Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 643 | 644 | (Page 645) | 646 | 647 | .... | 668 | newer

    0 0

    Matteo Salvini, italský ministr vnitra
    - kou -
    23. 10. 2018  DieWeltPrvníZprávy
    Itálie se rozhodně postaví proti „zbytečným a škodlivým" protiruským sankcím, které způsobily finanční škody ve výši 20 miliard eur, řekl italský ministr vnitra Matteo Salvini v rozhovoru s Die Weltem.



    Římské úřady považují tento přístup s ohledem na Moskvu za nepřijatelný, dodal však, že italská vláda nemíní v této věci použít veto, a zopakoval tak německému listu svůj postoj, který vyjádřil při návštěvě Moskvy.

    Jakmile „vítr změn" dorazí do Evropy, všichni „bruselští byrokrati", kteří se vynoří z „opevněných bunkrů", půjdou domů, řekl italský ministr vnitra Matteo Salvini v rozhovoru pro Die Welt. Řekl, že v novém rozpočtovém plánu Římu, který se EU tak moc nelíbil, se nezmění ani jedna čárka.

    „Odůvodnili jsme očekávání 60 milionů Italů, nikoliv Bruselu," dodal politik a vyjádřil důvěru, že se orgány EU dříve či později vzdají a dovolí italské vládě vykonávat její práci.

    Salvini: Itálie řekne protiruským sankcím ne!

    Rovněž komentoval „šokující", podle žurnalisty Die Weltu, výsledky průzkumů v Itálii, podle nichž pouze 44% občanů země chce zůstat v Evropské unii: „To mohlo vyvolat šok, ale ne u mě. Vidím svoji budoucnost a budoucnost svých dětí v Evropě, ale ne v takové. A pokud Brusel skutečně odmítne plán rozpočtu, počet euroskeptiků se zvýší na 70%."

    Salvini také potvrdil, že italské úřady se rozhodně postaví proti „zbytečným a škodlivým" protiruským sankcím. Poznamenal, že kvůli nim Itálie přišla o 20 miliard eur, ale podle něj Řím v této věci nepoužije své právo veta: „Veto je trumfová karta, kterou nemůžeme použít na všechno. Rádi bychom to využili proti sedmiletému finančnímu plánu, migrační politice a protiruským sankcím. Ale nemůžeme to udělat, protože veto, jako zbraň, se rychle stane bezcenným."

    Ministr však zdůraznil, že „se Itálie postaví proti plánům Bruselu, aby se prodloužily sankce proti Moskvě."„To znamená, že jim jasně řekneme: ne, takový přístup považujeme za nepřijatelný," uzavřel Salvini.



    0 0

    Zdeněk Hrabica
    24. 10. 2018
    Sochaborectví, přejmenovávání ulic a náměstí – toto odhodlání nemají pod kůží jenom Češi! Když jsme bourali to staré shnilé a tak krásné Rakousko, bourali jsme sochy panovníků a světců.
    Stejně se u nás chovali nabuzení státní soukmenovci - Němci, když chtěli odejít s chutí k Adolfu Hitlerovi do Říše, ničili a vyhazovali sochy do povětří. A Masarykova náměstí přejmenovávali na Adolf Hitler Platz. Výbuchem zničili u Kunštátu na Moravě olbřímí sochu TGM, zůstaly po ní pouze holínky.


    Stejně nebo podobně se zachovali poúnoroví aktivisté po únoru 1948 Začali nočními demolicemi soch Jana Nepomuckého, pokračovali Masarykem, Švehlou, Štefánikem. Rozbíjeli sochy a pamětní desky hlava nehlava. Pak došlo na Josifa Vissarionoviče Stalina. Lid hlasoval: Pryč s tyranem a zrádcem, vyvrhelem! Na místě vyroste po jeho soše Palác vědy. Vyrostlo suché z nosu. Je tam kyvadlo a prý tam bude muzeum totality. Pak jako když z děla vystřelí se odvážely sochy totality do leteckého hangáru – Fučík, Zápotocký, Jožka Jabůrková, Hašek, Lenin, sovětský tank, Šverma,těch bylo a je. Některé sochy pak převezli strůjci na hřbitovy, Haška do Lipnice. Nejsme jako oni, vyřvávali, byli ještě mnohem horší. Vytvářeli jmenovací komise. V Jihlavě byl jejím předsedou, předsedou takové komise můj skvělý učitel a sportovec Jaroslav Točík. Ledva si odpočinul v létě 1987 jako člen ÚV Československé strany národně socialistické, věrné to převodové páky Národní fronty, jako člověk z nomenklatury, na plážích v Soči, vyhrnul si rukávy. Přejmenovával spolu s jinými po 17.listopadu 1989 ulice. Sáhl i na Fučíka. Když jsem se Julia Fučíka posmrtně zastal, napsal do Jihlavských listů, že mám Fučíkem poničený mozek. Budiž.

    Lepší, než ho mít potřísněný lejnem nebo extrementem.

    Všem dnům však není ještě konec.

    V Praze se už několik let nestaví metro. Tak se dejme znovu do díla, co nejrychleji přejmenujme jednu ze stanic metra – stanici I.P. Pavlova, podle toho nechutného Rusáka a nahraďme ho ryzím Čechem. Ať je to Čech jako poleno. Pryč s Pavlákem, ať je to Tylák. J.K. Tyl; kdysi za toho „totáče“ jsme si v deníku Mladá fronta pronajali celou Nerudovu ulici a v tamní Baráčnické rychtě jsme sehráli v původní verzi jeho Strakonického dudáka. Sešlo se takřka půl Prahy. Mám z duše rád J.K. Tyla. Hráli jsme „dudáka“ všichni, nechyběl Ondřej Neff, Vladimír Kovářík...

    Možná teď bude namísto Pavláku Tylák, jenom se bojím, že ho Čecháčkové zase nebudou znát, jako dneska již neznají nositele Nobelovy ceny, Ivana Petroviče Pavlova.

    Co na tom, proč na jednoho nebo na druhého zapomněli?

    Ale když létají třísky a kácejí se kůrovcem napadené české a moravské lesy, proč si zase nevyhrnout rukávy a nepustit se do díla.

    Před 100 lety vznikla Československá republika, zbourali jsme to ohavné Rakousko a to je výročí, které je nám drahé ze všeho nejvíce.

    Bourejme dál! Franta Sauer je s námi! Dejme se do toho a půl je hotovo! Sláva nám!

    Císař Pán je přece pašák!

    Reprodukce:
    Obraz Františka Josefa I. od ak.mal. Oskara Brázdy; císař přijal malíře ve Vídni, v císařském paláci v Hofburgu v roce 1911.

    Foto: autor:
    Do Skautského institutu v Praze přišel v říjnu 2018 i TGM.

    0 0

    Jiří Baťa
    24. 10. 2018
    Principál Divadla na Jezerce, Jan Hrušínský, v souvislosti s oslavami 100 let od vzniku Československa si nemohl odpustit kontroverzní politicko-společenský komentář. Pojem „čecháček“ se mu již zřejmě omrzel a tak si, svým osobitým způsobem, vymyslel staronového protagonistu „Čehona“. Ten mu má posloužit k osobním narážkám na výroky nebo činy prezidenta Zemana, o čemž svědčí jeho slova : „Čehonovi z čista jasna začali vadit muslimové, uprchlíci ze Sýrie, i malí sirotci, kterých se do Čech prý valí stovky milionů. Říkal to prezident, tak je to pravda. 



    V Parlamentních listech psali, že uprchlíci jsou nečistí,“ drze až posměšně přirovnal Hrušínský prezidentova slova vč. slov redakce PL.cz k nacistické propagandě na Facebooku. Chce tím zřejmě provokativně přirovnávat prezidenta Miloše Zemana k iluzornímu „Čehonovi“, ve kterém vidí staronového protagonistu pro českou malost. Chce-li však pan Hrušínský poukazovat na Zemanovu malost, pak není od věci poukázat na Hrušínského ubohost a morální pokleslost. Lze sice chápat, že pan Jan Hrušínský je od kosti komediant s vrozeným (žel s ne příliš vydařeným) talentem pro humor a satiru, nicméně tyto jeho laciné „herecké“ projevy či výkony patří spíše na divadelní prkna, než je používat ve veřejném prostoru, notabene s nekalým úmyslem cílit na osobu prezidenta republiky. Nepochybně si však svým „Čehonem“ šplhnul u stejně smýšlejících kolegů z pražské kavárny.

    Nejen pan Hrušínský však může nebo je schopen (za jistých okolností) vymýšlet virtuální postavy, ale i obyčejný příslušník „lůzy“ může mít schopnost podobně uvažovat. Jestliže si pan principál Hrušínský uměl vytvořit, resp. vydedukovat Čehona s využitím historie vzniku Československa, není problém si podobnou virtuální figuru vytvořit ze samotných slov pana principála. Pro lepší porozumění nutno zmínit, že podle toho, jak se pan Jan Hrušínský okázale vychloubal , že „Pilného občana Čehona hrál v roce 1938 v Osvobozeném divadle můj dědeček, herec Rudolf Böhm-Hrušínský, tatínek mého slavného tatínka...“ tak mj. zmínil, že pánové Voskovec a Werich ve hře „Pěst na oko“ použili verš z rakousko-uherské hymny: „...čeho nabyl občan pilný“, čímž prý vlastně stvořili onoho Čehonu. Pravda, moc smyslu to nedává, ale v podání dua W+V to mělo ve hře svůj význam. K něčemu podobnému, zcela nevědomky, dal podnět i sám pan principál Hrušínský když se chlubil svým předkem (chlubit se svým zadkem by bylo poněkud nepatřičné) slovy, že : „Pilného občana Čehonu hrál...“. Tímto citátem vlastně (z mého tvůrčího pohledu) Čehonovi dal vzniknout virtuálního kolegu „Pilčana“ ( viz pilného občana).

    Jak výše zmíněno, principál Hrušínský se (poněkud nezvyklým způsobem) rozhodl okořenit a rozkošatit slavné výročí vzniku Československa o virtuální postavu Čehona, aby se jeho prostřednictvím mohl nekorektně trefovat do jím nenáviděného prezidenta Zemana. Pilný občan, resp. „Pilčan“ pan Jan Hrušínský nejenže se svými nechutnými invektivami ztrapňuje a společensky odkopává, ale současně dokazuje svou pokleslou intelektuální morálku, kam je až schopen klesnout v zájmu udržení svého (státem dotovaného) Divadla na Jezerce, svého jistě ne skromného životního standardu a také, aby se (z komerčních důvodů) zalíbil a držel oponentní basu s trotly pražské kavárny a řadou dalších prominentních sluníčkářů. „Pilčan“ Hrušínský se jistě neztratí, bude dál pilně provokovat, urážet, věrně sloužit havloidní a západní ideologii, bojovat za prý ohroženou bezbřehou demokracii, liberalismus, klientelismus, lidská práva a také za dotace pro svůj kulturní stánek.

    Pilčanův boj je bohužel, nikoli v zájmu spoluobčanů, ale v zájmu sebe samého a lepších lidí, kterými je už dnes Pilčan obklopen (např. senátorem Drahošem a pod.). Dříve se takovým lidem říkalo „snaživci“, „horlivci“, dnes v rámci nové doby to jsou však „podržtašky, přizdisráči, vyžírky“ apod. V jednom má „Pilčan“ Hrušínský pravdu: slavný byl nejen jeho dědeček, ale hlavně táta. Obávám se ale, že by s projevy svého synáčka nejen nesouhlasil, ale snad by jej také nejspíše, lidově řečeno, nakopal do pr.ele. Zatímco ON si svou slávu poctivě odpracoval, synáček se o ni jen marně snaží svou užvaněnou hubou pilného občana, alias „Pilčana“.

    0 0

    24. 10. 2018     topwar
    Opravdu polem neoraným pro analytickou činnost vojenských expertů a také politologů a novinářů se nedávno stala zpráva o možném odstoupení USA od Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), což 20. října oznámila hlava Bílého domu Donald Trump. Pravděpodobnost takového rozhodnutí byla nekompromisně prezentována západním médiím jako objektivní protiopatření Washingtonu za "mnohaleté porušování smlouvy Ruskou federací". A to i přesto, že v oblasti rumunského města Deveselu a polské vesnice Redzikowo byly v posledních letech v rámci evropského systému protiraketové obrany vybudovány stacionární protiraketové systémy Aegis Ashore, které jsou vybaveny pozemními modifikacemi modulárních univerzálních odpalovacích zařízení Mk 41 VLS, schopných používat nejen superdalekonosné protiletadlové řízené střely RAM-174ERAM (SM-6) a exoatmosferické střely RIM-161C (SM-3 Block IB), ale také úderné modifikace těchto raket s indexem SM-4 (RGM-165) a také podzvukové protilodní střely AGM-158C LRASM a taktické rakety dlouhého doletu AGM-158B JASSM-ER.


    A pokud v současné době nemáme informace o uvedení do výzbroje a křestu ohněm (oficiálně byl projekt uzavřen v roce 2003) SM-4 nebo modernějších lodních balistických raket středního doletu ArcLight jako součásti lodních vertikální odpalovacích zařízení Mk 41 VLS námořních sil USA, pak o testování LRASM z loďních vertikální odpalovacích zařízení Mk 41 víme již dlouho. Znamená to, že specialisté Lockheed Martin a Raytheon budou schopni snadno adaptovat LRASM a konstrukčně totožný JASSM-ER pro použití z ​​pozemních modifikací Mk 41, které jsou součástí komplexu Aegis Ashor. Vyzbrojeni mapou a pravítkem velmi snadno zjistíme, že rádius výše uvedených taktických křídlatých raket, vypuštěných z objektu v Deveselu, zasáhne: povrchové lodě Černomořské flotily ruského námořnictva v Černém moři, většinu strategicky důležitých objektů Krasnodarského kraje, Krymské republiky a také východních okresů Rostovské, Bělgorodské a Kurské oblasti. V případě s Ashorem v polském Redzikově je situace ještě "veselejší": v okruhu působnosti těchto raket se ocitají Leningradská, Pskovská, Novgorodská a Tverská oblast.

    Závěr: pouhá výstavba komplexů Aegis Ashor ve východní Evropě, které jsou schopny se v mžiku přeměnit z protiraketových na úderné (díky raketám AGM-158B/C), zcela odporuje ustanovením Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu, podepsané Michailem Gorbačovem a Ronaldem Reaganem 8. prosince 1987. Takže porušování smlouvy INF se týkají výlučně americké strany, zatímco Kinžaly, Iskandry a další střely, které nasazuje Generální štáb Ozbrojených sil Ruska v Jižním a Západním vojenském okruhu, nejsou nic jiného než odpověď na konání Pentagonu.

    Je zcela jasné, že vystoupení USA z rámce smlouvy INF výrazně zvýší míru geostrategického napětí, přitvrdí rétoriku stran ohledně rozdělení kontrolních zón v předoasijské oblasti a v asijsko-pacifickém regionu a výrazně urychlí již existující závody ve zbrojení. Washington se ze všech sil snaží polohovat se do role vedoucí strany, která je bez ohledu na úspěchy obranného průmyslu Ruska a Číny připravena převzít iniciativu na globálním bojišti a opětovně dokázat světovému společenství neotřesitelnost unipolárního systému. Na první pohled lze právě tento plán vysledovat v předvčerejším prohlášení Donalda Trumpa na setkání s novináři v Bílém domě, kde americký vůdce prohlásil, že "USA jsou připraveny zvyšovat svůj jaderný potenciál, dokud nebudou všechny ostatní jaderné mocnosti vyděšeny".

    To je ale smůla! Nehledě na neobyčejně bojovnou protiruskou patetiku Trumpa během setkání s novináři ve Washingtonu a podobný vzorec vyjádřování poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Johna Boltona během setkání s ministrem zahraničí RF Sergejem Lavrovem a tajemníkem Rady bezpečnosti RF Nikolajem Patruševem, v otázce odchodu ze smlouvy INF naši američtí "kolegové" hledají podporu u Velké Británie, Japonska a dalších "lokajských států". A ani samotný Trump nespěchá s vyloučením státu z INF a konzultuje s kompetentními specialisty v Pentagonu. Ve výsledku jsme se 23. října večer dozvěděli, že příští jednání mezi Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem se uskuteční 11. listopadu 2018 v Paříži při oslavě 100. výročí konce první světové války. Je zřejmé, že otázky, týkající se smlouvy INF se ukázaly být mnohem důležitější než smyšlený "hon na čarodějnice", pomocí něhož se americký vůdce pokusil zdůvodnit odložení jednání na rok 2019. O co ale jde? Proč Bílý dům začal náhle couvat a čeká na další rozhovory s Vladimírem Putinem?

    Odpověď je zřejmá: USA prostě nejsou připraveny na závody ve zbrojení současně s Ruskem a Říší středu. Zatímco boeingovský projekt hypersonické křídlaté rakety X-51A Waverider je pouze v mezietapě letových zkoušek, která spočívá v testování hypersonického náporového motoru Pratt & Whitney SJX-61 při rychlostech vyšších než 5,1 M, ruské hypersonické aerobalistické střely X-47M2 Kinžal s rychlostí 10 Machů, vybavené osvědčenými a spolehlivými raketovými motory s pevným pohonem, jsou již na experimentální bojové službě (na závěsech modernizovaných těžkých stíhacích letounů MiG-31K ). V důsledku toho VKS Ruska, dokonce nehledě na skrovnější financování korporace Taktické raketové vybavení a Konstrukční kanceláře pro strojírenství (Kolomna) ve srovnání se společnostmi ve Státech, budou moci zvýšit počet Kinžalů, které jsou ve výzbroji VKS Ruska, mnohem rychleji. A to je reálný problém pro velení Ozbrojených sil USA v Evropě.

    Letecká složka amerického námořnictva navíc stále postrádá protiletadlové řízené střely, schopné poskytnout alespoň 50% pravděpodobnost zachycení aerobalistických raket dlouhého doletu X-47M2 Kinžal. Protiletadlové řízené rakety s velmi dlouhým dosahem RIM-174ERAM s konstrukčním omezením přetížení 25-30 jednotek nedokážou zničit Kinžal, který manévruje s přetížením nad 30G. "Manévrovatelnější" rakety RIM-162A/B ESSM Blok 2, ..., také nemají možnost zachytit Kinžal z důvodu omezení rychlosti zasahovaného cíle.

    A pouze francouzské protirakety středního a dálkového dosahu Aster-30, které mají ve svém arzenálu systému řízení plynové motory s křížovou kontrolou (двигатели поперечного управления), mohou jen částečně čelit nejnovějším ruským Kinžalům. Ale pro to Američané budou muset zaprvé, přizpůsobit Astery ke startu z dopravních a spouštěcích kontejnerů Mk 13 (buňky odpalovacího zařízení Mk 41), a za druhé, softwarově a hardwarově synchronizovat jejich inerční a navigační systémy a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice s bojovým informačním a řídícím systémem Aegis, což bude vyžadovat značnou dobu, během níž může počet Kinžalů ve výzbroji našich VKS překročit tisíce jednotek.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0


    Paul Craig Roberts 
    Paul Craig Roberts 
    24 10. 2018 blog autora, překlad Literárky (R.J.)
    Bývalý ředitel CIA John Brennan spustil tuto kampaň, aby zabránil Trumpovi urovnat vztahy s Ruskem. CIA a vojensko-bezpečnostní komplex potřebují nepřítele, aby ospravedlnily obrovské výdaje na zbrojení a zneužívání bezbřehé moci. Tu roli obsadily Ruskem.


    Demokraté se připojili, neboť v kampani spatřovali příležitost útočit na Trumpa. Doufali, že se jim ho podaří pošpinit, že se spolčil s Ruskem, aby ukradl Hillary prezidentské volby, a pak ho za spiknutí s nepřítelem odsoudit.

    Neokonzervativní ideologie americké světovlády vyžaduje, aby hlavním cílem zahraniční politiky USA bylo zabránit vzestupu jiných zemí, což by ohrozilo jejich mocenské prvenství. To tvoří hlavní základ nepřátelské zahraniční politiky vůči Rusku, a samozřejmě jsou s tím spojeny hmotné zájmy vojensko-bezpečnostního průmyslu.

    Russiagate se zvrhla v obecnou protiruskou štvanici až hysterii. Její nebezpečí umocňuje skutečnost, že Washington plánuje překvapivý útok na Rusko. Základny USA a NATO na ruských hranicích, snahy vyzbrojit Ukrajinu a zapojit ji spolu s Gruzií do NATO jsou toho dostatečným důkazem. Není nic bezohlednějšího a nezodpovědného nežli přesvědčit atomovou mocnost, že se ji chystáte napadnout.

    Washington velice dobře ví, že Rusové nijak nezasáhli do prezidentských a státních voleb. Vojensko-bezpečnostní komplex, neokonzervativci a Demokratická strana jen využívají tato obvinění k uskutečnění svých záměrů a ke svému prospěchu.

    Tato sobecká agenda je největším ohrožením života na Zemi,


    Související: Woodward háže russiagate přes palubu
    -------------------------

    Převzato z blogu Dr. Robertse, spolupracovníka Reaganovy administrace, ekonoma, autora řady geopolitických knih, komentátora.

    Přeložil a zkrátil R. J.

    0 0
  • 10/25/18--00:00: Mocný marketing Bakaly
  • Bakala (vpravo) se svým patronem
    Jiří Paroubek
    25.10.2018   VašeVěc

    V jinak seriózním deníku E15 se včera na první a čtvrté straně objevil článek „Bakala versus Zeman“. Marketing Bakaly je neuvěřitelný. Vybrabčit v ekonomicky nejslabším regionu republiky 100 – 120 mld. Kč (odhadovaný zisk a další výnosy za osm let působení Bakaly a jeho společníka v OKD), položit do té doby zdravou a prosperující firmu a pak odejít středem, přenechat náklady státu a ještě se tvářit uraženě, když to vrcholný představitel státu vidí jako cosi nepřípustného, to je opravdu chucpe.
    Nemůžu se nicméně zbavit dojmu, že ti, kdo Bakalovi dělají PR a zajišťují právní služby, jej mají tak trochu jako zlaté tele. Bakala sedí na břehu Ženevského jezera ve své vile, vzdálen od každodenního shonu. OKD opustil včas, aniž by musel přistoupit k jeho sanaci, takže si dnes může mnout ruce. Nicméně v tuto chvíli probíhá „vyšetřování“ parlamentní komise k problematice privatizace minoritního podílu státu v OKD a Bakala se zřejmě cítí nervózní a je tak náchylný k dalším neúčelným výdajům. PR Bakalovi dělá známá firma Bison & Rose. Ano, je to tatáž firma, která, podle novináře Erica Besta, dělala PR také řediteli ČT Dvořákovi a stejná firma, která přes svého zakladatele Růžičku zajišťovala PR a vlivové služby také někdejšímu předsedovi ČSSD Sobotkovi a jeho prvnímu místopředsedovi Chovancovi. Bylo to přesně podle zásady „Radili Němcům a prohráli válku“.

    Marketing ČSSD se poněkud nezdařil, jak vidno na volebních výsledcích v letech 2012-2017. Pánové z firmy Bison & Rose, tedy konkrétně pan Růžička, jistě budou říkat, že s tím neměli nic společného (Růžička už prý ani společníkem není). Ale faktem je, že dostat se z pozice nejsilnější politické strany v zemi, kterou strana pod mým vedením v roce 2010 byla, do pozice hvězdné pěchoty v roce 2017 a 2018, k tomu je potřeba mimořádný talent. Co dodat.

    Spíše mě překvapuje s jakou ochotou seriózní noviny, jako je E15, dávají prostor článku, který je jasným PR článkem ve prospěch Bakaly. Bylo by dobré vědět, zda Bakala nebo nějaká marketingová firma za tento článek a za první stranu v E15 zaplatila či nikoli. Vyhrožovat prezidentovi republiky a pohoršovat se nad jeho poněkud obhroublým slovníkem a na základě toho konstruovat úvahy o mezinárodní arbitráži vůči Zemanovi, je trapné a k smíchu. Tak jako je trapný a k smíchu bývalý americký velvyslanec Andrew Shapiro, který se podle serveru ECHO24 nechal najmout do právního týmu Bakaly.

    Shapiro přeci není tak hloupý, aby nevěděl, z čeho pocházejí Bakalovy peníze. Že jejich velká část pochází z „podařeného“ byznysu s OKD a musí vědět jaké konotace to zejména na Ostravsku, ale vlastně v celém Česku, má.

    Podle spekulací, které jsou na českém mediálním trhu, a já podtrhuji, že je tak úplně nesdílím, si měl Bakala prostřednictvím agentury Bison & Rose nebo přímo pana Růžičky a jeho lidí, najmout k hovadění mé osoby TV Barrandov. To prováděl v několika svých nedávných pořadech v souvislosti se senátními volbami známý konferenciér a ředitel této televize Jaromír Soukup. Pokud by tato informace byla pravdivá a ono to tak úplně vyloučit nelze, znamenalo by to, že Bakalovi pomáhá v jeho aktivitách vůči nepohodlným osobám Soukup, tedy muž, který se tváří jako přítel Miloše Zemana, jehož Bakalovi právníci chtějí tahat k mezinárodním arbitrážím.

    Zajímavé jsou také dosavadní výstupy parlamentní komise k problematice privatizace OKD, kde předseda Černohorský ze strany Pirátů zatím nepředvádí žádné oslnivé výkony. Bude samozřejmě zajímavé se dozvědět, zda se opravdu stala chyba při výběru metody oceňování OKD a kdo je za tuto chybu odpovědný a tedy jaká eventuálně vznikla škoda státu.

    Ale ještě zajímavější by bylo, kdyby se vyšetřovací komise větší měrou než dosud věnovala prodeji téměř 44 000 bytů OKD Bakalou a jeho společníkem jakési anonymní firmě, zřejmě za desítky miliard korun (částka nikdy nebyla a jistě ani nebude zveřejněna).

    Bakala porušil svůj veřejný příslib, že rozprodá byty OKD nájemníkům, kteří v nich žijí, za okasní ceny. Hovořilo se tehdy o částce cca 40 000 Kč za byt.

    Podal jsem v tomto měsíci na Bakalu trestní oznámení a poslal jsem je Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci. Myslím, že by mělo velkou váhu, kdyby se k tomuto trestnímu oznámení přidala také vyšetřovací komise. Možná ale komisi jen podceňuji, a že její předseda má trestní oznámení na Bakalu v této věci připravené v šupleti. Bohužel se obávám, že tomu tak není.
    Prezidentu Zemanovi chci poradit, aby se na příště vyvaroval, ve svých veřejných vystoupeních, sprostých výrazů. To umožňuje lidem jako je Bakala pohoršovat se a hrát dokonce uraženého a blábolit cosi o mezinárodní arbitráži, při které budou z prezidenta této země chlupy lítat. Jako český vlastenec si opravdu nepřeji, aby prezident republiky byl vláčen člověkem, kterému Luboš Zaorálek, podle rozhodnutí soudu, může beztrestně říkat gauner.

    - - -

    0 0


    Ivan Poledník
    25. 10. 2018  ProtiProud
    IVAN POLEDNÍK má rád anglickou snídani i anglickou módu, tak se jel po letech mrknout do Birminghamu - a rozhodl se pevně, že už tam nepojede, protože si chce uchovat život, zdraví a naději.
    Birmingham, druhé největší město Velké Británie. Kolébka průmyslové revoluce, "druhé hlavní město" po Londýnu, dříve nazývané továrnou světa či městem tisíce řemesel. Současně, mimo jiné, původní domov mnoha slavných muzikantů včetně legendárních rockových kapel formujících se na tehdejších dělnických předměstích (Black Sabbath, Led Zeppelin, Judas Priest...).

    Dnes je Birmingham rovněž "slavný": stal se hlavním městem džihádu v Evropě. Má přes milión obyvatel, přičemž bílí Britové se nedávno dostali svým zastoupením již i oficiálně pod 50 %. Realita viděná očima návštěvníka je nicméně ještě o poznání kontrastnější. A muslimů, těch je ve městě oficiálně čtvrtina.

    Anglie je na jednu stranu jednou z nejvíce profízlovaných zemí na světě (počet kamer na plochu či na obyvatele je tu zdaleka největší), v současné době je to též země politické korektnosti, tolerance muslimského násilí, netolerance upozorňování na muslimské násilí, zavírání bez řádných procesů, oproti tomu nepochopitelně neozbrojených policistů a podobně.

    Tytam jsou atributy, jež se člověku při vyslovení slova Anglie dříve vybavily na prvním místě (noblesa, gentlemanství, vkus a styl, kultura, humor, svérázné denní zvyklosti a neméně svérázná kuchyně...). Někde na venkově to tak stále ještě je. Ale Londýn, Birmingham a řada dalších velkých měst již přestala být Anglií.

    Modlitba birminghamských muslimů pod širým nebem v Small Heath Parku na konci ramadánu

    Hlavní město džihádu

    Nejvíce islamizovaným městem v Británii je právě Birmingham. Zdejší komunity jsou líhní muslimských radikálů, dokonce se sem stěhují i muslimové obývající dříve jiné evropské metropole, neboť se jim zde pikle kují ještě lépe - protože "bezpečněji". Kriminalita gangů a násilí ve městě skokově roste. Za tím účelem museli být vedle nebohých neozbrojených "bobíků" povoláni též policisté vyzbrojení automatickými zbraněmi. Ti hlídkují na mnoha místech jakožto posádky tzv. vozů ozbrojené odpovědi. Přesto zde vznikly v posledních letech další nebezpečné no-go zóny. Sexuální zneužívání muslimy a jejich gangy je na denním pořádku - je nejspíše jen otázkou času, kdy se doslechneme o další aféře s tisícovkami obětí.

    Knihkupectví ve městě nabízejí stohy muslimských publikací. Cestovní kanceláře se zaručují, že jejich destinace jsou vstřícné vůči muslimům a jejich klienti mají přístup do oddělených prostor hotelů a plaveckých bazénů, kde se muslimské ženy mohou koupat v burkinách. Desítky tisíc obyvatel města neumí anglicky. Pochází odtud značné procento polapených teroristů, ve zdejších domech se vyráběly bomby pro některé "proslavené" teroristické útoky. Představitelé města mlčí, případně se ke strachu z muslimů kvůli z osočení z rasismu přiznají jen potají.

    Masové kolektivní muslimské modlitby v rámci oslav konce ramadánu v birminghamském Small Heath Parku začaly v roce 2012 s 12.000 věřícími. O dva roky později se počet přítomných zvýšil na 40.000. V roce 2015 to bylo 70.000 lidí, v roce 2016 již 90.000, v roce 2017 to bylo 100.000 a letos tam bylo více než 140.000 lidí (foto k článku je z této akce). Kolik jich tam bude příští rok? V samotné čtvrti Small Heath tvoří muslimové již 95 procent populace.

    Po letech zde

    Z letiště plného mužů a žen v čádorech, ihrámech, nikábech, hidžábech, kefíjích, či jak se všechny ty hadry jmenují, přijedete obklopeni reklamami v arabštině vlakem na stanici New Street plnící roli hlavního nádraží. Jmenuje se podle hlavní pěší tepny centra města, tedy jakési výkladní skříně. Pamatuji si, jak před dvaceti lety byla tato (a především přilehlé ulice v severním směru) plná typických anglických hospůdek, kaváren, barů a obchůdků s pochutinami či luxusním oblečením.

    To je minulost. Namísto barů vybydlená patra domů, případně obchody s bezcennými tretkami (často orientálního zaměření), namísto útulných hospůdek jeden Starbucks vedle druhého, namísto obchůdků prapodivné cestovní a "pracovní" agentury nabízející to nejlevnější spojení k příbuzným do metropolí Blízkého východu a Afriky a další služby zaměřené na imigranty.

    Jeden z nejvíce honosných domů mě zlákal k návštěvě. Uvnitř obrovský sál ve viktoriánském stylu. Ejhle, byl to Apple store. Starší pán v uniformě (asi jediný běloch v budově) vypráví, že zde dříve byla velká knihovna s krásným historickým nábytkem, že zde dělal hlídače už tenkrát, a že sem chodili slušní a vzdělaní Angličané a různí studenti. Knihovnu zavřeli a pronajali firmě Apple. Nábytek vyházeli a nahradili minimalistickými stoly, na nichž se válí moderní elektronika.

    Na New Street je poměr černochů a dalších imigrantů z jihu a východu proti bílým tři ku jedné. Ulice je za ta léta k nepoznání. Všude je nepořádek, někdejší nezaměnitelná typicky anglická ohleduplnost chodců tatam. Pytle s odpadky leží před domy, na každém kroku nějaký exces, jehož se dopouští snědý imigrant - křik, výtržnosti, blokování dopravy, kopání do městského mobiliáře. Oblíbenou zábavou je rovněž klečení uprostřed ulice s rozpaženýma rukama - a extatickým řevem. Hloučky imigrantů postávají, posedávají či dokonce polehávají po ulici a velmi nepřátelsky hledí na bílé kolemjdoucí. Jeden hidžáb a nikáb (občas i burka) za druhým.

    Na křižovatkách vyrostly obludné žluté železné a betonové protiteroristické zábrany. Kromě toho, že neuvěřitelně hyzdí městský prostor, vůbec nepřidávají na klidu - spíše naopak. Je tisíc a jeden další způsob, jak zde spáchat teroristický útok, než najet na pěší zónu autem (dotyčný by ostatně musel předtím přejet několik svých soukmenovců válejících se na okraji silnice). Tyto obludnosti tak všudypřítomnou a čím dál více aktuální hrozbu jenom připomínají.


    Ind a učitel

    Obchodní centra ve městě jsou rovněž plná lidí neanglického původu - snad ještě výrazněji než v ulicích. Nakupují ostošest. Muslimky v hidžábech si vybírají luxusní spodní prádlo a drahé spodní halenky (smysl této investice znají jen ony). Restaurace a jídelní kouty jsou většinou, pochopitelně, halal.

    Pryč z tohoto světa do staré dobré "anglické" indické restaurace. Indové uvnitř jsou mnohem více přátelští a důvěryhodní než pouliční muslimové. Úsměv od Inda je rozhodně příjemnější než propichující zamračený pohled od muslima. Ind je ještě celkem spokojený, jen si stěžuje, že mu tady občas hloučky Nigerijců a Eritrejců (to jsou ti "doktoři a inženýři", co připlouvají přes Středozemní moře) rozbijí výlohu, ukradnou stojan na kola, popelnice, případně něco načmárají na dům. Ind byl minulý rok v Praze a pochvaloval si, že tam nebyli muslimové a že se nebál večer na ulici. Dal mi nejznámější indické pivo, vařené pro Indy v Anglii, s poznámkou, že to stejně jednou zakážou.

    Je večer, potkávám se v hospodě u piva s Angličanem. Vyrostl nedaleko Birminghamu, žil také řadu let v Londýně. Je učitel, v první chvíli mi přijde jako liberál-vítač. Jakmile však dojde řeč na imigraci a současnou podobu anglických měst, úplně změní grimasu a začne si žalostně stěžovat. Nejvíce ho bolí a neustále šokuje, jak to přišlo rychle ("one fucking generation..."). Imigranti tu byli vždy, ale teprve posledních 20 let bylo zlomových. Anglie podle něho páchá civilizační sebevraždu a je už nejspíš jenom otázkou času, než bude vymazána z mapy. I kdyby všech 28 členských států EU, plus Norsko a Švýcarsko, okamžitě nepropustně uzavřelo své hranice pro migranty, stávající muslimská populace bude stejně strmě růst. Učitel se tak rozohnil, že má slzy v očích.

    Řeč se stáčí na Švédsko, jež je na tom v mnoha ohledech ještě hůře a jehož kulturní sebevražda je proaktivní a stále vládou všemožně podporovaná. Poté se marně zamýšlíme nad tím, zda je nějaká naděje na zvrat situace a (tak trochu i pod uvolňujícím vlivem piva) přemítáme tu o konkrétních evropských politicích, tu o společných hodnotách a životaschopnosti obyvatel evropských národních států. Závěry nejsou tak zcela politicky korektní. Tohle si ostatně může dovolit jen s cizincem. Asi jako když k nám kdysi jezdili "zápaďáci" - jenže naopak.

    A co my?

    Návštěva některých metropolí Západu je v posledních několika letech pro normálního člověka skutečným šokem. Pohled na liberálně dekadentní život a postoje původních obyvatel, zároveň čím dál více se množící a radikalizující muslimy a současně hladce a neúprosně nastupující totalitu, je kontrastní pouze zdánlivě. Vše do sebe zapadá a je již jen velmi obtížně ovlivnitelné.

    Tou hlavní otázkou však je, jak na tuto zkázu budeme reagovat my a zda máme vůbec ještě šanci takovému vývoji ve více či méně vzdálené budoucnosti čelit. Zvlášť, když je mezi námi tolik těch, kteří si to odmítají uvědomit (a když už si to uvědomí, tak z toho také něco vyvodit a reagovat), případně těch, kteří tuto cestu sebezničení z nejrůznějších důvodů dokonce podporují.

    Nejen Česká republika, ale celá střední Evropa se stává krajem v obklíčení. A naši vojáci? Bojují v Afghánistánu. Obkličují (pod německým velením) Rusko na největším cvičení NATO, které právě začalo, kde se připravují... na co vlastně?

    Obrana naší vlasti to rozhodně není.


    - - -

    0 0

    - vlkp -
    25. 10. 2018  Kosta zostračili vlkovobloguje.wordpress.com
    Peripetie zrození republiky i jednotlivých etap její existence, popisují z různých aspektů a úhlu pohledů v těch to dnech, mnozí. S větší či menší znalostí, mírou fandovství pro to či ono, míry znalého vhledu či naopak bez míry indoktrinační demagogie.


    Jestliže patříte ke stálým čtenářům Kosy pak určitě víte, že mám rád tvrdá data a fakta s nějakým dohledatelným fundamentem. A co jiného takový pohled vyžaduje, když ne ekonomika!

    Takže mi bylo nutností projet internet a snažit se dohledat nějaký dobrý a věrohodný přehled, který by popisoval 100 let od vzniku našeho státu z pohledu hospodářských údajů, aby vydal vysvědčení o nás samých. O tom, jak jsme uspěli/neuspěli v soutěži s ostatními národy, zejména těmi kolem nás, od okamžiku, kdy jsme si, s obnovenou státností, mohli takzvaně vládnout sami.

    Přiznávám, že v okamžiku, kdy bylo toto hledání nastartováno neexistoval žádný náznak, k čemu se nakonec doberu. Co myslíte, platí nebo neplatí okřídlená věta současné české politické garnitury, že se dnes máme nejlépe v celé naší historii? A přidám otázku další, jak myslíte, že my a naše „zlaté ručičky“ obstály v mezinárodním srovnání, pokud jde o ekonomickou výkonnost v soupeření s ostatními evropskými národy ve světové ekonomické soutěži?. Odpovědi, opřené o data najdete v tomto článku.

    Mám pro vás sdělení, která vás nejspíš stejně jako mne, nepotěší. Existuje několik srovnávacích studií, které porovnávají evropské ekonomiky v dlouhodobém horizontu. Jednu z nich nedávno vypracovaly Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) a obchodník s měnami TopForex. Jinou například nizozemská univerzita v Groningenu /ta dokonce sleduje vývoj jednotlivých národních ekonomik za několik století!!!!/. Nemám je k dispozici. Ale jen texty, jež na ně ukazují a pracují s jejich daty. Když je porovnáte, dojdete k závěru, že co se týče našeho česko/slovenského století, shodují v následujících základních závěrech.

    1- pokud zvolíme za rozhodující měřítko porovnání HDP na hlavu občana Československa a jakéhokoli dalšího významnějšího státu /a na tomto kritériu jsou obě studie i tento článek vybudován/, dojdeme k překvapivému zjištění, že nejmenší odstup měla československá ekonomika za těmi v Evropě nejvyspělejšími hned při zrodu republiky!!!

    Občané prvorepublikového Československa po jeho vzniku neměli vyšší životní úroveň než Rakušané nebo Němci. V HDP dosahovala republika 80 procent výkonu Rakouska a 70 procent výkonu Německa.V roce 1920 mělo Československo relativně blízko k Rakousku, na které ztrácelo ve srovnání HDP na hlavu 500 dolarů. V poměru k Německu rozdíl činil 863 dolarů a v poměru k nejvýkonnějšímu Dánsku bylo Československo na polovině jeho HDP na hlavu. Ovšem tehdy byla republika dle HDP na hlavu výrazně výkonnější než Finsko či Itálie.

    Za sebe říkám – skvělá výchozí pozice, zejména , když uvážíme, že onen ekonomický výkon byl vlastně generován v českých zemích, neboť Slovensko, o Podkarpatské Rusi nemluvě, bylo co do ekonomické výkonnosti rozvojovou zemí, ovšem jejich výsledek a příspěvek k celorepublikovému HDP byl porovnáván s těmi nejvyspělejšími evropskými zeměmi. Abych to názorně přiblížil – zkuste si představit závod štafet v běhu. Tu naši tvoří dva opravdu skvělí běžci a dva kteří jsou po těžké nemoci a běží bosí.Ovšem pro závod se počítá jejich celkový čas. Dodejme, že například strojírenská výroba v historických zemích tvořila před II. ww 90% celkové produkce státu. Slovensko muselo začít s industrializací a především výstavbou primární infrastruktury, odpovídající charakteristice nového státu a ekonomickým tokům v Československu. Tedy přejít z dopravní infrastruktury /navíc velmi nedostatečné a nekvalitní/ sever -jih /uherská Horní a Dolní země/ na orientaci východ-západ /Slovensko- české země/.

    2- v začátku meziválečného období Československo začalo dohánět zejména ty státy, které byly hlavními protagonisty I. světové války. – Německo, Rakousko, Francii, Itálii. Žádný div, když první dva státy byly v podstatě rozvrácené, trpěly, řekl bych občanskou válkou nižšího stupně, hyperinflací, nedostatkem všeho druhu a byly zatíženy reparacemi. Francie se pak jen těžko vzpamatovávala z válečných ran, nebťt západní fronta a její místně ničící efekt se vyřádily především ve východofrancouzských departementech. A totéž platilo pro severní Itálii. Do osmi let byla republika na 75 procentech výkonu německé, výrazně srazila náskok Francie. Itálii a Finsko nechala za sebou. S Nory se mohla směle poměřovat, v roce 1928 byl její výkon na 96 procentech výkonu seveřanů. Zvažme navíc, že všechny uvedené ekonomiky disponovaly něčím, co bylo vždy mimořádně lukrativním a výnosným odvětvím, co ČSR postrádalo – mořskou ekonomikou. Tedy námořním mezinárodním obchodem a rybolovem.

    3- úspěšné období skončilo s prvními záblesky světové ekonomické krize. Přibližování se zastavilo a vyspělá Evropa na čas Čechoslovákům utíkala. Nejvýrazněji se vzdálili Finové s Nory.

    4-dohánění evropského peletonu se obnovilo znovu až roku 1935. Do dvou let se dostala opět před Italy a vyrovnala se Rakousku. Na překonání hospodářské krize se silně podílelo strojírenství a export zbraní a vojenského materiálu. Nicméně tohle už byla epizodní mezifáze. Ze známých důvodů

    Přes všechno to dohánění a nedohánění platí, že to bylo „dohánění vzad“ protože HDP na hlavu v ČSR byl v roce 1929 3028 USD a v roce 1937 2882 USD!!!

    Jak se můžete přesvědčit na těchto dvou, na původním zdroji interaktivních mapách




    Zajímavá a podstatná drobnost -ekonomické přiblížení lze realizovat tak, že ti před vámi zpomalí ještě více než vy!!!!

    Pak přišel protektorát a Slovenský štát a data z období 1939-1945 byla prohlášena za nevěrohodná a nevypovídající a to nejen pro nás, nýbrž pro celou Evropu. Takže srovnání jsou přerušena a pokračuje se až rokem 1946 a dále.

    5- díky výsledkům a technickému průběhu II světové války /plošné bombardování, obrovské ztráty disponibilní síly, vlivem ztrát na frontě, okupační správě, transferům průmyslové techniky jako části válečných náhrad, atd. atd/ po válce byla obnovená ČSR na stejné startovní čáře jako Němci, Italové či Rakušané. Ale šlo jen o další miniperiodu, protože přišel Únor 48

    6- fáze 1948-1989 je popsána zcela jednoznačně -zatímco v roce 1948 byl československý HDP na obyvatele vyšší než italský, v roce 1989 byl mírně nad 50 procenty italského.Stejně tak do sametové revoluce Československu utekly všechny západní země, Norové už nebyli ani v dohledu. Jak je patrné v grafice níže, pád Československa byl skutečně strmý.

    Nemohu s tímhle hodnocením zcela souhlasit. Ne když se například uváží prudký nárůst ekonomické síly Slovenska po dobu trvání společného státu a především po osvobození. Je v celoevropském měřítku naprosto bezprecedentní, není známo podobné industrializační vzepětí zaostalé části některého dalšího evropského státu!

    Ten propad je dán tím, že výkony jsou měřeny západoevropskou ekonomickou metrikou, jejími cenovými relacemi a směnnými kurzy. Které ovšem pro objektivní ekonomické porovnání nemohou být relevantní. Socialistické země sovětského bloku měly svůj vlastní, na Západu nezávislý trh, kde platily jiné směnné relace a ceny. Jiný byl zejména poměr výrobků masové strojní produkce a té, která vyžadovala vysokou míru lidské práce. Kde nastavení cen bylo přesně opačné. Aby bylo nepamětníkům jasno, co myslím -v roce 1976 jsem družstevní byt koupil za 13 tisíc a nové auto značky Moskvič, stálo 40 000. Porovnejte ceny obou statků dneska.

    Na druhé straně je pravdou, že země RVHP vůbec nezachytily západní inovační tempo a především absentovaly v nových, ale rozhodujících oborech ekonomie zejména 70-80 let jako služby, mikroeklektronika a její součástková základna, automatizace, softwarový průmysl. To vše se přidalo k už klasickému zaostávání ve výrobě strojů a průmyslových zařízení, tak především užitkového a spotřebního zboží, ale i u dopravní a telekomunikační infrastruktury. Nicméně si dovolím tvrdit, že kdyby výsledek studené války byl opačný a Západ musel, tak jako my bezpodmínečně přijmout a implementovat se vším všudy ekonomický systém východního bloku, vypadaly by dále uvedené grafy zcela jinak. Nicméně nikde neplatí zásada vítěz bere vše tak silně , jako právě v ekonomice!

    Tím se dostáváme k poslednímu období

    7- 1989 až 2018…

    Jak si vedl náš stát po získání nezávislosti na sovětském/ruském vlivu v podmínkách znovu obnovené demokracie?

    Inu tzv. transformace, na kterou je tak pyšný Václav Klaus a celá pravicová scéna dopadla tak, že pokračoval drtivý propad naší ekonomiky, dokonce nejstrmější v historii od roku 1918! Na historické dno v poměru ke všem srovnatelným a srovnávaným státům. V roce 2010 by dle zmíněné studie by hypotetický společný stát Čechů a Slováků ve srovnání v rámci žebříčku evropských zemí stále hluboce zaostával za první republikou. A ačkoli pak následovalo určité přibližování, v roce 2010 by patřilo Čechoslovákům 17. místo v rámci vybraných evropských zemí stejně jako v roce 1989!!!!! A já dodávám, že dnes jsme asi na stejných poměrech jako v roce 1975!!!!! Tedy když jde o relativní srovnání HDP dnešního imaginárního Čechoslováka s jeho západoevroskými konkurenty!!!! Podle HDP za rok 2017 Česko dosahuje 46 procent výkonnosti Rakouska a 48 procent Německa. Slovensko dosahuje 40 procent úrovně Rakouska a 43 procent Německa.

    Vše si můžete ověřit na následujícím historickém grafu:


    Takže můžeme učinit zdrcující závěr, vlastně jej formulovala studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) a i TopForexu:

    V roce 1918 v startu své existence, v HDP dosahovala republika 80 procent výkonu Rakouska a 70 procent výkonu Německa. Za sto let se však rozdíl prohloubil v neprospěch Česka a Slovenska až o polovinu!!!!

    Aby vzápětí dodala onu nejoblíbenější hlášku současných politikářů:

    Ekonomické podmínky a životní úroveň Česka a Slovenska svou kvalitou dramaticky převyšují podmínky v Československu. „Nikdy jsme se neměli tak dobře jako dnes. V rovině zdraví, bohatství a kvalitě života jsme jako společnost urazili dlouhou cestu kupředu, i když s několika odbočkami,“

    Neumím být schizofrenní – buď platí tvrzení, že v mezinárodním srovnání zastáváme a to dost silně za našimi sousedy a ekonomickými konkurenty nebo to, že se máme jako nikdy v historii. Obě tvrzení zároveň nefungují. Nemají totiž společnou základnu. I naši předci, obývající naše současné teritorium někdy 1000 let před Kristem, mohli konstatovat, že se mají nejlépe v historii, protože už nebydleli asi v jeskyních a na stromech, nýbrž v chatrčích. Také už uměli rozdělat a uchovat oheň a byli daleko zemědělsky zručnější. To tvrzení jim vydrželo ovšem jen do té doby, dokud jejich životní úroveň a kultura nebyly s podrobeny srovnáním s okolním světem. A jak by asi byly obstály v kontextu s antickým Řeckem nebo starým Egyptem je na bíle dni!

    Ano, když se podávám sám na sebe, disponuji statky a jsou mi dostupné služby o kterých se mým rodičům ani nezdálo.Bohužel nikoliv proto, že by Česká ekonomika byla světovým ekonomickým lídrem a udávala, alespoň v něčem, tón. Nýbrž proto, že podobná vlastnictví a přístup k různým a stále se rozšiřujícím službám je celosvětovým a běžným standardem a díky tomu se dostaly na úroveň, kterou běžný Čech/Slovák finančně akceptuje a unese. Už unese! Díky globalizaci a jejímu postupu. Vedle toho ovšem generuje současně spoustu jiného, co si běžný našinec, ze stejného důvodu, dovolit nemůže!

    Navíc nás nesmí a nemůže zajímat míra naší současné spotřeby v porovnání s předchozími generacemi, nýbrž výhled ekonomické úrovně našich dětí a vnuků a jestliže chceme porovnávat dnešek, pak s našimi sousedy a nikoli rodičia prarodiči!Naopak, je lze opět poměřovat s jejich vrstevníky v blízké i vzdálené cizině. Jen taková komparace je přípustná!

    Myslím, že v Číně mají přísloví když obědváš, nemysli na to, jak ti tenhle oběd chutná, nýbrž na to, co dáš do hrnce zítra a pozítří…. řekl bych – hluboká moudrost.

    Ale je tu ještě jedna věc, otázka, kterou jsem vám i sobě položil v samém úvodu tohoto článku – jak myslíte, že my a naše „zlaté ručičky“ jsme obstáli v mezinárodním srovnání, pokud jde o ekonomickou výkonnost v soupeření s ostatními národy ve světové ekonomické soutěži?

    Fakta to ukazují jasně. Máme. když nepočítám válku, sto let státu. Po němž volali generace našich předků. Jistě , byly, jsme a budeme balonkem v přehazované mocných. To jsou ovšem ostatní naší velikosti a i daleko větší, také, takže se na to nelze vymlouvat!!!! Přesto my jsme schopni za těch 100 let dosáhnout nanejvýš stagnace rozdílu v ekonomické výkonnosti jejich a naší!!!!

    Tušil jsem cosi takového. Ale když to člověk vidí černé, vlastně barevné na bílém… tak musí mít těžkou depku!!! Když budu dostatečně kritický, pak to nemohu nazvat jinak než selháním. Především selháním českého etnika v Čechách a na Moravě. Žádné sebebičování, jen konstatování skutečnosti! O Slovácích to pro mne neplatí. Ve srovnání s námi podali skvělý výkon.Bohužel jsem se nedobral žádného grafu, který by ukazoval vývoj HDP od roku 1918 odděleně v Čechách a na Slovensku. Asi by nám z něj šla hlava kolem. Přirozeně, lze namítnout – bylo to za české peníze a s výraznou českou ingerencí techniků, ekonomů a tzv. pracující inteligence. Možná naprosto rozhodující. Budete mít pravdu. Ale přeci jenom nějakého grafu jsem se dobral.


    Slovensko zkrátka od nabytí samostatnosti jeví daleko větší dynamiku! Přes veškeré handicapy! Slovákům jejich úspěch přeji. I když mne mrzí, že ho ve konfrontaci s námi dosáhli tak přesvědčivě.

    Jen to potvrzuje primární závěr, že zkrátka v Čechách a na Moravě, že ve srovnání s jinými evropskými národy, jsme ono „shození rakouských okovů“ jaksi tuhle příležitost ukázat světu – PROMARNILI! Je to neradostné a smutné konstatování. A to v podstatě ve všech dílčích periodách od roku 1918. Jediné okamžiky, kdy jsme začali evropskou špičku dohánět, byly vždycky těsně po světové válce. Především proto, že jsme zůstali klidným a konsolidovaným zázemím. Nepochybně ti, co mají patent na jediný správný názor, budou tvrdit, že nebýt bolševika tak…

    Inu, těm doporučuji se podrobně podívat na všechny grafy z toho článku. Netvořil jsem je já, nýbrž univerzita v Gronigenu, a eventuálně další podobné instituce. Bez ideologického podtextu! Přesně jak mám za jedině správné.Těm jedině správným bych rád připomenul vývoj pro Listopadu. A nejen jim. Také těm, co jim leží ta zatracená Brusel v žaludku. A hlásají heslo – pryč od té Brusele! Sami prý si budem vládnout lépe!

    Ekonomická čísla za STO LET říkají, co jsme dokázali! Jak jsme to uměli SAMI! V době, kdy svět byl daleko méně globalizovaný! Vedle toho také to, jak se v dnešním světě s mezinárodní hospodářskou situací a globalizací uměli popasovat Slováci, kteří jsou přes euro daleko více vtaženi do evropských struktur!

    Nejde mi o to dělat reklamu Evropské unii. Mým cílem je dosáhnout toho, abychom se zamysleli nad svým nezřízeným fandovstvím názoru, že my zkrátka obrátíme svět, jen co se zbavíme toho, kdo nám v tom brání!

    Dlouhodobá data dokazují, že sami jsme tak maximálně uměli sledovat stopu těch před námi. A to je asi tak všechno. Pokud jde o deprimující vývoj po roce 1989, pak připomínám svůj nedávný výpočet, který vyjevil, že z 29 let novodobé samostatné republiky mu celých 27 roků v pozici premiera nebo prezidenta šéfovali Klaus a Zeman! Říkám to pro případ, že byste měli potřebu hledat toho, kdo tady velel, nastolil poměry a tedy prohluboval to naše zaostávání. Nic více.

    I tohle patří k výročí naší republiky. Jenže obávám se, že mainstream a to jakéhokoli ladění a ražení, nás podobných údajů a srovnání ušetří. Ví proč.



    DODATEK ze čtvrtečního dopoledne

    Dr. Michal Škop mne upozornil a já mu touto cestou děkuji na naprosto skvělou množinu ekonomických grafů pro v podstatě všechny státy světa a to v dlouhých časových řadách. Pro mne naprostá senzace. Protože jde nejen o časové řady sahající až někdy k roku 1800, ale také pro množství pohledů, které ty interaktivní grafiky nabízí. Zkrátka super věc! Kdo má zájem a čas, tak si dokonale vyhraje!!!!

    Jmenuje se to Gapminder Tools. Základní obrazovka je zde

    Ale máte možnost obrovského množství jiných typu prezentací a to i selektivních pro jednotlivé státy, kontinenty nebo třeba hospodářská uskupení.

    Mohl bych z toho vytěžit opravdu až tisíce srovnání, ale dám jedno jediné – jak se vyvíjel HDP na hlavu u Německu, Rakousku, Česku a na Slovensku od roku 1800 do dneška….


    Snadno zjistíte, že někdy v roce 1820, tedy po napoleonských válkách jsme byli my, Němci a Rakušané na stejné startovní čáře, totéž v roce 1920 a naposledy v roce 1958…Od té doby už nás jen Slovensko dohání, až už nás skoro dohnalo. Zatímco my, v potu tváře, se snažíme neztratit z dohledu vzdalující se koncová světla berlínského a vídenského rychlíku. Nikoli pod moudrým vedením strany a vlády, nýbrž dvou nejgeniálnějších ekonomů planety -Klause a Zemana. Za našeho nadšeného potlesku a souhlasu….

    Dodatek II

    Je jistě jen čirou náhodou, že když jsem v dnes v 01,00 hod. vydal tenhle článek, tak Novinky.cz přišly v čase 10:39 s textem na podobné téma a čerpaly ze stejných zdrojů jako já před týdnem, když jsem ten dnešní text dával dohromady! Ano píší to troooochu jinak, daly tam pár věcí, jenž jsem vypustil a jiné provedení stejných grafů… Takže je to určitě jen náhoda. Zaručeně se neinspirovali nějakou Kosou. Kdepak! Jen náhoda! Každopádně gratuluji Novinkám.cz že si všimly téhož jako já před více než týdnem! Zajímá mne, kdy přijdou v nějakém tom článku s grafy z Gapminderu! Uvidíme.

    Zdroje:

    0 0

    Patrick Ungermann
    26. 10. 2018
    I vy můžete mít tahurpa ahayratmatakal a těšit se na solodum günlerüm! A teď mi povězte, co jste ze sdělení vyrozuměli. Že nic? Vaše chyba, máte se učit řečem! Věřím, že podobně, jako vy, se tváří lidé na nádraží před výzvou: Tvůj nový online fashion store. Nebo lidé v Josefově před plakátem: „Český pohar ve speedcarvingu.“ Že zadavatel plakátu zapomněl do slova pohár naprogramovat čárku, v pořádku není. Nicméně na příkladech za prvé, za druhé a za třetí není v pořádku ještě něco. Čárku, při míře shovívavosti a při vědomí, že sami chybujeme, dovedeme prominout. Ale, odpustíme i to, že v české zemi jako Čechové jazykově neporozumíme veřejnému sdělení? Kde se ta situace vůbec vzala?


    Povězme rovnou, že jde o situaci chronickou. Nečeskost češtiny vytýká svým současníkům Mistr Jan Hus (15. století) i kněz Bohuslav Balbín (17. století). 19. století jsme si oblíbili pro zápal a olbřímí práci obrozenců, kteří náš jazyk – hlavně ten ve městech – vyvedli z předsíně mrtvých. Co do zhodnocení 20. století, stojí za pokus sečíst, zdali se víc germanismů vyskytlo ve veřejném projevu v období Protektorátu, nebo v období po Sametu. Neberte to, prosím, jako provokaci, jde jen o takový nápad. Na druhou stranu, jakkoli jsme v době „věčných časů“ používali komunistickou frazeologii, azbuka se naší vnitrostátní domluvy prakticky nedotkla.

    Adresně i povšechně se tvrdívá, že dobu dělají lidé a svůj jazyk rovněž. Upozornil bych, že na to nejsou lidé sami. Málo se dnes mluví o duchovním světě a o souboji duchů. Když se na svár duchů o duši přestaneme dívat jako na námět středověkých her a uznáme možnost tohoto procesu, poodhalí nám vědomí další souvislosti. Málo se mluví o jednotném jazyku, který je nutný k obnově stavby babylónské věže. Teď, prosím, nemluvím ani o angličtině, ani o jisté věži z kamení nebo ze skla, z oceli a z litého betonu. Tím jazykem je plán celosvětové jednoty, dnes bychom řekli integrace. A babylónskou věží budou titánské projekty, asi bychom je nazvali globálními výzvami. Integrace a globální výzvy, to už jsou pojmy z nového jednotného jazyka. Běžně je slyšíte v médiích. Zní to jakoby učeně, nezní to špatně a nic to o ničem nevypovídá. Za chvíli tak hovoříte také a přestáváte mít jakoukoli výpovědní hodnotu. Vaši energii k činu to nenápadně ochromí. Globální pojmy za čas plní úlohu vstupenky do médií stejně tak, jako globální témata, zakončená nějakým podnikatelským záměrem. A to už se ocitáme na staveništi proti nebi.

    Nesejde na tom, kdy úlohu nositele jednotného jazyka plní angličtina, kdy němčina, anebo latina. Studentům při výuce angličtiny rád připomínám: „V 8. století se do Anglie hrnuli Dánové. Byli silní a nezadržitelní. Moudrý král Alfréd Veliký jejich postup zastavil smlouvou. Anglii si s Dány rozdělil. Po králově smrti Dánové smlouvu porušovali. V jedenáctém století dánský král Kanut ovládal úplně celou Anglii. Představte si, že by se Dánové v celé Anglii udrželi déle než oněch 20 let. Otcové poutníci by hovořili dánsky. Američtí prospektoři by mluvili dánsky. Šestina Británií kolonizovaného světa by se s úředníky dorozumívala dánsky. A já bych vás teď zkoušel z dánských slovíček… Učila by se vám lépe angličtina nebo dánština?“ „Asi by to bylo jedno,“ moudře odpovídá mládež.

    Sice mi přijde nemístné, když chlapci a děvčata místo „tý brďo!“ všelijak wowkají – snad, aby raději mňaukali. Sice mi to přijde jako kouzlo nechtěného, když chce strýc vědět, „co jsou ti týnegři?“ S lehkou úklonou vyložím, že je to mládež. A požadavkem na správnou výslovnost v angličtině se z úcty ke strýci nezdržuji. To všechno může být tragikomedie nebo čistá psina, protože všeho do času…

    Vraťme se ještě jednou ke studentům. Po odevzdané písemce ze slovíček jim navrhnu: „Nešlo by to přeci jenom jinak, než že světovou řeč vyhraje jazyk vítězů? Jinak, než z pohledu jednoho globalizačního střediska?“ Oni mi na to mlčí a já se ptám, jestli slyšeli slovo Esperanto. Povídám, že Esperanto je dobrovolná záležitost. Že nepatří nikomu, a právě proto by mohlo patřit všem. Ptají se, proč není Esperanto světová řeč. Proč nepíšeme test z Esperanta? Jednou mi vyprávěl odborník na staroangličtinu, jak zasedal na mezinárodní konferenci. Přetřásaly se tam i možnosti Esperanta. „A vy jste dali své děti do škol s Esperantem, nebo s angličtinou?“ ptal se zúčastněných. „S angličtinou, samozřejmě,“ odpovídali jako jeden muž. Prohlédnu si třídu s dvaceti středoškoláky a pomalu vážím odpověď: „Esperanto není světová řeč, protože ještě nejsme tak silní, abychom toužili domluvit se bez vítěze. I tady budeme potřebovat pomoc duchovního světa, aby nás všichni svatí vzali za ruce a vedli pryč od stavby století, pryč od té nebezpečné hrčky, od babylónské věže. Až potom ožijeme jiným druhem jednoty. Ne světskou uniformitou, která odporuje samotnému světu. Ožijeme vědomím souvislostí, že všechno souvisí se vším. Až v téhle jednotě neztrácíme jedinečnost.

    0 0
  • 10/25/18--15:00: Zbrane mier nezaručia
  • Oskar Krejčí
    26. 10. 2018      nazory.pravda.sk
    Zmluva o likvidácii rakiet stredného a kratšieho doletu medzi Spojenými štátmi a Sovietskym zväzom z konca 80. rokov minulého storočia je jedinou dohodou, na základe ktorej sa zlikvidoval zbraňový systém so strategickými charakteristikami.
    To znamená, že v prípade osadenia týchto rakiet jadrovými hlavicami mohol zničiť najdôležitejšie politické, ekonomické a kultúrne centrá oboch superveľmocí. Washington a Moskva vtedy zlikvidovali 2 700 rakiet a striel s plochou dráhou letu aj ich odpaľovacie zariadenia. 




    Európa ako rukojemník

    Vypovedanie tejto zmluvy vnesie do súčasnej globálnej rovnováhy síl dve zásadné zmeny. V prípade ich rozmiestnenia na starom kontinente sa vo chvíli jadrovej konfrontácie medzi Ruskom a USA staneme významným vojnovým poľom. Okrem toho, že sa sem prenesie bojisko, získa Washington ešte aj výhodu skrátením cesty k jadru Ruska, čo Moskve skomplikuje obranu. A je tu aj výhoda v podobe ceny: rakety stredného doletu sa vyrábajú i prevádzkujú lacnejšie ako medzikontinentálne rakety. Pre Rusko sa stanú v Európe rozmiestnené americké rakety a strely tohto typu osudovo nebezpečné – musí na ne zaútočiť plnou silou, pokiaľ to bude možné ešte pred ich odpálením. Európa sa tak stáva rukojemníkom politiky Washingtonu.

    Rozmiestením takýchto amerických rakiet by sa na našom kontinente vytvorila výrazná asymetria v rovnováhe síl. Rakety stredného doletu zvládajú vzdialenosť maximálne 5 500 kilometrov. Z Banskej Bystrice do Moskvy je to približne 1,5 tisíca kilometrov, čo raketa stredného doletu hravo zvládne. Z Vladivostoku do Washingtonu D. C. je to však okolo 10-tisíc kilometrov, na čo tento typ rakiet nestačí. Žiadna z nich nedosiahne z ruského územia najdôležitejšie politické centrá USA.
    Úlohou by nemalo byť nedokonalé zmluvy vypovedať, ale vylepšiť ich rokovaním a nevydierať druhého v snahe získať jednostranné výhody…

    Túto hru už Biely dom a Kremeľ dvakrát hrali. Prvý raz na konci 50. a na začiatku 60. rokov minulého storočia. Vtedy Spojené štáty rozmiestnili rakety stredného doletu v západnej Európe a v ázijskej časti Turecka, Sovietsky zväz ich začal presúvať na Kubu. V nastávajúcej kríze zvíťazil zdravý rozum. Podpisu dnes spochybňovanej zmluvy predchádzalo umiestnenie rakiet SS-20 na západnom území ZSSR. Vtedy sa USA chystali dopraviť rakety Pershing II a strely s plochou dráhou letu do západnej Európy.

    Kalkulácie okolo vojny s Čínou

    Tu však nejde o jedinú hru, ktorú prezident Donald Trump prostredníctvom hrozby vypovedania zmienenej dohody otvoril. Chce donútiť všetkých, ktorým by odstúpenie od tejto zmluvy prekážalo, aby tlačili na Peking, ktorého rakety stredného doletu nie sú po vôli Pentagonu. Nie preto, že by doleteli do Spojených štátov. Ale preto, že zatlačili americké vojenské lietadlové lode tak ďaleko od čínskeho pobrežia, že sa stali nepoužiteľné v prípadnej vojne: lietadlá, ktoré by z nich štartovali, hoci aj s jadrovými náložami, by nedoleteli nad geopolitické jadro Číny. Táto funkcia čínskych rakiet a striel kratšieho i stredného doletu je pri súčasnom narastaní globálneho chaosu ťažko nahraditeľná.

    Je tu ešte jeden rozmer vojenského využitia uvedených zbraní. V roku 2007 zostrelili Číňania raketou vlastnú vyslúženú meteorologickú družicu. Diskutované rakety teda dosiahnu na systém včasného varovania, ktorý je rozmiestnený vo vesmíre, na špionážne a komunikačné družice lietajúce na nízkych obežných a niektorých stredných dráhach. Hoci sa družice systémov GPS, BeiDou či GLONASS pohybujú vo väčšej výške, rakety stredného doletu by ich mohli oslepiť.

    Dôvera namiesto rakiet

    Už dlhšie je zrejmé, že viacerým stratégom v USA rakety tohto typu chýbajú. Diskusie o tom, či je zmluva o likvidácii rakiet stredného a kratšieho doletu dokonalá, sú zbytočné. Medzi jej chyby na kráse patrí, že nezahrňuje rakety a strely zmieneného dosahu umiestnené na lodiach. Netýka sa ani amerických spojencov v NATO, ale napríklad ani iránskych, izraelských indických či severokórejských rakiet stredného doletu.

    To však nie je hlavný problém. Ten skutočný je rovnaký ako pri vypovedaní zmluvy o obmedzení systémov protiraketovej obrany, čo urobil George W. Bush v roku 2002. Úlohou by teda nemalo byť nedokonalé zmluvy vypovedať, ale ich vylepšiť. Skvalitniť ich vzájomným rokovaním, nevydierať toho druhého v snahe získať jednostranné výhody.

    V spoločnom sovietsko-americkom vyhlásení, ktoré pri príležitosti uzavretia zmluvy o likvidácii rakiet stredného a kratšieho doletu podpísali Michail Gorbačov a Ronald Reagan, sa uvádza, že sa najvyšší predstavitelia oboch krajín budú aj naďalej „riadiť presvedčením, ktoré slávnostne vyhlásili, že jadrová vojna nesmie byť nikdy rozpútaná a že v nej nemôžu byť víťazi. Sú pevne odhodlaní odvrátiť akúkoľvek vojnu medzi ZSSR a USA – jadrovú i konvenčnú. Nebudú sa usilovať o dosiahnutie vojenskej prevahy“.

    To by malo platiť i dnes. Pritom sa nesmie zabúdať ani na to, že rakety a strely s plochou dráhou letu kratšieho i stredného doletu nemajú iba útočný charakter, môžu plniť aj obrannú funkciu. Preto ich úplná likvidácia nemôže byť v súčasnosti založená na vojenskej nadvláde jednej superveľmoci. Musí sa opierať o vzájomnú dôveru všetkých mocností.


    0 0

    26. 10. 2018    lenta.ru
    Drony, které v lednu zaútočily na ruskou vojenskou základnu Hmímím v Sýrii, byly řízeny z průzkumného letounu USA Poseidon-8. Toto prohlášení učinil náměstek ministra obrany Ruska Alexandr Fomin, uvádí TASS.


    "13 dronů letělo v uceleném válečném šiku a všechny byly řízeny společnými povely. Tou dobou hlídkoval americký průzkumný letoun Poseidon-8 po dobu osmi hodin ve Středomoří", řekl. Podle Fomina se drony střetly s působením systémů radioelektronického boje a přešly pak na manuální ovládání. Poznamenal, že ručně dron neřídí "nějaký vesničan, ale normální, moderním zařízením vybavený Poseidon-8".

    "Když těchto 13 dronů narazilo na naši clonu radioelektronického boje, všechny ustoupily na určitou vzdálenost, obdržely příslušné povely a začaly být ovládány z kosmu, byly nasměrovány do tzv. děr, do nichž začali pronikat", uvádí výrok náměstka ministra TASS. Dodal, že stroje byly potom zničeny.

    Armádní úředník poznamenal, že k tomu, abychom nebojovali s dobře vybavenými teroristy, je nutné zastavit jejich vyzbrojování.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0
  • 10/26/18--02:22: Ta práce, matka pokroku
  • Stanislav Blaha
    26.10.2018  E-republika
    ...a s ní armáda otroků. Agenturních, zahraničních, korporátních. A za nimi zničený stát pro tuto a hlavně pro další generaci.

    Jedním z výdobytků kapitalismu je trh práce. Námezdní pracující nabízejí svoje schopnosti a poptávají odměnu podle konkurence na trhu práce. Na druhé straně poptávají pracovní sílu a nabízejí odměnu majitelé výrobních prostředků, kteří se také pohybují v konkurenčním tržním prostředí. Tolik teorie. A teď se podívejme, jak to celé funguje v praxi.


    Ekonomická krize 2008 - 2013


    Na konci roku 2008 už bylo všem jasné, že se nám celosvětové ekonomická krize nevyhne a pečlivě vybraní ekonomičtí experti si, nejen na stránkách týdeníku Ekonom.cz pochvalovali, jak krize, která toho roku vypukla, “ořeže nezdravé sádlo” a pročistí trh práce i kapitálu. A nyní stojíme před další krizí, která už bude čistě ekonomická. Současná krize nebude primárně způsobena vykradením vkladů, jako to bylo při hypotéční krizi 2006-2009 (Pohádka o hypotéční Karkulce a nenažraném Vlkovi-Banksterovi). Bankovní krize už bude jen třešnička na dortu, aby se ožebračila střední třída, která je tahounem neoliberalismu.

    Podnikatelé dobře vědí, že konjunktura skončila, protože v Německu začala hospodářská stagnace a pokles výroby zhruba od konce léta 2018. Suroviny a polotovary se smlouvají dlouho dopředu. Druhým ukazatelem je pohyb zboží po planetě, který se děje převážně lodní dopravou. Jistě jsou odvětví, která rostou, nebo se jich deprese dotkne méně. Ale obchodní válka EU s USA a zablokovaný ruský trh vinou embarga EU jsou zásadními omezeními. Už dnes existují v Česku montovny, které začaly propouštět ekonomické otroky, tedy sezónní dělníky najaté přes agentury práce.

    Podnikatelé mohou obecně čekat pokles výroby. Proto zoufale potřebují lacinou pracovní sílu a žádají vládu, aby v žádném případě nezasahovala, protože ničím neregulovaný trh vše vyřeší nejlépe. Hlavně se nesmí zvyšovat minimální mzda, protože to by vedlo ke ztrátě konkurenceschopnosti českých firem na globálních trzích. Trh práce za krize přináší převis nabídky pracovní síly nad poptávkou, vede k poklesu mezd a nutnost “aktivizovat líné socky” snižováním sociálních dávek v rámci úsporných opatření. V rámci “posilování konkurenceschopnosti” českých firem je podle našich “prácedárců” nutné tento trh “flexibilizovat” tím, že se omezí práva zaměstnanců a posílí pravomoci zaměstnavatelů. (Více jsme o tom psali v článku Stálá zaměstnanost v Česku? Fata Morgána).

    Zahraničním zaměstnancům, kterým se v rámci různých vládních programů podařilo do začátku krize dostat víceméně legálně na náš pracovní trh, nejsou prodlužována pracovní víza. Menší část se jich vrací domů, anebo odcházejí hledat štěstí jinam, ta větší přechází do šedé a černé ekonomiky. Zkrátka, hrabivost podnikatelů nám vytvořila podhoubí pro kriminální činnost. A to je jen jeden z krizových bodů.


    Konjunktura 2016 - ???


    Protože v Česku se dělá téměř zadarmo a kvalitně, tento dělnicko-inženýrský krmelec EU produkuje ostošest a prozatím se ho stagnace moc nedotkla. Ale podnikatelé potřebují otroky, protože inovace stojí masivní investice, na něž montovny z principu nevydělají. Tedy kromě výjimek typu Škodovky a prosperujících malých firem. Radost podnikatelů v montovnách z toho, že se zakázky jen hrnou, kalí nedostatek pracovních sil. Pracovní trh nenabízí dostatek lidí ochotných pracovat a firmy se začínají přetahovat o zaměstnance. To vše vede ke zvyšování mezd a růžky začínají po letech vystrkovat i odbory. Znepokojení čeští kapitalisté žádají vládu o pomoc prostřednictvím svého Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR).

    Tomu se například podařilo přesvědčit vládní koalici o potřebě náboru méně kvalifikovaných pracovníků z Ukrajiny, konkrétně ze Lvova. Projekt pod názvem Režim Ukrajina byl spuštěn 1. srpna 2016 s měsíční kvótou 170 žádostí. Do 1. října byl na zastupitelském úřadě ve Lvově navýšen počet pracovníků pro přijímání a vyhodnocování žádostí tak, aby bylo možné navýšit kapacitu vydávaných zaměstnaneckých karet na 320 osob měsíčně. Od února 2017 se navyšuje na 400 osob, jak uvádí tisková zpráva SP ČR. A navíc potřebuje také otrokyně do zdravotnictví. Zkrátka, naši lékaři a sestry utekli na Západ, nahradit je mají lékaři a sestry z Ukrajiny a dalších zemí.

    „Rád bych připomněl, že po roce a půl se vládě nedaří aktivovat české občany registrované na úřadech práce k zapojení do pracovního procesu. Proto nerozumím tomu, že zaměstnávání Ukrajinců zdržuje stát a štvavou komunikační kampaní ho odmítají odbory. Máme nejnižší míru nezaměstnanosti. Takže pokud naši sociální partneři odmítají doplnit poptávku po pracovnících ze zahraničí, ohrožují tak naše firmy a jejich zaměstnance. V makro měřítku mluvíme o brždění české ekonomiky a z něj plynoucím propouštění,“ upozorňuje na paradoxní situaci Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Jak dlouho může firma odmítající navýšení zakázek udržet klienta? Určitě ne půl roku, kterého čeká na výpomoc z Ukrajiny,“ dodává Hanák a vyzývá vládu k zrychlení procesu přijímání cizinců. Přestože SP ČR firmám pomáhá s administrativou a zprostředkovaně i s vyhledáváním vhodných uchazečů na Ukrajině, trvá přijímací proces půl roku, píše se už v lednu 2017 na stránkách SPČR.

    Když jde o navyšování zakázek, musí jít odbory se svými tzv. “štvavými kampaněmi” stranou. A z hlediska tržních principů je otroctví nebo nevolnictví nejlepší forma podnikání. V 19. století otrok v USA produkoval zisk okolo 5 % ročně a ještě přitom reprodukoval vlastní pracovní sílu. Ideální stav, který se globalistická klika jednoho procenta dnes snaží zavést všude na planetě. Jen není jasné, kdo bude vyprodukované zboží kupovat, když budou všichni žebráci. A navíc jsou země, které se nechtějí stát koloniálními žebráky kvůli západnímu blahobytu (Čína), nebo historicky nikdy cizími otroky nebyli (Rusko). Z toho všeho plyne, na co máme v současné studené válce zaděláno.


    Žhavá současnost 2018


    Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu na sněmu kapitánů českého průmyslu, který se konal u příležitosti Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, prohlašuje:“Na trhu práce opravdu není kde brát. Z těch 230 tisíc nezaměstnaných se desítky tisíc nových pracovníků nenajdou. Jsou tam lidé, kteří nechtějí pracovat, nemají kvalifikaci nebo odpovídající zdravotní stav.” (Zdroj: Twitter Svazu průmyslu a dopravy)

    Svaz průmyslu a dopravy ČR prosazuje stejnou odměnu na stejné pozici. Pomáhá zprostředkovat firmám cizince a pečlivě hlídá, aby firma platila medián na trhu. Cizincům firmy nabízí mzdu, kterou dostávají pracovníci na stejné pozici v daném kraji. „Tento princip pečlivě hlídáme od začátku roku 2017. Od zahájení režimu Ukrajina jsme vyřídili pro firmy celkem přes 3 000 uchazečů o práci, za první tři měsíce letošního roku je to 960 cizinců,“ upozorňuje na kontrolu mezd Eva Veličková, tisková mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR (ZDE).

    Krizová opatření za konjunktury


    Shrňme argumenty zaměstnavatelů, kteří potřebují, aby se zde dělalo pokud možno zadarmo. Tady jsou hlavní důvody, proč podle Svazu průmyslu a dopravy musí české firmy hledat zaměstnance mimo ČR:
    • Pracovní trh v současné době nenabízí dostatek kvalifikovaných sil, a to ani z řad nezaměstnaných anebo absolventů škol, proto nyní musí zaměstnavatelé hledat pracovní sílu v zahraničí.
    • Firmy potřebují obsadit cca 140 tisíc volných pozic jakýmikoli pracovníky, v rámci tzv. „Režimu Ukrajina“ se jedná o zaměstnání nyní 3.800 pracovníků (roční kvóta) a po navýšení kapacity MZV ČR a MV ČR by mohlo dojít k navýšení o více jak 100 % uchazečů ročně.
    • Je nutno zdůraznit, že zaměstnávání cizinců v českých firmách je krizovým, nestandardním a nesystémovým řešením, které zaměstnavatelům přináší dodatečné (a nemalé) náklady – na jejich dopravu, ubytování, zaškolení, překlady předpisů a pracovních postupů – toto vše v případě zaměstnávání tuzemských pracovníků samozřejmě odpadá.
    • Nedostatek pracovních sil výrazně omezuje konkurenceschopnost našich firem.
    • Jednoznačně odmítáme hlas odborů, který očerňuje zaměstnavatele z neadekvátních odměn pro cizince.
    • Považujeme to za úmyslnou dehonestaci českých podnikatelů. Na základě několika případů zaměstnavatelů, kteří nabízí velice nízké mzdy, se odbory snaží vytvořit dojem, že čeští podnikatelé chtějí zaměstnáváním cizinců brzdit růst mezd.
    • S politováním musíme konstatovat, že podle našeho názoru chtějí odbory jen vyvolávat sociální napětí, protože za celou dobu samy nenavrhly vlastní konkrétní a funkční řešení nedostatku českých zaměstnanců.
    • Jasnou snahou odborů je využít stávající situaci na pracovním trhu, kdy chybí kvalifikovaní zaměstnanci, a na této vlně se vést a získávat sympatie tzv. bojem za vyšší mzdy.
    • Je třeba jasně říci, že zodpovědnost za hospodářské výsledky má vláda, podnikatelé a zaměstnavatelé, nikoliv však odbory.
    (Svaz průmyslu a dopravy ČR)

    „V případě, že by Režim Ukrajina neexistoval, jedinou možností zaměstnat cizince zůstane problematický systém Visapoint. Stát i zaměstnavatelé ztratí kontrolu nad pohybem cizinců v ČR. Řada firem bude postavena před dilema, zda přijít o zakázky, omezit výrobu anebo dokonce přenést výrobu do podnikatelsky přívětivějších států,“ dodává prezident KZPS ČR, Jan Wiesner. Jak to hezky shrnul bývalý člen KSČ a dnešní prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, který ve dne v noci myslí na prosperitu naší země: „Nepružnost českých orgánů například v porovnání s Polskou republikou je až zahanbující. A děje se tak na úkor českých občanů a prosperity naší země.“

    Firmy chtějí například zkrácení výpovědní doby, zjednodušení postupu při výpovědi pro porušování povinností zaměstnance, umožnění výpovědi bez udání důvodu se zvýšeným odstupným, zásadní snížení odstupného při skončení pracovního poměru z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance nebo zpružnění úpravy konta pracovní doby (ZDE), tedy tu samou “flexibilizaci pracovního trhu”, kterou požadovaly v krizových letech 2008 - 2013.

    Dvojí tvář trhu práce


    Z výše uvedeného plyne, kdo dnes profituje bez ohledu na fázi hospodářského cyklu. V době ekonomické krize jsou její následky podnikateli plně přeneseny na pracující s tím, že vládní zásahy jsou z jejich strany označovány za nežádoucí a protitržní. “Pracovní síla” si má svobodně a volně konkurovat na trhu, na němž je totální převis její nabídky. Pracující jsou ožebračováni stagnujícími či klesajícími příjmy a stresováni flexibilizovanými (rozuměj zkrácenými a nepravidelnými) pracovními úvazky a zvýšeným tlakem na pracovní výkon.

    Vlády, které by v takové situaci proti tomu chtěly a mohly zasáhnout, mají kvůli nižším výnosům z daní svázané ruce rozpočtovými deficity a rostoucím zadlužením, což se snaží v rámci neoliberální ekonomické doktríny vyrovnávat ořezáváním sociálních výdajů, včetně těch, které jsou primárně určeny na tlumení následků krize, tedy nezaměstnanosti a chudoby pracujících. Jiným problémem je, že vlády ani zasáhnout nechtějí, protože jsou ve vleku bohatých a korporací, jak popisujeme v tomto článku.

    V době konjunktury dělají zaměstnavatelé naopak vše pro to, aby se vyhnuli konkurenci, která by na trhu, na němž je totální převis poptávky po pracovní síle, zákonitě vedla ke zvýšení její ceny, tedy zvyšování mezd a benefitů a tím i k žádoucímu přísunu financí do státního rozpočtu a fondů sociálního a zdravotního pojištění. Požadují přísun levné pracovní síly ze zahraničí, “aktivizaci nezaměstnaných”, “flexibilizaci pracovního trhu” a omezování práv pracujících téměř úplně stejně jako za krize. Argumentem je nepřekvapivě opět konkurenceschopnost na světových trzích, přičemž se neříká, že jedinou konkurenční výhodu, se kterou čeští a především zahraniční podnikatelé u nás pracují, jim vytvářejí mizerně placení, krotcí a výkonní čeští zaměstnanci. A už vůbec se nemluví o tom, že zisky, které z toho mají, většinově nekončí v investicích do inovací, automatizace a zlepšení pracovních podmínek, ale v daňových rájích.

    Vlády v tomto období drží s kapitány českého průmyslu basu a kromě postupného zvyšování minimální mzdy a důchodů nedělají v tomto směru nic. Všechny návrhy na to, jak zabránit vyvádění zisků do zahraničí, omezit daňové úlevy a dotace pro velké korporace, podpořit výroby s vysokou přidanou hodnotou a čisté a energeticky úsporné technologie se ztrácejí nejpozději v temných uličkách tripartitních jednání. A i kdyby se tak náhodou nestalo, jsou tu ještě naše mezinárodní závazky, které tomu brání a “znepokokojené trhy”, které by jakýkoli pokus v tomto směru velmi rychle zlikvidovaly, samozřejmě čistě “tržně-ekonomickými” nástroji.

    Otroci a otrokáři


    Práce, ta matka pokroku, se v tomto systému změnila v dohazovačkuči bordelmamá, která nabízí děvčata na jednu noc, pardon, agenturní dělníky na tři měsíce. Z postkomunistických zemí to nejlépe, jak výše správně vyzdvihuje Vladimír Dlouhý, pochopili v Polsku, pracuje tam dnes už více než milion Ukrajinců, většinou na špatně placených pozicích v průmyslu a službách. A co Poláci? Ti nejmazanější si najmou pár ukrajinských “otroků”, ti méně mazaní, či ti se slabším kapitálem nebo žaludkem odejdou na jen o něco méně špatně placené pozice více na Západ (jenom v Německu pracuje cca 2 miliony Poláků) a svými penězi společně s Ukrajinci a dalšími “gastarbeitry” dočasně zachraňují polskou ekonomiku, a ti ostatní (jak je jen nazvat?) si statečně konkurují s ukrajinskými inženýry, učiteli a filharmoniky na polském trhu práce.

    Jestli si myslíte, že nás se to netýká, jste na velkém omylu. Polsko-ukrajinský model (či spíše jen polsko-ukrajinská kopie německo-tureckého, britsko-asijského, americko-mexického či česko-vietnamského modelu) se legálními i nelegálními cestami (ZDE a ZDE) začíná masově uplatňovat a Ukrajinci v počtu zahraničních dělníků zaměstnaných v ČR překonali historicky pochopitelný počet Slováků (ZDE). Polská volba, tedy jestli se stát otrokářem, otrokem více na Západě, či otrokem ve své vlastní zemi, je tedy už dnes před každým z nás.

    Co se děje, co nás čeká a nemine


    Podíváme-li se na český trh práce bez růžových brýlí, uvidíme páchnoucí a rachotící stroj devastující naše životní prostředí, likvidující sociální systém této i dalších generací a pokřivující naše vztahy. Obsluha je zčásti tvořena přetíženými a stresovanými domácími zaměstnanci a zčásti téměř bezprávnými agenturními otroky. Celé je to řízeno věčně mladými a optimistickými manažery, kteří se perfektně naučili, jak ořezáváním nákladů a snižováním kvality produkce dosahovat co nejvyšších zisků. Etické vztahy na pracovišti, tvořivý přístup a radost ze smysluplné práce jsou dnes už spíše výjimkou. Je to sebevražedný trend, ale českým podnikatelům prodaným globální ekonomice je to úplně jedno. Přitom existuje dost příkladů, jak rozvíjet regionální a státní ekonomiku od Číny přes Rusko až po Španělsko a Island. Ale o těchto zemích se nyní nesmí mluvit, protože jsou buď “neposlušné děti”, nebo naši nepřátelé v novém kole studené války.

    Shrneme-li si kriticky všechna požehnání, kterých se ústy SP ČR dožadují čeští i zahraniční kapitalisté podnikající u nás, dojdeme k následujícímu:
    • Nízká úroveň mezd ve spojení s “evropskými” cenami, plošná privatizace bytového fondu a nemožnost mladých lidí opatřit si startovací byt za rozumné nájemné, rezignace státu na populační politiku i všeobecný hodnotový rozklad společnosti vedou dlouhodobě k tragicky nízké porodnosti.
    • Negativní demografické trendy, které z nízké porodnosti vyplývají, způsobily, že na trh práce už teď přicházejí početně slabé ročníky a v okamžiku, kdy se vyčerpá efekt problematického prodloužení věkové hranice pro odchod do důchodu, počet lidí odcházejících z trhu práce vysoce převýší počet absolventů hledajících své první zaměstnání.
    • Mladí lidé jsou mobilnější a mají větší tendenci odcházet za lepším do zahraničí.
    • Proti tomu, aby se tento efekt vyrovnal přísunem zájemců z ostatních zemí EU s vysokou nezaměstnaností mladých, působí nízká mzdová hladina i jazyková bariéra.
    • Firmy po převratu rezignovaly na učňovské školství, takže si nemají jak připravovat vlastní učně. Jediná možnost, jak získat jakžtakž kvalifikované a pracovité lidi, jsou země, jež jsou tak zdevastované, že se v nich téměř nedá žít.
    • Řešení problému uvolněním pracovního trhu pro zájemce z nečlenských zemí EU udržuje naše mzdy na uměle nízké úrovni.
    • Způsob, jakým s těmito novodobými otroky zacházejí agentury a firmy, vytváří skupinu lidí bez sociálního zázemí, kteří budou mít sklony k frustraci a v případě krize budou mnohem náchylnější k radikalizaci, či přechodu do šedé nebo černé ekonomiky.
    • Samotný “obchod s otroky” je rejdištěm různých zahraničních i domácích mafií a v jeho soukolí již uvázla i spousta českých občanů kvůli exekucím či handicapům na trhu práce.
    • Vliv tohoto obchodního odvětví na země, z nichž se novodobí otroci verbují, je devastující, jedná se o kolosální loupež mozků a svalů, která má fatální společenské následky.
    • Fenomén ubytoven by si zasloužil samostatný článek, ale lidé, kteří žijí v jejich sousedství, vědí, o čem píšu.


    Jak z toho ven?


    Jako zaměstnanci si především musíme uvědomit, jaké máme zájmy a vypovědět poslušnost devastující korporátní mašině. Právě teď je ideální doba pro změnu zaměstnání, v němž nejsme spokojení. Organizujme se v odborech a dalších profesních organizacích a požadujme spravedlivé mzdy jak pro sebe, tak pro své kolegy, ať už jsou odkudkoliv.

    Po vládě požadujme, aby zavedla propopulační opatření, včetně výstavby sociálních bytů, vrátila učňovské školství velkým podnikům, kam oprávněně patří, a zlikvidovala exekuční byznys, který ve velkém vyrábí agenturní dělníky a bezdomovce. Požadujme, aby agenturám bylo zakázáno pronajímat své zaměstnance třetím osobám, ale aby sloužily pouze pro zprostředkování práce. Požadujme progresivní zdanění příjmů fyzických i právnických osob. Volme ve volbách takové strany, které toto mají v programu a po volbách po nich asertivně požadujme plnění volebních slibů.

    Po EU požadujme efektivní kontrolu hranic schengenského prostoru a stanovení jednotných pravidel pro zaměstnávání občanů ze zemí mimo EU. Požadujme zrušení veškerých dotací pro podnikatelské subjekty a opatření proti sociálnímu a daňovému dumpingu. Požadujme zákaz přidělování státních zakázek pro firmy se sídlem v daňových rájích. Požadujme omezení možnosti lobbingu a financování volebních kampaní ze strany velkých korporací a oligarchických struktur. Potřebujeme demokratickou EU respektující vůli svých občanů, z korporátní, byrokratické, militaristické a cenzurující EU vystupme.

    Uvědomme si už konečně, že my jsme lid.

    Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou:600 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


    0 0

    Jiří Paroubek
    26.10.2018 VašeVěc
    Česká pravice včetně Pirátů je bezpříkladně rusožroutská. Rozčílila jí, a stejně tak mnohé putinožroutské komentátory, cesta předsedy sněmovny Vondráčka do Ruska. Vondráček se v Moskvě setkal s předsedy horní i dolní komory ruského parlamentu a to jsou prý osoby na sankčním seznamu těch ruských politiků, kteří přispěli k anexi Krymu v roce 2014.


    A Vondráček prý toto nerespektuje. Česká pravice se snaží vykreslit situaci tak, jako by Rusko bylo zcela v mezinárodní izolaci (a zcela pomíjí výsledky plebiscitu, v němž drtivá většina obyvatel Krymu rozhodla o připojení Krymu k Rusku; pomíjí zcela také to, že naprostá většina obyvatel poloostrova jsou Rusové), ale tak tomu přece není. S Ruskem jsou v kontaktu i političtí představitelé jiných zemí. A dokonce navštěvují i Moskvu. Koneckonců v tomto týdnu byl v Moskvě také zahraničně politický poradce prezidenta Trumpa, což v americké administrativě není vůbec nevýznamná šajba. A dal by se předložit celý seznam západních politiků, kteří Moskvu od zpětného připojení Krymu k Rusku navštívili. Česká pravice, včetně Pirátů, bojuje minulé bitvy a nechce se zabývat perspektivou.

    Pravdu měl Vondráček, když řekl, že by tito dobří lidé byli spokojeni jedině tehdy, když by v Moskvě vyhlásil Rusku válku. O tom, že se Vondráček při své návštěvě Moskvy setkal s českými podnikateli, kteří působí v Rusku, a podpořil je, česká média mnoho nenapsala. Je to škoda., bylo by to objektivní. V zemích s autoritativním vládcem jako je Rusko, je potřeba hospodářské vztahy tu a tam podpořit návštěvou vysokého ústavního činitele.

    Prostě útoky na Vondráčka byly trapné a dlužno říci, že tento mladý představitel hnutí ANO zachoval jako předseda sněmovny klid i důstojnost a prošel nepříjemným jednáním sněmovny s přehledem.



    0 0
  • 10/26/18--03:49: Poděkování…
  • Ladislav Žák
    26.10.2018 VašeVěc


    Mám takový pocit, že celé té kampani věnované stému výročí vzniku a následnému průběhu společné české a slovenské státnosti chybí jedno prosté poděkování.

    Rád bych proto poděkoval Slovákům za krásných pětatřicet let, které jsem s nimi mohl prožít ve společném československém státě. Bylo to krásné, vzájemně inspirující a produktivní partnerství.

    Jsem rád, že po zániku společného státu toto partnerství nejen přetrvává, ale dále se rozvíjí…

    Tož, milí Slováci, děkuji, děkuji, děkuji…





    0 0

    Sergej Sudakov 
    26. 10. 2018 Outsidermedia
    Z vystoupení Sergeje Sudakova v pořadu Dmitrije Kulikova a Olgy Podoljan „На самом деле“. Spojené státy před lety přijaly jakousi dlouhodobou strategii boje proti Rusku. Bylo to velmi logické, protože měli za to, že mají konvenční zbraně – supermoderní rakety – schopné zničit celý náš obranný systém – radiolokaci i systémy startu balistických raket, čímž se staneme bezzubými, neschopnými odvety, takže žádná jaderná válka nebude a oni si budou moci diktovat podmínky. Ukázalo se, že je to fake, na základě kterého oblbují země střední Evropy jako Polsko, Českou republiku, Rumunsko, aby si nechali na své území nainstalovat baterie raket s konvenčními raketami, které doletí na území Ruska a způsobí mu takové škody, že nedokáže použít zbraně jaderné.


    Teď začali procitat. Oni se velmi smáli Putinově prezentaci 1. března – „jaké krásné animované filmy to Kreml ukázal“. Uběhla nějaká doba, oni si tu animaci prohlédli pořádně a ukázalo se, že jde o skutečnost, která zásadně mění rovnováhu sil. Podobně to probíhalo u našich „liberálních“ kruhů – zkrátka, každý má svoje brýle…

    Teď máme skutečně dočasnou převahu a náskok – cca 5 až 7 let. Mám na mysli především hyperzvukové rakety, jejich naváděcí systém. Problém Američanů nespočívá v raketách samých, ale právě v systému navádění na cíl. Američané se nás snaží vyprovokovat hrozbou rozšíření raket středního a malého doletu, čímž přiznávají připravenost instalace těchto raket co nejblíže našim hranicích – na území bývalých socialistických zemí – a tyto rakety jsou namířeny na nás. Myšlenka je velmi jednoduchá a vychází z předpokladu, že Rusko nikdy nepoužije jaderné zbraně jako první. Je tu ale cena inovace.




    0 0

    Miguel Sanchez
    26.10.2018 BerlinerMorgenpost  překlad StřípkyZeSvěta
    Třebaže „vojenská mise v Afghánistánu běží již osmnáctým rokem,“, píše německý list, „týden před parlamentními volbami se tam situace dál zhoršila“. Jen za rok 2018 se podle nevládní organizace International Crisis Group počet lidských obětí odhaduje na 20 tisíc. A tedy víc než loni a dokonce i víc než v Sýrii.

    „Masívní intervence Spojených států a Velké Británie, zahájená 7. října 2001 v reakci na útok z 11. září v New Yorku, zemi v Hindukuši za 17 let ani neosvobodila od terorismu, ani nedovedla k míru. ´Je to variace na strategický pat,´ tvrdí expert SPD pro otázky obrany Hans-Peter Bartels. ´Ani porážka, avšak ani vítězství.´“

    „Bundeswehr se do mise zapojil už v roce 2001. Od té doby je pravidlem, že se mise prodlužuje na další rok, naposled letos v březnu. Spolkový sněm vsadil na výdrž. Levice požaduje vojska stáhnout domů, Zelení razí strategii exitu. Jejich bývalý poslanec Hans–Christian Ströbele nemá pochyb, že ´pokud by bylo řečeno už ve chvíli, kdy padlo prvé rozhodnutí o vyslání vojsk, že je to na 16 nebo 17 let, usnesení by ve Spolkovém sněmu potřebnou většinu nezískalo.´ Kritických hlasů, připouští předseda výboru pro obranu, Wolfgang Hellmich (SPD), však přibývá i uvnitř vládnoucí koalice.“

    „´Do Afghánistánu jsme šli v prvé řadě ze solidarity s USA,´ rekapituluje Bartels. ´Dokud tam budou Američané, neodejde ani bundeswehr. Nakonec musí dojít na afghánské řešení, tedy na politické dohodu. Došlo to už i Američanům-´“

    „Strategie vedoucí mocnosti zní ´Fight and Talk´ (Bojovat a vyjednávat). Tedy na jedné straně masívní útoky a na druhé nabídky zasednout za jednací stůl. ´Talibán se ovšem přinutit nedá,´ tvrdí Hellmich. Prezident Ašraf Ghániprávě znovu vypověděl příměří, protože je Talibán nedodržoval. A to s cílem všemi prostředky zabránit říjnovým parlamentním volbám, konaným s tříletým zpožděním.“

    „Zatímco německá veřejnost si na vzdálenou válku už zvykla a vytěsňuje ji z mysli, kdežto spolkové země odsouvají uprchlíky zpátky do Afghánistánu, situace se zhoršila. Pro Hellmicha zůstává otázka, co dál, ´otevřená´. Možná prý nezbude než svolat o Afghánistánu novou mezinárodní konferenci. Slova sociálního demokrata vyznívají docela bezradně.“

    „Spolková kancléřka Angela Merkelová (CDU) dává nad tím, že ´jednotka drží pozice´, najevo svou hrdost. ´Leckdo sice říká, že než se rozhodneme, trvá nám to celou věčnost,´ nechala se slyšet na poradě bundeswehru. ´Ano, někdy nám to skutečně trvá trochu déle, než jinde. Jakmile tu však už jednou jsme, zůstaneme tu tak dlouho, jak dlouho bude potřeba.´ To, že Sovětský svaz své jednotky koncem 80. let z Afghánistánu stáhnul, byla podle kancléřky chyba. Práv ta by se podle ní opakovat už neměla.“

    Jen během letošního září došlo na 465 útoků, píše německý list. Neobešel se bez nich ani jeden jediný den. V rámci „operace NATO, nazvané Resolute Support, školí afghánské jednotky vojáci z 39 států. Mají je zformovat, vycvičit a poskytnout jim instruktáž tak, aby byly ve finále s to ´vzít osud země do vlastních rukou´ (Merkelová). Přání a skutečnost se však rozcházejí. Podle amerických údajů se počet afghánských vojáků a policistů letos oproti loňskému stavu snížil o více než 35 000. Fluktuace je skutečně značná, někteří umírají a jiní dezertují. Trvalou hrozbou jsou přitom i ´útoky z vlastních řad´.“

    „V severní provincii Baglan usmrtil Talibán v polovině srpna minimálně 40 příslušníků bezpečnostních sil a dalších 50 při útoku na vojenskou základnu ve Fariab. Stovky bojovníků na obou stranách, ale i civilistů, zahynuly v Gasni na východě země, 68 při útoku v Nangarhar.“

    „Stín násilí dolehl už na samotný počátek registrace voličů od poloviny dubna. OSN avizovala, že útoky islamistů zabily už za prvý měsíc 86 civilistů. Podle oficiálních údajů kontroluje Taliban 14 % země, uvádí se však i 50 % a boje probíhají už takřka všude.“

    „Berlín zprávy, podle nichž jsou povstalečtí bojovníci lépe vyzbrojeni, a to i přístroji pro noční vidění a laserovými zaměřovači, iritují. ´Kdo jim je asi dodává?´ táže se Hellmich."

    „´Vojáci přirozeně nemohou nevidět, že se bezpečnostní situace nijak nelepší,´ říká o svých rozhovorech v německé jednotce expert pro otázky obrany. ´Mnozí si kladou otázku, má-li to vůbec nějaký smysl. Pokud bychom však odešli teď, nedozírné ztráty by pocítili hlavně samotní Afghánci. Bartelsovo rezumé k nejrozsáhlejší civilně-vojenské misi v dějinách Spolkové republiky zní následovně: ´Afghánistán není pro budoucí západní intervence rozhodně vzorem. Lekce, plynoucí z této mise, je třeba brát velice vážně.´“

    „39 států, které se účastní ´Mission Resolute Support´, má v zemi na 16. 000 vojáků, z toho až 1.300 je z bundeswehru. Ti všichni žijí v zabezpečeném kempu a přesouvají se zemí pancéřovanými vozidly. Jejich ochrana je na prvém místě. ´Krevní daň´ konfliktu platí v prvé řadě Afghánci, hlavně policisté. Nejsou dostatečně vyškoleni, ani vyzbrojeni. A pak samozřejmě civilní populace.“

    „Ze zprávy, zveřejněné misí OSN Unama, vysvítá, že jen od ledna do konce srpna připravily o život minimálně 1.065 civilistů sebevražedné atentáty, nálože odpálené z automobilů či jiných pozic – což je víc, než kdykoli dřív. Spíš než radikálně islamistickým militantům Talíbánu se přičítají teroristické síti IS, Na útěku je přes 200 000 lidí.“

    „Zpráva o 21 stranách, předložená Parlamentnímu shromáždění NATO, si nebere servítky: Země je podle ní vystavena ´expanzí stále masívnějších povstání´, zatímco jsou její ´instituce oslabují intenzívní mocenské střety a korupce´. Afghánským ozbrojeným silám přičítá vážné nedostatky ve ´velení, zpravodajském zázemí, ochraně, osvětové činnosti, logistice i koordinaci mezi jednotlivými složkami a institucemi´.“

    „Spolková vláda vyplatila do svěřeneckého fondu pro afghánské ozbrojené síly od roku 2009 minimálně 450 miliónů EUR. ´Stabilizačních dolarů´ už přitekly celé miliardy, z velké části však zřejmě zmizely na kontech různých klanů.“

    „Citelné snížení stavu jednotek NATO od roku 2014 a s tím spojená ztráta příjmů znamenala podle zprávy spolkové vlády naprostý ´šok pro afghánskou ekonomiku´, která je beztak na dně. Afghánské suroviny jsou mnohonásobně zhodnoceny mimo zemi svého původu, v Pákistánu. To tady se z ovoce vyrábí džus, mele obilí a zpracovávají polodrahokamy.“

    „V Afghánistánu vzkvétá jediné řemeslo. Podle zprávy UNODC, instituce OSN pro boj proti narkobyznysu, se produkce opia v roce 2017 zvýšila o dalších zhruba 63% na 9.000 tun. ´Ze špatných zpráv,´ poznamenává expert pro otázky obrany Bartels, ´se stala temná rutina´. A to je dost možná i jediná opravdová konstanta.“


    - - -



    0 0

    Tereza Spencerová
    Tereza Spencerová, předmluva Radim Valenčík
    26.10.2018 blog 
    Dnes hodně pestré zrcadlo doby...
    Na žádost několika svých kamarádů, kteří nejsou Facebooku a nechtějí na něm být (mají pro to prý své důvody), přetahuji vynikající "ranní kávičky" Terezy Spencerové na svůj blog, který čtou pravidelně.

    "Ranní kávičky" se na FB kaskádově replikují formou sdílení a potvrzují tak teorii memplexů. Počet jejich přečtení je nyní již větší než nejčtenějšího mediálního mainstreamu.


    Tereza Spencerova:

    Svět při páteční ranní kávičce 26. řijna:

    -- evropští členové NATO se pořádně podívali na mapu a vyzývají Ameriku, aby nerušila dohodu o raketách středního a krátkého doletu s Ruskem...

    -- syn rozřezaného Džamála Chašúgdžího, Saláh, dostal povolení odjet ze Saúdské Arábie... a okamžitě taky odjel... Běž, Forreste, běž!!!

    -- saúdský generální prokurátor připouští, že vražda byla připravená, ministr ropného průmyslu připouští, že království je v "krizi"... fakt?

    -- černohorský vicepremiér a lídr tamních muslimů navrhuje... aby cestou do NATO a EU... implantovali do státního znaku taky půlměsíc...

    -- nedlouho po 12. výslechu na policii kvůli údajné korupci... izraelský premiér Netanjahu zahovořil o vnitřním spiknutí, které ho má svrhnout... jedou v tom prý prezident Rivlin a nějaký bývalý ministr... že by "íránská hrozba" k udržení křesla už nestačila?

    -- japonský premiér míří do Pekingu... "pracovně"... poprvé za sedm let...

    -- Irák nebude hledět na americké sankce vůči Íránu, ale na své vlastní zájmy... oznamuje nová vláda z Bagdádu...

    -- instalace ruských S400 začne v říjnu 2019... oznamuje Turecko... bez ohledu na pohrůžky americkými sankcemi... že by měla Ankara v rukávu ještě nějaký "zajímavý" detail o tom, kdo všechno byl zapletený do řežby na saúdském konzulátu v Istanbulu?

    -- kyjevský šéf diplomacie Klimkin varoval Ukrajince před cestami do Běloruska, protože tam působí "ruské mocenské struktury"... a teď nesmí do Běloruska... k Lukašenkovi... Klimkin...

    -- jen tři procenta Rusů věří tomu, že Skřípaly mají na triku ruské tajné služby, 29 procent si myslí, že je to všechno britská akce... a 56 procent nevylučuje, že za to "nemůže nikdo"... fascinující...

    -- bývalý francouzský ministr vnitra Collomb se... krátce před smrtí... obával, že po příštích volbách ovládnou radnice francouzských měst islamističtí saláfisté... realita? ... nebo se až moc začetl do Houellebecqua?...

    -- Polsko... bezmála třicet let "poté"... "čistí" své ministerstvo zahraničí od absolventů moskevské diplomatické akademie MGIMO... Černínu přeběhl mráz po zádech...

    -- Itálie chce po Rusku, aby kupovalo její dluhopisy, když s tím Evropská centrální banka přestává...

    -- Indie ani Írán v rámci společných investic nebo plateb do projektů kolem přístavu Čabahár nepočítají s americkými dolary...

    -- image Ukrajiny coby zkorumpované země do světa šíří Rusko... aby měl svět Ukrajiny "už dost"... tvrdí kyjevský premiér Hrojsman... vtipné...

    -- na evropských ambasádách v Teheránu čeká prý na vyřízení asi půldruhého milionu žádostí o vízum... a na kladné vyřízení se čeká klidně i víc než rok... íránský "disent" je z hlediska Západu OK, ale půldruhého milionu Íránců u nás... ještě toho trošku...

    -- Čína ve 20.letech století vystřídá Spojené státy coby největší trh pro civilní leteckou dopravu... tvrdí IATA...

    -- místní úřady v syrském, Tureckem kontrolovaném Azázu... nařídily přísnou kontrolu zbraní... nejen mezi místními civilisty, ale i příslušníky protureckých oddílů FSA... proturečtí džihádisté v Idlíbu si mezitím stěžují na to, že Al Kajda sabotuje rusko-tureckou dohodu o demilitarizaci oblasti... a tak prý bude ofenzíva syrské armády oprávněná...

    -- nedělo se ani za studené války: americká armáda prostřednictvím špionážního letounu řídila lednový útok bezpilotníků na ruskou leteckou základnu Hmejmím v Sýrii... tvrdí ruské ministerstvo obrany... Kreml se nad zprávou zatvářil překvapeně, že je to prý "velmi znepokojující"... že prý si o tom promluví s Trumpem...

    -- Rusko je ready předat Unii seznam džihádistů a dalších "umírněných rebelů", kteří se podíleli na chemických útocích v Sýrii... k čemu?

    -- egyptští výsadkáři aktuálně cvičí s těmi ruskými... v poušti nedaleko od Káhiry... v rámci manévrů "Obránci přátelství 2018"...

    -- Pákistán... na just Západu... propustil z vězení dva zakladatele afghánského Talibanu...

    -- britský řidič autobusu se na FB pochlubil, že srazil dva chodce... a dostal padáka... podivně logické... na dnešní dobu...

    -- i u nás známý a populární Paul Craig Roberts byl zablokován na Twitteru....

    -- američtí vědci navrhují bojovat se "špatnou náladou" obyvatelstva lithiem... rovnou z vodovodních kohoutků... fascinující... radujme se i smutněme, dokud to ještě jde...

    Tož tak...

    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6271-ranni-kavicka-terezy-spencerove-26-10.html

    0 0

    "Bílé přilby" v zinscenované scéně
    - kou -
    26. října 2018   zdroj a PrvníZprávy
    Militanti společně s členy organizace „Bílé přilby“ přepravily jedovaté látky z města Džisr al-Šugur do osady Chirbet Amud v provincii Idlib.


    Uvedl to libanonský televizní kanál Al-Mayadin, který citoval informovaný zdroj z Džisr al-Šuguru.


    Jaké látky a za jakým účelem byly přivezeny do Chirbet Amuda, televize neupřesnila.

    Zástupce ruského ministra zahraničí Sergej Veršinin koncem září uvedl, že „militanti v Idlibu s pomocí pseudohumanitních spolupachatelů „Bílých přileb“ pokračují v přípravě postupných akcí k zincenování použití chemických zbraní".

    Organizace "Bílé helmy" získala slávu díky klipům na internetu, v nichž aktivisté v charakteristickém uniformě zachraňují civilisty z trosek. Na paralelních videozáznamech se však ukázalo, jak členové téže organizace scény uměle zinscenovali. Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že aktivity „Bílých přileb" jsou součástí informační kampaně, která má zdiskreditovat syrskou vládu a armádu.

    Zveřejněno video „Bílých přileb" s inscenací „chemického útoku“ v Idlibu!

    V září zástupce ministra zahraničí Sergej Veršinin uvedl, že „Bílé přilby“ pokračují v přípravě inscenovaných chemických útoků. Dodal, že resort má důkazy.

    Diplomat zdůraznil, že Rusko „znovu a znovu upozorňuje mezinárodní společenství, aby ukončilo tyto nebezpečné provokace". Náměstek ministra řekl, že takové akce „ohrožují vyhlídky na dosažení politického a diplomatického řešení syrské krize". Nicméně „Bílé přilby“ mají jak politickou tak finanční podporu zemí Západu.

    Provincie Idlib je poslední baštou islamistických teroristických uskupení a Damašek se netají, že hodlá z provincie teroristy vytlačit. Následně by jakákoliv provokace s použitím "chemického útoku" protiasadovské opozici a Západu přišla k duhu.



    0 0

    Lubomír Vylíčil
    26.10.2018  ProtiProud
    LUBOMÍR VYLÍČIL sleduje, kam vedou nitky od somálské provokatérky, jež se před časem zviditelnila na základě kauzy nošení muslimského šátku na střední zdravotnické škole - a přichází na něco velmi znepokojivého


    V úterý 23. října začala další, už 20 schůze Poslanecké sněmovny. Zasedání, které by mohlo nečekaně vybočit ze standardní nudy a šedi poslanecké rutiny. Václav Klaus mladší, infant terrible ODS, má totiž právě na této schůzi v úmyslu interpelovat ministra vnitra. Hodlá mu položit pár otázek k jedné známé, staré a stokrát probrané cause. Tentokrát ovšem z jiného úhlu pohledu. Což může mít politickou brizanci TNT.

    Jde o známý případ „studentky“ Ayan Jamaal Ahmednuur. Ano té mladičké údajně somálské provokatérky, co se zapsala na střední zdravotnickou školu, aby ji vzápětí žalovala, že porušuje její náboženské práva tím, že jí při nemocniční praxi nepovolí hidžáb.

    Ovšem tentokrát nepůjde o svobodu vyznání, identitu, lidská práva a další vznešené, ale zprofanované fráze, vrhané do veřejného prostoru ombudsmankou Šabatovou. Půjde o věci mnohem přízemnější. Třeba o identifikaci a registraci takzvaných uprchlíků. O přehled, kdo se na našem území nachází a o díry v systému. A o zhoubné působení „neziskovek“. Toho všeho je mladá „Somálka“ přímo učebnicovým příkladem. Posuďte sami.

    Uprchlice z Audiny


    Údajná Ayan Jamaal Ahmednuur se na našem území objevila roce 2011. Byla odchycena v tranzitním prostoru Ruzyňského letiště po příletu spoje z Ruska. Ovšem bez dokladů a letenky. Což znamená, že je aktivně zničila buď už na palubě letadla, nebo někde v tranzitním prostoru. Bez nich a letenky by se totiž do žádného mezinárodního spoje nedostala.

    Po odchytu požádala o azyl a byla zaregistrována „na základě svého čestného prohlášení“. Dostala povolení k pobytu na deset let. Příslušné doklady ovšem dívka opakovaně a záhadně „ztrácela“.

    Dne 13. 12. 2011 byl této muslimce vydán její první průkaz - povolení pobytu č. 000453288 s platností do 13. 12. 2021. Dne 12. 1. 2012 byl vydán další průkaz povolení pobytu č. 000051658, který si Ahmednuur převzala 30. 1. 2012, tento je dnem 27. 9. 2013 veden jako ztracený. Přičemž již 22. 1. 2013 je Ahmednuur vedená jako poškozená při vloupání do vozidla Audi A6, které v té době parkovalo v Praze 9. Z tohoto vozidla, které nebývá běžně k vidění ani u domků naší střední třídy, jí měl být odcizen průkaz - povolení pobytu č. 000051658 a další doklady. Ztrátu povolení k pobytu tedy nahlásila až nějakých osm měsíců poté, co k ní došlo.Dne 9. 10. 2013 jí byl vydán další průkaz povolení k pobytu č. 00238610, který si Ahmednuur převzala o měsíc později. I toto povolení k pobytu je však od 12. 10. 2015 vedeno jako ztracené. A 12. 11. 2015 obdržela další z řady průkazů povolení k pobytu.

    Uvedené skutečnosti vzbuzují podezření, že pomocí dokladů Ayan Jamaal Ahmednuur mohl být v letech 2011 až 2015 legalizován pobyt několika dalších muslimek, přenejmenším dočasně. Oprávněný údiv vyvolává také její přijetí ke studiu na střední škole v době, kdy se nemohla prokázat jakýmkoli dokladem, opravňujícím ji k pobytu na území ČR.


    Detektivka


    Další zajímavosti o této osůbce prosákly na veřejnost později. Její jediná česká věta, která se zachovala, zní „noešane pokrěvký hlavy“. Myšleno pravděpodobně „nenošení pokrývky hlavy“. To napsala do „Sdělení o zanechání studia“ na SZŠ Ruská. Přitom měla vlastnit jakýsi doklad o absolvování základní školy, kde byla z českého jazyka hodnocena známkou „dobrý“. Na tuto nesrovnalost upozornila už poslankyně Jana Černochová ve své interpelaci (tehdejší) ministrině školství. O naprosté neznalosti vyučovacího jazyka pak existuje i další doklad – když Ayan dělala řidičák, musel být zkoušce přítomen překladatel do angličtiny…

    Ale teď nám nejde ani tak o jazyk, jako o samotný pobyt. Zajímavá fakta se totiž vynořují i kolem jejího mateřství. Ze Somálska prý uprchla jako svobodná matka jednoho syna. Ale cizinecká policie vedla v souvislosti s touto ženou dvě různá řízení, jedno s dítětem ve věku 10 let a jedno s dítětem ve věku 12 let. A my víme, jak to s takovými „dětmi“ ze Somálska může být. Po Šojdrové „sirotkování“ už asi všichni. Když si ti chlapci oholí plnovousy….

    Jak je tohle všechno možné? Takovéhle díry v systému, taková nedůslednost, laxnost a benevolence příslušných úřadů? A zrovna u muslimky z rizikové oblasti? Na tyto a mnoho dalších oprávněných otázek nám nejlépe odpoví pohled do „právního zákulisí“ causy. Podívejme se na právničku, zastupující, Aylan. Na jistou Radku Korbelovou Dohnálovou.

    Na první pohled zase jedna zapálená sluníčkářka. V Praze nic zvláštního. Ale právě přes ni můžeme pootevřít dvířka do té právně-migrační pandořiny skříňky. A možná i dál.

    Pavučina


    Uvádí, že je členkou Pro Bono Aliance. A to je vám spolek! Motto mají (kupodivu) anglicky a zní zhruba takto: „Usilujeme o to, aby právní nástroje účinněji chránily lidská práva, veřejné zájmy a důležité společné hodnoty“. Už vám svítá, že? Komu snad ještě ne, najde o kus dál další nápovědu: „V naší síti bylo na konci roku 2017 zapojeno již 85 advokátních kanceláří či samostatných advokátů a 155 neziskových organizací“.Je tu i jejich seznam.

    Najdeme zde, mimo jiné, oblíbenou Romeu, IQ Roma servis , populární Gender studies, Svobodu zvířat, Sdružení pro integraci a migraci, Občanskou komisi za lidská práva, Ligu lidských práv... a další a další. Zvláštní kapitola je pak věnována spolupráci s Veřejnou ochránkyní lidských práv. S tou uzavřel spolek „Memorandum o spolupráci ve věcech bezplatné právní pomoci stěžovatelům. Na základě tohoto memoranda zprostředkovává PBA bezplatné zastoupení spolupracujícími advokáty pro oběti diskriminace, u nichž ombudsman dojde k závěru, že s největší pravděpodobností došlo k diskriminaci.“

    Celkově to působí dojmem, že jsme náhodou našli jakési koordinační centrum. Jakousi „střechovou organizaci“, která zajišťuje svým členům podporu a právní servis, ale také neoficiálně řídí a vzájemně slaďuje jejich činnost. Jakýsi uzel ve struktuře, přes který se tečou (něčí) pokyny k realizaci, k vykonavatelům. A o co v této „činnosti“ jde zjevné už ze seznamu oněch neziskovek.

    Podobných koordinačních center pro neziskově-lidskoprávní sektor je u nás více. Ty nejtěžší „neziskové“ váhy má v portfoliu, nebo chcete-li ve stáji spolek s nic neříkajícím názvem DEMAS. Jde o „Asociaci českých neziskových organizací působících v oblasti demokratizace, podpory občanské společnosti a lidských práv ve světě“ a patří k nim třeba Amnesty International, Člověk v tísni, EUROPEUM, Forum 2000, nebo Transparency International ČR… Ale o tom někdy jindy.


    Promazaný stroj


    Zpět k Ayan Jamaal Ahmednuur. Pomocí ní a jejího příběhu jsme na okamžik nasvítili jeden uzlík skryté, mimo pozornost veřejnosti působící sítě nepřátelských organizací. Neziskově-lidskoprávní mafie. Právě tito lidé, utajení vojáci neziskově-lidskoprávní války proti české majoritě, protlačili udělení jejího azylu, aniž předložila jakékoli doklady osvědčující její totožnost a státní příslušnost. Zajistili, aby po tom nikdo dál nepátral. Od jiných takových dostala potvrzení o absolvování základní školy, kde byla z českého jazyka hodnocena známkou „dobrý“, aniž uměla česky kváknout.

    Oni ji (s jasným provokačním záměrem) taky vyslali „studovat“. A pak řádně rozmázli „událost“ její diskriminace. Jiní lidsko-právníci zas nějak „ošéfovali“, že se neřešil její problém se sociálními dávkami. Ty dostávala od městské části Praha 9 a magistrátu hlavního města Prahy. Přesto, že jedna z podmínek pro získání sociálních dávek je, že žadatel nevedete s obecními úřady soudní spor. Což Ayan porušuje, protože vede soudní spor se školou, která pod úřady spadá. Ale nikomu to nevadí. Nebo nesmí vadit… A konečně pak právníci a spřátelené organizace z pod jedné (neziskové) střechy, jako třeba úřad ombudstmanky, vedli a dosud vedou neutuchající boj s českou společností za její „právo“ na islámský šátek. Ve jménu islámu, diverzity…

    Jak pravil zesnulý (velko)bankéř, světový politik a člen nesčetných nadnárodních organizací Peter Sutherland: „Je třeba rozbít etnickou homogenitu východoevropských zemí…“

    Co s tím? Můžeme proti téhle mocné, profesionálně řízené a penězi vyfutrované záškodnické síti s vynikajícím právním krytím něco dělat? Určitě. Začněme třeba tím, že si myšlenky, co nás napadají při četbě podobných příběhů, jako je causa Ayan Jamaal Ahmednuur, nenecháme pro sebe.





    0 0

    26. 10. 2018
    Založení Československé republiky hodnotíme bez mýtů, nicméně pozitivně. Byla to historická šance pro Čechy, Slováky a podkarpatské Rusíny. Jednou věcí byla reálná politika - kapitalizmus a s ním spojené krize, zahraniční vazby a podřízení ČR Francii a Anglii i v rámci vojenské koncepce státu (m.j. viz. Jan Tesař: Mnichovský komplex) - a druhou věcí byly ideály, na kterých nová republika měla stát. Zakladatelé našeho moderního státu zakódovali do jeho geneze důraz na humanitu, kterou T.G. Masaryk nechápal abstraktně, nýbrž prakticky jako sociální imperativ a jádro otázky národní. Naší povinností bylo tyto ideály rozvíjet, nikoliv na ně rezignovat a stát rozbít.


    Po následujících etapách vývoje naší země: 1. Československé republiky, Československé socialistické republiky a Československé federativní republiky došlo po roce 1989 (konkrétně k 1. 1. 1993) k rozbití státu, včetně zavedení totálního ekonomického a bezpečnostního poddanství naší země EU a NATO. V roce 1989 nešlo o demokracii a právní stát, ale o zapojení naší země do neoliberálního ekonomického proudu, který byl a je pod plnou strategickou kontrolou USA a transatlantického uskupení. Jsme pouhým pěšákem ve strategické hře USA a to bez sebemenší politické a ekonomické autenticity.

    Žijeme ve světe, který je ovládán superbohatými lidmi a korporacemi, které rozumí jen svým kšeftům a kšeftům svých vlastníků. Washington, Londýn, Paříž nebo Berlín nebudou naši suverenitu nikdy respektovat. Pro ně je naše země pouhým pěšákem v boji o prosazení vlastních zájmů na politické šachovnici Evropy a světa.

    Rezignace naší země na slovanství Kollára, Šafaříka, Masaryka a dalších – ve smyslu „slovanství znamená lidskost“ - přinesla fakticky rozchod s ideály zakladatelů Československé republiky, které nyní někteří tak farizejsky oslavují.

    Uvažovat opět o společné státnosti Čechů a Slováků, které bylo, je a bude v bytostném zájmu obou národů, lze pouze perspektivně a na bázi rovnocenného partnerství.

    Dnes je opět aktuální klást si otázku: jak je to s našimi spojenci? V rámci spolupráce s tzv. transatlantickým společenstvím se nejedná o žádné partnerství, ale o poddanství naší země – a to se všemi ekonomickými, politickými, vojenskými a morálními důsledky Po letech dalších proher a další devastace naší země si snad náš národ konečně uvědomí, že z poddanství vede cesta pouze přes vlastní autenticitu, kterou je nutné neustále nejen bránit, ale i kriticky reflektovat. A pokud historie prokázala, kdo nám v našich nejtěžších chvílích stál po boku, jak tomu bylo kupříkladu u Srbska, je naprosto neslučitelné z hlediska odkazu těch, kteří o svobodu naší republiky usilovali, na tuto tradici plivnout, jak tomu bylo v případě bombardování Jugoslávie silami NATO v roce 1999.

    Při této příležitosti považujeme za naši povinnost pozvednout hlas proti mazání historické paměti, ba proti stavění historie na hlavu. V případě vítězství nacistického Německa by český i slovenský národ zmizel z mapy Evropy. Rozhodující podíl na tom, že se tak nestalo, měl tehdejší Sovětský svaz. Rusové a Bělorusové přitom přinesli ty nejtěžší oběti. I tento fakt spolu s racionální, empirickou analýzou současné politiky USA, EU a NATO na straně jedné a Ruské federace na straně druhé musí být součástí úvah o tom, kdo by měl být v budoucnu strategickým partnerem ČR resp. obnoveného česko-slovenského státně-politického svazku.

    Domníváme se, že český (eventuálně česko-slovenský) stát nemůže být jiný, než bezpečnostně plně zaměřený na obranu vlastního území. Tomu musí odpovídat vojenská doktrína (účinný teritoriální obranný koncept namísto pomocného intervenčního "praporu", ke kterému byla česká armáda deklasovaná v rámci NATO) a samozřejmě odhodlání občanů. Tradice, na které lze navazovat, máme k dispozici: husité, československé legie i všichni ti, kteří se účastnili boje proti nacistickému zlu doma i v zahraničí. Ti všichni představují živý odkaz starší i mladší historie.

    Praha 26. 10. 2018

    Vladimíra Vítová/ Praha
    Karel Hais / Hradec Králové
    Miroslav Starý / Liberec
    Petr Schnur / Hannover
    Ivan Müller / Votice


older | 1 | .... | 643 | 644 | (Page 645) | 646 | 647 | .... | 668 | newer