Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 648 | 649 | (Page 650) | 651 | 652 | .... | 668 | newer

    0 0

    Břetislav Olšer
    4.11. 2018  Rukojmí
    Zkrátka Miroslav Kalousek už zase ,,perlí" nejen za řečnickým pultíkem sotva spatří červené světýlko TV kamery. Dnes už sice ostrouhal šéfovskou mrkvičku, sesadil ho duhový Pospíšil, přesto se fackovací Mirďa jako předseda poslaneckého klubu TOP 09 před několika dny ve své politické bezmoci nechal slyšet se svými fantasmagoriemi...
    Znovu připomněl, že zákon o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi byl schválen v roce 2013 za vlády Petra Nečase. A zákon prý počítal s tím, že církve dostanou od státu nemovitý majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Dnes však vláda přichází s tím, aby se "náhrady" zdanily. Podle TOP 09 jde o loupež za bílého dne.

    Za nemovitosti, které se podle zákona nevydávaly, mají církve během 30 let získat 59 miliard, navyšovaných o inflaci, a během této doby má dojít k úplně odluce církve od státu. Kalouskovi naskakují žily na spánku; zuří, že současná vládní koalice totiž navrhuje, aby došlo ke zdanění těchto peněžitých náhrad. Pro TOP 09 je taková zákonná úprava naprosto nepřípustná.

    "Když vám někdo něco ukradne, což komunisté kdysi ukradli církvím, a už je vyplacená náhrada, tak je to náhrada za ukradený majetek. To není příjem. Tudíž to nemůže být ani daněno," myslí si Kalousek ve svém promilově ovíněném stavu...

    Opilý Kalousek ve Sněmovně: https://www.youtube.com/watch?v=hbt_fM1K960


    Je to pořád ten samý Kalousek, co v roce 1984 získal titul inženýra, když už byl členem Československé strany lidové, aby se společně s komunisty stali součástí Národní fronty ČSSR, jež byla řízena ÚV KSČ. Svoje selhání, když v roce 2006 nabídl koalici se socialisty a komunisty, zdůvodnil:

    „Udělal jsem něco, co omluvit nelze. Neměl jsem na vybranou. Mohl jsem tiše chcípnout v křoví. Byla to provokace, byla to hra. Kdybych neudělal nic, tak další vývoj byl neskonale dramatičtější…” Není to rovněž „normalizační kariérismus“, když mu hrozilo, že chcípne bez práce v křoví…?

    A teď si dovolí dodávat k církevním restitucím z roku 2013, že pokud by něco takového bylo schváleno a prosazeno, tak by to byla jenom další krádež a další křivda. Bída třepe kurníkem, ale ti, co se vždycky zaštiťovali pokryteckým heslem: ”Chudoba, hanba, pokora”, mají dnes zákon, jenž počítá, že církve dostanou zpátky majetek v hodnotě cca 75 miliard korun, plus inflace, které jim bude stát splácet 30 let.

    Navíc má stát dále 17 let přispívat na platy duchovních; tři roky 1,4 miliardy, další každý rok se podpora bude o pět procent snižovat. Církev navíc požaduje náhradu i za pozemky, které zmizely pod hladinami všech přehrad, či pod silnicemi. Tyto pozemky byly zabrány ve veřejném zájmu tak jako všem ostatním. Nikdo neobdržel žádné finanční vyrovnání, tedy není důvod, proč by měla obdržet náhradu církev…?


    Pokud bude vyplacena náhrada církvi, poté budou následovat oprávněné žaloby na náhradu ze strany všech takto postižených, tedy nejenom fyzických osob, ale všech obcí, spolků, sdružení atd. V takovém případu bude zcela určitě žádat o náhradu za zatopené pozemky kolem hradu Orlík i předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg a jeho rodina.

    Lesy, pole a další nemovitý majetek by měl stát podle vládou schválené dohody se 17 církvemi a náboženskými společnostmi vydat do pěti let. Celkově se mluví o 150 miliardách, což jistě není poslední číslo. Takže se ani neví, kdy se tedy stane církev takovou, jak ji dojemně líčil bývalý kardinál Miloslav Vlk; církví neprahnoucí po moci a bohatství, pouze po spravedlnosti?

    Je tu ale i další složitá otázka; patří pozemky, lesy a budovy skutečně církvím? Nebyly válečnou kořistí už během husitských či křižáckých válek? Z velké části církev rovněž dostávala majetek od bohatých donátorů, od lidí z prostředí aristokracie či bohatého měšťanstva. Je opravdu podle ústavního práva restituce církevního majetku v situaci, kdy polovina českých důchodců tře bídu s nouzí?

    Že církve žádný majetek nevlastnily? Církve od roku 1771, tedy od vlády císaře Josefa II., měly majetek propůjčený od státu a s ním nakládaly. Jak to tedy je s církevními restitucemi, co mají vydat komunisty ukradený majetek, jenž nese stopy krve umučených kacířů? Inkvizice byla předchůdcem nejen Goebbelsovské filosofie, ale i StB…Přesto Federální shromáždění ČSFR 1. srpna 1991 schválilo “výčtový zákon, kterým se restituovaly majetky církví (zejména církevních řádů) a náboženských společností.”



    Jak to tedy bylo; kolaborovala československá katolická církev s Hitlerem, nebo ne, což se snaží Kalousek ve svém spisku vy(z)vracet…?

    Že by vliv exkomunisty na postu předsedy vlády Mariána Čalfy…? Nicméně jako důkaz onoho vstřícného kroku mezi státem a církví bylo prohlášení tehdejšího kardinála Františka Tomáška, že to je poslední nárok, který církev vznáší! Poděkoval a sdělil, že další majetky už katolická církev žádat nebude. Nejen on, ale i další opoziční představitelé se vyslovili pro restituční tečku.

    Ozývají se však hlasy, že kardinálova slova nejsou prokazatelná, že tady byl rovněž přece tzv. blokační paragraf, který měl otevřít další restituce… Nicméně v letech 1990 a 1991 bylo do vlastnictví katolické církve zákonem převedeno asi 170 komplexů. Kardinál, arcibiskup pražský, hlava katolické církve v Čechách a na Moravě Tomášek upozornil také na to, že nejde o žádný majetek zabavený komunisty. Úplné vypořádání poměrů s římskokatolickou církví tedy proběhlo 1. 8. 1991…

    Snad proto Kalousek, tento velkohubý zběhlík od křesťanů z KDU-ČSL, který v roce 2017 už byl předsedou TOP 09, šel na to přes své falešné city a údajně za své. Spojil vše výše řečené a vlastním nákladem vydal před volbami dílo s názvem „Naši pastýři“. Jde o seznam kněží, kteří byli perzekvováni, vězněni či zavražděni nacisty nebo trpěli za komunistického režimu. je téměř veřejnoprávní, ale poučné. A hlavně nic z jeho hlavy, což knize jistě pomůže ze všeho nejvíc…

    Většinu obsahu knihy ovšem tvoří speciální příloha „Kaplani na válečném poli“ od Donalda F. Crosbyho. Ten popsal osudy a příběhy amerických kaplanů sloužících v armádě. Kdoví, jak se svými ovečkami v zeleném probíral zločiny Spojených států – od Koreje, Vietnamu, Iráku až po Afghánistán, Libyi a Sýrii… O humanitárním bombardování Srbska a Černé Hory ani nemluvě… Proto se Kalouskův výtvor tak liší od knižní produkce jiných politiků… 200 let terorismu USA

    V první části tohoto Kalouskova seznamu hrdinů jsou jména a kratičké profily 471 kněží, řeholníků i církevních hodnostářů, kteří působili na území bývalého Československa a to v době před, po či po druhé světové války, a nacistický nebo komunistický režim je nějakým způsobem omezoval a likvidoval.

    Někteří z nich za svoji statečnost a neochotu kolaborovat s totalitními režimy zaplatili svým životem. Nejedná se pouze o lidi české národnosti, ale také o Němce, Poláky i zástupce dalších národů Československa. Důvod vydání knihy? Kalousek k tomu uvedl: „Kniha vznikla díky rozhořčení. Nebyl jsem sám, koho rozhořčily výroky některých levicových politiků, kteří tvrdili, že klérus za války kolaboroval s nacisty.“

    Ale po pořádku, jak to tedy je; kolaborovala československá karotická církev s Hitlerem, nebo ne, což se snaží Kalousek ve svém spisku vyvracet…? Věřím, že ti kněží, jím vybraní pro knižní prezentaci, byli skutečně stateční a mínili zničit nacismus a další ismy, ale každé pro má i své proti. Též o tom by se měl populární český politický přeběhlík zmínit. Bylo to s katolickou církví též poněkud jinak, což se mně jako věřícímu katolíkovi a bývalému ministrantovi neříká snadno…

    Náměstí Sv. Petra ve Vatikánu… Snímek Břetislav Olšer

    Nějaké poznatky o této zlé době jsem si přivezl přímo z Radia Vatikán. Už Hitler totiž po svém nástupu k moci účelově slíbil, že katolická církev bude mít zvláštní privilegované postavení v nově Říši, pokud by Vatikán použil svůj vliv a zajistil mu hlasy pro jeho stranu NSDAP a Vatikán souhlasil… Papež Pius XI. pak poslal příkazy německým biskupům, kteří se shromáždili ve Fuldě, aby nařídili svým kněžím, že mají podporovat Hitlera.

    V nestranném Annual register se píše o „obrovském přesunu katolické střední třídy v západním a středním Německu k nacistické straně zlomil moc starých středostavovských katolických stran.“ Mnozí katolíci váhali, protože nenáviděli židy a socialisty, ale neodvážili se volit nacisty. Z Říma však přišel příkaz, že nepřátelství k nacistům musí zmizet. (To vše podle Catholic Revue de Deux Mondes z ledna 1935: Le Catholicisme et la politique mondiale.)

    A pojďme nyní z Německa do Itálie; 11. února 1932 vstoupil šéf italských fašistů Mussolini slavnostně do baziliky sv. Petra ve Vatikánu, a po požehnání se svěcenou vodou si zbožně klekl a pomodlil se. Započaté spojenectví bylo posléze upevněno finančními dohodami v Lateránské smlouvě. Přitom polovina částky placené státem byla ve státních obligacích, které papež přislíbil neprodávat po mnoho let, a tak finanční prosperita Vatikánu závisela do značné míry na zachování fašismu.

    Papež Pius XI. a Mussolini…

    Ale Mussolini nikdy nedával nic zadarmo, nepoklekl ve sv. Petru kvůli náhlému osvícení. Měl plány na úspěch, které vyžadovaly pomoc katolické církve. A v roce 1935 jako prvou z úspěšných fašistických agresí, které nakonec vedly k vypuknutí Druhé světové války, nelítostně spustil: fašistická Itálie zaútočila a okupovala Ethiopii.

    Výkřiky hrůzy se ozývaly po celém světě, jenom ne z Vatikánu, Papež zůstal zticha. A jak napsali jinde političtí autoři, „prakticky bez výjimky celý svět odsuzoval Mussoliniho, celý kromě papeže“ (Teeling, The Pope in Politics).

    Počátkem roku 1938 požádalo 60 arcibiskupů a biskupů a 2000 kněží, kteří pomáhali při oslavě spojenou se zemědělstvím, aby je přijal Mussolini. V procesí nesli kněží prapory a šli nejen před pomník neznámého vojína, ale vzdali poctu i památníku vystaveném padlým při fašistické revoluci. Než byli přijati Ducem, biskupové a arcibiskup vedli procesí, a když už byli před ním, začali mu freneticky provolávat slávu.

    Arcibiskup z Udine přečetl provolání, ve kterém mimo jiné prohlásil: „Duče, ať vás chrání Bůh! Budeme se za vás všichni modlit, aby On vám pomáhal vítězit ve všech bitvách, které moudře a energicky vedete k prospěchu, velikosti a slávě křesťanského Říma, střediska křesťanství – toho Říma, který byl hlavním městem Římské říše.“ http://jirisoler.wz.cz/worldvatikan11.html

    Podle mnohých další papež Pius XII. v období války jako morální autorita zklamal, když před holocaustem zavíral oči. Bývalého pontifika otevřeně kritizoval například židovský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za mír Elie Wiesel a řada židovských rabínů. Kontroverze kolem Pia XII. se silně rozhořela za éry předchozího papeže Benedikta XVI., který otevřel cestu k jeho svatořečení. Tento krok židy rozhořčil. Znamenal překážku na cestě sbližování obou náboženství, které prosazoval zejména Jan Pavel II. Ten se jako vůbec první papež v roce 1986 pomodlil v synagoze.

    Prolínání katolické a fašistické ideologie bylo rozšířené v českém prostředí ve třicátých letech 20. století. Reprezentuje je Jan Scheinost, šéfredaktor listu Národní politika za Protektorátu, za což byl vyznamenán církevními řády a čestným štítem protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava, řádem, který r. 1944 založil německý státní ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank. Podobné propojování katolicismu a fašismu reprezentuje Karel VI. Schwarzenberg. http://denikreferendum.cz/clanek/18235-cirkve-a-nacismus

    Papež Pius XI. pak poslal příkazy německým biskupům, kteří se shromáždili ve Fuldě, aby nařídili svým kněžím, že mají podporovali Hitlera.

    Tolik o tom, že ne vše bylo během 2. sv. války v katolické církvi “košer“, ovšem jak již bylo uvedeno výše, většinu Kalouskova díla „Naši pastýři“ tvoří příloha „Kaplani na válečném poli“ od Donalda F. Crosbyho. Jde o osudy a příběhy amerických kaplanů sloužících v armádě, aby hlavně poskytovali duchovní útěchu. Zmínění vojenští duchovní pastýři jistě byli též ve Vietnamu. Jak asi reagovali na lži, kterými byli krmeni jeho vojenské ovečky, většinou hoši z farmářských rodin.

    Utěšovali je též jako američtí generálové, co jim tvrdili, že jde pouze o tříměsíční policejní akci, během které rozbombardují Vietnam do doby kamenné. Jak poté své ovečky uklidňovali, když válka trvala deset roků a měla na tři milion mrtvých Vietnamců a Laosanů a přes 58 tisíc vojáků US Army…?

    Kdoví, zdali zažily tyto zvrhlé zběsilosti i osoby z Kalouskovy knihy, resp. hrdinové z přílohy „Kaplani na válečném poli“ od Donalda F. Crosbyho…? Až se mi knížka dostane do ruky, určitě si to zjistím, kolik v sobě nosili tito kaplani zpovědních tajemství, za které těmto vrahům pak dávali rozhřešení; kolik to asi mohlo být Otčenášů a Zdrávas Marií…?

    Přesto pořád budu známého politického masturbátora vidět za řečnickým pultíkem Sněmovny, kde se rozohní ihned, kdykoliv spatří dle Pavlovova reflexu červené světýlko televizní kamery; nezačne sice slintat, ale na řadu přijde jeho rétorické sebeukájení…

    Chlapi pili, baby kuřily, fajně u Kalousků bylo: http://www.rukojmi.cz/clanky/6501-kdyz-opily-kalousek-zvanil-ve-snemovne-take-s-piraty-ci-v-ct-pak-v-ramci-demokracie-a-svobody-projevu-zfackoval-studenta-a-navic-tvrdil-ze-kdyby-byl-u-porodu-babise-uskrtil-by-ho-pupecni-snurou

    Opilý Kalousek a Piráti: https://www.youtube.com/watch?v=xmc8dMI6Zpo

    Opilý Kalousek i bez Pirátů: https://www.youtube.com/watch?v=DTd38Qe-uzo

    http://www.rukojmi.cz/clanky/4304-kalousek-verbalne-masturbuje-nejen-za-recnickym-pultikem-sotva-spatri-cervene-svetylko-kamery-ale-tez-pred-volbami-pri-psani-knizky-s-niz-se-marne-snazi-na-ukor-popisovanych-osudu-hrdinu-ziskat-hlasy-volicu

    0 0

    4.11.    ČTK
     Ruský prezident Vladimir Putin na slavnostní recepci u příležitosti dnešního Dne národní jednoty udělil Puškinovu medaili českému písničkáři Jaromíru Nohavicovi. Informují o tom agentury RIA Novosti a TASS.V děkovné řeči pronesené v ruštině zazpíval Nohavica část písně Bulata Okudžavy.

    "Český bard", jak Nohavicu nazvala agentura RIA Novosti, dostal podle dřívějších informací Kremlu ocenění za zásluhy o upevnění přátelství a spolupráce mezi národy a sbližování a vzájemné obohacování národních kultur.
    Při převzetí Puškinovy ceny řekl:,,Je tu se mnou jako všichni ruští básníci a bardi, které jsem četl,zpíval či překládal."

    Puškinova medaile je od roku 1999 udělována ruským občanům i cizincům, kteří se významně zapsali v kulturní oblasti, literatuře či jiných oborech umění. Třícentimetrová stříbrná cena má na lícové straně profil ruského básníka Alexandra Sergejeviče Puškina, na rubu jeho podpis a pořadové číslo.


    Jaromír Nohavica zpívá písně B.Okudžavy  a V. Vysockého
    video zde

    0 0


    Jana Maříková
    4. 11. 2018
    Příběh pákistánské křesťanky Asie Bibi ať je pro nás výstrahou. Osm let seděla v cele smrti za údajnou urážku Mohameda. Pákistánský Nejvyšší soud ji minulý týden osvobodil. Do ulic však vyrazily tisíce stoupenců islamistické skupiny Tehreek-e-Labaik Pákistán a spustily nepředstavitelný kravál. Od řevu a blokování ulic až po rabování. Bezpodmínečně žádají popravu osvobozené křesťanky a navíc i smrt soudců, kteří ji pustili na svobodu. Pákistánská vláda v pátek islamistům ustoupila a rozsudek Nejvyššího soudu bude znovu přezkoumáván. 



    Její příběh může sloužit jako varování všem, kdo si myslí, že islám je ve své součané převažující podobě je mírumilovný. A že většina muslimů, kteří přicházejí v rámci uprchlické vlny, se stane spořádanými spoluobčany. Nikdy - nikdy a nikde - až na výjimky.

    Na rozdíl od nás se touto causou v Německu zabývá řada oficiálních i alternativních médií. Komentátor a znalec islámského světa Faruk Firat srozumitelně případ rozebral "Co vlastně udělala tato žena? Řekla, že křesťanství je jejím náboženstvím a uznává Ježíše, ne Mohameda. Byla neuvěřitelně odvážná. Věří, že Ježíš je jejím pravým bohem, a proto ho nemůže popřít.", vysvětlil Firat. Desítky tisíc Pákistánců podle něj naopak právě proto vyrazily do ulic a křičí a žádají trest smrti. "Vzhledem k tomu, že protesty byly tak silné, se vláda dohodla s radikály na revizi rozsudku. Asia musí znovu bojovat o svobodu.", napsal Firat.




    Případu se věnují i největší německé noviny Frankfurter Allgemeine. Christian Meier svůj článek ze 4. 11. nadepsal "Pákistánská lynčovní justice - Mocenské boje kolem zachování zákona o rouhání.":


    V článku uvádí, že Asie Bibi je volná. Po více než osm let byla ve vězení s vyhlídkou na popravu. "Říká se, že urazila islámského proroka Mohameda; proroka, který není její, neboť Asie Bibi je křesťanka.", uvádí Meier. Poté, co ji nejvyšší soud v Pákistánu ve středu ve velkolepém rozsudku osvobodil, 51letá žena a matka pěti dětí okamžitě opustila vězení. "Sotva tomu mohu věřit,"řekla. "Ale co znamená svoboda, když jen pár minut po veřejném rozsudku vyzýval dav k její vraždě - a spolu s ní i k vraždě tří soudců, kteříji osvobodili?", ptá se Frankfurter Allgemeine.

    Liberálové doufali, že osvobozující rozsudek za blasfémii může posunout Pákistán směrem k méně religiózní zemi. Ale tyto naděje byly hned zmařeny a země je po rozsudku ve varu. Desetitisíce lidí v ulicích, školy a obchody zavřené, ulice blokované, došlo i k rabování. K ochraně veřejných a vládních budov muselo být nasazeno vojsko. Předseda vlády Imran Khan, který je v úřadu od srpna, oslovil lidi v televizním projevu večer v den výroku a varoval, že vláda nebude akceptovat výzvy k lynčování. Nepomohlo to. Vůdce islamistické strany TLP řekl v pátek: "Neustoupíme, dokud nebudou soudci propuštěni a Bibi pověšena!". Jeho zástupce dokonce otevřeně vyzval k vraždě Asie Bibi: "Buď její tělesná stráž, její řidič nebo její kuchař ji musí zabít,"řval na protestním shromáždění.

    Islamistická strana TLP má s protesty bohaté zkušenosti. Loni drželi tři týdny hlavní město

    Islámábád v ochromení, protože nechtěli připustit změnu poslanecké přísahy - jen mírné omezení bezpodmínečného přihlášení se k Mohamedovi, což TLP viděla jako rouhání. Vláda ustoupila, ale to nestačilo - islamisté chtěli vidět padat hlavy. Ministr spravedlnosti musel odstoupit po kraválech, při nichž byli i mrtví a zraněno bylo přes 200 lidí. Islamisti pak slíbili, že nad ním nevznesou fatwu, což je rozsudek smrti. Pákistánská vláda se opakovaně nechává vydírat islamisty a říká se, že i armádou, jejíž část za nimi stojí. Celý název strany TLP je „Tehreek-e-Labbaik Pakistan Ya Rasul Allah“, což znamená přibližně - "Ti, co volají k Bohu". Základem je bezpodmínečné uctívání Mohameda, dá se říct, že je to "strana proti rouhání". Kauzy jako tahle jsou pro ně smysl existence.

    Případ Asie Bibi začal sklenicí vody. V roce 2009 se dostala do sporu s muslimkami, s nimiž pracovala na poli. Nabídla jim sklenici vody, z níž se ale předtím sama napila. Muslimky ji následně obvinily z urážky proroka Mohameda. Jako křesťanka patří k pronásledované menšině. V Pákistánu jsou 96 % obyvatelstva muslimové. Islám je základ státu. Asia popírala následně, že by jakkoli urazila Mohameda, ale situace se vyhrotila. Vesnický kazatel ji otevřeně označil za rouhačku a začala štvanice. Kdyby nezasáhla policie, došlo by nepochybně k lynči, jako se to v Pákistánu stává často. Jedna z organizací pro lidská práva spočítala, že v letech 1987 - 2015 došlo k 1500 obvinění z urážky boha. Obvinění z rouhání se často používá jako způsob odstranění nepohodlných osob. Podle Organizace spojených národů je v současné době v cele smrti kvůli rouhání téměř 40 lidí. Další si odpykávají dlouholeté tresty. Zatím nebyl žádný trest smrti proveden. Ale protesty islamistů vedly k desítkám vražd.

    I Asia Bibi byla v roce 2010 odsouzena k trestu smrti. V roce 2014 byl rozsudek potvrzen, ale vykonání bylo stále odkládáno. Bibi se odvolávala, ale soudci měli odvahu vynést osvobozující rozsudek až nyní. Důvod je jednoduchý - jde tu o život. Krátce po prvním rozsudku se guvernér provincie v níž žila zasazoval o její omilostnění - a byl poté zastřelen svým vlastním tělesným strážcem. Pachatel Mumtaz Quadri byl odsouzen k smrti a přes četné proststy islamistů v roce 2016 oběšen. Jeho pohřeb se stal manifestací a vyhlášením boje proti státu - přítomní volali:" Tvoje krev bude počátkem revoluce!"

    Agentura dpa přinesla k této věci v sobotu článek" Spor o křesťanku - Islámábád se sklonil před islamisty":

    "Radikální islámská skupina Tehreek-e-Labaik Pákistán (TLP) se v pátek večer s vládou dohodla, že vláda nebude vznášet námitky proti odvolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu osvobodit Asia Bibi". Německé tiskové agentuře to řekl mluvčí TLP Pir Zubair Kasuri.

    Navíc byly podniknuty kroky k "tomu, aby Bibi nemohla opustit zemi".

    Její boj tedy zdaleka není u konce. Její advokát Saiful Malook musel uprchnout ze země. Aktivisté za lidská práva kritizují dohodu mezi vládou a islamisty v Pákistánu jako "vyhlášení úpadku právního státu". "Dohoda činí pákistanský právní systém kořistí islámského davu. Pokud se Nejvyšší soud vyslovil, vláda by neměla dovolit islamistům, aby měli větší vliv než jurisdikce", říká ředitel Společnosti pro ohrožené národy Ulrich Delius v Göttingenu.

    A není zdaleka sám, kdo je rozhořčen. Ali Ertan Toprak, jeden z hlavních představitelů Kurdské německé obce, napsal na svůj Facebook: "Která křesťanská země se postaví za tuto ženu? Kdy muslimové vejdou ve stovkách tisíc do ulic proti "islamistickému rasismu" , stejně jako na Západě stovky tisíc lidí vyrazí do ulic proti svým vlastním rasistům? Kde je volání evropských muslimů po svobodě vyznání?

    Ne ti, co kritizují islám, ale ti, kdo nevidí zločiny páchané islamisty, ti poškozují islám a muslimy."

    Faruk Firat vyjádřil na FB své rozhořčení a zoufalství: "Jsem mega naštvaný !!!!!

    Nejsem schopen slova. Nikdy jsem neviděl takovou nenávist vůči křesťanům jako v posledních dnech v Pákistánu. Desítky tisíc lidí řvou v ulicích, ničí a křičí ve jménu Alláha, protože Nejvyšší soud rozhodl, že Asie smí žít. Rozhovory s odpůrci Asie, kde odpovídají novinářům a vysvětlují, proč podle jejich názoru a vyznání Asie žít nesmí. Neuvěřitelné. Nemocné. Mám z toho rakovinu ucha. Něco takového snad není možné!

    Nakonec Faruk dodává: "Proč naši politici mlčí? Proč jsou Merkelová a spol. tak klidní? Jak se na něco takového mohou dívat v klidu? Proč jí nepomohou?"

    Ano, proč? Bojí se snad kraválů i v ulicích Německa?

    0 0

    Ivan David
    4. 11. 2018
    Kolik úsilí nás mnohdy stojí, abychom poznali, co v druhém vězí. Proto jsem vděčen každému, kdo mi to poznání usnadňuje. Svoboda je důležitá. Každý má mít příležitost se zesměšnit. Není náhoda, že blbci mají větší svobodu neboť opakováním podle diktátu nic neriskují. Každý režim si je předchází neboť chápe, že právě na nich stojí jeho úspěch neboť drží linii a nepochybují. A pak jsou tu i jiné motivy u osob veřejně činných, které musejí osvědčovat věrnost režimu a chváli velmoc, která nás právě chrání před rizikem, že nás bude chránit jiná.


    Ondřej Kundra, redaktor Respektu se vyjádřil k ocenění Nohavici jasně: "Umění od politiky oddělovat nejde, neboť morálka je jenom jedna." Jak nevzpomenout na ideology z pravěku minulého režimu, kteří tvrdili totéž a proto odsuzovali "buržoazní" umění. Ano, morálka je jenom jedna, pro Kundru jako pro všechny ideology stávající moci, je to ta oficiální. Mít jiné názory a postoje je nemravnost. Stačí se podívat na týdeník Respekt a máme jasno, o kterou "jednu" morálku tady jde.


    Jak je to s jednou pana Kundry morálkou naznačuje článek "BISkou označený lhář novinář Ondřej Kundra z Respektu káže a přednáší o dezinformacích", z něhož cituji: "

    Novinář označený zpravodajskou službou BIS za lháře, se pasuje do role experta na (ruské) dezinformace. Přednáší studentům, vyjadřuje se v médiích… Seznamte se s Ondřejem Kundrou z Respektu. Přečtěte si, co o něm napsala BIS.Ondřej Kundra, další z Bakalových koní, novinář pasující se do role bojovníka s dezinformacemi (samozřejmě jen proruskými, jak velí „objektivita“) a s „Putinovými agenty“. V rámci své agendy se nezřídka setkává s podobně profesně i morálně kompetentním Jakubem Jandou z EUropských hodnoti s lidmi z dalších politicky angažovaných neZiskovek.

    Dejme slovo pasážím uveřejněného textu Bezpečnostní informační služby (BIS) reagující na článek Ondřeje Kundry a Jaroslava Spurného v roce 2012 (celou zprávu lze přečíst na webu BIS):

    „Dne 28. 5. 2012 zveřejnil týdeník RESPEKT (č. 22) dva pozoruhodné redakční texty: čtyřstránkový materiál redaktorů Jaroslava Spurného a Ondřeje Kundry „Dvojí agent na útěku“ a komentář redaktora J. Spurného „Divné hry BIS“. Základním kamenem novinářské stavby obou článků jsou spekulace, domněnky, polopravdy a lži, jejichž cílem je Bezpečnostní informační službu pošpinit a veřejně obvinit z hrubého selhání.

    Příležitosti znemožnit se využili například i Mirek Topolánek nebo Martin Fendrych. Protože to není poprvé, žádnou novou informaci nám neposkytli. ZDE

    Možná pro někoho nové poznání poskytla Hana Marvanová, která napsala, že 35 let poslouchá Nohavicu a teď už ne u ní to prohrál. To bude barda, jehož písničky na videu mají až několik miliónů zhlédnutí, určitě mrzet.

    0 0

    Lubomír Man
    5. 11. 2018
    Jaromír Nohavica si v neděli v Kremlu převzal z rukou ruského prezidenta Putina Puškinovu medaili za zásluhy o upevnění přátelství a spolupráci mezi národy. Český písničkář za ocenění rusky poděkoval i zazpíval. „Je to pro mě velká čest“, řekl na pódiu.“Vzpomínám, jak jsem před 35 lety jako mladý bard s kytarou zpíval v Ostravě píseň Bulata Okudžavy. Puškin je tu dnes se mnou jako všichni ruští básníci a bardi, které jsem četl, zpíval či překládal...Když zpíváš něčí píseň, staneš se jeho duší a nejsi jeho nepřítelem“, dodal Nohavica


    Redakce Seznamu.cz uspořádala na internetu pohotově anketu čtenářů, kteří se k ocenění českého pisníčkáře v Moskvě měli vyjádřit. Otázka zněla, zda čtenáři s Nohavicovým přijetím medaile z rukou ruského prezidenta souhlasí, či nikoliv, a nejspíš se zde počítalo s tím, že čtenáři Seznamu.cz Nohavicovo ocenění většinově odmítnou, stejně jako jej už od momentu, kdy se o Nohavicově ocenění v Moskvě začalo psát, odmítala jak pražská kavárna, tak téměř všechna naše média. Počítalo se, ale přepočítalo se. Protože hned nejčasnější výsledky ankety Seznamu,cz v neděli ve 22hod. 1l minut prokázaly, že 60,6 % hlasujících s Nohavicovým přijetím Puškinovy medaile v Moskvě souhlasí a jen zbytek hlasujícících vyjádřil názor opačný. A těsně před 24 hodinou se procento souhlasících s Nohavicovým přijetím medaile dále zvýšilo na 60,9% hlasujících.

    Stejná anketa probíhala současně i na Novinkách.cz, kde se lidí souhlasících s Nohavicovým přijetím ruské pocty sešlo ještě mnohem víc, než na seznamu.cz, protože těsně před 24 hodinou nedělní, kdy na seznamu.cz vyslovovalo svůj souhlas s Nohavicovým přijetím medaile 60,9% hlasujících, bylo to na Novinkách.cz už dokonce 80,3% stejně hlasujících.

    Slušný to počet i důkaz, že naši lidé si i přes dlouholetou a masivní duševní masáž ze strany členů poražské kavárny a mainstreamových médií dokázali podržet zdravý rozum.


    0 0


    Patrick Ungermann
    5. 11. 2018
    Šestnáctiletí jsme vstoupili do bran počítačového světa. V tehdejší počítačové učebně nebylo tak nápadné horko a nebyla tolik cítit umělá hmota. Stroje budily dojem, že sestávají ze skla a z kovu. Nerozbitné mašiny, co vydrží pracovat libovolně dlouho. Soudruh profesor nás vzdělal v programovacím jazyku Karel. Učit stroj je dočista jiné, než učit člověka. Lidé mají vědomí, umí si uvědomit: Pojď se, hošku, dívat, jak babička jednotí řepu. Ona ti to vysvětlí, abys jí zítra mohl pomáhat. Ejhle, učení v možnostech člověka. Uvědomím si, co vidím, porozumím pojmům. Babi mi to vysvětlí, přidá k tomu potřebné rozumy. A je to moje hodná babička v šátku, mám ji moc rád, tož se to od ní rád naučím. Zítra už v řepě houbařit nebudu, přesně si uvědomím, co přesně udělám.


    Stroj vědomí v našem smyslu postrádá. Nic nevidí, i kdyby měl kameru, protože si sám od sebe neuvědomí, že by kamerou mohl něco vidět. Stroj musíte naprogramovat: Doleva, znamená tyhle pohyby těchhle součástek. Zastavit, znamená zablokovat součástky. Uvidět snímek podzimního lesa, znamená vyvolat a přečíst takové a takové rozmístění nul a jedniček.

    Už v této fázi výuky se gymnaziální mládež rozdělí do dvou odlišných skupin, které myslí docela jinak: Skupina A zpozorní. Prima, ovládnu ty nuly s jedničkami, seznámím se s prací součástek a budu poroučet strojům. Později promyslím, jestli mě to víc táhne k hardwaru nebo k softwaru, a začnu programovat. Tito lidé by v jiné době prospěli své civilizaci jako výborní hodináři a stavitelé orlojů. Jako strůjci válečných strojů z břeven a řemenů. Jako objevitelé pěstního klínu nebo oštěpu a nože a později kalkulačky… Skupině B poklesne čelist. No, má úcta, se strojem je to jako s blbcem. Má cenu sestoupit na jeho úroveň a dobabrat se k tomu, aby po několika algoritmech milostivě zahnul vlevo? Tyhle typy spoluobčanů by v jiných časech prospěly jako filosofové, kněží, humanističtí učitelé a psychologové, písmáci a kronikáři. Šamansky by povzbudily kmen do boje i k dobrému lovu. Síla obřadu by se v jejich podání vyrovnala síle oštěpu, mrštnosti šípu.

    Dvěma předvedeným skupinám dnes říkáme technicky a humanitně založení lidé. Při převaze vlivu techniků se vládne spíš technokraticky, skutečnou hlavou společnosti je administrátor. Alfou a omegou dobra je funkčnost systému. Při převaze humanitně založených osob se vládne idealisticky. Skutečnou hlavou je vůdčí nositel ideje, alfou a omegou dobra je vytčená soustava idejí – v hrubším podání je to ideologie. Skutečná společnost je namíchaná z technicky i humanitně založených osobností. A každá mysl je v určité míře schopna rozumět technickým parametrům i souboru idejí. Selský rozum dává obojímu punc použitelnosti a záruku užitečnosti.

    Shodou okolností (shoda okolností není náhoda) mě v jednom týdnu potkaly dvě elektronické události: V televizních zprávách ohledně školství se řeklo, že výuka počítačů posílí zhruba čtyřikrát a promítne se i do mnoha jiných předmětů. Od první třídy bude žáčky provázet elektronická včelka, která je má, cituji: „naučit myslet jako stroj“.

    Jsem, přiznám se, humanitně založený člověk i učitel. Do prvních tříd dnes přichází pestrá paleta bytůstek. Jsou mezi nimi děti, co neumí česky. Děti, co nevědí, jak vypadá žlutá, poněvadž jim rodiče nikdy nekoupili žlutou pastelku. Narazíte tu na děti, co své okolí zpohlavkují, jelikož pohlavek je pro ně přirozená podoba výměny názorů. Přijdou sem děti z „rodin“, kde výměna manželů a manželek je tak častá, že děti nevědí, co má dělat tatínek a co maminka. Samozřejmě mezi ně přijde dost dětí z normálních poměrů, dětí zdravých i nemocných. Je jich tam celkem dvacet pětkrát, třicetkrát víc, než kolik je v téže třídě učitelů. A vy byste je měli povzbuzovat, anebo přímo učit myslet, jak myslí vnímavá lidská drobotina v jisté zemi, s jistými rozhledy. Měli byste je učit lásce a učit je se lépe soustředit, aby to babičce nedalo takovou práci vysvětlovat vnoučeti, jak se jednotí řepa. Místo toho vlétne do třídy elektronická včelka, aby své svěřence učila myslet jako stroj.

    Věřím, že to různé děti zvládnou různě. Technicky pohotové se stanou pro elektronickou technotronickou společnost nepostradatelnými. Budou mít prostorné byty a domy. Budou pohotově kupovat poslední počítačové novinky. Hodně budou instalovat. Možná budou o to méně číst Platóna a méně se starat o politiku. V každém podniku budou štítem rozkvětu. Až vyrostou hloupé děti, budou třeba v tom samém podniku stroje čistit, promazávat, vytvářet to, na co je budou lákat inzeráty, čistý, nehlučný provoz. Humanitně založení zaměstnanci budou umět poblahopřát mistrovi směny a řediteli provozovny k jakémukoli výročí. Stihnou nádeníkům vyprávět dobrý vtip a s určitými mezerami jim přetlumočit složitý návod pracovního postupu. Budou se muset naučit Power point, a protože nebudou, na rozdíl od techniků, skoupí na slovo, budou něco přednášet na burzách škol a firem, na burzách práce, na veletrzích, v pracovně právních poradnách. To víte, všichni humanitní se nevejdou do škol, do sdělovacích prostředků, na úřady a do zájmových organizací. Navíc se i tahle pracoviště neobejdou bez techniků. Nevejdou se ani do knihoven a knihkupectví. Elektronické knihkupectví se bez nich obejde docela. Myslím, že nadsázka, kterou jsem provedl, není až tak velká.

    Technotronické děti, s důrazem kladeným na strojové myšlení, jednou naprogramují robotický čistič, co vidí za roh, podruhé lehký kulomet, co střílí za roh – naprosto podle své vlastní povahy. Etika spotřeby je už povzbudí k tomu, že hodit se bude obojí.

    V tomtéž týdnu, kdy mě televize seznámila s elektronickou včelkou pro děti, mi do hodiny fyziky přišla hospitace. Čekal jsem všelijaké výtky. Jak se říká, nesmíme nosit nos příliš nahoru. Výtky se dostavily ve směru, na který jsem nějak zapomněl: Moc mluvím, moc píši a kreslím na tabuli, nikde žádný Power point, žádné Youtube, žádné promítání textu. Poněvadž jsem nezapojil elektronické pomocníky, jsem monotónní, a to je výsledek špatné režie. Jelikož si nadřízených hospitujících pro mnohé lidské kvality vážím, nebudu se s doporučením hádat.

    Technické, humanitní a čistící kádry, jinými slovy lidi, co mají jeden jediný pozemský život, bych rád upozornil „jenom“ na to zdravíčko:

    O škodlivosti modrého záření z obrazovek a bílého světla se dočtete na webové adrese www.novinky.cz. Nejenže takové vyzařování poškozuje spánek, ale urychluje stárnutí pleti. Modré světlo ovlivní hladinu hormonu melatoninu v krvi a odbourává únavu. Proto počítače, tablety a telefony s displejem nemají alespoň hodinu před usnutím na člověka svítit. Na adrese www.ewita.czčteme, že obrazovka počítače, tabletu, telefonu s displejem a plochého televizoru „vyzařuje vysokoenergetické modré světlo (HEV). Toto světlo vydávané ve vlnové délce 400 – 500 nm může být jednou z příčin podmíněné makulární degenerace. Ta je jednou z nejčastějších příčin ztráty zraku…“ Na adrese www.lecitnemoc.cz se seznámíme se stanoviskem, že elektronický smog vyvolává nemoci dýchání: „Elektromagnetické pole obklopující počítače, televize a další přístroje může způsobit astma, chřipku a další nemoci dýchání.“ Adresa www.objevto.blog.cz vás seznámí se zjištěním, že „elektromagnetické vlnění wi-fi sítí má škodlivý vliv na stromy. Stromy rostoucí v blízkosti wi-fi vysílačů, které bezdrátovou síť distribuují do přijímačů, trpí poškozením kůry a listí.“ Z adresy www.blog.lupa.cz přidávám: „Bezdrátový internet působí vážné zdravotní problémy, nespavost, bolení hlavy a revma.“ Budoucí maminky by měly vědět o stati na adrese www.napadov.cz„Záření vycházející z wi-fi může narušit normální buněčný vývoj, a to především u vyvíjejícího se plodu. Ovlivňuje růst tkání, které jsou vystaveny riziku vývojových problémů. Dochází k ovlivňování soustředěnosti, snižuje se pozornost. … Záření může zpomalovat pohyb spermií a snižovat plodnost. Někteří lidé mohou reagovat na elektromagnetické frekvence zvýšenou srdeční činností, která zároveň zvyšuje i riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění.“

    Ještě jsem se s hospitujícím podělil o vizi, že jednou, až budou obchody s internetovými možnostmi opravdu „ve vatě“ a zdravotní průšvihy narostou, zažijeme na počítačích a mobilních telefonech ty samé nápisy, jaké dnes čteme na kuřivu. Můj nadřízený se upřímně vyznal, že proti lavině neobstojím. Ohledně obchodu s elektronikou mě napadlo přirovnání k horskému hotýlku, jehož podnikatel už lavinu slyší, všechny nás zamkne, aby nikdo neutíkal a on aby mohl inkasovat alespoň za dvě vypité sklenky na kuráž…

    0 0
  • 11/05/18--01:52: Karavany migrantů
  • Erik Best
    5. 11. 2018  EB
    Pokud si republikáni zítra udrží většinu v jedné nebo obou komorách Kongresu, budou za to částečně moci poděkovat Hondurasu. Čím víc se karavana migrantů blíží, tím víc o ní Donald Trump mluví. „Pokud chcete více zločinu a více karavan, volte demokraty,“ prohlásil včera. „Je to jednoduché.“ Někteří republikáni se ale obávají, že na téma klade přehnaný důraz. 



    Podobné je to i v České republice. Andrej Babiš sice používá jiný jazyk („Migrace nemůže být lidským právem.“), výsledek je ale podobný. Odmítnutí globálního paktu OSN o migraci zapadá do jeho předchozích vyjádření, podle nichž bude migrace hlavním tématem květnových voleb do Evropského parlamentu. Netlačí ale na pilu příliš důrazně a příliš brzy? Dokáže udržet momentum i v okamžiku, kdy migrantů přichází méně? Výzvou pro nově založenou Evropskou platformu a další bude přesvědčit voliče, že mají lepší řešení zahrnující „solidaritu a odpovědnost,“ aniž by vytvořili prostor pro to, aby proti nim Babiš použil variaci na trumpovský argument s karavanou.

    0 0

    -OP-
    5. 11. 2018
    Angela Merklová minulé pondělí během jednání předsednictva CDU ohlásila, že v důsledku nedávných výsledků voleb ve spolkových zemích Bavorsko a Hesensko již nebude kandidovat na post předsedy strany na příštím sjezdu v prosinci, ačkoliv to měla původně v úmyslu. 


    CDU vedla již od roku 2000. Navíc byla vždy pevně přesvědčena o tom, že funkce předsedy a kancléře patří do rukou jedné osoby. Zcela vážně to ale asi nemyslela, nebo to jaksi přehodnotila, protože zároveň ohlásila, že kancléřkou zůstane až do roku 2021. V médiích se okamžitě začalo spekulovat o případných následnících, jsou jimi Annegret Kramp-Karrenbauerová, která od února 2018 zastává pozici generální sekretářky strany a od roku 2011 do října 2018 zastávala úřad ministerské předsedkyně německé spolkové země Sársko,  dále bývalý šéf frakce CDU/CSU v Bundestagu Friedrich Merz, který je léta považován za dlouholetého rivala Merkelové, dalším je Armin Laschet, od roku 2017 je ministerským předsedou německé spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a Jens Spahn, který je od března 2018 ministrem zdravotnictví. Podle předběžného dotazování Spiegel-Online je jednoznačným favoritem Merz, podle odhadů pro televizní stanici RTL yacílenou v úterý na 1502 občanů se 46 % vyslovilo pro Kramp-Karrenbauerovou, 45 % pro Merze, 28 % pro Lascheta a 22 % pro Spahna (uvádí internetový portál merkur.de).

    Velmi kriticky se vyjádřil Willi Wimmer na Epoche Times, kterého jsem v minulých článcích již několikráte zmínila, který řekl, že Merkelová v každém případě uvnitř unie CDU/CSU po sobě zanechává „spálenou zemi“, která se obdobně jako u SPD po odchodu Schrödera již nevzpamatuje. Merz podle něj znamená, že na CDU se bude muset pohlížet jako na odnož americké globalistické politiky. Je to znatelné již z jeho postů předsedy v organizaci Atlantik-Brücke (Atlantický most, pozn. jde o organizaci, která na transatlantické úrovni koordinuje a spojuje elity a plní i určité integrační prvky v národních a vnitropolitických záležitostech, přibližuje tak i politiky všech etablovaných politických stran), jeho členství v Trilaterální komisi Evropy (pozn. založená v roce 1973 díky iniciativě Davida Rockefellera na konferenci Bilderbergu, jedná se o soukromý Think tank, členy je cca 400 vysoce vlivných osob Evropy, Ameriky a Japonska) a dále jeho postu v dozorčí radě finančního gigantu BlackRock. Podle něj musí být zoufalství strany CDU obrovské, když v ní jsou ochotni jít do takového rizika, jakou představuje Merz. Podle Wimmera jsou za současnou situaci Německa odpovědní Merkelová a její kohorta médií, kteří společně podkopávají jakýkoliv pokus o to, aby se země vrátila k právním pořádkům. Svědčí o tom i zpochybňování globální mafie společně s Merkelovou jednoznačného vítězství Trumpa. Ti, kteří se po jeho volbě sešli v Berlíně s Obamou a Merkelovou na „konspiračním čajíčku“, tak ti již demokratickým způsobem nepustí moc ze svých rukou. Také po tragické události v Chemnitzu Merkelová pouze přilila olej do ohně a účinek to splnilo. Dopadem provokací bylo to, že poukázaly na proklamovanou negativní stránku německého národa.
    Četla jsem také zajímavý názor jednoho redaktora menšího webového portálu, že se Merkelová svým rozhodnutím chtěla vyvarovat vyslovení nedůvěry vůči ní. Zejména s ohledem, že před ní stojí ještě její stěžejní úkol a to, podpis Globálního migračního paktu, čímž dovrší vymazání Německa. Merkelová nepřišla s žádnými nápady ohledně vytváření Evropské unie, jediné co uměla, bylo problémy řešit penězi na úkor německých daňových poplatníků. Zcela neodpustitelně porušila Grundgesetz (německá ústava) a evropské smlouvy. Zašla příliš daleko. Merkelová tvrdí, že chtěla sloužit německému národu, ve skutečnosti dělala vše pro to, aby se od něj distancovala (pozn. důkazem např. bylo i vystoupení evropských politiků, kdy osobně odstraňovala německé vlajky, jako v Evropě již přežilý relikt). Vrcholem poslední doby bylo i to, že německý národ nazvala jako ty „kteří tam žijí již déle“. Zejména její „vítačství“ vůči uprchlíkům mělo za následek vzestup AfD, je to vina všech odpovědných osob ve straně CDU, že musela vzniknout další konkurenční konzervativní strana.

    Ale jak jsem se také dočetla, trefně to vystihl Dr. Bastian Behrens z Junge Freiheit:

    „Dobré ráno! Již jste se probudili všichni ti, co jásáte „Merkelová je pryč“? Ona je totiž stále tady. A chce zůstat ještě 3 roky. Ještě 3 roky, kdy německému národu způsobí další škody. Od roku 2015 také teprve uběhly 3 roky…“.

    PS.: a pouze připomínám, že předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v roce 2017 prohlásil, že nebude kandidovat na příští období. Jeho pětiletý mandát vyprší v roce 2019. Cílem Merkelové posledních let je především dokončení projektu Federální evropské unie. Německo je již dostatečně oslabené a rozložené. V podstatě se dá říci a vyplývá to i z posledního vývoje, že současné vládní strany jsou dostatečně zastoupené jak v Bundestagu, tak v jednotlivých spolkových zemích. Poslední volby v Bavorsku a Hesensku jsou toho důkazem. Vždy se dají vytvořit žádoucí koalice, AfD, pokud dosud zejména v důsledku situace s uprchlíky výrazně neposílila (pozn. muselo by jít o výrazný vzestup na minimálně 40 %, nikdo by však do žádné koalice za současné situace s nimi nešel), tak se tak nestane ani v příštích měsících. Situace je tedy velmi stabilní a Merkelová „Má hotovo!“ („Ich habe fertig!“, jak se s oblibou v Německu od roku 1998 říká - pozn. tímto výrokem se tenkrát proslavil bavorský trenér Giovanni Trapattoni na tiskové konferenci Spolkové ligy). Má hotovo na území Německa. Navíc na utužování Unie se pracuje soustavně dále např. Olaf Scholz (pozn. od března 2018 německý vícekancléř a ministr financí) podle několika zdrojů údajně připravuje evropské sjednocení v podobě zestátnění pojištění v nezaměstnanosti, což má přispět ke stabilizaci eurozóny a přispět k vytvoření evropského pojištění v nezaměstnanosti viz ZDE. Nebudou tedy, jen jako dosud, zestátněny evropské dluhy prostřednictvím vykupování dluhopisů Evropskou centrální bankou a společného systému ESM. No a nebude to také ve prospěch migrantů, zajistit jejich existenci kdekoliv na území Evropské unie? Víme o tom, že se něco takového připravuje?



    0 0

    Zleva Antonín Sochor, Josef Buršík a Richard Tesařík - hrdinové od Kyjeva
    Přemysl Votava
    5.11.2018  VašeVěc
    Je to již 75 let co 1. československá samostatná brigáda pod velením plk. Ludvíka Svobody společně s Rudou armádou osvobozovala od německých okupantů Kyjev. Naše brigáda byla dokonce první jednotkou, která vstoupila do centra Kyjeva. Dnes se tato výjimečná událost nepřipomíná, jinde ve světě by věnců i politiků byla plná náměstí. Nikde neznějí hymny, ani proslovy politiků, ta jindy pohotová média mlčí.

    Stojím ve velkém pražském knihkupectví a hledám historickou literaturu k této významné události na východní frontě. Z regálů se na mě valí množství memoárové literatury od německých generálů, maršálů…. Desítky autorů přibližuje českému čtenáři hitlerovská válečná tažení i slavná vítězství vojáků wehrmachtu na východní frontě. Vše na křídovém papíře s mnoha fotografiemi. O hrdinství našich vojáků se mnoho nedovíme.

    Připomínám ve zkratce, že dle historické literatury velitel čs. brigády plk. Ludvík Svoboda požádal sovětské velení, aby brigáda místo plánovaného druhého sledu byla nasazena přímo v hlavním směru útoku na Kyjev. Této žádosti bylo vyhověno, plk. Ludvík Svoboda si vybral i hlavní směr útoku, byl si vědom této historické události.

    Závěrečné boje o Kyjev vyvrcholily 6. listopadu 1943, v ranních hodinách se československé tanky probojovaly do centra města. Z úkrytů vyšli obyvatelé Kyjeva vítat své osvoboditele. K jejich překvapení se u hlavního kyjevského nádraží objevili pro ně zcela neznámí osvoboditelé, jiné uniformy i neznámý jazyk. Jejich tanky měly nápisy v latince, ten velitelský tank T – 34 ppor. Josefa Buršíka, nesl jméno Jan Žižka, další Lidice. Těmi osvoboditeli byli Čechoslováci.

    Toho rána 6. listopadu vojáci 1. československé samostatné brigády se octli v náručí plačících, ale radostných obyvatel Kyjeva. Po dvou letech německé okupace jim Čechoslováci přinesli svobodu. Desítky z nich při osvobozování Kyjeva padlo… V těžkých bojích o Kyjev se proslavili zejména tankisté, ppor. Josef Buršík, ppor. Richard Tesařík, samopalníci pod velením por. Antonína Sochora. Těch hrdinů bylo kolem 3300, tolik byl počet vojáků naší 1. čs. samostatné brigády.

    Příslušníci našeho zahraničního vojska společně s Rudou armádou osvobodili hlavní město Ukrajiny Kyjev. Josef Buršík, Richard Tesařík a Antonín Sochor obdrželi nejvyšší sovětské řády. Další příslušníci brigády dostali vysoká vyznamenání, jak sovětská, tak československá. Je to již 75let, poslední pamětníci této bitvy o Kyjev odcházejí povětšinou zapomenuti.

    O hrdinství československých vojáků na východní frontě se nedočteme, také učebnice pro základní školy o naší armádě na východní frontě téměř mlčí. Jména Buršík, Tesařík, Sochor, nebo hrdina od Sokolova Jaroš, mladé generaci nic neříkají, nemají se to ani kde dozvědět…. Místo nich vyrábíme „nové“ hrdiny.

    V souvislosti s Mnichovem 1938 se často hovoří o připravenosti naší armády bojovat. I přes rozhodnutí politiků Anglie, Francie, jsme to nevzdali, nestavěli jsme kolaborantské legie, naopak naše zahraniční armády bojovaly na všech frontách II. světové války. Na té východní frontě z hrstky mužů a žen, se postupně zrodil bojový prapor, poté brigáda a nakonec 1. československý sbor, který osvobozoval i naši vlast.

    Čtu a slyším, že se nám nedostává hrdinů, jako vzorů pro mládež. Přitom stačí jen otevřít oči a připomenout si ty statečné od Kyjeva.

    Přemysl Votava

    0 0

    Zdeněk Hrabica
    5. 11. 2018
    Vzedmutá hladina. Nejprve jsem zaznamenal ohlasy zvenku na vyznamenání Jarka Nohavici Puškinovou medaili od Vladimíra Putina. Jeden z mnoha mi přišel z dalekého Mexika. „Zaznamenala jsem, jak prý v Česku prudce klesá obliba Jaromíra Nohavici, okamžitě po vyznamenání Vladimírem Putinem. Jak je ta přízeň proměnlivá“, píše mi pisatelka, která dala s manželem život třem mladým Indiánům. A pokračuje: „Psi takoví nejsou!“


    Je vejce opravdu podobné vejci? Není opravdu znovu něco shnilého ve státě dánském? Zub za zub nebo oko za oko. Nohavica nadzvedl pokličku na hrnci i na domácím sporáku. Nikoliv poprvé.

    Cožpak jsme ksakru nezažili dobu, kdy nepřišel jedněm vhod zpěvák a skladatel Bulat Okudžava a druhým zase zpěvák a rebel Vladimír Vysockij, kdy jsme před dětmi schovávali gramofonovou desku s Krylovou nahrávkou Bratříčku, zavírej vrátka?


    Byl jsem také mezi takovými, přiznám se i ze strachu, nejenom soudružka učitelka mohla být věrným Uchem vlasti.

    Cožpak si nepamatujeme dobu, kdy nás slovně mocipáni skoro kamenovali, když jsme na stránkách Světa v obrazech publikovali v českých překladech básně Jevtušenka, Tvardovského, Vozněsenského, texty Vysockého? A ti, kdož nás hanlivě okřikovali, že jsme „pěrestrojčiky“ si později převlékli své kabáty. Byli to i ukomunisté. Před tím, než nás bičovali, že navazujeme prapodivné vztahy se sovětskými zajordánci, s ruskými Židy a jezdíme se učit do Pěredělkina, což bylo něco – ale ne příliš - podobné spisovatelskému zámku na Dobříši. Dodnes nám a mně to nemohou zapomenout.

    Pak řekli a řvali do aleluja: „Nejsme jako oni!“

    Dva z nich stáli před Národním divadlem 17.listopadu 1989 na Národní třídě a měli ruce do „véčka“. Pak vzývali Havla!

    Poezie se vytratila z knižních pultů a nedostává se jí – té nové ani té v knihovnách.

    Zardousili Karla Kryla.

    Byl jsem možná jeden z posledních, kdo s ním deset dní před náhlou smrtí na německé ulici vypil v pražské vinárně Blatničce džbán vína.

    Nostalgii, kterou často sdílím nad jeho hrobem na hřbitově v Břevnově, si ponechám na jindy.

    Dneska po ránu povstala po létech tlupa bezpáteřních individuí, která se ve smečce vrhla na zpěváka, textaře, překladatele Jaromíra Nohavicu, prý nejenom zřejmého agenta StB, ale již i zcela nepochybně - nyní na agenta KGB, NKVD a CRU. Zahřímal Fendrych (každý víme své), Chuchma, dokonce i Topolánek (Hlavně se (ne)posrat!), od rána se množí na elektronických médiích další a jiní z českého podsvětí.

    Stejnou Puškinovu medaili, jakou má nyní Jaromír Nohavica, má již i prezident Václav Klaus, od letoška ji má kromě Václava Klause a Jaromíra Nohavici objevitel krásy ruské písně a poezie a soutěže „Puškinova památníku“ a moderátor vystoupení Alexandrovců, Jiří Klapka.

    A po ránu mně potěšil ohlas z krásné Moskvy, z velebného chrámu Nejsvětějšího Krista Spasitele (v místě, kde za Stalinovy éry byl po zbořeném chrámu bazén na koupání), že v ruštině je jméno Nohavica – v překladu Ногавица - vojenský termín. Tak se totiž jmenovala kovová deska, chránící nohy bojovníků ve středověkých válečných bitvách.

    Pevně věřím, že teď ochrání podobná kovová deska i hlavu jednoho významného českého zpěváka, textaře, básníka a překladatele.

    Psi takoví, jako někteří lidé, rozhodně nejsou! Jsou mnohem upřímnější.

    Ilustrace: net


    0 0

    Paul Craig Roberts
    5. 11. 2018       PaulCraigRoberts
    Válka v Afghánistánu se nedá vojensky vyhrát a míru lze dosáhnout jen politickým řešením s účastí Talibanu, přiznal nově jmenovaný velitel amerických sil a sil NATO v Afghánistánu generál Austin Scott Miller. Učinil tak ve svém prvém interview pro televizi NBS News poté, co v září t. r. převzal vedení sil NATO v Afghánistánu.


    „TOTO NELZE VOJENSKY VYHRÁT. TO SE BUDE MUSET ŘEŠIT POLITICKY“, posoudil s překvapivou upřímností generál už 17 letý konflikt, který byl zahájen americkou invazí do Afghánistánu v říjnu 2001. Generál vyjádřil přesvědčení, že neustálým válčením je už unaven i Taliban a že proto snad nebude problém dostat jej k jednacímu stolu.

    Takže shrnuto do faktů: Všechno bylo zbytečné. Jak oněch 17 let války, tak výdaje na ni a všechny její oběti. A to v zájmu lži o 11. září 2001 a o Bin Ládinovi.

    Překlad: Lubomír Man


    0 0


    Nurie Ziganšinová, Mariana Čursinová
    5. 11. 2018    russian
    Dokument, podepsaný ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem a patriarchou Konstantinopole Bartolomějem v Istanbulu, neznamená vytvoření autokefální církve. Oznámil to vedoucí synodálního oddělení Moskevského patriarchátu pro vztahy církve se společností a médii, Vladimír Legojda. Jak poznamenávají religionisté, v tomto případě nemůžeme mluvit o autokefálii, protože duchovní vedení na Ukrajině se s takovou žádostí na Konstantinopolský patriarchát neobrátilo. Ignorováním pravoslavných kánonů obě strany, které dokument podepsaly, sledují osobní cíle a očekávají, že z této situace získají politické dividendy, soudí experti.


    Předseda výboru Státní dumy pro rozvoj občanské společnosti, otázky veřejných a náboženských sdružení Sergej Gavrilov v rozhovoru s RT nazval dohodu "odklonem směrem k papežství" ze strany konstantinopolského patriarchy.

    "Pokud jde o Bartoloměje, je to jasný důkaz, že se stále více odklání k papežství a považuje se nejen za duchovního, ale i za sekulární vůdce, když se snaží udělat ze sebe papeže římského. Vatikán je však stát, ale Phanar je malá čtvrť, mimo níž turecký občan Bartoloměj nemůže dokonce ani nosit posvátné roucho. Proto se mi zdá, že tyto požadavky jsou neopodstatněné, hypertrofované a stále více znamenají odchod Konstantinopolského patriarchátu z lůna pravoslavné tradice", uvedl.

    Dříve v Istanbulu podepsali prezident Ukrajiny a konstantinopolský patriarcha dokument o spolupráci.

    Ukrajinský vůdce uvedl, že podepsaná dohoda "vytváří všechny podmínky k tomu, aby proces přípravy koncilu, poskytnutí tomosu byl proveden v naprostém souladu s kánony pravoslavné církve".

    Vnucují autokefálii

    Připomeňme, že na konci července jsme se dověděli, že ekumenický patriarcha Bartoloměj počítá s udělením Ukrajinské pravoslavné církvi statusu církve nezávislé. Tehdy bylo příslušné poselství předáno ukrajinskému prezidentovi.

    Podle pravoslavných kánonů si však musí samotná církev vyžádat autokefálii, což se na Ukrajině nestalo. Jediná kanonická Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu (UPC MP) se staví proti akcím Konstantinopole.

    Bez žádosti místní církve nemůže Konstantinopolský patriarchát poskytovat autokefálii, zdůraznil církevní historik Vladislav Petruško, profesor na Pravoslavné Svjato-Tichonovské humanitární univerzitě.

    "Bez žádosti místní církve, která by chtěla získat autokefálii, ji (Konstantinopolský patriarchát - pozn. RT) vnucuje. Na autokefálii se domlouvají patriarchát a ukrajinský stát. Je to jakési panoptikum", domnívá se expert.

    "Je to nějaká nesmyslná "kreativita" z hlediska kanonického práva a vnitřních pravoslavných vztahů vůbec ze strany Konstantinopolského patriarchátu, který prostě ztratil svůj smysl pro realitu a nedává do souladu svou činnost s kánony pravoslavné církve", řekl Petruško.

    Politolog, kandidát historických věd Michail Smolin také řekl, že akce Konstantinopolského patriarchátu jsou nekanonické.

    Expert zdůraznil, že dokud patriarcha sám veřejně neuvedl, že uděluje tomos církvi na Ukrajině, dohoda bude znamenat pouze ujednání o "těžko pochopitelné spolupráci".

    "Pro Ukrajinu je škoda, že to samotnou Ukrajinu rozštěpí i z hlediska náboženského principu. Nastal rozkol na základě etnického principu, na základě politických představ o tom, jak se rozvíjí Ukrajina: směrem k federalizaci nebo sjednocení. Nyní nastane i velmi hluboký a nesmiřitelný rozkol v oblasti religiózních principů", řekl expert.

    Je třeba to dotáhnout do voleb

    Proces udělování autokefálie ukrajinské církvi se může protáhnout. Podle názoru expertů každá ze stran, i Konstantinopolský patriarchát i Porošenko, sleduje své vlastní cíle.

    "Bartoloměj bude až do poslední chvíle otálet s tomosem, vymáhat peníze od Porošenka a hostit ho snídaněmi. No a Porošenko to potřebuje dotáhnout do voleb. Předkládá všechno v dobrém světle pro sebe, ale ve skutečnosti to vůbec neznamená, že ukrajinská církev bude autokefální", konstatoval Roman Silanťjev, ředitel Centra pro geografii náboženství Ruské pravoslavné církve, v rozhovoru s RT.

    Podle Vladislava Petruška se v předvečer voleb Porošenko snaží zlepšit svůj rating, což vysvětluje také podpis takových dohod.

    "V předvečer voleb se Porošenko snaží na tomto (uznání pravoslavné církve na Ukrajině jako nezávislé - pozn. RT) zlepšit svůj rating a myslím, že se pokouší rozehřát situaci v zemi, aby možná na pozadí náboženských konfliktů získal politické dividendy", uzavřel expert.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0
  • 11/05/18--13:48: Poděkování
  • Martin Koller
    5. 11. 2018
    Oslavy stého výročí vzniku Československa v Praze byly nic moc a uplakané nebe jakoby vyjadřovalo náladu mnohých z nás. Zato jsme mohli vidět a stále vidíme příval stupidních žvástů v médiích se zaměřením na kritiku vzniku a existence Československa. Něco takového je nejen v Evropě, ale v celém světě unikátní. Něco takového si neumím představit ani v sousedním Polsku, nebo Maďarsku. Aktivisté a dokonce historici vystudovaní za peníze spoluobčanů, zato placení v současnosti bůhví kým, nicméně evidentně sudeťáky a pangermány kolonizujícími Evropu, případně jejich místními slouhy urážejí vlastní zemi a národ a nikomu to nevadí. 



    Neměli by reagovat naši politici, už z hlediska svých různých přísah a povinností? Českou republiku, snad jako nějakou formu urážlivé provokace, či připomenutí závazků slouhům a vlastizrádcům, navštívila německá kancléřka, představitelka země, s níž byli naši předkové tisíce let v konfliktu. Spolu s ní přímo vzorový reprezentant pangermánské EU, našminkovaný Macron, jakýsi Ken budoucnosti, bez rasy, pohlaví, vlastní tváře a vlastního názoru.

    V rámci protičeské, případně protičeskoslovenské propagandy se zcela zapomnělo na mnohé. Správně si to uvědomil Ladislav Žák, který publikoval 26. 10. 2018 následující slova: „Mám takový pocit, že v celé té kampani věnované stému výročí vzniku a následného průběhu společné české a slovenské státnosti chybí jedno prosté poděkování. Rád bych proto poděkoval Slovákům za krásných pětatřicet let, které jsem s nimi mohl prožít ve společném Československém státě. Bylo to krásné, vzájemné, inspirující a produktivní partnerství. Jsem rád, že po zániku společného státu toto partnerství přetrvává, ale stále se rozvíjí. Tož milí Slováci, děkuji, děkuji, děkuji….“

    Češi (včetně Moravanů a Slezanů) a Slováci jsou vzájemně nejbližší národy v Evropě. Nemá smysl se handrkovat o to, kdo na koho údajně doplácel, nebo si myslí, že doplácel ve společném státě. Lze to poměrně přesně vyčíslit na základě statistik a jiných historických zdrojů, které jsou nezpochybnitelné. Společný stát byl z bezpečnostního hlediska v roce 1918 i v následujícím období absolutní strategická a bezpečnostní nutnost. Je naprostým faktem, že Češi potřebovali Slováky proti Němcům a Slováci potřebovali Čechy proti Maďarům, bez ohledu na cenu. Zde nelze kšeftařit a vše se nedá měřit penězi. Vlast a národ jsou cenou nejvyšší.

    K poděkování se opožděně přidávám, jsme s panem Žákem zhruba stejně staří a připomínám dále mimo společné soužití v období 1918-1938 a 1945-1992 rovněž československou armádu, která vznikla před více, než sto lety jako čin statečných protirakouských vlastenců v legiích v Rusku, Francii a Itálii. Velkou zásluhu na tom má Milán Rastislav Štefánik a američtí Slováci. Armáda tedy předstihla dobou svého vzniku stát. Tato armáda nepřestala existovat ani v době rozdělení republiky nacismem a fašismem v letech 1939-1945 a Slováci bojovali s Čechy společně proti nepřátelům v zahraničí na všech frontách, stejně jako odbojáři a partyzáni doma. Naše armáda měla po roce 1945 řadu nedostatků, ale všichni ji brali vážně a byla československá. Takže zároveň zdravím všechny kolegy Slováky, s nimiž jsem sloužil téměř 24 let a bez ohledu na některé detaily, problémy a nedostatky, které se konec konců najdou na všech pracovištích. Bylo mi ctí.

    Jedním z důležitých faktorů paměti národa jsou veteráni, především vojenští a všichni ti, kteří se podíleli na boji proti nacismu a fašismu. Nesmírně důležití jsou pamětníci druhého odboje. Už téměř žádní nezbyli, což umožňuje účelově překrucovat a falšovat dějiny a vyrábět protičeskou, případně protičeskoslovenskou propagandu. To se děje s rostoucí intenzitou a podporou většiny médií. Nejsem členem žádné veteránské, ani armádní organizace, takže poměry v těchto spolcích detailně neznám, případně je znám pouze z doslechu od známých, kteří jsou členy. Přesto mne udivuje současný vývoj a útoky proti svazu veteránů, jako na objednávku, byť některé problémy prosakovaly již dlouhá léta.

    Především jsem toho názoru, že problémy, ať již reálné, nebo mediálně vyráběné na objednávku, by si měli řešit v první řadě sami veteráni. Když se podíváme do médií, protože naprostá většina občanů jiný zdroj informací nemá, co zjistíme? K svazu veteránů se vyjadřuje kdejaký aktivista, protinárodní politik a nedovzdělaný redaktor, či komentátor dlouhodobě přisluhující cizím zájmům a nepřátelům naší země. Kolik veteránů dostalo prostor k vyjádření v ČT, již si platíme ze svých daní? Kolik prostoru dostávají v ČT vlastenci a kolik amorální slouhové cizáků? A to jsme oslavovali sto let vzniku ČSR a osvobození z rakousko-germánské okupace! Kdysi naší zemí zněly písně, jako Vlajka vzhůru letí, nebo Masaryk nás svolává. Za Československou republiku byli ochotni položit život i lidé, kteří nebyli bohatí a moderně řečeno úspěšní, protože v roce 1918 získali vlast, svoji vlast, Československou republiku. Dnes slyšíme Ódu na (germánskou) radost nad blbostí otroků v evropských koloniích a přípravou na další válku na východě. Sankce, zbrojení, válka, další Drang nach Osten proti Slovanům se slovanskými armádami podřízenými německému Bundeswehru.

    Tři pilíře státu

    Když jsem v rámci úprav svojí knihy o historii státu, armády a obranného průmyslu nedávno zamýšlel nad naším státem, jeho minulostí a budoucností, uvědomil jsem si, že dochází k destabilizaci základních pilířů našeho státu, pravděpodobně záměrně. Přitom jsem si nemohl nevzpomenout na slavný americký film Pošťák.

    Vcelku nelze popřít, že oporou, či pilíři státu v moderní době byly a stále by měly být armáda, policie a pošta. Součástí policie jsou hasiči a záchranáři profesionální a dobrovolní. Oporami státu byli od října 1918 rovněž železničáři a samozřejmě, už dávno před vznikem republiky vlastenečtí učitelé, a to všech stupňů. Pokud si připomeneme pražské povstání v květnu 1945, nelze zapomenout na další uniformovanou složku, a to tramvajáky. Všichni z nich, pokud se nezpronevěřili vlasti a národu si zaslouží poděkování. Je smutné, že něco takového neudělal žádný z politiků. Možná proto, že slovo vlast zapomněli, ohlušeni tučnými koryty a dotacemi z EU, tedy z peněz, které EU a především Německo vydřela z naší země a práce našich lidí. Konec konců, z naší ústavy zmizelo i slovo národ a od našich politiků ho rovněž neslyšíme, stejně jako slovo vlast.

    Každý stát má svoje neživé symboly. Jsou to jazyk, území vtělené do mapy, státní vlajka, státní hymna a obvykle i měna. Zásadním podpůrným faktorem jsou vlastenecky laděné zákony a především pozitivně prezentovaná historie státu. Ona totiž historie žádného státu není moc krásná a jemná. Ale pouze u nás se dlouhodobě zdůrazňují negativní stránky. Proč asi a na čí objednávku? Současná EU se snaží všechny tyto symboly odsunout do pozice jakéhosi druhořadého folklóru. Přesně podle vzoru pangermánského tažení s cílem takzvané Mitteleuropy, které odmítl již v polovině devatenáctého století Palacký. Jak napsal prezident Beneš, Němci přijdou zase se svojí touhou ovládat Evropu, jak jsem psal před týdnem. Děje se to pomalu, pokrytecky a s využitím jak propagandy v médiích, tak změnami ve školách, které dorazila kombinace ideologie hlouposti, multikulturalismu a inkluze socialistických ministryní. Znovu lze připomenout slova Karla Havlíčka Borovského, dnes rovněž pronásledovaného protičeskými propagandisty, že dobrá, či špatná vláda se pozná podle toho, jak ke školství přistupuje. Podřizování cizím zájmům se děje bez vědomí a souhlasu občanů především tichými změnami nařizovanými z Bruselu a otrocky plněnými našimi politiky a úředníky v přívalu všemožných nesmyslů a uzákoněných lumpáren vymýšlených tamními 60 000 úředníky pod vedením eurokomisařů. To vše s cílem vybudování totalitní euromarxistické říše lži, korupce, otroctví a úchylnosti.

    Jedním z nehmotných pilířů státu je jeho idea. Ta nemůže být jiná, než vlastenecká a opírá se o historii a symboly. Může ji nahradit ideologie, jako u německého nacismu, nebo náboženství, jako u islámského státu. Výsledky jsou v takovém případě v podstatě stejné. Velké škody může přinést i deformace a ideologické, či záměrně politické zneužití jakékoli víry. Nemyslím tím jen politické šaškování samozvaného kněze, bývalého socialistického kádrováka v katolickém ornátu, přestože knězem není a nikdy nebyl. Ani mši za sudeťáky, která urazila oběti nacistického násilí a jejich potomky v Plzni. O individuu, které si říká papež František a mlčelo k fašistickému teroru a vraždám v Argentině a v současnosti pomáhá prosazovat islamizaci Evropy pod pláštíkem jakéhosi úchyláckého církevního euromarxismu je zbytečné hovořit. Naštěstí máme i vlastenecké kněze. Kdysi to byl Jan Hus, později již téměř zapomenutý Josef Jungmann, dnes se valí nenávistná propaganda na pana Piťhu, který řekl nahlas to, co si myslí většina národa. Neměli bychom zapomínat, že naprostá většina z nás má historicky křesťanské kořeny, které, ať se to komu líbí, či nikoli pocházejí z judaismu. A to je, počínaje desaterem, dobré vodítko i do budoucnosti.

    My se v současnosti rozčilujeme nad sprostou vraždou saúdskoarabského novináře. Přitom zapomínáme na nacistické koncentrační a zajatecké tábory v celé Evropě, jak se tam Němci a Ukrajinci nechovali k vězňům o nic lépe, tamní vraždy a pokusy na živých lidech. Zapomínáme na sovětské gulagy. Zapomínáme na japonské koncentrační tábory, protože byly daleko. Zapomínáme na koncentrační tábory v Chile a v Argentině, kde také uřezávali vězňům prsty. Stačí připomenout zpěváka Victora Jaru v Chile. Zapomínáme na fašistické koncentrační tábory ustašovců v Jugoslávii, na koncentrační tábory Francovy vlády ve Španělsku. Zapomínáme na Lidice, Ležáky, Prlov, Ploštinu a desítky vypálených obcí na Slovensku, pec vápenky, kam házeli příslušníci SS a pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy živé zajatce. Přehlížíme nedávný ukrajinský majdan a hromadnou vraždu v Oděse. Opravdu jsme se poučili z historie? Nebo děláme vše pro to, aby se opakovala?

    0 0

    5. 11. 2018




    0 0

    Erik Best
    2. 11. 2018    EB
    Jsem hrdým Američanem z rodiny, která má kořeny v koloniích vytvořených 160 let před vznikem Spojených států amerických. Věřím v hodnoty, na kterých byla země založena, a jsem hrdý na mnoho věcí, které za 242 let své existence dokázala. Zároveň ale vnímám, že se americká politika občas ubírala špatným směrem. Jsem přesvědčen, že z chyb je třeba se učit.


    Do Československa mě před 28 lety přivedlo právě přesvědčení, že ti, kdo řídí Spojené státy, se z minulosti poučit nechtějí. Zůstal jsem hrdým Američanem, zároveň jsem byl ale rozčarovaný z toho, že ti, kdo stojí v čele mé země, nedbají o zájmy lidí. V následujících letech se toto moje přesvědčení znovu a znovu potvrdilo, zatímco se hlavními americkými „hodnotami“ stávaly války, které nelze vyhrát, a dluhy, které nelze splatit.

    Nikdy jsem nepřesekal vazby na svou vlast a vždy jsem věřil, že se vrátí na správnou cestu. Nikdy jsem neusiloval o jiné občanství, v ostatních ohledech jsem se ale stal oddaným své adoptované zemi, nejprve Československu a později České republice. Viděl jsem tu něco, co se z mé vlasti vytrácelo. Tvrdě jsem pracoval na tom, abych si osvojil její jazyk a neskutečně složitý slovosled, porozuměl její mentalitě, dějinám, kultuře i zvláštnostem. Zamiloval jsem se do jedné z jejích dcer a společně jsme přivedli na svět čtyři krásné a talentované česko-americké děti.

    Spojené státy hrály klíčovou roli při založení Československa v roce 1918, po většinu 20. století ale nebyly československo-americké vztahy ideální. Zahrnovaly období lhostejnosti, zradu, a dokonce jaderné zaměřování. Silné přátelství však musí být založeno na pojmenování a pochopení minulých sporů. Tomu jsem věnoval značnou část posledních 28 let svého profesního života.

    Medaili od prezidenta Miloše Zemana udělenou u příležitosti stoletého výročí vzniku mateřského státu Čechů a Slováků jsem přijal s hrdostí. Ať už měl prezident Zeman jakékoli důvody k tomu, že si mě zvolil jako jediného rodilého Američana reprezentujícího stoleté transatlantické česko-americké vazby v tak sváteční den, s přijetím jsem neváhal. Vyznamenání jsem přijal pro sebe, svoji rodinu a všechny na obou stranách Atlantiku s vazbami na Československo, kteří stále věří na ideály, které stály u zrodu těchto dvou států v letech 1776 a 1918, a kteří za tyto ideály nikdy nepřestanou bojovat.

    Děkuji své rodině, přátelům, spolupracovníkům, čtenářům, prezidentu Zemanovi a v neposlední řadě mnoha Čechům, kteří mě přijali za svého.

    0 0

    Ivan David
    6. 11. 2018    (předneseno před Velvyslanectvím Ukrajiny 5. 11. 2018)
    Vážení přátelé, Občas slýcháme, jaké máme povinnosti. My prý máme povinnosti a závazky, ale ne my, to oni se nabídli, že budou sloužit cizí moci. To oni věří, že je tato cizí moc udrží u moci v naší zemi. O to jde. Dříve se tomu říkalo normalizace nebo protektorát. Protektor, je ten kdo chrání, v tomto případě chrání svoji kořist proti konkurenci. Dnešní protektoři nejsou jiní. Ani dnešní kolaboranti nejsou jiní. Je to stále stejná verbež.


    Uplynulo pár dní od chvíle, kdy se do vlasti vrátili vojáci v kovových rakvích. Hodní chlapci, kteří se nechali navléci nejdříve do českých a pak do německých uniforem. Byli zabiti teroristy. Za války se našim teroristům říkalo partyzáni. Jejich partyzánům se dnes říká teroristi.

    A naši politici zase mluvili o tom, že se prý v písku Afganistánu bojuje o Prahu. Proti terorismu. Je to prý jako když se v roce 1936 bojovalo o Prahu u Madridu. Ale to je lež.

    O Prahu se proti terorismu bojuje úplně jinde. V Sýrii a na Ukrajině. A proto jsme dnes tady, před Velvyslanectvím Ukrajiny. Je to ale úplně jiný druh terorismu. Nebojuje se proti domorodcům s lehkými zbraněmi, kteří využívají znalosti domácího terénu a sympatií místního obyvatelstva. Ti jsou na naší straně, a my jsme na jejich straně. Bojuje se proti terorismu armád vyzbrojených těžkými zbraněmi, tanky, raketami a letectvem. Proti státnímu terorismu. To světová mocnost s pomocí loutkových režimů bojuje s Ruskem o Rusko. O jeho nerostné bohatství, o jeho vliv, o jeho spojenectví s Čínou. O dominanci ve světě a proti hrozbě přerodu světa v multipolární. Bojuje se proti ustavení nové rovnováhy sil. Proti světu, kde nebude „America first“, ale jen jednou z nemnoha prvních.

    Prý jsme protievropští. Ne, my máme Evropu rádi, proto jsme proti válce v Evropě.

    Ano, na východní Ukrajině se bojuje o Prahu, bojuje se tam totiž nejen za Lugansk a Doněck, bojuje se tam i o Vídeň nebo Řím, bojuje se tam za Varšavu a proti Varšavě, bojuje se tam proti třetí světové válce, bojuje se tam proti poslední světové válce.

    Bojuje se tam statečně. Kromě tohoto ocenění proto musíme tamním obráncům proti státnímu terorismu vyjádřit svůj dík!

    0 0

    Jiří Jírovec
    6. 11. 2018
    Když se V+W vrátili po válce do Prahy, začali si dělat srandu z protektorátních poměrů. Obratem narazili na výčitku: Tak pozor, pánové, vy jste tady v té době nebyli, takže nevíte, jak byste se sami chovali. Werich si následně uvědomil, že z bezpečí Ameriky označili s Voskovcem Vlastu Buriána za nacistu a fašistu a snažil se to napravit. Je to dávná, ale stále modelová situace: Odsuzujeme druhé za jednání za okolností, kterým jsme sami vystaveni nebyli.


    Když jsem pracoval na Přírodovědecké fakultě, byli někteří spolupracovníci zváni před cestou na západ na pohovor do Bartolomějské ulice. Nevím, co na tam po nich chtěli. Možná je jen zdvořile upozornili na tu část povinné cestovní zprávy, kde byla otázka o styku s emigranty.

    V české společnosti se dalo lecos okecat a zakrýt. Umělci, kteří "nesměli", psali pod pseudonymem a nebo jménem kamaráda a všudypřítomná tajná policie to ani nezpozorovala.

    Naše společnost se vyznačuje zvláštní ochotou přijímat pravdu Velkého bratra za absolutní. Změní se fangle a plášť se nechá plandat po směru nové nenávisti.

    Česko je patrně jediná země na světě, která má zákon, podle kterého lze odměnit občany za spolupráci s těmi "správnými" cizími výzvědnými a tajnými službami. Jsme patrně jedinou zemí na světě, která vyčlenila určité období své historie jako protiprávní. Jsme papežtější než papež.

    Každá moc, tedy i ta československá z let 1948-89, reaguje na nebezpečí, ať skutečné nebo zdánlivé a tak shromažďuje informace na možné nepřátele. Třeba takto:

    Nepřátelské ideologie, proklamované jednotlivci nebo skupinami, jsou v rozporu se statutem quo a současným rozložením moci v naší společnosti. Praxe spočívající v tajném sledování politických protestů je z právního hlediska snahou o odhalení případů, které lze soudně stíhat. Z politického hlediska jde o vytvoření atmosféry strachu z disentu. Při akci, zaměřené na ochranu politického jednání na nejvyšší úrovni, byli mezi disidenty nasazeni tajní policisté, udavači a 500 narychlo najmutých špiclů. Jejich informace zaplnily 70 000 stránek. Sedmnáct nejnebezpečnějších disidentů mělo být souzeno.

    Ale pozor, abyste si neodplivli proti větru. Předcházející odstavec nesouvisí s Stb. Jde o část reportáže kanadské CBC o opatřeních na ochranu papalášů, kteří se účastnili schůzky G20, pořádané v roce 2010 v Torontu. Celkem to stálo 900 miliónů dolarů.

    I naše současná moc sbírá informace, potřebuje svoje Bretschneidery, sleduje naše kroky a tváře. Proti Stb to je extraliga proti krajskému přeboru. Pokrok se nedá zastavit.

    Motivace "spolupracovníků" je ale v principu stejná: (možná) ideály, strach, vlastní prospěch a poškození druhého.

    Stejné platí pro ty, kteří teď kritizují Nohavicu. Nejde o to, že kdysi prozradil nějakou ptákovinu. Třeba, že Kryl má komplex z toho, že je malý a má v Mnichově skromný byt.
    Není známo, že by Nohavica udal, aby dostal někoho do vězení a pak přebral jeho osamělou holku nebo znemožnil jiného zpěváka, aby přebral jeho publikum.

    Nohavica ale zhřešil takměř smrtelně. Podal si ruku s Putinem v době, kdy NATO haraší zbraněmi a jeho dutolebí generálové a politici by nejraději zadupali Rusko do země. Jen kdyby věděli jak. Kultura je pro ně nebezpečná, protože má schopnost překonávat hranice a spojovat lidi. To věděl již Goebbels.

    Jarek Nohavica nám přibližil určitou část ruské kultury i kousek duše té země. Udělal to aniž by se snížil na úroveň Vyčítala a Parkanové.

    0 0

    Jana Maříková
    6. 11. 2018
    "Turecké tajné služby a bezpečnostní síly jsou zázemím militantů z Islámského státu. Pokud dojde k nějaké akci a zatčením islamisté jsou ihned propuštění", vypověděl bývalý turecký poslanec Aykan Erdemir. Pomalu ale jistě vyplouvají na veřejnost konkrétní informace o tom, co si o vztahu džihádistů a vedení Turecka myslí řada lidí, kteří dlouhodbě sledují vývoj kolem Islámského státu.


    Tohle bude jen krátký článeček. Našla jsem na něj odkaz u svých fb přátel v Německu. Potvrzuje to, co všichni, kdo se trochu zajímají o dění kolem Sýrie, Iráku a Turecka, už dlouho vědí. Tzv. islámský stát a Turecko jsou de facto partneři.

    Wladimir van Wilgenburg píše na webu Kurdistan 24 v článku "Holandská tajná služba říká, že IS používá Turecko jako základnu, aby reorganizoval svou hrozbu Evropě":

    "Ve zprávě zveřejněné v pondělí AIVD uvedlo, že od začátku syrského konfliktu bylo Turecko dlouhou dobu odrazovým můstkem pro nebývalý počet zahraničních bojovníků, kteří cestovali do Sýrie z celého světa. "

    "IS (a také al-Kájda) využívají Turecko jako strategickou základnu," píše se ve zprávě. "Odtud se může IS obnovit, reorganizovat a dále utvářet podzemní boj v regionu."

    AIVD dále uvádí, že IS využil období relativního klidu v Turecku k tomu, aby vypracoval své další mezinárodní ambice. Turecko nikdy nepovažovalo džihádisty za bezpečnostní hrozbu, naopak, mají tam dost prostoru a klidu k tomu, aby nabrali sil. Když porovnáme počet "teroristů" ze zakázané Kurdské strany pracujících - PKK - a IS, zjistíme, že zatímco v tureckých vězních je asi 10 000 členů PKK, jen asi 1350 vězňů patří k silám IS.

    "Skutečnost, že turecké zájmy ne vždy odpovídají evropským prioritám v oblasti boje proti terorismu, je problematická," pokračuje zpráva a konstatuje, že turecké orgány sice jednají i proti IS a al-Káidě, ale upřednostňují boj proti PKK. Nepoměr v počtu vězňů a akcím proti islamistům na jedné straně a PKK na druhé straně potzvrzuje i Ahmet S. Yayla, asistující profesor na katedře pro vnitřní bezpečnost na univerzitě De Sales v Pensylvánii v USA. Tento bývalý šéf protiteroristického oddělení Turecké národní policie v Sanliurfě v letech 2010 - 2013 dodává, že Turecko od roku 2014 neprovedlo žádné efektivní akce proti Al Kájdě ani jejím přidruženým skupinám a nyní jsou dokonce "považovány za přátele". Al Kájda prý otevřeně radila svým členům, aby nepodnikali proti Turecku žádné nepřátelské akce a podporovali prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana během jeho předvolebního boje. Yayla také dodal, že "IS nevede v Turecku útoky protože je pro ně přírozeným zázemím a tajné služby a silové složky jsou vůči nim přátelské." Pokud už dojde k nějaké akci, jsou zatčení členové IS rychle propouštěni.

    Dr. Aykan Erdemir, bývalý turecký poslanec a nyní vědecký pracovník Nadace pro obranu demokracie, řekl Kurdistánu 24, že turecký stát považuje za významnější hrozbu kurdské organizace. Na nejvyšších místech pomyslného žebříčku pak jsou PKK a YPG/YPJ, které režim v Ankaře považuje za její pobočné organizace. Je prý známo, že turecké orgány často a rády zavírají oči nad činností džihádistů, pokud je namířena proti PKK. Turecké soudy pak mají dalekosáhlé zkušensti s mírným zacházením s džihádisty oproti tvrdému zacházení se sekulárními disidenty, novináři a vědci.

    "Dvojí standardy turecké vlády otevřely prostor pro mobilizaci džihádských organizací, které nikdy nebyly dostupné jiným skupinám v zemi,"řekl Erdemir Kurdistánu 24.

    Takže jak je to stím evropským bojem proti terorismu a islamismu? Erdogan je faktickým vládcem prostoru - stvrdili mu to jak Rusové, tak i Francouzi a Němci na summitu v Istanbulu, neblahém jako předzvěst nového vzestupu Islámského státu. Zdá se, že syrský prezident Bašár Asad nemá do celé věci co mluvit, Rusové a Američané se chtějí dělit o Sýrii, Německo vydělává na dodávkách zbraní Erdoganovi - co z toho přesně má Francie, těžko říct. Asi dobrý pocit, že válka v Sýrii jen tak neskončí. Ale ona neskončí ani kampaň Islámského státu, kerý je od tureckého ostřelování severní Sýrie minulý týden doslova jako znovuzrozený. A zločiny, jichž jsou džihádisté schopni, si ani neumíme představit. Jen dnes byl nalezen v Iráku masový hrob s až 12.000 mrtvými. Kdo si myslí, že si může zavázat jako spojence Erdogana, který se přátelí s džihádisty, těžce se přepočítá. Bohužel my všichni s ním.

    0 0

    Paul Craig Roberts
    6. 11. 2018    PaulCraigRoberts
    Jsou o tom, zda „odrbancům“ (deplorables), vymyly režimní presstitutky mozky až tak, že v těchto sněmovních a senátních volbách již nepodpoří Trumpa tak, jak ho podpořily ve volbě prezidentské. Jestliže totiž demokraté se svou politikou identity (politika založená na specifických zájmech specifických skupin lidí), dostanou do svých rukou jak sněmovnu reprezentatntů, tak senát, stane se Trump dokonale impotentním. 



    Establishment doufá, že v těchto volbách uštědří každému budoucímu kandidátu amerického prezidenství lekci v tom, aby se už nikdy jako Trump neobracel k široké veřejnosti – a to přes hlavy těch, představujících zájmy establishmentu.

    V Americe je totiž demokracie podvod. Oligarchie vládne a lid, jakkoli pod jejím panstvím trpí, se jí musí podřidit a toto panství přijmout. Už tedy žádné další prezidentské kandidáty, prosím, kteří by repezentovali lid. To je lekce, kterou establishment hodlá udělit lůze v těchto průběžných volbách.

    A o čem že by tyto volby měly vlastně být?

    Kdyby měla Amerika nezávislá média, mohly by tyto volby být o nebezpečné situaci, kterou si na sebe přivodil Washington tím, že přinutil dvě vojensky mocné země, aby se připravily na válku s ním. Všechno, co prezident Reagan učinil pro zachování míru, hodili současní američtí váleční štváči přes palubu – a to pro materiální zájem, moc a zisky vojenskobezpečnostního komplexu.

    Kdyby Amerika měla nezávislá média, mohly by tyto volby být o reindustralizaci Spojených států. Ale zrovna dnes, co tento článek píši, zveřejnil the Saker svou úvahu, nazvanou: Pentagon si uvědomil, co učinil – Číňané dostali americkou armádu do kolen: https://thesaker.is/the-pentagon-realised-what-it-has-done-the-chinese-put-the-us-army-on-its-knees/ A jak? Přivedl ji do závislosti na čínských dodavatelích. A to souběžně s tím, jak Trumpova odministrativa vyvolává problémy s Činou.

    Kdyby měla Amerika nezávislá média, byly tyto volby o 20 letech válek USA, NATO a EU proti Srbsku, Afghánistánu, Iráku, Somálsku, Libyi, Pakistánu, Sýrii a Jemenu – a též o podpoře USA,NATO a EU zločinům Izraele proti tomu, co ještě zbylo z lidu Palestiny. I o podpoře USA, NATO a EU neonacistickému režimu na Ukrajině.

    Kdyby měla Amerika nezávislá média byly by tyto volby i o nesmyslné a falešné démonizaci Iránu. Kompletně stupidní hlupák, ze kterého Trump udělal ministra zahraničí, prohlásil před pár dny, že Washington srazí Irán k zemi, jestliže se ten nezačne chovat jako normální stát.

    Co Pompeo míní „normálním státem“? Myslí tím samozřejmě stát, který bude mašírovat podle pokynů z Washingtonu. A jen tak mimochodem, Irán ještě nikdy ve své historii žádný stát nenapadl.

    Kdyby měla Amerika nezávislá média, někdo by se Pompea též asi zeptal, kterou že to věc dělá Irán tak špatně, že ospravedlňuje Wahington ke stažení jeho podpisu z nukleární dohody s Iránem – a to za nesouhlasu Evropy, Ruska a Číny s takovýmto krokem.

    Ale nezávislá média, jak známo, v Americe nejsou, a tak nejsou na pořadu dne ani témata, jež jsem uvedl. A co si s takovýmto stavem věcí počnou odrbanci?

    Ti čelí dilematu. Prezident, kterého zvolili, podlehl establishmentu a nemůže je tedy už dále reprezentovat. A před své podporovatele z dob prezidentské volby postavil válečné štváče Johna Boltona, coby svého poradce v Národní bezpečnostní radě, a Pompea jako ministra zahraničí. Kdyby do obou funkcí jmenoval Adolfa Hitlera, byl by výsledek stejný.

    A tak má Amerika na programu volby, ve kterých se o ničem vážnějším nediskutuje.

    Závěr této mé statě nemůže tedy být jiný než ten, že Amerika je odsouzena k záhubě.

    Ale možná, že výsledek voleb můj názor ještě změní. Jestliže však zvítězí současný establishment, je vše ztraceno.

    Vybral a přeložil Lubomír Man

    0 0

    Zdeněk Hrabica
    6. 11. 2018
    Kupředu pravá, kupředu levá! Měl jsem štěstí poznat poezii básníka i člověka Vítězslava Nezvala. I poezii katolického básníka Jakuba Demla. Když bylo ve Velkém Mezíříčí po velkém německém vraždění v roce 1945, postavili Češi Jakuba Demla za kolaboraci a za propagaci fašismu před správní a soudní řízení; na jejich jednání se v závěru k soudu do Jihlavy dostavil velký básník s průkazkou. Katolického poeta a svého přítele z moci úřední z viny vysekal. Když bylo Jakubu Demlovi šedesát přijel mu Nezval do Tasova s košem šedesáti lahví Svatovavřineckého gratulovat. Ač suspendovaný kněz důchod odmítal, byl mu však nakonec státem zvýšen o 1 Kčs. Tak to někdy na tom světě chodí, pravdy se člověk nedobéře. 



    Nezval to později zlehčil, označil vztahy mezi umělci za vztahy mírně komediantské. Ač Nezval vyznával víru komunistickou, a Deml víru katolickou, rozuměli si nadosmrti. Režisér a scénárista Jiří Sequens byl nesmírně pracovitý člověk a schopný profesionál. Zejména ve svých filmových dílech se postaral o práci pro stovky herců, kameramanů, osvětlovačů, maskérů. Natočil neopakovatelný film Atentát, seriály o Hříšných lidech Prahy i Brna, o majoru Zemanovi.

    Jeho, Jurovu (jak jsme mu říkali) poctivost mu někteří oplatili nevděkem.

    Říkal, že se nic neděje, že jsou to ve své většině komedianti. Když se konalo poslední rozloučení s ním, nebylo nikoho, kdo by mu promluvil nad rakví.

    Jeden se našel, herec Radek Brzobohatý. Jeden opravdový člověk.

    V dětství jsem poznal díky rodinnému prostředí herce Jindřicha Plachtu. Přijel v roce 1946 za KSČ z Prahy na slavnost Prvního máje do Jihlavy, konané v jednom rohu Masarykova náměstí. Řečníkem byl politik a novinář Vilém Nový. Po slavnosti s ními moji rodiče, já a moje sestra jsme byli na obědě v tamním Dělnickém domě. Jindřich Plachta se mi věnoval, psal pohádky a každý ho znal z jeho filmových rolí. A ujišťoval mně, že se spolu uvidíme na XI.všesokolském sletu. Nestalo se tak.

    Po roce 1989 jeden český herec ve svých pamětech označil Jindřicha Plachtu nejenom za popleteného komunistu, ale především za herce malých, bezvýznamných rolí. Dříve urputného a často připomínaného přátelství s bývalým předsedou vlády Lubomírem Štrougalem se ani nedotkl. Zatloukl jeho i kamarádství s ním. Zůstal pro mne komediantem, v horším a špatnějším slova smyslu. Naopak herec Jindřich Plachta zůstává jedním z mých nejoblíbenějších českých herců.

    Koncem roku 1989 jsem byl u toho, když při happeningu házeli herci a malíři diplomy národních a zasloužilých umělců u Mánesa do stříbropěnné řeky Vltavy. Prý navzdory jejich předchozímu ponižování v rolích občanů druhého řádu. Tak sami sebe před zraky Velkého dramatika s trpkostí označovali. Později se zase klaněli jiné dekoraci - hereckým Tháliím. Změnou míst v sčítanci se součet nezměnil.

    Byli a jsou to pořád jedni a ti samí.


    Komedianti, baví sebe a baví nás.

    Momentálně spílají zpěvákovi Jaromíru Nohavicovi. Prokázanému agentu StB. Zazpíval v Kremlu. Navíc rusky jednu píseň z repertoáru Bulata Okudžavy. A přijal řád od prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina. Ti kdo mu spílají, nadávají a vyhrožují jsou nejenom komedianti, trpaslíci, ale i kašpárci. Ale rozhodně nejsou pohádkovými bytostmi. Nejsou jenom mezi námi; v Polsku už zrušili všechna dříve dohodnutá Nohavicova vystoupení. Vyřazují z prodeje Nohavicovy CD nahrávky.

    Jsme veselá země.

    Nejde zase jenom o Nohavicu!

    Stačí sledovat komentáře o návštěvě českého prezidenta v Čínské lidové republice. V Plzni je, nikoliv recipročně k Zemanovi, na návštěvě čínský disident, spisovatel Li ao I -wu, žijící v Německu.

    Ten po svém příjezdu do České republiky, do Plzně označil prezidenta České republiky Miloše Zemana za odpornou postavu nynějšího světa, která se chová jako prostitutka.

    Ministr zahraničí České republiky Tomáš Petříček, jako člen prezidentovy delegace, teď v Šanghaji neopomněl připomenout, že v jednání s čínskou stranou sám nebude opomíjet boj za lidská práva.

    Jsem tomu rád, i my tady u nás máme svá lidská práva!

    Budiž i ony chráněny. Samozřejmě, že i v Číně, ale nejenom v Číně, i v Česku to samé platí!

    Foto autor

older | 1 | .... | 648 | 649 | (Page 650) | 651 | 652 | .... | 668 | newer