Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Showcase


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 640 | 641 | (Page 642) | 643 | 644 | .... | 683 | newer

    0 0

    Ivan David
    16. 10. 2018   (videoposkytl Vít Hassan, který pořídil mnoho exkluzivních fotografií)

    Bubny a pochodně v nejlepších tradicích pochodů německých nacistů a italských fašistů. A heslo "Ukrajinu Ukrajincům!" Samozřejmě těmto "správným" Ukrajincům a v hranicích v nichž existovala v Sovětském svazu, zvláště po tom, kdy Ukrajinec soudruh Nikita Sergjejevič Chruščov "daroval" Ukrajině Krym. Od převratu barevné revoluce "Majdan" ukrajinský oligarchát dosáhl samého dna mezi nejchudšími státy Evropy. Oligarchové v čele s prezidentem Porošenkem rozkradli bohatství země, beznadějně ji zadlužili a nyní ji ženou do války. Majdan podpořili na místě Karel Schwarzenberg, Michael Kocáb, Ivan Gabal, Jan Urban, Fedor Gál a další clovekvtisni, USA podle vlastního doznání do barevné revoluce investovaly nejméně 5mld$.



    0 0

    Tereza Spencerová
    Tereza Spencerová s předmluvou Radima Valenčíka
    16.10.20185 blog Radima Valenčíka
    Na žádost několika svých kamarádů, kteří nejsou Facebooku a nechtějí na něm být (mají pro to prý své důvody), přetahuji vynikající "ranní kávičky" Terezy Spencerové na svůj blog, který čtou pravidelně.

    "Ranní kávičky" se na FB kaskádově replikují formou sdílení a potvrzují tak teorii memplexů. Počet jejich přečtení je nyní již větší než nejčtennějšího mediálního mainstreamu.


    Tereza Spencerova
    Svět při úterní ranní kávičce 16. řijna:

    -- Saúdové prý smolí zprávu, která opatrně a vybranými slovy přizná, že Chašúgdží byl zabit při "výslechu, který se zvrtl"... pár saúdských agentů bude "obětováno"... výměnou za to turecký vyšetřovací tým ve spolupráci se Saúdy sice prohledal budovu saúdského konzulátu v Istanbulu, ale výsledek se tutlá... Erdogan je zase na koni a "řídí svět"... pro nás ostatní z toho zatím vychází, že kromě rozřezání je Chašúgdží taky rozpuštěný a vypuštěný...

    -- Západem podporovaná saúdská snaha probombardovat Jemen kamsi do středověku mezitím pokračuje... OSN varuje, že do tří měsíců může hladomor v zemi postihnout 13 milionů lidí...

    -- letecké manévry Čisté nebe na Ukrajině mají Spojeným státům pomoci v přípravě na válku s Ruskem a Čínou, protože ukrajinské letectvo je s tím ruským a čínským srovnatelné, míní jakýsi US generál... to Porošenko pro změnu rovnou mluví o ruských leteckých úderech proti Ukrajině... kdy? kde?

    -- Damašek je připravený k ofenzívě proti Idlíbu, pokud džihádisté nebudou plnit rusko-tureckou dohodu... ale je prý na Rusku, aby rozhodlo, zda se dohoda plní nebo ne...čili, jestli se s Tureckem rozejde a postaví se plně za Damašek... a po Idlíbu prý bude "na programu" oblast východně od Eufratu, kterou aktuálně kontrolují USA prostřednictvím "svých" Kurdů... teprve po ovládnutí těchto oblastí nastane podle Sýrie "plné vítězství"...

    -- syrský ministr zahraničí Mualím na tiskové konferenci: "Čekal jsem, že se mně zeptáte na toho Chašúgdžího, ale zdá se, že vás to nezajímá. A mně taky ne."...

    -- Bill neudělal nic špatného, "protože Monica byla dospělá", shrnuje s odstupem času Hillary...

    -- v Paříži tvrdí, že by v listopadu mohl přijet Putin...

    -- Ekvádor po sedmi měsících Julianu Assangemu na ambasádě v Londýně obnovil internetové připojení... a vyzval ho, aby se začal pořádně starat o svého kocoura, jinak mu ho zabaví a odvezou do útulku...

    -- ve zdemokratizovaném a kvetoucím Iráku se přes 100 tisíc lidí otrávilo "pitnou" vodou...

    -- čínské vměšování do US voleb je prý mnohem horší než to ruské, myslí si Trump... nicméně vrcholná myšlenka jeho rozhovoru pro 60 Minutes zní: "Washington DC je brutální, kruté místo. Útoky, nadávky, pomluvy za zády, ale víte, svým způsobem se tu cítím skvěle."...

    -- po opětovném otevření pohraničních přechodů s Izraelem anektovanými Golany a Jordánskem se chystá taky otevření přechodů na hranicích mezi Sýrií a Irákem...

    -- Írán obejde americké ropné sankce tím, že bude svou ropu dodávat/prodávat do Ruska a teprve odtud poputuje konečným odběratelům... tvrdí Izrael

    -- jihoafrický prezident Ramaphosa slíbil, že urychlí pozemkovou "reformu", která má mimo jiné vrátit půdu bělošských farmářů do rukou původního černošského obyvatelstva...

    -- osmnáct z dvaceti největších evropských bank v uplynulých deseti letech platilo pokuty za praní špinavých peněz... tvrdí francouzská La Tribune...

    -- Estonsko si spočítalo, že škody způsobené sovětskou "okupací"činí 92 miliard rublů...

    -- obezita mezi "mileniály" ve věku 17 až 24 let je tak rozšířená, že většina z nich není s to vykonávat vojenskou službu, což prý ve výsledku ohrožuje národní bezpečnost USA...

    Tož tak...

    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6228-ranni-kavicka-terezy-spencerove-16-10.html

    0 0

    Thierry Meyssan
    Thierry Meyssan
    16.10.2018  Zvědavec
    Současná situace - počínaje reakcí Ruska na zničení jejich letounu Il-20 až po volby v USA, které se konají 6. listopadu - je nejistá. Všichni protagonisté války v Sýrii čekají na to, zda Bílý dům bude moci pokračovat v politice, vyznačující se tím, že se USA odtrhávají od současného mezinárodního řádu, nebo zda se Kongres stane opozicí a okamžitě zahájí proces, vedoucí k tomu, že zbaví Trumpa moci.


    Počátek války


    Je zřejmé, že počáteční projekt Spojených států, Spojeného království, Izraele, Saúdské Arábie a Kataru nebude realizován. Totéž platí pro Francii a Turecko, dvě síly, které vstoupily do války proti Sýrii poněkud později.

    Nyní si musíme připomenout ne to, jak nás informovali o začátku událostí, ale to, co jsme od té doby zjistili. Demonstrace v Dará byly prezentovány jako „spontánní vzpoura“ proti „diktátorské represi“, ale nyní víme, že přípravy na tuto akci probíhaly velmi dlouhou dobu předtím

    Protivládní protestanti v Sýrii demonstrují v Dará
    Musíme se také zbavit iluze, že všichni členové koalice, sjednocení za účelem dosažení stejného cíle, mají stejnou strategii. Ať už je vliv jednoho či druhého jakýkoli, každý stát si zachovává svou vlastní historii, své vlastní zájmy a válečné cíle.

    Spojené státy se řídily strategií admirála Arthura Cebrowského, který stál za zničením státních struktur na Větším Středním východě. Z tohoto důvodu se spoléhaly na Spojené království, které uskutečnilo strategii Tonyho Blaira, jejímž cílem bylo přivést Muslimské bratrstvo k moci v celém regionu. A také Izrael, který restartoval strategii Odeda Yinona a Davida Wurmsera pro regionální nadvládu. Nezbytné zbraně uložila již dopředu Saúdská Arábie v mešitě Omar. Vložil se do toho i Katar, který přišel s příběhem o dětech, kterým byly vytrhány nehty.

    V té době se Saúdská Arábie nesnažila zavést vůči Sýrii novou formu politiky, ani svrhnout vládu. Záměr Rijádu spočíval výlučně v tom, aby se nestal prezidentem člověk, který není sunnitského vyznání. Na základě nějakého zvláštního historického vývoje wahhábisté, kteří před dvěma sty lety považovali jak sunnity, tak šíity za kacíře, a vyzývali k jejich vyhlazení, pokud se nezačnou kát, se dnes prezentují jako obhájci sunnitů a vrazi šíitů.

    Pokud jde o drobný emirát Katar, ten se dožadoval pomsty poté, co došlo k výpadku plynovodu v Sýrii.

    Francie, která se měla podílet na spiknutí na základě ujednání s londýnským Lancaster House, stála stranou kvůli neočekávaným iniciativám v Libyi. Ministr zahraničních věcí Alain Juppé se snažil dotlačit Francii, aby se znovu připojila ke konspirátorům, ale Eric Chevallier, velvyslanec v Damašku, který byl svědkem zkreslování faktů, tomu bránil tak dlouho, jak jen to bylo v jeho silách možné.

    Když se Francie znovu připojila ke skupinovému spiknutí, pokračovala ve svém cíli, stanoveném v roce 1915, týkající se kolonizace Sýrie na základě Sykes-Picotovy dohody. Stejně jako byl francouzský mandát nad Sýrií považován za přechodný ve srovnání s trvalou kolonizací Alžírska, považuje se ve 21. století kontrola nad oblastí Sahel za druhořadou. Kromě toho, že se Francie snažila uskutečnit své staré závazky, tlačila na to, aby byla vytvořena domovina pro Kurdy podle modelu, který Britové použili v roce 1917 pro Židy v Palestině. Za tímto účelem se Francie spojila s Tureckem, které ve jménu Atatürkovy „národní přísahy“ napadlo severní část Sýrie s cílem vytvořit stát, do kterého by byli vykázáni turečtí Kurdové.

    Zatímco válečné cíle těchto prvních čtyř agresorů jsou vzájemně slučitelné, cíle posledních dvou nejsou kompatibilní s ostatními.
    Kromě toho jsou Francie, Spojené království a Turecko tři staré koloniální mocnosti. Všechny tři se nyní pokoušejí prosadit svou moc nad stejným trůnem. Válka proti Sýrii tak opět aktivovala jejich starou rivalitu.

    Epizoda Daeš ve válce proti Sýrii a Iráku

    Na konci roku 2013 Pentagon revidoval své plány v rámci strategie amerického admirála Cebrowského. Pentagon modifikoval své původní plány, jak odhalil Ralph Peters, a nahradil je plánem Robina Wrighta na vytvoření „Sunnistánu“, který by spojoval Sýrii a Irák.V září 2015 však nasazení ruské armády v Sýrii - coby překážky pro teroristy Daeš vytvořit „Sunnistán“ - zničilo projekty všech šesti hlavních partnerů v této válce.

    Svobodná syrská armáda, Džabhat al-Nusrá, Ahrar al-Sham s vlajkami v Sýrii

    V následujících třech letech války byly stanoveny další cíle: Na jedné straně vytvořit v rámci strategie Cebrowského nový stát, spojující Irák a Sýrii, a na druhé straně použít Daeš k tomu, aby zredukoval a přerušil Hedvábnou stezku, kterou se Čína pod vedením prezidenta Xi Jinpinga snaží znovu aktivovat, a udržoval tak kontinentální nadvládu nad „západní“ částí.
    Syrsko-ruské vítězství a obrat Spojených států

    Sestřelení letounu Il-20, k němuž došlo 17. září 2018, bylo příležitostí pro Rusko, aby ukončilo tuto vleklou válku a učinilo dohodu s Bílým domem, aby se postavili proti dalším agresorům. Je to prakticky totéž, sice v menším měřítku, jako reakce Ruska/USA nasuezskou krizi v roce 1956.

    Nejen, že Moskva dodala syrské armádě protiraketové obranné systémy (S-300), ale také nasadila celý integrovaný systém sledování. Jakmile začne tento systém fungovat a syrští důstojníci budou vyškoleni a budou umět systém používat, což bude trvat nejvýše tři měsíce, nebude možné, aby západní armády přeletěly nad územím Sýrie bez povolení Damašku.

    Prezident Trump již dříve oznámil, že hodlá stáhnout ze Sýrie americké jednotky. Poté však stáhl své rozhodnutí pod tlakem Pentagonu, a souhlasil s názorem generálů vyvíjet neustále tlak na Damašek po tu dobu, dokud budou Spojené státy vyloučeny z mírových jednání v Soči. Nasazení ruské armády - k čemuž dal pravděpodobně Bílý dům souhlas - poskytlo prezidentu Trumpovi příležitost donutit Pentagon, aby ustoupil. Pentagon bude muset stáhnout své jednotky, ale může zachovávat přítomnost svých žoldáků (pokud k tomu dojde, tak to budou Kurdové a Arabové z Demokratických sil).

    Syrský ministr zahraničních věcí Walid el-Mouallem, který předstoupil před Valným shromážděním OSN, požadoval okamžité a bezpodmínečné stažení zahraničních okupačních sil - amerických, francouzských a tureckých.

    Pokud Spojené státy odejdou, potom nebude možné, aby zůstaly francouzské a turecké jednotky. Izraelci nebudou moci přeletět nad územím Sýrie a bombardovat tuto zemi. Britové již Sýrii opustili.

    Avšak Tel-Aviv, Paříž a Ankara stále doufají, že prezident Trump 6. listopadu neuspěje u voleb a bude zbaven funkce. Proto čekají na výsledky těchto osudových voleb, než se rozhodnou.

    Pokud dojde k tomu, že Donald Trump vyhraje volby do Kongresu, vyvstane další otázka. Pokud se západní mocnosti vzdají válčení v Sýrii, kam se přemístí, aby mohly pokračovat ve své nikdy nekončící válce? To je opravdu realita, na níž se shodují všichni odborníci - vládnoucí třída Západu je již tak nasáklá krví a arogancí, že není schopna přijmout myšlenku, že by ji zatlačily nové asijské mocnosti.

    Rozvážnost jim bude radit, že jakmile bude jednou válka ztracena, agresoři by se měli stáhnout. Ale intelektuální založení Západu jim v tom bude bránit. Válka na tomto území skončí jedině tehdy, až si najdou novou kořist, do které se budou moci zakousnout.

    Syrský prezident Bašár Asad, ruský prezident Vladimir Putin a ruský ministr obrany Sergej Šojgu přihlížejí vojenské přehlídce na letecké základně Hmímím v Sýrii, 11. prosince 2017 

    Pouze Spojené království se nějakým způsobem zamyslelo nad reakcí. Nyní už je jasné, že i když Londýn udržuje diplomatický tlak na Sýrii prostřednictvím tzv. Malé skupiny, pozornost Británie je již zaměřena na oživení „Velké hry“, kdy po celé 19. století docházelo ke konfrontaci mezi královskou korunou a carem. Poté, co Londýn vymyslel kauzu Skripal, a na základě „Zinovjevova dopisu“, právě „přistihl“ ruské „externí“ zpravodajské služby - které se snažily zjistit, co se proti nim chystá ze strany Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) - při činu.

    Tato geopolitická doktrína je nezávislá na událostech, které slouží jako záminka. „Velká hra“ byla strategií britské říše. To, že ji současné Spojené království obnovilo, je důsledek Brexitu a politiky „globální Británie“. Stejně jako v 19. století povede toto protiruské uspořádání za nějaký čas ke zvýšené rivalitě mezi Londýnem a Paříží. Oproti tomu kdyby Theresa Mayová neuspěla - zároveň s otázkami, týkajícími se Brexitu a udržení Spojeného království v Evropské unii - všechny tyto projekce by byly zrušeny.

    Jestliže Francie nyní zvažuje možnost opustit Střední východ, aby se mohla soustředit na oblast Sahel (tj. území v severní Africe na jižním okraji Sahary, pozn. překl.), tak postavení Spojených států je mnohem problematičtější. Od útoků 9/11 si Pentagon užíval jisté autonomie. Deset bojových velitelů ozbrojených sil již nedostává rozkazy od šéfa Společného sboru náčelníků štábu, ale pouze od ministra obrany.

    Časem se stali skutečnými „místokráli amerického impéria“ - což je funkce, o kterou nechtějí přijít; nechtějí, aby je prezident Trump zbavil této funkce. Někteří z nich, jako např. velitel pro jižní Ameriku (SouthCom), mají v úmyslu pokračovat ve strategii Cebrowského navzdory varování Bílého domu.

    Takže panuje velká nejistota. Jediný pozitivní krok se týká teroristů Daeš - tři roky západní mocnosti předstíraly, že bojují proti této teroristické organizaci, avšak současně je zásobovaly zbraněmi. V současné době Donald Trump nařídil zastavení této praxe v souvislosti s teroristickým státem - Chalífátem - a syrské a ruské armádě se podařilo zatlačit džihádisty. Západ netouží po tom vidět své přátele, „umírněné teroristy“ - nyní kvalifikované na „teroristy“ - aby se masově objevovali v jejich zemích. V důsledku toho, ať už to přiznávají či nikoli, doufají, že všichni budou v Sýrii zabiti.

    Právě americké volby do Kongresu rozhodnou o tom, zda bude válka pokračovat v Sýrii nebo se přemístí na jiné bojiště.

    0 0

    Josef Jan Novák
    16. 10. 2018
    Jedna kamarádka z Brna, která se mě ptala, koho jsem volil. Napsal jsem ji, že nikoho, neboť senátor se u nás nevolil. Naštěstí.... Moje přítelkyně volila na Praze 12 kandidáta SPD. Jistě víte, koho myslím. Její hlas však přišel vniveč, stejně jako ve druhém kole hlas pro paní Tylovou. Bezbarvý muž s rybím pohledem, bez názoru, který se vyznačuje tím, že dokáže hodiny mluvit o ničem a spolehlivě dokáže najít v zadní části těla ten pravý a správný otvor do kterého se dokáže zavrtat. Momentálně je to otvor zvaný EU.


    Čert vem senátora. Caligula jmenoval senátorem koně, občané Prahy 12, ale i Prahy 2, Prahy 3 a Prahy 4 se nezmohli ani na to a poslali do Senátu.... Doplňte si co chcete. A tací kandidáti jako pánové Kuras, Jakl a další neprošli a vlastně ani nemohli projít v tom městě, kde moudrost a cit chodí postranními ulicemi a lepšolidi na ně plivou a smějí se jim. Bůh žehnej Milošovi, že dokázal tenhle triumvirát z pekla přišlý a Ďáblem stvořený porazit. Moc jsem se bál, že sto let naší republiky oslavíme s chemikem řízeným padákovým chemikem na Hradě. Bylo by to ponížení všech českých vlastenců, srovnatelné snad jen s Protektorátem.

    Bůh žehnej Milošovi! Ale co bude za čtyři roky. Bezbarvý muž s rybím pohledem již oznámil, že by rád zasedl na Hradě. Což o to, věk má ideální, schopnosti sice prachmizerné, charakter raději nerozebírám, ale na to se dneska nehraje... A nejhorší je, že k těm stávajícím voličům přibude nová generace našich občanů zmasakrovaných našim školským systémem a ČT a tak ryba se svými ambicemi vůbec nemusí být na suchu. A k tomu připočtěme, že vlastenci jistě rozdrolí své síly a nebudou schopní se shodnout na jediném a hlavním kandidátovi, který se postaví tomu tzv. Demokratickému bloku řízenému z Bruselu a penězmi pana Soroše.

    Všichni ti kandidáti by měli být soudní a svoje osobní ambice a ega by měli upozadit zájmům Českého národa. Měli by mít napaměti, že mnozí z jejich soukmenovců přinesli národu oběť mnohem větší. Připomeňme si slova legionáře Rudolfa Medka z básně Přísaha: "My víme, z té barvy krve rudé, že vzejde štěstí našich dětí, i na nás ještě po staletí vzpomínat šťastný národ bude". Nenechme odkaz našich předků rozpustit v Evropskounijních fekáliích. Jsme Evropani, ale především jsme Češi, Slovaná a pak samozřejmě i Evropané. V tomto pořadí a nikoli obráceně! Za čtyři roky budeme volit prezidenta. Postavme takového kandidáta, za kterého se nebudeme muset stydět nejenom my, ale za kterého by se nemuseli stydět ani naši předci. A pokud se nám to nepodaří, nechme alespoň naklonovat Caligulova koně a volme ho všemi našimi kopyty a volskými oky. Pořád to bude lepší alternativa...

    0 0

    Jana Maříková
    16. 10. 2018 hu-berlin.de/inst-islam-theol
    Nejstarší berlínká vysoká škola - Huboldtova univerzita - otevírá Islámský institut. Má jít o muslimskou obodbu teologické fakulty, na níž studují budoucí křesťanští kněží. Do vzniku instituce, která bude připravovat budoucí imámy a učitele islámského náboženství, investuje jen město Berlín minimálně 13,8 milionu Eur. Ve vedení institutu zasedli představitelé extrémně konzervativní formy islámu. "V německém tisku je nová universitní složka ironicky označována jako Šárija institut".


    Na slavné Humboldtově univerzitě v Berlíně vzniká "Šaríja institut". Po otevření největší německé mešity v Kolíně nad Rýnem v době návštěvy tureckého prezidenta Recepa Tayipa Erdogana je to další v řadě mnohých náznaků, že Německo se zcela podvoluje agresivním formám politického islámu. Už mnohokrát jsem čerpala z německých zdrojů. Cicero, Online magazín pro politickou kulturu přináší mnoho zajímavého. Tentokrát mě upoutal článek Tobiase Maydla "Nový berlínský Šaríja isntitut. Tři islámské spolky, reakční názory a spousta peněz od státu - to jsou ingredience pro nový Islámský institut na Humboldtově univerzitě v Berlíně." Mají se tam prý vzdělávat imámové a učitelé islámského náboženství. Autor článku dodává, že "ale většinu muslimů nereprezentují."

    Článek popisuje vznik institutu, jehož radu budou podle znalkyně islámu Rity Breuer tvořit "velmi konzervativní spolky, orientované na šaríju". Mezi členy rady nejenže nebude ani jeden moderní profesor islámské teologie, ale liberální muslimové budou vůbec vyloučeni z působení institutu.

    Vedení univerzity se zdá, že tři spolky - Islámská berlínská federace, Centrální rada muslimů Německa a Islámské společenství šíitských německých obcí (IGS) budou německé muslimy reprezentovat dostatečně. Centrální rada Muslimů přitom prý reprezentuje necelé jedno procento v německu žijících muslimů a asi 75% tamějších muslimů o ní "v životě neslyšelo". Tolik expertka na islám Rita Breuer.

    Dodává ještě, že ve vybraných spolcích vůbec nefigurují liberálně smýšlející muslimové a muslimky, žijící v Německu. A tím pádem se ani nebude konat tolik potřebné ukotvení liberálního islámu na akademické půdě. Žádné zohlednění svobody, rovnosti, demokracie a lidských práv. Ještě horší to bude s posunem islámu k hodnotám, slučitelným s německou ústavou.

    Islámský institut se téměř jistě bude ubírat přesně opačným směrem, k politickému islámu, reprezentovanému už dnes spolkem "Turecko-islámský svaz instituce pro náboženství, registrovaný spolek" (DITIB) přímo řízeným z Turecka, jehož v mnoha ohledech skandální otevření mešity v Kolíně je ještě v živé paměti. I díky tomu, že starostka Kolína při něm nesměla promluvit, protože je "jen"žena.

    Studentský parlament je proti vzniku Islámského institutu. Dosud ale nenalezl sluchu nebo narazil jen na ty, kteří věří slibům těchto spolků. Berlín chce do roku 2022 investovat do Islámského institutu 13,8 milionů Euro. Jak asi bude tento institut naplňovat myšlenku svobody vědeckého bádání, když představitelé zmíněných muslimských obcí, kteří budou v radě institutu sedět, už dnes kritizují liberální islámské vědce a potlačují jejich názory? A cožpak teprve ti, kteří z něho vzejdou jako imámové a učitelé náboženství? Na jejich záverečných vysvědčeních bude pečeť Humboldtovy univerzity...

    Rita Breuer zakončuje svou úvahu: "Tady vůbec nejde o otevřený teologicko-akademický diskurs, ale jednoznačně o konzervativně reakcionářský názorový monopol. Jde především o to, marginalizovat liberální muslimy a pronásledovat každou kritiku islámu."

    Romantické představy o islámu jakožto součásti života v demokratické a svobodné zemi se svobodou náboženství zdá se, konečně berou za své i v Německu, které do této doby ústy většiny svých politiků zarputile odmítalo, že by s islámem mělo jakýkoli problém. Ale po sérii posledních událostí, radikalizaci německých Turků právě i díky imámům v mešitách spolku DITIB, jejich jednoznačnému příklonu k tureckému nacionalismu a nikoli naposledy i díky aktivitám spolků jako jsou již zakázaní Osmani Germánie, se zdá, že dochází k pochopení reality. Že islám ve své militantní podobě, která utlačuje i své vlastní bratry ve víře, pokud nejsou "ti správní muslimové", není slučitelný s německou ústavou, s hodnotami, ve kterých jsme si zvykli žít a o které můžeme až překvapivě rychle přijít.

    Sami liberální němečtí muslimové mají značný problém s přístupem německých politiků k islámu a zejména v případě německé levice kritizují, že to, co u německých občanů považují "lefties"za Zlo, tedy nacionalismus a náboženskou intoleranci, u lidí s migračním původem nevidí.

    Ali Ertan Toprak, jeden z představitelů Kurdské německé obce, uvedl k tomuto článku na svém profilu: "Neznám žádnou zemi, která tak podporuje své nepřátele, jako je Německo"

    Jak pravil filosof, obhájce otevřeného myšlení a otevřené společnosti Karl Popper: "Neohraničená tolerance musí nutně vést k vymizení tolerance. Když rozšíříme bezmeznou toleranci až k těm, kdo tolerantní nejsou, když nejsme připraveni bránit společnost tolerance proti jejich útokům, budou ti tolerantní zničeni, a tolerance s nimi. Musíme proto vyhlásit, ve jménu tolerance, že nebudeme tolerovat intoleranci."

    Kde jinde by se tyto myšlenky měly bránit, než na akademické půdě? Ale ta už není to, co bývala... Ve jménu politické korektnosti jsme si zakázali kriticky myslet a říkat nahlas své názory. Agresivní nositelé "jediného správného" názoru opanovali veřejný diskurs. Německo zašlo, zdá se, už příliš daleko.

    0 0

    Erik Best
    16. 10. 2018 EB
    Když si předseda hnutí ANO Andrej Babiš v únoru roku 2016 ještě jako ministr financí v rozhovoru s Financial Times hrál na Ludvíka XIV. („Strana je spojená s mojí osobou. Strana jsem já.”), mluvilo se o tom ještě několik dní. Přiznat takovou míru kontroly jednoho člověka nad důležitou politickou stranou v demokratické zemi bylo něco mimořádného. 



    Lidé si ale na takové chvástání brzy zvykli, takže když Babiš 4. října v MF Dnes prohlásil „vláda jsem já,” málokdo se nad tím pozastavil. Babiš doslova řekl: „Neumím si představit, že by měl pan Petříček jiné názory, než má vláda, tedy než mám já.” O dva dny později Tomáš Petříček v rozhovoru pro MF Dnes prohlásil, že „naši zahraniční politiku tvoří ministerstvo zahraničních věcí.” Dodal, že to ale nebere jako soutěž mezi sebou a Babišem. Někdo v jeho okolí to tak ale zjevně vnímá. Petříček se stane ministrem dnes v 11:30. Od dnešního odpoledne tak můžeme sledovat, kdo je skutečným Ludvíkem XIV. české zahraniční politiky.

    0 0

    Jamal Khashoggi
    Václav Umlauf 
    17.10.2018  E-republika
    Noviny na Západě umně manipulují vraždu svého zaměstnance. Tuto vraždu naopak do detailů odkrývá ruské médium, které Washington Post systematicky obžalovává z manipulace. To je svět, ve kterém žijeme.




    V roce 2014 jsem psal dva články o bídě západního žurnalismu, který na Ukrajině a na Blízkém východě mlčí k vraždám novinářů.

    A klikněte si v heslech na jména zavražděných novinářek Serena Shim a Yara Abbas. Teď běží případ saúdsko-arabského novináře jménem Jamal Khashoggi. Ten si šel vyřídit nějaké osobní věci na saúdský konzulát v Ankaře. Podle zpráv z různých zdrojů shrnutých v Russia News zde byl tento novinář mučen speciálním týmem, který pro tento účel přiletěl přímo z Rijádu. Vedl ho neúspěšný šéf tajné policie odpovědný za debakl Saúdů v Jemenu. Tělo novináře bylo rozřezáno na kusy a odvezeno z ambasády. Takovou věc nelze udělat bez příkazu nejvyšších míst, to je jasné.

    A nyní se podívejte na reakci korporátního listu Washington Post, pro který Jamal Khashoggi pracoval jako novinář v zahraničně-politické rubrice. Tady je z WP článek rekapitulující fakta případu vzhledem k příslušnému řezníkovi. O rozřezání těla a forenzních nálezech turecké policie se tam nic nedozvíte. Přílet vládních katů tam sice popsaný, ale vypadají spíše na saúdské turisty. Politické pozadí této vraždy není žádné. A přitom pro WP tento novinář pravidelně psal, a vcelku velmi mírně. Prozápadně vysvětloval, že válka v Jemenu a v Sýrii je dobrá věc na pomoci demokracii a pro svržení nepřijatelných režimů. Ale pokud se vraždění dostalo už příliš daleko (rozuměj: máme to s teroristy prohrané), tak bychom měli respektovat vůli místního lidu. Ale hlavním důvodem jeho vraždy byl fakt, že patřil k politické opozici současného vládce Muhammada bin Salmana.

    Korporátní plátek vlastněný Bezosem obětoval vlastního novináře zájmům koncernu. Nikdo přece proti sobě nepoštve hlavní zadavatele reklamy na světě. Jednou jsme seděli s kamarády u piva a zkoušeli jsme odhadnout, kolik stojí Saúdy koupení všech velkých novin. Tuto korupci provádějí proto, aby globálně přikryli politické a teroristické svinstvo, které dělají doma a na Blízkém Východě. U nás je to stojí pakatel, ale západní noviny musí být o dost dražší. Tam to asi třicet stříbrných nespraví a jde o miliardy dolarů zabalené do vývozu zbraní. A to je cena za rozřezaného novináře. A nyní k ruským RT News a k dalším novinám jako Intercept. Ty buď podávají podrobnosti o vraždě (RT) nebo odhalují zázemí amerického mlčení (Intercept zde). V posledně uvedeném Greenwaldově článku také najdete vysvětlení, jak a proč rafinovaně mlčí k vraždě vlastního novináře Washington Post uplacený Saúdy.

    Tak to shrňme. Prostituce novinářů jim zcela jistě škodí na zdraví. Šílené režimy je rozřežou na velvyslanectví na kusy a pak přivezou do rodné země diktátora, aby ho potěšili tímto zajímavým dárkem. Protože se presstituti prodali korporacím, tak jsou zbytné zboží, stejně jako všichni ostatní korporátní žoldnéři. A když je třeba, tak jsou tito zbytní žoldnéři obětováni pro vyšší zájmy příslušného majitele novin. Tak vznikl zajímavý paradox. Noviny na Západě umně manipulují vraždu svého zaměstnance. Tuto vraždu naopak do detailů odkrývá ruské médium, které Washington Post systematicky obžalovává z manipulace. To je svět, ve kterém žijeme.

    0 0

    St.Hroch 
    17. 10. 2018
    K rozdmýchávání sporů uvnitř Pravoslavné církve…
    Jestliže o církevním sporu musí jednat bezpečnostní rada jaderné mocnosti, je to nejspíš vážné. Podle agenturní informace prezident Ruské federace (RF) Vladimír Putin jednal na mimořádné schůzce se členy Bezpečnostní rady RF o rozhodnutí „Vesmírného patriarchátu“ navrátit ukrajinských pravoslavným církvím kanonický statut a zrušit rozhodnutí (z roku 1686) o předání ukrajinské církve Moskevskému patriarchátu…


    Závěry porady zveřejněny nebyly. Kreml už předtím oznámil, že sdílí znepokojení Ruské pravoslavné církve (RPC) kolem této situace a že bude pravoslavné bránit.

    Připomínám, že 11.října rozhodl synod Konstantinopolské (Istanbulské) církve (KPC) o anulování výnosu z roku 1686 o předání Kyjevské metropole Moskevskému patriarchátu. Současně bylo rozhodnuto o odvolání klatby nad nejvyššími představiteli dvou nekanonických církví – „Ukrajinské pravoslavné církve Kyjevského patriarchátu“ Filaretem a „Ukrajinské autokefální pravoslavné církve“ Makariou, což by umožnilo vznik jednotné ukrajinské církve. RPC se snahou o odtržení ukrajinské pravoslavné církve nesouhlasí a už 14. září oznámila, že přerušuje modlitební připomínání patriarchy Bartoloměje, jakož i svoji účast ve strukturách pod předsednictvím tohoto patriarchy.

    V interview ruského ministra zahraničí Lavrova pro RT France, Paris Match a Figaro se hovoří o tom, že Konstantinopolský patriarcha Bartoloměj v situaci kolem ukrajinské církve „vyvolává provokace“, které přímo a veřejně podporují USA.

    Na slova novináře o tom, že se „ukrajinský patriarchát rozhodl otočit k Moskvě zády a získat nezávislost na RPC“, Lavrov odpověděl:

    „Ukrajinský patriarchát se neobracel k RPC zády proto, že Ukrajinská pravoslavná církev (UPC) vystupuje proti provokacím vyvolávaným nyní Konstantinopolským patriarchou Bartolomějem za přímé a veřejné podpory z Washingtonu.“
    Šéf ruského ministerstva zahraničí poznamenal: „Vměšování do církevních záležitostí je zákonem zakázáno na Ukrajině, v Rusku a doufám, že i v každém jiném normálním státě. Jestliže ale zvláštní představitel USA pro církevní otázky přímo vítá rozhodnutí patriarchy Bartoloměje a zvláštní představitel Státního departamentu USA Kurt Wolker, jehož posláním ve jménu USA je zabývat se součinností při ukrajinském urovnání na základě Minských dohod, prohlašuje o těchto procesech to, co prohlašuje, pak se tomu u nás říká, že na zloději čepice hoří, jinými slovy, že se sám prozradil“, dodal Lavrov.

    Expert na Ukrajinu, politolog a ředitel Centra systémové analýzy a prognóz Rostislav Iščenko na televizním kanálu „Ukrajina.ru“ informace upřesňuje:



    Především nikdo neřekl, že rozhodnutí o autokefalii (osamostatnění) bude vydáno právě teď. Naopak exarchové, které Bartoloměj na Ukrajinu vyslal (kanadský a řecký biskup) hned po příjezdu na Ukrajinu prohlásili, že to nebude záležitost jednoho dne, ale nejspíš ani jednoho roku. Jde tedy o proces. Za druhé pak dnes Bartoloměj nemá komu na Ukrajině autokefalii předat. Pravoslavná církev moskevského patriarchátu, jako jediná kanonická, ho o autokefalii nežádá. Žádá ho o ni ukrajinský stát a Bartoloměj přijal jeho koncepci, že musí mít svoji nezávislou církev. K poskytnutí autokefalie ale taková musí existovat – ale taková tam není. Jsou tam odštěpenecké církve, které se z hlediska kanonického pravoslaví jeví v nejlepším případě jako společenské organizace, ale jinak jsou „raskolnické“ – odštěpenecké. A těm Bartoloměj poskytnout autokefalii nemůže, protože by se dostal do rozporu s celým světovým pravoslavím. Všichni mají svoje „raskolniky“ a nikdo z nich nechce, aby jim z Konstantinopole udělovali nezávislost.

    Takže tam Bartoloměj nezbytně potřebuje vytvořit strukturu, které by mohl autokefalii poskytnout. Proto vlastně jde na Ukrajině o zřízení exarchátu KPC, o znovuvytvoření kyjevské metropole, podřízené konstantinopolskému patriarchátu, který nikoli náhodou apeluje na události ze 16. – 17.století, kdy UPC spadala pod konstantinopolský patriarchát.

    Bartoloměj se dostal tak daleko, že prohlašuje výnos ze 17. století za nezákonný s tím, že ho KPC nikdy neuznala – třebaže ho uznala, a dokonce zpochybňuje oprávněnost existence RPC a jejího patriarchátu v Rusku. Tak se snaží buď zabrat UPC moskevského patriarchátu jako takovou, nebo tam zřídit novou strukturu, novou kyjevskou metropoli, která by, v čele s metropolitou Onufrijem, uznala Bartoloměje za svého nadřízeného s tím, že jednou jí bude přiznána autokefalie, protože Konstantinopol samostatnou UPC nepotřebuje. KPC potřebuje rozšířit svůj vlastní vliv. K tomu využívá situaci Porošenka, který se snahou o onu autokefalii a prohlášením o jejím udělení dostal do komplikace vpředvečer voleb a potřebuje na informačním poli nějaké vítězství. K tomu mu stačí pouhý příslib udělení autokefalie „nové UPC“ s tím, že „je třeba jen upřesnit nějaké detaily“… a přiznání autokefalie v budoucnu je přislíbeno. Tím se stává Porošenko, na rozdíl od svých politických konkurentů, jakýmsi centrem celého toho úsilí. Následně dojde i k fyzickému vytlačování „promoskevských“ pravoslavných duchovních. Konstantinopol už začala zakládat odpovídající struktury, které si budou nárokovat statut kyjevské metropole, a to včetně zabavování majetku UPC moskevského patriarchátu…


    Takže Porošenkovi, Bartolomějovi a jejich zámořským patronům vůbec nejde o samostatnost UPC, ale hlavně o její odtržení od Moskvy. Oni sledují každý svoje cíle a to, že si tak zahrávají s ohněm, že mohou na Ukrajině rozpoutat náboženskou válku, která jak ukazuje historie, může být ještě krvavější než válka občanská – to je ani v nejmenším nevzrušuje. A amíci (pindosové) jsou nejspíš skutečně rozhodnuti bojovat proti Rusku do posledního Ukrajince…

    A koho by zajímaly dávné kořeny konfliktu a rozumí rusky, pro toho přikládám odkaz na besedu na dané téma na TV kanálu „Deň TV:


    0 0


    Tereza Spencerová
    Tereza Spencerová, úvod Radim Valenčík
    17.10.2018  blog R. Valenčíka
    Na žádost několika svých kamarádů, kteří nejsou Facebooku a nechtějí na něm být (mají pro to prý své důvody), přetahuji vynikající "ranní kávičky" Terezy Spencerové na svůj blog, který čtou pravidelně.

    "Ranní kávičky" se na FB kaskádově replikují formou sdílení a potvrzují tak teorii memplexů. Počet jejich přečtení je nyní již větší než nejčtennějšího mediálního mainstreamu.


    Tereza Spencerova:

    Svět při středeční ranní kávičce 17. řijna:

    -- pokud republikánská strana v listopadu prohraje volby a ztratí kontrolu nad Sněmovnou, "moje vina to nebude"... avízuje Trump... nejnovější statistiky tvrdí, že v USA je aktuálně o 1,2 milionu volných míst víc, než je nezaměstnaných...

    -- z patnácti Saúdů, kteří dorazili na konzulát v Istanbulu... a nejspíš rozřezali, rozpustili a vypustili Chašúgdžího (neboť se po něm našla jen DNA)... někteří patřili k osobní ochrance korunního prince Muhammada bin Salmána... obětní beránci jsou tedy označeni... jakpak se na to asi dívají ostatní členové ochranky MbS... MbS by se měl začít bát... ale ne Američanů... Trumpův Pompeo za ním letěl 12 hodin, aby si pak spolu sedli na 15 minut... a byli oba spokojení... a u MbS byla i ruská delegace, aby probrali cosi o Sýrii... o obsahu jednání všichni mlčí...

    -- ruské devizové rezervy činí 459 miliard dolarů a ruská ekonomika je díky tomu stabilní, ujišťuje své spoluobčany Putin... Rusko se "dedolarizuje" prý tak do "pěti sedmi let", odhadují v tamním parlamentu... tedy pokud zvládnou "spoustu problémů", které s tím souvisí...

    -- dolar do šesti let padne o 40 procent vůči euru, počítají bankéři na Bloombergu...

    -- zatímco USA mají plné ruce se "svými" Saúdy, obě Koreje se v klídku dohodly na opětovném propojení železnic a silnic...

    -- Al Kajda a další hardcore džihádisté z Idlíbu rozjeli "bezpečnostní operaci"... proti "spícím buňkám" Daeše... aneb "svůj Idlíb si rozvracet nenecháme"...

    -- německý bundeswehr ze svých řad hromadně, po stovkách, propouští "pravicové extremisty", ať je tím míněno cokoli...

    -- EU potřebuje Itálii a Itálie potřebuje Unii... bojí se Juncker, že italský exit už by Unie nepřežila...

    -- Itálie odmítá francouzskou omluvu za to, že francouzští policisté "omylem" zavedli skupinu migrantů na italskou stranu hranice... Řím to považuje za "bezprecedentní útok vůči Itálii"...

    -- USA nechť se nepletou do toho, od koho bude Evropa kupovat energie... hájí si Berlín své budoucí zisky a politický vliv... z Nord Streamu II

    -- do Německa loni přijelo víc Rumunů než Syřanů ...73 tisíc oproti 60 tisícům... a k tomu taky 34 tisíc Poláků, 33 tisíc Chorvatů a 30 tisíc Bulharů...

    -- ve snaze zmírnit "války gangů" v ulicích ve Švédsku zahájili svéráznou akci – kdo odevzdá na policii své ruční granáty a další výbušniny, nebude potrestán... fascinující... tanky si smějí ponechat... zatím...

    -- při "zastavování ruského agresora" na Ukrajině zahynulo 2900 vojáků... tvrdí Porošenko...

    -- jazykový zákon, který je na Ukrajině primárně zaměřen proti ruštině, nejspíš zavře i Kiyv Post, jediný anglojazyčný list v zemi, protože redakce nemá peníze, aby tiskla i mutaci v ukrajinštině...

    -- pod dojmem výzkumů změn klimatu se německé ekologické skupiny chystají demonstrovat... za jadernou energii... kterou před pár lety zakázaly...

    -- Facebook "vyzmizíkoval" dokumentární film George Monbiota o Kryštofu Kolumbovi... a kolonialismu, který svou plavbou nastartoval... zatím je k vidění ještě na Monbiotově Twitteru...

    -- stále častější střety s Kurdy přiměly íránské Revoluční gardy posilovat oddíly u hranic s Irákem, na jehož území mají íránští Kurdové základny... část Revolučních gard se nově stala terčem amerických sankcí...

    -- v nové dvacetičlenné etiopské vládě je deset žen...

    -- globální oteplování omezí pěstování ječmene, hrozí vědci na portálu Science Alert... bude míň piva...

    Tož tak...

    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6231-ranni-kavicka-terezy-spencerove-17-10.html

    0 0

    Jaromír Petřík
    17. 10. 2018     jaromirpetrik
    Na blogu IDnes jsou autoři, kteří se zabývají zločiny komunismu. Určitě je vhodné si tyto zločiny připomínat, aby se již neopakovaly, ale ještě potřebnější je, připomínat si zločiny západní demokracie. Ty se totiž dějí dodnes.K napsání tohoto blogu mne inspiroval článek pana Trizuljaka "Stopa komunistických zrůdností, která se neztratila"trizuljak. Jeho problém ovšem je, že ve svojí diskusi připouští pouze souhlasné a obdivné příspěvky. 


    Pokud jsem mu napsal do diskuse příspěvky, které nechválí jeho články, ale klade otázky, na které nedokáže odpovědět, tak moje dotazy a příspěvky místo odpovědi „statečně“maže. Konkrétně maže jakékoliv příspěvky, kde oponent porovnává zločiny komunismu se zločiny západní demokracie. 

    Napíši tedy blog na téma zločinů spáchaných západní demokracií. Jako jeden z největších zločinů, který nikdy nebyl potrestán, je určitě vojenská agrese USA ve Vietnamu v letech 1964 – 1973.

    Tuto válku proti Vietnamu vyprovokovaly USA v Tonkinském zálivu poblíž území Vietnamu.Cituji: „Dne 4.srpna 1964 torpedoborec Maddox spolu s dalším torpédoborcem USS Turner Joy (DD-951) ostřelovaly radarové cíle, které považovaly za severovietnamské torpédové čluny. Pravděpodobně šlo pouze o rušení bouřkou a mylné vyhodnocení signálů radaru. Vietnam jakoukoli vojenskou akci dodnes popírá, přičemž podle nedávno odtajněných amerických materiálů byl incident záměrně vymyšlen tehdejším americkým ministrem obrany McNamarou.Prezident Lyndon Johnsonúdajně v roce 1965 v soukromí přiznal pochybení, že „pokud ví, tak námořnictvo střílelo na velryby“. V roce 2005 byly zveřejněny v USA tajné dokumenty o válce ve Vietnamu, z nichž vyplynulo, že údaje o útoku 4. srpna byly zkreslené.“

     Oběť Agent orange

    Dále cituji:„Válka byla vedena se značnou krutostí; trpěli vietnamští civilisté (masakr v My Lai, masakr v Hue, masakr v Dak Son, masakr v Phuoc-vinh) a bylo ničeno životní prostředí po celé zemi. USA použily proti rostlinným porostům defoliantAgent Orange, aby po odlistění přestal prales partyzánům sloužit jako bezpečný úkryt. Použity byly i další chemické látky, např. kyselina dimethylarsinová (Agent Blue) na zničení úrod rýže: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1lka_ve_Vietnamu. Americká strana přiznává, že během války ztratila 58.202 vojáků. Toto číslo zahrnuje i 2400 pohřešovaných. 300.000 vojáků bylo raněných, 153. 000 z nich těžce. 

    Jenže, co to bylo proti počtu mrtvých Vietnamců, kde se udává hrozivé číslo 1,1 milionu vietnamských vojáků, ale ještě horší je počet mrtvých vietnamských civilistů, který není známý a údaje se pohybují mezi 400.000 až 2 miliony.

    I přes tuto americkou agresi za masového použití chemických zbraní zvítězili vietnamští komunisté. Je tedy s podivem, jak je možné, že tolik Vietnamců podporovalo komunisty, když ode všech komunistobijců čteme, jaký to byl zrůdný režim. 

    Ono totiž vrcholem pokrytectví ohledně amerických zločinů vojenských napadení cizích států je agrese proti Iráku, kdy jako záminka bylo ze strany USA uvedeno "pouhé" držení chemických zbraní Saddámem Husajnem. Pozn. Když Saddám Husajn použil chemické zbraně v době války s Íránem, tak to nevadilo, protože tehdy Saddám Husajn stál na té „správné“ straně.
    A to jsem se ještě nezmínil o „Operaci Phoenix,“ kterou vypracovala CIA. 20.587 Vietnamců padlo v letech 1968- 1971 za oběť programu Phoenix realizovaným CIA pro jihovýchodní Asii. Dnes existují domněnky, že toto číslo bylo ve skutečnosti dvojnásobné... Tato strašlivá čísla se dočteme v knize „Povolení zabíjet“ od Edmonta R. Kocha: https://de.wikipedia.org/wiki/Egmont_R._Koch .

    Jeden z amerických „vojenských poradců“ Barton Osborne vypověděl před parlamentním grémiem: Tisíce vietnamských civilistů, kteří se ocitli v podezření, že pomáhají komunistickým guerillám, nebo se prostě zdržovali v nesprávnou dobu na nesprávném místě, byly mučeny a zabíjeny jen proto, aby se naplnily kvóty. Nevím o žádném vězni, který by výslech přežil. Zemřeli všichni! Většinou byli umučení k smrti nebo svrženi z vrtulníků.“

    Churchův výbor, jenž se v roce 1975 znovu zabýval rolí CIA v rámci operace Phoenix, dospěl k závěru, že od začátku roku 1968 do května 1971, padlo za oběť 20.587 Vietnamců. Dnes už dokonce existují opěrné body pro domněnku, že počet obětí byl až dvojnásobný, tedy 40.000.
    Takže, co vy na to, naši slavní komunistobijci? 

    Nezapadají zločiny komunismu do pozadí, pod tíhou zločinů spáchaných naším spojencem USA a to pouze ve válce ve Vietnamu?

    A to jsem nepsal o dalších válkách, které západní demokracie rozpoutala..

    Proč komunistobijci odmítají jakoukoliv diskusi na téma zločinů spáchaných západní demokracií a jakékoliv příspěvky na toto téma v diskusích buď ignorují, píší něco o kolovrátku (stále dokola omílané zločiny komunismu přitom dle nich kolovrátkem nejsou) a ti nejstatečnější příspěvky zbaběle mažou? 

    To se zastánci současné západní demokracie opravdu tolik bojíte, podívat se pravdě do očí? 
    Vždyť to, co spáchali Američané ve Vietnamu je mnohonásobně horší, než to, co komunisté v Československu spáchali za celých 40 let.

    A to komunistický režim současní komunistobijci označují za zločinecký a režim v USA za demokratický.

    Jak to tedy vlastně je?

    0 0

    Joseph E. Stiglitz
    Joseph E. Stiglitz
    17 10. 2018  ProjectSyndicate
    Brzo zjistíme, zda Američané dají přednost budoucnosti Ameriky nebo tomu, že peníze poplynou do republikánské kasy. Politická a ekonomická prosperita USA, do velké míry také mír a prosperita celého světa závisí na odpovědnosti Američanů…



    Oči všech jsou upřeny do USA na listopadové volby do Kongresu. Výsledek voleb odpoví na řadu znepokojujících otázek, které se vynořily před dvěma lety, když v prezidentských volbách zvítězil Donald Trump.

    Dají Američané najevo, že je Trump nezastupuje? Odsoudí voliči jeho rasismus, misogynismus, nativismus a protekcionismus? Vysloví názor, že opovrhováním mezinárodním právem pod mottem: America first, není to, s čím by se USA měly ztotožňovat? Nebo dají voliči všem na vědomí, že nešlo o historickou chybu, když republikáni představili pochybného kandidáta?

    Budoucnost USA je více než nejasná a tak jsou úvahy o tom, co se vlastně odehrálo ve volbách v roce 2016 více než akademické. Otázka zní, jak by se Demokratická strana nebo podobné evropské levicové strany měly prezentovat, aby získaly většinu hlasů. Měly by se přiklonit více k politickému středu nebo by se měly více rozhodnout pro mobilizaci mladé, progresivní a energičtější nastupující generace? Existují důvody, že pravděpodobně poslední varianta by měla znamenat úspěch ve volbách a zabránila by nebezpečí, které Trump představuje.

    Volební účast Američanů je velice špatná a ještě horší je ve volbách, které nejsou prezidentské. V roce 2010 byla účast pouhých 41,8 procent možných voličů, v roce 2014 se, jak uvádí příslušné úřady, následně účastnilo voleb jen 36,7 procent voličů. Voličská účast demokratů bývá ještě horší, i když se zdá, že se v tomto volebních cyklu zvětšila.

    Velmi často je slyšet, že lidé nehlasují, neboť si myslí, že to k žádné změně nepovede. Lidé uvádí, že obě strany jsou si podobné a že to vyjde nastejno. Trump ale dokázal, že tomu tak zcela není. Republikáni, kteří popřeli jakoukoli rozpočtovou spravedlnost, hlasovali v loňském roce pro velké snižování daní pro miliardáře a korporace, čímž poukázali na svoje chápání spravedlnosti. Stejně tak případ Bretta Kavanaugha, soudce Vrchního soudu, kterým se jím stal s podporou republikánů navzdory přesvědčivému důkazu o sexuálním obtěžování., To byl rovněž důkaz, že vůbec není jedno, koho jdou voliči volit.

    Ale také demokraté nesou zodpovědnost za voličskou apatii. Strana by měla překonat svoji dlouholetou chybu ve spolupráci s pravicí na snížení daní ze zisku za prezidentování Billa Clintona (což vyneslo procento těm nejbohatším) a také deregulaci finančního trhu (což mělo vliv na příchod recese) při záchraně bankovního sektoru v roce 2008. Přitom velice málo se pomohlo propuštěným pracujícím a majitelům nemovitostí, kteří musí bojovat s exekucemi, když nejsou schopní splácet hypotéku. Zdá se, že za poslední čtvrtstoletí se Demokratická strana více obrátila k získávání podpory od těch, kteří žijí ze zisku z kapitálu než od voličů, kteří žijí ze mzdy a ze dne na den. Mnozí z těch, kteří nepřišli k volbám, si stěžovali, že se Demokratická strana ve své strategii opírá o útoky na Trumpa namísto toho, aby nabídla určitou lepší alternativu. Hlad po jiné nabídce je naprosto zřejmý, když si všimneme, jak si vedou progresivní kandidáti, jako bývalý prezidentský kandidát senátor Bernie Sanders nebo 28letá kandidátka barmanka z New York Alexandra Ocasio-Cortezová, která v červnu porazila čtvrtého na žebříčku demokratů v kongresových primárkách. Jde o jednoho z nejmocnějších demokratů v USA senátora Josepha Crowleyho, který je považován za budoucího lídra Demokratické strany.

    Oba tahouni demokratů předložili voličům perspektivní poselství svým voličům, že se demokraté musí především zmobilizovat, aby listopadové volby vyhráli. Jejich přáním je znovuoživit prosperitu střední třídy a to tím, že bude dostupná a přitom důstojně placená práce, bude zajištěná finanční jistota a přístup dobrému vzdělání, a to bez zničujícího závazku dluhu pro studenty, se kterým se dnes musí mnozí absolventi potýkat. Stejně tak oba kandidáti usilují o důstojné zdravotní zabezpečení, bez ohledu na předchozí zdravotní stav. Dalším volebním tahákem je zajištění dostupné ceny bydlení a jistota určitého minimálního důchodu, aby se starší lidé nestali obětí dravého finančního kapitálu. Jejich cílem ale také je dosáhnout dynamické, konkurenceschopné a tržně spravedlivé ekonomiky za podmínky určité regulace neřízené síly trhu, financí a globalizace. Konečně oba kandidáti hodlají prosazovat zesílení vyjednávacích pozic pracujících.

    Přitom uváděná privilegia střední třídy byla již v minulosti dostupná. Existovala dokonce již před padesáti lety, kdy USA byly značně chudší, než jsou dnes a přitom i dnes lze finančně této úrovně privilegií dosáhnout. Americké hospodářství nebo jakákoli demokracie nemohou přistoupit na to, že by střední třídu nepodporovaly. Vládní politika a její program, počítaje v to i veřejnosti dostupné zdravotní pojištění, další důchodové možnosti nebo hypotéky mají klíčový význam pro výše uvedenou vizi programu.

    Je povzbudivé slyšet podporu těmto progresivním návrhům a politickým lídrům, kteří takto uvažují. V normálním demokratickém státě by jistě tyto myšlenky a ideje měly převažovat. Jde ovšem o to, že americká politika je zkažená penězi, ohýbáním výsledků voleb a masovým omezováním možnosti volit. Daňový zákon z roku 2017 nebyl o ničem jiném, než podplácením korporací a miliardářů, aby „nalili“ své finance do letošních voleb. Statistiky nám dávají najevo, že peníze americkou politiku značně ovlivňují.

    I přes určité chyby naší demokracie a to je snaha omezit některým voličům možnost volit, tak přesto je síla amerického voličstva značná. Brzo zjistíme, do jaké míry záleží na tom, kolik peněz přiteče do republikánské kasy r. Budoucnost americké politiky a ekonomiky, stejně tak mír a prosperita ve světě, bude záviset na této odpovědi voličů…


    Autor článku Joseph E. Stiglitz je laureátem Nobelovy ceny za ekonomii, profesorem na Kolumbijské univerzitě a hlavním ekonomickým analytikem Rooseveltova institutu. Jeho poslední kniha nese název Globalization and Its Discontents Revisited: Anti-Globalization in the Era of Trump (Globalizace a znovuzrozená nespokojenost: Anti-globalizace v Trumpově éře).

    Článek People vs. Money in America’s Midterm Elections přeložil Mirko Radušević

    0 0

    MIKE/VOE
    17. 10. 2018 PravýProstor
    V rozhovoru pro německý časopis syrský uprchlík hovoří o skutečných záměrech uprchlíků, kteří přišli do Německa. Německý redaktor změnil jeho jméno na “Paul” pro jeho vlastní ochranu.

    “Ve skutečnosti většina uprchlíků přišla do Evropy a zejména do Německa, nikoliv proto, že jejich život byl ohrožen, nebo proto, že byli utlačováni a pronásledováni nebo kvůli rasové nebo sektářské diskriminaci (…) přišli z mnoha jiných důvodů,”říká Paul.

    Na otázku, co tím myslí, odpoví:

    “První důvod je jasně náboženský. Druhý důvod finanční. Přišli do Německa s absolutní jistotou, že to chtěl jejich Bůh, jediný Bůh (Alláh). Jejich Bůh je muslimský Bůh, protože věří, že Boží náboženství je islám a že všichni následovníci jiných náboženství jsou nevěřící a zaslouží si být zabiti.”

    “Z náboženského hlediska je všechno potřeba. Náboženství umožňuje muži vzít si až čtyři ženy a mít mnoho dětí. Není také žádným tajemstvím, že většina uprchlíků jsou sunnitští muslimové,” dodává.

    “Provádějí jednoduchý výpočet, jsou přesvědčeni, že situace za dvě až tři desetiletí bude zcela změněna a kolik lidí bude stát za nimi.”


    Podle Paula je to všechno o ovládnutí a zničení křesťanství:

    “Jsou přesvědčeni, že mají mandát šířit svou víru, islám, v Evropě a otevřít dveře dokořán, což jen stěží potřebují, protože dveře jsou již otevřené. A na samém vrcholu jejich priorit, je v určitém okamžiku dobytí Vatikánu, aby bylo vidět vlajku islámu vlát nad kopulí svatého Petra, a zničit vše, co připomíná křesťany nebo křesťanství.”

    Říká, že velká část migrantské krize byla “organizována”:

    “Jedním z důvodů byla demografická situace v Německu, došlo k nátlaku na vyslání lidí do Německa. Bylo to téměř systematicky organizováno, protože to bylo dobře známé a politiky opakované, Německo potřebovalo přistěhovalce, protože většina evropských společností stárne.”

    “Utečenci vědí, kam šli. Chtějí dobýt Německo a Evropu. Umírnění muslimové sotva zvedají své hlasy proti konzervativním muslimům – ze strachu.”

    Paul byl v Německu asi tři roky. Teprve nedávno obdržel status přiznaného uprchlíka po dobu jednoho roku se subsidiární ochranou. Paul je psycholog a pracoval jako IT specialista pro městskou vládu v Sýrii.

    “Bohužel, nemůžu se dívat optimisticky do budoucnosti,” říká. “Zažil jsem příliš mnoho, znám lidi v mém regionu a také je zde střetávám. Nejlepší by bylo, kdyby Německo posílilo své zákony a ústavu a nevzdávalo se a neustupovalo.”

    - - -



    0 0

    Erik Best
    17. 10. 2018  EB
    Až americký ministr obrany James Mattis navštíví 28. října na několik hodin Prahu, aby se zúčastnil vojenské přehlídky ke stému výročí vzniku Československa, bude nabádat české představitele, aby nakoupili americké vrtulníky, obrněná vozidla a další vojenskou techniku. Zároveň ale bude Mattis nepřímo nabádat české představitele, aby vydali svou armádu všanc „poklesu amerického zbrojního průmyslu,“ jak o tom mluví nejnovější zpráva Mattisova vlastního ministerstva



    Podle zprávy, jejíž vypracování nařídil prezident Donald Trump, zažívají Spojené státy „erozi organické infrastruktury“ a mají slabiny v dodavatelské struktuře, které mohou potenciálně vést k „náhlé a katastrofální ztrátě dodávek.“ Kroky země také podle zprávy nahrávají ekonomickému a vojenskému vzestupu Číny. Jak už to v Trumpově administrativě chodí, poselství směrem k americkým voličům o rizicích, která představuje Čína, vyznívá na světové scéně úplně jinak: Než se rozhodnete nastoupit do zbrusu nového amerického vrtulníku, bude dobré řídit se starým známým dvakrát měř, jednou řež.

    0 0
  • 10/17/18--08:19: Ad Tereza Spencerová
  • Miroslav Pavel
    Miroslav Pavel
    17. 10. 2018  Literárky
    Původně jsem nechtěl k odchodu Terezy Spencerové z Literárních novin psát nic dalšího, než co jsme s Petrem Bílkem už napsali. Diskuze pod tímto naším stanoviskem ale ve mně vyvolala značné rozpaky. A tak jsem si řekl, že přece jen něco ke všemu dodám. Tak především: 

    Tereza nebyla odejita, prostě přišla s tím, že chce skončit. Nechci spekulovat o důvodech. Těžko jsem pro ni mohl vytvořit lepší podmínky, než měla. Nebyla zaměstnancem Litmedie, ale pracovala na základě dohody. Měsíční částka byla, pokud znám podmínky v ostatních médiích, docela slušná. Navíc měla – jak se říká v hantýrce personalistů – home office. Do redakce docházela prakticky jednou týdně a komunikovali jsme většinou mailem. Připomínám, že Literární noviny jsou stále ztrátovým projektem, který financuji z vlastních prostředků. Výzvy, abych – zřejmě – platil ještě víc, považuji za úsměvné. Tereza je velmi kvalitní novinářka, která si umí najít zajímavé zdroje a srozumitelně píše. Pokud jsem s ní kdy měl nějaký problém, tak spočíval v tom, že je příliš úzce specializovaná na oblast Blízkého a Středního východu. Respektuji tuto její specializaci, ale Literární noviny nejsou médiem o zahraniční politice. A nikdy nebudou. Proto mi mezi zahraničními tématy trvale chyběla Evropa, USA, Jižní Amerika. Co víme o tom, co se děje tam anebo v Rusku? To jen namátkou. Svět je prostě o něco širší, než jen Damašek. Dovedu si Terezu představit v médiu, které má 10-15 zahraničněpolitických komentátorů a jeden z nich je specialistou na arabské země. My si to dovolit nemůžeme. Proto jsem ani Terezu nepřesvědčoval, aby zůstala.

    Miroslav Pavel
    Vydavatel Literárních novin



    Poznámka redakce NR (V.D.):
    Trapné vykrucování pana majitele. Nebyl schopen ochránit mimořádnou novinářku. Literárky byly čtené právě proto, že tam působilo několik redaktorů, kteří se vyjadřovali politicky a přitom ne v intencích ulhaného českého mainstreamu. Díky jsme zatím měli přehled o situaci na Blízkém Východu nebo o Balkánu. To jsou dnes místa, kde se láme doba, kde geopolitické zájmy ničí milióny lidí. Celá aféra kolem novinářky Terezy Spencerové ukazuje na postupující zglajchšaltování mediálního prostoru v Česku.


    0 0

    Václav Havel a Madeleine Albrightová
       
    17. 10. 2018 SkrytáPravda
    Udělal Bill Clinton a McCain s dcerou pražských židovských předků Albrightovou z věčně opilého Havla stejně jako ze závislého na alkoholu Jelcina hlupáka, nebo Havel o důvodu masakrů věděl, protože je schvaloval?
    Masakry civilistů v Jugoslávii, především v Bělehradu byly zahájeny v březnu. Tím si začala armáda USA čistit prostor pro další základnu směrem k Ukrajině a Moskvě. Po 78 dnech zvěrstva kolem Kosova skončily, místo bylo vyčištěné a...


    Výsledkem náletů 3,5 tisíce až 4 tisíce obětí, včetně asi 400 dětí. Dalších 10 000 osob bylo zraněno. Vojenská operace NATO proti Jugoslávii byla zahájena 24. března 1999 a trvala 78 dní. Podle údajů aliance provedlo letectvo bloku 38 tisíc bojových vzletů, více než 10 tisíc z nich bylo uskutečněna za účelem bombových útoků.

    A ZAČALA SE STAVĚT DALŠÍ AMERICKÁ ZÁKLADNA BLÍŽ MOSKVĚ

    Camp Bondsteel je americká vojenská základna v Kosovu a budovaná v roce 1999.

    Základna se nalézá se poblíž města Uroševce a rozkládá se na ploše 3,86 km³. Na základně je vybudováno přes 300 různých staveb, obývaných více než sedmi tisíci vojáky. Základna má zhruba desetikilometrový perimetr.



    ODS v čele s Václavem Klausem proti masakrům protestovalaODS protestuje: "ODS vyjadřuje lítost nad tragédií v Jugoslávii a s rozpaky se dívá na válečnické postoje některých českých politiků (Václava Havla např.) a žurnalistů. Bomby samy o sobě složitou situaci v Kosovu vyřešit nemohou. To může vyřešit pouze opětovné zasednutí zúčastněných stran k jednomu stolu." vyjádřil naprosto jasný postoj tehdejší ODS Václav Klaus.
     
    A Václav Havel?


    "Já chápu tu hrozbu náletů jako jediný možný výraz nelhostejnosti evropských demokracií a Spojených států,"řekl Václav Havel. Spojenci budou ničit srbské cíle tak dlouho, dokud se Miloševič nepodvolí. (A neuvolní prostor Kosovo pro americkou základnu, prokazatelně víme z dokumentů dnes)
    Následně pokračovalo obklíčení Ruska: aniž si to Jelcin uvědomil, zem se mu rozpadala pod rukama, po Rusku se potulovaly hordy především amerických agentů a co hůř: nedokázal zabránit, nebo v opilosti ani nezjistil, že na dostřel Moskvy už má americkou armádu, která si dělala místo v Kosovu tříměsíčním masakrem krvavých nocí nad Srbskem, a především Bělehradem. 
    červená: americké základny po roce 2000, Polsko žádá o výstavbu,
    dolní modrá - Krym dovybaven až v roce 2014

    Zvěrstva NATO v čele s USA

    Mezinárodní zločinec generální tajemník NATO Stoltenberg: země NATO zabíjely v Srbsku civilisty proto, aby zachránily životy civilistů.


    10.7.2017
    BELEHRAD - Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg uvedl, že mnoho lidí v Srbsku stále má špatné vzpomínky na bombardovací útok v roce 1999.

    A už mlčí, že druhá největší americká základna v Evropě Camp Bondsteel byla postavena v Kosovu hned po skočení bombardování Jugoslávie. A hlavně základna Bondsteel byla postavena na zemi, která do války a následného masového odchodu obyvatelstva patřila Srbům. Na strategickém místě.

    Z jara 1999 své požadavky stále radikálněji vyjadřovali kosovští Albánci. Dohoda z Daytonu však garantovala územní celistvost Srbska. Když proti kosovským Albáncům, kteří se rozhodli pro boj, začaly radikálněji zasahovat srbské vojenské a policejní síly, přešel do do útoku západ v čele s USA bez mandátu OSN a rozhodl se pro rázný zákrok. V březnu 1999 začal s nálety na Jugoslávii, které trvaly skoro tři měsíce. Hlavními terči se však nestaly srbské jednotky působící v Kosovu, ale infrastruktura okleštěné jugoslávské federace. (Pozn. Nové republiky - vd: škoda vyčíslená na stavebních objektech zničených bombardováním byla vyjádřena částkou 50Mld USD, škody způsobené výpadky ve výrobě dalších cca 50 Mld. USD)

    Základna Camp Bondsteel v Kosovu

    Vrah z Vietnamu americký senátor a dodavatel zbraní teroristům v Sýrii McCain se v Kosovu vysmíval Rusku, že už je Moskva na dostřel. Pak zemřel na rakovinu.

    Masakry ve Vietnamu či Jugoslávii? Prostě McCain byl americký hrdina
    Tato zvěrstva v Jugoslávii podporoval Havel

    Proč? Jenom proto, aby USA byly blíž nerostnému bohatství Ruska?

    A OSN mlčí. Ale ti, co bránili Srbsko, byli souzeni v Haagu. Výsměch lidství?

    Nikdo nemůže zpochybnit data, nikdo nemůže zpochybnit to, co se skutečně stalo včetně autentických výroků Václava Klause, Václava Havla a masakry, které se v Srbku díky náletům NATO (vždy terorismus a zabíjení kolem USA) bez mandátu OSN prováděly na obyčejných lidech. A NATO svírá Rusko stále víc. Vážně bez boje ruský lid vydá USA své nerostné bohatství? Nerozdělují si už kořist, aniž by se zeptali majitele - ruského lidu?

    A co my, kteří jsme mezi dvěma mlýnskými kameny? Jak dlouho přežije Česká republika, pokud USA napadnou Rusko jadernými zbraněmi? Kolik minut nám pak zbyde do konce života? Zbraně už se stěhují na Ukrajinu a do pobaltí.

    1 díl: Kdy se opět stalo Rusko nepřítelem USA? Když Putin zabránil dokončení rozparcelování.
    2 díl: Americký terorismus v Evropě, uloupené Kosovo, masakry NATO v Srbsku


    A ohlasy a tento článek ve Skryté pravdě?


    Návštěvník - Dan před 2 dny

    Tento clanek je vykrikem na pousti. Oficialne veri lide tomu, co jim medi predkladaji, ze bombardovani bylo nutne a ze Havel je moralne bezuhonny apostol. Lide nemaji cas, hledat a sledovat alternativni zdroje informaci na svobodnych webech jako tento.
    Ze je pravda ve skutecnosti jina verejnost nevi.
    Dokud budeme v EU a NATO pod vlivem Deep Statu a US ambasady, budou oficialni media lhat a zamlcovat i nadale. Media jsou rovnez rizena Deep Statem, protoze medialni Agentury patri zidovskym americkym Chazarum. Z nasich medii uz byli davno odstraneni kriticti a objektivni zkuseni novinari jako Petranek a j. Zijeme v druhe diktature, propagujici bilou, namisto rude hvezdy!
    Situace je uz natolik nebezpecnou, ze jsme stale vice tlaceni k valce s Ruskem. Media tuto rusofobni hysterii podporuji. Vedci jsou z CSAV vyhazovani, protoze prijali vyznamenani od prezidenta. Zijeme v neskutecnem svete lzi, rizenem proti lidem a jejich zajmum!!!!


    ... a další:

    Zaver z tohoto clanku.
    Spor mezi Srby a Kosovem vyuzily USA k prosazeni sveho zajmu, tj. zridit sou zakladnu na uzemi Srbska. K tomu bylo nutne Srbsko bombardovanim srazit na kolena, protoze by to Milosevic nikdy nedovolil. Vyuzil se k tomu spor uvnitr zeme a lziva tvrzeni o masakrech na muslimech. Fotka s mrtvolami nahazenymi na hromadu byla vydavana jako dukaz masakru na civilistech. Ve skutecnosti to byli ale teroriste, zbaveni zbrani. Proto byl Milosevic take souzen a nakonec zabit ve vezeni, aby se pote ukazalo, ze se zadnych zlocinu nedopustil. Tak funguje americka zahranicni politika!

    ... další

    Návštěvník - wolfram před 1 dnem
    Proto odstraňujte Lavičky Václava Havla - symbol kleptokracie a "humanitárního" bombardování, občané, hrrr na ně!

    a dále

    Návštěvník - wolfram před 1 dnem
    Chci Vás upozornit, že Havel podporoval nejen bombardování Srbska, ale také bombardování Iráku! Havel podepsal za Českou republiku ostudný tzv. Dopis osmi, který vyšel jako otevřený dopis osmi evropských státníků 30. ledna 2003 ve světovém tisku. Dopis vyvolal řadu protichůdných reakcí na domácí i mezinárodní politické scéně, zejména po následné válce v Iráku, kdy se nepodařilo žádný z oficiálně uváděných důvodů pro tento konflikt prokázat. Ve funkci prezidenta ČR skončil Havel pouhé dva dny poté, co tento dokument vyšel v tisku.
    Objednali si "Dopis osmi" na Bushovu podporu Američané sami? Prvotní impuls k "Dopisu osmi" vzešel údajně z konzervativního listu The Wall Street Journal Europe, jehož editor Michael Gonzalez se pak hájil slovy, že text vznikl z podnětu americké administrativy.
    Francie a Německo tehdy odmítly válku, Francie a Německo šly spolu proti USA. Obě země společně ostře odmítly vojenský zásah proti Iráku, na jehož rychlé provedení tlačil G. W. Bush. "Je třeba udělat vše, abychom se války vyvarovali,"řekl tehdy prezident Jacques Chirac. Chirac ujistil, že "Německo a Francie mají na iráckou krizi totožný názor", který se opírá o dvě myšlenky. "První z nich je, že jakékoli rozhodnutí o Iráku přísluší Radě bezpečnosti OSN a jen této radě," uvedl Chirac. Další společnou myšlenkou je názor, že "pro nás je válka vždy přiznáním neúspěchu". Německý kancléř Gerhard Schröder k tomu "neměl co dodat".
    Přesto USA společně s Velkou Británií provedly invazi do Iráku - bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, bez důkazu o ZHN... A nic se jim nestalo, dodnes běhají Bush a Blair na svobodě, ani žádné reparace Iráčanům dodnes nezaplatili.
    https://zpravy.idnes.cz/francie-a-nemecko-odmitly-valku-d32-/zahranicni.aspx?c=A030122_223314_zahranicni_pol
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopis_osmi


    a další ohlasy přicházejí:

    Návštěvník - Dan před 22 hodinami
    Co ceka Evropu jako poskoka USA? Podivejte se na otevrene chvastani americkeho analysty! Dejte video dal!



    0 0

    Zdeněk Jemelík
    17. 10. 2018     ZdenekJemelik a www.chamurappi.eu
    Tímto článkem navazuji na řadu „Kauza Zadeh – konečně svědci !“ jejíž 13. díl vyšel 22. června 2010. Protože řada je hodně dlouhá a od posledního článku uplynulo hodně času, považuji za vhodné stručně zopakovat, o co se v případu jedná.  V procesu, vedeném u Krajského soudu v Brně před senátem předsedy Aleše Novotného pod sp.zn. 46 T 5/2015 stojí před soudem 15 obžalovaných, kterým žalobce klade za vinu, že krácením daně z přidané hodnoty při obchodování s pohonnými hmotami poškodili stát o 2,5 miliardy Kč. 



    Použili k tomu rozsáhlou síť „bílých koní“, kteří nejsou mezi obžalovanými. Někteří vystupují jako svědci obžaloby. Jádrem sítě byly dvě obchodní společnosti: rakouská P.P.S. GmbH a česká Ecoll Invest a.s., propojené vlastnickými vztahy, které nakupovaly v zahraničí pohonné hmoty a rozprodávaly je v ČR. Majitelé Ecoll |Invest nakonec prodali anglickým zájemcům, jimž museli poskytnout velkou kauci, aby si zajistili poskytování služby daňového skladu. Noví majitelé prudce navýšili objem obchodů, ale posléze vyprázdnili firemní účty a bez rozloučení se zaměstnanci opustili Českou republiku. Kupní cenu nedoplatili.

    V obžalobě se v seznamu obžalovaných pod číslem 1 uvádí Shahram Zadeh (dále jen SAZ), český občan íránské národnosti, pod čísly 2-5 najdeme majitele a hlavní manažery výše zmíněných firem. Všichni ostatní jsou lidé, kteří buď přímo nebo prostřednictvím „bílých koní“ nakupovali pohonné hmoty od Ecoll Investu, rozprodávali je a přinejmenším se nestarali, zda koneční prodejci odvedli daň z přidané hodnoty, pokud se s nimi nedělili o „vývar“ z krácení daně. Výčet možných pachatelů není úplný: policie nechala některé účastníky obchodování stranou a část z nich použila jako provokatéry nebo spolupracující svědky (kdo chce psa bít, hůl si najde).

    Největší pozornost se v řízení soustřeďuje na obž. Shahrama Zadeha. Prostřednictvím své firmy půjčil výše zmíněným firmám bez zástavy 2,5 milionu Euro a docházel občas do jejich kanceláří, aby kontroloval jejich hospodaření. Někdy jim také radil nebo pomáhal s navazováním kontaktů. To vše s cílem zajistit si návratnost půjčených peněz. Seznámil se s nimi sice až o několik měsíců později po rozběhnutí jejich údajné trestné činnosti, ale přesto jej žalobce označuje za jejich nadřízeného, autora projektu a hlavního pachatele.

    Způsob, jakým s ním jednají orgány činné v trestním řízení, je zvláštní. V sestavě podezřelých se objevil a zaujal první místo jako náhradník za Petra Pfeifera, z něhož se současně stal spolupracující svědek (tento institut trestní řád nezná). Strávil 22 měsíců ve vazbě a propuštěn byl na začátku února r. 2016 po složení rekordní kauce 150 milionů Kč, poskytnuté jeho rodinou a přáteli. Ale již v průběhu řízení k přijetí kauce se za součinnosti předsedy senátu Aleše Novotného připravovalo jeho nové uvěznění. Bezprostředně po propuštění z vazby byl na dvoře věznice zatčen a vystaven pokusu o uvalení předběžné vazby, jejíž trvání není zákonem omezeno. Soud ale návrhu na uvalení vazby nevyhověl. Po propuštění pak docházel k probačnímu úředníkovi, účastnil se hlavního líčení a také se oženil. Jeho manželka je Češka a mají spolu ročního chlapečka, který vídá tátu jen ve vězení.

    Dne 2. prosince 2016 do jejich bytu vpadla policie a po domovní prohlídce jej zadržela a opět předvedla před soud za účelem uvalení vazby. Obvinili jej, že v r.2015 z vazby zorganizoval zločinecké organizované uskupení, které mělo usilovat o ovlivnění dokazování ve výše zmíněné „daňové“ kauze a kromě toho dehonestovat policisty, kteří ji vyšetřovali. Spolu s ním byli zadrženi i další členové uskupení a soud na všechny uvalil vazbu, v případě obž. Shahrama Zadeha všechny tři typy: vazbu útěkovou, koluzní, předstižnou. Všichni původní obvinění jsou již dávno na svobodě. Od listopadu r.2017 probíhá proti celé skupině proces u Městského soudu v Brně v senátu předsedy Michala Kabelíka pod sp.zn. 3 T 151/2017.

    Kauce, složená u Krajského soudu v Brně, Shahrama Zadeha neochránila : prý má účinnost jen v tom řízení, v kterém byla přijata. Také v této nové kauze čelí Shahram Zadeh obžalobě. Průběh řízení, vedeného u Městského soudu v Brně, komentuji v řadě článků „Kauza Zadeh- nová obžaloba“, jejíž 17. díl vyšel dne 10.října 2018.

    Soudy stále trvají na nezbytnosti držení pana obžalovaného za mřížemi. Trvání vazby je zákonem omezeno. Výši maximálního trestu v „daňové“ kauze odpovídá maximální délka vazby 36 měsíců. Ale Shahram Zadeh již strávil ve vazební cele téměř 45 měsíců a soud mu ji stále znova prodlužuje. Časy, strávené ve vazbě v rozdílných procesech, se nesčítají, byť by šlo o související řízení. Za těchto okolností se složitelé kauce rozhodli, že své peníze stáhnou. A tím přecházím zpět k dění ve „velké daňové“ kauze.

    Senát předsedy Aleše Novotného Krajského soudu v Brně vrácení kauce odmítl. Složitelé se ohradili stížností k Vrchnímu soudu v Olomouci. Vyvolali tím dočasné přerušení hlavního líčení, neboť vrchní soud si vyžádal zapůjčení spisu, bez něhož nelze soudit.

    Pokračování bylo možné až 15. října 2018 a spor o vrácení kauce je výrazně ovlivnil. Na začátku hlavního líčení se předseda senátu Aleš Novotný pustil do hodnocení stížnosti, kterou v zastoupení složitelů kauce předložil Vrchnímu soud v Olomouci jejich právní zástupce. Pan soudce se o ní vyjadřoval velmi kriticky. Prý obsahově odpovídá spíše podnětu k jeho vyloučení pro podjatost než stížnosti proti nevrácení kauce. Autor se podle Aleše Novotného hlavně věnoval jeho osobě a uplatnil argumenty, jež se vyskytují i v jiných jeho podáních, např. v ústavních stížnostech. Pan soudce projevil názor, že autor je v obtížném postavení, neboť je současně advokátem pana obžalovaného a složitelů. O autorovi střídavě mluvil jako o advokátovi a také v ženském rodě jako o „té osobě“, což je zjevně znevažující. Podotýkám, že „ta osoba“ se jako znalec ústavního a trestního práva těší úctě právnické obce a je rektorem vysoké školy. Posléze pan předseda oznámil, že jeho senát projedná stížnost jako návrh na jeho vyloučení pro podjatost, rozhodne o ní a pak bude následovat procesní postup.

    Jako laik soudím, že postup Aleše Novotného je podivným novátorstvím. Stížnost, o které se tak neuctivě vyjadřoval, byla určena nadřízenému soudu a pouze ten je oprávněn ji hodnotit. Je pravda, že v justici platí zásada, že podání se vyhodnocují nikoli podle označení, ale podle obsahu a soudy této zásady často zneužívají, chtějí-li „zneškodnit“ nepohodlné podání. Pokud by o překroucení stížnosti proti nevrácení kauce na návrh na vyloučení předsedy senátu rozhodl stížnostní soud, bylo by to i tak divné, protože stěžovatelé by byli připraveni o právo meritorní stížnosti.

    Jednání Aleše Novotného by se snad dalo omluvit, kdyby se jím podřizoval usnesení stížnostního soudu. Jenže to dosud nebylo účastníkům řízení doručeno a jeho obsah neznáme.

    To správně pochopil pan obžalovaný SAZ, který pohotově využil nabídku předsedy senátu k vyjádření. Byl zjevně pobouřen domněnkou, že předseda senátu má v rukou rozhodnutí stížnostního soudu, které nebylo stranám doručeno. V tom a v dalších prvcích jednání Aleše Novotného viděl důvody pro podání nového návrhu na jeho vyloučení pro podjatost. Mluvil pak přibližně tři čtvrtě hodiny a vyčetl předsedovi senátu řadu poklesků. Panu soudci se jeho projev pranic nelíbil a celkem 14x stěžovatele přerušil, většinou pod záminkou, že nemluví k věci, nebo že uplatňuje argumenty, jež odezněly již v dřívějších zamítnutých podnětech k jeho vyloučení. Pravdu však měl jen v malé části, a ani to ho neopravňovalo bránit SAZ v přednesení návrhu na jeho vyloučení. Při vyhodnocení pak samozřejmě mohl opakované argumenty vyloučit. Jako laik souhlasím s panem obžalovaným, že pokleskem je samo projednávání nedoručeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a to zvláště proto, že k nepravostem v doručování došlo již dříve. Zcela jistě nové a navíc přímo pobuřující je zjištění, že v době, kdy soud projednával přijetí kauce za propuštění SAZ, probíhala komunikace mezi státním zástupcem Jiřím Kadlecem, organizátorem zatčení SAZ, a soudcem Alešem Novotným (ani to není v historii Aleše Novotného novinka). Pánové koordinovali své postupy. „Po lopatě“: průtahy řízení o přijetí kauce vytvořil pan soudce státnímu zástupci časový prostor pro přípravu zatčení SAZ na dvoře věznice. Propuštění SAZ z vazby pravděpodobně nebylo vážně míněno. Bylo pouze nástrojem k vylákání 150 milionů Kč, o jejichž propadnutí ve prospěch státu bude se nyní brněnské policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení bezohledně snažit. Složitelé kauce prostě padli do léčky. Je to smutné, protože jde výlučně o ctihodné občany. Nová je také stížnost na ponižování lidské důstojnosti pana obžalovaného přepravováním k soudu a zpět s šestičlennou eskortou těžkooděnců, jeho střežením v soudní síni a lámáním jeho odporu nařizováním krátkých přestávek s vyváděním do eskortní cely.

    Předseda senátu nakonec zastavil SAZ definitivně. Nařídil krátkou přestávku a nechal jej vyvést do eskortní cely. Po krátké přestávce přítomné nezklamal: oznámil zamítnutí předneseného návrhu SAZ na vyloučení pro podjatost. Pan obžalovaný podal na místě stížnost, kterou doplní po obdržení překladu písemného vyhotovení usnesení.

    Na začátku jednání dne 17. října SAZ oznámil, že se vzdává práva na dodání usnesení Vrchního soudu v Olomouci v anglickém překladu, aby urychlil doručení účastníkům řízení. To jsme již věděli, že písemné vyhotovení existuje. Předseda senátu se skutečně mohl opřít o znalost jeho obsahu a získat tak převahu nad stranami řízení. Pan obžalovaný současně informoval soud o anonymních předpovědích dalšího vývoje řízení, které dostala jeho rodina a někteří jeho blízcí. Z nich nejvážnější je podezření, že soudce Aleš Novotný již má připraven rozsudek s trestem pro SAZ 13 let odnětí svobody. Do rozsudku je ale stále ještě dosti daleko.

    Podotýkám, že šarvátka mezi SAZ a soudcem Novotným měla klidnější průběh než jeho malé války se soudcem Městského soudu v Brně Michalem Kabelíkem. Bylo to až humorné: zatímco pan obžalovaný běžně zpochybňuje odbornou způsobilost soudce Michala Kabelika, naopak Aleše Novotného upozorňoval na jeho právnickou vzdělanost.

    Zbytek času soud věnoval výslechu šestice svědků, z nichž polovina odmítla vypovídat. Zaujala mě rodinná trojice advokátů – otce, matky a dcery, kteří pracovali pro výše zmíněné anglické majitele Ecoll Investu, čili vlastně s případem nemají nic společného. Smysl jejich předvedení mi uniká. Ostatně soud se od nich mnoho nedověděl: pan otec odmítl vypovídat úplně a dámy se vymlouvaly na advokátskou mlčenlivost a stejně nikoho neznaly a nic nevěděly.

    Zajímavý byl svědek, který tvrdil, že SAZ byl vůči majitelům P.P.S a Ecoll Investu v nadřízeném postavení. Čelil pak dotěrným otázkám ze strany pana obžalovaného i obhájců ostatních obžalovaných.

    Výpověď dalšího svědka se týkala pouze obchodů dvou spolupracujících obžalovaných. Protože někteří svědci se nedostavili, soud vyplnil uvolněný čas přehráváním prostorových odposlechů.

    Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 29.-31.října 2018

    0 0


    18.10. 2018   Aeronet
    Výstava Černého světla, sepjetí rukou do formace vidoucího oka, symbol vah a bohyně Kálí! Fotografie si teď mezi sebou posílají členové Pirátské strany, Bartošova manželka v ČR dokonce kandidovala do komunálu jako “Kněžka chaosu”!

    Redakce Aeronetu získala exkluzivní materiál zevnitř Pirátské strany. Jak jsme byli totiž upozorněni, členové si mezi sebou přeposílají newsletter, jehož autorem je Lydie Franka Bartošová, manželka Ivana Bartoše, předsedy Pirátské strany. Email obsahuje fotografie, které zachycují oba dotyčné na velmi podivných místech v katalánské Barceloně bez bližšího určení data, zřejmě minulý měsíc, tedy v srpnu.

    Oba dva navštívili v Barceloně speciální výstavu nazvanou LA LLUM NEGRA: Tradicions secretes en l’art des dels anys cinquanta, což v překladu z katalánštiny znamená ČERNÉ SVĚTLO: Tajné tradice v umění od padesátých let. Výstavu pořádá Centre de Cultura Contemporània de Barcelona, zkráceně CCCB. Celá akce je podle pořadatele publikační a osvětovou akcí, která má veřejnosti přiblížit symboly a archetypy tajných spolků a organizací. Černé světlo: Ivan Bartoš s manželkou Lydií v Barceloně před Adrach Menach. Oko a chaos.

    Jenže to hlavní teprve přijde. Lydie Franka Bartošová totiž byla z výletu do Barcelony zřejmě nadšená, takže členům Pirátské strany do emailového newsletteru zaslala sérii fotografií, ze kterých nezaujatému čtenáři doslova spadne čelist a okamžitě mu vyvstane v mysli otázka: “Česko snese fšecko?” Fotografie totiž nikoho nenechávají na pochybách, že oba manželé jsou židozednářskými symboly a kulty doslova fascinování. Nejvíce zaujme fotografie tzv. “Černé zdi”, což je kabalistický systém 3 kruhů, které symbolizují zotročení rodiny, obce a národa pomocí nástrojů vyššího řízení. Všechny 3 kruhy obepíná jeden had, který má ale hlavy na obou koncích, a ty se potkávají na vrcholu středového kruhu a nad nimi je symbol oka.
    Had s hlavami na obou koncích a tři kruhy zednářské svatavy

    V prostředním kruhu vidíme symbol “Menach”, dvou trojúhelníků zaklesnutých opačně do sebe. Tím tvoří symbol národa Židů, Davidovu hvězdy. Toto je základní židozednářský symbol, protože symbolizuje dva prvky vyššího procesu řízení, systém “teze” a “antiteze”. Trojúhelník směrem se špičkou nahoru si představte jako šipku nahoru, opačný trojúhelník jako šipku dolu. Teze a antiteze je hlavním modelem řízení lidstva na bázi 3. Newtonova zákona o akci a reakci. Autorem pohybových zákonů byl židozednářský učenec Isaac Newton. Pomocí tohoto sporu akce a reakce je lidstvo řízeno tak, aby národy spolu válčily, aby stály proti sobě.

    Aby každá akce vyvolala protireakci. Nad nimi tento proces sporu řídí vyšší proces řízení, který je symbolizovaný vidoucím okem. Systém řízení lze prolomit tak, že přestanete reagovat na akce, přijmete pasivitu. Viz. politika Vladimira Putina, který se tím snaží rozbít kabalistický model světového řízení. Je to ale velmi nebezpečný proces, protože bez reakce může nastat proces úplné genocidy a anihilace celého národa. Zmije se dvěma hlavami na obou koncích ocasu (Amfivena, řecky Amphisbaena) je dalším klíčovým symbolem tzv. komanditního dualismu v kabale, který dnes známe pod pojmem “tandemové řízení”. Každá hlava zmije má svůj rozum, ale sdílí společné globalizované tělo. Ivan Bartoš před pyramidou se symbolem vidoucího oka vytvořeného prsty rukou.

    Jedna hlava zmije symbolizuje talmudický princip kabaly (Sion), druhá symbolizuje tórický princip kabaly (Chabad). Obě dvě hlavy jsou natočeny proti sobě, vedou boj, válku, spor, nad nimi však bdí oko, proces vyššího řízení, který usiluje o rovnováhu hlav a zabránění syntéze. Ta nastane v okamžik, kdy jedna hlava zmije pozře tu druhou a zůstane jen jediná zmije, která požírá svůj vlastní ocas, čímž se kruhy, které zmije utváří, postupně zužují jako stahující se smyčky oprátky, které nakonec zničí všechny 3 kruhy, tedy zničí rodinu, obec a národy. Na tyto tři symboly Adrach Menach přísahají židozednáři ve všech lóžích. Středový kruh je ústředním symbolem kabaly, je ale potřeba si všimnout i sesterských kruhů.
    Osvícenci jsou součástí kabalistické svatavy

    Sesterským kruhem kabaly je princip Osvícených, tzv. Illuminati. Ten symbolizují dvě svíce, které opět odkazují na tezi a antitezi, nahoře je hlava ženy Sofie, která má jedno oko vidoucí, což je symbol kabalistického přísloví, že jednooký je mezi slepými králem. Archetyp Sofie je odkazem na vědu “sofistika”, tedy odborné vzdělání a promyšlenost. Určitě jste někdy už slyšeli tento výraz ve vztahu k nějakému technickému výrobku, že jde o sofistikované zařízení, tedy promyšlené a odborné. V kabalistickém pojetí je Sofie matkou odborného vědění kabalistického stolce. Illuminati v kabalistickém systému plní roli mechaniků a techniků světového řízení. Mohli bychom jim říkat “údržbáři globalizace”. Zajišťují chody systémů, setrvání nebo odstraňování vlád v jednotlivých zemích, pokud již neplní nebo nezvládají svoji roli. Údajně členové Pirátské strany na satanistickém rituálu.

    Třetí kruh na druhé straně zobrazuje kabalistickou hebrejštinu, resp. kódované znaky pro kabalisty. Tento kruh znamená smlouvu, souručenství těch, kteří jsou zasvěceni. Jejich slib je hlídán zmijí, která slib obepíná svým tělem. Jakmile jedna ze zmijích hlav zvítězí a začne požírat druhou, všechny 3 kruhy se začnou zmenšovat a stahovat jako smyčky. To je odkaz na to, že tím zanikne vzdělání, osvícení a samotný národ Židů. Všechny tři kruhy zmizí, had požere sám sebe a vznikne syntéza, splynutí obou konců zmije v singularitě.

    V systému Kabaly to bude konec věku, konec světa a hlavně počátek “černého světla” na konci všech dní. Proto podle kabalistického imperativu bdí vidoucí oko nad oběma hlavami zmije, aby proces požírání hlav nezapočal, dokud nebude vše nachystáno, takže vyšší proces řízení pravidelně oslabuje anebo posiluje jednu z hlav, a to kvůli tomu, aby byla zachována rovnováha a uchování židozednářské moci skrze kabalistický model. Ivan Bartoš je na další fotografii níže zachycen při rozhovoru v Muzeu tajných spolků v Lokti na Sokolovsku [2], a to bez bližšího určení data. Fotografie pouze potvrzuje, že Bartošův zájem o židozednářství není nahodilý a epizoda z Barcelony má jasné a naplánované pozadí. Ivan Bartoš při rozhovoru v Muzeu tajných spolků v Lokti na Sokolovsku.
    Kněžka chaosu vede pirátskou kandidátku na Praze 2

    Na fotografii před Černou zdí vidíte, jak Ivan Bartoš symbolizuje sepjatými rukami symbol vidoucího oka, což je známý symbol německé kancléřky Angely Merkel. Jeho žena Lydie naopak pózuje před zdí jako Bohyně Kálí, která symbolizuje váhy, ale taktéž chaos. Tady je potřeba zmínit, že Lydie Franka Bartošová již v minulosti kandidovala na komunální kandidátce [1] a jako své povolání do volebního soupisu uvedla “kněžka chaosu”, což je přezdívka pro Bohyni Kálí, která má v kabale svůj vlastní archetyp. Stejně tak ale postoj se zdviženými rukami znamená symbol vzduchu, resp. větru. Je to archetyp étheru. Spjaté ruce do podoby oka mají ještě jeden význam, je to symbol vody v rámci Většího rituálu Pentagramu, což je jeden z kabalistických rituálů. Vzduch a voda. Několik týdnů před volbami do komunálu a senátu v ČR je publikování takových fotografií opravdu bizarní. Lydie Franka Bartošová v galerii v Barceloně. Výstava končí 21. 10. 2018.
    Voda a vítr v čele Pirátské strany?

    Jenže pozor, nelze se tomu divit. Jedná se podle mého názoru o signál držitelům Pražské svatavy, že Ivan Bartoš a jeho žena jsou připraveny po volbách k přijetí svatavy. Podle průzkumů se ukazuje, že Piráti zřejmě v Praze vyhrají komunální volby a stanou se tak klíčovým mocenským prvkem v Praze. Otázkou je, kdo poslal Ivana Bartoše a jeho ženu do Barcelony? A kdo jim dal příkaz, aby o své návštěvě dobrovolně a veřejně publikovali svůj příklon a obdiv ke kabale. Tělo jako důkaz, tak se tomu říká v mafii. Podobně i v kabale. Pokud chcete pracovat pro nás, musíte učinit veřejné doznání, že nás uctíváte. A již nebude cesty zpět. Větší rituál Pentagramu. Symboly rituálu zasvěcení. Oko v úrovni hrudníku nebo ramen je symbol pro vodu. Zdvižené ruce jsou symbolem vzduchu, resp. větru.
    Obě nové strany, které se vloni na podzim dostaly do parlamentu, si povinně do čela na kandidátky v Praze dosadili lidi napojené na židozednáře? Piráti a SPD jsou nezasvěcené strany, které teprve čeká rituál přijetí svatavy?

    Z tohoto důvodu Lydie Franka Bartošová publikovala tyto fotografie, protože to má být důkaz. Další fotografie opět zobrazuje Ivana Bartoše, jak je v podřepu před obrazem duhové pyramidy a svírá rukama opět symbol vidoucího oka. Na třetí získané fotografii (výše) je Lydie v černé sukni v pozici před informačním panelem CCCB o výstavě LA LLUM NEGRA, zjevně má jít o důkaz účasti na výstavě, potvrzení přítomnosti a toho, že návštěva proběhla, aby nápisy a všechno okolo bylo jasné. Je to podobná pojistka jako v mafii, kdy nového člena nechají vyfotit v objetí s bossem mafie a fotka je potom uveřejněna, čímž je vyslán symbol a varování, že od této chvíle je tato osoba nedotknutelná a je vázána poslušností. Tím se dává na vědomí svazek a nová příslušnost. Ivan Bartoš ukazuje na symbol nirvány, což je východní model teze vs. antiteze, tedy hlavní pilíř kabaly. Překlad z angličtiny: “Nedělej zlo vs. Nenech si srát na hlavu.”

    Lydie Franka Bartošová vede kandidátku Pirátů do podzimních komunálních voleb na Praze 2 a její defilé v Barceloně proto vyvolává oprávněné obavy, kam vlastně bude mířit politika Pirátské strany poté, co její vedení se ztotožňuje se symboly židozednářské kabaly. Potom se musíme rovněž i ptát, proč i jediná alternativní strana v parlamentu má do podzimních voleb na komunální kandidátce v Praze velmistra židozednářské lóže, i když tedy tvrdí, že již není členem? V případě SPD Tomia Okamury nám to mohlo připadat jako čirá náhoda a prostě nedostatek kádrů, no budiž, ale když ty samé procesy najednou vidíme i u Pirátské strany a stejně jako Hynek Beran v zednářské zástěře, tak i šéf Pirátů Ivan Bartoš a jeho manželka se fotí se zednářskými symboly, tak najednou začneme chápat, že to není náhoda, že něco tady opravdu nehraje.
    V centru pražské kabaly stál Gustav Meyrink, který prozradil a odhalil projekt Gol’em, Boha ze stroje, který je nástrojem vidoucího oka

    Praha je centrem světového židovstva, není to Jeruzalém, jak se někdo chybně domnívá, je to pouze město, které leží na Mah’ralu, vstupní jámě do Sheolu. Ne nadarmo má Praha své jméno odvozené od prahu, tedy tesařského útvaru, který odděluje dva mystické světy a dva prostory, kterým vládne Bůh ze stroje Gol’em, kterého ovládá ten, kdo stroji vloží do hlavy “Vidoucí oko”. Model stroje popsal jiný známý židozednář z Prahy, Gustav Meyrink. Velmi znepokojující je jeho citát, který navozuje pravdu o Matrixu: “Člověk je pevně přesvědčen, že je vzhůru. Ve skutečnosti je chycen v síti spaní a snů, kterou nevědomě sám sobě utkal.” To je definice deterministického modelu kvantové reality, o které Meyrink po technické stránce asi nic vědět nemohl, ale popsal ji naprosto přesně. Tyto informace ale poskytují pouze entity s přístupem k vyšším procesům řízení.



    Kdokoliv chce ovládat a řídit Prahu, musí být zasvěcen a být schválen svatavou. A to ještě předtím, než začnou volby. Proto lídři kandidátek jsou dopředu chystání, aby byli zasvěceni, aby přijali svatavu, až (pokud) budou zvoleni. Bez toho nelze vládnout Praze, protože Praha nemá s Českou republikou nic společného, je to jiný prostor a jiný svět, který kontroluje stolec purpurové svatavy Ordo Pragensis.

    Spolu s fotografiemi nám zdroj zaslal i doprovodný email, který ovšem nemůžeme ověřit, obsahuje text Lydie Franky Bartošové o vyznávání Satana a o milování vrahů. Nepodařilo se nám ověřit validitu tohoto emailu, která vede na doménu hell tečka com, takže text tady neuveřejníme, dokud se nám nepodaří text verifikovat. Pro vykreslení situace v Praze však fotografie postačují. Kdo chce vládnout a kontrolovat Prahu, musí se klanět židozednářské kabale. A to není něco, z čeho bychom mohli mít radost nebo uspokojení, zejména s ohledem na kandidátku SPD v Praze. Naopak, pouze to potvrzuje ty informace, které znovu a znovu opakujeme v našich článcích, že vládnou “oni”, protože “my” jsme jenom otroci. Jenže koho potom jiného volit, když nejsou kádry? To je ta tragédie Sofiiny volby. Není černá, není bíla, jenom miliony odstínů šedi.

    0 0

    18.10. 2018   PL, část rozhovoru
    EU se snaží smazat identitu jednotlivých států, které se snaží vykořenit a místo nich vytvořit jeden velký nadnárodní superstát. Představte si, že ani všechny bývalé státy RVHP, které jsou členy EU, dohromady nemohou prosadit žádné rozhodnutí, a dokonce ani nedosáhnou na takzvanou blokační menšinu. O čem nemůžou rozhodovat, to však musí ve striktně daných lhůtách plnit.
    Hovoříme-li o Miloši Zemanovi, skutečně zostuzuje svou existencí a přítomností v úřadě památku sta let republiky? Taková tvrzení se objevují třeba v souvislosti s jeho rozhodnutím udělit státní vyznamenání Michalu Davidovi. Dále je kritizován za proruské a pročínské postoje či za zdravotní nezpůsobilost k výkonu úřadu.
    Pan prezident Miloš Zeman je podruhé přímo zvolený prezident a vykonává podle mého názoru svůj úřad nejlépe, jak může. S některými jeho výroky ale nesouhlasím. Má vzhledem ke svému věku určitá zdravotní omezení, která se však snaží on i jeho okolí překonávat tak, aby to nenarušilo výkon jeho funkce. Každý z porevolučních prezidentů vykonával prezidentský úřad úplně jiným stylem, odlišným dle jejich vzdělání, charakteru a životních zkušeností. Rovněž uděloval každý z nich státní vyznamenání odlišnému okruhu osob, a je to tak dobře. Je na panu prezidentovi, aby posoudil, kdo má takové zásluhy, že mu takové vyznamenání přísluší. Michal David je zcela bez pochyby umělec, zpěvák, skladatel a producent, který dekády plní koncertní sály a má miliony fanoušků. Myslím si, že si zaslouží státní vyznamenání za přínos v oblasti kultury.

    Prezidentovy pročínské a proruské postoje by leckdo mohl vyčítat například také kancléřce Merkelové, která jezdí do Ruska a do Číny častěji a navíc s obrovskou obchodní delegací. A našemu prezidentovi by to mělo být vyčítáno? Na západní trhy už se naši podnikatelé dostali, ukotvení našich podnikatelů na východních trzích ale z důvodu jejich odlišného charakteru často potřebuje takzvanou podporu shora. A prezident je náš nejvyšší ústavní činitel. Nebo je záměrem těch, kteří takové aktivity panu prezidentovi vyčítají, to, aby takové trhy obsadily jiné státy?

    Za 100 let naší moderní státnosti jsme nejprve spoléhali na Francii a Západ. Poté jsme se ocitli v oblasti vlivu SSSR. Nyní naše spojence ze Západu označuje většina politické scény za požehnání a garanci budoucnosti. V čem je nastavení našeho vztahu k EU a podoba EU jako taková v pořádku a v čem je nutná změna? Co s voláním po vystoupení z EU či po vyváženější politice vůči Rusku? Je vůbec dobré, abychom se na někoho spoléhali?

    Správně připomínáte, že spoléhat se na takzvané spojence se nemusí vždy vyplatit. V klíčovém momentu vás mohou zradit, jak se i stalo v roce 1938 mnichovským diktátem. Je otázkou, nakolik by to dnes bylo lepší. Nejlepší proto je se spolehnout v prvé řadě na sebe. Tedy mít k dispozici takové obranné prostředky vlastního území, které minimálně zadrží útočníka na dobu, dokud nepomůže další stát, nebo ho to od útoku odradí úplně. V takové situaci ještě zdaleka nejsme, ale musíme se o to snažit. Je ale také důležité vybrat si důvěryhodné spojence, s nimiž sdílíme podobné zájmy – tedy například jsou nám geograficky blízko a útok na náš stát by jistě krátce předcházel útoku na jejich stát. To dává větší smysl. Je to tedy například formát spolupráce států V4, respektive rozšířené V4.

    Členství v NATO chápu jako nutný důsledek současného stavu naší armády a absenci jiné formy kolektivní obrany. NATO kritizuji za jejich agresivní politiku, která se musí změnit na svou původní funkci – kolektivní obrana. Pokud se podíváme na to, co předvádí svou politikou turecký prezident Erdogan, tak si kladu otázku, jestli ještě vůbec NATO existuje. Představitelé NATO musí chování Turecka sledovat se skřípěním zubů. Naši občané by se také měli mít možnost vyjádřit formou plebiscitu, jestli chtějí být za současných podmínek součástí NATO, anebo nikoliv.

    Je potřeba si však uvědomit, jaké by musely být dlouhodobě výdaje na naši obranu. Ta se nedá za současných podmínek a stavu naší armády v kruhové obraně a s pátou kolonou v zádech zabezpečit samostatně déle než na pár týdnů. Je také třeba hledat jiný formát států zajišťujících si navzájem svou kolektivní obranu, jako protiváha NATO.

    A co se týče Evropské unie?

    EU se snaží smazat identitu jednotlivých států, které se snaží vykořenit a místo nich vytvořit jeden velký nadnárodní superstát. Evropská unie se podle mne vydala na sestupnou trajektorii svých úspěchů a přínosů pro její obyvatele zejména přijetím dvou smluv, Maastrichtské a Lisabonské. Přesunem z jednomyslného hlasování na většinové se drasticky snížila možnost menších nebo méně osídlených států cokoli ovlivnit na evropské úrovni. O čem nemůžou rozhodovat, to však musí ve striktně daných lhůtách plnit. To je přece šílené. Nemyslím si, že to si lidé představovali, když při sametové revoluci cinkali klíči. Představte si, že ani všechny bývalé státy RVHP, které jsou členy EU, dohromady nemohou prosadit žádné rozhodnutí, a dokonce ani nedosáhnou na takzvanou blokační menšinu.

    Naproti tomu Německo plus jeden větší stát, což v praxi bývá nejčastěji Francie, mohou ovlivnit většinu rozhodnutí. Na tom je vidět, že to tak je nastavené záměrně a v náš neprospěch. V tom nejde dál pokračovat! Nejdůležitější změnou EU by tedy měl být návrat k rozhodování na národní úrovni všude, kde to bude možné, a jinak posílení principu jednomyslnosti. Nejsem ale přesvědčen, že této změny je aktuální Evropská unie schopna.

    Jaké je tedy řešení?

    Pak tedy zbývají jiné dvě cesty – spolupráce v rámci evropského kontinentu, ale na úplně jiné bázi, která zachová více suverenity jednotlivým státům a bez přebujelého byrokratického aparátu, nebo opuštění Evropské unie – ale ideálně ne sami, avšak například v bloku zemí V4+. Toto je však tak zásadní změna, že je třeba, aby o ní občané České republiky případně rozhodli v referendu.

    Dnes se rozvádí polovina manželství a polovina dětí se rodí mimo manželství. Jaké to má dopady na celou společnost a co s tím lze dělat?

    Zmenšení důležitosti rodiny je určitě špatně. Ze strany státu není podpora mladých rodin v podstatě žádná. Chybí startovací byty pro mladé rodiny a nejsou dostatečně vysoké novomanželské půjčky na nízký úrok. Rozpad rodin byl jedním ze znaků mnoha zaniklých civilizací, jak nás učí historie. Proto je vhodné rodiny naopak podpořit. To může udělat vláda i Parlament tím, že bude výhodnější být v manželství, aby se rodily další děti. Je samozřejmě dobré ošetřit i situace, kdy se tak z nějakého důvodu stát nemůže, ale to by stát neměl svými zákony povzbuzovat.

    Proto SPD navrhuje koncept novomanželských půjček za výhodných podmínek. To není nová myšlenka a pomohla k narození celé generace dětí okolo roku 1975, kdy se narodily takzvané Husákovy děti. Je tedy třeba legislativně i finančně podporovat rození dětí v manželství a udržení rodin. Šťastné děti, které budou žít s maminkou i tatínkem a budou mít jasno v tom, že jsou rodinou, protože se jmenují stejně a jejich rodiče měli svatbu, nám budou tou největší odměnou.

    Někdy se říká, že Německo je příliš malé pro svět, ale příliš velké pro Evropu. Thatcherová byla proti sjednocení Německa po skončení studené války. Sjednocením Německa Bismarckem se výrazně změnila geopolitická rovnováha moci v Evropě. Německo zavinilo první světovou válku a následně vzestup bolševismu. Zavinilo druhou světovou válku a následně expanzi SSSR do střední a východní Evropy. Nyní Německo prakticky ovládá EU. Co může způsobit dnes?

    Sjednocení Německa opravdu zvýšilo pro nás v podstatě nevýhodným způsobem jeho sílu na rozhodování v Evropské unii. Chybu kancléřky Angely Merkelové, která způsobila velkou migrační vlnu, která kulminovala v roce 2015, ale dosud vlastně neskončila, řešila a stále řeší celá Evropa. Migrace bude do té doby, dokud bude kancléřka Merkelová u moci a pokud bude Evropská unie. Ta má migraci dokonce jako stěžejní téma.

    Na druhou stranu je Česká republika ekonomicky značně závislá na německé ekonomice, což však také není vysloveně pozitivní. My sami bychom se měli snažit o lepší diverzifikaci, tedy aby naši podnikatelé mohli dodávat své zboží a služby do více států a česká ekonomika nebyla na Německu tak závislá ekonomicky, z čehož vyplývá i větší politický vliv Německa na nás. Německo je silné pouze v tandemu s Francií a ve formátu Evropské unie. To je ten půl miliardový trh obyvatel, které oni mohou ve prospěch svých zemí přes EU ovládat. Ať již dotacemi do zemědělství anebo koheznímy fondy.

    Pokud by EU skončila, Německo mělo vždy zvláštní vztah k Rusku po II. světové válce. Tam by jejich trhy směřovaly. Francie také vzpomíná na éru Petra Velikého ve vztahu k Rusku. Jazýčkem na vahách byla a ještě stále zatím je Británie, která vždy hájila zájmy USA v Evropě ve vztahu k Rusku. Ta ale z EU odchází a ani jedna z těchto zemí, tedy Francie, Británie a Německo již dávno nejsou velmocemi. Hegemonem se snaží být nejen Turecko, ale i další hráči.

    A co Rusové? Diskutuje se o tom, zda nás v roce 1945 osvobodili od nacistů, nebo zda nás připojili ke svému impériu. Je zde rok 1968. Nyní proti nám prý vedou „hybridní válku“, v Británii přizabili Skripala a u nás chtějí zase zakotvit skrze Dukovany. Jakou hrozbou je pro nás Rusko?
    Začnu poslední částí vaší otázky – k případu Skripala už zde na Parlamentních listech mám článek reagující na počáteční informace v této aféře. Psal jsem v něm, že takto přednesené důkazy nedávají valný smysl, často se vzájemně vylučují, tedy nepředpokládám, že útok na Skripala a jeho dceru proběhl způsobem, jak jej popisovala britská média, tedy Novičokem přivezeným z Ruska. Prostě to nedávalo a dodnes nedává smysl a z mého pohledu se jedná o provokaci. Trpělivost prezidenta Putina, třeba v oblasti neodůvodněných předsunutých sil NATO do Pobaltí, je obdivuhodná. Rusko nechce vést válku v Evropě, nemá na ní zájem. Rusko poškozují i uvalené sankce ze strany EU. Rusko není pro nás v současné době hrozbou, ale možným bezpečnostním rizikem.

    Československo už není. V běhu posledních sta let nám z naší státnosti odpadli Slováci. Do jaké míry odpadli z našich životů? Jak s odstupem reflektovat roky 1991–1992, kdy jsme se rozešli? Byl to nedostatek trpělivosti a vzájemné empatie, nebo nutnost, která předešla „jugoslávskému“ způsobu dělení státu? Platí teze, že dnes se Slováky máme nejlepší vztah za dobu naší vzájemné koexistence? Nehrozilo, že by i některé síly zvenčí mohly rozdmýchat opravdu nehezký konflikt se Slováky?

    Rozpad Československa je samostatnou kapitolou našich dějin. Bylo tak završeno dlouhodobé úsilí Slováků o samostatný stát. Nakonec to však dopadlo tak, že k sobě Češi se Slováky mají stále nejblíže. Rozpad Československa jsme prožívali jinak v Čechách, jinak na Slovensku. Trochu mne mrzí, že se k rozpadu Československa nekonalo referendum, například se zohledněním toho, že česká populace tvořila 10 milionů a slovenská populace 5 milionů. Lépe bychom věděli, zda to byla opravdu většinová vůle lidu na Slovensku, aby k rozpadu došlo.

    V porovnáním s jinými štěpeními národnostně smíšených států bývalého socialistického bloku dopadl rozpad Československa nejklidněji a výrazně neuškodil ani ekonomice obou nástupnických států. To se rozhodně nedá říct o rozpadu Jugoslávie, kde vypukly války ihned, nebo Sovětského svazu, kde válečné konflikty vyplývající prapůvodně z jeho rozpadu doutnají ještě dnes. V tomto je tedy třeba ocenit rozumný přístup Václava Klause a Vladimíra Mečiara. Jak už jsem uvedl, referendum by se i tehdy hodilo, přesto zřejmě jejich rychlý postup zabránil, jak říkáte, silám zvenčí rozdmýchat hlubší konflikt.

    Na závěr: Co náš stát nyní bytostně ohrožuje? Migrace? Neschopnost srovnat se s minulostí? Ekonomická závislost, vymírání obyvatel, „sluníčkáři“, rozpad rodiny a úpadek tradičních hodnot? Ztráta suverenity, nebo vlastní uzavřenost, čecháčkovství a xenofobie? Či něco jiného?


    Náš stát aktuálně ohrožuje více faktorů. Jednoznačně na prvním místě je však trvalá ilegální imigrace podporovaná elitáři z EU. Dále je to celosvětová situace: kombinace sucha a přelidnění některých částí světa v kombinaci s tlakem mezinárodních organizací na právo na migraci, které by mělo mít přednost před lokálním právním systémem. To je velmi nebezpečné. Je to nebezpečnější o to víc, že nás v tomto směru Evropská unie nechrání, ale naopak otvírá vnějším hrozbám. A to, jak říkám, migračně i ekonomicky.

    Dalším problémem je v této situaci zmenšení naší armády – pod dojmem, že nás NATO vždy ochrání. Ale když přijde opravdová krize, viz migrační vlna, NATO příliš efektivně nezafungovalo. Vidíme tedy znovu, že se nemůžeme spoléhat na to, že naše problémy vyřeší někdo jiný.

    Jak to řešit?


    V této souvislosti je potřeba revidovat dokumenty, zejména Bezpečnostní strategii ČR, Obrannou strategii, Koncepci operační přípravy státního území a Koncepci výstavby AČR. Obnovit by se měly i zrušené zákonné odvody plnoletých. Dnes všichni muži v rozmezí 18–32 let nejsou odvedeni! To je potřeba změnit oprášením koncepce mobilizace a novelizací branného zákona. Je potřeba také postupně zavést základní vojenský výcvik odvedenců a k tomu je potřeba přizpůsobit stávající koncepci armády. Prioritou naší armády nesmí být pouze účast v zahraničních operacích, ale zejména obrana území našeho státu. Musíme se spoléhat hlavně sami na sebe, na svůj stát, svoji rodinu, svůj rozum. Každý jednotlivě a zároveň všichni společně. Jedině to zajistí přežití našeho národa pro další generace.




    0 0

    -OP-
    19. 10. 2018
    V této části IV. navazuji na část předchozí o demonstracích mírového hnutí. Jak jsem již dříve zmínila je mou snahou přiblížit dění v celém kontextu událostí tak, jak to v našich médiích moc nezaznívá. Také poukázat na to, jakým způsobem se němečtí politici, a to i na místní úrovni usilovně snaží nepříjemnou pravdu zamlčovat, jak využívají všechny prostředky k tomu, aby mnohdy již neúnosný stav a páchané nepravosti byly uvrženy do zcela nesrozumitelného a chaotického kontextu. Krátce jak politici i média zcela manipulují se skutečností. 

    Hlavní německá média (MSM) obecně neinformují o každodenním pošlapávání zákonů ze strany mnohých přijatých uprchlíků. Tyto informace spíše vychází z menších redakcí na regionální úrovni, tedy z míst, kde se to až tak ututlat, či zamlčet nedá. Případně jsou takové informace poskytovány přímo alternativním médiím. Mnohé se dozvíte z komentářů, ty však nelze brát za zcela důvěryhodné. Série demonstrací se uskutečnila na jaře tohoto roku a to, v souvislosti s mnou již zmiňovanou vraždou Mii V. v Kandelu. Tyto demonstrující také nazývám kverulanty politiky současného německého establishmentu.
    Nejvíce medializovaná byla akce iniciovaná ženami z Kandelu - známá pod názvem „Kandel je všude“. Lidé demonstrovali nejen proti vraždě Mii V., ale také obecně proti násilí uprchlíků a za ochranu a bezpečnost, často bylo vidět mezi ženami heslo „Nejsme lovná zvěř“. Kromě této demonstrace následovaly po Německu další pod stejným heslem, ale také dvě ve Vídni v březnu a v červnu. Nebo také ve Švýcarsku, kdy Pegida demonstraci přenášela živě po internetu a kde zaznívala hesla: „Bunter Multi-Kulti-Wahn, greift jetzt unsere Kinder an“ - „Barevné multikulti šílenství napadá naše děti“ a také„Merkel muss weg“ – „Merklová musí pryč“.

    Nápis na Transparentu žen z Kandelu: "Kandel je všude" - Žádáme ochranu a bezpečí"
    Zdroj: https://philosophia-perennis.com/2018/01/29/kandel-demo/

    Zároveň však byla ze strany místních úřadů povolena protiakce „Jsme Kandel“ (po vzoru akce „Jsem Charlie Hebdo“), kdy v čele pochodu - namířeného proti této akci žen pochodovala mj. ministerská předsedkyně spolkové země Porýní-Falcko Malu Dreyerová (ze strany SPD – Sociálně demokratická strana Německa) viz článek ZDE. Jak se ukázalo, tak vláda této spolkové země stojí na straně občanů, kteří se zasazují o otevřenost vůči světu, o liberalismus a „proti násilí vůči imigrantům“. Sama Malu Dreyerová uvedla, že se zasazuje proti nenávisti a hecování občany účastnící se demonstrace „Kandel je všude“, ty navíc nazývá pravicovými populisty. Na svém Twitteru uvedla, že lidé, kteří se zasazují o demokracii a proti nenávisti a hecování v rámci protiakce pod heslem „Jsme Kandel“, si musí být vědomi, že spolková vláda a ona osobně stojí za nimi. Tato skupina demonstrujících proti údajnému rasismu a nenávisti byla podpořena ze strany Antify, ta již měsíce horuje proti občanům, kteří žádají změnu uprchlické politiky. V rozhovoru pro Rheinpfalz dne 14. 3. 2018 také politička Dreyerová prohlásila, že „jde o to ukázat solidaritu a vytvořit společnou strategii proti násilným pochodům“ (pozn. tedy proti truchlícím a jejich spojenců).



    Zdroj: https://www.epochtimes.de/politik/deutschland/neutralitaetsgebot-verletzt-malu-dreyer-setzt-sich-in-kandel-gegen-hass-und-hetze-ein-journalist-reicht-beschwerde-ein-a2378729.html

    Novinář Dirk Klostermann zaslal stížnost pracovníkovi v občanských záležitostech úřadu spolkové země a na spolkovou policii proti Malu Dreyerové a také proti starostovi města Kandel, který stojí na stejné straně s tím, že porušují zákony ústavy (pozn. v Německu nazývaná Grundgesetz). Podle Klostermanna je neuvěřitelné, že tato skupina byla schopná rušit a provokovat barevnými deštníky dokonce i smuteční průvod (zástupci Antify napadali vzpomínkovou akci za zavražděnou).

    V souvislosti s demonstracemi „Kandel je všude“ bylo natočeno krátké video s vysvětlením k těmto akcím. Obsahovalo vážnou výzvu občanům a hlavně politickému establishmentu:

    Der Westen steht auf (Západ se zvedá)– celý přepis textu viz níže pod videem



    Začalo to tichým protestem několika žen z města Kandel a ze solidarity s námi se to poté rozšířilo po celém Německu - pod heslem „Kandel je všude“. Tato podpora byla fantastická a tímto tento protest proti ignorování, proti tomu „jen tak dále“ ze strany odpovědných politiků teprve skutečně začal. Strašná smrt Mii Vanlentinové, která se udála v Kandelu v prosinci 2017, představuje obrovskou symbolickou sílu. Nejsme připraveni a ochotni akceptovat neustálé zneužívání, znásilňování a vraždění jako kolaterální škody v rámci nějakého společenského experimentu. Chci, aby mé děti za 50 let mohli říci: „jsme Němci a žijeme ve svobodné zemi“. My ženy chceme znovuzískat bezpečný veřejný prostor. Podporu máme obrovskou ze strany mužů, žen, otců, matek a prarodičů, kteří nám denně píší a říkají: „Nevzdávejte to!“. Neboť Kandel je všude. Proto už nebudeme dále mlčet. A nikdo už nás nepřeslechne, protože je nás hodně a bude nás stále více.

    Požadujeme změnu v přistěhovalecké politice a návrat k právnímu řádu na německých hranicích.

    Požadujeme navrácení ilegálních přistěhovalců do jejich domovských států nebo do jim kulturně blízkých ochranných zón.

    Požadujeme zpětvzetí zákona o zlepšení prosazení práva na sociálních sítích a politickou neutralitu ve školách a ve firmách.

    Požadujeme neutrální zpravodajství a konec hecování proti lidem, kteří si dělají starosti o budoucnost naší země a budoucnost našich dětí.

    Požadujeme, aby politici převzali osobní odpovědnost a vykonávali povinnosti týkající se bezpečnosti a ochrany.
    Zveřejňujeme tyto všechny požadavky a nikdo nás už nezastaví. Kandel se stal synonymem pro kapitální zločin a kompletní politické selhání.
    Nyní bude Kandel synonymem občanského odporu a pro návrat bezpečnosti a svobody v naší zemi.
    Tento oheň už neuhasne!


    Celou situaci dokresluje článek zveřejněný na Epoch Times, který napsal falcký historik a bývalý vysokoškolský pedagog Dr. Hans-Jürgen Wünschel v souvislosti s chováním ministerské předsedkyně Dreyerové viz ZDE, tato politička od doby, kdy se pravidelně pořádají demonstrace hnutí „Kandel je všude“ zaměřené proti uprchlické politice spolkové vlády a násilí, mobilizuje proti sílící skupině údajně pravicových demonstrantů. Deník Die Welt (jde o typický MSM) citoval její slova:„Kandel byl vzat jako rukojmí lidmi, kterým jde o šíření nenávisti a strachu“. Starosta města Dreyerovou plně podpořil a na demonstraci vystupovala společně s navezenými odboráři, levicí a Antifou. Dr. Wünschel sepsal dopis určený této političce (pozn. pouze částečný výběr):

    „Jak je vůbec možné, že v dnešní době, a ne v době nacionálního socializmu, se ministerská předsedkyně staví na stranu lidí, kteří nechovají žádnou empatii pro nebohou zavražděnou dívku, a kteří nevyvíjí žádnou zášť vůči vrahovi, a dokonce se staví na stranu, která trpící obyvatelstvo častuje jako „pravici“?

    Co máte proti tomu, že se naše ženy a dívky brání tomu být lovnou zvěří, za situace, kdy je téměř každý den v Německu zavražděna nějaká dívka nebo žena?

    (pozn. denně - to považuji za nadnesené, avšak určitě je denně minimálně jedna znásilněná)

    V překladu: vzpomínkové kameny Merkelové (pozn. spíše by mělo být nazváno „svědomí Merkelové“).


    Bohužel tyto informace nejsou veřejnosti z moci úřední poskytovány. V tomto je na média, tolik kritizovaná ze strany levice, spolehnutí. Občané se nenechají zastrašovat a svazovat omezováním svobodného mínění bývalým ministrem spravedlnosti Maasem. Vy se bouříte, že „pravice“ zneužívá vraždu nevinné dívky, ale proč je vůbec zneužívána vzpomínka a demonstrace za svobodu a bezpečnost občanů?

    Nazýváte také každoroční připomínání vraždy Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta zneužíváním (zavraždili je vojáci na příkaz, který přišel ze strany SPD)? Proč ne? Protože oba chtěli systém, který podobně jako DDR omezoval svobodu občanů? Proč jste dosud nezvedla svůj hlas proti akci vzpomínkových kostek, jejichž vynálezce je mezitím milionářem a je lidmi obdivován, také byste naše zavražděné židovské spoluobčany zneužívala? …Proč stojí sociálně demokratický starosta města Kandelu na straně násilnické Antify a levicových extremistů, a ne na straně těch, kteří smutní? … Organizují se celé sítě „kádrů“, lidí, kteří jsou mírným tlakem navozeni k tomu dělat to, co určití politici chtějí. Tak například v Durynsku dostali peněžní nabídky 45,-eur na den při účasti na demonstraci, plus jízdné a jídlo. Bylo tomu tak i v Porýní-Falcku?….“
    Kdo je Antifa a jiné extremistické skupiny, které, jak se ukazuje, jsou vždy k dispozici jako protistrana? Nebo spíše slouží jako strašák na občany? Faktickým účelem je totiž znevěrohodnit jakékoliv demonstrace proti politice německého vládnoucího establishmentu a znemožnit občanům se orientovat v situaci. Nebo je otrávit tak, že se o to přestanou zajímat.

    Celým názvem se Antifa nazývá Antifašistická akce. Jde o neformální síť antifašistických skupin zaměřených na radikální potírání extrémní pravice. Organizace Antifaschistische Aktion (Antifašistická akce) byla vytvořena v roce 1932Komunistickou stranou Německa jako militantní organizace proti rostoucímu nacistickému hnutí v zemi. Tím se liší od jiných směrů v antifašistickém hnutí (např. od antifašismu liberálního nebo státního). Z Německa se skupiny rozšířily do dalších zemí Evropy i světa. Antifa skupiny zastávají obvykle tzv. militantní antifašismus, dnes představují radikální levici a jsou mnohdy nazývány jako multikulturní fanatismus. Často vystupují v maskách a používají násilí všeho druhu. Není to tak dávno, co v Německu zaútočili na policii lahvemi a petardami. Na jaře se Antifa zviditelnila útokem na policejní služebnu ve Wuppertalu, kterou zdemolovali, došlo i na použití chemických látek viz ZDE. Na dveře policistům napsali „Vítejte v pekle!“. Zároveň na 100 místech města použili graffiti, vše údajně za šikanu ze strany policie. K tomuto činu se Antifa přiznala prostřednictvím dopisu, který zveřejnila levicově extremistická platforma de.indymedia.org. Antifa v poslední době také vystupovala v jakési alianci s tureckými kurdy pod hesly: „nedáme si vzít životní prostor, nýbrž vezmeme policii ten její“, „také na naše přátele v Afrinu nezapomeneme a slibujeme vám, že za to SPD, CDU i Rhein Mettal zaplatí“ (pozn. výrobce zbraní v Německu, který je dodává i Turecku, to je používá proti Kurdům).

    Druhou skupinou, která se často objevuje a vnáší chaos do dění v souvislosti s protesty je skupina Indymedia.

    Indymedia (Media Center/Unabhängiges Medienzentrum/IMC/Nezávislá mediální centra) je globální nezisková síť mediálních extrémně levicových aktivistů. Vznikla na popud kritiků globalismu a nových sociálních hnutí. Cílem není objektivní podávání zpráv, ale naopak je zcela subjektivní, také na sebe nahlíží jako na platformu, která by měla propojit současné alternativní mediální projekty. V Německu existovala od roku 2001 jako Indymedia Deutschland. Jde o síť různých skupin, které se považují mj. za hnutí proti kapitalismu. Angažuje se prostřednictvím různých akcí, např. stála za protesty související s tzv. transportem Castor, převážející odpad z atomové elektrárny v roce 2001, stála také za žhářskými útoky na nádražní objekty v Berlíně v roce 2011, poškozováním centrály německé strany SPD (2013) a hamburského výstaviště v souvislosti s konáním summitu G20 v roce 2017. Známá kanadská novinářka, autorka a aktivistka Naomi Kleinová (pozn. v ČR byla vydaná její známá kniha „Šoková doktrína: vzestup kalamitního kapitalismu“, kde uvádí zejména dopady současného neolibaralismu - ekonomické krize, zbídačení obyvatelstva, drancování veřejného sektoru soukromými korporacemi, zhroucení celých ekonomik atd., doporučuji k přečtení) kritizovala již před mnoha lety, že Indymedia rozšiřuje konspirační teorie vůči židům, jako například, že stojí za 9/11 nebo za jejich zveřejňování antisemitského pamfletu Protokoly sionských mudrců. V roce 2008 vznikla pobočka linksunten.indymedia.org jako regionální sekce pro jižní Německo, velmi rychle se ale působnost rozšířila na celé území. Rozhodnutím ministerstva vnitra byla tato radikální levicová internetová platforma v srpnu minulého roku zakázána. Poslední kapkou byly právě obrovské kravály militantního charakteru okolo summitu G20.

    Obecně v souvislosti s demonstracemi nelze alespoň stručně nezmínit existenci NPD (Národnědemokratická strana Německa - Nationaldemokratische Partei Deutschlands). NPD zde zmiňuji zejména z důvodu, že její příznivci jsou mnohdy účastníky řady demonstrací, jako byly mírové demonstrace Mahnwachen, Pegidy aj. (pozn. podrobně v minulém III. díle). Pokud se nějací zástupci účastní, média vždy křičí, že na straně demonstrantů stojí extrémní pravice, že se tam objevil někdo v oděvu SS nebo někdo dokonce hajloval. Mnozí na alternativě však mají vážné podezření, že jde o úmyslné provokace. MSM pak lehce zneváží smysl celé demonstrace. V případě NPD nejde o hnutí, ale o krajně pravicovou politickou stranu, jejíž síla zejména v bývalém Východním Německu a v souvislosti s uprchlíky značně roste. Strana byla založena v roce 1964 a je neoficiálním nástupcem Německé říšské strany (Deutsche Reichspartei). Ačkoliv ještě před několika lety šlo o stranu výlučně obrácenou k pangermánskému nacionalizmu, je v současnosti „stájí“ řady nespokojených, mnohdy navenek nenápadných přívrženců, občanů zcela normálně fungujících ve společnosti. Jejími hesly jsou práce, rodina a vlast, strana usiluje o přehodnocení dějin a každoročně při výročí bombardování Drážďan demonstruje svůj odmítavý názor na bombardování ke konci 2. světové války. Strana je také známá požadavkem na ochranu životního prostředí - odmítá ničit německou přírodu, je proti týrání zvířat, testování léků na zvířatech či je proti geneticky modifikovaným potravinám, je odpůrcem jaderné energie v Německu, odmítá členství v NATO, usiluje také o změnu měny zpět na německou marku, nepodporuje volný pohyb osob a zboží po Evropě, ve svém programu plánuje všechny Němce bez německého původu vyhostit zpět do své země. Strana zastává antiamerikanismus, antiislamismus a antisionismus. Zasedá v zemském sněmu Meklenburska-Předního Pomořanska, v mnohých městech na východě se účastní vedení obcí nebo měst. Co je však zcela nové, je, že strana se konsoliduje zejména v souvislosti s uprchlickou problematikou a nově posílají do politického klání zcela nenápadné, angažované ženy. Strana organizuje pravidelná setkání, letní tábory pro dospělé i děti doplněné s až vojenským drilem.

    Nedávné demonstrace v Chemnitzu – Saské Kamenici, obdobně jako v Kandelu, souvisejí s vraždou ze strany imigranta, navíc definitivně odhalily pravou tvář nejen politiků, ale i MSM. Na stránkách Nové republiky bylo v té souvislosti zveřejněno několik zajímavých informací, co nebylo ze strany MSM prezentováno byla ta skutečnost, že demonstrující měli z většiny ve svých rukách bílou růži po vzoru antifašistických bojovníků sourozenců Schollových (poznámka k nim v minulé části III.). Další a již zcela nepopiratelné zjištění je, že jsou tyto pokojné demonstrace zcela účelově systematicky doprovázeny demonstracemi nějaké protistrany např. Antify (pozn. obdobně jako na jaře v Kandelu), jejíž představitelé jsou mnohdy velmi agresívní. MSM pak mají mnohem širší prostor k manipulaci při informování o průběhu demonstrací a vytvářejí tak snáze obraz neúnosného chaosu, s kterým pak mnozí občané nesouhlasí. Ve finále tak mohou tito, ne zcela dobře informovaní občané, volat po důrazném zásahu státu, a to může být jen krůček k vyhlášení výjimečného stavu.

    V důsledku událostí v Chemnitzu se ukázalo, že boj proti pravici, mnohdy zmatený je v současné době v Německu důležitější než zavražděná oběť stejně jako zachování právního státu. Po několika lživých a překroucených vyjádření MSM musel dokonce generální státní zástupce Spolkové země Sasko přiznat, že nedošlo k žádnému násilí vůči imigrantům ani honbě na ně. Vrcholem arogance moci byl narychlo uspořádaný koncert mířený proti „údajné pravici“, jehož význam vyzdvihl dokonce i prezident Německa. Vystupovali tam však některé skupiny, jejichž texty jsou mnohdy násilné a reakční proti státu, jde tak spíše o levicově radikální postoje. MSM nazývají pokojné demonstranty dokonce za nové strůjce požáru v Reichstagu.

    K tomuto se vyjádřila také známá bývalá televizní hlasatelka a představitelka alternativy Eva Hermanová (k ní viz minulá část III.), která si v článku na svém webovém portálu položila otázku“: „chce někdo v Německu bezpodmínečně vyvolat občanskou válku?“ viz ZDE. A vyjádřila se, že politici pouze přivádějí „kotel k varu“. A už vůbec nechápe, jak může prezident Spolkové republiky Německo podporovat levicově-extremistické pankáče, kteří vystoupili na koncertě narychlo organizovaném pod heslem „Wir sind mehr“ – „Nás je více“, protože například vystupující rockerská skupina Feine Sahne Fischfilet v písni z roku 2011 navádí k násilí proti státu, uvádím např.: „helmy poldů by měly lítat vzduchem a pendreky přistát na jejich držkách“ nebo v jiné písni z roku 2015: „stanice poldů je coby kamenem dohodil“. Také další sporná vystupující skupina K.I.Z. v jedné ze svých písní uvádí slova: „zboxujeme tě na kaši, Ali, Murate, Rajide bodni, bodni, bodni, bodni…“.

    A jak uvádí článek v Jungefreiheit viz ZDE dokonce policejní odbory (DPoIG) ostře kritizovaly německého prezidenta za jeho podporu a prohlásily, že:

    „pravicový extremismus potírat levicovým extremismem klapne asi tak jako hasit požár benzínem“.

    Je obecně známo, že již mnoho německých žurnalistů muselo svoji kariéru „pověsit na hřebík“ a očividně také nastala doba hrdinských činů, které budou poukazovat na zvůli médií a politiků. Je nutné pak vysoce ohodnotit odvážný čin Daniela Zadela, úředníka soudu v Chemnitzu, který ofotil a na internetu zveřejnil text zatykače a průběh činu. Chtěl uvědomit občany a zarazit nehorázné překrucování situace ze strany politiků a médií. Bude ho to nepochybně stát kariéru.

    Zdroj: Björn Höcke (M.), AfD-Landeschef in Thüringen, mit Parteifunktionären beim "Trauermarsch" in Chemnitz

    ©John MACDOUGALL
    AFP

    Kdy bude další demonstrace, která konečně probudí mlčící davy?

    Až bude zavražděno další děvče a médiím se to nepodaří utajit!

    A úplně na závěr krátký drbylink tentokráte z Göttinger Tageblatt viz ZDE z 15. 10. 2018 – 19 letý opilý mladík byl ve Frankfurtu nad Mohanem ve 4.00 vyzván policií k předložení dokladů, ten to odmítl a začal být agresivní, po následné honičce a poté co ho 27 letá policistka dohonila a chytila za paži (pozn. kdyby opilý nebyl, nejspíš by ho nedohonila), jí tento shodil do řeky. Jen díky náhodě, kdy se mohla zachytit za ocelové lano, si zachránila život před utonutím. Média jako již v mnohých obdobných případech sveřepě mlčí o původu mladíka. Nikdo však nemá pochyb.

    A příspěvek z blogu německého žurnalisty a autora Henryka M. Brodera viz ZDE, který se v krátkém videu ptá (pozn. uvádím jen hlavní myšlenky):

    „Spieglein, Spieglein an der Wand,
    was ist los mit diesem Land?“

    – v překladu zhruba takto, aby se také rýmovalo:

    „Řekni, řekni mi zrcadlo,
    jak to s touto zemí dopadlo?“

    A dále ve videu v souvislosti s volbami v Bavorsku uvedl, že Německo zažívá fantastický a jedinečný experiment podle motta: „Kde leží hranice utrpení německého obyvatelstva?“ a ptá se: „Kdy už začnou konečně i ti největší masochisté křičet: „dost, dost, mám toho dost, už nemůžu více!…Má dojít k odstoupení vlády? Nebo dokonce k novým volbám?“ a dále říká:„Ne! Tato vláda musí pokračovat až do jejího hořkého konce, až sama bude muset prosit o to, aby již nebyla zvolena. Buď tedy dojde ke konečnému vítězství, nebo ke konečné prohře“.

    Takže příštím heslem vládních stran pro další volby by podle něho mohlo být: „Konsekventně k ničemu!“.

    O panu Broderovi a dalších vzpourách kverulantů doby více v další části V.

    PS., můj co nejstručnější závěr je, že politika dneška se stala zcela nevěrohodnou a média zcela neobjektivními. Není pak vůbec divu, že se v komentářích můžete dočíst, že politici akorát podněcují k nenávisti a hecování a novináři vedou boj proti miliónům německých občanů. Kam s nimi? Problém vidím zejména v tom, že stále příliš mnoho lidí je ochotno se soustředit na „kraviny“ a podstatné jim zatím uniká!
    - - -

    0 0

    18. 120. 2018      russian
    Kosovský parlament odhlasoval transformaci bezpečnostních jednotek republiky v plnohodnotnou armádu. Jak uvádí Gazeta Express, pro zřízení ministerstva obrany republiky hlasovalo 101 ze 102 přítomných poslanců. Přičemž poslanci Srbského seznamu opustili před hlasováním sál. Utváření kosovských ozbrojených sil bude vyžadovat změny v ústavě. Dříve srbský prezident Alexandr Vučič uvedl, že Srbsko neuznává nezávislost Kosova , přestože Západ to od Bělehradu požaduje.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

older | 1 | .... | 640 | 641 | (Page 642) | 643 | 644 | .... | 683 | newer