Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 646 | 647 | (Page 648) | 649 | 650 | .... | 668 | newer

    0 0

    Tereza Spencerová
    31.10.2018 facebook autorky
    -- „Je na čase válku v Jemenu ukončit,“ míní šéf Pentagonu a navrhuje vyhlásit příměří a do 30 dnů uspořádat mírové rozhovory… k čemu všemu může být dobrý jeden rozřezaný… Saúdové v čele útočící koalice mezitím vyslali do oblasti jemenského přístavu Hodejdá dalších 10 tisíc vojáků/žoldáků… a Británie na základně ve Walesu dál cvičí saúdské piloty k bombardování…


    -- polovina Afghánců žije na územích mimo vládní kontrolu… Pentagon připouští, že jen za srpen a září v bojích s Talibanem zahynulo přes 1000 vládních vojáků a policistů… ministr obrany Mattis se s Trumpem pohádal o dalším postupu v Afghánistánu… „nelíbil se mu jediný náš návrh“… mezi čtyřmi variantami dalšího vývoje je i příměří s Talibanem…

    -- v budově vatikánské ambasády v Římě byly při stavebních pracích nalezeny… lidské ostatky… na těch ambasádách to teda žije… teda vlastně nežije…

    -- tisíce syrských Drúzů demonstrují proti místním volbám, které Izrael vyhlásil na anektovaných Golanských výšinách… Damašek mluví o „judaizaci“ regionu…

    -- v případě dalších útoků džihádistických bezpilotníků na ruské základny v Sýrii je Rusko připraveno sestřelit americký špionážní letoun, který je údajně navádí… Rusko mezitím vyrábí bezpilotníky, které se tváří jako sovy… proč do toho zatahujou zrovna sovy, proboha?

    -- Rusko provede ostré raketové střelby v mezinárodních vodách u Norska… na dohled od největších manévrů NATO…

    -- Washington zakázal dovoz čínských čipů… a dál doufá ve „skvělou dohodu“ s Pekingem…

    -- armádní složky, které zodpovídají za oblast Jihočínského moře a Tchaj-wanu, se mají „připravit na válku“… zavelel čínský Si…

    -- po daešácké protiofenzívě, při níž byly zabity desítky „amerických“ Kurdů, nyní americká armáda pomáhá s přeskupováním sil a s přípravou „posledního útoku“ na Daeš na východě Sýrie…

    -- Turecko je připravené „zničit“ kurdské milice v Sýrii… avízuje Erdogan…

    -- v syrském parlamentu propukla zajímavá diskuse o osudu několika desítek armádních důstojníků zatčených a uvězněných v souvislosti s korupcí, vydíráním a tak podobně… během války…

    -- v Británii začali uplatňovat „zákon o nevysvětleném majetku“… jako první zabavují dva luxusní domy (za 11 a 10 milionů liber) manželce někdejšího šéfa ázerbájdžánské centrální banky… který doma sedí za korupci… kdo další nedokáže vysvětlit původ majetku?... zaměří se jen na cizince nebo se podívají i na domácí?

    -- při potopení „plovoucího“ doku v Murmansku dostala jediná ruská letadlová loď Admirál Kuzněck ránu… pětimetrovou…

    -- indiáni národa Mapuche na jihu Chile brání před vládou svá území… v posledních měsících i silou… vláda v Santiagu zahovořila o „terorismu“… ach jo…

    -- pákistánský nejvyšší soud osvobodil křesťanku... která strávila devět let v cele smrti... za údajnou urážku proroka... funďáci slibují masové protesty...

    -- HDP eurozóny je na čtyřletém minimu…

    -- v Bulharsku řeší skandál s prodejem pasů… za cca 5000 eur se falešnými občany Bulharska a tím i EU staly tisíce lidí…

    -- ve Francii se blíží OK umělému oplodnění single žen a lesbických párů…

    -- na Kubě se začnou montovat ruská auta a náklaďáky konglomerátu GAZ, začnou tam vyvážet nové Lady… a taky tam Rusové zbudují nové železnice a související infrastrukturu…

    -- Kyjev vyzývá své občany… kteří mají i ruské občanství… (jsou to ještě vůbec „občani“?)… aby se zřekli ruských pasů… aneb oficiální začátek „diskuse“ o dvojím občanství na Ukrajině…

    -- Soros před třemi lety telefonoval premiérovi Tsiprasovi, aby mě vyhodil z vlády… tvrdí tehdejší řecký ministr financí a aktuálně hvězda evropské „levice“ Yanis Varoufakis…

    -- švýcarská firma ABB postaví v Číně plně robotizovanou fabriku… na výrobu robotů… roboti sobě…

    -- kanadští vědci našli v ekvádorských horách 5300 let staré nádoby se stopami kakaa… aneb jak stará je čokoláda…

    -- Facebook loni v Evropě přišel o milion uživatelů… zbývá jich už „jen“ 375 milionů…

    -- v Mongolsku zakázali Halloween… v obavách, aby ekonomický rozvoj nevedl k přehnanému přebírání západní kultury a tím k ničení místních buddhistických tradic…

    -- pracovník Americké geologické služby čučel v práci na ruské pornoweby… a zaviroval z nich celou síť… tohle ruské „vměšování“ nicméně předvolebním tématem zatím není…

    -- a čučení na filmy o Spidermanovi, Batmanovi a dalších superhrdinech… zjistili rakouští vědci… muže sice nezaviruje, ale dodává jim naopak na sebevědomí…

    Tož tak…



    Chcete-li se stát pravidelnými čtenáři každodenních glos paní Terezy Spencerové, navštivte její facebookový profil na adrese:
    https://www.facebook.com/search/top/?q=tereza%20spencerova

    0 0

    Sovětská SS-20 a americký Pershing II - nukleární hrozby let minulých
    Paul Craig Roberts
    31.10.2018  InternationalClearingHouse,  překlad Zvědavec
    Americkému vojensko-bezpečnostnímu komplexu trvalo 31 let, než se zbavil posledního úspěchu prezidenta Reagana v oblasti jaderného odzbrojení - smlouvy INF, kterou podepsali prezident Reagan a sovětský prezident Gorbačov v roce 1987.
    Smlouva o likvidaci raket kratšího a středního doletu (INF), kterou ratifikoval americký senát 27. května 1988, vstoupila v platnost o několik dní později, 1. června. V zákulisí jsem v tom sehrál určitou roli, a jak si pamatuji, touto smlouvou bylo dosaženo, že Evropa bude v bezpečí před jaderným útokem sovětských raket krátkého a středního doletu, a Sovětský svaz bude v bezpečí před útokem amerických raket krátkého a středního doletu v Evropě. Díky tomu, že byly jaderné zbraně omezeny na ICBM (mezikontinentální balistické rakety) - které dávají prostor pro varování, a tak zajišťují možnost odvetného úderu, což vede k tomu, že nukleární zbraně použity nebudou - se na smlouvu INF pohlíželo tím způsobem, že sníží riziko, aby Američané zaútočili na Rusko jako první, nebo aby Rusové zaútočili jako první na Evropu. Bez smlouvy INF by totiž údery mohly být provedeny i nízko letícími raketami krátkého doletu, což by neumožňovalo žádné varování.


    Když mě prezident Reagan jmenoval do tajného prezidentského výboru, kdy jsem měl kompetence v rámci obsílek vůči CIA, řekl členům tajného výboru, že jeho cílem je ukončit studenou válku, s tím výsledkem, aby „ty strašlivé jaderné zbraně byly odstraněny“, jak sám řekl. Prezident Reagan na rozdíl od těch vyšinutých neokonzervativců, které vyhodil a soudně stíhal, neviděl žádný smysl v jaderné válce, která by zničila veškerý život na Zemi. Smlouva INF byla podle Reaganova názoru začátkem odstraňování jaderných zbraní z vojenského arzenálu. Smlouva INF byla důležitým začátkem, protože podstatně neohrozila rozpočet amerického vojensko-bezpečnostního komplexu, a vlastně navýšila bezpečnost před sovětskou armádou. Jinými slovy, bylo to něco, co Reaganovi a Gorbačovovi mohlo projít před jejich vlastním vojenským establishmentem. Reagan doufal, že když bude vybudována důvěra, bude pokračovat i další jaderné odzbrojování.
    Teď, když byl tento zbývající úspěch prezidenta Reagana zničen, jaké budou důsledky koncese Trumpovy administrativy vůči ziskům amerického vojensko-bezpečnostního komplexu?
    Bude jich mnoho, ale žádný není dobrý.
    Obrovské zisky amerického vojensko-bezpečnostního komplexu se zvýší, protože ve stále větší míře nedostatkové americké zdroje potečou do výroby raket středního doletu, aby pomohly čelit „ruské hrozbě“. Republikáni to budou chtít zaplatit tím, že přistřihnou sociální zabezpečení a lékařskou péči Medicare. Pochybuji, že by demokraté byli jiní.
    Sionističtí neokonzervativci nyní oživili naději, že zavedou americkou a izraelskou hegemonii, neboť budou moci nepozorovaně provést první jaderný útok na Rusko.
    Více tlaku bude na Putinovu vládu klást Alexej Kudrin, židovská lobby, a milionáři oligarchové, nasazení Washingtonem a Izraelem v době vlády Jelcina, kdy bylo Rusko degradováno na americký vazalský stát. Tito ruští zrádci jsou tak silní, že je musí Putin tolerovat. Washington plný neokonzervativců dělá vše pro to, aby mohl poškodit ruské hospodářství a odčerpat ruské zdroje z ekonomických a infrastrukturních potřeb na vojenské výdaje. Kudrin a Západem podporované skupiny z ruských sdělovacích prostředků budou chtít vyhovět Washingtonu, a budou jej podporovat v tom, aby vyvíjel ještě větší tlak na Rusko s úmyslem dovést tuto zemi k vazalskému postavení vůči Německu, Británii, Francii, a zbytku Evropy společně s Kanadou, Austrálií a Japonskem.
    Ruská vláda svou mírnou reakcí na silné provokace jen povzbuzuje další provokace, neboť USA a jejich vazaly to nic nestojí. To, že ruská vláda toleruje zrádce, jako je Kudrin, nepřesvědčilo obyvatele Západu, že Rusko je otevřená společnost, kde je svoboda projevu. Místo toho věří Kudrinovi, ne Putinovi. Američané věří, že Putin je kriminálník, který odcizil 50 miliard dolarů, a je jedním z nejbohatších lidí na světě. Slyšel jsem to včera od mého bratrance. Západní média nikdy nevykreslí korektní obraz života v Rusku. Jediným výsledkem nekonfrontační reakce ruské vlády na Západ a tolerování zrady v rámci vlastní vlády je, že to přesvědčí Washington o tom, že Putin může být svržen, stejně jako proruský prezident Ukrajiny a prezidenti Hondurasu, Brazílie, Argentiny.
    Ve 20. století byli Američané, nebo to malé procento vnímavých osob, ovlivněni dystopickými romány, jako je Kafkův Proces, Orwellův román 1984 a Huxleyův Konec civilizace aneb překrásný nový svět. Tyto romány jsme si spojovali se životem v Sovětském svazu, báli jsme se, že si nás podmaní a podrobí, a že povedeme takový život. Je to už dávno, co jsem si uvědomil, že „sovětská hrozba“ je mystifikace, stejně jako „zbraně hromadného ničení“ Saddáma Husajna, „íránské jaderné zbraně“, „použití chemických zbraní Asadem“... sami můžete uvést příklady.
    Většina lidí na celém světě nemá ani tušení, co se děje. Snaží se najít si práci, nebo se udržet ve svém zaměstnání, zajistit si bydlení a jídlo, získat peníze na hypotéku nebo splácení kreditní karty (USA), a ve velké části světa se snaží zajistit si vodu na pití a trochu toho jídla. Lidé jsou vystresovaní. Nemají energii na to, aby mohli čelit špatným zprávám nebo přijít na to, co se vlastně děje. Všude se jich vláda zřekla. 
    Kde kromě Ruska, Číny, Íránu a Venezuely existuje vláda, která zastupuje svůj lid?
    Dokonce i v Rusku, Číně, Íránu, Venezuele a Severní Koreji existují vlády, které skutečně věří sobě, nikoli západní propagandě.

    It Is Like A Western Movie: A Showdown Is In The Making vyšel 22. října 2018 na ICH. Překlad v ceně 352 Kč Zvědavec.

    0 0

    Docent Radim Valenčík - VŠFS
    Radim Valenčík
    31.10.2018 blog autora
    Včera (30. října 2018) uveřejnila řada médií další katastrofickou vizi – podle titulků na tom budeme zakrátko (tj. za "pouhých" 50 let) hůř než Řecko a nebude na důchody. Například Eurozprávy uvedly zprávu ČTK vycházející ze zveřejněného materiálu Národní rozpočtové rady v této podobě (důležité jsem zvýraznil tučně):


    Černý scénář pro Česko: Nebude na důchody? Hrozí kolaps veřejných financí

    České veřejné finance nejsou i přes očekávaný růst ekonomiky a daňových příjmů dlouhodobě udržitelné. Dluh veřejných financí by především kvůli stárnutí populace při zachování stávajícího nastavení daňové politiky a výdajů dosáhl v roce 2068 až 230 procent hrubého domácího produktu (HDP). To je více, než nyní vykazuje jakákoli země Evropské unie včetně Řecka. Ve své první Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí to dnes uvedla Národní rozpočtová rada.

    Ministerstvo financí zprávu přivítalo jako vklad do diskuse o reformě důchodového systému. "Problematika reformy důchodového systému, stejně jako dalších částí sociálního systému, je jednou z priorit současné vlády. Ministerstvo financí je připraveno poskytnout plnou součinnost gesčně příslušnému resortu práce a sociálních věcí při přípravě opatření, která přispějí k dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému," uvedl úřad. Dodal, že nyní bude zprávu podrobně analyzovat a k detailům se vyjádří v následujících dnech.

    Zpráva uvádí, že nepříznivému vývoji by bylo možné zabránit zvýšením daní, posunutím věku odchodu do důchodu nebo snížením důchodů nebo připustit snížení důchodů vzhledem k průměrné mzdě," uvádí zpráva.

    "Ačkoli bude české hospodářství stejně jako dosud růst rychlejším tempem než ekonomiky vyspělejších zemí, což posílí daňové příjmy, nejsou české veřejné finance dlouhodobě udržitelné. Hlavním důvodem dlouhodobé neudržitelnosti českých veřejných financí je stárnutí obyvatelstva," uvedla rada ve zprávě.

    Jedním ze zásadních problémů je vývoj důchodového systému po roce 2030, kdy začnou do důchodu odcházet silné ročníky. Do tohoto roku by měl být systém podle zprávy přibližně v rovnováze. "Do roku 2030 žádné zásadní riziko nehrozí," uvedla na tiskové konferenci předsedkyně rady Eva Zamrazilová.

    Veřejný dluh v poměru k HDP má ČR aktuálně 35,3 procenta a v rámci EU je šestý nejlepší. EU požaduje podle současných pravidel dluh země pod 60 procenty HDP. Nejlépe je na tom Estonsko s 8,3 procenta, nejhůře pak Řecko (179,7 procenta) a Itálie (133,1 procenta).

    Podíl lidí ve věku 65 a více let na celé populaci se podle zprávy v následujícím půlstoletí zvýší ze současných 19 procent na téměř jednu třetinu. S tím bude podle rady spojen nejen rostoucí objem výdajů na důchody, ale zvýšené nároky na zdravotní a dlouhodobou péči. Výdaje na starobní důchody by tak stouply ze stávajících zhruba sedmi procent HDP na zhruba 13 procent v roce 2059.

    Zároveň podle zprávy bude ubývat obyvatel v produktivním věku. "Česká společnost se tak bez ohledu na technologický pokrok, ekonomické sbližování s vyspělými zeměmi nebo další možné pozitivní změny ocitne před základní otázkou: zvýšit daně, posunout věk odchodu do důchodu, nebo připustit snížení důchodů vzhledem k průměrné mzdě," uvádí zpráva.

    Rada upozornila, že rychlejší růst výdajů v porovnání s příjmy by sám o sobě prohloubil dluh na zhruba 180 procent HDP. "Překročení dluhové brzdy, jež je nyní zákonem stanovena na 55 procent HDP, a následné další zvyšování zadlužení by ale vyvolalo reakci finančních trhů," uvádí dokument. Investoři by požadovali za půjčení peněz státu rizikovou prémii, která by zvýšila úroky u půjček. Země by se tak ocitla v dluhové pasti.

    Za bezpečné rozpočtová rada považuje udržovat podíl veřejného dluhu k HDP na maximálně 40 procentech. To by zajistilo, aby se v případě krize nebo jakéhokoliv nepříznivého vývoje neúnosně nezvyšovalo zadlužení země.

    O vzniku Národní rozpočtové rady rozhodl loni schválený zákon o rozpočtové odpovědnosti, který má pomoci vytvořit brzdu proti nadměrnému zadlužování státu.

    Viz: https://eurozpravy.cz/ekonomika/ceska-republika/238887-cerny-scenar-pro-cesko-nebude-na-duchody-hrozi-kolaps-verejnych-financi/?fbclid=IwAR0VM-nSmcMW2um8y3tx-uMqibIa9wyBwxFwznwmZ4UX7qhi6SUbKPkSvYI

    Podobnou, jen mírně zkrácenou, přinesly Novinky a další média.

    Připojuji k tomu pár svých poznámek, které považuji z hlediska současné doby za významné, zařadím do nich i některé své aktuální osobní postřehy:

    1. Celá zpráva je zde a stojí za přečtení, většina médií ovšem na ni ani neuvádí odkaz:

    https://unrr.cz/wp-content/uploads/2018/10/Zpr%C3%A1va-o-dlouhodob%C3%A9-udr%C5%BEitelnosti-ve%C5%99ejn%C3%BDch-financ%C3%AD.pdf

    2. Analýza Národní rozpočtové rady je přínosná a snad i určitý apel typu "budeme s tím něco muset dělat!", který je v ní implicitně obsažen, je na místě. Vytknout jí lze následující:

    - V radě jsou zkušení lidé, a tak mohli tušit, co s tím udělají novináři prostřednictvím titulků.

    - Z metodologického hlediska je vždy sporné, když se v rámci dlouhodobé prognózy (50 let) některé parametry uvažují, některé ne, k tomu podrobněji.

    - Metodologicky nejpřínosnější je zavedení pojmu "míra důchodovosti" a jeho aplikace na danou problematiku, viz (nejzdůležitější tučně zvýrazněno mnou), viz:

    "Počet příjemců starobního důchodu však nelze jednoduše odvozovat pouze z demografické projekce a zákonného věku odchodu do důchodu. Podstatnou roli zde hraje zejména možnost odchodu do předčasného důchodu, nebo naopak možnost přesluhovat a vylepšit si tak výši starobního důchodu. Z těchto důvodů definujeme míru důchodovosti" jako podíl počtu osob, které jsou příjemci starobního důchodu a které jsou o daný počet let mladší (nebo naopak starší), než je jejich zákonný důchodový věk Míra důchodovosti tak například říká, kolik procent osob z těch, kterým zbývají právě dva roky do statutárního věku odchodu do důchodu, již je příjemcem důchodu. Nebo kolik procent osob z těch, které měly zákonný věk odchodu do důchodu právě před rokem, již důchod pobírá. Jinak řečeno: míra důchodovosti je definována jako funkce, jejíž proměnnou je časová vzdálenost od statutárního věku odchodu do důchodu. Pro účely projekce jsme odvodili budoucí míry důchodovosti podle skutečnosti let 2013 až 2016. Konstruujeme je zvlášť podle pohlaví a předpokládáme jejich stabilitu pro obě pohlaví po celou dobu projekce.
    Pro účely simulace je však podstatná otázka, do jaké míry došlo ke stabilizaci, resp. saturaci poptávky po předčasných důchodech. Podíl důchodců, kteří odešli do předčasného (a tedy trvale sníženého) důchodu, se v posledních letech zvyšoval.
    Pokud by tento trend trval i nadále, míry důchodovosti použité v projekci by počet důchodců spíše podhodnocovaly. Určitý vliv mohly mít na fakticky zjištěné míry důchodovosti i fáze ekonomického cyklu, především pomalé zotavení z krize po roce 2009. S vědomím určitých metodických omezení využíváme míry důchodovosti nejen pro simulaci počtu starobních důchodců, ale také pro modelování počtu nově přiznaných důchodů." (
    S. 16-17)

    - Tuto nejpřínosnější část ovšem lze považovat i za nejspornější, protože neuvažuje aktivní vliv motivační funkce penzijního systému (zejména možných reforem tohoto systému) na DIFERENCOVANÉ prodloužení doby produktivního uplatnění. Jednostranně se zabývá pouze negativním vlivem možného růstu předčasných odchodů do důchodu, což je trochu tendenční (i když na druhé straně – opatrnosti nikdy nezbývá).

    - V návaznosti na to lze zprávě vytknout, že její autoři nejsou seznámeni s řešením, které na bázi motivace k DIFERENCOVANÉMU prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění formou toho, co nazýváme "plně uzavřená a plně zásluhová postgraduální nadstavba současného systému průběžného penzijního pojištění". Jejím zavedením by se problém řešil na dobrovolné bázi a to tak, že by na tom vydělali všichni. – Tady prostě něco selhalo v mechanismu přenosu poznatků z výzkumu do odborné sféry. (Mám dojem, že je to zahlcení toku vědeckých ale i kvazivědeckých poznatků "vykazováním" tzv. vědy na úkor skutečného rozvoje vědy.)

    - Zpráva tak navrhuje tři možnosti, které jsou všechny špatné: Vyšší daně by podlomily ekonomický růst, nediferencované prodloužení věku odchodu do důchodu či snížení důchodů by vedlo přesně k tomu, co vyvolalo protiputinovské pozdvižení v Rusku.

    3. Nebudu popisovat podrobnosti našeho návrhu, protože jsem to dělal už mnohokrát, jen odkážu, kde jej lze jedním kliknutím najít:

    http://radimvalencik.pise.cz/6050-penze-putinova-korekce-a-nevyuzite-moznosti.html

    Zejména pak:

    http://radimvalencik.pise.cz/5862-problem-penzi-lze-resit-bezbolestne-a-efektivne-1.html

    http://radimvalencik.pise.cz/5863-problem-penzi-lze-resit-bezbolestne-a-efektivne-2.html

    http://radimvalencik.pise.cz/5864-problem-penzi-lze-resit-bezbolestne-a-efektivne-3.html

    http://radimvalencik.pise.cz/5865-problem-penzi-lze-resit-bezbolestne-a-efektivne-4.html

    http://radimvalencik.pise.cz/5866-problem-penzi-lze-resit-bezbolestne-a-efektivne-5.html

    (Zde je celý systém i s konkrétními příklady popsán.)

    Pozitivní je, že rada nenavrhuje reformu směrem k fondovému systému (bývalý tzv. 2. pilíř u nás), ale ono to asi dnes ani nejde, pokud se podíváme na to, co se děje s penzijními fondy již nejen v Polsku, Pobaltských zemích a jinde, ale i přímo v USA.

    4. Aktuálně:

    - Právě dnes odlétám na konferenci do Turecka, kde budu mít na toto téma referát. Uvidím, jaké budou reakce. Systém, který navrhujeme je využitelný nejen u nás, ale téměř kdekoli (jak někdy napůl žertem říkám, kdyby jej měl Putin, neměl by s penzijním systémem problémy, které má).

    - Včera jsem měl delší rozhovor se studentem, který připravuje závěrečnou práci na téma "alternativní média". Ujistil jsem ho, nespadám mezi "alternativní novináře", jakkoli mě může takové označení lichotit a jakkoli je to projevem dost velké čtenosti mého blogu.

    Zabývám se teoretickými otázkami zásadních proměn v naší ekonomice, které souvisejí s růstem úlohy produktivních služeb (tj. služeb umožňujících nabývání a uchování lidského kapitálu) – ty považuji za základ nové ekonomiky, ke které směřujeme. Pokud jsem kritický k mediálnímu mainstreamu, tak proto, že místo toho, aby napomáhal řešení stále narůstajících problémů, tak plní právě opačnou roli.

    Konkrétním příkladem je, co prováděl v době prosazování tzv. 2. pilíře, jehož včasné nepohřbení mohlo vést k těžkým ztrátám. Ostatně i dnešní podání "katastrofické zprávy" Národní rady o něčem svědčí. (K jiným než odborným otázkám se vyjadřuji jen tehdy, když už míra hlouposti, manipulace a účelového zla přesáhne únosnou mez, viz např. aktuální pokračování kauzy "Šojdrové seznam sirotýnejdžrů".)




    0 0

    Bernd Riegert 
    31. 10. 2018  DeutscheWelle, překlad Mirko Radušević  (Lidovky)
    Mnohé země EU nesouhlasily s politikou Merkelové týkající se uprchlíků. Její politika úspor u zemí nacházejících se v krizi narazila. EU vidí její rezignaci jako šanci nového začátku. Jak toto dopadne?


    Pro mnohé pozorovatele v Bruselu však není odstoupení Angely Merkelové žádným překvapením. Letos v létě web Politico, zabývající se politickými analýzami, po neúspěšném summitu EU o uprchlících německou kancléřku odepsal. Jako důvod uvedl vnitřní rozpory ve velké koalici (CDU, CSU, SPD), kdy Merkelová ztratila svoji průraznost. „Jak Merkelová rozbijí Evropu,“ psal tehdy web Politico, který je, mnohými považován za jakýsi interní bulletin politické elity v Bruselu.

    To se odehrálo ještě před volbami v Bavorsku a Hesensku – které byly ve znamení velkých ztrát koalice. Naprosto bylo jasné, že utečenecká politika Angely Merkelové v roce 2015 se stala příčinou úspěchů populistů v řadě zemí EU. Kancléřka vůbec neuspěla v tom, o co tolik usilovala, jako je solidarita v utečenecké politice se zavazující smlouvou o rozdělení uprchlíků. Až nedávno začala obhajovat uzavření vnějších hranic EU a azylových center v Severní Africe.

    Její odstoupení působí i radost

    Jsou země, jako je Polsko, Maďarsko nebo Itálie, kde za jejím odchodem nepotečou slzy. Navíc Řecko, Kypr, Portugalsko, Španělsko, Irsko a Itálie jsou země, kde byla hlubší finanční krize, a ty považují tehdejší Merkelové úsporné návrhy za velice přísné a nechovají proto ke kancléřce žádné sympatie.

    To jsou důvody, proč vedoucí Evropského politického think-tanku (European Policy Centre ) Janis Emmanouilidis prohlásil: „Evropa se i bez Merkelové obejde“ a své stanovisko dále vysvětlil: „Když zastáváte roli leadera, pochopitelně, že se najdou země a politici, kteří nebudou se způsobem vaší práce spokojení. Proto ve Východní a Jižní Evropě jsou lidé, kteří jsou rádi, že kancléřka odchází. Italský pravicový ministr vnitra Matteo Salvini letos v září prohlásil, že „Merkelová naprosto podcenila problémy kolem uprchlíků a pak volby v Hesensku pro ni byly tvrdou ranou.“

    Stabilita Merkelové velké plus

    Podle Emmanouilidise kancléřku oceňují ti, kteří za její politickou kariérou vidí nejdelší koaliční vládu a také to, že v Evropě má nejvíce zkušeností. Všichni také oceňují stabilitu Německa. „Ta byla v době nejistoty velkým přínosem,“ uvádí vedoucí think-tanku EPC a dodává, že také je mnoho politiků v sídle EU v Bruselu, kteří si budou muset zvyknout na to, že „Mutti, jak je Merkelové laskavě přezdíváno v CDU a koaliční vládě, že je v dohledné době opustí. Vládla třináct let a pro mnohé je dnes si těžké představit politiku bez ní.

    Odložená rozhodnutí

    Řadu měsíců se odkládala závažná rozhodnutí o migraci, brexitu nebo reformě eurozóny, a to částečně právě kvůli váhavosti Angely Merkelové, která byla až příliš zaneprázdněná problémy s domácí koalicí a tím neměla příliš času na řešení akutní krize EU. Její oznámení, že po roce 2021 již nebude šéfkou strany a nebude usilovat o kancléřské křeslo, mnozí berou jen jako výkřik do větru. Dlouholetý německý ministr financí a současný předseda spolkového sněmu Wolfgang Schäuble si nemyslí, že jde o plané vyjádření a tvrdí, že Merkelová má stále ještě své silné ústavní postavení a že kancléřkou zůstane i pro nastávající roky.

    Německo je největším a finančně nejsilnějším členským státem a jako takový bude i nadále formovat EU bez ohledu na rozhodnutí Merkelové. Diplomati EU zatím neočekávají žádný pokrok v jednáních o společném rozpočtu EU před volbami do Evropského parlamentu v květnu 2019. Za unijní rozpočet odpovídá komisař Günther Oettinger, kterého Merkelová do Bruselu vyslala.

    Nejistota zatím zůstává kolem Manfreda Webera, člena CSU, který doufá, že příští týden bude nominován jako kandidát za Evropskou lidovou stranu (šestačtyřicetiletý předseda středopravicové Evropské lidové strany -EPP, nejsilnější frakce v Evropském parlamentu) na funkci předsedy Evropské komise. V tomto má německá vláda pochopitelně rozhodující hlas.

    Macronův nový spoluhráč nebo jeho nástup na evropský trůn

    Na téma Merkelového odchodu také navíc zaznělo její rozhodnutí a ukončila tím případné spekulace bruselských pozorovatelů, že by se mohla snažit o postavení v nejvyšším vedení Evropské unie. Pozorovatelé začali fabulovat o tom, že by se mohla v příštím roce přesunout do Bruselu, a to buď jako předsedkyně Evropské komise nebo Evropské rady.

    O obou postech se bude v příštím roce rozhodovat.

    Komentátorům se zdá, že by francouzský prezident neměl být z odchodu německé kancléřky z evropské scény příliš nadšený. S pomocí své „dobré kamarádky Angely“ plánoval pokročit v reformním programu měnové unie. Nyní se stalo to, co nepředpokládal. Což pro něj znamená období nejistoty. Na druhou stranu si ale musíme všimnout skutečnosti, že od nástupu velké koalice Merkelová a její vláda vůbec na francouzské návrhy nijak nereagovaly. Zůstává proto otázkou, jak se věci budou dále vyvíjet po odchodu kancléřky. Svým způsobem lze uvažovat také tak, že s odchodem Angely Merkelové vzniká velká šance pro evropskou politiku Emanuela Macrona.





    Článek ´Europe without Angela Merkel is possible´ přeložil

    0 0

    Jan Kadubec 
    31. 10. 2018  Outsidermedia
    Každoměsíčním pravidelným zobáním z českého netu přináší pan Jan Kadubec na stránky Outsidermedií zajímavé, a někdy až směšné, citáty či úryvky článků. Je to zájímavé čtení. Ostatně posuďte sami:

    *Zde na zasedání (OSN) Spojené státy nedávno prohlásily, že Rusko se připravuje na válku. Ano, Rusko se připravuje na válku, potvrzuji to. Ano, připravujeme se bránit naši vlast, naši územní celistvost, naše zásady a naše lidi. Připravujeme se na takovou válku. Je ale velký rozdíl mezi Ruskem a Spojenými státy. Z hlediska lingvistického spočívá ten rozdíl jen v jednom slově, ať už mluvíme rusky či anglicky: Ruská federace se připravuje na válku, a Spojené státy americké připravují válku, prohlásil Bělousov poté, co výbor zamítl předložení návrhu rezoluce.

    *Pokud si dobře pamatuji, na znaku Spojených států je vyobrazen orel. Na jedné straně drží svazek 13 šípů a na druhé pak olivovou ratolest s 13 olivami, jako znak mírumilovné politiky. A teď mám otázku – váš orel už všechny olivy snědl, že zbyly jen šípy? zeptal se Putin. Bolton odpověděl, že olivovou ratolest sebou nepřivezl. To jsem si však myslel, zareagoval Putin.

    *Velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová řekla: Lži, podvod a drzost se stal novým standardem ruské kultury.

    *V roce 2006 The Wall Street Journal bez okolků vyzval považovat ruského vůdce za nepřítele Spojených států. Vladimir Putin je zlý muž, který nemá žádnou duši, prohlásil John McCain a Hillary Clintonová. Henry Kissinger varoval, že tak daleko nelze zajít: Démonizace Vladimirem Putinem není politika, ale omluva pro její nedostatek.

    *Tribun: Boris Jelcin – nejlepší ruský prezident, kterého kdy Západ měl.

    *Naším problémem je Rusko, které se snaží podkopat vše, co v Evropě podkopat může, řekl Tusk. Mohu uvést množství příkladů toho, že Rusové se nebudou zdráhat jakýchkoliv prostředků, aby oslabili evropskou jednotu.

    *Martin Fendrych: Co je cílem Rusů? Vytvořit pocit, že něco jako pravda vůbec neexistuje.

    *Petr Žantovský: Když se dnes řekne Rusko, tak to je, jako kdyby se řeklo sprosté slovo. Je to velmi zvláštní, jak moc vypjatě se tahle atmosféra v českých médiích pěstuje, má to svůj důvod. Ale není to jen o nás.

    *Putin: USA by mohly požádat OSN nebo legitimní syrskou vládu o souhlas s americkou armádou na jejím území. V rámci mezinárodního práva žádná třetí možnost pro US jednotky v Sýrii neexistuje.

    *Pence obvinil Peking nejen z vměšování do US voleb, ale rovnou i ze záměru provést v USA změnu režimu. Rusko hadr. Mimochodem, Putin požádal, aby ho už přestali zatahovat do těch amerických hádek.

    *Staňte se už konečně normální zemí, vzkázal do Washingtonu íránský ministr zahraničí.

    *Írán vyzývá Izrael a USA, aby se už konečně připojily k dohodě o zákazu chemických zbraní a zničily své arzenály.

    *Pentagon míní, že dodávky ruských protivzdušných systémů S-300 do Sýrie k ochraně před izraelskými a jinými nálety jsou nezodpovědné.

    *V Norsku byl pro špionáž zadržen pracovník ruského parlamentu, který se účastnil jakési akce evropských parlamentů. Prý „sbíral data“… protože se pohyboval po budově, v níž se akce konala.

    *Viníky nehledáme! Viníky určujeme!

    *Na sankcích chtějí USA spolupracovat s Evropou, Asií i blízkovýchodními státy a jsou připraveny obejít i Radu bezpečnosti OSN. „Bude naším posláním udělat život co nejhorším pro tu zdechlinu režimu (v Sýrii) a donutit Rusy a Íránce, kteří to všechno způsobili, aby vypadli,“ vysvětlil Jeffrey americkou filosofii v době, kdy vojenskou etapu války USA se svými „proxy“ džihádisty prohrály. A Senát USA mezitím už odsouhlasil další sankce proti syrskému režimu, a to kvůli „válečným zločinům“ a „použití chemických zbraní“, přičemž tytéž sankce rovněž míří na Rusko za podporu Asadova režimu.

    *Šukrí Kuvatlí, dvojnásobný prezident Sýrie v prvních letech nezávislosti, popsal těžkosti s vládnutím ve své vlasti: „Polovina Syřanů se považuje za lídry národa, čtvrtina si myslí, že jsou proroci, a deset procent si představuje, že jsou bohy…“… aneb na co všechno člověk po ránu nenarazí, píše Tereza.

    *DAEŠ tam už není, nesmiřitelní teroristé odešli, Bílé přilby byly také evakuovány. Kdo ještě může v Sýrii potřebovat peníze? No a ministerstvo zahraničí USA přece nebude sponzorovat mírový život, komentovala situaci mluvčí ministerstva zahraničí Ruska Marie Zacharová. Ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov také oznámil, že v OSN existuje tajná směrnice, zakazující pomoc při obnově Sýrie. Jak později oznámily noviny Kommersant, dokument je datován 17. října 2017. Z textu vyplývá, že světová organizace bude připravena přispět k rekonstrukci SAR pouze tehdy, pokud bude Bašár Asad svržen. Mezitím oficiální zástupce generálního tajemníka OSN Stéphane Dujarric zdůraznil, že otázka existence tajné směrnice se zkoumá. „Naše pozornost je nyní zaměřena na politické urovnání,“ dodal.

    *Nikdo nemůže vážně očekávat, že budeme teď podporovat obnovení Sýrie za Asada poté, co jsme po dlouhá léta tvrdili, že Asad je hromadný vrah a že zabil značnou část vlastního obyvatelstva. Bylo by to vyhlášením politického a morálního bankrotu, řekl Ischinger. Nikdo od Západu nemůže vážně očekávat pomoc v obnovení Sýrie za prezidenta Bašára Asada, řekl Sputniku předseda Mnichovské konference o bezpečnosti, německý diplomat Wolfgang Ischinger.

    *Z Demokratické strany USA se stala mafie levicového ražení, říká americký prezident Donald Trump. Tuto informaci uveřejnila televize Fox News v sobotu 6. října. Trump vyzval 5. října na mítinku svých stoupenců ve státě Minnesota, aby nedávali své hlasy demokratům, poněvadž jejich zástupci v Kongresu mají nízké IQ.

    *Během léta americká mainstreamová média popisovala Trumpa a vše a všechny kolem z 92 procent negativně a jen z osmi procent pozitivně. Trump dopadl nejhůř ve srovnání se všemi ostatními prezidenty v dějinách. Schválně – kdo asi tak ovlivňuje americké volby? Odpor Donalda Trumpa vůči mediální scéně stojí na racionálním základě, protože média skutečně umějí manipulovat. Problém je, že on manipuluje taktéž. Trump i média spolu tedy hrají hru o to, kdo dá větší ránu a přebije toho druhého.

    *Chráníme Saúdskou Arábii. Řekli byste, že jsou bohatí. Mám rád krále, krále Salmána. Ale králi jsem řekl – chráním vás – nemusel byste zůstat tam, kde jste za dva týdny – musíte platit svoji armádu. Slova padla na politickém shromáždění v Southhavenu. Trump nevysvětlil, kdy taková slova saúdskému králi konkrétně řekl.

    *Bez nás byste nepřežili ani dva týdny, řekl prý Trump saúdskému králi, kterého jinak prý miluje jako Kima … takže „Plaťte!“

    *Tereza: Pouhý den poté, co se Trump pochlubil, že řekl saúdskému panovníkovi, že bez Ameriky by u moci vydržel sotva čtrnáct dní, poskytl saúdský korunní princ rozhovor Bloombergu. A v něm mimo jiné pohaněl Obamu, zatímco Trumpovi se vlísnul… ale prohlásil, že Saúdská Arábie je tu „déle než USA“… a že si za žádnou „americkou ochranu“ platit nebude… fascinující matroš…

    *MbS, jen pár týdnů poté, co se „vyřádil“ na Kanadě a na její starosti o dodržování lidských práv v Saúdské Arábii, Trumpovi „vrátil úder“ tvrzením, že Saúdská Arábie bez americké pomoci přežije i „dva tisíce let“ a na rozdíl od USA nečelí občanské válce.

    *Eva: Asi si drzí Saúdi neuvědomují, že nejsou vyvolení….“Normy lidské slušnosti“ nemůže porušovat každé ořezávátko. To mohou jen vyvolení. A šmytec! Jak to řekl kdysi Erďa? „Demokracie je vlak, který nás doveze tam, kam potřebujeme.“

    *Jihokorejská ministryně zahraničí Kang Kyung-wha sdělila, že sankce budou znovu zváženy. Sankce byly odpovědí na potopení vojenské korvety, při kterém zemřelo 46 námořníků v roce 2010. Loď potopilo torpédo. Severní Korea odpovědnost za útok popírá. Slova jihokorejské šéfdiplomatky vyvolala negativní reakce nejen doma, ale i v USA. Americký prezident Donald Trump sdělil, že by v takovém případě musela Jižní Korea požádat o souhlas USA. Jak řekl novinářům: „Neudělají nic bez našeho souhlasu. Nedělají nic bez našeho souhlasu.“ Trump trvá na sankcích proti Severní Koreji do plné denuklearizace země. Ministryně musela také díky kritice doma středeční vyjádření odvolat.

    *Trumpův Pompeo není spokojený, že vedeme mírové rozhovory se Severem bez Ameriky, shrnuje Jižní Korea.

    *Kdo je spojenec? Máme vynikající vztahy s velkým množstvím lidí, ale nikdo se k nám nechová tak špatně jako Evropská unie. Evropská unie byla vytvořena, aby nás využila v oblasti obchodu, to je to, co udělali, prohlásil Trump. Redaktorka televize poznamenala, že takové prohlášení je nepřátelské. „Víte, co je nepřátelské? Způsob, jakým se k nám chovají. Nejsme to my, kteří jsou nepřátelští… Byli jsme to my, kteří jsme byli v pozici hloupé země po mnoho let,“ odpověděl Trump.

    *Trump varuje, že si Číňani žili už moc dlouho až moc dobře.

    *V kyjevském parlamentu přiznali, že jim US místodržící Kurt Volker pohrozil, že pokud nebudou poslouchat, zruší Amerika sankce proti Rusku… fascinující…

    *Časopis The Independent 6. prosince 1993 vynášel duchovního guru teroristů Usámu bin Ládina do nebe, když o něm napsal: „Anti-Soviet Warrior Puts His Army On The Road to Peace.“ (antisovětský bojovník vede svou armádu na cestě k míru…) Smutné je, že tehdy svět teroristy v Rusku nazýval „rebely, bojujícími za svobodu“. Patrně „zhypnotizovaná“ Evropa přestala rozlišovat den a noc, dobro a zlo.

    *Vladimír Franta popisuje debatu na téma „Západ v éře Donalda Trumpa“. Akce proběhla dne 9. října 2018 v atriu vysoké školy CEVRO Institut v Praze. Moderoval Alexandr Vondra.

    *Dan Schueftan: Nemůžeme oponovat tomu, na kom závisíme. Buď Amerika povede svět, nebo nikdo. Ani Čína nechce stávající status quo nijak měnit, protože zažívat prosperitu může jedině, když jsou USA na vrcholu v pozici lídra. Pokud USA nepovedou svět, vše utone v chaosu. Evropa se málo snaží, málo projevujeme vděk Americe, díky níž nežijeme v bídě a chaosu. Evropa by neměla odebírat ruský plyn. Musí se hrát dle pravidel USA, zejména tehdy, když se bez Ameriky neobejdeme.

    *Joshua Muravchik glorifikuje USA takto: USA zařídily nevídanou expanzi demokracie do světa, jakou historie ještě neviděla. USA nejsou imperiální zemí, za vše vděčíme tzv. Pax Americana! Západní Evropa projevuje nebezpečnou náklonnost k Putinovi (viz Itálie, Německo, Francie…).

    *Amichai Magen byl ve své řeči docela radikální: USA daly Evropě 30 let času, aby se o sebe naučila postarat sama! Smyslem USA je poskytnout světu tzv. EUNOMII (harmonické equilibrium). Magen poděkoval USA za to, že zbavily svět negramotnosti, chudoby, posunuly významně délku dožití člověka. Bylo chybou nezalévat strom demokracie a bláhově si myslet, že volná ruka trhu vše vyřeší. USA se snažily socializovat takové země jako Čína, Rusko a další. Jediné co USA sklízí za svou obětavost a dobrotu, říká Amichai Magen, jsou pomstychtivé tendence (hackerské vměšování Ruska do amerických voleb…). Všichni řečníci se shodli, že Evropa musí zatočit s polarizací společnosti, aby v Evropě nevznikla občanská válka! Znamená to, že všichni musí zastávat jediný správný názor? Lidi ze sálu byli buď natolik zaskočení, nebo upřímně uvěřili v onu krásnou zemi za oceánem, že se žádná větší debata nerozproudila.

    *Podle Kotrby si ještě americká generalita nestačila všimnout, že USA světu nevládnou a Rusko není zhroucená země.

    *Kazatel Chris Hedges: Žijeme v časech, kdy je vše ničeno. Lékaři ničí zdraví, právníci spravedlnost, university vzdělanost, vlády svobodu, média informovanost, církve morálku a banky ekonomiku. Dále hovoří o permanentní válce. Žijeme fakticky vprostřed ní a každé tři roky se „opakuje“ válka světová, v níž zemřelo 52 milionů lidí. Za pouhé tři roky totiž dnes umře hladem a ve válkách ještě o dva miliony osob víc.

    *Ortman: Kdo má v ruce ekonomickou moc, má v ruce všechno. Nebude rozhodovat počet tanků, to jsem řekl ve vztahu k Číně, nebude rozhodovat počet vojáků, ale bude rozhodovat to, jakou kdo bude mít ekonomickou moc. Dneska Čína nejenže dohání Spojené státy, ale dává jim za uši. A všimněte si, zatímco Spojené státy jsou hloupé, angažují se ve zbrojním průmyslu, vedou válku v Afghánistánu, byly v Iráku – mrhaly prostředky. Čína do žádných zemí neposílá svá vojska. Ona se nesoustředí na vojenskou válku, ale na ekonomickou válku. Zatímco Američani poslali do luftu miliardy a biliony dolarů na různé války, Čína to nikdy neudělala, protože je chytrá. Vyhraje ten, kdo bude silný v ekonomice. A to je ten trend. Proto brojím za silnou Evropu.

    *Ruské HDP je na hlavu 10 608 dolarů, německé dělá 44 500 a japonské 38 400 dolarů na hlavu.

    *Čína prý ohrožuje americký vojenskoprůmyslový komplex tím, že některé nezbytné komponenty prodává za uměle nízké ceny a nutí tak americké producenty odcházet z trhu.

    *Čína je největší rozvojová země ve světě a Spojené státy jsou největší rozvinutá země.

    *Írán vývoji vztahů mezi mocnými jen se zájmem přihlíží. A sází na osvědčenou taktiku, kterou je čas. Čeká na to, až Trump zeslábne. A bez USA nebude sebejistý ani Izrael… A nově bez Ruska už vůbec ne. Tož tak.

    *Izraelská premiérka Golda Mayer, která na jedné tiskové konferenci, kde dostala otázku, jaký má názor na Henry Kissingera, stručně odpověděla „Metternich!“

    *Když jugoslávský regent, princ Pavel, začal navazovat kontakty s nacistickým Německem, zaznělo z Berlína na adresu Bělehradu, že od té chvíle se už Bělehrad nebude muset starat o své zahraniční záležitosti, že to za něho vezme Říše. Němci někdy dokážou formulovat svá stanoviska s tak odzbrojující „duchaplností“, jaká je vlastní snad pouze jim.

    *Mnohé výroky německých politiků pak musíme brát jako projev špatné informovanosti či podřízení velmoci, která dosud Německo okupuje.

    *Proces kreativního zničení, jak říkával J. A. Schumpeter (pozn. v Třešti narozený akademický ekonom a politolog, pozdější ministr financí Rakouska). Jen 10 % v bankách tvoří peníze, zbylých 90 % to jsou tzv. žirální peníze (bezhotovostní peníze resp. zápisy na účtech plnící funkce peněz).

    *Evropané jsou největší lháři. Hlavně západní Evropané se vidí jako nejvíce civilizovaní lidé. Oni vytvořili kulturu, oni vynalezli nejlepší technologie, všemu nejlépe rozumí, všechno vědí lépe. Považují se za nejchytřejší bytosti na zeměkouli. Oni vytvořili mezinárodní soudní instituce v Haagu, přičemž zbytek světa s jejich mezinárodností jen seznámili. Švýcaři, Němci, Francouzi, Britové a další si myslí, že ovládají svět. A oni ho z velké části opravdu ovládají. Ale není v tom žádná mezinárodní shoda. Vždyť v Číně je více lidí, než v celé podělané Evropě. Nicméně my to nevidíme, protože jsme si vytvořili v Evropě imaginární svět, kterému říkáme mezinárodní spravedlnost, mezinárodní právo. Ostatně Evropa takhle lhala vždycky.

    *Když jsem k tomuto tématu pátrala na internetu, udivil mě také někde citovaný již starý odkaz na vyjádření bývalého mimořádného vyslance Spojených národů Sergia Vieira de Mella v Kosovu, který v roce 1999 prohlásil – překlad citace: Opakuji, nesmíšené národy jsou vlastně konceptem nacistů. Právě proti tomu bojovali spojenci ve 2. světové válce. Spojené národy byly založeny, aby bojovali proti takové koncepci, což se také celé dekády již děje. Přesně to byl důvod, proč bojovalo NATO v Kosovu. A to je důvod, proč Rada bezpečnosti Spojených národů požadovala vojenskou přítomnost v Kosovu, totiž zabránit existenci systému etnické čistoty. (Poznámka redakce Nové republiky k tomuto citátu: Propagandisté NATO záměrně převracejí skutečnost v opak. Jugoslávie byla ze své podstaty multikulturní, multietnická a multireligiózní. Ale kosovští Albánci od konce 60. let minulého století prosazovali koncept etnicky čistého Kosova, zbavené všech ostatních národů. S podporou letectva (bombardovací kampaně) NATO se jim v roce 1999 nakonec podařila etnická čistka na Kosovu a NATO dirigované USA dovršilo tento zločin uznáním takto genocidně vyčištěné „Republiky ë Kosova“.

    *Musíme konstatovat, že dnešní politika zcela zparchantěla.

    *Zdeněk Zbořil: Střety, srážky a války jakýchkoli kultur a civilizací se nevedou jen kvůli náboženským přesvědčením, doktrínám nebo uctívání Bohů, ale kvůli materiálním a lidským zdrojům a jejich kořistná povaha se zastírá nějakým vznešenou ideou nebo vírou. Není lepšího příkladu než evropská válka třicetiletá, která ještě dnes, i když jen s ostychem, se popisuje jako válka náboženská, jako boje mezi protestanty a katolíky, i když její účastníci častěji kradli, loupili a méně často se modlili. Přesto až do současnosti se udržel zlozvyk válčit ve jménu boha všemohoucího a vševědoucího, kterého někteří šamani nebo medicinmani dodávají, jako epiteton ornans, že i milostivého a spravedlivého. Spojené státy vedou své války ve jménu boží prozřetelnosti.

    *V osmi primitivních společnostech, které byly sledovány antropology, se úmrtnost na následky domorodých válek pohybovala kolem 15 %. Na stejném čísle se shodli i archeologové, kteří zkoumali pozůstatky pravěkých kultur – patnáct mužů a žen ze sta se stalo obětí tehdejších válek. Přestože bývá dvacáté století nazýváno stoletím válek, bombami a tanky bylo dosaženo třikrát menší míry úmrtnosti (v přepočtu na celkový počet obyvatel), než tomu bylo u zabíjení pazourky.

    *Bety: Ta čísla ztrát z II. světové jsou zajímavá. V procentech Francie a V. Británie ztratily dohromady 2.29 % obyvatelstva. Československo přišlo o 3.51 %! Nedávno jsem se dočetla, že Dánsko se vzdalo za l den. Wikipedie upřesňuje, že to bylo za 6 hodin. Němci obsadili Dánsko a Norsko kvůli zajištění nerušených dodávek oceli ze Švédska. Ztráty Dánska a vlastně i Norska, které se bránilo déle, nestojí vlastně ani za řeč. V té souvislosti se ptám: proč byly naše ztráty v porovnání s např. Dánskem tak vysoké? Také se k Dánům v porovnání s námi chovali poměrně slušně a to včetně dánských židů. Asi v tom bude ta naše slovanská rasa, že?

    *Ekonom Milton Friedman kdysi prohlásil: Volný trh nám zaručuje, že „člověk může hlasovat pro tu barvu kravaty, kterou si přeje“. Díky liberální levici tak žijeme ve světě, kde člověk může volit, jak chce a co chce. Prozatím je vrcholem svobodné volby volba vlastní sexuality. Tu navíc člověk může provozovat opakovaně: Jeden den se budete cítit jako žena, druhý den jako muž, na tělesných proporcích až tak nezáleží. Zajímavou vlastností této bezbřehé svobody je skutečnost, že naše volby jsou už tak svobodné, že vůbec nejsou omezeny nějakou realitou a také nemají na realitu žádný vliv. Můžu se sice rozhodnout, že se budu příští měsíc cítit jako žena, ale tělesně se to jaksi neprojeví. Podobnou svobodu nám dnešní mainstreamový liberalismus nabízí i politicky. Ukázalo se to např. během krize v Řecku. Nikdo nemůže popřít, že Řekové mohli volit, koho chtěli. Na realitu jejich politiky to však nemělo žádný vliv, protože tu určovaly zahraniční banky. Vítejte ve světě liberální demokracie! Člověk, který by pronesl větu: „Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo,“ by podle zastaralých měřítek patřil do blázince. Usuzovalo by se, že není schopen vnímat realitu. Dnes by ho naopak mělo jeho okolí respektovat i s jeho letadlovou identitou. Nikdo nemůže o druhých beztrestně říkat, že jsou blázni. To je přece urážlivé. Kdyby navíc zkušený právník dokázal, že jste touto větou chtěli podnítit nenávist vůči určité skupině osob, pak s Pánem Bohem…. až dva roky odnětí svobody. Takže, milí občané, radujte se z nabyté svobody! Volte si denně svou identitu. Do blázince vás nikdo nezavře. Ale pozor: Jedné věci se střežte! Nikdy nikomu neříkejte, že žijeme v blázinci. To se tady na našem oddělení říkat nesmí. Napsal Adam Votruba ve svém fejetonu.

    *Petr Hampl: Napadený si za to může sám, protože vyjadřoval názor, se kterým útočníci nesouhlasili.

    *Česká televize v tuto chvíli představuje větší hrozbu pro svobodu a demokracii než jakákoliv cizí mocnost.

    *Dne 7. října generální tajemník NATO Jens Stoltenberg v Bělehradě prohlásil, že Severoatlantická aliance bombardovala Svazovou republiku Jugoslávii v roce 1999 proto, aby ochránila civilní obyvatelstvo před režimem prezidenta Slobodana Miloševiće. „Oznámil jsem, že jsme to udělali proto, abychom ochránili občany Jugoslávie a zabránili dalším krokům režimu Miloševiće,“ Každý organismus bránířekl Stoltenberg.

    *Bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková: Osobně totiž nemám ráda „OFáky“, jak jim lidově říkáme, v překladu „očekávám funkci a peníze“. Zákony tu nejsou pro lidi, ale pro ochranu tunelářů a šmejdů. Justice v naší drahé vlasti selhává, a to je vážné pro zachování demokracie. Myslíte, že je normální, že máme téměř milion občanů pod hranicí bídy a dva miliony na hranicí bídy? Myslíte si, že soudce může mít solární elektrárnu a pak soudit tyto případy? Myslíte si, že státní zástupci a soudci mohou bydlet v bytech pro sociálně slabé a sociálně slabí nemají kde bydlet? Myslíte si, že vina a trest u stejných případů se hodnotí stejně? Jak je možné si objednat stíhání, jak potvrdil i premiér Babiš? Jak je možné zavírat lidi na objednávku? Jak sdělil premiér Babiš! Jak je možné, že státní zástupce zamlčuje důkazy? Jak je možné, že zákony jsou tak nejednoznačné, vzájemně v rozporu a státní zástupce a soudce si dělají výklad, jak se to zrovna hodí, pak v těchto paskvilech vyrábí zločin? Jak je možné, že se podzákonné normy upravují mnohdy tak, aby se dali stíhat lidé? Je potřebné, aby zlovůle některých státních zástupců a soudců byla považována za trestný čin, nikoliv právní názor. Aby zodpovědnost za odškodnění nesl stát, nikoliv poškozený občan. Aby tuto škodu hradil ten, který ji způsobil. Aby funkce soudců a státních zástupců nebyla navždy, ale na omezenou dobu – funkční období.

    *Miloslav Kala označil veřejnou správu jako zadýchanou, nefunkční a prakticky v rozkladu. Možná se dá rovnou uvést, že v ČR je to v modu: za tou naší garáží ruka ruku myje, noha nohu podráží.

    *Foldyna: Tady nejsou žádní takzvaní nepřizpůsobiví. Jsou tu velmi přizpůsobiví lidé podmínkám, které se nastolují. Tradiční strany, ať je to ČSSD nebo ODS, jsou zodpovědné za tuto špatnou situaci. Politické strany, které se podílely na vytváření sociálního systému, jsou odpovědné za to, že romská minorita se chová tak, jak se chová. Nastavily vágní pravidla, spíše žádná. Nastavilo se pravidlo, že má někdo nárok a nemá žádnou povinnost. Ve chvíli, kdy jasně stanovíte určitou povinnost, ti lidé moc dobře vědí, co mají udělat, aby nepřišli o dávky. Tady má pan prezident naprostou pravdu. Minorita – Romové – se chovají tak, jak jsme jim dovolili. Dáváme jim dávky, oni je berou jako drogu. Je to příjemné. Dostanete peníze, nemusíte jít do práce, spíte do jedenácti. Ve chvíli, kdy stát začne vyžadovat jiné mantinely, začnou se chovat podle nich.

    *Hřebejk už nebleje a říká: Není dnes hlavním úkolem mluvit s druhou stranou, s voliči Zemana, Okamury, komunistů… sympatizanty Babiše, Klause juniora, Czexitu. S nimi se mluvit nedá, a ani nemá. My se musíme bránit! Jinak nás ti rasisti, komouši, autoritáři a fašouni zničí, rozjel se režisér.

    *Francouzská ministryně pro evropské záležitosti nadávala Maďarsku. Že prý je tam ohrožena vláda práva a pluralita médií a že bylo nutné hlasováním v Evropském parlamentu zastavit evropské radikály. Maďarský ministr zahraničí jí vzkázal, že „Maďarsko není francouzská kolonie“. Realita, v níž žijeme, se stává čím dál tím víc surrealistickou. Jen je mi líto, že už to vlastně není ani k smíchu…

    *„Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu.“ Toto napsal Ferdinand Peroutka v Přítomnosti 22. února 1939. Na adresu Adolfa Hitlera v Přítomnosti z 26. dubna 1939, kde Peroutka napsal- cituji: „Německá říše oslavila padesáté narozeniny svého Vůdce Adolfa Hitlera způsobem, který odpovídá všem oněm pronikavým úspěchům, jež tento muž za pouhých šest let své vlády svému národu přinesl. Jak dnes věci stojí, nemají Němci nikoho, koho by ve své Walhalle, ve své galerii národních hrdinů postavili výše. Odčinil v rekordním čase většinu následků německé porážky před dvaceti lety, ze státu, o jehož mínění se versaillští vítězové po mnoho let jen nedosti upřímně a nedbale zajímali, učinil stát, do jehož hlavního města putují ministerští předsedové všech ostatních evropských států, považujíce jaksi za dosti přirozené, že jim jest jíti za ním, ne jemu za nimi, známé tři spěšné návštěvy britského ministerského předsedy u hlavy německého státu jsou sensací světových dějin, německý Vůdce stanul na onom významném rozcestí, kdy snad z vůdce národa stává se vůdce národů, zbavil západní mocnosti spojenců a vasalů v této části světa.“

    *Majetky, které vznikly za války, považuje Rašín za kolaborační zisky a prosazuje jejich 80% zdanění. Vyhlašuje majetkové přiznání až do poslední slepice. Kdo je přistižen, že něco nepřiznal, tomu propadá zatajený majetek ve prospěch státu. V prosinci 1922 v projevu k mladým členům strany obviňuje legionáře, že chtějí jen výhody na úkor státu: „Za službu vlasti se neplatí!“ Legionáři vyvolají bouři, žádají veřejnou omluvu, ke které nabádá Rašína i TGM. Tvrdý ministr financí ovšem nic neodvolá a nikomu se neomluví s tím, že má na svá tvrzení nezpochybnitelné důkazy.

    *Petr Hampl: Naivita, kdy jsme po roce 1989 věřili, že západní svět nám chce pomoci s budováním vlastní demokracie a kdy jsme si odmítali připustit, že v očích západních politiků a bankéřů jsme jen snadná kořist. Ale stejně podstatné bylo to, že nadnárodní skupiny vynaložily obrovské peníze na to, aby ovlivnily české intelektuály a novináře. Začalo to ještě před rokem 89, kdy byla vybraná část disentu placena ze západních nadací, a později se to ještě zrychlilo.

    *V roce 1950 odváděly velké firmy v Německu na daních zhruba dvakrát více než zaměstnanci. Počátkem sedmdesátých let se firmy podílely na odváděných daních z jedné poloviny, zatímco druhou polovinu platili zaměstnanci. V roce 2000 odevzdávali již zaměstnanci na daních téměř čtyřikrát tolik co firmy. K podobnému posunu dochází i v dalších zemích EU, říká profesor Jan Keller. Je asi normální, že bohatší lidé mají víc možností, jak se vyhnout zdanění. Tak tomu bylo ve všech dobách a zemích a nikdy tomu nebude jinak. Reálná kupní síla amerického dělníka vzrostla od roku 1978 o 11 %, což je, mimochodem, nižší nárůst životní úrovně, než jakého dosahovaly socialistické ekonomiky založené na centrálním plánování. Reálná kupní síla vrcholového manažera se ve stejném období zvýšila desetinásobně. Může fungovat pozitivně volný trh a kapitalismus, když nyní většinu světového kapitálu ovládá jen hrstka lidí?

    *Česká republika byla zvolena do rady OSN pro lidská práva… vedle takových lidsko-právních gigantů jako Somálsko či Bahrajn… fascinující…

    *Petro Porošenko označil poskytnutí Ukrajině autokefality za vítězství nad „moskevskými démony“. Bylo to oznámeno na oficiálním webu hlavy státu. „To je velké vítězství bohumilého ukrajinského národa nad moskevskými démony, vítězství dobra nad zlem, světla nad tmou,“řekl Porošenko a blahopřál spoluobčanům k této „naprosto grandiózní historické události“. Podle názoru ukrajinského prezidenta získání autokefality znamená pád třetího Říma jakožto koncepčního nároku Moskvy na světovou nadvládu.

    *Petr Bílek: Z hlídacích psů demokracie se stávají domácí mazlíčci štěkající jen na ty, na koho ukáže prst pána.

    *Petr Žantovský: Tehdy řekl jistý Schwarzenberg nesmrtelnou větu: „Česká televize patří těm, kteří v ní pracují.“ Nesmrtelnost této věty si připomínáme od té doby neustále, a to zejména, avšak nejen tehdy, když si tu televizi zapneme a chvilku na ni s nelíčeným údivem hledíme.

    *Neumann, Černý, Berger a Malecký jsou persony, které českou mediální scénou přeskakují z jednoho média do druhého, podobně, jako když blechy přeskakují z kožichu jednoho psa do kožíšku druhého. Stejně jako další, v minulosti svou kolaborací s pravičáckými stranami zprofanové zjevy české novinářské branže (Šafr, Balšínek, Břešťan, Slonková, Plesl, Palata, Steigerwald, Jandourek, Drtinová, Fendrych a mnoho jiných), které se – kromě evidentní profesní nedostatečnosti – vyznačují tím, že za peníze českých kapitalistů, což je skupina většinově patologická až kriminální, píší své nepůvabné, prolhané a umolousané agitky. A tedy jsou propagandisty stejného typu, jako byli Lažnovský či Krychtálek za protektorátu nebo Zelenka, Riško či Kojzar za bolševika.

    *Když Steve Bannon před pár měsíci ve svém pražském vystoupení prohlásil, že vrcholoví manažeři bank představují větší zlo než Adolf Hitler, novináři tu větu raději přeslechli.

    *V dnešní situaci, kdy si Německo, které kdysi striktně zakázalo Bulharsku „Jižní proud“, intenzivně buduje už druhý „Severní“.

    *Loni Spojené státy vyprodukovaly 86 milionů tun cementu – a Čína 2400 milionů (2,4 miliardy) tun. Tato čínská produkce představuje více než 58,5 % cementu vyrobeného ve světě. Čína je prostě zemí jiných čísel. Například v Česku a na Slovensku není ani jeden kilometr rychlodrah, v Číně jich je přes 20 tisíc. Ve Francii jich bylo od osmdesátých let minulého století postaveno o něco více než 2,6 tisíc kilometrů; v Číně se uvádí do provozu každoročně dva tisíce kilometrů rychlodrah.

    *Murín: „Válka s terorismem“ se ukázala být příliš malým kšeftem. Proti teroristům přece nepotřebujete vyrábět neviditelná letadla a jaderné ponorky za obrovské peníze, z nichž se potom lehce ulívají peníze bokem na zaplacení rozhodujících hráčů na politické scéně USA bez ohledu na politickou příslušnost.

    *Havel – skvělý produkt západní propagandy a médií, ale doma k neupotřebení. Klaus – samolibý, ale úspěšný.

    *Hrdinové se mění podle toho, jak to vyhovuje tomu, kdo právě vládne.

    *S každým dnem je pro diplomaty stále těžší určit, kdo je spojenec a kdo nepřítel.

    *Zajímavé je, že Jean-Claude Juncker mezitím už varuje Italy, aby nevystupovali z Unie, což v zásadě značí, že je to zřejmě reálný problém. Kdyby to nebyla seriózní záležitost, asi by do Říma nevzkazoval, že Unie bez Británie přežije, ale bez Itálie už nikoli, a sama Itálie zase prý nepřežije bez Unie… Zkrátka, čekají nás turbulentní časy. Evropská unie se podle všeho v příštích letech ponoří do vzájemných sporů, které ji ochromí vnitřně, což se samozřejmě odrazí i v neschopnosti dohodnout se na nějaké jednotné politice navenek. Takže si troufnu předpovědět, že globální význam EU bude dále klesat a bude snadným „soustem“ pro každého, kdo o ně projeví zájem. Bude to velká škoda. A tak panu Prouzovi jeho osvětovou kampaň vůbec nezávidím. Musí to být fuška a navíc bez jakékoli záruky na úspěch.

    *Všeobecné volební právo bylo v Brazílii poprvé zaručeno až v ústavě z roku 1988. V roce 1891 nemohli volit „nevzdělaní lidé“, což z politického procesu vylučovalo 70 % lidí, v roce 1950 bylo „nevzdělaných“ 50 % a v roce 1980 ještě pořád 20 %. Obecně se toto vyloučení netýkalo jenom potomků bývalých otroků, ale obecněji chudých. Je to v kontrastu s Indií, která po získání samostatnosti v roce 1947 stanovila všeobecné volební právo, i když se jednalo o sociálně rozdělenou společnost.

    *Poviedka „Snehy Kilimandžára“, publikovaná v Esquire v roku 1936, vyniesla Ernestovi Hemingwayovi až 5 dolárov za slovo. Na prelome storočí sa v USA predalo viac video-hier, než kníh.

    *Donedávna jsme evidovali v Atlase romských komunit přibližně 620 romských osad… dnes se přibližujeme k číslu více než 1100… nehledě na vynaložené prostředky, deklarovanou snahu a prezentaci „úspěšných projektů“ se situace nezlepšuje, ve skutečnosti se citelně zvětšuje a zhoršuje, píše autor Hriczko.

    *Zbořil: A kdybych mohl přispět k úvahám o významu Senátu, dovolil bych si navrhnout, aby senátoři nepobírali za službu vlasti žádnou odměnu a byly jim hrazeny jen nezbytné náklady na cestovné a možná i stravné. (A mohli bychom to navrhnout i některým institucím EU.) Kdyby si někdo myslel, že je to příliš radikální řešení, odkazuji na spisek Erasma Rotterdamského Jak vychovávat křesťanského vladaře. Je to, pokud se nemýlím, už z roku 1530.

    *A teď vážně, Martine Veselovský, jak se můžete nad někým objektivně a rádoby novinářsky pohoršovat, když vás platí největší zloděj novodobý český historie, Zdeněk Bakala? Víte, že ty prachy, kterými vás dotuje, jsou horníků? Z předražených bytů? Apeloval moderátor a majitel TV Barrandov. Ještě si kopnul, že když je Veselovský tak objektivní, proč se v jeho pořadech neobjeví Zdeněk Bakala? Až přijde Bakala, přijdu tam taky, slíbil Soukup a dodal, že co jsme si, to jsme si, já vás taky nemám rád, zakončil téma ředitel TV Barrandov. Na závěr se Jaromír Soukup trefoval do bývalých politiků ČSSD. „Jirka Paroubek nepochopil, že Jirku Paroubka má rád akorát Jirka Paroubek,“ komentoval snahu bývalého premiéra se vrátit do politiky.

    *Pro Masaryka bylo nesmírně důležité, aby v Rusku byly založeny naše legie jako vojenský základ státu. Z toho důvodu například v březnu 1918 zaplatil 200 000 rublů eseru Borisu Savinkovovi, aby uskutečnil atentát na Lenina, který jejich vzniku bránil. Savinkovovým revolverem skutečně na Lenina střílela v srpnu 1918 Fanny Kaplanová.

    *Za mladé první republiky napsal tehdejší výrazný oponent T. G. Masaryka a drsně sršatý literát, poslanec parlamentu Viktor Dyk tento epigram: „Nade hradem, pode hradem, kradu, kradeš, krade, kradem!“

    *Karel Kryl: Politikovi se nevěří, politik se kontroluje!

    *Jakmile „vítr změn“ dorazí do Evropy, všichni „bruselští byrokrati“, kteří se vynoří z „opevněných bunkrů“, půjdou domů, řekl italský ministr vnitra Matteo Salvini v rozhovoru pro Die Welt. Řekl, že v novém rozpočtovém plánu Římu, který se EU tak moc nelíbil, se nezmění ani jedna čárka. „Odůvodnili jsme očekávání 60 milionů Italů, nikoliv Bruselu,“ dodal politik a vyjádřil důvěru, že se orgány EU dříve či později vzdají a dovolí italské vládě vykonávat její práci.

    *Polsko… bezmála třicet let „poté“… „čistí“ své ministerstvo zahraničí od absolventů moskevské diplomatické akademie MGIMO… Černínu přeběhl mráz po zádech…

    *Rusko má zájem, abychom se stali trojským koněm v Evropské unii. Ale to je strašně nebezpečné, a jestliže to lidé nerozpoznají, bude to tragédie,“ poznamenal dále Halík. Dle jeho slov je nyní důležité modlit se a pracovat.

    *Ďáblův vyslanec, Tomáš Halík. Dobře si na fotce prohlédněte jeho lebku, stále je tam dobře viditelná jizva po operativně odstraněném rohu. Nebýt této operace, nikdy by ho kníže temnot na náš svět nevyslal. Proč musel skončit zrovna u nás, to ví jen sám Lucifer.

    *Ekonomika a logika zanikla za hlasitého komentování ekonomistických pseudovzdělanců. Docenti a profesoři kretenizmu. Státy fungují pouze díky půjčkám a dotacím z peněz vzniklých z ničeho. Dluhy všech jsou větší, než veškerý majetek na planetě. Nikomu to nevadí.

    *Ve skutečnosti nejde o to vrtěti psem na jeden způsob, ale spíše o vrtěti hodně pejsky. Vrtí média, vrtí vojáci, vrtí politici, vrtí kritikové premiéra, vrtí i premiér. Neboť vrtěti psem je základem demokratické civilizace – nepřetržitou tsunami žvástů.

    *Bratry Mašíny ostatně odmítal vyznamenat i prezident Václav Havel, o kterém Ctirad Mašín prohlásil, že to byl „kretén pěstovanej estébákama“.

    *Paní Lada Dvorská napsala: Minulý režim byl „režim zlodějů, vrahů, spodiny, krvavé lůzy a sadistických prasat“. Všichni slušní lidé prý z tehdejšího Československa buď utekli, nebo byli popraveni komunistickou mocí nebo byli alespoň ve vězení. Všichni ostatní, všichni občané tehdejšího Československa, všichni do jednoho jsou pro autorku jen naprostou lůzou, odpadem.

    *Jiří Jírovec: Slavit není co. Československo zmizelo z mapy a co je horší, mizí i jeho historie. Máme zákon o protiprávnosti režimu z let 1948 až 1989, máme ústav pro vymazávání tohoto období z paměti. Pamatuji se na článek o Václavském náměstí. Ze všech domů tam Česku patří již jen dva nebo tři. Takže jaký důvod k radosti. Systém, který poskytoval existenční jistotu, byť omezoval některá lidská práva, byl víc k životu než ten opačný, posametový. Práv, která často zůstávají jen na papíře, se člověk nenají. V Česku někteří kupčíci s lidskými právy nehorázně zbohatli, to je pravda. Jenže není dost bytů na nábřeží a vil ve Střešovicích. Máme milion a půl králíkáren první kategorie. Jejich majitelé by mohli komunistům ruce líbat, kdyby to nebylo proti zákonu. Edward Albee vsunul do jedné hry bonmot: „Kde se někdo ptá, tam nikdo neodpovídá, a kde by někdo odpověděl, tam se nikdo neptá“. To je velmi výstižný popis žvanírny zvané sněmovna.

    *Někteří politici si postěžovali spřáteleným médiím, že nedostali pozvání na Hrad a tím pádem jej nemohou ani Zemanovi vrátit, konstatoval student politologie, který si nepřeje být jmenovaný, aby jej profesoři politologie nepovažovali za kolegu.

    *Jak bylo dokázáno na republice Kosovo, není v 21. století pro existenci státu nutná ani ekonomika, ani obyvatelstvo. Jestliže má stát ministerstvo zahraničí se správnou pozicí a základnu NATO, tak se vlastně o kolapsu oné jedničkářské země ani nikdo nedoví. Kromě snad místních křováků. Jejich osud ale, řečeno na rovinu, pány zajímá ze všeho nejméně…

    *Jan Keller: Zrodila se ideologie nové liberální progresivní kulturní levice, která je tak trochu zavádějícím způsobem označována za neomarxistickou. Už kdysi o nich někdo prohlásil, že to jsou ve skutečnosti potomci Karla Marxe a Coca-Coly. Ventilují svoji pokrokovost revolučními řečmi o nutnosti zrušit stát, zrušit rodinu, zrušit rozdíly mezi pohlavími. Pravice jim to toleruje, protože se tím spolehlivě odvádí pozornost od skutečných problémů společnosti. Jeden francouzský filozof nedávno napsal, že ideálem nové levice je společnost, kde zvlášť velké balíky akcií drží lesbicky orientované černošky.

    *Rozdělením Československa jsme spolu se Slováky získali v Bruselu o jednu židličku a hvězdičku více. Němci naopak sjednocením Německa o jednu židličku a hvězdičku v Bruselu přišli. Bylo to z naší strany nekonečně rafinované. A představte si, Němci si toho dodnes nevšimli.

    *Snad ještě nikdy nebyly ty nejpřízemnější zájmy vydávány s takovou neomaleností za ty nejvyšší hodnoty, jako je tomu dnes. Snadnost, s jakou se to děje, a naivita, s jakou je to částí veřejnosti přijímáno, nás ohrožují ze všeho nejvíce.

    0 0

    Básník Karel Sýs
    Karel Sýs
    (Rozhovor s Monikou Hoření pro Haló noviny)
    31. 10. 2018
    Přetíštěním rozhovoru, který poskytl básník Karel Sýs Haló novinám se připojujeme s blahopřání k státnímu vyznamenání, které básník a občasný přispěvatel Nové republiky obdržel z rukou prezidenta republiky.

    Prezident republiky Miloš Zeman ocenil vaši tvorbu státním vyznamenáním za zásluhy v oboru kultury. V roce 100. výročí vzniku Československé republiky má toto ocenění jistě mimořádný lesk. Jak to prožíváte vy?

    Říkáte lesk. Jenže ten lesk, totiž lesk celého toho výročí, byl dosti pokažen hromadami špíny, které se vyhrnuly na prezidenta, ale dokonce i na předchozí prezidenty – Zakladatele i Budovatele. Část české společnosti zešílela a nikterak si nezadá s manýrami fašismu.

    Přijetí nebo odmítnutí ceny se stalo jakýmsi politikem, neboť v údajně demokratickém státě se provozovatelé pražské kavárny nedokázali smířit s výsledkem prezidentské volby. Takže veškeré ty útoky na mne a později i na další laureáty byly ve skutečnosti útokem na Miloše Zemana.

    Mnozí si představují demokracii jako volbu opakovanou tak dlouho, dokud nedopadne podle jejich gusta, jak zní slogan jednoho z obchodních řetězců.

    Když se před časem zmiňovalo vaše jméno v médiích v souvislosti s návrhy na státní vyznamenání, které posuzoval parlament, reagovaly vůči vám některé kruhy velmi neomaleně. Vnímáte tedy získání státního vyznamenání jako zadostiučinění?
    Vyznamenání především vnímám jako ocenění celé naší básnické generace. V menší či větší míře se po převratu stala terčem nenávisti těch, jimž se poezie neurodila. Jako v nejranějších padesátých letech vyházeli předchůdce a zasedli na ještě teplá místa. Ovšem na mnohem vyšší a polstrovanější, univerzitní a akademické sesle, než na jakých jsme seděli my. Ano, je to jakési zadostiučinění, světýlko v tunelu.

    Ale hlavně vzpomínám na maminku, že by měla radost.

    Po listopadovém převratu byly vaše rukopisy – a takových tvůrců bylo bezpočet – nakladatelstvími odmítány, ačkoli byly dokonce již připraveny do tisku. Tehdy to bylo vzhledem k vašemu světonázoru z politických důvodů. Když jste stál ve Vladislavském sále, vzpomněl jste si i na tuto polistopadovou nespravedlnost a pocítil satisfakci?

    Žádné vyznamenání vám nemůže vrátit promarněnou minulost. Myslím promarněnou v tom, že knihy, které jsme napsali, byly vyhozeny z edičních plánů, a ač některé z nich vyšly později, nedostaly se již k tehdejším čtenářům. Knihy naštěstí nejenže mají své osudy, ale jsou věčné a všechny exempláře nelze spálit. Přesvědčil se o tom i Goebbels.

    Je zřejmé, že jako levicový básník a spisovatel, který jde současnému kapitalismus pod kůži (ráda bych připomněla například sbírku Píšu báseň, zatímco za oknem padá muž, Apokalypsa podle Joba, nebo satiry o »bordelu v Čechách«), nemůžete nalézt u obhájců tohoto systému pochopení. Přesto se zeptám, z jakých pozic je proti vám vedena kritika?

    Jsem spokojen, že knihy, které uvádíte, nenašly u „obhájců tohoto systému“ pochopení. Kdyby ho našly, bylo by něco hodně v nepořádku. Jsou to totiž obžaloby, které k projednání přijdou, a možná to nebude ani dlouho trvat.

    Kritika, lze-li tak nazvat nenávistné spílání, je vedena z pozic momentálních vítězů. Každému vítězi se zamotá hlava a nevšimne si, že za zády už číhá porážka. Ať tak či onak, dnešní režimní kritici – neplést prosím s kritiky režimu – jsou nadosmrti mrtví muži a mnozí to možná už tuší. Jména jako Rejžek, Peňás, Putna and company budou záhy zapomenuta, jako jsou zapomenuta jména cenzorů, kteří vypovídali z literatury Ovidia, Baudelaira, Seiferta… Teď řeknete, že jsem domýšlivý. Nejsem domýšlivý, ale nejsem skromný.

    Česká kultura patří k evropskému a světovému kulturnímu dědictví. Pečujeme o ni dostatečně, my současníci? Pokud ne, kde stát selhává v její podpoře?

    Česká a nejen česká kultura je široký pojem. Zdraví doby se pozná podle druhu kultury, o nějž pečuje. Jestliže vadí kniha, je to se společností zlé. Tady nepomůže podporování herců, kteří hrají za státní peníze falešné role disidentů, ani podpora lidové keramiky a folklorních tanečníků. Kroje ještě žádnou kulturu nezachránily.

    Básníci jsou snad mezi literáty na tom nejhůře. Verše totiž nejsou žánrem pro každého, ačkoli například v národním obrození nebo v období národního vypětí (ohrožení republiky, války) sehrály významnou roli. Žijí si současní čeští básníci dobře?
    Literatura dodělává. Ještě než ji dorazí Hruškové a spol., pokouší se několik bláznů zvonit na poplach. Neúprosní loudkovodiči uměle vyvolávají sešup dospělých do věku dětí. Pojišťovna láká: „Peníze ihned po setkání s Bumbácem!“ Pojištěnec by si nejradši něco udělal, aby dostal zaplaceno.

    Vítězslav Hálek požadoval od národa: „Nekamenujte proroky…“

    Žijeme v Čechách. Jan Neruda od pořadatelů národní slavnosti, jejichž jména už nikdo nezná, nedostal ani lístek do otvíraného Národního divadla!

    A jak si žijí levicoví básníci, kteří nepřevlékli navzdory revolucím kabát?

    Nikoli žijí si, ale žijí.

    Slovo levicový dnes není nadávka, je to obžaloba.

    Ladislav Štoll svého času ani na okamžik nezapochyboval o velikosti talentu Františka Halase. V době všeobecného nadšení nad rozoráváním mezí mezi statky i mezi lidmi, aspoň tak si to vysnívali, mu však vyčetl, že nesdílí všeobecné kolektivní okouzlení, že místo coby nasedl do vlaku „mládí vpřed“, vyjadřuje soucit s rozpadávajícími se těly starých žen.

    Dnešní kulturtrégři mu nesahají ani po kotníky. Ty už nezajímá nic než zachování křesel, která se záhy ukážou coby křesla elektrická.

    V ČR kvete velká spolková aktivita, která se v branži spisovatelů a básníků projevuje existencí mnoha spolků. Takže tu máme nejen Unii českých spisovatelů, v jejímž čele stojíte, ale také několik dalších spisovatelských organizací. Existuje vzájemná profesionální komunikace?

    Ano, založili jsme tuto organizaci, ve dvou se to lépe táhne a ve stovkách ještě líp. Na růžích ovšem ustláno nemáme, ale ukažte mi někoho, kdo by chtěl spát na růžích.

    Díky Nakladatelství Futura a Haló novinám vydáváme knihy a týdeník LUK, zprvu zvaný Obrys-Kmen. To je velice důležité, neboť netištěná báseň, esej, recenze může leda plakat v koutku.

    Vzájemná komunikace existuje výhradně na základě osobních přátelství. To by tak hrálo, aby se socani oficiálně spolčovali!

    Váš tvůrčí rozptyl je velký – jako spisovatel jste se věnoval řadě historických témat, například likvidaci Heydricha, nejasné smrti Jana Masaryka, zednářům, Praze za protektorátu… Připravil jste knihu politických rozhovorů s aktéry 17. listopadu 1989… Kde berete tolik soustředění a časového prostoru na sběr podkladů pro tak rozdílná témata?
    Básník Josef Rybák vyprávěl příběh ze života. U soudu v Písku stál muž, který pravidelně navštěvoval v v záležitostech sexu – tenkrát se tomu však říkalo šťavnatěji – asi šest žen. Ty ženy žily po celém okrese, v místech od sebe dosti vzdálených, a navzájem se neznaly. U soudu byly přítomny a s pocity nejspíš smíšenými hleděly na svého miláčka. Soudce se podivoval milencově pohyblivosti. „Jak jste to vůbec stihnul?“ „Já mám totiž, pane soudce, kolo.“

    Takže já mám taky kolo.

    Součástí celé vaší tvorby je smysl pro humor, často se věnujete aforismům a satiře. Co všechno je v současném světě k smíchu?
    Smích musí být, i kdyby na pláč nebylo. To se řekne lehko, ale smích bývá často trestán. Když řeknu „nejhorší je srážka s blbcem“, obecenstvu se uleví. Nikoho jsem přece nejmenoval. Jenže já rád jmenuji, miluji smích adresný a ten je obzvlášť trestný. Ale ještě účinnější než smích je ironie. A ta vám umožní žít a tvořit i ve světě, ve kterém není k smíchu pranic.

    V doslovu knihy Milana Blahynky »Byla jednou jedna… básnická generace takzvaných pětatřicátníků«, do níž patříte, napsal europoslanec Jiří Maštálka, s jehož podporou publikace zhlédla světlo světa, že máme číst básníky a naslouchat jim, protože mívají zvláštní intuici a schopnost odhalit, co se ve společnosti děje. Jak vy vnímáte současnou společnost, co se v ní tedy děje?
    Odpovím vlastním veršem: „Básníci mají vždycky pravdu, i když se mýlí.“

    Sherlock Holmes řekl doktoru Watsonovi: „Byť třeba sám nesvítíte, jste vodičem světla.“

    Svítících talentů bylo a je vždycky málo. Naštěstí, jinak by bylo přesvíceno. Ale začíná rapidně ubývat i vodičů. Kdo by se chtěl stát světlonošem, když ho osvítí televizní Moravec!

    Ale abych odpověděl. Žijeme ještě vůbec ve společnosti? Anebo ve stádu, které šikovní kovbojové a pasáci, což je totéž, rozehnali – část do stájí, část do jetele a zbytek na strniště?

    Máte vysvětlení i pro ústup voličů od levice?

    Platí ještě dělení na levici a pravici? Mladý Klaus někdy hovoří jako levičák a někdy jako pravičák. Levice jakož i pravice mohou být aktivní i apatické, podle toho, která bije. Dnes se zdá, že zvon bije do pravé stěny zvonu, ale levici v žádném případě neodzvoní.

    A nebojíte se o vývoj světa? Jak citlivý básník a nesmlouvavý glosátor událostí jistě vnímáte turbulence na světovém kolbišti – vypovídání mezinárodních smluv, roztahování vojenských paktů, pohyby mas migrantů, rozřezávání nepohodlných lidí na diplomatických misích, přivážení těl našich mrtvých vojáků z tzv. misí, zpravodajské hry, hackerství, mediální vymývárny?

    Jak jste to vypočítala, zní to hrozně. A ono to taky hrozné je. Každý ten fakt by vyžadoval vyjádření, ale možná vědomě, možná bezděčně jste nakonec uvedla vymývání mozků. A to je nejděsivější. Neboť vymydlený mozek umožňuje vládnout první signální soustavě. Kdyby k tomu došlo, svět vy se dal vyjádřit titulem scifi Clifforda D. Simaka: Když ještě žili lidé…

    30. října 2018






    0 0



    Blahopřejeme naší kamarádce a přispěvatelce Nové republiky, nezlomné bojovnici proti nepravostem minulého i současného režimu, paní spisovatelce Lence Procházkové ke státnímu vyznamenání, které obdržela od prezidenta republiky ke stému výročí obnovení české státnosti.

    0 0

    Migranti na přechodu mezi Bosnou a Chorvatskem
    -OP-31.10.2018
    Autorka píšící pod iniciálami OP si všímá situaci v současné  Bosně, přes kterou se do Evropy pokoušejí dostat desetiticíce ilegálních migrantů, převážně y muslimských zemí. Nsše presstituky o tamní situace příliš nevšímají.

    Náhodou jsem narazila na článek zveřejněný 22. 10. 2018 na tagesstime.com (pozn. jedná se o menší rakouský internetový portál) o demonstracích v Bihaći, což je město blízko hranice s Chorvatskem, pro orientaci nedaleko Plitvických jezer (pozn. Bosna a Hercegovina se skládá ze dvou entit, Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské a jednoho federálního Distriktu Brčko. Federace Bosny a Hercegoviny je decentralizována do deseti autonomníchkantonů (Chorvaté jim říkají župy, županije) a dále okresů (općiny). Republika srbská je naproti tomu unitárním celkem složeným z okresů (opštiny), které jsou rozloženy do sedmi regionů). Autorka Monika Šimić v článku Protesty v Bihaći: Migranti vykrádají domy, drží nože na krcích dětí viz zde ZDE píše o situaci zoufalých obyvatel tohoto města a o tom, jak stovky lidí pokojně o víkendu demonstrovali proti tisícům uprchlíků převážně z Afganistánu nacházejícím se v centru města v bývalé ubytovně. Požadují, aby byli umístěni mimo město do více adekvátních ubytoven a navíc žádají úplné zastavení jejich příchodu, což má být uskutečněno během 48 hodin. Uprchlíci jsou denně přiváženi autobusy a vlaky ze Sarajeva. Demonstrující běsní, že úřady neplní své povinnosti a nereagují adekvátně na poměry ve městě. Ve městě totiž vůbec není bezpečno. Průvod demonstrantů nejdříve vedl k sídlu Mezinárodní organizace pro migraci (Internationale Organisation für Migration - IOM), která zabezpečuje péči a zabezpečení migrantů a navíc údajně provozuje ilegální kempy pro migranty. Poté se snažili zablokovat hlavní silnici a autobusové nádraží.

    Zdroj: Profimedia, Alamy, https://www.jutarnji.hr/vijesti/svijet/napeto-u-bihacu-gradani-prosvjeduju-protiv-ilegalnih-migranata-kordon-policije-ih-zaustavio-kad-su-pokusali-doci-do-improviziranog-migrantskog-centra/7964196/

    Demonstranty organizoval Sejo Ramić, který zdůraznil, že to není protest proti migrantům, ale proti neakceptovatelné situaci ve městě. Podle něj není možné, aby obyvatelé měli strach vyjít na ulici a jedna účastnice dodala, že není možné z Bihaće udělat ghetto migrantů. V poslední době také vzrostl počet případů napadení ze strany migrantů, rabování a mnozí rodiče již zvažují, že nebudou posílat děti do školy. Jeden migrant dokonce jednomu žákovi přiložil nůž na krk a požadoval na něm, aby mu vydal mobil a 30 marek (pozn. bosenská měna). Migranti dle jeho slov musí být umístěni daleko od centra. Bosenský ministr vnitra Aljoša Čampara to komentoval slovy, že je neuvěřitelné, že demonstranti bránili vjezdu autobusům a vystoupení migrantů, dodal dále, že do města vyslal kvůli tomu experty.

    Podle jiného článku uveřejněném 21. 10. na chorvatském internetovém portálu jutarnji.hr v oblasti - kantonu Unsko - Sanském, kde se město nachází od začátku roku zaregistrovali již 10 000 nelegálních migrantů. Podle údajů místního Červeného kříže do ubytovny denně přichází nejméně 800 ilegálních migrantů, ti se tam jen mění, druzí zase odcházejí a pokoušejí se dostat dále do Chorvatska a do jiných zemí Evropské unie. Policie odhaduje, že v současné době jich v širším okolí Bihaće může být okolo 3 000 a další 4 000 v okolí Velké Kladušy. Situace se zřejmě zcela vymyká kontrole a pro jeho obyvatele není jednoduchá (pozn. řekla bych, že to dříve byla oáza klidu uprostřed krásné přírodní scenérie, kde si tzv. lišky dávají dobrou noc).

    Další článek uveřejněný na internetovém portálu kurier.rs s názvem Masová rvačka migrantů v Bihaći: napadení a policie stříleli do vzduchu, aby se ochránili! ze dne 9. 10. a popisuje, jak se porvali migrani z různých zemí mezi sebou. Mluvčí ministerstva vnitra pak potvrdila, že migranti napadli policii a poškodili jedno policejní auto. Původně se porvala dvojice Iránců, jeden z nich byl těžce zraněn. Policie přišla obhlédnout situaci, ale opět zase odešli. Vzápětí však obdrželi informaci o ještě vážnější rvačce kvůli rozdělování jídla, přičemž tentokrát museli zasáhnout. V té souvislosti bylo zjištěno, že dennodenně skupina Afgánců terorizuje ostatní migranty. Nakonec tito na žalující Iránce a také na policisty házeli kamení. Policie použila hasičské stříkačky a střílela do vzduchu, aby se situace uklidnila.

    Pozitivní není ani další článek, na který odkazoval ten předešlý a to Migranti vyděsili obyvatele Bihaće, policie komentovala slovy "dokud jedí pouze kachny, tak je to dobré, zanedlouho by mohli jíst sami sebe". Text článku říká, že Bihaćané jsou široko daleko známí svou humánností a připraveností pomáhat každému v nouzi, nemohou se však smířit s problémy, které jim způsobili migranti. Nově totiž kromě toho, že se rvou mezi sebou, občas se vzájemně honí a přitom někdy vpadnou se ukrýt do nějakého dvora, a nebo také jejich praktiky, že si perou v centru města v řece Uně a také v místním koupališti, suší prádlo po městě a zapalují si ohníčky, tak bylo zjištěno, že si loví kachny na řece, což je pro Bihaćany symbol řeky Uny. Stačí jim je nalákat na chleba a samy vylezou na břeh. Prý to dělají zejména Afgánci. Bihaćané říkají, že ani v těch nejhorších dobách hladu nejedli své kachny. Stále je apelováno na úřady, aby situaci řešily, ty přislíbily se alespoň lépe postarat o ty s dětmi, těch je však minimum. Většina migrantů jsou mladí muži nebo ve středním věku. Stejná redakce vydala také článek o tom, kolik stojí migranty projít Bosnou. Džibal z Pakistánu řekl, že za překročení hranice ze Srbska do Bosny přes řeku zaplatil 400 eur a 3 000 chtějí převaděči za překročení chorvatské hranice. 

    Podle dalšího článku také ze stejné redakce jen v posledních 7 měsících do Bosny přicestovalo více než 42 000 Arabů - turistů, zejména ze Spojených arabských emirátů - cca 20 000, z Kuvajtu - cca 10 000 a cca 10 000 ze Saúdské Arábie, ale také přes tisícovku z Kataru a 700 lidí z Jordánska. Mnozí zůstávají 5 až 10 dní, mnozí až jeden měsíc, buď si pronajímají nebo přímo kupují domy pro jejich pobyt. Nemovitosti kupují naveliko po celé Bosně a mnohde jsou již vystavěny celé arabské čtvrtě a vesnice. Podle jiného článku již z roku 2017 se Arabové hodně usazují v sarajevské čtvrti Ilidža nebo ve městech Konjic, Jablanica, Mostar a v některých horských oblastech skupují hotely a chaty. Také ve městě Travniku na soukromých fakultách studuje velké množství tureckých studentů arabského původu. Současně silně investují. Dobře se prodávají nové domy, provozní objekty, ale i ruiny. Arabové nešetří, důležité pro ně je, aby nemovitosti byly izolované od okolí. Podle jiného již staršího článku z roku 2016 viz ZDE se sarajevská čtvrť Ilidža, která byla před válkou převážně obydlená Srby, zcela mění a novými obyvateli jsou dnes Kuvajťané, lidé z Dubaje a jiných míst Perského zálivu. Na restauracích, kosmetických salonech, prodejnách a kavárnách jsou nápisy již jen v arabštině. Podle vlastnice realitní a turistické kanceláře Sajedy Kaderové jsou zde Bosanci (viz bosenští muslimové, poturčenci - pozn.red.NR)) již v menšině a už se necítí jako ve své zemi. Na všech stranách je slyšet arabština, nosí se dlouhé hábity a také burky. Podle neoficiálních informací okolo 20 % tam žijících Arabů jsou radikální islamisté. Arabové jsou dokonce ochotni platit 5 000 eur za hodinu večera stráveného s dívkou, která je ještě panna. Jsou také tací, kteří si chtějí předem objednat doprovod mladé dívky a za hodinu platí až 1 000 eur. Podle Kaderové nejen, že přichází teroristé, ale také dochází k zneužívání místních obyvatel a žen.

    Zdroj: foto printscreen glassrpske.com, https://www.kurir.rs/region/bosna-i-hercegovina/2357655/sarajevska-ilidza-postaje-kuvajt-siti-srpske-kuce-arapi-kupuju-za-budzasto

    Podle prezidenta Republiky srbské Milorada Dodika (článek ZDE) je Bosna a Hercegovina dnes zcela ztracená a nezpůsobilá se bránit proti jakémukoliv nebezpečí a i těch ze strany migrantů. Také upozornil na to, že proudy migrantů značně zkomplikují vztahy uvnitř státu. Sdělil, že na území Republiky srbské nebudou organizovat, a ani nemají tu možnost, nějaká centra pro migranty a to, ani kdyby zůstali jen na jediný den. Řekl, že Republika srbská vůbec nechce akceptovat evropskou pomoc na provoz takových center, protože má za to, že jde jen o záminku, aby migranti spíš dlouhodobě zůstávali na jejich území. Dodik se také vyjádřil v souvislosti se skutečností, že na území Republiky srbské mají Britové své centrum, které údajně sleduje průběh voleb a říká, že předpokládá, že něco obdobného mají i v Srbsku. Dodik to považuje za cynický důvod, zatímco realizují nějaké své dlouhodobé projekty. Zejména jim jde o vytvoření unitární a centralizované Bosny a Hercegoviny (s muslimskou nadvládou tíhnoucí k islámskému a ne evropskému právu - pozn.red.NR_vd) , my jsme však proti tomu. 

    PS.: tyto informace, které se k nám přirozeně vůbec nedostanou, ukazují jaké jsou jednak důsledky války před 20 lety, obyvatelstvo stále čelí ekonomickým potížím, dále pak, že existují zcela jiné postoje v různých etnických uskupeních. Mnozí toho využívají ke svému obohacení, na úkor místních obyvatel.
    Nejhorší však je, že touto zemí potichu a nenápadně dále proudí tisíce ilegálních migrantů do Evropské unie. O tom se vůbec nikde nehovoří. Od roku 2019 to navíc díky Globálními migračnímu paktu bude zcela legální! No, anebo tito noví bohatí přistěhovalci/migranti od Perského zálivu budují nové Švýcarsko, jen my to ještě nechápeme.
    - - -

    0 0

    31. 10. 2018   aeronet
    Americký pilot i jeho ukrajinský instruktor zahynuli! Co dělal americký pilot v ukrajinském stroji určeném pro výcvik kadetů na ostrém vojenském cvičení NATO Clear Sky 2018? Co pohledávají vojska aliance na území nečlenského státu, kde navíc probíhá občanská válka? Chystá se provokace s “ruskou” stíhačkou na jaro příštího roku?



    Přípravy k válce s Ruskem: Na Ukrajině se zřítila stíhačka SU-27 s americkým pilotem v kokpitu! Americký pilot i jeho ukrajinský instruktor zahynuli! Co dělal americký pilot v ukrajinském stroji určeném pro výcvik kadetů na ostrém vojenském cvičení NATO Clear Sky 2018? Co pohledávají vojska aliance na území nečlenského státu, kde navíc probíhá občanská válka? Chystá se provokace s “ruskou” stíhačkou na jaro příštího roku?

    Naprosto otřesná informace dnes přišla z Ukrajiny, která bohužel pouze dokreslí neustávající přípravy na konflikt s Ruskem. Během právě probíhajícího vojenského cvičení 8 armád NATO na Ukrajině pod názvem Clear Sky 2018 došlo k zásadnímu incidentu, který překračuje rámec běžné nehody. Jihozápadně od Kyjeva poblíž vesnice Ulanov došlo ke zřícení dvoumístné výcvikové ruské stíhačky Suchoj SU-27 UB v ukrajinských barvách, ve které seděl americký pilot (nikoliv US Air Force, ale k překvapení všech Národní gardy Kalifornie, o tom ale až níže v článku) a ukrajinský instruktor [1]. Ukrajinský SU-27UB

    Incident je o to vážnější, že se jednalo o tzv. spárku, tedy dvoumístný výcvikový stroj ukrajinské letecké kadetní školy, který na ostrém cvičení logicky neměl co pohledávat, protože vojenských manévrů Clear Sky se účastní pouze bojové jednotky 8 armád NATO a ukrajinské armády. Podle informací médií se cvičení účastní americké frontové dvoumotorové stíhací stroje F-15. Cvičení Clear Sky 2018 se účastní 8 členských zemí NATO a Ukrajina [2].
    Belgie
    Velká Británie
    Holandsko
    Dánsko
    Estonsko
    Polsko
    Rumunsko
    Spojené státy
    Ukrajina

    Otázka pro občany v ČR a nejen v ČR je jasná, co k čertu nacvičují vojska 8 zemí NATO na Ukrajině a proč se najednou objevují v ukrajinských výcvikových stíhačkách američtí piloti v ruských strojích Suchoj Su-27? Už chápete, proč v nočních transportech míří americká vojenská technika a celé tankové prapory po železnici přes Slovensko na Ukrajinu? Severoatlantická aliance přemisťuje vojenskou techniku na území svého nového člena aliance, Ukrajiny. Tiché členství Ukrajiny v NATO stvrdil svým podpisem v tajném exekutivním příkazu přímo Donald Trump, který autorizoval americkou armádu k tomu, aby začala na území Ukrajiny nasunovat zbraňové systémy a současně, aby došlo k zahájení výcviku ukrajinské armády k tomu, aby se seznámila s americkou vojenskou technikou. Jenže, incident z Ukrajiny ukazuje, že celá operace tichého začlenění Ukrajiny do NATO má ještě jiný rozměr.


    Školní výcvikový SU-27UB neměl na cvičení armád co pohledávat

    Vojenského cvičení, jak dnes odpoledne na ruské televizi upozornil jeden z ruských vojenských velitelů, není v žádném případě místem, kde by bylo dovoleno operovat se školními a výcvikovými dvoumístnými stroji, ve kterých sedí nováčci, kadeti, nebo dokonce cizinci, kteří se na Ukrajině učí pilotovat ruské stíhačky ve vlastnictví ukrajinské armády. Podle všeho to ukazuje na to, že americký pilot nacvičoval přímo během operace Clear Sky 2018 manévr, který nezvládl a instruktor nedokázal chybu kadeta již korigovat a došlo ke zřícení stroje. Otázkou je, co vlastně cvičební dvoumístná spárka SU-27 UB pohledávala v prostoru cvičení Clear Sky 2018? Američan se podle všeho učil jistou sérii manévrů. Proč je to tak důležité? Ruští piloti totiž prochází v Rusku výcvikem, který je naprosto odlišný od západních leteckých kadetních škol. Propagační foto Unianu: Americký pilot F-15 ukazuje na cvičení Clear Sky 2018 ukrajinskému pilotovi (v modré brigadýrce) svůj stroj.

    Pokud stíhačku pilotuje ruský pilot, je to úplně jiný postup řízení stroje a letové dráhy, které jsou charakteristické tzv. Lefertovou doktrínou úderu stroje na cíl, prudkým obratem letové dráhy stroje a přechodem do nadzvukového únikového režimu. Tato letová doktrína vznikla počátkem 70. let v Sovětském svazu jako nástroj k tomu, aby piloti po úderu na cíle vojsk NATO měli dostatek výkonu a času k odletu. Přiblížení k cíli probíhá podzvukovou rychlostí v nízké letové hladině, po splnění úkolu za použití ostrých zatáček a manévrů na vyhnutí se poškození od protiletadlového flaku však stroj prudce otáčí vzad s obrovským přetížením působícím na pilota a zapíná forsáž a přechází se strojem do únikového nadzvukového letu ve vyšší letové hladině. Hlavním úkolem této ruské doktríny je zachránit pilota, aby nebyl sestřelen na místě bojového úkolu, kde je stroj nejzranitelnější.
    Ruské stroje se nedají pilotovat americkým způsobem

    Ruské stíhačky byly navrženy s koncepcí vysoké manévrovatelnosti pro provádění přesných úderů na malém prostoru s minimálními poloměry zatáček stroje. V kombinaci s vysokým přetížením je velmi pravděpodobné, že americký pilot ztratil vědomí při vysokém přetížení a z nějakého důvodu nebyl instruktor schopen tuto jeho chybu korigovat. To se opravdu může stát, ale instruktor na takové situace musí být připraven. Jenže znovu se vracíme k otázce, co proboha kadetní stroj pohledával na ostrém cvičení NATO a navíc s americkým pilotem v kabině ruského stroje? Podle všeho to vypadá, že americký pilot se na Ukrajině učil létat na ruském stroji ruským způsobem, tedy s vysokými géčky v zatáčkách, které jsou doménou a vývozním artiklem Su-27, ale zkoušení takových manévrů na cvičení NATO je opravdu hazard a bizarní záležitost.

    Dostáváme se tak k velmi podivnému vysvětlení této události. Americký pilot měl za úkol během cvičení předvést americkým a aliančním vojákům, co se v ukrajinské kadetní škole na ruském stroji naučil. Proč se ale americký pilot učí na ruském Suchoji, namísto toho, aby Američané spíš učili Ukrajince pilotovat americké stíhačky? Odpověď nás asi vyděsí, ale tento pilot zřejmě byl cvičen k tomu, aby se v blízké době zhostil role provokatéra, který už s jednomístnou s ruskou stíhačkou z výzbroje ukrajinské armády, která bude přestříkána do ruských barev, provede útok na Ukrajinu jako ruský pilot. Způsob letu stroje, prudké manévry a krátké zatáčky, budou potom nepochybným důkazem, že šlo o ruského pilota na stroji Suchoj Su-27. Stroj zaútočí na postavení ukrajinské armády v blízkosti Donbasu a Kyjev obviní Moskvu z válečného aktu. Pokud Rusové uvidí potom na západních televizích záběry stroje, který je pilotován charakteristicky ruským způsobem, začnou být z toho sami zmateni.
    V ruské stíhačce zahynul pilot Kalifornské národní letecké gardy, nikoliv voják americké armády nebo pilot letectva US Air Force, a to vyvolává otázníky

    Na Ukrajině tak probíhá intenzivní příprava pro vyvolání konfliktu, který bude uměle vyprovokován a obviněno bude Rusko. Všechno se schyluje k jaru příštího roku, jak už jsem několikrát upozorňoval, že na Ukrajině se chystá provokace, jejímž cílem bude definitivní vyvolání války s Ruskem. Všimněte si, kde se nachází Rusko, v jaké je situaci. Na území Ukrajiny se prohání 8 armád členských zemí NATO, už to nejsou jenom Američané. Na Ukrajině NATO pořádá vojenské manévry spolu s ukrajinskou armádou a američtí piloti se zjevují v kokpitech ruských stíhaček ve vlastnictví Ukrajiny. Během ostrého cvičení americký pilot s instruktorem ukazují vojákům pokročilé prvky vysoké pilotáže ruského stroje a charakteristické ruské letové manévry na tomto stroji. K něčemu dojde a stroj se zřítí. Zahynulý americký pilot pochází z této kalifornské základny Národní gardy.

    Podle informací je zahynulý americký pilot členem 144. stíhací letky americké národní letecké gardy v kalifornském Fresnu [3], což do celé kauzy na Ukrajině vráží úplně jiný rozměr, protože jednotky americké národní gardy nespadají pod velení NATO, ale pouze pod velení amerického prezidenta. Co pohledávají příslušníci americké národní gardy na Ukrajině, to je záhadou. Operace tak začíná smrdět o to více, když víme, že na Ukrajinu míří tanky a vojenská technika v pouštní kamufláži, více zde.

    Pokud by došlo k vypuknutí války, potřebuje Pentagon a americký prezident souhlas Kongresu, ale netýká se to Národní gardy. Ta podléhá pouze prezidentovi, který ji může nasadit na ochranu amerických zájmů a amerického lidu tam, kde je potřeba, ale i když název zní “Národní garda”, prezident není omezen jejím nasazením v cizině i proti souhlasu Kongresu. To by zcela měnilo situaci v rozložení americké moci, protože by to znamenalo, že Pentagon (skrze svoji loutku v podobě prezidenta Trumpa) chce obejít Kongres na Ukrajině. Navíc pozor, všimněte si, kdo se cvičení Clear Sky 2018 účastní. Všech ostatních 7 zemí NATO totiž je vazalskými státy USA a spolupracují s americkými armádními elitami na operacích proti Rusku.
    To je ale náhoda, cvičení Clear Sky 2018 se účastní pouze ty země, které mají s USA nadstandardní vztahy a vazalské partnerství. Výčet mluví sám za sebe!

    Belgie jako centrála NATO, Velká Británie v protiruské kauze Skripal, Holandsko v kauze sestřeleného letu MH17 na Ukrajině, Dánsko svojí kritikou proti závislosti EU na ruském plynu, Estonsko jako země, která z Pobaltských zemí nejvíce bojovala na straně Wehrmachtu proti SSSR a vyhlazovala Židy za II. sv. války a nenávidí dnešní Rusko, Polsko svojí nenávistí k Rusku, Rumunsko se svojí americkou protiraketovou základnou ve městě Deveselu a samozřejmě Ukrajina. Všechno tedy země, které jsou v žoldu amerického řízení. Na cvičení nejsou Němci, Francouzi, Španělé, ale ani Češi nebo Slováci. Clear Sky 2018 je tak prostě nácvikem věrných, kteří se chystají rozpoutat příští rok na jaře Pochod na východ. Vlajky účastníků Clear Sky 2018.

    Politici v ČR přitom mlčí jako zařezaní a nedokáží vysvětlit, jak je možné, že vojska NATO operují na území státu, který je dosud ve stavu občanské války a současně je to země, která podepsala Minský protokol. V takové době jsou tato vojenská cvičení pouze dalším faktorem destabilizace Ukrajiny. Ale zdaleka už nejde jenom o cvičení, protože ve chvíli, kdy američtí piloti plní bojové úlohy v rámci cvičení NATO v kabině ruských stíhaček a za dozoru ukrajinských instruktorů, tak to zcela mění obraz. To není obyčejné cvičení, to je nácvik první reakce na vyprovokovaný útok Ruska na Ukrajinu, který bude zinscenovaný americkým pilotem v ruské stíhačce. Generálové mají plán, jak obvinit Rusko už nejenom z kauzy Skripal a Novičok, nejenom z ovlivnění voleb v USA, nejenom z chemických útoků v Sýrii, nejenom ze sestřelení letu MH17 na Ukrajině, ale nově i z leteckého útoku na Ukrajinu. Příprava na válku je tak v plném proudu, američtí piloti už sedlají na Ukrajině ruské stíhačky.

    Aktualizace

    Ukrajinské úřady právě oznámily totožnost ukrajinského pilota, který zahynul. Došlo k potvrzení informací z ruské televize, ukrajinský pilot byl opravdu instruktor, a to rovnou v hodnosti plukovníka. Jednalo se totiž o Ivana Petrenka, velitele východního okruhu ukrajinského letectva, který pracoval jako instruktor pro nácvik bojových operací ve dne i v noci, a rovněž za zhoršených povětrnostních podmínek. Petrenko tak byl jedním z nejzkušenějších instruktážních pilotů v ukrajinském letectvu ve vysoké hodnosti [4]. Tato informace pouze potvrzuje, že výcvik dosud neidentifikovaného amerického pilota ze 144. letky Kalifornské národní gardy z Fresna měl z nějakého důvodu nejvyšší prioritu, když ve dvoumístné stíhačce ruské výroby dohlížel na trénink a výcvik bezvýznamného amerického vojáčka, pilota z Fresna. Pokud se výcviku amerického pilota X, který dosud je neznámý, ujal přímo nejvyšší velitel a plukovník ukrajinského letectva, který velí celému vzdušnému prostoru ve východní části Ukrajiny, tak to potom opravdu vyvolává tolik otazníků, že je nejde ani spočítat. Co bylo tak důležitého, že na let nějakého amerického vojáčka musel v kabině přímo osobně dohlížet velitel východního ukrajinského leteckého štábu? Co na tom bylo tak životně důležitého? Zkuste se zamyslet.
    Aktualizace 2

    Americké úřady konečně uveřejnily informaci o zahynulém americkém pilotovi. Jednalo se o podplukovníka jménem Seth “Jethro” Nehring a na stroji SU-27UB pod dozorem plk. Ivana Petrenka se seznamoval se strojem a prováděl základní nácvik letových operací [5]. Podplukovník Nehring se tedy zacvičoval na ruském stroji pod dozorem velitele štábu východního ukrajinského vzdušného prostoru.

    0 0



    Grigorij Pavlodubov
    31. 10. 2018     politexpert
    Spojené státy americké se více znepokojují pozicí a bojovými možnostmi Kyjeva v Černém moři než samotní Ukrajinci. Američtí politologové nepokrytě otevřeli téma revize Montreuxské úmluvy. Podrobnosti o tom sdělil list Ekonomika segodňa. Americký politolog, vedoucí známé nadace Jamestown Glen Howard ZDE, uvedl, že je nutné zrušit Montreuxskou úmluvu z roku 1936, která zabraňuje americkým lodím ovládat Černé moře.


    Otevřeně šéf nadace mluvil o zrušení konvence během projevu na bezpečnostním fóru ve Lvově. Podle politologa musí být právě námořnictvo USA přítomno v oblasti Černého moře, aby "vyvíjelo tlak na Rusko". Howard označil pozici Kyjeva k této otázce za "nerozhodnou" a zdůraznil, že ukrajinská flotila potřebuje důkladné posílení. Admirálů je v Ozbrojených silách Ukrajiny mnohem víc než válečných lodí, které jsou navíc zastaralé, poznamenal americký expert.

    Glen Howard vysvětlil, že nyní Montreuxská úmluva neumožňuje Spojeným státům působit v Černém moři, neboť délka pobytu v tomto regionu je omezena na 21 dní. Pokud budou všechny zákazy zrušeny, USA nebudou ve svém počínání omezeny.

    Je příznačné, že dnes projevují Američané více úsilí k uchvácení Černého moře a zajištění bezpečnosti Kyjeva než samotní Ukrajinci. To je zvláště zřetelně vidět na prohlášeních kyjevských politiků a diplomatů. Dříve bývalý ministr zahraničí Ukrajiny Konstantin Griščenko řekl, že pro Kyjev je lepší nezostřovat situaci na Černém moři a Azovu. Navíc se OSU nesnaží o hlasitá prohlášení, protože vědí o problémech se svými loděmi. Hlavním úspěchem ukrajinského loďařství v posledních letech je výstavba bojových motorových člunů, které nebudou v případě vážné kolize nic platné.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0
  • 10/31/18--12:51: Německo V.
  • - OP -
    31. 10. 2018
    Vera Lengsfeldová a manifest „Společná výzva 2018“ - „S rostoucím údivem pozorujeme, jak je Německo poškozováno masovým přistěhovalectvím. Solidarizujeme se s těmi, kteří proti tomu mírumilovně demonstrují za to, aby v naší zemi byl na hranicích obnoven právní řád“. Jak probíhalo slyšení v petičním výboru Bundestagu? Jak Antifa úspěšně brání svobodě vyjadřování? Další demonstrace proti přijímání uprchlíků v Hamburku a jinde.


    Drbylink – jak se kancléřka dostala do vrcholné politiky.

    Jednou z velmi aktivních a výrazných osobností poslední doby je, nebo lépe řečeno opět je, bývalá známá bojovnice a aktivistka za lidská práva v bývalé NDR, politička a publicistka Vera Lengsfeldová. O jejích aktivitách a názorech se lze více dočíst na jejím blogu viz ZDE.

    Na jaře 2018 byla hlavní iniciátorkou zcela nové akce - manifestu „Společná výzva 2018“ (Gemeinsame Erklärung 2018), kterou ve spolupráci s dalšími intelektuály formuloval velmi známý německý spisovatel Uwe Tellkamp viz ZDE a ZDE.


    Znění manifestu bylo velice stručné:
    „S rostoucím údivem pozorujeme, jak je Německo poškozováno masovým přistěhovalectvím. Solidarizujeme s těmi, kteří proti tomu mírumilovně demonstrují a za to, že v naší zemi bude na hranicích obnoven právní řád“.

    Výzvu hned v počátku podepsalo 33 prominentních osob současných kverulantů moci a vlády establishmentu. Mimo Very Lengsfeldové a Uwe Tellkampa také Thilo Sarrazin, Eva Hermanová, Matthias Matussek a známí „pravicoví géniové“ Karlheinz Weißmann a Martin Lichtmesz, své podpisy následně přidalo dalších 1.200 publicistů, umělců, vědců a akademiků. Ve finále se pod tento manifest podepsalo 163 318 lidí. Tím byl nad očekávání splněn požadavek na 50 000 podpisů tzv. quorum (pozn. jde o nezbytný počet podpisů občanů, na jehož základě pak může být dosaženo veřejného projednání obsahu v petičním výboru Bundestagu (Spolkový sněm – parlament), na kterém se mohou prezentovat také iniciátoři manifestu). AfD přivítala s nadšením to, že jejich politické pozice již také oslovily intelektuální kruhy. Tellman to však schytal ze strany médií, on-line fór a na kulturních setkáních. Vůbec si následně netroufal veřejně předčítat a prezentovat své knihy. Zastal se ho ale např. saský ministerský předseda Michael Kretschmer z CDU. Také spisovatelka Monika Maronová se ho zastala a varovala před tím, že Německu hrozí diktatura levicových názorů (pozn. německou levici v tomto smyslu nelze zcela ztotožňovat s levicí v ČR, je tím spíše myšlena tzv. neoliberální levice). Tomu, kdo v Německu otevřeně vysloví svůj názor, hrozí menší či větší opovržení. To už mnozí zažili. Aktivista Götz Kubitschek oslavoval manifest jako novou intelektuální pravicovou opozici. Jeden z velmi známých německých literárních kritiků Ulrich Greiner v deníku Zeit napsal, že názor Tellkampa je diskuze hodný a není žádný důvod na něj nahlížet jako na pravicový. Svaz německých spisovatelek a spisovatelů manifest zcela jasně odmítl jako spojení konzervativců, pravicových myslitelů a pravicových pachatelů. Vera Lengsfeldová, také upozornila na návrat státem nařízených demonstrací, jak bylo zvykem v NDR, kdy funkcionáři strčili lidem do rukou připravené plakáty a mávátka a cílem bylo demonstrování podpory straně SED (Jednotná socialistická strana Německa - Sozialistische Einheitspartei Deutschlands). Říká, ano, nikdo nebyl nucen se toho účastnit, ale kdo tam nebyl, tak mohl zapomenout na svou kariéru, viz ZDE (pozn. na toto jsem poukázala také v minulé části – demonstrace v Kandelu a účelově zorganizované protidemonstrace).

    Poznámka: co je v této souvislosti neuvěřitelné je, že tato petice byla řádně převzata a obsah prověřen petičním výborem Bundestagu a následně byl text již na jaře zveřejněn na webových stránkách Bundestagu. V té souvislosti jeden sympatizant tohoto manifestu s cílem co nejširšího rozšíření informace o jeho existenci uvedl jeho krátký text na Facebooku a vyzval ostatní také k podpisu. Záhy však byl jeho text smazán s uvedením, že jde o projev nenávisti. Dotyčný to nemínil nechat jen tak a obrátil se za finanční podpory celé řady dalších osob se žalobou na zemský soud v Bamberku. Ten minulý týden vydal zatím nepravomocný rozsudek, že postup Facebooku byl neoprávněný. Odůvodněním mj. bylo, že Facebook, coby de facto monopol musí respektovat základní práva uživatelů a nemůže cenzurovat, mazat nebo uzavírat účty jak se mu zamane, není to nějaké jeho vlastnické právo. Pozitivně to však nedopadlo s peticí, která byla podána v souvislosti s Globálním migračním paktem, resp. obsahovala výzvu k jejímu nepodepsání. Petici sice petiční výbor v Bundestagu řádně převzal, zaregistroval, ale následně nepřipustil zobrazení jejího textu na webových stránkách s odůvodněním, že její uveřejnění by mohlo "zatížit mezikulturní dialog" viz ZDE.

    Dne 8. 10. 2018 se na půdě Bundestagu uskutečnilo veřejné slyšení před petičním výborem ve věci manifestu „Společná výzva 2008“. Cílem této petice bylo, aby byla následně zahájena všeobecná diskuze o přijímání uprchlíků na půdě Bundestagu. Vera Lengsfeldová dostala příležitost se osobně vyjádřit k účelu předané petice. Původně jí bylo dovoleno mít dvě doprovázející osoby, toto bylo později odvoláno a směla si zvolit pouze jednu osobu jako svůj doprovod. Byl jím Henryk M. Broder o něm jsem napsala krátkou zmínku již v minulém díle a o jeho satirickém vyjádření k situaci v Německu – mj. „Řekni, řekni zrcadlo, jak to s touto zemí dopadlo?“. Záznam ze slyšení viz ZDE (pouze v němčině)

    Spisovatelé Henryk M. Broder a Vera Langsfeldová představují petici petičnímu výboru Bundestagu.

    V 5 minutovém vystoupení Vera Lengsfeldová sdělila, že žádají okamžité zastavení ilegální imigrace do Německa, a že od 5. září 2015 vládne v Německu výjimečný stav, a že rozhodnutí kancléřky otevřít hranice pro pár tisíc uprchlíků, kteří se s pomocí levicových aktivistů vydali na pochod z Maďarska směrem do Německa, vyvolalo obrovský příliv migrantů. Hranice nebyly uzavřeny pouze z toho důvodu, protože se vláda obávala nepěkných fotografií. Dále kritizovala to, že do dnes může překročit hranice každý, i bez dokumentů, stačí, když je schopen vyslovit slovo azyl. V důsledku toho přišlo přes milión migrantů, převážně mladých mužů, mezi nimi mnozí kriminálníci a teroristé. Dodnes nevíme, kdo přesně jsou. Vera Lengsfeldová ve své řeči zmínila strach a nejistotu obyvatel a velkou podporu její petici. Zmínila také, že 1.500 osob je pod drobnohledem úřadů, protože jsou potenciálními strůjci teroristických útoků. Neexistuje vůbec žádný důvod, aby byl do země vpuštěn byť i jeden ilegální migrant atd. Následovat měly dotazy poslanců, celkově byla pro slyšení a diskuzi před petičním výborem vyhrazena 1 hodina. Průběh tohoto slyšení, který byl zveřejněn na mnoha alternativních médiích, ukázal na přímo zastrašující chování vybraných německých poslanců. Dá se to spíše nazvat nějakou satirou na německé poslance. Řeč Very Lengsfeldové byla neustále přerušována, poslanci slyšení zdržovali dotazy mezi sebou. Velmi rázně do diskuze vstoupil až publicista Henryk M. Broder, který řekl, že to, co poslanci Bundestagu nazývají společenskou nepohodou, tak tomu se normálně říká způsob udržování demokracie, ke které patří také hádky. Poslankyně za Zelené mu kontrovala, že petenti nenabízejí žádná řešení. Broder odvětil, že to p. Lengsfeldová řekla zcela jasně, a že je to snad úkol politiků hledat řešení, situace však spíše poukazuje na to, že politici svůj „job“ dělat neumí. Řekl také, že jsou na tomto setkání také proto, protože si připadají trochu jako cestující na Titaniku, ledová kra je již viditelná na obzoru, ale kapitán, který by mohl kurs ještě obrátit není k mání. Broder také citoval básníka Karla Krause, který jednou prohlásil:

    „Nejsem žádná slepice, ale poznám, kdy je vejce zkažené“. Mým úkolem a paní Lengsfeldové je právě to konstatovat „vejce je zkažené!“

    Jak to vypadá v současném Německu se svobodou vyjadřování Vera Lengsfeldová, popsala na příkladu jejího zrušeného vystoupení. V září 26. totiž měla Vera Lengsfeld vystupovat v rámci Hayek klubu v Kolíně nad Rýnem na téma „Máme ještě svobodu vyjadřování?“, ale nakonec z toho nic nebylo, jak píše na svém blogu viz ZDE. Antifašistický akční spolek, zkráceně Antifa (Antifaschistische Aktionsbündnis) vyzval k demonstraci proti ní a Hayek klubu, navíc důrazně telefonicky a e-mailem vyzvala Antifa vlastníka restaurace, aby odmítl poskytnout prostory pro tuto akci, navíc mu pohrozili jejich návštěvou. Akce se tedy nekonala. Lengsfeldová má za to, že tomu vděčí především tomu, že byla hlavním řečníkem na demonstraci v Kolíně nad Rýnem v dubnu tohoto roku a tato demonstrace byla Antifou označena jako pravicová demonstrace. Tématem byl zákon ke zlepšení prosazování práva na sociálních sítích (Das Netzwerkdurchsetzungsgesetz - Gesetz zur Verbesserung der Rechtsdurchsetzung in sozialen Netzwerken – NetzDG). Na této demonstraci na ní z publika různě pořvávali a jeden výrostek jí dokonce nazval „nacistickou štětkou“. Demonstrujícího publika se zeptala, zda jsou si vědomi, že jedním z největších kritiků zákona v Bundestagu je Konstantin von Notz za stranu Zelených a Petra Pau za Levici. A zeptala se jich, zda jsou podle nich oni dva také nacisté? Mladíkovi z Antify, který ji počastoval výše zmíněnou urážkou, po skončení uštědřila facku, protože mu chtěla jasně ukázat, že ona, trojnásobná matka, dvojnásobná babička a nositelka Řádu Spolkové republiky Německo za zásluhy (Bundesverdienstkreuz) něco takového nenechá bez trestu (pozn. jde o jediné německé spolkové vyznamenání, které je propůjčováno za významné činy v politické, hospodářské, kulturní, duchovní nebo veřejně prospěšné činnosti). Takže od té doby je zřejmě ještě více v hledáčku Antify. Podle ní, to co dělá Antifa, je očividný teror a otevřeně pošlapuje svobodu vyjadřování a bylo by také moc zajímavé vědět, zda jsou tyto protesty proti pravici financovány z rozpočtu města nebo jednotlivých spolkových zemí. Také by bylo zajímavé se Antify zeptat, jak ona to myslí s tou svobodou vyjadřování. Tak tedy jedná Antifa, konstatuje Vera Lengsfeldová. Ostatně se podle ní později ukázalo, že kromě organizátorů, nikdo z účastníků demonstrace proti ní vůbec nevěděl, o co jde. Pouze byla ohlášena „party proti nacistům“. Podle ní se Německo stalo světem, kde CDU je infiltrována prostřednictvím bývalé SED funkcionářky Angely Merkelové (pozn. fakticky Merkelová do strany SED nikdy nevstoupila, byla však velmi aktivní členkou FDJ - Svobodná německá mládež - Freie Deutsche Jugend). Je to zřetelné u některých členů CDU, kteří mají blízko k extrémní levici. Navíc se podle ní rychle šíří levicově fašistická Antifa financovaná i z různých spolkových ministerstev. Podle Lengsfeldové si bude muset sám německý národ „vyžrat“ co mu politici nadrobili, zatímco oni již mají domy někde v Panamě nebo jinde.

    Na závěr bych ještě chtěla stručně k demonstracím v Německu doplnit, že na jaře probíhaly další pondělní demonstrace, tentokrát bylo hlavním heslem „Pryč s Merklovou“

    V březnu 2018 se v Hamburku a mnohých jiných městech konaly demonstrace lidí, kteří jsou proti vládě Angely Merklové a také proti islamizaci Německa. Iniciátorkou byla Uta Ogilvie, hlavními řečníky na demonstraci v Hamburku byli Matthias Matussek a Jürgen Fritz. Proti nim stála demonstrace „Povstání proti nacistům a rasistům“, k nim se také přidalo cca 80 kurdských aktivistů. Policie byla v pozoru včetně připravenosti vodních děl a jezdeckého oddílu. Došlo k dočasnému zastavení provozu na nádraží Dammtor viz ZDE. Různí buřiči házeli pytlíky s barvami na fasádu domu iniciátorky demonstrace Ogilvie, vykřikovali „dnes to bouchne“, atakovali rovněž jejího 80 letého otce, levicoví aktivisté navíc poškodili auta a házeli do místností domů láhve naplněné barvou, kde spaly její děti. Kvůli tomuto násilí vůči rodině se Ogilvie dočasně stáhla do ústraní. Uta Ogilvie, jak sama říká, je obyčejná žena s vlastním názorem, matka dvou dětí. V současnosti se stala symbolem toho, jak nebezpečnou se situace v Německu stala.

    Matussek je novinářem - bývalým redaktorem Spieglu a později komentátorem deníku Die Welt, ze kterého byl v roce 2015 propuštěn, je autorem a jak sám řekl křesťanem a katolíkem. Je jedním z prvních, kdo podepsal Společnou výzvu 2018. Na demonstraci řekl, že „kancléřka Merkl je dosud kancléřkou díky přikývnutí spřízněných stran, protože v parlamentu není žádná opozice, zároveň je kancléřka odpovědná za neustálé porušování právního řádu“. Jürgen Fritz je vystudovaný filosof, sociolog, matematik, fyzik a historik, v současné době se hodně zabývá otázkou, zda islám skutečně patří do Německa a Evropy resp. vůbec smí patřit. Přispívá do řady alternativních médií, sám provozuje vlastní blog. Současně s již osmou demonstrací v Hamburku se měly uskutečnit další demonstrace v Berlíně, Drážďanech za účasti Pegidy, dále v Mohuči, Hanoveru, Wurzenu, Stuttgartu, Halle. Jeho proslov viz ZDE od 6. minuty, kde Jürgen Fritz mj. ve své řeči zmínil místostarostku svobodného města Hamburku Katharinu Fegebankovou, která se v rozhovoru pro jednou televizní stanici vyjádřila o protestujících lidech s tím, že „to jsou skuteční pravičáci, ti co tam vystupují, to nejsou pravicoví populisté, to jsou praví nacisté“. Dále řekla, že „je důležité zdůraznit signály občanské společnosti a pokud možno jít mezi ně a říci, vy nezničíte naší společnost, a že my pravičákům nedáme žádnou šanci“. Fritz se poté zeptal obecenstva: „Kdo tu vlastně používá nacistické metody – my nebo oni?“ Dále vyslovil, že islám nepatří do Německa, mj. se tak vyjadřuje 76 % obyvatel Německa, a kde je jejich zastoupení v parlamentu? Zmínil také, že výdaje na uprchlíky jsou enormní, byli o ně připraveni němečtí občané.

    Heslo „Merkelová musí pryč“ se do dnes objevuje na dalších mnoha uskutečněných demonstracích.

    Drbylink (pozn. mnou vymyšlené slovo pro účel zprostředkování nějakého drbu, který dokresluje dané téma, s odkazem na něj, uvedené informace jsou většinou až na konci textu).

    V souvislosti s přednáškami Very Lengsfeldové na veřejnosti, jsem našla jednu velmi zajímavou, kterou lze nalézt v záznamech na YouTube a o kterou bych se chtěla podělit i se čtenáři Nové republiky. Týká se vzestupu Angely Merkelové do vrcholové politiky Německa. Obě se znaly z dob NDR, přesto se později, zejména v důsledku zásadních změn ve straně CDU, jejich cesty rozešly viz video ZDE (pouze v němčině, jedná se o volný překlad stěžejních informací).

    O působení Angely Merkel a o osobních zkušenostech s ní.

    Vera Lengsfeldová svou přednášku uvedla konstatováním, že v NDR měli sice více politických stran, avšak ve skutečnosti byla jen jedna stěžejní. Toto se právě podle ní znovu obnovilo. Neformálně to existuje již déle, rozdíly mezi stranami unií CDU/CSU, Die Grünen, SPD a FDP (Křesťanskodemokratická unie Německa/Křesťansko-sociální unie Bavorska, Zelení, Sociálnědemokratická strana Německa a Svobodná demokratická strana) jsou zanedbatelné. A to v programech i v jejich vyjádřeních. Merkelová by podle ní byla již dávno neakceschopná, kdyby neměla podporu Zelených, v poslední době se to projevilo zejména u skandálu BAMF (Německý úřad pro migraci a uprchlíky - Bundesamt für Migration und Flüchtlinge, pozn. úřad neoprávněně přiděloval azyl uprchlíkům, kteří na něj neměli právo aj. praktiky), neboť to byli právě Zelení, kteří úspěšně zabránili tomu, aby to bylo projednáno v Parlamentním výboru pro prošetřování záležitostí, které jsou ve veřejném zájmu. Kdyby bavorská strana CSU měla tu odvahu se oddvojit od CDU, a kdyby se rozšířila i do ostatních spolkových zemí, na což mnozí čekali, tak by Angela Merkelová stejně dál pokračovala se Zelenými. Sice něco takového nenastalo, ale jsem o tom přesvědčena, řekla Lengsfeldová. Také podle některých šetření je Merklová dnes více oblíbená u levice než u klasických konzervativních voličů. Takže Merklová se může plně spolehnout na Zelené. Také pokud byly spory okolo migrační otázky, byla vždy zcela v klidu, nebyla na ní vidět žádná nervozita. Také bývalý politický vězeň Dieter Dombrowski nedávno řekl, že strany CDU, SPD, FDP, Zelení a Die Linken jsou si stejně vzdálené a lze dělat koalice se všemi. Podle Very Lengsfeldové Německo došlo do bodu, o kterém se dávno zmiňovala Hannah Arendtová (pozn. známá politická filosofka a publicistka německo-židovského původu, studovala filosofii u Karla Jasperse a její zásadní dílo je Původ totalitarismu, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let psala články pro New York Review of Books, kde kritizovala zneužívání výkonné moci a to, co nazývala „imperiální prezidentství“ ve spojitosti s vojenskou intervencí ve Vietnamu, na její počest nese její jméno Institut Hannah-Arendtové pro zkoumání totalitarismu při Technické univerzitě Drážďany - Das Hannah-Arendt-Institut an der Technischen Universität Dresden). Arendtová formulovala, že jako odpověď na nacistickou diktaturu a také na diktaturu v NDR se má vždy držet distanc od extrémní pravice i od extrémní levice. To se podle Lengsfeldové dnes již vůbec neudržuje. Toto lze dobře vidět i na požadavku Merkelové na otevření hranic v roce 2015. Totiž tento požadavek na otevření hranic již v 90. letech na sjezdu Zelených poprvé požadovala Claudia Roth a tenkrát to i Joschka Fischer ze strany Zelených (pozn. pozdější ministra zahraničních věcí) komentoval slovy, že jí asi přeskočilo. Tenkrát to ještě jako myšlenku zcela sestřelili, no a teď to Merkelová prosadila. Stejně jako prosadila požadavek Zelených na odstoupení od atomové energie a nově dokonce od těžby uhlí. CDU tomu vůbec neodporovala a téměř bez odporu jí následovala. Takže je realizována levicová politika, dokonce až extrémně levicová.

    Toto je podle Very Lengsfeldové neuvěřitelné a řekla, že když v roce 1996 vstoupila do CDU, tak skutečně probíhaly diskuze, a často byly skutečně kontroverzní, a také byl znatelný občasný odpor vůči předsednictvu. Toto ale, jak se zdá, už vůbec neexistuje. To vše má co do činění s osobou Angely Merkelové. Angela Merkelová se podle její vlastní výpovědi v roce 1998 po pádu Berlínské zdi vydala, tedy v době, kdy to již nebylo nebezpečné, z Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR a hledala napojení na nějakou stranu. Lengsfeldová říká, že je to dle její výpovědi, „sama mi to vyprávěla“. Nejdříve šla za předsednictvem SPD. Angelika Barbe, moje kamarádka a také bojovnice za občanská práva (pozn. hrála vedoucí roli v opozičním hnutí v NDR) z ní měla pocit, že se chce hned zařadit do vedení strany. Angelika Barbe jí však vysvětlila, že to tak v této straně nejde, že se musí nejdříve přihlásit do strany na krajské úrovni a až pak může spolupracovat s SPD. To se však Merkelové nelíbilo, takže do SPD nevstoupila. Šla tedy dále a skončila u malé strany Der Demokratischer Aufbruch, což byla jedna ze stran vzniklých z občanského odporu. Merkelová se díky tomu, že šlo o velmi malou stranu, dostala hned nahoru a stala se mluvčí strany a pravou rukou Schnura, který byl nejznámějším představitelem této strany. Byl také advokátem evangelické církve v NDR a krátce vrcholným kandidátem pozdější Aliance za Německo. Avšak při volbě do lidové komory (parlamentu tehdejší NDR) vyplavalo, že byl spolupracovníkem Stasi. V té souvislosti přišla Angela Merkelová s celým předsednictvem za Verou Lengsfeldovou, která v té době byla mluvčí strany Zelených (pozn. později v roce 1996 se stala členkou CDU) a chtěla od ní vědět, zda je pravda, že byl Schnur spolupracovníkem Stasi (Ministerstvo pro státní bezpečnost - Ministerium für Staatssicherheit). Poté, co to Lengsfeldová potvrdila, protože ho znala, obhajoval jí totiž jako advokát, když byla vězněna, se Merkelová velice rozzlobila, jak to může říkat. Schnur následně zcela zmizel ze scény. Strana Der Demokratischer Aufbruch v roce 1990 vstoupila do aliance s východoněmeckou CDU, ještě v témže roce se stali součástí západoněmecké CDU. Ewald König (pozn. rakouský korespondent v NDR v době sjednocení) se později ptal Lothara de Maizière, který byl několik měsíců před sjednocením posledním předsedou vlády NDR a později také ministrem zahraničí a předsedou CDU v bývalé NDR, mj. také obhajoval 105 zavřených občanských aktivistů, proč zvolil Merkelovou za mluvčí strany (pozn. v roce 1990), ten odpověděl, že mu byla doporučena a tvářil se, že jí dříve neznal. To však nebyla pravda, on a její otec farář Kasner byli přátelé (pozn. otec Merkelové byl výrazně levicový). König také podle Lengsfeldové řekl, že Merkelová formálně nikdy do CDU nevstoupila, ale strana Der Demokratischer Aufbruch byla plně převzata CDU, jí pak byl jen někdy vydán stranický průkaz. Vždy však měla velkou distanci k CDU jako, že jde o stranu ze západu. V roce 1990 byly volby a Merkelová stále nepatřila do žádné stranické základny v nějaké krajské pobočce strany. Günther Krause byl ministrem dopravy v Kohlově vládě, nejprominentnějším politikem pocházejícím z východu a poslancem za Meklenbursko-Přední Pomořansko, jí poradil, ať to zkusí na Rujáně a ve Stralsundu, tam také měla dlouholetého přítele, který v tamní CDU měl důležité postavení. Obě místa při volbách měla určit jednoho kandidáta do Bundestagu, volby se konaly na Rujáně, lidé ze Stralsundu tam přijeli autobusem, za Rujánu měli svého kandidáta a lidé ze Stralsundu podporovali Merkelovou. Vera Lengsfeld říká, že jí toto sama Merkelová vyprávěla. Poté byl v 1. kole zvolen kandidát z Rujány, lidé byli spokojení a již částečně odešli domů, podle Lengsfeldové byli tenkrát ještě naivní a neuvědomili si, že systém v případě, že neměl zvolený kandidát většinu, vyžaduje 2. kolo volby, v tomto pak byla zvolena Merkelová, voliči kteří přijeli autobusem ze Stralsundu, tam totiž ještě zůstali. Získala tím konečně poslanecký mandát do Bundestagu. De Maizièrse po znovusjednocení Německa3. října1990 stal ministrem pověřeným zvláštními úkoly, ale již 17. prosince1990 abdikoval a zcela zmizel ze scény z důvodu, že se také zjistilo, že měl styky s lidmi z tajné policie Stasi. Kohl pak rozhodl, že nemůže mít stěžejní funkci, domluvili se, že vrátí mandát, ale zůstane členem CDU. Günther Krause však Kohlovi řekl, že potřebuje do vlády ještě alespoň druhého představitele z bývalé NDR a navrhl Angelu Merkelovou. Kohl přijal a ona se stala ministryní pro ženy a mládež v jeho vládě, vstoupila tím do vrcholové politiky. Po skandálu s příspěvky, kdy se Kohl k přijetí darů pro stranu přiznal, avšak odmítl sdělit jména dárců a po prohraných volbách v roce 1998 se předsedou spolkové CDU stal Wolfgang Schäuble, přičemž Angela Merklová se stala generální tajemnicí strany. Brzy poté byl i Schäuble nařčen z přijetí peněz v hotovosti do pokladny strany a musel se vzdát funkce předsedy. Nastala situace, kdy původně byli dva korunní princové ve straně Schäuble a ministr obrany Volker Rühe, avšak poté, co Schäuble po skandálu odstoupil, byl Rühe přesvědčen, že on bude předsedou strany CDU a začal již vyjednávat o budoucích postech ve straně. Při rozhovoru s Angelou Merklovou, mu tato ale zcela neočekávaně sdělila, že předsedkyní strany bude ona. Nějakou dobu byl Schäuble ještě předsedou frakce strany v Bundestagu, kde mu byla dokonce vyslovena důvěra. Avšak po záhadném jednání, které trvalo 45 minut se zástupcem CDU Severní Porýní-Vestfálsko (NRW) Norbertem Lammertem, vyšel Schäuble ven a vzdal se funkce předsedy frakce, krátce jím byl Friedrich Merz, pak ale Angela Merklová nastoupila i na tuto funkci. Poté začala se změnou politiky CDU.

    (Pozn. Thomas de Maizière od 17. prosince 2013 zastával ve třetí vládě Angely Merkelové post Spolkového ministra vnitra Německa; ve funkci působil do 14. března 2018, slyšet o něm bylo nejvíce zejména s uprchlickou krizí na podzim 2015, viz výše, je bratrancem Lothara de Maizière, o kterém jsem psala výše).



    0 0

    Jana Maříková
    31. 10. 2018
    Syrské obranné síly SDF přerušují svou operaci proti ISIS ve východní Sýrii v souvislosti s tureckými útoky. Teroristé ISIS znovu dobyli téměř všechny ztracené oblasti, které ztratili díky SDF v posledních měsících, a nyní rychle postupují do Iráku. Podle televize ZDF Irácká armáda reaguje na postup teroristů z ISIS a nyní míří vzdušnými útoky na syrsko-iráckou hranici. Irák také posílá masivní vojenské posily do pohraničního města Al-Qaim. Irácká armáda nechce nechat teroristy ISIS znovu zaútočit na Irák, jak tomu bylo před několika lety. SDF se stáhla z oblastí, které následně znovu dobyli teroristé ISIS. 



    Proto byli teroristé ISIS schopni obsadit tyto oblasti. Mnoho bojovníků SDF míří na hranici s Tureckem a chce bránit sever Sýrie východně od Eufratu proti Turecku!

    Připadá vám to jako mír? A přesto - zjevně je to výsledek Istanbulského summitu Turecka, Ruska, Francie a Německa, který se uskutečnil minulý víkend! Summitu, který byl a stále je slavován jako průlom v mírovém uspořádání Sýrie!

    Ve středu 31. 10. 2018 zesílilo turecké dělostřelectvo ostřelování oblasti v severní Sýrii kolem města Kobání. Jak uvádí oficiální stanovisko velitelství SDF, byly už první oběti na životech a obyvatelé dvou vesnic už museli opustit své domovy. Syrské síly také logicky přerušily své operace v Déir es Zor a ustupují směrem ke Kobání - bránit své. A o to tu asi od začátku celé akce šlo. Turecko a zejména rodina prezidenta Erdogana byli zvyklí kšeftovat s ropou, kterou jim dodával Islámský stát. A tento zdroj hrozil vyschnout. Kurdové se stáhli z oblasti Déir es Zor, kde jsou ropná pole, islamisti je obsadili zpět a obchod může pokračovat.

    Na stránkách francouzského Kurdistan au féminin jsem zachytila následující status i s přiloženým zdrojem: "TURECKO VYZÝVÁ ŽOLDÁKY, ABY ZAÚTOČILI NA SYRSKÉ KURDY:



    Turecká armáda vyzývá žoldáky, kteří se podíleli operací Eufratský štít a Olivová ratolest v Afrínu a v severní oblasti Aleppa, aby dali na seznam jména bojovníků a skupin, které se chtějí účastnit pozemní vojenské operace proti Kurdům východně od Eufratu.

    Turecko očividně hodlá svolat skupiny, které byly Assadovým režimem vyhnány z oblastí, které kontroluje, aby se účastnily této vojenské operace."


    Dnes celý den - jedna zpráva za druhou, které potvrzují to samé. Islámský stát na vzestupu, Kurdové, jak chtěl Erdogan, "zahnaní do kouta". To je mír, na který mohou být Evropa a Rusko opravdu hrdi. Tady mohli ukázat, jak chtějí zabránit skutečnostem, které vedou k tomu, že lidé utíkají ze svých domovů před válkou. Místo toho pomáhají Erdoganovi "vyrábět" další a další uprchlíky, kterými může účinně vydírat. Teď chce od Evropy 33 miliard dolarů jako výpalné - a dostane je. Platit budeme přes Merkelovou i my. Žádná válka dnes není lokální. Z Afrínu uprchlo více než 150 tisíc lidí a zbytek jich tam živoří pod nadvládou tureckých džihádistických spojenců. Červený kříž a půlměsíc si stěžují, že už se tam nemohou měsíce dostat a situace tamních lidí se zhoršuje. Olivové háje jsou vyplundrovány a úroda odeslaná do Turecka. Kolik lidí asi uteče z Kobání, města neméně hrdinského, než byl kdysi Stalingrad? A kdo ukořistí tamní cementárnu? Kdo staví megalomanická letiště a obrovské přehrady? Kdo potřebuje promazávat kola válečného průmyslu? Odpovědět si musí "mírotvorci" sami.

    Situaci na na bojištích lze v grafické podobě sledovat na infoserverech Syria.liveuamap a Iraq.liveuamap

    0 0
  • 10/31/18--21:30: Debakl nejen liščí
  • TARAS2
    1. 11. 2018  TarasovaTerasa
    Svůj palác jsem začal stavět ještě za bolševika, v destinaci, kterou lze bez rozpaků označit za oblast, kde lišky dávají dobrou noc. A skutečně: přijedu na parcelu a na hromadě písku leží lištička, jak ta vymalovaná v pohádkové knížce o Budulínkovi, v poloze spokojeného spánku. Tedy tuhá.



    Hospodář mysliveckého sdružení přijel s pytlem, milou lišku do něj strčil a zavezl na veterinu. A fik, měla vzteklinu, potvora pohádková.
    O rok později po příjezdu koukám, že u křoví v živém plotě z polohy ležícího střelce na mě kouká liška a nejeví známky neklidu, jako bych nebyl majitelem parcely já, ale ona. Kompetenční spory jsem nechal na později, Slovákům, a hleděl si svého. Druhý den už zrzavá Vašáryová ležela kousek opodál, stejně jako ta první, tedy opět tuhá. Hospodář, pytel, veterina – a fik, měla jí.

    Liška měla doupě dokonce i v bezprostřední blízkosti mého sídla, u silnice, která ho částečně obtáčí, jsem našel liščátko-kojeňátko, nanejvýš jeden měsíc staré, schovalo se před strojem, který čistí a prohlubuje příkopy právě do toho pangejtu a blbá mašina ho vzala. Vykopal jsem mu hrobeček, jak se na dobré sousedské vztahy sluší a patří.

    A minulý týden jsem čučel z okna a po parcele mi štrádovala další Bystrouška. Takže o zapadlosti mého bydlení v souladu s výše uvedenou průpovídkou doufám není sporu.

    A jak se tady žilo za bolševika a jak dnes?

    Z pohledu urbanistického je tady dvanáct stavení (za první republiky 34, rozdíl srovnán se zemí), čtyři neobydlená a k prodeji, trvale bydlících sedm domácností, jedna rekreačka. Za bolševika žádné neobydlené. Z pohledu sociologického to začne být pro srovnání zajímavé. Tehdy tady byly dvě důchodcovské famílie, všichni z těch zbývajících deseti pracovali, v JZD ve střediskové obci dva, na nádraží jeden, zbytek byli dojíždějící inteligenti. Dnes tady pracuje jedna jediná rodina, smíšená českoněmecká, podnikají za německý peníz v obchodě. Zbývající jsou všichni důchodci. Je to prohra, čtyři neobydlená stavení a nulový počet obyvatel v produkčním a vlastně i v produktivním věku ilustrují úprk obyvatelstva do měst. Z hlediska infrastruktury nedošlo za ta léta k jedinému zlepšení stavu osady, pouze se udržuje bolševikem a sudeťáky vybudované a to většinou záplatováním. Z hlediska sociologického je to další prohra nového režimu, důchodcovská vesnice je bez perspektivy a dokonce i mně chybí řev dítek, hyperaktivních hajzlíků s ADHD.

    Z hlediska bezpečnosti je to Armagedon. Před revolucí se tady nekradlo. Měl jsem parcelu neoplocenou, materiál venku, míchačka volně přístupná, přesto se mi za ty čtyři roky výstavby za bolševika nic neztratilo, a to jsem na polosamotě. Po převratu hotová spoušť, jak co se provozu týká, tak i co do bezpečnosti. Každá usedlost už zažila vloupání, včetně mé, co je venku a nepřivázané je fuč, policajty nevidno jak je rok bóží. Když se stane vloupačka, přijedou, tváří se chytře, což jim dělá jisté problémy, musíte na oddělení sepsat oznámení, kvůli pojišťovně, jinak to nemá smysl, protože žádného zloděje ještě nikdy nevypátrali, a to ani když byl jasný, bezdomovec, který se vlámal do neobydleného stavení v sousední, kilometr vzdálené osadě.

    Co se týká obslužnosti, tak dopravní se nezměnila, na nádraží je to pořád ten kilometr, akorát lístek do metropole nestojí korunu československou, ale dvacet čtyři českých. Armagedonem číslo dva se stala obslužnost co se potravin týká. Za Husáka sem dvakrát týdně zajížděla pojízdná prodejna, která měla sortiment se základními potravinami a zeleninou, navíc drogerie, chlast, tabáček a noviny. Dalo se tady bez problémů žít dlouhou dobu, aniž by byl člověk nucený jet do okresního města. To je dnes pryč, protože pojízdnou prodejnu přece vláda kapitalistů dotovat nebude a soukromník by musel mít ceny jako v Las Vegas. A na to důchodci nemají. Takže pokud mohou řídit a vlastnit automobil, tak na nákupy jezdí, když už nemůžete, nezbývá, než nemovitost prodat a odstěhovat se do města. To je i důvodem pomalého vylidňování. Jenže – komu prodat, kdo by se sem stěhoval? Taková maličkost, s tak dalekosáhlými následky. Pražákům to pochopitelně nevadí.

    No a mezilidské vztahy, abychom byli kompletní: nemluví a nekamarádí nikdo s nikým, jenom dvě důchodkyně se jakžtakž druží, u ostatních když nepanuje převládající nenávist, tak se vztahy omezují na splendid isolation. Rozeštvala to hlavně jedna podnikatelská famílie, která se sere do všeho a do všech, zanechala tady jako památník raných devadesátých klondajkovských let rozestavěnou a nikdy nezaplacenou průmyslovou monstrhalu (odsouzena k podmínce za podvod s podnikáním související). Ilustrace toho, jací lidé se vrhli do podnikání po převratu. Za bolševika se pekl beran s celovesnickou žranicí, chodilo se koledovat, vinšovat k Vánocům, dokonce i nevěra slavila své bakchanálie.

    Ani na to cizoložení už se nezmůžeme.

    V celkovém výsledku a v místě kde dávají lišky dobrou noc vítězí komouši nad kapouši fotbalovým skóre 6 : 0.

    Což je debakl.

    0 0
  • 10/31/18--23:00: Něco o vlastenectví
  • Napsal sl-lopatnikov, překlad Janika, převzato odtud.
    1. 11. 2018  OstrovJaniky
    Nejlepší způsob, jak se vypořádat s pojmem vlastenectví, je založen na teorii Modrého světa, s přihlédnutím k teorii komunismu. 

    Nejprve ke komunismu. Díky protisovětské propagandě lidé zcela zapomněli význam tohoto konceptu.
    Podle definice komunismus je svět bez zlodějů, zejména bez vykořisťovatelů.

    Tam, kde jsou zloději, je Modrý svět. Modrý svět je takový svět, který je vždy organizován v zájmu zlodějů. Viz například Ukrajina. A Rusko.

    Jak se s touto situací vypořádá rozumný ne-zloděj?

    Je zřejmé, že člověk ne-zloděj má zájem o ochranu vlasti před jakýmikoliv zloději. Je to jeho vlast a je pro něj cenná právě proto, že v ní nejsou legální zloději a proti nelegálním společnost bojuje.

    Ne-zloděj může a měl by být v tomto smyslu vlastencem komunistické společnosti. Ale pokud neexistuje žádná taková společnost a svět je – Modrý, to znamená, že je rozdělen mezi klany zlodějů, co má potom člověk ne-zloděj dělat, když nemůže mluvit o zničení zlodějů a vytvoření společnosti bez nich? – V podmínkách Modrého světa je „vlastenectví“ ochrana území „svých“ zlodějů od „cizích“ zlodějů. Ale zloději nejsou košile. Žádní zloději nejsou „bližší tělu“ čestného člověka. Nejsou žádní „naši“ zloději, ani „cizí“ zloději. Jsou to jen zloději. Bez ohledu na území, etnický původ, náboženského vyznání, barvu pleti a další vnější znaky. A když si to uvědomíte, pak co je vám do jejich zlodějských bojů?

    Existuje přísloví: „Páni (zloději) se perou, otrokům pačesy rvou“. No, tak nebuďte otrokem, odstupte stranou. Nechte pány rvát si vlasy. Nebo idioty, kteří nechápou, v čem je smysl jejich lásky k jejich „rodným zlodějům“. A ne-zloděj by si měl v podmínkách Modrého světa vybrat tu jeho část, kde jsou zloději co nejdále od něho, a pokud je to možné, co nejméně je krmit. A to je v souladu s pravdivým příslovím: „ryba hledá, kde je hlouběji a člověk je tam, kde je lépe.“ A lidem je lépe tam, kde nejsou zloději.

    To je všechno, co má smysl říkat o vlastenectví. Břízky jsou samozřejmě dobrá věc, ale ne ve stejné láhvi s Jumaševy, Deripasky a nějakými Abramoviči. „Za vlast, za Jumaševa!“ – Není to zábavné.

    - - -



    0 0

    Karel Got,t v rozhovoru pro ČR Dvojka(záznam)
    31.10.2018 
    V interview na ČRo Dvojka mluvila ikona české hudby, Karel Gott.

    Nazpíval více jak dva tisíce písní. Má doma nepřeberné množství ocenění. A stal se i Zpěvákem století. Kdo? No přece Karel Gott.



    Od Českého rozhlasu dostal ocenění Zpěvák století. „. Zpívám více než půl století. Tak na tom asi něco bude. A když jsme v rozhlase, tak ten má lví podíl na tom, že takovou trofej dostávám,“ považuje si ocenění Karel Gott.
    Cení si zároveň i Zlatých slavíků. „Já měl vždycky konkurenty, kterých jsem si považoval, kteří mi dýchali do zad,“ říká Zpěvák století Karel Gott. Největším konkurentem mu byl podle jeho mínění Waldemar Matuška.
    Které své album považuje za nejdůležitější? Zažil během své kariéry i smutné chvíle? Bylo těžké udržet si to své i momentální módě navzdory?
    pokračování na audio záznamu zde


    0 0

    Václav Umlauf
    1. 11. 2018   E-republika
    Naši hlavní mediální fejkaři maskují oficiální zahájení studené války jako exotickou nemoc zvanou “střevní chřipka”. Naše armáda trpí militarizovanou formou hnačky, která nutí naše vojska poletovat od prohrané války v Afghánistánu až po ruské hranice. USA, Rusko a Čína už nemají iluze a dobře vědí, že to spěje do pořádných sraček.

    Kamarád se mi pracovně omlouval, že něco nemohl v daném termínu udělat, protože měl tajemnou nemoc, kterou klasifikoval jako “střevní chřipku”. To mne zaujalo a vzrušilo, ta záhadná nemoc. Znám jen normální chřipku a nemoc cizích lidí mi není lhostejná, protože jsem vždy alespoň zvědavý, když jsem zdravý. Po dalším vyptávání jsem byl naprosto zklamán. Nešlo o žádnou exotickou nemoc, protože to byla obyčejná “sračka”. Tímto lékařským termínem na Valašku a na Slovácku označujeme existenciální stav zahrnující výše uvedenou klasifikaci této vcelku neškodné a přechodné nemoci. Protože jsme na hranicích se Slovačí, tak tamější specialisté označují stejný existenciální stav slovem “hnačka”. Lingvisticky viděno nejde o totéž. Slovenská terminologie sleduje teleologický pohyb k lokalitě, zatímco slovácký výraz přesně označuje akci prováděnou na místě. Hnát se můžete i za autobusem a za ideou neoliberálního kapitalismu. Sračku dostanete jen ve druhém případě. Postmoderní termín “střevní chřipka” je naprostá kravina, protože nás, Valachy a Slováky, jen mate. Pak si myslíme, že máme bůhví jakou zvláštní nemoc, kvůli které je třeba jít k místnímu ukrajinskému brigádníkovi. Ten dnes nahradil socialistického odborníka zvaného “doktor”. Přitom trpíme obyčejnou sračkou, anobrž hnačkou, na kterou stačí normální frťan slivky, nebo dva, nebo tři. Ten čtvrtý si dáte na kloktání, ale slušnou medicínskou slivovici přece nebudete plivat na zem. S neoliberálním doktorem-brigádníkem to nemá co dělat, tam se chodí beztak jen umřít. A naši bývalí socialističtí doktoři jsou dnes v Německu a Velké Británii.

    A nyní ke studené válce rozebrané v rámci výše uvedeného lingvistického trojúhelníku. Začněme mediálním fejkem zvaným “střevní chřipka”. Tento stav světa je ve skutečnosti nikoliv pouze jednorázovou sračkou, ale pořádným politickým průserem. Začneme článkem z roku 2016 pod názvem NATO jako imperiální nástroj. Článek ukazoval začátek studené války, která dnes běží naplno. USA nyní asi zruší účast na druhé a pro Evropu zcela klíčové smlouvě o jaderných zbraních středního doletu (INF). Citujme z článku.

    Další velmi důležitá Smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) dopadla stejně. Smlouva byla ratifikovaná v roce 1988 a týkala se jaderných zbraní středního doletu. Zakazovala střely s doletem od 500 do 5500 km odpalované ze země. Jako vždy se našlo technické řešení. Staré zbraně byly zlikvidovány a nové se nasadily do výzbroje už podle nových pravidel. Smysl dohod je obcházen oběma stranami. USA si stěžují na námořní rakety s plochou dráhou letu (P-800 Oniks-Jachont kód NATO: SS-N-26 Strobile, index GRAU: 3M55) je sovětská a ruská nadzvuková těžká protilodní střela. BrahMos s doletem 290 km a rychlostí 3Machy je indicko-ruská nadzvuková křižující protilodní střela použitelná jak proti lodím, tak proti pozemním cílům. Byla vyvinuta společností BrahMos Aerospace). Modernizované systémy Iskander-M neporušují dohodu. Střely obsahují konvenční nálož o hmotnosti 480 kg a dokáží zasáhnou cíl na maximální vzdálenost s kruhovou odchylkou 5 až 7 metrů, dolet 400-500km. Automobil s raketami dokáže z klidové pozice odpálit rakety do 4 minut, nebo do 16 minut, pokud je v pohybu.

    Jenže USA a NATO mezitím zaspaly, Rusové mají nové typy zbraní, které smlouvy přímo neporušují. Proto také EU drží ústa a má pouze střevní chřipku. Obvinit Rusy z nedodržování dohody mohou pouze mediálně hnačkovité USA. V EU by to znamenalo veřejnou debatu o jaderných zbraních, které se NATO a hlavně Německo odcházející proamerické svazačky Merkelové hledí za každou cenu vyhnout. A k tomu přibyla Čína, která má na dostřel středních raket kompletní US-základny v Japonsku. Na Čínu se původní smlouva nevztahovala, protože tyto rakety neměla. Bolton se v Moskvě marně pokoušel zatáhnout Rusy do toho, aby za Američany udělali špinavou práci a přesvědčovali Číňany o vstupu ke smlouvě. Vzhledem k oslabené mocenské pozici USA šlo o dosti zoufalý pokus na úrovni diplomatické sračky. Proto se o Boltonově střevní chřipce alias zcela neúspěšné návštěvě Moskvy raději v našich hlavních mediálních kadibudkách moc nemluvilo.
    USA se za celé NATO demokraticky rozhodla, že budou dělat manévrovací militaristickou hnačku kolem ruských hranic, celý rok a zcela globálně. Proti novým ruským zbraním inzerovaným Putinem není ochrana, viz článek Hrozivé mlčení západních prodejných médií na Putinův projev v ruské Dumě. Takže se do EU navozí znovu americké jaderné zbraně středního doletu. Střel Pershing a SS-20 se Evropa zbavila po masových demonstracích na Západě a disidentských akcích na Východě, které skončily demilitarizací Evropy v roce 1991. Celé kolo zbrojení začne znovu a do americké základny Rammstein se už navážejí masové kontingenty munice z USA. NATO technologicky zaostalo a prohrálo další kolo ve zbrojení. Tak to dožene stejně jako před dvaceti lety zaostalí Rusové, tedy masivní střevní chřipkou jaderných zbraní středního doletu rozmístěných asi jednu minutu letu od ruských hranic. Reakce Ruska a Číny na nové kolo zbrojení a na jednostranné vypovězení už v pořadí druhé strategické smlouvy je jasná. Obě strany prohlásily na adresu USA, že se připravují na globální sračku zvanou “válka”. A připomeňme, že už nejde o dvě velmoci, ale o tři.
    Naši hlavní mediální fejkaři maskují oficiální zahájení studené války jako exotickou nemoc zvanou “střevní chřipka”. Nikdo neví, co to je, a hlavně se o této trapné nemoci nesmí nahlas mluvit. Naše armáda už asi rok trpí militarizovanou formou hnačky, která nutí naše vojska poletovat od prohrané války v Afghánistánu až po ruské hranice. USA, Rusko a Čína už nemají iluze a dobře vědí, že to spěje do pořádných sraček. Takže se vraťme k článku Paranoická vize reality jako politický program 
    Západu. Valašsky viděno, je jasné, že pokud máme nemoc zvanou “intelektuální sračka”, tak ji nelze zaměnit za militarizovanou hnačku. To není léčba, ale návod na spolehlivou sebevraždu. A pokud jsme tak hloupí, že tuto oficiální militarizaci připustíme, pak nemůžeme být fejkaři na kvadrát a být zticha, popřípadě mlžit o studené válce tří světových velmocí jako o střevní chřipce. To je ten nejlepší způsob, jak zase skončit u Stalingradu. Tento globální průser z pozice fejkařské střevní chřipky podává fejeton Výuka dějepisu v roce 2020: Kdo nás osvobodil?

    Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

    Související články:

    0 0

    1. 11. 2018  ParlamentníListy
    OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ Evropská unie odchodem Angely Merkelové utrpí. Nikdo jiný totiž nebyl schopen přijímat zásadní rozhodnutí. Macron určitě ne, ten je spíš jen „bublifuk“ nápadů, které rychle splasknou, komentuje ohlášené „odcházení“ německé kancléřky Angely Merkelové analytička Tereza Spencerová. Ta v rámci svého pravidelného shrnutí týdenních událostí též poznamenává, že Merkelová a Macron se už ani nesnaží maskovat, že v Sýrii prohráli. A co soudí Spencerová o proběhlých oslavách století české státnosti?

    Pomalu, velmi pomalu odchází Angela Merkelová. Mnohé bylo řečeno, ale co je asi zásadní: Co to může znamenat pro německo-ruské vztahy? Je zde otázka, zda nastane změna kolem Ukrajiny či stavby Nord Streamu II. A zásadní otázka je také to, jak případný nový „leadership“ bude vyvažovat vztahy s USA, které chtějí vypovědět raketovou dohodu (současná německá vláda trochu brblala), a to právě s Ruskem? Čeští liberální politici naříkají, že teď se Německo začne starat více o sebe a méně o nás... A přitom náš státní tajemník pro evropské záležitosti vyzval Německo, ať se „více angažuje v Evropě“.

    Vše bude záviset na tom, kdo místo Angely Merkelové stane v čele CDU, ale dokud bude ona v čele vlády, a to má v plánu ještě v příštích třech letech, tak se německá politika ve vámi zmíněných směrech až tak zásadně a navíc hned měnit nemusí. Na druhou stranu lze ale nejspíš konstatovat, že její oznámený pomalý odchod bude mít dopady na Evropu, respektive Evropskou unii. Ať už s Angelou Merkelovou souhlasíte, nebo ne, byla ve skutečnosti jedinou hybnou silou EU. Dělala sice chyby, které jí asi spousta Němců i Evropanů obecně jen tak neodpustí, ale na druhou stranu platí, že chyby nedělá jen ten, kdo nedělá vůbec nic. Emmanuel Macron se sice loni pokusil stát se taky lídrem EU, ale moc politiků a států se mu s jeho desítkami nápadů oslovit nepodařilo. Spíš je z něj jen jakýsi bublifuk, který vypouští spousty krásných bublin, co ale hodně rychle praskají. Pro děti dobré, pro život už nikoli.

    Osobně bych si tipla, že EU s odchodem Merkelové, která navíc nechce ani žádnou funkci v Bruselu, silně utrpí. Žádná velká, natož zásadní rozhodnutí nelze na „bruselské“ úrovni čekat, protože Merkelovou coby „chromou kachnu“ nebude nikdo už brát moc vážně, a současně se ani nerýsuje nikdo, kdo by zaujal její roli. Macronův hlavní stratég, třiatřicetiletý Stéphane Séjourné, už prohlásil, že hodlají „otřást systémem“, rozbít tradiční „bruselské“ rozdělení na levici a pravici, i když je takové dělení podle mého dávno „rozbité“, a vést novou dělící linii mezi proimigračními a antiimigračními silami, přičemž chtějí nalákat španělské socialisty a centristy, německé zelené a tak podobně. Nevím, na kolik je to realistické. Aspoň se ukáže, kolik skutečných spojenců Macron v Evropě opravdu má.

    Takže se bude jen tak „přežívat“, a to přinejmenším až do příštího května, kdy se mají konat volby do Evropského parlamentu, po nichž se všeobecně očekávají jakási „škatulata“. A do té doby bude Evropská unie svým způsobem paralyzovaná. A to je samozřejmě z hlediska Unie krajně nepříjemné, protože už nyní prochází velkou vnitřní krizí a valí před sebou až příliš mnoho neřešených problémů. Zkrátka, z hlediska EU nepřišlo ono Merkelovic odcházení v ten nejvhodnější čas. Jestli tedy pro EU nějaké „vhodné“ časy ještě vůbec existují.

    Pokud jde o rakety, chystá se schůzka NATO–Rusko. Dostane někdo rozum, nebo se žádná změna čekat nedá? Začalo se psát, bohužel, o variantě rozmístění amerických raket středního doletu v Evropě. Jsme od toho ještě dostatečně daleko?


    Nevím, předpokládám, že rozmísťování amerických raket v Evropě taky může záviset na ochotě nebo neochotě evropských zemí mít je na svém území, ne? A stát se tak případným terčem v případné válce mezi USA a Ruskem. Lákavý způsob, jak se nesmazatelně zapsat do dějin a zbavit se budoucnosti. Takže uvidíme, kdo nakonec kývne – po vzoru Polska, které už připravuje „svůj“ americký Fort Trump – nebo kdo rakety odmítne.

    Z hlediska této otázky bych přitom na schůzku NATO–Rusko příliš nesázela. Koneckonců, šéf NATO Stoltenberg na ní jen zdůraznil význam dohody o raketách středního a krátkého doletu a vyzval Rusko, aby splnilo americké požadavky. Nejsem si jistá, jestli to zrovna takhle může fungovat. A třeba Putin už avizoval, že právě rakety středního a krátkého doletu budou hlavním tématem jeho rozhovorů s Trumpem 11. listopadu v Paříži. Za necelé dva týdny možná budeme o něco moudřejší. I když v nějaký průlom moc nevěřím, takže určitá nejistota bez dohody bude pokračovat. Mimochodem, v Rusku už se začíná mluvit o vojenské základně na Kubě… Dějiny se opakují, řekl prý Marx, jednou jako tragédie, podruhé jako fraška…

    Erdogan „slíbil“ novou tureckou ofenzivu proti Kurdům. Kdo všechno mu to asi schválil a jaké dopady to bude mít? Mimochodem, mnoho lidí se smálo té fotce, kde se po jednání o Sýrii za ruce drží Putin, Merkelová, Erdogan a Macron. Je na tom něco k smíchu, nebo spíše k zamyšlení?
    Je samozřejmě zvláštní, že Recep Erdogan zahovořil o „zničení“ kurdských milicí v Sýrii hned druhý den poté, co se v Istanbulu setkal s Putinem, Macronem a Merkelovou. Představa, že od nich dostal nějaký tichý souhlas s tímto postupem, se přímo nabízí. A stejně zvláštní je i to, že ony pohrůžky přicházejí v době, kdy Erdogan stále ještě „diktuje tempo“ té slavné mordýřské kauzy na saúdském konzulátu v Istanbulu. Je to právě Turecko, které řízeným uvolňováním informací určuje i kvalitu vztahů mezi USA a Saúdy. Oběma stranám už skoro měsíc neustále nabízí možnost zachovat si alespoň částečně tvář a nezahání je do kouta, jeden den jako by přitlačí, druhý den povolí uzdu… Když k tomu navíc ještě Američanům vrátil jejich vězněného pastora, kterého čekaly roky ve vězení za účast na pokusu o vojenský převrat, je jasné, že to nedělal jen „za děkuju“. Čili znamenají pohrůžky vůči levicovým kurdským Lidovým obranným jednotkám (YPG) na syrské straně hranice, že se Turecko dohodlo i se Spojenými státy? Myslím, že nebudeme muset čekat dlouho – Trump potřebuje udržet „image“ a současnou politiku jen do kongresových voleb za pár dní. A pokud v nich uspěje, bude mu spousta problémů, které nepovažuje za životně důležité, už ukradená. A obávám se, že kurdské YPG jsou mu v podstatě ukradené, stejně jako třeba Afghánistán, kde už USA sice opatrně, ale přece jen vyjednávají s Tálibánem o příměří a o odsunu svých jednotek. Takže uvidíme už za pár dní, maximálně týdnů.

    A Merkelová s Macronem v Istanbulu svou přítomností fakticky jen přiznali, že Západ válku v Sýrii prohrál čili že neprosadil „změnu režimu“ jako v Iráku nebo Libyi, a že je tedy na čase horkou válku vyměnit za diplomacii. A tou diplomacií myslím opravdu jakési „umění možného“, tedy pokusit se získat maximum ze stávající situace, kdy Damašek ovládá většinu země a zbývá už jen „dořešit“ Idlíb, zbytky Daeše na východě Sýrie a USA tamtéž. Americká politika v Sýrii je ale ze všeho nejvíc jedním velkým ....

    (celý text najdete ZDE)

    0 0

    Rostislav Iščenko
    1. 11. 2018 ru-an-info.livejournal/новости-сирии.
    V sobotu se v Istanbulu konalo významné setkání čtyř národních vůdců. Vladimír Putin uskutečnil jednání s prezidenty Francie a Turecka a také s německou kancléřkou. Jednalo se především o syrském urovnání. Zvláštní pozornost bych věnoval absenci USA na schůzce. Je to poprvé od americko-španělské války roku 1898, kdy se zásadní otázka mezinárodních vztahů řeší bez účasti USA. 

    Je to jediný případ v dějinách současných krizí na Blízkém východě, kdy se urovnání dosahuje bez přítomnosti Washingtonu za jednacím stolem. Poprvé od roku 1945 Německo a Turecko, a od roku 1956 (od anglo-francouzsko-izraelské agrese proti Egyptu) Francie vystoupily na podporu vojensko-politického programu, který je v rozporu s vojensko-politickým programem USA.

    Hlavní závěr, který z tohoto setkání můžeme vyvodit, spočívá v tom, že válka v Sýrii se vyhrála nejen proti teroristům, ale i proti USA. Vím, že se najde spousta "expertů", kteří prohlásí, že Idlib se nevrátí pod vládu Asada brzy, že severní Sýrie je pod kontrolou proamerických Kurdů a že Američané svou základnu v oblasti At Tanfa nezrušili, tak kde je tedy konec války? Stejně tak se tito "experti" už dva, nebo dokonce tři roky, ptají: kde je zhroucení ukrajinského státu?

    Před rokem začali ukrajinští analytici uznávat degradaci státních struktur. Potom opoziční politici. Nyní uznávají již takové pilíře současného režimu, jako je hlava Naftogazu Kobolev a kandidátka na prezidentský úřad Gricenková, přičemž to jsou prohlášení, která zazněla v sobotu, pokud vezmeme v úvahu časový úsek jednoho měsíce, pak se na pohřbívání Ukrajiny zapsalo 90% jejích vedoucích politiků a expertů. Nakonec "prohlédli". Ale ne všichni.

    Co se týče situace v Sýrii, zde by mělo prohlédnutí nastat mnohem rychleji, protože se rychleji vyvíjejí události a jasnější je reakce hlavních hráčů, což neumožňuje dvojí interpretaci.

    Co nás opravňuje mluvit o vítězství v Sýrii? Skutečnost, že se konference vůdců čtyř mocností zabývala otázkami mírového uspořádání: problém uprchlíků, udržování demilitarizované zóny v Idlibu, počátek ústavního procesu. Přislíbili, že pouze s teroristy budou bojovat dál. Realita nového krásného světa se začíná projednávat až tehdy, kdy konec války není daleko a kdy jeho výsledek nevyvolává pochybnosti (Teheránská konference, 28. listopadu - 1. prosince 1943, se konala po bitvě u Kursku a osvobození Levobřežní Ukrajiny, Jaltská, 4. - 11. února 1945, po Viselsko-oderské operaci).

    Proč soudíme, že v Sýrii jsou poraženi nejen teroristé, ale i USA? Protože v předvečer setkání v Istanbulu poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost John Bolton při shrnování výsledků své návštěvy Moskvy sumarizoval všechny americké námitky vůči Rusku. Mezi nimi zaujímalo významné místo "špatné chování Ruska v Sýrii". Neuběhlo dokonce ani několik dnů, co Rusko na setkání v Istanbulu znásobilo a prohloubilo své "špatné chování". To znamená, že názor USA byl ignorován.

    Tři z účastníků konference (z Německa, Francie, Turecka) zpočátku mluvili na podporu agrese proti Sýrii, dokonce se jí příměřeně účastnili jako součást americké koalice. Všechny tři země jednohlasně s USA trvaly na tom, že "Asad musí odejít". Nyní všichni souhlasí s Ruskem, že "o osudu Asada rozhodne syrský lid ve svobodných volbách". Už nikoho nezajímá ani "kompromisní" návrh, předložený Američany v loňském roce: ať prý Asad vede zemi až do konce války, ale neúčastní se nových poválečných voleb. Ruský koncept že Syřané rozhodnou sami, je přijat bez výhrad všemi třemi, nyní už můžeme říci bývalými, členy americké koalice v Sýrii. A samotní Američané nebyli pozváni na schůzku vůbec. Spojenci USA za jedním stole s Ruskem rozhodovali o osudu pro USA principiálně důležité krize ve strategicky důležitém regionu. Ignorovali názor Washingtonu a podpořili postoj Moskvy, nehledě na to, že v předvečer vysoce postavený pracovník Trumpovy administrativy zdůraznil, že postoj Ruska k Sýrii je pro USA nepřijatelný a že Washington bude bojovat o jeho korekci.

    Pokud toto není ponižující porážka USA, pak nevím, co jiného může být porážkou. Dokonce ani od rozpadajícího se SSSR spojenci neprchali tak rychle a tak demonstrativně. Lze to srovnávat snad pouze s úprkem spojenců Třetí říše do tábora vítězů v letech 1943-1945. Tehdy válku Německu postupně vyhlásily Itálie, Rumunsko, Bulharsko a Finsko. Maďarsko nemohlo (i když Horthy plánoval, že uzavře s SSSR separátní mír), protože bylo okupováno Německem, které současně vyměnilo maďarskou vládu a nahradilo Horthyho regentství za Szálasiovu diktaturu.

    Je také nutno poznamenat, že účast Francie a Německa v projednávání syrské otázky byla možná až poté, co začaly opakované návrhy Ruska Paříži a Berlínu, aby uvažovaly o své finanční účasti na obnově Sýrie, nacházet pochopení. Merkelová a pak Macron se v létě roku 2018 vyjadřovali v tom smyslu, že syrskému lidu je třeba poskytnout humanitární podporu.Tehdy však k tomu přidávali "když Asad odejde". Jak vidíme, ocitli se za vyjednávacím stolem až tehdy, když byl odstraněn požadavek na odchod Asada, ale ochota platit za obnovu Sýrie zůstala. Merkelová a Makron navíc zvlášť zdůraznili, že společné komuniké o výsledcích setkání bylo možné právě proto, že strany nemají rozpory v klíčových otázkách.

    Klíčové otázky, které byly na schůzce projednávány: schválení rusko-turecké mise v Idlibu (ruská iniciativa), práce na nové ústavě Sýrie, která byla na setkání označena jako "spuštění ústavního procesu" (ruská iniciativa), pokračování boje proti teroristům (ruská iniciativa). Skutečnost, že Německo a Francie, jako již dříve Turecko, zrušily požadavek, aby Asad odešel z politiky, již byla zmíněna výše.Ve skutečnosti po vítězství na bojišti Moskva přinutila své oponenty ke kapitulaci i za jednacím stolem. Navíc byl vytvořen precedens, který bude možno použít, až bude otázka obnovy Ukrajiny aktuální. Francie a Německo se o nic méně aktivně účastnily na jejím zničení, než na zničení Sýrie.

    Zvláštní pozornost bych věnoval absenci USA na schůzce. Je to poprvé od americko-španělské války roku 1898, kdy se zásadní otázka mezinárodních vztahů řeší bez účasti USA. Je to jediný případ v dějinách současných krizí na Blízkém východě, kdy se urovnání dosahuje bez přítomnosti Washingtonu za vyjednávacím stolem.Poprvé od roku 1945 Německo a Turecko, a od roku 1956 (od anglo-francouzsko-izraelské agrese proti Egyptu) Francie vystoupily na podporu vojensko-politického programu, který je v rozporu s vojensko-politickým programem USA.

    Samozřejmě, toto lze vysvětlit vážnými politickými a finančními a ekonomickými rozpory, které rozdělily USA a jejich spojence v NATO. V Turecku se Washington snažil zorganizovat státní převrat, vede ekonomickou válku proti EU, snaží se přinutit Německo, aby se zřeklo Severního proudu 2 a aby také spolu s Francií převzalo většinu nákladů na udržování a zvýšení vojenské přítomnosti USA na evropském kontinentu.

    Ale USA i dříve podporovaly odbojné turecké vojáky, kteří čas od času vyměňovali civilní úřady. I své evropské spojence USA nejednou nutily zříci se lukrativních smluv s Ruskem/SSSR (například pokus zhatit sovětsko-německou dohodu "plyn-potrubí" v roce 1970 nebo ztroskování v roce 2009 již dokončeného nákupu Oplu konsorciem za účasti ruského Sberbanku a Group GAZ). Prozatím byl Washington hegemonem Západu (a na přelomu tisíciletí i planety), země EU a NATO si dovolily maximálně tiše mručet ohledně americké arogance.

    Teď vidíme zcela jinou situaci. Zcela ignorují jednoznačnou a předem deklarovanou pozici USA. A nejenže ignorují, ale dokonce ve prospěch země, s níž jsou USA ve stavu těžké konfrontace a proti níž Německo a Francie společně s USA zcela nedávno ukládaly sankce a vyhrožovaly zavedením dalších, i kvůli neshodám ohledně Sýrie.

    A jako přídavek bylo v předvečer jednání v Istanbulu definitivně oznámeno, že do konce roku 2019 začne Turecký proud fungovat a bude také rozšířen do Bulharska a možná i do Maďarska. Nakolik to chápu, Američanům jako cena útěchy zatím zůstává ukrajinský tomos, který ostatně zatím také nikdo nikomu nedal.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Zavražděný novinář Džamál Chášukdží
    Pavel P. Kopecký
    2. 11. 2018  Literárky
    V naší sto let existující republice neumíme stát na své straně. Žel bohu a Masarykovi ... Pořád potřebujeme někoho, kdo nás vodí za ručičku a otcovsky vysvětluje, co je dobré a co zlé. 



    Takže s novým vzestupem moci Moskvy slyšíme varování před proruskými weby. Ruská propaganda přirozeně existuje, ale někdy se až zdá, že je vina vším, dočista vším. Jako za prosovětského „socialistického"Československa mohly za vše „západní štvavé rozhlasové stanice". Ze stejného koše zdechlin pocházejí též útoky na přední politiky, kteří jedou – světe, div se – na standardní oficiální návštěvu zmíněné jaderné mocnosti. Nebo vlastně kohokoliv, kdo se u nás zrovna teď nenosí, ale jednat s ním je jinak nutné.

    Projevem historicky podmíněného „pangejtismu" je rovněž systémový přístup k Saúdské Arábii či dalším diktaturám, které jsou spojenci našich úhlavních spojenců. Zůstaňme u této ropné despocie, jež užívá trest smrti ukamenováním, astronomické částky investuje do globálního šíření wahhábismu, vměšuje se do konfliktu v Sýrii či Jemenu a podporuje radikální islamisty po celém světě.
    Na závadu to zřejmě tolik není. Sunitští šejkové platí gigantické částky za nejnovější produkci západních zbrojovek nebo nenávidí rozpínavý šíitský Írán. Takže mohli dokonce usednout do čela Rady OSN pro lidská práva!

    Momentálně se jim však situace drobátko zkomplikovala. Vraždy nepohodlných novinářů jim obvykle prošly bez „povšimnutí", nicméně o rozčtvrcení exilového publicisty Chásadžího na saúdském konzulátu v Istanbulu se pojednou dosti mluví. Turecko má totiž se Saúdskou Arábií nevyřízené účty a do kouta tím tlačí také Západ. Opatrnost zemí, jež se prohlašují za ochránce svobody (tedy i ČR), jsou proto mimořádně obezřetné, decentní. V reálpolitice přece dvojnásob platí, že když dva dělají totéž, není to totéž.

    - - -

    0 0

    Prof. Oskar Krejčí
    ROZHOVOR s prof. Oskarem Krejčím
    2.11.2018   ParlamentníListy
    „Rozehrávají hru především proti Číně,“ říká k záměru prezidenta Donalda Trumpa vypovědět smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu profesor Oskar Krejčí. „S Putinem se může časem domluvit na vylepšení staré smlouvy. Opravdu ale nevím, jak se s Moskvou dohodne na raketách v Číně. A to je základní hra,“ vysvětluje. Politolog také upozorňuje na záměrné otevření debaty na toto téma před volbami do Kongresu. A rozmístění raket na území Evropy? „Mnozí čeští politici a generální tajemník NATO se budou okamžitě nadšeně hlásit, že chtějí americké rakety na svém území, ale rozumnější politici z Francie a Německa nebudou chtít, aby se z jejich území stalo rukojmí.“ Závěrem varuje: „Stejná situace byla i před první světovou válkou. Tehdejší mocní si také válku nepřáli, ale dělali vše pro to, aby přišla.“


    Prezident Donald Trump avizoval vypovězení smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu. Důvodem má být, že Moskva řadu let klíčovou odzbrojovací smlouvu, která zakazuje pozemní balistické rakety a řízené střely s dosahem 500 až 5 500 kilometrů, nedodržuje. Moskva výtky Washingtonu odmítá a varuje před následky. Proč tohle načasování revize zásadního dokumentu?

    Vypovězení smlouvy viselo ve vzduchu asi deset let. Zájem některých kruhů v USA buď zatáhnout do této smlouvy další velmoci, nebo získat možnost zbraně smlouvou zakázané vyrábět a instalovat byl cítit téměř v každém materiálu o strategických zbraních.

    V historii jsme měli podobnou hru rozehranou už dvakrát. Nejčastěji se mluví o kubánské raketové krizi v roce 1962, kdy Sovětský svaz rozmísťoval rakety středního doletu s jadernými hlavicemi na Kubě. V téže době měly Spojené státy rakety středního doletu s nukleárními hlavicemi v Británii, Itálii a v asijské části Turecka. Nakonec se Moskva a Washington dohodly na kompromisu. Sověti stáhli rakety z Kuby a Američané z Turecka. Vzápětí nato americká jaderná ponorka s raketami Polaris vplula do Středozemního moře, ale to už je jiná věc…

    Velmi důležitá je analogie ve druhém případě, a to, když Sovětský svaz začal v 80. letech rozmísťovat rakety SS-20 na svém území, dnes bychom řekli na západní Ukrajině. Podle mého názoru to byla velká chyba v poměrně jednoduché šachové partii. Rozmístěním raket Sověti ohrozili hlavní města evropských států NATO, nikoliv však ve Spojených státech. A když Spojené státy oznámily, že v Evropě rozmístí rakety Pershing 2 a střely s plochou dráhou letu, Moskvu dostaly na dostřel. V závěru se obě strany dohodly a vznikla slavná smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu.

    Teď se rozehrává obdobná hra. Smlouva, o které mluvíme, je pozoruhodná i důležitá, protože jde o jediný příklad likvidace určitého systému strategických jaderných zbraní. Problém této smlouvy je dvojí. Předně nezahrnuje všechny státy, například evropské spojence USA, tedy Británii, Francii, které mají jaderné nálože. A navíc nepočítá rakety středního doletu nebo jaderné zbraně Izraele, Pákistánu, Indie a Číny – států, které též mají jaderné nálože. A pak jsou tu nové funkce zmíněných raket. V případě starých rolí platí, že když Američané rozmístí své rakety středního doletu v Evropě, dostává se Rusko opět jako v 80. letech do šachové nevýhody. Z oblasti našich Brd, kde měl stát radar, je to do Moskvy 1 700 km, z Vladivostoku do Washingtonu 10 tisíc kilometrů. Z Brd se americké rakety středního doletu do Moskvy dostanou, ale ruské rakety středního doletu se ze žádného bodu Ruska na strategické jádro USA nedostanou.

    Jistě nejde „jen“ o porušování dohody. Jde ze strany Trumpa o nátlakovou akci, protože se blíží jednání o prodloužení smlouvy o strategických zbraních New START? Nebo se Američané obávají Číny, která není do smlouvy zahrnuta? Co je to podle vás za kalkulace či strategie ze strany USA?

    Spojeným státům nejde jen o Rusko, dokonce možná jde o Rusko až v druhém plánu. Rozehrávají hru především proti Číně. Došlo totiž ke dvojí technologické změně. Čína, protože vlastní rakety středního doletu a střely s plochou dráhou letu, vytlačila americké letadlové lodě do vzdálenosti, odkud už nemohou plnit původně zvažované bojové úkoly. Například že by bombardovaly jádro Číny, třeba i jadernými náložemi, které na letadlových lodích pravděpodobně jsou. Pochopitelně by si proto někteří američtí generálové a admirálové přáli, aby byly tyto rakety zničeny. A pak je tu ještě jedna důležitá funkce diskutovaných raket. Už v lednu 2007 Čína odzkoušela sestřelení vlastní, tehdy už nefunkční meteorologické družice. Řečeno jinak, tyto rakety mohou zničit systémy včasného varování, ale i řízení vojsk a zbraní, které mají USA, Rusko a Čína rozmístěné v kosmu.

    Bavíme se také o rychlosti, protože rakety středního doletu mají krátkou dobu doletu do cíle než mezikontinentální rakety. To znamená, že když se proti nim chcete bránit, musíte zaútočit pokud možno předtím, než jsou odpáleny. Jestli Američané rozmístí rakety středního doletu v Evropě, Rusové na ně musí namířit své rakety. V tuto chvíli si nedokážu představit, že se Číňané vzdají svých raket středního doletu a nechají Američany, aby se znovu přiblížili se svými letadlovými loděmi k pobřeží. Podle mého názoru jsou tyto rakety pro operační a strategické úkoly ČLR nenahraditelné. Jestli chcete jejich čínské rakety středního doletu zlikvidovat, musíte se k tomu dostat prostřednictvím vytvoření atmosféry vzájemné důvěry. Ne vyhrožováním a vydíráním. V Pekingu by museli uvěřit, že Američané nepřiplují blíž. Copak tomu dnes můžete věřit?

    Do jaké míry i v této zásadní věci, kterou Trump otevřel, hraje roli skutečnost, že jsou za dveřmi volby do Kongresu?

    Samozřejmě že to záměrně otevřel před volbami. Ale jakým způsobem problém diskutované smlouvy bude dolaďovat s Vladimirem Putinem? Nedokážu si to představit. Už ukázal, že umí udělat obrat o 180 stupňů při jednání se Severní Koreou. I když naplnění dohod příliš nezvládá, vyplývá z této zkušenosti, že se s Putinem může časem domluvit na vylepšení staré smlouvy. Opravdu ale nevím, jak se s Moskvou dohodne na raketách v Číně. A to je základní hra.

    Trump nevylučuje, že by chtěl rozmístit po vypovězení smlouvy rakety na území Evropy. Ruský prezident už pohrozil Evropě možnou jadernou odvetou, bude-li souhlasit s jejich rozmístěním. Británie vypovězení smlouvy podporuje, Berlín vzkázal, ať si to Trump dobře rozmyslí, Francie nabádá k opatrnosti, EU vyzvala k zachování dohody. Jak by měla Evropa na Trumpovo odstoupení od smlouvy reagovat?

    Evropa neumí reagovat jednotně. Vypůjčím si odpověď Otty Bismarcka na otázku „Kdo je Evropa?“ – podle tohoto mistra mocenské rovnováhy je Evropa jen geografický pojem. Evropské státy budou reagovat na Trumpovu aktivitu každý zvlášť. Británie už jednotu rozbila, když přispěchala s chválou vypovězení smlouvy. EU je uzavřená do vlastních problémů a stejně by její stanovisko nikdo nebral vážně. Klíčové jsou země, kde by mohly být postaveny raketové základny. Mnozí čeští politici a generální tajemník NATO se budou okamžitě nadšeně hlásit, že chtějí americké rakety na svém území, ale rozumnější politici z Francie a Německa nebudou chtít, aby se z jejich území stalo rukojmí. 
     
    Tyto věci by posuzovalo NATO, kde je charakter rozhodování mírně řečeno úděsný. Solidární disciplína je schopná odhlasovat téměř cokoli a nechat se zatáhnout do válek. Rozhodování naslepo jen na základě subalterní „solidárnosti“ k nám samozřejmě americké rakety přivést může. Byl by to ale další z faktorů, který by vzbudil evropskou veřejnost tak, jak se vzbudila česká veřejnost, když šlo o radar v Brdech.

    (celý text rozhovoru najdete ZDE)

older | 1 | .... | 646 | 647 | (Page 648) | 649 | 650 | .... | 668 | newer