4. 12. 2018 Televize Prima
Soroš a jeho Fond otevřené společnosti
↧
↧
Vězeňský advent
4. 12. 2018 ZdenekJemelik
Advent je čas sváteční, čas radostného očekávání. Pro české vězně spíše časem stesku po domově. Ani ti, kterým zbývá do vypršení trestu jen pár dní nebo týdnů, nejsou výjimkou. Lépe jsou na tom jejich „kolegové“ v Německu a Rakousku, kteří se mohou kojit nadějí, že se na ně usměje štěstí v podobě „Weinachtsgnade“ (vánoční milosti), udělované ministrem spravedlnosti těm, kteří „to mají za pár“ a vysloužili si vstřícnost vedení věznice. V jiných případech je advent časem čekání na osudová soudní rozhodnutí. Letos jsou mezi čekajícími dvě ženy, jejichž osudy jsem se opakovaně zabýval. Jsou to bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) Alena Vitásková a bývalá ředitelka licenčního odboru ERÚ Michaela Schneidrová.
Alena Vitásková se po pěti letech týrání trestním stíháním sice dočkala pravomocného zprošťujícího rozsudku, ale nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman jej napadl dovoláním v její neprospěch: dožaduje se revize zprošťujícího rozsudku a uložení aspoň podmíněného trestu. Vzhledem k tomu, že ji jihlavský okresní soud nepravomocně odsoudil k podmíněnému trestu, Zemanova zlomyslnost by ji mohla „přivést do tepláků“.
Ale Alena Vitásková aspoň čeká na svůj osud na svobodě, zatímco její bývalá podřízená a dlouholetá spolupracovnice Michaela Schneidrová čeká na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jejím dovolání v tísnivém prostředí „domu smutku“ ve Světlé n.S. na přiléhavé adrese „Rozkoš 990“.
Obě dámy se „svezly“ s dalšími osmi obžalovanými v trestním řízení, vyvolaném kvůli vydání licencí dvěma fotovoltaickým elektrárnám o silvestrovské noci v r. 2010. Tažení proti celé skupině obviněných stálo na křivém obvinění, že elektrárny nebyly dokončeny „ani zčásti“ a vydáním licencí získaly nárok na výkupní cenu 12.150 Kč/GWhod. Ve skutečnosti elektrárnám, vybudovaným nákladem 1,3 mlrd Kč s použitím miliardového úvěru, chyběly do úplnosti v den vydání licencí jen drobné nedodělky v hodnotě cca 60 tis. Kč a právní nárok na vysokou výkupní cenu nezískaly. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací slova „ani zčásti“ z výrokové věty rozsudku vypustil.
Krajský soud v Brně senátem předsedy Aleše Novotného nadělil oběma dámám stejně: 8,5 roku odnětí svobody. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací senátem předsedy Ivo Lajdy Alenu Vitáskovou zprostil obžaloby, ale Michaele Schneidrové pouze trest snížil na „pouhých“ sedm let, „vylepšených“ peněžitým trestem.
Michaela Schneidrová se měla provinit tím, že jako ředitelka licenčního odboru ERÚ zastavila řízení o povolení obnovy licenčního řízení, které hypoteticky mohlo vést k odnětí „silvestrovských“ licencí. Alena Vitásková pak tím, že jí ve „zločinném“ jednání nezabránila.
Kdyby nebyla obviněna Michaela Schneidrová, nevznikla by záminka k trestnímu stíhání Aleny Vitáskové.
Michaela Schneidrová má smůlu: je klíčovou pozicí ve štvanici na Alenu Vitáskovou.
Krajský soud v Brně v tomto případě předvedl, jak si představuje spravedlnost. Před Michaelou Schneidrovou se stejného „zločinu“ dopustil její předchůdce ve funkci Jaroslav Vítek. Od soudu odešel s podmíněným trestem tří let odnětí svobody.
Mezi skutky obou „zločinců“ jsou podstatné rozdíly. Michaela Schneidrová zaštítila elektrárny, které byly prakticky dokončené. V případě Jaroslava Vítka naproti tomu šlo o elektrárny, které v době vydání licencí byly ve fázi zrodu. Rozdíly byly i ve vlastnících elektráren: v případě Jaroslava Vítka patřily společnosti ČEZ, zatímco Michaela Schneidrová pomohla soukromému vlastníkovi – Z Group Steel Holdingu „slováckého miliardáře“ Zdenka Zemka a jeho rodiny. Je to pozoruhodný projev smyslu pro přiměřenost trestů: čím horší skutek, tím mírnější trest.
Jaroslav Vítek se s mírným trestem nespokojil: podal odvolání, jemuž Vrchní soud v Olomouci nevyhověl. Oslovil pak Nejvyšší soud ČR dovoláním. Nejvyšší soud rozhodl již 29.srpna 2018: zrušil rozhodnutí nižších soudů a vrátil věc na Krajský soud v Brně s právním výkladem, jenž sotva dovolí rozhodnout nově jinak než zproštěním. Jeho právní úvahy jsou velmi přesně použitelné pro přehodnocení rozsudků nad Michaelou Schneidrovou.
Dovolání podala z vězení také Michaela Schneidrová. V něm současně požádala Nejvyšší soud, aby předběžným opatřením přerušil výkon jejího trestu až do meritorního rozhodnutí.
Když vyšlo na světlo světa rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci Jaroslava Vítka, předpokládali jsme, že během několika dnů soud přeruší Michaele Schneidrové výkon trestu, protože má-li splnit podmínku předvídatelnosti soudních rozhodnutí, sotva může výhledově rozhodnout v její věci odlišně od případu Jaroslava Vítka.
Nestalo se ale vůbec nic. A mám obavy, že Nejvyšší soud ČR předvede pokřivenou představu o tom, jak má vypadat předvídatelnost, nestrannost a spravedlnost jeho rozhodnutí: dovolání nevyhoví a předseda senátu si umyje ruce a s pocitem dobře vykonaného díla odejde do důchodu. Vyhověním jejímu dovolání by se totiž znemožnilo vyhovění dovolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana v neprospěch Aleny Vitáskové, neboť jeho nesmyslnost by se nedala zakrýt žádnými formálně právními floskulemi. A „dáma, která se nikdy nevzdá“, musí přece být konečně pokořena a potrestána: v prvé řadě za to, že po dobu šesti let nedovolila zvyšování cen elektřiny, čímž přiškrtila penězovody, na nichž jsou svými benefity navázáni bossové energetické mafie, za druhé proto, že bez ohledu na své nejisté postavení čekatelky na rozhodnutí o dovolání vyzývá k odvolání Pavla Zemana z funkce nejvyššího státního zástupce.
Případnou rozdílnost přístupů Nejvyššího soudu ČR ke kauzám Jaroslava Vítka a Michaely Schneidrové by pravděpodobně napravil Ústavní soud, ale do té doby by uteklo hodně času a oběma pronásledovaným by mezitím vznikla nenapravitelná škoda.
Někomu se může zdát, že „maluji čerta na zeď“ předčasně. Obavy ale vyvolává sama skutečnost, že Nejvyšší soud ČR se sám, bez upozornění z vnějšku, nepozastavil nad rozdílností závažnosti „zločinů“ a trestů obou odsouzených a nesjednotil bez průtahů právní názor na oba případy. Od konce srpna na to měl přebytek času a lidská svoboda je nad zlato. Ukáže-li se nakonec, že za trváním na věznění Michaely Schneidrové není nic než stav řízení soudu, v němž neví pravice, co dělá levice, bude to příjemné zjištění.
↧
Ztratili se na mapě: Česká republika má čelit "ruské agresi" v Arktidě
4. 12. 2018 russian (kráceno)
Praha je vyzvána, aby zvýšila výdaje na obranu proti "ruské agresi" v Arktidě. Příslušnou zprávu, s níž se agentura RT seznámila, připravila Mary Thompson-Jonesová, bývalá zástupkyně hlavy americké diplomatické mise v České republice, v rámci mezinárodního sympozia "Česká zahraniční politika" na ministerstvu zahraničí ČR. Dokument uvádí, že podporu západním zemím, které mají přístup k Arktidě, by měly poskytnout pozemní a letecké síly středoevropského státu. Podle názoru expertů se USA pokoušejí využít jakoukoli záminku, aby přiměly své spojence k tomu, aby vydávaly více prostředků na obranu, přičemž Washington nebere v úvahu jejich zájmy. Analytici zdůrazňují, že nárůst ruské vojenské přítomnosti v Arktidě je reakcí na nepřátelské jednání západních zemí.
Česká republika byla vyzvána k větším investicím do obrany, aby čelila "ruské agresi" v Arktidě. Je to uvedeno v materiálu publikovaném v rámci X. mezinárodního sympozia "Zahraniční politika ČR - výhled pro budoucnost" na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Současně je uvedeno, že akce je podporována velvyslanectvím USA.
"Česká republika by měla společně se zeměmi Dálného severu a Arktidy, které jsou také členy NATO, čelit ruské agresi nenámořními prostředky - pomocí pozemních a vzdušných sil. K tomu musí Česká republika zvýšit výdaje na obranu, "píše se v dokumentu...
Přehled připravila Mary Thompson-Jonesová, bývalá pracovnice amerického ministerstva zahraničí. V roce 2009 pracovala jako chargé d'affaire Amerického velvyslanectví v Praze. Ve své zprávě diplomatka doporučuje, aby české orgány sledovaly i zahraniční investice Ruska a Číny. Toto má údajně ujistit, že tyto investice nepředstavují hrozbu pro bezpečnost a strategické cíle západních zemí.
Dále je uvedeno, že Rusko je silněji než ostatní země "zachváceno myšlenkou vlastního arktického dědictví".
Kurz na zadržování
Zpráva také hovoří o "hrozbách" Ruska pro země v oblasti Arktidy a pobaltské země. Diplomatka tvrdí, že Kreml již údajně provedl řadu vojenských akcí proti těmto státům.
"Svými kybernetickými útoky Rusko vytváří problémy pro země Arktidy a Pobaltí a není vůči nim zrovna nejlepším sousedem: narušuje také vzdušný prostor jiných zemí, zastrašuje pobaltské státy a aktivuje působení svých ponorek, píše diplomatka. "Švédsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva často zažívají napětí kvůli aktivitám Ozbrojených sil Ruska poblíž nebo v jejich teritoriálních vodách".
Současně podle Thompson-Jonesové působení Ruska údajně donutilo Švédsko a Finsko, které nejsou členy NATO a zachovávají neutralitu, aby se spřiblížily k aliancí. To se odráží v provádění společných cvičení a poskytování infrastruktury pro manévry vojenského bloku.
Zapojováním Švédska a Finska do účasti rozsáhlých cvičení aliance pokračuje ve svém kurzu na zadržování Ruska, vysvětlila dříve mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marie Zacharová.
"Činnost Severoatlantické aliance považujeme za pokus využít vojensko-politického potenciálu Finska a Švédska k realizaci vlastních konjunkturních cílů při zadržování Ruska na základě úplně vymyšlených a smyšlených záminek", uzavřela.
I přes pokusy Západu o zostření vztahů mezi Ruskem a jeho sousedy se však Finsko vyjadřuje pro pokračování dialogu s Moskvou.
"Máme dlouhou hranici a jsme zvyklí pracovat s Ruskem. Zdá se mi, že existuje taková představa, že se Finsko bojí Ruska, ale není to tak: jsme zvyklí žít spolu s Ruskem jako sousedi", uvedl předseda vlády Juha Sipilá v projevu v Ekonomickém klubu v USA.
Spolupráce s Moskvou na arktických otázkách je ve Finsku považována za záruku zachování míru v Arktidě. To v rozhovoru s RT řekla finská europoslankyně Liisa Yakonsaari.
"Doufám, že budeme pokračovat v konstruktivních a produktivních vztazích (s Ruskem - pozn.RT ). Zejména bych chtěla upozornit na vysokou úroveň arktického výzkumu v Rusku. Musíme zachovat duch severní spolupráce. Zatím díky spolupráci, vzájemnému respektu a dialogu zůstává Arktida mírovým regionem", řekla politička.
Marné snahy
Zpráva americké diplomatky také Praze doporučuje, aby jako pozorovatel vstoupila do Arktické rady - mezinárodního fóra sedmi arktických zemí a Švédska a také 12 států, které jsou pozorovateli.
Rada realizuje programy na ochranu životního prostředí, rozvoje regionu a sociální podpory obyvatel Arktidy. V roce 2021 bude předsedou organizace Rusko.
Experti se domnívají, že účast České republiky v Arktické radě nebude mít vliv na politický kurz Moskvy.
"Sázka na organizace, jejichž prostřednictvím je možné na Rusko vyvíjet tlak, je marná snaha. Známe naše hranice, podporujeme dodržování svrchovanosti a zabýváme se svými záležitostmi - zkoumáme Arktidu", konstatoval politolog Leonid Poljakov.
Strategická role
Hlavní prioritou Ruska v Arktidě je výroba. 10% HDP země tvoří výsledky podniků v tomto regionu. Arktida hraje pro Rusko strategickou roli, řekl dříve ruský prezident Vladimír Putin.
"Dnes posilujeme svou přítomnost v regionu, provádíme vědecko-výzkumné iniciativy, rozsáhlé programy pro hospodářský a ekonomický rozvoj a realizujeme ambiciózní projekty v oblasti infrastruktury", uvedl prezident.
Dále dodal, že je důležité chránit životní prostředí, "zachovat přirozenou rozmanitost polárních území a jejich bezprostředního okolí".
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧
Porošenkova Armada jde ke dnu
5. 12. 2018
Srážka mezi ukrajinským a ruským loďstvem v prostoru Kerčského průlivu, jenž spojuje Azovské moře a Černé moře nás opět posunula o kousek blíž k cizí válce. Výsledek incidentu je ilustrativní z více pohledů a kromě získání další účelové propagandistické podpory ze strany NATO a EU pro Ukrajinu spíše potupný. Mohli bychom mluvit o neslavném konci Porošenkovy Armady, která sice nešla ke dnu jako španělské invazní loďstvo v sedmnáctém století, či jako nedávno válečná loď evropského státu NATO s genderově feministickou posádkou po srážce s tankerem za bílého dne.
Nicméně tonoucí Armadu připomíná celá Ukrajina, která zajímá EU a NATO pouze jako válečné nástupiště proti Rusku. Ilustrativní je z tohoto hlediska fakt, že na výrobní projekt na Ukrajině nedá nikdo v EU úvěr. Na druhé straně cizinci ve velkém skupují tamní půdu. Bývalá obilnice Evropy by se mohla dostat do situace, že neuživí ani vlastní, stále ubývající obyvatelstvo.
Komická námořní bitva
Tři malá ukrajinská plavidla, jedno oficiálně civilní remorkér, v jejichž posádce se nalézali rovněž agenti ukrajinské tajné služby, vplula do ruských vod, byla atakována ruským námořnictvem a zajata. Zde je třeba uvést, že podle mezinárodního práva existují oficiálně uznávané pobřežní vody do vzdálenosti 12 nautických mil od břehu (hruba 22 km), takzvaná Přilehlá zóna, což je dalších 12 nautických mil (dohromady téměř 45 km) a Ekonomická zóna, což je 200 nautických mil od břehu. Vzdálenost mezi ruským břehem a pobřežím Krymu je mnohonásobně kratší, než pobřežní vody. Nad tímto prostorem se rovněž nalézá most, který spojuje Rusko s Krymem a nese neoficiální jméno Putinův most. V roce 2003 byla z důvodu propletence ruských a ukrajinských vod podepsána smlouva mezi oběma zeměmi, z níž vyplývá, že průjezd válečných lodí druhé strany kerčskou úžinou a vodami bude hlášen předem. Vstup Krymu do Ruské federace situaci poněkud upravil, ale i kdyby zůstal poloostrov ukrajinský, povinnost hlášení by zůstala. Ruská strana tvrdí, že ukrajinská strana průjezd nehlásila, Ukrajinci tvrdí opak. Při zásahu ruských lehkých hlídkových plavidel došlo k poškození ukrajinského remorkéru taranováním a celkově byli lehce zraněni dva ukrajinští námořníci. Lodě byly zajaty a následně předány na Krym. Obdobný incident není první. Opakovaně docházelo k napadání ruských lodí ukrajinským námořnictvem a jedna byla zabavena, protože podle ukrajinské strany vplula do ukrajinských vod a byla dříve registrována na Krymu. Kolem toho ovšem povyk propagandy EU a NATO nenastal.
Cílem propagandistické kritiky se stal rovněž most, k jehož zničení vyzýval americký novinář. Vzhledem k opakovaným teroristickým akcím ukrajinské tajné služby v oblastech Doněcka a Luhanska je něco takového zcela reálné. Nelze se proto divit, že ruské námořnictvo kontroluje lodě proplouvající kerčskou úžinou, což je samozřejmě zdržuje. Kdyby se politici EU soustředili na mírové urovnání občanské války na Ukrajině a zastavili protiruskou válečnou psychózu v médiích a hybridní válku proti Rusku, podobné problémy by nevznikaly. Bohužel jim jde stejně jako v Sýrii, nebo v Afghánistánu právě o to, aby problémů přibývalo a konflikt se protahoval. A to se v prvním bodě atlantické smlouvy píše o mírovém řešení problémů. Jen pro informaci, podobný plavební řád jako v kerčské úžině je nedaleko, konkrétně v prostoru Bosporu a Dardalel, kde musí být rovněž ohlašován průjezd válečných lodí Turecku, které má právo kontroly.
Dále se objevily námitky, že most neumožňuje proplouvat kontejnerovým lodím Ro-Ro, které se pod něj nevejdou. K tomu následuje mediální povyk o tom, že 85 % ukrajinského exportu se realizuje po moři. Ve většině případů se jedná o propagandistickou mistifikaci. Především většina ukrajinského námořního exportu se provádí z Oděsy, která je mimo Azovské moře a Krym, nikoli z Mariupolu, či Berdjanska v Azovském moři. Naložená kontejnerová loď pod mostem propluje, snad až na jednotlivé výjimky. Nicméně v případě prázdné lodě, která může mít ponor o deset i více metrů menší, a tudíž vyčnívá výše nad hladinu, existuje jednoduché řešení, o němž protiruská propaganda nemluví. Všechny tyto lodě mají zátěžové komory, které lze naplnit vodou, čímž se ponor zvýší, v případě potřeby, až na úroveň takzvané vodorysky, jako v případě plného naložení. Tyto komory se naplňují například před bouří, nebo velkým vlnobitím, kdy by hrozilo převržení nestabilního plavidla s vysokým těžištěm. Jedná se tedy z velké části o účelovou výmluvu, nicméně nadšeně zneužívanou protiruskou propagandou.
Musíme se ptát, proč ukrajinské velení poslalo svoje lodě s velkou pravděpodobností na provokativní plavbu. Důvody jsou hned dva, a to mezinárodně politického rázu. Především zde byla snaha o zviditelnění před setkáním Putina a Trumpa, případně snaha o vyvolání sporu mezi nimi. Dále se blíží prezidentské volby na Ukrajině, kde bez ohledu na válečnou a nacionalistickou propagandu šance prezidenta Porošenka stále klesají. Proto se mu hodí vyhlásit vyjímečný stav, což umožňuje odsunutí voleb. Podle svědků sice chodí v posledních letech k volbám už jen staré báby, protože chlapi jsou okamžitě chytáni, dostanou povolávací rozkaz a jsou eskortováni do kasáren, ale to už asi nepomáhá. Zoufalý nedostatek vojáků dává za pravdu obtížně prověřitelným informacím, které se vyskytly na internetu, že počet obyvatel Ukrajiny, která je v současnosti nejchudší zemí Evropy s dlouhodobě nejnižší porodností, klesl ze 40 milionů v roce 2001 na současných 26 milionů. Takové tvrzení lze obtížně dokázat, ale faktem je, že kolem pěti milionů Ukrajinců pracuje trvale v zahraničí, z toho zhruba 40 % v Rusku (!) a tento proud spíš zesiluje. Nelze se divit, že chybí vojáci, zvlášť když se podle svědectví z Polska, Slovenska a Maďarska skrývají na jejich území tisíce mladých Ukrajinců před odvodem. Kromě toho další desítky tisíc se snaží získat s odkazem, na historický vývoj území Maďarské občanství. Je evidentní, že stále více Ukrajinců už nemůže současný blahobyt vydržet. Ptal jsem se jednoho ukrajinského řemeslníka, který pracuje a dobře si žije v Praze, proč emigroval. Dozvěděl jsem se, že Ukrajinu si rozdělilo šest rodin oligarchů, kteří chtějí, aby na ně ti ostatní dřeli zadarmo. Někteří Ukrajinci u nás nadávají na Rusko, nicméně za Porošenka a spol. nejde domů bojovat nikdo a těžce hledají k vysvětlení tohoto rozporu výmluvy. Ilustrativní je fakt, že na Krym v letošním roce dorazilo se rekreovat 1,6 milionu Ukrajinců. Bez nacionalistického povyku, zbraní, pochodní a trojzubců. Zdá se, že bez válkychtivé vlády v Kijevě a její podpory ze strany EU a NATO by se situace brzy srovnala.
Ukrajina a protiruská propaganda
Na závěr bychom měli uvést na pravou míru některé bludy o Ukrajině, které dlouhodobě šíří v rámci protiruské propagandy a válečné psychózy mnohá česká média. Stejnými výmysly jsou mnoho let krmeni Ukrajinci. Především Ukrajina historicky neexistovala jako samostatný stát před rozpadem SSSR. Název Ukrajina vymyslela rakouská tajná služba s cílem rozeštvávání obyvatel ruské monarchie v době první světové války, protože Rusko bojovalo na straně spojenců. Do té doby se Ukrajina jmenovala Malá Rus, či Malorusko. Ukrajinci jsou součástí ruského slovanského etnika tvořeného Velkorusy, Malorusy a Bělorusy. Německo v době první světové války pro změnu financovalo Lenina a další země, především USA Trockého se stejným cílem rozbití Ruska. Již v roce 1914 byla v Moskvě s německou podporou vytvořena národnostní kancelář vytvářející Ligu neruských národů Ruska s cílem rozeštvávání občanů carské monarchie a vytváření revolučních nálad. Ukrajinci a Ukrajina byli uznáni až sovětskou vládou Lenina na základě práva národů na sebeurčení. Mimochodem, podle stejného práva uznalo tehdejší Sovětské Rusko právo na samostatnost i pro české země, dávno před spojenci.
Hladomory na Ukrajině zavinilo koncem první světové války a v době občanské války především vyrabování země německou a rakouskou armádou. Německo chtělo vytvořit z Ukrajiny vazalský stát, případně svoji kolonii v rámci projektu Mitteleuropy se zaměřením proti Rusku s cílem války ukrajinských Slovanů, proti ruským Slovanům. To se podařilo realizovat až v současnosti. V době německé okupace, kterou podporovali tamní nacionalističtí vůdci Skoropadskij a Petljura vypukla na Ukrajině občanské válka, v jejímž rámci bylo zabito 22 000 německých vojáků a 30 000 kolaborantských ozbrojenců. Proto zde muselo Německo udržovat armádu v počtu kolem milionu vojáků, kteří chyběli na západní frontě. Německo tedy prohrálo první světovou válku díky svému imperialismu, kolonialismu a tažení na východ. Značnou část Ukrajiny a polovinu Litvy okupovalo s pomocí především Francie Polsko po vítězné válce se SSSR v roce 1921. Válka byla zahájena polským tažením na Ukrajinu v roce 1919, které bylo provázeno otřesnými zvěrstvy proti Ukrajincům. Rudá armáda zahnala Poláky zpět až k Varšavě, ale tam byla roku 1921 odražena. Polský ministr zahraničí Dmowski označil Ukrajinu za organizovanou anarchii, která není státem. V polských zajateckých táborech zahynulo 60 000 ruských a ukrajinských vojáků.
Pozdější hladomor v třicátých letech se nelišil od hladomorů v jiných částech SSSR, který, mimo jiné, zavinilo brutální vymáhání splátek úvěrů z Británie a Německa ve formě právě exportu obilí po dvou neúrodných letech, a to pod sankcemi. Nicméně současná propaganda mluví pouze o hladomorech na Ukrajině a označuje je dokonce za záměrně vyvolané. Jako další důvod propaganda uvádí rekvizice obilí pro vývoz do zahraničí. Realita je taková, že podle ukrajinských vědců se v roce 1931 urodila třetina obilí ve srovnání s předchozími lety a v roce 1932 byla ztráta 40 %. Hlavními platidly do zahraničí byly ropa, dřevo, kožešiny, případně zlato a umělecké předměty. V roce 1932 byl plán výkupu obilí na Ukrajině snížen o 30 %. Vykoupené, případně rekvírované obilí směřovalo především do strategických zásob na pokrytí problémů v neúrodných letech, nikoli na export. V krizovém roce 1932 se export obilí snížil na méně, než polovinu, přičemž konkrétně Ukrajina dostala ze státních rezerv pomoc, která objemově tvořila 160 % exportu obilí. Problém byl v tom, že rolníci obilí zatajovali a část byla rozkradena. Na hladomoru se podepsala i špatná organizace dopravy potravin.
Druhou světovou válku, především slasti německé okupace a odvážení obyvatel na otrocké práce do Německa nepřežilo více, než čtyři miliony Ukrajinců z celkově 26 až 29 milionů obětí v celém SSSR. Zrádců a zločinců, kteří spolupracovali s okupanty, sloužili v divizi SS Galicien, další jako dozorci v nacistických vyhlazovacích táborech a pořádali pogromy na Poláky, Rusy a Židy, místy i na Volyňské Čechy bylo celkem méně, než čtyřicet tisíc. Ukrajinci se v současné době prohlašují z neznámého důvodu za nejevropštější národ, ale také jsou v Evropě největšími antisemity, evidentně na základě tradice. Nicméně mnozí odborníci srovnávají současnou Ukrajinu spíše s africkými státy. Ukrajinci vítali Rudou armádu potupující na západ jako osvoboditelku a miliony z nich v ní sloužily. Ukrajina získala mezinárodní statut až díky Stalinovi po druhé světové válce a stala se členskou zemí OSN. Kromě toho Ukrajina získala po válce rozsáhlá území západně od svých hranic. Chruščov, který se již v meziválečném období prezentoval jako Ukrajinec, předal Ukrajině v roce 1954 Krym a zvláštní oblast Sevastopol v rozporu s ústavou SSSR. Předání Krymu bylo právně neplatné, protože k něčemu takovému neexistoval prováděcí zákon (muselo by se vypsat referendum podle článku 33 Ústavy SSSR, což se nestalo) a předání odhlasovalo méně, než polovina členů tehdejšího Prezídia Nejvyššího sovětu. Sevastopol se stal součástí Ukrajiny až podle ukrajinské ústavy z roku 1996. Můžeme tedy mluvit spíš o nezákonné ukrajinské okupaci Krymu od roku 1954.
Rovněž rozpuštění SSSR v Bělověžském pralese, které vedlo k vzniku samostatného státu Ukrajina, bylo v rozporu s ústavou. V roce 1991 se na Krymu konalo referendum, které jednoznačně požadovalo setrvání Krymu jako autonomní republiky v tehdejším SSSR, následně v Rusku s výsledkem 93,26 %. Nicméně Gorbačov ani Jelcin neměli pro svoje občany pochopení. Ruský zásah do situace na Krymu v roce 2014 pravděpodobně zabránil občanské válce, vraždění a etnickým čistkám proti Rusům, které jsme mohli vidět v Oděse a na Donbasu. Rusko tak prosadilo první z lidských práv, tedy právo na život za doprovodu nenávistné propagandy EU a NATO. V referendu 16. března 2014 hlasovalo 96,77 % obyvatel Krymu pro nezávislost na Ukrajině a vstup do Ruské federace. Na Krymu zůstala i naprostá většina ukrajinských vojáků a policistů. Svobodné konání referenda, bez nátlaku na účastníky se nepodařilo zpochybnit a potvrdili to i zahraniční pozorovatelé.
Nepředpokládám, že by někdo chtěl, aby se Ukrajina vrátila do podřízenosti Ruska a přejme Ukrajincům jejich rozkradenou chiméru svobody a evropskosti. Rusko by okupací Ukrajiny nic nezískalo, není tam nic, co by v Rusku nebylo. Nacionálně zapálení Ukrajinci by měli přát stejné právo na sebeurčení rovněž obyvatelům Krymu, Doněcka a Luhanska, kteří zase nechtějí být Ukrajinci, protože jsou Rusové. Je to smutný následek dlouhodobé práce především německé, později americké propagandy. Opravdu ilustrativní je, že státy EU a NATO, které se vždy a všude ohánějí listinou základních lidských práv a svobod a svobodou vůbec, se jí v přístupu ke Krymu, Doněcku a Luhansku neřídí. Dávají přednost územnímu principu před názory a zájmy lidí, kteří na něm žijí. Zároveň rovněž pohrdají, v tomto případě, na rozdíl od narkomafiánských států islámských teroristů v Bosně a Kosovu, právem národů na sebeurčení. Politikům a propagandě takzvaného západu chybí i prostý smysl pro spravedlnost, o prosazování míru a ochraně lidských životů nemluvě.
Něco takového je samozřejmě velmi nebezpečné i z hlediska naší země, která se v roce 1918 rovněž osvobodila na základě práva národů na sebeurčení, bez ohledu na Rakousko, přičemž svobodu pro Slovensko bylo nutno vybojovat. Jsem opravdu zvědav, jak se Ukrajina a její supervlastenečtí vůdcové postaví k migračnímu impactu. Aby se nakonec miliony Ukrajinců pracujících v zahraničí nedostali do nebezpečí, že se mohou vracet na Afroukrajinu.
↧
Smutné přiznání Evropské komise
Erik Best5.12. 2018 fw
Uniklý posudek právníků Evropské komise je devastující nejen pro Andreje Babiše, ale i pro samotnou Evropskou unii. Dokument popisuje, jak může Babiš zneužívat peníze z evropských fondů ve vlastním komerčním zájmu. To logicky znamená, že kterýkoli jiný premiér členské země může ze svého titulu zneužívat evropské peníze za účelem získání osobní či politické výhody pro sebe nebo kohokoliv dalšího.
Posudek prozrazuje, že Evropská unie není schopna kontrolovat využívání evropských fondů, a vlastně ani nechce, pokud jsou dodržována formální pravidla o střetu zájmů. To už je skoro stejné jako přiznat, že zneužívání evropských peněz politiky je zabudováno do systému jako nástroj Bruselu k získání politické podpory pro koncepty a projekty, které by racionální člověk s dobrými úmysly nikdy nemohl přijmout. Pokud by Babiš předal Agrofert českému nebo slovenskému „rivalovi” podobným způsobem, jakým Lakshmi Mittal přihrává společnost ArcelorMittal Ostrava Sanjeevu Guptovi, žádný střet zájmů by neexistoval a všechno by bylo prostě príma.
↧
↧
Pravda o vodě: Jak lze „vyhnat“ koncerny nebo překupníky od vody? (VIDEO)
5. 12. 2018 Outsidermadia
Proč PAŘÍŽ převzala správu vody od koncernů?
V Paříži převzali vodu zpět do správy městské společnosti a Veolia a Suez dostaly v Paříži padáka. Proč? To vysvětluje místostarostka Paříže. Výhody? Veřejná zpráva umožní dlouhodobé investice. Koncernům se nevyplatilo investovat (hahaha)
Veřejný správce může činit rozhodnutí i investice na dlouhá léta a není povinován odvádět zisky. Ředitel Veolie údajně seřval starostu Paříže, že když Veolie nemá Paříž, tak nedostane kontrakty v cizině. V ČR tato logika neplatí? Samozřejmě, že platí. Naši „politici“ ale přemýšlí jinak. Mají jiné priority a zájmy. Jaké a pro koho pracují?
↧
Protiruská válečná propaganda německého militarismu a pravice
5. 12. 2018 KENFM.DE a PrvníZprávy
Antikomunismus podle Thomas Manna byl základním prvkem jeho doby ve 20. století. Nacisté vykonstruovali židovsko-bolševické světové spiknutí. Podle nich to nebezpečí bylo právě spojení Sovětského svazu se světovým židovstvem.
Antikomunismus podle Thomas Manna byl základním prvkem jeho doby ve 20. století. Nacisté vykonstruovali židovsko-bolševické světové spiknutí. Podle nich to nebezpečí bylo právě spojení Sovětského svazu se světovým židovstvem.
Německý císař Vilém prohlásil ruskou mobilizaci za útok na Německou říši a přispěl tak k rozpoutání první světové války na základě této lži.
Hitlerův útok na Sovětský svaz "Operace Barbarossa" měl zachránit evropskou kulturu. Operací Barbarossa spustil Hitler nejnebezpečnější kampaň všech dob, která pod heslem "Spálená Země", zanechala za sebou zhruba 27 milionů mrtvých sovětských občanů. Ze všech těchto zločinů Německa se svět nevzpamatoval dodnes. Je to jen proto, že jedním z výsledků války je jaderné zbrojení.
Aliance NATO byla vždy „oprávněna“ vydávat falešné zprávy o sovětské hrozbě a uvedená fakta byla vždy opakem skutečnosti, tak jako všechny zprávy na Západě vysoce respektovaného mírového výzkumného institutu SIPRI. Naštěstí si toho někteří kritičtí současníci všimli. V důsledku toho se stále více v Německu šíří výhrady k válečné propagandě.
Na konferenci NATO v Essenu v roce 2015 pod názvem „Strategická komunikace“ se hledaly způsoby, jak zmařit úspěch mírového hnutí.
Úspěchy mírového hnutí od 80. let mají stále vliv. Tehdy to byl boj proti lži o údajné potřebě hrozit jadernými raketami z Evropy Sovětskému svazu, především z Německa. Aby tuto lež podpořila, tak Aliance nepočítala britské a francouzské systémy - na rozdíl od Sovětského svazu. Z toho vyústila propaganda do lži potřebné odpovědi.
NeoPresse: Leyenová k Rusku – ničí úspěchy civilizace!
V případě Novičok-Skripal NATO bez důkazů stupňuje propagandu a sankce proti Rusku, zatímco v případě vraždy novináře Chášukdží ho NATO se přece nevzdá sto miliardové zbrojní dohody se Saúdskou Arábií a to je zarážející.
Stejně rychle vyhodnotili důstojníci NATO a významní politici z pravicového / konzervativního tábora včetně Zelených a některých sociálních demokratů, včetně německého ministra zahraničí Maase, aktuální dění v přední části Azovského moře a eskalující kroky vládnoucího Porošenka.
V důsledku toho se podpora Zelených a celá německá podpora plynovodu v Baltském moři z Ruska na německé pobřeží zastaví , pokračující eskalace napětí má za následek, že USA by mohly dosáhnout v dodávkách zkapalněného plynu na konkurenční výhodu.
Je to všechno o ekonomice: USA chtějí zabránit sblížení západní Evropy s Ruskem všemi prostředky. Chtějí rozšířit svou dominanci politicky a ekonomicky. Vojensko-průmyslový komplex chce co možná nejvíce naplnit dvouprocentní podíl vojenských výdajů členských států NATO, které jsou již v současné době asi 15 krát vyšší než vojenské výdaje Ruska.
Když si člověk uvědomí důsledky vojenské eskalace zahrnující jaderné zbraně, tak je eskalace pro lidstvo velmi nebezpečná. Navíc by mohly jaderné elektrárny v možných bojových zónách umožnit gangům, které nedisponují jadernými zbraněmi, proniknout do jaderného pekla. Pak už dalších sto tisíc let nikdo tady člověka neuvidí. Toto riziko vyžaduje absolutní deeskalaci a mírovou politiku. Německo je povinno postavit se za mír v Evropě a brát v úvahu bezpečnostní zájmy všech států.
Hitlerův útok na Sovětský svaz "Operace Barbarossa" měl zachránit evropskou kulturu. Operací Barbarossa spustil Hitler nejnebezpečnější kampaň všech dob, která pod heslem "Spálená Země", zanechala za sebou zhruba 27 milionů mrtvých sovětských občanů. Ze všech těchto zločinů Německa se svět nevzpamatoval dodnes. Je to jen proto, že jedním z výsledků války je jaderné zbrojení.
Aliance NATO byla vždy „oprávněna“ vydávat falešné zprávy o sovětské hrozbě a uvedená fakta byla vždy opakem skutečnosti, tak jako všechny zprávy na Západě vysoce respektovaného mírového výzkumného institutu SIPRI. Naštěstí si toho někteří kritičtí současníci všimli. V důsledku toho se stále více v Německu šíří výhrady k válečné propagandě.
Na konferenci NATO v Essenu v roce 2015 pod názvem „Strategická komunikace“ se hledaly způsoby, jak zmařit úspěch mírového hnutí.
Úspěchy mírového hnutí od 80. let mají stále vliv. Tehdy to byl boj proti lži o údajné potřebě hrozit jadernými raketami z Evropy Sovětskému svazu, především z Německa. Aby tuto lež podpořila, tak Aliance nepočítala britské a francouzské systémy - na rozdíl od Sovětského svazu. Z toho vyústila propaganda do lži potřebné odpovědi.
NeoPresse: Leyenová k Rusku – ničí úspěchy civilizace!
V případě Novičok-Skripal NATO bez důkazů stupňuje propagandu a sankce proti Rusku, zatímco v případě vraždy novináře Chášukdží ho NATO se přece nevzdá sto miliardové zbrojní dohody se Saúdskou Arábií a to je zarážející.
Stejně rychle vyhodnotili důstojníci NATO a významní politici z pravicového / konzervativního tábora včetně Zelených a některých sociálních demokratů, včetně německého ministra zahraničí Maase, aktuální dění v přední části Azovského moře a eskalující kroky vládnoucího Porošenka.
V důsledku toho se podpora Zelených a celá německá podpora plynovodu v Baltském moři z Ruska na německé pobřeží zastaví , pokračující eskalace napětí má za následek, že USA by mohly dosáhnout v dodávkách zkapalněného plynu na konkurenční výhodu.
Je to všechno o ekonomice: USA chtějí zabránit sblížení západní Evropy s Ruskem všemi prostředky. Chtějí rozšířit svou dominanci politicky a ekonomicky. Vojensko-průmyslový komplex chce co možná nejvíce naplnit dvouprocentní podíl vojenských výdajů členských států NATO, které jsou již v současné době asi 15 krát vyšší než vojenské výdaje Ruska.
Když si člověk uvědomí důsledky vojenské eskalace zahrnující jaderné zbraně, tak je eskalace pro lidstvo velmi nebezpečná. Navíc by mohly jaderné elektrárny v možných bojových zónách umožnit gangům, které nedisponují jadernými zbraněmi, proniknout do jaderného pekla. Pak už dalších sto tisíc let nikdo tady člověka neuvidí. Toto riziko vyžaduje absolutní deeskalaci a mírovou politiku. Německo je povinno postavit se za mír v Evropě a brát v úvahu bezpečnostní zájmy všech států.
↧
Ať žijí ruští a čínští špióni…
Jiří Vyvadil
5.12. 2018 Rukojmí
Váhal jsem, zda zareagovat na tu trdlovinu s ruskými a čínskými špióny, kteří se do nás podle Jakoba Jandy zabořili tak jako nikdo. Já chápu, že Jakub Janda spojuje evropské hodnoty tvrdým pornem, ale tento příměr mne fakt pobavil.
Je vtipná invence našich tajných služeb, která požadují tvrdé zásahy proti Rusku, se kterým nás váže velmi kvalitní Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsaná Václavem Havlem a Borisem Jelcinem. Jen ať si ji baba Langšádlová najde a ať si ji najdou i pirátští rusofobové. Inu porušujeme ji ve všem, od faktu, že jsme upustili od pravidelných konzultací až po fakt, že nepečujeme o památníky těch, kteří nás v roce 1945 osvobodili.
Nově naše tajné služby objevili nebezpečí Číny a zvláště hedvábné stezky. No to bych chtěl vidět, jak by pochodili v Německu, kdy Angela jezdí do Číny dvakrát do roka a má program učinit z Číny významnějšího obchodního partnera než jsou USA, protože těm se zkrátka už moc věřit nedá.
Skupina rusofóbních poslanců trpasličích odumírajících pravicových stran a nového probruselského , protiruského a protičínského hnutí Pirátů chce vytvořit jakousi vyšetřovací komisi, aby dál vyšetřila snad to, co BIS ještě nevyšetřila. Je jasné, že Langšádlová by rozhodně měla být její předsedkyní. To, že chce proti Rusku zahájit atomovou válku bez ohledu na důsledky svědčí o její průraznosti. Ale já bych přece jenom byl proto, aby ještě chvíli lidstvo přežilo, i když si to Langšádlová a určitě Bartoš nepřejí…
Každý tajná služba žije svým vlastním životem. CIA zlikvidovala fyzicky mnoho hlav států, které se USA nelíbily, podporovala mnoho převratů, kterým by Langšádlová a naši liberální Piráti tleskali ze všech sil, ale dnes už je skromná. Dnes chce jen odstranit svého prezidenta. Zatím neuspěla, ale dosud jsou vážná podezření, že kdysi zlikvidovala J.F. Kenedyho a možná se jim to podaří i nyní.
Jako metoda byla přijata téze o pronikání Ruska do voleb v USA na všech stupních. Pobavil mne ministr obrany USA MATIS, který pronesl, že opět nyní Rusko zasahovalo do jejich voleb.
To ovšem už je rafinovanost. Jak se následně ukázalo, Trump kromě udržení Senátu výrazně prohrál, ztratil 40 mandátů ve Sněmovně a 6 guvernérů. To jako Rusové podporovali Demokraty?
Souhlasím s protiruským liberálem čili fašistou Ondřejem Kundrou a stejně tak s poslancem Markem Bendou, že zpráva bezpečnostních služeb ukazuje na Zemana.
A já bych to posílil. Tajné služby prostě chtějí Zemana tak či onak zlikvidovat, jak se o to snaží CIA v USA u Trumpa. Následně by zřejmě chtěli připravit i odstranění Babiše připravit nástup dnešní opozice.
Protože mezi námi 3 z 5 oněch maličkých stran sítem voleb už neprojdou. Jediná cesta by byla cesta nějakého malého puče…
Je dobré o věcech přemýšlet a otevírat je.
Nevím jaký je rozpočet tajných služeb a kolik mateřských školek by se z něho postavilo. I kdyby jich bylo jenom pár, bylo by to pro tuto zemi plodnější a hlavně bezpečnější.
Je vtipná invence našich tajných služeb, která požadují tvrdé zásahy proti Rusku, se kterým nás váže velmi kvalitní Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsaná Václavem Havlem a Borisem Jelcinem. Jen ať si ji baba Langšádlová najde a ať si ji najdou i pirátští rusofobové. Inu porušujeme ji ve všem, od faktu, že jsme upustili od pravidelných konzultací až po fakt, že nepečujeme o památníky těch, kteří nás v roce 1945 osvobodili.
Nově naše tajné služby objevili nebezpečí Číny a zvláště hedvábné stezky. No to bych chtěl vidět, jak by pochodili v Německu, kdy Angela jezdí do Číny dvakrát do roka a má program učinit z Číny významnějšího obchodního partnera než jsou USA, protože těm se zkrátka už moc věřit nedá.
Skupina rusofóbních poslanců trpasličích odumírajících pravicových stran a nového probruselského , protiruského a protičínského hnutí Pirátů chce vytvořit jakousi vyšetřovací komisi, aby dál vyšetřila snad to, co BIS ještě nevyšetřila. Je jasné, že Langšádlová by rozhodně měla být její předsedkyní. To, že chce proti Rusku zahájit atomovou válku bez ohledu na důsledky svědčí o její průraznosti. Ale já bych přece jenom byl proto, aby ještě chvíli lidstvo přežilo, i když si to Langšádlová a určitě Bartoš nepřejí…
Každý tajná služba žije svým vlastním životem. CIA zlikvidovala fyzicky mnoho hlav států, které se USA nelíbily, podporovala mnoho převratů, kterým by Langšádlová a naši liberální Piráti tleskali ze všech sil, ale dnes už je skromná. Dnes chce jen odstranit svého prezidenta. Zatím neuspěla, ale dosud jsou vážná podezření, že kdysi zlikvidovala J.F. Kenedyho a možná se jim to podaří i nyní.
Jako metoda byla přijata téze o pronikání Ruska do voleb v USA na všech stupních. Pobavil mne ministr obrany USA MATIS, který pronesl, že opět nyní Rusko zasahovalo do jejich voleb.
To ovšem už je rafinovanost. Jak se následně ukázalo, Trump kromě udržení Senátu výrazně prohrál, ztratil 40 mandátů ve Sněmovně a 6 guvernérů. To jako Rusové podporovali Demokraty?
Souhlasím s protiruským liberálem čili fašistou Ondřejem Kundrou a stejně tak s poslancem Markem Bendou, že zpráva bezpečnostních služeb ukazuje na Zemana.
A já bych to posílil. Tajné služby prostě chtějí Zemana tak či onak zlikvidovat, jak se o to snaží CIA v USA u Trumpa. Následně by zřejmě chtěli připravit i odstranění Babiše připravit nástup dnešní opozice.
Protože mezi námi 3 z 5 oněch maličkých stran sítem voleb už neprojdou. Jediná cesta by byla cesta nějakého malého puče…
Je dobré o věcech přemýšlet a otevírat je.
Nevím jaký je rozpočet tajných služeb a kolik mateřských školek by se z něho postavilo. I kdyby jich bylo jenom pár, bylo by to pro tuto zemi plodnější a hlavně bezpečnější.
↧
Svět při středeční ranní kávičce Terezy Spencerové - Informační doplněk k hlavnímu proudu
5. 12. 2018 Facebook autorky
→ USA budují „nový liberální světový řád“, který západní civilizaci posune kupředu, oznámil v zásadním politickém projevu ministr zahraničí USA Mike Pompeo… čili, znovu je tu „Západ proti zbytku světa“… za hlavní překážky jsou označoványČína, Rusko a Írán, ale americkým účelům už neslouží ani OSN, Evropská a Africká unie nebo Organizace amerických států… NATO pod vedením USA je OK…
→ po slyšení s šéfkou CIA jsou američtí senátoři přesvědčeni, že příkaz k vraždě Džamála Chašúgdžího vydal osobně saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán…
→ Donald Trump uvítal prvotní náznaky smíru mezi francouzskou vládou a „žlutými vestami“; prý jen dokládají správnost jeho rozhodnutí odstoupit od klimatických jednání, neboť zvyšování cen energií je nanic…
→ Německo bude dál politicky podporovat projekt Nord Stream 2, tlumí „informační šumy“ německý ministr zahraničí… Rusko tvrdí, že i s tímto plynovodem není nutné rušit tranzit plynu přes Ukrajinu… šéf ukrajinské diplomacie Klimkin naopak soudí, že zrušení Nord Streamu 2 by byla „nejlepší antiruská sankce“…
→ Trump přistoupil k Putinovi a bavili se spolu asi 10-15 minut „na stojáka“… tak nějak Kreml popisuje schůzku prezidentů na summitu G20 v Buenos Aires… bavili se prý hlavně o „incidentu v Kerčském zálivu“…
-- záhada s čínským souhlasem zrušit dovozní cla na auta, o kterém po G20 mluvil Trump, je vyřešena… není to pravda…
→ Washington odkládá konec dohody o raketách středního a krátkého doletu… prý, že pokud Rusko během 60 dní přistoupí na jeho podmínky, bude smlouva fungovat dál… Rusko na americké podmínky podle všeho nepřistoupí, takže…
→ USA se v posledních dvou letech už 11krát pokusily vyjednávat s Teheránem, tvrdí íránský prezident Róhání… pokaždé byly odmítnuty, protože předkládaly nepřijatelně kapitulační podmínky… pokud prý USA zablokují íránský export ropy, zablokujeÍrán celý Perský záliv, vzkazuje Róhání…
→ Saúdové zvou Katar na jednání takřka nefunkční Rady pro spolupráci zemí Perského zálivu (GCC)… že by USA konečně donutily Saúdy zažehnat krizi?... Katar mezitím stihl oznámit, že vystupuje z OPEC...
→ brazilský nejvyšší soud povolil vyšetřování šéfa kanceláře nového prezidenta Bolsonara… kvůli ilegálnímu sponzorování kampaně…
→ Ukrajinci by kvůli hrozbě ruských tajných služeb neměli jezdit do Běloruska, varuje kyjevský ministr zahraničí…
→ americké velvyslanectví v Kyjevě varuje US občany před cestou na Ukrajinu, protože prý hrozí nebezpečí teroristických (a jiných) akcí…
→ ačkoli Kreml tvrdil, že nebude recipročně vracet Ukrajince od svých hranic, činí tak…
→ v některých ruskojazyčných oblastech Ukrajiny, v nichž Porošenko vyhlásil „válečný stav“, byly zrušeny místní volby… v rámci „válečného stavu“ se záložákům slibují prebendy, zatímco jejich zaměstnavatelům pokuty, pokud je neuvolní…
→ ztráty afghánské armády v bojích s Talibanem… přiznaných asi 28 tisíc mužů za čtyři roky… jsou „neudržitelné“, míní kandidát na velitele CENTCOM generál McKenzie… kábulská vláda mezitím v Moskvě oznámila, že je připravena jednat s Talibanem, napřímo a bez jakýchkoli předběžných podmínek...
→ nedávný chemický útok džihádistů, konkrétně syrské frančízy Al Kajdy, na syrské Aleppo Spojené státy označí na „false flag“ a připíší vše (zase) Asadovi, tvrdí Bloomberg…
→ Rusko částečně odblokovalo průjezd pod Kerčským mostem, proplouvají i ukrajinské lodě… od „kerčského incidentu“ se však vytvořila obrovská fronta čítající přes 170 plavidel… Ukrajina už nicméně ze svých přístavů v Azovském moři obnovila vývoz pšenice…
-- Porošenkův nápad se vstupem lodí NATO do krize v Azovském moři není nejlepší, protože by hrozil konflikt s Ruskem, a to za situace, kdy geografické podmínky dávají Rusku převahu, míní někdejší americký velvyslanec na Ukrajině Stephen Pifer, aktuálně z Brookings Institution…
→ každý, kdo si myslí, že Ukrajina nebude v EU a v NATO, je hlupák, protože bez Ukrajiny není Evropa plnohodnotná… vzkazuje Petro Porošenko… to dá rozum, ne?
→ francouzské „žluté vesty“ odmítly Macronův odklad zvýšení daní na pohonné hmoty o tři měsíce… k protestům se naplno přidávají i studenti…
→ zatímco platební morálka hlavních sponzorů klesá, žádá OSN pro své humanitární operace ve světě skoro 22 miliard dolarů, z čehož by čtyři miliardy měly směřovat do Jemenu, který drtí „naši“ Saúdové… za aktivní pomoci USA, Británie, Francie… delegace jemenských rebelů mezitím dorazila do Švédska na mírové rozhovory, čeká se na saúdské Jemence… naděje na mír nijak vysoké nejsou…
→ ukrajinská ombudsmanka omdlela při projevu prezidenta Porošenka… „o svobodné společnosti“… po půl minutě byla ale zase zpátky…
→ USA po 27 letech obnovily„stálou diplomatickou přítomnost“ v Somálsku…
→ v Moskvě prý příští rok naplno rozjedou orwellovský sledovací systém, který bude s to rozpoznávat obličeje lidí v ulicích…
→ summit o boji proti klimatickým změnám…toho času v Polsku… vygeneruje mnohem víc emisí než osm tisíc domů v USA za celý rok… nemluvě o ekonákladech na „slet“ delegátů z celého světa….
→ aktuálně jeden z největších a nejbrutálnějších „bojovníků proti drogám“, filipínský prezident Duterte, si občas pro zklidnění dá trávu…
Tož tak…
↧
↧
Zlatý věk špiclování
5. 12. 2018 zdroj
Nedávné „řádění Facebooku“, jak čeští náruživci internetové svobody rádi nazývají vymazávání vstupů a bourání celých stránek v posledním roce (nejen v masivní statisícové míře v Německu, ale už i v naší „malé české“ míře tady), vzbuzuje obavy z blížícího se konce nejen svobody informací, nýbrž i bezpečného soukromí. Že mu fandí i někteří politici a veřejní činitelé na čele s místopředsedkyní rádoby pravicové demokratické strany a předsedou Ústavního soudu, tyto obavy posiluje. V západní Evropě je už hlídání, vymazávání a stíhání „nesprávných“ názorů a nepohodlných faktů tak pokročilé, že se málokterý politik odváží proti cenzuře protestovat.
Jestliže lze nastavit mechanismy ke globálnímu lovení a odstřelu „nekorektních“ faktů (ne už jen názorů) a perzekuci jejich sdělovatelů, může to v nás budit úzkost, že na této planetě se už není kam schovat. Surveillance technology čili špiclovací technologie je už na takovém stupni, že si nás najde kdekoli. Vtipem pomalu přestává být otřepaná židovská anekdota o židovském manželském páru ztroskotaném na pustém ostrově:
„Sáro, zaplatilas členský poplatek synagogy?“„Hrozně se omlouvám, měla jsem už podepsaný šek, ale zapomněla jsem ho poslat.“„Školné za děti v židovské škole jsi ale už zaplatila?“„Panebože, taky jsem zapomněla.“„Ale novoroční příspěvek na naši charitu jsi určitě poslala?“„Panebože, taky zapomněla.“„Ale aspoň ten příspěvek na opravu střechy synagogy?“„Bože, božíčku, zapomněla.“„Sárele, ty jsi zlato. Oni si nás najdou.“
Orwellův Velký bratr, přesazený do dnešní reality, několikanásobně překonává fantazii svého autora. Není také náhodou, že špiclovací technologie je jedním z nejlukrativnějších britských exportů, jehož kvalita a sortiment překonávají světovou konkurenci. Potenciální nákupčí a dozorčí si ji mohou prohlédnout v reperezentativních showroomech. Jeden takový je hned pod Trocaderem na Piccadilly Circus. Tam vás laskaví průvodci uvítají, svezou výtahem dvě podlaží do suterénu a zavedou do špiclovského bunkru s velkými obrazovkami napojenými na 160 kamer v bezprostředním okolí Piccadilly, nepřetržitě sledujících a zaznamenávajících v dokonalé barevné zaostřenosti každé šustnutí v každé okolní ulici. Stačí je obsloužit tři lidé na každé šichtě. Funguje to od roku 2002 a každý rok showroom navštíví na špiclovací instruktáže bezmála tisícovka špiclovacích expertů a nákupčích z desítek zemí. Baví se precizními záznamy puberťáků čmárajících graffiti a opilců čurajících v zákoutích, kapsářů a rvaček. Některé kamery byly vybaveny mikrofony a ampliony, takže vás nejen sledují a poslouchají, ale i hlasitě napomínají. A dělají to dětským hláskem, abyste se jo sakra styděli a neodmlouvali.
Geniálním britským patentovaným vynálezem je malý bateriemi poháněný a dálkově řízený vrtulníček zvaný Microdrom, s kamerou a mikrofonem, který může vletět kamkoli otevřeným oknem. Dnes už se vyrábějí ve velikosti a v podobě čmeláka. Dalším jsou rentgenové kamery rozmístěné na ulicích, které mohou kohokoli „prošacovat“ až na kost. To taky dělají některé detekční systémy na letištích.
Britové na špiclovacích technologiích pracují už od roku 1919, kdy založili speciální školu pro kódování a dekódování. Tam vznikla jednotka dekódovačů pod vedením geniálního matematika Turinga, který za druhé světové války dekódoval německý komunikační systém Enigma vynálezem zařízení, jemuž se později začalo říkat computer. Z této školy a dekóderské jednotky se postupně vyvinulo největší špiclovací centrum na světě, zvané Government Communication Headquarters (GCHQ) zaměstnávající téměř 6.000 pracovníků s ročním rozpočtem 2,6 miliardy liber a sledující téměř vše, co se kde na světě šustne v elektronických telekomunikacích.
Jiní se snaží Brity dohonit. EU vyvíjí technologii pozorování a odposlouchávání pasažérů komerčních letadel, zabudovanou do sedadel. Američané instalují zařízení na poznávání tváří na letištích. V kvalitě a účinnosti je vylepšila Čína, která je má instalované prakticky všude, od letišť po veřejné záchodky. V některých čínských obchodech a restauracích můžete platit tím, že se usmějete do kamery a z vašeho elektronického konta přeskočí penízky do konta jejich. Celostátní projekt Xü Liang (znamenající „bystré oči“) propojuje bezpečnostní kamery silnic, obchodních center, dopravních uzlů se soukromými kamerami na budovách a prostranstvích a integrují je do jedné celostátní špiclovací platformy.
Americké prodejny mají zaveden systém sledující zákazníky ve všech řadách regálů. Všude na světě dnes používaný systém GPS neboli satnav (satelitní navigace) vás nejen naviguje bez zdržování mapou, ale zároveň taky umožňuje sledovat, kde se nacházíte. V některých státech USA se zavádí kilometrážní daň, měřená na vašem automobilu satelitní elektronikou podle ujetých kilometrů.
Švédové vymysleli aplikaci, která vám vaším mobilem vyfocenou osobu okamžitě přes Facebook identifikuje, se všemi údaji. To sice může pomoct policii identifikovat zločince, ale taky třeba sexuálnímu maniakovi identifikovat a lokalizovat vyfocenou ženu.
Tak dobře, řeknete si, jsou to všechno bezpečnostní opatření proti krádeži nebo násilí, nebo terorismu, která policii ušetří čas v přelidněném světě. Ale zároveň z nás všech dělají trvale viditelný terč. A nutí nás věřit, že kdo se nedopouští ničeho nekalého, nemá se čeho bát. Jenže s nekonečným růstem eurounijních zákazů a příkazů a facebookových cenzur, kdo ještě dnes ví, co všechno už je nekalé a na co všecko vás můžou dostat.
Náruživým sběratelem informací o špiclovací technologii je americký odborník na spiknutí mocných a občasný humorista Mark Dice. Na YouTube ho často vídáme, jak si dělá srandu z politické korektnosti amerických studentů a jejich ignorance základních historických faktů, nebo se jich vyptává, co je to vlastně ten „bezpečný prostor“ (safe space), o nějž se tolik na univerzitách bojuje a jehož narušení třeba jen vyslovením nesouhlasného názoru působí dětem této „vločkové generace“ (flake generation) bolest v duši a psychické trauma. Taky se rád bavívá novými špiclovacími vynálezy a pilně je shromažďuje, analyzuje a klasifikuje. Z jeho unikátní bohaté sbírky pochází většina zde dále uvedených špiclovacích zbraní.
Dokončují se už projekty na zavedení mikročipu do těla, nebo do tetování, který by zaznamenával, co kde a za kolik kupujete, a odpočítával by vám to z vašeho elektronického konta v prostoru, na něž by vám automaticky chodily i vaše příjmy, abyste už nikdy nemuseli (nebo nemohli a nesměli) u sebe nosit peníze. Managementy firem pomocí této technologie taky mohou kontrolovat, jak dlouho se zaměstnanci poflakují, tráví čas na internetu a emailováním, nebo kolegiálním plkáním, místo pilné práce.
Čtečky mysli a emocí, navrhované pro americkou vnitřní bezpečnost a zvané Future Attribute Screening Technology (FAST) dovedou s 80% jistotou identifikovat emoční a myšlenkový stav osob se zlými úmysly nebo něco skrývající. Podobný výsledek má ruský Institut psychologického výzkumu. Berlínské Centrum komputační neurologie dokáže z vaší mysli vyčíst, kde jste byli, tím, že vám promítne různá místa a měří vaše vibrace jinak reagující na zobrazení míst vám známých a neznámých. Massachusetts Institute of Technology vyvíjí umělý nos, který vyčichá adrenalin přítomný ve zvýšené kvantitě při trémě. Honda už má robota čtoucího myšlenky svého pána a podle nich se chovajícího. Firma Intel vyrábí mozkový implantát zvaný Neural Interface, který vysílá mozkovými myšlenkovými vlnami informace ven, ale zároveň vás může vybranými informacemi indoktrinovat a manipulovat, změnit vám myšlenky, vymazat vzpomínky, naprogramovat činnosti. Klasický film Mandžuský kandidát s Frankem Sinatrou a Lawrencem Harveym, v němž za korejské války komunisté naprogramovali americké zajatce až k atentátu na prezidentského kandidáta, už dávno nepatří do kategorie sci-fi.
Americké letectvo má patent na „psychotronické zbraně“, které ovlivňují mysl radiovými vlnami, infrazvukovými vibracemi, dokážou vám změnit náladu, zhypnotizovat do nečinnosti nebo naopak do činnosti, jakou byste normálně neprovozovali. Jiné „nesmrtící zbraně“ (non-lethal weapons) vám dokážou do mysli „pumpovat“ hlasy, které vám říkají, co dělat, a dokážou si hrát i na Boha a boží vnuknutí. Tím z vás dovedou udělat paranoidní schizofreniky, čímž zaručují, že i kdybyste měli sebejistější důkazy, že se s vámi manipuluje, nikdo by vám to jako paranoidním schizofrenikům nevěřil.
Nechybí těm zbraním ani smysl pro humor, možná spíš bezděký. Za první irácké války v roce 1999 měli prý Američané připravenou projekci mohutného Boha na nebi, sdělujícího, že přichází osvobození, než jim někdo znalý islámu vysvětlil, že tamním obyvatelům by to nic neříkalo, neboť islámský Bůh je nezobrazitelný. Na Kubu zase americké námořnictvo plánovalo ze speciálně vybavené ponorky nebeskou projekci Ježíše sdělujícího „Kubánci, svrhněte ten bezbožný komunismus“.
Vynález zvaný Silent Subliminal Presentation System čili „tichý podprahový prezentační systém“ vám neslyšitelným infrazvukem dokáže do mysli vpravit myšlenky, které pak pokládáte za vlastní.
Příchod internetu narušil kontrolu mainstreamových médií a jejich monopol na informace. Nějakou dobu se těšil neomezené svobodě, která však končí. Dnes v Evropě už běžně zaváděná cenzura internetových fake news začala ve Spojených státech za Obamova prezidentství založením „Úřadu pro věci informační a regulační“ (Office of Information and Regulatory Affairs), který připravoval zákaz a cenzuru „konspiračních teorií“, čili de facto jakýchkoli informací, které se establishmentu nelíbily. Za Clintonovy vlády se zavedl systém, který umožnil internetovým poskytovatelům – a potažmo bezpečnostním službám – zaznamenávat a ukládat informace o každém uživateli a jeho každém kliknutí na každou navštívenou webovou stránku v každé době. Ten dnes běžně užívají téměř všichni poskytovatelé. Včetně kdejakého internetového prodejce všeho možného, který si podle vašich nákupů dělá obraz o vašich zájmech a tužbách a podle toho na vás zaostřuje reklamu. A samozřejmě včetně bezpečnostních složek, které si podle návštěvnosti těch či oněch webů mohou dělat politické profily kohokoli.
Vlády usilovaly vždy a všude o kontrolu nad svými občany. Jak moudře sděloval kdysi v 60. letech nápis u jedné moravské hospody se záchodem ve dvoře s vypadlými dveřmi:
Vláda už nám nevěří
proto serem bez dveří.
Dnes k tomu jen mají sofistikovanější prostředky.
Špiclovací systém zvaný Echelon zaznamenává a je schopný propojením na satelity analyzovat každé elektronické sdělení od mobilní textové zprávy po komplexní internetové komunikace. Monitoruje souběžně miliony sdělení a dokáže z nich podle nastavených „chytacích“ slov identifikovat jednotlivá sdělení nebo jednotlivé sdělovatele, jejich identitu, životní historii a lokalitu. Systém zvaný Carnivor (masožrout) sbírá informace z internetu. Desítky podobných systémů špiclují po celé planetě.
A když jsme u té planety, zde pár slov o firmě zvané Planet, o níž něco málo psal National Geographic. Založili ji v San Franciscu dva bývalí vědci z NASA. V roce 2013 vypustili první čtyři satelity, dnes jich tam už mají přes dvě stovky. Tímto počtem přetrumfli americkou vládu a dohánějí vládu čínskou, která jich má jen o tři víc. Jejich satelity dokážou zobrazit každou píď zemského povrchu. Prý pro dobro světa. Hledání jaderných výroben v Severní Koreji, teroristické útoky v Iráku, ilegální kácení pralesů v Brazílii, takové věci. Ale taky třeba neohlášené a nepojištěné zahradní bazény v Kalifornii, nebo bez stavebního povolení postavené budovy, o nichž informace pak prodává pojišťovnám, kontrolním úřadům nebo berňáku.
Výrobců špiclovacích zařízení jsou už po světě stovky a nepodléhají žádné kontrole ani monitoringu, kdo všechno je kupuje. Prodávají se za zavřenými dveřmi na trzích se zbraněmi. Prodejci odmítají podávat informace o svých zákaznících. Sděluje to organizace Privacy International, jejíž investigativní reportéři a analytici se pokoušejí tento tajný svět odkrýt a podřídit jej nějaké mezinárodní kontrole. Jenže tempo stále sofistikovanějších vynálezů veškeré naděje na kontrolu předhání.
Kalifornští elektroničtí majstři nejnověji vymysleli systém zvaný The Interet of Things, zkratkou IoT, který stojí na senzorech vbudovaných do různých domácích zařízení, mobilních telefonů nebo dětských hraček, a který vám jednak usnadňuje život, ale jednak přenáší obrovské množství osobních informací o vás prostřednictvím cloud computing čili něčím jako zpracováváním informací do „mraků“. Tedy v obrovských kvantitách a obrovsky snadno propojitelných. Prodej takto zpracovaných informací o komkoli a čemkoli bude zlatý důl, odhadují znalci. A začínají hovořit o „Zlatém věku špehování“.
Nám, milovníkům svobody a soukromí, z toho může být mdlo. Ale nic s tím nenaděláme. Kdykoli, kdekoli a při čemkoli nás bude někdo moci sledovat, archivovat, analyzovat a kdykoli na nás moci něco vytáhnout, zač by nás mohl potrápit, vydírat, umlčet, zavřít. Jestliže dřív bohabojní lidé věřívali, že Bůh je stále sleduje a vše o nich ví, my dnes na rozdíl od nich budeme s jistotou vědět, že je to pravda. Budeme stejně vystrašení, jako bývali oni. Akorát nebudeme vědět, kdo je ten Bůh, kde sedí, co s námi zamýšlí, za co nás potrestá, kdy a čím.
Špiclovací systém zvaný Echelon zaznamenává a je schopný propojením na satelity analyzovat každé elektronické sdělení od mobilní textové zprávy po komplexní internetové komunikace. Monitoruje souběžně miliony sdělení a dokáže z nich podle nastavených „chytacích“ slov identifikovat jednotlivá sdělení nebo jednotlivé sdělovatele, jejich identitu, životní historii a lokalitu. Systém zvaný Carnivor (masožrout) sbírá informace z internetu. Desítky podobných systémů špiclují po celé planetě.
A když jsme u té planety, zde pár slov o firmě zvané Planet, o níž něco málo psal National Geographic. Založili ji v San Franciscu dva bývalí vědci z NASA. V roce 2013 vypustili první čtyři satelity, dnes jich tam už mají přes dvě stovky. Tímto počtem přetrumfli americkou vládu a dohánějí vládu čínskou, která jich má jen o tři víc. Jejich satelity dokážou zobrazit každou píď zemského povrchu. Prý pro dobro světa. Hledání jaderných výroben v Severní Koreji, teroristické útoky v Iráku, ilegální kácení pralesů v Brazílii, takové věci. Ale taky třeba neohlášené a nepojištěné zahradní bazény v Kalifornii, nebo bez stavebního povolení postavené budovy, o nichž informace pak prodává pojišťovnám, kontrolním úřadům nebo berňáku.
Výrobců špiclovacích zařízení jsou už po světě stovky a nepodléhají žádné kontrole ani monitoringu, kdo všechno je kupuje. Prodávají se za zavřenými dveřmi na trzích se zbraněmi. Prodejci odmítají podávat informace o svých zákaznících. Sděluje to organizace Privacy International, jejíž investigativní reportéři a analytici se pokoušejí tento tajný svět odkrýt a podřídit jej nějaké mezinárodní kontrole. Jenže tempo stále sofistikovanějších vynálezů veškeré naděje na kontrolu předhání.
Kalifornští elektroničtí majstři nejnověji vymysleli systém zvaný The Interet of Things, zkratkou IoT, který stojí na senzorech vbudovaných do různých domácích zařízení, mobilních telefonů nebo dětských hraček, a který vám jednak usnadňuje život, ale jednak přenáší obrovské množství osobních informací o vás prostřednictvím cloud computing čili něčím jako zpracováváním informací do „mraků“. Tedy v obrovských kvantitách a obrovsky snadno propojitelných. Prodej takto zpracovaných informací o komkoli a čemkoli bude zlatý důl, odhadují znalci. A začínají hovořit o „Zlatém věku špehování“.
Nám, milovníkům svobody a soukromí, z toho může být mdlo. Ale nic s tím nenaděláme. Kdykoli, kdekoli a při čemkoli nás bude někdo moci sledovat, archivovat, analyzovat a kdykoli na nás moci něco vytáhnout, zač by nás mohl potrápit, vydírat, umlčet, zavřít. Jestliže dřív bohabojní lidé věřívali, že Bůh je stále sleduje a vše o nich ví, my dnes na rozdíl od nich budeme s jistotou vědět, že je to pravda. Budeme stejně vystrašení, jako bývali oni. Akorát nebudeme vědět, kdo je ten Bůh, kde sedí, co s námi zamýšlí, za co nás potrestá, kdy a čím.
↧
Macron končí. Chtěl být Bohem, dnes není ničím. Zažíváme poslední dny Páté republiky?
5. 12. 2018 EuroZprávy
Komentář Josefa Brože - Ne, tohle není bagatela. Poprvé v dějinách Francouzské republiky, a rozhodně poprvé v dějinách Páté republiky, stojí před svými občany prezident, který chtěl být Bohem. Dnes není ničím. Stačily tři týdny. Prezident Emmanuel Macron, jenž o sobě ještě nedávno mluvil jako o božském Jupiteru, končí.
Končí jako ten, jenž se až příliš chtěl přiblížit slunci. Ne, tohle není Ikarův pád, ale zánik jedné imaginární říše: Macronie. Té říše, jež Macron upletl z vábivých iluzí s vzletných slov.
Třetí dějství a Philippovy „drobky pro vrabčáky“
Dnešní vystoupení jeho šerpy, premiéra Édouarda Philippa, jenž oznámil šestiměsíční moratorium, a pozastavení tří reforem, přinášejících zvýšení cen pohonných hmot, ale i pozastavení zvyšování cen plynu a elektřiny, rozhodně stačit nebude. Ačkoliv mluvil vážným a uměřeným tónem, neopomněl vzdát hold bezpečnostním složkám, a s přímým pohled za kulatými elegantními brýlemi vyjádřil i pochopení pro obtížnou situaci pracujících, kteří „vstávají časně a pozdě se vracejí“ (z práce).
Již dnešní zasedání Národního shromáždění s „otázkami vládě“ již udalo jasný tón. Zatímco vláda se snaží všemi silami vyvolat moratoriem momentální „pauzu“, opozice si již brousí nože. Na jedné straně vláda, co obhajuje „bezpečnost a klid“, na straně druhé „frustrace a neklid“. Otázkou ovšem zůstává, jak se bude situace vyvíjet dále, a to nejen v Národním shromáždění, ale i ve čtvrtečním Senátu, jak je na tom vlastně samotná politická reprezentace Francie.
Hnutí „žlutých vest“, zdánlivě na první pohled spontánní protest frustrovaných občanů země, kterým se nedostává prostředků na nákup pohonných hmot, jejichž cenu chce od ledna vláda zvýšit, předvedlo, a to v relativně krátkém čase tří týdnů, že dokáže zmobilizovat celou zemi. Nejen že na sebe upoutalo veškerou pozornost, mnozí z politiků – ať již myslíme levicového radikála Jeana-Luca Mélenchona nebo bývalého nezávislého kandidáta na prezidenta Jeana Lassalla – jim již nadbíhají jako jediným mluvčím s novou občanskou legitimitou. O tom, do jaké míry jsou reprezentativní, svědčí sice podpora ve veřejnosti, jež dosahuje rekordních 80 procent. Stále to ale není reprezentace volená.
Uplynulý víkend předvedly „žluté vesty“, jaká jsou reprezentace, zejména na „nejkrásnější avenue světa“ - tedy na Élysejských polích; zbyly tam po nich tagy (často i vůči Macronovi velmi vulgární), rozbité hlavy soch i vitrín -, aniž by posílené jednotky obrněných policistů, připomínající gumové panáčky bratrů Michelinů, za plexiskly i s pomocí slzného plynu, stačily na rozlícený dav. Když se ve francouzské zpravodajské televizi Cnews objevil zástupce policejních odborů, který tvrdil, že nemá k dispozici více než 1 000 těchto mužů, bylo ho člověku až líto. Nakonec jich bylo nasazeno na 4 000. Záběry, na nichž nestačí černí těžkooděnci ládovat kanóny se slzným plynem, patří vedle těch, na nichž se z výše Vítězného oblouku dívají zástupci „žlutých vest“, k těm skutečně nejpůsobivějším.
Zatím to byly tři týdny a tři dějství odporu. Po třetím dějství přijde dějství čtvrté. „Francouzi nejsou žádní vrabčáci,“ říká Benjamin Cauchy, jeden z mluvčí hnutí „žlutých vest“, „nechtějí drobky, co jim dává vláda. Chtějí celou bagetu!“ cituje v reakci na Philippova vyhlášení list Le Figaro. Mezi těmi, kteří se již dnes chystají znovu do Paříže, jsou dokonce i „žluté vesty“, které ještě nemanifestovaly. Jsou mladí, odhodlaní, neklidní. Jejich požadavky jsou mnohdy, oproti těm ze starší generace, kteří zvolna odpadávají, mnohem radikálnější. Mezi požadavky se stále častěji objevuje znovuzavedení milionářské daně (ISF), indexace zaručeného nejnižšího platu podle kupní síly, zrušení daní na pohonné hmoty… a předčasné volby.
Hrozny hněvu konce epochy a předčasných voleb
O tom, jaký bude další politický vývoj, si můžeme představit leccos. Záležet bude na tom, zda opozice bude stačit ulici. Mezi požadavky, které formuluje radikální opozice zleva i zprava (Mélanchon i Le Penová), není nic menšího, než rozpuštění parlamentu, a vyhlášení předčasných voleb. Naposledy tak učinil prezident Jacques Chirac na jaře roku 1997 s výsledkem více než mýtickým. Na místo jasné většiny, kterou disponoval, sklidil „hrozny hněvu“, a musel jít do kohabitace s levicí a jmenovat premiérem Lionela Jospina. Nynější postavení prezidenta Emmanuela Macrona, jenž jediný může rozpustit parlament, je mnohem mnohem těžší, než ta Chiracova.
Marine Le Penová, předsedkyně Národního sdružení (RN), ve svém pondělním vystoupení na soukromém kanálu TF1 otevřeně vyzvala prezidenta Macrona k rozpuštění sněmovny: „Pane prezidente republiky, jste jediný, který má klíče k této velmi vážné politické krizi, jejíž důsledkem jsou násilnosti. Francouzi mají právo, ať již jsou z Paříže, regionů nebo z Réunionu, aby prožili v poklidu tento konec roku, ať se již jedná o ´žluté vesty´nebo modré námořnické uniformy, obchodníky nebo ty, co stojí na okrajích manifestací. Žádám vás slavnostně, abyste upustil od vaší daňové politiky, kterou Francouzi již nechtějí.“
Prezident Macron zatím mlčí. Mezi požadavky je stále častěji slyšet i touha po změně režimu. Zažíváme poslední dny Páté republiky? Republika, vzešlá z návratu generála Charlese de Gaulla k moci v roce 1958, se mnohým zdá být přežitkem, jenž nevyhovuje současné době a poměrům komunikace. „Jupiter končí!“ oznámil Benoit Hamon, zakladatel hnutí Géneration.s. V tomto duchu mluví i Nicolas Dupont-Aignant, předseda hnutí Vzhůru Francie (DLF), oba neúspěšní prezidentští kandidáti - stejně jako Marine Le Penová.
Zda tento týden skončí, není jisté. Zdá se ale, že se zvolna uzavírá jedna perspektiva: Francie nové, horizontální, dynamické, mladé, jíž chtěl být Emmanuel Macron božským zjevením. Jupiterem. „Ustupte, nebo odejděte!“ vyzvala Nepoddajná Francie Jeana-Luca Mélenchona prezidenta Macrona. „Král je nahý,“ napsal Gérad Courtois v dnešním editorialu listu Le Monde.
↧
Do Jandy pronikl nepřítel!
5. 12. 2018 TarasovaTerasa
Dotyčný pravil: „Kontrarozvědka velmi hlasitě varuje před ruskými a čínskými zpravodajskými službami, které se v Česku chovají agresivně a nepřátelsky. Nikdy v naší moderní historii nepronikl nepřátelský stát tak hluboko do českého politického establishmentu.“ Janda nepochybně patří k nikým nevyžádanému establishmentu, ale nikdy bych si neodvažoval pomyslet, že bude národ informovat o tom, jak hluboko do něj někdo pronikl. Není to náhodou přehnaná a nevyžádaná intimnost?
Už jsem se jednou nabízel, že výroční zprávy všech našich bezpečnostních služeb napíšu za mírný poplatek (počítám s pětimístnou sumou) sám, a co do objevnosti nebudou horší. Stát však raději vyhazuje stovky milionů za něco, co je po literární stránce mizerné, nudné až pitomé a nedá se k tomu připojit žádná reklama. Já bych například mezi státy před kterými se je nutno mít na pozoru zařadil USA. To by byl sukces! S nudnými Čínou a Ruskem dnes žádnou díru do světa PR nikdo neudělá. Přitom po faktické stránce tohle bude sedět naprosto přesně, není možné se splést, NSA přece odposlouchávala kdekoho, i zcela bezvýznamného, například německou kancléřku. Když ale raději vyhazují peníze za škvár…
Premiérův synek se zatoulal na Krym. Samozřejmě byl sledován všemi tajnými službami světa, protože taková akce představuje bezpečnostní riziko: co kdyby ho Rusové zajali a požadovali na České republice výkupné, například… (nic mě nenapadá, co by od nás ještě mohli požadovat, když do Jandy už hluboko pronikli).
Jeho kamarád se jménem, co napodobuje zvuk AK 47, ho vyfotil s přítelkyní, zde dokumentováno, že doslova s přítulkyní:
 |
| Investigativní novináři v tom hledají fotomontáž a vůbec kde co. Prý: „WTF, Co to kurva je!?“ Ale no tak, je to přítelkyně! |
Nedala jim také spát třetí nožka, co se objevila vedle pravé čapí Andrejovy nohy (zakroužkováno). Není to žádná záhada, železnice jsou od Slovenska na východ širokorozchodné a širší rozchod zaujala i přítelkyně, což Andrejovi umožňuje lepší přístup k centru dění. Ty zazubeně roztřapené obrysy kaťat obou aktérů by měl vysvětlit Neff, je na to machr, já hádám, že to způsobil nekvalitní foťák a pohybující se vlnky v pozadí.
Ze sousední Ukrajiny se Babiše jr. (trapně opožděně) vydaly hledat hned tři vojenské čluny, při šplhání na krymská pobřežní skaliska je ale ruští hrubiáni sundali dolů a teď vyšetřují příčetnost posádek. Pokud čluny zabaví, je to definitivní konec ukrajinského vojenského námořnictva.
A konečně nám senior potvrdil platnost pořekadla „Co tě nezabije, to tě posílí!“ Takovou práci si s tím kavárna a mainstream daly – a pět procent navrch. Kdyby byli chytří, začali by Andreje chválit, Slonková s Kubíkem by vyjeli na reportáž do Čapího hnízda, zachytit rozzářená dětská očička v zoologické zahradě, Šafr v jedné z řídkých chvil s nula promile by napsal o tom, jak malý Andrejko pomohl staré paní ze sousedství odnést nákup a kavárna by vyvěsila na muzeum obrovský plakát „Andrej navždy!“
A šel by!
↧
I v Anglii? Aneb, je to možné?
5. 12. 2018
Nejsem jediný kdo se domnívá nebo si myslí, že nedostatek financí na zdravotnictví ve státním rozpočtu na léčení některých specifických nemocí, chorob nebo úrazů má jen česká specialita. Mám tím na mysli ty skutečnosti, že některé případy onemocnění jsou nákladné a pro řadu lidí nedostupné a proto např. pro dětské pacienty se pořádají sbírky plastových víček, pro jiné se zakládají charitativní akce, dobrovolné finanční sbírky a příspěvky od občanů atd.
Že se v našem zdravotnictví finanční prostředky na léčení některých nemocí, chorob či úrazů peníze nedostávají, je skutečnost. Důvodů a příčin je mnoho, mj. neodpovědné hospodaření s finančními prostředky, zbytečné režijní výdaje na 7 pojišťoven a mnohé jiné nedostatky. Ale to není to podstatné, byť to (nepřímo) souvisí s dále popisovaným případem. Dovolím si zmínit krátkou zprávu, kterou zveřejnil portál Aktuálně.cz:
Mistryně světa do 23 let na dvojskifu Anna Thorntonová z anglického Nottinghamu, studuje v USA zdravotnictví ve třetím ročníku na University of Washington v Seattlu. Tam také došlo k neštěstí, když nadějná veslařka spadla ze schodů, utrpěla vážná zranění a dosud je v kómatu. Rodina Thorntonové spustila crowdfundingovou kampaň, jejímž cílem je získat 80 tisíc liber (téměř 2,5 mil. korun) potřebných na převoz zraněné veslařky z USA do Velké Británie.
Proč to zmiňuji? Protože je udivující, že mladá sportovkyně-veslařka, mj. jedna z největších britských nadějí pro olympijské hry v Tokiu 2020, která na juniorských mistrovství světa a ze šampionátu do 23 let získala celkem pět medailí, má takové problémy! K tomu se pojí otázky jako zda je možné, aby taková sportovkyně nebyla vůbec pojištěna? Je možné, aby tak vyspělý demokratický stát, jakým je Anglie, nebyl schopen zajistit, resp. uhradit náklady na přepravu tak nadějné sportovkyně? Je vůbec možné, aby převoz zraněné sportovkyně, byť se nachází v kómatu, stál 80 tis. Liber, tj. cca 2,5 milionu korun? Neméně pozoruhodná je také Thorntonovou rodinou vyhlášená crowdfundingovou kampaň, což přeloženo do češtiny, je klasická finanční sbírka na podporu nějakého podpůrného záměru či cíle, jak je také běžně praktikujeme i u nás. Pravda, neznáme důvody, proč v případě tak vážného zranění nadějné sportovkyně dochází k těmto excesům, ale otázky okolo pojištění a neskutečně vysoké náklady na přepravu a v neposlední řadě potřeba vyhlášení sbírky na její přepravu do Anglie jsou opravdu zarážející.
↧
↧
Co za státní tajemství může ožralý český politik vyžvanit na ruské ambasádě?
Martin Kunštek
5. 12. 2018
Zpravodajská služba BIS ve své zprávě upozornila na údajné bezpečnostní riziko, kterým má být vyzrazování státních tajemství českými politiky na ruské ambasádě. O tom, že by to mělo být v opilosti na Den vítězství se ve fasciklu civilní kontrarozvědky sice nepíše. Nicméně od včerejšího přečtení svodky mi vrtá v hlavě otázka: Jaká asi tajemství mohou naši politici vyžvanit Rusům?
Státy se obvykle snaží utajit své záměry ve strategických oblastech. Tedy to co není vidět z družice, letadla, nebo co nelze zachytit „odposlechem“ elektronické komunikace. To co nějak vidět či slyšet lze nemá cenu utajovat.
Strategické jsou věci a schopnosti nezbytné pro přežití národa. Vodárenství, výroba a rozvod energií, těžba a zpracování látek použitelných jako pohonné hmoty. A zejména půda a výroba dostatečného množství potravin pro obyvatelstvo. A pak samozřejmě armáda schopná bránit hranice a území státu. Důležitý je též finanční systém a funkční telekomunikace.
Vodárenství bylo v 90. letech převedeno na obce. Obce většinou provozováním jednotlivých vodárenských firem svěřily zahraničním nadnárodním korporacím. Nebo i zahraničním státním firmám.
Těžba energetických surovin je u nás kompletně zprivatizována. Stát dokonce loni předal i práva k těžbě lithia. Ani o prodeji se bohužel hovořit nedá. Vlastníci jsou v zahraničí a často nelze dohledat, kdo jimi ve skutečnosti je. Těžba uranu a dalších surovin je ve stavu „klinické smrti“. Firmy na hlavní těžební činnosti zbankrotované a stát provozuje v podstatě jen „úklidové podniky“ po těžbě a zpracování surovin.
Transgas, který spravuje hlavní potrubí, kterým do ČR přichází plyn byl prodán zahraničnímu vlastníkovi. Stejně jako firmy, které v jednotlivých krajích spravují trubky rozvádějící plyn do firem nebo domácností. Rafinérie ropy i čerpací stanice jsou u nás kompletně v soukromých rukou. Stát si ponechal pouze firmu MERO, která provozuje ropovody, jimiž do ČR proudí ropa. Ty jsou ovšem vidět i z kosmu, takže tam nic tajného asi nebude. Leda tak výše provizí z veřejných zakázek. Jejich seznam je totiž veřejně dostupný na internetu Ministerstva vnitra podle zákona o veřejných zakázkách.
V energetice si stát ponechal pouze většinový podíl v ČEZu a některých rozvodných společnostech. Jihočeská a Jihomoravská však byly prodány zahraniční firmě E-on. Akcie ČEZu a rozvodných firem jsou běžně obchodovány na trhu. Může si je koupit i ten, kdo má zájem vědět co se ve firmě děje, jaké jsou její záměry apod. Na vše co ho zajímá pak má zákonný nárok.
Telekomunikace stát rovněž rozprodal. Vlastníci sídlí v zahraničí a často v neprůhledných firmách v daňových rájích. Stát si v této oblasti ponechal pouze Českou televizi a Český rozhlas. O jejich použitelnosti darmo psát.
Půda byla státem zčásti vrácena v restitucích a zčásti rozprodána. Ve velkém množství i do vlastnictví zahraničních podnikatelů. Jako v jediné zemi v EU v tak velkém rozsahu. Většina dřívějších českých firem, které zajišťovaly potravinovou soběstačnost již neexistuje. Po otevření hranic v rámci ekonomické liberalizace, přistoupení ke Všeobecné dohodě o clech a obchodu (GATT) a hlavně příprav a následného vstupu do EU, zbankrotovaly pod tlakem dotované dovážené produkce. Firmy, které existují jsou v soukromých rukou. Z velké části zahraničních vlastníků, které opět dost často nelze v daňových rájích dohledat.
Stejné je to s většinou výrobnách firem, které dříve produkovaly strategicky důležité průmyslové výrobky.
Bankovnictví je v ČR rovněž kompletně privatizováno. Z naprosté většiny pod zahraniční banky. Stát si ponechal pouze podpůrné organizace jako Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB), Česká exportní banka (ČEB) a Exportní a garanční pojišťovnu (EGAP). Česká národní banka (ČNB) je sice státní emisní bankou. Svoji politiku však orientuje podle Evropské centrální banky (ECB). A podle nahodilých požadavků miliardářů schopných zkorumpovat členy její Bankovní rady. Žádná státní strategická distribuční finanční síť u nás neexistuje. Náš platební systém je napojen na Banku pro mezinárodní zúčtování (BIS), která sídlí ve švýcarské Basileji. Český stát na ni nemá téměř žádný vliv.
Všechny tyhle skutečnosti jsou veřejně známé. K jejich ověření nepotřebuje ruská Služba vnější rozvědky (SVR) do ČR ani vysílat žádné agenty. Vše si o tom lze zjistit z pohodlí kanceláře na ústředí SVR v Rusku. A to přes internet. U kafíčka u cigárka.
Takže nám zbývá armáda. Tedy spíš to torzo, co z ní zbylo. O tom, že podle výsledků štábního cvičení Integrovaného záchranného systému (IZS) z roku 2017 není Armáda ČR ani ve spolupráci se všemi policisty, celníky a „bachaři“ schopná uhlídat více než hranice tří okresů, se lze rovněž dočíst na internetu. Ke zjištění zoufalého stavu Armády ČR nemusí ruská vojenská rozvědka GRU do ČR nikoho vysílat. Vše lze opět dohledat na internetu z pohodlí a bezpečí kanceláře v sídle GRU. Těch pár kusů vojenské techniky, které naše Armáda má, si lze v pohodě nafotit přes satelit.
Skutečnou strategii naše armáda žádnou nemá. Tedy rozhodně ne v původním významu toho slova. Což by ve vojenství mělo znamenat nalezení a provedení způsobů obranných opatření, které by umožňovala ubránit stát v případě vojenského napadení.
Takže jediné, co má smysl v Armádě ČR tajit, je výše úplatků, které akviziční důstojníci a úředníci Ministerstva obrany zkasírovali při nákupu vojenského vybavení.
Stát nemá ani žádnou strategii, jak hodlá zajistit svoji existenci do budoucna. Natož nějaké pořádné sektorové strategie. Koncepční dokumenty, jako Státní energetická politika, se koncepční pouze jmenují. Lze si je všechny stáhnout z různých webů české veřejné správy.
Co je tedy vlastně předmětem státního tajemství? Zřejmě to budou vesměs „důležitosti“ na operační, nejvýše taktické úrovni. A drby typu: S kterými policisty z útvarů, jejichž případy dozoruje, souloží vrchní státní zástupkyně. Nebo od koho berou úplatky politici a vysocí státní úředníci. Z této oblasti mají naši politici spoustu informací.
Jestli je mámení takovýchto „tajností“ náplní práce ruských špiónů z ambasády v Praze, tak to musí být docela zábavná práce. „Chlastání, píchání...“, jak by řekl MUDr. Hořec z ošetřovny na zámku Zelená hora, kde byli dislokování Černí baroni. Vyžvanění takových tajemství ale podle mého názoru bezpečnost ČR vůbec neohrožuje. To spíš stav, v němž se ČR nachází vinou jejich rozhodování. Ale to už je mimo oblast působnosti našich tajný služeb.
obrázky: znak a sídlo ruské vojenské rozvědky
↧
Neziskovky rehabilitovaly jeden z nejodpornějších principů totality, varoval Jaroslav Bašta. Srbský novinář přidal přímou zkušenost s dvojím metrem EU
 |
| Jaroslav Bašta |
Padesátky jsou zde a v té nejtvrdší podobě. Začíná se totiž hovořit o ideologické diverzi. Slovník studené války z úst politiků a estébáků nahradila slova moralizujících neziskovek. Tak hodnotí současnou situaci bývalý velvyslanec v Rusku a disident Jaroslav Bašta. K tomu srbský novinář dodává poznatek, že pokud Balkánské země „drží lajnu“ EU, může tam být megakorupce a místní samozvaní vládci si mohou téměř beztrestně dělat cokoliv – včetně útoků na novináře. Růžové brýle mámení, které si nasazuje Brusel, a několikerý metr, jenž platí pro různé státy v různých oblastech Evropy, je do očí bijící – kromě úředníků a komisařů EU.
Srbský novinář Teša Tešanovič, který se zúčastnil konference o svobodě médií v ČR, popsal situaci v této postjugoslávské zemi následovně: „Ideologická cenzura na Balkáně existuje, některé věci prostě nejsou dovoleny. Tento typ cenzury ovšem převládá i v západních zemích, ne na Balkáně, protože západoevropské země mají delší tradici demokracii a lépe vybudované demokratické instituce. Takže ví, co mohou říkat, a co ne. Tím, že akceptujeme používání určitých pojmů, tím vlastně přijímáme určitý způsob myšlení a tím jsme omezeni.“
Bez cenzury? Jde to i jinak…
Cenzurování není podle srbského novináře příliš rozšířeno na Balkáně. „Důvodem je, že většina vedení zemí na Balkáně nemá prakticky žádnou vlastní ideologii. Ideologie těchto lidí je zůstat ve vedení, jak dlouho to nejvíc půjde. Nemají žádný problém s tím, co říkáte nebo píšete v médiích, pokud ovšem je nebo lidi, kteří jsou s nimi v kontaktu, nenapadnete. Nejsilnější reakce proti zločinu je, že buď se dotknete lidí, kteří s ním spolupracují nebo kteří politiky financují. I žurnalisté na Balkáně musí čelit těmto problémům, ovšem s jednou velkou změnou. Není žádný problém, aby u nás volně hovořili a psali o Sýrii, o Krymu a o dalších věcech. Objektivně tedy mají svobodu hovořit o těchto věcech. Nevím však, jak to bude dlouho trvat,“ uvedl poměrně pesimisticky Tešanovič.
Držet hubu a krok
„Evropská unie si příliš nevšímá svobody médií na Balkáně. Oni mají hlavní zájem na tom, aby jejich hlavní geopolitické cíle se na Balkáně prosazovaly. A to do té doby, dokud jim vedení těchto zemí pomáhá v uplatnění těchto cílů. EU řekne – situace je výborná a svoboda tisku je v těchto zemích zajištěna. A přesto novináři na Balkáně a v Srbsku mohou být pod velkým tlakem, když se dostanou ke konkrétním svědectvím,“ zakončil svůj krátký referát Tešanovič.
Nepřátelé EU rovná se ideodiverzanti
Bývalý velvyslanec v Rusku a disident Jaroslav Bašta servítky rovnou odhodil, obrazně řečeno, v dál: „Slovo ukrajinizace vystihuje problém na Ukrajině. Je to všude, ale na té Ukrajině je to nejvíce vidět. Ohrožení svobody slova je rozprostřeno poněkud jinak mezi různými zeměmi. Záleží to na konkrétní situaci – někde se zachází do represí, jinde je to takové jako u nás v Čechách, kdy je to taková ostrakizace, kde zatím jen říkají – jen se na ně podívejte, to jsou dezinformátoři, agenti Kremlu a podobně. Já jsem se tím zabýval i z historického hlediska, protože jsem se snažil – ten nápad označovat část lidí za lháře a agenty cizích mocnosti – zjistit, kde to má kořeny,“ uvedl Bašta:
„Vzpomněl jsem si na takový hezký termín, který se používal v padesátých letech a pak ještě v době normalizace. Ten termín zněl: ideologická diverze. Vracíme se k tomu trochu jinak, ale v podstatě v podobné formě totality, která byla za studené války na obou stranách. Prostě všechny negativní záležitosti se vysvětlovaly tím, že je to ideologickým působením té druhé strany. ... ... ...
↧
Svět při čtvrteční ranní kávičce
Tereza Spencerová
6.12.2018 Facebook autorky
→ kanadské úřady zatkly vrcholnou manažerku čínského koncernu Huawei, údajně kvůli porušením amerických sankcí proti Íránu… hrozí jí vydání do USA… Peking funí vzteky a hrozí „veškerými možnými protiopatřeními“…
→ Evropská unie má politický plán, jak posílit mezinárodní postavení eura na úkor amerického dolaru…
→ Donald Trump vyzval OPEC, aby neuzavíral dohodu s Ruskem a nesnižoval produkci ropy, neboť právě taková dohoda je na spadnutí… a s ní i růst cen, které ovlivní FED i růst inflace, obává se Washington… OPEC chce po Rusku snížit produkci alespoň o 300 tisíc barelů denně…
→ jihokorejská politická scéna se štěpí na otázce, zda má Soul při sbližování s Kimovým Pchjongjangem postupovat sám, nebo zda má žádat Washington o souhlas…
→ pro uvalení nových sankcí proti Rusku… v souvislosti s „kerčským incidentem“… je zapotřebí dvou věcí: jasného právního základu a konsensu mezi 28 členy EU, vysvětluje šéfa unijní diplomacie Federica Mogheriniová… zdá se, že chybí to i to…
→ Nadia Savčenková zahájila v ukrajinském vězení hladovku… FREE NADIA!!!...
→ Izrael v úterý zahájil operaci ke zničení „útočných tunelů“, jimiž měl libanonský Hizballáh pronikat pod hranicí, ale nepředložil o jejich existenci jediný důkaz, shrnuje Libanon… detaily mají zjistit „mírové jednotky“ UNIFIL… šéf OSN po jednání s izraelským premiérem Netanjahuem tunely už odsoudil…
→ ministři zahraničí NATO se shodli, že dál pojedou ve válce v Afghánistánu, a to bez ohledu na rostoucí ztráty afghánské armády… šéf NATO Stoltenberg má dokonce za to, že ony rostoucí ztráty mohou být dobrým znamením, protože někdy prý obětí přibývá těsně předtím, než se „vše obrátí k lepšímu“… logičtější se ale zdá být předpoklad, že USA po členech NATO chtějí eskalovat vojenské akce, aby si vylepšily pozice pro vyjednávání s Talibanem…
→ migranti jsou obvykle zdravější a žijí déle než obyvatelé vyspělých západních zemí, konstatuje studie University College London a lékařského magazínu Lancet…
→ většina ruských zaměstnavatelů nebude letos… s ohledem na ekonomické výsledky… vyplácet žádné novoroční prémie…
→ americký raketový křižník USS McCampbell proplul v blízkosti dálněvýchodního Zálivu Petra Velikého, na znamení protestu proti „přehnaným ruským nárokům“ v Japonském moři… americké námořnictvo žádá své ministerstvo zahraničí, aby uvědomilo Turecko, že se válečná plavidla rovněž chystají i do Černého moře, prý v reakci na „ruský akce proti Ukrajině“…
→ japonský premiér Abe pozval Putina na příští léto na mistrovství světa v judu…
→ z agentury Ukrkosmos bylo ukradeno přes osm milionů dolarů, což ve finále vedlo i k tomu, že světlo světa zatím stále nespatřila první ukrajinská družice…
→ Porošenkův měsíční „válečný stav“ lze ukončit i předčasně, míní premiér Hrojsman… vojenské správy ve spolupráci s Národní gardou mezitím například v Čerkesech „loví“ mladé lidi na ulicích a odvážejí je před lékařskou komisi a k odvodu do armády…
→ Putin tvrdí, že nezvedá Porošenkovi telefon, protože se prý nechce nechat zatahovat do jeho kampaně před prezidentskými volbami na Ukrajině… Julia Tymošenková, kterou kdysi k moci vynesla oranžová revoluce, je zatím jasnou favoritkou voleb… údajně má na kampaň sedmkrát víc prostředků než Porošenko… aktuálně vyrazila na předvolební pracovní návštěvu USA…
→ Světový potravinový program OSN oficiálně označí některé části bombardovaného Jemenu za oblasti postižené hladomorem… mírové rozhovory o ukončení saúdské agrese proti Jemenu by měly ve Švédsku začít dnes…
→ v Egyptě potvrdili doživotí pro lídry Muslimského bratrstva… zatčen byl nově ministr spravedlnosti v muslimsko-bratrské vládě svrženého prezidenta Mursího…
→ do Washingtonu se… po skandálu s rozřezaným Džamálem Chašúgdžím… vrátil saúdský velvyslanec, takto bratr hlavního podezřelého, korunního prince Muhammada bin Salmána… americký Senát mezitím začne projednávat návrh zákona, který ukáže na MbS coby na pachatele…
→ americká organizace ochránců zvířat PETA začala bojovat s „antizvířecím jazykem“… místo „být pokusným králíkem“ by se mělo nově říkat „být zkumavkou“, místo „zabít dvě mouchy jednou ranou“, přičemž v angličtině jsou mouchy nahrazeny ptáčky, by mělo být „nakrmit dva ptáčky jedním koláčkem“ atd atp… schválně, co by takové péči řekla zvířata…
→ nejlepší veřejný záchodek světa je podle magazínu easyJet Traveller toaleta v maltské metropoli La Valetta… pěkně s neony a omotýlkovanou obsluhou…
Tož tak…
↧
Než přišel Trump na pohřeb a po jeho příchodu
↧
↧
Macronův sestup do pekel
Václav Umlauf
6. 12. 2018 E-republika
Zdálo se, že po Sarkozym to už v pohrdání běžnými lidmi dál nejde, ale ejhle, sestup do pekel nepopularity je možný vždy. Podívejme se na pád legitimity Macrona po prvních třech měsících jeho vlády.
Začněme ideologií. Francie je neoliberálně vykradena jako každý jiný západní stát a bankovní hezoun Macron představuje od počátku hlavního politického agenta tohoto procesu. Proto šel na ruku všem globálním korporacím a velkým firmám, kterým dal volné pole k podnikání na úkor daňových úlev a zostřeného zákoníku práce. Korporátní otroctví, tak milé českým politikům a pravicovým voličům, je ale ve Francii nesnadné udržovat. Zdejší občané jsou už od Francouzské revoluce zvyklí bojovat proti panstvu a za sociální stát. Problém je v tom, že zemi nelze donekonečna zadlužovat tím, že snižujete daně bohatým a ožebračujete zbytek populace. A toto je velmi nesnadné provádět v situaci, kdy začala v EU ekonomická stagnace, viz graf.
Macron jako bývalý zaměstnanec banky Rothschild & Cie pochopitelně jednomu procentu ubrat nemůže, takže nařídil chudým jako obvykle utáhnout opasky. To se ve Francii na rozdíl od Česka ne vždy daří zavést. Během mého 4-letého studia v Paříži v letech 1993-97 jsem viděl dva podobné pokusy s podobně zdevastovanými ulicemi a vymlácenými výklady. Takže nic nového pod sluncem. Ale co je opravdu nového na těchto demonstracích? Za prvé, totální neoblíbenost nadutého a samolibého Macrona. Zdálo se, že po Sarkozym to už v pohrdání běžnými lidmi dál nejde, ale ejhle, sestup do pekel nepopularity je možný vždy. Podívejme se na pád legitimity Macrona po prvních třech měsících jeho vlády.
Jak hezky píše český populistický farář jednoho procenta na korporátním serveru: “...kdyby se zvýšila minimální mzda a daň z bohatství, byl by to krok zpátky od reforem, které prezident Emmanuel Macron prosadil, a dále by to poškodilo zbytky jejich důvěryhodnosti.” (ZDE). Takže je to model “kdo z koho”, bohatí proti chudým. Jednoprocentní celebrant Jan Macháček nám hezky vysvětlil, že ve Francii běží nová forma třídního boje, tedy frontálního konfliktu dvou společenských tříd. Nic nového pod sluncem, viz náš článek Výsledky primárek v USA ukazují novou epochu třídního boje. Je ale trapné, že pravicoví mediální faráři už to dávno ví a říkají nahlas, ale naše zabedněná levice nikoliv.
Neoblíbenost Macrona je dána řadou afér, kterými začal svou prezidentskou kariéru. Ve Francii je zvykem, že zlodějny a lhaní prezidentů se řeší trestním stíháním až po jejich odchodu z funkce. A většinou se dané stíhání ukončí pro smrt dotyčného. Začneme popořádku, ale jen stručně. Na svátek Prvního máje 2018 vypukla tzv. “l’affaire Benalla”. Nejbližší člen úzkého kruhu Macrona, Alexandre Benalla, fyzicky zaútočil na demonstranty v přestrojení za člena pořádkové jednotky. Takže bylo jasné, že milý hoch Macron se obklopil zajímavými lidmi fašistického zaměření. Jeho nejbližší spolek doslova a do písmene “brutálně” nesnáší levicové aktivisty. To je u nás možné, ve Francii zatím nikoliv. A začal volný pád Macrona po pekel, jak jeho vládu označují nezávislí komentátoři. Další kolo byl nešťastný ministr životního prostředí, Nicolas Hulot. Sloužil Macronovi jako fíkový list pro ekologické aktivisty. Jenže nové reformy pro stát jednoho procenta znamenají zničení systému ochrany zdrojů a přírody, kterou zde aktivisté budovali. Hulot se rozhodl odejít, aby nebyl u svých eko-kamarádů za politickou svini. Chvályhodné rozhodnutí, u nás jak známo téměř nevídané. Zavedení vyšší daně na pohonné hmoty bylo totiž zdůvodněno menší ekologickou zátěží a přechodem na alternativní zdroje. Chudý lid pro naši nebohou planetu jako obvykle musí přinést nějakou drobnou oběť za jedno procento. A třetí aféra je už současná. Protesty žlutých vest odstartoval slavný výrok Macrona 25-letému nezaměstnanému, že on se přece nebude starat o všechny socky v tomto státě. To se podobalo slavné odpovědi Sarkozyho “Casse-toi alors, pauvre con!” (Tak uhni, pitomá socko!”). Milý a lidový prezident jasně a stručně objasnil jednomu návštěvníkovi zemědělské výstavy v Paříži 10. 10. 2008 politické místo pracujících v nově budované republice jednoho procenta. Macron řekl a hlavně udělal totéž, ale jeho intelektuální nátěr mu nedovolil použít vulgární slovník pravicového populisty Sarkozyho.
Takže to shrňme. Zástupci hnutí Žlutých vest odmítli s prezidentem jednat a do Elysejského paláce vůbec nevstoupili. Nejsou tak pitomí, aby se dali zneužít pro lacinou korporátní propagandu. Hnutí zatím nemá politické vedení a politická levice je ve Francii v troskách, stejně jako u nás a v celé EU. Proto politická obnova začíná zespodu, na úrovni sociálních hnutí a pouličních nepokojů. Prostě a jasně, na úrovni odborů a aktivistů se bojuje za práva těch nejchudších. To zaprodaná levice dělat nemůže a už ani nechce. Ve druhém kole se buduje politická reprezentace těchto hnutí. Kdo sledoval naše články o nové levici v USA a hnutí Podemos ve Španělsku tak ví, o co jde.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
Související články:
- Z okupovaných bank na radnice. Rozhovor s novou barcelonskou starostkou Adou Colau
- Rapeři opěvují EU-sado-maso
- Jak se dělá demokratická revoluce
- Ideologie zdánlivá a skutečná
- Komunální volby ve Španělsku vyhrála skutečná levice
- Střední Evropa, nové bojiště studené války
- Evropská unie chce umlčet kritická nezávislá média
- Komu důvěřují lidé v Evropě
- Skandál kolem odposlechů v USA znepokojuje EU
- Britský vicepremiér se omlouvá, Britové se baví
Komentáře:
Bohužel Francie se hroutí do kolapsu
senil
Bohužel Francie se hroutí do kolapsu. A stačí jedna velká ekonomická recese a tato země se ekonomicky a sociálně zhroutí a začne občanská válka.
Jakákoliv snaha o reformu skončí masivními protesty, takže demokratickým způsobem ji není možné reformovat.
http://www.epshark.cz/clanek/1367/situace-ve-francii-je-bezvychodna
Nehroutí, to je omyl neoliberálního výkladu dějin v modelu "po nás přijde jen potopa"
umlauf
Sociální konflikty jsou a budou, stejně jako třídní boj antagonistických zájmů různých tříd. V sociologii se tomu říká “konfliktuální paradigma”. Francie a skandinávské země byly a chtějí být sociálním státem a kapitalismus měly vždy jako základní společenský systém. Historicky neměly a hlavně nechtějí zběsilý americký neoliberalismus, který se v naší mafiánské klausovštině vzal jako ekonomické dogma po pádu socialismu. Data, na které odkazujete, představují optiku ekonomiky v neoliberálním paradigmatu. To znamená v modelu systematického vykrádání státu a jeho zdrojů pro vyvolené jedno promile (trickle-down economics). V tomto modelu globální exploatace a válek je ovšem “objektivně” nemožný jakýkoli lidsky přijatelný stát. Ale stačí donutit globální korporace k placení daní a tržní socialismus je na Západě opět normální a funkční alternativa. Ke zlodějnám jednoho procenta jsme se napsali dost a dost. Ve Francii začínají základní vrstvy společnosti (studenti, dělníci, policisté, zemědělci) nahlas říkat jednomu procentu, že tento systém je už okradl dost a že je s tím potřeba přestat. A o tom jsem psal. Žluté vesty včera (3.12.2018) Macronovi řekly, že nechtějí drobky jako vrabčáci, ale celou bagetu. A tom to je.
↧
„Násilím proti Babišovi“, šíří se výzva. A odpověď: Tak to zkuste a poslouchejte, jak dopadnete
6. 12 .2018 ParlamentníListy
„Ještě jedna Slonková, ještě jeden Kubík, ještě dva takové trapasy jako házení kytek do koše, a Andrej Babiš nebude mít 35 procent, ale bude mít padesát procent,“ důrazně varuje advokát Jaroslav Ortman. Opozici i jejím voličům by podle něj mělo dojít, že podobné kroky jsou kontraproduktivní. Návod redaktora deníku Referendum Radka Kubala, který vyzývá k občanské neposlušnosti, označil za blábol. V rozhovoru advokát upozornil, že doba, kdy Žižka táhl s palcátem na Novoměstskou radnici vyházet konšele, dávno skončila.
Redaktor Deníku Referendum Radek Kubala zveřejnil na stejnojmenném webu text, ve kterém nabádá k občanské neposlušnosti proti vládě Andreje Babiše. Přidal „protestní manuál“, v němž popisuje, jak postupovat. Jednou z jeho navrhovaných variant je protest symbolickým obsazením Lidového domu, protože „klíč k porážce Babiše neleží v hnutí ANO, kde jsou jako ve správné firmě všichni loajální šéfovi, ale u jeho koaličních partnerů a podporovatelů“. Skupina lidí má podle instrukcí proniknout do sídla ČSSD, připoutat se tam řetězy, začít troubit na trubky a svůj odchod podmínit tím, že ČSSD odejde z vlády a začne reprezentovat svůj program. Co na to český zákon?
Musím říci v úvodu, že ten člověk je blázen. Mně to spíše zavání nocí dlouhých nožů, nebo jednáním bojůvek SA nežli českým státem. On nás chce vrátit někam do minulosti. Chci říci, aby si tento člověk nezahrával s českým právním řádem, protože může naplnit vydírání, což je paragraf 175 trestního zákoníku, a může to být i narušování domovní svobody, pokud by tam lidé vtrhli, připoutávali se, vyhazovali nábytek a odmítali odejít, což je samozřejmě přečin, nebo případně i trestný čin, zločin. Pokud by to bylo proti konkrétní úřední osobě, jako je třeba ministr, mohlo by jít o násilí proti úřední osobě. Pokud někdo uposlechne tento návod, který je totální blábol, vystavuje se nebezpečí trestního stíhání.
Jak je to v případě Kubalova nápadu, tedy obsazení střechy Lidového domu, což je taktika, která se prý osvědčila aktivistům hnutí Greenpeace?
To už nechce lézt do domu, chce lézt na dům. V každém případě tyto okupační kroky jsou… Jestli se někomu líbí, co dělají žluté vesty ve Francii , kdy se zapalují auta a ničí se soukromý majetek (ve Francii jsou z těchto činů podezříváni policejní provokatéři - pozn. red. NR - vd)... Pokud vím, asi 300 osob skončilo ve vazbě, takže bych si s tím nezahrával. S těmito kroky nesouhlasím a řeknu otevřeně: ještě jedna Slonková, ještě jeden Kubík nebo tenhle člověk, kterého jsem označil za blázna, a Babiš nemá 34 procenta, ale bude mít padesát procent, protože to lidé budou vnímat jako něco neuvěřitelného. Jde o naprosto kontraproduktivní kroky.
Kubala navrhuje i mírnější akce, například zpívání písní na premiérově veřejném vystoupení s tím, že odpůrci smlouvy TTIP prý dokázali – cituji: „Totálně vydeptat eurokomisařku Cecílii Malmströmovou“ zpěvem písně Slyš tu píseň zástupů z muzikálu Bídníci na každém jejím vystoupení. Českému premiérovi bychom prý měli zpívat: Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš? Předpokládám, že zpěv není nijak proti zákonu?
Ne, ale dokazuje to malost těchto lidí. Pokud se pravicová opozice domnívá, zejména Kalousek, který už nemá žádný program a je vlastně jen Antibabiš… Neslyšel jsem od něj, co vlastně .... .... ....
(celý text rozhovoru najdete zde)
↧
Evropě hoří půda pod nohama, ale EU má čas zakazovat brčka
Petr Mach
6.12. 2018 Rukojmí
Útoky v Evropě spojené se zbabranou migrací neustávají. EU dál tápe, není schopná problémy řešit. Komise a europarlament ale mají čas, aby z pohodlí svých křesel zakazovali lidem používat brčka.
Podobné zákazy jsem kdysi nazval slovem „euronesmysly“. Vážné problémy EU neřeší (ona je vlastně vytváří), za to ty nevážné řeší.
Nedávno se u nás v Košířích konala benefiční akce spolku „Košířská cibulačka“. Místní farnost poskytla prostory, v kostele děti zpívaly koledy. Majitel místního tenisového klubu půjčil dobrovolníkům stylový pojízdný stánek a dámy z místního spolku prodávaly domácí cukroví a adventní cibulačku.
Byla to výborná polívka, která lidi v mrazivém prvním adventním dni zahřála. Polívky se podávaly v polystyrénové misce, která udrží polévku teplou a je lehká na přepravu, a jedly se plastovou lžičkou. Odpad lidé vyhazovaly do pytlů k další recyklaci.
Od roku 2021 Evropská unie tyto plastové misky a lžičky spolu s plastovým brčkem zakáže, jak schválil nedávno Evropský parlament. Očekávám, že podobné akce by se pak už takto nízkonákladově nemohly dělat, polívka už příště asi ze stánku nebude. Manipulace s porcelánovým nádobím je pro stánkový prodej nepraktická. Papírová miska polívku neudrží teplou.
Proč nám někdo chce zakazovat ty plastové misky a lžičky? Vždyť je používáme jen občas a obvykle je vyhazujeme do recyklačních nádob na plasty, žádnou škodu nezpůsobujeme.
Vidím v politice EU velké pokrytectví. Ona totiž jedny plasty zakazuje, ale ty stejné na jiném místě a v masovém měřítku podporuje. Z dotačních programů EU na takzvané zateplování budov se vyrábí obrovské množství polystyrénu, který stavební firmy lepí na fasády domů. Určitě jste se s těmi drolivými polystyrénovými deskami na fasády už také setkali.
Takový dům máme i v Košířích. Jednou jsem na zemi viděl rozfoukané velké množství kuliček polystyrenu. Divil jsem se, který obyvatel takový nepořádek udělal.
Byl to strakapoud velký.
Zkuste si do googlu dát strakapoud – fasády a uvidíte, že jde o častý problém. Dospívající strakapoudi vyklovávají na domech kruhové otvory. Vítr pak polystyrén rozfouká po okolí a jeho neviditelné zlomky jsou všude. Nepovažuju takové zateplování za rozumné. Polystyren je hořlavý a potenciálně na domech nebezpečný. Brání domu „dýchat“ a v budovách je nutné častěji větrat... A škodí strakapoudům a dalším tvorům v přírodě. Protože je zateplování dotované z fondů EU, je toho polystyrénu víc, než kolik by si ho lidé objednali jinak za své peníze.
Vadí mi ale nejvíc to pokrytectví. Ať EU přestane dotovat zateplování budov a může se vykašlat na zákazy misek a lžiček. Celý svět by pak měl menší problém s plasty.
Útoky v Evropě spojené se zbabranou migrací neustávají. EU dál tápe, není schopná problémy řešit. Komise a europarlament ale mají čas, aby z pohodlí svých křesel zakazovali lidem používat brčka.
Podobné zákazy jsem kdysi nazval slovem „euronesmysly“. Vážné problémy EU neřeší (ona je vlastně vytváří), za to ty nevážné řeší.
Nedávno se u nás v Košířích konala benefiční akce spolku „Košířská cibulačka“. Místní farnost poskytla prostory, v kostele děti zpívaly koledy. Majitel místního tenisového klubu půjčil dobrovolníkům stylový pojízdný stánek a dámy z místního spolku prodávaly domácí cukroví a adventní cibulačku.
Byla to výborná polívka, která lidi v mrazivém prvním adventním dni zahřála. Polívky se podávaly v polystyrénové misce, která udrží polévku teplou a je lehká na přepravu, a jedly se plastovou lžičkou. Odpad lidé vyhazovaly do pytlů k další recyklaci.
Od roku 2021 Evropská unie tyto plastové misky a lžičky spolu s plastovým brčkem zakáže, jak schválil nedávno Evropský parlament. Očekávám, že podobné akce by se pak už takto nízkonákladově nemohly dělat, polívka už příště asi ze stánku nebude. Manipulace s porcelánovým nádobím je pro stánkový prodej nepraktická. Papírová miska polívku neudrží teplou.
Proč nám někdo chce zakazovat ty plastové misky a lžičky? Vždyť je používáme jen občas a obvykle je vyhazujeme do recyklačních nádob na plasty, žádnou škodu nezpůsobujeme.
Vidím v politice EU velké pokrytectví. Ona totiž jedny plasty zakazuje, ale ty stejné na jiném místě a v masovém měřítku podporuje. Z dotačních programů EU na takzvané zateplování budov se vyrábí obrovské množství polystyrénu, který stavební firmy lepí na fasády domů. Určitě jste se s těmi drolivými polystyrénovými deskami na fasády už také setkali.
Takový dům máme i v Košířích. Jednou jsem na zemi viděl rozfoukané velké množství kuliček polystyrenu. Divil jsem se, který obyvatel takový nepořádek udělal.
Byl to strakapoud velký.
Zkuste si do googlu dát strakapoud – fasády a uvidíte, že jde o častý problém. Dospívající strakapoudi vyklovávají na domech kruhové otvory. Vítr pak polystyrén rozfouká po okolí a jeho neviditelné zlomky jsou všude. Nepovažuju takové zateplování za rozumné. Polystyren je hořlavý a potenciálně na domech nebezpečný. Brání domu „dýchat“ a v budovách je nutné častěji větrat... A škodí strakapoudům a dalším tvorům v přírodě. Protože je zateplování dotované z fondů EU, je toho polystyrénu víc, než kolik by si ho lidé objednali jinak za své peníze.
Vadí mi ale nejvíc to pokrytectví. Ať EU přestane dotovat zateplování budov a může se vykašlat na zákazy misek a lžiček. Celý svět by pak měl menší problém s plasty.
↧
More Pages to Explore .....
