureckem, kde USA dlouho usilovaly o zřízení svých „bezpečných zón“.

USA otevřeně připustily, že se dopustily invaze a okupace syrského území. Činí tak se záměrem rozčlenit Sýrii do nefunkčních slabých zón a doslova „rozložit“ Sýrii coby fungující národní stát. Činí tak za nemožnosti uvést jakoukoliv věrohodnou hrozbu, kterou by Sýrie představovala pro americkou národní bezpečnost, a bez jakéhokoliv aspoň zdání mandátu uděleného OSN. Činí tak rovněž s vyhlídkou zažehnout přímou válku s jaderně vyzbrojeným Ruskem v regionu, kde Rusko působí legálně. 

Zoufalý krok k záchraně zbankrotované agendy zahraniční politiky

Poslední kroky Ameriky jsou zoufalým pokusem stále hysteričtější politické a korporátně-finanční elity ve Washingtonu a Wall Street. Nedávná slyšení provedená americký senátním Výborem pro ozbrojené síly se snažila přijít s věrohodnou reakcí na rozpadající se zločinnou konspiraci Ameriky namířenou proti Sýrii, obzvláště ve světle posledního zásahu Ruska. Výbor a svědci před něj předvolaní se snažili zformulovat odpověď – bezletové zóny a americké jednotky na zemi byly probírány dlouze.

Je to chabě vykalkulovaný bluf. Realizace přítomnosti amerických zvláštních jednotek a amerických leteckých sil operujících ilegálně v a nad Sýrií, mající za cíl zamezit Sýrii v přístupu na vlastní území, si vyžádá čas. Oficiálně se uvádí, že počet členů amerických zvláštních jednotek do Sýrie nemá překročit 50. Sýrie a její spojenci by mohli vyslat do těchto oblastí stejný nebo větší počet jednotek a v podstatě vytvořit „bezpečnou zónu“ z „bezpečných zón“. Předložením amerických ilegálních akcí OSN by také bylo účinným opatřením před potenciální konfrontací s americkými silami působícími v Sýrii bez nepozvání.

Předpoklad, že s ISIS musí být bojováno a musí být poražen tím, že se na něj bude útočit v Iráku a Sýrii, je zrazen vlastním připuštěním Ameriky, že tato organizace se již rozšířila daleko za hranice obou zemí. ISIS se evidentně sám není schopen udržet, za omezených zdrojů dostupných v obou zemích. Pokud by USA měly opravdu zájem zastavit ISIS, zaútočily by na jejich sponzory v Ankaře a Riadu. Samozřejmě, že bylo jasné, již před více než rokem, že objevení se ISIS bude využito záměrně k dosažení amerických geopolitických cílů jak v Sýrii, tak Iráku, a že poslouží jako záminka pro širší dlouhou kýženou válku po přímé vojenské intervenci Západu.

Mýtus, že rozdělení a zničení Sýrie a sesazení její vlády nějak zmírní násilí v Sýrii a sníží stávající přistěhovaleckou krizi, které Evropa čelí, je podkopán faktem, že podobný předpoklad byl použit k udání intervence v Libyi, a vedlo to jen k ještě většímu chaosu v severní Africe a k vytvoření přistěhovalecké krize.

Pokud by svět, včetně Evropské unie, usiloval o zabránění šíření ISIS a expanze již tak velké přistěhovalecké krize, muselo by být zastavení Spojených států a jejich partnerů dříve, než vytvoří další „Libyi“ v Levantu, prioritou. A zatímco je nepravděpodobné, že Evropa projeví v tomto ohledu jakékoliv odhodlání, lze doufat, že Sýrie a její spojenci pochopí následky toho selhat nyní, na této křižovatce, kdy se chaos pokouší překročit hranice do další země.

Značka Havel je dnes jako Adidas nebo Nike, proto s ní kšeftují též ti praví a čestní havloidní obchodnici.

0
0

Břetislav Olšer
5.11.2015       Rukojmí
Tak máme nový byznys se jménem Václava Havla. Na konto Nadaci Dagmar a Václavu Havlových Vize 97 obce a města platí 300 tisíc za lavičku se stromem. Za použití Havlova jména pro lavičku se platí bez daně 30 tisíc Kč; no, nekup to.
Dvě židle, kulatý stolek a jeho středem prorůstající kmen stromu. Takové lavičky Václava Havla navrhuje výtvarník Bořek Šípek. Vdova po exprezidentovi Dagmar Havlová se jejich odhalení účastnila v Praze a Karlových Varech, kde za lavičku zaplatili celkem 280 tisíc Kč. Částka zahrnuje i licenční poplatek za užití jména »Václav Havel«, tedy 30 tisíc korun bez DPH, jak uvádí Lidové noviny. Peníze vybírá nezisková organizace Knihovna V. Havla z pověření Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.



Havlová se brání zprávám, že se na jméně svého muže snaží vydělat. Tvrdí, že většina z 36 tisíc korun za každou Havlovu lavičku končí v kapse umělce Bořka Šípka, který je navrhl. Nadace Vize 97 má prý jen tři procenta z částky, uvedla. „Za lavičky si nenechávám platit ani já, Dagmar Havlová Veškrnová, ani nikdo jiný ze správní rady. Pracuji pro charitu bezplatně již 19 let,“ tvrdila herečka Právu. „Lavičky jsou projekt Knihovny Václava Havla, hlavní část výtěžku z tohoto projektu plyne jeho autorovi, profesoru Bořku Šípkovi, další část knihovně a nadaci z projektu patří jen tři procenta. Václav Havel nežije, ale jeho jméno může pomáhat dál. Naše správní rada je přesvědčena o tom, že bychom měli využívat jméno zakladatele naší nadace víc,“ dodala. Pravdoláskař a lžinenávistníci, aneb jak přiživovat kult osobnosti?

Též Svatá země si obstarala posezení v duchu milovníka humanitárního bombardování..

Lavičky se nachází i ve světových metropolích – Washingtonu či Barceloně. Spory však nyní vznikly kvůli sumě 1000 eur (27 tisíc Kč), kterou má zaplatit české velvyslanectví v Izraeli, a to za pojmenování nového Havlova náměstí ve městě Haifa. Když byl v roce 1990 na oficiální návštěvě Izraele prezident Václav Havel, do kroniky sionistického kibucu T. G. Masaryka napsal: „Obdivujeme všechno, co jste tu udělali. Začínali jste z ničeho a jste na tom líp než my doma.”

Účet „za posezení u Havla“ přistál na stůl českému velvyslanci v Izraeli Ivu Schwarzowi. Za reprezentaci České republiky se mu však platit nechce. Platbu bude řešit i české ministerstvo zahraničí. „Schůzka se zástupci Nadace Vize 97 už je naplánována a mohu to potvrdit. Jak se tam ale vyřeší problém, nemohu komentovat. Jde o to, že příští rok se bude slavit 80 let od narození Václava Havla a čekáme, že různé skupiny z různých zemí budou chtít jeho jméno nějak použít. Aby se vneslo nějaké jasné světlo do toho, kdo má komu co zaplatit, odehraje se ta schůzka, na níž budou i právníci ministerstva, kteří k tomu vypracovali analýzu,“ sdělila mluvčí ministerstva zahraničí Michaela Lagronová.

Značka Havel je dnes jako Adidas nebo Nike, proto s ní kšeftují též ti praví a čestní havloidní obchodnici. Miliardář Zdeněk Bakala koupil dům na Hradčanech, kde sídlí Knihovna Václava Havla; ředitelem knihovny je Martin C. Putna. V domě na Loretánském náměstí dříve žila manželka prezidenta Edvarda Beneše. Bakala je předsedou správní rady knihovny. Dům si osobně prohlédl i exprezident Havel, když režíroval svůj film Odcházení podle vlastní divadelní hry. Bakala sponzoroval všechny tři strany bývalé vládní koalice. Je také koproducentem filmu, patří mezi spoluzakladatele diskusního sdružení Lípa, označovaného někdy za kruh Havlových příznivců. O blízkém vztahu Bakaly a někdejšího prezidenta svědčí i to, že Havel s chotí opustili večeři pořádanou britským princem Charlesem, aby mohli navštívit vyhlášení soutěže Česká Miss, kterou vedla Bakalova partnerka Michaela Maláčová. Bakala, který vlastní český i americký pas. Učinili havíři Ostravska první krok k sociálním bouřím v Česku…?Knihovna Václava Havla, založená po vzoru prezidentských knihoven v USA, si klade za cíl dokumentaci, výzkum a propagaci života, díla a myšlenek někdejšího československého a českého prezidenta. Shromažďuje proto nejrůznější záznamy, které se tohoto politika, dramatika a někdejšího významného disidenta týkají. V knihovně by také měla být pořádána různá diskusní setkání. V kostele sv. Anny na Starém Měst nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových vytvořila „mezinárodní duchovní středisko“ Pražská křižovatka. Dnes na konto Nadaci Dagmar a Václavu Havlových Vize 97 obce a města platí 300 tisíc za lavičku se stromem. Kdo chce pojmenovat cokoli po Václavu Havlovi, musí zaplatit. Za použití Havlova jména pro lavičku se platí bez daně 30 tisíc korun, včetně daně z přidané hodnoty tedy necelých 37 tisíc korun. Zeman šlape po pravdě a lásce, Havel uměl i humanitárně bombardovat
Luděk Sekyra a spol. instalovali loni v Oxfordu zahradní nábytek od Bořka Šípka a otevřeli tzv. Sekyrův dům. Z dění kolem této slávy několik níže uvedených fotografií. autora, jenž nechce být jmenován...

Zjistili jsme také, informaci o hlasování městské rady, viz následující obrázek:

Zde starý příběh končí a nový začíná. Knihovna Václava Havla na otázku ohledně ceny odpověděla:
„Vážený pane Schmiede,
děkuji za zájem. Přesný rozpočet zná město. Samotné pořízení Lavičky Václava Havla (bronzový patinovaný objekt, s týkovým dřevem a originálními skleněnými prvky podle návrhu Bořka Šípka) který vytváří pamětní místo, včetně licence na užití jména Václava Havla je 230 000,-Kč.

Na městě je, aby zajistilo místo, které je třeba osadit vzrostlou lípou, upravit toto místo pro umístění Lavičky, zajistit informační ceduli, někdo chce třeba i domontovat kamery, zorganizovat odhalení…. tedy tato cena není konečná a abych řekla pravdu, celkový rozpočet neznám.

Doufám, že takto informace postačuje, pokud by Vás ještě něco zajímalo, ráda se pokusím o odpověď.“ http://disidenti.org/schmied/havlova-lavicka-za-pouze-230-000-kc Inu, kdo chce Havlovu ulici či lavičku míti, havloidem musí býti, jelikož i tak se svět řítí do ďáblovi ři..i...

Americká diplomacie kárá vlády evropských zemí. V Maďarsku narazila

0
0

Jan Scheinost 
5. 11. 2015  CzechFreePress
 

Americká velvyslankyně v Budapešti Colleen Bellová zašla podle Maďarů ve své kritice Orbánovy vlády příliš daleko.


Velvyslankyně USA v Maďarsku Colleen Bellová se během svého vystoupení na budapešťské Korvínově univerzitě minulý týden ostře pustila do maďarské vlády a dostala pádnou odpověď.

Bellová ve svém proslovu obvinila vládu Viktora Orbána ze „systematické korupce“ a vyslovila „vážné obavy“ z toho, že maďarská vláda „xenofobním“ způsobem „představuje uprchlíky jako nájezdníky“.

Americká velvyslankyně se rovněž jala poučovat své hostitele ohledně volebního zákona a také se jí nelíbilo, že Maďaři rozšiřují svoji jadernou elektrárnu za pomoci Ruska.

„Víme, že by USA chtěly vidět v Evropě ještě víc imigrantů. Zcela jasně se takto k věci stavějí. Ale Maďarsko se ukázalo být jedinou zemí schopnou zastavit záplavu uprchlíků na svých hranicích,“ poznamenal k tomu jízlivě maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó.

Americké diplomatce se nelíbí ani „zvyšující se centralizace moci“. Ta podle ní způsobuje, že „zásadní rozhodnutí s dopadem na další generace zůstávají nepřehledné“.


Pro Maďary příliš silná káva


Podle šéfa Orbánovy kanceláře Jánosa Lázára zašla velvyslankyně příliš daleko.

„Pro mne jako voliče je přímo iritující, že diplomat sem přijde a poučuje nás, jak máme žít a jak mají žít naši voliči. Jako země nepodléháme Spojeným státům a ani jim podléhat nechceme. Diplomaté vyslaní k nám by si na to měli po pěti letech (vládnutí strany Fidesz) zvyknout. Nejsme to my, kdo by se měl vrátit zpět do reality,“ prohlásil Lázár.

Zároveň „poděkoval USA za jejich rady“, které však Budapešť nepotřebuje. Velvyslankyni označil za „příliš sebevědomou“.

Maďarsko se podle Lázára zodpovídá pouze Evropské unii. „Jsem občanem Maďarska. Snášíme kritiku dobře, protože jsme odpouštějící národ, ale Amerika by měla vědět, jak urážlivá jsou slova paní velvyslankyně pro Maďary. Nestaneme se kolonií Ruska, ani EU, ani USA,“ dodal.

Vztahy mezi Budapeští a Washingtonem se prudce zhoršily v loňském roce, poté, co vlivný americký senátor a někdejší neúspěšný prezidentský kandidát John McCain nazval maďarského premiéra Orbána „neofašistickým diktátorem“.


Podpora protikorupční hysterie namísto podpory demokracie

Podobně jako velvyslankyně Colleen Bellová o maďarských problémech a nedostatcích, má o těch českých jasno také americký velvyslanec v Praze Andrew Schapiro. Ten krátce po svém nástupu do funkce loni v listopadu prohlásil, že za jednu ze svých priorit během působení v České republice považuje pomoc Čechům v boji proti korupci. Ambasáda pod jeho vedením „zintenzivňuje spolupráci s českými nevládními organizacemi na tomto poli“, bude propagovat transparentnost a spouští zvláštní grantový program, který má „podpořit občanskou společnost v zemi při potírání tohoto nešvaru“.

Například koncentrace moci v rukou oligarchy, ministra financí a šéfa populistického hnutí ANO Andreje Babiše však Shapirovi nikterak nevadí. Právě naopak. Podle neoficiálních informací pomáhal americký velvyslanec Babišovi s přípravou jeho soukromého turné po USA a Babiš se zúčastnil jako nejvýše postavený zástupce české vlády letos v květnu oslavy Schapirových narozenin v jeho bubenečské rezidenci.

Čtěte: Zatím posledním Shapirovým počinem byla jeho spoluúčast na krajně problematické akci občanského sdružení Rekonstrukce státu. To si minulý měsíc pozvalo přímo na americkou ambasádu, tedy na výsostné území Spojených států amerických, předsedy poslaneckých klubů českých parlamentních stran, aby jim představilo pracovní verzi hodnocení, jak byly v uplynulých letech přijímány protikorupční zákony. Tato akce měla přitom vysloveně vyděračský charakter. Z českých politiků se – na rozdíl od Maďarů – proti Shapirovu angažmá nikdo hlasitěji neohradil. Velmi hezky to tehdy okomentoval náš kolega Bohumil Doležal(zde).

Přijatý vojenský rozpočet zničí ekonomiku USA

0
0

Emil Kalabus 
5. 11. 2015  CzechFreePress
 

Je zajímavé, že ať se americké ekonomice daří nebo stagnuje, vojenský rozpočet USA narůstá, jako by žil svým vlastním životem. Samozřejmě, že svým vlastním životem nežije. Vojenský rozpočet dotují obyčejní občané USA.

Není veřejným tajemstvím, že dnes každý šestý Američan pobírá potravinové lístky. Potravinový lístek - symbol přetěžkých dob je užíván vládou k "nakrmení" lidí především v době války a významných hospodářských otřesů. To, že dnes lístky na potraviny potřebuje neuvěřitelných 47,6 milionů Američanů je alarmující skutečnost, na kterou však média vůbec neupozorňují. Prostě se o tom raději nemluví.

Americký politik Ron Paul ostře kritizuje schválený obranný rozpočet, který byl přijat na rok 2016. Ten garantuje nejenom zatažení USA do většího počtu válek a zahraničních intervencí, ale zajišťuje také silný úder ekonomice USA, píše americký politik. Podle jeho slov, republikánská většina v dolní komoře amerického parlamentu vychytrale dokázala obejít omezení z roku 2011, která nedokázala tento rozpočet snížit, ale jenom zpomalovala jeho růst.

„Nicméně, k tomu, aby bylo možné udržovat celosvětové impérium, však ani zpomalené tempo růstu nestačí", poznamenává politik. I když neokonzervativci stále trvají na tom, že se vojenský rozpočet USA za Baracka Obamy ztenčuje, vše je naopak, píše Ron Paul a uvádí údaje Cato Institutu, které svědčí o tom, že vojenské výdaje za Obamy průměrně dosahují 687 miliard USD, přičemž za George Bushe se jednalo pouze o 601 miliardu USD.

Podle jeho slov, návrh vojenského rozpočtu na následující rok USA vede cestou zničení ekonomiky, která zároveň bude znamenat nové znechucení, pokud jde o americký internacionalismus v zahraničí.

„Je to připravený recept na katastrofu", je přesvědčen politik. Sněmovna reprezentantů Kongresu USA schválila návrh nového rozpočtu na finanční rok 2016. Celkový objem tohoto návrhu dosahuje 612 miliard USD. Jen tak pro zajímavost letošní výdaje na zbrojení: Spojené státy 610, Čína 216 a Rusko 85 miliard dolarů.

Tyto nepoměrné sumy nás nutí k zamyšlení. Položme si otázku jak je možné, že Rusko s rozpočtem „pouhých“ 85 miliard na zbrojení má modernější a účinnější zbraně než USA, které vydávají na zbrojení 610 miliard dolarů?

Odpověď je v efektivitě. Války vedené USA jsou často neefektivní, stejně jako výzkum a vývoj nových zbraňových systémů. Americký vojenský expert David Axe dříve upozornil na projekt amerických ozbrojených sil — nový stíhací bombardér páté generace Lockheed Martin F35. V září podotkl, že se letectvo USA rozhodlo prezentovat nedodělané letadlo, aby dodrželo termín stanovený Kongresem. Později oznámil, že nový stíhací bombardér páté generace Lockheed Martin F35 (JSF) nemá manévrovací schopnost dostatečnou pro úspěšný vzdušný boj, a podle jeho slov vojenské letectvo USA to uznalo. Projekt spolkl miliardy dolarů a přitom byl bez efektu.

Nákladné americké přezbrojovací programy morálně zastaraly a nové práce nejen že nejsou s to splnit své úkoly v soudobých konfliktech, mohou se dokonce stát zranitelným místem americké armády v případě rozsáhlé války.

To zdůrazňuje americký politolog, odborník na zbraně 21. století Peter Warren Singer a výzkumník z Centra národní bezpečnosti Brenta Scowcorfta August Cole. Naproti tomu RF dokáže pracovat naprosto efektivně, dalo by se říci - za málo peněz hodně muziky.

Syrský konflikt definitivně zničil pověst USA, píše The Week !

0
0
5.11. 2015   První zprávy
The Week: Tím, že USA zaujaly pozici proti Rusku, selhaly v syrském konfliktu, protože Putinův spojenec se pravděpodobně stane vítězem, píše americké vydání The Week.
USA se dopustily obrovské chyby tím, že v syrském konfliktu stojí na prohrané straně. Washington by se měl vzdát svého úsilí intervenovat na Blízkém východě, dokud se nakonec a úplně nezdiskredituje, tvrdí The Week pod titulkem "Obamovo syrské katastrofické bláznovství".

Zasláním komanda do Sýrie na pomoc povstalcům zatahuje Obama stále více svoji zemi do konfliktu, v němž spojenci USA, bojovníci takzvané „umírněné opozice", nemají šanci. Všechny předchozí pokusy vycvičit zahraničních vojáky byly neúspěšné, protože vojáci byli buď poraženi nebo dezertovali. Prezident však stále věří, že k situaci na Blízkém východě by mělo poslední slovo zůstat vládě USA. Ve snaze bránit tuto bushovskou chybu je Obama ochoten se dohadovat s Moskvou, a to navzdory skutečnosti, že její spojenec, prezident Bašár Asad, může z občanské války vyjít vítězně, poznamenaly noviny.

Při této operaci se zdá, že Spojené státy nemají žádný konkrétní cíl – Američané nemají za cíl ukončení války, ale spíše „posílit diplomatické úsilí". Nicméně to není v korelaci s rizikem, na které jde vláda, když dává v sázku životy lidí, čest a důstojnosti vlastní země, tvrdí autor článku. Washington nepomůže vyřešit konflikt, ale svojí snahou zabránit ruské operaci ji raději zhorší a rozšíří.

Analytička tvrdě: USA jsou jen námezdnou silou exportérů džihádu!

Prezident Spojených států už porušil spoustu zahraničněpolitických slibů. Otázka Guantanama zůstává otevřená, pokračují útoky v Iráku, a nyní Barack Obama ruší své prohlášení o nezasahování amerických pozemních sil do syrského konfliktu. Rozhodnutí podpořit rebely, se stalo jedním z nejbezohlednějších, a potenciálně ničivé pro zahraniční politiku prezidentství Obamy. Americký prezident by měl omezit účast v syrském konfliktu, který uštědřil pověsti Spojených států totální ránu, uzavírá The Week.

Washington je překážkou k míru

0
0
Stephen Cohen
5.11. 2015       Paulcraigroberts
Fakt, že USA odmítly pomoci Rusku v boji proti Islamskému státu (ISIL), je důkazem jejich obavy ze ztráty svého statutu „poslední světové supervelmoci“, kterou získaly po zániku SSSR, prohlásil v televizním pořadu John Batchelor Show profesor ruských studií na princentonské univerzitě Stephen Cohen.

Dále pak na témže shromáždění řekl: „Současná politika USA dokazuje jejich neochotu uznat multipolaritu dnešního světa. To, čeho jsme dnes svědky, je sice selhávající, ale i přetrvávající úsílí USA držet se své role supervelmoci, kteréžto úsílí je současně i důvodem, pro který Washington odmítl připojit se k Francii, Německu a Rusku v jejich snaze přijmout mírové řešení ukrajinské krize, a ze stejného důvodu odmítl i společný postup s Putinem proti Islámskému státu.

Putin navrhl vyslat svého premiéra, ministra národní obrany a předsedy bezpečnostní rady Ruska do Washingtonu, aby se zde společně s Američany pokusili vytvořit koalici proti Islamskému státu, ale Bílý dům tuto nabídku odmítl,“ řekl Cohen.

Podle něj Putin pochopil, že idea „umírněné syrské opozice“ je mýtus, na který není ochoten vsadit národní bezpečnost Ruska, „třebaže právě o to Obamovi šlo“. To byl onen důvod, který pak Putina vedl k návrhu vyslat Medvěděva do Washingtonu, aby se tam setkal s nejvlivnějšími americkými politiky. Odmítnutím Putinova návrhu USA pouze potvrdily, že jsou překážkou na cestě k mírovému multipolárnímu světu.

„Myslím, že Kissinger má pravdu v tom, že současný svět není v pořádku. Má také pravdu v tom, že je to oproti minulosti svět odlišný“, řekl Cohen v citaci posledního Kissingerova článku, analyzujícího jak kritickou situaci na Středním východě, tak i rozumnou ruskou politiku, jak ji pro její nápravu Putin navrhuje.

„Spojené státy už nemohou být ve světě státem číslo jedna, a proto jsou na pohybu k světovému mírovému pořádku státem číslo jedna coby překážka k jeho naplnění. Jako americký patriot to říkám s lítostí,“ prohlásil Cohen.

Cohen dále vysvětlil, že multipolární svět se stává realitou, jak jej vytvořila historie, ekonomika, politika, národní tradice a nadnárodní krize, a pokud Spojené státy této realitě oponují, stávají se součástí problému, a nikoliv jeho řešením.

„Svět se vytvořil z mnoha různých regionálních historických zkušeností a tradic. Idea, že všechny mohou být ovládány a řízeny z jednoho hlavního města, je šílenou arogancí. A bohužel, Washington na téhle ideji lpí,“ uzavřel Cohen.

Přeložil Lubomír Man

Rusové mají smysl pro humor, nebo spíše pro satiru...

Starosta berlínské přistěhovalecké čtvrti ještě jednou: Přistěhovalci tvrdě vládnou a tyranizují německé děti, dospělé i důchodce. Učí své potomky, aby proti nám bojovali.

0
0
5. 11. 2015       Parlamentní listy
Parlamentní listy přináší další úryvek z knihy starosty berlínské přistěhovalecké čtvrti Neukölln Hanse Buschkowskyho, která nese název „Neukölln ist überall“. V Německu vzbudila ihned po svém vydání značné ohlasy. Buschkowsky v ní bez obalu a politické korektnosti líčí, jaký problém pro Německo představují neintegrovaní přistěhovalci z řad muslimů.


„Rád bych v tomto bodě pohovořil o každodenní bezmocnosti, když vidíte, jak do supermarketu vejde nějaký člověk, vezme si z regálu zboží, projde kolem pokladny bez placení a dá pokladní jasně najevo, co se jí stane, když zavolá policii. To samé na ulici; když po ní prochází skupina pěti těchto individuí po chodníku, ostatní jim musí jít z cesty. Když čekáte na zelenou, je nutné se dívat přímo před sebe. Když se totiž náhodou na někoho z nich podíváte, riskujete, že k vám přistoupí a zeptá se: „Hele, máš nějaký problém? Pokud jo, tak ho můžeme hned teď vyřešit!“ píše Buschkowsky.
Zneužívání a zastrašování nejsou podle Buschkowského ušetřeny ani malé děti. „Místní přistěhovalecká mládež od malých dětí vybírá vstupné, pokud si chtějí hrát na prolézačkách v parku. Mladé dívky jsou otevřeně dotazovány, jestli chtějí podstoupit proces oplodnění. Řidič autobusu, který po nich požaduje lístek, se obvykle se zlou potáže. Na hlavu mu prostě vylejou coca-colu. V lepším případě. Všechno výše zmíněné dokáže člověka dostat do mizerné nálady. Bohužel, taková je realita.

Buschkowsky konstatuje, že německé úřady prostřednictvím politiky tolerance a odpuštění daly těmto lidem signál, že nemají zájem současný neutěšený stav věcí měnit. „Vlastně jsme jim vzkázali, že kašleme na morálku, a nedodržování jakýchkoli pravidel je součástí naší kulturní identity a otevřenosti vůči světu. Z hlediska prosazování úspěšné politiky integrace tím však nic nezískáme,“ konstatuje Buschkowsky, který v Neuköllnu působí jako starosta již od roku 2001. „Neutěšenými podmínkami v přistěhovaleckých čtvrtích trpí starší obyvatelé, stejně jako ti nejmladší, kterým je denně ukazováno, kdo je tam šéf,“ dodává.

„Lidé se v určitém okamžiku začnou ptát sami sebe, kde to vlastně žijí a jestli je to ještě stále jejich město a domov. Dojdou potom k závěru, že ony narušovatele pořádku nemají rádi a nechtějí vedle nich žít,“ uvádí dlouholetý člen německé SPD s dodatkem, že rozhodně nejde o žádné přehánění. „Samozvaní šéfové těchto městských čtvrtí zcela otevřeně říkají, že žádná pravidla těch zatracených Němců prostě dodržovat nebudou. Pokud vám to snad vadí, potom to s vámi jsou tito lidé ochotni vyřešit jejich způsobem. Mýlíte se, pokud si myslíte, že jako Němci si můžete hrát na šéfa vy. Brzy potom poznáte, jaké to je lízat svému soupeři podrážky. Policejní hlídky jsou naprosto bezmocné,“ kritizuje Buschkowsky neutěšené poměry.

Policisté si dle zkušeností starosty berlínské čtvrti dávají spíš pozor, aby se do ničeho nezamíchali. „Můžou přitom přijít o čepici či k další úhoně. Následuje hlasitý spor s cílem dát policistům najevo, že by měli odejít pryč a nic neřešit. To vše probíhá ve velice agresivním tónu. Když se vše vyhrotí, jsou zavolány posily. Poté následuje skutečný zásah, často se při něm musí policisté potýkat s fyzickou agresí. Následně jsou policisté dotazováni svými nadřízenými, jestli někdy slyšeli o principu proporcionality. Cožpak jim není jasné, že se od nic očekává pasivní rezistence? Netuší snad, jak podobné policejní akce hodnotí soudci?“ upozorňuje Buschkowsky.

„Vše obvykle skončí pro útočníky z řad přistěhovalců osvobozujícím rozsudkem a policista si může zhluboka oddychnout, že se naopak nestal terčem dalšího trestního stíhání on sám. Mnoho soudců prostě není ochotno poskytnout policistům náležitou právní podporu. Policista Gärtner, který v naší čtvrti slouží desítky let, mi nedávno říkal, že si nemůže vzpomenout, kdy naposledy přistěhovalci okradli či napadli muslimskou ženu,“ uvádí Buschkowsky a tvrdí, že nepřáteli jsou pro ně v prvé řadě Němci. „Právě ti jsou pro ně jediným myslitelným terčem násilí. Obyčejní Němci proti nim nic nezmůžou. Při každém incidentu přistěhovalci svolají pomocí SMS své příbuzné a známé, kteří se okamžitě postaví na jejich stranu. Němci jsou snadné oběti,“ píše Buschkowsky.

„Terčem ataku ze strany přistěhovalců se může stát kdokoli. Zezadu do vašeho automobilu vrazí vůz přistěhovalce. Okamžitě poté se na místě objeví celá řada tzv. svědků, kteří celou situaci perfektně viděli a budou vypovídat proti vám. Viníkem tedy najednou nebude řidič, jenž do vás kvůli své neopatrné jízdě zezadu narazil, ale vy. Všichni vypoví, že jste najednou začal couvat. Považují za svoji povinnost pomáhat bratrům a sestrám ve víře. Když jde o spor s nevěřícími, tak pro ně pravda nehraje žádnou roli. My vychováváme naše děti k tomu, aby se chovaly mírumilovně. Učíme je, že agresivní chování je špatné. Druzí ovšem učí své děti, aby byly silné, odhodlané a vždy připravené k boji. Současná situace je v tomto ohledu naprosto nevyrovnaná,“ poukazuje Buschkowsky.

Dopis předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu české republiky Janu Hamáčkovi

0
0
5. 11. 2015  (z internetu)
Vážený pane předsedo,
dovolte, abych vyjádřil svůj kategorický nesouhlas se závěry schůzky představitelů devíti zemí v Bukurešti. Jedná se v podstatě o pozvání cizí armády na naše území. Tentokrát by však podle vašich představ neměla být okupace „dočasná“, jak tomu bylo v případě sovětské armády, ale trvalá. 

Váš podpis na usnesení je roven neslavně proslulému „zvacímu dopisu“ Vasila Bilaka. Váš postoj je v hrubém rozporu s přáním naprosté většiny našeho národa, která si další okupaci našeho státu nepřeje. Je to také další krok v soustavném přibližování armád NATO k Rusku a představuje to nejen zostření studené války, ale i krok k možnému zahájení války horké, která by ovšem tentokrát byla terminální.

Pane předsedo, důrazně Vás vyzývám k tomu, abyste zásadně změnil své stanovisko. Jinak se neslavně zapíšete do naší historie po boku Vasila Bilaka.

S pozdravem

doc., Ing. Ivan Němec, CSc.

Devět zemí na východní hranici NATO žádá o ochranu před hrozbou ze strany Ruska

0
0
5. 11. 2015    zdroj a zdroj a zdroj- video
Devět zemí střední a východní Evropy vystoupilo ve středu s varováním o hrozbě, kterou představuje Rusko. Tyto země vyzvaly, aby byly posíleny síly NATO k zadržování Moskvy.


Deklarace přijatá Litvou, Lotyšskem, Estonskem, Polskem, Rumunskem, Maďarskem, Slovenskem, Bulharskem a Českou republikou uvádí, že NATO by mělo posilovat své východní křídlo, protože působení Ruska na Ukrajině a v regionu "podkopává bezpečnostní architekturu Evropy."

Dokument zveřejněný během zasedání regionálních lídrů v Bukurešti uvádí, že nadcházející červencový summit NATO ve Varšavě je "správný okamžik" pro přijetí řešení o bezpečnostních zárukách a adaptaci postupů, struktur, ozbrojených sil a obranné infrastruktury.

Prezidentka Litvy Dalia Grybauskaite řekla, že "nepředvídatelné chování Ruska vyžaduje další bezpečnostní opatření."

Setkání se zúčastnili vedoucí představitelé Litvy, Lotyšska, Estonska, Polska, Slovenska, Maďarska, Bulharska, Rumunska a České republiky a také zástupce generálního tajemníka NATO Alexandr Vershbow.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Poznámka redakce:
28.listopad 2012 - 13:41

Ministr Vondra dnes oznámil svou rezignaci k 7. prosinci. Stínový ministr obrany ČSSD Jan Hamáček ale v reakci na tento krok ocenil Vondrovu odbornou kompetenci. Doufá také, že Vondru ve funkci nahradí někdo přinejmenším stejně kvalitní.

Moskva navrhne Západu sladit seznam teroristických skupin v Sýrii

0
0
5. 11. 2015    zdroj
Rusko plánuje sladit se zainteresovanými stranami seznam teroristických organizací v Sýrii.

5. listopadu to oznámila novinářům oficiální mluvčí ministerstva zahraničí Ruska Marija Zacharova. Informovala o tom agentura RIA Novosti.

Podle ní bude návrh předložen na příštím zasedání ministrů ve Vídni. "Máme v úmyslu utvářet společné a jednoznačné chápání toho, které z ozbrojených skupin jsou teroristické a také vnést světlo ohledně společné delegace syrské opozice pro jednání se státními orgány,"řekla Zacharova.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

MSF: Svět ignoruje volání po nezávislém vyšetřování útoku na afghánskou nemocnici

0
0

6.11.2015  WertyzReport

Volání po celosvětové podpoře úplného vyšetřování amerického útoku na nemocnici Doktorů bez hranic (MSF) v Afghánistánu je ignorováno. Šéfka MSF Joanne Liu řekla, že říjnový útok na nemocnici v Kundúzu se rovná válečnému zločinu s jasnými znaky toho, že nemocnice byla záměrně bombardována hned několikrát.


Liu na tiskové konferenci uvedla, že žádost organizace o podporu nezávislého vyšetřování nezískala u 76 vlád podporu. „To ticho je trapné,“ řekla agentuře Reuters. „Měli naše souřadnice, věděli, co MSF dělá, jsme tam čtyři roky. Jedinou strukturou, která byla v tu noc zasažena, byla naše nemocnice,“ řekla a dodala, že na střeše budovy bylo jasné logo MSF.

MSF dále odmítá, že by útok byl vedlejší ztrátou, jak se snaží USA ze situace vykroutit. Spojené státy provádějí vlastní vyšetřování, MSF ale žádá vyšetřování mezinárodního humanitárního výboru v rámci Ženevských konvencí. Proces zahájilo Švýcarsko, vyšetřování ale může pokračovat jedině v rámci dohody s USA a afghánskou vládou.

Minulý týden byla nemocnice MSF zašazena také v Jemenu. „Během několika let vidíme erozi mezinárodního humanitárního práva. Bylo toho dost. Nemůžem takhle pokračovat,“ dodala Liu.





Zdroj: trust.org
Foto: Reuters/Denis Balibouse

Jak Česká televize vyrábí nepřátele státu

0
0
Petra Němcová, Tomáš Vovsík
6.11.2015   zdroj 


Vyjednávání TTIP, největší obchodní úmluvy všech dob, má ve zpravodajství České televize téměř nulové pokrytí. Když už se zpráva o úmluvě mezi EU a USA v hlavním zpravodajství veřejnoprávní televize výjimečně objevila, reportáž byla plná chyb a manipulací.

Místo toho, aby si Česká televize sypala popel na hlavu, že zpravodajsky selhala, ukázala zaujatě kritiky úmluvy jako nepřátele státu.

Odvysílání reportáže z 18. října už přitom samo o sobě přišlo s křížkem po funuse. Česká televize se zřejmě snažila odčinit, že nepochopitelně opominula informovat o demonstraci proti TTIP v Berlíně, které se zúčastnilo až čtvrt milionu lidí a která proběhla už o týden dříve. Mimochodem se jednalo o jednu z nejmasovějších demonstraci v Německu poslední doby.
 
 

Manipulace místo přiznání chyby

Jenže místo toho, aby si Česká televize sypala popel na hlavu, že zpravodajsky selhala, ukázala zaujatě kritiky úmluvy jako nepřátele státu a vyzněním reportáže se otevřeně přihlásila k podpoře TTIP. Toto zjevné porušení nestrannosti si dovolila navzdory znění zákona, který České televizi ukládá povinnost poskytovat objektivní informace.

První přešlap začíná už ve studiu, kde se hlasatelka tematicky vrací ke zmíněné demonstraci v Berlíně. Podhodnocuje totiž počet protestujících, uvádí přes sto tisíc lidí. Organizátoři však ohlásili až čtvrt milionu a německá policie přes sto padesát tisíc demonstrantů. Ve studiu z úst moderátorky zazní přeneseně také jediná strohá zmínka o obavách kritiků úmluvy. Prý se mohou kvůli TTIP zmírnit evropské potravinové předpisy a může dojít k posílení nadnárodních společností. Větší prostor kritika TTIP už dále nedostane.

Všechny mluvící hlavy pro TTIP

Jednoznačné zarámování reportáže pak naznačuje první aktérka, která vystupuje v reportáži na kameru. Viceprezidentka Obchodní komory USA tvrdí, že díky TTIP „máme ohromnou příležitost od základu zlepšit volný tok obchodu“ a že „byla by škoda to teď vzdát“. Protihlas nečekejme. Podle dalšího dotazovaného, novináře Financial Times, „tradiční spojenec Evropy leží za Atlantikem“. Do třetice dostane příležitost k vyjádření historik a politolog Harvardu, kterého uvádí reportér jako autora tvrzení, že by „byla dohoda pro Evropu jedním z největších historických úspěchů".



Jak už bylo řečeno, kritici úmluvy žádný prostor k přednesení svých postojů nedostanou. Místo toho jsou poníženi v obrazové rovině reportáže. V prostřizích vidíme záběry na masový pochod s transparenty, ženu křičící do amplionu nebo aktivisty vytvářející lidský řetěz. Celý politický rozměr protestů se tak redukuje na afektovanost. Ta se dostává do protikladu k „rozumnému“ vystupování důstojně vyhlížejících příznivců úmluvy.



Kritici jako nebezpeční strůjci nepokojů

Vrcholem žurnalistického selhání se stává závěr reportáže. Redaktor s nepochopitelnou samozřejmostí v budoucím čase mluví o úmluvě TTIP jako o dámě na globální šachovnici, která spojí oba břehy Atlantiku. „Pokud tedy skutečně přes odpor v evropských ulicích vznikne,“ dodává výstražně. Tento komentář mimo záběr je doplněn o obrazy policejních těžkooděnců. Opravdu jsou kritici obchodní úmluvy natolik společensky nebezpeční, že se musí dávat do spojitosti se zásahem obrněných zásahových složek ve smyšlených pouličních nepokojích?

  

Divákům v tom uděláme guláš

V porovnání s účelovou manipulací je uvádění fakticky špatných nebo matoucích informací v reportáži slabým odvarem, ale přesto doplňuje obrázek o její celkové nekvalitě. Jak může například reportér tvrdit, že bilaterální (dvoustrannou) úmluvu mezi EU a USA vyjednává 29 zemí? Ve skutečnosti úmluvu TTIP vyjednávají USA spolu s Evropskou komisí, nikoliv s 28 jednotlivými členskými státy EU.

Reportér také matoucně míchá dohromady téma úmluvy TTIP a obdobné tichomořské obchodní úmluvy TPP. Když informuje o odmítavém postoji prezidentské kandidátky Hillary Clintonové k TPP, drží současně v ruce vizualizaci k TTIP a vůbec nijak nenaznačuje, že změnil téma z jedné úmluvy na druhou. Nezasvěcení diváci nemají šanci zorientovat se v takto nepřehledně prezentované problematice.

Komu slouží veřejnoprávní televize?

82 % občanů v České republice neví, co je TTIP zač. Netuší nic o vyjednávání úmluvy, která by se dotkla každodenního života bezmála miliardy lidí a ovlivnila polovinu světové ekonomiky. Veřejnoprávní média selhávají ve své povinnosti informovat. Když se ale k opomíjení diskuse o TTIP přidá ještě manipulace, vzniká podezření. Komu vlastně Česká televize slouží, když ne veřejnosti?

- - -


Autorka Petra Němcová vystudovala Environmentální studia a Evropská studia na Masarykově univerzitě. V současnosti studuje ekonomii na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Pracuji v Iuridicum Remedium, kde vede kampaň Špatný vTTIP usilující o vyváženou veřejnou diskusi o úmluvě TTIP.

Jsme rasisté a xenofobové, když nemíníme žít vedle běženeckých džunglí s odpadky, jako Francouzi v Calais

0
0
Břetislav Olšer
6.11.2015  Rukojmí
Jsem jako sníh; vždycky mě něco napadne. Třeba myšlenka vypravit do francouzského Calais delegaci ve složení: komisaři OSN, borci Amnesty International, ombudsmanka Šabatová, ministr pro lidská práva Dienstbier či duhový Piňos...


Pan Piňos je totiž tiskový mluvčí Hnutí DUHA, co tvrdí, že "Za uprchlíky poděkujme"... Málem bych zapomněl na místopředsedu Českého helsinského výboru Františka Kostlána. Nesmím ale vynechat ani Michaela Kocába. Osobně jim do Francie zajistím cestu i ubytování v některém ze stanů v proslulé džungli ve francouzské Calais, kde nyní žije na deset tisíc běženců z Afriky a z Blízkého i vzdáleného východu. V nové ostnatě oplocené Schengenské Evropě... Ivan Langer: rok 2007-Schengen: „Nebudu se cítit podobně jako 10 milionů obyvatel Česka v Evropě méněcenný“

Cestu jim však uhradím pouze v tom případě, že po týdnu života mezi běženci džungle neonemocní svrabem, nedostanou vši, blechy, choleru, zápal plic nebo žloutenku typu A či jinou fyzickou újmu ze strany muslimů. Říká se jí Nová džungle - New Jungle. Podmínky jsou zde nuzné, lidé žijí ve stanech, chýších ze dřeva, palet a plachet a mezi kupami odpadků. A v Evropě mezitím rostou drátěné ploty - od Srbska až po Maďarsko... A partička Šabatových, Dienstbierů a Kocábů nikde... Bude vrcholem sametové revoluce návrat železné opony, krále Šumavy, hraničních zátarasů a pohraniční stráže…?





Kromě problémů s hygienou a zdravotních rizik navíc s rostoucím počtem obyvatel „Džungle“ zde totiž přibývá i nevraživost mezi migranty;Súdán v džungli bojuje proti Afghánistánu. Projevují se pudy sebezáchovy, jelikož každý chce přežít, blížící zima napětí stupňuje. Súdánci tvoří nejpočetnější skupinu obyvatel tábora. Afghánci se výrazně snaží v tamním veřejném životě. Mezi stany a chatrčemi zakládají improvizované obchůdky nebo bary.https://www.youtube.com/watch?v=8gZsy-fx8x4
Přibývá také náboženských staveb - v „Džungli“ už stojí pět mešit a tři kostely, kde se kují pikle. Ne náhodou podobným způsobem vznikla kdysi Al-Kájda.V „etiopsko-eritrejské čtvrti“ je to též pravoslavný kostel slepený ze všeho, co se dá někde ukořistit, přesto je vysoký 15 metrů. Jeho vnitřek zdobí svíčky a různé relikvie. Místo podlahy vítá návštěvníka koberec se zobrazením medvídka Winnie.Kde jsou ty doby, kdy jsme se Calais procházeli v noci po úspěšné plavbě kamaráda Libora Laštíka přes La Manche...http://krize15.cz/index.php?article=8


Rada pro běžence v Calais – zkuste to jako Libor Laštík, žádný tunel, ale přeplavte jako on kanál La Manche…. Snímek Břetislav Olšer

Ombudsmanka Šabatová je ve lžích až po uši - dostala dopis: "Urážíte naši práci", ohradil se personál uprchlického zařízení v Bělé-Jezové se otevřeným dopisem proti kritice veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové. Ombudsmanka po návštěvě areálu pro server Aktuálně mimo jiné uvedla, že personál zařízení je laxní a podmínky označila za horší než ve vězení. Otevřený dopis zveřejnila Správa uprchlických zařízení ministerstva vnitra.

„Důrazně se ohrazuji proti Vašemu výroku ‚personál v Bělé je laxní‘ (lhostejný, povrchní, neodpovědný, beroucí vše na lehkou váhu), domnívám se, že by se to dalo vysvětlit i jako urážka práce všech zaměstnanců, každé uklízečky, údržbářů, sociálních pracovníků, pedagogů volného času, ubytovatelů, pracovníků stálé služby a všech, kteří se podílejí na chodu tábora,“ uvedla A. Černá, která podle svých slov pracuje v zařízení deset let a má zkušenosti s migranty, kteří do ČR proudili ze zemí bývalé Jugoslávie, Kosova, Afriky i zemí někdejšího Sovětského svazu.

Faktem je, že Kocáb by určitě do Calais nejel. Proč ne? Je to zbabělec. Malá vzpomínka; svého času exprimátorka Ivana Řápková pozvala Kocába jako ministra, aby přijel do Chomutova osobně, že mu ráda týdenní pobyt v domě s nepřizpůsobivými lidmi zaplatí, aby si vyzkoušel, jaké to je. Aby si užil smradu, odpadků, nepořádku a zničených kuchyňských i jiných zařízení. Kocáb to však ignoroval a poslal za sebe svoji milenku – tiskovou mluvčí Abbasovou, jeho současnou manželku a matku jeho dítěte.

Zbytečný ministr asi dostal varovný cink od exprezidenta Havla, jehož poradkyně JUDr. Jana Chalupová se v roce 1997 vydala do Ostravy, aby v Mariánských Horách a Hulvákách pokárala starostku Lianu Janáčkovou za rasismus vůči Romům. Bylo jí rovněž nabídnuto bezplatné přenocování v některém z vybydlených bytů pro chronické neplatiče nájmů. Návštěva z Prahy nakonec spaní v odpadcích a smradu odmítla a raději nocovala v civilizovaném hotelu; problémy Romů dál pro všecky případy neřešila…
Ano, za běžence poděkujme, hlavně za některé z nich...
Inu, do konce roku 2017 do Evropy dorazí asi tři miliony migrantů, odhaduje Evropská komise. A jak úředníci v klotových rukávcích  v komfortních kancelářích s půlmilionovými platy praví, příchod běženců prý bude mít „malý, ale pozitivní" dopad na evropské hospodářství.... A začneme zavřením hranic v Německu, Rakousku, Srbsku a Maďarsku, což podpoříme budováním nových Berlínských zdí a Matičních plotů...
PS: Včera zavedl ministr Chovanec velvyslance EU i komisaře OSN do detenční zařízení v Bělé-Rezové a všem spadla čelist. „Toto není mučírna. Toto je zařízení, kde jsou v detenci lidé, kteří nechtějí azyl v České republice,"řekl ministr vnitra... Na jeho místě bych žádal omluvu hlavně od Šabatové...

„Skok do Sýrie hlava nehlava“ je USA intervence do Sýrie a varuje před ní Patrick Buchanan !

0
0


Patrick Buchanan
Ikona pravice proti politice, jíž Amerika škodí i sama sobě
Před intervencí do Sýrie varuje i Reaganův adjutant a myšlenkový tank
Těch ostrých hochů je tam zatím padesát. Stovky dalších jsou na cestě. „Na leteckou základnu v tureckém Irliku, hned u syrských hranic, se přesouvají americké útočné letouny A-10.Hillary Clintonová, dožadující se syrské vzbouřence vyzbrojit, aby Bašára Asada svrhli, na Obamu naléhá, že má nad Sýrií zavést bezletovou zónu.“ 

Ikona pravice proti politice, jíž Amerika škodí i sama sobě
Tak tvrdé lekce politice, škodící světu i Americe, jako Pat Buchanan, dává zprava jen málokdo. Obamu nešetří ani za poslední verdikt: vyslat do Sýrie - navzdory slibům, že tam „bota nepáchne“ - i americké pozemní síly.

Těch ostrých hochů je tam zatím padesát. Stovky dalších jsou na cestě. „Na leteckou základnu v tureckém Irliku, hned u syrských hranic, se přesouvají americké útočné letouny A-10.Hillary Clintonová, dožadující se syrské vzbouřence vyzbrojit, aby Bašára Asada svrhli, na Obamu naléhá, že má nad Sýrií zavést bezletovou zónu.“ John McCain ve snaze, aby se „policajtem té zóny staly vzdušné síly Spojených států“, brnká i na emoce: „Masakru kolika ještě mužů, žen i dětí rukama Ruska a Bašára Asada hodláme jen přihlížet?“

Že je to pustá demagogie, ví i Pat Buchanan. Právě ten, co psal Reaganovi projevy o „říši zla“ (a dirigoval mu média). „My ovšem“ – alarmuje teď - „posíláme vojska na suverénní syrské území“. „Proti vůli a navzdory odporu jeho vlády.“ „A to je akt války.“

„Strpěli bychom my sami mexická vojska v Texasu, bránící jejich spoluobčany v naší zemi? Nechali bychom to snad jen tak za studené války, kdyby se Rusové nechali slyšet z Kuby, že teď zavádějí bezletovou zónu i pro všechny americké letouny a nad celou Floridou?“

„Obama eskaluje účast v syrské občanské válce, a to nejen proti ISIS a Frontě an-Nusrá, ale i syrským ozbrojeným silám. Plíživá mise startuje. Odjišťujeme roznětku. Kdo to Obamovi schválil, že nás do té války strká? Rusové aÍránci jsou v Sýrii na pozvání vlády. Obamovi však bojové jednotky do Sýrie neschválil ani vlastní Kongres.“

„Fronta an-Nusrá ani ISIS letectvo nemají. Na koho jiného má bezletová zóna, jíž se dožaduje tandem Clintonová-McCain, spadeno, než na syrské a ruské vojenské letouny a vrtulníky?“

„Hodlá snad Amerika skutečně zavelet k sestřelům ruských vojenských letounů a zabíjení ruských pilotů, operujících v Sýrii se souhlasem syrské vlády?“ Oč víc do toho „strká prsty a riskuje střet s ruskými, syrskými a íránskými silami“, tím „trucovitěji Obama ignoruje, že nasazení vojenské síly proti damašskému režimu mu Kongres jaktěživ neschválil“.

Ten se však na víc než „mlčení, co se dá vyložit jako souhlas“, nezmůže ani tentokrát. „Nebyli to snad právě republikáni, kdo to na Washington vyrazil s tím, že ´Tomu Obamovi se to už dál trpět nesmí´?“ Byl to však naopak právě on, komu už Kongres odsouhlasil, že „smí ve ´zkráceném řízení´ uzavírat i obchodní smlouvy“. Pozemní vojska, vyslaná do Sýrie, jsou „milníkem kapitulace“. Kongres jí dává najevo, „jak irelevantní už je“.

„Domyslel už kdo do důsledku, kam až nás ta intervence může dovést?“

„Tento víkend se Strana práva a spravedlnosti či AKP prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana ´khaki volbami´ domohla, že má parlament plně pod kontrolou, a v jihovýchodním Turecku i severním Iráku rozpoutala s kurdskou PKK novou válku. Erdogan má PKK za teroristickou skupinu. Tak jako my. Erdogan ovšem za teroristy považuje i kurdské bojovníky v Sýrii, YPG. A Ankara dává YPG ultimátum, že pokud se podél syrsko-turecké hranice, západně od Eufratu, zmocní území ještě většího, Turecko zaútočí.“

My ovšem „YPG nepovažujeme za teroristy, ale za bojující spojence“. To „jim jsme pomohli dobýt zpět Kobani“. Coby „klíčové síle tažení na Rakká, hlavní město ISIS v Sýrii, ležící od linií YPG jen pár desítek mil“.

„Je-li to YPG, kdo má ISIS pomoci porazit a stát se dominantní silou severní Sýrie, tím víc ji jako hrozbu bude vnímat Erdogan.“ A „mezi tureckým prezidentem a jeho spojenci z NATO a Spojenými státy bude o problém víc“.

I proto měl „Kongres to, zda dá užití vojenské síly zelenou, probrat dřív, než intervence v Sýrii začala“. S plným vědomím rizika, že nás to „na Středním východě zavleče do další lapálie“.

„Když padl Saddám, máme tam občanskou válku, ISIS v Anbaru a rozbitý, zhroucený státem, kde se týden co týden umírá po stovkách. Kdo po něm, padne-li Asad, vám teď s jistotou neřekne nikdo. Zuby si brousí hlavně Fronta an-Nusrá, předvoj al-Kájdy, co smetla ´Dvojčata´, a řezníci z ISIS, co se o víkendu zmocnili dalšího města směrem na Damašek.“

„V pondělí Wall Street Journal napsal, že příčinou Erdoganova politováníhodného triumfu je ´Amerika, která s chaosem v zemích typu Sýrie odmítla skoncovat, a zděšené spojence tím tlačí před rozhodnutí, o něž není co stát´“.

„Skok do Sýrie hlava nehlava“ si tak - srší jízlivostí i mobilní chodící billboard americké pravice – pořizuje i o „pádný důvod víc“: „Naše jednotky mají bojovat a umírat v občanské válce všech proti všem, která si 250.000 životů už vyžádala“ – jen proto, „aby se dalo Turkům na srozuměnou, že ´ostré hochy´, jako je Erdogan, příště neradno volit“.

Americe, uzavírá Buchanan, dnes chybí hlavně jedno hnutí: To za „Ameriku až na úplně prvním místě“.

Šlo jí kdy i o kterékoli jiné? Hegelova „lest rozumu“, co se v dějinách umí vyřádit, dává galakoncert. Ameriku, posedlou poroučet světu, ta mánie zahání i do pasti sebepoškozování. A laureáta Nobelovy ceny (za zásluhy o mír!) za to žene na hrách i mobilní billboard – „paleokonzervatismu“.

Cyničtí loutkovodiči, kteří hrají s národy jako s kuželkami! Všechny akce jsou pouze byznys projekty !

0
0
6.11.2015   Zvědavec
Celý svět, je podle všeho, ohromné hrací pole „Monopolů“ a nahoře už musí být hráči, kteří hrají nejedno století (a možná tam jsou od samého začátku?). Jakým způsobem se jim daří manipulovat obyvatelstvem země v globálním měřítku? „Efekt kobry“ je idiomatický výraz, používaný v případě, kdy opatření, přijaté pro řešení problému, tento problém nejen neřeší, ale naopak často vede přímo k opačnému výsledku.


Někdy ke konci devadesátých let jsme hráli stolní hru „Monopoly“. Pro ty, kdo nevědí, o co běží, malinko vyjasním: máte hrací pole, žetony, kostku, hrací peníze, kartičky s možným nečekaným výnosem či ztrátou. Ve hře je to jako ve skutečnosti: noviny-podniky-parníky a spousta dalších obchodovatelných věcí. Na začátku hry všichni dostanou stejný balík peněz (to je důležité). A podle toho, jak padne kostka, posunujete ve hře žetony – buď koupíte nějakou výrobnu, anebo když už ji vlastníte, můžete jí zaplatit pohledávky. Pokud vám dojdou peníze, jste nuceni prodávat podnik třeba za polovinu ceny. Na konci hry se všechen majetek soustředí do jedněch rukou! Jeden člověk dostane k dispozici absolutně vše. Shrábne vše, co bylo na začátku rozděleno rovným dílem, a navíc i to, co nepatřilo nikomu.

Celý svět, je podle všeho, ohromné hrací pole „Monopolů“ a nahoře už musí být hráči, kteří hrají nejedno století (a možná tam jsou od samého začátku?). Jakým způsobem se jim daří manipulovat obyvatelstvem země v globálním měřítku? Jedním ze způsobů je tento: abychom přinutili člověka něco dělat, musíme jednat tak, aby z toho měl za prvé potěšení, za druhé aby to uspokojovalo jeho ego, za třetí, aby si myslel, že je to jeho volba, jak zachází se svým životem, popřípadě pro koho hlasuje. Ale jak ho dovést k tomu, že si to vybral sám? Když pomineme páku pýchy (jsi hoden toho nejlepšího, zasloužil sis to, nejsi jako ostatní), je ještě jeden skvělý způsob: vytvořit dva póly, aby se lidé rozdělili a prostřednictvím kontrolovaných médií prosazovat ten který upřednostňujeme.

Vzpomínáte si, o co se vedla válka u Swifta, ve které musel Gulliver zasahovat ve prospěch Liliputu? Pokud jste zapomněli, připomenu vám to. Válka se vedla proto, že se lidé nemohli dohodnout, jestli se mají vajíčka rozbíjet z širšího nebo z užšího konce. A lidé byli připraveni bránit svou pravdu se zbraní v ruce a zabíjet ty, kdo smýšlejí jinak než oni. (Byly tam ještě dvě nepřátelské politické strany. A co zadalo příčinu k vážnému nepřátelství? Stoupenci jedné strany preferovali nízké podpatky a přívrženci druhé vysoké podpatky.)

Obdobu v životě lze nalézt na každém kroku…


Doporučuji shlédnout poučný klip se vzorovou manipulací. Zároveň v něm uvidíte auto, které v létě 1958 obdrželo zlatou medaili na Mezinárodní automobilové výstavě v Bruselu. Moskvič 407 a 423. V srpnu téhož roku Moskvič debutoval v "Rallye Tisíce jezer" ve Finsku. Hned napoprvé se tehdejšímu SSSR podařilo dostat se na stupně vítězů a obsadit třetí místo.

Klip se, jak se zdá, vysmívá lidské hlouposti. Ale vzpomeňme seriál, který sledovaly miliony lidí: Doutnák. Mezi nimi, samo sebou i výrobci zboží.

Proč nikdo na vedoucích místech nereagoval? Ke konci režimu SSSR na prodejních pultech už téměř nic nebylo, ale všechno šlo „sehnat“. Kdo nezažil tehdejší stagnaci, nechť shlédne film „Blondýnka za rohem“. (Блондинка за углом, dostupný na youtube) Už tehdy se činilo světové zákulisí proti Rusku za pomoci filmového plátna.

Jak se ale staví globální pasti? Vždyť poptávka je naprosto nepředvídatelná. A kdo bude u tak důležitých věcí riskovat a spoléhat na náhodu? Když poptávka není, je třeba ji uměle vytvořit!

Primitivní léčka z let devadesátých: k obchodníku přicházejí dobře oblečení lidé a zdvořile mu nabízejí ochranu. Odpovídá, že nic takového nepotřebuje, nic jej neohrožuje, tak teda děkuji, není třeba. Zvedají se, zanechávají vizitku – kdyby náhodou, obraťte se na nás - a poklidně odcházejí. Za nějaký čas k obchodníkovi vnikají opilí skinheadi s basebalovými pálkami a objasňují mu, že patří do jejich rajónu, a bude jim platit. Vystrašený obchodník nervózně hledá vizitku a volá dané číslo. Ti lidé přijíždějí, s lumpy „zatočí“ a šťastný obchodník spokojeně zaplatí za ochranu. Cítí se plně v bezpečí. Je třeba dodávat, že obě skupiny spolupracují?

Řekl by někdo v osmdesátých letech, že se bude v obchodech prodávat obyčejná voda a budou ji kupovat stovky lidí? Zasmáli bychom se tomu. A teď je to velmi výdělečný byznys. Jak se to mohlo stát? Někdo otrávil vodu? Ne, stačilo jen rozhlásit v médiích, že ta voda, kterou doposud všichni pili, je zdravotně závadná. Jestli je skutečně závadná, anebo si to lidé o ní myslí – to vyjde na stejno, je to tak?

Předkládám ještě jeden fakt, nad kterým stojí za to vážně se zamyslet:

Za dob Veliké Rusi měla každá rodina svého lékaře. A každý doktor měl několik desítek takových rodin, o které se staral. Každá rodina doktorovi platila, dokud byli všichni zdrávi. Jestliže kdokoliv z nich onemocněl, přestali platit, a začali platit až tehdy, když nemocného vyléčil.

Bylo by něco takového možné dnes? Ovšemže ne. A proč?

Že by za to mohl „efekt kobry“?

„Efekt kobry“ je idiomatický výraz, používaný v případě, kdy opatření, přijaté pro řešení problému, tento problém nejen neřeší, ale naopak často vede přímo k opačnému výsledku.

Termín „efekt kobry“ vznikl v dobách koloniálního panství Velké Británie v Indii. Angličané zjistili, že se rozmnožilo příliš mnoho kober. Aby se hadů zbavili, guvernér vypsal odměnu za každou kobří hlavu. Z počátku hadů ubylo. Jenže Indové rychle pochopili, že jde o získání odměny a začali kobry chovat a rozmnožovat. Nakonec, když byla odměna guvernérem zrušena, vypustili teď už pro ně bezcenné kobry na svobodu. Ve výsledku hadů neubylo, ale přibylo.

Co vy na to? Tento druh efektu můžete vidět všude, a zvláště v činnosti velkých korporací. Jestli poptávka klesá, anebo chybí, je třeba ji vytvořit!

Copak současná medicína může mít zájem na tom, aby byli všichni zdraví? Nesmysl! Nikdo nezabíjí slepičku, která snáší zlatá vejce. To je důvod spousty neustále přibývajících nových léků. Medicína přináší větší zisky než obchod se zbraněmi a narkotiky. A vytvoření poptávky po medikamentech a lékařských službách není ponecháno náhodě – fast foody, chuťovky, omezení pohybu připoutáním k počítačům a jiným technickým vychytávkám, nikotin, alkohol, drogy … pokračujte sami.

Je možno tomu vzdorovat? Jistě, jednoduše! Starejte se o své zdraví sami. Podivíte se, jak rychle se dostaví výsledky. Spousta lidí se už nad tím zamyslela. Proč ne všichni? Protože čím zjevnější je léčka, tím méně jsme schopni věřit, že to léčka je. Nic se neskrývá, vše je zjevné, proto jen málokdo zpozorní. (Jestli chceš něco schovat, polož to na viditelné místo. ?)

Film „Vrtěti psem“ přímo zobrazuje metody loutkovodičů. A proč takový film vznikl? Proč to dopustili? Je to prosté. Jestliže někdo chce vyjevit fakta o jejich činnosti, řeknou: „jo, jo, to už jsme viděli, věříte moc filmům, vraťte se do reality“.

Globální past energetiky.

Tady máte bajku z historie:

Svého času proběhla tajná schůzka Tesly s bankéřem a finančníkem J. P. Morganem. Morgan chtěl vytvořit nejsilnější energeticky reaktor na světě, aby hodil rukavici energetickému byznysu Edisona.
Morgan financoval přípravy tohoto reaktoru daleko na severu. Skupina vědců a konstruktérů v čele s Teslou začaly tento reaktor sestrojovat. Teslovým záměrem bylo poskytnout lidstvu čistou volnou energii vysoké kvality. Zdarma. O tom s Morganem nemluvil, protože předem věděl, jaká by byla jeho reakce. Navíc, Tesla chtěl tímto projektem dokázat svou schopnost takovou energii poskytnout. Jenže v jeho skupině byli nasazeni špióni, jež celý plán Morganovi donesli. Morgan financování zastavil a projekt uzavřel. Tajná světová vláda, která vlastní všechny banky světa, nemá zájem na bezplatné energii pro lidstvo. A tak máme elektroměry a za energii pěkně platíme.

Připusťme, že to jsou báchorky. Jenže zamysleme se: představme si chvilku, že bezplatná neohraničená energie existuje, a je dostupná. Co potom? Krach všech energetických, ropných, plynových společností. Naprostá přeměna světového hospodářství! Popusťte uzdu své fantazii, co by bylo a jak. A teď si představte, že jste vládce světa. Připustíte takové vynálezy? Co nám k tomuto tématu poví internet?

Osudy mnohých talentovaných objevitelů končily tragicky.
Vynálezce vakuového triodového zesilovače Floydu Smithovi nejednou vyhrožovali smrtí telefonicky, i osobně.
Roku 1954 „skočil z okna“ ve třináctém podlaží geniální vynálezce AM a FM radiových vln, laureát Nobelovy ceny, Edwin Armstrong.
14. května 2004 našli ubodaného vědce, předsedu soukromého Amerického fondu, zabývajícího se chladnou termojadernou syntézou.
Dva pokusy o vraždu přežil Lev Maximov, vynálezce nové, uran-thoriové technologie.

Výčet pokusů o vraždu, vražd vynálezců a odkupů jejich objevů s cílem zavřít je do trezoru je dlouhý.

Dobrá, můžeme předpokládat, že někdo se vyškrábal na špici a řídí globální události. Jaké závěry můžeme udělat z toho, co vidíme přímo před očima?

Když už je puzzle správně složeno, můžeme jasně vidět záměr a jeho naplňování.

Předpokládejme, že je nutné jednat tak, aby USA předaly svou vedoucí roli na zeměkouli Rusku. Jak to udělat, aby to doprovázelo co nejméně těžkostí, a aby svět nezahynul v jaderné válce? Mnozí předpokládali, že k přímému jadernému střetu mezi Ruskem a USA nedojde. Bude zajímavé vidět, jak se podaří zdolat USA bez jaderného střetu. Mějme na paměti, že události se tvoří dříve, než je proběhnou přípravné fáze, a pak už vidíme v televizi konečný obraz světa.


Jde o geniální mnohostrannou, zpravidla víceúčelovou hru cynických loutkovodičů, kteří hrají s národy jako s kuželkami. Zamysleme se, proč byl vůbec zřízen IS? Loutkovodiči přece chtějí na všem vydělat a konec konců, všechny akce jsou pouze byznys projekty. Jak se jednou peníze investují, musí přinést zisk, ne? Je nutné provést přípravné práce, opatřit zbraně, najít a vyškolit lidi. To vše vyžadovalo start – marketing a PR. (public relations). Když se v TV ukáže, jak řežou hlavy, vyvolá to ve všech divácích žádoucí odezvu – celý svět je pobouřen. Loutkovodiči si mnou ruce.

Hackeři z „Kyberberkutu“ vystavili na veřejnost video, jaké našli u jednoho spolupracovníka aparátu amerického senátora. Mluvíme o „trestu smrti“ člověka z rukou bojovníka Islámského státu. Ve skutečnosti nikdo nezemře a sám snímek je pořízen ve studiu. Usvědčující záběry ukázali ruské televizní kanály.

Podle tvrzení „Kyberberkutu“ poskytnuté video našli v elektronickém zařízení jednoho ze spolupracovníků aparátu amerického senátora Johna McCaina.
Ničení památek světové historie – a výdělek (kolik vzácností bylo rozprodáno sběratelům?) - a opět nevyhnutelné formování světového smýšlení. A konečně všichni mají jasno – zosobnění celosvětového zla je IS a je nezbytné ho zničit.

Přitom nebudeme roztrubovat, že IS aktivně obchoduje s ropou, která se vydává za břidlicovou ropu USA. Infrastruktura, logistika, tu přece zařizovali zcela konkrétní lidé, a ne nějací bioroboti, že?

Vždy vznikají pokusy o zobecnění. Pokusme se rozložit skládačku IS na jednotlivé složeniny. Ve vedení musí být lidé dostatečně informovaní, kteří znají celý záměr. Jejich podřízení musejí být profesionálové, schopni nejrůznějších podlostí. No a konečně masy, dav: podvedení, tupí, ideologičtí fanatici, místní: dav, jak má být.

To, že Rusko bude IS bombardovat, bylo dost dopředu známo všem účastníkům operace. USA musely co nejdříve dostat pro ně hodnotné účastníky ze zóny úderu a uchovat je pro své budoucí plány. Jenže jak to provést? Jak je nenápadně dostat do Evropy s jejím vízovým režimem, Schengenem a otisky prstů? Ano, uhádli jste: zařídit nekontrolovatelný proud imigrantů. (O tom, že tento proud byl vypuštěn uměle a řízeně, doufám pochyby nemáte.)

Opět – máme tu víceúčelovost – tito „běženci“ ještě vybuchnou, coby lidská časovaná bomba, zatím je opusťme.

Vraťme se k Sýrii. Rusko úspěšně likviduje IS, veřejně kompromituje USA, celý svět je toho plný. Všichni, kdo zažili Sovětský svaz, potvrdí, že u nikoho nikdy nevznikla pochybnost, že je velikou supervelmocí. Za poslední tři desítky let ovšem vyrostla generace, která na sobě nikdy nepocítila tuto moc. A právě pro ně je nutné vidět tento příkladný výprask Spojeným státům, aby pochopili, že Rusko je nová supervelmoc. Přičemž jsou tím ovlivněni obyvatelé všech zemí světa.

Po zničení IS Ruskem se jedním z následných jevů může přihodit prozření zbídačelé Ukrajiny. (A nejen Ukrajiny!) Pro miliony obalamutěných Ukrajinců se Rusko může stát autem, přikrytým plachtou z výše uvedeného klipu. A když jim „Bůh“ Vladimír Vladimirovič navrhne za přijatelných podmínek sdružit se s Ruskem – proč ne? Vždyť jednoznačně připomínají „brejlovce“ z anekdoty:
„Poflakují se výrostci po dvoře a přidá se k nim nový, obrýlený, a zjevně slaboučký. Hned na něj najedou, jak se sluší, místní autority: - Hej, čtyřoký, chceš po tlamě? Nový říká: - A kdo si troufne, kdo je tu nejsilnější?
Předstoupí zdravý silný klučina a říká: - Já. – Jak se jmenuješ?, ptá se nový. – Vasja.
Brejlovec jde k němu, obejme ho kolem ramen a obrací se na ostatní: - A kdo si troufne na mě a Vasju?

A tímto optimistickým tónem bych dnes rád skončil.

Jestli tohle Hamáček schválil a podepsal, musí jít

0
0


Lubomír Man
 6. 11. 2015                            
A jestli měl k uvedenému pověření od ministra zahraničí a předsedy vlády či od kohokoli jiného, musejí jít i oni. Protože to, co se na setkání devíti představitelů zemí východního bloku NATO ve středu v Bukurešti schválilo a podepsalo, je nejhanebnější válečnou provokací od doby zvacího dopisu z r. 68, žádajícího Moskvu o zásah proti našemu obrodnému procesu. 

Inspirováni a pod taktovkou zástupce generálního tajemníka NATO Alexandra Vershbowa osm prezidentů Litvy, Lotyšska, Estonska, Polska, Rumunska, Maďarska, Slovenska a Bulharska, a spolu s nimi i náš předseda poslanecké sněmovny Hamáček vyhlásili, že by NATO mělo posilovat své východní křídlo, protože prý působení Ruska na Ukrajině a v regionu „podkopává bezpečnostní architekturu Evropy“. V tomto smyslu pak uvedení prezidenti osmi států a pan Hamáček za ČR podepsali „Společnou deklaraci o spojenecké solidaritě a sdílené odpovědnosti“.

Protože požadavek „posilování východního křídla NATO“ nemůže být ničím jiným než požadavkem vstupu vojsk NATO na území jmenovaných devíti států včetně ČR, jedná se v případě Hamáčkova podpisu na uvedené deklaraci o vlastizrádný čin, který by měl být příslušnými úřady takto posouzen. A naskýtá se i další otázka: Jak mohl náš účastník bukurešťského zasedání devíti zemí mlčet ke lživé formulaci, že „působení Ruska na Ukrajině a v regionu podkopává bezpečnostní architekturu Evropy“ když musí přece dobře vědět, že Majdan, jež ukrajinskou krizi vyvolal, nezorganizovali Rusové, ale pět miliard dolarů vhozených do akce Washingtonem, a podpořených osobní intervencí proslulého válečného štváče senátora McCaina v Kyjevě i ohnivými vystoupením našich výtečníků Schwarzenberga, Füleho, Kocába a Štětiny přímo v pekelném kotli majdanského náměstí?


Cožpak tohle všechno Hamáček neví? Nebo ví a je mu to jedno? Kde zůstalo jeho svědomí? A kde uvědomění, že podepsal něco, k čemu větší polovička našeho národa nemůže nikdy dát svůj souhlas? Anebo sociální demokracie už přestala být demokracií? A odkdypak se její představitelé cítí být povinováni asistovat u válečnického štvaní, ke kterému Vershbow své vazaly do Bukurešti svolal?

Rakušané stojí ve frontách v obchodech se zbraněmi

0
0
6.11.2015   První zprávy
Rakušané nechtějí být nepříjemně překvapení, takže nakupují zbraně na svoji ochranu a legální obchody se zbraněmi vzali útokem.Rakouští obchodníci se zbraněmi tvrdí, že "vzhledem k současné rakouské situaci, to znamená k přílivu uprchlíků" mají "žně", napsal Daily Mail.
V posledních měsících se zdvojnásobily prodeje zbraní. Obchodníci prodávají především brokovnice. Podle obchodníků se zbraněmi bylo v letošním roce prodáno 70.000 brokovnic.
V Rakousku žije osm a půl milionů obyvatel a v soukromých rukou je registrováno 900 tisíc zbraní. Mnoho lidí, kteří si chtějí pořídit zbrojní průkaz, musí absolvovat příslušný kurz. V Salzburku je běžné, že jsou "fronty" na kurzy potřebné pro získání průkazu. Počet zájemců v průběhu několika posledních měsíců se několikanásobně zvýšil.

Jsem uprchlík, žádný pas nepotřebuji, přece mne pozvala paní Merkelová

Rakousko zpřísňuje kvůli uprchlické krizi azylové podmínky. Vydávat bude jen takzvaný dočasný azyl na dobu maximálně tří let, případné prodloužení bude záviset na situaci v domovském státě žadatele. V pondělí se na tom podle ministerstva vnitra shodla vládní koalice. Nová omezení se budou týkat i sjednocování rodin.

Rakousko tomto roce očekává asi 85.000 žádostí o azyl. Pro srovnání, v roce 2014 to bylo pouhých 28.000 žádostí.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live