Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Na semináři Nové republiky na téma "SMYSL NÁRODA a LIDSKÁ PRÁVA" vystoupil i kurdský lékař Yekta Uzunoglu


KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: USA v Sýrii aneb když ve Washingtonu neznají Krkonošské pohádky

0
0
Rekonstrukce zničené Sýrie si podle odhadů
vyžádá až 400 miliard dolarů
Tereza Spencerová
20. 12. 2018  iPrima
Washington si nakonec bude muset vybrat, s kým půjde dál a s kým ne, protože se všemi, tedy jako dřív, to už asi nebude možné. Stažení vojáků ze Sýrie značí, že si vybírá Turky před Kurdy.






Zvláštní americký vyslanec pro Sýrii James Jeffrey na počátku týdne znovu potvrdil, že Washington už opravdu nepožaduje „změnu režimu“ v Sýrii a „aktivně neusiluje“ ani o to, aby Bašár Asad skončil ve funkci. Americkým cílem je prý ale nastolení „režimu, který by byl zásadně jiný“, byť by v něm byl i Asad. Syrský prezident prý musí přijmout takový kompromis, protože „válku ještě nevyhrál“, vyslal do Damašku varování Jeffrey. Spojené státy se svými západními spojenci jsou prý připraveni dotlačit Asada k jejich „rozumu“ tím, že budou blokovat jakoukoli vnější pomoc při rekonstrukci válkou zničené Sýrie. Volně přeloženo: Asad už nemusí jít, ale bude muset začít poslouchat, jinak Západ nedá na rekonstrukci Sýrie, kterou aktivně pomáhal ničit, ani dolar. Má to být podle všeho nová forma "války, která nekončí", neboť Pentagon už ze severu Sýrie údajně začal stahovat své jednotky. A má je do 60 až 100 dnů stáhnout všechny, rozhodl Donald Trump s tím, že Islámský stát je poražen a to byl hlavní a jediný důvod vojenské řítomnosti USA v Sýrii...
Na první poslech tedy může Jeffreyho oznámení znít jako rozhodné slovo do "postválečné" pranice, ale opravdu jen na první poslech. Bašár Asad Západ neposlouchal sedm let války a představa, že by s tím začal nyní, zdá se být jen zbožným přáním. Tím spíš, že v poslední týdny prolomily přinejmenším arabskou politickou blokádu Sýrie: své velvyslanectví v Damašku opětovně otevřely vlivné a bohaté Spojené arabské emiráty, na oficiální návštěvě u Asada pobyl súdánský prezident Umar Bašír, přijet se chystá irácký prezident Barham Sálih, obnoveny byly politické i obchodní vztahy s Jordánskem, Arabský parlament oficiálně doporučil opětovné přijetí Sýrie do Ligy arabských států. Jinými slovy, region bere Sýrii zpět do své náruče, a to z mnoha důvodů. Tím nejzásadnějším je asi konečné pochopení, že sedm let trvající financování džihádu, který měl svrhnout sekulární režim v Damašku, k výsledku nevedly. A nejen to, otevřely dveře posílení íránského vlivu nejen v Sýrii, ale v Levantě jako takové. A k tomu posílil i turecký vliv na severu Sýrie, což z pohledu Saúdů nebo Emirátů znamená nepřijatelné posílení ideologie Muslimského bratrstva. Čili, politického islámu, jehož se ropní feudálové z Perského zálivu bojí možná stejně jako šíitského Íránu nebo sekularismu.

KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Zapomeňte na Rusko, nově budou Trumpa sestřelovat přes Blízký východ

Spojené státy se ocitají v neřešitelné situaci. Na jedné straně chtějí uklidnit své saúdské a emirátské spojence, současně chtějí uchlácholit své spojence turecké, kterým je ovšem proti srsti nejen přátelství Ameriky se Saúdy, ale i s Kurdy. Není proto bez významu, že Ankaře proto Jeffrey vysvětluje, že spojenectví s Kurdy je jen „dočasné“ a „pragmatické“, čili, na chvíli a dost. Oznámený odsun ze Sýrie pak vizi nezávislého Kurdistánu v Sýrii pohřbívá už definitivně.

Když nyní ale James Jeffrey -- už i bez vojáků -- hrozí Damašku, který má v zádech diverzifikovanou a různě motivovanou podporu Ruska, Íránu, Egypta, Iráku i Perského zálivu, nepřekvapí, že sám svému „plánu“ nevěří a připouští, že je to jen plácnutí do vody, neb žádné „spojence“ jen tak nenajdou: Tlak na Damašek prý nemusí vést ke vzniku „režimu, který by Spojené státy uvítaly jako režim, který by se mohl připojit k Evropské unii, kdyby se Evropská unie rozhodla přibírat blízkovýchodní země.“ Tak Sýrie do EU?! To tu fakt ještě nebylo…


Jak z toho USA vybruslí?


Připomíná to tetris. Kostky padají, chvíli je můžete úspěšně skládat, ale vše se zrychluje, až vás nakonec prohrajete. Na Spojené státy se protichůdné zájmy jejich (přinejmenším bývalých) spojenců valí podobně, dosažení nějakého funkčního kompromisu zdá se být – při současné úrovni zahraniční politiky USA – nereálné. Washington si bude muset uvědomit význam jednotlivých spojenců, míru jejich rostoucího sebevědomí a emancipovanosti, stupeň jejich ochoty být dále americkým vazalem, a k tomu navrch samozřejmě i své vlastní možnosti a schopnosti. A nakonec si bude muset vybrat, s kým půjde dál a s kým ne, protože se všemi, tedy jako dřív, to už asi nebude možné. A když k tomu zkouší do své zmatené hry na slepou bábu zatáhnout i Evropskou unii, týká se tato osudová volba i nás.

Je nejspíš škoda, že v USA neznají Krkonošské pohádky a legendární Krakonošovo varování Trautenberkovi: „Kdo přebírá, přebere!“ Lépe popsat americkou politiku na Blízkém východě snad ani nelze. Otázkou už jen zůstává, zda se Evropa ze setrvačnosti rozhodne „plácat“ se v tom s Američany dál, nebo zda si alespoň pro sebe přizná, že jsme tuto válku prohráli, a že je na čase udělat za ní tlustou čáru. A jít dál. Co možná nejkonstruktivněji. Už nejde jen o Sýrii, ale obecně i o pozici Západu na Blízkém východě, který už se nebojí žít si svým životem.


- - -


Mýtus západní demokracie

0
0
Paul Craig Roberts
20.12.2018 IHC překlad Zvědavec
Jak to může Západu procházet pod záminkou, že je spojenectvím velkých demokracií, ve kterých je vláda služebníkem lidu?

Nikde na Západě, s výjimkou snad jen Maďarska a Rakouska, vláda neslouží lidem.

Komu západní vlády slouží? Washington slouží Izraeli, vojensko-bezpečnostnímu komplexu, Wall Streetu, velkým bankám a korporacím s fosilními palivy.

Zbytek Západu slouží Washingtonu.

Nikde na Západě se s lidmi nepočítá. Americká dělnická třída, kterou zradili demokraté, neboť převedli pracovní místa do Asie, zvolila Donalda Trumpa, a hned poté demokratická kandidátka Hillary Clintonová zavrhla americký lid, který nazvala „Trumpovými ubožáky“.

Demokraté, stejně jako republikáni, slouží moci, nikoli lidu.

V celé Evropě jsme svědky potlačování demokracie.

Britská premiérka Mayová se v otázce brexitu podřídila EU. Zradila britský lid. To, že dosud nebyla dohnána k zodpovědnosti, ukazuje, jak moc jsou Britové smíření se zradou. Britové zjistili, že se s nimi nepočítá. Nejsou nic.

Řekové volili levicovou vládu, která slíbila, že je ochrání před EU, MMF a velkými bankami, avšak okamžitě je zaprodala za úsporná opatření, která zničila to, co zůstalo z řecké suverenity a životní úrovně Řeků. EU tak dovedla Řecko na úroveň země třetího světa.

Francouzi již týdny demonstrují v ulicích proti francouzskému prezidentovi, který slouží všem, jen ne francouzskému lidu.

V současné době probíhají masivní protesty v Bruselu, přičemž polovina vlády odstoupila na protest vůči vládě, která podepsala pakt, jenž povede k tomu, že belgický lid bude nahrazen migranty z Afriky, Středního východu a Asie. Zkorumpované a opovrženíhodné vlády, které podepsaly tento pakt, zastupují zahraniční představitele a peníze George Sorose, nikoli své vlastní občany.

Proč jsou občané tak bezmocní, že vlády v jejich zemích mohou upřednostnit zájmy cizích představitelů před zájmy vlastních občanů?

Existuje celá řada důvodů. Nejdůležitějším z nich je ten, že lidé jsou odzbrojeni, a že jim propaganda vtlouká do hlavy, aby akceptovali násilí proti nim ze strany státu, ale na oplátku nepoužívali násilí proti vládě, která nelegálně použila sílu proti svým občanům.

Stručně řečeno, dokud podrobené obyvatelstvo Evropy nezahubí policii, která slouží vládnoucí elitě a má požitek z násilné brutality vůči těm, z jejichž daní dostává svůj plat, nevezme zbraně policii a nezlikviduje korupční politiky, kteří je zaprodali, národy Evropy nadále zůstanou podmaněnými a utlačovanými národy.

Chris Hedges, jeden ze skutečných novinářů, kteří ještě zbyli, před nějakou dobou jasně uvedl, že bez násilné revoluce, která by odstranila nádor nadřazenosti vlády nad lidem, bude svoboda na celém Západě mrtvá.

Otázkou, která se nabízí, je, zda má obyvatelstvo na Západě tak vymyté mozky, je tak pevně uzavřené v Matrixu, a je tak vyčerpané, že si nedokáže stát za svým a bránit svou svobodu. K odporu dochází ve Francii a Belgii, ale vláda, která zaprodala Řecko, nebyla dohnána k zodpovědnosti.

Američané mají tak vymyté mozky, že se domnívají, že Rusko, Čína, Írán, Sýrie, Severní Korea a Venezuela jsou jejich nepřátelé, i když je zcela jasné, že skutečným nepřítelem je „jejich“ vláda ve Washingtonu.

Kromě mých amerických čtenářů jsou Američané uzavření v Matrixu. A budou zabíjet, jen aby zůstali v Matrixu, kde je jim podáno takové vysvětlení, které je povzbudí a uklidní. Každý, kdo spoléhá na vedení Washingtonu, je idiot.

Washington je mistrem propagandy. Washingtonská propaganda dokonce nakazila ruskou vládu natolik, že na základě všech zpráv hloupě věří, že urovnání neshod s Washingtonem je právě to tajemství, které dopomůže Rusku k úspěchu.

Pošetilá je vláda, která se spoléhá na dohody s Washingtonem.

Jádrem věci je tohle: Jestliže se smířením s provokacemi vyhneme válce, je to správná politika, ale pokud se přijetím provokací vyvolají další provokace, dokud bude válka nevyhnutelná, potom je správnou politikou to, že dojde k ještě razantnější reakci. Ráznější reakce vnese do celého procesu obezřetnost, zatímco smíření se s provokacemi povzbudí agresora.


The Myth of Western Democracy vyšel 17. prosince 2018 na ICH. Překlad v ceně 271 Kč Zvědavec.

Není to tak trochu válka?

0
0
Miroslav Pavel
Miroslav Pavel
20. 12. 2018  Literárky
Když před nedávnem v Kanadě zadrželi na přání USA finanční ředitelku čínské firmy Huawei, v mnohých obchodních a politických kruzích světa zatajili dech. Údajně jedna z firem tohoto celosvětově působícího koncernu porušila americké sankce a dodávala Iránu zakázané zboží.


Na první pohled se to dá tak opravdu vysvětlit. Američané mají velkou zálibu v sankcích nejrůznějšího druhu. Problém je, že jejich efektivita je přinejmenším sporná. Nechme teď stranou klasický případ Kuby, která přes desetiletí trvající sankce kupodivu stále existuje. Mnohem aktuálnější je Irán a jeho zakázaný vývoz ropy, kdy ale USA rovnou udělily hlavním odběratelům této komodity ze sankcí výjimku. Představa, že Irán zablokuje Hormuzský průliv, přes který jde nejenom iránský export ropy, ale značná část exportu z Blízkého a Středního východu pro Evropu, Japonsko a Čínu, asi nepůsobí příjemně i ve Washingtonu.

Proč tedy najednou tolik vzrušení kolem Huawei? Dokonce i v malé České republice.

Zlí jazykové tvrdí, že hlavním důvodem nevrlosti na Huawei je odmítnutí dát raději nejmenovaným tajným službám raději nejmenovaných států přístupové kódy do softwaru zařízení, které tato firma prodává do celého světa. A to je zločin, který se ve slušné společnosti neodpouští. Vždyť přece všichni společně bojujeme s terorismem…. A když k tomu přidáme rostoucí úspěchy firmy na světových trzích, má Huawei na problémy zaděláno.

Ať už je to tak, nebo jinak, interpretuji to jako další projev stupňujícího se úsilí americké politiky uchovat si dřívější vliv ve světě. Že je to úsilí, které jednak není úplně sdíleno všemi americkými politiky, jednak nemá příliš velkou šanci na trvalý úspěch, je zřejmé. Je to především Čína a Rusko, ale i další státy jako Irán a dokonce Sýrie, které jsou pevně rozhodnuté stát si za svým. Zajímavým příkladem, kterého si skoro nikdo nevšímá, jsou i oba korejské státy, které se najednou začaly sbližovat možná rychleji, než by si to jejich protektoři přáli.

Když jsem se před několika léty ptal jednoho ruského generála, zda bude třetí světová válka, odpověděl mi, že to je špatně položená otázka. Válka už podle jeho názoru běží dávno. Nezbývá než si přát, aby se nezměnila ve válku horkou.

Autor je vydavatelem Literárních novin.

Země Východu odmítají multikulturní model

0
0
20. 12. 2018  LeFigaro a VšeVěc
Pád Berlínské zdi a vstup východoevropských států do Evropské unie je měl sblížit se zakládajícími, resp. dříve předchozími státy. Počítalo se s tím, že se nové státy Unie stmelí se státy, které do ní vstoupily dříve, a to bez ohledu na jejich politickou orientaci a jejich vizi moderní společnosti. Alespoň většina odpovědných politických činitelů v to věřila a doufala.


„Pro nás Maďary komunistická diktatura byla bolestivou zkušeností“, říká Judith Varga, která je státní sekretářkou pro evropské záležitosti. Železná opona už neexistuje, ale rozdílnosti, které rozdělují obě části Evropy ano. Po více než čtyřiceti letech komunismu vidí noví příchozí velké změny, které se jim nelíbí. Podle slov paní Chantal Delsol, profesorky politické filosofie zemí centrální Evropy, cítí připojené státy z východu Evropy jakési vykořenění. Právě kultura je zachránila v době komunismu.

Nesouhlasí s tím, aby evropské křesťanství bylo z ideových zdrojů moderní evropské společnosti vypuštěno. V postmoderní kritice neliberální režimy připomínají své přesvědčení, že „Svoboda má své meze“. Tyto limity byly překročeny západními státy. „Nechceme multikulturní model, nechceme ani kulturní relativismus, který shromáždí všechny kultury do jednoho pytle. Jestliže je pořádek v Evropě narušen migranty, kteří se k tématu chtějí vrátit, máme právo být proti“, říká pan Szymanski, polský státní sekretář v záležitostech polsko-evropských.

Vzal za své počet migrantů ze Sýrie a zmírnil vášně v Sýrii a iniciativy Bruselu. Rozdíl mezi Východem a Západem Evropy se bohužel prohloubil a nyní to spěje podle některých v EU skoro k řešení existenční otázky Unie. Národy ztrácí kontrolu nad imigrací. Zakládající členové chtějí opětovně najít bezpečnost a pocit, že někam patří, to jsou dvě nutné věci ve všech demokraciích.

Noví příchozí si přejí Unii, kde nebudou považování za špatné Evropany, „Jelikož nejsme z mainstreamu, chceme si ponechat naše kulturní zvyky, aniž bychom byli stigmatizování“. Střední Evropa špatně řídí svobodu slova a nezávislost justice a to zcela bez ohledu na řešení otázek morálky.

(Podle Le Figaro zpracovala ZP)

Tady mi chybí slušná slova… Profesor Keller se vyjádřil k zásadnímu tématu, o kterém se příliš nemluví…

0
0
Prof. Jan Keller
20. 12.2018  ParlamentníListy
Otiskujeme starší rozhovor s profesorem Janem Kellerem, který vzšel na Parlamentních listech v červenci letošního roku:

„Jsme ekonomickou kolonií velkých nadnárodních společností a silných bankovních ústavů, které mají sídlo nejen v Německu, ale také v Nizozemsku, Francii a jinde. Řadoví zaměstnanci v těchto zemích doplácejí na poměry také, i když zatím ne tak drasticky jako u nás. Evropská unie nás proti těmto dravcům nechrání zdaleka tak, jak by měla. Bez Evropské unie nebudeme chráněni vůbec. To je naše svobodná volba,“ řekl profesor sociologie Jan Keller.


Zásadní téma je, zda jsme ekonomickou kolonií Německa či EU. Jsme? A lze s tím něco dělat, abychom nebyli?

Jsme ekonomickou kolonií velkých nadnárodních společností a silných bankovních ústavů, které mají sídlo nejen v Německu, ale také v Nizozemsku, Francii a jinde. Řadoví zaměstnanci v těchto zemích doplácejí na poměry také, i když zatím ne tak drasticky jako u nás. Evropská unie nás proti těmto dravcům nechrání zdaleka tak, jak by měla. Bez Evropské unie nebudeme chráněni vůbec. To je naše svobodná volba.

Neměla by být klíčová strategická a síťová odvětví pod kontrolou státu? Již středověky stát si chránil své „regály“…

Samozřejmě, že by tato odvětví měla být pod kontrolou státu. To by ale stát nesměl být pod kontrolou jistých vlivových skupin. A lidé, kteří mají tolik odvahy, že se této kontrole postaví, by neměli být pomlouváni, osočováni a ostrakizováni jako náš prezident Zeman. Je hodně věcí, které by se musely od základu změnit, pokud nechceme být kolonií.

Čtyři pětiny bohatství, vytvořeného loni ve světě, skončily u jednoho procenta nejbohatších lidí planety, zatímco nejchudší polovina lidstva nezískala nic. Upozornila na to nezisková organizace Oxfam, která závěry svých analýz nerovností ve světě tradičně zveřejňuje v předvečer Světového ekonomického fóra v Davosu. Opět, neměly by národní státy hájit své občany, střední třídu a malé a střední podniky před nadnárodními korporacemi?

Finančně nejsilnější subjekty si přisvojují stále větší podíl světově vytvářeného HDP. Střední třída v Evropě i v USA stagnuje a její vyhlídky se horší. Přitom se střední třída stala posledním sponzorem těch opravdu chudých. Ti skutečně bohatí platí na daních mnohem méně, než by proporčně měli, zato zdaleka nejvíce ze všech využívají daňových rájů. Evropská unie proti tomu brojí, ale to je také skoro všechno. Změny, které navrhuje, jsou polovičaté a příliš pomalé.

Nerovnosti se mezitím dramaticky zostřují. Je pravda, že narůstají střední vrstvy v Číně a v Indii. Nejednou díky tomu, že za nižší odměnu vykonávají v globalizované ekonomice to, co dělaly dříve střední vrstvy v Evropě a v USA. Globalizace, tak jak probíhá, svět destabilizuje rychleji, než jak ho obohacuje. Součástí této globalizace je mocenské vyvlastňování celých států. Jak se mají státy bránit globalizaci, když její součástí je to, že se stávají stále více bezbranné?

Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme? Ubráníme se?

To je stejné, jako kdyby někdo tvrdil, že je zbytečné bránit rozdělávání ohně na parketách v bytě, protože v tom bytě přece zatím ještě nikdy nehořelo. Politici a média, co podobné bludy šíří, by určitě neměli nikdy dostat do ruky sirky. Dělají vše pro to, abychom se neubránili. Dokonce je podezírám, že nejsou ani nikým podplaceni. Jsou prostě tak – omlouvám se, tady mi chyběla slušná slova.

Zatím jsme vyčerpali z EU cca 700 miliard korun na dotacích. Zastánci členství v EU to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci EU argumentují, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?

Podle mne je podstatné to, že ty dotace platí především střední vrstvy na Západě. Nejdou z kapes firem a bank, které od nás čerpají každým rokem mnohonásobně více, než kolik se na nás na dotacích složí již zmíněné střední vrstvy. Výsledkem je, že lidé na Západě jsou naštvaní, že na nás musejí doplácet, a lidé u nás jsou naštvaní, že zůstanou věčně chudí oproti nim. Koncerny a banky mají z těchto vzájemných řevnivostí jistě docela radost.

Bylo by pro nás opuštění EU katastrofou? A pokud nám bude EU vnucovat imigranty a bude pokračovat Schengen s volným pohybem osob včetně migrantů a teroristů, nebude jedinou šancí EU opustit?

Migranty v žádném nařizovaném množství přijmout nesmíme. I kdyby to množství bylo jednociferné. Stát, který nemá právo určit, kdo bude na jeho území pobývat, přestává být státem. Takto to vnímá v Evropě více zemí. Jsem optimista, proto si myslím, že pokud bude v této věci Brusel tlačit na pilu, Evropa zkolabuje rychleji, než z ní stačíme vystoupit.

Je možné, že státy středovýchodní Evropy ustaví nějakou svou vlastní konfederaci? Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko. Případně ještě Polsko či Bavorsko a Sasko…

Tomu nevěřím. Tuším, že Bavorsko má takovou ekonomickou sílu jako zbytek zemí, které jmenujete, dohromady. Vznikla by tím vlastně jakási malá kopie Evropské unie se všemi nerovnováhami a asymetriemi, které známe z EU.

Porošenkovský koncil v Kyjevě: nikdo nevyhrál a zdá se, že všichni prohráli

0
0
Rostislav Iščenko
20. 12. 2018     cont.ws/@politika-analitika
Že byla v důsledku rozkolnických aktivit proticírkevní skupiny Porošenko-Denisenko-Drabinko a Bartoloměj, který se k nim připojil, zasazena světovému pravoslaví obrovská rána, bylo řečeno prakticky ihned. Patriarcha moskevský a celého Ruska Kirill, další hierarchové Ruské pravoslavné církve a také zástupci jiných pravoslavných církví, když komentovali Bartolomějův nárok na primát moci (všepravoslavné papežství) a také jeho podporu tohoto nároku hierarchií konstantinopolského patriarchátu (KP), zdůrazňovali, že problém je v daném případě širší, než jsou vzájemné vztahy mezi Ruskou pravoslavnou církví a KP, že jde o rozkol světového pravoslaví, který je svým rozsahem a důsledky srovnatelný s velkým schizmatem z roku 1054, kdy se jednotná křesťanská církev rozdělila na pravoslavnou a katolickou.


Z tohoto pohledu sjezd masek, uskutečněný Porošenkem pod názvem "sjednocující koncil", nic nezměnil. Nevratná rozhodnutí, která vedla k rozkolu světového pravoslaví, byla přijata již letos na synaxi (1. - 3. září) a poté na synodu (9. - 11. října) konstantinopolského patriarchátu. Znovu zdůrazním, že se týkají nejen a ne až tak situace na Ukrajině, ale celého světového pravoslaví. Konstantinopol se staví proti všem místním církvím, popírá jejich nezávislost a prohlašuje je za své podřízené struktury.

Je pochopitelné, že podporu takového nároku může získat pouze od rozkolníků, kteří nejsou pouze na Ukrajině, ale téměř každá pravoslavná církev čelí tomuto problému ve větší či menší míře. To znamená, že patriarcha konstantinopolský se de facto prohlásil za hlavu globálního pravoslavného rozkolu.

Rozkolníci nikdy nemyslí ani na církev, ani na Boha, ale výlučně na svou kariéru, na svůj hmotný blahobyt, na svůj blízký vztah k světské moci (i když se této blízkosti dosáhne dokonce zřeknutím se Boha a víry). Proto není divu, že je neznepokojovaly osudy světového pravoslaví. Ale když už je znepokojoval jejich vlastní blahobyt, že by se někomu z nich podařilo realizovat osobní ambiciózní plány?

Ne. Nepodařilo. Velké údery byly zasazeny jak světovému pravoslaví, tak i UPC MP a RPC. Ale politika (a v tomto případě máme co do činění právě s politikou, protože Bartolomějovy a Porošenkovy aktivity církevními kánony nejsou ani cítit) je hra s nenulovou hodnotou. Proto se těžké údery, způsobené kanonickému pravoslaví, automaticky nestaly vítězstvím rozkolníků. Byli až příliš chamtiví a ambiciózní, jejich cíle byly příliš odlišné. Bartoloměj chtěl dostat na Ukrajině strukturu jím kontrolovanou, o kterou by se opíral při dalším "vytlačování" farností UPC MP ve svůj prospěch, čímž by se postupně dostal na druhou pozici v počtu farností v pravoslavném světě. Porošenko chtěl získat kapesní církevní strukturu, která by z ambonu agitovala za znovuzvolení prezidenta, který pro ni sehnal autokefálii. Ukrajinští rozkolníci potřebovali legalizaci. Přičemž, pokud byla UAPC (Ukrajinská autokefální pravoslavná církev, pozn. překl.) připravena začlenit se do jakékoli existující kanonické struktury, jen aby byla přijata, pak UPC KP se sama chtěla stát základem pro sjednocení ukrajinského rozkolu a vytvoření nového ukrajinského patriarchátu.

Hlavním kamenem úrazu však byla pozice UPC MP. Bez jejího souhlasu k účasti v procesu sjednocení zůstal rozkol rozkolem a pozice Konstantinopole se stala velmi zranitelnou pro kritiku ze strany nejen světového pravoslaví, ale i křesťanských konfesí celkově. Každý (dokonce i katolíci) má dostatek svých vlastních problémů, než aby podporoval cizí rozkoly a vytvářel tím nežádoucí precedensy. Ne náhodou se papeži a moskevskevskému patriarchovi podařilo na schůzce v Havaně společně odsoudit uniatství, které svou snahou o schizma a ambicemi svých vůdců, přímo orientujících se na politické struktury Spojených států, už začalo představovat nebezpečí i pro zájmy Vatikánu, který ho kdysi vytvořil jako nástroj boje s pravoslavím.

V historii se to tak často stává. Někdo vytvoří uniaty a pak neví, jak se jich zbavit. Někdo vytvoří Taliban proti Rusům, pak s ním bojuje patnáct let a ve výsledku podstupuje hanebnou porážkou.

Porošenko udělal všechno, aby zlomil UPC MP. Nejenže se osobně pokusil ovlivnit archijereje, ale zapojil do práce s nimi také místní správy a SBU. Když nepomohly rozhovory po dobrém, následovaly výzvy k výslechu a zahájení trestních případů. Když to nezafungovalo, pokoušeli se biskupy silou dopravit na "sjednocující sjezd". Tato akce však selhala. Namísto 10-15 představitelů biskupství UPC MP, kteří byli na koncilu očekáváni, objevil se tam jen dávno de facto odtržený od církve (nebo spíše k ní nikdy opravdově nepatřil) Alexandr Drabinko a vinický metropolita Simeon, který je zcela závislý na Porošenkovi. Možná, že s nimi byl ještě jakýsi arcibiskup, ale během pěti hodin, které trval koncil, nebylo možné přesně zjistit, zda tam byl, nebo pokud ano, zjistit jeho jméno (což mluví lépe než jakékoliv řeči o "popularitě" porošenkovského sjezdu mezi duchovními a laiky UPC MP).

Pro Porošenka byla reprezentativní delegace UPC MP potřebná nejen proto, že to tak chtěl Bartoloměj, který nutně potřeboval účast kanonické církve, aby legalizoval svůj nájezd. UPC KP Bartoloměj potřeboval jako "zákonného akcionáře" zabavovaného majetku, jehož účast dodává zabrání podobu formální legitimity. Porošenko počítal s tím, že s podporou velké frakce kanonické církve protlačí do čela novotvaru svého chráněnce, vinického Simeona. Bez jím samotným prosazované hlavy se nová struktura ocitá mimo kontrolu Porošenka a může se proti němu postavit během volební kampaně. S největší pravděpodobností se postaví, protože proč by se měli spoléhat na nepopulární postavu, která ztrácí moc, když bude možné se domluvit s perspektivními kandidáty, kteří již zítra moc získají.

Když frakci neshromáždil, byl Porošenko nucen ustoupit. Dokonce ani společné úsilí prezidenta, Emanuela Gálského, který zastupoval Konstantinopol, zběhů z UPC MP a celé frakce UAPC (Ukrajinské autokefální pravoslavné církve, pozn. překl.) nestačilo k tomu, aby byla koordinovaně prosazena kandidatura Simeona, s nímž v předvečer koncilu se skřípěním zubů souhlasila už i Konstantinopol, jen aby nebyl zvolen hlavou nové církve rozkolnický "biskup". Přesto se frakce UPC KP prosadila a novým "metropolitou kyjevským a celé Ukrajiny" byl zvolen Epifanij, zástupce a pravá ruka anathematizovaného Michaila Denisenka.

Takže ve výsledku akce s tomosem:

1) Bartoloměj byl nucen veřejně vyjádřit solidaritu rozkolníkům a také ukázal světovému pravoslaví, že v boji za uskutečnění svých ambicí je připraven se spoléhat na státní teror proti kanonickým pravoslavným církvím. Čas Konstantinopole na Ukrajině je omezen životností teroristického majdanového režimu, za jehož zločiny se o zodpovědnost nyní Bartoloměj řádně podělí s pučisty UPC KP, kteří žehnají občanské válce a vraždám protestujících;

2)  Porošenko místo toho, aby se spoléhal na podporu mocné církevní struktury, jak doufal, postavil proti sobě archijereje, duchovenstvo a laiky UPC MP, nejvlivnější a nejpočetnější konfesi na Ukrajině, kterou se už nepodaří před volbami rozebrat na "součástky". Kromě toho, jak svým vnitropolitickým odpůrcům, tak i zahraničním šéfům Ukrajiny ukázal, že s podporou veškeré moci svého silového bloku se nedokáže vypořádat se dokonce ani s církví. Nedokázat přilákat na koncil dokonce ani autokefální křídlo UPC MP (opravdu dost početné), postavit proti sobě dokonce pevného stoupence autokefálie, ale věřícího člověka, metropolitu Sofronia, to měl být s to zvládnout. Pro Porošenka bylo i dříve prakticky nemožné získat politickou podporu ze zahraničí. Nyní to je nereálné dokonce i teoreticky. Nemá smysl podporovat člověka, který sám problém vytvořil, aby zvýšil své šance, sám jej řešil více než šest měsíců jak chtěl a nebyl schopen jej vyřešit, i když měl téměř neomezené možnosti. Vnitropolitičtí odpůrci Porošenka se definitivně přestanou bát, že použije silovou variantu pro zachování moci. Rvát se o moc s ozbrojenými odpůrci, to není jako lovit a přesvědčovat k rozkolu s pomocí SBU pokojné duchovní. Když to s duchovními nevyšlo, politici Porošenka okamžitě odepíší (již odepsali). Už pro ně není kandidátem bez ohledu na to, co budou říkat sociologové;

3)  Denisenko, který snil, že jednoho dne bude jeho svévolný "patriarchát" uznán světovým pravoslavím, prakticky přešel, se snížením svého vlastního statusu, z jedné světovým pravoslavím neuznané struktury do druhé. Nejen to, brzy se může k neuznaným přidat i konstantinopolský patriarchát. I pro něj je to hanba a bezmocnost jeho stoupenců na Ukrajině je vážným úderem pro prestiž, odmítnutí většiny pravoslavných církví si i tak už vysloužil;

4)  Simeon a Drabinko, kteří odešli do rozkolu, nic nezískali. Nedostali funkce v nové struktuře, nebudou tam mít žádný vliv a z UPC MP jsou jako rozkolníci vyvrženi.

A nedá se přece říci, že by nebyli všichni varováni, že bude hůř, že by se jim nevysvětlovalo, proč bude hůř a proč nemůže být líp. Ve skutečnosti to dokonce i Kravčuk a Juščenko pochopili, proto při veškerém svém úsilí získat vlastní církev nešli do takových čachrů s tomosem, jako to učinil Porošenko. Pochopil to dříve i Bartoloměj. Ale zdá se, že kyjevský "krvavý cukrář" dokázal přesvědčit Fanar (sídlo Bartoloměje, pozn. překl.), že bude schopen silou zlomit UPC MP a přinutit ji, aby se podrobila. Ve výsledku, když sázka na sílu ztroskotala, se ukázalo, že všichni účastníci podvodu získali více nepřátel a méně autority.

Ostatně, co si na nich vezmeme, když si tyto exponáty ve svém úsilí o vnější efekty ani neuvědomili, že uskutečňují svůj sjezd na památkově chráněném území, jímž katedrála sv. Sofie je. S mnohem většími úspěchy se mohli shromáždit v Brodského synagoze (což bylo za sovětské moci loutkové divadlo). Za prvé, je to přece jen známá fungující stavba, v níž je mimochodem ctěn Starý zákon. Za druhé, pro všechny účastníky shromáždění by to také bylo v konfesionálním smyslu neutrální území.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

"Nadměrné pití alkoholu způsobuje housera"

0
0
Radim Valenčík
20. 12. 2018 radimvalencik
Podnět k tomu dal samotný předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, viz následující zpráva z Blesku:
"Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se před slavnostním zahájením fóra Afrika–Evropa ve Vídni dostal do problémů. Politikovi se na schodech podlomily nohy a málem upadl, na pomoc mu okamžitě přiskočili jeho spolupracovníci. ZDE Není to poprvé, kdy se Junckerovi zamotaly nohy, na summitu NATO v červenci zavrávoral a vrazil do přítomných světových lídrů. Juncker už v minulosti uvedl, že má ischias, tedy že ho trápí "houser", v tisku se ale spekuluje o tom, že za jeho nehody může alkohol, uvedl deník Daily Mail.

 
Zánět sedacího nervu, odborně ischias a lidově houser, je nepříjemné a bolestivé onemocnění, který má vliv na pohybové schopnosti lidí. Junckera už houser na veřejnosti potrápil několikrát. Na nízkých schodech na fóru ve Vídni ztratil rovnováhu a nebýt jeho asistentů skončil by na zemi.
Juncker po příjezdu do Vídně působil energicky, nadšeně se vítal s přítomnými politiky. Estonského premiéra Jüriho Ratase dlouho objímal, s chorvatským premiérem Andrejem Plenkovicem si plácnul "high five". Všechno to zvládnul bez toho, aby se zvednul ze své židle.

O Junckerově zdravotním stavu se už nějakou dobu spekuluje. Po jeho nehodě na červencovém summitu NATO se dokonce mluvilo o tom, zda za jeho vrávorání nemohl alkohol. Při zaškobrtnutí Junckerovi pomohli prezidenti Ukrajiny a Finska, Petro Porošenko a Sauli Niinistö. Ze schodů ho následně vedl nizozemský premiér Mark Rutte.

"Narážel do věcí, neustále si povídal s mladšími asistenty. Byl evidentně opilý, bylo to trapné pro nás pro všechny," sdělil anonymní zdroj britskému deníku The Sun po mírovém summitu OSN loni v květnu, kde měl Juncker další "vrávoravou příhodu". Domněnky o jeho alkoholismu se znovu objevily letos v létě.

"Je to alkoholik, který za sebe nechává rozhodovat svého místopředsedu," napsal o něm francouzský novinář Jean Quatremer. Dodal, že Junckerův oblíbený drink je gin. "Neošálí nás, ve skleničce, kterou si nosí na jednání, rozhodně není voda," zmínil Quatremer. Tvrdil, že vychází ze svědectví několika Junckerových spolupracovníků."

ŽLUTÉ VESTY PROBOUZEJÍ EVROPU

0
0
Benjamin Kuras
20.12.2018 PravýProstor
Kam se hrabe pražská kavárna se svými pár tisícovkami demonstrantů v jednodenním protestu na francouzské žluté vesty s milionem demonstrantů řádících po celé Francii tři týdny. Kam se hrabe vyhazování kytek na rozžehávání pouličních požárů. Kam se hrabe pražské nulové zatýkání na tři sta zatčených v Paříži jen za jeden víkend. Kam se hrabe pár stovek pražských strážníků na 37 tisíc ozbrojenců střetávajících se s demonstranty tváří v tvář a pendrek s pendrekem. Kam se hrabe české nulové fyzické napadení na francouzské tři mrtvé a stovky raněných. 

Kam se hrabe pár českých umělců na Brigitte Bardotovou, oděnou do žluté vesty se vztyčeným dvouprstím na znamení vítězství. Kam se hrabou bezhumorná česká hesla na francouzské „Zastavte růst ceny nafty na ceně zlata“. Kam se hrabe skandování „Babiš odstoupit“ na „Macron do Bastilly“. A na podobná hesla evokující francouzskou revoluci, jako „Už jsme stínali hlavy za míň“. Jsou ti Francouzi holt na demonstrace kabrňáci a Češi čučkaři (dík českému prezidentovi za vzkříšení zapomenutého slova).

Ale taky kam se hrabe Babišova neodstupná chucpe s 33procentní popularitou na neodstupnou chucpe Macronovu s popularitou spadlou na 18 % a potýkající se s pouliční a internetovou rebelií zvíci několika milionů hodně naštvaných francouzských pracujících. Zde to socialistické slůvko „pracující“ skutečně sedí, protože revoltuje dělnická a nižší střední třída, jejíž životní úroveň se už léta scvrkává pod neustálým zvyšováním daní.

Třebaže se jako obvykle k demonstracím přidávají provokatéři, aby je zdiskreditovali, lokálním organizátorům se daří je izolovat jasným varováním: „Maskovaným lidem a skupinám s transparenty se vyhýbejte, nejsou to naši.“ Dojímá na internetu běžící video, na němž je vidět do boje připravené okuklované policisty, jak před mírumilovnou skupinou zpívající hymnu své plexisklové přilby jeden po druhém uctivě smekají. Policejní odbory už doporučily proti demonstrantům nezasahovat. Podpořili je už hasiči, dopraváci, záchrankáři a několik odborových svazů. A 72 % občanů.

A to vše kvůli procentíčku daně na naftu. (Tak dobře, 23 procentíčka).

Nebo že by?

Macron už naftovou daň zrušil, ale protesty pokračují. O co jim tedy jde?

Francouzští komentátoři se už snaží vypočítávat, co všechno pod povrchem doutnalo, než explodovalo, a co ještě na povrch vyplave. Kromě vzteku, o kolik se všem prodraží cesta do práce, protože venkov už dávno přišel o efektivní veřejnou dopravu, který se stal bezprostřední spouští protestu, Francouzům dochází trpělivost i s jinými prvky Macronova vládnutí.

Začínají ho vnímat jako anti-národního vladaře globalismu a symbol politického systému zbavujícího francouzské občany zastoupení v zastupitelské demokracii. Sledují ho, jak zrychluje odevzdávání národní suverenity a individuálních svobod Evropské unii. Začínají pociťovat jeho reformy důchodů, nezaměstnanecké podpory a zaměstnaneckých práv, které je oberou o další peníze a uberou jim pracovních příležitostí. Snaží se představit si, kolik z jejich daní půjde na nový imigrační zákon zajišťující „řízenou migraci a efektivní právo na azyl a úspěšnou integraci nových příchozích“, vydaný nad hlavami občanů, jichž dnes 79 % s pokračující imigrací včetně „uprchlíků“ nesouhlasí (sondáž agentury IFOP). Jeho násilný křečovitý úsměv si vykládají jako arogantní pohrdlivý výsměch představitele povýšené technokratické elity.

Ale samotnou rozbušku žlutovestové revoluce dodal nemehlo Mark Zuckeberg zavedením algoritmových změn, které budou „upřednostňovat zprávy, které jsou věrohodné, informativní a lokální“. Prý to je v rámci „boje proti senzacionalismu, dezinformacím a politické polarizaci“. A nechal svého mluvčího doplnit to takto:

„Zdvojnásobili jsme úsilí o prevenci šíření falešných informací na naší platformě a o vzdělávání lidi, jak identifikovat a upozorňovat na tento typ obsahu.“
 A ještě taky takto: „Založili jsme také robustní partnerství s francouzskými fakta ověřujícími organizacemi na potírání dezinformací a ověřování informací na naší platformě.“

V čem tedy spočívala ta Zuckerbergova nemehlovitost? Technicky se nám to vysvětlit nepodaří, ale algoritmy zřejmě zafandily „přátelské“ a ne snadno vymazatelné výměně „přátelských“ informací. Výsledkem byl bumerang. Totiž bleskurychlé vyrašení („jako hub po dešti“, ať tu máme i nějaké klišé) nejméně čtyř set lokálních venkovských facebookových účtů zvaných Groupe Colere, „skupina naštvanců“, nabalujících na sebe husté skupiny lokálních fandů organizujících lokální demonstrace. Ironicky se skoro dá říct, že revoluce žlutých vest je další Zuckerbergovo geniální dítě. Jeho genialitu potvrzuje i to, jak rychle se šíří do sousedních zemí (zatím Belgie a Holandsko, ale určitě nebudou poslední). A jen tak hned to nikdo nezastaví. On totiž nikdo neví, koho a jak zastavit.

Že by začínala lidová revoluce osvobozují Evropu od byrokratických utopií?

A že by to tak Zuckerberg nastavil schválně, aby se evropským elitám pomstil za všechny ty svěrací kazajky, ke kterým ho donutily nařízením pod tvrdými pokutami do 24 hodin vymazávat kdejakou prkotinu, která by se mohla vládnoucím evropským elitám nelíbit?

Tak za tohle by zasloužil Nobelovu cenu míru.

- - -

Požadavky žlutých vest ve Francii

0
0
20. 12. 2018
Předáci Žlutých vest zveřejnili svůj manifest, ve kterém poprvé souhrnně sdělují, o co jim jde. Jde o mix levicových i pravicových požadavků se sentimentem obnovy národního státu a boje proti globalizaci a jejím elitám. Obsahuje požadavek na vystoupení z EU a NATO. Není pochyb, že naši i evropští fandové globalizace budou tvrdit, že tento manifest byl sepsán v Kremlu. Ale nic nebude vzdálenější realitě. Toto je revoluce. A nikdo nečekal, že začne právě ve Francii.
Toto je 25 bodů onoho manifestu:


 

Ústavní strop na výši daně – 25 %
Zvýšení důchodů a sociálního zabezpečení o 40 %
Zvýšení náborů zaměstnanců ve veřejném sektoru pro obnovení veřejných služeb
Masivní stavební projekty pro ubytování 5 milionů bezdomovců a vysoké pokuty pro starosty a prefekty, kteří nechávají lidi na ulici
Zrušení bank “příliš velkých, abychom je nechali padnout”, oddělení běžného bankovnictví od investičního bankovnictví
Zrušení dluhů vzniklých lichvářskými úroky
Politika
Ústavní dodatky na ochranu zájmů lidí, včetně závazných referend
Zákaz podílů lobbistických skupin na politickém rozhodování
Frexit: Opuštění EU pro získání naší ekonomické, finanční a politické suverenity (Jinými slovy,
respektování referenda z roku 2005, kdy Francie hlasovala proti Ústavní dohodě EU, která se poté
přejmenovala na Lisabonskou smlouvu, a francouzský lid byl ignorován).
Omezení daňových úniků ultrabohatých
Okamžité zastavení privatizace a znovuznárodnění veřejného majetku jako jsou silnice, letiště, železnice atd.
Z ministerstva školství odstranit veškerou ideologii a ukončení destruktivních vzdělávacích technik
Zečtyřnásobit rozpočet pro ministerstvo vnitra a spravedlnosti a stanovit časový limit na právní procedury.
Učinit soudní systém přístupný všem
Zlomit monopol médií a ukončit jejich zasahování do politiky. Učinit média přístupná veřejnosti a zajistit pluralitu názorů. Ukončit redakční propagandu
Zajistit občanské svobody zahrnutím kompletního zákazu státního vměšování do ústavy v jeho
rozhodováních o vzdělávání, zdravotnictví a rodině
Zdraví / Životní prostředí
Ukončit “plánované opotřebení” –garance výrobců, že jejich produkty vydrží 10 let, a že během této doby budou k dostání náhradní díly
Zákaz plastových lahví a dalších znečišťujících obalů
Oslabení velkých farmaceutických společností v jejich vlivu na zdraví obecně, a na nemocnice zvláště
Zákaz GMO, karcinogenních pesticidů, hormonů a monokultur
Obnova francouzského průmyslu a s ním spojené snížení dovozu a tak i znečištění
Geopolitika
Ukončení francouzského zapojení v zahraničních agresivních válkách a odchod z NATO
Ukončení drancování a vměšování –politicky a vojensky –ve “Frankafrice”, díky čemuž je Afrika chudá.
Okamžitě odvolat všechny francouzské vojáky. Založit vztahy s africkými státy na principu rovných s
rovnými
Zabránit migračním vlnám, které nemohou být ubytovány ani integrovány kvůli civilizační krizi, které čelíme
Úzkostlivě respektovat mezinárodní právo a dohody, které jsme podepsali

Kterak jsme se v Česku přiblížili ke konci světa?

0
0
Radim Hreha
20. 12. 2018
Podle serveru Parlamentní listy předseda poslaneckého klubu TOP 09 v rámci projednávání státního rozpočtu na příští rok prohlásil: „Byl by to dobrý rozpočet, kdyby za rok přišel konec světa. Pak bych ho chápal. Pak by to mělo svůj smysl. Ale předpokládám, že konec světa se nechystá, vláda přesto tak ten rozpočet koncipuje.“


Tento bonmot žurnalisty Českého rozhlasu zaujal natolik, že jsem ho za šest hodin strávených za volantem slyšel opakovaně ze zpravodajství Rádiožurnálu i ČRo Plus. Po x-té repríze a informaci o upřímném rozhořčení lidovců vzhledem k permanentnímu kolapsu D1 na Vysočině, jsem si vzpomněl na klasiku jak zloděj křičí: chyťte zloděje. Mirek Kalousek společně s lidovci a dalšími osvícenci totiž prosadili zákon o církevních restitucích a poněkud zapomněli na výstavbu a opravy dálnic a rovněž mostů, které jsou v havarijním stavu. Být na místě ministra dopravy, nechal bych u každého mostu před uzavřením či v úsecích D1, kde nejsou tři pruhy v jednom směru, resp. na nedostavěných a jen plánovaných stavbách dálnic vyvěsit billboardy znění: Jakmile doplatíme církevní restituce a nenastane konec světa, začneme ihned stavět.

Pokleslé poselství z hory „SINAJ“ Letargie Stále komise pro BIS aneb kdo směruje BIS

0
0
Petr Sak
20. 12. 2018
V kybernetice a dalších disciplínách je znám pojem černá skříňka (black box). Tento pojem znamená, že známe produkt, ale neznáme jeho tvůrce a z tohoto produktu usuzujeme na tvůrce (černá skříňka). Dokonce i v zoologii je pro odborníky trus zvířete zdrojem velmi mnoha informací o původci tohoto trusu. Podobně běžný čtenář nezná BIS (černá skříňka), ale z jeho produktu – Výroční zprávy za rok 2017, může činit závěry o jejím tvůrci. A na tomto principu je postaven tento článek.


Z hory Sinaj (Oreb) přinesl Mojžíš Jahveho poselství židovskému národu. V prosinci byl český národ obdařen poselstvím BIS - Výroční zprávou za rok 2017. Co mají obě zprávy společného je tajemné autorství, nemožnost s autorem polemizovat, absence oponentury textu, u poselství ze Sinaje adorace božského původu poselství židovským národem, v případě poselství z BIS jeho zbožštění redaktory České televize a přidruženými médii, Pražskou smečkou a částí politiků. Čím se však odlišuje? Poselství se Sinaje se rozšířilo do celého světa a je známé tři a půl tisíce let. Poselství z BIS nečetli ani redaktoři ČT, kteří provozovali jeho adoraci, a za dva měsíce nikdo nebude vědět, že BIS takové poselství českému národu předal. Poselství ze Sinaje je kvintesencí ducha, poselství BISu je pokleslou urážkou lidského intelektu.

Ve Výroční zprávě za rok 2017 BIS přichází s velkým odhalením - Rusko a Čína a jejich diplomaté usilují o vliv v České republice. Co toto zvěstování českých zpravodajců znamená?

Již Aristoteles říká, že člověk je tvor společenský - zoon politikon. Psychologie a sociální vědy tvrdí, že člověk je jednota biologického, psychického a sociálního, přičemž sociálním se člověk nerodí, ale stává v procesu sociálního zrání. Úspěch člověka v evoluci a jeho vítězství v soutěži s jinými tvory byl důsledkem jeho dvojjedinosti, zároveň je individualitou a součástí sociálna. Jeho jednání jako jedince a součást sociálna se naplňuje celou řadou mechanizmů a sociálních jevů. Všimněme si dvojice moc a vliv. Moc je schopnost prosadit svůj zájem ve vztahu k druhým i s použitím silových prostředků, i proti vůli těch, vůči nimž je moc prosazována. Vliv je psychosociální propojení sociálních entit bez použití silových nástrojů, zvnitřněním přístupů, názorů, postojů, hodnot, zájmů ovlivňujícího ovlivňovaným. Tento proces je nastartován a oživován mezi subjekty, mezi nimiž existuje pozitivní vztah. Ovlivňující má prestiž, vyvolává pozitivní emoce u ovlivňovaného. Vliv a ovlivňování jsou důležitou součástí sociální interakce. Vliv a ovlivňování je efektivnější než silové prosazování moci. I pracovník BIS usiluje o vliv na svou manželku, na děti, na kolegy, nadřízené, podřízené.

V politice můžeme pozorovat proměnu vlivu a moci politiků a politických stran. Vypovídá to také o krizi politických elit v Evropě, zvláště té v západní části. Emanuel Macron měl vliv na Francouze, v důsledku toho, jak byl Francouzi vnímán a přijímán. V důsledku jeho působení se jeho vnímání Francouzi mění a jeho vliv se ztrácí a je nahrazován mocenskými prostředky. Jako na divadelní scéně jsme mohli pozorovat během několika týdnů vlivem konfrontace hnutí žlutých vest rozpouštění vlivu E. Macrona a nástup silových mocenských prostředků. Podobný proces ztráty vlivu můžeme pozorovat u Angely Merkelové, která zvolila kontrolovaný ústup z pozic odchodem z funkce předsedkyně CDU. Obdobný postup zvolila britská premiérka, která uhájila post předsedkyně konzervativců slibem, že sama odejde před příštími volbami. U bruselské elity již nejde pouze o pokles vlivu, ale o katastrofální propad zvláště u šéfa komise, notorického alkoholika, předsedy parlamentu bez maturity, a představitele bez podpory vlastní země (Donald Tusk, pozn. red.). Jejich nekompetence způsobila brexit, proměnu politické scény v Itálii, napětí mezi EU a středoevropskými státy, vznik či posílení netradičních protestních stran a pokud nedojde k jejich nahrazení kompetentními politiky a ke změně politiky, tak dojde i k rozpadu EU.

Vliv je přirozenou, imanentní součástí sociálního jednání a sociální komunikace, takže objev BIS snahy někoho uplatnit svůj vliv, má asi tak velkou poznávací hodnotu jako sdělení, že matky milují své děti.

Co je posláním diplomatů, diplomatických úřadů nebo zařízení jako jsou České domy v zahraničí? Samozřejmě na předním místě je uplatňování vlivu své země v daném státě.

Více informací, než tím, že BIS jmenuje, kdo chce u nás prosazovat vliv, poskytuje čtenáři tím, koho nejmenuje. Copak USA, Německo, Izrael, Francie, Velká Británie a další státy u nás nechtějí uplatňovat svůj vliv?

Na oficiální tiskové konferenci německá kancléřka prohlásila, že k odsunu sudetských Němců nebyly morální ani politické důvody a v jiném svém projevu požadovala, aby se členské státy Evropské unie vzdaly své suverenity. Totéž ve vztahu k Československu požadoval Adolf Hitler. Ten svůj záměr realizoval a výsledkem byl Protektorát Böhmen und Mähren a 300 000 mrtvých. Jak to, že BIS nereflektuje takovéto hrozby ze strany státu, s kterým máme tak tragické historické zkušenosti. Argument, že nyní máme spojence neobstojí, spojence a dokonce ty samé, jsme měli i při obsazování Československa nacistickým Německem. Také politická strana AfD zpochybňuje výsledky 2. světové války. 2. světová válka, její důsledky a poválečné uspořádání jako výsledek smluv a dohod, jsou pro náš stát životně důležité. Jak to, že BIS tyto závažné bezpečnostní hrozby ignoruje? A jaká jsou kritéria BIS pro hodnocení bezpečnostních hrozeb státu? Má BIS vůbec nějaká kritéria pro analýzu a hodnocení a pokud ano, proč nejsou ve zprávě publikována?

BIS neuvádí vliv jiných států proto, že nemá kompetence ke zjištění vlivu těchto států nebo tato redukce byla v zadání? Pokud byla v zadání, kdo dává BIS takové zadání?

Důležitější než snaha mít vliv, je jak chce subjekt vliv využít, k čemu má vliv sloužit. Nechce například Rusko získaný vliv využít k další debilizaci české populace prostřednictvím České televize? Pro BIS jistě existují indicie, které snahu o pronikání ruského elementu do českého prostředí potvrzují. Šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie se stal Rus Semjon Byčkov, který se již snahou o pronikání ruského vlivu zcela odhalil. Chce s Českou filharmonií nahrát všechny symfonie Rusa Čajkovského. Doufejme, že pracovníci BIS jsou tak vybráni, že pravděpodobnost, že mohou být zasaženi hudbou Čajkovského, je minimální.

A že případ Byčkov není náhodný dosvědčuje koncert ruské světové sopranistky Anny Netrebko a to přímo v centru Prahy v Obecním domě, nedaleko místa, kde se konala konference, na níž se ruští revolucionáři rozdělili na bolševiky a menševiky. BIS by neměl vliv Anny Netrebko podceňovat. Špatné příklady táhnou. Po jejím vyznamenání Vladimírem Putinem převzal od Vladimíra Putina vyznamenání i český písničkář Jarek Nohavica. O nebezpečnosti Anny Netrebko svědčí i to, že koncertu Alexandrovců chtěla Pražská smečka zabránit vlastními těly, zatímco u koncertu Anny Netrebko, který byl vyprodán během několika hodin, se o to ani nepokusila.

BIS se ve zprávě věnuje také českému školství. Zde dokonce předčí organizaci, jíž je nástupkyní – STB, ta do obsahu vzdělávání nezasahovala. Nezabývá se propadem úrovně vzdělávacího systému na všech úrovních či dopadem působení Kateřiny Valachové na české školství, ale vystupuje jako expert na českou historii a didaktik výuky historie. BIS přichází se závažným zjištěním, „na českých školách je stále vliv sovětské vědy“. Možná by se měla BIS zaměřit také na USA, tam by došla k ještě hrozivějším poznatkům, nebýt sovětské vědy (a co nacistických vědců), američtí kosmonauti by nebyli v kosmu.

BISce se nelíbí idea slovanské vzájemnosti. Zde nemůže navázat na tradici STB a jde až k aktivitám tajné policie Rakousko Uherska c.k., která také vnímala slovanskou ideu vlastizrádně. Jak mohla BIS připustit natočení dvoudílné televizní inscenace „Rašín“, navíc dokonce režisérem bývalým předsedou KSČM, v níž vystupoval i Karel Kramář, přední zastánce ideje slovanské vzájemnosti a významný prvorepublikový politik a předseda vlády? Byl dokonce odsouzen k trestu smrti. Dnes by ho před BIS zachránilo, že trest smrti byl zrušen.

Idea slovanské vzájemnosti je součástí daleko složitějšího vztahu k Rusku, s nímž se na rozdíl od BIS kompetentně vyrovnávají např. T.G.Masaryk a K.H. Borovský a další vzdělaní filosofové a umělci. Tento vztah a potýkání se s ruskou kulturou je součástí české identity, stejně jako potýkání s německou kulturou. Pokud se chce BIS věnovat takovýmto tématům, což si myslím je daleko mimo úkoly a právo BIS, měl by zásadním způsobem povýšit vzdělanostní úroveň svých pracovníků.

Nelibost BIS se však neomezila pouze na ideu slovanské vzájemnosti, BIS má problém i s národním obrozením. České národní obrození je v lidské civilizaci něco mimořádného a hodnotného. V krátkém historickém období došlo k nebývalému vzepětí ducha, který se projevoval v rozvoji jazyka, školství, vzdělanosti, umění, budováním kulturních a vědeckých institucí (Národní divadlo, Národní muzeum), seznamováním se světovým kulturním dědictvím překlady světového písemnictví. To vše se dělo v době, kdy jiné evropské národy zotročovaly a vysávaly na jiných kontinentech celé národy, z nichž vytvářely své kolonie a to ještě ve jménu křesťanství. Klasický koloniální systém zanikal teprve po 2.světové válce a lidská civilizace stále trpí jeho důsledky. Úžasný vzmach českého národa v národním obrození je perlou v jeho národní identitě a normální Čech má být na co hrdý. Jak vysvětlit pochybnosti BIS nad národním obrozením? Pro starší generaci je národní obrození hodnotou a u mladých pracovníků BIS pochybuji, že vůbec vědí, že nějaké národní obrození bylo a pokud ano, tak jim tento pojem nic neříká. Kdo je tedy za tímto útokem BIS, který je v souladu se zpochybňováním českého národa a vlastenectví v posledních letech? Má uvedený trend v české společnosti a útok BIS společného jmenovatele? Přeci BIS je instituce českého státu, který je organizační strukturou české společnosti a českého národa. Proč BIS, která by měla hodnoty českého národa chránit, na ně útočí?

Není to snad nějaká malicherná chybička, která se nedopatřením dostala do textu? Řadu let na webových stránkách BIS byla definice extrémizmu. Několik vět mělo otřesnou jazykovou úroveň, slova byla použita nesmyslně, celé věty nedávaly smysl. Dítě v páté třídě by muselo za takový sloh dostat pětku. Vzhledem k tomu, že to byla oficiální webová stránka BIS, nešlo o negramotnost jednoho autora, ale celé BIS. Na základě tohoto textu jsem hodnotil intelektuální úroveň BIS jako bezpečnostní hrozbu státu. Z definice se dalo vyvodit, že extrémizmem je zdůrazňování národa. Z této definice vyplývalo, že čeští letci, kteří zahynuli v bitvách nad Anglií, byli extrémisté, protože čím mohu více stvrdit hodnotu národa než obětováním života. Extrémisty byli i prezidenti Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman, kteří in memoriam udělovali těmto extrémistům státní vyznamenání. Extrémista byl i Bedřich Smetana a lidé, kteří se skládali na stavbu Národního divadla a při uvedení operního díla Libuše by mělo pod vedením BIS vtrhnout do Národního divadla policejní komando a všechny extrémisty, tedy účinkující a diváky zatknout.

Každá moc má tendenci svou moc reprodukovat a rozšiřovat. U politických stran je tato snaha legitimní a transparentní a funkční vůči systému. Usilování represivních a zpravodajských institucí o navyšování své moci je vůči demokratickému systému a politickému procesu dysfunkční. Krajně nebezpečné je to proto, že mocenské aktivity těchto organizací jsou provázeny netransparentností, nekontrolovaností, sítí svých agentů, které prosazuje do nevyšších pozic. Připomínán bývá Vladimír Putin, ale kariéru v CIA s vyústěním v pozici jejího šéfa prodělal i nedávno zemřelý americký prezident George Bush. Američtí prezidenti Dwight David Eisenhower a John Fitzgerald Kennedy varovali před mocí vojensko-průmyslového komplexu a zpravodajských služeb pro USA[1]. Zakladatel a doživotní ředitel FBI John Edgar Hoover byl za svého života považován za velkého Američana. Po jeho smrti se veřejnost dozvěděla, že shromažďoval na všechny politiky, senátory, kongresmany, prezidenty informace a na každého měl svazek. Pokud ho prezident, jako J.F.Kennedy chtěl odvolat, ukázal mu, co na něj má a ředitelem zůstal. Desetiletí byl politický život USA zásadním způsobem určován tímto deprivantem a psychopatem ve funkci ředitele FBI.

Zpravodajské služby mají působit proti vnějším hrozbám, proti cizím bezpečnostním službám, chránit před nimi informace, což je však fikce. Zpravodajské služby mají mezi sebou spíše kolegiální vztahy a ten, před kým utajují informace, jsou spíše občané vlastního státu. Když přišel ruský velvyslanec Anatolij Dobrynin v předstihu projednat s americkým prezidentem srpnovou okupaci Československa, samozřejmě Lyndon B.Johnson již o chystané invazi věděl. O kolegialitě a spolupráci nepřátelských rozvědek ví mnohé PhDr. Miroslav Polreich, který u řady zásadních mezinárodních událostí působil jako mediátor jednání mezi KGB a CIA[2].

Stát je organizace, kterou ustavila společnost k zajišťování některých funkcí a pro službu občanům. Znova a znova se některé složky státu snaží tento poměr obrátit a společnosti vládnout. Tato snaha je nejnebezpečnější právě u zpravodajských služeb, rozkládá demokracii a vede k totalitě a k policejnímu státu. Ukázkou, kam tyto snahy mohou vést, jsou USA. Navzdory varování bývalých amerických prezidentů mají zpravodajské služby a silové složky v USA hypertrofovanou pozici a legální demokratické instituce mají problém naplňovat svou funkci ve společnosti, pokud nepracují v souladu se zpravodajskými službami.

Utajování informací považoval J.F. Kennedy za velké nebezpečí pro demokracii. Čím méně utajovaných informací, tím je společnost demokratičtější a naopak. Hřebíčkem do rakve demokracie jsou takové instituce jako NBÚ, které mohou dokonce bez zdůvodnění zamítnout bezpečnostní prověrku. Nejenže se tak vytváří dokonalé prostředí pro korupci, (taková situace již byla a úspěšně byla zmetena pod koberec), ale demokratická společnost si vsazuje do svého organizmu cizopasníka-kryptokracii, který si udělováním či neudělováním prověrky rozsévá na strategické a taktické pozice své lidi. Element, jehož moc je skrytá a nekontrolovatelná, tedy přesný opak principů demokracie.

Je s podivem, že nikdo z politiků nereagoval na časování zprávy. V prosinci 2018 BIS přichází se zprávou za rok 2017. Všichni víme, že když se díváme na hvězdy noční oblohy, vidíme vesmír, který již neexistuje. Vnímáme světlo hvězd, z nichž mnohé již zanikly. Podobná prodleva existuje mezi naší reflexí společenské skutečnosti a společenskou skutečností. Ve své reflexi za skutečností zaostáváme. Součástí revoluční proměny naší doby je proměna temporality společenských jevů a procesů.

Současná společnost je charakterizována jako informační. Klíčové pro společnost nejsou pouze informace jako takové, ale charakteristiky těchto informací. K významným charakteristikám současných informací je jejich temporalita a proměna na informace v reálném čase a možnost subjektu být on-line, to znamená být v živém spojení s aktuálním tokem informací, které jsou živou součástí procesů a událostí. Informace v reálném čase je vazba informace na proces a událost, k níž je vztažena. Řidič auta neustále přijímá a vyhodnocuje informace, na jejichž základě točí volantem, brzdí, zvyšuje či snižuje rychlost. Vývoj společnosti se stále zrychluje také díky zvyšujícímu se objemu informací v reálném čase. Stále více procesů a událostí je syceno informacemi v reálném čase, tedy vstupuje do těchto procesů a ovlivňuje je. Mladá generace až úzkostně prožívá tento nikdy nepolevující tok informací a výsledkem je dvacetičtyřhodinové připojení na infosféru (on-line) a jevy jako závislost na signálu.

V této dynamické informační civilizaci, přesouvající se do kyberprostoru, přichází BIS 3.12.2018 se zprávou, která je postavena na informacích z roku 2017. Nejstarší informace, z nichž zpráva vychází jsou staré 23 měsíců a nejnovější 11 měsíců. Tato zpráva je jako náš pohled na hvězdnou oblohu. To, co vidíme, není skutečnost. Podobně naše reflexe sociální skutečnosti je opožděna za realitou. Tedy obraz sociální skutečnosti v naší mysli neodpovídá skutečnosti. Výpověď o společnosti postavená na informacích starých 23 – 11 měsíců je historií, je reflexí minulosti. Druhá věc je relevance této reflexe. Při takto koncipované práci by se měl BIS stát součástí některé historické instituce. Je s podivem, že žádný z politiků ani novinářů tuto disproporci mezi časem reality a časem její reflexe, zásadně diskreditující tuto zprávu, nezaznamenal a nekomentoval. Uvidíme, zda alespoň odbornicí ze Stále komise pro BIS procitnou.

STB realizovala listopadový převrat s pomocí svých agentů. Lze předpokládat, že síť agentů má i BIS, a její současný útok na společnost je podporován touto její sítí agentů. V parlamentní komisi k událostem 17.listopadu se později odkrylo, že značnou část komise tvořili agenti STB. Analogicky lze předpokládat, že BIS má své agenty ve Stále komisi pro BIS.

BIS má i svou historii, která o ní leccos vypovídá. Ne každý si pamatuje, že v době kdy v USA probíhala volební kampaň před prezidentskými volbami, v nichž zvítězil Bill Clinton, BIS zveřejnila informaci, že Bill Clinton je ruský agent. Kým byla tehdy řízena, když informaci zveřejňovala? Je zajímavé, že nyní orgány USA úporně hledají důkazy o ruském ovlivňování voleb a tehdy, ač důkazy o ovlivňování voleb českou BIS měla před sebou na stříbrném podnose, žádný soud se nekonal.

Ředitel BIS byl na školení v USA. Zdá se však, že čas v USA nevyužil příliš efektivně. Kdyby ho využil pro studium na nějaké elitní americké vysoké škole, možná by zprávu této úrovně vůbec nevydal z ruky.

Orgány, které rozhodují o BIS, by se měly zamyslet nad vzdělanostní a intelektuální úrovní pracovníků a vedení BIS a o funkčnosti této organizace ve vztahu k bezpečnosti státu. V době hybridních válek a bojů o mysl člověka jsou nevzdělaní hlupáci bezpečnostní hrozbou.


[1] Sak, P. Úvod do teorie bezpečnosti. Praha, 2018.
[2] Polreich, M. Špioni v diplomacii. Praha: Brána, 2016.

Turčinov pohrozil, že vyhodí Krymský most

0
0

20. 12. 2018     mk.ru/politics
Šéf Rady pro národní bezpečnost a obranu Ukrajiny se pochlubil bojovou silou země a překročil při tom všechny meze. Ukrajinský politik a šéf jednoho ze silových rezortů Alexandr Turčinov prohlásil, že rakety protiletadlových komplexů Ukrajiny jsou s to i zničit nepřátelské lodě, i zbourat "vychvalovaný most".


Tajemník Rady pro národní bezpečnost a obranu Alexandr Turčinov v rozhovoru s BBC uvedl, že ukrajinská armáda dokáže v oblasti Černého moře vyhodit "jakoukoli přepravu nebo most".

Úředník poznamenal, že Ukrajina pracuje na zdokonalení pobřežní stráže a zlepšuje své ukazatele v oblasti protiletadlových zbraní. To umožní Ukrajině zničit jakoukoli loď potenciálního nepřítele na vzdálenost 300 km. Dodal také, že nebude těžké odstranit jakoukoliv překážku a most, který je "velice vychválen". Toto obsahuje velmi jasnou narážku na Krymský most.

Turčinov již dříve řekl, že Ukrajina hodlá opakovat svou provokaci s průchodem námořních sil Ukrajiny přes Kerčský průliv.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Kto hodnotami bojuje, ten hodnotami...

0
0
Mikuláš Kočan
20. 12. 2018 NovéSlovoSk
Ukazuje sa, že saudskoarabský novinár Džamál Chášukdží mal pech. Vrahovia jeho telo nerozpustili v sovietskom novičoku, len v obyčajnej kyseline. Alebo v ich rukách skonal v nesprávnej chvíli, keď sa politici a médiá ešte nezotavili po výkone, aký podali po otrave Skripaľovcov v anglickom mestečku Salisbury. Svojím nasadením a majstrovstvom nás dokonca presvedčili, že dôležitejšie ako dôkazy o ruskej stope je okamžité gesto solidárnosti so zasiahnutou Veľkou Britániou... 


V prípade D. Chášukdžího nechýbali dôkazy, ba ani priznanie Saudskej Arábie, ale Európska únia nevyslala ani náznak spolucítenia s pozostalými. A kto od Bruselu čakal zborové fuj na adresu vinníkov, spisovanie sankcií alebo preteky vlád v počte vyhostených saudskoarabských diplomatov, odchádzal spred obrazovky s dlhým nosom. Jeden, dva štáty EÚ pozastavili dodávky zbraní do mučeníkovej domoviny, ale EÚ ako celok ani nemukla. Čo ju paralyzovalo? Že by v Saudskej Arábii ako v zrkadle uzrela svoju temnejšiu tvár? Napríklad, že niekoľko členských štátov – po vzore Saudskej Arábie – na svojom území umožnilo americkým orgánom „vypočúvať“ podozrivých z terorizmu. Tak ako inak si vysvetliť až desivé mlčanie vyspelej Európy? Alebo ju inšpirovala Trumpova ochranná ruka nad vrahmi? Ešteže Turecko „stále účelovo kŕmi svet novými podrobnosťami o vražde saudskoarabského novinára. Ankara nevylúčila možnosť požiadať OSN o vyšetrenie prípadu.“ (Pravda, 22. 11. 2018.) Áno, Turecko, áno, to Turecko, ktorého prijatie do EÚ sa odkladá a odkladá, lebo nerešpektuje európske hodnoty.

Aj vy ste začuli plesknúť morálnu facku od odmietaného uchádzača?

Akoby Únii na hanbu nestačilo, že do čoho sa zastarie, z toho sa vykľuje jej dvojaký meter. Eurokomisár J. Hahn vyhrešil Maďarsko, že udelilo politický azyl bývalému predsedovi macedónskej vlády a zachránilo ho pred dvojročným trestom za korupciu. No mravokárca Hahn pozabudol, že Nemecko poskytlo politický azyl vysokému vietnamskému úradníkovi, ktorý takisto nehrabal od seba... Túto kauzu si mediálne odskákalo aj Slovensko. Vraj za súčinnosť pri únose Vietnamca do vlasti, kde ho postavili pred súd. Raz darmo, pre EÚ nie je zlodej ako zlodej. Ani radikalistka ako radikalistka. Kým ukrajinská pilotka Savčenková sedela v ruskej base, pre europoslancov, ľudskoprávne organizácie a média bola hrdinka. Keď sa nedávno dostala za mreže aj doma, v Kyjeve, pre europoslancov, ľudskoprávne organizácie a médiá – nejestvuje.

Prešlo niekoľko dní, a tá skvelá forma zo skripaľovského obdobia bola späť! EÚ a médiá vyslali nové gesto, tentoraz s Ukrajinou. Ešte sme nevedeli, čo sa medzi Kyjevom a Moskvou vlastne stalo, a už sme sa dozvedali, na čej strane stojíme. No nie, napríklad, na základe predložených družicových snímok. Veď ak nás družica vidí aj pri sadení jablonky, človek predpokladá, že zaznamenala, kto a ako narušil dohodnuté čiary na mori. Alebo sa dívala iným smerom? Keď s horúcimi hlavami komunikovali Kyjev a Moskva, prosím, ale prečo tak zareagoval aj Brusel? A na otázky eurooptimistov i euroskeptikov odvrkol ako trucovité decko: Lebo! Lebo sme EÚ! Na argumenty nebol čas, pretože aj to strohé LEBO! v mihu prehlušilo spoločné cvičenie narýchlo povolaných ukrajinských záložníkov a kanadských vojakov, či jasot na Majdane nad predčasným Ježiškom od NATO vrátane zariadenia na šifrovanie spojenia.

Uvedomujú si európski lídri, že vypúšťajú Porošenka z fľaše?

Chápem, že generáli sa nevedia dočkať, kedy sa definitívne nasťahujú k ďalšiemu úseku ruských hraníc, a že ich blaží aj každý krátkodobý pobyt vo vysnívanom raji. O to väčšmi, že Porošenko ho ponúka za bagateľ. Stačí nezaujímať sa o nejakú Savčenkovú, nevidieť pochody banderovcov po Kyjeve, ignorovať bývalú chránenkyňu európskych inštitúcií a terajšiu kráľovnú prieskumov pred prezidentskými voľbami J. Tymošenkovú, ktorá neodobrila vyhlásenie výnimočného stavu, neopýtať sa hostiteľa, či jeho takto odpálená prezidentská kampaň nezaváňa extrémizmom... Páni generáli, naozaj je to až taká nízka cena? A pretože na vás je občan krátky, nepriráta ju v eurovoľbách Európskemu parlamentu v súčasnom zložení a sfarbení?

Najnovší test zásadovosti a autority pre Európsku úniu pripravilo Kosovo. EÚ s nevôľou prijala správu o vzniku kosovskej armády, ale kosovský prezident odkázal, že je to nezvratný krok. A občan si len povzdychol: Brusel, Brusel, prečo si radšej nemlčal? Alebo si naozaj nepochopil, že bez požehnania USA by sa kosovská armáda nezrodila? A že ak bude cvičiť, cvičiť, cvičiť, tak určite nie pod velením ruských inštruktorov a nie na technike z ruských zbrojoviek...

Pochopil, nepochopil, jednoducho sa dal postaviť pred hotovú vec, a to nie je bohvieaká pozvánka na eurovoľby.

- - -

Výroba zločinů s.r.o.: Jak pracují američtí čučkaři? Metody civilního strážníka Bretschneidera. Něco se kecne a je z toho malér. Nebavte se s ruským velvyslancem! Ukázková demokracie vzorem pro nás

0
0
"I ty jsi můj hacker!" (grafika ProtiProud)
Mike Adams
21. 12. 2018 NaturalNewsProtiProud
Mike Adams sleduje další horor ze zámoří, tentokrát týkající se bývalého Trumpova poradce, a odhaluje, že pokud jde o svržení elitám nepohodlného, ač demokraticky zvoleného prezidenta, smí se v "právním státě" vše.


I v editorialu tak mainstreamového periodika, jako je The Wall Street Jounal (WSJ) vyšel článek, který světu oznamuje, že naše vlastní policie používá nelegální vyšetřovací taktiky. Pokud totiž jde o prezidenta Trumpa, je, jak se zdá, všechno dovoleno.

O co přesně jde? Bývalý Poradce pro národní bezpečnost Michael Flynn, který byl z funkce odvolán poté, co vypukl takzvaný “skandál se lhaním o ruském velvyslanci”, se stal vlastně obětí prachsprostého podvodu - který je navíc v rozporu s procesním právem a všemi pravidly, která kdy regulovala policejní vyšetřování v naší takzvaně svobodné zemi.

Michale Flynn byl dnes už zdiskreditovanou, bývalou hlavou FBI Jamesem Comeym podvodně donucen k tomu, aby bez přítomnosti svého obhájce vypovídal před policejními agenty. Jeho výpověď nakonec vedla k trestnímu obvinění. To je panečku "právní stát”!


Sejít se a poklábosit


Editorial WSJ správně nazývá celou situaci provokací, pokud ne rovnou naváděním ke zločinu ze strany policie. Comey a jeho dva kamarádíčci z FBI jednoznačně Flynna pozvali k výslechu, ovšem předstírali, že si s ním chtějí jen přátelsky poklábosit. Na místě z něj postupně vylákali informace, aniž mu vysvětlili, co dělají, nebo ho upozornili, jak je podle práva nezbytné, že co bude říkat, může být použito proti němu.

Nedávné dokazování u soudu, jemuž Flynn nyní čelí, odhalují celé setkání způsobem, před nímž nejde zavírat oči. V důkazním materiálu se popisuje, jak 24. ledna 2017 Flynn mluvil se dvěma agenty FBI, přičemž schůzku dohodl bývalý zástupce ředitele FBI Andrew McCabe. Byl to McCabe, kdo po Flynnovi chtěl, aby se s agenty sešel bez svého právního zástupce, čemuž Flynn nakonec naivně vyhověl.

“Vysvětlil jsem mu, že nejrychlejší způsob, jak celou záležitost vyřídíme, bude, pokud se s vyšetřujícími agenty sejde sám a prostě si přátelsky popovídají,” objasnil později McCabe v memorandu, které se dostalo do rukou Flynnových obhájců. “Kromě toho jsem generálporučíku Flynnovi sdělil, že pokud bude na schůzce chtít kohokoli jiného, jako například právníky Bílého domu, pak budu muset do věci zatáhnout Ministersvo spravedlnosti. Pan Flynn odvětil, že to nebude nutné a svolil k setkání s agenty bez přítomnosti třetích osob.”


Jiná doba!


Existuje také shrnutí celého rozhovoru pro účely FBI, známé jako Dokument 302. Ten jasně ukazuje, že McCabe a jeho “čučkaři” z FBI učinili vědomé rozhodnutí, že Flynna nebudou varovat, že lhát během rozhovoru s FBI se rovná lži při vyšetřování. Tuto z právního i faktického hlediska nanejvýše zásadní informaci mu zatajili proto, aby se, citujme, “cítil uvolněně” a “cítil se jako mezi přáteli”.

Poté během schůzky z Flynna vydolovali informace - jak se Comey později přiznal, naprosto cíleně a plánovaně. Comey kromě toho přiznal i to, že podobná taktika by mu nikdy neprošla v méně důvěřivé či politicky zkušenější administativě, než byla ta Trumpova, a on to dobře věděl. Neboť, jeho vlastními slovy, by taková taktika “nikdy nefungovala, kdyby byla vláda čerstvého prezidenta lépe organizovaná.

Pokud by za vlády George W. Bushe nebo i Baracka Obamy chtěla FBI posílat agenty do Bílého domu, aby vyslýchali některého z vedoucích členů administrativy, musela by se propracovat přes právníky, dalekosáhle vyjednávat a taktizovat s tím, kdo může být výslechu přítomen. No, a já si pomyslel: zatím jsou tu jen chvilku, určitě zvládneme prostě poslat na ně pár hochů,” přiznal Comey nedávno.

Stát a morálka


Tato “protiprávní past”, jak ji nazývá i jinak velmi liberální WSJ, byla pravděpodobně “nastražena” od začátku přesně takovým způsobem, aby se Flynnovi dostalo vyhazovu a trestu, který pro něj zkorumpovaná policie chystala. Comey, McCabe a další příšery z washinghtonských bažin “hlubokého státu” prostě Flynna účelově přesvědčili, že jsou na jeho straně, jen aby ho poté zradili, a dodali tak palivo nekonečnému honu na čarodejnice v hlavní roli s novým, již úřadujícím prezidentem země, které měli údajně sloužit.

A co se nestalo? Byla to zrovna Obamova administrativa - ta náhoda - během svého (mimochodem flagrantně ilegálního) špiclování Trumpovy kampaně “odhalila” konverzaci, kterou Flynn evidentně vedl s ruským velvyslancem - přičemž tento rozhovor byl, jen tak mimochodem, na rozdíl od onoho špiclování zcela legální.

“Je totiž třeba si uvědomit, že v době, kdy se konverzace vedla, byla kontrašpionážní akce FBI týkající se Ruska a Trumpovy kampaně stále ještě utajená,” dodává WSJ. “Flynn tudíž tím, že se s ruským velvyslancem bavil, neudělal vůbec nic špatného. Rozhovory na této úrovni měl v popisu práce. Neměl ani důvod si myslet, že by mohl být jednou jeho postup označen za protiprávní. Původně tvrdil, že si nepamatuje, co při rozhovoru řekl, což je velmi pravděpodobné - rozhodně pravděpodobnější než to, že by generál, ověnčený vyznamenáními, jen tak lhal dvěma příslušníkům FBI, s nimiž si tou dobou (podle svého nejlepšího vědomí a svědomí) pouze přátelsky povídal.”

Žijeme opravdu v ukázkovém demokratickém právním státě.

Zdroj.










Související:

Aféra uvnitř aféry uvnitř aféry: Jak se podařilo Putinovi přesvědčit agenty o spiknutí s Trumpem? Metody typu matrjoška. Uniklá zpráva odhaluje viníky. Volání po "tvrdém postupu". Střihneme si další sankce?


Hlavné vyhlásenia V. Putina na veľkej tlačovej konferencii

0
0
21. 12. 2018     ZDE
O ekonomike a sankciách
Ruská ekonomika sa už prispôsobila vonkajším obmedzeniam, povedal V. Putin. Podľa neho obmedzujúce opatrenia voči Ruskej federácii ovplyvňujú aj tých, ktorí ich zavádzajú. Prezident poznamenal, že Západ by mal buď uznať hlasovanie obyvateľov Krymu o zjednotení s Ruskom, alebo neuvaľovať sankcie voči obyvateľom Krymu.


Pokiaľ ide o rast cien benzínu, V. Putin to vysvetlil rastom cien ropy, pričom konštatoval, že vláda už podnikla kroky na stabilizáciu situácie na domácom trhu. Podľa neho kabinet ministrov v budúcom roku nepovolí žiadne skoky v cenách ropných produktov. Súčasne nie je vylúčená úprava cien benzínu v dôsledku zvýšenia DPH na začiatku budúceho roka o 1-1,5%.

Nijaký zákaz na obeh dolára v Rusku nie je, a nebude, povedala hlava štátu. Podľa neho má Ruská federácia 69% medzinárodných platieb v dolároch, čo je nad svetovým priemerom. Zároveň vyjadril presvedčenie, že sa úloha rubľa ​​v platbách v euroázijskom priestore bude zvyšovať.

Vladimír Putin uistil, že v krajine je dostatok zásob plynu, že tento zdroj sa v krajine neskončí a sľúbil, že bude venovať pozornosť výdavkom detí vrcholových manažérov Gazpromu.

Keď hovoríme o bytovej výstavbe, prezident vyhlásil, že je nevyhnutný prechod na nový získavania prostriedkov od občanov do bytovej výstavby, aj keby to malo viesť k poklesu objemu výstavby bytov. Podľa neho problém podvedených podielnikov nikdy nebude vyriešený, ak sa neskončí s „praktikami nezodpovedného lákania peňazí stavbárov od občanov“.

V. Putin poznamenal, že v Rusku po prvýkrát od roku 2011 má federálny rozpočet prebytok vo výške 2,1% HDP. Podľa neho je to dobrý ukazovateľ práce vlády, hospodárskeho bloku vlády. Prezident očakáva, že vláda bude schopná zabezpečiť, aby od roku 2021 rast HDP v Rusku prekročil 3%.

Podľa neho Rusko potrebuje prielom „treba skočiť do nového technologického režimu“, bez toho nijaká krajina nemá budúcnosť. Poznamenal, že podmienky na zrýchlenie tempa rastu HDP sú zmeny v štruktúre ekonomiky, inovácie, zameranie sa na implementáciu národných projektov. Spresnil, že do nich vložili 20,8 bilióna rubľov a 6,5 ​​bilióna rubľov - do rozvoja infraštruktúry.

O situácii vo svete a o jadrovej hrozbe
Západ používa „politizovanú rusofóbiu“ na zadržiavanie Ruska ako možného konkurenta na svetovej scéne, povedal V. Putin.

Obvinenia Ruska z túžby ovládnuť svet nazval „šablónou, ktorú vnucujú západnej spoločnosti.“ Podľa neho hlavným cieľom ruskej zahraničnej politiky je zabezpečiť priaznivé podmienky pre rozvoj krajiny a byť rovnocenným partnerom vo svete.

Prezident vyjadruje poľutovanie nad rastúcim podceňovaním nebezpečenstva jadrovej vojny. Vyhlásil, že Rusko nemá záujem o začatie pretekov v zbrojení, len sa usiluje o zachovanie rovnováhy síl.

Hlava štátu tiež varovala pred trendom znižovania prahu používania jadrových zbraní, pretože by to mohlo viesť k celosvetovej katastrofe. Očakáva, že ľudstvo bude mať dostatok zdravého rozumu, aby zabránilo svetovej vojne.

V. Putin opätovne potvrdil záväzok uzatvoriť mierovú dohodu s Japonskom. Zároveň poznamenal, že Rusko má obavy z plánovaného rozmiestnenia jednotiek amerického systému protiraketovej obrany v Japonsku, ktoré sú súčasťou americkej údernej infraštruktúry. Podľa neho úroveň nezávislosti Tokia od Washingtonu v oblasti bezpečnosti nie je očividná

Prezident poznamenal, že úspešná spolupráca Ruska a Číny na medzinárodnej scéne ozdravuje situáciu na celom svete. Podľa neho by obchodný obrat medzi oboma krajinami mohol dosiahnuť približne 100 miliárd dolárov, čo bude veľký úspech.

V. Putin sa domnieva, že vplyv Brexitu na Ruskú federáciu bude minimálny a nepriamy. Zároveň uviedol, že vzťahy medzi Moskvou a Londýnom zašli do slepej uličky, ale cesta z nej by bola v záujme oboch krajín.

O provokáciách v Kerčskom prielive a udalostiach na Ukrajine

Ruský prezident pokladá, že provokáciou v Kerčskom prielive sa ukrajinský líder Petro Porošenko pokúša riešiť úlohu na zvýšenie svojho ratingu v predvečer nadchádzajúcich prezidentských volieb v tomto štáte.

Podľa slov Putina, o osude zadržaných ukrajinských námorníkov rozhodnú výsledky trestného konania. Zdôraznil, že posledné slovo bude mať súd. Putin uviedol, že Rusko nemá v úmysle zabraňovať prechádzaniu plavidiel vrátane vojenských cez Kerčský prieliv. Ruský líder podotkol, že snahy o riešenie politických problémov Donbasu silou sú odsúdené na neúspech. Podľa Putina, Rusko poskytovalo a bude i naďalej poskytovať humanitárnu pomoc týmto územiam.

Uľahčenie udeľovania ruského štátneho občianstva pre Ukrajincov poukazuje na odmietnutie Ruskom politiky odcudzovania ruského a ukrajinského národov, dodal Putin. Prezident poznamenal, že Ukrajina zostáva dôležitým obchodným a hospodárskym partnerom Ruskej federácie napriek všetkým aktivitám orgánov v Kyjeve.

Hovoriac o tom, čo sa deje v pravosláviu na Ukrajine, Putin uviedol, že mocenské orgány krajiny priamo zasahujú do cirkevného života, čo sa nestalo počas niekoľkých desaťročí od pádu ZSSR. Prezident poznamenal, že je znepokojený prerozdeľovaním cirkevného majetku na Ukrajine, ktorý môže nadobudnúť „krvavý ráz“ po zásahu štátu do záležitostí cirkvi. Podľa prezidenta, rozhodnutie Konštantínopolského patriarchátu o zriadení novej cirkevnej štruktúry na Ukrajine má za cieľ získanie dodatočných príjmov.

O vnútroštátnej politike

Vladimir Putin uznal za hlavné udalosti roku 2018 prezidentské voľby v Rusku a Svetový pohár FIFA.

Prezident považuje za nemožné obnovenie socializmu v krajine, pretože tento postup „vždy podmieňuje väčšie výdavky ako zisky a konečným výsledkom je ekonomická nefunkčnosť“. Putin je presvedčený, že vlastenectvo, v najvyššom zmysle slova, by malo utvoriť nosný pilier posilnenia štátu. Označil otázku o možnosti zakotvenia do Ústavy národnej myšlienky za predmet širokej verejnej diskusie.

Putin nepovažuje za problém, že vedúci činitelia v niektorých regiónoch sú predstaviteľmi opozičných strán. Podľa neho „najdôležitejšie je, aby ľudia žijúci na územiach, v regiónoch Ruskej federácie pocítili, že život sa mení k lepšiemu.“

Rozhodnutie o presune metropole federálneho okruhu Ďalekého východu z Chabarovska do Vladivostoku Putin považuje za oprávnené. Podľa neho, sa mesto intenzívne rozvíja a je strediskom príťažlivosti aj pre susedné krajiny.

Hlava štátu nevidí žiadne problémy pri praktickom vykonávaní noriem zákona o mimovládnych organizáciách – „zahraničných agentoch“, ale domnieva sa, že v určitých oprávnených prípadoch je možné ich korigovať.

O vzťahoch s USA a o boji proti terorizmu v Sýrii
Rozhodnutie prezidenta Spojených štátov Donalda Trumpa stiahnuť vojská zo Sýrie považuje Putin za správne, ale zatiaľ nevidí nijaké známky toho, že by sa toto rozhodnutie aj plnilo.

Ruský líder súhlasí s názorom amerického lídra, že teroristické zoskupenie Islamský štát (ISIS), ktoré je v Ruskej federácii zakázané, je v Sýrskej arabskej republike v podstate porazené. Upozornil pritom na nebezpečenstvo presunu teroristických aktivít z arabskej republiky do iných štátov.

Putin nevie, či sa uskutoční jeho stretnutie s Trumpom, ale je na naň pripravený. Ruský líder je toho názoru, že po politickej zmene v kongrese sa útoky na prezidenta USA obnovia.

Hlava štátu tiež vyhlásila, že je pre neho nepochopiteľná vyčkávacia pozícia osobitného veľvyslanca generálneho tajomníka OSN pre Sýriu Staffana de Mistura ohľadom vytvorenia zoznamu Sýrskeho ústavného výboru. Spresnil, že ak nie do konca tohto roka, tak začiatkom roka 2019 bude odsúhlasený zoznam a „začne sa nasledujúca, politická etapa urovnania".

Podľa Putina sa styky medzi RF a Tureckom upevňujú. Poznamenal, že Moskva a Ankara nachádzajú kompromisy v oblasti urovnania sýrskej krízy bez ohľadu na rozdielnosť názorov na rad otázok.

O zadržaní ruských občanov v zahraničí

Čo sa týka zadržiavania a väznenia občanov Ruska v zahraničí, Putin uviedol, že Rusko nebude „chytať nevinných ľudí len na účely ich výmeny za niekoho iného“. Prezident pripomenul príbeh ruskej občianky Marii Butinoj ktorú zatkli v Spojených štátoch a prisľúbil, že v Moskve budú pozorne sledovať postup vyšetrovania a „poskytnú jej vhodnú podporu“. Uviedol, že Butina neplnila žiadne úlohy ruského štátu.

O internete a práci médií

Prezident porovnal profesie pracovníkov spravodajských služieb a novinárov. Podľa neho jedni aj druhí pracujú s informáciami. Pri tom, podľa neho, je dôvera k médiám v Rusku do značnej miery otrasená v dôsledku procesu komercionalizácie života. Hlava štátu vyhlásila, že na podporu vytvorenia pozitívneho obsahu na Runete sa vyčleňuje 400 mil. rubľov.

Prezident je toho názoru, že zodpovednosť za hanobenie štátnych symbolov musí byť taká istá, ako je aj mimo svetovej siete.

Pri odpovedi na otázku ohľadom prechodu z analógového vysielania na digitálne Putin oznámil, že zdieľa obavy regionálnych televíznych spoločností. Sľúbil, že vláda „bude konať veľmi opatrne, bude postupovať malými krokmi“.

O zákone o odchode do dôchodku a o sociálnej sfére

Dĺžka života c Rusku bude 72,9 rokov, "trochu" sa zvýšila, vyhlásil Putin. Prezident poznamenal, že v roku 2017 predstavovala 72,7 rokov. Výška priemerného starobného dôchodku stúpne z 13 677 rubľov na 14 163 rubľov.

Prezident je toho názoru, zvýšenie veku odchodu do dôchodku je nevyhnutné kvôli zníženiu počtu pracujúcich občanov v krajine a zvýšenia počtu dôchodcov.

Hovoriac o systéme Federálnej služby pre výkon trestu prezident priznal, že je potrebné ho zdokonaľovať.

Putin vyhlásil, že nepochybuje o spravodlivosti rozhodnutia, ktoré prijal súd ohľadom zatknutia vodcu hnutia „Za ľudské práva“ Leva Ponomareva.

Ohľadom činnosti tzv. Wagnerovej súkromnej vojenskej spoločnosti Putin vyhlásil, že súkromné bezpečnostné štruktúry musia vyvíjať činnosť v rámci ruských zákonov, v prípade porušenia z ich strany sa touto otázkou musí zaoberať Generálna prokuratúra.

O kultúre, vede a športe

Zadržanie raperov a zákaz ich vystúpení nevedie k pozitívnym výsledkom, vyhlásil Putin. Pri tom, podľa neho, nesmieme schvaľovať propagandu drog a samovrážd, umenie nesmie pardonovať nízke záujmy. Prezident poznamenal, že „takýmto tendenciám je potrebné čeliť inak“.

V odpovedi na otázku o podpore vedcov Putin oznámil, že Federálne centrum je pripravené dodatočne preskúmať otázky sociálnej sféry, s ktorými sa môžu potýkať vedci pri realizácii projektu "Akademgorodok2.0" v Novosibirsku. Prezident sľúbil, že si ujasní situáciu okolo vedecko-výskumného ústavu ľanu.

Putin priznal, že problém dopingu v Rusku existoval, ale vládnych orgánov sa to nijako netýka. Hlava štátu poznamenala, že bola vykonaná kolosálna práca, ale problém nie je zatiaľ úplne vyriešený.

Prezident tiež sľúbil,že poskytne pomoc pri výstavbe krytého futbalového štadióna pre bezplatné tréningy detí z detských domovov a sociálne slabých rodín v Petrohrade.

O zdravotnom stave a plánoch
Putin povedal, že sa snaží dbať o svoj zdravotný stav a v súčasnosti je s ním „všetko v poriadku“. Zdôraznil, že jeho zdravie je „také ako u všetkých“.

Prezident Ruska Vladimír Putin nevylúčil, že sa skôr alebo neskôr ožení. „Ako slušný človek to budem musieť niekedy urobiť“. – povedal.

Svět při páteční ranní kávičce Terezy Spencerové - Informační doplněk k hlavnímu proudu

0
0
Tereza Spencerová
21.12.2018  IPrima

→ krátce poté, co Donald Trump oznámil konec ilegální vojenské přítomnosti v Sýrii, oznámil demisi jeho ministr obrany James Mattis… prý že si má prezident vybrat do funkce někoho názorově bližšího, obzvláště v otázkách vztahu k NATO, spolupráce se spojenci a postojů vůči Rusku a Číně… o Mattisovi už dlouhé měsíce nebylo příliš „slyšet“, což nejspíš znamená, že ho Trump už dříve odstavil na vedlejší kolej…


→ Trumpovi dochází trpělivost i s nejdelší válkou v amerických dějinách, a tak prý hodlá začít „řešit“ i Afghánistán… pro začátek prý hodlá stáhnout asi pět (a možná až sedm) tisíc z celkem 14 tisíc vojáků, kteří v Afghánistánu bojují…

→ Putin sice obecně chválí Trumpův odsun ze Sýrie, ale „neví, co to ve skutečnosti vlastně znamená“… USA zastaví i veškeré nálety proti Islámskému státu v Sýrii… objevují se první videa mizejících vojáků, byť jiní na východě Sýrie dál budují základny… „vysoká“ kurdská delegace už údajně zahájila vyjednávání s Damaškem… Francie, která o US odsunu podle všeho nebyla informována předem, odmítá Trumpovu tezi, že byl Islámský stát už poražen, a hodlá ve své ilegální vojenské přítomnosti v Sýrii pokračovat… lídři syrských kurdských formací YPG a SDF, které se až dosud opíraly o Ameriku, mají dnes v Paříži jednat o tom, co dál… jako že chtějí vložit svůj osud do rukou Macrona, který si neví rady ani s Francií nebo EU?… no páni!

→ Turecko, které je stále členem NATO, společně s Íránem, který je pro Západ jednou z hrozeb, prohlubují spolupráci, odmítají americké sankce a mají dostatečné kapacity, aby zajistily mír v regionu, zní po Róháního rozhovorech s Erdoganem…

→ Macronova vláda zvýší policistům mzdy… neb někdo ji chránit musí…

→ mezi prvním náletem proti IS v Sýrii v roce 2014 a nynějším posledním americké letectvo podle některých odhadů zabilo spolu s teroristy i nejméně 13 500 civilistů

→ americká Sněmovna reprezentantů schválila 5,7 miliardy dolarů na vybudování „Trumpovy zdi“ na hranicích s Mexikem… poté, co prezident pohrozil, že bez této dotace nepodepíše rozpočet… v Senátu ale peníze na "zeď asi neprojdou...

→ USA se Saúdskou Arábií blokují rezoluci RB OSN o příměří v jemenské Hodejdá… protože prý text, na němž se podílela i Británie, nezmiňuje íránskou roli v konfliktu… nejspíš proto, že tuto roli nelze nijak doložit…

→ Británie, Austrálie a Nový Zéland se připojily k USA v tlaku na Čínu kvůli údajné ekonomické špionáži spojené s koncerny ZTE a Huawei… Čína všechna taková „pomlouvačná“ obvinění odmítá

→ za hrubé vměšování do svých vnitřních záležitostí Čína rovněž označila nový americký zákon, který umožňuje americkým diplomatům a novinářům vstup do Tibetu při současném zákazu vstupu do USA pro čínské činitele odpovědné za Tibet…

→ Ukrajina bude muset v příštích dvou letech splatit zahraničním věřitelům 17 miliard dolarů, což je v zásadě celá její valutová rezerva…

→ španělský premiér nabídl Barceloně dialog, ve snaze zmírnit napětí mezi Madridem a katalánskými separatisty…

→ soud EU zrušil sankce, které byly v roce 2015 uvaleny na předmajdanovského ukrajinského premiéra Azarova… jeho aktiva zůstávají dál zmrazená

→ ukrajinská tajná služba SBU pro nedostatek důkazů zrušila obvinění, podle něhož nejbohatší oligarcha, východoukrajinský Rinat Achmetov, „financoval terorismus na Donbasu“…

→ po Lvovské oblasti také ukrajinská Volyň na svém území zakázala ruskojazyčné písničky a filmy v ruštině…

→ hackeři z Digital Revolution odhalili systém, jehož prostřednictvím ruská tajná služba FSB monitoruje sociální sítě…

→ džihádisté s kriminální minulostí, jakým byl nyní útočník ze Štrasburgu, jsou pro Evropu velkým problémem, ale Interpol nyní upozorňuje, že se na svobodu budou dostávat skuteční teroristé spjatí s Islámským státem, kteří si už odseděli své „drobnější“ tresty…

→ formálních muslimů, kteří nepraktikují víru, v Evropě ubývá, stále více se jich naopak radikalizuje, zjistili v Belgii…

→ americký Senát… se zpožděním mnoha dekád… jednomyslně uznal „nový druh zločinu“… lynč

→ na 10 tisíc Tchajwanců ve žlutých vestách demonstrovalo proti daňové politice vlády…

→ členství v Kongresu se … z hlediska etiky a poctivosti… znovu umístilo na posledním místěžebříčku nejváženějších profesí v USA… dokonce až za telemarketingem a prodejem ojetých aut… první jsou zase zdravotní sestry…


Tož tak…



Zbyněk Fiala: Není jenom rozpočet

0
0
Zbyněk Fiala
Zbyněk Fiala
20.12.2018 VašeVěc
Když se příliš zamotáme jen do sledování rozpočtových schodků, může se nám stát, že nám mosty začnou padat na hlavu.
Kdybychom dali na názor pravicové opozice, je to naprostá katastrofa. Rozpočtový schodek v době hospodářského růstu? Projídání budoucnosti. Kam ten svět spěje? Jenže věc se má jinak a docela přesně ji vystihla ministryně financí Schillerová: „Já si kladu otázku, není to spíš splacení starých dluhů?“


Ministryně má pravděpodobně poradce, kteří mají čas číst i něco jiného než dlouhé sloupce čísel a křečovité formulace předpisů. Uvedená myšlenka ční také z čerstvé práce skupiny špičkových expertů pro měření hospodářské výkonnosti a přínosů v sociální oblasti HLEG ( High-Level Group on Measurment of Economic Performance and Social Progress ) obsahující výsledky pětiletého výzkumu pod křídly OECD. Uvedená práce v zásadě varuje před posuzováním zdraví určité národní ekonomiky jen podle HDP a bilance státního rozpočtu. Jsou i hodnoty, které HDP nezachycuje – jak upozorňuje název práce Za hranicemi HDP (Beyond GDP). A špatné nastavení rozpočtu může podtrhnout potenciál země a vytvořit dluhy v sociální oblasti, školství, výzkumu, zdravotnictví a dalších sférách s přímým vlivem na konkurenceschopnost, které se jen obtížně splácejí.

http://www.oecd.org/publications/beyond-gdp-9789264307292-en.htm

Tradičně se při posuzování rozpočtu bere do úvahy „zlaté pravidlo“, že schodek může zamířit do investic, ale nikoliv do spotřeby. Ale jak poznat, která koruna je která? Nehledě na to, že schodek 40 miliard korun ve státním rozpočtu kolem 1,5 bilionu korun je spíše kosmetickou záležitostí, protože takhle přesně (čtvrt procenta) to stejně nikdo nedokáže spočítat. Ale řekněme, že schodek je součástí balíku 80 miliard korun pro národní příspěvek do investic, vedle srovnatelně velkých evropských peněz. Pak by stačilo porovnat výnos z investic s náklady dluhu v podobě úroku státních obligací, které jej pokryjí, a hned víme, zda to má s mysl.

Stejně dobře je však možné tvrdit, že schodek vznikl hlavně razantním zvýšením důchodů a platů učitelů a dalších státních zaměstnanců. Bude tedy projeden? Odpověď na tuto otázku vyžaduje ohlédnutí zpátky, protože potřebujeme vědět, jak se stalo, že tolik důchodců se dostává do neřešitelné sociální situace nebo že stárnoucí učitelský sbor, podobně jako praktičtí lékaři, by snadno mohl dospět do situace, kdy nebude komu předat veslo. Natož jak výkon vylepšit, což je ještě naléhavější problém.

Vrcholnou skupinu HLEG vedl nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz, známý i z častých návštěv Prahy. V současné době působí na Columbia University v New Yorku, kde učí ve Škole mezinárodních a veřejných vztahů a bádá v Centru pro globální hospodářskou politiku, vedeném českým ekonomem Janem Švejnarem. Předtím byl také hlavním ekonomem Světové banky, jehož velkolepé semináře ABCDE, které v této funkci pořádal, jsem měl to potěšení navštěvovat. Samotné práci na téma bohatství národů za hranicemi statistiky HDP se věnuje od roku 2008 – budete se divit – z podnětu tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ryze pravičácký prezident v konfrontaci s krizí uvažoval ryze pragmaticky a hledal prostor pro záchranné zásahy státu.

Základní sdělení studie Beyond GDP je prosté – co měříme, to děláme. Když měříme jen HDP, snadno ignorujeme tragické dopady na životní prostředí nebo ekonomická a sociální rizika, kterými jsou provázena radostná růstová čísla. Pak se ale nestačíme divit, když se nám to sype na hlavu.

Například přijde krize, která prudce odčerpává veřejné zdroje na pochybnou záchranu rozkradených bank, a zároveň klesá daňový výnos, tak co se stane, když měříme jen schodky rozpočtu? Začneme zběsile škrtit na důchodcích, učitelích, zdravotnících, údržbě i investicích, a tím srazíme ekonomiku ještě níž.

Skončí to tím, že dále poškodíme i rozpočtové příjmy, protože to chtělo spíše impulz veřejné poptávky, který by nahradil výpadek té soukromé a povzbudil jak chod ekonomiky, tak daňový výnos. Když to neuděláme, nejenže státní dluhy stejně narostou, ale vedle toho vznikne mnohem větší dluh v podobě ztraceného výkonu národní ekonomiky, který už se pak prakticky nepodaří vyrovnat.

V Česku jsme si krach bank odbyli už dřív, takže za poslední krize bylo o tento problém méně. Záchvatům následných škrtů (austerity) jsme se přesto nevyhnuli, a tak České republice trvalo 8 let, než se dokázala vrátit k výkonnosti z období před začátkem krize roku 2008. Ztracený výkon k tomu provázela zátěž v podobě neřízeného, z větší části zbytečného navýšení státního dluhu o půl bilionu korun. Ten vznikl tím, že se státní rozpočet nepřizpůsobil potřebám krize a dával těm, co mají, takže už pak neměl na ty, kdo potřebují.

Co měříme, to vidíme. Když se omezíme jen na schodky, unikají nám podstatnější věci. Příjmy a výdaje státního rozpočtu jsou jen jedním výkazem toho, co tvoří národní bohatství. Když měříme jen rozpočet, vidíme i investice jen z pohledu určitého výdaje, který porovnáváme s příjmy. Stiglitz však poukazuje na to, že bychom se měli zajímat o celkovou bilanci národního bohatství, jestli se zvyšuje, nebo klesá.

Dovolím si to znovu ilustrovat českým pohledem. Když postavíme most a vejdeme se do vyrovnaného rozpočtu, má skupina hlídacích psů rozpočtové odpovědnosti důvody k vnitřnímu jásotu, byť navenek to dát nesmí, do vlády je třeba bušit za všech okolností. Jenže teď do toho zakomponujme situaci, kdy ten most spadne, a pak se zjistí, že dalších 60 mostů v kompetenci veřejné správy je taky na spadnutí. Výsledkem šetrného hospodaření jsou hromady shnilých hrušek. Budoval se skrytý dluh, který na nás náhle zcela otevřeně zívne.

Na hlavu nám toho padá víc. Pomiňme základní fakt, že sněmovna probírá do vysílení 40 miliard schodku, ale pak bezmocně přihlíží, jak v zahraničí mizí 300 miliard dividend a srovnatelná částka plynoucí z nerovného postavení českých subdodavatelů, kteří musí přijmout nabízenou cenu. Část z toho jsou příjmy zahraničních vodárenských společností, jejichž smlouvy jsou nastaveny tak, že my se staráme o trubky a oni vybírají za vodu. Nemluvě o tom, že některé součásti národního stříbra, jako Plzeňský Prazdroj, byly odevzdány do zahraničí úplně zadarmo. To bylo. Teď se však ozývá ze všech stan nářek, že chybí pracovní síly a musí se odříkat zakázky.

To je skutečný dluh. Zpozdile investujeme do školství, aby dohonilo ztrátu v přípravě na zcela novou hospodářskou kulturu, která přichází s roboty a umělou inteligencí. Dlouho podvyživované podniky až se zpožděním dohánějí potřebné investice. Rodiny se jen se zpožděním dostávají z nákladových šoků a začínají víc myslet také na rovnováhu práce a upevňování rodinných vztahů či zvyšování vzdělání a kondice. Jen samotný úpadek fyzické zdatnosti, daný vedle lenosti i tím, jak je dnes fyzkultura drahá, zaplatíme v příštích letech drahým léčením, pokud zdravotnictví udrží pohromadě.

Žádná bilance národního bohatství se nesleduje, i když audit nahnilých mostů umožní alespoň představu o tom, co se vnímalo jako hodnota falešně. Dětská hra pravicové opozice, že 40 je moc, a vlastně ani žádný rozpočtový přebytek by nebyl dost velký, je tedy jen dokladem její bezmoci. Babiš vykrádá program vpravo i vlevo, slovy básníka, zabíjí sny tím, že je uskutečňuje, a ostatním tak nezbývá než divadlo. Neříkám, že Babiš dělá všechno dobře. Ale pravicová opozice nad státním rozpočtem prokázala odhodlanost držet se toho, co se osvědčilo jako špatné.

- - -

VIDEO: Hysterie kvůli Huawei byla odhalena! Za vším stojí špionážní aliance Five Eyes, která je zhrozena z toho, jak USA a západ zaostávají za Čínou v implementaci 5G sítí v rámci 4. průmyslové revoluce! Deloitte varuje, že USA zoufale zaostávají, uniklé memo poradce americké vlády dokonce mluví o tom, že USA prohrávají! V čem? V nasunování 5G sítí a internetu věcí!

0
0
Aliance Five Eyes
-VK-
21. 12. 2018 AENews
Americká pobočka ruské televize RT odpálila informační zpravodajskou bombu. Celá současná hysterie okolo čínské telekomunikační firmy Huawei v západních zemích vychází a je iniciována aliancí zpravodajských služeb 5 zemí, které uzavřely dohodu o sledování, sdílení a vyhodnocování telekomunikačních dat. Aliance se nazývá Five Eyes (pět očí) a tvoří ji USA, Velká Británie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland. Jedná se tedy o země britského Commonwealthu, s výjimkou USA, což je pro změnu bývalá kolonie Commonwealthu. 


Čtyři z těchto zemí se domluvily, že zablokují a zakážou čínský Huawei, protože má příliš velký technologický náskok, který západní země už nemohou dohnat. Kanada se zatím nepřipojila. Situace je doslova alarmující a hrozivá pro západní země. To potvrzují i analytické zprávy, které ukazují, že západ a jmenovitě USA katastrofálně zaostávají v implementaci 5G sítí. Zatčení finanční ředitelky Huawei Meng Wanzhou v Kanadě je pouze součást brutální války USA a západu proti Číně. Více se dozvíte ve videu nahoře, české titulky zapnete tlačítkem “CC” v liště videa.
Video - https://vimeo.com/307534795
Analytická agentura Deloitte Consulting v interním dokumentu ze srpna tohoto roku [1] uvádí znepokojivé informace. Podle nich Čína jen za poslední období vybudovala více jak 350,000 nových základnových stanic 5G, zatímco USA za stejnou dobu vybudovaly necelých 30,000 stanic. Jednoduchými počty to znamená, že Čína za stejné období vybudovala více jak 10x tolik 5G stanic a sítí než celé Spojené státy. Zpráva se dostala na stůl v Bílém domě v srpnu a znamenala doslova pozdvižení.
Donald Trump dal proto příkaz k zastavení společnosti Huawei ve všech zemích amerických partnerů (pozn. v USA firma Huawei telefony neprodává). Příkaz začal být šířen 10. září tohoto roku, české zpravodajství dostalo informaci a povel k zákazu Huawei v průběhu října. V metodickém manuálu se hovoří o tom, že veřejnosti se má zákaz čínské společnosti zdůvodnit bezpečnostními obavami, aby tomu veřejnost uvěřila. Je to ale pouze záminka k nekalému konkurenčními boji, protože americké a západní firmy nedokáží firmě Huawei už konkurovat, a to nejen cenou, kdy Huawei je nejlevnější, ale už ani technologiemi a výzkume

Deloitte a poradci amerického prezidenta bijí na poplach, USA prohrávají a zaostávají technologicky za Čínou. Dříve nemyslitelné a neslýchané, dnes kruté probuzení ze sna a realita pro celý západ!


Ještě horší zprávu přinesl list The Financial Times dne 13. prosince, ze kterého televize RT citovala [2]. Podle nejmenovaného poradce Národního bezpečnostního sboru amerického prezidenta v uniklém memu se doslova uvádí, že USA prohrávají v nasunování a zprovozňování 5G sítí. Zaostávání za Čínou je alarmující a USA se už nikdy nemusí podařit Čínu dohnat, uvádí memo. Pokud vás zarazilo, jak je možné, že hysterie proti Huawei se tak rychle přesunula z USA do Evropy mezi tzv. partnery USA, známe na to již odpověď. Stojí za tím aliance Five Eyes, která odposlouchává většinu světové komunikace, především mobilní a bezdrátovou, protože těchto 5 zemí a jejich tajných služeb má přístupy ke všem mobilním telefonům vybavených operačními systému iOS a Android, které umožňují vládám vzdálený přístup k uživatelským datům ve dvou přístupových režimech. 

Země “5 očí”


Aliance Five Eyes [3] má přístup k datům občanů ve dvou módech. Mode A je přístup k datům uživatele uložených v cloudových úložištích technologických společností. V případě společnosti Apple je to přístup k datům na úložišti iCloud, ke kterým mají zpravodajské služby přístup pomocí Mode A. V případ telefonů Android je poskytován přístup do úložišť Google Sync. Druhým režimem přístupu je Mode X. Ten probíhá přímo na úrovni koncového zařízení na hardwarové vrstvě, přístupové protokoly jsou “hardwired” přímo v komunikačních čipech a v integrovaných obvodech v zařízeních.

Lze to přirovnat ke zranitelnosti počítačů s procesory Intel, které dlouhé roky na úrovni hardwaru měly zadní vrátka s názvem “Meltdown” a “Spectre”. Pokud nežijete na Marsu, určitě jste koncem minulého roku o těchto kauzách slyšeli. A aby toho nebylo málo, Meltdown a Spectre mají pokračování, dalších 7 zadních vrátek bylo před pár dny objeveno i v mobilních procesorech architektury ARM, ale také u AMD, více v článku zde. Jedná se o obrovská zadní vrata na úrovni hardwaru a integrovaných obvodů a český NÚKIB varuje před Huawei? To si dělají legraci?

Antiviry v počítačích a mobilech jsou placebo. Zadní vrata do vašich mobilů, počítačů a tabletů jsou zabudovány přímo v integrovaných čipech v zařízeních, antivir vám nepomůže


Problém je v tom, že v Meltdown a Spectre nešlo o chyby, ale o úmyslně implementovaná zadní vrátka na úrovni hardwaru, které tam byly více jak 15 let. Speciálně upravený program spuštěný na těchto procesorech získá plný přístup k sytému na úrovni jádra procesoru, takže ani sebelepší antivirus nemá šanci něčemu takovému zabránit. Společnost Microsoft vydala update pro obě zranitelnosti, které chybu neopravují, protože to ani nejde, chyba je v procesoru natrvalo, ale pouze zabraňuje spuštění souborů, které by chybu využily. Update navíc zpomaluje počítač až o 10% výkonu, protože jádro Windows cyklicky kontroluje mezipaměť CPU.

Tato zadní vrátka jsou přítomna ve všech procesorech, ale především i v mobilních čipových sadách v telefonech. Nezáleží na koncovém výrobci telefonu, ale na dodavatelích komponent, ze kterých je telefon poskládaný. Vědí vůbec čeští poslanci, kteří teď alarmují proti Huawei, že čínské telefony zcela běžně používají americké procesory řady Snapdragon, které mají na úrovni čipové sady operační čipset licencovaný původně od jiné americké firmy, konkrétně Texas Instruments, o kterém psal Edward Snowden, jak i vypnuté telefony mohou být na dálku zapnuty bez rozsvícení displeje a útočník z řad operativců NSA si může stáhnout celý obsah mobilu k sobě?
Prohráváme. Kdokoliv vede v technologii a tržním podílu 5G, bude mít obrovskou výhodu v řízení výšky informační domény.


A to se Čína nebojí, že čínské telefony Huawei, Honor, Xiaomi nebo Oppo mohou odposlouchávat čínské občany, když uvnitř telefonů jsou americké procesory a integrované obvody? Nové čínské procesory Kirin 980 doslova válcují americký Qualcomm Snapdragon 845 [4], takže brzy už nebudou v čínských telefonech ani ty americké procesory, kvůli kterým se čínským firmám vyplatilo do svých telefonů montovat americké procesory. Čínské technologie totiž dnes už nekonkurují jenom nízkou cenou, ale v dnešní době už i kvalitou a vysokým výkonem, což už začíná být problém pro americké firmy. Huawei je světová komunikační dvojka za korejským Samsungem. Americký Apple je až na 3. místě. Dvě asijské firmy válcují tu americkou. Jenže ono nejde o telefony v kapse. Hysterie proti Huawei byla spuštěna kvůli síťovým prvkům Huawei, ze kterých mobilní operátoři staví a budují své bezdrátové sítě. A právě nová síť 5G mění pravidla hry.

Síť 5G je nezbytným prvkem infrastruktury NWO před zrušením peněžní hotovosti, bez 5G nebudou ani autonomní auta a digitální dálnice pro internet věcí


Síť 5G má zastřešit tzv. internet věcí (IoT – Internet of things), protože právě tato síť umožní nasazení samoříditelných aut do provozu, umožní provoz chytrých domácností, komunikaci mezi spotřebiči, např. pračka si sama zavolá opraváře, automobil sám objedná u dealera náhradní díl v autě, když zjistí jeho selhávání, auto si samo odjede na STK a vrátí se, auto vás samo odveze do nemocnice, když je vám špatně, ale síť 5G nabídne i daleko méně příjemné věci, např. auto se vám nenastartuje, pokud 5G síť zjistí, že jste si z ledničky před 10 minutami vytáhl jedno pivo, nebo že v dopravním registru jste se vybodoval, máte 12 bodů za dopravní přestupky a už nesmíte jezdit. Prostě auto se nenastartuje. Policie dokonce vás bude moci v autě uzamknout a dá povel autu, aby s vámi přijelo na policejní stanici. Všimněte si snahy rozdávat občanům občanské průkazy s RFID čipem a kartovým čipem pro čtečku. Oficiálně se to zdůvodňuje tzv. elektronizací státní správy. To vypadá fajn, že?
Meng Wanzhou, finanční ředitelka a dcera zakladatele Huawei. V současnosti je zadržena v Kanadě a USA požadují její vydání, že prý Huawei porušovala americké sankce proti Íránu.


Jenže, hlavním cílem je dohled. V Číně existuje už systém, kdy zaměstnanec, který je ve stavu nemocných, musí každé dvě hodiny zasunout svůj čipový občanský průkaz doma do čtečky v počítači, aby prokázal, že je doma, a že nechodí někde po městě a opravdu se léčí doma. Systém ověří zařízení, IP adresu a další parametry, aby bylo ověřeno, že jste zasunuli kartu do čtečky připojené k počítači doma a ne někde na laptopu v kavárně. Stejně tak bude čipový OP použit v blízké době ke startování automobilů. V autě bude kromě zámku na klíč i slot pro občanský nebo řidičský průkaz.

Technologie 5G bude základním pilířem elektronického koncentráku Nového světového řádu


Auto nenastartuje, pokud bude zjištěno, že nemáte zaplacené povinné ručení, že jste nezaplatil za svoz komunálního odpadu, že máte dluh na odvodech, nebo že exekutor vám obstavil auto. V takovém případě auto dokonce od vás samo odjede přímo k exekutorovi. Sítě 5G jsou zaváděny s cílem nasunutí 4. průmyslové revoluce. Jakmile bude síť 5G implementována, bude ihned poté následovat tlak na zrušení peněžní hotovosti. Budete platit jen platební kartou, později už jenom mobilem pomocí NFC technologie. A ještě později čipem implantovaným v kůži. Kdykoliv se někomu potom znelíbíte, zablokuje vám přístup k vašim penězům. Síť 5G tak otevře cestu k orwellovskému režimu a tzv. elektronickému koncentráku.


Huawei válcuje západní produkci. Technologické zaostávání západu už lze jenom zpomalit, ne zvrátit.

Huawei je konkurentem západu č. 1, protože předstihl západní firmy naprosto ve všem. Technologicky začínají západní země zastarávat, čínské technologie mají vlastní ekosystém, nelze je tak snadno odposlouchávat a pronikat do nich, protože Čína si jde vlastní technologickou cestou. Čím dál tím více lidí na světě používá nejen produkci vyrobenou v Číně, ale i produkci, která je skutečně čínská, nejenom outsorcovaná v Číně. Proto aliance Pěti očí zahájila kampaň proti Huawei, protože technologicky už nelze Huawei dohnat, je už možné pouze čínské firmy blokovat a sabotovat, což nepřinese nic jiného než obchodní válku, která může přerůst ve válku otevřenou, vojenskou. Produkce Huawei nepředstavuje hrozbu o nic větší, než je produkce jakékoliv jiné firmy na západě. Představuje však hrozbu pro západní tajné služby, které již nebudou mít přístup k datům operátorů, kteří se rozhodnou postavit své sítě na čínské technologii Huawei. K těmto datům bude mít přístup jenom Čína.
-VK- šéfredaktor AE News

Podle STANu se nemáme dozvědět to, co zajímá celý svět

0
0
Lubomír Man
21. 12. 2018
ČT možná jen na okamžik pootočila kolo svých dějin – a Farský ze STANu ji za to sepsul
Stal se zázrak. ČT vyslyšela dlouholeté volání českých lidí po tom, abychom se o názorech ruských politiků a konkrétně pak o názorech prezidenta Putina nedovídali jen zprostředkovaně, tedy až poté, co jej k obrazu svému, resp. k obrazu nadřízených přežvýkají její redaktoři, a tak nám – možná už v zajetí blížící se vánoční štědrosti – přichystala na čtvrtek 20. prosince 2018 skutečně nečekané překvapení. Od šesti hodin ráno do devíti hodin dopoledne, to je celkem 181 minut, jsme na ČT 1 a ČT 24 měli spolu se 1760 zástupci ruských a zahraničních médií možnost sledovat průběh tradiční bilanční tiskové konference prezidenta Putina v Moskvě.


Stalo se tak poprvé a poprvé se nám též toho útěšlivého rána a dopoledne zazdálo, že z Kavčích hor přestal na okamžik bouřit tupý a jen jedním směrem dující nepřátelský vichr a chlad, ale že z něj na okamžik vane i cosi přátelského a snad i naděje v naše lepší příští, kdy budeme moci sledovat co říká Západ i co říká Východ, a svobodně se pak budeme moci rozhodnout, kdo z těch dvou má pravdu a tomu pak budeme držet palce. Že k naplnění dojde konečně Masarykova slova, že demokracie je diskuze a že jen z diskuze může vzejít dobrý výsledek. A že ta diskuze se bude samozřejmě odehrávat nejen v parlamentu či v hospodách, ale též – a na to Masaryk hlavně myslel - i v médiích. Že jedny noviny budou psát tak a druhé jinak – a ne tudíž tak, že zde vznikne jakýsi mainstream, v němž všichna média budou zpívat stejně a jen tahle písnička bude mít vstup do našich hlav povolen. Že prostě zavládne demokracie skutečná, což znamená demokracii i v médiích, bez níž je demokracie skutečná – a ne tedy demokracie jen podle jména – nemožná.

Takovéto myšlenky se nám tedy včera ráno a dopoledne při poslechu Putinovy tiskové konference honily hlavou a jedna z nich se ozývala nejhlasitěji: Je tohle, co teď na obrazovce sledujeme náhodný úlet, který už zítra vystřídá včerejší jednostrannost, anebo jde o zablýsknutí na lepší časy, kdy napříště už nebude na jedné straně povinný nepřítel a na straně druhé povinný přítel – a to bez ohledu nato, jak se oba chovají.

Pan Farský ze STANu na tuto otázku sám za sebe i za svoji stranu STAN a možná i za celý současný tzv. demoblok (TOP09, ODS, Piráti a lidovci), ještě včera večer odpověděl, když ve večerním pořadu ČT 24, moderovaném Jabubem Železným, se do ČT ostře opřel za to, že si dovolila Putinovu tiskovou konferenci vůbec přenášet.

Takže buďme dál slepí a hluší k tomu, co se kolem nás i ve světě děje, buďme informovaní jen z jediné strany, nediskutujme a držme směr, to je demokracie, jak si ji na rozdíl od Masaryka představuje mladý politik Farský a spolu s ním zřejmě i všichni z jeho spolku demobloku.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live