3.11. 2018 TV Barrandov(zde video záznam)Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který tentokrát natáčíme v Lánech. Pane prezidente i Vám dobrý den. Dobrý den. Pane prezidente, pojďme začít jako obvykle aktualitami, které přinesly uplynulé dny. Jedna z věcí, které veřejnost opravdu řeší, jsou platy politiků. Já to jenom zrekapituluji, podle přijatých předpisů platy měly skokově vzrůst od 1. ledna zhruba o dvacet procent a Piráti a SPD tedy teď horují proto, aby se ten růst zpomalil. Já řeknu, u zákonodárců, u jaksi poslanců by základní plat měl činit devadesát tisíc korun, což tedy pro běžného občana je poměrně dost. Na které straně sporu jste? Zvýšit nebo nezvýšit?
Nezvýšit. Podívejte se, já jsem viděl tu strukturu hlasování o zkrácení termínu projednávání mezi druhým a třetím čtením. Samozřejmě, že ti kteří byli pro toto zkrácení, byli de facto pro zvýšení platů o dvacet procent. Vážím si Pirátů, vážím si SPD. Všiml jsem si, že z ostatních poslaneckých klubů takové ty výrazné osobnosti, ať je to Faltýnek, Kováčik, Chvojka, tak byli pro zkrácení. Takové, jemně řečeno, méně výrazné osobnosti, někdy se jim říká no names, tak ty, slovy jednoho poslance STANu, si samozřejmě přály, aby se mu přidalo a to co nejvíc.
To byl dokonce poslanec Pávek, takový velmi sebevědomý, možná tedy až arogantní poslanec STANu, který řekl doslova toto, no co je na tom divného, důchodci chtějí zvýšit penze, mimina chtějí více mléka, no tak já chci taky přidat. Takové symptomatické.
Mimochodem znáte nějaké dílo poslanec Pávka, třeba pozměňovací návrhy nebo dokonce návrh zákona?
Ne, ne, to neznám.
Ne, není za ním prostě žádná práce.
Ale proslavil se, pane prezidente.
Ale proslavil se.
Proslavil se tím, že kdysi, když byl starostou Jindřichovic pod Smrkem, zakázal přístup státním úředníkům, a podle mého názoru tím si odstartoval politickou kariéru. No, pane prezidente, já zastávám ve svých firmách názor, že přidat peníze, platy samozřejmě ano, ale pokud je to doprovozeno lepší prací. Máte pocit, že Sněmovna teď prostě lépe pracuje, pokud ji srovnáte s tou předchozí?
V předchozí Sněmovně jsem každý týden dostával na stůl k podpisu nové a nové zákony. To tempo práce této Sněmovny je výrazně pomalejší.
Což je tedy další argument proto, aby se nepřidávalo. Pane prezidente, další téma, o kterém se hovoří, a většinou tedy mezi politiky, ale možná by se mělo hovořit i mezi veřejností, je jaderná energetika. Její směr, její vize a samozřejmě otázka dostavby dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín a případně renovace nebo jaksi rekonstrukce Jaderné elektrárny Dukovany a mě na tom zajímá otázka, jak to financovat, jestli ano, tak jak to financovat, protože to by občany zajímat mělo.
Já jsem si všiml zejména u dvou ne příliš kvalitních redaktorů deníku Právo, že spekulují o tom, že v otázce jaderné energetiky dojde ke konfliktu mezi premiérem Babišem a mnou. Musím je zklamat, protože prezident by se neměl plést do rozhodnutí vlády, a rozhodnutí o jaderné energetice je výsostná kompetence vlády, nikoli prezidenta. Já samozřejmě můžu říkat svůj názor a ten také říkám. Ten retrofit Dukovan, o tom se uvažovalo, tedy o prodloužení životnosti, už od počátku, takže to není nic nového. Otázka pouze zní, zda to bude stačit. A protože jaderný blok se staví zhruba patnáct let, tak se musíme ptát, ne jaká je teď spotřeba elektrické energie, ale jaká bude za těch patnáct let. Zdá se, že ta spotřeba výrazně poroste, mimochodem poroste i cena. Jistě jste si všiml, že na Pražské energetické burze za poslední rok cena elektřiny vzrostla o sto procent, a já nevěřím, že třeba taková elektromobilita bude hlavním faktorem růstu spotřeby, to spíš klimatizace a další spotřebiče, ale ať to bude jakkoli, nejsem si prostě jist, zda retrofit Dukovan je dostatečné rozšíření kapacity, a mohlo by se stát, že pak budeme elektřinu dovážet, zatímco dnes ji vyvážíme.
Takže tím říkáte argumenty pro dostavbu nových bloků v Temelínu?
Já bych skoro řekl, že ano, ale je to můj názor, který nikomu nevnucuji, a už vůbec ne vládě. I ve vládě jsou ostatně zastánci různých koncepcí a já to chápu. Pokud jde o ten Váš dotaz, jak se to bude financovat, tak až dosud se spíše uvažovalo o tom, že to bude financovat ČEZ ze svých vlastních zdrojů, aniž by tam proběhla reorganizace. A zase, protože každá mince má dvě strany, tak tam je otázka vzpoury minoritních akcionářů…
No ano.
…a jejich případný výkup, který by ovšem byl poměrně drahý.
Že samotná jaksi dostavba podle odhadů by měla stát dvě stě až tři sta miliard korun, což tedy převyšuje možnosti ČEZu z vlastních zdrojů, z vlastních rezerv a navíc samozřejmě, pokud by ČEZ byl takto zatížen takovýmto výdajem, no tak ti minoritní akcionáři, kteří tím pádem nebudou moci dostat dividendu, protože ta hotovost tam nebude, se mohou cítit poškozeni a tak dále. To znamená, že variantou bylo vyčlenit tu divizi Jaderné energetiky do dceřiné společnosti a uvažovat o zapojení státu do financování, ať už formou záruk nebo přímých půjček. To je varianta, která by měla být favoritem?
Já si myslím, že žádný favorit neexistuje, nechme soutěžit v průhledném tendru všechny uchazeče, mimochodem říkal jsem kdysi, že kdyby dotace na obnovitelné zdroje se zrušily, tak za pět let máme peníze na celý jeden jaderný blok. Bakalův Respekt občas tvrdí, že preferuji Rosatom, že dokonce chci mezivládní dohodu. Vůbec ne, já preferuji normální tendr, čím více uchazečů, tím lépe, protože tím klesá ta nabízená cena. Jde mně jenom o to, abychom za těch řekněme deset let najednou nezjistili, že energie je málo a že ji musíme dovážet.
No, ale na druhou stranu je tady spousta názorů, že jaksi investice do jaderné energetiky jsou jaksi zastaralé, protože nikdy nebudou, jsou tak vysoké, ten náklad na výrobu elektřiny je tak vysoký, že vzhledem k cenám prostě nikdy vráceny nebudou.
Nevím, jestli jste si všiml, pane Soukupe, že se ne jenom začaly opět stavět jaderné reaktory ve vyšším počtu než v minulosti, ale mě třeba zaujalo, že když kancléřka Merkelová oznámila, že za tři roky končí, tak jeden z uchazečů na post německého kancléře je politik, který je znám podporou jaderné energie, takže uvidíme, jak to dopadne.
V Německu je ten útlum dán, zákon to nařizuje uzavřít v určité době jaderné elektrárny, no tak uvidíme, jestli politické změny v Německu povedou i ke změně tohoto názoru.
Pane prezidente, další téma, které tedy lidé hodně řeší, a já ho tady znova už podruhé vytahuji, jsou tady nápady ministra zemědělství Tomana výrazně omezit slevy v obchodních řetězcích s tím, že většina potravin je právě prodávána, přes padesát procent, v rámci těchto akcí, to znamená ve slevách. No, my jsme se tady minule dohodli, že se pana ministra zeptám. Problém je, že do debaty o zemědělství a potravinách přišel předseda Zemědělského výboru, místopředsedové Zemědělského výboru, člen Zemědělského výboru, bývalý ministr zemědělství Jurečka, ale pan Toman nám vzkázal, že o to zájem nemá a že k nám chodit nebude, takže jsem se ho zeptat nemohl. Víte, mně to přijde trochu podezřelé totiž. Na jedné straně všichni říkají, že řetězce mají příliš velké zisky. Pan Faltýnek mi tam ukazoval dokonce tabulku, že snad z másla například mají řetězce až padesát procent z konečné ceny. A na druhé straně chceme řetězcům omezovat slevové akce, tím teda de facto potraviny zdražit a ty zisky jim udržovat, protože upřímně pokud tedy z těch příliš vysokých zisků by ten řetězec dal část peněz do slev, tak mi to přijde pro občany dobré, a na to jsem se tedy ministra chtěl zeptat až na to, že jsem tu příležitost neměl.
Tak je jistě chyba, že k Vám nepřišel, možná že má nějaké soukromé důvody, to nevím, ale já zastávám názor, že chodit do televize Barrandov je potěšení a zajímavá práce, takže až budu s panem ministrem mluvit, tak se samozřejmě ho na to zeptám.
No, ono to spíše vypadá, že je to takový syndrom sociálních demokratů, kteří tak nějak po volbách s voliči příliš komunikovat nechtějí a tak nějak si vystačí sami. Jsme u dalšího tématu, sociální demokrati.
Já nevím, jestli ať už ve Vašich pořadech nebo v jiných televizích sociální demokraté vystupují nebo nevystupují. Myslím si, že vystupuje předseda Hamáček.
Ano, předseda Hamáček je aktivní, ti ostatní tedy tolik ne. Já jsem tím chtěl uvést téma sociálních demokratů a to jejich témat, to znamená programových bodů, které dokáží komunikovat vůči veřejnosti, a dokáží veřejnost přesvědčit o tom, že je to jejich zásluha. Jedním z těch témat je tedy karenční doba. To znamená jaksi navrácení toho, že první tři dny nemocenské budou placené, což je tedy terminus technicus ta karenční doba, kterou naučil veřejnost používat šéf odborů Středula, a to se jim povedlo. Ministryně Maláčová říká, že tedy to je důkaz toho, že angažmá sociální demokracie ve vládě je správné. Víte ještě o nějakých dalších tématech podobně silných, které sociální demokracie ve vládě má, anebo už tím tak nějak skončila?
Předpokládejme, že ta karenční doba bude zrušena oprávněně, protože platíme si zdravotní pojištění, a to se týká všech dní nemoci a nikoli jenom těch čtvrtého a dalších. Chápu samozřejmě podnikatele, že se jim to příliš nelíbí a že mají námitku, že ta kompenzace, kterou jim paní ministryně Maláčová nabízí, je příliš nízká. Chápu dokonce i ten argument, který vyjádřil vrchní lékař Bautze ve Švejkovi a sice, das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande, takže ano i ten argument o těch simulacích je sice validní, ale to by se mělo řešit odpovědnějším přístupem lékařů, když vystavují neschopenky, a mimo jiné i elektronickými neschopenkami.
Ten Váš názor na karenční dobu, v tom se asi shodujeme, s tím se konfrontovat nechci. Ale je to tedy úspěch ČSSD? A pokud je, má ČSSD našlápnuto k prosazením dalších priorit, které mohou být považovány za úspěch? A pokud ano, tak kterých?
Když si přečtete programové prohlášení vlády, tak tam se samozřejmě prolínají preference hnutí ANO a sociální demokracie, to není nic nového. Vyšla už řada analýz dokazujících, že hnutí ANO některé programové body sociální demokracie prostě převzalo. Mám tím na mysli samozřejmě zlepšení situace důchodců a podobně. Já sám jsem myslím na sjezdu sociální demokracie jednou říkal, že bych viděl nový bod, který ještě není v programovém prohlášení vlády, a to je spoluúčast zaměstnanců na řízení svých podniků. Zní to divoce, téměř bolševicky, ale připomenul jsem, že v Německu je takzvaný Mitbestimmungsgesetz, tedy právě zákon o spolurozhodování a v Německu to docela dobře funguje.
Pane prezidente, další téma možná trochu sociální, omlouvám se, těch témat máme hodně, tak se snažím naši debatu posouvat poměrně rychle dopředu, je jaksi prodej hutí ArcelorMittal v Ostravě, což je tedy zkoušený region, mnohokrát jsme hovořili o Zdeňkovi Bakalovi a tak dále. No, ono to vypadá, že tedy kupující by měla být firma Liberty House, což je tedy britská firma. Problém je, že ona de facto jaksi není britská, ona je vlastněná rodinou Senjeeva Gupty, což je tedy jiný indický podnikatel, protože zatím to vlastní indický podnikatel Lakšmí Mittal. Já jsem k těmto transakcím trošku podezřívavý, přiznávám. Hutě zaměstnávají přímo šest a půl tisíce lidí a na ně je navázaných další desetitisíce řemesel, dodavatelů a tak dále a já mám prostě obavu, jestli ten nový kupující je dostatečnou zárukou proto, že se ty hutě budou rozvíjet, a bude je dál provozovat. Co myslíte?
Musíme počkat, protože nemůžeme hned od počátku tvrdit, že to určitě dopadne špatně, ale musíme mít také připraveno nějaké rezervní řešení. A já sám si vzpomínám, že svého času Třinecké železárny uvažovaly u koupi ArcelorMittal.
No, nakonec ten Lakšmí Mittal se rozhodl prodat je tomu panu Guptovi.
Dobře, ale může se klidně stát, že pokud ta nová společnost to neudrží, neustojí, takže přijde na řadu i tato varianta.
To si dovedu představit, Třinecké železárny jsou významným zaměstnavatelem v regionu a úspěšným.
Tak právě.
Každý rok vykazují vysoké zisky a je to český podnik a žádné problémy nemá. No, uvidíme. Myslíte si, že ten Gupta family group, tedy to je ta společnost, která vlastní tu firmu Liberty House, dostala od české vlády a od českých představitelů dostatečně silný signál, že úpadek hutí, omezování výroby a tak dále je pro český stát naprosto nepřijatelný?
Všechno toto včetně počtu pracovních míst by mělo být samozřejmě v příslušné smlouvě, to se tam vždycky dává, to není nic nového. Porušení smlouvy by samozřejmě mohlo mít za následek určité sankce.
Pane prezidente, víte, já jsem k těmhle transakcím trošku podezřívavý. My jsme se mimo jiné jednou bavili o likvidaci českého námořnictva.
Ano, Viktor Kožený.
Viktorem Koženým, České námořní plavby. Já jsem i na základě této naší debaty o tom natočil pořad Kauzy Jaromíra Soukupa, který se setkal s mimořádným ohlasem a mimořádně vysokou sledovaností, kdy tam byly případy, že Česká námořní plavba měla úplně novou obchodní loď pouze sedm měsíců, aby ji Viktor Kožený okamžitě prodal zahraničním rejdařům a tak dále. Tak doufám, že nic podobného se prostě nestane v hutích ArcelorMittal.
Pane prezidente, my jsme tady hovořili o smrti českého vojáka Tomáše Procházky a já jsem řekl takovou možná zase další podezřívavou tezi, že bych byl rád, aby smrt Tomáše Procházky nesouvisela s únikem informací do Lidových novin, které uveřejnily, že česká speciální jednotka zabila jednoho vojáka nebo jaksi teroristu a jednoho zajala, a ta naše debata zůstala tak na půli cesty, protože jsme o tom více informací neměli. No, mně na tom zaujala v minulém týdnu ta informace, že Vojenská policie začala přesně tento únik vyšetřovat, takže tím možná trochu potvrzuje to, že ten únik informací do Lidových novin problém byl. Já jsem v naší debatě říkal, pokud bych já ho měl jako vydavatel, tak do svých médií bych ho nepustil, protože bych tím prostě mohl ohrozit život českého vojáka, což se pravděpodobně i stalo.
Znáte můj názor na Lidové noviny, několikrát jsem ho i ve Vašem pořadu vyjádřil a obávám se, že i tato kauza, kterou teď vyšetřuje Vojenská policie, o tom kritickém názoru svědčí jako o názoru správném.
Tak uvidíme, jak to vyšetřování dopadne a odkud tu informaci měli a proč ji zveřejnili. No, pane prezidente, včera se Ministerstvo financí, a už budeme končit s těmi aktualitami, pochlubilo, že jaksi v žebříčku Světové banky nebo ve výzkumu Světové banky, které oni nazývají Doing Business, tedy ‚jak se dělá byznys‘, jsme se umístili na pěkném čtyřicátém pátém místě v přívětivosti daňového systému. A jaksi Ministerstvo financí se hned pochlubilo, že tedy jsme jedna z nejvýznamnějších zemí na světě, protože být čtyřicátí pátí v přívětivosti daňového systému je prostě skvělé. Problém je akorát v tom, že já jsem se do té zprávy podíval, a třeba v jednoduchosti založení nové firmy jsme na krásném sto patnáctém místě, to už tedy není tak optimistické, v rychlosti získání stavebního povolení jsme sto padesátí šestí.
Sto padesátí, sto padesátí a to je šílená hodnota.
Ano. V ochraně minoritních vlastníků na překrásném sedmdesátém druhém. A všechny tyhle ty žebříčky tedy nevypadají, když to vezmu ve svém souhrnu, že jsme zrovna podnikatelským rájem, jak nám možná vláda chce vysvětlovat.
Víte, mě vždycky v těchto souvislostech zajímá, jestli v tom žebříčku jsme se někam posunuli, a pokud ano, jestli nahoru nebo dolů. Všechno je relativní a já si budu vážit každé příčky, po které postoupíme výš, ale na druhé straně budu lamentovat, když budeme klesat. A právě to stavební řízení, a na to mě upozorňuje množství domácích i zahraničních podnikatelů, je takový průšvih, s tím by bylo zapotřebí změnou stavebního zákona něco dělat a bohužel tady tak trochu stojíme na místě. Tohle už je věc, ke které, na rozdíl od Temelína nebo Dukovan, se budu vyjadřovat, protože pomalost stavebního řízení je zásadní vada.
No ano, ale ona je tam taková bezradnost. Tenhle problém už se jaksi říká ústy politiků, novinářů, podnikatelů, developerů a tak dále už mnoho let. Já neznám jediného ministra, který by řekl, ne to není pravda, stavební řízení u nás je rychlé, všichni postupně říkají, ministr místního rozvoje, který to má v gesci, všichni postupně říkají, ano je to problém, budeme to řešit. Akorát jako obvykle prostě nevyřešili nic.
Tak já si myslím, že i tady existují odborníci, to nemusí být nutně politici. A já jsem slyšel sám několik návrhů na zjednodušení stavebního řízení, které mně připadaly jako rozumné a možná, že by narazily na zájmy nějakých lobbistických skupin, kterým vyhovuje, že to probíhá pomalu.
Je to možné, protože když se dá vždycky něco urychlit, nějak netransparentně, tak se taky dá možná říct o nějaké úplatky a tak, ale to bychom zacházeli příliš daleko.
Mám tady jednu pozitivní zprávu, Český statistický úřad minulý týden vydal informaci, že dobrovolníci v roce 2017 odpracovali takřka padesát milionů hodin zdarma v neziskových organizacích a v obecně prospěšných věcech a ta práce měla hodnotu až sedm miliard. Každý rok to velmi výrazně stoupne, což je dobrá zpráva. A na druhou stranu jaksi neziskové organizace dostávají osmnáct miliard korun ročně ze státního rozpočtu a já bych tyhle dvě informace chtěl nějakým způsobem porovnat. Na jednu stranu to vypadá, že lidé jsou ochotni pracovat zdarma, a na druhou stranu neziskové organizace čerpají čím dál tím větší množství peněz ze státního rozpočtu. Mně ty dvě zprávy prostě nejdou dohromady.
Já jsem s paní Maláčovou mluvil o zákonu o dobrovolnících a oba dva jsme se shodli, že takový zákon je potřeba právě proto, abychom podpořili lidi, kteří pomáhají druhým.
Zdarma.
A zdarma. Nicméně souhlasím s tím, že jsou také neziskové organizace, někdy se jim říká politické neziskovky, které nepomáhají druhým, ať jsou to Evropské hodnoty vedené pornohercem, ať jsou to, jak se to sakra jmenuje, Děti Země, už jsem si vzpomněl, Patrik, které naopak brzdí výstavbu dopravních staveb, a mohl bych mluvit ještě o mnoho a mnoho dalších takových politických neziskovkách. Možná, že by tam patřila Rekonstrukce státu.
To asi ano.
A tady máme celkem jednoduché kritérium. Zeptejte se, co ty neziskovky udělaly pro ty druhé, čím pomohly.
Zlepšují demokracii.
Ne, ne, ne, to je fráze.
To je jejich argument.
Když vyčistíte potok, tak jste pomohl.
Tak je to konkrétní práce.
Když zabrzdíte opravu D1, tak jste uškodil.
No, vidíte, ale ten kdo vyčistí potok, premiérem přijat není, Děti Země, viděl jsem na Facebooku, byly přijaty premiérem a ten říká, že s nimi jedná a že už nebudou tak oškliví a nebudou tedy brzdit stavby a tak. No tak uvidíme, jestli zrovna…
Jsou tři, pokud vím, to je opravdu masová organice. No a já bych byl trošku skeptičtější.
No, v tom názoru na neziskové organizace, na ty politické neziskové organizace máme asi stejný názor. Já proti nim nic nemám, ale moc se mi nelíbí, když jsou masivně financovány ze státního rozpočtu, toť vše.
Pane prezidente, máte za sebou takříkajíc státnický víkend. Absolvovali jsme oslavy 100 let výročí Československa. Když dám takovou tu nejjednodušší a možná nejhloupější otázku, jak průběh těch oslav hodnotíte, byl důstojný?
Velmi důstojný a Vy to musíte vědět taky, pokud jste je sledoval. Jsem rád, že jsem to v celku v pohodě zvládnul, i když někteří škodolibí novináři se těšili, že to nevydržím. Naopak ještě jsem si pak zajel na Slovensko na oslavu Martinské deklarace a to také dopadlo velmi dobře. Co říci, Vladislavský sál byl přeplněný, museli jsme tam přistavovat židle. Ta recepce ve Španělském sálu, tam bylo lidí, že by jablko nepropadlo. Takže pokud někdo nepřišel, ať už proto, že nebyl pozván, nebo protože pozvání odmítl, tak si toho skoro nikdo nevšiml, upřímně řečeno. Paní Miroslava Němcová mně poslala otevřený dopis, že byla pozvána a že nepřijde, tak příští rok pozvána nebude, protože už minule jsme si říkali, že když někoho pozvete a on to odmítne, proč byste ho proboha zval znovu?
No, to je logické, ale spousta politiků nebo Vašich odpůrců chce být pozvána, aby potom spektakulárně to odmítli. No, a když nejsou pozváni, tak prostě nemohou to spektakulárně odmítnout, což je mrzí, protože mohli být aspoň chvilku vidět. Já jsem na Pražském hradě byl a máte pravdu, že lidí tam bylo dostatek. Ten Váš projev pokud ho srovnám s loňským projevem, tak byl velmi státnický, racionální, ale všiml jsem si, že jste se ani v průběhu projevu nenapil vody, což jste loni udělal několikrát.
Proboha, Vy máte ale postřeh a víte, že já sám to nevím?
Což tedy svědčilo o tom, že voda Vám nechyběla a že jste se při projevu cítil v pohodě. Jak říkáte, zvládl jste to dobře, čímž jste asi spoustu novinářů nepotěšil, a mě jste potěšil.
Já jsem si samozřejmě potom všiml následných reakcí k některým vyznamenaným, ať už to bylo v těch námi citovaných Lidových novinách nebo kdekoli jinde, tak jsem si někdy říkal, vy ubožáci, sami jste v životě nic nedokázali a kritizujete ty, kdo něco dokázali. Přitom, abychom si rozuměli, pane Soukupe, když někdo okope zahrádku nebo zasadí tam strom, tak je to stejná hodnota, jako když někdo jiný napíše knihu. Tady vůbec nejde o to, aby byly velké a malé věci, jak říká Čapek v závěru Krakatitu, ale aby byly nějaké věci, ale tito lidé jenom žvaní a žvaní, a když se jich zeptáte, co oni sami dokázali kromě závisti a kromě nenávisti, tak odpovědí je vám hluboké mlčení.
Kritizovat ostatní je jednoduché, dělat cokoliv a přispívat tím tedy k lepšímu stavu společnosti je prostě práce. Tak asi pracovat nechtějí.
Pane prezidente, Vy jste ve svém projevu v Národním muzeu řekl větu, že my všichni něco dlužíme právě těm našim předkům, a do pléna jste položil jaksi otázku, do jaké míry jsme navázali na jejich práci. A pokud bych tuhle otázku teď položil já Vám, kterou Vy jste položil v Národním muzeu plénu?
Co máme dělat, abychom navázali, jinými slovy. Já jsem to řekl formou výzvy novému pražskému magistrátu, aby neopakoval chybu, kdy se kvůli politickým hrátkám nepodařilo uskutečnit Kaplického knihovnu, což by bezesporu byla krásná moderní stavba. Jinými slovy to je otázka rozpočtu, to je otázka politické podpory těmto stavbám. Ano, připouštím, jsou dražší než prefabrikované škatule, které pak zaplní úředníci, a oko se nepokochá. Já jsem už projel celou řadu zemí, kde je moderní architektura, říkali mi tam, my jsme si najali Francouze, Italy, Němce, Američany jako architekty, tady jsme měli vlastního architekta Jana Kaplického a takhle s tím zacházíme.
O průběhu oslav na Pražském hradě už se napsalo všechno, že Dáša Havlová si četla esemesky, Livii Klausovou bolela ruka, ministr Vojtěch, ministr zdravotnictví Adam Vojtěch musel volat sanitku pro dámu, která tam zkolabovala, že Michal David si skoro rozbil to vyznamenání a tak dále a tak dále. No, já bych se chtěl zeptat, já se nechci vracet k tomu seznamu vyznamenaných, ale Václav Klaus, prezident Václav Klaus řekl, že možná jaksi výběr těch vyznamenaných je proto, že významné osobnosti ať už z kultury, politiky, vědy a tak dále jaksi už trochu docházejí, protože byly vyznamenány už dříve, a že Vám nezbývá v podstatě nic jiného, než vyznamenávat i méně významné osobnosti. Jak byste na to reagoval?
Já bych řekl, že to je trochu nezdvořilé vůči těm, kdo byli vyznamenáni, ať už jsou to významní vědci, umělci nebo sportovci. Řekněte takové Ester Ledecké, Petře Kvitové nebo i Radku Štěpánkovi, že nejsou významní tenisté, samozřejmě, že jsou. Takže s tímhle hodnocením bych nesouhlasil. A ano, je pravda, že osobnosti na jedné straně docházejí, ale druhá strana mince, nové osobnosti se rodí, třeba vyznamenání dostal mladý nadějný historik, který zpracoval skvělou knihu o Gustávu Husákovi, to je jenom jeden příklad za mnohé.
No, já jaksi s výběrem vyznamenaných nechci vůbec nijak polemizovat, je to Vaše právo a upřímně řečeno všechny ty diskuze jsou tak trochu nadbytečné, protože prezident republiky prostě rozhodl.
Jednou z dalších věcí, která se stala, byla vojenská přehlídka na Evropské třídě a média zase rozebíraly, že jste tam nepodal ruku předsedovi Senátu Štěchovi a tak dále. A Marian Jurečka se na Twitteru vyjadřoval, že to tedy byl výraz absence velkorysosti a dobrosrdečnosti a tak dále a tak dále, no každopádně…
Milan Štěch byl se mnou na Slovensku, a tak říkal, že tohle dementoval. Podívejte se, pane Soukupe, na tu tribunu vedly poměrně příkré schody a já měl dost co dělat sám se sebou, abych ty schody vylezl, a tak jsem si samozřejmě nevšímal, komu podávám a komu nepodávám ruku, ale Milan Štěch sám se tomu smál a říkal, že toho kdo tohle šířil, setřel. Jinak pokud jde o pana Jurečku, možná že jste si všiml v mém projevu, když jsem vyznamenával člověka, který rozšířil plochu vinice, založil Vinařský fond, že jsem prohodil i tři slova o zapomenutelných ministrech zemědělství, ať si každý domyslí, koho jsem tím mínil.
To jsem si samozřejmě velmi bedlivě všiml už na tom projevu, protože jsem byl v sále přítomen. Vyznamenal jste bývalého ministra zemědělství Fencla a hned mně hlavou problesklo, koho jste tak myslel, když jste řekl o těch zapomenutých ministrech. No já jsem ale chtěl uvést tímto možná vtipem nebo spekulací novinářů o nesmyslech vážnější téma, kdo je Vaším favoritem ve volbě nového předsedy Senátu?
Já už jsem to řekl, kvůli tomu, že má největší zkušenosti a největší schopnosti, tak je to Jaroslav Kubera, ale zdůrazňuji, že se lišíme téměř ve všem, v názorech. Jediné co nás spojuje je, že jsme oba dva kuřáci, ale přesto si ho vážím, ale samozřejmě není vyloučeno, protože u nás ta závist je všeobsáhlá, takže právě proto, že je schopný, předsedou Senátu možná nebude.
No, já vím, že jste to řekl, řekl jste to v tomto pořadu.
Ano.
Ale vedou se tam debaty, ta pozice není tedy příliš jasná, jestli Jaroslav Kubera je jednoznačným favoritem. Hovoří se o jménech Zbyněk Linhart, Jiří Růžička nebo Václav Hampl, no tak uvidíme, jak to dopadne. Prezident republiky ani já na to žádný zásadní vliv nemáme .
Jistě. Já, když jsem slyšel tato tři jména, tak já o nikom nemohu říci nic dobrého ani špatného, z čehož vyplývá, že když o nich nemůžete říci nic, tak to není vhodný kandidát na předsedu Senátu.
Mimo jiné jen taková poznámka, podle mého názoru takovým důkazem, že lidé se o veřejné věci zajímají a že mají rádi naše ozbrojené složky a ozbrojené sbory bylo i to, jak prudká diskuze se rozpoutala o vojenské přehlídce. Mně přišlo, že lidé jsou rozdělení jak fanoušci Sparty a Slavie, jedni říkali ano, Evropská třída ano. Druzí říkala Evropská třída je nedůstojná, je tam tramvajový pás a je příliš úzká a tak. A ta diskuze byla poměrně velká, mě to docela potěšilo, protože bylo vidět, že lidé to sledovali. I čísla sledovanosti všech oslav.
Přehlídka byla skvěle zorganizována, blahopřeji naší armádě.
I čísla sledovanosti celých oslav, jak toho galavečeru na Pražském hradě, tedy předávání vyznamenání, Vaší debaty s premiérem Babišem i vojenské přehlídky byla vynikající.
Byla tam, protože jsme demokratická společnost, i masová demonstrace před Pražským hradem v průběhu slavnostního večera. Někteří říkají, že jich tam bylo pětadvacet, jiní dokonce třicet demonstrantů, i to je demokracie.
No, já jsem měl jednu nevýhodu, protože jsem šel na Pražský hrad v tom dešti pěšky, takže oni mě tam viděli a také jsem si ledasco vyslechl, ještě jsem dal radši deštník na stranu, kdyby přiletělo nějaké vajíčko nebo pomeranč, ale nakonec jsem tam prošel. Ta demonstrace moc masová teda nebyla.
Pane prezidente, součástí oslav stého výročí vzniku České republiky byla celá řada zahraničních návštěv a těmi nejvýznamnějšími byli Angela Merkelová a Emmanuel Macron. S oběma jste se setkal.
S Angelou Merkelovou jsem se setkal nedávno v Berlíně, tentokrát ne, ona totiž původně přijela na oslavu devadesátých narozenin profesora Zahradníka. S prezidentem Macronem, ano, jsem se setkal a bylo to velmi zajímavé setkání.
O čem jste mluvili?
Mluvili jsme o celé řadě věcí, protože já vždy za něco lobbuji při těchto setkáních, tak jsem požádal pana prezidenta Macrona, neboť se teď dokončuje vodní kanál Seina-sever, aby když toto má na území Francie, tak aby podpořil spojení Dunaje a Odry, protože bychom byli velmi rádi, aby to bylo zařazeno do evropského projektu, odkud to bylo mimochodem za jedné minulé české vlády nesmyslně vyřazeno.
Jinak jsme samozřejmě mluvili o boji proti mezinárodnímu terorismu. Vy víte, že Francie je rozhodující silou v boji s islámskými teroristy v Mali, a my máme v Mali asi padesátičlennou jednotku, takže to bylo také společné téma, a samozřejmě další a další věci. Pan prezident se zajímal o situaci v Sýrii, protože tam máme skvělou velvyslankyni Evu Filipi, tak jsem mu říkal, že podle mého názoru prezident Asad si upevnil svoji pozici a pokusy ho svrhnout, by byly stejně kontraproduktivní, jako bylo svržení některých jiných vedoucích představitelů.
No, tak francouzský tisk se pustil do spekulací, že Emmanuel Macron přijel především proto, aby jaksi vrazil klín do rodící se homogenní V4, která by tak nebyla součástí toho tvrdého jádra Evropské unie a tak dále, ale to tedy svými slovy vylučujete.
Tak pokud jde o mě, víte, že jsem zastánce velmi silné integrace V4 ve všech oblastech, kde má společné zájmy a to je mimo jiné i migrace.
Když jsme u toho islámského terorismu, mezinárodního terorismu, Vy jste používal důsledně slova mezinárodní terorismus. Já jsem zachytil, že údajně Václav Klaus, prezident Klaus Vás trošku pokáral, že místo slova mezinárodní terorismus jste měl používat slova islámský terorismus, že mezinárodní je zbytečné alibi. Pokáral Vás?
Ne, nepokáral, řekl tento názor, což ještě není pokárání, a já jsem se rozesmál a říkal jsem mu, Václave, já velmi často používám výraz islámský terorismus a to i na mezinárodních fórech, teď jsem chtěl být politicky korektní, tak jsem použil tedy ten výraz mezinárodní terorismus. Kdybych měl spekulovat, tak bych řekl, že se to překrývá z devadesáti devíti procent, a to jedno procento, to jsou lidé jako Breivik, jestli si na to vzpomenete, na ten masakr, tak to evidentně nebyl islámský terorista, ale opakuji, to je to jedno procento.
Ale Václav Klaus a jeho jaksi sklony k pedantismu a pečlivosti a hodnocení psaného i mluveného slova, je tím známý, to znamená, hned vycítil určité alibi a hned jaksi Vám řekl, že…
Já si myslím, že na tomto fóru to bylo adekvátní.
Samozřejmě.
Ale mohu mu slíbit, že až teď pojedu do Izraele, zcela určitě s radostí budu používat výraz islámský terorismus.
Když jsme u islámského terorismu a důsledků, které s sebou nesl, mimo jiné uprchlickou vlnu a tak dále, ona se nám zase vrátila europoslankyně Michaela Šojdrová, která se svého plánu přivést do Česka sirotky nevzdala a tentokrát vyrazila do Řecka do uprchlických táborů, hledat tedy jaksi sirotky, asi syrské sirotky v těch řeckých uprchlických táborech. Mě na tom zaujalo to, že tam odjela v doprovodu zástupců Ministerstva vnitra, což tedy úplně nevypadá, že by vláda dodržovala to razantní slovo Andreje Babiše ani jeden uprchlík. Všiml jste si toho?
Ne. Všiml jsem si aktivit paní poslankyně Šojdrové, a v dobrém slova smyslu ji mohu nazvat pachatelkou dobra. To znamená, trochu mně to připomíná jinou příhodu, kdy stojí slepec na chodníku a přijde k němu mladý muž a převádí ho přes ulici a ten slepec se brání, ale mladý muž je pachatel dobra, tak ho vleče za sebou, a umístí ho na druhou stranu ulice, kam ten člověk vůbec nechtěl. Obávám se, že ani ti sirotci by nechtěli být vytrženi ze svého kulturního prostředí. Syřané mají poměrně rozsáhlé rodiny, takže to že je někdo sirotek, ještě neznamená, že nemá žádné příbuzné. Vstoupil do mě ďábel, bože, už jsem myslel, že mě to přejde, ale dobře, citovali jsme pana senátora Kuberu a ten místo termínu pachatel dobra, používá termín dobroser. Já si myslím, že zase nějaká Eulálie Čubíková teď bude pohoršena tímto výrazem, ale uvedl jsem jeho autora.
No, to zase bude veselo, časopis Respekt a pořad České televize Newsroom se zase budou vztekat, že ve veřejném prostoru televize Barrandov se objevují slova jako dobroser, no co se dá dělat.
Pane prezidente, odlétáte na, pokud jsem dobře počítal, čtvrtou návštěvu Číny. S jakou vizí, s jakým plánem tam jedete?
Ale tak vize je příliš vznešený pojem. Doprovází mě sedmdesát špičkových českých podnikatelů, a protože, jak víte, v Číně, když tyto podnikatele naopak doprovází politik, tak Číňané na to reagují pozitivně a vytvářejí pro tu podnikatelskou delegaci lepší prostor a podmínky. Takže jedu tam se stejnou vizí, jako jsem měl, když tady nedávno proběhlo česko-čínské investiční fórum. To znamená pokračovat v tom, aby rostl objem našeho exportu do Číny, mimochodem ten za poslední rok vzrostl o dvacet procent. Nu, a když budu mluvit s čínským prezidentem, tak vyjádřím přání, aby ta Hedvábná stezka alespoň jedním svým ramenem procházela přes Českou republiku do západní Evropy, protože by to rovněž oživilo naši ekonomiku.
Ten čínský plán, tedy Pás a stezka tomu říkají, je v podstatě mohutná investiční akce do infrastrukturních projektů spojující jaksi obchodní infrastrukturu Číny a Evropy a ostatních částí světa. Těch větví je několik, pokud vím, ta severní má končit v Polsku. Jde tedy o to, aby jaksi šla přes Českou republiku nebo byla tam nějaká větev z Polska.
Tak uvidíme, já si myslím, že ta finální verze ještě neexistuje, ale rozhodně se za to budu přimlouvat.
No tak Vy jste v roce 2016 říkal, že očekáváte čínské investice ve výši devadesát pět miliard. Podle údajů České národní banky zatím tady Číňané tedy od té doby investovali dvacet pět miliard, což je zhruba čtvrtina. To není zrovna skvělé číslo.
Ale ježišmarja, kdybyste měl Vy dvacet pět miliard, tak byste byl nejúspěšnější český podnikatel.
No, ale bohužel je nemám.
Ale máte pravdu v tom, že to trochu zbrzdily problémy, které měla v Číně společnost CEFC. Jsem rád, že se podařilo, že daleko silnější společnost, která se jmenuje CITIC, se zavázala pokračovat v této expanzi. Vykoupila pohledávky, které tady ta předchozí společnost měla. Takže já věřím, že teď se to zrychlí.
Tak uvidíme, jestli budou pokračovat v investicích, nebo jenom spravovat ten majetek, který tady to CEFC zanechalo. Nicméně, když jsem se díval na vyjádření agentury Bloomberg, tak ty tam hodnotily v komentáři, že východní Evropa prostě má příliš vysoká očekávání, která podle zkušeností s čínskými investory prostě splněna být nemohla. A východní Evropa prostě s nimi nemá zkušenost a teď ji tedy získává a tam hovořili o Polsku, České republice, Maďarsku a tak dále. A psalo se v tom komentáři také to, že jaksi ta rozdílnost čínské kultury, podnikatelského chování, mnohdy neznalost jazyka a tak dále jsou brzdy, které jaksi ty investice zpomalují a Evropané, Východoevropané jsou příliš optimističtí. Když jsem to takhle shrnul ten komentář Bloombergu, myslíte si, že na něm něco je? Já si myslím, že jo.
Jo, je to naprosto oprávněný komentář, ale na druhé straně, a to ostatně není čínská specifika, mnohdy rozhodují osobní vztahy. Já si velice vážím přátelských vztahů s čínským prezidentem. Ty osobní vztahy pokud jsou pozitivní, tak umožňují tyto překážky překonávat.
Jednou z viditelných čínských investic v Česku je investice firmy Alibaba, což je jeden z největších světových internetových obchodníků. No ale oni investovali více méně do těch skladů, když sem přicházeli, tak říkali, že tady budou stavět i datové centrum, což tedy je už technologická investice s vyšší přidanou hodnotou, ale nakonec se rozhodli ho tady neudělat a postaví ho v Německu. A já jsem se koukal, že Angela Merkelová byla v Číně na návštěvě jedenáctkrát.
Ano, přesně tak.
Vy teprve počtvrté a přesto jste tady obviňován, že jste tedy velký přítel Číny, příliš velký přítel Číny a že jsme vůči Číně servilní. Vy tam jedete počtvrté a Angela Merkelová po jedenácté.
Pojedu tam popáté v dubnu příštího roku právě na konferenci Pás a stezka. Ano, paní kancléřce jsem říkal, tak mě označují za čínského agenta, Vy jste tam byla jedenáctkrát, tak Vy musíte být dvojnásobný čínský agent, ale v Německu jsou rozumnější lidé než někteří lidé u nás.
Tak doufejme, že ta cesta bude mít i jaksi ten výsledek, že českým firmám se bude dařit i v Číně, ne jen opačně čínským firmám u nás.
Tak ono už se jim daří, Home Credit ovládá úvěrový systém, Škoda Auto má největší trh právě v Číně, takže to není nic nového.
Ano, PPF, česká finanční skupina je silným hráčem na finančním trhu a kdo byl v Číně, ví, že Škodovky jsou na ulicích měst velmi časté, až překvapivě.
Pane prezidente, dnes Vám děkuji za rozhovor, už více času nemáme. Děkuji.
Bylo mi potěšením a jsem zvědav, který cenzor dojde k názoru, že slovo dobroser je sprostý vulgarismus. Nicméně uvedl jsem jeho autora, kterému ale přeji úspěch v boji o předsedu Senátu.
A já očekávám, pane prezidente, že toto slovo možná trochu zlidoví.
Doufejme.
Děkuji samozřejmě za pozornost i vám, vážení diváci televize Barrandov a těším se zase příští čtvrtek u Týdne s prezidentem.
Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 1. listopadu 2018
