Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Vývoj konfliktu u Azovského moře

0
0
Mojmír Babáček
1. 12. 2018   Outsidermedia
V roce 2003 podepsaly Rusko a Ukrajina smlouvu, podle které mohly lodě obou států plout v celém Azovském moři i proplouvat Kerčskou úžinou. Na území každé z těchto dvou zemí byla zhruba polovina pobřeží Azovského moře. Smlouvu porušila jako první Ukrajina, když v březnu letošního roku zadržela ruskou rybářskou loď Nord. Její zadržení zdůvodnila tím, že byla zaregistrována na Krymu, který byl podle ukrajinského názoru okupován Ruskem.
 

Ukrajinská vláda, která Krym nadále považovala za součást Ukrajiny, vydala zákaz pro všechny lodě přistávat v krymských přístavech a prohlásila krymské přístavy za zákonem uzavřené. (ZDE) Členové posádky se zase provinili tím, že neuposlechli příkazu ukrajinské vlády, aby opustili „dočasně okupované“ území Krymu. Posádka lodi Nord byla zadržována až do letošního listopadu a loď se ukrajinské úřady rozhodly prodat.

Rusko na tento akt reagovalo nejdřív tím, že zadrželo ukrajinskou rybářskou loď a později tím, že začalo kontrolovat obchodní lodě, které vyplouvaly z ukrajinských přístavů Berďjansk a Mariupol v Azovském moři, nebo do nich směřovaly. Jediná námořní cesta do Azovského moře totiž vedla Kerčským průlivem pod jedním z oblouků nově postaveného 12 km dlouhého mostu, který spojoval ruskou pevninu s Krymem. Kerčský průliv se stal pro Rusko, po přihlášení se krymských obyvatel k Ruské federaci, která toto rozhodnutí podpořila, ruskými teritoriálními vodami. Celní kontroly zdržovaly nákladní lodě až o několik dní. V červenci ruští pohraničníci zadrželi už 148 ukrajinských lodí. (ZDE) Lodí, vyplouvajících z Mariupolu kvůli tomu ubylo o 10% a lodí vyplouvajících z Berďjansku o 20%. (ZDE)

V srpnu psaly ukrajinské noviny o cvičení ukrajinského letectva u Azovského moře, při kterém si ukrajinští letci měli nacvičit boj proti ruským válečným lodím, kterým ukrajinské válečné lodě nebyly schopné konkurovat. Ukrajinský náměstek ministra pro dočasně okupovaná území George Tuka řekl novinářům, že použití síly je jedním z možných scénářů, jak obnovit pro ukrajinské lodě svobodu plavby v Azovském moři. (ZDE)

V polovině září rozhodla ukrajinská vláda, že vybuduje v Azovském moři ukrajinskou námořní základnu, která „odradí Ruskou federaci od agresivních činů“. Připouštěla ale, že se jí v dohledné době nepodaří vytvořit v Azovském moři protiváhu ke kapacitě ruských válečných lodí. (ZDE)

Začátkem září dopravila Ukrajina do Berďjansku dva dělové čluny a koncem září do Azovského moře propluly kerčským průlivem dvě ukrajinské válečné lodě. Podle ruské Federální bezpečnostní služby tyto lodě vpluly do „exkluzivní ekonomické zóny Ruska“ a proto je doprovodily lodě ruské pohraniční služby. (ZDE) Podle ukrajinských novin propluly Kerčským průlivem bez zaplacení příslušného poplatku Rusku a před přistáním v Mariupolu se k nim nebezpečně přibližovala loď ruské pohraniční služby, kterou zastavily ukrajinské dělové čluny, jež vypluly ukrajinským válečným lodím naproti. (ZDE)

Lodě měly, podle zástupce velitele ukrajinského válečného loďstva, „zajistit suverénní právo Ukrajiny používat Azovské moře a Kerčskou úžinu“. (ZDE) Ukrajina tak dávala Rusku najevo, že chce silou zabránit provádění ruských celních prohlídek při průjezdu nákladních lodí Kerčským průlivem. Fakticky tím směřovala k obnovení své suverenity nad Krymem.

To bylo zřejmě i cílem nedávné ukrajinské akce u Kerčského průlivu. Válečné lodě proplouvající průlivem musely, podle dohody Ukrajiny a Ruska předem ohlásit trasu své plavby té druhé zemi. Podle ukrajinské verze byla trasa ukrajinských válečných lodí Rusku ohlášena a podle ruské verze nebyla. Soudě podle toho, že při předchozí plavbě ukrajinských válečných lodí Kerčským průlivem lodě nezaplatily Rusku příslušný poplatek, je možné, že tentokrát ani neohlásily trasu své plavby a že ukrajinská vláda očekávala, že Rusko ani teď nezasáhne a ustoupí tím od svého nároku na Krym.

Podle ukrajinsko-ruské smlouvy z roku 2003 mohou cizí válečné lodě do Azovského moře vplout jenom, pokud k tomu dají souhlas oba státy. (ZDE) Pro válečné lodě NATO je tak Azovské moře nepřístupné a současné ukrajinské výzvy, aby NATO vyslalo své lodě do Azovského moře, jsou výzvami ke světové válce.

- - -

1989: Očakávania zmeny, 2018: Zmena očakávaní (VIDEO)

0
0
1. 12. 2018  NovéSlovo
Na začiatku 30. roku ponovembrovej zmeny orientácie Slovenska pripravili
Inštitút ASA, DAV DVA a Liga pre národnú a sociálnu záchranu Slovenska diskusiu:


Hostia: 
JUDr. Ján Čarnogurský, disident, po r. 1989 minister a premiér,
gen. Ing. Alojz Lorenc, CSc., 1. nám. FMV ČSSR, po roku 1989 prenasledovaný.
Moderátor: 
Ing. Juraj Janošovský.


Na začiatku 30. roku ponovembrovej 
Podujatie sa uskutočnilo 14. novembra 2018 v priestoroch Inštitútu ASA.
Videozáznam pripravil Peter Kele.

Kalouskova sprostota. Kdo ovládá velká média, může manipulovat tupým davem. Petr Hampl si to vyřídil s neobolševiky: Zemana nám ve světě mohou závidět.

0
0
ROZHOVOR
30.11.2018 ParlamentníListy
Sociolog Petr Hampl se vyjádřil k aktuálním politickým tématům. Proběhlé hlasování o nedůvěře vládě považuje za ztrátu času, během které pod rouškou tmy proběhnou skutečné průšvihy. "Třeba rozhodnutí vlády darovat půl miliardy korun korporaci BMW. Ta korporace za to postaví fabriku, kde budou na manažerských místech Němci, u strojů Ukrajinci a Bulhaři, k tomu vytáhnou pár technologických expertů z posledních českých firem, čímž je dostanou do problémů,"říká Hampl. K Andreji Babišovi prý neexistuje schopná alternativa. A hovořil i o degeneraci veřejnoprávních médií.


ÚRYVKY Z ROZHOVORU:


Je dobojováno. Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě se nepovedlo, pro bylo 92 poslanců, proti 90, opozici tedy chybělo 9 hlasů. Co si o celé páteční anabázi myslíte?

Naprostá ztráta času. Ale na druhou stranu, když uvážíme, že téměř všechno, co tato sněmovna schvaluje, směřuje ke ztížení života obyvatel, je vlastně docela dobře, že ztráceli čas takovou zbytečnou šaškárnou. Lepší než kdyby zavedli další euronesmysl.

A mezitím unikají skutečné průšvihy. Třeba rozhodnutí vlády darovat půl miliardy korun korporaci BMW. Ta korporace za to postaví fabriku, kde budou na manažerských místech Němci, u strojů Ukrajinci a Bulhaři, k tomu vytáhnou pár technologických expertů z posledních českých firem, čímž je dostanou do problémů. Místním obyvatelům to přinese zmatky, vyšší kriminalitu a různá životní nepohodlí. Není to skvělý obchod? Když se podobné investiční pobídky přidělovaly před 10 lety, mohl snad někdo věřit, že to pomůže českému hospodářství. Ale dnes už je jasné, že to je čistá rozkrádačka. Takové lithium v menším.

... ... ...

Jednání pana Okamury v tomto případě nerozumím a nechci ho komentovat. Jinak se ale zdá, že vyhráli všichni. Neziskovkáři si zasloužili svoje peníze. Neobolševický blok, který používá nálepku liberální demokracie, zase vybičoval emoce úzkého kruhu svých skalních stoupenců, a Andrej Babiš ukázal celému národu, že vůči němu neexistuje alternativa. Jen šílenec by mohl chtít, aby se dostalo k moci to, co se předvádělo na pražských náměstích.

... ... ...

K protestům 17. listopadu, jmenovitě například vyhazování věnců do koše:

Ty akce ukazují, že se podařilo vypěstovat celou společenskou vrstvu s dokonale vymytými mozky. Chcete někoho lynčovat? Jsou k dispozici. Potřebujete dav pro vzývání Stalina, Hitlera nebo Mohameda? Bez problémů. Takoví lidé jsou vhodným materiálem pro jakoukoliv demonstraci, pro práci v korporacích nebo jako aktivisté neziskovek.

Proto je tak důležitá kontrola médií. Kdo ovládá velká média, ten může s takovým tupým davem neomezeně manipulovat. A ukazuje se, že Babišova Mafra nedisponuje srovnatelným vlivem jako aliance veřejnoprávních médií, Bakalových médií a Seznamu.

Mimochodem, můžete se s jistotou spolehnout, že v tuto chvíli již v nějaké reklamní agentuře připravují další skandál. Otázka pouze zní, zda ho odpálí v lednu nebo až v únoru.

Jak se to stalo, že se objevila tak relativně velká skupina lidí, která je tak náchylná k manipulaci?
Předpokládám, že většina čtenářů zná mou knihu Prolomení hradeb, kde v desáté kapitole ukazuji, že poměry ve sklobetonových centrálách jsou velmi podobné těm na dekadentních královských dvorech. Jenom navoněné paruky byly nahrazeny bílými košilemi nebo neziskovkářskými frázemi. Kdo si chce udržet postavení v takovém prostředí, nemůže si dovolit ani náznak nezávislého myšlení. Ti lidé jsou vybírání a dlouhodobě trénováni k tomu, aby byli absolutně manipulovatelní.

Jenže jakmile vznikne taková společenská vrstva, začnou v celé společnosti vznikat skupiny, které mají ambici stát se součástí této nové aristokracie. Napodobují tedy její životní styl, chování a návyky, včetně těch vymytých mozků. Logicky je jich nejvíce mezi mladými lidmi a logicky je jich nejvíce na humanitních vysokých školách. Beztvará neosobní dokonale manipulovatelná masa. Dnes křičí proti Babišovi, zítra budou křičet proti Kalouskovi, pokud to panstvo uzná za potřebné.

Elity s tím pochopitelně cíleně pracují a dávají okázale najevo, jak velká odměna čeká ty nejlépe přizpůsobené. Před pár dny třeba proskočila zpráva o tom, že historik Michal Frankl byl za proimigrační propagandu odměněn 52 miliony korun, které může rozdělit mezi sebe a své blízké spolupracovníky. To je více peněz, než kolik si Andrej Babiš přisvojil v kauze Čapí hnízdo! O takovou cenu se soutěží! To už stojí za to vzdát se nezávislého myšlení. Zejména, když je to podpořeno masivní propagandou.

... ... ...

Babišova vláda si počíná o něco méně špatně než Sobotkova vláda a podle všeho lépe, než by si počítala vláda ODS, TOP a Pirátů. A odmítla migrační pakty. To je její nesmírná zásluha.

To je ale také všechno. V naprosté většině záležitostí pokračuje Babišova vláda v Sobotkově linii. Voliči Sobotku smetli a dostali pokračování téhož pod nálepkou Babiš. Premiér si dokonce nechal stejné multikulturní aktivisty, které do vládních úřadů přivedl ještě Dienstbier, a dal jim volnou ruku k prosazování svých zběsilých nápadů. Neprovedl dokonce ani nutné změny v radě České televize! Totéž platí o školství, obraně, průmyslové politice a zahraničí. Všechno probíhá přesně podle Sobotkova receptu. A období prosperity se chýlí ke konci.

Opět se rozběhla diskuze o nezávislosti médií. Prospěla demokracii reportáž Slonkové a Kubíka? Je namístě je pochválit, nebo spíše kritizovat?

Je na místě je ignorovat. To bude mít parlament speciální zasedání pokaždé, když nějaká vyhozená novinářka natočí hysterickou reportáž o svém bývalém zaměstnavateli?

... ... ...

Nejde jen o poslední události. Majitel Seznamu pan Lukačovič už přibližně rok cíleně usiluje o změnu politických poměrů v zemi. Je tedy naprosto legitimní, aby byl posuzován stejně přísně jako jakýkoliv poslanec, ministr nebo šéf neziskovky. Je prostě politickým hráčem. A je správné, aby se těšil stejně malé míře ochrany soukromí. Až někdo začne rýpat do rodinných poměrů pana Lukačoviče nebo do toho, s kým obchoduje, bude to naprosto legitimní. Zejména s ohledem na to, že pan Lukačovič dramaticky posunul hranici, kam až je možné zajít.

... ... ...

Která média v Babišově listopadové krizi obstála a která ne?

Nestalo se nic nového. Veřejnoprávní média už degenerovala v centra pokleslé propagandy. Totéž platí o Bakalových a Lukačovičových médiích, která s nimi jednají ve shodě, jako by se fakticky jednalo o jeden podnik. MF Dnes si drží solidní profesionální úroveň, což – žel – nelze říci o dalších Babišových médiích.

Prima je občas odvážná a zajímavá. Před pěti lety by to nestálo za řeč, ale v dnešním marasmu vyniká. A Barrandov se postupně mění ve skutečně alternativní televizní stanici zjevně inspirovanou americkými Inforwars. To je skvělé, protože takový formát tu chyběl.

Babiš v jednom týdnu vystoupil v médiích v mnoha obsáhlých rozhovorech, mimo jiné na Nově, na Barrandově, v Blesku, na Primě, v ČT. Prokázal tím svou komunikační zdatnost, nebo se spíše snažil využít média, která jsou, jak někteří tvrdí, k němu přátelská?

Viděl jsem jenom některá z těch vystoupení a zdálo se mi, že pan premiér postupoval velmi profesionálně. Ale na druhou stranu je třeba vidět, že neměl těžkou práci. Neobolševický blok cílil výhradně na nejfanatičtější část svých stoupenců, čímž Babišovi poskytli možnost vstoupit do role slušného, pracovitého a neprávem napadaného člověka.

Rozhodně si nemyslím, že by měl premiér Babiš někomu objasňovat psychický stav svých dětí. Celá ta diskuze je pouze dalším potvrzením toho, že si tzv. lepšolidé osvojili ty nejodpornější bulvární praktiky, jakých se štítí i dělníci s nedokončeným základním vzděláním. Všimněte si, že mezi těmi všemi slavnými intelektuály a kazateli morálky se nenašel ani jediný, který by naše odvahu říct, že tohle už je přehnané. Pokaždé nám připadá, že kavárna už nemůže klesnout hlouběji a pokaždé nás překvapí. Bojím se, jaký hnus se na nás vyvalí příště.

... ... ...

Bylo by dobré, aby příští rok vláda padla, nebo nyní Česká republika potřebuje trochu klidu a stability bez ohledu na to, co si o vládě myslíme?
To jsou dvě různé otázky. Stabilita za trvalého zhoršování poměrů není nijak prospěšná. A to je přesně naše současná situace. Politické neziskovky získávají stále více peněz a politické moci. Školy se plynule posouvají od výuky k ideologickému vymývání mozků. Islámská komunita roste a roste také její agresivita. Bezpečnostní rizika narůstají. Státní dluh se zvyšuje. Přibývá bezdomovců a lidí v exekucích. Čeští podnikatelé jsou drceni a korporace odvádí stovky miliard do zahraničí. Blíží se další ekonomická krize a české hospodářství je připraveno ještě mnohem hůře než na prahu té minulé. Evropská unie si přivlastňuje další pravomoci a česká vláda je tak servilní, že dokonce podpořila direktivu proti automobilovému průmyslu, na kterém jsme závislí. Přibývá státních úředníků, jejich svévole roste a státní aparáty jsou nadále ovládány genderovými a multikulturními aktivisty. Zdražují se energie a vláda připravuje zvýšení daní. To není stabilita, která by byla prospěšná.

Jenže zatím vůči Babišově vládě neexistuje alternativa. Nebo snad chcete svěřit správu země těm, kdo v posledních dnech povykovali v pražských ulicích?

Pokud jde o výročí, na akademické půdě vystoupil například i komunistický generál Alojz Lorenc. Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy se potkal v rámci jednoho diskuzního panelu s veřejnoprávním reportérem Markem Wollnerem. Ten byl přítomností Lorence šokován a ptal se, kde je policie, která by Lorence „sebrala“. Lorenc byl totiž v ČR odsouzen na 4 roky, před rozsudkem ovšem utekl na Slovensko, kde dostal podmínku. Má Marek Wollner pravdu? Je diskuze s každým prospěšná, nebo některé osoby do veřejného prostoru prostě nepatří?

Z toho mála, co o generálu Lorencovi vím, se zdá, že to byl zločinec, ale osobnost. Je rozhodně dobré rozumět, jak se takoví lidé dívají na svět. Pro studenty sociálních věd by to měla být povinnost.

Že pan Wollner, který je jenom takový ubohý opakovač frází, nemá ze srovnání s generálem Lorencem dobrý pocit, to chápu. Ale není správné vyřadit z diskuze všechny, kdo jsou chytřejší nebo zajímavější než páni redaktoři České televize. To by v téhle zemi nemohl diskutovat téměř nikdo.

Miloše Zemana můžeme kvůli ledačemu kritizovat, ale zde se projevil jako skutečný státník. Stabilizoval situaci. Zesměšnil ty, kdo se snažili nahrazovat argumenty jekotem. A vzápětí pronesl velkolepý projev v Izraeli. Takového prezidenta nám může závidět většina světa.


- - -

Čína odmítla dovážet ropu a plyn z USA!

0
0
- kou -
1. 12. 2018 ria.ru a PrvníZprávy
V říjnu Čína snížila dovoz ropy a zkapalněného zemního plynu ze Spojených států na nulu - to jsou údaje generální správy celních orgánů Číny. 
Zásoby ruské ropy zároveň dosáhly maxima. Jak se ukázalo, největší světový dovozce uhlovodíků uzavřel svůj trh pro Američany, uvedl materiál RIA Novosti.

Důležitý trh
Potenciální úbytky ze ztráty čínského trhu se pro Američany odhadují na miliardy dolarů ročně.

V loňském roce Peking dovezl ze zahraničí zhruba 3,6 milionu tun zkapalněného plynu, takže se Spojené státy staly druhým dodavatelem tohoto typu paliva do Číny (4,8 milionu tun), čímž se Katar dostal na třetí místo (2,7 milionu tun).

Podle odhadů Thomson Reuters minulý rok dodávky LNG do Číny přinesly americkým vývozcům miliardu dolarů měsíčně.

V roce 2018 se vývozy LNG USA do Říše středu neustále snižovaly a v srpnu dosáhly milionů tun (oproti 2,1 milionu v tomtéž období roku 2017). Ve stejné době Čína celkově zvýšila dovoz plynu o 17%, a pokud jde o ropu, v říjnu Peking dovezl rekordních 9,7 milionu barelů denně. Hlavními dodavateli černého zlata v zemi byli Rusko a Saúdská Arábie, u zkapalněného plynu - Austrálie (v říjnu 2,27 milionu tun), Katar (960 tisíc tun) a Malajsie (496 tisíc tun).

Vše, jak jste chtěli

Říjnové zastavení dovozu LNG a ropy ze Spojených států je důsledkem obchodní války mezi Washingtonem a Pekingem. Navzdory vzájemnému navýšení cel, americké společnosti i nadále zvyšovaly dodávky pohonných hmot do Číny.

S důvěrou v odborná ujištění, že obchodní válka nebude mít vliv na trh s energií, zvýšila Trumpova administrativa tlak na Peking. V září Washington uložil 25procentní daň na více než tři sta druhů čínského zboží.

Duowei News: Rozzuřená Čína vzkázala USA – ponesete si následky!

Číňané rovněž reagovali zvýšením dovozních sazeb. A na rozdíl od očekávání washingtonských analytiků, neignorovali dodávky paliv. Největší rafinérská společnost v Asii, čínský Sinopec přestal nakupovat černé zlato v USA a na LNG uložil desetiprocentní daň.

Náměstek čínského ministra Wang Shouwen poté varoval, že Washington bude čelit „obtížím" při zásobování zkapalněným plynem. A nežertoval: o měsíc později Peking zcela odmítl kupovat americký LNG.

Připraveni zajít dál

Američtí analytici a tržní hráči uznali, že je ohroženo několik miliardových projektů.

„Činnosti Pekingu způsobí, že americké firmy si sednou na mělčinu,“ řekl Andy Calia, vedoucí LNG Canada. Podle něj dovozní cla výrazně snížila konkurenceschopnost amerického LNG.

Ztráta čínského trhu bude pro americké výrobce těžkou ranou, protože Čína je nejslibnějším kupujícím zkapalněného zemního plynu na světě. Jen v loňském roce se spotřeba LNG v Číně zvýšila o 14,8% na 238,6 miliard kubických metrů. Očekává se, že v roce 2020 se toto číslo zvýší na 270 miliard. V roce 2017 představovalo přibližně 15% vývozu LNG do Říše středu.

Kromě toho je Čína druhým největším spotřebitelem americké ropy (po Kanadě). V květnu tedy za den Peking dovezl ze Spojených států 427 000 barelů černého zlata.

Hledání alternativních trhů pro vývozce paliv v USA bude velmi obtížné. Zvláště pokud mluvíme o LNG, Japonsko ani Jižní Korea nebudou schopny výrazně zvýšit nákupy.


Ropa z Ruska a Íránu

Američtí ropní pracovníci mají také na co myslet. V květnu v Pekingu doporučil, aby státní rafinérie ropy koupily ve Spojených státech více ropy za účelem diverzifikace dodávek. Ale obchodní válka všechno změnila. Společnost Sinopec, která vlastní přibližně 40 čínských ropných rafinérií a petrochemických podniků, PetroChina a Zhenhua Oil, stejně jako nezávislé rafinérie, pozastavily nákup americké ropy.

Nicméně Rusko zůstává největším dodavatelem ropy do Číny. V průběhu roku se dovoz zvýšil o 58% na 7,347 milionů tun (1,73 milionů barelů denně), což je historický rekord.

Zdá se, že se naplní nejhorší obavy západních analytiků. Rusko je již klíčovým hráčem na čínském trhu s ropou a poté, co Peking odmítne dovážet ze Spojených států, dodá Čínské lidové republice ještě více černého zlata, konstatoval Bloomberg.


- - -

Ukrajinská provokace v Azovském moři: Důkazy o teroristickém komandu SBU. Chtěli zničit Kerčský most? Předehra útoku na Doněck? Západ lže jako obvykle. Co přinese Advent?

0
0
Václav Danda
1.12. 2018  ProtiProud
VÁCLAV DANDA se vrací k Porrošenkovu pokusu rozpoutat válku s Ruskem vyhozením do povětří nového mostu na Krym a ptá se, zda zůstane pouze u této zpackané provokace

Blíží se ukrajinské prezidentské volby. Vyhlídky současného ukrajinského prezidenta Petra Porošenka nejsou zrovna růžové. Jeho protektoři v USA a EU jsou čím dál nervóznější, neboť země je na kolenou hospodářsky i politicky. Podle průzkumů klesla Porošenkova podpora na méně než deset procent, což zcela vylučuje, že by se mohla tato oligarchická loutka Západu dostat alespoň do druhého kola.

Snad jen kdyby přijel jako vítěz do dobitého Doněcka, nebo alespoň symbolicky zbořil most mezi Ruskem a Krymem, který Putin osobně otvíral, mohlo by to jeho popularitu trochu zvýšit. Tak by mohla být zachována i kontinuita jeho vlády, při které západní korporace drasticky rabují nerostné bohatství Kyjeva. Jenom z toho důvodu mohlo být před pár dny rozhodnuto o spuštění riskantní „akce Krym“. Ukrajinská plavidla se zpravodajci na palubě měla za úkol demonstrativně narušit ruské teritoriální vody a v "optimálním" případě i poškodit Kerčský most, symbol opětovného spojení Krymu s Ruskem. 


Na Moskvu!


Ruská strana se zachovala při nedělním útoku Kyjeva jediným možným způsobem. Ukrajince zpacifikovala vytlačením z ruských výsostných vod a pod palbou je donutila vzdát se ruské pohraniční stráži. Média a někteří zvlášť horliví politici i v našich médiích bez jakýchkoli důkazů spustili obvyklé orgie protiruské nenávisti a všichni svorně volají "na Moskvu!!". Porošenko vyhlásil vojenský stav.

Ukrajinská opozice snadno prohlédla léčku a neumožnila Porošenkovi ani vystoupit v parlamentu, přesto bylo schváleno alespoň třicetidenní stanné právo. Porošenko navrhoval dva měsíce, aby mohl odložit prezidentské volby, ale neprošlo mu to.

Mezitím ruská strana přinesla důkazy o připravované agresi. Na rozdíl od videa, které je nám neustále ve dne v noci promítáno a ze kterého vůbec nevyplývá ten nejzásadnější fakt, že ukrajinská loď porušila mezinárodní plavební koridor, vplula do ruských výsostných vod a nereagovala na výzvy obránců hranice.


Soumrak "výmarské" Ukrajiny: Povstal místní Führer? Režim je v pasti - rýsuje se vyústění. Bankéři financují, nacisté vítězí. Národní korpus jako NSDAP? Kdy dojde na pluk Azov? Až se začne střílet...

Mezi zajatými členy posádky, kromě neonacistických bojůvek z praporu Azov připravených k provedení teroristické akce, identifikovali také jejich přímé nadřízené, důstojníky ukrajinské tajné služby SBU. Jeden z nich byl zraněn, což potvrdil v úterý šéf SBU Vasyl Hrycak. V komuniké citovaného agenturou Interfax-Ukrajina uvedl, že "jeden z ruských bitevníků použil proti ukrajinským člunům dvě neřízené rakety a v důsledku toho jeden z důstojníků SBU utrpěl těžká zranění".

Ruští představitelé byli přesnější. Potvrdili, že mezi zadrženými členy posádky tří lodí je několik důstojníků SBU, kteří se právě podrobují výslechům a v nejbližší době budou souzeni pro terorismus. Podle TASS byl kromě jiných vyslechnut Andrij Drač z ukrajinské vojenské rozvědky. Stálý zástupce Ruska v Radě bezpečnosti OSN Dmitrij Poljanskij na mimořádné schůzi Rady v New Yorku také potvrdil, že na palubě ukrajinských lodí byli ukrajinští rozvědčíci. Podle FSB právě oni ukrajinskou provokaci řídili. Podle Poljanského zadržená ukrajinská plavidla rovněž převážela "specialisty", kteří měli vyhodit do povětří kus nového Kerčského mostu.
 

Více rovin


Zdá se, že ukrajinská rozvědka opět celou akci zpackala, takže díky brilantnímu zákroku ruských ozbrojených sil nepřinesla žádoucí efekt. Předložené důkazy zcela jasně hovoří o ukrajinské agresi. To ovšem neznamená, že i takto profláklá operace, ze které jako sláma z bot čouhá snaha vyprovokovat Rusko, nebude propagandisticky využita zcela obvyklým způsobem. Žádné důkazy, které Rusko předloží, samozřejmě západní mediální a politická mašinérie nevezme na vědomí, a bude donekonečna opakovat své lži, které se mají stát pravdou. A čím více bude Rusko předkládat nezpochybnitelné důkazy, tím více se "fake" mediální a politická mašinérie bude roztáčet. Kdyby neustále nehrozilo, že konflikt přeroste ve fatální střet, už by to bylo značně nudné. Jenže ono jde dost možná o víc.

Mnoho indicií totiž naznačuje, že „kerčský incident“ má mnohem více rovin, než jen posílení Porošenkovy beznadějné předvolební pozice. Především může jít o záminku k útoku na Donbas, který je oslabený srpnovou vraždou zosnovanou Kyjevem na prezidentu Doněcké lidové republiky Alexandru Zacharčenkovi. Není náhodou, že právě od tohoto teroristického útoku proudí noc co noc se zvýšenou intenzitou konvoje americké bojové techniky z Blízkého východu na východ Ukrajiny. Jsou to opravdu takoví šílenci, že se chystají vyprovokovat Vladimíra Putina k opravdové bojové odpovědi? Mnohé tomu nasvědčuje.


Ukrajinské napětí: Nastoupí za Čoko Pedra zase Plynová Julča? Naštěstí už není co rozkrást. S těmi loďmi to bylo jinak, než nám cpou média. Proč ještě nevypukla válka s Ruskem? Jak Porošenko splnil odvážný slib

Válečný stav není nic jiného než jiný způsob vyhlášení války Rusku ze strany Kyjeva. A protože Porošenko sám na toto velké sousto samozřejmě nemá ani náhodou, okamžitě požádal "o pomoc" své západní protektory. Mimořádné zasedání NATO, stejně jako "ukázkové" reakce z Bruselu i Washingtonu vedou k obavám, že jsme se posunuli zase o kousek blíže k přímému střetu jaderných mocností. Americký protitrumpovský Deep State nemohl dostat lepší předvánoční dárek, jenž ve skutečnosti dal sám sobě. Bez toho by se Porošenko k takto riskantní operaci neodhodlal.

Jde o vyvrcholení série provokací západních tajných služeb. Cílem je maximálně zvýšit napětí na rusko-ukrajinské hranici. Pokud by Kyjev s americkými zbraněmi (a "poradci") napadl Doněck, nemohla by to Moskva přejít mlčením. Konečně by tak došlo ke "kýženému" přímému střetu, v němž by ani Donald Trump už nemohl jednat jinak, než podle not válkychtivého Deep State.

Zbývá totiž málo času. Perspektiva pozic těchto sil po Novém roce není právě růžová. V březnu s největší pravděpodobností ztratí svého oddaného spojence v Kyjevě, a "plynová princezna" je nevyzpytatelná. Velká Británie pak opustí EU dost možná bez dohody, což bude mít na kontinentální hospodářství drtivý dopad a může urychlit příchod další velké hospodářské krize. A květnové volby do europarlamentu? Ani nemluvit. Přepsání politické mapy může otřást celou dosavadní bruselskou aristokracií a vše od základu proměnit.

Také v předtuše tohoto vývoje se k prodloužení (nemluvě o prohloubení) protiruských sankcí establishment stále více zemí EU staví skepticky. Je přesto - či spíše právě proto - pravděpodobné, že situace bude i navzdory nezvratným důkazům o mizerně zorganizované ukrajinské provokaci dál eskalovat. Advent může být letos ještě dramatický.

Dosti příznačná kulisa pro očekávání narození Jezulátka v neklidném bezvěreckém Západu.


"Evropský rozhled" se stará o propagaci Nové republiky, Vratimovských seminářů a dalších událostí a osobností. Škoda, že to nikdo nečte.

0
0
Ivan David (na obrázku vpravo)
1. 12. 2018       evropsky-rozhled
Ověřená zpráva: Janda evropský je ohrožený vyhynutím. Připravujeme finanční sbírku na jeho odchyt umělé rozmnožení v ZOO Praha.

Rozhlížejte se evropsky!
Každý den každému vzdělanci "Evropský rozhled"!!

"Evropské hodnoty" pornoherce Jandy analyzovaly Novou Republiku !!  ZDE
"Evropské hodnoty zařadily portál Nové republiky na seznam desinformačních portálů, včetně podrobného dovysvětlujícího komentáře, který poukazuje i na skutečnosti, které zazněly během demonstrace před Velvyslanectvím Ukrajiny." 



Zajímavé je, že zadáme-li do vyhledavače Google větu kterou Evropslý rozhled "cituje" z Nové republiky

"mnohonásobnou vraždou, za kterou by měla nést odpovědnost strana USA a spřátelených oligarchátů", nenajdeme Novou republiku, ale Evropské hodnoty, Hlídacího psa a Obrys-Kmen.

USA samozřejmě za sestřelení odpovídají, kdyby nepodpořili Majdan a současný ukrajinský režim, nebylo by ani sestřelení malajského letadla.

Jakub Janda vždy ve střehu: Porošenko kromě mnoha svých vlastních problémů vsadil na západní kartu

0
0
Jakub Janda
1. 12. 2018     JakubJanda
Měli bychom poslat Ukrajině více zbraní a náš premiér by měl s ministrem zahraničí a obrany odjet do Kyjeva a jasně říct, že stojíme na straně Ukrajiny, která čelí ruské agresi.
Rusko během dne zaútočilo na ukrajinské lodě, které se plavily v mezinárodních vodách Azovského moře. Do ukrajinské lodě naprosto úmyslně najela ruská loď. Ruské speciální síly už násilně obsadily dvě ukrajinské lodě pobřežní stráže. Ruská armáda mobilizovala své síly v blasti, včetně útočních vrtulníků. Šest ukrajinských námořníků bylo zraněno. Ukrajinský prezident svolal svůj válečný kabinet a požádal o nouzové zasedání Rady bezpečnosti OSN.


JAK TO ČÍST:

- Putinova popularita doma v Rusku strmě klesá. Navíc se v dalších dnech blíží oficiální vyhlášení nezávislosti ukrajinské ortodoxní církve na té ruské, což je ruská strategická prohra.

- Tento uměle vytvořený incident doma v Rusku zajistí další možnost mobilizovat část obyvatelstva a odvrátit pozornost od zvyšování věku odchodu do důchodu a obecně velkých ekonomických problémů.

- Putin ví, že v EU má dost spojenců na to, aby proti němu EU neuvalila další důrazné sankce za tuto agresi. (Kéž bych se mýlil a dokázali bychom Moskvu tvrdě potrestat)

- Snaha o vytvření částečné námořní blokády Ukrajiny, což zhorší místní ekonomickou situaci. Také snaha snížit důvěru ukrajinské populace k EU a NATO, kteří na takovou agresi - Putin očekává - tvrdě nezareagují. To je důležité v kontextu blížících se ukrajinských prezidentských voleb, kde to ve výsledku podkopne prezidenta Porošenka, který (kromě mnoha svých vlastních domácích problémů) na západní kartu vsadil.

CO BYCHOM MĚLI UDĚLAT:

1) Poslat Ukrajině více zbraní.

2) Na unijní úrovni požadovat důrazné sankce, například proti blízkým ruských oligarchů blízkých Putinovi žijicích na Západě

3) Vyčistit ruskou ambasádu v Praze od desítek nepřátelských zpravodajců

4) Náš premiér by měl s ministrem zahraničí a obrany odjet do Kyjeva a jasně říct, že stojíme na straně Ukrajiny, která čelí ruské agresi.

Vyzobáno z webů za listopad 2018

0
0

Jan Kadubec
2. 12. 2018  Ousidermedia

*Proč toho ví Trump tak málo? ptá se Max Boot. Protože nečte knihy, ani dlouhé články.
*Trump: Nikdy jsem to nedělal, měl jsem vždycky hodně práce. Dokážu udělat správné rozhodnutí s velmi malou znalostí, ale zdravým rozumem. Vždycky jsem měl hodně zdravého rozumu. Byl jsem velmi úspěšný podnikatel, potom špičková televizní hvězda, pak jsem se stal prezidentem Spojených států (na první pokus). Myslím, že z toho se dá vyvodit ne to, že jsem chytrý, ale to, že jsem génius… a velmi vyrovnaný génius!
*Jan Vítek: Multimiliardáři Jeffu Bezosovi přibyde každý den na osobním kontě dvě stě milionů dolarů.
*V USA šest mega-společností vlastní devadesát procent všeho tisku, rozhlasu a televize. Vliv těchto poplatných medií na lidskou mysl je zavádějící a ohlupující.
*NATO v 21. století existuje už jen na ochranu zájmů USA a nemá pro udržování míru žádné opodstatnění.
*USA si postěžovaly, že jejich letadlo bylo „nebezpečně“ zachyceno u Ruska.
*Si se v projevu zaměřil i na kritiku USA a řekl, že v současných globálních podmínkách není logika „zákona džungle“ a „vítěz bere vše“ ničím jiným než slepou cestou.
*Peter Vanád: Starý známy bonmot hovorí, že v Amerike aj tak majú len jednu stranu s dvoma názvami. Obe slúžia tým istým záujmom, tým istým veľkým peniazom, tým istým korporáciám, tým istým spolkom a skupinkám. Napríklad teraz je predpoveď, že v Snemovni reprezentantov po dnešku už nebudú mať väčšinu republikáni, ale demokrati. Ale – zmení sa tým vôbec niečo? Je to len výmena čašníkov v reštaurácii.
*Sankce jsou novou formou mezinárodních zločinů povýšených na zákon. Mechanismus sankcí proti Rusku, který byl spuštěn v USA, funguje právě tímto způsobem.
*Thierry Meyssan: Počínaje rokem 2001 Pentagon přijal doktrínu admirála Arthura Cebrowského, jehož Donald Rumsfeld jmenoval ředitelem Úřadu pro transformaci vojenských složek. Cílem již není získat přírodní zdroje pro USA, ale kontrolovat přístup ostatních mocností k těmto zdrojům. Kvůli tomu je nutné udržovat po neurčitou dobu stav chaosu, který mohou šířit pouze americké vojenské složky. Podle vyjádření prezidenta George W. Bushe to bude „nekonečná válka“, kterou USA nesmí ani prohrát, ani vyhrát. Takže válka proti Libyi se táhne již sedm let, válka proti Iráku doutná patnáct let a válka v Afghánistánu trvá od roku 2001. Navzdory všem chlácholivým slovům žádná z těchto zemí nepoznala mír od té doby, co tam zasáhl Pentagon. Situace v Sýrii bude stejná, dokud Spojené státy oficiálně neodstoupí od doktríny Cebrowského. Je pravda, že prezident Donald Trump oznámil svůj záměr ukončit „americký imperialismus“ a vrátit se k formě „hegemonie“. Navzdory jeho úsilí to však vypadá, že se mu to nepodařilo.
*NATO označil Trump za přežitek. „Přehlédl“, že slouží účasti evropských satelitů v intervenčních válkách Spojených států.
*V Bluffonu ve státě Jižní Karolína hovořil Trump o potřebě zpřístupnit dokumenty týkající se 11. září 2001. Prohlásil: „Američané se dovědí, kdo ve skutečnosti srazil budovy Světového obchodního centra.“ Řekl, že událost nebyla řádně prošetřena, a že je rozhodnut dostat se věci na kloub.
*Ještě to nebyly Spojené státy a jejich Kongres, ale „Shromáždění“ britských kolonií v Americe, jež přijalo roku 1648 zákon, podle něhož jsou Indiáni neznabozi a zaslouží si vyhlazení. Zemi vládne Bůh Hospodin a ten ji přidělil Anglosasům.
*Nejslavnější americký generál druhé světové války George Smith Patton byl přímo posedlý nenávistí k Rusům, komunistům a Židům. V předvečer německé kapitulace 7. května 1945 se setkal v Rakousku s ministrem války Spojených států Robertem Pattersonem. Přesvědčoval ho, že právě tady a teď se nabízí příležitost porazit Rusy a zadusit komunismus. Holedbal se: „V boji, do jakého bych je schopen uvrhnout, by mohli obstát tak pět dní. Pak už by nesešlo na tom, kolik milionů vojáků mají a mohl bych vám dát Moskvu.“ Ministr, na rozdíl od generála, měl rozum. Později v květnových dnech se Patton zúčastnil několika setkání a společenských akcí s předními důstojníky Rudé armády. Do deníku si zapsal: „Důstojníci, až na několik výjimek, působí dojmem nedávno zcivilizovaných mongolských banditů. Dle mého soudu by americká armáda v současném stavu mohla Rusy porazit velice snadno.“ Ve svém chorobném uvažování dospěl k názoru, že druhá světová válka byla vybojována v zájmu Židů. Poznamenal si o skutečné povaze tohoto národa: „Tihle lidé neznají záchody a odmítají je používat jako cokoliv jiného, než skladiště plechovek, odpadků a špíny. Odmítají, kdykoliv je to možné, používat latríny a raději si ulevují na zem.“ Zúčastnil se na pozvání s Eisenhowerem hostiny v synagoze při svátku Jom kippur. V poznámkách o tom si napsal: „Puch byl tak drtivý, že jsem málem omdlel a dokonce jsem asi o tři hodiny později vyzvracel jídlo jen při pouhé vzpomínce na tu hrůzu.“ Po návštěvě trosek Berlína napsal 23. července 1945 své paní: „Z Berlína jsem byl smutný. Zničili jsme potenciálně skvělou rasu a chystáme se ji nahradit mongolskými divochy. Komunisté ovládnou celou Evropu. Říkají, že za první týden po obsazení města zastřelili všechny ženy, které se pokusily utéct – a znásilnili zbytek. Kdyby mi to dovolili, mohl jsem město obsadit sám (namísto Sovětů).“ V roce 1970 Američané natočili o Pattonovi velkofilm, který byl vyznamenán osmi Oskary.
*Ilona Švihlíková: „Bude to po našem!“ je nejvýstižnější překlad hesla Amerika first.
*Když Donald Trump hovoří o Číně, Japonsku a jihovýchodní Asii, je to takový salát vzteku, fantazie a paranoii, že si s ním ani překladatelé nevědí rady. Pence ho ovšem zkopíroval velmi dobře. Singapurský premiér se na summitu ASEAN zeptal na to, na co myslí každý asijský lídr. Co budou dělat, když budou donuceni vybrat si mezi Trumpovými USA a Siovou Čínou? Pesek si navíc myslí, že tak to i bude, že otázka nezní „jestli“, ale kdy. A rok 2019 bude tím rokem, kdy bude potřeba se rozhodnout. Japonský premiér Šinzó Abe dlouhodobě inklinuje k Trumpovi, Rodrigo Duterte z Filipín si vybere Čínu. Ale jinde budou jistě zvažovat, jak koexistovat s oběma, což přivodí obrovské ekonomické problémy. Stačí se podívat na Jižní Koreu a vztek čínského prezidenta kvůli umístění amerického obranného systému. Nebo na Malajsii, která se chce dostat z čínského stínu, ale nenávidí Trumpa. Co pak s tím? Jednou z možností je počkat, až Trump odejde, vsadit na to, že Američané si snad zvolí někoho trochu racionálnějšího.
*Wolf navrhuje pět principů, jak si s tím poradit. Zaprvé, uznat, že Čína není naše, abychom ji předělávali. Patří Číňanům a nikomu jinému. Zadruhé, uznat, že čínská politická organizace se od naší liší, a to zřejmě navždy. Dnes ovšem, trefuje se Wolf do vlastních řad, spíše vidíme, že řada západních zemí se začíná víc podobat Číně než naopak. Zatřetí, zaměřit se na přesné a měřitelné chování, které má vliv na ostatní a dělat to konzistentně a principiálně. Nesnažit se zadržet čínský rozvoj. To je prostě špatně. Když chceme, aby Čína dodržovala pravidla, co takhle, abychom to dělali sami? A když chceme, aby Čína uznávala ochranu duševního vlastnictví, proč nepřiznat, že je nadměrná a příliš zatěžující? A když hovoříme o lidských právech, co takhle přiznat naši vlastní vinu? Číňané dobře poznají pokrytectví. Začtvrté, pokračuje Wolf, Čína je rival, ale v něčem je také zásadní partner. Udržet stabilitu světové ekonomiky a zvládnout klimatickou změnu bez spolupráce s Čínou není možné. Vztah nemůže být jen o strategické rivalitě. Je nutné vyrovnávat čínskou moc, kde to bude nutné, ale spolupracovat tam, kde je to klíčové. Zapáté, uznávat hodnotu spojenectví. To je otázka důvěry. Jestliže chtějí USA od ostatních zemí, aby odolávaly Číně, pak musí být vnímány jako spolehlivý partner. A to za Trumpa nejsou.
*Vy na Západě jste nyní možná v euforii kolem Číny, ale přijde čas, kdy začnete všichni ronit slzy. Pronesl sovětský ministr zahraničí Andrej Gromyko při návštěvě USA v únoru 1979.
*Čínské dějiny mají jiné fázování než historie Evropy. To čínské je ovšem stejně svébytné jako to západní. Je čas přestat nahlížet na asijský výrobní způsob jako na anomálii, odbočení od normálního vývoje. Je to prostě jiná cesta k dnešku než ta evropská. Dějiny Číny naznačují, že by její růst moci neměl být spojen s mocenskou expanzí západního typu. Čína nevykazovala v minulosti a nevykazuje ani dnes mesianistické sklony jako západní křesťanství či liberalismus. Samozřejmě lze namítnout, že systémové zákonitosti ji donutí převzít větší odpovědnost za globální vývoj a Peking pak propadne velmocenské aroganci. Aby se tak nestalo, musí Západ změnit svůj pohled na svět. Na faktu, že Čína nemůže být bezvýznamná, že bude spoluurčovat globální vývoj, nelze nic změnit. V této situaci by se měla Evropa zapojit do zápasu o multilaterální uspořádání světa bez hegemonismu.
*Angela Merkelová byla v Číně na návštěvě jedenáctkrát. Vy teprve počtvrté a přesto jste tady obviňován, že jste tedy velký přítel Číny, příliš velký přítel Číny a že jsme vůči Číně servilní. Prezident Zeman: Ano, paní kancléřce jsem říkal, že mě označují za čínského agenta, vy jste tam byla jedenáctkrát, tak vy musíte být dvojnásobný čínský agent.
*V Číně na to šli nedávno jinak. Vyznamenání a řády prý navěky na sjezdu lidových zástupců definitivně zrušili.
*Bolton si nemyslí, že Írán plní v současné době ustanovení dohody. „Myslím si, že jsme viděli přesvědčivé důkazy toho, že už překročili v jistém slova smyslu hranice dohody. Nevylučuji, že ji porušují takovým způsobem, že o tom prostě nevíme,“ oznámil.
*Slovutná Bank of England odmítá Venezuele vrátit její zlato v hodnotě asi 550 milionů dolarů. Prý by si mohl Maduro těch 14 tun zlata vzít a využít je pro své potřeby, které by se Británii nelíbily.
*Náčelník Generálního štábu Velké Británie a generál Mark Carleton-Smith: „Rusko dnes bezpochyby představuje mnohem větší hrozbu pro naši národní bezpečnost než islámští extremisté, jako například Al Káida či Islámský stát,“prohlásil generál.
*„Aktivity Ruska či Číny představují větší bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku než mezinárodní terorismus.“ V dnešní debatě s názvem „NATO ve 21. století a česká armáda“ na CEVRO Institutu v Praze to řekl někdejší náčelník generálního štábu české armády Petr Pavel.
*Pinochet měl zabít víc lidí, nechal se slyšet Jair Bolsonaro v roce 1998. V roce 1999 na to navázal prohlášením, že situace v Brazílii by dnes byla lepší, kdyby diktatura zabila víc lidí. A v roce 2018 během svojí kampaně Bolsonaro řekl: „Postřílejme všechny členy Strany pracujících tady v Acře.“ Celé roky byl Bolsonaro vnímán jako politický klaun, který je na okraji a je neškodný, podobně jako Donald Trump.
*Nově zvolený brazilský prezident Bolsonaro se vůči Číně vyjadřoval v negativních tónech už během kampaně. Říkal například, že Číňané v Brazílii nenakupují, oni si Brazílii kupují. Již minulý měsíc se vyjádřil, že se postaví proti prodeji státní společnosti Electrobras, aby během plánované privatizace nepadla do rukou Číně.
*V centru každého britského města můžete nyní ve vzdálenosti jedné minuty, a je jedno, jakým směrem půjdete, najít lidi bez domova, jež na ulici žebrají, říká Wight. Celkově žije v chudobě nyní ve Velké Británii 14 milionů lidí, což je pětina populace. Z toho 4 miliony jsou děti. Počet lidí, kteří nedosáhnou ani na základní životní potřeby, dosahuje 1,5 milionu. A tohle je to, co vládnoucí třída páté největší ekonomiky na světě, země, která se představuje na mezinárodní aréně jako pilíř demokracie a lidských práv, považuje za pokrok. Stav společnosti Wight přirovnává ke stavu britské společnosti 18. století.
*Iránsky prezident Hasan Rúhání označil Izrael za rakovinový nádor vytvorený západnými krajinami, aby presadzoval ich záujmy na Blízkom východe. V prejave na každoročnej konferencii islamskej jednoty Rúhání vyhlásil, že jedným z neblahých výsledkov druhej svetovej vojny bolo vytvorenie rakovinového nádoru v regióne. Izrael pritom označil za podvodný režim zriadený západnými krajinami. Rúhání povedal, že USA udržujú úzke vzťahy s regionálnymi moslimskými štátmi s cieľom chrániť Izrael. Očividne tým narážal na úhlavných nepriateľov Iránu Saudskú Arábiu a Spojené arabské emiráty.
*Saúdové nenáviděli Kaddáfího, protože je neustále nazýval zrádci arabské věci, prostituty, kretény a podvodníky.
*Nejaktivněji teď vystupuje Evropa dožadující se halasně dodržování lidských práv. Předpokládám však, že když Saúdové řeknou, že od ní nekoupí zbraně, tak opět potichu zaleze.
*Nahé aktivistky FEMEN uvítaly hlavy států v Paříži. Protestní akce začala v osm hodin ráno. Tři polonahé mladé ženy vyšly k Triumfálnímu oblouku a obrátily se na přijíždějící světové lídry s plakáty: „Vítáme vás, váleční zločinci!“
*Kapitalistická modernita nevznikla a neprosadila se v knihovnách či cestou dobrovolných obchodních smluv, ale na bojištích a formou brutální loupeže. Objev nalezišť zlata a stříbra v Americe, vyhubení, zotročení domorodého obyvatelstva a jeho pohřbení zaživa v dolech, první kroky k dobytí a vyloupení Východní Indie, přeměna Afriky v revír pro výnosný hon na černochy – to byly červánky kapitalistické výrobní éry. Tyto idylické procesy jsou hlavními momenty původní akumulace kapitálu. V patách za nimi kráčí obchodní válka evropských národů, jejichž dějiště je celá zeměkoule… Násilí je porodní bábou každé staré společnosti, která je těhotná společností novou. Násilí samo je ekonomická potence, napsal Karel Marx v Kapitálu.
*Ilona: Dobývání renty posledních 30 let získává stále větší dynamiku. Velmi nebezpečné je, že ta velmi úzká skupina, která se často nazývá tím jedním procentem, přímou elitou, nejenže využívá to, že nejen získává zdroje, peníze, ale má schopnost vytvářet si zákony na míru. Tedy nejen, že z toho tahám peníze, ale že dostávám výjimky, kličky, zákony na míru tak, abych byl nepostižitelný. A tady je silná vazba na feudalismus. Protože dobývat rentu můžete jen tehdy, když máte privilegia. Její největší ukotvení je ve Spojených státech a ve Velké Británii. Je tam neuvěřitelně vysoká nerovnost, vyšší než v jiných zemích, a odráží se to v politice.
*Konkurence, to mlácení mezi sebou, je vyhrazeno pro malé a slabé. Velcí a mocní umí velmi dobře spolupracovat a hlavně vědí, která renta se dá dobře dobývat.
*V překladu do normálního jazyka to znamená, že postindustriální ekonomika vypadá tak, že na jeden dolar reálného sektoru připadá 14 817 dolarů nafouknuté bubliny, které ovšem již bankovnímu sektoru podle Lagardeové nestačí. Je nutné vymyslet nové, ještě virtuálnější peníze, aby banky měly co dál nafukovat. No vždyť třeba ten bitcoin se na svět vyloupl v roce 1998 a dnes už je ta bublina nafouknutá do 5 biliónů dolarů, což odpovídá objemu všech bankovek a mincí všech měn na celé planetě.
*Podle Institutu mezinárodních financí (IIF) byl světový dluh v prvním čtvrtletí roku 2018 kolem 247 bilionů dolarů – asi 318 % světového HDP, neboli více než trojnásobek světové roční ekonomické produkce. Pro srovnání, v roce 2007 byl globální dluh odhadnut na pouhých 112 bilionů dolarů. V roce 2002 to bylo jen 67 bilionů dolarů. Podle Taleba došlo k výraznému zvýšení celkového úvěrového rizika. Vlády si myslí, že se mohou zadlužovat zdarma.
*Ivo Šebestík: Kdož chceš pochopit jednání velmocí a jejich nástrojů, zbav se všech iluzí o právu, pravdě, slušnosti, ohledech, solidaritě a humanitě! Objem vší solidnosti by se v těchto kruzích vešel celoplanetárně do krabičky od zápalek a ještě by v ní zbylo místo pro všechny sirky. Moskva souhlasila s tím, že tyto země se stanou prostorem pro západní trhy, odbytištěm jejich zboží, zdrojem jejich nové vysoce kvalifikované (a levné!) pracovní síly a podobně. V podstatě válečnou kořistí ze studené války. Gorbačov si musel být vědom toho, že se v tomto prostoru dovrší i proces jejich integrace do politického a vojenského uskupení Západu a že se po všech stránkách Rusku velice vzdálí.
*Každá moc je velice nepřátelská vůči demokracii, i ta, která se demokracií ohání. Struktury, které disponují skutečnou reálnou mocí opírající se o majetek, peníze a vliv, jsou vůči demokracii, která by opravdu činila rovnoprávnými hlasy všech občanů, krajně nepřátelské. Je skutečně kardinální iluzí soudit, že nad demokracií vládnoucí oligarchické a plutokratické síly nadnárodních korporací Západu i velkého domácího kapitálu ctí demokracii a svobodu občanů. Obojí jim ponechávají na základě pragmatického kalkulu, neboť svoboda a demokracie zbavené své původní autonomní a kreativní síly jsou pouze součástmi systému, který jim generuje jejich zisk a moc. Svoboda slova a projevu zůstávají v platnosti také jenom díky tomu, že jsou proti nadvládě kapitálu bezmocné a neúčinné. Kdyby slova měla sílu pohnout společnost k revoltě proti oligarchii, pak by svoboda slova okamžitě zmizela. Ostatně, už jsme byli svědky pokusů o její omezení.
*Hanah Arendtová: Nová moc, která z revoluce vzejde, usiluje co nejrychleji zbavit obyvatelstvo podílu na rozhodování. Arendtová tuto devalvaci revoluce ilustruje na konkrétním případu rad (sovětů), které byly po bolševickém převratu ustaveny a které skutečně umožňovaly značný podíl obyvatelstva na rozhodování v zemi. Nové stranické vedení ale vnímalo tyto „rady“ jako soupeře o moc a velice rychle eliminovalo jejich vliv. Tím byla obyvatelstvu revoluce vlastně odebrána a země se ocitla v rukou nové mocenské struktury, která s ní naložila podle svého uvážení. Název Sovětského svazu jako „svazu rad“ byl tedy už spíše jen karikaturou původního významu. Zůstává tedy otevřenou otázkou, zda by revoluce skutečně přinesly pozitivní změnu pořádků, kdyby dokázaly udržet u moci co nejširší vrstvy obyvatel.
*Naše epocha je epochou „bez rukavic“. Bojuje se nesmírně tvrdě o vše a užívá se přitom těch nejméně slušných prostředků. Absolutně dominují selektivní zprávy, lež a polopravda. A tento proces má dlouhou genezi a byl přítomen už v časech, ve kterých jsme přecházeli ze sovětského zajetí do majetku západních korporací, které oficiálně a navenek vystupují pod hlavičkou Spojených států a některých bývalých evropských koloniálních mocností či Německa.
*Všechny náboženské systémy jsou založené na iluzi spravedlnosti, lásky, odpuštění či spravedlivého trestu, a proto přetrvají každou kritiku rozumu a logiky. Rozum a logika jsou proti příjemné iluzi naprosto bezmocné. S iluzemi a mýty se žije opravdu lépe. U části veřejnosti, která se iluze drží právě proto, že jí připadá příjemnější než pravda, která je cynická. Spojené státy představují pojistku demokracie a svobody, aniž berou v úvahu fakta, která obojí iluzi spolehlivě vyvracejí. Mají za to, že být jejich spojencem znamená podílet se na jejich prospěšném působení ve světě, aniž by je napadlo, že být spojencem USA znamená především být jejich bezprávným vazalem, nebo ještě přesněji spolupachatelem na zlu, které USA šíří po celé planetě.
*Během druhé světové války bohatí vlastníci a špičkoví manažeři velikých společnosti získali velice důležitou zkušenost: během války se vydělávají peníze, mnoho peněz. Jinými slovy, namáhavý úkol maximalizovat zisk – klíčová aktivita v americké kapitalistické ekonomice – se dá splnit efektivněji válkou, než mírem.
*Ilona: Ekonomická činnost musí být řízena ve směru uspokojení potřeb celé společnosti, a to s pomocí plánování, subvencí a progresivního zdanění.
*Hnědé uhlí pokrývá německou spotřebu energií z 60 %.
*Obecně bychom mohli jednoduše konstatovat, že finanční trhy nejsou ani stabilní, ani efektivní ani samoregulační (J. Stiglitz, 2013). Už koncem šedesátých let charakterizoval tehdejší ministr financí a pozdější prezident Francouzské republiky Valéry Giscard d’Estaing tento stav jako asymetrický finanční systém, ve kterém občané cizích zemí podporují americkou životní úroveň a subvencují americké multinacionální firmy.
*Oskar Krejčí: Sankce EU vůči Rusku jsou záhadný fenomén. Pravidelně jsou prodlužovány, ale nikdo neví, kdo je prodlužuje. Jestli jde o rozhodnutí vlády, premiéra, ministra, velvyslance, odpovědného referenta… To jsou věci, které probíhají ve skrytu, a evidentně existují dohody, do kterých z pražského bytu nahlédnout nelze.
*Aliance fungují podle přání nejmocnějšího člena, jinak nemají smysl. Když nejmocnější vycouvá, Aliance končí.
*Beneš za války správně uvedl, že Britové a Francouzi měli takový strach z bolševiků, že hledali záchranu u nacistů.
*Tituly nemají hodnotu, jelikož nejsou kryté znalostmi.
*Jindrák: Když si vzpomenu na Lipskou univerzitu, která je nejstarší v Německu, tak se tam po roce 1990 dělaly čistky a poslali tam ne druhou, ale třetí ligu ze sárských univerzit dělat děkany, rektory, profesory těm, jak říkali, ideologicky infikovaným profesorům a docentům třeba archeologie, kteří neměli s politikou nic společného. Takže se s tím těžko srovnávali, a dodnes tato situace trvá.
*Pan prezident šel ve své troufalosti tak daleko, že podpořil možnost obecného referenda. To si dovolil hodně – zpochybňovat demokracii všelidovým hlasováním.
*Většina komentátorů jasně pochází z vyšších tříd, takže nutně nemají smysl pro politiku, která by byla ku prospěchu pracující třídy.
*Poslanec Pávek, takový velmi sebevědomý, možná tedy až arogantní poslanec STANu, který řekl doslova toto: „No co je na tom divného, důchodci chtějí zvýšit penze, mimina chtějí více mléka, no tak já chci taky přidat.“
*Hromadil zločin za zločinem, aby si tím získal všeobecnou důvěru.
*Zdeněk Zbořil: Před třemi desítkami novinářů pronesl jeden pracovník tehdy ještě jen Ústavu pro studium zločinů komunismu: „Nemyslete si, že jak tady všichni sedíte, že na vás něco nemáme. A když nemáme, tak dohledáme!“Jeden z posluchačů k tomu dodal: „A kdybyste náhodou nedohledali, tak dopište!“ Dnes, skoro po třiceti letech, tady už ta doba je. Jen jestli to ještě bude někoho zajímat.
*Individuum práce se štítící. Nepostihla ho příchylnost k práci.
*František Kuba: Ještě nebylo dobře a už je zase zle!
*Zeman? Je naprosto nekritický vůči politice Izraele tak, že v tom překonává i rodilé židy. Kde se to v něm vzalo, netuším. A občas je s tím postojem za hlupáka. Člověk by řekl, že v tom Afganistánu bude chtít chránit demokracii i po odchodu USA.
*Když nemáte informaci celou, jako kdybyste neměl žádnou.
*My víme, co je pro tebe nejlepší! Buď to přijmeš dobrovolně, nebo ti to nařídíme!
*Jan Čulík: Jen blbec sdílí kriminální server Parlamentní listy. Vy chcete skutečně skončit v koncentráku, paní Evo Novotná? E. N. Čí koncentrák to bude?
*Orwell by zíral. Svůj dystopický román 1984 napsal jako varování, dnešní mocní si z něj ale udělali návod k použití.
*Proč české občanství, jehož navrácení Kunderovi Babiš nabídl, nevrátil slavnému autorovi už Václav Havel. Ale na to je velice jednoduchá odpověď: Havel Kunderu nesnášel za jeho dávný výrok, že on (tedy Václav Havel) je zpovykaný panský synek, a navíc Kunderovi záviděl jeho literární úspěchy, se kterými se ty jeho nedaly srovnat. Václav Havel byl ovšem natolik soudný, že věděl, že na Nobelovu cenu za literaturu, na kterou byl Kundera opakovaně navrhovaný, prostě nemá. Ale při své nominaci na Nobelovu cenu míru byly jeho šance na její získání poměrně značné. Bylo mu však jasné, že Kundera má téhož roku na získání Nobelovy ceny za literaturu šance větší – a také, že v jednom roce dva Češi nobelovku nezískají ani náhodou. A tak se někomu (nevím komu), vylíhl v hlavě ďábelský plán. V týdeníku Respekt, respektovaném především většinou českých pravicových intelektuálů, byla rozpoutaná kampaň proti Milanu Kunderovi za jeho údajné udání „agenta chodce“ ve studentských letech. To by mohla být samozřejmě práce redakce, ale to, že dotyčné číslo Respektu vyšlo v několikanásobně vyšším nákladu než obvykle a rozdávalo se zdarma lidem na pražském Hlavním nádraží (ale jistě nejen tam), muselo být rozhodnutí někoho jiného. Nejspíš majitele časopisu, kterým byl pan Bakala, přítel a příznivec Václava Havla. To jsou věci, že?
*Známé rčení říká, že přesvědčovat přesvědčené znamená nasírat nasrané.
*Lev Davidovič Trockij – vl. jménem Bronštejn (1879-1940) – významný, nicméně velmi kontroverzní ruský a sovětský politický činitel, vůdce významné opozice uvnitř komunistické strany, poté, co byl koncem 20.let usvědčen z rozsáhlé korupce, byl v roce 1929 vypovězen ze země (teprve poté, co vrátil státu 1 miliardu usd, uloženou na jeho účtech v USA). Byl zabit v Mexiku atentátníkem (pomocí horolezeckého cepínu).
*Okradený člověk je vlastně osobou zapletenou do krádeže a oběť čehokoliv je přirozeně vinna už tím, že u toho přece byla.
*Woody Allen: Televize je prostředek umožňující lidem, kteří nemají co na práci, dívat se na lidi, kterým se pracovat nechce.
*Woody Allen charakterizuje noviny následovně: Jsou to newyorské židovské, komunistické, levicové, homosexuální noviny, a to mluvím jen o sportovní rubrice.
*Platí, že příliš moc svobody škodí. Z toho důvodu také přišel o život kůň Ezopova rolníka, jemuž přišlo líto koně, celodenně přivázaného o kůl. Odvázal ho, kůň se samou radostí pustil do cvalu, spadl do propasti a zabil se. Rolník smutně konstatoval: Kdybych mu nedal svobodu, mohl zde ještě být.
*Když svého času kráčel po hladině Genezaretského jezera, tehdejší seriózní noviny napsaly, že musel, protože neuměl plavat. Bulvár napsal, že po svých šel proto, neboť židovští převozníci byli příliš drazí. Pokud by to Kristus učinil dnes, noviny by napsaly, že se stal zázrak, protože jejich vyslaný reportér v Kafarnaumu toho byl očitým svědkem. Přitom pravda je jako vždy prostá. Kristus kráčel po jezeře proto, že neuměl plavat.
*Kubera tehdy pravil: Nemohu v žádném případě podpořit naši paternalistickou ochranu a touhy neukojených feministek, kterým harasment nikdy nehrozí. To je na tom velmi pikantní a zvláštní. Nemohu je jmenovat, protože bych se dopustil toho, čeho se dopustit nechci, ale můžete si je na internetu prohlédnout – ty aktérky, které jsou v těchto směrech aktivní, těm se opravdu nemůže nic stát, nikdo je nikdy obtěžovat nebude. Nevím, proč bych to měl podporovat.
*Mezinárodní investiční banka patřící aktuálnímu protiruskému prezidentovi Porošenkovi pomáhala vyprat mimo jiné i miliardové účty syna svrženého proruského prezidenta Janukovyče.
*Už jsme vyvezli tolik demokracie, že nám jí moc nezbývá.
*Kanadská sjednocená církev (United Church of Canada) povolila dál kázat své pastorce, i když nevěří v boha. Svět se fakt už zbláznil. (Tereza)
*Milan Faltus: Revoluce po zaměstnání a peronní lístek. To je jeden z důvodů, proč se východoněmecké revoluci přezdívalo i revoluce po fajruntě – Feierabendrevolution. Protestní demonstrace – např. pověstné pondělní demonstrace v Lipsku (Montagsdemo) a v dalších městech – které po měsíce předcházely pádu zdi a celého východoněmeckého režimu, se konaly skoro výhradně vpodvečer po pracovní době. To je v souladu s nelichotivým výrokem na adresu německého revolučního ducha připisovaným V. I. Leninovi: Revoluce v Německu? Z toho nikdy nic nebude, když Němci chtějí obsadit nádraží, koupí si napřed peronní lístek.
*Od listopadu 89 jsme už hodně pokročili. Tehdy se bojovalo proti jedné straně, dnes se bojuje proti Babišovi. Tehdy hrstka demokratů bojovala za celou pomýlenou společnost. Dnes opět hrstka demokratů bojuje za zbytek pomýlené společnosti, charakterizuje Jan Keller polistopadový vývoj. Tehdy byli kritici označování za agenty Západu, dnes jsou označováni za agenty Východu. Opravdu se toho moc změnilo, dodal Jan Keller.
*Nemyslím si, že by byl Babiš poctivec, ale s kauzou Čapí hnízdo jsem se seznámil podrobně, a pokud se tato kauza proti Babišovi vytahuje jako největší zločin, pak mě to nutí k tomu, abych si o něm myslel, že je světec. Tím ovšem může být, dle mého názoru, jen ve srovnání s těmi, kteří na něj tuto kauzu vytahují.
*Sobotní pozdvižení na vsi pražské kvůli Andreji Babišovi nepostrádalo notné prvky absurdity. Už jenom to, že na svátek restaurace kapitalismu ti samí lidé, kteří kapitalismus oslavují, protestují proti kapitalistovi.
*Irena Ryšánková: To, že ekonomové nastupujícího režimu potom „zhasli“, bylo neštěstí, které vyústilo ve vyrabovanou zemi – zničený průmysl a rozvrácené zemědělství. Mohli jsme být jako stát bohatší, kdyby nově nastoupivší kapitalisté nechtěli být bohatí hned, nebyli bezohlední a nenasytní. Rozbít a prodávat trosky pod cenou, to neudělali ani komunisté v roce 1948. Kapitalisté po roce 1989 ano.
*Vít Klíma: Češi byli jeden z mála evropských národů, který vůbec nedostal možnost se k textu Ústavy vyslovit a podle toho Ústava vypadá. Je napsaná ve prospěch politiků a politických stran a silně v neprospěch občanů. Politici, jako by tím od prvního momentu naznačovali, že občané jim do řízení státu nemají co mluvit. Dojdeme-li ale k názoru, že pokud máme právo politika zvolit, měli bychom mít také právo jej odvolat.
*Oskar Krejčí: Snad každý člověk na Západě, tedy i ve střední Evropě, slyšel o občanské válce v USA. Kolik lidí na Západě ví něco o povstání tchaj-pchingů? Oba tyto konflikty probíhaly přibližně ve stejné době. V případě války v USA historici napočítali přibližně 600 tisíc mrtvých, v případě té čínské 20 milionů zabitých. Snad každý člověk na Západě, tedy i ve střední Evropě, slyšel o Schindlerově seznamu. Je to příběh, který vypráví o tom, jak jeden německý nacista zachrání pro výrobu ve své továrně přibližně 1200 Židů. Kolik lidí na Západě ví něco o Johnu Rabem? Tento šéf organizace NSDAP v Nankingu stál v čele maličké skupinky cizinců, která v tomto městě vytvořila bezpečnostní zónu a během krvavého běsnění japonské soldatesky vzala pod ochranu přibližně 200 tisíc Číňanů. Ne proto, aby z nich udělali užitečné pracovní síly. Učinili tak z čisté lidskosti.
*V britském okupačním pásmu nebyl rozformován a zcela odzbrojen Hitlerův wehrmacht až do roku 1946. Tři miliony německých vojáků zde zůstaly v původních jednotkách, pod původními německými veliteli. Byli částečně vybaveni lehkými zbraněmi. Těžké zbraně a bojovou techniku shromažďovali a skladovali britští velitelé podle Churchillova příkazu, aby je mohli opět snadno rozdat Němcům. Velení zčásti odzbrojených německých armád a divizí bylo předáno třem německým generálům, Lindemannovi v Dánsku, Blumentrittovi v severozápadním Německu a Blaskowitzovi v Holandsku a západně od řeky Vesery. Churchill také několik dní zachovával vládu nacistického admirála Dönitze, kterému ji předal před smrtí Hitler. Teprve 23. května, na nátlak Moskvy i Washingtonu, britská vojenská policie zatkla Dönitze a 300 členů jeho administrativy. Ještě v listopadu 1945 zjistili sovětští průzkumníci, že v britském okupačním pásmu působí pět německých vojenských sborů, 25 okruhových a místních vojenských velitelství, letecký okruh se štábem a řada týlových jednotek wehrmachtu. Tyto údaje byly uvedeny v memorandu, jež sovětské velení předalo spojenecké kontrolní radě. Hitlerův wehrmacht přestal definitivně existovat až v lednu 1946.
*Mladým se vzdaluje vlastní bydlení (Lidové noviny 27. září, titulní strana). Osm z desíti mladých partnerství nemá na byt a ani na hypotéku. Co jim poradí Jiří Rusnok, Miloš Zeman, Václav Klaus a jiní na slovo vzatí poctivci?
*Partu, co včera předváděla nekromantické rituály na oživení sv. Havla…
*A topil jste v uhelné nebo plynové kotelně? Právě, že v uhelný. Plynový byly luxusní, to bylo pro disidenty, aby si tam mohli číst…
*Jourová považuje za jisté, že Rusko bude ovlivňovat evropské volby: „Kdybych vám řekla, že nevěřím, že se to bude dít, tak bych vám jednak lhala a jednak bych byla blázen.“
*Mark Twain nabádal, abychom se více než nepřátel obávali novin. Máme řadu zákonů na ochranu novinářů, ale žádný na ochranu lidí před novináři.
*Ronald Reagan: Politika je druhé najstaršie remeslo na svete, ako veľmi sa na to prvé podobá…
*Jozef Banáš: Môj obľúbený citát je však od iného amerického prezidenta, vychýreného „intelektuála“ Georga Walkera Bushe (=Juraj Chodec Krík) mladšieho. Študentom na univerzite v Yale povedal: „Tým najlepším chcem zablahoželať a tým najhorším odkazujem – každý z vás raz môže byť prezidentom.“
*V knihe sú moje návody na to, ako byť v politike úspešný. Kľúčový predpoklad je – Nemať žiadny názor, pretože neriskujete, že byste mali názor nesprávny. Nesprávny názor je každý, ktorý sa líši od názoru predsedu. Po vyjdení knihy mi niektorí politici vyčítali, že sa do nej nedostali. Vysvetlil som im, že je to ich vina, pretože neprejavili dostatočnú mieru idiotizmu.
*Willy Brandt mi kedysi povedal: „Minulosť každého spoznáte podľa toho, ako sa správa dnes.“ Myslím si, že je to presné. Ten, kto bol lump za socializmu, je lumpom aj dnes, a kto bol vtedy slušný človek, je slušný aj dnes. Ale platí to aj naopak. Všetci tí mladí, agresívni krikľúni a bojovníci za svoju pravdu, by boli v časoch socializmu snaživí funkcionári komunistického zväzu mládeže. Povahu človeka režim nemení.
*Takže kdo má Česko, má Evropu, a kdo má Evropu, má svět? Vzpomínám, jak za revolučních časů v mrazivém lednu 1990 vlasaté hlídky nelitovaly zdraví a nocovaly na ledovém soklu sochy sv. Václava, neboť „kdo má sochu, má i Václavák, a kdo má Václavák, má i Prahu.“
*Hájek Protiproud: Lid opakovaně volí někoho jiného, než mu určili. Generál Petr Pavel po „stáži“ v centrále americké NATO nyní veřejně řeční proti prezidentovi a vládě (když předtím přísahal nejvyššímu armádnímu veliteli prezidentu Husákovi, že s imperialisty zatočí, a třeba při tom položí život). Tito „věrní“ (komukoli, kdo je právě platí) dnes připravují podmínky pro státní převrat, který ve veřejném prostoru pak realizují „novináři“ a „politici“.
*Petr Piťha: Homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat. Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby ani hmyz zaváděné zákony neplatí, sdělil tehdy také v kázání.
*Roli dirigenta amerických zájmů v EU v současnosti převzala Varšava. Polský ministr obrany Mariusz Błaszczak uvedl, že se země postaví proti vytvoření celoevropské armády, jelikož pro obranu EU je zde již NATO. Odborníci však pochybují, že bude EU poslouchat názor polské strany.
*Generální ředitel státního podniku Roskosmos Dmitrij Rogozin navrhl, aby bylo prověřeno, jestli byli Američané na Měsíci. Hovořil o tom během své návštěvy společnosti Ruské kosmické systémy společně s moldavským prezidentem Igorem Dodonem. „Vytkli jsme si za cíl letět a zkontrolovat, jestli tam byli nebo ne. Oni říkají, že byli, my to prověříme,“ odpověděl Rogozin na příslušnou otázku.
*Ta kampaň byla tak hloupá, nenávistná, a stačilo se podívat jen na pozvané hosty na první Václavském náměstí a bylo jasné, že to tak musí dopadnout. Kalousek, Němcová, Gazdík vedoucí masy na barikády do boje za lepší příští! To musel snad vymyslet jen nějaký Putinův agent, uvedl Zbořil.
*Doufám, že pan generál Alojz Lorenc nepřesvědčil diskutující studenty o tom, že by měli na fakultách zakládat StB a že jim jen doporučil svou knihu Je štátný prevrat, na víkend domov neprídem… (Vydavatelstvo spolku slovenských spisovatelov 2018),“ uzavřel dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
*Vlastimil Vondruška: Elity mají povinnost vést lid, aby demokraticky rozhodoval podle přání elit, a nikoli podle svých představ. Elity ztratily monopol říkat, co je a není správné. Jen elity vyjadřují správné postoje, ale pokud to dělá druhá strana, je to hoax a dezinformace.
*Bývalý mexický prezident Vincente Fox Trumpa ironizoval: Postaví zeď za 25 miliard dolarů, kterou překoná žebřík za 25 dolarů.
*„Amerika je chyba, obrovská chyba.“ To prý prohlásil Sigmund Freud po návštěvě USA. Internet je plný úvah, proč to řekl – údajně mu vadilo, že mu říkali „Sigmunde“ a ne „doktore Freude“, americké jídlo mu prý způsobilo bolesti žaludku a podobně.
*Ve Spojených státech je ve vězení více než 2,1 milionů lidí. To je nejvíc na světě, dokonce mnohem více než v Číně, kde žije podstatně více obyvatel. Podle téhož pramene připadá na 100 tisíc obyvatel v USA 655 vězňů, což je opět nejvíce na světě – pro srovnání v Číně je to 118 vězňů. Jak ve své studii uvádí americká historička Jenny Wahlová, v roce 1860 žily ve Spojených státech přibližně čtyři miliony otroků s tržní hodnotou blízko čtyřem miliardám dolarů.
*Německý vtip, kde němečtí vojáci jdou obtíženi výstrojí po ulici a z kavárny na ně volají povalující se migranti, aby pozdravovali u nich doma, je víc než realistický.

Lidé už mají plné zuby Kalousků a těch, co rozkradli republiku. Babiš má problém za 50 milionů, Bakala za miliardy. Zpoza protestů vykukuje americká ambasáda, hovoří exposlanec KSČM

0
0
Sociolog Jan Klán - poslanec za KSČM
ROZHOVOR
2. 12. 2018   ParlamentníListy
„Lidé vidí reálné výsledky vlády a podle toho se rozhodují. Už mají plné zuby Kalousků, Fialů, kteří rozkrádali republiku. Navíc lidé se na to vše dívají i optikou toho, že Babiš má problém za 50 milionů, ale pan Bakala a další mají problém za miliardy. Komu tedy raději budou věřit? Člověku, který v současné době vládne a má v uvozovkách problém za několik milionů, nebo lidem, kteří se bratříčkovali a možná ještě bratříčkují s korupčníky, mafiány, podvodníky?“ ptá se v rozhovoru pro PL.cz bývalý poslanec KSČM (2010–2017) Jan Klán, profesí sociolog.
Jak pohlížíte na atmosféru, kterou zejména protesty 17. listopadu, jmenovitě například vyhazování věnců do koše, vyvolaly? A jaký je váš názor na ty, kteří se takto chovají?

Předně si musíme říci, že původní význam tohoto svátku je silně upozaďován. Dokonce už nemá ani svůj původní název, který zněl Mezinárodní den studentstva a byl ustaven ve Velké Británii za druhé světové války. Dnešní generace ani neví, co to byl rok 1939, a to považuji za hodně smutné. V médiích, ale i ve školách se pořád skloňuje rok 1989 a jeho události. Dokonce pod tlakem těchto událostí došlo k přejmenování onoho dne na Den boje za svobodu a demokracii.

Atmosféra byla hodně nedůstojná k svátku, který se v tento den má připomínat. Byl zneužit k dalšímu jitření negativních emocí ve společnosti. Ať už ve vztahu k prezidentovi Zemanovi nebo předsedovi vlády Andreji Babišovi, ale i dalším. Pokud jde o vyhazování květin státních představitelů do koše, tak to považuji za největší úpadek morálky v naší společnosti 

... ....

Když se navíc podíváme, kdo všechno tyto protesty podporuje, tak zjistíme, že se jedná o zástupce Demokratického bloku, ale rovněž zde máme zakomponovány soukromé donátory, kteří si tím připravují předpolí, aby získali vliv ve společnosti a politice. V zákrytu navíc pokukuje americká ambasáda v Praze, která se ani netají tím, že podporuje různé festivaly svobody atd. Jinak můj názor na ty, kteří vyhazují květiny od památníků na protest, je jednoduchý. Jedná se o zvrhlosti, které do slušné společnosti nepatří.

Připravené propriety demonstrantů 17.11.2018

Srovnával jste dnešní demonstrace u nás i ve Francii s těmi před 29 lety. K čemu jste dospěl?

Dospěl jsem k zajímavé věci, a to, že stačí, když si média do vínku vezmou nějakou nepodloženou zprávu, fámu a tu šíří do společnosti. Poté může nastat převrat. Jako příklad jsem uváděl mrtvého a poté zase živého studenta Šmída z listopadu 1989. Když tohle média v oné době pustila, tak se společnost postavila na odpor proti tehdejšímu režimu. Fáma tedy vyvolala převrat.

Ve Francii však došlo k něčemu jinému. Tisíce lidí protestují proti zdražování pohonných hmot, média o tom určitým způsobem informují. Dochází k násilným střetům a vše je dle médií v naprostém pořádku. Dne 24. 11. dokonce napsal britský deník The Guardian, že si střety ve Francii vyžádaly už dva mrtvé a přes 600 zraněných, a nic se neděje. Dnes jsou čísla možná ještě větší. Že by to nějak pokládalo tamní vládu a prezidenta Macrona, se nezdá. Kapitalismus se pořád drží u vesla, a to i přes lidské oběti. Zatím ale ve Francii dochází k převratu naruby, stejně tak u nás. Ve Francii si svoji pozici upevňují kapitáni kapitalismu.

U nás se naopak „pražská kavárna“ a jí ovládané masy lidí v Praze snaží svrhnout demokraticky zvolenou vládu i prezidenta, ale naštěstí jí to nevychází. Navíc ve Francii protestují opravdu dělníci (ale i živnostníci a malí podnikatelé, kterým zvýšení ceny pohonných hmot zvyšuje náklady a tlačí na jejich konkurenceschopnost - pozn. red. NR - vd), nespokojení lidé, na které doléhá kapitalismus. U nás tihle lidé neprotestují. Je zde několik tisíc lidí, kterým vadí ten či onen člověk, ale nevadí jim, že zde máme profese, které řadíme mezi levnou práci. Že máme nespravedlivě odměňované pozice atd. To jsou paradoxy našich představ o demokracii.


Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě se nepovedlo, pro bylo 92 poslanců, opozici tedy chybělo 9 hlasů. Kdo uspěl, kdo neuspěl?

Kdo neuspěl, tak to byla pravice, které se nepodařilo vládu svrhnout. Ostatně to bylo načasované a vše šlo ruku v ruce s událostmi kolem Babiše juniora a připomenutí 17. listopadu. Vše ve jménu ochrany demokracie. Poté se ale v sociologickém volebním modelu ukázalo, že by volby vyhrál opět Andrej Babiš. Ptáte se, proč by je opět vyhrál? To je jednoduché. Rétorika pravice je postavena jen na jeho kritice. Dokonce na laciné kritice. Lidé však vidí reálné výsledky vlády a podle toho se rozhodují. Už mají plné zuby Kalousků, Fialů, kteří rozkrádali republiku. Navíc lidé se na to vše dívají i optikou toho, že Babiš má problém za 50 milionů, ale pan Bakala a další mají problém za miliardy. Komu tedy raději budou věřit? Člověku, který v současné době vládne a má v uvozovkách problém za několik milionů nebo lidem, kteří se bratříčkovali a možná ještě bratříčkují s korupčníky, mafiány, podvodníky? Odpovězte si sami, komu většina lidí věří.

Docela mě pobaví, když čtu, že Andreji Babišovi nevěří 60 % lidí. Jenže to je jen titulek, který má za úkol zmást lidi a čtenáře, aby se vytvořila nedůvěra proti vládě. Ve skutečnosti to znamená, že Babišovi nevěří 60 % dotázaných. Takže ne občanů. Sociologické výzkumy se bohužel staly zbraní v politice i mediálním prostoru.

A kdo uspěl? Myslím si, že uspěla vláda i ti, kdo ji podporují. Nejvíce z toho vytěžila KSČM a také hnutí ANO. Kdo dle mého názoru totálně zklamal, byla ČSSD, která má své posty ve vládě, ale místo toho, aby ji podržela, tak raději odešla ze sálu. Mezi vítěze ještě můžeme řadit i prezidenta Zemana, který jako velký stratég řekl, že i kdyby padla vláda, tak opět pověří Andreje Babiše sestavením vlády nové. Ústava mu vše umožňuje.


Jak se díváte na reportáž Slonkové a Kubíka? A co si myslíte o kauze Babiše juniora?

Větší zvrhlost jsem ještě neviděl. Říkají si investigativní novináři, ale nemají s nimi nic společného. Jen se honí za  ... .... ....


Od roku 1945 až do dneška: USA zabily 20 - 30 milionů lidí

0
0
Manlio Dinucci
2. 12. 2018   VoltairNet, překlad Zvědavec
Je to fakt, nikoliv analýza, ani názor – „svobodné a otevřené mezinárodní uspořádání“, které Spojené státy podporují od roku 1945, stálo životy 20 až 30 milionů lidí na celém světě. Žádnému prezidentovi, bez ohledu na to, kdo jím byl, se nepodařilo zpomalit rytmus této smrtící mašinérie.


V souhrnu ke svému poslednímu strategickému dokumentu - Národní obranná strategie Spojených států amerických 2018 (kam je celý text zařazen) - Pentagon tvrdí, že „po druhé světové válce Spojené státy a jejich spojenci zavedli svobodné a otevřené mezinárodní uspořádání, aby byla zajištěna svoboda lidí od agrese a násilí“, a že „toto uspořádání v současné době podkopávají Rusko a Čína, které porušují zásady a pravidla mezinárodních vztahů“. To je však naprosté převrácení reality.

Profesor Michel Chossudovsky, ředitel Centra pro výzkum globalizace, nám připomíná, že tyto dvě země, které jsou dnes uvedeny na seznamu jako nepřátelé, v době spojenectví se Spojenými státy během druhé světové války zaplatily vítězství nad nacisticko-fašistickou osou Berlín-Řím-Tokio tou největší cenou – zemřelo zhruba 26 miliónů lidí ze Sovětského svazu a 20 milionů obyvatel Číny, ve srovnání se zhruba 400 000 lidmi ze Spojených států.

S těmito myšlenkami na úvod Chossudovsky uvedl na webu Global Research zdokumentovanou studii od Jamese A. Lucase o počtu lidí, zabitých během nepřetržité řady válek, převratů a dalších podvratných operací, které Spojené státy provedly od konce války v roce 1945 až do dneška - počet obětí je odhadován na 20 - 30 milionů [1]. Přibližně dvojnásobek počtu úmrtí, které měla na svědomí první světová válka, jejíž 100. výročí bylo právě oslaveno v Paříži, kde dalším bodem programu bylo Pařížské mírové fórum.

Kromě úmrtí bylo také velmi mnoho zraněných, kteří často skončili jako nadosmrti zmrzačení. Někteří experti uvádějí, že na každou osobu zabitou ve válce připadne dalších deset osob zraněných. To by znamenalo, že lidé, zranění během amerických válek, by měli být počítáni ve stovkách milionů.

K tomuto odhadu, zveřejněnému ve studii, musíme připočítat nevyčíslený počet mrtvých, pravděpodobně stovky milionů od roku 1945 až do současnosti, jako nepřímý následek válek - hladomory, epidemie, nucená migrace, otroctví a vykořisťování, škody na životním prostředí, odečtení prostředků od životních potřeb obyvatel kvůli pokrytí vojenských výdajů.

Studie dokumentuje války a státní převraty, které provedly Spojené státy ve 30 asijských, afrických, evropských a latinskoamerických zemích. Bylo zjištěno, že vojenské síly USA jsou přímo odpovědné za úmrtí 10 - 15 milionů lidí v důsledku velkých válek - proti Koreji a Vietnamu, a dvou válek proti Iráku. Dalších 10 - 14 milionů úmrtí bylo zapříčiněno proxy válkami ze strany spojeneckých ozbrojených sil, které Spojené státy vycvičily a jimž velely - v Afghánistánu, Angole, Kongu, Súdánu, Guatemale a v dalších zemích.

Válka ve Vietnamu, která se rozšířila do Kambodži a Laosu, způsobila ohromný počet úmrtí – odhad je 7,8 milionů (plus obrovské množství zraněných osob a genetické poškození, postihující celé generace kvůli dioxinům, které rozprašovala americká letadla).

Proxy válku v 80. letech v Afghánistánu zorganizovala CIA, která vycvičila a vyzbrojila - ve spolupráci s Usámou bin Ládinem a Pákistánem - přes 100 000 mudžáhedínů pro boj proti sovětským vojskům, která tak padla do „afghánské léčky“ (jak později popsal Zbigniew Brzezinski, který upřesnil, že výcvik mudžáhedínů započal v červenci 1979, pět měsíců před sovětskou intervencí v Afghánistánu).

Nejkrvavější státní převrat byl zorganizován v roce 1965 v Indonésii agenturou CIA – ta předala indonéským vražedným jednotkám seznam prvních 5 000 komunistů a dalších osob, určených k likvidaci. Odhaduje se, že bylo zavražděno 500 000 - 3 miliony osob.

Tak tohle je „svobodné a otevřené mezinárodní uspořádání“, o které Spojené státy, nezávisle na Bílém domě, neustále usilují, aby „ochránily lid před agresí a násilím“.


- - -

Páni Googlu vidí i do nejskrytějších koutů naší duše

0
0
Nápis na londýnské zdi:
Google - kontrola mysli
László Bogár
2. 12. 2018  ČeskáPozice
Google pozvolna mění náš obraz o světě, naši logiku výkladu existence. To, co s námi provádí, není ničím jiným než „kontrolou mysli“. Nyní již zůstává jen „nepodstatná“ otázka, za jakým účelem. Uspokojivou odpověď neznáme, nicméně by neškodilo, kdybychom se pokusili vzít kontrolu vlastní mysli do vlastních rukou. Píše László Bogár.


To všechno tedy poskytuje uživatelům neuvěřitelné možnosti, aby se dostali k nekonečnému množství vědomostí a informací, ale zároveň – a na to obvykle příliš nemyslíme – to poskytuje ještě nepředstavitelnější možnosti a prostor těm, kteří tento systém provozují. Provozovatelé největších světových vyhledávacích motorů, tedy programů, s jejichž pomocí můžeme na internetu něco nalézt, proto mohou poznat komplexní procesy fungování lidstva i celý reprodukční systém do natolik neuvěřitelných detailů, že to vrhá do naprosto nového světla i světové mocenské uspořádání.
Žádná náhoda

To, o jaká témata a otázky se zajímáme, a jak často to prostřednictvím „klikání“ na síti děláme, vypovídá do nejmenších podrobností nejen o našem každodenním životě, ale vykresluje to i hlubší souvislosti, za nimiž se těm, kdo tuto kresbu dokážou interpretovat, a odhaluje i samotný systém, v jehož duchu probíhá výklad existence. Žádná moc v dějinách nikdy neměla k dispozici takovou drobnokresbu.

Ze všeho také vyplývají „algoritmy“, dle nichž nejhlubší struktury našich tužeb fungují, a odtud je jen krůček, aby se různými způsoby vyšlo vstříc jejich nejkomplexnějšímu uspokojení, ale tak, že je v tom skryta i možnost našeho vědomého ovlivňování. Jen sotva může být náhoda, že převážná část příjmů obřích firem, jež tyto vyhledávače provozují, pochází z placené reklamy, neboť tyto vyhledávače jsou hlavním prostředkem firem nabízejících zboží a služby, aby se jejich reklama trefila takříkajíc do černého. Prostředkem, jenž dosud nikdy v případě žádné používané metody nefungoval stejně přesně.

Google, jenž dnes patří ke společnostem s největší hodnotou na světě, předstihl všechny své konkurenty (velkou část z nich přitom za pochodu skoupil) a v současnosti provozuje nejúspěšnější vyhledávací motor na světě. Legenda o jeho zrodu sleduje zhruba stejný model jako v případě Microsoftu, Facebooku či Applu.


Tučné obnosy za reklamu

Na začátku příběhu stojí několik spolužáků z univerzity a pár jejich dobrých nápadů. Nejprve se jen protloukají, pak ale využívají hnací síly silnějších podporovatelů, přičemž si šikovnou taktikou zachovávají obchodní nezávislost, aby se nakonec stali pány nejmocnějších firem světa a zařadili se mezi nejbohatší lidi na Zemi.

Jakmile Google rozpozná základní struktury našich tužeb, směruje jejich další uspokojování diskrétně a nepozorovaně přesně tam, kam mu diktují zájmy velkopodniků, které mu platí tučné obnosy za svou reklamu.

Text graffiti na snímku upozorňuje ještě na jinou, mnohem důležitější a hlubší souvislost. Na to, že páni Googlu vidí v pravém slova smyslu i do těch nejskrytějších koutů naší duše. A nejenže tam vidí, ale tímto způsobem získaných nezměrných vědomostí i stále aktivněji využívají. Bezprostředně tím, že jakmile rozpoznají základní struktury našich tužeb, směrují jejich další uspokojování diskrétně a nepozorovaně přesně tam, kam jim diktují zájmy velkopodniků, které jim platí tučné obnosy za svou reklamu.

Nepřímo pak tím, že takto pozvolna mění rovněž náš celý obraz o světě, celou naši logiku výkladu existence, samozřejmě dokonale nepozorovaně. To, co s námi provádějí, není ničím jiným než „kontrolou mysli“, jen v trochu jiném smyslu, než jsme tento pojem označující psychologický postup byli zvyklí chápat původně. Teď už tedy zůstává jen „nepodstatná“ otázka, za jakým účelem. Uspokojivou odpověď neznáme, nicméně by neškodilo, kdybychom se nad tím vším alespoň trochu zamysleli. Totiž kdybychom se pokusili vzít kontrolu vlastní mysli do vlastních rukou.


- - -

Demisi! Spontánní shromáždění lidu vyžaduje profesionální přípravu!

Trump/Putin: Dohodli se na všem?

0
0
Radim Valenčík
2. 12. 2018     RadimValenčíkPíše
Dohodli a ani se nemuseli vidět. Trump Putinovi dostatečně názorně předvedl, jak těžké jsou boje v hybridní občanské válce v USA mezi řádně zvolenou administrativou a zdegenerovaným jádrem současné globální moci, které je nejperverznější formou Deep State, jaká se kdy v této zemi vyvinula.


A tak, zatímco se v USA, ve světě i u nás odkopali ti, kteří by s radostí hnali svět do zničující války, jen aby zamaskovali skutečné zlo (někteří z naprosté hlouposti, jiní ze snahy zastřít před sebou samými, jakému hnusu slouží), normální lidé začínají chápat mechanismy fungování jádra současné globální moci.

To je to nejdůležitější. Právě tím, že se jádro současné globální moci zviditelňuje, stává se čitelným i to, do jakých krajností je ochotno zajít, dochází k vyzrávání současného veřejného vědomí a sebevědomí.

Konkrétní příklad: U nás v Česku fakticky skončila "vycházející hvězda" Tomáš Petříček. Zařadil se do stejné kategorie představitelů krajní servility vůči současné globální moci, jako třeba Petr Pavel.

A na Ukrajině? Porošenko je na tom o hodně hůř, než rozehrál zoufalou či spíše hloupou hru vabank, kdy spoléhal na to, že jej podpoří největší darebáci naší planety. Dostatečné podpory se mu nedostalo a nemohlo dostat, za to darebáci a jejich poskoci se zviditelnili.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6413-trump-putin-dohodli-se-na-vsem.html

James Shikwati: Preboha, prestaňte prosím vás s tou pomocou!

0
0
2. 12. 2018     Slobodný Výber      Spiegel International
Keňský ekonomický expert James Shikwati (35) tvrdí, že pomoc Afrike viac škodí než pomáha. Velký zástanca globalizácie hovoril s časopisom Der Spiegel o ničivých vplyvoch západnej rozvojovej politiky v Afrike, skorumpovaných vládcoch a o tendencii zveličovať problém s AIDS.
Preboha, prestaňte prosím vás s tou pomocou!

SPIEGEL: Pán Shikwati, summit G8 v Gleneagles sa chystá posilniť rozvojovú pomoc Afrike…
Shikwati: … preboha, len prosím prestaňte.
SPIEGEL: Prestaňte? Rozvinuté krajiny Západu chcú odstrániť hlad a chudobu.
Shikwati: Podobné snahy ničia náš kontinent už 40 rokov. Ak priemyselné krajiny chcú Afričanom naozaj pomôcť, potom by mali konečne zastaviť túto príšernú pomoc. Krajina, do ktorých plynie najviac rozvojovej pomoci, sú súčasne v najhoršom stave. Napriek miliardám, ktoré boli naliate do Afriky, zostáva kontinent stále chudobný.
SPIEGEL: Máte vysvetlenie pre tento paradox?
Shikwati: Pomocou peňazí zo subvencií sú financované obrovské byrokratické aparáty, je podporovaná korupcia a samoľúbosť, Afričania sa neučia byť nezávislými, ale žobrákmi. Rozvojová pomoc navyše všade oslabuje miestne trhy a utlmuje duch podnikania, ktorý tak zúfalo potrebujeme. Je to naozaj tak absurdné, ako to znie: Rozvojová pomoc je jedným z dôvodov afrických problémov. Ak by Západ zastavil tieto platby, obyčajní Afričania by si toho vôbec nevšimli. Tvrdo zasiahnutí by boli iba funkcionári. Preto tvrdia, že by zastavenie tejto rozvojovej pomoci znamenalo koniec sveta.
SPIEGEL: Aj v krajine ako je Keňa ľudia stále umierajú hladom. Niekto im musí pomôcť.
Shikwati: Ale musia to byť samotní Keňania, kto im pomôže. Keď sa v oblasti Kene vyskytne sucho, volajú naši skorumpovaní politici okamžite o pomoc. Toto volanie sa dostane až k Svetovému potravinovému programu Organizácie spojených národov (United Nations World Food Program), čo je masívny úrad byrokratov v absurdnej situácii. Na jednej strane zapálene bojujú proti hladu, ale na strane druhej musia čeliť nezamestnanosti ak by bol hlad skutočne odstránený. Je úplne prirodzené, že radi vypočujú žiadosť o ďalšiu pomoc. A nie je nezvyčajné, že požiadajú o trochu viac peňazí, než príslušná africká vláda pôvodne žiadala. Potom odovzdajú žiadosť svojmu vedeniu a onedlho sa do Afriky dopravuje niekoľko tisíc ton obilia…
SPIEGEL: …obilie, ktoré prevažne pochádza od silne subvencovaných európskych a amerických farmárov…
Shikwati: … a potom nakoniec toto obilie skončí v prístave v Mombase. Časť ide často priamo do rúk bezcharakterných politikov, ktorí to odovzdajú svojim vlastným kmeňom, aby tak podporili svoju volebnú kampaň. Ďalšia časť zásielky skončí na čiernom trhu, kde sa obilie obchoduje za extrémne nízke ceny. Miestni poľnohospodári môžu rovno zahodiť svoje motyky – nikto nedokáže konkurovať Svetovému potravinovému programu Organizácie spojených národov. A pretože poľnohospodári vystavení čelne takému tlaku krachujú, nemá Keňa žiadne rezervy, z ktorých by čerpala v prípade, že by naozaj prišiel hladomor. Je to jednoduchý, avšak smrtiaci kruh.
SPIEGEL: Ak by Svetový potravinový program nič neurobil, potom by ľudia hladovali.
Shikwati: Nemyslím. V takom prípade by Keňania boli pre zmenu prinútení začať obchodovať s Ugandou alebo Tanzániou a nakupovať tam jedlo. Tento typ obchodu je pre Afriku životne dôležitý. Prinútil by nás zlepšiť našu infraštruktúru a viac otvoriť hranice krajín, ktoré boli mimochodom vytvorené Európanmi. Tiež by nás donútil zaviesť zákony podporujúce tržné hospodárstvo.
SPIEGEL: Bola by Afrika naozaj schopná sama riešiť svoje problémy?
Shikwati: Samozrejme. Hlad by nemal byť problémom pre väčšinu krajín južne od Sahary. Navyše sú tu obrovské zásoby nerastných zdrojov: ropa, zlato, diamanty. Afrika je vždy zobrazovaná ako trpiaci kontinent, ale väčšina čísel je značne prehnaných. V rozvinutých krajinách si myslia, že by Afrika bez rozvojovej pomoci vymrela. Ale verte mi, Afrika existovala aj pred tým, než ste sem vy Európania prišli. A tiež sme na tom neboli až tak zle.
SPIEGEL: V tej dobe ale neexistovalo AIDS.
Shikwati: Ak by sme uverili všetkým tým strašným správam, potom by mali byť všetci Keňania dnes už mŕtvi. V súčasnosti všade probiehajú testy a ukazuje sa, že staré údaje boli značne prehnané. Nie sú žiadne tri milióny nakazených Keňanov. Naraz je ich len jeden milión. Malária je rovnako veľký problém, ale ľudia o nej hovoria len zriedka.
SPIEGEL: Čím to je?
Shikwati: AIDS je veľký biznis, možno najväčší v Afrike. Nič nedokáže vygenerovať toľko finančných prostriedkov pre pomoc, ako šokujúce údaje ohľadom AIDS. AIDS je tu politickou chorobou a v súvislosti s ňou by sme mali byť veľmi skeptickí.
SPIEGEL: Američania a Európania zmrazili finančné prostriedky, ktoré boli predtým Keni prisľúbené. Krajina je príliš skorumpovaná, hovoria.
Shikwati: Obávam sa však, že peniaze budú prevedené inde ešte dlho predtým. Koniec koncov, musia niekam odísť. Bohužiaľ, ničivé odhodlanie Európy robiť dobro sa už dlhšie nevie vysporiadať s príčinami. Nemá žiaden zmysel, že by sa bezprostredne po zvolení novej kenskej vlády – zmene vedenia, ktorá ukončila diktatúru Daniela arap Moisa – náhle otvorili kohútiky a do krajiny sa vyliali toky peňazí.
SPIEGEL: Ale však takáto pomoc je zvyčajne vyčlenená na konkrétny cieľ.
Shikwati: To nič neznamená. Milióny dolárov vyčlenených na boj proti AIDS sú stále ukryté na kenských bankových účtoch a nevyužité. Naši politici boli zaplavení finančnými prostriedkami a snažia sa z nich čo najviac odčerpať. V minulosti tyran zo Stredoafrickej republiky Jean Bedel Bokassa to cynicky zhrnul: „Francúzska vláda platí v našej krajine za všetko. Pýtame od Francúzov peniaze. Dostaneme ich a potom ich rozhádžeme.
SPIEGEL: Na Západe je mnoho milosrdných občanov, ktorí chcú pomôcť Afrike. Každý rok darujú peniaze a balia svoje staré oblečenie do zberných vriec …
Shikwati: … a zaplavujú naše trhy s týmito vecami. Tieto darované šaty môžeme lacne nakupovať na našich takzvaných trhoch Mitumba. Existujú Nemci, ktorí minú niekoľko dolárov, aby získali použité dresy klubu Bayern Munich alebo Werder Bremen, inými slovami, oblečenie, ktoré niektoré nemecké deti poslali do Afriky z dobrého úmyslu. Po zakúpení týchto dresov ich ľudia vydražia na Ebay a pošlú ich naspäť do Nemecka – za trikrát vyššiu cenu. To je šialenstvo …
SPIEGEL: … a dúfajme, že ide o výnimku.
Shikwati: Prečo máme tieto hory oblečenia? Nikto tu nemrzne. Namiesto toho naši krajčíri strácajú svoje živobytie. Sú v rovnakej pozícii ako naši farmári. Nikto v nízkopríjmovom svete Afriky nemôže byť dostatočne cenovo efektívny, aby udržal krok s darovanými produktami. V roku 1997 pracovalo v Nigérii 137 tisíc pracovníkov v textilnom priemysle. Do roku 2003 tento počet klesol na 57 000. Výsledky sú rovnaké vo všetkých ostatných oblastiach, kde sa spolu zrazí ohromujúca vlna dobročinnosti a krehké africké trhy.
SPIEGEL: Po Druhej svetovej vojne sa Nemecko dokázalo postaviť na vlastné nohy len vďaka Američanom, ktorí pomocou Marshallovho plánu naliali do krajiny peniaze. Neoznačil by ste to za úspešnú rozvojovú pomoc?
Shikwati: V prípade Nemecka bolo treba opraviť iba zničenú infraštruktúru. Napriek ekonomickej kríze Weimarskej republiky bolo predvojnové Nemecko vysoko rozvinutou krajinou. Škody vzniknuté pri tsunami v Thajsku môžu tiež byť napravené trochou peňazí a nejakú tou pomocou s obnovou. Afrika však musí urobiť prvé kroky k modernému svetu sama. Musí dôjsť k posunu v myslení. Musíme sa prestať na seba samotných pozerať ako na žobrákov. V dnešnej dobe sa na seba Afričania dívajú ako na obete. Na druhej strane si nikto nevie predstaviť Afričana ako podnikateľa. K zmene súčasnej situácie by bolo užitočné, ak by odišli organizácie, ktoré sprostredkovávajú pomoc.
SPIEGEL: Ak by to urobili, potom by okamžite zaniklo mnoho pracovných miest …
Shikwati: … pracovných miest, ktorá bola hlavne vytvorené umelo a deformujú realitu. Pracovné miesta pri týchto rozvojových organizáciách sú samozrejme veľmi obľúbené a preto si môžu selektívne vyberať najlepších ľudí. Keď taká organizácia potrebuje vodiča, uchádzajú sa o toto miesto tucty ľudí. A pretože je neakceptovateľné, aby vodič nejakého humanitárneho pracovníka hovoril len svojim domorodým jazykom, musí uchádzač hovoriť plynule anglicky – a musí sa tiež v ideálnom prípade vedieť vhodne správať. Skončíte tak u nejakého afrického biochemika, ktorý vozí humanitárneho pracovníka, distribuuje európske jedlo a berie prácu miestnym poľnohospodárom. To je jednoducho šialené!
SPIEGEL: Nemecká vláda sa pýši tým, že dôkladne sleduje príjemcov svojej finančnej pomoci.
Shikwati: A aký je výsledok? Katastrofa! Nemecká vláda poslala peniaze rwandskému prezidentovi Paulovi Kagame. To je človek, ktorý má na svedomí milióny mŕtvych – tie, ktoré jeho armády zavraždili v susednej zemi Kongo.
SPIEGEL: Čo by teda mali Nemci robiť?
Shikwati: Ak chcú naozaj bojovať s chudobou, potom by mali úplne zastaviť rozvojovú pomoc a dať Afrike šancu zabezpečiť si svoje vlastné prežitie. Teraz je Afrika ako dieťa, ktoré volá na svoju opatrovateľku, kedykoľvek sa niečo pokazí. Afrika by sa mala postaviť na vlastné dve nohy.

Porošenko a "agenti Kremlu" v kutnách. Nemá kam ustoupit

0
0
Rostislav Iščenko
2. 12. 2018     ukraina.ru/opinion


Ukrajinskou pravoslavnou církev (UPC). U Počajivské lávry byla zrušena státní registrace a připravuje se vstup národní gardy na její území. A v Kyjevsko-pečerské lávře je prováděn soupis majetku a u jejího místodržícího, metropolity Pavla probíhá prohlídka. Svjatohorská lávra se nachází v zóně válečného stavu. Ve Vinnické oblasti si metropolita Simeon, který inklinuje k odchodu k rozkolu, stěžoval u SBU na své kněze, podporující metropolitu Onufrije a rozhodnutí biskupské rady UPC MP o nepřijatelnosti spolupráce s úřady v otázce autokefalie.

SBU se stala hlavním interpretem církevních kánonů na Ukrajině. Prohlídka u metropolity Pavla probíhala v rámci trestního řízení o podněcování mezikonfesionálního nepřátelství kvůli tomu, že nazval UPC KP a Ukrajinskou autokefální pravoslavnou církev nekanonickými. Desítky metropolitů, biskupů a kněží jsou povolávány na SBU k pohovorům, během nichž jsou školeni ke "správné interpretaci" kánonů.

Orgány se zatím zdržují přímého obsazování kostelů a věznění kazatelů. Ale na jak dlouho?

Bezprostředně po vyhlášení válečného stavu Porošenkem jsem napsal, že pro to, aby z něj získal skutečný efekt a uvolnil si ruce k boji s politickými oponenty z majdanového tábora, kteří jsou skutečnou hrozbou pro jeho moc a dokonce i život, musí Petr Alexejevič vyprovokovat horký konflikt s UPC MP. Je to tak zřejmé, že tuto myšlenku sdílí mnoho ruských i ukrajinských expertů.

Proč Porošenko na pozadí mnoha nevyřešených problémů potřebuje také konflikt s církví, která neomezuje jeho výsady, byla vždy extrémně loajální vůči jakýmkoli ukrajinským orgánům a snaží se nezasahovat do politiky?

Přání získat tomos o autokefálii ještě před volbami a využití této skutečnosti k tomu, aby zvýšil svůj rating, hraje pro Porošenka v této věci stále menší úlohu, a brzy se jeho efekt bude vůbec rovnat nule. Autokefálie by mu možná mohla dát určitý nárůst ratingu, ale už je jasné, že za žádných okolností nevyhraje volby při jakémkoli rozložení sil, takže rating je to poslední, co by mohlo Porošenka zajímat. Navíc odpor UPC MP již vedl k tomu, že všechny plánované termíny selhaly, a Bartoloměj namísto autokefálie prosazuje na Ukrajině vytvoření struktury podřízené Konstantinopolskému patriarchátu, což nevyhovuje ani rozkolnikům z UPC KP a UAPC. Takže Porošenko musí navíc překonávat i jejich sabotáže.

Je zřejmé, že bez podstatného silového tlaku se UPC MP nezlomí, ale přechod k represivním opatřením způsobí masový odpor pravoslavných věřících. Tomos zjevně nestojí za rozšíření občanské války na celé území Ukrajiny. Válka navíc nijak nepomůže Porošenkovi, aby vyhrál volby.

Avšak umožní je zmařit. Již provokace v Kerčském průlivu ukázala, že Porošenko potřebuje "akt ruské agrese", aby odůvodnil světovému společenství zřeknutí se voleb. Na oficiální úrovni vyžadují od něj i USA i EU uskutečnění voleb. Ale ve Washingtonu i v Bruselu existuje dostatečný počet politiků, kteří soudí, že by se Porošenko neměl měnit. Ne že by kvalitně plnil uložené úkoly. Právě že tu je fiasko za fiaskem. Ale kvůli své hlouposti, zbabělosti a chamtivosti byl zahnán do kouta a je nucen vykonávat tu nejradikálnější rusofobní politiku ze všech možných. Příznivci provokace ukrajinsko-ruské války ho považují za jediného garanta realizace svých nadějí.

Ne že by se Západ obával přátelství potenciálních nástupců Porošenka s Ruskem. To se nikdy nestane. Ale kdokoli, kdo vystřídá současného prezidenta, nepotřebuje být tak agresivní a nepotřebuje pořádat neustálé provokace na pokraji vojenského střetu.Všimněte si, jak jsou častější varování ministerstva zahraničí a prezidenta Ruské federace, že Ukrajina může doskákat. To je důkaz, že Moskva zaznamenala a vzala v úvahu inklinování Porošenka k vyvolání vojenského konfliktu tady a teď. Ten, kdo ho vystřídá, přijde s největší pravděpodobností ke stejnému rozhodnutí, ale o půl roku, nebo dokonce o rok později, kdy bude vojenský konflikt mnohem méně nebezpečný pro vyhlídky rozvoje rusko-evropské (zejména rusko-německé) hospodářské a v dlouhodobém horizontu i politické spolupráce.

Porošenko se tak snaží provokacemi poskytnout svým příznivcům na Západě záminku k legalizaci zrušení ukrajinských voleb ve veřejném mínění. Ale provokace ukrajinské armády jsou neohrabané. Vojáci nechtějí umírat za Porošenka, aby si udržel svou moc, a požadují přímé písemné příkazy. Porošenko ale nepotřebuje důkazy o tom, že organizuje ozbrojenou agresi proti Rusku. Proto je ochoten vydávat pouze ústní rozkazy. Ve výsledku k "útoku Ruska" na "mírové" ukrajinské karatele nedochází, ani na moři, ani na souši.

Téma občanského konfliktu se tak aktualizuje, poměrně rozsáhlého a ostrého, aby bylo možné legalizovat zrušení voleb, avšak bez přímého ohrožení moci Porošenka. Kromě toho je nutné mít možnost svalit vinu za tento konflikt na Rusko. Útok na UPC MP je pro tento účel nejvhodnější.

Po celá desetiletí nacionalisté obviňovali církev za to, že je "moskevská" a ne "národní ukrajinská". Je to tak vtlučeno do vědomí části obyvatelstva, že nejsou třeba důkazy, a všechny pokusy UPC MP o odhalení dané lži selhávají, protože její protivníci jsou téměř monopolně zastoupeni v médiích a opírají se o totální podporu státu. Konflikt s UPC MP bude představován Porošenkem jako"vzpoura páté kolony Putina".

Vezmeme-li v úvahu ukrajinskou realitu, nehledě na to, že Porošenkovi političtí oponenti si dobře uvědomují, že útok na UPC MP je ve skutečnosti útokem na ně samotné, nemohou přímo vystoupit na obranu církve. Je to v rozporu s "duchem majdanu". Samozřejmě, pokud bude porošenkovská ​​provokace konfliktu stejně neohrabaná, jako v Kerčském průlivu, nikdo ho nepodpoří ani doma, ani v zahraničí, a místo bonusů bude mít problémy.

Je však třeba mít ale na paměti, že organizováním provokací proti Rusku má Porošenko a Bezpečnostní služba Ukrajiny co do činění s armádou, diplomaty a speciálními službami regulérního státu, jež o několik tříd předčí co do profesionality do krajnosti rozložený ukrajinský systém řízení. V případě střetu s církví, ačkoli nevalné, ale státní speciální služby, centrálně řízené a doplněné vyškolenými lidmi budou působit proti živelné mase věřících. Zde jsou šance na úspěšné provokace mnohem větší.

Porošenko očekává, že odpor věřících bude dostatečně masivní, aby odůvodnil zrušení voleb, ale nedostatečně organizovaný a řízený, aby ohrozil jeho moc. Jeho jediný problém je stejný, jako byl ten v Kerčském průlivu. Tam potřeboval, aby Rusko jasně "projevilo agresi" utopením ukrajinských lodí. Zde je potřeba, aby bylo možné farníky UPC MP obvinit, že "zaútočili první", církev z organizování vzpoury proti "legitimnímu působení úřadů" a Rusko že to všechno podněcovalo prostřednictvím svých agentů.

Proto otevřené obsazování kostelů a věznění kněží zatím nezačalo. Byl by to příliš otevřený útok úřadů na církev. Ale čas Porošenka tlačí. Končí týden válečného stavu, ale úspěchy na poli "odražení agrese" nejsou. Když mírná opatření nemají žádný efekt, znamená to, že přejde k tvrdším. Nemá kam ustoupit.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Pachatelé totální inkluze ve školství vyhrožují státu žalobami v Bruselu a ve Štrasburku

0
0
Jana Maříková
3. 12. 2018
Když se ohlížím za třemi roky inkluze počesku, vidím řídnoucí řady učitelů, vynervované učitelky prvního stupně a mateřinek, trestuhodně nezvládnutou a zpackanou situaci. Když k tomu čtu výplody pana Šimáčka ze Společnosti pro sociální inkluzi (IPSI) o tom, jak novela vyhlášky, která má katastrofální situaci trochu zmírnit odstraněním povinné inkluze, což podle něj povede k segregaci, chce se mi zařvat: "A dost! Kvůli vašim korytům a čerpání z fondů a veřejných rozpočtů už je školství zdevastované dost!"


Martin je Šimáček ředitelem IPSI. Jeho manželka Klára Laurenčíková je předsedkyní České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV). Společně protlačovali zavedení povinné inkluze do škol. Kromě šéfování oběma spolkům, které "radily" bývalé ministryni školství Kateřině Valachové (ČSSD), byli rovněž zaměstnaní ve státní správě. Laurenčíková působila řadu let na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MSPV), které společně s Ministerstvem školství mláděže a tělovýchovy (MŠMT) rozdělují peníze z české větve Evropského sociálního fondu. Působila též na MŠMT v poradním sboru ministryně Valachové.

Šimáček působil kromě neziskovky Člověk v tísni i na Úřadu vlády, respektive Agentury pro sociální začleňování, která spadala do působnosti ministra bez portfeje Jiřího Dienstbiera (ČSSD). Cestou poradních orgánů vlády, které jsou plné lidí, kteří mají úvazky v neziskovkách, se mu podařilo dosáhnout schválení programových dokumentů vlád, které otevřely cestu k likvidaci mnoha škol a školek pro děti s lehkým postižením. A tím i k zavedení povinné inkluze do škol.

Společně prosadili změnu školského zákona a návazných vyhlášek, které postiženým dětem, respektive jejich rodičům berou možnost se před první třídou rozhodnout, jestli dítě půjde "inkludovanou" cestou normální základní školy, nebo jestli pro něj bude vhodnější některá ze škol, které jsou specializované na vzdělávání dětí se speciálními potřebami. Specializované tím, že má menší počet žáků ve třídách, speciálně vzdělané učitele a její provoz je celkově uzpůsoben pro vzdělávání různě postižených dětí. Z iniciativty těchto dvou proinkluzivních lobbistů a skupin dalších neziskovkářů na ně napojených byla v ČR zavedena "totální inkluze".


Tito hlavní oganizátoři zpackané inkluze jsou především lobbisté za svůj životní standard. Jde v podstatě o zločinné spolčení. Za to, aby jim nevyschly zdroje příjmů a udrželi si moc, neváhají školství úplně zničit. Učitelé nebyli k připomínkování zavedení inkluze připuštěni. Připomínky speciálních pedagogů nebyly akceptovány. Výsledkem je školství na pokraji kolapsu - což plánované minizvýšení platů jen urychlí.

Protože inkluze počesku se ukazuje jako naprostá katastrofa, protlačila Pedagogická komora - iniciativa vzniklá zdola, od kantorů - po dlouhých jednáních zahájení procesu novely příslušné vyhlášky. Novela by měla odstranit povinné nasazování postižených dětí do škol, které nejsou vybaveny k jejich výuce. Ministerstvo školství již předložilo jido vnějšího připomínkového řízení novelu příslušné vyhlášky č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných žáků. V novele je navrženo ke zrušení to, co nikdy nemělo v žádném zákoně ani vyhlášce být - tzv. povinná inkluze. Tedy situace, kdy dítě napřed musí nastoupit do běžné základní školy a teprve když má problémy, které jsou nezvladatelné, nastupuje koloběh poradna - psycholog - speciální či praktická škola.

Rodiče by podle návrhu novely mohli opět rozhodnout, zda dítě umístí do "normální" základky, či podle stupně postižení a vlastního názoru podpořeného příslušnými vyšetřeními do školy, která bude lépe odpovídat jeho schopnostem a potřebám. A ušetří tak nervy dítěti, učitelů i rodičům - v mnoha případech.

Pan Šimáček ovšem žaluje:" Návrh zcela mění dosavadní kurz. Místo aktivní podpory společného vzdělávání otevírá ministerstvo legální cestu segregovanému vzdělávání dětí s postižením a zhoršení podmínek pro jejich vzdělávání ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Novelu charakterizuje návrh na vypuštění odstavce 1 z § 19 vyhlášky, který deklaruje předností vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu," píše Institut pro sociální inkluzi v úvodu série textů k návrhu nové vyhlášky. A pak následuje řada obvinění málem z rasismu. Celý článek je možno vidět na webu Česká škola pod názvem "IPSI: Novela klíčové vyhlášky hrozí otevřením prostoru pro segregaci desítek tisíc dětí ve vzdělávání."

Klidně bych mu za to napařila šíření poplašné zprávy. Samozřejmě že o děti a jejich vzdělání tomuto dobrému muži v žádném případě nejde. Kdyby šlo, musel by uznat, že inkluze počesku se nepovedla a změna je nutná. Před třemi roky jsem zde na Nové republice publikovala článek

"Dokonalé začlenění povede k dokonalé segregaci", kde jsem poukázala na to, jak bude taková inkluze u nás probíhat. Téměř do puntíku se mé varování splnilo. Včetně toho, že se řada rodičů snaží své děti z "inkludovaných" základních škol dostat. Nápor na víceletá gymnázia, soukromé školy a stoupající poptávka po domácí mvzdělávání má slova potvrzuje. Takže, pane Šimáčku: "Segregace tu dávno je a vaším jednáním jste ji jen zhoršili!" To ovšem mohl být i záměr. Průšvihy, které inkluze počesku natropí, budeme řešit ne systémově - zrušením - ale řadou dílčích opatření, školením neschopných učitelů a podobně. Na čemž bude opět profitovat kdo? Neziskovky. Aktivisté zaměstnaní na MŠMT. Už teď si kolegové stěžují, že na všem - od tzv. obědů zdarma po programy prevence, se "zaháčkovaly" neziskovky, bez kterých prakticky škola sama nemá šanci na vypisované dotace dosáhnout...a tak platí a platí. Na zmíněné obědy zdarma zas nemá nárok dítě, jehož rodiče nejsou na pracáku - a to kupodivu nikomu nevadí. Kde se berou peníze, které přecedí neziskovky k nebohým dětem, to je také jasné. Z veřejných rozpočtů. A komu se to vyplatí, to je také jasné.

A z toho kvikotu kolem se dá celkem jasně rozeznat, že tu jde o hodně. I ministr školství Robert Plaga (ANO) si v rozhovoru v Učitelských novinách posteskl, že zmínění zástupci neziskového sektoru, ČOSIV a IPSI, spolu s ombudsmankou Annou Šabatou, si stěžovali u různých instancí od premiéra po Brusel. Otevřeně vyhrožují Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP).

Novela vyhlášky je podle nich v rozporu s lidskými právy. Opírají se přitom o neblahý rozsudek Štrasburského soudu, který kdysi uznal stížnost sedmi ostravských Romů na diskriminaci ve vzdělávání. Vyhrožuje se tedy opět, když to jednou zafungovalo.... Proto, aby peníze byly správně nasměrovány.

Myslím, že pro učitele a veškerou soudnou veřejnost je nejvyšší čas přestat fňukat a začít konat. Dokud to, že učitelé jsou nespokojení, špatně placení, veřejně vysmívaní a vyčerpaní, nebude veřejnost a rodiče bolet, nestane se vůbec nic. Nastal čas "žlutých vest". Milá ministerstva - na vašich deset procent k tarifu vám zvysoka... kašleme. Ne my, staří a zkostnatělí, my už se bez nich obejdeme. Ale místo nás, až nám dojdou síly, přijde tak třetina těch, co budou třeba. Nadšenci nebo zoufalci. Nadšenci vyhoří a zoufalci zůstanou. A budou chodit na školení, kterak za mzdu čtvrtinovou co v Německu, při stejných cenách energie a potravin a často podobných cenách nájmů učit s elánem a nadšením. A úroveň vzdělání našich dětí bude přitom strmě klesat - zatím je pořád ještě kam.

Svět ruskýma očima 483

0
0
Zajoch
3. 12. 2018 Outsidermedia
Rostoucí opozici Bruselu ze strany řady členských zemí EU už není možno ignorovat *** Američané mají důvod odklidit Macrona *** Snaha dát ukrajinskou otázku na jedno z hlavních témat G20 nezabrala



Přežije EU do roku 2025?


Anton Veselov
25. listopadu 2018
Evropská unie vznikla jako jeden z důsledků rozpadu Sovětského svazu. Nejprve do ní vstoupilo šest zemí – SRN, Belgie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Francie. Příslušný dokument byl podepsán 7. února 1992 v Maastrichtu a začal platit 1. listopadu 1993. Nová struktura neměla velký vliv, byl to spíše klub se stejnými zájmy. Washington měl starost s upevněním svého vítězství ve studené válce. Když se obrátila karta a tatam byla garance nedotknutelnosti hranic (Helsinky 1974), obrátily Spojené státy svoji pozornost na EU. Měla se stát další mezinárodní organizací poslušně následující americkou politiku a plnící určené úkoly. Avšak po čase se EU střetla s řadou problémů politických, hospodářských i vojenských.
Jednou z podmínek pro přijetí do EU je souhlas s omezením národní svrchovanosti výměnou za přítomnost v institucích zabývajících se společnými zájmy. Po čase došlo k vystřízlivění u mnohých členů EU, jejichž obyvatelstvo začalo být hodně pesimistické. Například v Bulharsku je po počátečním nadšení z přijetí mezi „civilizované národy“ nyní nucena třetina obyvatel pracovat v zahraničí. V Lotyšsku je odliv práceschopného obyvatelstva ještě vyšší a 55 % Lotyšů má zato, že žádné výhody z členství země v EU nemají.
Zřetelný je rozkol v EU mezi  zeměmi staré a nové Evropy. I když existuje tichá dohoda nepřipomínat staré křivdy, stejně zůstávají. Například Polsko se důrazně domáhá reparací a Spolkové republice Německo předkládá stále nové vyšší požadavky. V roce 2004 oficiálně polská vláda uvedla, že jen polské hlavní město v důsledku hitlerovské okupace utrpělo škodu ve výši 45 miliard USD a později v roce 2018 žádala od Německa reparace za druhou světovou válku 850 miliard USD.
Narůstající opozici Bruselu není možno ignorovat. Vznikly skupiny zemí otevřeně se vzpírající nařízením z Bruselu i jejich povinným usnesením. Některá odmítnutí už musel rozhodovat Evropský soud. Evropská komise iniciovala „disciplinární řízení“. Například vedení Polska bylo obviněno z porušení principu rozdělení moci a z nátlaku na soudní systém a na prostředky masových informací. V případě Maďarska přijal Evropský parlament sankce za „porušení demokratických institucí, porušení principů právního státu a základních evropských hodnot“. Důvodem tak ostré reakce byl maďarský zákon z června 2018 o trestní odpovědnosti za spolupráci týkající se nelegálních  migrantů. Zároveň Maďarsko přijalo balík zákonů proti podvratné činnosti Sorosových struktur v zemi.
Ostré neshody vytváří migrační politika EU. Došlo až ke snahám o donucování. Evropský soud nařídil Maďarsku a Slovensku přijímat běžence. Avšak země Visegrádské skupiny společně vystoupily proti migračním kvótám a podpořilo je Rakousko. Velmi tvrdý boj s migranty zahájila italská vláda, fakticky pro ně uzavřela italské přístavy. Němci přinutili Merkelovou uznat chybu v migrační politice.
Politické problémy jsou provázeny ekonomickými. Ani v tomto případě není rovnoprávnost a jednota. Ohlášené cíle EU – zvýšení životní úrovně, sociální zajištění a další blahobyt vyšly jinak a zvětšily propast mezi starou Evropou a novými státy. Země se silnou ekonomikou odstraněním bariér získaly větší ekonomickou sílu, ale pro jiné to znamenalo ztrátu.
Ve své době bylo naléhavě vyzýváno Řecko, Itálie a Španělsko, aby zrušily určité druhy byznysu výměnou za dotace. Prý například rybolov patří do severských zemí (Finsko, Dánsko, Švédsko) a jižní země by se měly orientovat na turismus. Dotace byly lákavé, ale idyla s nimi netrvala dlouho a měla těžké následky. V Řecku byl bankrot a několik dalších zemí EU bylo dva kroky od hospodářského kolapsu. Na záchranu Řecka šlo přes 320 miliard EUR, ale citelný efekt z toho nebyl. Zemi zachvátila korupce, nezaměstnanost překročila 20 % a hospodářská stagnace se stala trvalou. V Athénách uznali „evropské hodnoty“ a zlegalizovali sňatky osob stejného pohlaví. V lednu 2018 uznal šéf Evropské rady Tusk, že Polsku stojí zato potíže jen tehdy, když bude Varšava placena z Evropské unie. Dnes si polovina Poláků přeje, aby země odmítla euro a přijímání běženců, a to i přes hrozbu odchodu z EU. Euro odmítá devět z dvaceti osmi zemí unie.
Mezi pěti maastrichtskými kritérii je povinnost nepřekročit deficit státního rozpočtu ve výši 3 % HDP (potom byl tento ukazatel snížen na 2 % HDP) a státní dluh nesmí být větší než 60 % HDP. Dnes je v EU průměrný dluh 86,7 % HDP, nebezpečí defaultu nabývá systémový charakter. Záchrana Řecka může být ve srovnání s Itálií lehká. V Itálii je státní dluh 131,8 % HDP (přes 2 biliony EUR). Italská vláda odmítla požadavek Evropské komise na úpravy příliš velkého deficitu rozpočtu pro rok 2019 a postavila EU před obtížnou volbu – buď Itálii poskytnout mimořádnou pomoc, jejíž výše může překročit možnosti EU, anebo odmítnout, což by znamenalo krach země, jejíž podíl na ekonomice EU je více než desetiprocentní.
Ohledně vojenských záležitostí je známo důrazné prohlášení prezidenta Francie Macrona o úmyslu vytvořit jednotné ozbrojené síly EU. Není to nic nového, už fungují různé orgány vojenského řízení, například Vojenský štáb EU. V roce 2014 tehdejší  náčelník zpravodajského řízení štábu, finský kontradmirál Alafuzov, pobýval dva měsíce služebně v Kyjevě. Dne 13. listopadu 2017 podepsali ministři obrany a zahraničí dvaceti tří států EU dokument „Oznámení o trvalé strukturované spolupráci“ týkající se společného systému obrany EU. Dokument nepodepsaly Dánsko, Irsko, Portugalsko, Malta a pochopitelně Británie.
Z 28 států EU je 22 také členy NATO. Generální tajemník NATO Stoltenberg oznámil v září 2017, že aliance žádá od zemí EU přispívat na obranu více a „EU v žádném případě nemůže nahradit NATO v kolektivní obraně, nebo zdržování“. S ohledem na to, že jen čtyři země aliance odvádějí do vojenského rozpočtu více než 2 % HDP (jde o povinnost) je krajně nepravděpodobné, že EU najde zdroje pro svůj vojenský blok.
Prezident Trump považuje za urážlivé prohlášení prezidenta Macrona, že je společná armáda pro EU nutná kvůli ochraně před Ruskem, Čínou a USA. Reakce amerického prezidenta na Macronův návrh spolupracovat v obchodě, neboť je „společný problém Čína“ byla, že EU je „horší než Čína“. Generál Patton, velitel z období druhé světové války se vyjádřil takto: „Dal bych přednost setkat se tváří v tvář německé divizi, než mít francouzskou za zády.“Otázka, zda EU vydrží až do roku 2025 není v žádném případě zbytečná.
Převzato z Fondsk.ru
***

Francouzi se zamysleli: rozpoutal u nich Trump barevnou revoluci?


Ljubov Stěpušova
26. listopadu 2018
Protesty ve Francii připomínají typickou barevnou revoluci. Američané mají důvod odklidit Macrona. Jestliže začali ničit jeden druhého, je to příznak rozkladu.
Atributy protestů žlutých vest jsou evidentní znaky barevné revoluce. Je tu barevný symbol, rovněž je masovost a evidentně nevýznamná příčina pro rozsáhlé nepokoje – zvýšení ceny benzinu o 2,9 eurocentu. Protesty jsou vedeny centrem hlavního města, provází je vandalismus a napadání policistů. Dělají to mladíci v černých maskách – různí extrémisté. Obvyklý je hlavní požadavek na výměnu vlády: „Macron musí odejít“.
Francouzský prezident se na setkání v Paříži odvážil před všemi svými kolegy kritizovat Trumpa kvůli nacionalismu a promluvil o potřebě vytvořit evropskou armádu k zabezpečení proti USA a obnovit evropskou svrchovanost.
Trump se na svém Twitteru vyjádřil ohledně situace ve Francii: „Masivní a tvrdé protesty ve Francii neberou v úvahu to, jak se EU špatně chová k USA v obchodě nebo v záležitosti plateb za naši OHROMNOU vojenskou pomoc. Řešení těchto otázek musí být nalezeno v nejbližší době.“ Znamená to, že jde ze strany USA o vydírání: zaplatíte, nebo bude hůře.
Noviny L´Express pohovořily s protestujícími. Z vyslovených názorů: „Macron musí opustit vládu“, „pokud sečteme počet nevoličů a těch, kteří se zdrželi, vyjde z toho, že Macron není legitimní“, „potřebujeme revoluci, ať dostaneme vysvětlení jak žít z 1500 EUR“, „pokud by policie a bezpečnostní složky stály při nás, vláda by podala demisi“, „budeme kontrolovat moc bez násilí, pokud jen nějací agenti Sorose neproniknou do našeho hnutí“. Mohou existovat námitky, že Soros je příznivcem globalistů a ne současné americké administrativy, ale mluvíme o technologiích a ne o osobnostech.
V EU je tendence k odstranění nevyhovujících person, mezi nimi maďarského prezidenta Orbana, italského ministra vnitra Salviniho a českého prezidenta Zemana. Označují je za přátele Putina, jidáše tolerantního evropského kursu. Organizuje se proti nim štvanice v tisku. Pro Rusko v tom nic není. Nechť se na Západě věnují pátráním po domácích nepřátelích a používají k tomu barevné revoluce. My můžeme pozorovat a volit podle situace na čí straně být.

Názor odborníka

Naděžda Uzunova z Ruského institutu strategických průzkumů řekla Pravdě: „Macrona zpočátku nazývali prezidentem bohatých. Byl zvolen nevelkou většinou hlasů a je třeba vzít v úvahu kolosální absenci voličů a ohromné množství hlasujících proti všem.“ Podle Uzunové má skutečnou podporu v prvním kole jen 24 % hlasů. „Zpočátku šel jako protiváha Marine Le Penové, a proto zvítězil.“
Uzunová poznamenala, že se až nyní objevila ve francouzských mediích informace, že za protesty stojí Američané, ale „dosud za těmito údaji nejsou fakta“. Dříve byl tento protest řazen k tak zvaným hlubokým protestům. Svoji úvahu shrnula: „Existují velmi vážné vnitřní rozpory. Není to jen zvýšení ceny za pohonné hmoty, do věci vstoupili lékaři a zdravotní sestry v souvislosti se snížením financování vzdělání a medicíny. Ozvaly se rovněž policejní odbory, také jsou s mnohým nespokojeny. Byla zavedena ekologická daň a nový zákoník práce, podle něhož je možno zaměstnance snadno propustit. Francouzi se berou za svá práva proti tendenci ve světě demontovat sociální stát.“
Převzato z Pravda.ru
***

V Německu vymysleli, jak ztrestat Moskvu za incident v Kerčském průlivu 28. listopadu 2018


Ihned po události v Kerčském průlivu začali ruští analytici a ruská media předpovídat, že ukrajinská provokace měla vytvořit podmínky pro nové sankce EU a USA vůči Rusku. Jinou možností je, že provokace byla motivována vnitropolitickými a voličskými záležitostmi ukrajinského vedení, jmenovitě Porošenka.
Mnozí z těch, kteří zastávali vnitropolitické příčiny nájezdu na most, čekali hodně ostrou reakci USA i EU. Brusel i Washington by mohli využít incident k obvyklým sankcím proti Moskvě. Nedošlo k tomu a z reakcí evropských politiků a jejich návrhů na ztrestání Ruska lze učinit několik zajímavých závěrů.
Americká agentura Bloomberg se odvolává na anonymní zdroje z okruhu Merkelové a informuje, že se „sankce projednávají“, ale vysocí úředníci upozorňují, že je potřeba nejdříve „objasnit všechna fakta a teprve potom dělat závěry“. Dříve oficiálnímu Kyjevu věřili na slovo, a to i v případě „otrávení Skripalů“ okamžitě zafungovaly sankce a hromadné vypovídání diplomatů, a to vše dlouho před ukončením vyšetřování. Nyní se vše přibrzďuje.
Německý odborník Rady pro zahraniční vztahy Stefan Mainster  vysvětlil, že„nyní není mezi zeměmi NATO konsenzus“. Pro mnohá evropská hlavní města jsou tvrdá prohlášení na adresu Ruska jen „neupřímné výlevy“. Podle všeho dal nejlepší vyjádření novinářům zástupce vládní koalice SRN Dobrindt když řekl, že „další sankce budou nejspíš neproduktivní“ a navrhl efektivnější variantu vlivu na Moskvu: Merkelová musí na nadcházejícím summitu G20 sdělit svůj pevný postoj osobně Vladimiru Putinovi.
Nejde o žert, ale o reálný návrh realistického německého politika z okolí Merkelové, který logicky počítá, že taková „osobní výtka Putinovi na G20“,sdělená samostatně německou kancléřkou, a ne všemi účastníky konference, je dobrá, správná a efektivnější pro potrestání Ruska. Svým způsobem je to logické. Kancléřčiných výtek na G20 je dost. V těchto podmínkách je asi nejrozumnější odvetný krok – předstírat, že je celá ruská veřejnost mimořádně nešťastná z toho, že akce ruských vojáků a pohraničníků silně rozrušily kancléřku. Bude-li to tak pokračovat stanou se rusko-německé vztahy postupně zvláštní a zcela v pracovním schématu: ať dělá Moskva, co chce, evropští politici jí spílají, právě v kuloárech G20 a G7 ruskému prezidentovi. Kyjevu se to nemusí líbit, ale jeho názor nyní málokoho zajímá.
Jak je pro EU důležitá otázka ztrestání Ruska, je vidět z dokumentu o jejích prioritách vypracovaném pro její summit G20. Jsou to: Obrana globalizace, ochrana mezinárodního obchodu, obrana ekologie, ochrana migrantů, ochrana genderové rovnosti, ochrana zájmů pracujících v podmínkách rozvoje technologií, obrana Evropy před terorismem a ochrana mezinárodního měnového systému před krizí. Téma ochrana Ukrajiny před Ruskem v dokumentu není. Je evidentní, že si němečtí politici myslí něco jako „ať si Merkelová v kuloárech klidně řekne Vladimiru Putinovi, že je špatný“. Pokud se v postoji Bruselu nic zásadně nezmění, potom se aktivace sankční politiky EU ohledně azovské provokace propadne. Snaha vyzdvihnout ukrajinskou otázku za jedno z hlavních témat G20 nezabrala.
Dokonce tradičně agresívní zástupkyně USA v OSN řekla, že „USA zachovají sankce proti Rusku ohledně Krymu“ a dodala, že „další eskalace takového charakteru jen zhorší situaci“. A to je všechno? EU i USA se mohou kdykoliv k události vrátit, ale zatím představuje celé ztrestání Ruska záležitost kuloárů na summitu G20.
Rusko předvedlo, že sankční politika proti němu neúčinkuje a snaha Západu trvat na neúčinné strategii se ztrácí. Je také již vyčerpaná zásoba sankčních opatření, které by USA mohly přijmout bez poškození sebe sama. Nepřímým důkazem je to, že „pekelné sankce“, které američtí rusofobové chtěli prosadit v Kongresu a Senátu tento podzim, se nějak vypařily, nepozorovaně se přesunuly na příští rok.
Nejvážnější příčinou je únava z „ukrajinského tématu“ a slabá reakce na „azovský incident“ tkví pravděpodobně v tom, že světový řád praská ve švech. Světové finanční trhy se otřásají, obchodní válka je vedena „všemi proti všem“,evropským vůdcům je jasná potřeba upevnit svrchovanost svých zemí a nechtějí platit to, co jim nařizuje Trump. Vzhledem k totálnímu chaosu, v němž se všichni věnují životně důležitému řešení strategických otázek, jsou ukrajinské provokace nejapné. Snad to mnozí v Kyjevě chápou. S ohledem na vyhlášení stanného práva se jeví symbolicky to, že „Ukrajina snižuje na polovinu sazby za tranzit plynu, prý kvůli tomu, aby zvýšila konkurenceschopnost ukrajinského systému přepravy plynu“. Existuje jen jediné další vysvětlení, že jde o gesto zoufalství ve snaze nalézt potenciálního evropského zájemce o ukrajinský systém přepravy plynu. Je to mimořádně aktuální v souvislosti s výstavbou Severního proudu 2 a Tureckého proudu. Jedni na Ukrajině se zabývají provokacemi a druzí se postupně připravují k životu v nové, pro oficiální Kyjev dost nepříjemné geopolitické realitě.
Převzato z Agitpro.su

Hon na Babiše pokračuje: Po krachu puče jde Kavárna na střídačku. Do boje jde Brusel. Řídíš se zákonem? Jsi zločinec. Nehraješ s námi? Zhyň! Proroctví o 40%. Vzhůru do hrobu, soudruzi! A co tombola?

0
0
Grafika ProtiProud
Petr Hájek
3. 12. 2018
PETR HÁJEK s úžasem komentuje bezpříkladnou tupost popravčích čet, kterým se nakonec podaří udělat z ostřelovaného AB skutečného hrdinu a totálního vítěze



Vše jde přesně podle předpokladů. Alespoň pokud jde o „předpověď“, kterou jsme na tomto místě zveřejnili hned na počátku „kauzy Babišova syna“, neboli, jak to okamžitě přejmenovala mainstreamová tištěná i elektronická média, „vládní krize“ (žádná se ani na vteřinu nekonala). Jen málem spadla sněmovna, Česká televize dvacet čtyři hodiny denně chrlila nenávist a „fake news“ na adresu premiéra, Kavárna spolu s ukrajinskou emigrací zorganizovala pár demonstrací. Dnes již o tom nikdo neví. Vždyť už je to několik dní.

Andrej Babiš, opět přesně podle našich předpokladů, volebně posílil. A ti kteří vše vyvolali, živili a v ČT se na týden ubytovali jako „mluvící hlavy“, podle průzkumů padají ještě hlouběji do politického hrobu. A to mluvíme o průzkumech zadaných opět bohatými Kavčími horami. Tam mají od nás miliardy, takže milióny předané „jejich“ agentuře za každotýdenní „průzkumy“ jsou pro ně jen drobné. Agentura to samozřejmě podle zadání „cinkne“, jinak by si ji dál neplatili. Základ ale změnit nemůže, takže i tak jsou ta čísla vypovídající.

A blíží se Vánoce, dnes začal Advent. Už se nedá stihnout do konce roku skoro nic, veřejnost na politiku jaksi... no zvysoka. Přesto soudruzi pučisté usoudili, že takový malér nemohou dopustit. Že se ještě pokusí tu nechutnou vychládající kaši nastavit. A hle, je zde „kauza neoprávněného přijímání evropských dotací“ firmou Agrofert. A to přímo z Bruselu, kam českého premiéra udala jedna zvláště vypečená „mezinárodní neziskovka“ jménem Transparency international (TI). Něco jako Člověk v tísni, jenže na evropské úrovni, žijící za bruselské (tedy také naše) a Sorosovy (a spol.) peníze. A hnedka, přesně podle metody, opět „něco uniklo do médií“. A už to jede.

Obtíže plánu


Praví-li ČT, že preference ANO po kauze „syn“ stouply na zhruba 33%, lze s pravděpodobností hraničící s jistotou odhadnout, že skutečné číslo se pohybuje někde kolem 35 – 36%. Tvrdí-li nám, že Piráti a ODS rovněž stoupli, znamená to že obě „strany puče“ těžce stagnují někde kolem 12%. Stejně tak to nehnulo s preferencemi SPD a komunistů (jsou údajně na nějakých 6%), mají tedy dál svých devět a více procent. Všichni ostatní – lidovci, STAN a TOP 09 – padají stále hlouběji pod hranici volitelnosti. Tolik můj „překlad“ výsledků průzkumů vycházející z dlouholeté praxe. Bude to možná ještě všechno o něco víc, protože zadavatelem byla zmíněná hlavní ideově-mediální centrála Kavárny, a tam se s tím nepatlají.

Rozjet nyní druhou „vlnku“ pokusu o popravu Andreje Babiše je z tohoto hlediska čiré šílenství. Jenže tak by tomu bylo, kdybychom mluvili o soupeřích s rozumem v hlavách, nikoli o spolku běsnících lhářů a nenávistníků s korouhví pravdy a lásky. Ti jednak z definice mocných neuvažují, jednak plánují. No a v tom je ten problém. Moje knížky nečtou, takže nevědí o zákonu „žádný plán nikdy nevyjde“. I kdyby je četli, nepochopili by – neb jsou určeny přemýšlivým.

Ten jejich plán má vcelku jasné kontury: Domnívali se totiž, že uřvaný pokus o puč premiér neustojí – natož aby posílil. Žijí ve své elitářské bublině, do níž zvuky z přirozeného světa nás obyčejných (naštěstí) nedoléhají. Souběžně proto v koordinaci a prostřednictvím TI rozjeli udání na Andreje Babiše do Bruselu. Proto muselo také měsíc počkat zveřejnění oplzlého videa s premiérovým nemocným synem.

Šlo o to, aby obě operace na sebe navazovaly: nejprve syn, dva tři týdny poté Brusel – no a před Vánocemi mělo být vymalováno. Problém je, že krach puče již nemohl zastavit rozjetou operaci v chromém Bruselu. A protože hrozilo, že v předvánočním shonu „druhá vlna“ padne zcela do prázdna, musel před počátkem Adventu přijít „mediální únik“. Teď o něm žhavě diskutují a spekulují. Zase jim připadá, že ještě chvilku žijí.

Puč zkrachoval: Andrej Babiš zvítězil – a oslnil. Všichni zbrojnoši Kalouskovi, krycí název: prase! Britský agent v čele BIS? Děsy a běsy ČT. Válka policajtů. Imigranti v akci. Kdopak by se AB bál?

Komedie plná omylů


Co je podstatou tohoto dalšího Babišova zločinu? Je to mimořádně komické: dodržel zákon. Ten speciální, který na něj Kavárna a její politická chapadla v umírajících politických stranách v parlamentu „ušila na míru“ ještě v minulém volebním období, kterému vládl premiér Sobotka a jeho ČSSD. Běsnící kulhavá kobyla socialistů v bratrském objetí s ODS, TOP 09, STANem a lidovci tehdy vymyslela a prohlasovala zvláštní zákon týkající se jediného člověka – takzvaný lex Babiš. Podle něj musel ministr financí buď z politiky odejít, nebo se zbavit svých firem (tehdy šlo hlavně o média).

Vybral si to druhé – a přesně podle zákona je vložil do „svěřeneckého fondu“. Stejně mu to nepomohlo, protože Sobotka jej z vlády vypudil. Jenže na krku byly další volby a v nich Sobotkovci havarovali, kdežto Andrej Babiš navzdory lex Babiš zvítězil. Všichni voliči tak věděli všechno o komediální kauze Čapí hnízdo, znali dopodrobna Babišův majetek, na nějž od té chvíle (po dobu, co bude v politice) nedosáhl. No a (právě proto) dostal důvěru zhruba trojnásobnou než jeho zkrvavení upocení popravčí.

Udání TI je proto absurdní už z principu. Žalují v Bruselu českého premiéra za to, že jedná podle zákona. Chtějí, aby strýček opilec Jean-Claude řekl, že ten zákon je špatný, protože stejně nezabrání, aby měl majitel na své firmy vliv. No pochopitelně, že nezabrání. To v reálném světě (v němž se tihle dobráci ovšem nepohybují) ani nejde. Jediná možnost by byla zakázat lidem s majetkem, aby kandidovali ve volbách.

Což by ovšem v předstírané demokracii vypadalo hloupě, neboť v ní prý mají všichni občané stejná práva, včetně práva volit a být volen. I ti bohatí. V socialistické EU je to sice na pováženou, ale když něco předstíráte, také to něco stoji. Takže nyní je situace vskutku zadělaná na pořádnou taškařici: Pokud Brusel prohlásí, že dotace podnikům v Babišově svěřeneckém fondu nepřísluší, napadne tím náš právní řád – nikoli Babiše. Je to komedie plná omylů. Tedy byla by, kdyby ji napsal Shakespeare. Takhle je to jen ubohý politický paskvil kalouskovského ražení. Další z nekonečné řady, jež český Deep State (nevolení vyvolení) vyrábí jak na běžícím pásu pro seriály České televize.


Nehraješ s námi? Zhyň!


Proč se však toho tupohlavého úkolu Brusel vůbec ujal? Jednak je s TI a podobnými „neziskovkami“ propojen pupeční šňůrou. Jednak mu to přišlo zajímavé, protože český premiér se nebezpečně přiblížil k nenáviděnému premiéru Orbánovi a celé V4. Odmítnutí Istanbulské dohody a další jednoznačné kroky proti spásnému plánu migrantské invaze a muslimské antikřesťanské operace, mu vykonavatelé Kalergiho plánu neodpustí. Vždyť za Sobotky byl český Trójský kůň pro rozvrácení V4 již tak pěkně okován – a teď tohle! Způsobit Babišovi další vnitropolitický problém bylo tedy zoufale lákavé. Vždyť tak mohl vzniknout docela slušný vyděračský potenciál. Nevznikne. Je to komedie plná omylů.

Nepodezírejme Andreje Babiše, že by si něco zásadního ideového myslel. V tomhle je ostatně stejný jako zbytek českého parlamentního politického soukolí – jen na rozdíl od ostatních nepředstírá opak a neohání se nesnesitelnými moralizujícími kýči profesionálních pasáků. A to je další nesnesitelná věc. Kdyby s nimi hru na pravici – levici a (neexistující) střed hrál, bylo by možné jej akceptovat. Jenže on to nedělá. V čele vlády jedná jak umí nejlépe pro správu země, kterou zcela opustila jak někdejší Klausova pravice, tak někdejší Zemanova levice. Že to pomáhá i jeho vlastním podnikům? No jak by ne, když je to jedna z největších firem zaměstnávající tisíce domácích občanů!

Útok na Babiše: Zloděj křičí chyťte zloděje? Upírání práva na obhajobu. Spoléhá opozice na krátkou paměť voličů? Pohádka o Červené Karkulce. Kde jsou skuteční estébáci?

Hoří, má panenko!


Tak nezbývá, než se dopustit dalšího „proroctví“: Bruselská operace Antibabiš selže jako ta předchozí oplzlost s nemocným synem. Premiér opět získá další voliče, protože se nyní navíc naplno střetne s nenáviděným Bruselem. Před květnovými volbami do europarlamentu si nemohl přát nic lepšího, autentičtějšího. Ti, kdo proti němu v bruselské Moskvě dnes konspirují, budou na jaře buď podstatně oslabeni, nebo dokonce možná bez práce. Přijde jiná komise, jiný parlament, kterému budou postoje V4 (a tedy také AB) mnohem bližší.

Vítězný Andrej Babiš se od té chvíle začne připravovat na další parlamentní volby – opět s takovým předstihem, důkladností a pracovitostí, jíž žádný z antibabišovských členů popravčích čet nestačí. Ostatně budou mít dost co dělat s vlastním umíráním. Česká televize jim k cestě do politických hrobů bude vyhrávat do pochodu dalšími a dalšími kauzami, v nichž zombie budou věrně účinkovat. Nic jiného totiž neumějí.

Babišově formaci porostou preference ke 40% a výše – pouze se o tom z cinknutých průzkumů veřejného mínění nic nedozvíme. Řeknou nám o tom až volební výsledky, které pak bude ČT v nekonečných seriálech užasle rozebírat. Aby měla čím zaplnit přestávky věnované útokům na Putina a Trumpa. A skandalizaci Marie Le Penové, italského Salviniho a dalších – jako by to mělo na jejich volební výsledky vliv. A spolu s generálem Pavlem, šéfem BIS a dalšími velikány Deep State budou ve stále větším zoufalství doufat, že nakonec přece jen někdo zmáčkne červený knoflík: válka.

A oni se v té chvíli rozzáří, jako slavní hasiči z Formanova filmu: když se zdá, že je vše ztraceno, ozve se siréna. „Hoří!“ zvolají nadšeně a s úlevou. A že tomu obyčejnému nešťastníkovi kvůli jejich „bálu“ shoří střecha nad hlavou? No a co?

Tombola je stejně rozkradená.



Americký žurnalista: Proč je pro Spojené státy důležitá Kerčská úžina?

0
0
Patrick J. Buchanan
Patrick J. Buchanan
3. 12. 2018  TheAmericanConservativePrvníZprávy
Známý americký publicista Patrick J. Buchanan se v článku pro The American Conservative zamýšlí nad tím proč Američané, respektive američtí stratégové do všech územních sporů „musí strkat nos“.


V článku se Buchanan vrátil ke krizi v Kerčské úžině a ptá se jestli byl provokatér Vladimir Putin nebo Petro Porošenko. Jedno je ale jisté, že tento konflikt „umožnil“ americkému prezidentovi nesetkat se v Buenos Aires s ruským prezidentem.

Publicista připomíná, že s návratem Krymu k Rusku se obě strany Kerčské úžiny staly ruským územím. Azovské moře se stalo virtuálním ruským jezerem, jehož přístup je řízen Ruskem, stejně jako přístup do Černého moře je řízen Tureckem. Ukrajinské lodě, včetně válečných lodí, musí předem žádat ruské úřady o povolení k proplutí pod krymským mostem do Azovského moře a dále k hlavnímu přístavu Mariupol.

Co vezly ukrajinské lodě? Atomové miny na likvidaci Kerčského mostu?

Moskva tvrdí, že Ukrajina úmyslně porušila nová pravidla tranzitu, které Kyjev zná, a vytvořil tak úmyslně incident.

„Incident v Černém moři byl provokací organizovanými ze strany Ukrajiny a možná i prezidentem Porošenkem, jehož rating klesá ... takže potřeboval něco udělat, " tvrdí Moskva.

Maxim Eristavi z Atlantské rady, se v tom shoduje: "Porošenko chce bodovat ve své volební kampani. Hraje s kartou hlavního velitele, létá ve vojenské uniformě a snaží se budit dojem, že má vše pod kontrolou. "

Americká velvyslankyně Nikki Haleyová nicméně obvinila Rusko z "protiprávních jednání" proti ukrajinským lodím a incident označila za "arogantní akt, který mezinárodní společenství nikdy nepřijme".

„Dalo se předpokládat, že naši intervencionalisté odsoudí ruskou "agresi" a budou požadovat, abychom podpořili naše ukrajinské "spojence" a poslali vojenskou pomoc,“ zdůraznil Buchanan.

Proč je pro americké podnikání důležitá Kerčská úžina?

Proč američtí stratégové chtějí, abychom konfrontovali Rusko kvůli Krymskému poloostrovu, v němž stojí palác Livadia, který byl poslední letní rezidencí cara Mikuláše II.?

Pokud Ukrajina měla právo se v roce 1991 zbavit se Ruska, proč Krym, Doněck a Lugansk nemají právo se zbavit Kyjeva?

Proč se necháváme vtáhnout do všech územních sporů? O ostrovy v Jihočínském moři, o Jižní Kurily, a zda má Podněstří právo odtrhnout se od Moldavska, zda Jižní Osetie a Abcházie mají právo se zbavit Gruzie, když se Gruzie zbavila Ruska?

Potřebují Američané pečovat o tyto spory? Jsme opravdu ochotni riskovat válku s Ruskem nebo Čínou? Končí článek Patrick J. Buchanan.


(rp,prvnizpravy.cz,americanconservative,foto:arch.)

Glosa k činnosti "ruských švábů" a "fake-news-makerům"

0
0
Jaroslav Polanský
3. 12. 2018 Facebook
,, Drtivá většina dezinformačních webů v českém jazyce je dílem českých (ideologicky motivovaných a přesvědčených o škodlivosti NATO, EU, USA, liberální demokracie či prvoplánově proruských) občanů, které nepodporují ruské entity. Tito aktivisté jen v rámci svých občanských práv a svobod šíří to, čemu věří, že je pravdivé." (ze zprávy BIS)…... 


Milí soudruzi z BIS. Sdělte svým oblíbeným politikům z řad ,,liberálně-demokratických stran", že kdyby politika Západu od 90. let byla obhajitelná, nebo alespoň obhajovaná lépe než frázemi ,,kdo nesouhlasí, je komunista, fašista a ruský šváb"či ,,raději se budu mýlit s Bushem, než mít pravdu s Putinem", psaly by ,,dezinformační weby" o ředkvičkách a nějaké Rusko by nikoho nezajímalo.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live