Martin Koller
15. 10. 2018
K letošním volbám se již vyjádřili mnozí a určitě i další nás potěší, či nepotěší svými názory. Nic moc objevného se proto nedá napsat. Důležité jsou především mezinárodní souvislosti, které mnozí voliči přehlížejí v ohlušení volebním cirkusem, záplavou nedůležitých a nesmyslných informací a mediální propagandou kombinovanou s cenzurou, případně její rodnou sestrou autocenzurou, která se tváří, jakoby cenzurou nebyla. Přitom právě zákeřná a zbabělá autocenzura redaktorů, šéfredaktorů a majitelů médií je horší a morálně ubožejší, než byla kdysi režimní ideologická cenzura. Ta se ostatně vrací. (Pozn. red I.D.: téma článku je jako vždy zpracováno výstižně s vojenskou přímočarostí, avšak popisu některých jevů zjednodušení nesluší)Můžeme bez nadsázky konstatovat, že výsledky letošních voleb jsou kombinací polistopadového vývoje a neustálého hloupnutí národa, které se zrychluje po vstupu naší republiky do pangermánské EU, zavedení inkluze ve školách a nárůstem konzumace drog mladou generací. Kalergiho teorie o potřebě míšení ras za účelem snížení inteligence není třeba realizovat, národ dostatečně zhloupl i bez takových rasově sociálních experimentů. Národ se definitivně rozdělil na menšinu, která chce žít jako hrdí, svobodní a civilizovaní lidé na základě spravedlivě oceněných výsledků svojí duševní a fyzické práce a většinu, které stačí hnít u piva a televize jako ponížení otroci cizáků.
Upirátěné vítězství oligarchizace a drog Současnost skvěle to definuje citát Karla Havlíčka Borovského na téma politických stran, který připomíná Lenka Procházková v knize Živé duše. Havlíček řekl, že jsou pouze dvě politické strany na světě, a to strana poctivých a strana nepoctivých. Poznají se podle toho, kterak školství podporují. Katastrofální úroveň našeho zideologizovaného školství ovládaného dlouhodobě euromarxisty, především sociálně-demokratickými a jejich úchylnou ideologií za podpory politických neziskovek a aktivistů může přehlédnout pouze úplný slepec, nebo blbec. Jedná se o návrat kamsi do devatenáctého, ne-li osmnáctého století. Kupodivu naprostou většinu našich politiků nechává uvedený stav klidnými, nanejvýš slibují před volbami růst platů učitelů, aby získali jejich hlasy. Výsledkem jsou i letošní volby, kde vlastně nevyhrál nikdo, ale prohrál především národ, stejně, jako před rokem.
Potom se mi vážení příznivci nedivte, že nemám chuť vstupovat do aktivní politiky, protože výsledek voleb jsem správně předpokládal. Včetně debaklu SPD, která si bude muset vyřešit personální politiku. Neustále poučovat ty, kteří z hlouposti a zbabělosti nechtějí slyšet, jsou líní myslet jako šťastní otroci, řídí se komediemi stále stejných prolhaných politiků a propagandou z ČT, zajímají, případně hádají se o stupidity předváděné v televizi, nechávají se rozeštvávat primitivními hesly, propadají závisti a podlézavě se klanějí zlu, věnovat čas takovým se stává přehlídkou ztraceného času. Patrně musí být ještě hůř a ta doba se bohužel rychle blíží. Schopní odejdou, zůstanou otroci nadšení nad svojí svobodou a individualismem a možností být hloupý a sprostý a nenechat se v tom nikým omezovat. A tím bychom mohli článek ukončit.
Praha se přesvědčila o kvalitách řízení magistrátu a radnic spolkem ANO a jejich neziskovkářských přátel, vedených „Krnčou,“ Kleslovou, Stropnickou a podobnými hvězdami euromarxismu, který není žádným marxismem, ani neomarxismem, ale pokryteckou lumpárnou organizovanou nadnárodními zájmovými skupinami. Jinde to nezaregistrovali, takže mnohá města v republice si ještě užijí lačný spolek dotačního a zadlužovacího „podnikatele“ miliardáře a latifundisty spolupracující s euromarxistickými partajemi typu ČSSD, Zelení, Piráti a z hlediska cílů i s KDU-ČSL a TOP 09. Hádky euromarxistických partiček ovládaných cizáckými i domácími oligarchy o velikost kusu ze společného koláče, který chtějí ukousnout, přestože jej neupekli je jen komedií pro konzumenty propagandy. Zkušenost je bohužel evidentně nepřenosná, zvláště mezi mezi voliči, kteří si většinou nepamatují ani to, co bylo včera, natož před rokem.
Téměř nikdo nečte volební programy stran, které jsou stejně většinou přehlídkou výmyslů, propagandy a slibů, jež nikdo z politiků nechce splnit. Vlastenečtí a zbývající levicoví politici se snaží vysvětlovat situaci, poučovat a přesvědčovat voliče v mylné představě, že občanská většina je inteligentní a má zájem se něco dozvědět a na základě použití vlastního mozku prosazovat svoje zájmy. Euromarxisté a domácí kompradoři vycházejí z představy bahna, jak nazývají voliče nejen socani v parlamentu, tedy voliče blbce, kterého přesvědčí především primitivní hesla, jako „ANO bude líp, jízdné v MDH zdarma, to vám garantuji“ a podobné. Pro informaci, kompradoři, případně buržoazní kompradoři byli původně čínští obchodníci, kteří zrazovali národ a pomáhali cizáckým kolonialistům v jeho zotročování. Tomu napomáhalo masivní zdrogování národa, stačí připomenout si opiové války.
Typickým reprezentantem takového přístupu volič-blbec, naštěstí neúspěšným je protekční synek z pražské havlérky Landovský jako reprezentant socialistických mládežníků. Údajně získal výborný přehled o politické situaci v Praze. Jak se mu to podařilo na ministerstvu obrany, kde neudělal za mák smysluplné a přínosné práce a zároveň měl hlavu vetknutou mezi půlkami Stropnického a Babiše je velkou záhadou. Možná má nadpřirozené schopnosti, stejně jako jeho otec, který je předváděl jako major Terazky ve filmu Černí baroni. Nicméně se „Lanďák“ nezmohl ani na vlastní nápad z hlediska volební kampaně. Bezplatné využití hromadné dopravy nabízeli kandidáti Bloku proti islamizaci v Plzni již roku 2016 a měli to dobře spočítané. Ubohá zlodějina cizích nápadů socanským euromarxistou, jasně!
Zajímalo by mne, kolik z voličů miliardářského oligarchy a latifundisty aspoň ví, co znamená zkratka ANO, o znalostech programu nemluvě. Nemohu se zbavit dojmu, že Andrejovi Nemyslící Ovčani, Ano Našemu Oligarchovi, či Andrej Neziskově Obětavý, případně A Nas… Občanům. To poslední by sedělo nejlépe, aspoň jak jsem měl možnost názory a činy váženého oligarchy a latifundisty poznat osobně. Ovšem z hlediska národních zájmů je větší katastrofou posílení jiné partaje, kterou bychom mohli s nadsázkou označit jako dredaře.
Úspěch strany, která už svým názvem propaguje organizovaný zločin, prosazuje lehce ovladatelnou zdrogovanou společnost, tudíž posílení narkomafie a zároveň je globálně nejvíce euromarxistickým spolkem podporovaným z Bruselu trockisty šedesátých let ve funkcích neodvolatelných a všemocných eurokomisařů, ilustrativně dokladuje myšlenkovou úroveň nezanedbatelné části českých voličů. Pomineme-li pseudolevičáckou předvolební komedii, kdo z voličů zná cíle nadnárodní strany Piráti řízené muslimem z Belgie? Pod jejich vedením by Praha a Brno brzy připomínaly současnou multikulturní Paříž, kde policisté dávají hromadně výpovědi. Země ovládnutá Piráty, by pravděpodobně místo slibovaného ráje ovládaného tablety připomínala nejspíš Jurský park, nebo současné Zimbabwe. Nikdo tam nemusí pracovat (s výjimkou bělochů), nikdo se nemusí učit, všichni zhulení, případně jinak zdrogovaní, sexuálně každý s každým, masivní afrikanizace, zvýhodňování menšin a sexuálních úchylek, vlast a rodina zakázány, děti patří všem, především geniálnímu milovanému vůdci a základem ekonomiky jsou dotace z EU. Jen velký a neomylný vůdce by se jmenoval nikoli Mugabe, ale Bartoš a toho je třeba neustále nadšeně a veřejně velebit.
Vzorem takové degenerované a morálně rozvrácené společnosti byla historicky Zakarpatská Ukrajina, známá rovněž jako Podkarpatská Rus, dočasně součást ČSR. Kombinace dlouhodobé chudoby a alkoholismu, tamní národ doslova zničila. Nejschopnější odešli do zahraničí a zůstali ponížení otroci pracující téměř zadarmo na cizácké panstvo a úzkou skupinu jejich domácích slouhů-kompradorů. Aktuálně vidíme v zásadě totéž, ale na celé Ukrajině.
V současnosti k něčemu takovému směřuje naše republika cestou dlouhodobé chudoby většiny národa, dlouhodobým nezájmem o politiku podporující růst domácí populace, zadlužování šňůrou geniálních ekonomů a samozřejmě drog, které jsou návykovější, než alkohol. To vše kupodivu bez zájmu většiny našich demokraticky volených politiků, spíše s jejich podporou. Západní část EU již rovněž vyrazila po této cestě za zpěvu Ódy na radost, zhulenou radost prázdných makovic sledujících intelektuální zábavu telenovel, soutěží, žvanění komediantů, protinárodní propagandy a divadelního sportu. Výsledkem bude evropský soukromý koncentráček, případně euromarxistický pracovní tábor pravdy a lásky, vybudovaný s pomocí partají jako Piráti a ovládaný coby soukromá firma několika oligarchy. Je třeba jen definitivně umlčet vlastence a zničit Rusko.
Vzorem je nejchudší země v Evropě, současná Ukrajina, kombinace chudoby, emigrace, alkoholismu a válečné psychózy proti Rusku. Můžeme jen doufat, že naši voliči budou mít v budoucnu aspoň tolik rozumu jako Němci, kteří v poslední dekádě zdravý rozum úspěšně skrývají při podpoře afroislámské migrace a vůdkyně Merkelové, ale přesto se spolku pirátských euromarxistických svazáckých aktivistů poměrně brzo zbavili. Letošní úspěchy ANO a Pirátů v boji o penězovody na zastupitelstvech ovšem něco takového v blízké budoucnosti nenaznačují. O senátu je zbytečné se bavit. Tato brzda demokracie a doupě euromarxistů neužitečně vegetujících za peníze daňových poplatníků je definitivně zralé k zrušení cestou národního referenda. Jenže ničeho se naši údajně demokratičtí politici nebojí víc, než právě referenda a vlády lidu, tedy demokracie.
Zasloužená porážka euromarxistické „levice“ Volby byly ostudnou porážkou takzvané levice, přesněji stran, které se za levicové už pouze vydávají. Reálně už levice u nás na parlamentní úrovni neexistuje. Realitou jsou pouze dvě partaje, jejichž politická reprezentace si udělala z druhdy velkých stran prosazujících zájmy občanské pracující většiny obchodní, či reklamní vývěsku na svoje firmy zajišťující jim a jejich rodinám sladký život aparátčíků. Obzvláště je to výrazné v KSČM, která se pod vedením advokáta Filipa stala ubohým euromarxistickým přívěskem partaje vlastněné největším oligarchou a lastifundistou, a to zcela mimo ideály komunismu.
Už jen jmenování Semelové, která oslavuje takzvanou internacionální pomoc států varšavské smlouvy v roce 1968, na první místo volební kandidátky KSČM v Praze lze označit buď jako záměrný likvidační tah, nebo úplnou absenci použití mozku. Vzhledem k tomu, že Filip není hlupák, výběr z uvedených dvou možností se výrazně zužuje. Je logické, že něco takového nemají chuť volit jak levicově smýšlející občané, tak ani přesvědčení slušní komunisté. Přidáme-li k tomu mediální propagandu, která posílá KSČM, stejně jako jiné strany, dříve, či v současnosti prosazující zájmy občanské většiny do minulosti a politického propadliště, zaslouží si soudruzi Filip, Dolejš a jejich nejbližší poskoci podrbání za ušima od oligarchy a zlatou medaili od Aspen institutu Allbrightové a Bakaly, možná i mlaskavý polibek od Merkelové, případně Macrona.
Na jedničku s hvězdičkou splnil svůj úkol likvidace ČSSD jako tradiční a důležité levostředové strany arogantní Hamáček, člen Aspen institutu. Jeho pubertální sebevědomí mládežníka, který se nikdy neživil poctivou prací, zcela evidentně neodpovídá jeho schopnostem, ať již odborným, či mentálním, o morálce nemluvě. Při hodnocení tohoto vyhlášeného milovníka tvrdého alkoholu, přestože do ožralů nadává oligarcha a latfundista panu Kalouskovi a protinárodní aktivisté v médiích Zemanovi, lze přehlédnout zlého ducha ČSSD.
Ten se skrývá v nevětraném, nicméně dobře financovaném euromarxistickém doupěti zvaném Masarykova dělnická akademie a jmenuje se Špidla. Už jen fakt, že něco takového jako Špidla, je spojováno se jménem vlasteneckého prezidenta, lze hodnotit jako cosi doslova perverzního, něco jako Himmlerova synagoga. Nemohu se zbavit dojmu, že prezident osvoboditel by se tohoto cizáckého slouhy mohl dotknout pouze s odporem a nanejvýš holí urychlenou rázným švihem. V zásadě myšlenkově jednoduchý, ale zaťatý, ne-li přímo zaprděný byrokrat zmítaný komplexy nahrazuje nedostatek tvůrčího intelektu stachanovskou pracovitostí a omíláním pouček svých germánských socanských sponzorů, kteří již ve dvacátých letech minulého století prosazovali multikulturalismus, likvidaci národního státu a rodiny a sexuální zvrácenosti. Nelze se divit, že díky jejich zvrhlé ideologii vyděšení Němci nakonec podpořili takovou zrůdu, jako byl Hitler.
Euromarxistický fanatik, dříve eurokomisař Špidla je duchovním otcem rozvratu v ČSSD. Především jeho poskoky a poskoky jeho německých protektorů a sponzorů jsou Sobotka, Hamáček, Novotný, Dienstbier, Valachová, Marxová, Poche, Prouza, Rozumek, Petříček, ale i plzeňský Bernard.
Všechno euromarxisté a takzvaní liberální sociální demokraté, moderní nomenklaturní svazáci práce se štítící, zato podporující rasově sociální experimenty, afroislámskou invazi, byrokratický eurostát plný cenzury projevu i myšlení, likvidaci národního státu a rodiny, inkluzivní školství, zvýhodňování sexuálních úchylek, sociální parazitování, ideologickou ekonomiku založenou na vykořisťování evropských kolonií Německem a dotacích z Bruselu pro oligarchy, zloděje, bezpáteřné poskoky, politické neziskovky a takzvané aktivisty. Jestliže se píše o možnosti rozpadu ČSSD na dvě strany, a to liberální a klasickou, jedná se o hluboký omyl, či propagandistickou lež.
Takzvaní liberální sociální demokrati nejsou žádní sociální demokrati, ale omezení, elitářští, bezpáteřní a hrabiví euromarxisté (trockisté kombinovaní s fašisty s podporou nadnárodních korporací, sudeťáků a církevních extrémistů heretika Františka) a mohou jen přejít tam, kde je srdce a měšce táhnou, tedy ke KDU-ČSL, ANO, TOP 09, nebo k Pirátům, kam stejně patří. Mohli bychom konstatovat, že e u nich hloupost s arogancí snoubí, jak kdysi ohodnotil jejich islámské přátele Winston Churchill. Sešli by se tam se soudruhem Dolejšem, nezkrotným milovníkem hazardních her a podobnými kdysi levicovými individui.
Je zajímavé a ilustrativní, že jak některým socialistům, tak komunistům straší v hlavě bláznivá představa jakéhosi proletářského internacionalismu Evropanů a afrických muslimů. Jak spojit současného civilizovaného Evropana čtvrté průmyslové revoluce se středověkým muslimem a pasákem koz z islámského státu samozřejmě nevědí, takže se vymlouvají na prohnané buržuje, už více, než sto let. Někde bude chyba, protože výsledkem jsou euromarxistický multikulturalismus a současná afroislámská invaze. Žádná liberální sociální demokracie neexistuje. Jsou jen sociální demokraté a ti, kteří zradili svoje ideály, historii, členskou základnu i voliče. A čistit od těchto rodinných klanů bude třeba už od vedení základních organizací. Jsem rád, že jsem odešel včas, abych nenesl podíl na takové hanbě ČSSD.
Na cestě od slávy do hanby Konečně by se měl konečně probrat z iluzí a chimér i pan prezident, jenž se stále vnucuje do pozice jakéhosi milujícího otce sociální demokracie, pohříchu téměř pedofilního. Jeho nadšená podpora spolupráce největšího oligarchy a latifundisty s Hamáčkovou ČSSD a Filipovou KSČM, akceptování ubožáckého Hamáčka, s nímž si možná rozumí u skleničky, stejně jako nového ministra zahraničí Petříčka, který je slouhou evropského slouhy Pocheho není moc dobrým signálem. Stačí si vzpomenout, jak nadšeně podporoval inkluzivní ničitelku našeho školství Valachovou, stejně jako stánkaře Chovance posluhujícího cizákům. V současnosti pro změnu podporuje jako obroditele a zachránce strany, možná ve stylu arizónské obrody limonádového Joe, socanskou starou strukturu Haška, plukovníka hasičů a držitele 28 placených korýtek se sedmiciferným měsíčním příjmem. Ani necekl proti Stropnickému, když předal polovinu našich pozemních sil jako kanonenfutr pangermánskému Bundeswehru. Stejně mlčel poté, co Metnar podepsal v Marákeši dohodu vytvářející právní základ k islamizaci Evropy cestou Compactu OSN, který zanedlouho ve finální verzi podepíše ministr zahraničí Petříček, ne-li přímo oligarcha a latifundista, který posílá na Hrad koše uzenin.
Prezidentovo neustálé podlézání koloniální pangermánské EU, podivné přátelství s Merkelovou, která ničí Německo i Evropu a odpor k vlasteneckým a skutečně levicovým domácím politikům a občanům, činí z dříve uznávaného vlastence trapnou žvanivou figurku, jež rychle ztrácí podporu těch, kteří mu důvěřovali. Oficiální hlava české politické reprezentace podporuje vykořisťování vlastního národa pangermánskými kolonialisty ovládajícími umělou konstrukci zvanou EU s ideologickou měnou Euro, podporujícího sankce vůči EU, které ničí evropské i české hospodářství a připravující půdu pro válku.
Takový politik na místě Masaryka v době oslav stého výročí republiky, o dalších „vlastencích“ raději nemluvě. Uvidíme je na velké přehlídce naší malé armády, možná spolu s německou delegací. Snaha ovládnout naši armádu dodávkami německé výzbroje je nepřehlédnutelná a jen dokazuje rostoucí tlak na kolonizaci sudeťáky i místními komprami. Sto let od osvobození z rakušácké germanizační okupace a ukončení války vyvolané německými pangermány, sedmdesát tři let od ukončení pangermánské okupace naší republiky a světové války, kterou vyvolali němečtí nacisté s podporou sudeťáků a takzvaných západních demokratů. Vítězství protinárodní pražské havlérky a české ubohosti v přímém přenosu.
Naše milující EU ztrácí na sankcích proti Rusku 580 miliard Eur, zatímco USA ani dolar a blíží se další hospodářská krize. Hrozí nám pokračující růst zdrogování společnosti, růst zločinnosti, rozklad rodiny, další ideologické a sexuální experimenty a inkluze ve školách produkujících v rostoucí míře nepoužitelné tupany, pokračování islamizace a afrikanizace, růst cen potravin a elektřiny (odhadem o 40 až 70 %), zadlužování státu a přechod na Euro, abychom jako nedávno Řecko snížili dopad krize na německé panstvo a přenesli ho na sebe. Dále pokračování likvidace českého průmyslu a zemědělství cestou další kolonizace, nárůst ekologické zlodějiny, rozprodej půdy cizákům, ničení krajiny, rostoucí podpora sexuálních úchylek, stále tvrdší cenzura myšlení a projevu, odzbrojování občanů a přechod na doslova stádní společnost řízenou byrokraty, strachem a represemi. Zároveň americké tanky jedou po nocích na vlacích z Itálie přes naši republiku a Slovensko na Ukrajinu. Tentokrát kupodivu potichu, bez nadšeného a podlézavého klanění kompradorských poskoků a ubohé propagandy v ČT. Nebude líp, jasně, to vám garantuji. Kompry vyhrávají. V roce 1938 stáli vlastenečtí Češi s podporou většiny Slováků ve zbrani na hranicích připraveni bránit vlast proti germánské invazi a kolonizaci, dnes ji poníženě vítají cestou volených politiků euromarxistických partají s ikonami, ne-li totemy typu Drahoše, vzorového reprezentanta českých kompradorů.
